5/21/2018 Hladk , Vojt ch - Review V tek - Souvislosti 3-4_2002.pdf

1/

LITERATURA Souvislosti 34/2002

Vojtch Hladk / Vtkv Empedokls

Oteveme-li filosofickou monografii Tome Vtka o pedskratikovi Empedokleovi (Herrmann & synov 2001), kter byla vesv pvodn podob obhjena jako disertace, jist ns nejprve doslova osln neobyejn uenost, s n ji jej autor sepsal, a

s il, kter j vnoval. Jeho empedokleovs k Studietvo toti pouze prvn dl ze dvou, kter obs ahuje neobyejnpodrobnou a dkladnou interpretaci dla tohoto mys litele, piem text leckde ustupuje a za polovinu st rnky velmipodrobnm poznmkm pod arou. To bohuel nen zase a takov samozejmos t, jak by s e mohlo na prvn pohled zdt,nebo akademickch prac, kter nco takovho povauj za nadbyten, se stle objevuje mnoho, nehled na to, efilosofick monografie srovnatelnho rozsahu u ns nevychz kad den. Dojem uen a peliv knihy nejvych kvalit

pak jet posiluje pt rejstk, seznam zkratek, anglick shrnut a bibliografie, kter podle autorovch vlastnch slov odkazuje na piblin 600 poloek sekundrn literatury z let 15732000! Druh svazek tto prce bude podle toho, co ksm Vtek v pedmluv k prvnmu dlu, obsahovat edici, peklad a strun koment vech Empedokleovskch zlomk atestimoni, jejich rozsah jsem v porovnn s edic H. Dielse a W. Kranze (FVS) rozil tm o tetinu. Druh dl tak

pinese pek lad a k oment nov nalezenho papyru s dosud neznmmi Empedok leovmi veri a studii zvaujc rozsahzmn, kter bude nutn v dosavadn interpretaci uinit . Vydn bude t provzeno slovnkem vech Empedokleovch

slov ( tj. z B fragment) a vybranch slov z testimoni (t j. z A a C fragment) .(s. 10) Protoe vak tato s t Vtkovy prcedosud nevyla, nelze zatm o jeho novm pekladu Empedokleovch bsn vyslovovat dn soudy, by se del citty znich objevuj ji ve Studii; tot plat o filologick prci jim vnovan. Ji nyn se ovem meme zamyslet nad Vtkovouinterpretac jednoho z nejtemnjch pedskratik, a jak je snad samozejm, kriticky se vi n vymezit.

Vtek svj vklad zan nejprve dvma oddly (1348 a 4988), v nich podrobn probr dochovan zprvy oEmpedokleov ivot a dle. V hodnocen hodnovrnos ti tchto referenc pitom dochz ke zcela skeptickmu zvru. Sestejnm vsledkem pak zkoum mon pthagorejsk, orfick a Parmenidovy vlivy, je snad ps obily na tohoto myslitele ao nich tak rdi spekuluj modern znalci pedskratik, a hodnot spolehlivost autor, kte o nm mluv nebo se u nichdochovaly Empedokleovy citty z jinak bohuel ztracenho dla. Nakonec rozpracovv hypotzu, podle n Empedoklsmsto dvou bsnickch a filosofickch dl, tradic oznaovanch jako Oiovn(Katharmoi) a O prod (Peri fyses ),sepsal pouze jedinou, zato velmi dlouhou bse (7688).

Pokusme se nyn postihnout s tedn mylenku, kter prochz nap nsledujcmi oddly. Vtek v nich pos tupnrekonstruuje jednotliv st Empedokleova dla, ve kterm se spojuj tmata a nry, je bychom dnes rozdlili mezi

bs nictv, filosofii, nboens tv a prodn vdy (Empedokls zcela v souladu se svou povst vynikajcho lkae vnujenapklad mnoho msta podrobnm anatomickm popism). Zkladnm vodtkem interpretace podan ve Studiije, jak se zd,draz na hlubokou mnohoznanos t a ambivalenci mylen vykldanho autora, v nm se objevuj aspekty, kter jsou

