Sborník abstrakt z konference

Historie, současnost a budoucnost rehabilitace

12. Pfeifferovy dny

Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze 17. 4. 2019

2

KLINIKA REHABILITAČNÍHO LÉKAŘSTVÍ 1. LÉKAŘSKÉ FAKULTY UNIVERZITY KARLOVY A VŠEOBECNÉ FAKULTNÍ NEMOCNICE V PRAZE pořádá ve středu 17. 4. 2019 na počest prof. MUDr. Jana Pfeiffera, DrSc. a prof. MUDr. Olgy Švestkové, Ph.D. mezinárodní konferenci

Historie, současnost a budoucnost rehabilitace 12. Pfeifferovy dny

Klinika rehabilitačního lékařství, Albertov 7, Praha 2 ISBN 978-80-906738-9-2

3

UNIVERZITA KARLOVA, 1. LÉKAŘSKÁ FAKULTA A VŠEOBECNÁ FAKULTNÍ NEMOCNICE V PRAZE

KLINIKA REHABIITAČNÍHO LÉKAŘSTVÍ 128 00 Praha 2, Albertov 7, tel.: 22496 8479,

fax: 22491 7898, http://rehabilitace.lf1.cuni.cz

Mezinárodní konference,

pořádaná na počest prof. MUDr. Jana Pfeiffera, DrSc. a prof. MUDr. Olgy Švestkové, Ph.D. Historie, současnost a budoucnost rehabilitace 12. Pfeifferovy dny

se koná dne 17. 4. 2019 v budově Kliniky rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze, Albertov 7, Praha 2, ve velké posluchárně. Záštitu převzali: rektor Univerzity Karlovy prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc. ředitel Všeobecné fakultní nemocnice v Praze prof. MUDr. David Feltl, Ph.D., MBA

8.00 – 9.00 PREZENCE – 1. patro

9.00 – 9.10

ZAHÁJENÍ

9.10 – 9.15 MUDr. Yvona Angerová, Ph.D., MBA Zahájení konference, vzpomínka na prof. MUDr. Olgu Švestkovou, Ph.D.

9.15 – 9.55 prof. Gabi Zeilig, MD Director Division of Neurological Rehabilitation The Chaim Sheba Medical Center, Tel Hashomer and Head, Department of Physical Medicine and Rehabilitation Sackler Faculty of Medicine, Tel-Aviv University, ISRAEL

Could Epidural Electrical Stimulation Make Paraplegics Walking Again?

9.55 – 10.25 Hanneke van Bruggen, Hon. Dscie, FWFOT Adj. Professor Dalhousie University, CA Director FAPADAG, NL

From Medical Rehabilitation to Social Rehabilitation and Transformation

10.25 – 10.55 prof. MUDr. Pavel Kalvach, CSc.

Odlišné pohledy na senilní demence a kognitivní rehabilitaci Loučení s konceptem Alzheimerovy choroby v seniu

10.55 – 11.15 prof. Gaynor Sadlo, Ph.D., PGDipTCDHE, DipOccThy, FCOT, NFT, visting professor na 1.LF UK University of Brighton, UK

The Future Potential of Occupational Therapy in the Czech Republic Expanding Roles in Many Settings

11.15 – 11.45 COFFEE BREAK

11.45 – 12.00 doc. MUDr. Ivana Holmerová, Ph.D. Profesor Pfeiffer – “WHO is WHO“

4

12.00 – 12.30 MUDr. Václav Volejník, CSc. MUDr. Alena Klapalová Ing. Pavel Čáp Bc. Ludmila Vopařilová Mgr. Petr Šmíd

Hamzova odborná léčebna pro děti a dospělé, historie, současnost a vývoj

12.30 – 12.45 MUDr. Lenka Smetanová Koncepce, cíl a zkušenosti po ročním provozu nově vzniklé lůžkové rehabilitace v MMN Semily

12.45 – 13.00 Mgr. Miriama Dědková MUDr. Tereza Gueye Mgr. Anna Rejtarová

Indikace použití robotické a přístrojové terapie se zpětnou vazbou v subakutním stavu po CMP

13.00 – 13.15 PhDr. Markéta Gerlichová, Ph.D. Muzikoterapie kdysi, dnes a zítra

13.15 – 13.30 Diskuse

13.30 – 14.15 OBĚD

14.15 – 14.30 MUDr. Pavel Maršálek prof. MUDr. Olga Švestková, Ph.D. MUDr. Irina Chmelová, Ph.D. MBA MUDr. Tereza Gueye Doc. Vladimír Rogalewicz, CSc.

Včasná rehabilitace pacientů po cerebrovaskulární příhodě z pohledu nákladů dle tíže funkčního postižení

14.30 – 14.40 PhDr. Milan Pešák Ing. Tomáš Hrdinka

Oční navigace Tobii ve funkční diagnostice kognitivních funkcí a rehabilitaci komunikace osob s těžkými neurodegenerativními onemocněními

14.40 – 14.50 PhDr. Alena Kábrtová Vznik Centra Paraple – 25 let

14.50 – 15.00 Zdeňka Faltýnková 25 let rehabilitace spinálních pacientů pohledem Zdenky Faltýnkové

15.00 – 15.10 Mgr. Ivana Šemberová Malé zamyšlení nad terapií afázií, afatiky a logopedy

15.10 – 15.20 Mgr. Eva Bolceková, Ph.D. Péče o pečující

15.20 – 15.30 Mgr. Jindřiška Hálková Myofasciální techniky – kasuistiky

15.30 – 15.40 Mgr. Anna Krulová doc. Mgr. et Mgr. Jitka Vacková Mgr. Martina Hartmanová

Kvalita života a potřeby osob se získaným poškozením mozku v kontextu koordinované komunitní rehabilitace – výsledky studie

15.40 – 15.50 Mgr. Kateřina Rybářová Ergodiagnostika na Klinice rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze z pohledu ergoterapeuta

15.50 – 16.00 Bc. Zuzana Rodová, M.Sc. Mgr. Anna Krulová Mgr. Kateřina Rybářová

Minulost, současnost a budoucnost ergoterapie

16.00 Diskuse

Vzdělávací akce je pořádaná dle stavovského předpisu ČLK č.16

5

Strana, obsah abstrakt:

7 From Medical Rehabilitation to Social Rehabilitation and Transformation (Hanneke van Bruggen, Hon. Dscie FWFOT)

7 Odlišné pohledy na senilní demence a kognitivní rehabilitaci. Loučení s konceptem Alzheimerovy choroby v seniu (prof. MUDr. Pavel Kalvach, CSc.)

8 The Future Potential of Occupational Therapy in the Czech Republic. Expanding Roles in Many

Settings (prof. Gaynor Sadlo, Ph.D., PGDipTCDHE, DipOccThy, FCOT, NFT)

9 Profesor Pfeiffer – “WHO is WHO“

(doc. MUDr. Ivana Holmerová, Ph.D.)

10 Hamzova odborná léčebna pro děti a dospělé, historie, současnost a vývoj (MUDr. Václav Volejník, CSc., MUDr. Alena Klapalová, Ing. Pavel Čáp, Bc. Ludmila Vopařilová, Mgr. Petr Šmíd)

10 Koncepce, cíl a zkušenosti po ročním provozu nově vzniklé lůžkové rehabilitace v MMN Semily (MUDr. Lenka Smetanová)

11 Indikace použití robotické a přístrojové terapie se zpětnou vazbou v subakutním stavu po CMP (Mgr. Miriama Dědková, MUDr. Tereza Gueye, Mgr. Anna Rejtarová)

12 Muzikoterapie kdysi, dnes a zítra (PhDr. Markéta Gerlichová, Ph.D.)

13 Včasná rehabilitace pacientů po cerebrovaskulární příhodě z pohledu nákladů dle tíže funkčního postižení (MUDr. Pavel Maršálek, prof. MUDr. Olga Švestková, Ph.D., MUDr. Irina Chmelová, Ph.D. MBA, MUDr. Tereza Gueye, doc. Vladimír Rogalewicz, CSc.)

