Gustav Klimt

* 1862 - † 1918, Rakousko

Rakouský malíř Gustav Klimt se narodil 14.

července 1862 v Baumgartenu poblíž Vídně jako

druhý ze sedmi dětí chudého českého zlatníka a

rytce Ernsta Klimta a jeho ženy Anny, rozené

Finsterové. Ve čtrnácti letech vstoupil do

Kunstwerbeschule ve Vídni, kde studoval až do

roku 1883 pod vedením Ferdinanda Laufbergera

a Julia Victora Bergera. Tam se naučil širokou

škálu technik, od mozaiky přes malování až k

freskařství. Po roce Klimtova studia se na

stejnou školu přihlásil také jeho mladší bratr

Ernst. Společně si pak přivydělávali malováním

portrétů podle fotografií.

Prvním větším úkolem bratrů Klimtových byla

práce v Kunsthistorickém museu ve Vídni, kde

se společně se svým přítelem Franzem

Matschem podíleli na výzdobě dvora. Obrovský

úspěch jim poté otevřel cestu k bezpočtu

zakázek, z nichž pro Klimta byly nejvýznamnější

především čtyři alegorie na stropě Paláce

Sturany ve Vídni a dekorace stropu lázeňského

domu v Karlových Varech v Čechách. Zlom v

Klimtově samostatné tvorbě pak přišel v roce

1885, kdy dostal první oficiální vládní zakázku –

výzdobu Vily Hermés, oblíbeného venkovského

sídla císařovny Alžběty.

Vídeň Klimtovy doby byla fascinujícím městem

kultury, střediskem Freudova učení o podvědomí a

lidské sexualitě, ale zároveň také hlavním městem

tradiční a konzervativní Evropy. Toto nevšední

prostředí měnilo Klimtův pohled na umění, pod

vlivem nových nauk a rozměrů světa se Klimt začal

stále více a více odlišovat od akademických měřítek

a stylu svých kolegů. Začal tvořit samostatně a jeho

obrazy byly plné nevšedních prvků – náznaků i

výrazných linií, splývajících vlasů, květin a

geometrických vzorů. Křivky, spirály a mystické víry

jasných barev dotvářely nový svět v hlubinách

podvědomí a nepoznaných bludištích mysli. Jeho

vzory a syté barvy podmaňovaly pocity dekadence,

erotična a tajemného napětí přelomu století.

Klimt se v té době zabýval

malováním rozměrných

alegorií a obrazů s mytickými

tématy. Jeho hlavním

předmětem byla samotná

osobnost ženy. Maloval ji

nahou i nádherně oblečenou,

v pohybu i sedící, stojící,

ležící, ve všech možných

pózách i polohách, se všemi

gesty a vášněmi. Výsledné

obrazy byly pak jako jemné a

vzrušivé doteky, kterými bylo

možné vstoupit cestou do

nebe v pocitu tajemné extáze.

O úspěchu Klimtova avantgardního umění

svědčila také bezpočetná ocenění, z nichž

nejvýznamnější byl Zlatý řád meritu v roce 1888

za přínos do světa umění z rukou císaře Franze

Josefa a Velká cena Antverp v roce 1895, udělená

Klimtovi za dekorace pro zámecké divadlo

Estreházyů v Totisu v Maďarsku. Svými obrazy

Klimt ale také zapříčinil mnohé skandály a vlny

nenávisti ze stran kritiků. Na rozdíl od tradičně

přijímaných aktů ideálních žen totiž Klimt raději

maloval obyčejné dívky z ulice, provokoval a

dráždil. I když byl později veřejností donucen

malovat svoje ženy zahalené, výsledný dojem z

celého díla vyvolával podvědomě ještě daleko

větší erotické napětí.

V roce 1890 se Klimt podílel na výzdobě

schodiště v Kunsthistorickém museu ve Vídni. O

dva roky později však zemřel Klimtův bratr a

spolupracovník Ernst, a tak další velkou zakázku

Klimt přijal už jen s Franzem Matschem. Společně

vytvářeli malby na zdi a stropě Velké haly

Vídeňské university – jednalo se tehdy o tři

malby: Filosofie, Lékařství, Právo. V těchto dílech

Klimt zcela zřetelně a okázale představil nový

svět Nietzschova podobenství o věčném návratu –

maloval krásná ženská těla i rozkládající se

kostry jako obrazy ze zaslepeného světa věčného

koloběhu milování a umírání. Pod vlivem učení

Freuda uvedl na scénu podvědomí a sexualitu

jako hlavní hnací a osvobozující síly lidstva.