podle filosofie a logiky aristotelskho raen zcela protichdn a vposledku se vzjemn vyluujc. (Pozn.: Pro toto tvrzensrov. nap. formulace jako: Avak nkterm lidem je esenciln ambivalence svta naprosto ciz a nepijateln, nebochtj mt ve bl nebo ern a to bl pokud mono lep a hierarchicky vy ne to ern.(148)) Tuto interpretanstrategii, kter se sna ds ledn hledat a stavt proti sob nkdy na prvn pohled nedos ti zejm opozita, je sama o sob,

bez odkryt jejich protiplu, povauje za kodliv v jejich jednos trannosti, pitom znme i z jinch Vtkovch praczabvajcch se starm eckem. (Pozn.: Srov. zvlt: Parmenids, Hos t 7/1997, s. 75102, kde se mimochodem setkvme s

interpretac v mnoha rysech podobnou Studiio Empedokleovi vetn krajn skepse ohledn Parmenidova ivota apedchdc a drazu na osobu Bohyn-Afrodty-Persefon-Velk Matky. Dle viz dleitou prci Dionsos, Souvislos ti1/1996, s. 1234. Krom toho hraje ambivalence vznamnou roli v lnku Sexualita v ecku, Hos t 1/1997, s. 4150 a ve s tudiidaleko pekraujc eck svt: Intelektul a plebej, Souvislosti 2/1997, s. 151167.) Dva zkladn protikladn pry je tak

podle Vtka mon nalzt ve s lavn Empedokleov nauce o tyech koenech veho (89139), toti o prvcch i ivlech, je jetradin, podle Vtka v ak jak se jet zmnme ne neprvem, povaovna za zsadn objev tohoto autora. ivly narozdl od toho, co z nich vznik, trvaj vn, a podle pedstav ve s tarm ecku obvyklch maj proto status boh: Jakototi ovld bosk pr Zeus (vzduch) Hra (zem) vrchn polovinu svta, dominuje pr Hds (ohe) Persefon(voda) polovin doln.(129) Na tomto cittu je rovn patrn, jak se interpret vypodal s jednm ze zkladnch problmvkladu Empedokleova mylen, toti se spojenm jednotlivch ivl s odpovdajcmi tymi tradinmi bohy, kte vystupujv bohuel nedos ti jasn souvislosti ve zlomku B 6, asto komentovanm ji od antiky nepli znmou sicilskou bohyni

Nstis, kter se zde objevuje, vykld Vtek spolu s jinmi jako Persefon. Stejn, proti sob stojc pr lze pak najt tak vedvou zkladnch tvrch principech, kter psob spojovn a odluovn ty koen, Lsce a Zpas u (140156). I zdeVtek, odvolvaje s e pitom na slavn zlomek B 17, zdrazuje jejich zsadn ambivalenci, piem jde tak daleko, e odmtomezit psoben Lsky pouze na spojovn a Zpasu na oddlovn ivl, protoe setkn vech koen znamen buvznik smrtelnch bytost a znik jedna (setkn koen ve svt), nebo naopak setknm vznik jedno a zanikaj

smrtelnci (setk n k oen veSfairu).[] Teba proto k onkludovat, e psobivost Lsky a Zpasu je bytostn podvojn a

5/21/2018 Hladk , Vojt ch - Review V tek - Souvislosti 3-4_2002.pdf

2/

e jejich tvoivost a niivost je bezprostedn zvisl na hlu pohledu.(147, srov. dle 144147) Koeny a tyto jejich dvauspodvajc principy navc Vtek shodn chpe na nkolika rovnch: Zd se proto, e Empedokls rozliuje []minimln ti zk ladn roviny-aspekty k oen: 1. rovinu boskou (principy, zkony), 2. rovinu ivl a jejich projev(ink, forem) a 3. rovinu smyslovou (vlastnost, barev, dojm).(130, pro odpovdajc vklad Lsky a Zpasu viz 153)