14 Oční navigace Tobii ve funkční diagnostice kognitivních funkcí a rehabilitaci komunikace osob s

těžkými neurodegenerativními onemocněními (PhDr. Milan Pešák, Ing. Tomáš Hrdinka)

14 Vznik Centra Paraple – 25 let

(PhDr. Alena Kábrtová)

15 25 let rehabilitace spinálních pacientů pohledem Zdeňky Faltýnkové (Zdeňka Faltýnková)

16 Malé zamyšlení nad terapií afázií, afatiky a logopedy

(Mgr. Ivana Šemberová) 17 Péče o pečující

(Mgr. Eva Bolceková, Ph.D.) 18 Myofasciální techniky – kasuistiky

(Mgr. Jindřiška Hálková)

6

18 Kvalita života a potřeby osob se získaným poškozením mozku v kontextu koordinované komunitní rehabilitace – výsledky studie (Mgr. Anna Krulová, doc. Mgr. et Mgr. Jitka Vacková, Mgr. Martina Hartmanová)

19 Ergodiagnostika na Klinice rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze z pohledu ergoterapeuta

(Mgr. Kateřina Rybářová) 20 Minulost, současnost a budoucnost ergoterapie

(Bc. Zuzana Rodová, M.Sc., Mgr. Anna Krulová, Mgr. Kateřina Rybářová) Poznámka: Texty ve sborníku nejsou revidovány. Za obsahovou i gramatickou stránku textů abstrakt odpovídá autor. Vydavatel za případné chyby nenese

odpovědnost.

7

From Medical Rehabilitation to Social Rehabilitation and Transformation

Hanneke van Bruggen, Hon. Dscie, FWFOT Adj. Professor Dalhousie University, CA Director FAPADAG, NL

Introduction: The number of persons living with a disability is increasing due to the rise of chronic diseases, injuries, car crashes, falls, violence and other causes such as ageing. Therefore Member States are requested by the WHO to work towards ensuring equal opportunities and promotion of human rights for people with disabilities and to develop policies on disability which include community involvement and national rehabilitation programmes. Rehabilitation is seen as a coordinated process that enhances "activity" and "participation" (WHO, ICF 2001). There is a substantial and ever -increasing unmet need for rehabilitation towards social transformation.. Occupational Therapy Until now most Rehabilitation programmes in Czech Republic have been focusing on clinical rehabilitation that means on restoring and trying to cure impairments. However rehabilitation should encompass full participation in society, prevent exclusion and promote inclusion. The primary focus of Occupational Therapy is to make it possible for people to participate or engage in the occupations of everyday life (TUNING 2008). Occupational therapists enable people to perform meaningful occupations that affect their health, well-being, and life satisfaction. These occupations and activities permit desired or needed participation in home, school, workplace, leisure and community life. In the presentation the added value of evidence based occupational therapy in different settings will be discussed as well as the increasing attention to the potential of occupation as a means of social transformation as well as the need for social transformations that address occupation.

Odlišné pohledy na senilní demence a kognitivní rehabilitaci Loučení s konceptem Alzheimerovy choroby v seniu.

prof. MUDr. Pavel Kalvach, CSc. 3. lékařská fakulta UK, FNKV, Praha

Sto deset let starý koncept Alzheimerovy nemoci prodělal padesátileté období nezájmu a po něm naopak padesát let bezbřehé adorace. V obou těchto obdobích však kvalita a serióznost úvah nedosáhla hloubek, s nimiž zpracovávali své objevy průkopníci histologických definic demencí, totiž Alois Alzheimer a v dokonce ještě větší důkladnosti pražský Oskar Fischer. Vědecká pokora těchto badatelů neprosazovala přesvědčivé nozologické jednotky, ale předkládala nálezy s velmi zdrženlivým postojem k jejich finálním významům. Podobné zdrženlivosti se nedrží neurovědní komunita posledních desetiletí, která vyvodila z Alzheimerových pozorování chorobnou jednotku pod pojmem nemoc. Tato doktrina stojí na představě, že hromadící se amyloid v mozkové tkáni, spolu se smotky patologického proteinu v neurofibrilárních klubíčkách způsobují demenci. Pojem „Alzheimer´s disease“ se tak široce ztotožnil s demencí samotnou, že se jím v praxi široce označují veškeré případy stařecké bradypsychie, snížené paměti a snížené nápaditosti. Mnohým lidem nahání taková nálepka strach z progresivního zmaru. Média vyhrožují světovou epidemií této zničující choroby a bezostyšně nadhazují každou chvíli nový objev v léčbě nebo diagnostice této „zákeřné“ nemoci. Mezitím pokroky v zobrazovacích, histologických, likvorologických, biochemických technikách přinášejí poznatky, které smysluplnost původní trias (demence, amyloid, neurofibrilární degenerace) rasantně podkopávají. Dodávají totiž důkazy o mnohostranných projevech stárnutí mozku, které nemohly být

8

před sto lety známy ani A. Alzheimerovi, ani O. Fischerovi, O. Binswangerovi, E. Kraepelinovi a dalším. Pěstování nomenklatury Alzheimerovy choroby se proto stane v nejbližších letech (doufejme měsících) obsolentní a kontraproduktivní. Přednáška předloží neuroradiologické, statistické a psychologické doklady o marnosti, dokonce škodlivosti, dalšího vyznávání pojmu Alzheimerovy choroby. Alternative approaches to senile dementia and cognitive rehabilitation Parting with the concept of Alzheimer´s disease in senium One hundred years old concept of Alzheimer´s disease has seen a 50-years period of disinterest and afterwards, on contrary, 50 years of a boundless adoration. In both these periods the quality and seriousness of considerations has not reached the depth, whith which the pioneers of histological definitions of dementia, Alois Alzheimer and in Prague even more intensively Oskar Fischer, have elaborated their discoveries. The scientific humility of these researchers restricted them from pushing through any convincing nosological unit. They submitted their findings with a very restrained attitude in regard to its final meaning. The psychiatric and neurological community of the last decades did not adhere to a similar restraint and has derived from Alzheimer´s observations a nosological unit, categorized as a„disease“. The doctrine is based on the idea, that the accumulating amyloid in the brain, along with pathological protein in neurofibrillary tangles are causing dementia. The name Alzheimer´s disease has thus become identic with dementia itself, so that in practice all cases of elderly bradypsychia, decreased memory, decreased witt, acumen and brightness are designated Alzheimer´s. Many people are scared by this label in expectation of an upcoming degradation. Media threaten with world epidemics of this „devastating“ disease and every now and then suggest shamelessly a new discovery in treatment or diagnostics of this „insidiou“s disease. In the meantime the progress in imaging, histological, liquorological and biochemical technics are bringing pieces of knowledge, which strongly undermine the meaningfulness of the original trias (amyloid, neurofibrillary tangles, dementia). They are providing evidence of the multilateral manifestations of brain aging, which could not have be known 100 years ago to A. Alzheimer, to O. Fischer, O. Binswanger or E. Kraepelin. Therefore the practice of Alzheimer´s disease nomenclature will become obsolete and counterproductive in coming years (hopefully months). The presentation will demonstrate neuroradiological, statistical and psychological evidence of futility, even harmfulness of furthering the notion of Alzheimer´s disease.

The Future Potential of Occupational Therapy

in the Czech Republic Expanding Roles in Many Settings

professor Dr. Gaynor Sadlo, Ph.D., PGDipTCDHE, DipOccThy, FCOT, NFT University of Brighton, UK, visting professor na 1.LF UK

Czech occupational therapy has had a comparatively recent but strong, internationally-supported beginning, and its creation at bachelor’s level facilitated its future potential, to make an expanding contribution to Czech society. Based on my experience as a practising therapist and academic in several countries, this presentation suggests some possibilities and predictions for future exciting roles for occupational therapy in the Czech Republic. Hospitals and medical centres, focusing on either physical or mental health, are traditional areas for occupational therapy, to re-enable patients’ coping skills and independence in everyday life activities. Emergency Medicine is a new field in the UK, assessing people eg after falls, reducing admissions to

9

hospital. GP clinic work is expanding, offering early detection of intervention for anxiety, depression or addiction as well as home assessments for physical problems or later-life support. Out in the community - especially in peoples homes - affords the widest potential for our expertise and expansion of possibilities in physical rehab, mental health, paediatrics and elderly care. Home assessment, treatment, bespoke environmental modifications or assistive technology are vital contributions in these settings. Expanding employment within schools, care homes, factories, prisons, hospices and occupational health departments in companies, is fostering innovative work for occupational therapists in the 21st century in many countries. We are now also working with refugees, homeless people, veterans, probationers, community groups (eg urban football clubs), charities, and into disaster areas. In the UK, students often do a ‘diverse’ placement, in settings that do not yet have occupational therapy, widening the scope of the profession every year.

