M. T. Majar v nakladatelstvíFANTOM Print

Hot BoysZnamení vlka *

* Připravujeme

Hot Boys

M. T. Majar

FANTOM Print2012

Copyright © 2012 M. T. MajarCover © Coka/Fotky&Foto

ISBN 978-80-7398-198-3

www.fantomprint.czwww.facebook.com/fantomprint

Děkuju všem, kteří mě mají rádi

1.„Do prdele, Frankensteine, seš už, kurva, schopnej si pamatovat za-čátek na pátou dobu? Nebo tě tam mám prostě nakopnout?“ Seth řval už ve dveřích šatny.

Posadil jsem se na chvíli s ručníkem kolem ramen, dýchal jako po sakra dobrým čísle a sledoval obvyklou scénku. Tohle by bylo taky dobrý číslo, ale Frankie nezklamal. Už zase.

Tělo řeckýho boha a negativní test na IQ, neskutečná kombina-ce. Takovej náš John Coffey.

Seth sundal třpytivý rukavice a švihl s nima o zem.„Posloucháš mě?“ Došel až k Frankiemu a zíral mu nahoru do

obličeje. Frankie měl svůj obvyklej, lehce udivenej a silně ublíže-nej pohled.

„Říkám ti, že i cvičená opice by si to už pamatovala,“ Seth se vztekal. Vztekal se rád a hodně.

Bral to prostě příliš vážně. Viděl nedávno ve Vegas Chippendales a měl novou životní metu. Dostat se k nim. Být s nima na jednom pódiu.

Já se viděl ve sprše. Pak v baru a pak v posteli. Dneska sám, jsem groggy.Frankie mlčel, sebral ručník a odešel do sprchy. Seth za ním ne-

věřícně hleděl.Blbě se hádá, když druhá strana nereaguje. Říkal jsem si, že je

dobře, jakej Frankie je. Tušil jsem, že kdyby v něm jednou fakt bouchly saze, udělá nám

ze šatny kůlničku na dříví. Byl obrovskej. Jakmile ho Roger uvi-děl, chtěl ho. Postavil ho doprostřed, tyčil se mezi náma jako stožár a my kolem něj hopsali jako kompars. Mně to bylo jedno. Odvedl jsem si svý, shrábl prachy a šel. Seth byl na mrtvici, protože dřív byl uprostřed on. Sledoval jsem bezvýrazným pohledem, jak maší-ruje po šatně sem a tam a hledá, do čeho by kopl.

8

M T. Majar

„To nic neřekneš? Zkurví nám vždycky začátek čísla, to tě to ne-sere?“ Zůstal stát dva metry přede mnou, ručník v pěsti.

„Hergot, zakrej se a nestrkej mi ho před ksicht,“ zavrčel jsem a postavil se.

„Aby ses neposral,“ Seth se otočil a švihnul ručníkem do kouta.Sledoval jsem, jak to v něm vře, a držel hubu. Nechtělo se mi

zabřednout do nekonečný debaty, která tu už proběhla několikrát. Frankie se uměl hýbat, uměl se prodat tak jako málokdo z nás, jen byl prostě pomalej. Nástup byl jeho Achillova pata a občas jsme na něj čekali, strnulí v póze, zatímco Frankie teprve „dotáčel“. Ale mně to bylo fakt jedno. Neměl jsem v tom srdce. Jenom prachy.

Seděl jsem, koukal na podlahu a prohrábl si rukou zpocený vlasy. Sedával jsem takhle po vystoupení už skoro dva roky. Zkraje

jsem se docela styděl. Pak jsem si začal věřit a prachsprostě si to užíval. Na nezájem žen jsem si nikdy nemohl stěžovat, ale i tak jsem jich ošukal za poslední dobu víc než za celej předchozí život. Samo že striktně mimo bar, Roger byl v tomhle neústupnej.

„Jste striptéři, ne gigolové. Koho načapu s návštěvnicí, má padá-ka.“ On to teda řekl podstatně barvitějc. A já se toho držel. Ženských jsou všude mraky a já zkrátka vypadám, jak vypadám. V poslední době jsem se ale cítil tak nějak… přejedeně. Přesycenej a přitom z půlky prázdnej. Nevím, jestli v tom má prsty věk a ta trojka na začátku mě tak ovlivnila, ale nějak jsem si nedokázal představit, že budu za pět let sedět na stejný židli. Zpocenej a vyšťavenej. Použiju slovo, co mají rády ženský – frustrovanej.

Když jsem před dvěma roky prošel dveřmi Rogerova baru Red Wolf, chci říct, když jsem se dovnitř vpotácel, neoholenej a s od-řenejma kloubama na rukách, sotva jsem vnímal, co se kolem mě děje. Roger mě usadil do boxu v koutě, nalil do mě dva litry kafe a zavolal mi taxík. Ráno, po probuzení z kómatu, jsem našel v kap-se bundy jeho vizitku, na zadní straně Zavolej mi. S bídou jsem si pamatoval, kdo mi ji dal.

Zavolal jsem mu za týden a on mě pozval na „pohovor“.Když z něj vypadlo, že ve svým baru pořádá pánskej striptýz,

zvedl jsem se, hodil zmačkanou pětidolarovku na stůl a šel pryč.

9

Hot Boys

Doběhl mě, přibouchl mi dveře před nosem a jen na mě koukal. Byl jsem nasranej a zoufalej. Zoufalej proto, že jsem neměl pení-ze a můj sen o úžasným životě ve velkoměstě šel pomalu do ky-tek. Měl jsem blbou práci, ve svým věku bydlel v malým kamrlí-ku v bytě s dalšíma dvěma týpkama, co ujížděli na Teorii velkého třesku. Začal jsem se zaobírat myšlenkou na návrat domů. K mámě a tátovi a jeho železářství, za jehož pultem by mě tak rád viděl. Převzít rodinný podnik jako prvorozenej syn, udržet tradici. Založit rodinu s nezajímavou tuctovkou a postupně se nejspíš prochlastat do důchodu.

