Hornické listy 1/2017 · ZP 6 600.10/Z 85 a o rok pozdě-ji ZPD 8 000/Z 98. Nejnovější zakladač ZPDH 6 300.2-CZ/Z 103 zvládl první rok svého nasazení s dobrou provozuschopností

4 | 2019

Časopis zaměstnanců skupiny SD

hornické listy

50 LET RÝPADEL ŘADY KU 800 V DOLECH BÍLINA

VYDAVATEL Severočeské doly a. s. (IČ 49901982), B. Němcové 5359, 430 01 Chomutov, Číslo registrace MK ČR: E 3126 ŠÉFREDAKTOR Tomáš Vrba ADRESA REDAKCE Hornické listy, Budovatelů 2830, 434 01 Most, e ‑mail: [email protected] REDAKČNÍ RADA Předseda: Rudolf Kozák; členové: Vladimír Andrášek, Vladimír Bergerhof, Jiří Dubiczki, Rostislav Kubíček, Petr Lůžek, Viktor Hrdina, Karel Skramuský, Jaromír Šeps, Pavel Vocásek, Tomáš Vrba. VÝROBA Pro SD a. s. zajistil INFO ‑PRINCIP, s. r. o. TISK TISKÁRNA K & B, s. r. o. UZÁVĚRKA ČÍSLA 4/2019: 15. 12. 2019 UZÁVĚRKA ČÍSLA 1/2020: 10. 3. 2020. Elektronickou podobu Hornických listů najdete na www.hornicke ‑listy.cz a mobilní aplikaci pro zařízení se systémem Android na Google Play: https://goo.gl/eOk0rc

hornické listy

Z OBSAHU

Nová protiprašná opatření v hrubé třídírně Zbrusu nový průmyslový vysavač a vysoce účinné od-sávání přesypů výrazně přispějí k omezení prašnosti a lepšímu pracovnímu prostředí v úpravárenském objektu hrubé třídírny.

50 let rýpadel řadyKU 800 v DB Historicky první rýpad-lo KU 800 bylo prvně na-sazeno v roce 1969 v DB. Od té doby zde zástupci této typové řady odtěžili těžko představitelných 1,1 mld. m3 nadložních hmot.

David Procházka,mistr oprav vozůz SD – Kolejové dopravyv Prunéřově se už 25 let stará o údržbu a opravy železničních vagonů pro přepravu uhlí a vápence.

Freiberg: nejstaršíhornické město Saska Slavné stříbrné město a centrum hornické kra-jiny saského Krušnohoří je proslulé nejen nej-starší báňskou univer-zitou, ale také unikátní sbírkou 3 500 minerálů, drahokamů a metoritů.

04 AKTUALITY

17 HLAVNÍ TÉMA

14 PRACOVNÍ DEN

40 TIP NA VÝLET

06 PROFIL

Nejvyšší báňské ocenění pro Jiřího Brabence Do prestižní skupiny báňských specialistů patří od letošního prosince také Jiří Brabenec, vedoucí provozu Mechanizace a rekultivace Revitrans. Medaili G. Agricoly mu slavnostně předal předseda ČBÚ Martin Štemberka.

HORNICKÉ LISTY PROSINEC 2019

2 HL · 4 | 2019

M ilé čtenářky, milí čtenáři, vážení kolegové,letošní vánoční a novoroční svátky budou opět pro každého z nás nejen symbolem rodinné pohody a klidu, ale i příležitostí k bilancování právě

uplynulého roku a k přemýšlení nad plány roku následujícího. Pracovat na šachtě nikdy nebyla a není snadná záležitost, a možná právě proto bychom si v tomto adventním čase měli více uvědomovat cenu hornického řemesla, kamarádství, kolegiality a profesionality.

Žijeme v přelomové době pro energetiku. Každý je informován ze zpráv a mé-dií o plánovaném přechodu Evropské unie k zelené energetice, o postupném útlumu uhelných elektráren v rámci boje s oteplováním klimatu, o vizi uhlíkové neutrality. Novým trendům se musíme – i přes národní suverenitu ohledně energetického mixu – samozřejmě přizpůsobovat, ovšem rychlé snížení emisí CO₂ na nulu není nejen pro naši zemi s dosud výraznou závislostí na domácím uhlí právě jednoduché. Cíl boje Evropské unie proti CO₂ si vyžádá víc času a odborných diskusí, jakož i zvážení všech rizik ohrožujících energetickou bezpečnost státu.

My v Severočeských dolech rozhodně nezpomalujeme v úsilí o efektivní a bezpečnou těžbu hnědého uhlí, které bude ve střednědobém horizontu stále potřebné pro produkci elektřiny a tepla. Své povinnosti plníme i přes tvrdé dopady přísných ekologických opatření. K naší hlavní činnosti – výrobě a zpra-cování uhlí – patří neoddělitelně sanace a rekultivace ploch, které již k těžbě nepotřebujeme. V období extrémů počasí promyšleně zalesňujeme krajinu, aby nevysychala. Také připravujeme plány na budoucí zatápění zbytkových jam našich těžebních lokalit. Voda a vegetace poslouží k dokonalé klimatizaci krajiny našeho regionu. Na zahlazení následků hornické činnosti po ukončení těžby proto průběžně vytváříme finanční rezervu, jejíž výše podléhá kontrole státní báňské správy.

Nedávno jsme oslavili 30. výročí listopadové revoluce, která byla tak obrov-skou změnou přinášející demokracii. Již 30 let můžeme žít život, jaký jsme si přáli. Současně jsme za tu dobu zaznamenali tolik rozdílné vlivy reality v českém hnědouhelném hornictví a energetice jako byla privatizace, restruk-turalizace, nové tržní podmínky s proměnlivou poptávkou po uhlí, výše těžeb, počty zaměstnanců, nová klíčová legislativa v souvislosti se vstupem do EU, názory veřejnosti aj. Severočeské doly, které letos oslavily 25 let své existence, rozhodně své postavení předního producenta hnědého uhlí poctivě obhájily.

Protože nejen prací je člověk živ, doufám, že si užijete také tradiční vánoční akce. Pro horníky začínají svátkem jejich patronky sv. Barbory, pokračují třeba mikulášskými oslavami pro děti zaměstnanců nebo přátelským předvánoč-ním posezením se současnými i bývalými kolegy. To všechno prohlubuje naše vzájemné týmové vazby i vztah k slavným hornickým tradicím. Patří sem jistě i pro Vás pečlivě připravovaný Hornický bál, který se uskuteční 15. února 2020 v Městském divadle Chomutov.

Děkuji Vám za Váš celoroční přínos k udržení a posílení dobrého jména Severočeských dolů a dovolte mi popřát Vám co nejsrdečněji krásné Vánoce a do nového roku 2020 hodně zdraví, štěstí a osobní i profesní spokojenosti.

Zdař Bůh!

IVO PĚGŘÍMEK předseda představenstva a generální ředitel

SLOVO GENERÁLNÍHO ŘEDITELE

4 | 2019 · HL 3

Luboš Straka předseda představenstva a generální ředitel PRODECO Nejnovější bílinský zakladač

ZPDH 6 300.2/Z 103 zahájil zku-šební provoz 3. prosince 2018. Za rok založil na vnitřní výsyp-ku 8 605 000 m³ nadložních zemin odtěžených rýpadlem KU 800.19/K 98 na dobývací straně technologického celku. Svoji službu v DB začal na páté výsypkové etáži, kde vystřídal zakladač ZP 5 500.5/Z 79, který projde v roce 2020 plánovanou generální opravou. V únoru 2019 ukončila zkušební provoz zkouška spolehlivosti. Jako náhrada za starší zakladače bude ZPDH 6 300.2-CZ/Z 103 sloužit v i následujících letech. Počítá se, že v roce 2011 vystří-dá po dobu generální opravy ZP 6 600.10/Z 85 a o rok pozdě-ji ZPD 8 000/Z 98. Nejnovější zakladač ZPDH 6 300.2-CZ/Z 103 zvládl první rok svého nasazení s dobrou provozuschopností (3 844 h provozu) a bez závaž-ných technických problémů. Dodavatelem byla dceřiná spo-lečnost PRODECO.

Od 1. prosince je Luboš Stra-ka předsedou představenstva a generálním ředitelem dceřiné společnosti PRODECO. V hornictví působí od roku 1990. Po úspěšném absolvování Hornicko -geologické fakulty Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava působil na různých technických, manažerských a řídicích pozicích v hnědouhelných společnostech mostecké části revíru. Mimo jiné zastával funkci předsedy představenstva a ředitele společ-nosti DTS Vrbenský. V roce 2013 dokončil doktorandské studium na VŠB – TU Ostrava. Dále si rozšiřoval své profesní znalosti jako soudní znalec v oboru těžba a bezpečnost práce při povrcho-vém dobývání. V letech 2011 až 2019 pracoval v útvaru strategie ČEZ. Od dubna letošního roku byl manažerem útvaru asset managementu a controllingu SD. Od 1. prosince působí před-stavenstvo PRODECO ve slože-ní: Luboš Straka – předseda, Viktor Hrdina – místopředseda a Ladislav Michálek – člen.

Nová protiprašná opatření v hrubé třídírně

Ledvická úpravna trvale usiluje o zlepšení životního prostředí a výrazné omezení prašnosti vzniklé při zpracování uhlí. V prosinci zahájil zkušební provoz nový průmyslový vysavač v objek-tu hrubé třídírny, kde nahradil původní zařízení z 90. let. Nově se vysátý sedimentovaný prach ze šestipodlažní budovy shromaž-ďuje do centrální sběrné nádoby. Po zvlhčení v míchači odprašků je přemístěn na dopravní pásy a míří k dalšímu zpracování. Další významnou akcí zlepšující pracov-ní prostředí v hrubé třídírně bude odsávání přesypů, které nahradí stávající mokré hladinové odlučo-vače. Kvůli novému odsávání pře-sypů bylo nutné postavit přístav-bu, kde budou umístěny výkonné filtrační jednotky. Nové odsávání přesypů probíhá v režii PRODECO a bude dokončeno v polovině roku 2020. Právě instalované filtrační zařízení garantuje vysokou účin-nost a splňuje přísné legislativní podmínky pro vypouštění odfiltro-vaného vzduchu.

První rok zakladače ZPDH 6 300.2-CZ/Z 103

AKTUALITY

4 HL · 4 | 2019

PŘEHLED POČTU PRACOVNÍCH ÚRAZŮ NA SEVEROČESKÝCH DOLECH a. s. V KUMULACI OD POČÁTKU ROKU 2019:

LEDEN → LISTOPAD

Počet evidovaných úrazůRozdíl

Počet úrazů se záznamemRozdíl

2019 2018 2019 2018

DB 57 38 +19 14 10 +4

DNT 27 15 +12 6 7 −1

Správa a. s. 0 2 −2 0 1 −1

SD celkem 84 55 +29 20 18 +2

Bezpečnost práce v Severočeských dolech Efektivní a Bezpečná Těžba

Kategorizace úrazů je vedena dle § 105 Zákoníku práce.

1 Od ledna budou lékaři vystavovat eNeschopenky. Co to bude znamenat pro zaměstnance skupiny SD a jak se to projeví v práci mzdových účetních?

Ano, od ledna budou doklady k pracovní neschopnosti vystavovány elektronicky ve formě tzv. eNeschopenky. Zaměstnanci tak nebu‑dou muset nosit zaměstnavateli doklady k pracovní neschopnosti v papírové podobě. Stále však budou povinni oznámit zaměst‑navateli, že jsou nemocní a kdy jim nemoc skončí. Nemocenské dávky budou zasílány automaticky na účet, na který zaměstnanci zaměstnavatel zasílá výplatu. Doklady v elektronické podobě bude zaměstnavateli zasílat přímo správa sociálního zabezpečení. Pro zaměstnavatele to znamená, že si musí zajistit různá pověření a registrace, aby se k němu data o nemoci vůbec dostala a také počítačový program, který bude data přijímat. Vše se týká jen nemocenské, pro ostatní dávky jako je ošetřovné, mateřská a ot‑covská dovolená papírové formuláře zůstanou. Mzdové účetní se pak budou muset přizpůsobit novému způsobu zpracování. Zatím nelze jednoznačně říct, zda bude tento způsob pro zaměstnavatele efektivnější, vše ukáže čas po spuštění ostrého provozu.

2 Jaká je nemocnost v Severočeských dolech?V posledních letech nemocnost na SD roste, v současné době tvoří necelých 5 % z časového fondu ročně, což se

na první pohled nejeví jako vysoké číslo, ale v roce 2014 to byla necelá 3 %. V číselném vyjádření to aktuálně znamená 245 tis. zameškaných hodin v roce. A to odpovídá fondu roční pracovní doby 128 zaměstnanců.

3 Jak jsou využívané novější druhy nemocenských dávek – otcovská dovolená a dlouhodobé ošetřovné?

Tyto nové dávky se začaly vyplácet v roce 2018, otcovská dovolená od února a dlouhodobé ošetřovné od června. Otcovskou dovole‑nou využilo v Severočeských dolech za tuto dobu již 47 tatínků, dlouhodobé ošetřovné zatím nikdo. Pro výplatu této dávky jsou nastaveny přísné podmínky, ošetřovaná osoba musí být hospitali‑zovaná minimálně 7 dní a vystavení žádosti o ošetřovné musí být provedeno nejpozději v den ukončení hospitalizace ošetřovaného, později se již žádost vystavit nesmí.

3 OTÁZKY PRO:Kamilu Hauptvogelovou,vedoucí odboru mzdové a personální administrativy

4 | 2019 · HL 5

U příležitosti svátku sv. Barbory, patronky havířů, uděluje Český báňský úřad v Praze resortní medaili G. Agricoly výjimečným horníkům a báňským odborníkům, kteří přispívají významnou měrou k rozvoji českého hornictví. Mezi letošními laureáty nejvyššího resortního vyznamenání byl za skupinu SD nominován Jiří Brabenec, vedoucí provozu Mechanizace a rekultivace dceřiné společnosti Revitrans.

Jaký je první pocit při přebírání hornické medaile s Agricolovým portrétem v sídle ČBÚ?

Pocit mám jednoznačně slavnost-ní. V přítomnosti předsedy báňského úřadu a ostatních kolegů z nejrůzněj-ších těžebních lokalit z celé repub-liky, kteří dlouhodobou a obětavou prací aktivně přispívají k rozvoji těžby, cítím patřičnou hrdost na náš hornický stav. Moje medaile má číslo 541 a já jsem velmi šťastný, že jsem byl

Jiří Brabenec uchovává hornické tradice. Mimo jiné vlastní sbírku podnikových časopisů Fučíkovec a Pokrok z 60. let.

poctěn tímto významným oceněním. Beru to jako ohlédnutí za mojí téměř čtyřicetiletou hornickou cestou v DB.

Od roku 1982 je váš profesní život spjat s Doly Bílina. Můžete připomenout té-měř čtyři dekády své práce v této těžební lokalitě?