Setting up in private practice - such as with medical-legal firms (assessing long-term needs and costs following trauma) - or setting up independent businesses to flexibly subcontract therapists into workplaces or as caseworkers are other opportunities being taken up internationally. Wider roles require expansion of student numbers and thus more teachers - including those with higher degrees, such a doctorates, while the need to develop the science of our subject demands more researchers. Charles University is already contributing to this future vision, offering a practice-based Masters programme, including the study of occupational science. Can we visualise the enhancement of Czech society’s health and wellbeing, when occupational therapists contribute to many more communities?

Profesor Pfeiffer - WHO is WHO

doc. MUDr. Ivana Holmerová, Ph.D. Gerontologické centrum v Praze 8

Profesor Jan Pfeiffer je jedním z prvních, možná i prvním z vědců a lékařů u nás, kteří se začali dívat na komplexní problematiku člověka v prostředí, které jej obklopuje, a to ve zdraví i nemoci. Je jedním z mála kliniků, kteří se dokázali oprostit od pohledu na orgán a určitou diagnózu a stal se průkopníkem celostního pohledu, a to nikoli jen jako termínu, ale jako nového paradigmatu, které je zakotveno i ve strategii Světové zdravotnické organizace a její klasifikaci ICF….Geriatrie je společně s rehabilitací jedním z oborů, které se k tomuto přístupu hlásí, a to zejména proto, že zdraví a nemoc ve vyšším věku mají mnoho dalších důležitých rozměrů, než jsou ty patologické či patofyziologické. Čím dále tím více se v moderní geriatrii zabýváme komplexem vlastností daného člověka, které nyní a snad zatím shrnujeme pod těžko srozumitelný i přeložitelný pojem „intrinsic capacity“, který vyjadřuje komplex vnitřních vlastností a schopností daného člověka. Tato veličina (může nabývat různých hodnot, pozitivního pólu – od dobrého zdraví, odolnosti -resilience, dobrých adaptačních schopností až po pól negativní, který chápeme jako snížení adaptačních schopností a rezerv, vyjádřený až syndromem frailty. Tyto vlastnosti člověka ovlivňují jeho funkční stav v interakci s faktory prostředí, které hrají významnou roli. Zatímco se mnohé medicínské obory zaměřují na problematiku léčení jednotlivých diagnóz či ovlivnění jejich příznaků (disease a impairment), jak rehabilitace, tak i geriatrie pracují s širším vnímáním člověka v jeho prostředí a zaměřují se zejména na ovlivnění jeho funkčního stavu (functional ability, functioning) také tím, že své intervence zaměřují na prostředí, ve kterém člověk žije. Jedná se o přizpůsobení prostředí tak, aby lépe umožňovalo pohyb či orientaci, o různé psychosomatické intervence, sociální vztahy a sítě,

10

problematiku pečujících, zejména pak jejich neformálních pečujících a jejich podporu. Teprve tyto interakce (nikoli jen izolovaná intervence zaměřená na nemoc či poruchu) mohou ovlivnit „functioning“ či funkční schopnosti daného člověka, posunout jej na pomyslné stupnici od disability k „abilitě“ tedy dobrému funkčnímu stavu i v situaci chronického onemocnění, poruch jednotlivých systémů a podobně. Domníváme se, že v době longevity – prodlužujícího se lidského věku žitého nejen ve zdraví ale i s chronickými onemocněními a dalšími symptomatickými stavy – je tento přístup důležitý pro zachování dobrého funkčního stavu lidí a kvality jejich života.

Hamzova odborná léčebna pro děti a dospělé, historie, současnost a vývoj

MUDr. Václav Volejník, CSc., MUDr. Alena Klapalová, Ing. Pavel Čáp, Bc. Ludmila Vopařilová Mgr. Petr Šmíd Hamzova odborná léčebna pro děti a dospělé, Košumberk

Hamzova léčebna byla založena prof. F. Hamzou před 118 lety. Původní léčebný ústav pro děti skrofulózní, prožil období velkého rozvoje i útlumů. V současnosti se jedná o komplex mnoha pavilónů, umístěný v nádherném Hamzově parku a arboretu s celkovou kapacitou 505 lůžek poskytující léčbu dětem a dospělým. Zřizovatelem léčebny je ministerstvo zdravotnictví a jsme rehabilitační ústav. Hlavní motto léčebny „Posadit, Postavit, Udělat krok“ vyjadřuje zaměření léčebny na klinicky těžší stavy pacientů s cílem dosažení zlepšení jejich pohybu, a tím i soběstačnosti. Odborné zaměření pracovišť je od Spinální rehabilitační jednotky, přes náročná pracoviště pro těžké klinické stavy jiné, než je míšní etiologie postižení, až nakonec i k samostatnému pavilónu, kde je nosným programem rehabilitační ošetřování. I přes významný hendikep velkého zařízení, kterým je jeho vzdálenost 20–30 km od velkých akutních nemocnic, se daří naplňovat systémový cíl ústavu. Tedy stát se týmovou součástí těchto nemocnic a ve správných etapách léčby přebírat jejich pacienty. Díky aktivnímu zavádění elektronizace v „mezích zákonem vymezených“ se daří rozšiřovat a zkvalitňovat léčbu nejen v léčebných postupech, ale stejně tak i v organizaci práce. V logu Hamzovy léčebny je poznámka: Váš rehabilitační ústav. Toho lze dosáhnout jen cestou spokojeného týmu pracovníků a spokojených všech pacientů.

Koncepce, cíl a zkušenosti po ročním provozu nově vzniklé lůžkové rehabilitace v MMN Semily

MUDr. Lenka Smetanová MMN Semily

Masarykova městská nemocnice má dvě části, jednu v Jilemnici, druhou v Semilech. Semilská část je koncipována jako následná a doléčovací, jediným akutním oddělením je ortopedie s operativou zejména totálních endoprotéz velkých kloubů. V dubnu 2018 jsme otevřeli oddělení následné rehabilitace k umožnění léčby jak neurologických, tak ortopedických pacientů našeho i okolních zařízení. Oddělení je koncipováno na 29 lůžek, zatím máme otevřeno lůžek 18 z důvodu personálních. Největším úkolem bylo sehnat, sladit a vyškolit nový tým, což se povedlo, přípravy trvaly pouhé 3 měsíce. Systém práce je postaven na rozdělení terapie mezi fyzioterapeuty, ergoterapeuty, maséra, logopedku, psycholožku a jejich asistenty. Ti se ukázali jako vynikající součást týmu a odbornějším profesím s e uvolnily ruce tak, aby i při nevelkém počtu lidí bylo možno kvalitně zvládat zabezpečení jak našich lůžek, tak vybraných pacientů odd. následné péče, RHB ambulancí a akutních operantů na ortopedii. Zhruba polovinu pacientů tvoří stavy po CMP, DMO, po operacích nádorů mozkových, ev. jiných onemocněních

11

centrálního či periferního motoneuronu. Zbytek jsou pacienti po velkých ortopedických výkonech, polytraumatech, v menšině jsou revmatici a vertebropati. Obložnost oddělení byla za rok 2018–95 %. Pacienti u nás mohou být léčeni až 3 měsíce, což je výhodné zejména pro stavy po CMP a polytraumata. Personál zvládá péči i o pacienty přeložené z NIP, DIOP včetně tracheostomovaných. Cílem bylo vytvořit pracoviště navazující na akutní lůžka, které si pacienty převezme, vyšetří, stanoví dlouhodobý RHB plán, umožní mutltioborovou péči kompletním týmem, naváže péčí ambulantní, kde budou moci být dispenzarizováni a nabídne i zorganizování vysoce specializované léčby v případě potřeby např. některých korekčních ortopedických zákroků či aplikací BTX na spolupracujících pracovištích. Většina RHB týmu je vyškolená mimo jiné v konceptu léčby spasticity podle profesora Graciése, začaly probíhat indikační semináře ortopedicko-rehabilitační k naplánování některých výkonů jako např. tenotomií, transpozice šlach s ortopedem z Motola. Věnujeme se intenzivně i pacientům s poruchami polykání a těžkými fatickými poruchami, v plánu je provádět vyšetření FEES přímo v naší nemocnici.