Na vce rovinch Vtek vykld i zlomky mluvc o Sfairu, kter oproti jinm interpretm odmt povaovat pouze za doasndokonal spojen vech prvk, pirovnvan leckdy a k jejich zcela promen smsi (167), a domnv se, e v uritmsmyslu je u Empedoklea ptomen po celou dobu prbhu kosmickho cyklu: Dalo by se proto ci, e ve svm prvnmaspektuSfairosvyv a pedstavuje tlo svta a vech jeho st a bytost, kter tak sdlej a ve vem vudy napluj

jeho dl, dl sebezezjevnn, seberozmnoen, sebeartikulace a realizace sebeprotjku, dl struk turace sebe a okol ,

dl tvorby a sluby; ve svm aspektu druhmSfairos vystupuje jako mylen svta (Frn hier), jako jeho pam (prostor)a d (as), jako to, co je vude a na em maj vichni ast, jako to, co skt vemu tvar a mru, jsouc samo beztvar abez mry.(168) Rozdl mezi tmito dvma principy pak spov v tom, e Sfairosje tvarov, viditeln a ptomn ve tvarechobsaench v mnohosti vc, kdetoFrn hier nikoli (169170), a oba jsou spojeny ve ve pros tupujcm osudu, jeho

projevy jsou tak Lska a Zpas (181182).

V ns ledujcm oddle (184222) rekons truuje Vtek cyklus Empedokleova kosmu, piem proti jinm tradinm interpretacmstav sv pojet, v nm v dn fzi jeho prbhu nen Zpas zcela vytsnn mimo tyi koeny (186), a nelze tedy mluvit otom, e existuje okamik, kdy by zcela a dokonale pevldla a u Lska, i Zpas, a dle velmi podrobn interpretujetvoivou slu vru, o kterm se Empedokls zmiuje ve svch zlomcch a ktermu jako obecnmu fenomnu Vtek vnuje

jeden z nejpozoruhodnjch rozbor sv knihy (197199). Nakonec zde podv podrobnou interpretaci jednotlivch stEmpedokleovy kosmologie (201222), na jej, alespo povechn, nastnn zde bohuel nen msto, take se spokojme

pouze s dos taten vstinm shrnutm zkladnch rys tohoto vkladu ze samho jeho konce: Vcelku se na zkladzachovanch fragment domnvm, e se tzv. vldou Filots a Neiku [toti Lsky a Zpas u, VH] mn sotva vce neoznaen charak teru a smru svta, tj. rozvjen a zavjen, tak e v dnm ppad nelze mluvit o njakm vhradnmrozluovn a nien za vldy Zpasu i o vhradnm sluovn a tvorb za vldy Lsky. Na vzniku svta a jeho prbhu

se podlej v kadm momentu ob mocnosti, tebae vdy jedna pevld [] (222)

Nsledujc oddly Studiejsou vnovny nejprve podrobnmu rozboru Empedokleovy zoogonie (223249), kterou Vtekoproti tm, kdo pedpokldaj vznik sloitjch organism z jednodu ch v dob nars tajc Lsky a jejich zptn rozpad zastupujcho s e Zpasu, chpe jako jednosmrnou a ve svm prbhu urovanou psobenm obou tchto s il s

pevldajcm vlivem muskch koen spojench se Zpasem (nejprve vzduchu a pak ohn) v prvn polovin kos mickhocyklu a enskch koen majcch vazbu na Lsku (zem a vody) v polovin druh. Pak nsleduje nemn podrobn a

originln vklad teorie vnmn (250292), po nm pichz na adu rozbor Empedokleova uen o reinkarnujc se bosksti lovka, daimnu, jen je obrazem Sfairu v malm a jeho clem je nvrat k prvotn dokonalosti poznnm jednak sebesamho, jednak vnitnch souvislos t vekerenstva, toti zbotn, po ktermdaimn dle aktivn ve svt psob jako

bs nk, lka, vtec a vldce, tedy tak, jak se pros lavil prv i Empedokls (293331, viz zvlt 325331). Nad jakkolireferty jsou vmluvn ns ledujc vty: A jestlie je clem veker aktivity emocionlnch, mylenkovch a pamovchvazeb sebevyzen, sebezjeven a sebezkomplementovn, pak je nutno konkludovat, e se i ta nejmen vazba chov jakoSfairos a opak uje jeho dl, ponvad kad z nich tou ruku v ruce se svm zrodem po svm zniku, po nvratu vplnou a nezjevnou potencionalitu. To je zkladnm smrem vesmru a to je vpravd tak nejvym clemdaimon.