Doly Bílina byly vždy i v rámci ně-kdejšího SHR výjimečné, a to nejen složitými báňsko -geologickými pod-mínkami, uložením uhelné sloje, ale také nasazením nejrůznějších dobý-vacích a zakládacích strojů. Moje práce byla proto pestrá a zajímavá. Začínal jsem jako revírník prvního TC3 s nejvýkonnějšími tuzemskými velkostroji – rýpadlem K 10 000/K 74 a zakladačem ZP 10 000/Z 81 spojený-mi DPD šíře 2 200 mm. Jako vedoucí provozního úseku skrývky pátého TC2 jsem dobře poznal další originál po-stavený na míru náročným podmín-kám těžby bílinského nadloží. Šlo o rýpadlo K 2 000/K 101 schopné těžby v řezech s výskytem pevných a velmi pevných poloh. Byl jsem také u po-stupného utlumování báňského pro-vozu na Radovesické výsypce. Jako ve-doucí výroby skrývky jsem měl mimo jiné na starosti likvidaci a přesun tamější strojní technologie. Jako zají-mavost beru fakt, že v mé přítomnos-ti byly v roce 2003 založeny poslední kubíky zakladačem A2RSB 8 800/Z 76,

JIŘÍ BRABENEC

ZA ZÁSLUHY O ČESKÉ HORNICTVÍ ZÍSKAL NEJVYŠŠÍ BÁŇSKÉ OCENĚNÍ – MEDAILI GEORGIA AGRICOLY

MEDAILE GEORGIA AGRICOLYCenu pojmenovanou po rene‑sančním báňském odborníkovi Georgiu Agricolovi uděluje od roku 2003 Český báňský úřad ve spolupráci s MPO ČR a Zaměst‑navatelským svazem důlního a naftového průmyslu. Základní myšlenkou bylo po zásluze vyzna‑menávat pracovníky v hornictví za dlouholetou a obětavou práci a zároveň i ty, kteří aktivně přispí‑vají k rozvoji českého hornictví. Během dosavadní 16leté tradice získalo nejvyšší báňské ocenění zhruba 550 osobností, mezi nimi i řada zkušených odborníků ze Severočeských dolů.

6 HL · 4 | 2019

PROFIL

a že v současné době na Radovesicích v rámci svého působení v Revitransu realizuji rekultivaci celého území této někdejší vnější výsypky. V DB jsem měl a mám štěstí na skvělé spolupracov-níky. Hodně jsem se naučil od svých starších spolupracovníků a jejich poznatky se dodnes snažím předá-vat dál. Nebudu citovat žádná jména, abych nikoho neopomněl. Všech si vážím a jsem jim vděčný za to, že jsem s nimi mohl a můžu pracovat.

Před šesti lety jste přešel do dceřiné společnosti Revitrans. Čím se aktuálně zabýváte?

Jednak jako závodní celé spo-lečnosti Revitrans jsem kontaktní osobou pro OBÚ a mou povinností

je dbát o dodržování všech báňských předpisů a oblast bezpečnosti práce. Z pozice vedoucího provozu Mecha-nizace a rekultivace mám na sta-rosti veškerou bílinskou pomocnou mechanizaci – to znamená všechny dozery, pásová rýpadla a čistidla DPD atd. Do mé gesce se řadí i stře-disko rekultivací. Tam do širokého spektra činností patří kromě vlastní rekultivace a sanace krajiny po těžbě ještě například uvolňování předpolí, skrývka ornice, ale taktéž přidělené investiční zakázky. Ze současných významných investičních akcí bych jmenoval přeložku uhelných odtahů, kterou od roku 2017 realizujeme ve sdružení s PRODECO.

text a foto: Tomáš Vrba

JIŘÍ BRABENECSvůj profesní život spojil s těž‑bou bílinské skrývky a uhlí v roce 1982. Na DB začínal jako revírník nejvýkonnějšího tuzemského technologického celku – prvního TC 3. Po úspěš‑ném absolvování VŠB Ostrava, Hornicko ‑geologické fakulty, oboru Lomové dobývání užitko‑vých surovin, působil postupně jako směnový inženýr, vedoucí provozního úseku pátého TC 2, vedoucí provozního úseku uhel‑ný lom a vedoucí výroby skrýv‑ky. Od roku 2000 je držitelem osvědčení – odborné způsobi‑losti závodní lomu s těžbou nad 500 tis. tun při povrchovém do‑bývání uhlí. V roce 2014 zdárně dokončil doktorandské studium na VŠB – TU Ostrava. Lokalitě DB je věrný i posledních šest let, kdy v dceřiné společnosti Revitrans zastává pozici vedoucího provozu Mechanizace a rekultivace.

4 | 2019 · HL 7

DOLY BÍLINA

20 letKala Roman řidič velkostroje PÚ ‑SSJanouškovec Jiří mechanik úseku ‑ strojní PÚ ‑TUDietiová Jana vážný PÚ ‑ÚU

30 letMatys Jaroslav řidič velkostroje PÚ ‑SJŘíha Miroslav vedoucí řidič velkostroje PÚ ‑SSHoudek Roman vedoucí řidič velkostroje PÚ ‑SSZimmermann Pavel mechanik úseku ‑ elektro PÚ ‑SSMika Martin provozní elektrikář PÚ ‑TUKühnel Roman řidič velkostroje PÚ ‑TUJusta Jiří zámečník velkostroje PÚ ‑TUPavlíček Martin provozní elektrikář PÚ ‑ÚU

DOLY NÁSTUP TUŠIMICE

20 letKašparová Lenka laborant OŘKJ

30 letHradský Martin elektrikář velkostroje SkrývkaSvoboda Viktor provozní elektrikář SkrývkaVecko Zdeněk řidič velkostroje LomBrabec Milan řidič velkostroje LomŠvarc Martin řidič PVZ LomKojecký Rostislav revírník LomLipová Yvona operátor PD LomKraus Václav provozní elektrikář ÚDUTKraclík Oldřich strojník v úpravně ÚDUTVítek Stanislav řidič velkostroje ÚDUTJordán Pavel řidič velkostroje ÚDUTŠpergl Petr provozní elektrikář Trafostanice

SPRÁVA a. s. CHOMUTOV

20 letSlabihoud Jiří vedoucí systémový inženýr ICT Útvar ICT

PRODECO, a. s.

30 letBednár Luboš provozní zámečník BílinaVondrášková Zlata provozní elektrikář BílinaFail Radek provozní zámečník BílinaBureš Roman provozní zámečník ‑ opravář hydrauliky BílinaBělecký Vladimír vedoucí odboru systému řízení SprávaHrdinka Walter vulkanizér Tušimice

40 letHnízdil Jiří vulkanizér Tušimice

Revitrans, a. s.

30 letBabovák Ladislav automechanik AUBŠinor Václav automechanik AUT AutodílnaČečrle Stanislav řidič pracovních strojů B DDMAdámek Milan řidič pracovních strojů B DDMPodlesnyj Vasil řidič zemních strojů RETCvekl Karel řidič pracovních strojů T DDM

40 letSmil Milan řidič SMV ‑ nákl. AUBKočková Ráchel sekretářka ‑asistentka Úsek správa

SD - Kolejová doprava, a. s.

30 letNároda Martin strojvedoucí TušimiceFejková Taťána mazač železniční TZPRejzek Radek strojvedoucí TZP

40 letSlavík Josef pochůzkář MělníkBergmann Milan pochůzkář Mělník

Všem jubilantům blahopřeje jak vedení společnosti Severočeské doly, tak vedení dceřiných společností a za odvedenou práci vyslovuje poděkování.

Rubriku připravují referentky personálních a sociálních služeb

JubilantiSKUPINY SD

ŘÍJEN – PROSINEC 2019

Do čela největší odborové organizace v DB byl zvolen v roce 2018. Předtím získal díky třicetileté praxi dokonalý přehled o těžbě bílinské skrývky. Petra Šváchu charakterizuje smysl pro férové jednání, spravedlivost a otevřenost v komunikaci. Právě díky těmto vlastnostem se mohl stát předsedou Odborové organizace č. 1 DB, která má aktuálně 647 členů.

PETR ŠVÁCHApředseda základní odborové organizace č. 1 DB

Kdy začalo vaše působení v Dolech Bílina a čemu jste se konkrétně věnoval?

Bylo to v roce 1987. Přesně 1. červen-ce jsem hned po maturitě na Střed-ní odborné škole v Kladně – oboru elektro využil nabídky na nábor nových členů posádky právě dokon-čovaného rýpadla K 2 000/K 101. Na montážním místě Jana jsem byl pří-tomný oživování tohoto zesíleného rýpadla s vysokou rozpojovací silou určeného do nejobtížnějších partií bílinské skrývky. V nově rekrutova-né posádce jsem začínal na pozici pasaře. Dalším strojem, se kterým jsem se důkladně seznámil, byl za-kladač ZPD 8 000/Z 98. Nejdříve jako řidič spojovacího mostu a po absolvo-vání bagráckého kurzu jsem se stal řidičem tohoto velkostroje. V roce 1999 jsem přešel na pozici revírníka úseku Skrývky sever. S kontinuálním odtěžováním nadloží mám tedy více než třicetileté zkušenosti. Paralelně s mým působením v DB, tedy od roku 1978, jsem členem odborů. Od roku 2008 jsem členem závodního výboru OO č. 1 DB.

V únoru 2018 jste byl zvolen předsedou největší odborové organizace v SD. Co patří mezi vaše odborářské aktivity a o co se snažíte?

Naším prvořadým úkolem je há-jit zájmy zaměstnanců. Základním dokumentem vymezujícím vztah mezi odbory a zaměstnavatelem je kolektivní smlouva, která definu-je práva a povinnosti obou stran, a to především v pracovněprávní a sociální oblasti. Samozřejmě se týká také problematiky bezpečnosti a hygieny práce, tvorby a plnění so-ciálního fondu a dalších mzdových

prázdniny v Krkonoších. Společně s ostatními odborovými organizace-mi provozujeme rekreační střediska Mladotice a Holná.

Kolik má vaše odborová organizace členů?Naše odborová organizace č. 1 má

aktuálně 647 členů. Zhruba 90 % je z provozu skrývky, ale patří k nám také zaměstnanci z úpravny uhlí, chomutovské správy a dceřiné spo-lečnosti Revitrans.

Co chystáte pro členy na příští rok?

Například v oblasti rekreačního vy-žití našich členů chystáme kromě po-kračování oblíbených a standardních rekreací a táborů jednu novinku – jarní poznávací zájezd na Moravu do Mutěnic, vyhlášeného vinařského střediska Slovácké oblasti.


náležitostí. Teď během podzimu se jako člen výkonného výboru sdru-žení odborových organizací SD ak-tivně účastním jednání o dodatku kolektivní smlouvy na rok 2020. Jsem také členem prověrkových a škodních komisí. Pravidelně jsem v kontaktu s kolegou Liborem Nedvědem, in-spektorem BP delegovaným odbory. Řešíme nejen dodržování báňských technologických předpisů, ale také problematiku prašnosti. V naší odbo-rové organizaci nezapomínáme ani na oblast kultury a sportu. Tradič-ně, díky finanční podpoře ze strany SD, pořádáme Dny horníků pro naše bývalé kolegy v důchodovém věku. Le-tošní se opět vydařil. Nezapomínáme ani na děti členů naší organizace. Připravujeme pro ně dětské dny, mi-kulášské nadílky a v neposlední řadě i letní tábor v Kralovicích a zimní

4 | 2019 · HL 9

Z ODBORŮ

V současné době se uhlí těží ve 41 revírech ve 12 zemích EU. Ještě stále jsou tyto regiony zásobárnou levného energetického paliva a významným zdrojem ekonomického růstu. Práci dávají zhruba 240 tisícům lidí, z toho 180 tisícům při těžbě černého i hnědého uhlí a 60 tisícům v uhelných elektrárnách. Z uhlí po-chází téměř jedna čtvrtina celoevropské produkce elektřiny, bez uhlí se neobejde ani výroba oceli. Zatímco uhlí zůstává i při stálém poklesu objemů těžeb v několika posledních dekádách ústředním palivem ener-getického mixu, Evropská unie se zavázala drasticky snížit emise CO2 – samozřejmě včetně těch z uhel-ných elektráren. Ambicí EU je být do roku 2050 uhlíkově neutrální, a dlouhodobější udržitelné užití uhlí tedy naráží na tvrdý požadavek zavedení značně nákladných inovačních technologií, hlavně zachycování a ukládání CO2. Některé evropské státy se odhodlaly k radikálnímu kroku – ukončit postupně nejen těžbu vlastního uhlí, ale i jeho dovozy, a zrušit pak provoz všech uhelných elektráren.

TRANSFORMACE EVROPSKÝCH UHELNÝCH REGIONŮ

PLATFORMA UHELNÝCH REGIONŮ V TRANSFORMACI

Útlum těžby a užití uhlí vede nevy-hnutelně k uzavírání dolů v řadě re-vírů a dotčené regiony EU nemohou být v cestě za klimaticky neutrální ekonomikou ponechány napospas chaotickému propadu. Co přijde po uhlí? Kdy a jak? To jsou hodně výbušné politické a sociální otázky. Evropská komise proto v prosinci 2017 zahájila činnost Platformy uhelných regionů v transformaci a poskytla tak národ-ním, regionálním i lokálním představi-telům příležitost k diskusi o nejlepších způsobech restrukturalizace a moder-nizace jejich hospodářství v souladu s přechodem na čistou energetiku při zachování principů sociální sprave-dlnosti. Platforma je klíčovou složkou iniciativy restrukturalizace uhelných regionů EU a je zahrnuta jako nelegis-lativní element do balíčku Čistá ener-gie pro všechny Evropany.

Dialog v rámci Platformy pilně pro-bíhá. Její konkrétní projekty se sou-střeďují na podporu rozvíjení nových možností a schopností a financování reálné ekonomiky. Mají zahrnovat především:• výstavbu geotermálních

a vodních elektráren na místech bývalých uhelných dolů

• investice do e -mobility• digitalizaci a datová centra• vytváření inovačních parků

• budování lokálních energetických komunit

• rozvoj turistiky a zemědělských aktivit.

Pilotní projekty se již realizují ve 14 regionech EU:• Slezsko – černouhelný revír

(Polsko)• Západní Makedonie –

lignitový revír (Řecko)• Trenčiansky kraj – uhelný revír

Prievidza (Slovensko)• Moravsko -slezský, Ústecký

a Karlovarský kraj (ČR)

• Údolí řeky Jiu – černouhelný revír (Rumunsko)

• Uhelné revíry Asturias, Aragón, Castilla -y -León a Castilla -La Mancha (Španělsko)

• Hnědouhelné revíry v Braniborsku, Sasku a Sasku -Anhaltsku (SRN)

UDRŽITELNÁ TRANSFORMACE A RESTRUKTURALIZACE

Změny v energetice by měly být všude nastaveny tak, aby se i nadále efektivně využívala existující infra-struktura. I elektrárny odcházející

100

80

60

40

20uhlí

ostatní

Pod

íly v

pro

cent

ech

Aktuální podíl uhlí na výrobě elektřiny ve vybraných státech EU

77 % Polsko

71 % Srbsko

48 % Česko

37 % Německo

34 % Řecko

29,5 % Slovinsko

27 % Nizozemsko

20 % Dánsko

20% Celkem EUZdroj: EUROSTAT 3/2019

SVĚT DOLŮ

10 HL · 4 | 2019

25

20

15

10

5

Výk

on v

GW

Redukce zajištěné produkce elektřiny v SRN na bázi hnědého uhlí, 2017 – 2038

Redukce zajištěné produkce elektřiny v SRN na bázi černého uhlí, 2017 – 2038

2017 2022 2030 2038 2017 2022 2030 2038Zdroj: Závěrečná zpráva spolkové Komise pro růst, restrukturalizaci a zaměstnanost

19,9 -4,9

-6,0

-7,7

-7,015,0

22,7

15,0

8,0

0,0

9,0

0,0

od spalování uhlí zůstávají výkon-nými energetickými jednotkami, ať už jako velkosklady pro regulování sítě, jako zařízení pro výrobu ekolo-gické elektřiny z vodíku či metanu nebo pro zpětné elektroenergetické využití vyrobeného plynu. Technic-ká infrastruktura a síťová napojení elektráren na existující elektroroz-vodnou a plynovodní síť nabízí četné možnosti dalšího využití.