Indikace použití robotické a přístrojové terapie se zpětnou vazbou v subakutním stavu po CMP

Mgr. Miriama Dědková, MUDr. Tereza Gueye, Mgr. Anna Rejtarová Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, Lůžka včasné rehabilitace iktového centra

Na Lůžkách včasné rehabilitace VFN (LVR) ročně hospitalizujeme okolo 100 pacientů do 30 dnů po cévní mozkové příhodě či traumatickém poškození mozku. Studie zaměřené na použití robotické a přístrojové terapie se zpětnou vazbou hovoří o efektu u pacientů s centrální parézou zejména v chronickém stádiu (Bertani et al. 2017). Studií u pacientů v subakutním období je málo a výsledky jsou většinou srovnatelné s klasickou terapií. Na LVR máme k dispozici přístroje Armeo Spring a PabloSystém pro horní končetiny a Home Balance systém pro trénink rovnováhy. V roce 2017-2019 jsme sledovali skupinu zatím 44 pacientů s centrální parézou (dg. I660, I662, I652, I61), kteří započali terapii do 30 dnů po začátku onemocnění. 22 pacientů mělo během 3 týdnů 12 terapií na přístroji Armeo místo jedné klasické fyzioterapie. V porovnání s obdobnou skupinou pacientů, kteří absolvovali pouze klasickou fyzioterapii, jsme neprokázali, že by použití Armeo Spring vedlo k lepším výsledkům v testech MoCA (Montrealský kognitivní test, p-value 0,846), FIM (Funkční míra nezávislosti), RIM (Rivermeadský index mobility). Skupina procházející terapií na Armeo Spring se výrazněji zlepšila ve Fugl Mayer testu pro hodnocení horní končetiny (průměrně o 13,09 bodů ze 66, kontrolní skupina o 9,86 bodů ze 66), rozdíly však v takto malé skupině nejsou statisticky významné (p-value 0,224). Dále jsme sledovali skupinu 40 pacientů s centrální parézou (dg. I660, I662, I652, I61, S062), kteří započali terapii do 30 dnů po začátku onemocnění. Z této skupiny mělo 20 pacientů místo jedné klasické fyzioterapie 12 x terapii na Home Balance systému. Ani porovnáním výsledků těchto dvou skupin jsme v testech RIM, FIM, ani Berg Balance Scale neprokázali, že by použití Home Balance systému mělo signifikantně lepší výsledky v některém z použitých testů. Naše zkušenosti ukazují, že k použití ArmeoSpring v subakutním stavu je nutné vyčkat dostatečné svalové síly horní končetiny v uvedeném segmentu, zatímco klasickou fyzioterapií můžeme pracovat již se zcela plegickou končetinou. Armeo Spring je náročnější na pozornost pacienta, což může být nevýhodou, ale i výhodou při tréninku pozornosti. Zpětná vazba u těchto přístrojů bývá velkou motivací a zpestřením klasických terapií. Dalším problémem bývá při použití Armeo Spring cvičení v nefyziologickém postavení a v nedostatečném rozsahu pohybu. Častěji se po terapiích objevuje bolest končetiny. U Home Balance systému je nutné zahájit terapii při dostatečné základní stabilitě (cca od Berg Balance Scale 20/56 bodů) a mobilitě (RIM od 5/15 bodů), což opět neplatí pro klasickou fyzioterapii. Stále tedy v subakutním stadiu po poškození mozku zůstává klasická fyzioterapie základním přístupem v terapii. Použití robotické a přístrojové terapie je v kombinaci s klasickou fyzioterapií však stejně účinné a pro mnoho pacientů je vhodným zpestřením léčby.

12

Muzikoterapie kdysi, dnes a zítra

PhDr. Markéta Gerlichová, Ph.D. Klinika rehabilitačního lékařství 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze

Příspěvek krátce přiblíží muzikoterapii od historie přes současnost k budoucnosti oboru. Vliv hudby na člověka je významný, působí v mnoha rovinách a tvoří důležitý a mnohovrstevnatý komplex fenoménů. Propojenost vnímání hudebních prvků s fyziologickými, motorickými, psychickými i sociálními projevy je v současnosti bohatě dokumentována řadou kvalitních výzkumů, článků i doktorských prací. V historii můžeme najít zajímavé a různorodé doklady „léčení hudbou“ (termín muzikoterapie se samozřejmě tehdy ještě neužíval) v mnoha starověkých civilizacích – v Egyptě, Asýrii, Babylónu, Palestině, Řecku i Římě, … Dnešní muzikoterapie je rozprostřena do řady různých směrů s psychoterapeutickým, neurorehabilitačním, muzikologickým, psychosomatickým či edukačním zaměřením. Tento obor lze dnes již studovat na řadě prestižních universit, díky shromážděným důkazům z výzkumných prací se její pozice z okrajové záležitosti posouvá mezi platné a účinné terapeutické metody v řadě medicínských oborů, je součástí rehabilitace v neurologii, psychiatrii, interně, onkologii, geriatrii a dalších. Při použití muzikoterapie v rehabilitaci se zaměřujeme nejčastěji na cíle v oblasti motoriky, komunikace, kognitivní rehabilitace, nebo prožívání. Při pohybovém zaměření cílíme na kultivaci kvality pohybu, zvýšení stability stoje, zrychlení tempa kroku, aktivizace paretické končetiny hrou na hudební nástroje a podobně. Trénink komunikace probíhá jak na neverbální úrovni – s využitím rytmických struktur, hudebních nástrojů a gest, tak na verbální úrovni, kdy zpíváme, skandujeme či recitujeme. Muzikoterapeutická cvičení, kterými cvičíme a posilujeme kognitivní dovednosti, v sobě spojují trénink sluchové percepce, trénink paměti pomocí rytmického repetetivního tréninku a cvičení pozornosti hrou na hudební nástroje. Práce s emocemi v muzikoterapii pomáhá poznat a zpracovávat naše prožívání nejen v obtížné životní situaci – některé prvky muzikoterapie mohou být velmi podpůrné a facilitující procesy sebepoznávání. Jak se ale bude muzikoterapie vyvíjet v budoucnu? Bude mít podobný vývoj jako obor rehabilitace? Jak dalece můžeme vidět do budoucnosti? Na tyto otázky hledáme odpověď nejen ve vlastních muzikoterapeutických výzkumech – ale také ve zkoumání souvisejících medicínských oborů, kde se muzikoterapie uplatňuje. Vzájemné propojení těchto disciplín dává naději, že se navzájem budou tyto obory a muzikoterapie nadále obohacovat. Přesto stále zůstává působení hudby na člověka objevné i zakryté tak trochu tajemstvím.