Nasranej jsem byl i proto, že si tohle všechno Roger přečetl v mým obličeji během deseti minut, co mě znal. A nabídl mi mís-to v partě striptérů, co u něj v baru zvedají paničky ze židlí tři dny v týdnu. Když jsem sledoval první představení, sólo čísla i závěreč-ný skupinový, byl jsem červenej až na zadku. Představa, že bych tohle měl dělat sám, byla prostě neskutečná. Řekl jsem Rogerovi, že mi bude třicet, jsem utahanej, otrávenej a na můj ksicht a coko-liv dalšího nebude nikdo zvědavej. Nic neřekl a zavolal dolů svou ženu, z bytu, kterej měli přímo nad barem. Marnie seběhla dolů a Roger na mě beze slova ukázal prstem.

Stál jsem zadkem opřenej o jeden ze stolků, ruce v kapsách bun-dy, kotníky překřížený. Neoholenej, sluneční brýle ve vlasech, co potřebovaly kvalitní sestřih jako sůl.

Marnie se na mě zadívala, cukla sebou a připlácla si drobnou dlaň na pusu. Zírala na mě s vytřeštěnýma očima a já se, celej ner-vózní, postavil. Přišla až ke mně, obešla mě s upřeným pohledem dokola a zadívala se na manžela.

„Je mu neskutečně podobný. Kde se tu vzal?“ Otočila se zpět a zaujatě mě studovala. Měl jsem dojem, že se mě chystá ohma-távat. Z výšky skoro metru devadesáti jsem si prohlížel temeno Rogerovy ženušky. Že je to generál v sukních, jsem zjistil mno-hem pozdějc. To už mi pomalu nahrazovala mámu, i když jsem měl matný tušení, že ona na mě jako na synka rozhodně nekouká. Ale byla by prvním člověkem, kterýmu bych se svěřil, kdybych měl ně-kdy tu potřebu.

10

M T. Majar

Koukal jsem nechápavě na oba. Marnie mě hltala očima a Ro-gerovi to kupodivu nevadilo. Koukat na někoho takhle moje žena, klidnej nebudu.

On byl. Pohladil svou ženu po rameni a řekl:„Prý se na něj nikdo nebude chtít dívat. Co bys na to řekla,

ženo?“„To nechtěj vědět, muži, pro klid v rodině.“Sledoval jsem, jak na sebe s láskou hledí, a moc se nechytal.Když odešla, řekl mi Roger, že má jeho žena slabost pro nějaký-

ho modela, jehož obrázky si ukládá do tajný složky v počítači. A že jsem tomu Angličanovi hodně podobnej. Ženský.

Co z toho mají, koukat na chlapa, na kterýho si nemůžou sáh-nout?

Pokrčil jsem rameny. Svět pánskýho modelingu mě fakt míjel. Neměl jsem sebemenší potřebu pátrat po tom, komu jsem, kruci, podobnej. Co mám, to mi dal táta s mámou. Že jsem se docela po-vedl, vím od školky. Mně holčičky po bábovičkách nešlapaly. To já pak mnohem pozdějc pěknejch pár báboviček rozšlápl. Až teď mi docházelo, že není důvod být na to pyšnej.

Zadíval jsem se do obřího zrcadla za barovým pultem.Černý vlnitý vlasy, delší na temeni, mi už přerůstaly přes uši.

Barva očí v tomhle tlumeným světle nebyla dobře vidět. Tady jsem měl pod hustým černým obočím spíš dvě díry, jako po vý-střelu. Ale byly modrý, taková ta nepřehlédnutelně paulnewma-novsky modrá.

Oči, o kterých jsem pravidelně slýchával neuvěřitelný komentá-ře od ženských. A opět už od školky, kde byla první obdivovatelkou mýho kukuče paní učitelka.

Přejel jsem si rukou přes strniště a palcem přes spodní ret.Bez ohledu na reakci Marnie jsem si nedokázal představit, že

bych se měl producírovat po pódiu a vystrkovat na ženský holej za-dek. Na spoustu ženských. I když dvěma nebo třem najednou jsem ho už ukázal. Co dodat. Dva jsou někdy málo.

Pak mi Roger řekl, kolik za jeden večer platí, a měl rázem mou

11

Hot Boys

plnou pozornost. Plus „tuzéry“ od návštěvnic to dělalo za týden mnohem víc, než kolik jsem dostal za měsíc jako „pomocný analy-tik“ v účetní fi rmě, jakejch byly v tomhle městě mraky.

Většinu dne jsem měl v zubech vraženou tužku a obličej pono-řenej v nekonečný počítačový sestavě. Je to přesně taková otrava, jak to vypadá napsaný.

Šéfkou mého oddělení byla Nicole, terminátor v sukních. Ten typ, na kterej jsme kdysi koukali s otevřenou pusou a ukápli si do spoďárů. Donedávna koukala i ona na mě. Pak mi na fi remním ve-čírku řekla, že ze mě udělá svýho asistenta, když já párkrát do mě-síce udělám ji.