Rozpustit se v mateskm neomezenu Frn hier.Net .(327). Cel Vtkova interpretace pak vrchol v dalm, zvrenmoddlu (332368), v nm je na elo hierarchie rznch doposud zmnnch boskch sil postavena Afrodt, kter v s obspojuje jak vztah ke vem tyem ivlm, tak podvojnos t protikladnch nicch a tvocch aspekt Lsky a Zpasu. Podobse tedy svmi vlastnos ti Velk Matce, jej uctvn je rozeno v mnoha kulturch svta. Z tto ve prostupujc a vemu

vldnouc Bohyn, kter stoj nad ostatnmi dosud zmnnmi boskmi silami a d jejich vztahy a psoben, se pak rod jejmusk protipl a milenec, jeho typologick podoba, jak je zachycena v rznch pramenech, odpovd podle pedkldaninterpretace vvoji Sfairu.Vtek tento proces popisuje ve tyech etapch (363364): Milenec Bohyn, kter je s n nejprvezcela spojen (I), se vydluje ze zroden jednoty (II), prov svj nejvt rozpuk, piem v nm jeho musk pirozenostzan ustupovat enskmu principu (III), a poslze sm sebe pivd k zniku a rozplv se ve Velk Matce (IV). To nsov em nut zmnit zps ob, jakm chpeme Empedokleovu bs e, kter se tak stv poezi povtce theologickou a vlastnzjevenm Bohyn, toti Pravdy samotn.

Druh, ne zcela obvykl pedpoklad, z nho Vtkova interpretace vychz a bez nho by nkter jej zvry ani nebylymon, je draz na odhalovn vnitn struktury mylen jak u Empedoklea, tak u dalch autor a zkoumn podobnosti typtchto rznch tvar v odlinch kulturnch, filosofickch a nboenskch peds tavch, co se cel pirozen dje nakor postupu, kter u rznch myslitel s leduje zejmna spolen pozad dan pedchozm vvojem a jejich vzjemn

ovlivovn. Zcela nekritick vlivologie starovkch (a dalch) doxograf podle Vtka vytrhuje jednotliv mylenky zjejich kontextu, znan je jejich vlennm do ady pechzejc dl a dl pes uitele k km zplouje a sna se tu kteroumylenku lacin posuzovat pouze podle jej originality (7476). A i kdyby [skuten myslitel]zjistil tebas padest

pedchzejcch vskyt tho, nebude kvli tomu jeho zkuenost a mylenka ani v nejmenm zkrcena na hodnot a naaktualit; nejen proto, e tyt mylenky maj v rznch dobch a v rznch lidech rzn tvary, smry a stupn

5/21/2018 Hladk , Vojt ch - Review V tek - Souvislosti 3-4_2002.pdf

3/

epifanick rozpracovanosti ( take vlastn tyt nikdy nejsou), nbr hlavn z toho dvodu, e je zsadn rozdl mezivyjadovnm toho, do eho se lovk promyslel (byl promylen) natolik , e se tm do urit mry stal, a mezi tm, co siodnkud vnjn a naas osvojil, ponvad se mu to zalbilo i zrovna k nemu hodilo.(75) Toto zdrazovn

jedinenos ti mys litelsk udlos ti vak podle Vtka mus doplnit ji zmnn peds tava univerzality lidskho uvaovn, prokterou nejsou vlivy vychzejc z bliho i vzdlenjho okol pli dleit. V vodu ke sv knize, kde popisuje smr,kterm se chys t ubrat, proto k: Dal vc, kterou jsem svou prac sledoval (arci spe jen okrajov a mezi dky), jeotzka, zda univerzalistick povaha mylen, jeho figury a pohyby jsou typologicky omezen (k valitativn ikvantitativn), nevede za uritch okolnost a podmnek, v nich se objevuj a na n reaguj, k obdobnm vstupm a

struk turm, a zda je tedy mon z podmnek soudit na tvary a struk tury a ze struktur a tvar na podmnky a okolnosti.