13

Včasná rehabilitace pacientů po cerebrovaskulární příhodě z pohledu nákladů dle tíže funkčního

postižení

MUDr. Pavel Maršálek1, prof. MUDr. Olga Švestková, Ph.D. 2, MUDr. Irina Chmelová, Ph.D. MBA3, MUDr. Tereza Gueye4, doc. Vladimír Rogalewicz, CSc.5

1 Rehabilitační oddělení KZ a.s., Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem 2,5Klinika rehabilitačního lékařství 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze 3 Klinika rehabilitačního lékařství FN Ostrava 4 Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, Lůžka včasné rehabilitace

V roce 2017 proběhla na třech klinických pracovištích akutní rehabilitační lůžkové péče za přispění grantu VZP ekonomická studie, jejímž cílem bylo hledat korelaci mezi náklady na pobyt pacienta po cévní mozkové příhodě ve vztahu k míře jeho funkčního postižení hodnoceného standardizovanými testy soběstačnosti a funkce. Detailní sledování práce ošetřovatelského personálu, délky terapie, spotřebovaného materiálu, použitého materiálu dlouhodobé spotřeby, nákladů lékových, nákladů laboratorních a komplementárních vyšetření apod. proběhlo na celkem 11 pracovních listech, které byly vyplňovány převážně přímo u lůžka pacienta či bezprostředně po provedení činnosti, jež byla zaznamenávána. Dále bylo u každého pacienta v pravidelných intervalech prováděno nezávislé hodnocení třemi odborníky. Lékař prováděl klinické hodnocení vybraných parametrů pětistupňovou klinickou škálou, zdravotní sestry prováděly ošetřovatelská hodnocení a ergoterapeuti ve spolupráci s fyzioterapeuty prováděli funkční hodnocení základním a rozšířeným testem dle Barthelové, testem Functional independence Measures (FIM) a Mezinárodní klasifikaci funkcí formou kompletního Core setu pro získaná poškození mozku. Celkem bylo do studie zařazeno 94 pacientů s průměrným věkem 66,5 roku, z toho 39 žen. Pacienti byli na lůžka překládáni v mediánu 13 dnů po akutní mozkové příhodě, nejvíce z nich (40 pacientů) bylo přijato mezi 7.-13. dnem po mozkové příhodě. Na akutních rehabilitačních lůžkách strávili v průměru 23,5 dne. Z hlediska struktury nákladů péče velkých nemocnic u těchto pacientů tvořily největší část náklady personální, a to jen přímé náklady na minutovou práci tvořily 44 %, další personální náklady např. na zajištění pohotovosti apod. se skrývaly ještě v nákladech režijních. Po odečtení režijních nákladů pak ve struktuře přímých nákladů tvořily personální náklady celkem 77 %, největší podíl z nich pak představovaly náklady na činnost ošetřovatelského personálu, celkem 51 %. Podíl práce lékaře byl 15 %, nelékařský terapeutický personál se na personálních nákladech podílel 34 %. Z celkového hodnocení ekonomické studie lze vyvodit tyto závěry: Funkční stav pacienta ovlivňuje především náklady ošetřovatelské péče a z nich na prvním místě náklady personální. Tento vliv je vazbou spíše exponenciální. Terapeutické náklady nesouvisí tolik s funkčním stavem pacienta, ale s délkou terapie, tato vazba je lineární (nebyla kalkulována robotická terapie) Na všechny složky nákladů má významně vyšší vliv tíže funkčního postižení motorické složky Hodnocení kognitivní složky je mnohem hůře standardizováno (přílišná šíře především psychologických baterií), primární vyšetření trvá dlouho, existují limitace opakování testů a zlepšování v kognitivní složce je příliš pomalé. Ze zvolených funkčních testů byla nalezena dobrá korelace nákladů s funkční motorickou částí FIM testu a překvapivě i s kategorií pacienta dle českého Seznamu výkonů. Hodnocení dle Barthelové vykazovalo větší kolísání díky hrubé stupnici i nejednotnému provádění. Mezinárodní klasifikace funkcí není pro hodnocení v akutní péči ve vztahu k nákladům vhodná, je příliš složitá a široká, navíc popisuje i oblasti, které nejsou pro náklady akutní rehabilitační lůžkové péče relevantní, problémem je i třicetidenní interval hodnocení. Korelace výsledků hodnocení funkčního kognitivního stavu s přímými náklady nebyla prokázána.

14

Oční navigace Tobii ve funkční diagnostice kognitivních funkcí a rehabilitaci komunikace osob s

těžkými neurodegenerativními onemocněními

PhDr. Milan Pešák, Ing. Tomáš Hrdinka Výrobní družstvo nevidomých Spektra

Neurodegenerativní onemocnění, jako Amyotrofická laterální skleróza, roztroušená skleróza, ale též Turnerův syndrom apod. významně snižují kvalitu života takto postižených lidí. Poslední funkce, kterou může člověk využívat i v terminálním stádiu progredujících onemocnění, je zrak. Identifikaci zaměření pohledu očí může člověk za podpory moderních technologií využívat ke komunikaci i ovládání běžných elektrických spotřebičů ve svém okolí. Může si tak nejen rozsvítit lampu či přepnout televizní program, ale také nechat počítač vyslovit své myšlenky či řečí nebo písemně komunikovat se svým okolím. U dětí se závažnými disabilitami v oblasti komunikace může vyhodnocení pohledu výrazně pomoci při diagnostice kognitivních funkcí. Při vyšetření lze zaznamenat „stopu pohledu“ a tak sledovat, zda vyšetřované dítě reaguje na pokyny, řeč rodiče či terapeuta nebo na dění při promítaném filmu či videosekvenci. Obdobně lze postupovat také při funkční diagnostice traumatických poraněních mozku.

Vznik Centra Paraple – 25 let

PhDr. Alena Kábrtová Centrum Paraple, o.p.s.

Centrum Paraple letos v říjnu dovrší 25 let činnosti. Proč vzniklo, jak se vyvíjelo až do současnosti, kdo pomáhal k jeho vzniku vytvořit podmínky a ovlivnil i jeho práci? A proč mluvit o Centru Paraple na konferenci, věnované prof. MUDr. Janu Pfeifferovi, DrSc. a prof. MUDr. Olze Švestkové, Ph.D., zakladateli kliniky rehabilitačního lékařství a jeho následovnici, která kliniku dlouho a úspěšně vedla? Podmínky pro činnost Centra Paraple se připravovali také na této klinice. U kolébky Centra Paraple a jeho koncepce rehabilitační péče stály tři naše myšlenky: Člověk s poškozením míchy a těžkým zdravotním postižením má právo a může vést kvalitní, aktivní život podle svých představ. Potřebuje k tomu pomoc svých blízkých, systému zdravotní a sociální péče i nás všech. Pokud má rehabilitace být člověku s poškozením míchy opravdu užitečná a pomoci mu k dalšímu životu podle jeho potřeb a představ, musí být komplexní, multidisciplinární a individuálně zaměřená. Klient nebo pacient, jakkoli mu říkáme, musí být v rehabilitačním procesu naším partnerem. K takovému pojetí rehabilitace nás inspirovala také práce na Klinice rehabilitačního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice v Praze pod vedením prof. MUDr. Jana Pfeiffera, DrSc. a jeho koncept komplexní rehabilitace. Čerpali jsme z práce s pacienty přímo na klinice i z možností setkávat se s rehabilitačními odborníky na českých a po r. 1989 i na zahraničních pracovištích a při odborných kongresech.

15

25 let rehabilitace spinálních pacientů pohledem Zdeňky Faltýnkové

Zdeňka Faltýnková Česká asociace paraplegiků CZEPA, z.s.