Hezká byla a já ho rád provětrám. Ta její samozřejmá sebejistota mi ale zvedla mandle a já ji s kamenným výrazem odmítl. A po zby-tek večera lil tequilu do naší recepční Anabel. Moc jsem si tím ne-pomohl, jak ukázaly další dny. Nejen že jsem zůstal na svým místě s tužkou v zubech, ale počet papírů na mým stole utěšeně narůstal do pyramid, na kterejch co chvíli přistál nějakej dáreček od Anabel. Řekl bych, že mám v sobě tolik z hajzla, kolik každej normální chlap. Byl jsem slušnej, pak míň a pak jsem byl skoro sprostej. Pro tuhle holku „ne“ nebyla odpověď. Až jsem se jednou v zoufalství u oběda svěřil Rickovi, malýmu teplýmu poslíčkovi, co roznášel poštu. Ne, že bych na to byl dvakrát pyšnej, ale měl jsem rázem klid.

Stačilo málo. Plácnout Rickieho po zadku, když mi donesl poštu, a strpět, když se postavil na špičky a na chvíli mi přilepil svou na-těšenou tlamku na bradu. Provinile jsem se na Anabel zadíval, ja-koby nečekaně přistiženej, a její ublíženej pohled mě pak provázel zbytkem týdne.

Ale dala mi pokoj. S Rogerem jsem se domluvil, že to zkusím. Myslel jsem si, že největší peklo bude se svlíknout, a na prv-

ní vystoupení po pár týdnech tréninku fakt nevzpomínám zrovna nejradši. Nakonec to nebylo tak strašný. Hýbat se umím, dokon-ce jsem kdysi trdloval ve školním představení na střední. Věc, kte-rá vyplula z podvědomí a já si dokázal zapamatovat pohyby a držet rytmus. A vypadat třeba jako hasič bez ochrannýho obleku.

12

M T. Majar

Horší pro mě byly ty věci kolem. Posilovna je OK, cvičil a běhal jsem i tak. Ale solárium? Kosmetika? A kurva, depilace? Pokaždý jsem si musel připomínat, že mám pořád koule a že to k tomu pro-stě patří. Jen ty koule musely být oholený a hladký jako dětská pr-delka.

Roger vešel do šatny a zahleděl se na mě. Dřepěl jsem na židli, žu-pan přehozenej přes stehna.

„Co je?“ zeptal se a sebral ručník, kterej předtím švihl Seth do rohu.

Promnul jsem si kořen nosu a vjel rukou do vlasů nad čelem. Gesto, který mě provází životem od doby, kdy mi vlasy narostly. Nosil jsem je teď ještě delší, po ramena. Máma by šílela.

„Měl bych mít na triku spíš Old Man než Hot Boys, nemyslíš?“Koukal jsem na Rogera a on na mě.„Nemel nesmysly. Jsi nejstarší, ale pořád máš nejhezčího ptáka,“

řekl Roger a zašklebil se.„Říká Marnie?“ neodpustil jsem si.„Tak hele, na to pozor. Jedinej, kterýho moje žena obdivuje, je

ten můj,“ tvářil se naoko vážně, ale koutky mu cukaly.„Ty seš fakt vůl, Rogere,“ uchechtl jsem se.„Možná jsem vůl, ale dobře platím. Tak nemudruj a padej se

umejt. Dámy čekají,“ otočil se a vyhnul se ve dveřích Jamiemu a Dennisovi, kteří akorát procházeli do šatny. Měli poslední společ-ný číslo, představení bylo u konce a dámy čekaly.

Roger trval na tom, abychom po vystoupení procházeli publikem a bavili ženský. Říkal, že je nic tak nenavnadí k další návštěvě, jako když si můžou na toho samečka z pódia sáhnout.

V tom měl naprostou pravdu. Ale i tak mě to štvalo.Vysprchovanej jsem si prohrábl rukou mokrý vlasy a uhladil je

dozadu. Otřel jsem zrcadlo a zadíval se na sebe. Jizva nad levým obočím, stará přes dvacet let, byla pořád patrná. Kdysi mě můj nej-lepší kamarád na světě Paulie trefi l kamenem a já si vzpomínku na to odpoledne ponesu nadosmrti. Byla to první rána, kterou jsem do-

13

Hot Boys

stal kvůli holce, a v dalších letech jich přišly ještě spousty. Někdy jen proto, jak se na mě dotyčná dívala, a její přítel, nebo manžel, nebo prostě ten chlápek vedle ní, to nerozdejchal.

Jak jsem řekl, vypadám, jak vypadám. Co jsem dostal, to mám, a občas cestou prostě překročím vyrvaný rodidla. Nikdy jsem se příliš neřešil, ale přiznávám, že je život veselejší, když nevypadám jako bráška Dannyho DeVita.

Poškrábal jsem se na hrudi a pak pod ručníkem na pravým třísle. Natáhl jsem si ho a v poslední době mě po vystoupení bolelo a pá-lilo. Co budu, do prdele, dělat za deset patnáct let? Vrátil jsem se do šatny a oblíkl si prádlo a džíny. Šatna byla chválabohu prostor-ná, aby měl každej z nás dost místa. Roger ji nedávno rozšířil a to bylo jedině dobře. Jedna věc je svlíkat se na pódiu, druhá zavadit co chvíli nechtěně vlastním ptákem o zadek cizího chlapa, kterej se vrtí a převlíká hned vedle.

Natáhl jsem si černý tričko s obrovským rudým nápisem HOT BOYS přes záda.

Vlevo na prsou pak byla malá rudá hlava vlka s názvem klubu a pod tím moje „pracovní“ jméno.

Derek. Marnie trvala na Davidovi, ale já se šprajcnul. Jméno je osobní

věc, i když je smyšlený. Stačí, že jsem tomu modelovi podobnej, jmenovat se po něm ale nebudu. Koneckonců, možná je on podob-nej mně. Hehe. No jistě.