(9) (Pozn.: V tto souvislosti srov. dle s. 350351, zajmav je t vod k lnku Dionsos, op. cit., s. 1214.)Ve zmnnkapitoly, ve kterch Vtek rozebr mon vlivy Pthagory, orfik a Parmenida (5276), se proto v souladu s prvnas tnnou interpretan metodou mn v jaksi oistn psn, jejich clem je os vobodit tene Empedokleova dla od

pedsudk vlivologie a je se pokouej ukzat vratkos t spekulac o zdrojch my len tohoto pedskratika. Pistoupme-livak na tento pedpoklad, ji ns pli nepekvap, e na jejich konci nenachzme dn alespo trochu urit zvr.Teprve te tak chpeme, jak dleit jsou paralely k rznm motivm v Empedokleov mylen, kter Vtek sn nejenom zoblast, je byly se starm eckm svtem v tsnjm i vzdlenjm kulturnm kontaktu, ale i z tak vzdlench civilizac,

jako je nap. na, a kter zasahuj a k W. Blakeovi i G. de Nervalovi (244249, srov. dle nap. 8995 a 287290)

Oba zmnn pedpoklady, kter prochzej celm Vtkovm vkladem, vak pirozen vyvolvaj neodbytn otzky. O tom,e v mylen pedskratik je svt chpn jako ambivalentn a jako hra mnohosti protikladnch aspekt, jak se Vtek sna

nejenom v tto knize sledovat, panuje vcelku obecn shoda, piem pkladem nanejv vmluvnm by mohl btHrakleitos ; napt mezi prot ikladnmi silami je tak jist zkladnm rysem Empedokleova my len. Pesto si nejsme zcelajist i, zda zasahuje tak daleko, jak interpret nkdy tvrd, ku pkladu ve svm ve zmnnm pojet psoben Lsky aZpasu bhem kosmickho cyklu, kdy vlastn v dnm jeho okamiku nepedpokld pln vylouen jednoho idruhho z nich a kdy se s na pedvst ambivalenci obou boskch sil (toti e Lska me bt i pinou rozdlen vc anaopak). Obecn vzato ne vdy je Vtkova s naha hledat dvojznanost v jednotlivch Empedokleovch vyjdench zcela

pesvdiv. ten se tak na mnoha mstech pozastav nad pedkldanou interpretac stavc na nepli pevn opoemalho potu zlomk a nkdy t na plinch detailech. Pkladem za vechny me bt velmi komplikovan vkladslavnho zlomku B 100, v nm zaujm hlavn msto obraz dvky s klepsydrou. Pedkldan interpretace po celou dobu

pracuje s dvojznanost slova rhinn nozdry a ke. (276-287) Jindy zase vklad ve svm vytven sloitchmylenkovch konstrukc psobc ponkud artificilnm dojmem (nap. jednotliv roviny, kter Vtek nachz u koen,Lsky a Zpasu a Sfairu). Nkdy se tak dje i za cenu ponkud nemstnho pos unovn vznamu textu. Vtek tak v ji

zmnnm ppad, kdy mluv o tom, e Zpas nen nikdy psobenm Lsky vytlaen ze svta, argumentuje svm pekladems ti zlomku B 35: o kolik pak vdy[Zpas] pos toupil, o tolik mu vdy vstc vyel/ nevinn Lsky mrnomysln anesmrtn npor(186, zvraznil VH). U prvnho ze zvraznnch s loves , hypekprotheoi , se nm vak nepodailo vestandardnm eckm slovnku (Velk Liddell-Scott) uvdn vznam dohledat, tento vraz je teba spe pekldat jakoutkat i bet ped nkm, kdeto druh sloves o, epei, m as to neptelsk konotace a vznam toit a jt protispe ne vs tc, take podle veho uveden dvojver hovo vce proti Vtkovu tvrzen ne pro n. Jak bylo vak eenona zatku, konen zvry o pekladu a vkladu jednotlivch zlomk je teba odloit, dokud nevyjde druh dl

Empedoklea .