Od roku 1978 se začala odvíjet moje profesní dráha fyzioterapeutky a ergoterapeutky, kterou ovlivnili čtyři, pro mne důležití, muži. Ti zásadním způsobem vstoupili do mého profesního, ale i osobního života. Umožnili mi mnohá odborná poznání a podporovali moje snažení zaměřené na zlepšení kvality života lidí s míšním poraněním. Prvním mužem byl profesor Vladimír Janda, ke kterému jsem nastoupila po škole na první rehabilitační kliniku v Praze na Královských Vinohradech. Zde jsem mohla pracovat s prvními spinálními pacienty a objevovat, jakých dovedností se mohou i přes svůj handicap naučit. Zásadní změnou v mém životě bylo seznámení s mým manželem, který byl pro mne, jako těžký tetraplegik, vždy inspirací k vymýšlení či prosazování nových léčebných postupů či pomůcek ve fyzioterapii i ergoterapii s cílem maximalizovat soběstačnost lidí s míšní lézí. Třetím mužem v pořadí byl doc. Jiří Votava. Ten ve mně nejen probudil lásku k neurologii už při studiu, ale „přetáhl“ mne na budoucí Kliniku rehabilitačního lékařství na Albertově, kde jsem se mohla pod vedením čtvrtého, pro mne velmi důležitého muže v profesním životě, plně věnovat spinální problematice v celé její šíři. Tím byl prof. MUDr. Jan Pfeiffer, DrSc., který spolu s prof. MUDr. Olgou Švestkovou, Ph.D. začali prosazovat komplexní rehabilitaci lidí s postižením včetně ergodiagnostiky a pracovní rehablilitace. Šestnáctileté zkušenosti z obou klinických pracovišť a mnoho poznatků ze zahraničních stáží a kongresů jsme zúročily s PhDr. Alenou Kábrtovou při založení Centra Paraple. Cílem bylo všemi dostupnými, a hlavně novými léčebnými přístupy i úpravou legislativy zlepšovat soběstačnost a kvalitu života naší cílové skupiny. Dnes se nácvik samostatné mobility tetraplegiků, způsoby posazování, otáčení a přesunů učí běžně na SJ, v RÚ, v Centru Paraple, v ParaCENTRU Fenix i v centru Rehafit. K posturálnímu cvičení a k protahování svalů se dnes běžně používají cvičební míče a válce, tetraplegici jsou motivováni ke šlachovým transferům na horních i dolních končetinách, mají lehké aktivní vozíky, běžně jezdí autem, sportují a mohou mít rodinu a vlastní děti… Před 25 lety umírali spinální pacienti na dekubity, urosepse a jiné zdravotní komplikace. Neměli v postakutní fázi potřebnou zdravotní péči ani kompenzační, sportovní a jiné technické pomůcky. To bylo impulzem k založení Svazu paraplegiků (dnes Česká asociace paraplegiků – CZEPA) a Centra Paraple, podařilo se vybudovat Spinální program v ČR, fyzioterapeuti a ergoterapeuti využívají běžně terapeutických postupů, které se rodily v Parapleti.

16

Malé zamyšlení nad terapií afázií, afatiky a logopedy

Mgr. Ivana Šemberová

„Ztratíme-li bohatství, neztratíme nic. Ztratíme-li zdraví, o hodně přijdeme. Ztratíme-li schopnost mezilidské komunikace, přijdeme úplně o všechno“ Pokaždé, když prohlásím výše uvedené, zahlédnu okolo sebe několik nechápavých, dokonce i pohrdavých výrazů ve tvářích posluchačů. „Co nám to v současné, materialisticky orientované době, tady ta“ tdnkářka“ tvrdí? (neboť stále je i klinická logopedka veřejností vnímána především jako napravovatelka vadné výslovnosti hlásky R pomocí substitučního shluku hlásek Td Td Td..) To bude nějaká sluníčkářka, alternativka, nebo co…“ Myslí si mnozí z nich. Možná i právem. Nepřišli do komunikačního kontaktu s lidskou bytostí, která během pár vteřin ztratila právě tu schopnost, která je podstatou člověčenství lidstva. Schopnost verbální mezilidské komunikace a schopností na verbální komunikaci postavené, umět číst, porozumět čtenému textu a psát. A už vůbec si nedokážou představit, že tato ztráta plně rozvinutých, a běžně používaných komunikačních schopností může znenadání postihnout třeba právě je, nebo jejich blízké. A tak se během krátkého časového úseku, změní „tdnkářka“ v jednoho z nejdůležitějších terapeutů po dlouhou cestu návratu do společenského prostředí. Máte rádi pohádky? Já ano. A obzvlášť tuhle. Jeden král měl dceru, která z ničeho nic oněměla. Krásná byla, hodná byla, ale nemluvila. Král vyhlásil, že kdo dceru naučí mluvit, tomu ji dá za ženu a půl království k tomu, to se rozumí. Sjeli se mladí, stateční, moudří, urostlí ze široka i z daleka, ale žádný neuspěl. Za princeznou se vydal i Honza. Honza dal princezně hádanku. „Byli, žili tři kamarádi. První vytesal ze dřeva krásnou pannu. Druhý panně ušil nádherné šaty. A třetí naučil pannu mluvit. Začali se o pannu hádat, každý z nich ji chtěl jenom pro sebe za manželku. První tvrdil, že pannu stvořil – nezapomněl na líbeznou tvář, hladké údy, ani dlouhé vlasy. Druhý tvrdil, že bez hedvábných, barevných šatů by panna nebyla tak krásná, třetí šel za moudrým králem, aby je rozsoudil. Řekni, princezno, komu panna náleží?“ a princezna promluvila: „panna náleží tomu, kdo jí dal dar řeči, neboť jen dar řeči udělal z bezduché loutky člověka. A tak to je. Ztráta, nebo narušená schopnost verbální mezilidské komunikace, nám ubírá kus naší duše. Afatik trpí společenskou izolovaností daleko více než samotnými nezdary v komunikaci. Ona je to totiž, dlouhá a trnitá cesta, a dnešní, zrychlená doba málo slyší a přeje trpělivosti, a pozornému naslouchání už vůbec ne. Nakonec ten první a poslední, kdo afatikovi trpělivě, s porozuměním a snahou pochopit co chce sdělit, naslouchá, a kdo mu pomáhá s cestou k obnovení daru řeči, jsme my, kliničtí logopedi a logopedky. Často také na sebe bereme břímě „tlumočnictví“ mezi afatikem a rodinou, břímě psychické podpory někdy i celých rodin, ubezpečování, že ano, je to pořád ten milující Pepa, i když právě teď říká pivu „míča“. Tímto se dostáváme na „červenou listinu ohrožených druhů“, zákeřný predátor – syndrom vyhoření po nás „jde“ a často nám šlape na paty nebo dýchá za krk. Čím přikládáte do své duše, aby nevyhořela? Já jsem začala běhat. Jenže. Běžím, běžím, a najednou už jsem zase v myšlenkách u „svých“ afatiků. Ono se, totiž, u takovéto fyzické aktivity dobře přemýšlí, co a jak u Pepy zkusit a jak mu ještě pomoci (aby neříkal pivu „míča“) Milé kolegyně a kolegové, přeji nám všem radost a potěšení z profese, jenž v sobě nese punc poslání, i přesto, že za navrácení daru řeči nedostaneme půl království a ruku princezny nebo prince k tomu.

17

Péče o pečující

Mgr. Eva Bolceková, Ph.D. Klinika rehabilitačního lékařství 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze

Důsledky získaného poškození mozku nepostihují jen samotného pacienta, ale dopadají i na jeho rodinu. Osobní a emoční zátěž péče o své blízké, ať už se jedná o partnera, rodiče, nebo dítě, může být velmi vysoká. Péče o blízkou osobu na jednu stranu přináší pocity uspokojení, na druhou stranu ale také vyčerpání, obavy a stres. Náročná je hlavně dlouhodobá každodenní starostlivost a potřeba dohlížet na pacientovo chování. Pečující mohou zažívat smutek, lítost, ale i vinu, zlost, rozpaky, stud či osamělost. Je důležité tyto pocity identifikovat, porozumět jim a poskytnout pečujícím osobám dostatečnou podporu. Kombinace dlouhodobého stresu a fyzických nároků péče o blízkého člověka často vedou k rozvoji zdravotních problémů a snížení kvality života. Pečující osoby mají tendenci zanedbávat vlastní zdraví (fyzické i psychické). Objevují se u nich poruchy spánku, nedodržování zásad zdravé výživy, nedostatek fyzické aktivity, ignorování vlastních nemocí. Zvyšuje se riziko rozvoje deprese, zneužívání alkoholu, nikotinu nebo dalších návykových látek. Výzkumy pak prokazují např. zvýšené hladiny cholesterolu, krevního tlaku nebo tendenci k obezitě. Rizikové faktory dlouhodobých negativních následků u pečujících osob zahrnují 1. ženské pohlaví, 2. nižší vzdělání, 3. společné bydlení s pacientem, 4. sociální izolaci, 5. sklony k depresivnímu prožívání, 6. finanční problémy, 7. delší dobu trvání péče, 8. nižší schopnost zvládat náročné situace a řešit problémy, 9. roli pečujícího nezvolili dobrovolně. Možnosti podpory pak zahrnují podpůrnou individuální nebo skupinovou psychoterapii, farmakoterapii, edukaci nebo odlehčovací pobyty. Cílem intervencí je 1. snížit stresovou zátěž, 2. stanovit realistické cíle, 3. hledat řešení problémů, 4. nácvik konstruktivní komunikace, 5. naučit pečující požádat své okolí o pomoc a přijmout ji, 6. zachovat odpočinkové aktivity, například cvičení, 7. porozumět svým emocím. V zahraničí je těmto otázkám věnována poměrně velká pozornost, zdroje lze nalézt např. na https://www.caregiver.org, https://caregiver.com; v našem prostředí pak např. https://www.tenacz.cz/pece-o-nase-nejblizsi/pecuji/. Pro pacienta je pečující osoba velkou oporou, a proto je potřeba o ni pečovat. Pokud je nám samotným špatně, nemůžeme dost dobře pomáhat druhým...