Odchod elektráren od spalování uhlí vyvolá následující řetězec: ukončení provozu uhelných dolů – hluboké změ-ny v regionálním plánování – zásahy do plánování jednotlivých měst a obcí – důsledky pro zaměstnanost. Je nad veš-kerou pochybnost, že politicky dikto-vaná restrukturalizace těchto regionů má šanci jen ve spolupráci s uhelnými společnostmi a při aktivním zapojení lidí, kteří zde desítky let žijí a pracují.

Ukončení provozu dolů, zejména po-vrchových, představuje velmi náročný úkol. Předčasný útlum těžby nesmí být zbrklý, ale solidně projednaný a přiměřený podmínkám. Nesmí se podceňovat rizika chybného rozho-dování, neboť jde o budoucí krajinu, přírodu, ochranu životního prostředí. Velkoprostorové plochy po těžbě jsou většinou průběžně a kvalitně rekulti-vovány. Problémem bude osud zbytko-vých jam povrchových dolů. Většinou se mají proměnit na jezera využívaná vodohospodářsky i rekreačně.

Pro všechny tyto hluboké zásahy do dosavadních plánů těžby a následné-ho zahlazení jejích důsledků požadují těžební společnosti bezpodmínečně jistotu pro nasměrování důležitých kroků. Musí jim ji poskytnout aktuali-zovaná legislativa a také spolehlivost slova politické reprezentace.

SBOHEM, NĚMECKÉ A ŠPANĚLSKÉ UHLÍ

Rok 2018 znamenal definitivní konec těžby domácího černého uhlí v Německu a ve Španělsku. Hlavní důvody byly samozřejmě ekologické, ale značnou roli hrály i obrovské část-ky státních dotací, které utlumova-né doly spotřebovaly. Je však ironií osudu, že čisté obnovitelné zdroje, ze kterých například Německo vyrábí 55 % elektřiny, jsou dotovány mnohem víc než těžba uhlí.

Černouhelné elektrárny budou zatím své palivo dovážet, než budou postupně do roku 2038 odstaveny, stejně jako elektrárny hnědouhelné, pokud nebude odchod od uhlí v Ně-mecku přehodnocen znovu jinak ve stanovených letech 2023, 2026 a 2029. Na rozvoj nové struktury regionů postižených útlumem těžby a užití

uhlí má spolková vláda vydat celkem 40 mld. EUR. Lužický hnědouhelný revír se stane jedním z evropských modelových regionů ochrany klimatu a udržitelného růstu s dobře place-nými pracovními místy v moderním průmyslu.

text: Tomáš Vrba foto: archiv RWE

4 | 2019 · HL 11

Na šachetních komunikacích SD se využívají k přepravě nákladů a osob nejrůznější typy automobilů. Jedním z mála, které uvezou až osm osob a se ctí si poradí s nástrahami povrchového dolu je UAZ 2206, přezdívaný Buchanka podle tvaru karoserie připomínající hranatý bochník ruského chleba. Tohle auto se vyrábí v prakticky nezměněné podobě od roku 1965, což mu dává nálepku novodobého veterána. S tím, jak si takové vozidlo – v mnoha ohledech vlastně zastaralé a s minimální bezpečnostní výbavou – vede v Dolech Bílina, nás seznámil Milan Vlček, strojní mechanik velkostrojů KU 800.18/K 99 a ZP 6 600.10/Z 85. S Buchankou už najel téměř šest tisíc kilometrů.

JAK SE JEZDÍ S LEGENDÁRNÍ BUCHANKOU V NÁROČNÉM TERÉNU HNĚDOUHELNÉHO DOLU?

VÝROBA AUT V ULJANOVSKU ZAČALA ZA DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY

Když se v roce 1941 německá armáda přiblížila k Moskvě, bylo nutné přesu-nout ohrožený sovětský průmysl na bez-pečnější místo. V případě automobilky ZIL to byl 900 km východně vzdálený Uljanovsk na Volze. Právě tady začala historie automobilky UAZ (Uljanovskij Avtomobilnyj Zavod), která byla a stále je zaměřena na výrobu terénních auto-mobilů vhodných do drsných podmínek regionů bývalého SSSR. V posledních

letech jsou specificky odolná a v mnoha ohledech archaická auta vyvážena i do EU. Můžeme se tak s nimi setkat i na našich silnicích.

UAZ BUCHANKA – SVÉRÁZNÝ VŮZ SE SPARTÁNSKOU VÝBAVOU

Strojní mechanik Milan Vlček má se zdoláváním šachetních komunikací bohaté zkušenosti. Usedal za volant Toyoty Land Cruiser, Jeepa Wranglera, či Mercedesu Sprinter. „S Buchankou jezdím od března a mám najeto téměř

6 tisíc kilometrů s průměrnou spotře-bou 17 l. Používám ji téměř denně k pře-pravě kolegů a zásobování našich vel-kostrojů. Jízda s Buchankou je skutečné retro. Řidič musí přijmout specifický ráz auta. Zastaralá ergometrie (bez možnosti nastavení pozice volantu), absence jakýkoliv deformačních zón a odkládacích ploch je kompenzová-na opravdu vynikající průchodností terénem. Díky krátkému rozvoru má výborné přejezdové úhly. Nechybí ani posilovač řízení a brzd. Dostatečný je také výkon motoru o objemu 2,7 l. Díky žebřinovému ocelovému rámu a tuhým nápravám s listovými péry je jízda po nezpevněných komunikacích relativně pohodlná. Dílenské zpracování však nepatří v továrně UAZ mezi priority. Kromě řady nepřesností slícování dílů karosérie a svarů jsem musel nechat opravit zámky dveří, vyměnit kliku, nebo dotáhnout listová péra. Protože Buchanka jezdí na benzín, musím tan-kovat na čerpací stanici mimo areál šachty v Bílině. Navíc, auto má dvě ná-drže (55 a 25 l) – vpravo a vlevo, takže popojíždím od jednoho stojanu k dru-hému. Na druhou stranu je neuvěřitelně prostorná. V těžkém terénu uveze včet-ně řidiče 9 osob usazených ve čtyřech řadách. Žádné jiné takové auto na trhu není. Řídit svéráznou Buchanku mě baví a je to pro mě nová zkušenost.“

text a foto: Tomáš VrbaMilan Vlček najezdil s Buchankou v DB už téměř šest tisíc kilometrů.

12 HL · 4 | 2019

SVĚT DOLŮ

↑ Buchanka se vyrábí v různých nástavbách a úpravách. Dříve dominovaly valníky a sanitky využívané sovětskou armádou.

↓ Jednoduchý tachometr má digitální ukazatele teploty a paliva, nechybí ani kontrolka ABS.

4 | 2019 · HL 13

ZBRUSU NOVÝ VETERÁN

• První Buchanka 2206 sjela z vý‑robního pásu už v roce 1965, přičemž většina mechanických dílů pochází už z přechozího typu z poloviny 50. let.

• Hlavními cíli při vývoji vozu byly co nejnižší výrobní náklady, ro‑bustnost, prostupnost terénem, nenáročná a snadná údržba.

• Navzdory velkorysému vnitřní‑mu prostoru disponuje Buchan‑ka skromnými vnějšími rozměry (délka 4 363, šířka 1 940 a výš‑ka 2 064 mm, rozvor náprav 2 300 mm). Prostornost je dána trambusovou koncepcí, kdy řidič sedí nad předním kolem a motor má mezi sebou a spolujezdcem.

• Motor má zdvihový objem 2 693 cm3, obstarává stálý po‑hon zadních a připojitelných předních kol prostřednictvím pětistupňové hlavní a dvoustup‑ňové redukční převodovky.

D ceřiná společnost SD – Ko-lejová doprava zajišťuje nejen železniční dopra-

vu po celostátních drahách a přední palivový cyklus uhelných elektráren, tedy provozování vleček, sklá-dek paliva a zauhlování, ale také údržbu železnič-ních kolejových vozidel. V prunéřovské opravně vozů WAP a Falls se už 25 let stará o údržbu a opravy železničních vagónů pro přepra-vu uhlí a vápence mistr oprav David Procházka. Začínal tady v roce 1994 jako zámečník, později byl předákem čety a posledních šest let zastává pozici mistra. Společně se 14člen-ným týmem zámeční-ků a opravářů provádí údržbu a opravy brzd, systému otevírání, pojez-du a kontroly podvozků. Mě-síčně projde jejich pečlivou kontrolou a údržbou 50 až 60 železničních kolejových vozidel. Jen SD – Kolejová doprava vlast-ní zhruba 400 vozů, ale do pruné-řovské opravny míří také desítky vozů pronajatých od nejrůzněj-ších přepravních společností (NHTR, Transportservis, VKS a další). O vysoké profesi-onalitě a zkuše-nostech Davi-da Procházky a jeho kolegů z prunéřovské opravny jsme se přesvědčili během jednoho prosincového pracovního dne.


06:00 Pracovní den začíná v kancelářiNa své pracoviště dojíždí David Pro‑

cházka z Klášterce nad Ohří. Navzdory nepříjemně sy‑chravému počasí rozdává hned po ránu dobrou náladu. „Na

počítači projedu poštu, provedu nezbytnou administrativu a po poradě s hlavním mechanikem Michalem Kopáčem

rozdělíme na dílně práci na dnešní den.“

Můj pracovní den

DAVID PROCHÁZKAMISTR OPRAV VOZŮ SD – KOLEJOVÁ DOPRAVA PRUNÉŘOV

14 HL · 4 | 2019

PRACOVNÍ DEN

13:30 Kontrola brzdového systémuV hale prunéřovské opravny

jsou odstaveny čtyři železniční vagóny, a tím je zaplněn celý její prostor. U všech vagónů zdej‑ší opravárenská parta provádí z montážních jam kontroly a opravy podvozků. Na podvozku čtyřnápravového výsypného železničního na‑kládacího vozu Falls určeného pro přepravu uhlí a vápence vybaveného pneumatickou tlakovou samočinnou brzdou a samočinným odbrzďovačem realizoval zámečník a elektrikář Kurt Lausmann (vpravo) spolu s Davidem Pro‑cházkou nejdříve montáž sondy vzduchové brz‑dy a následně diagnostiku celého brzdového systému. Výsledek takto provedené zkoušky je zaznamenán v obsáhlém protokolu. Ke kom‑plexní kontrole patří také prohlídka zdrže, kol a rozporů uchycení brzdového ústrojí.

09:30 Oprava přímo v místě nakládky vápence v ETU 2

„Ráno nám nahlásil revírník problém s vozy, které jsou odstaveny u vykládky vápence Elek‑trárny Tušimice 2. S kolegou Kopáčem jsme se na místo přemístili naším autem, ve kterém máme dobře vybavenou dílnu. V ETU 2 jsme zjistili, že u tří vozů nefungovalo otvírání. I když jsme závadu opravili přímo na místě, bylo nut‑né vozy přeposlat k nám na dílnu, kde na nich provedeme důkladnější opravu. To znamená, že zkontrolujeme mazání, provedeme opravení a vyčištění kostek – neboli mechaniky vzducho‑vého ovládání vrat bočních klapek,“ přiblížil svůj dnešní výjezd David Procházka (na fotografii s Michalem Kopáčem při odjištění přídavného zajišťovacího mechanismu vrat vozu). Podobné výjezdy nejsou ničím výjimečným, vždy je nutné odstavený porouchaný vůz opravit tak, aby byl schopen transportu do dílny.

11:50 Oběd ve svačinárněK vybavení opravárenské

haly patří nejen dva montážní kanály, 8tu‑nový mostový jeřáb, zvedáky nejrůznějších nosností, tažná zařízení, sklad náhradních dílů, vysokozdvižný vozík, smykový nakla‑dač a malá dieselová lokomotiva T 212, ale také svačinárna. Přímo sem do prunéřov‑ského provozu se dovážejí chlazenky, které nedávno k všeobecnému povděku vystřídaly

dřívější mražáky. Pracovníci v 12hodinových směnách usedají za jídelní stůl svačinárny

dvakrát, neboť mají nárok na dvě jídla během směny. U oběda jsme zastihli (zleva) předáka

Radka Vlacha, zámečníky Pavla Salače a Františka Honala a Davida Procházku.

4 | 2019 · HL 15

V braňanské základní škole se všichni navzájem dobře znají. Žáci zde nejsou anonymní velkoměstskou masou, ale respektovanými osobnostmi, které sdílí své prožitky společně se svými učiteli, od nichž získávají kvalitní základní vzdělání a přípravu na další středoškolská studia. Navíc se ve škole stále něco děje.

SEVEROČESKÉ DOLY – TRADIČNÍ PARTNER BRAŇANSKÉ ZÁKLADNÍ ŠKOLY

Úzká spolupráce úspěšně funguje řadu let. Díky podpoře SD se podařilo zrealizovat nejen velké investiční akce, jakými byly například rekonstrukce školní jídelny, pořízení půdní vestavby, či nový kabát tělocvičny. Pro zvídavé školáky se pravidelně pořádají nejrůz-nější poznávací cesty připomínající českou historii, ale i výlety do akvapar-ků nebo zábavních center pro mládež. Velké popularitě se už několik let těší cesty do zábavního parku Belantis, který vznikl na rekultivované výsypce nedaleko Lipska. Ve spolupráci se zoo-logy z ČZU Praha a braňanskou školou pořádají SD transfery obojživelníků z míst budoucího postupu těžby Dolů Bílina. Zatím poslední se uskutečnil

ZŠ V BRAŇANECH SI ZACHOVÁVÁ CHARAKTER TRADIČNÍ VENKOVSKÉ ŠKOLY

letos v září, kdy se žákům druhého stupně podařilo odchytit a do nových lokalit přemístit 69 skokanů skřehota-vých a 11 čolků. Velký ohlas nejen mezi žáky, ale i jejich rodiči a prarodiči, mají slavnosti k ukončení školního roku. To se školní zahrada za pomoci SD pro-mění v zábavní areál, v němž nechybí výběh koní, zajímavé herní atrakce a pódium pro různá vystoupení.

ZŠ BRAŇANY DNESAktuálně navštěvuje mateřskou

a základní školu 195 dětí a žáků. Ve třídách je průměrně 17 dětí, což umož-ňuje individuální přístup vyučujících. ZŠ Braňany funguje jako spádová a vzdělává také 23 žáků z Mariánských Radčic, pro jejichž rodiče v roce 2016 uspořádala škola ve spolupráci se SD den otevřených dveří. Braňanští školáci

pravidelně vyjíždějí do školy v přírodě a na lyžařský výcvik. V tomto školním roce již absolvovali studijní pobyt ve švédském Ölandu, kde se seznámili ne-jen s historií tohoto ostrova, ale i s ta-mější podobou školní výuky. Vzdělávací proces v Braňanech zajišťuje 12 gra-duovaných pedagogů. Ve škole fungu-je školní parlament; zástupce v něm má každá třída. Společně se vyjadřují k problematice šikany nebo kvalitě obě-dů a dopoledních svačin, pro které si do školní jídelny chodí 75 žáků. Adventní čas je ve znamení školního vánočního jarmarku, kde děti prezentují své vý-robky a užívají si sváteční atmosféru společně se svými rodiči.

text a foto: Tomáš VrbaPrázdniny odstartovali braňanští školáci na zahradě školyspolečně se zpěvačkou Olgou Lounovou.