Nyn vak meme jet poukzat na to, e o bytos tn ambivalentnm pojet skutenos ti nen obvykl uvaovat uEmpedokleova pedchdce Parmenida, kter bv vykldn jako ten, kdo odmtl pedchoz zps ob uvaovn o svtzosobnn Hrakleitem, je vykzal do oblasti zdn (doxa), kam klade i svou, jen fragmentrn zachovalou, dualistickou

kosmologii, a po loil nrok na jednoznanos t mylen a ei obsaen ve s lavnm vroku o tom, e jsouc je, nejsouc nen(B 2), m se stal zakladatelem tradice evropsk metafysiky a v uritm smyslu uzavel celou pedchoz epochu. Vtkovainterpretace Parmenida (viz zmnn lnek Parmenids) mus proto nejinak ne v ppad Empedoklea jt proti tomuto

popisu vvoje eckho mylen a hledat bytostnou ambivalence i zde.

S tm souvis i druh metodick linie, kterou jsme ve Vtkov interpretaci sledovali popen dleitosti vzjemnho vlivumezi jednotlivmi mysliteli, kter v posledku st v odmtnut smyslu a relevance uvaovn o historickm a mylenkovmvvoji v rmci t kter epochy. To vak s sebou nese i uritou nemstnou nivelisaci a zakryt dleitch rozdl mezi jinak

podobnmi my lenkovmi tvary, co vede napklad nutn k tomu, e intelektuln revoluce, za kterou je teba po naemsoudu po prvu povaovat vznik filosofie a kter otevr monosti zcela jinho typu uvaovn o svt, ztrc na sv

pevratn dleitos ti. Potom je skuten mon ci, e filosoficko-fysikln vklad postulujc tyi ivly, kter je povaovnza jeden z Empedokleovch zsadnch pnos, nen ve skutenos ti nim novm, nebo paralely k nmu lze najt jak uos tatnch pedskratik a mthograf, tak v jinch kulturch (9195). Vtkovy doklady pro tento zvr nelze pirozen jentak smst se stolu, pesto se lze snad odvit tvrzen, e pokud alespo s trochou jistoty vme, je to teprve Empedokls, kdo

jako prvn pepracovv mthologick zrodky teorie ty ivl do podoby, kter se s tane pevnou sous t filosofickhomylen v ns ledujcch staletch.

5/21/2018 Hladk , Vojt ch - Review V tek - Souvislosti 3-4_2002.pdf

4/

Pi takovmto pstupu se tak ponkud neastn zahlazuje nesmrn vliv, kter mlo Parmenidovo vys toupen, jepsobilo na nsledujc generace filosof prv od Empedoklea pes Anaxgoru a Dmokrita a po Platna v jejich snazevys vtlit s novm nrokem jednoznanos ti, kter po na em soudu nakonec z jeho dla vce ne zejm vys tupuje,fenomenln zmnu, u nj samho popenou i marginalisovanou. Z perspektivy tohoto historickho zasazen je pak monhovoit o tom, e Empedokls petv Parmenidovo dokonal, ale zcela jednoduch jsoucno ve stejn dokonal tyi prvky,kter se psobenm Lsky a Zpas u rzn spolu sluuj a od sebe oddluj, m se s tvaj odpovdn za promny bhemkosmickho cyklu. Tento, pravda, ponkud del nstin parmenidovs k problematiky, zde pedkldme proto, abychom

poukzali na hranice, kter jak se nm zd zsadn omezuj monosti interpretace vychzejc pouze z tohotoahistorickho pedpokladu. Chce-li se toti Vtek vyhnout vahm o psoben dla jednoho z tchto filosof na druhho

co v dnm ppad nen tot jako ad absurdum doveden vlivologie antickch doxograf, na kterou se v tto knizecelkem prvem poukazuje jako na pklad, kter rozhodn nem bt vzorem k ns ledovn , nezbv ne mylenkovouinspiraci i kritick vymezen se mezi tmito dvma mys liteli zpochybnit a tvrdit, e nemonost vzniku z nejsoucho nen