18

Myofasciální techniky – kasuistiky

Mgr. Jindřiška Hálková Klinika rehabilitačního lékařství 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze

Fyzioterapie se věnovala muskulo-skeletálnímu systému, avšak třetí, velmi důležitý systém – fascie, byl považován za pasivní, obalový systém. V posledních desetiletích došlo k významnému vývoji k přístupu k fasciím, kdy je tento systém považován za důležitý prvek ovlivňující pohybový aparát. Fascie propojují jednotlivé svaly, segmenty, podílí se na synchronizaci a řízení pohybu, a naopak jejich restrikce, adheze, vede ke změnám v aktivaci svalů, změnám pohybového stereotypu a postavení v kloubu. V rámci přednášky je prezentace kazuistik pacientů, u kterých byla aplikována metoda Fascial Manipulation Stecco, jako metoda poslední volby po vyčerpání všech dostupných technik.

Kvalita života a potřeby osob se získaným poškozením mozku v kontextu koordinované komunitní

rehabilitace – výsledky studie

Anna Krulová1,2, doc. Mgr. et Mgr. Jitka Vacková1, Mgr. Martina Hartmanová1 1Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích 2Klinika rehabilitačního lékařství 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze

Systémové a organizační řešení koordinované rehabilitace se v jednotlivých zemích liší. V České republice jsou ambulantní služby prakticky na dostačující úrovni v porovnání se službami komunitními, uskutečňovanými formou intervence v domácím prostředí osoby. Tyto služby jsou u nás zatím pořád ojedinělé a intervence některých odborností chybí. V České republice žije stále vysoké procento lidí s disabilitou v ústavech. K vytvoření fungujícího systému koordinované komunitní rehabilitace je nutná praxe založená na důkazech. Podle dostupných zahraničních studií je k dosažení optimální kvality života osob se získaným poškozením mozku zásadní koordinovaný přístup v rehabilitaci a jeho kontinuita s přesahem až do komunitní praxe. V rámci studie (projekt GAJU 138/2016/S) byla proto poskytnuta 3měsíční interprofesionální rehabilitační intervence u 17 osob se získaným poškozením mozku, po jejich návratu z nemocnice. Ve spolupráci s rehabilitačním lékařem poskytovali intervenci tři hlavní profese: ergoterapeuti, fyzioterapeuti a sociální pracovníci. Subjektivní stav osob byl hodnocen pomocí standardizovaného dotazníku WHODAS 2.0. Objektivní funkční stav byl měřen systémem FIM®. Potřeby osob po získaném poškození mozku v domácím prostředí byly identifikovány s využitím semistrukturovaných rozhovorů. Vyhodnocení vývoje posturálních a rovnovážných funkcí bylo provedeno z fyzioterapeutického hlediska za použití Berg Balance Scale (BBS) a Timed Up and Go testu (TUG test). Standardizovaná hodnocení byla prováděna při první návštěvě, po měsíci a po třech měsících intervence. Následně tři a šest měsíců po ukončení koordinované rehabilitace. Analýza rozhovorů s klienty a jejich rodinami ukázala sedm potřeb lidí po získaném poškození mozku po jejich návratu do domácího prostředí. Mezi hlavní potřeby patří touha navrátit se do stavu před nemocí a potřeba najít nový systém činností. Subjektivní hodnocení kvality života v některých případech nekoreluje s objektivním stavem měřeným systémem FIM® ve srovnatelných položkách. Tento výsledek poukazuje na důležitost subjektivního hodnocení stavu a zohlednění priorit osob v rámci rehabilitačního programu. Efektivita rehabilitačního programu je podložena objektivními výsledky systému FIM®, kdy celkové zlepšení po tříměsíční koordinované intervenci je průměrně o jednu funkční úroveň na sedmibodové škále FIM®. Celková zátěž spojená s péčí se snížila průměrně o 1 až 2 hodiny. Po tříměsíční intervenci se 16 ze 17 klientů zlepšilo v hodnocení BBS a 15 ze 17 klientů se zlepšilo ve výsledcích TUG testu, i když 6 klientů bylo stále ohroženo pády. Tři a šest měsíců po intervenci se však v jedné třetině případů projevilo

19

mírné zhoršení sledovaných funkcí, což naznačuje potřebu kontinuity rehabilitace osob po získaném poškození mozku. Výsledky studie ukazují na význam koordinované rehabilitace poskytované ergoterapeuty, fyzioterapeuty a sociálními pracovníky. Intervence má pozitivní vliv na soběstačnost a kvalitu života osob se získaným poškozením mozku.

Poděkování: Zvláštní poděkování patří paní profesorce Olze Švestkové, in memoriam. Tato studie by nevznikla bez jejího odborného vedení, myšlenek a profesionální práce. Data byla shromážděna za účasti dalších odborníků. Poděkování patří zejména ergoterapeutkám – Jana Jírková, Dana Bártová, fyzioterapeutům – Markéta Bendová, Martina Hartmanová, Edita Hanzalová a Filip Lukšan, sociálním pracovnicím – Kateřina Pechoušková, Anna Jirků, Andrea Matějková, Marie Bártová, Kateřina Mandátová a v neposlední řadě lékařkám – Marcela Míková a Jana Holická. Studie byla financována v rámci projektu „Koordinovaná rehabilitace u pacientů s poškozením mozku“, Grantová agentura Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (GAJU, grant č. 138/2016/S).

Ergodiagnostika na Klinice rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze z pohledu ergoterapeuta

Mgr. Kateřina Rybářová Klinika rehabilitačního lékařství 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze

Klíčová slova: ergodiagnostika, pracovní rehabilitace, ergoterapeut, funkční hodnocení, modelová činnost Ergodiagnostika slouží ke komplexnímu zhodnocení psychosenzomotorického potenciálu osoby s disabilitou ve vztahu k jejímu pracovnímu uplatnění. Je poskytována ergodiagnostickými centry, kterých je v současné době v České republice třináct. Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze je jedním z nich. Služeb zdejšího ergodiagnostického centra využívají zejména pobočky Úřadu práce České republiky z Prahy a Středočeského kraje, které si od 1.1.2017 do 25.3.2019 objednaly celkem 104 ergodiagnostik pro své klienty s disabilitou. Jednu ergodiagnostiku si vyžádala krajská pobočka Úřadu práce ČR z Ústí nad Labem. Ergodiagnostika slouží Úřadu práce ČR jako poradenská služba při výběru vhodné pracovní pozice či vhodné formy pracovní rehabilitace, kterou by svým klientům chtěli poskytnout. Někdy si prostřednictvím této služby chtěli zaměstnanci Úřadu práce ČR ověřit, zda svým klientům nabízí vhodné pracovní nabídky vzhledem k jejich zdravotnímu stavu. Jindy chtěli zjistit, v čem konkrétně jsou limitováni jejich dlouhodobě nezaměstnaní klienti při získání a následném udržení zaměstnání, aby jim dokázali pomoct správným způsobem. Díky absolvování ergodiagnostiky se klienti s disabilitou o sobě dozví řadu důležitých věcí nejen z hlediska svých fyzických schopností. Uvědomí si své silné a slabé stránky a dozví se, jaká specifická opatření vzhledem k jejich zdravotnímu stavu jsou pro ně nezbytná, aby zvládli získat své pracovní místo a také si ho udržet. Počet objednávaných ergodiagnostik v porovnání s předchozími roky vzrostl, což pravděpodobně přímo souvisí s realizací aktuálně probíhajícího projektu Úřadu práce ČR s názvem: „Rozvoj systému podpory zaměstnávání osob se zdravotním postižením na volném trhu práce (OZP)“. Jeho součástí je mimo jiné i školení určené pro specializované poradce pro osoby se zdravotním postižením, kteří se díky němu podrobně seznamují i s ergodiagnostikou. Nejčastěji ergodiagnostiku objednávalo kontaktní pracoviště Úřadu práce ČR z Prahy 5 (celkem 31), ze Středočeského kraje pak Beroun (celkem 8). Bohužel velká část ergodiagnostik (celkem 43, tj. 41 % z objednaných ergodiagnostik) byla zrušena dříve, než proběhla. Příčiny této skutečnosti jsou různé – klient si do té doby našel vhodné zaměstnání nebo byl vyřazen z evidence Úřadu práce ČR z jiných důvodů. Na řadu předem naplánovaných termínů ergodiagnostického vyšetření se klienti bez udání důvodů nedostavili a objednávka této služby jim kvůli tomu byla zrušena. V jednom případě se klientka formálně odmítla podrobit se tomuto vyšetření. 45 ergodiagnostik