Mezi nové tradice patří pasování prvňáčkův režii ředitele školy Radka Hacha.

Letošní transfer obojživelníků.

16 HL · 4 | 2019

Z MÍST KDE ŽIJEME

50 LET RÝPADEL ŘADY KU 800 V DBKolesová rýpadla KU 800 v letech 1969 až 2019 odtěžila v Dolech Bílina 1 119 259 798 m3 nadložních hmot. Dohromady na této lokalitě bylo nasezeno šest rýpadel tohoto typu. I když na bílinské skrývce jsou samozřejmě i další dobývací stroje, je zřejmé, že bez řady KU 800 by se nepodařilo zpřístupnit uhelnou sloj Dolů Bílina. Ačkoli průměrné stáří stávajících rýpadel KU 800 v DB představuje 31 let, díky pravidelné údržbě, rekonstrukcím a generálním opravám jsou v optimálním technickém stavu a mohou tak podávat požadované výkony.

4 | 2019 · HL 17

HLAVNÍ TÉMA VELKOSTROJE PRO POVRCHOVÉ DOBÝVÁNÍ

RÝPADLA ŘADY KU 800: TYPIČTÍ REPREZENTANTI TECHNOLOGICKÝCH CELKŮ TC 2

V souvislosti s rozhodnutím vybu-dovat na Bílinsku, Mostecku, Cho-mutovsku a Sokolovsku velká ener-getická centra v těsném sousedství nově otevíraných hnědouhelných velkolomů bylo potřeba v 60. letech nahradit stávající dobývací stroje novou výkonnější technikou, schop-nou kontinuálního nasazení. Vývoj se ustálil na složení technologických celků povrchového dobývání hnědé-ho uhlí v sestavě rýpadlo, dálková pásová doprava a zakladač, které postupně nahradily malolomovou technologii s kolejovou dopravou. Na Bílinsku se začalo s výstavbou

KU 800 patří se svými celkem jednad‑vaceti vyrobenými kusy mezi nejrozšíře‑nější dobývací stroje pro skrývání nadloží na lomech severočeské a sokolovské hnědouhelné pánve. Rýpadla KU 800 jsou charakteristická výsuvovým výlož‑níkem, hydraulicky ovládaným kráčivým podvozkem a vyvažovacím výložníkem s pohyblivou strojovnou zavěšenou na paralelogramu, a hlavně spolehlivostí, výbornou ovladatelností i obratností. Po snížení poruchovosti, která byla typická zejména pro první stroje této typové řady, se těžební výkony ustálily na vynikajících objemech. Výrobcem strojů KU 800 byly Uničovské strojírny. Celkem jich v letech 1969–1992 dodaly do tuzemských hně‑douhelných revírů, ale také do tehdejšího Sovětského svazu, jednadvacet kusů. Shodou okolností je uničovská výrobní řada rýpadel KU 800 ohraničena těžební‑mi lokalitami Severočeských dolů. Vůbec první rýpadlo KU 800.1/K 59 bylo posta‑veno pro tehdy právě budovaný Velkolom Maxim Gorkij (Doly Bílina) v roce 1969. Naopak poslední reprezentant této řady – KU 800.20/K 106 – byl nasazen na Do‑lech Nástup Tušimice v roce 1993.

KOLESOVÁ RÝPADLA ŘADY KU 800

196

919

7919

89

199

92

00

92

019

HIS

TO

RIE

RÝ

PA

DE

L K

U 8

00

18 HL · 4 | 2019


velkolomu v roce 1964 a právě prvními rýpadly řady TC 2 byly KU 800.1/K 59 (1969) a KU 800.3/K 61 (1971). Oba tyto uničovské výrobky provázely zpočát-ku velké potíže. Nespolehlivost a níz-ké výkony zdaleka nesplňovaly oče-kávání do nich vkládaná. Problémy byly také s dálkovou pásovou dopra-vou šíře 1 800 mm. Vzhledem k tomu, že technologický celek TC 2 na teh-dejším Velkolomu Maxim Gorkij byl vývojovým zařízením, byla jeho pro-vozuschopnost ověřována až během praxe, kdy se měnila řada nevyhovu-jících a extrémně poruchových dílů, což je typický jev prakticky u všech prototypů. Získané zkušenosti byly později aplikovány na dalších rýpa-dlech KU 800 na Tušimicku, Mostecku

4 | 2019 · HL 19

a Sokolovsku. Odstraňování nedostatků bylo samozřejmě v režii dodavatele – Uničovských strojíren, ale významně se na něm podíleli také experti ze Státního výzkumného ústavu stavby strojů v Běchovicích, ČVUT a odborníci z praxe. Nezastupitelné úsilí přitom vynakládali i čle-nové prvních posádek rýpadel KU 800 nasazených na Dolech Bílina.

U obou pionýrů moderní řady rýpadel KU 800 nasaze-ných v severočeském hnědouhelném revíru se postupně snižovala poruchovost a ustálila výkonnost. Na bílinské skrývce pak působily dlouhou řadu let: KU 800.1/K 59 (1969–1996) a KU 800.3/K 61 (1971–2001). Ve zdejších ob-tížných geologických podmínkách s častým výskytem těžko rozpojitelných poloh průměrná těžba K 59 mírně přesahovala 6 mil. m� skrývkových hmot. O tom, že složení technologických celků TC 2 z rýpadel KU 800, dálkové pásové dopravy šíře 1 800 mm a zakladačů ZP 5 500/6 600 byla dobrá volba, svědčí fakt, že se takto těžila na všech hnědouhelných povrchových lomech zhruba polovina veškerého nadloží. V současné době je na skrývkových řezech severočeské hnědouhelné pánve a na Sokolovsku v provozu celkem 7 rýpadel KU 800 (4 v Severočeských dolech, 1 ve Vršanské uhelné a 2 na lomu Jiří v Sokolov-ské uhelné).

UNIČOVSKÉ STROJÍRNY – TRADIČNÍ DODAVATEL DOBÝVACÍ TECHNIKY

Historicky nejvýznamnějším tuzemským výrobcem kolesových rýpadel byly Uničovské strojírny (od roku 1993 UNEX, a.s.). V moravském Uničově od konce 40. let 20. století postupně vznikal rozsáhlý strojírenský kom-plex, nejprve jako pobočka plzeňských Škodových závodů.

Po osamotnění zde vytvořili vlastní konstrukční kancelář a montážní provoz. Pilíře výrobního programu představovala kolesová rýpadla původní konstrukce řady KU 300 a KU 800, která jsou hojně používá-na nejen v českých hnědouhelných společnostech, ale i v zahraničí. Na obou těžebních lokalitách Severo-českých dolů v současné době těží skrývku a uhlí 17 kolesových rýpadel z produkce Uničovských strojíren, respektive UNEX. Nejpočetněji jsou zastoupena rýpadla střední velikosti KU 300 (celkem deset strojů, z toho na DB 6 a na DNT 4), následovaná KU 800 (celkem čtyři stroje, z toho na DB 3 a na DNT 1).

O tom, že typová škála uničov-ských strojů pro povrchové dobý-vání je opravdu široká, svědčí typ K 2 000/K 101 (robustní bezvýsuvové rýpadlo na housenicovém podvozku určené pro odtěžování skrývkového materiálu s velkým rypným odporem, při zachování vysoké hodinové výkon-nosti těžby až 5 500 m3/h) a kompakt-ní bezvýsuvové rýpadlo K 650.3/K 108 na housenicovém podvozku vhodné pro nasazení v omezeném pracovním provozu. Obě tato unikátní rýpadla jsou nasazena v DB.

196

919

7919

89

199

92

00

92

019

HIS

TO

RIE

RÝ

PA

DE

L K

U 8

00

20 HL · 4 | 2019


svršek je tvořen deskou, do níž je vetknut vyvažovací výložník a pohony otoče, teleskopický kolesový výložník a jedním koncem nakládací výložník s vlastním podvozkem. Vyvažovací výložník nese pohyblivou strojovnu, které nikdo z posádky neřekne jinak než autobus, zavěšenou na paralelo-gramu s transformátory, rozvaděči a Ward -Leonardovým soustrojím. Později byly u některých KU 800 poho-ny otočí horní stavby, zdvihu a výsuvu kolesového výložníku modernizovány a nahrazeny pohony s asynchronní-mi elektromotory nakrátko, řízenými frekvenčními měniči.

CHARAKTERISTIKA RÝPADEL KU 800 A HLAVNÍ KONSTRUKČNÍ ZMĚNY VYVOLANÉ KONKRÉTNÍMI TĚŽEBNÍMI PODMÍNKAMI

Konstrukční práce na nových vel-kých rýpadlech řady KU 800 začaly v projekčních kancelářích Uničov-ských strojíren na začátku 60. let, kdy tady vytvořili moderní kolesové rýpadlo s výsuvem pro těžbu nadloží ve výškovém i hloubkovém řezu. Nový stroj byl opatřen hydraulickým krá-čivým podvozkem a stal se tak prv-ním kolesovým rýpadlem s takovým typem podvozku. Hydraulické kráči-vé podvozky byly využívány zejména u zakladačů. Kráčivý hydraulický podvozek na dobývacím stroji byl do té doby použit pouze na korečkovém rýpadle RK 400, a to v roce 1963 na lomu Antonín Zápotocký v Chabařovi-cích. RK 400 bylo modifikací rýpadla RO 400 pohybujícího se po kolejovém podvozku. Praxe ukázala, že kráčivý typ podvozku je vhodný i pro velké kolesové rýpadlo. KU 800 se pohybuje na kráčivém podvozku, který je tvo-řen obdélníkovou centrální deskou a dvěma ližinami, jež jsou ovládány hydraulicky. Spodní stavba rýpadla nese hydrauliku kráčivého podvoz-ku a kulovou otočnou dráhu. Otočný

Nakládací výložník je vůči pře-dávacímu výložníku otočný o ± 115° a výškově obsáhne horizonty proti pracovní pláni rýpadla o ± 15 m. Tímto způsobem může KU 800 dosáhnout při využití hloubkového řezu a přejetí na nižší etáž celkové výšky zhruba 63 m. První rýpadla KU 800 měla bez-komorová kolesa o průměru 12,5 m s 10 korečky a 10 mezibřity. Rýpadla KU 800 se optimálně používala a pou-žívají na skrývání nadloží o pevnosti do 120 kN/m v technologickém celku TC 2, kde těží skrývkové hmoty na pásový dopravník šíře 1 800 mm a za-kladač ZP 5 500, respektive ZP 6 600.

TECHNICKÉ PARAMETRY RÝPADEL ŘADY KU 800:

teoretická výkonnost 4 140 – 12 677 m3 s.z./h *

měrná rozpojovací síla 105 – 150 kN/m *

výškový dosah 32,3 m při 0,7 D výšky poslední lávky

hmotnost 3 642 – 4 450 t (bez kabelového vozu)

průměr kolesa 12,5 m

rychlost kráčení 3 m/min

← Posádka KU 800.3/K 61 na dobovém snímku z roku 1971.

→ Posádka KU 800.19/K 98 (zleva nahoře) Tomáš Bažant, Jiří Jánošík, Jiří Solar, Emanuel Vladař a Petr Štěrba, (dole) Martin Remuta.

* podle typu kolesa (komorové, bezkomorové), objemu (0,8 – 3,2 m3) a počtu korečků

4 | 2019 · HL 21

Nová konstrukční koncepce velkého kolesového rýpadla měla stejný osud jako řada jiných prototypů z nejrůz-nějších technických oblastí. Největším problémem byly zpevněné až velmi tvrdé polohy v nadloží a lepivý ma-teriál, který doslova decimoval první bílinské rýpadlo KU 800.1/K 59. Všechny závady si záhy vynutily konstrukční úpravy, které se pak aplikovaly na další stroje této řady. Mezi zásadní změny ve vývoji KU 800 určitě patří:

Koleso Bezkomorové koleso o průměru 12,5 m s 10 korečky a 10 me-zibřity se neosvědčilo. Čištění malých korečků o objemu 800 l bylo na denním pořádku. Brzy byl tento typ kolesa nahrazen komorovým a zuby korečků později vystřídaly rohové břity. Toto řešení se ukázalo jako optimální.

Kruhový talíř v kolese První rýpadla KU 800 měla u kolesa nainstalovaný kruho-vý vynášecí talíř. Materiál natěžený korečky s mezibřity dopadal na talíř a teprve z něho byl dál předáván na první kolesový dopravník. Později byl vynášecí talíř nahrazen vynášecími bubny, které otáčely a vynášely těžený mate-riál na dopravník. U některých typů byla sýpka kolesa doplněna jednorotorovým drtičem s protistěnou, čímž se koleso dokonale vypořádalo i s kusovitým materiálem.

Náhrada převodovek pohonu kolesa Původně byly první KU 800 vybaveny dvěma převodo-vými skříněmi pohonu kolesa, každá o výkonu 800 kW. Později, po rekonstrukci špičky kolesa, byly dvě skříně nahrazeny jednou s více motory. Většinou čtyřmi, každý o výkonu 320 kW.

Lanové kladky zdvihu výložníku Prototyp KU 800.1/K 59 měl původ-ně svařované kladky zdvihu, které brzy začaly ve svarech praskat. Na základě dalšího vývoje výrobce byly původní kladky vyměněny za lité, jež už plnily svoji funkci bez problémů.

S RÝPADLY KU 800 SE V SEVEROČESKÝCH DOLECH STÁLE POČÍTÁ

I když průměrné stáří stávajících rýpadel řady KU 800 provozovaných v DB čítá víc než třicet let, díky pravi-delným rekonstrukcím, generálním opravám a příkladné údržbě, jsou stroje v optimálním technickém stavu. Navíc, za léta provozu byly vychytány veškeré neduhy a naopak doplněna řada technických vylepšení, jako například kruhadlo špičky kole-sa, nové pohony, frekvenční měniče, centrální mazací systém, výkonné brzdy Svendborg a kompletní nová elektroinstalace. Díky tomu mohou dál podávat požadované výkony. Na skrývkových řezech Dolů Bílina se tak budeme s majestátními, typicky žlutými konstrukcemi rýpadel řady KU 800 setkávat i nadále.

text: Tomáš Vrbafoto: Tomáš Vrba, archiv DB

196

919

7919

89

199

92

00

92

019

↑ Posádka KU 800. 18/K 99 (zleva nahoře) Miloslav Schüler, Petr Pikeš, Roman Siřiště, (zleva dole) Petr Čihák a Jakub Jáně.

→ Posádka KU 800.17/K 105 (zleva) Jaroslav Bártl, Pavel Vlček, Ladislav Bordák a Jiří Nachtigal.