Parmenidovm vynlezem, nbr mylenkou v eck u obecn rozenou, kterou lze najt u bsnk 7. a 6. stolet, upresk ratik i u autor pozdjch, a pokud Empedok ls prezentuje toto tma parmenidovskou terminologi, pak to jistnen proto, e by mu spnost koprovn ochromila ruku a mozek natolik , e by danou tezi nesvedl pevyprvtvlastnmi slovy, nbr z toho dvodu, e Parmenidovch mylenek a ver uv jako zvrazujcch frz, obrat a tez,k ter variuje a jejich vznamy odk ln a mn se zetelem k tomu, co chce ci i naznait.(7172) Pes tento vkladzstv stle nejasn, pro pokud se Empedokls zejm sna vyjdit nco zcela jinho Parmenida a ostatn zmnnautory vbec cituje? Skuten jen proto, aby patinm zvraznnm dokzal svou setlost? Tak tvrzen o tom, e v

ppad nemonos ti vzniku z nejsoucho jde o obecn rozenou pedstavu , je neobyejn chab doloen jedin z autor

ijcch ped Parmenidem je toti Alkaios (pozn. 1 k 72, zl. 320 Campbell), jeho inkriminovan zlomek (a neme z niehovzniknout nco [kai k den ek denos genoito], pel. R. Hoek) se nm zachoval bez jakhokoli kontextu, a me takznamenat nakonec cokoli. Ostatn autoi uveden v tto knize (Dmokritos, Lucretius, Aristotels) z Parmenida mohli jidocela dobe erpat. Mimochodem je zde mon jet zmnit, e Vtkovy dlouh vty vskyt psob sice zcela chvatnmdojmem, akoli vak v jeho knize nachzme ve zmnn posouzen spolehlivos ti jednotlivch antickch doxograf,referent a vyklada Empedokleova d la, leckdy se stv, e se vedle sebe sejdou nzory o uritm bodu jeho nauky zodlinch zdroj, ani by byla prbn zvaovna jejich rzn dvryhodnost. Sledujeme-li tedy pedpoklady, z nichVtek ve s v interpretaci vychz, zd se nm tak zcela zkonit, e ji zavruje oddlem o Velk Bohyni-Afrodt, jej epifani

je Sfairos, piem se tma boskho zjeven s leduje vlastn prbn v cel knize. Filosofick vklad se tak za pomocisledovn kulturnch paralel v ecku i jinde vlastn mn v mthologick. Lze pitom asi jen tko popt, e Empedoklsvychz z archaickho zpsobu mylen blzkho mthu v ce ne jemu souasn sofist ick hnut i dnen analytickfilosofie. Pesto se zd, e tmata, ktermi se zabv, a zpsob, jm tak in, vychzej z pedel tradice, v n se nov nr

toti filosofie ji zeteln ods tnil od s vho mthologickho pozad, a dle ovlivuje sv nsledovnky, kte dle pstujtuto novou podobu mylen. Jak jinak ku pkladu vys vtlit, pro se vnuje podrobnm vkladm smyslovho vnmn, prokter bychom asi jen tko hledali v mthologii paralelu, i pouv ji zmnn technick filosofick slovnk pevzat odParmenida? Znovu a souhrnn eeno, v dnm ppad nechceme tvrdit, e Vtkv pstup oprajc se o s ledovn paralel

by nebyl namst, chceme pouze poukzat na to, e si svm odmtnm historizujcho a vlivovho pojet pedskratickhomylen ponkud neastn uzavr cestu k mnoha zajmavm a dleitm tmatm.

Vtkv jazyk je vcelku vybran a iv a ani nznakem se nepodob jen mlo obratnmu zps obu psan, jm trp nktertituly na filosofick produkce, vytvejc si tak jakous i nehezkou esotern samoe. Pesto se v nm obas s etkvme sobraty jako komplementuje svou virtuln st(184), vldu nad touto zoogonickou fz Simplikios pit Lscetvrd[adverbium zvraznil VH] i s dos ti technickmi vrazy pevzatmi z cizch jazyk, kter v esk slovn zsobnejsou zdomcnl, jako konkludovat , prekoncepce (obojpassim) i neenumeroval (214) a podobn, nehled na

rovn technick zkratky jako frg. pro zlomek a F-N pro popis spolenho psoben Lsky a Zpas u (obojpassim),kter v textu hlavnho vkladu neps ob pli dobe. Nkter formulace vkladu jsou bohuel stejn temn jako zlomkyEmpedokleova dla. Obvme se, e jsme ne zcela porozumli vtm jako A u ale steky pijmeme, nebo je s dky