20

vyžádaných v roce 2017 a 2018 již bylo na Klinice rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN úspěšně dokončeno. Ke dni 25.3.2019 je na tomto ergodiagnostickém pracovišti oficiálně přijato 13 dalších objednávek, které čekají na zpracování. Na realizaci ergodiagnostického vyšetření se na Klinice rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze podílí zpravidla lékař, ergoterapeut, fyzioterapeut a psycholog. Nejvíce času pro přímou práci s klientem i pro následné vyhodnocení nasbíraných informací o testovaném klientovi potřebuje ergoterapeut. Ten vzhledem k potřebě využít řadu různých nástrojů (tzv. metodik) klienta testuje ve dvou různých dnech (celkem obvykle cca 4 hodiny). Navíc může zastupovat sociálního pracovníka a odebírat místo něj podrobnou sociální a pracovní anamnézu, což je ergoterapeuty z Kliniky rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze vnímáno jako velmi přínosné vzhledem k možnosti nasbírat si před vlastním ergoterapeutickým vyšetřením v rámci ergodiagnostiky řadu důležitých informací. Z nich pak může lépe vycházet při vytváření modelových činností, které klientovi vymýšlí zcela na míru pro cílené testování jeho dovedností potřebných k pracovnímu uplatnění. V dílčí závěrečné zprávě vypracované ergoterapeutem pak může lékař obvykle najít řadu praktických a konkrétních doporučení, která by měla klientovi i zaměstnancům Úřadu práce ČR pomoct s řešením jeho pracovního uplatnění. To lékaři pomůže při vypracování závěrečné zprávy z ergodiagnostického vyšetření, ve které se klade důraz na pozitivní rekomandaci. Lékař tedy na základě všech proběhlých vyšetření celého interprofesního týmu vypracuje konkrétní doporučení ohledně uplatnění klienta na trhu práce týkající se výše úvazku, typových pracovních pozic, vhodných pracovních poloh, typů činností, způsobů komunikace s klientem, potřebných úprav pracovního prostředí z hlediska bezpečnosti nebo přístupnosti apod. Ergodiagnostické vyšetření může být poskytnuto v rámci pracovní rehabilitace i klientovi v době trvání jeho pracovní neschopnosti, pokud to Úřadu práce ČR písemně doporučí jeho ošetřující lékař. Jeho návrh musí schválit odborná pracovní skupina působící na Úřadu práce ČR. Vše pak hradí Úřad práce, nikoliv zdravotní pojišťovna klienta.

Minulost, současnost a budoucnost ergoterapie

Bc. Zuzana Rodová, M.Sc., Mgr. Anna Krulová, Mgr. Kateřina Rybářová Klinika rehabilitačního lékařství 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze

Když jsem domlouvala náplň tohoto příspěvku s paní profesorkou Švestkovou, tak zdůrazňovala, že je důležité v příspěvku zmínit, jaký měl vliv na vývoj ergoterapie v ČR pan profesor Pfeiffer. Myslím, že bychom neměli mluvit pouze o něm, ale mluvit o přínosu právě paní profesorky Švestkové. Paní profesorce se podařilo studium ergoterapie postupně rozvíjet a otevřít navazující magisterské studium ergoterapie, díky kterému i výrazně stoupl počet publikací v ergoterapii. Je již 36 absolventů Mgr. studia, někteří již začali studovat Ph.D. a někteří si budou podávat přihlášku. Navazující magisterské studium ergoterapie momentálně prochází schvalováním akreditační komise a Ministerstvem zdravotnictví ČR, který je vypracován nově pro kombinovanou formu studia místo dosavadní prezenční formy. Absolventi tohoto studijního programu by mohli získat specializaci Ergoterapie pro dospělé. V bakalářském studiu do výuky přibývají nová témata jako např. ergoterapie v paliativní péči, onkologii. V Bc. i NMgr. studiu se osvědčilo zařazení více praktických zkoušek, které zvyšují kvalitu absolventů. Na Klinice rehabilitačního lékařství 1.LF UK proběhlo 31.1.2019 setkání zástupců významných evropských ergoterapeutických organizací: ENOTHE (The European Network of Occupational Therapy in Higher Education) zastřešující 110 evropských škol, COTEC (Council of Occupational Therapists for the European Countries) s členskou základnou 180 000 ergoterapeutů a ROTOS (The Research in Occupational Therapy and Occupational Science), České asociace ergoterapeutů a zástupců všech pěti českých ergoterapeutických vysokých škol. Jednání bylo velice úspěšné a plné diskuze ohledně důležitosti jednotného hlasu ergoterapeutického vzdělávání, praxe a výzkumu v rámci evropských zemí.

21

Na 1.LF UK vzniká nový studentský ergoterapeutické spolek SPOT Prague – Spolek studentů ergoterapie na 1.LF UK. Jedná se o spolek, který bude mít jako jeden z hlavních cílů větší internacionalizaci studentů. Spolek bude komunikovat se SPOT EUROPE (Student Platform Occupational Therapy Europe – Studentská evropská ergoterapeutická platforma), zároveň se bude podílet na propagaci oboru a spolupracovat s dalšími studentskými spolky. V letošním roce bude celostátní ergoterapeutická konference v září a bude na ní po delší době obnovena tradice studentské sekce. Zároveň v době konference je plánováno i setkání pedagogů z jednotlivých ergoterapeutických škol. Česká asociace ergoterapeutů, která v letošním roce oslaví 25 let činnosti, se snaží o lepší propagaci oboru. V loňském roce vznikly nové webové stránky www.ergoterapie.cz a nový leták. 1.LF UK připravuje nové materiály pro propagaci studia Bc. i Mgr. Česká asociace ergoterapeutů připravuje hodnocení studijního oboru Ergoterapie ve vztahu k naplňování Minimálních standardů pro vzdělávání ergoterapeutů dle Světové federace ergoterapeutů (WFOT Approval). Jedná se o proces, kdy škola může zažádat o zhodnocení, zda naplňuje tyto standardy. V ČR má toto hodnocení pouze 1.LF UK. Na přípravě hodnocení pro ČR se účastnili zástupci čtyř ergoterapeutických vysokých škol. Co nás čeká v blízké budoucnosti je mezinárodní kongres COTEC-ENOTHE Prague 2020, který se koná pod záštitou pana děkana 1.LF UK a bude pro 1000 lidí. www.cotec-enothe2020.com K budoucnosti ergoterapie na 1.LF UK patří upevnění svého postavení na fakultě a zapojení do vědy a výzkumu.

22

Poznámky:

23

Klinika rehabilitačního lékařství 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, vydává REHALB o.p.s. (2019)

©MUDr. Yvona Angerová, Ph.D., MBA, prof. MUDr. Olga Švestková, Ph.D. (2019) ©REHALB o.p.s. (2019)

Vydání první (Neprodejné)

ISBN 978-80-906738-9-2

24