HIS

TO

RIE

RÝ

PA

DE

L K

U 8

00

22 HL · 4 | 2019


TYPOVÉ ČÍSLO

ROK NASAZENÍ

MÍSTO NASAZENÍ

OBJEM KOREČKU (l)

VÝKONNOST (m3/h) *

KU 800.1 1969 Velkolom Maxim Gorkij (SD – DB)

1 000 4 140

KU 800.2 1971 Lom Staryj Oskol (Rusko)

1 000–1 500 6 600


1 000 4 140

KU 800.4 1973 Lom Staryj Oskol (Rusko)

1 000–1 500 6 600


2 800+2 000 10 500 / 12 600

KU800.6 1976 Lom Merkur (SD – DNT)

1 800 7 452

KU 800.7 1977 Velkolom Československé armády (SEVEN ENERGY Severní energetická)

1 300 5 380

KU 800.8 1979 Lom Březno (SD – DNT)

1 000 4 140


1 000 4 140

KU 800.10 1979 Lom Chabařovice – Palivový kombinát A. Zápotockého v Úžíně

3 200+2 200 9 500 / 11 500

KU 800.11 1980 Lom Vršany (SEVEN ENERGY Vršanská uhelná)

3 200+2 200 12 350 / 12 800

KU 800.12 1981 Lom Jiří (Sokolovská uhelná)

3 200+2 200 9 500 / 11 500


1 000+1 100 8 650 / 10 380

KU 800.14 1982 Lom Vršany (SEVEN ENERGY Vršanská uhelná)

1 000+1 100 8 650 / 10 380

KU 800.15 1983 Lom Vršany(SEVEN ENERGY Vršanská uhelná)

1 000+1 100 6 400 / 7 760

KU 800.16 1983 Lom Jiří(Sokolovská uhelná)

1 000 4 140

KU 800.17 1991 Doly Bílina (SD – DB)

1 000 4 140

KU 800.18 1987 Velkolom Maxim Gorkij (SD - DB)

1 000 4 140

KU 800.19 1984 Velkolom Maxim Gorkij (SD - DB)

1 000 4 140

KU 800.20 1993 Lom Libouš (SD – DNT)

570 4 047

KU 800.22 1985 Lom ve Volnogorsku (Ukrajina)

1 000–1 500 6 600

* podle typu kolesa (komorové, bezkomorové), objemu (0,8–3,2 m3) a počtu korečků.

KOMPLETNÍ VÝROBNÍ ŘADA RÝPADEL KU 800 (1969 – 1993)

4 | 2019 · HL 23

Po dvou letech byla dokončena montáž historicky prvního rýpadla KU 800.1/K 59. Navzdory maximálnímu úsilí se hotovému rýpadlu nepodařilo zahájit plynulý zkušební provoz. Členové nově utvořených posádek, kteří byli přítomni už na montáži, doplnili tedy početné týmy z dílen DB a společně s uničovskými do‑davateli prováděli desítky úprav nutných pro zajištění spolehlivého ověřovacího provozu. Práce zabraly několik měsíců, proto bylo nutné odstavit první zakla‑dač na Radovesické výsypce A2RS 8 800/Z 76, který měl tvořit tandem právě s KU 800.1/K 59. Posádky zakladače byly rozděleny na jiná pracoviště DB.

1969

1984

1971

1980

RÝPADLA KU 800 V DOLECH BÍLINA:

PŘEHLED HLAVNÍCH UDÁLOSTÍ

Druhé rýpadlo KU 800.3/K 61 bylo předáno Uničovskými strojírnami do zkušebního pro‑vozu DB. Těžbu zahájilo na třetím skrývko‑vém řezu, o několik desítek metrů níže pod KU 800.1/K 59. Také v případě druhého exemplá‑ře provázely počáteční období časté poruchy, které si vynutily i některé konstrukční úpravy. Ty byly později uplatňovány na dalších vel‑kostrojích typu KU 800. Častým odstávkám odpovídaly i výkony. V roce 1971, kdy bylo KU 800.3/K 61 uvedeno do provozu, dosáhl objem těžby jen 310 tis. m3 nadloží. Roční těžby pře‑sahující 6 mil. m3 bylo dosaženo až v roce 1977.

Nízké výkony prvních tří rýpadel řady KU 800 v DB byly způsobeny nejen jejich velkou poruchovostí a malou spolehlivostí, ale také složitými geo‑logickými poměry. Kromě proplástků, pelokarbonátových a siderických kon‑krecí to byly především pevné pískovce. Jejich výskyt a hustota narůstala ze‑jména po roce 1980. Pískovce se skalní pevností jsou velkostrojovou technologií netěžitelné a musí být z řezu odstraněny zvláštním technologickým postupem.

V DB byl uveden do provozu už čtvrtý uničovský velkostroj řady KU 800. Nové KU 800.19/K 98 bylo oproti svým předchůdcům už mnohem sofistikovanějším zařízením s řadou vylepšení. Kompletace stroje pro‑bíhala od září 1983 na montážním místě Pitrlink a 1. listopadu 1984 se rýpadlo vydalo na 8km transportní trasu při níž se nebezpečně zabořilo a naklonilo (náklon 8°) na rozbláce‑ném povrchu výsypky. Přivolané mechanizaci a vojsku se po týdnu podařilo stroj vyprostit a transport úspěšně dovést až na dočasné mís‑to plánovaného nasazení na prvním skrývkovém řezu, kde ho po dobu opravy nahradilo K 10 000/K 74.

24 HL · 4 | 2019


1991

2013

2010

2003

2009

2019

Poslední rýpadlo řady KU 800 pro DB bylo slavnostně předá‑no. Šlo o šestý a poslední stroj tohoto typu nasazený na bílin‑ské skrývce. KU 800.17/K 105 první kubíky nadloží odtěžilo na prvním skrývkovém řezu, kde sloužilo jako výpomoc za opra‑vované K 10 000/K 74. Později bylo přetransportováno na trva‑lé místo svého určení – čtvrtý skrývkový řez.

Změna tras DPD od rýpadel KU 800. V souvislosti s ukonče‑ním báňského provozu na Radove‑sické výsypce byly přesměrovány odtahy DPD od rýpadel KU 800 na druhém, třetím a čtvrtém řezu na vnitřní výsypku. Zatímco trasa DPD od K 99 vedla stále ještě již‑ní stranou lomu, v případě K 105 a K 98 bylo transportováno odtě‑žené nadloží přes severní svahy na vnitřní výsypku DB.

Ve středu 25. listopadu došlo na počátku ranní směny (6:31) na pátém skrývkovém řezu k po‑žáru rýpadla KU 800.5/K 65. Příčinou bylo vzplanutí tra‑fooleje pod transformátorem 35/6 kV. Díky profesionalitě posádky a včasnému zása‑hu hasičů nebyl nikdo zraněn a nedošlo k rozšíření požáru na dálkovou pásovou dopravu. Jako opatření vyvozené z tohoto fatálního požáru byly u dalších tří rýpadel řady KU 800 (K 98, 99 a 105) nahrazeny stávající olejové transformátory novými suchými transformátory.

Na čtvrtém skrývkovém řezu zavalil sesuv zeminy špičku kolesového výložníku KU 800.19/K 98. Došlo k poškození její ocelové konstrukce v oblasti pásnice předního závěsu. Porouchaný byl také kryt kolesa, pohon a rotor kruhadla. Porušené byly i pochůzné a kabelové lávky přední části výložníku. Následky havárie se podařilo odstranit bě‑hem krátké doby. Po pěti týdnech začalo KU 800.19/K 98 opět těžit.

Během svého nasazení v obtížných podmín‑kách bílinské skrývky procházela rýpadla řady KU 800 pravidelnou údržbou, rekon‑strukcí a modernizací. Během plánované rekonstrukce KU 800.18/K 99, která se tý‑kala například pohonů, převodovky či frek‑venčních měničů, byla rekonstruována také celá špička kolesa. Nové koleso s 15 koreč‑ky kompletně vyrobili v dílnách PRODECO (průměr 10,4 m, hmotnost 38,3 t) a bylo inovativně uchyceno tak, aby usnadňovalo kontrolu šroubových spojů.

Během padesáti let odtěžilo všech šest rýpadel řady KU 800 (K 59, K 61, K 65, K 98, K 99 a K 105) na bílinské skrývce 1,1 mld. m3 nadlož‑ních hmot. V současné době jsou z nich tady stále aktivní tři rýpadla (K 98, K 99 a K 105). Ve složitých geologických podmínkách každý stroj ročně odtěží zhruba 8,4 mil. m3 skrývky.

4 | 2019 · HL 25

Od roku 2011, kdy bylo vyřazené rýpadlo KU 800.8/K 77 přemístěno ze skrývky DNT na montážní místo Březno, slouží nejen jako případná rezerva náhradních dílů, ale také jako ojedinělá industriální venkovní expozice symbolu moderní povrchové těžby. Během let se stal výjimečný dobývací stroj vyhledávanou turistickou atrakcí, kterou navštěvují lidé z celé České republiky.

KU 800 JAKO INDUSTRIÁLNÍ PAMÁTKA

26 HL · 4 | 2019


KU 800.8/K 77 – TUŠIMICKÝ REKORDMAN

Na jaře 2011 bylo po dvaatřice-ti odpracovaných letech vyřazeno z provozu DNT kolesové rýpadlo KU 800.8/K 77. V období 1979 až 2010 odtěžilo 268,6 mil. m³ skrývkových hmot. Celkem 11× překročilo hranici 10 mil. m� roční těžby. Historicky nej-víc to bylo v roce 2004, kdy vytěžilo 11,6 mil. m� nadložních zemin. Svoji úctyhodnou kariéru zakončilo v roce 2011 na montážním místě Březno, kde slouží jako rezerva náhradních dílů pro další provozované rýpadlo řady KU 800 na DNT. Výjimečný stroj poutal pozornost během aktivní životnosti, kdy se mimo jiné objevil na titulních stránkách časopisů Květy nebo Mladý svět. Na nezájem si nemůže stěžovat

V poslední době panuje ze strany veřejnosti nebývalý zájem o industriální památky.

Zatímco většina hornických muzeí se zaměřuje na historickou hlubinnou těžbu, expozice v Březně je unikátní v tom, že zpřístupnila symbol technologického nástupu k modernější a efektivnější povrchové těžbě z přelomu 60. a 70. let minulého století. Návštěvníci tak mají možnost doslova se dotknout symbolu této historie – skutečného velkostroje – rekordmana KU 800.8/K 77.

ani ve výslužbě. Každoročně během turistické sezony si ho zblízka přijdou prohlédnout tisíce obdivovatelů tech-niky. Jedná se o jediné zpřístupněné kolesové rýpadlo v ČR.

KOLESOVÉ RÝPADLO JAKO SYMBOL KOEXISTENCE OBCE S HORNICTVÍM

Jednapadesát metrů vysoká silueta ocelové konstrukce žlutého rýpadla je nepřehlédnutelným prvkem krajin-ného horizontu sousední obce Břez-no. V rámci úzké spolupráce Března a Severočeských dolů, které podporují zdejší bohatý kulturní a společenský život, bylo obcí akceptováno, že vyřa-zený stroj bude umístěn na montáž-ním místě v blízkosti obce a stane se tak dalším březenským turistickým

magnetem. Tím KU 800.8/K 77 skuteč-ně je. Slouží jako důkaz technického umu a konstrukčních dovednosti čes-kých hlav a rukou, které spolehlivá a výkonná rýpadla řady KU 800 před více než padesáti lety vytvořily. Svoji premiéru coby průmyslová památ-ka si KU 800.8/K 77 odbylo u příleži-tosti březenské pouti v srpnu 2011. U vysloužilého dobývacího stroje se pravidelně scházejí také nejmladší návštěvníci na bohatý program dět-ských dnů. Právě pro děti byla vytvoře-na speciální pohádka o draku Severu-sovi, který v jejich fantazii ztělesňuje rýpadlo KU 800.8/K 77.

V letošním roce se s rýpadlem a s reálným pohledem na velkolomo-vou těžbou hnědého uhlí seznámilo zhruba pět tisíc návštěvníků.

4 | 2019 · HL 27

obsah korečku 800 l

počet korečků 10 ks/10 mezibřitů

teoretická výkonnost 4 500 m3 s.z./h

měrná rypná síla 120 kp/cm

rychlost pojezdu 3 m/min

maximální dovolený sklon 1 : 9,5 až 1 : 14

přívodní napětí 35 kV

celkový instalovaný výkon 5 000 kW

provozní váha 3 340 t

měrný tlak na půdu 1,15 kp/cm2

KU 800.1/K 59

HLAVNÍ TECHNICKÉ PARAMETRYV roce 1969 vyšla publikace Stroje a zařízení pro povrchové dobývání, v níž je část věnována tehdejší novince – kolesovému rýpadlu KU 800. „Jde o moderní kolesové rýpadlo s výsuvem pro těžbu nadloží na výškovém i hloubkovém řezu; jeho výrobcem jsou Uničovské strojírny,“ popisují v technickém popisu pionýra a zakladatele úspěšné řady rýpadel KU 800.

28 HL · 4 | 2019


Od letošního dubna zastává post starostky v obci těsně sousedící s DNT energická Zdeňka Peroutková. V ko‑munální politice není úplným nováčkem. V minulém volebním období byla zastupitelkou. Přestože v blízké budoucnosti se bude muset obecní rozpočet Černovic už obejít bez příjmů z hornické činnosti realizované na jejich katastru, má paní starostka o dalším rozvoji rodné obce reálné představy.

Starostka Zdeňka Peroutková:

V ČERNOVICÍCH CHYSTÁME VELKÉ PROJEKTY

Jste historicky první ženou v čele obce Černovice?

Od roku 1945, kdy došlo k odsunu původního německého obyvatelstva, jsem v pořadí už třetí žena ve vedení Černovic. Tou první byla paní Blaže-na Elicarová, která před rokem 1989 zastávala post předsedkyně MNV. Po roce 1989 byla krátce starostkou Naděžda Ryzáková. Prameny k dří-vější historii svázané s německým obyvatelstvem nejsou známy, ale nepředpokládám, že by tehdy obec vedla žena.

výrazné snížení ztrát. Ušetříme totiž zhruba 40–50 m³ vody za den. Nechali jsme vypracovat také nový projekt veřej-ného osvětlení, který nyní čeká na sta-vebním úřadě na povolení. K realizaci by mělo dojít už příští rok. Budeme mít kompletní nové sítě i lampy veřejného osvětlení. Stávající síť se rozšíří o další lokality, jako například o novou čtvrť rodinných domů za hřbitovem. V této části obce vznikne nová komunikace, chodníky a také 28 parkovacích míst podélného stání. Na výstavbu komu-nikace bychom rádi čerpali dotaci od ministerstva pro místní rozvoj.

Chystáte v roce 2020 uskutečnění i dal-ších významných investičních akcí?

Tím dalším velkým a pro život obce důležitým projektem bude výstavba nové čistírny odpadních vod. Letos jsme pro tuto plánovanou stavbu po-řídili pozemek a vysoutěžili projekt. Nová obecní čistírna bude disponovat kapacitou pro 1 500 ekvivalentních obyvatel s možností rozšíření až na 2 000. Vlastní realizaci plánujeme na přelomu let 2020 a 2021.

Černovice sice nemají mnoho architekto-nických památek, přesto zažily dlouhou a významnou historii. Je možné ji dnešním generacím připomenout?

Na bohatou historii Černovic by měla v budoucnu odkazovat pláno-vaná rekonstrukce kaple Nejsvětější Trojice, kterou postavil v roce 1702 místní kamenický mistr Johan Behr. Bohužel, tak jako celá řada dalších památek, byla necitlivým rozhodnu-tím v roce 1968 zbořena. Zachovaly se jen některé cenné artefakty, které se nám podařilo získat zpět a které bychom chtěli vhodně doplnit replika-mi a postavit kapličku znova. Pevně věřím, že i tento nevšední a náročný úkol dovedeme do úspěšného konce.


Konec roku je tradičně obdobím bilanco-vání. Jaké byly vaše první měsíce v roli starostky? Co se vám podařilo?