Vyšel jsem schody ze šatny a vešel do hlavního sálu.Red Wolf byl velkej a prostornej. Kdysi to byl vcelku obyčejnej

bar, ale pak Roger koupil sousední prostory, kde byla dřív nějaká realitní fi rma. Proboural to, propojil a vytvořil místnost dostatečně velkou pro dvě desítky stolků, luxusnější boxy po stranách a vel-ký pódium vepředu. Vystupovali jsme dva dny v týdnu a jeden del-ší večer o víkendu, v sobotu. Když jsme tu nebyli my, bylo tu ka-raoke, nebo byl večer věnovanej písničkářům. Někdy i bavičům, to mě ale fakt nebavilo. I když bych řekl, že jejich práce je těžší než ta moje.

Vlevo od pódia byl bar, za kterým Roger často sám stával.

14

M T. Majar

Nemusel, ale měl to rád. Byl barman od mládí a byl to ten typ, kterej prostě nemůže dělat nic jinýho. Jestli jednou napíše paměti, doufám, že v nich nebudu.

Rozhlídl jsem se po místnosti.Vyskakovala málem až na stůl, jako bych ji mohl přehlídnout.Janice, moje nejfanynkovatější fanynka. Nebyla jediná, každý

z nás měl určitou skupinu ženských, co pravidelně vlhce slintaly pod pódiem. Hezký, ošklivý, normální i bláznivý. Uťáplý paničky i dračice. Co hrdlo ráčí. Moje neráčilo, Rogerova podmínka mi ni-kdy nedělala potíže. Fakt by mě nenapadlo hledat si „kamarádku na večer“ zrovna tady. Stačilo zajít o dva bary dál.

„Dereku, Dereku, tady,“ mávalo moje spropitný a já si na obli-čej přišpendlil úsměv, ze kterýho tála jako arktickej ledovec. Spolu s ní seděly u stolku další tři ženy. Přejel jsem to nadělení očima, ne-slyšně se nadechl a vykročil. Zkraje jsem si připadal jako děvka. Teď už jsem to bral tak, jak to prostě je. Je to práce. A nedám jim ze sebe víc, než dát chci.

Očima jsem střelil po Sethovi, kterej seděl u stolku hned pod pó-diem, hlavu u obličeje ženský, co měla nejlepší roky evidentně za sebou a svou ruku v jeho klíně. To, že Roger nepřipouštěl žádný techtle, neznamenalo, že se to mimo bar nedělo. A zrovna u Setha jsem si byl vcelku jistej, že nějakou tu návštěvu za „honorář“ ob-čas vykoná.

Je to jeho žaludek. A jeho péro, který rve vyschlým řečištěm.Janice měla úsměv širokej jako Wisconsin. Zírala na mě vytřeš-

těnýma očima a puls jí tepal na krku. Přiznávám, že dřív jsem měl trochu problémy zůstat stát nohama na zemi, když na mě ženský reagujou takhle. I bezbřehý zbožňování ale časem zevšední a já už se jen nudil. Byl jsem znuděnej a unavenej a představa opuš-těnýho srubu někde v Kanadě se mi drala na mysl čím dál častějc. S širokým úsměvem lázeňskýho šviháka jsem si položil dlaň na hruď, kývl hlavou a vzal do ruky opěradlo židle.

„Můžu si přisednout, dámy?“ Můj hlas měl na ty čtyři přesně ten účinek, kterej jsem chtěl. Spokojeně jsem je přejel pohledem. Prostě poletím na autopilota jako obvykle.

15

Hot Boys

Moment. Ne na čtyři, na tři.Tři ženy na mě hleděly se zjevnou nabídkou v očích a s vilným

a vlhkým úsměvem na rtech. Janice mi omotala tlapky kolem pra-výho bicepsu a zaťala spokojeně drápky. Po levý ruce jsem měl blondýnku a zrzku, ucucávaly brčkem nějaký růžový svinstvo a sv-líkaly mě očima.Čtvrtá seděla proti mně, pohodlně opřená, ruce založený na hru-

di, nohy rovně natažený pod stolem. Obyčejný kalhoty, košile a sa-ko přes opěradlo. Vypadala, jako by měla v úmyslu jít někam úplně jinam a to chtivý komando v sukýnkách ji sem přivleklo násilím.

Dívala se na mě, rty stisknutý a oči přivřený za obroučkama brýlí. Ofi na jí padala do očí a já se marně snažil zahlídnout jejich výraz. Sám nosím brýle v práci, jsem prostě takovej malej Clark Kent. Cíleně jsem na ni zašarmil širokým, blýskavým úsměvem. Ani ťuk.

„Dereku, to bylo úžasný, bože. Já si snad doma zapálím gauč a budu doufat, že přijede takovej hasič,“ vrkala Janice a její dvě kamarádky se culily jedna radost. Možná by uspořádaly barbe-cue společně. Holka naproti se ani nepohnula, očima střelila dole-va a doprava na ty chichotalky a znovu se zadívala na mě. Na rtech pohrdavej úšklebek, otrávená.

Cítil jsem, jak můj vlastní úsměv poněkud tuhne a připomíná spíš sádrovej odlitek než přirozenej výraz.

Díval jsem se na ni a Janice mezi náma otáčela hlavu sem a tam.

„To je moje známá, Tara. Mám dneska narozeniny, a tak prostě musela poslechnout a jít se mnou a s holkama, kam jsem chtěla já.“ Janice se hihňala a rvala mi nehty do masa.