ponechme stranou, dostaneme pln rozlouen koen a Sfairosjako dv smsi, k ter se od sebe kvalitativn anikvantitativn nim neli, take se vposledku nelze vyhnout postulaci dvou Sfair. (218) Z tsn pedchzejcargumentace t dost dobe nechpeme, pro pln oddlen k oen je s Empedokleovm cyklem velmi patn

sluiteln(216) a nerozumme zcela vkladu o dvou kos mickch polokoulch (207214). Krom toho nen jasn Vtkv nzorna to, kolik bsn Empedokls vlastn napsal proti ve zmnn hypotze o jedinm jeho dle se nkdy implicitepracujese dvma odlinmi skladbami: Zd se proto, e Aristotels Katharmoi nikdy neetl a teorii due zfabuloval pouze na

zk lad vpisk zFyzik [](303) Nepodailo se nm tak nalzt pas, kde se dokazuje teze, je ve Vtkov interpretacihraje nkdy dosti vznamnou roli a podle n tyi prvky [] u Empedoklea nejastji figuruj prv v podob

nevyjdenho podmtu. (252, srov. 261) Mme-li se vak z odboky o nejasnostech ve vkladu a argumentaci vrtit zptke stylu, nelze si nevimnout, e jeden z jeho nejzvltnjch rozpor pedstavuje ji zmnn a na prvn pohled zejm velmivdeck a uen forma dla (vnjn se jedn o klasickou vdeckou monografii (7)), kter je v pozoruhodnm napt knkdy velmi obraznmu a expresivnmu Vtkovu jazyku. Empedokls tak nakonec neodeel k bohm i s botama(38) a ve

svch spisech osobiv vyvanil pthagorejsk tajemstv(50), Pthagors zase vymlsval z rznch zdroj moudra(53)apod. Dosti nesympaticky rovn psob, e s i tmito a podobnmi formulacemi Vtek leckdy pomh, m-li se vypodat s

5/21/2018 Hladk , Vojt ch - Review V tek - Souvislosti 3-4_2002.pdf

5/

odlinmi interpretacemi Empedokleova dla, jakkoli vtipn mohou nkdy bt: Tak se znovu ocitme u zkladnpodvojnosti fenomn, kter vrazn mn tradin jednosmrn vklady, podle nich je hodn a pasivn bh (Sfairos),jej chov dobr Lska starostliv pod kdly jako kvona vejce, rozkopnut zlm klouetem Zpasem, take z vytek lhoobsahu povstv zl rozrznn svt, jen pak mus bt nsledn zase pracn lepen v jedno.(161) Hlavnm terem kritiky

je jako os tatn u vt iny uenc zabvajcch se pedskratiky pitom Aristotels a jeho ci. Msto podrobnjpolemiky proti Theofras tov ztotonn kvantity dechu s k valitou ichovho vjemuse na jednom mst bohuel pouzedozvdme, e je to spe aristotelikova interpretace ne []Empedok lev nzor, nae nsleduj tato s lova: Podlemho soudu si lze sotva pedstavit, e by nesmyslnosti tohoto typu mohl hlsat njak petn dospl lovk , nato pak

filosof s lkaskm vzdlnm. Podobn nepravdpodobn je i Theofrastovo tvrzen []atd. (277)

Prvotn dojem z knihy, je ps ob jako chladn vdeck prce psansine ira et studio , se proto bhem etby pos tupn mnv pesvden, e tato (a dal) studie je Vtkovm svbytnm a pitom velice erudovanm pohledem na pedskratickouepochu eckho mylen (a zejm i na svt vbec), jeho meze jsme se pokusili v tto kritice ukzat a jemu lze na jistchmstech vytknout nkter problematick detaily v interpretaci.

Vojtch Hladk (1978) studuje filosofii a etinu na FF UK v Praze. Zabv se zejmna antick m a pozdjmplatonismem (Mik ul Kusnsk). Spolu s Jakubem Krem pipravil edici Kupidovy stely a Dtinskho pku imona

Lomnick ho z Bude.

>Na obsah>Polete nm svj koment k tomuto lnku

mailto:souvislosti@seznam.czhttp://www.souvislosti.cz/3402/obsah.html