V pozici starostky jsem od dubna 2019 a musím říci, že celý ten čas pro mne byl hodně hektický. Mám radost, že jsme realizovali nebo připravili k realizaci řadu významných projektů. Naše obec má vlastní vodovod a kanalizaci. Letos jsme se věnovali jejich opravám kvůli nežádoucím únikům vody. Stavební práce probíhaly v období od května do listopadu. Oprava vodovodního řádu byla nutná, neboť přinesla opravdu

4 | 2019 · HL 29

Z MÍST KDE ŽIJEME

Letos ukončil své čtyřicetileté aktivní působení v Dolech Bílina. Stejně dlouho se jako starosta Sboru dobrovolných hasičů ve Štrbicích poctivě věnoval požární ochraně a sportu, i pěstování kulturního a společenského života v rodné obci. Sbor pod jeho vedením získal nejen nespočet pohárů ze soutěží v požárním útoku, ale také vlastními silami pečlivě zrestauroval historickou hasičskou stříkačku vyrobenou v roce 1909 re‑nomovanou továrnou R. Czermack z nedalekých Teplic. Jiří Siřiště za sebou během uplynulých čtyř desetiletí zanechal jako odborník v oblasti vodního hospodářství a ekologie DB, stejně jako štrbický dobrovolný hasič pořádný kus dobře odvedené práce.

JIŘÍ SIŘIŠTĚ:

DOBROVOLNÝ HASIČ, TO JE CELOŽIVOTNÍ POSLÁNÍ I KONÍČEK

Historie organizovaných zásahů při požá-rech se opírá o dlouhou tradici. Můžete ji stručně přiblížit?

Organizované hašení požárů zná-me už od středověku. Představte si, že první požární směrnice pocházejí dokonce ze 14. století. Velkým mezní-kem byl rok 1849, kdy byla odpověd-nost za požární ochranu úředně přenesena na obce a dob-rovolné hasičské spolky. Od druhé poloviny 19. století tedy vznikaly masově – především ve větších městech – první hasičské spol-ky. Postupně se dobrovolné požární sbory rozšiřovaly i do menších sídel a obcí.

Jak tomu bylo konkrétně ve Štrbicích?Náš sbor dobrovolných hasičů má za

sebou dlouholetou a bohatou činnost. Po odsunu původního německého oby-vatelstva, tedy i členů hasičského sbo-ru, a obsazení pohraničí lidmi z nej-různějších částí Čech, byla přetrhána kontinuita působení nejrůznějších slo-žek a spolků v obci, včetně hasičů. Dlou-ho jsme pátrali po skutečném datu za-ložení našeho sboru. Podařilo se nám to náhodou. Na historické fotografii

30 HL · 4 | 2019

HOBBY JE VÍC NEŽ HRA

členů sboru bylo téměř neznatelným nápisem německy zaznamenáno, že byla pořízena dne 15. října 1933 u pří-ležitosti 25. výročí založení sboru. Pro potvrzení data vzniku hasičů ve Štrbi-cích jsme v 1998 kontaktovali Hasičské muzeum v Přibyslavi (dnes Centrum hasičského hnutí). Muzeum nám pak zaslalo doklady potvrzující, že původ-ní hasičský sbor v obci byl německý a je registrován v centrální hasičské evidenci od roku 1908.

Jaký byl další vývoj po roce 1945?Český sbor u nás vznikl v roce 1946

a úspěšně navázal na činnost své-ho předchůdce. Podle dochovaných archiválií už v témže roce úspěšně vedl v soutěži III. hasičského okrsku v Kostomlatech. V poválečných letech patřil náš sbor k nejlepším v tehdejší Župě bílinské. Pracoval s mládeží, dorostem i dospělými. V šedesátých letech svépomocí vybudoval sportovní

Angažoval jste se v teplickém okresním sdružení hasičů, podílel se na mapování nejstarší hasičské techniky. Na co z to-hoto plodného období můžete být pyšný?

Především mě těší, že se podařilo hasičskou tradici zachovat. Náš sbor má 50 členů, kteří jsou aktivní v požár-ním sportu, zaměřují se také na práci s mládeží. Ohlédnu -li se více zpátky, měl bych připomenout, že se naši hasi-či v 80. letech zasloužili o vybudování nové prodejny potravin. Po roce 1989 jsme ve Štrbicích zůstali jako jediný zájmový spolek, který udržuje spole-čenské a sportovní dění v obci. A to je hodně důležité. V širším kontextu jsem se hasičskou tematikou zabýval v letech 2001 až 2015 jako náměstek starosty Okresního sdružení hasičů Teplice. Mezi mé úkoly patřilo napří-klad metodické řízení jednotlivých sborů, jejich podpora, rozvíjení práce s dětmi a mládeží v různých stupních hasičských soutěží. Velmi mě také ba-vila práce na sběru dat při osobních návštěvách sborů dobrovolných hasičů po celé republice pro mapování nej-starší hasičské techniky. Výsledkem této badatelské činnosti byla výprav-ná kniha Historické stříkačky - pýcha a chlouba hasičů.

hřiště a dvě požární nádrže. Býva-lý statek přestavěl na hasičárnu s 12metrovou věží na sušení požár-ních hadic.

Jste dlouho členem SDH Štrbice?Od útlého dětství. Tenkrát byli hasiči jediným činným spolkem v obci. Do

širokého spektra jejich činností nepatřila jen vlastní požár-

ní ochrana, úspěšná účast v hasič-

ských sou-těžích,

ale rozhodně se zasloužili o celkový rozkvět

naší obce. Hasiči ve Štrbicích s nadšením organizovali kvalitní spo-lečenský život pro všechny obyvatele ze širokého okolí. Určitě nejen já na tu dobu rád vzpomínám.

V letech 1979 až 2018 jste úspěšně za-stával post starosty Sboru dobrovolných hasičů ve Štrbicích. Hasičská tematika je vaším celoživotním posláním a koníčkem.

Jiří Siřiště spojil svůj život s hasičským sborem ve Štrbicích, jehož chloubou je krásná historická stříkačka z roku 1909.

4 | 2019 · HL 31

se zámkem per, který vyřadil pru-žiny z činnosti při stříkání. Samo-zřejmostí je výtlačný a sací větrník a trojcestný kohout na sací straně. Ten ovládal sání z vany čerpadla a sání z vodního zdroje. Na výtlač-né straně jsou dva odvzdušňovací kohouty. Připomínám, že stříkačka je plně funkční a díky šetrné a odbor-né renovaci byly obnoveny všechny ornamenty a původní výzdoba.

Jak vlastně probíhal zásah s tímto typem stříkačky?

Po vyhlášení poplachu byla stří-kačka připojena ke koním. Vozka a velitel usedli na kozlík, ostatní hasiči na zadní sedačku a stupač-ky na kolech. Za zvuku hasičské trubky se vydali k požáru. Na místě zásahu u nejbližšího vodního zdroje musela být nejdříve zavodněna vana čerpadla a současně byl spojen sací i výtlačný řád. Následně čtyři čerpa-dláři, říkalo se jim pádlaři, neboť pádlovali dřevěnými žerděmi stří-kačky nahoru a dolů, uvedli v činnost vlastní čerpadlo. Tato práce byla fyzicky velice náročná. Stříkačka je schopná dosáhnout přetlaku až 8 atmosfér a přepravního výkonu 300 l vody za minutu.


Při renovaci byl objeven mimo jiné i identifikační nápis s rokem předání stříkačky štrbickým hasičům.

K původnímu vybavení stříkačky patří také sací koš s ochranným proutěným pláštěm bez vodícího oka.

Klubovnu SDH Štrbice zdobí stovky vítězných pohárů z hasičských soutěží.

V letošním roce ukončil Jiří Siřiště své aktivní působení v SD. Za vynikající výkony a zkuše-nosti mu poděkoval GŘ SD Ivo Pěgřímek.

Významné místo v přehledu unikátní his-torické techniky patří také ruční zápřaho-vé čtyřkolové stříkačce, která je součástí vybavení štrbického hasičského sboru od roku 1909. Můžete blíže představit tento skutečný unikát?

Jde o ruční zápřahovou jednostran-ně sací dvouproudovou stříkačku kočárového typu, kterou pro naše předchůdce ve Štrbicích vyrobila re-nomovaná teplická továrna haseb-ní techniky Reginalda Czermacka v roce 1909. Stříkačka stála dlouhá léta zapomenutá a nepovšimnutá v garáži sboru. V 60. letech byla pak bohužel neodborně přetřena novou zelenou barvou. U příležitosti 80. výročí založení našeho sboru jsme se rozhodli pro důkladnou renovaci a úpravu unikátní stříkačky a při-blížit ji co nejvíce původní historické podobě. Stříkačku jsme rozebrali do všech funkčních detailů. Pod náno-sem nevhodného laku jsme naštěstí objevili veškeré původní ornamenty, proužky a barevné odstíny. Renovace probíhala rovných pět měsíců. Čle-nové sboru na ní odpracovali dohro-mady 412 hodin. Výhodou bylo, že ke stříkačce se zachovaly dvě původní proudnice a sací koš. Savice a hadi-ce už ale nejsou původní. Stříkačka je vybavena listovými pružinami

32 HL · 4 | 2019

HOBBY JE VÍC NEŽ HRA

aktivně zapojoval do vývoje a konstrukce svých výrobků – mimo jiné měl patento‑váno vlastní vylepšení sacího zařízení. Byl aktivní i v profesních a turistických spolcích. V roce 1889 byl zvolen prvním prezidentem Celorakouského hasičské‑ho svazu, dlouhá léta působil jako člen městského i okresního teplického zastu‑pitelstva, angažoval se také v Červeném kříži. Jako nadšený alpinista a turista se zasloužil o výstavbu chaty pro teplické alpinisty v Jižním Tyrolsku. Podpořil vy‑budování meteorologické observatoře na Milešovce. Byl rovněž významným doná‑torem Regionálního muzea v Teplicích.

Významné místo mezi průkopníky vy‑rábějícími hasicí techniku v rámci střední Evropy zastávala od roku 1877 teplická továrna Feurspritzen – Pumpen – und Maschinenfabrik založená talentova‑ným podnikatelem a obratným obchod‑níkem Reginaldem Czermackem. Cenné zkušenosti v oboru sbíral ještě předtím, než založil svou samostatnou firmu, jako obchodní zástupce pobočky hasičské techniky americké firmy Douglas. Czer‑mackova firma se rychle rozrůstala, do výrobního programu patřily nejen ruční a parní stříkačky, čerpadla, parní válce, stroje na odklízení sněhu, ale také za‑metací a fekální vozy. Moderní továrna disponovala vlastní tkalcovnou hadic. V rámci Rakouska‑Uherska si firma do roku 1918 vydobyla téměř monopolní po‑zici. Výrobky s Czermackovým identifikač‑ním štítkem z Teplic patřily svého času do výbavy většiny požárních zbrojnic nejen v rámci mocnářství, ale i v dalších evrop‑ských zemích. Sám Reginald Czermack se

Výrobní identifikační štítek na ručnízápřahové stříkačce z roku 1909zdobí klenot SDH Štrbice.

Dobová fotografie prosperující továrny Reginalda Czermacka v Teplicích. Zbytky objektu bylyv roce 1988 strženy. Dnes tady sídlí supermarket Lidl s přilehlým parkovištěm.

REGINALD CZERMACK

HASIČSKÝ VIZIONÁŘ Z TEPLICV roce 1877 založil pionýr v oblasti hasičské techniky Reginald Czermack v Teplicích továrnu, která se záhy stala synonymem pokroku, kvality a spolehlivosti. Ruční i parní hasičské stříkačky, sanitní vozy, hadice a čerpadla s výrobním štítkem Czermack Teplitz kdysi tvořily výbavu většiny požárních zbrojnic v celém Rakousku--Uhersku. Dnes tyto skvosty patří do muzejních sbírek, nebo jsou pečlivě restaurovány a opečovávány sbory dobrovolných hasičů, jako je tomu v případě ruční zápřahové stříkačky z roku 1909 ve SDH Štrbice.

Podnikatel Czermack, jako loajální stoupe‑nec císařství se po vzniku samostatného Československa stáhl do ústraní. Firmu převedl na své syny. Změny na evropských trzích v prvních poválečných letech nebla‑ze dopadly na podnikání kdysi věhlasného hasičského impéria a v roce 1926 skončila teplická továrna hasicí techniky Reginald Czermack v bankrotu. Hasičský vizionář a zakladatel firmy zemřel v roce 1929 v den svých 83. narozenin na zámečku v Krupce (dnešní Dětský domov), kde se až do své smrti věnoval pěstování orchidejí a sběru starožitností.

text: Tomáš Vrba

4 | 2019 · HL 33

Ve dnech 7. – 8. 11. 2019 se konal ve Sloupu v Čechách již 6. seminář BOZP a PO. Přednášeli zástupci Obvodního báňského úřadu v Mostě, Hlavní báňské záchranné stanice v Mostě, Vědeckého výzkumného uhelného ústavu z Ostravy – Radvanic, odboru bezpečnosti a hygieny práce SD, SD – Kolejové dopravy a společnosti Korus EU. Letošní ročník byl zaměřen na úrazovost v Severočeských dolech, mimořádné události v působnosti SBS, bezpečnost – prašnost a větrání v důlní praxi, vybavení pro práce ve výškách, evakuace lezeckou technikou a ukázky výbuchů hořlavých prachů. Nechyběl ani praktický nácvik způsobů hašení přenosnými hasicími přístroji a proškolení pravidel pohybu v kolejišti důlní kolejové techniky.

6. SEMINÁŘ BOZP A PO 2019VE SLOUPU V ČECHÁCH

Radovan Reiner z OBÚ Most sezná-mil posluchače s organizací a působ-ností státní báňské správy a konkrétně s činností Obvodního báňského úřadu pro území kraje Ústeckého (dále jen OBÚ v Mostě). Zaměřil se na šetření mimořádných událostí, tj. šetření pracovních úrazů, závažných pro-vozních nehod a nebezpečných stavů, které podléhají ohlašovací povinnosti příslušnému báňskému úřadu. Dále seznámil posluchače s vývojem úra-zovosti za poslední tři roky v úředním obvodu OBÚ v Mostě a upozornil na změny provedené v legislativě.

Přednáška Jaromíra Matějů z VVUÚ Ostrava -Radvanice se týkala proble-matiky bezpečnosti z hlediska výskytu

hořlavých prachů v technologických komplexech úpravárenských a důlních povozů. Pojednávala o základních principech stanovení prašné expozice ohrožených prostor, vlivu prašnosti na fyziologii člověka – hygienu a provozní bezpečnost z hlediska vytváření vý-bušných koncentrací prachovzdušné směsi v návaznosti na sedimentující prašnost se zaměřením na výšku praš-ného sedimentu.

Zvláštní kapitolou bylo pojedná-ní o základních principech větrání hlubinných dolů, hlavních důlních ventilátorech, principech měření a zpracování větrní rozvahy v souvis-losti s rozmístěním protivýbuchových uzávěr v důlních dílech – zajištění

bezpečnosti v návaznosti na výskyt hořlavých prachů.

Atraktivitu semináře zvýšily i tra-diční názorné ukázky výbuchů vy-braných výbušných vzorků. Účastníci semináře tak viděli výbušné projevy hořlavých prachů vyskytujících se v různých průmyslových odvětvích.