Tak narozeniny? A já jsem dáreček?Tara po ní hodila naštvaným pohledem a sykla. Tenhle výraz

snad musí trénovat doma před zrcadlem.„Nemyslím, že by tadyhle Derek nutně musel znát mé jméno,“

řekla zvláštním, hlubokým hlasem, do kterýho prosakoval vztek. Znovu se na mě zadívala a já začínal být nasranej. Znám ten po-hled. Občas na představení zabloudí i ženský, u kterých nevím,

16

M T. Majar

proč tu přesně jsou. Povýšený a nadřazený. Odsuzující, vševědou-cí a na tuty frigidní.

„Naopak, Derek se rád seznámí s přítelkyní svý věrný fanyn-ky,“ pousmál jsem se na Janice, která se pomalu roztýkala po stole, a znovu se zadíval na ženu před sebou.

„Mluvit o sobě v třetí osobě je trošku zvláštní, nemyslíš?“ „No tak, schovej drápky, Taro, a dej si něco k pití, uvolni se troš-

ku,“ řekl jsem tak blazeovaně, jak jen jsem byl schopnej. Přesně pochopila, že ji šacuju na zastydlou můru, co je ze striptéra v roz-pacích. Ona ale nebyla. Byla znechucená a dávala mi to pohledem jasně najevo.

„Jestli se uvolním příliš, tak nejspíš z toho blaha omdlím,“ od-sekla a napila se vody. Vody. Ve striptýzovým baru. Bůh mi pomá-hej.

Zrzka vlevo vytáhla cigaretu a významně se na mě zadívala. Vylovil jsem z kapsy džín zapalovač, naklonil se k ní a s obličejem kousek od jejího jí připálil. Zírala na mě tak žhavě, že si to cigáro mohla zapálil vlastním pohledem. Odtáhl jsem se a jakoby mimo-chodem jí přejel prsty přes předloktí. Autopilot. Hlavně to nepře-hnat. Jaký to je, jít domů zadním vchodem a skákat přes popelni-ce, protože před barem vartujou nadržený ženštiny, už vím. A taky vím, že když jde o ženský, dost často platí, „kdo uteče, vyhraje“. Ta holka naproti mně by utekla hned, kdyby mohla. Já bych jí v tom nebránil. V mým dnešním sebezpytujícím se rozpoložení mi po-hled na ni moc nepomáhal.

„Já to rád risknu. Objednej si cokoliv, na co máš chuť. Je to na mě. Třeba se ti tu nakonec zalíbí a přijdeš brzo znovu,“ cenil jsem zuby a kul za Rogera železo. I nafrněná zákaznice je platící. Doufám, že to starouš ocení. Zvedl jsem oči a potkal se s jeho po-hledem. Stál za barem a dřel utěrkou skleničku. Zvedl palec a mrk-nul na mě. Budiž mi ke cti, že jsem mu neukázal prostředníček.

„Já bych si ráda objednala, a na co mám chuť, vím přesně,“ slin-tala mi Janice na rukáv od trička. Měl jsem rozporuplný pocity. Na jednu stranu jsem měl sto chutí vzít do ruky ubrousek a utřít jí pusu, na druhou jsem byl za její natěšenej liščí ksichtík vděčnej. To

17

Hot Boys

jsem dopadl. Nevím, jestli to bylo mou dnešní náladou, jindy bych si s podobnou ženskou poradil jedna dvě. Dneska mě ale nachyta-la s kalhotama dole. No, to je blbý přirovnání, páč bez kalhot mě viděla před chvílí. Chci říct, že dneska se mi slovní fotbal fakt ne-hodil. A přece jí nedopřeju to zadostiučinění z toho, že se budu ob-hajovat, a sám tak přiznám, že mě v podstatě sere, co dělám a čím jsem. Nepřiznám to před takovouhle, takovou… jakou vlastně?

Pořádně jsem se na ni zadíval, pohled à la modrá ocel. Zvedla bradu a oplácela mi ho upřeně, bez mrknutí. Nebloudila

mi očima po obličeji ani po zbytku těla. Udržela oční kontakt a ne-vypadala, že by s tím měla problém.

Co seš, kruci, zač, kočičko? „Nemyslím, že bychom se ještě někdy v budoucnu viděli. Řady

fanynek nejspíš nerozšířím.“ Studená jako kámen.„Nemáš ráda hasiče?“ Já vůl to pořád zkoušel, teď s chlapeckým

úsměvem číslo šest. S dolíčkama.„Ale ano. Hasiče mám ráda. Mají práci, která má smysl. Nemám

ráda atrapy,“ řekla jízlivě. Zásah, říkaly její oči. Narovnal jsem se a už se neusmíval. Nikdy není lehký udržet

konverzaci, když se objeví takováhle ženská. Nejlepší řešení je ig-norovat ji a věnovat se o to víc těm ostatním. Ale ona mě provoko-vala. Nevím, možná jsem si prostě potřeboval něco dokázat. Možná jsem se bál toho pocitu, co se mi točí v břiše už pár týdnů. Možná mi to příliš připomínala.

Položil jsem ruku na opěradlo Janiciny židle a ta se potěšeně za-tetelila. Natáhl jsem nohy a zkřížil kotníky. A kopl pod stolem do Tařiných. Pohnula s nima tak rychle, že to kromě mě nikdo nepo-střehl, a něco jí prolítlo očima. Seděla ztuhle s mírně skloněnou hlavou a dívala se na mě přes horní obroučku brýlí, skrze vlasy.

No vida, aspoň nějaká reakce. I když jiná, než bych čekal. Nejednou jsem takhle seděl u stolu s nahým ženským chodidlem v klíně. A byly momenty, kdy to bylo i příjemný.

Ona ale zareagovala, jako by ji kousnul had. Hm, ta mi prstíka-ma rozkrok nepošimrá.