Klimtova a Matschova práce se však nesetkala

s příznivým ohlasem. Byla označena za

nestydatě pornografickou a oficiálně

odmítnuta. Klimt však s nařčením kritiků

nesouhlasil. ‚Dost cenzorství... Chci od toho

všeho utéci, odmítám jakoukoliv formu podpory

státu, obejdu se bez jejich pomoci…’, tak zní

jeho slova, když na protest s oficiální státní

kritikou společně s několika ostatními umělci v

roce 1897 založil uměleckou skupinu Vídeňská

Secese a stal se její vedoucí osobností.

Otevřeně tak vyjádřili svou nespokojenost s

konzervativními a tmářskými praktikami

tehdejších umělců a zkostnatělostí kritiků.

Vídeňská Secese se rozpadla v roce 1905.

Klimt se později rozhodl

zažádat o návrat maleb pro

Universitu do svého

vlastnictví. Jeho žádosti bylo

vyhověno a obrazy byly

zpětně odkoupeny magnáty

Augustem Ledererem a

Kolomanem Moserem. Po

smrti Klimta ve druhé

světové válce byly malby

přemístěny na zámek

Immendorf v jižním

Rakousku, který však i s

obrazy vyhořel při útěku

jednotek SS 5. května 1945.

Klimtovou celoživotní družkou byla Emilie

Flögeová, která Klimtovi trpělivě odpouštěla

jeho pletky s ostatními ženami. Klimt byl otcem

nejméně čtrnácti dětí, jejich matkami byly často

jeho modelky, které se někdy také živily

prostitucí. Protože Klimt byl významným

malířem, mohl (a často tak dělal) po svých

modelkách vyžadovat různé vyzývavé pózy,

které leckdy hraničily s pornografií. Z těchto

sezení pak vznikaly otevřeně sexuální kresby,

které se nikdy, stejně jako jeho poměry s

modelkami-prostitutkami, nedostaly k

veřejnosti. Při práci a odpočinku doma Klimt

nosil pouze dlouhou róbu bez spodního prádla a

sandály.

V roce 1917 byl Klimt konečně zvolen čestným

členem Akademií umění ve Vídni a Mnichově, 6.

února 1918 však po mrtvici zemřel ve Vídni,

později byl pohřben na tamním hřbitově Hietzing.

Zanechal po sobě více než tři tisíce dokončených

a bezpočet nedokončených děl. Společně s

Klimtem odešel dekadentní duch umění Vídně a

Rakouska přelomu století a nastoupila nová,

moderní doba.

Gustav Klimt

Díla

Adam a Eva

(nedokončené)

1917/18

Österreichische

Galerie, Vienna

Březový háj

kolem r. 1902

Moderne Galerie,

Dresden

Danae

1907/08

Sbírka Dichand,

Vienna

Judita

1901

Österreichische

Galerie, Vienna

Závěr

Klimtova díla mě zaujala, působí na mě dojmem, že

malíř si na nich nechal hodně záležet, rád bych si jeden

z jeho obrazů pověsil do pokoje. Nejvíce mě zaujalo dílo

Březový Háj, vyvolává ve mně dojem, jako bych na tom

místě někdy byl.

Za oponu libereckého Šaldova divadla od rakouského mistra Gustava Klimta, slavného představitele vídeňské secese a evropského

malířství, nabízeli před 40 lety Rakušané milion amerických dolarů. Chtěli ji získat do Klimtova muzea, ale neuspěli. V roce 1989

svou nabídku znovu bez úspěchu zopakovali. Opona visí dál nad libereckým

jevištěm, fotografovat si ji přijíždějí kunsthistorici z celé Evropy, málokdo z Liberečanů však vůbec tuší, jaký skvost

divadlo vlastní.