Na úvod do dané problematiky je potřeba sdělit, že aby mohlo dojít k výbuchu, musí být k dispozici pro-stor, ve kterém se vyskytuje v potřebné koncentraci jemně rozptýlená hořlavá látka ve směsi s oxidačním prostřed-kem za přítomnosti dostatečně silného iniciačního zdroje.

Prach tvoří částice pevné látky menší než 0,5 mm. Ale například

34 HL · 4 | 2019

BEZPEČNOST PRÁCE

1 Ukázka evakuace raněného.

2 Pavel Čížek demonstroval odolnost ochranných pracovních brýlí.

3 Výbuch prášku z tonerů.

u vláknin může být délka vlákna větší než 0,5 mm. Prach je tedy pojmem, kte-rý zahrnuje nejen rozmělněné pevné látky označované jako moučka, prášek, ale může být i výrobkem (mouka), po-lotovarem (léčiva před tabletováním), nebo odpadem (brusný prach). V řadě průmyslových podniků je tedy prach produktem výroby, jinde vzniká jako vedlejší produkt při zpracování suro-vin nebo polotovarů – například ve dře-vozpracujícím a textilním průmyslu, při dobývání a úpravě uhlí aj.

Ukázky byly povoleny na základě žádosti organizace VVUÚ Ostrava--Radvanice ze dne 20. srpna 2019 o povolení trhacích prací malého rozsahu pro praktickou ukázku vý-bušnosti uhelných a průmyslových prachů iniciovaných výbuchem malé náložky trhaviny, která je na Obvod-ním báňském úřadě pro území krajů Libereckého a Vysočina (OBÚ se síd-lem v Liberci) evidována pod č. j. SBS 26993/2019. Ukázku provedl střelmistr Jakub Zdebski.

Ukázky výbuchů provázel Jaromír Matějů komentářem k odlišnostem průběhů výbuchových dějů. Pro ukáz-ku aktivní simulace výbuchů hořlavých prachů (navážka zhruba 5 kg) byl letos použit uhelný prach, kukuřičný škrob, prášek z tonerů a hliníkový prášek.

Radim Slabák (HBZS Most) referoval na téma Práce ve výškách a seznámil přítomné s legislativou týkající se dané problematiky. Petr Křivánek pak prove-dl praktickou ukázku vybavení HBZS Most pro práci ve výšce a nad volnou hloubkou, včetně způsobu použití (jis-tící, slaňovací a stoupací prostředky).

LETOŠNÍ ROČNÍK BYL ZAMĚŘEN

NA ÚRAZOVOST V SD,

MIMOŘÁDNÉ UDÁLOSTI V PŮSOBNOSTI SBS,

BEZPEČNOST – PRAŠNOST

A VĚTRÁNÍ V DŮLNÍ PRAXI,

VYBAVENÍ PRO PRÁCE VE VÝŠKÁCH,

EVAKUACE LEZECKOU TECHNIKOU

A UKÁZKY VÝBUCHŮ

HOŘLAVÝCH PRACHŮ.

Během druhého dne školení byla na programu názorná ukázka evakuace postiženého vytažením a spuštěním se záchranářem pomocí evakuační-ho zařízení Rollgris a evakuačních nosítek Kong.

Pavel Čížek (Korus EU) ve své přednášce seznámil účastníky ško-lení s mírou úrazovosti při pracov-ním procesu. Hovořil o rizicích při nesprávném používání ochranných pracovních prostředků. Proběhla diskuse o jejich vhodnosti a využití. Závěrem byla provedena praktická ukázka odolnosti ochranných pra-covních brýlí.

Na téma Pohyb v kolejišti a techni-ka SD -KD vystoupili zástupci SD -KD

(Stanislav Husák – specialista a hlav-ní energetik a Vladimír Jindra – spe-cialista BOZP). V první části proškoli-li přítomné s pravidly pro pohyb osob v kolejišti dle předpisu D -A1. V druhé části představili kolejovou techniku SD -KD, včetně přehledu o působnosti společnosti. V poslední části ukázali na fotografiích mimořádné události včetně postupu nakolejování vyšinu-tých vozidel.

Po instruktáži hasičů Zdeňka Han-zala a Martina Hovorky z HZS DNT následoval, ve spolupráci s bezpeč-nostním technikem DNT, praktický nácvik hašení hasicími přístroji.

text a foto: Marek Herčzík

4 | 2019 · HL 35

1

2 3

Počátkem 60. let minulého století se objevil nový fenomén. Vedle populární ho trempinku a chataření se nově za-řadila vodní turistika. Tento sport vy-znává stále velké množství lidí, kteří si chtějí užít svoje dny volna s kama-rády na vodě a v přírodě. Oprostit se od svých všedních starostí, příjemně se pobavit a odreagovat.

Aby to bylo při tak velké masovosti vůbec možné, vzniklo ve Vyšším Brodě v roce 1995 Sdružení pro Vltavu. Sklá-dá se z dobrovolníků z celé republiky a jeho dnes již hlavní náplní je udržet přírodu a horní tok Vltavy v čistém a zdravém stavu tak, aby se nám opět v dalším roce na vodě líbilo.

Sdružení proto pořádá vždy v polo-vině září (po sezoně) velkou dob-rovolnickou akci Čištění Vltavy a právě letos se konal jubilejní 25. ročník. Čistí se pravidelně

Letošní jubilejní 25. ročník Čištění Vltavy se týkal zhruba 70kilometrového úseku mezi Vyšším Brodem a Boršovem. 236 dobrovolníkům, včetně tradičních nadšenců ze skupiny SD, se podařilo vylovit z řeky přes 21 tun odpadu. Záslužnou činnost, díky které je Vltava čistým a zdravým vodním tokem, nám přiblížil pravidelný účastník akce a člen Sdružení pro Vltavu Vladimír Bergerhof.

POMOC ŘECE VLTAVĚ

vodní úsek od Vyššího Brodu až po Boršov, což představuje zhruba 70 km řeky. Tato část Vltavy byla rozdělena do několika úseků, které jsou přidě-leny jednotlivým skupinám dobrovol-níků. Na konci každého úseku čekají kontejnery na odpad, po akci většinou plné. Čistí se dno a břehy řeky, ale ne vždy jsou původcem odpadu zjevně jen vodáci. Nachází se samozřejmě i jejich věci, ale také hlavně pneumatiky, růz-né plasty, části nábytku a bytového vybavení jako televize, rádia, dokonce i koberce. Ze dna řeky jsme v minulosti vyzvedli třeba autobaterie a dva malé příruční trezory (již otevřené).

Letošního 14. září se na základně Nové Spolí v Českém Krumlově sešlo na čištění celkem 236 dobrovolníků. V tomto společenství mají Severočeské doly a jejich dceřiné společnosti také své zástupce. Nejmladší účastník měl 5,5 roku. Naopak nejstarším byl kama-rád z vodáckého oddílu České televize, kterému je letos 74 let. Nejvzdálenější

36 HL · 4 | 2019

OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

účastnice přijela až z moravského Vra-nova nad Dyjí. Celkem jsme společně sebrali přes 21 tun směsného odpadu a zaplnili tak celých 500 pytlů (v roce 2018 jich bylo naplněno celkem 520). Kdyby se tato akce dobrovolníků kaž-doročně nekonala, byla by řeka Vltava a návazně pak Labe jen velkou stokou plnou odpadků. Že tomu tak není, patří všem nadšencům velký dík.

Sdružení organizuje také další zají-mavé akce. Vyhledává a určuje ve spo-lupráci s místními orgány případné zdroje znečištění, včetně odebírání vzorků. Dlouhodobě sleduje zatíženost a využití řeky vodáky. Na týden je sta-noveno několik kontrolních bodů na řece, kde se sleduje v době od 08:00 do 18:00 h průjezd počtu a složení osádek lodí a také počet a typ plavidla. Pro představu přikládám několik grafic-kých přehledů ze statistiky. Musím ale upozornit na skutečnost, že o svátcích v červenci 2012 projelo jedním tímto kontrolním bodem, který je na jezu ve Vyšším Brodě, za jediný den 10 440 vodáků. V týdnu od 30. 6. do 8. 7. 2012 pak to bylo úctyhodných 24 293 osob. To byl zatím nejvyšší zaznamenaný počet v historii. Jak to vypadá na vodě a okolo ní při takovém počtu vodáků, si asi představíte sami.

V rámci své činnosti se Sdružení snaží o zvýšení bezpečnosti na řece. Zasadilo se o splavnění všech jezů až po Boršov, kde zůstal z důvodu vodní elektrárny jediný nesplavný jez. Na zá-kladě velké koncentrace lidí se zřídily na řece tzv. Trauma body. Jsou pre-vencí proti kriminalitě a pro pomoc k záchraně života na vodě. Jedná se o informační cedule, které v několi-ka bodech popisují, kde se ohrožená osoba zrovna nachází a další důležité údaje a telefonní čísla. Body GPS jsou zaznamenány i v záchranném systé-mu a tak jsou nápomocné k orienta-ci přivolané pomoci z IZS, jelikož je známa příjezdová cesta na tento bod a osádky ji nemusí pracně hledat.

Díky činnosti Sdružení dobrovolní-ků můžeme v klidu a bez obav vyrazit každý rok na odpočinek do krásné, čis-té a bezpečnější přírody jižních Čech.

A tak AHOJ příští rok zase na Vltavě!

text a foto: Vladimír Bergerhof

6000

5000

4000

3000

2000

1000

0

6000

5000

4000

3000

2000

1000

0

Vyšší Brod červen

1998 2003 2012 bez červrnce 2018 včetně července 2018 bez července 2018 včetně července

Vyšší Brod červenec

Vyšší Brod srpen

Spolí červen

Spolí červenec

Spolí srpen

DENNÍ PRŮJEZDY OSOB – VYŠŠÍ BROD

POMĚRNÉ ZASTOUPENÍ PLAVIDEL

PRŮMĚRNÉ DENNÍ PRŮJEZDY OSOB – VYŠŠÍ BROD

0 %

pondělí úterý středa čtvrtek pátek sobota neděle

kanoe rafty kajaky

20 % 40 % 60 % 80 % 100 %

16. 0

6.

17. 0

6.

18. 0

6.

19. 0

6.

20. 0

6.

21. 0

6.

22. 0

6.

30. 0

6.

01. 0

7.

02. 0

7.

03. 0

7.

04. 0

7.

05. 0

7.

06. 0

7.

07. 0

7.

08. 0

7.

04. 0

8.

05. 0

7.

06. 0

7.

07. 0

7.

08. 0

7.

09. 0

7.

10. 0

7.

4 | 2019 · HL 37

Teplický rodák Julius Payer se proslavil jako horolezec, objevitel, cestovatel, polárník, kartograf a malíř. Regionální muzeum v Teplicích uspořádalo jako součást právě probíhajícího celostátního Arktického festivalu zajímavou výstavu o jeho životě, včetně několika známých obrazů. Máte ‑li jen trochu dobrodružnou povahu s chutí po cestování, můžete výstavu v prosinci a lednu navštívit a nechat se unést sněním o výjimečných mužích podnikajících odvážné polární expedice…

DOBRÝ RODÁK JULIUS PAYERV každodenním spěchu si mnohdy

neuvědomujeme, jakými místy pro-cházíme, jak zajímavá místa míjíme. Jsou to hlavně domy, kde se narodi-li a žili významní lidé. Jsou s nimi navždy spojeni. Při návštěvě Teplic možná najdete chvilku podívat se na místo, kde se narodil a prožíval dětství Julius Payer, jedna z mimo-řádně zajímavých osobností světové-ho významu. Narodil se v Teplicích--Šanově 2. září 1841 v rodině kapitána rakousko -uherské armády, což do značné míry formovalo jeho osobnost. Rodný dům v ulici U Hadích lázní, nyní hotel, nese jeho jméno. Na domě je umístěna pamětní deska. Můžeme

se lehce zasnít a uvidíme malého Payera, jak leze po skalách za rod-ným domem, tak jak to místní kluci dělají dodnes.

OD MAPOVÁNÍ ALP K POLÁRNÍM VÝPRAVÁM

Po absolvování vojenských škol se díky umístění do italských Alp mohl věnovat své velké zálibě – horolezectví a kartografii. S tím souvisely doku-mentační zprávy z jeho cest. Ty zau-jaly přední německé kartografy, a tak byl mladý Payer, už jako pracovník Vojenského zeměpisného ústavu ve Vídni, pozván roku 1869 na svou první expedici k severovýchodním břehům Grónska. Navzdory dílčím úspěchům

Julius Payer – památník.

38 HL · 4 | 2019

TIP NA VÝLET

JULIUS PAYER A POVĚSTI DALEKÉHO SEVERUDO TEPLIC NA VÝSTAVU

Cesta do šanovského parku.

kru s Payerovou bustou. Toto poslední dílo světoznámého sochaře najdete v šanovském parku, na dohled od Payerova rodného domu.

Na tradici teplických polárníků, na-vázala v roce 1968 expedice teplických horolezců na Špicberky. Vydali se na pět měsíců do neprobádané části, s úkoly od norských vědců a kartogra-fů. Měli nalézt pozemní cestu mezi dvěma fjordy. Stávalo se totiž, že na počátku zimy ve fjordu uvízli rybáři a bylo nutné, aby se pěšky dostali do jiné části ostrova. Tepličáci proved-li několik prvovýstupů a stejně jako Julius Payer zvládnuté hory pojmeno-vali. A jako jejich předchůdce i oni se všichni v pořádku vrátili, jak vyprá-věl na jedné z mnoha besed Gerhard Tschunko, poslední žijící účastník.

Nejmladší, kdo drží tradici teplic-kých polárníků, je Alex Bernardová z Teplic. Pracuje na Jihočeské univer-zitě v Českých Budějovicích, zabývá se archeobotanikou a paleoekologií, botanikou i ekologií. Zúčastnila se sedmi vědeckých expedic na Špicber-ky. Potvrzuje, že česká stopa, v tom nejlepším slova smyslu, je ve světě polárníků znát a zasluhuje respekt.

text: Jan Říhafoto: Jan Říha, Heeresgeschichtlichen Museum, Vídeň

Německo přestalo další polární vý-pravy financovat. Následující polá-rní výprava v roce 1871 pak již byla organizována Rakousko -Uherskem do oblasti Nové Země. A v letech 1872-74 se Julius Payer se stal velitelem výpravy hledající Severovýchodní průjezd – námořní cestu z Evropy kolem severního pobřeží Ruska do Beringovy úžiny a k severnímu pólu. Loď však uvízla v ledu, byla uvězněna v ledovém poli a unášena neznámým směrem. Hledanou cestu polárníci nenašli, ale byli první, kdo z paluby spatřil neznámou zemi. Payer ji na počest svého panovníka pojmenoval Zemí Františka Josefa. Po první zimě strávené v ledovém nedobrovolném sevření následovaly průzkumy obje-vené pevniny. Nicméně po druhé takto strávené zimě bylo jasné, že záchrana spočívá v opuštění lodi. Polárníci si vzali čluny, které táhli po sněhu, aby po dosažení mořského břehu mohli pokračovat. To se jim skutečně po několika stovkách kilometrů podařilo a mohli doplout k pobřeží Nové Země. Tam je zachránila posádka ruského rybářského škuneru. Návrat do Vídně byl velkolepý. Vrátili se všichni, vy-jma jednoho strojníka. Tato Payero-va polární expedice byla bezpochyby výjimečná.