Spíš by mě tam nakopla.

18

M T. Majar

Zvedl jsem nohy, abych je o kus posunul, a v třísle mi škublo. Bezmyšlenkovitě jsem si to místo přejel rukou, zatímco jsem na ni koukal.

„Ach, ježíši,“ zašklebila se. „Jestli se potřebuješ podrbat, Dereku, možná bychom ti měli dát trochu prostoru.“ Prskala slova přes stůl jako kočka.

Co má bejt, sakra? Když to svědí, poškrábej to, no ne?„Řekl bych, že podrbat potřebuješ spíš ty, Taro,“ chytnul jsem

se a ten křečovitej škleb na mým obličeji už úsměv moc nepřipo-mínal.

Jo. To by přesně potřebovala. Ohnout přes stůl a protáhnout. Jen rychlá myšlenka a ucítil jsem jiný povědomý cuknutí vedle třísla.

Zadíval jsem se honem jinam, ke stolu kus vlevo. Seth seděl na-lepenej u ženský, co měla hlavu červenou jako rajče. Měl založe-ný ruce a lokty opřený o stůl. Všiml si, že na něj koukám, a zvedl koutek úst. Natáhl levou ruku za krk, odhodil si vlasy, a ukázal mi tak, že ukazováčkem pravý ruky hladí její bradavku. Když se ujis-til, že jsem si všiml, zakřenil se a sklonil k ní hlavu. Něco jí šeptal do ucha. Ne že bych zrovna dvakrát chtěl lechtat starou raketu, ale v tuhle chvíli…

Otočil jsem hlavu na druhou stranu a viděl našeho benjamínka Jamieho, jak se spokojeně baví s partou holek, přibližně stejně sta-rejch jako on. Byl ve svým živlu, šťastnej jako blecha. Užíval si tu pozornost.

Já chtěl domů, vytáhnout si z lednice pivo a koukat na bednu, do-kud u toho neusnu.

Zrzka mi foukla kouř do obličeje. Zamrkal jsem a zadíval se na ni. Spíš teda na tu cigaretu. Měl jsem pekelnou chuť sebrat ji a vy-táhnout na jeden zátah. Domove líbezný, už abych si hověl s popel-níkem na břiše. V klubu nekouřím. Žádnej z nás. Vymydlení a vo-ňaví, říkal Roger, zatímco mu cigaretovej popel padal na pupek.

Pasivní kouření není nic pro mě, ale teď jsem se nadechl a natá-hl do plic tolik kouře, kolik jsem jen mohl, a zadíval se znovu na to moje dnešní potěšení.

Jezdila očima po místnosti sem a tam a soustředěně ignorova-

19

Hot Boys

la můj upřenej pohled. Janice do mě něco klavírovala a já ji nau-čeným úsměvem na půl pusy udržoval v tranzu. Sám jsem upíral pozornost na ženu před sebou. A sám na sebe byl nasranej, že ji ne-vytěsním jako obvykle. Místo toho jsem si ji prohlížel furt doko-la. Nedalo by příliš práce udělat z ní hezkou, kdyby chtěla. Vše na ní ale doslova řvalo, že nechce. To mě mátlo nejvíc. Proč se hol-ka cíleně oškliví? Tvary se daly jen lehce tušit pod volnýma, nefo-remnýma kalhotama a stejně tak beztvarou košilí. Vlasy nedbale stažený dozadu, do uzlu na temeni. Světle hnědý s téměř blond pra-mínky. Ne tak blond, jako jsou Sethovy vlasy, ale prostě světlý.

Jaký má oči, jsem nevěděl. Přes brýle a prameny vlasů jsem bar-vu nepoznal, jen výraz.

A ten mi docela stačil.„… mě Dereku? Haló.“ Janice mi třásla předloktím a já se na ni

zmateně podíval a automaticky se naučeně zazubil.„Ptala jsem se, co plánuješ na příště,“ culila se, prstíky zaujatě

pod bradou.„Jak by se ti líbil policista? S velkým obuškem?“ zašeptal jsem

dostatečně nahlas s důrazem na předposledním slově a tři křepelky se předpisově zachichotaly. Čtvrtá si odfrkla.

„Rve mi srdce, že to neuvidím,“ řekla a Janice se na ni zadívala už docela kysele.

„Řekni mi, Taro, proč žena jako ty…“ schválně jsem se odmlčel, „vůbec navštíví takovejhle podnik?“ Dal jsem si záležet na tónu hlasu a odpověď mě fakt zajímala.

„Jak jsi slyšel, Janice má narozeniny. Její den, její plán. Její přá-ní,“ odpověděla studeně a znovu se mi zadívala do očí. Hnědý. Budou hnědý, nejspíš, to světlo tady mate.

Kruci, proč to řeším?„A kdyby to byl tvůj den, co bys dělala?“ zeptal jsem se a pohle-

dem přivolal Carlu, jednu ze servírek. Se kterou jsem občas spal. Dovlnila se k našemu stolu a zadívala se na mě. Když s váma žen-ská spí, má jinej pohled, jinej výraz. Je to znát a podle toho, jak ji Janice propalovala pohledem, to poznala taky. Carla byla fajn, brala to, jak to je. Příležitostný potěšení pro oba. Myslím, že jsem

20

M T. Majar

v našem klubu nebyl jedinej, s kým se občas potěší. A maximálně mi to vyhovovalo. Byla jedna z mála ženských, která si na mě kvů-li občasnýmu zasunutí nedělala hned nárok. Bylo to fajn.

„Dones mi JD, prosim tě, dvojitýho. A pro dámy?“ Oslnil jsem osazenstvo u stolu dalším úsměvem, co mi málem natrhl koutky.