POSEDLOST MALÍŘSTVÍMV dalším období se Payer věnoval

literární činnosti, vydal spis o osmi stech stranách, kde svoje polární

Julius Payer, Nie zurück! (Nikdy zpět!), 1892.

výpravy zdokumentoval. A od roku 1874 se začal intenzivně věnovat ma-lířství. Studoval ho v Paříži a v Mni-chově. Namaloval úžasný cyklus ob-razů - rozměrná plátna s polárními motivy, které byly úspěšně vystavo-vány po celé Evropě. Nejznámější je obří obraz Záliv smrti v majetku Geo-fyzikálního ústavu v Praze. Po poby-tech naplněných malováním obrazů v Paříži a ve Vídni nakonec zemřel 19. srpna 1915 v Bledu (dnešním Slo-vinsku), na dohled od milovaných alpských štítů.

PAYERŮV ODKAZ DNEŠKUJeště v nedávné minulosti byl Julius

Payer především symbolem Rakousko--Uherska a v Čechách se na něj prak-ticky zapomnělo. V současné době se však připomíná výstavou v Regionál-ním muzeu v Teplicích, kde se můžete seznámit s jeho životem a prohlédnout si několik známých obrazů. Payerovo jméno nese jeden horský vrchol v Grón-sku a také chata ve východních Alpách v nadmořské výšce 3029 m.

Julius Payer je čestným občanem Teplic a jako jedna z nedávných poct mu byl v Teplicích roku 2017 odhalen památník. Autor, profesor Jan Kob-lasa, památníkem ztvárnil ledovou

4 | 2019 · HL 39

text a toto: Tomáš Vrba

F reiberg – nejstarší a nejdůležitější hornické město Saska s dokonale zachovaným historickým jádrem,

velkolepým mariánským dómem, nej-starší báňskou vysokou školou na světě a četnými objekty bývalého hornictví a hutnictví – patří spolu s dalšími sas-kými i českými městy a památkami od letoška jako součást Hornické kraji-ny Krušnohoří do Seznamu světového dědictví UNESCO. Na tento významný akt je stříbrné město Freiberg náležitě hrdé, stejně jako na svoji hornickou tradici. Založeno bylo roku 1168 právě kvůli těžbě stříbra, která pak trvala nepřetržitě 800 let, do roku 1968. Leží na 275 km dlouhé sasko -české Stříbr-né stezce – Silberstrasse – historické tepně Krušných hor.

Název města Freiberg je spojen s mí-šeňským markrabětem Otou, který po-volil každému volně (frei) rubat draho-cennou rudu, samozřejmě za „malý“ podíl z výnosu. Proto získal ke svému jménu přídomek Bohatý. Freiberg má nejstarší německý báňský úřad a nej-starší městskou pečeť v regionu. Jeho stříbrné poklady a úloha nejvýznam-nější mincovny přispěly ve vrcholném středověku k velkému blahobytu celé-ho saského kurfiřství. Svědky tohoto bohatství jsou dodnes domy s bohatě zdobenými portály. Ačkoli aktivní těžba skončila před 50 lety, hornické srdce Freibergu bije dál. Dodnes se obyvate-lé města zdraví Glück auf (Zdař Bůh). Tam, kde kdysi horníci dobývali stříbr-nou rudu, pracují dnes vědci a výzkum-níci na řešení otázek dostatku surovin pro budoucnost. Technická univerzita Bergakademie Freiberg přitahuje sou-časné špičkové odborníky a pyšní se zároveň slavnými absolventy, ke kterým patří třeba Alexander von Humboldt či Lomonosov. Založena roku 1765 je nej-starší báňskou univerzitou na světě me-zinárodně vnímanou jako moderní vy-soké učení v oboru surovinových zdrojů. Starší je jen škola v Banské Štiavnici založená roku 1735, která však statut báňské akademie získala až v roce 1770.

Na zámku Freudenstein je umístěna jedna z největších a nejkrásnějších ex-pozic minerálů na světě – terra mine-ralia. Poklady Země jsou prezentovány velmi působivě a zajímavě. Návštěvní-kům Freibergu přináší nezapomenu-telné zážitky.

FREIBERG:CENTRUM HORNICKÉ KRAJINY KRUŠNOHOŘÍ

Zámek FreudensteinJe nejznámější a nejnavštěvovanější pa‑mětihodností Freibergu a najdete ho na okraji historického jádra. Původně pevný hrad založený markrabětem Otou Bohatým 1175 pro bezpečné uložení vytěženého stří‑bra zažil pohnutou historii s přestavbou na zámek i s obdobím opuštěnosti. Poslední velkorysá architektonická proměna dlouho nevyužívané a polorozbořené budovy byla dokončena v roce 2008 a vedle hornického archivu zámek dnes hostí nejvýznamnější, ale hlavně nejkrásnější výstavu minerálů z celého světa – terra mineralia.

40 HL · 4 | 2019

TIP NA VÝLET

Horní náměstíDominantou celého jedinečného komple‑xu historických staveb Horního náměs‑tí (Obermarkt) je budova radnice, která září svými původními barvami. Z radniční věže vyhrává dvakrát denně zvonkohra zvonů z pravého míšeňského porcelánu staré hornické písně. Uprostřed náměstí stojí socha zakladatele města míšeň‑ského markraběte Oty zvaného Bohatý. Portály krásných patricijských i měš‑ťanských domů s příkrými střechami by mohly vyprávět dlouhou historii dolování stříbra…

Expozice terra mineraliaStálá expozice patří Technické univerzi‑tě – Bergakademie Freiberg. Láká k po‑myslné cestě za nejkrásnějšími minerály světa. Expozice podle pěti světadílů je instalována v renesančních prostorách kombinovaných s nově vsazenými objekty ze surového betonu. Je tady 3 500 mine‑rálů, drahokamů a meteoritů, a to v úžas‑né prezentaci. Dozvíte se, jak minerály ovlivňují život člověka a mění naši kulturu a techniku. Největší poklady sbírky najde‑te v klenotnici (Schatzkammer) v bývalé klenuté černé kuchyni.

Pallasit – velmi drahý meteoritÚžasným exponátem výstavy terra mineralia je bezesporu velký plát kamenoželezného meteo‑ritu – pallasitu nalezený v roce 1822 v Chile. Stáří tohoto nádherného kusu kosmického tělesa se odhaduje na 4,5 miliardy let – tedy skoro stejně jako stáří naší planety. Pallasity jsou složené ze zhruba stejného množství kovového železa a křemičita‑nů – olivínů nebo i diamantů. Protože tento druh představuje pouhé 1 % nále‑zů, je pro sběratele velmi žádaný a tedy i velmi drahý.

Mormonský chrámLeckoho překvapí, že už v roce 1985 byl ve Freibergu otevřen chrám Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, a to jako první v tehdejším komunistickém světě. Po rekonstrukci a rozšíření byl znovu zasvěcen v roce 2016, aby sloužil 52 tisícům mormonů žijících v Evropě. Jen v Německu se k přísným mormonským pravidlům životního stylu hlásí téměř 40 tisíc lidí (v ČR asi 2,5 tisíce). Tato církev byla založena 1830 v USA a jejím centrem je Salt Lake City ve státě Utah.

4 | 2019 · HL 41

Chomutovská rodačka Gabriela Novotná je historicky první Češkou, která dojela na motorce do cíle nejnáročnějšího závodu na světě Rallye Dakar 2019, kdy skončila v kategorii motocyklů (startovalo jich 148) na 4. místě mezi ženami a na 70. místě v celkovém pořadí. Tím si i splnila svůj pomyslný cíl, jelikož si přála být v první polovi‑ně. V křehké mladé ženě by málokdo hledal závodnici odhodlanou zdolat nejobtížnější závod planety. Slibně rozjetou letošní sezonu bohužel ukončilo vážné zranění v Mon‑golsku na obtížné Silk Way Rally, z čehož plynou zásadní zdravotní i finanční důsledky. Proto po zralé úvaze se talentovaná jezdkyně rozhodla odříct účast na Dakaru 2020, který startuje na začátku ledna v Saudské Arábii.

GABRIELA NOVOTNÁ

PRVNÍ ČEŠKA NA DAKARU

Na začátku letošního roku se vám splnil velký sen. Nejenže jste úspěšně dokončila nejobtížnější závod na světě, ale navíc jste dosáhla pozoruhodného výsledku, kdy jste dojela čtvrtá mezi ženami, na celkovém vynikajícím 70. místě. Co vás na Rallye Dakar tak přitahuje?

Byl to krásný závod, měla jsem ra-dost. Letošní Dakar byl v pořadí už druhý, kterého jsem se účastnila. Po-prvé to bylo v roce 2018, kdy jsem bohu-žel i přes velké odhodlání v přípravě a na má měřítka výborné průběžné výsledky závod kvůli pádu a následně zlomené klíční kosti nuceně ukončila v 10. etapě. Už tehdy jsem se rozhodla,

že se budu snažit za rok vrátit. A to se mi podařilo. Dakar je synonymum ultimátního dobrodružství. Nejdelší, nejtěžší a po všech stránkách nejná-ročnější závod světa. Člověk si musí poradit. To je samozřejmě nesmírně lákavé. A rally obecně miluju, proto-že spojuje cestování, dobrodružství i sportovní výkon. Nejsem obecně pro-totypem závodníka. Pojímám Dakar jako cestu za snem. Kdysi jsem doma na amatérských soutěžích zjistila, že mě baví navigování a těší závodění. Tehdy jsem neměla ani motorku, ani trenéra. Jen ten velký plán, že jednou pojedu Dakar. Tahle soutěž je tedy

pro mě splnění životního snu. Enduro i motokros mě baví, ale jen tréninko-vě. Nechci se s nikým přetlačovat na trati. Mě láká kombinace navigování s jízdou. A právě dálka. Jsem totiž asi založením dobrodruh.

Realizace takového snu je možná jen díky talentu, důkladné přípravě a podpoře sponzorů. Na Dakar se asi nedostanu jen tím, že se přihlásím a zaplatím vysoké startovné?

To určitě ne. Zasedá speciální ko-mise organizátorů, kteří velmi přísně posuzují, jak je reálné, aby konkrétní jezdec závod vůbec dokončil. A nebyl

42 HL · 4 | 2019

SPORT

Gabriela Novotná se společně s jezdcem formule 4 Vaškem Šafářem v létě zúčastnila besedy v obci Březno.

přitom nebezpečný sobě ani nikomu jinému. Do přihlášky udáváte výsledky ze všech absolvovaných závodů včet-ně přiložených výsledkových listin. A alespoň jeden z nich musí být závod Dakar series (série závodů organizo-vaných stejnou asociací jako Dakar). Jsou dokonce i konkrétní kritéria na výsledek v tomto závodě – časový limit na dojezd za prvním, nutnost absolvo-vat všechny etapy, neztratit více než 3 body atd. V mém případě konkrétně šlo o závody v marockých písečných dunách Merzouga Rally, kde jsem předloni skončila první mezi žena-mi a na 42. místě v celkovém pořadí motorek. Skvěle mi dopadl také závod Serres Rally, kde jsem opět v ženách zvítězila a celkově obsadila pěkné 32. místo. To byla hezká sezona, tak s přijetím nebyl problém.

Náklady na účast na Dakaru jsou značně vysoké. Na první Dakar jste si dokonce vzala hypotéku. Absolvovat takový špič-kový sportovní podnik není bez sponzorů a podporovatelů možné.

Není. Já jsem původně neměla jinou možnost – neměla jsem za sebou dost výsledků na to, aby někdo věřil, že to zvládnu. Brala jsem to tedy jako in-vestici – když ukážu, že tam patřím, další rok se třeba ty peníze seženou. A tak to i bylo. Mohla jsem jet díky řadě sponzorů. Těší mě, že mezi mé partnery patří také Severočeské doly. Prostředí povrchových hnědouhel-ných lomů mi není cizí. Před časem jsem v rámci pořízení propagačních fotografií vyzkoušela na Dolech Ná-stup Tušimice i se svojí motorkou jíz-du v rozfáraném terénu. Moc jsem si to užila.Během celého roku poctivě dodržujete režim přípravy. Můžete přiblížit váš tré-ninkový harmonogram?

Obecně vzato prakticky denně ráno běhám, pak třikrát týdně máme u tre-néra v tělocvičně tzv. suchou přípra-vu – stabilizace, balanční techniky, posilování středu těla, vše sestaveno se zaměřením na motorku. A pak jedu podle tréninkového plánu, který pra-cuje s tréninky 1, 2 a 3 podle délky a tepové frekvence. V těch se podle daného klíče střídají kolo a motorka a dny volna. Takže například trénink 1 bude na kole – intervaly do kopce

s maximální tepovou frekvencí ho-dinu a půl a na motorce motokros. A trénink 3 znamená, že se musím pohybovat mezi tepovou frekvencí 134 – 144 po dobu 7 hodin. Do toho péče o techniku, administrativní věci, shá-nění sponzorů a učení, což je moje normální práce. Člověk se nenudí.Slibně rozjetou sezonu přerušilo vážné zranění, ke kterému došlo během nároč-né Silk Way Rally. Můžete prozradit, jak k vaší nehodě došlo?

Silk Way Rally je charakterem trasy a obtížností velmi náročným závodem a je Dakaru hodně podobná. Nemá takový denní nájezd kilometrů, ale zase se jede v různorodějším teré-nu. Závod vede Ruskem ze Sibiře ko-lem Bajkalu do Mongolska a tam po stepích na poušť Gobi až do Číny. Na poslední etapě v Mongolsku ještě před přesunem do Číny se mi při rychlosti asi 120 km/h rozpletl ráfek předního kola. Neumím věci jen tak vzdávat, takže i přes bolest jsem opět usedla na motorku a dojela ještě 400 km do cíle etapy. Myslela jsem si, že jsem jen potlučená a místa na těle s největší bolestí jsou naražená. Kdo si někdy narazil kostrč, ví, jak to umí bolet… Po dojezdu do cíle jsem se ještě snaži-la dát motorku do provozuschopného stavu a připravit ji na další etapu.

Bohužel odborné lékařské vyšetření odhalilo vážné zranění – zlomenou pánev a lýtkovou kost (ta zase byla zavřená v motokrosové botě, což je po-dobné jako v lyžařské botě, tak dokud jsme ji nesundali, šlo to vydržet). Tím pro mne závod skončil. V Silk Way Ra-lly dosahuje míra dojezdovosti 49 %. Dříve se závodu účastnily jen terénní auta a náklaďáky. Motorky se přidaly teprve nedávno.

Naštěstí vše dobře dopadlo. Nyní jste sto-procentně uzdravená. Jaké máte plány do budoucna?

Na Dakar 2020, který už 5. ledna startuje v Saudské Arábii, po zralé úvaze s ohledem na zdravotní a fi-nanční situaci letošní sezony nepo-jedu. Pevně ale věřím, že příští rok bude pro mne v tomto ohledu příz-nivější a budu moci pokračovat. Mo-torku rozhodně nechci pověsit na hřebík. Lákají mě ale i jiné zajímavé výzvy, tak uvidíme. Vše je ostatně do-podrobna popsáno v knize Cesta na Dakar, která vyjde na začátku roku. To byl teď hodně zajímavý projekt. Napsala jsem ji společně s Janem So-meraurem, redaktorem Motohouse, a upřímně doufám, že se výsledek bude líbit.


4 | 2019 · HL 43

Documents

Hornické listy 1/2017 · ZP 6 600.10/Z 85 a o rok pozdě-ji ZPD 8 000/Z 98. Nejnovější zakladač ZPDH 6 300.2-CZ/Z 103 zvládl první rok svého nasazení s dobrou provozuschopností