Zrzka, bloncka a Janice si vymýšlely jedna přes druhou. Tara jezdila pohledem z Carly na mě.

„Co ti můžu objednat? Z té vody musíš mít v břiše pulce,“ zkusil jsem znít smířlivě a připravil se radši na další sprchu.

„Dobře. Dám si to, co ty,“ překvapila mě. Že by Jack Daniels byl zrovna pití pro slečny… No, chce to, má to mít.

Jazyk se mi lepil k patru a toužil jsem po cigáru tak moc, jako by to byla poslední věc na světě. Šikulka Carla rozpoznala, jak moc se potřebuju napít, a byla zpátky, než jsem stačil mrknout.

„Tak co bys dělala? Co tě baví, Taro?“ kopl jsem do sebe panáka a spokojeně se zašklebil. Vejdi a neuškoď. A pomoz mi.

„Já myslím, že by to nebyl nejlepší námět na rozhovor. Můžeme spíš probrat tvoje tanga,“ napila se a nepohnula ani brvou, když jí Jack D. klouzal dolů krkem.

Jeden panák stačit nebude. Jestli se v sobotu večer rozpiju, skon-čím v neděli ráno. Nebo v poledne. Tahle ženská byla jako urych-lovač blbý nálady.

„Řekl bych, že debata s tebou o mých tangách by byla, chm, kontraproduktivní.“ Díval jsem se na ni přes okraj skleničky.

„To je cizí slovo. To umíš?“ bezúsměvný, bezkrevný výraz.„Jo. Ve skříňce s tangama mám kalendář. Cizí slovo na každý

den,“ odsekl jsem.Janice vedle mě zuřivě funěla a zrzka s blonckou začaly nepo-

krytě házet úsměvy na Jamieho a na Dennise, který si k němu a je-ho fanklubu před chvílí přisedl.

„Tara je fotografka,“ řekla Janice a napila se čehosi modrýho, ozdobenýho deštníčkem.

Škodolibě se na Taru zadívala a ta jí oplácela pohled vyloženě vztekle. Ono to s tím kamarádstvím nebude tak horký, koukám. Tohle mě na ženských fascinuje. Jeden den přátelství až za hrob

21

Hot Boys

a druhej den dýky v zádech a doživotní nenávist. Pro mě kamarád je pořád kamarád, i když jsme si vzájemně třeba rozbili hubu.

„Vzrušující. Krajinky?“ zeptal jsem se a teď jsem si já dal zále-žet na pohrdavým tónu.

„To si piš. Upřímně, vedle tebe je vzrušující i písečná duna,“ od-pověděla stejným tónem.

Měl jsem toho dost. S takovou bysme za chvíli skončili u urážek nejtěžšího kalibru, a to nemám zapotřebí. Ona snad taky ne.

Odvrátil jsem od ní pohled a usmál se na Janici.„Budu se na tebe těšit příště,“ políbil jsem jí ruku a Janice mi

omluvně a koketně zároveň pohladila rameno.„Dámy, děkuji za milou společnost. Nechám vás tu teď v nemé-

ně okouzlující společnosti slečny Tary,“ zadíval jsem se na ni a od-sunul se na židli.

Postavila se a sáhla po saku.„Není nutné, abys spěchal, já půjdu. Věnuj se dál… tomu, čemu

se to prostě věnuješ, Dereku,“ řekla, zatímco se oblíkala.Postavil jsem se taky a přivřel víčka, než jsem se na ni podíval.Krávo! myslel jsem si.Debile! říkaly její oči.„Chris. Jmenuju se Chris,“ řekl jsem tónem, jakým se představu-

je James Bond, a stále na ni koukal. Cítil jsem, jak mi v koutcích očí tuhnou vějířky drobnejch vrásek.

Zatvářila se překvapeně. Nevím, co mě to napadlo říct zrovna jí svoje pravý jméno, ale tenhle výraz mi za to stál.

2.Cigárko chutnalo prostě báječně.

Vyšel jsem ze dveří klubu do noci, ohrnul límec bundy a zapálil si. Zhluboka jsem natáhl do plic a pomalu vypouštěl ven.

Blaho.S cigaretou v koutku úst jsem se loudavě pustil dolů dlouhou

ulicí, která vedla na hlavní třídu. Tam si chytím taxík. Nespěchal jsem, mám rád noc a její pachy a zvuky. Byla ještě mladá, do rána daleko a město nespalo. Tepalo a zurčelo a vlnilo se a houpalo.

Šel jsem pomalu, kouřil a větral si hlavu. Že mi ale zvedla mandle, káča. Myslel jsem si, že tohle období

studu a popírání mám už za sebou, že jsem srovnanej s tím, co je moje druhá práce. Práce, ve který jsem podstatně lepší než v tý ofi -ciální, o který ví rodina. Rodiče a můj mladší bráška. Aidan se ke mně cpal na návštěvu už hodně dlouho a já hodně dlouho odolával. Měl dva roky po maturitě a měl dávno mazat na vysokou, ale nešel. Z původního „já si chci jen něco užít, rok si od učení odpočinout“ byly už dva roky. Vím, že ani on nesplnil tak docela tátovu před-stavu o tom, jakej by měl bejt jeho syn. Já se vykašlal na naše ma-loměsto, a jak jen to šlo, utekl jsem pryč. Aidan se vykašlal na vy-sokou, na kterou měl levou zadní, a pofl akoval se. Myslím, že už školu vzdal, spíš by se rád nakýbloval ke mně.

Nechtěl jsem. Nechtěl jsem kvůli mámě, která byla sice smířená s tím, že dva dospělý chlapy už doma neudrží, ale vždycky, když jsem odjížděl, měla smutný a uplakaný oči. A nechtěl jsem kvůli sobě, protože o mým vedlejšáku doma nikdo nevěděl. Nedokázal jsem jim to říct. Tolik k tomu, jak moc jsem s prací striptéra spjatej. Tak moc, že to nedokážu přiznat ani rodině.

Kurva.Zahodil jsem skoro dokouřenou cigaretu a zašlápl ji. Koukal

jsem na ulici před sebou, noc kolem kvílela a funěla, světla neonů

23

Hot Boys

blikala, všude spousta aut a spousta lidí. Hluk, síla a energie velko-města. Jezdil jsem domů rád, ale po pár dnech mě ticho a klid ma-loměsta vytáčely tak, že se mi chtělo řvát. Zpátky do Chicaga jsem se vracel nadšenej a zároveň se sebemrskal za to, že takovej pocit vůbec mám.

Kluk ze zapadákova ve velkým světě.Možná jsem se stripem začal částečně i kvůli tomu. Setřít ze sebe

prach cest našeho městečka tím, že se svlíknu donaha. Něco tak skandálního v River Falls v životě neviděli.

Nahou prdel Christophera Rainese.Uchechtl jsem se a zakroutil hlavou. Mávl jsem na taxík a nechal se odvýzt domů.Bydlel jsem blízko Millennium Parku. Úžasný místo. Na pěta-

dvaceti akrech centrum umění, hudby a architektury. Spousta mís-ta a spousta lidí, spousta akcí a událostí. Rád jsem tu běhal, rád jsem tu koukal po lidech. Po ženskejch, jak jinak. Člověk vyběhl za sportem a vracel se nadrženej jak stepní kozel ze všech těch pr-delek a pulinek v obtaženejch elasťácích.

Ono nám stačí málo. Hezký boky, dlouhý nohy. Křivka ňader pod tričkem. Závan vůně, když proběhne kolem. Pomalu abych bě-hal s šátkem přes oči místo na čele. Kolikrát jsem se vracel uhnanej tak, že jsem sotva lezl. Uřícenej ze snahy utýct tomu tuhnutí, co za-číná hned za koulema.

Tuhnutí, který čertvíproč cítím i teď. Když si vybavím její oči. Ten studenej a pohrdavej výraz. Svěšený koutky a pohled přes brý-le a ofi nu.

Já že jsem atrapa??? Šlápla na kuří oko mý ješitnosti. Jako jed-na z mála. Možná to tě sere nejvíc, chlapče. Sere a dráždí. A přiznej si to, rajcuje. Teď jsem přesně věděl, co a jak jsem měl říct. Po bi-tvě je každej generál, i když tohle bylo spíš Waterloo.

Město za okýnkem taxíku splývalo do barevnejch šmouh a já drtil čelisti. Nasranej a tak trochu nadrženej – nebezpečná kom-binace.

Taxík se odlepil od chodníku a já pomalu prošel dveřma do ves-tibulu domu s tmavě červenou fasádou. Po předchozím místě, kde

24

M T. Majar

jsem spíš přežíval, než žil, jsem svůj byt miloval. Můj malej kousek světa. Moc lidí jsem si tam nepouštěl, neměl jsem potřebu se o něj dělit. Sem tam nějakou tu jednorázovku nepočítám.

Vyšel jsem po schodech do druhýho patra, minul dveře výtahu a pomalu došel na konec chodby.

Odemknul jsem dveře z tmavýho dřeva, pak za sebou tiše zavřel a opřel se zády.

Domove, sladký domove.Předsíň měla tvar obdélníku, ze kterýho vedly dveře do dalších

pokojů. Vlevo do ložnice, vedle nich do koupelny. Před sebou jsem měl široký vchod do obýváku. Nechal jsem si do něj instalovat níz-ký dřevěný lítačky, jako byly dřív v saloonech. Líbilo se mi to. A jo, už jsem párkrát nalitej poznal, že opřít se o tyhle „dveře“ ne-jde. Vpravo byl průchod do kuchyně, na kterým dřív visel korálko-vej závěs. Už nevisí.

Prošel jsem do obýváku a hodil bundu na gauč. Můj byt byla za-jímavá změť věcí. Ty základní jsem nakoupil najednou, gauč, po-stel, stolky. Spotřebiče a televizi. Zbytek, všelijaký drobnosti, de-korace, lampy, zarámovaný plakáty fi lmů a nejrůznějších fotek tak nějak postupně. Mám rád bleší trhy, starožitnictví nebo spíš veteš-nictví. Rád to prolejzám a lovím. A v životě bych to nikomu nepři-znal.

Mužně to svedu na nějakou nákupů chtivou přítelkyni, když na to přijde řeč. Když se na to někdo zeptá. Chlapi se neptají, jen žen-ský. A těm to nepřiznám tím spíš.

Macho man a imitace lampy od Tiffanyho? Sežraly by mě za-živa.

Nalil jsem si na dva prsty whisky a nekazil ji ledem. Stál jsem u okna a koukal přes střechy na světla nočního města. Whiska mi příjemně klouzala do žaludku a dělala svou práci.

To ale já taky, přece! Dělám, co dělat musím. Nebýt Hot Boys, nemám tenhle byt. Štěstí je krásná věc, říká klasik. Ale prachy si za něj nekoupíš, dodává jedním dechem. A já souhlasím.

Když se ozvalo lehký zaťukání na dveře, seděl jsem v pološeru na gauči a nalejval si druhou.

25

Hot Boys

Stiskl jsem zuby a postavil láhev na stůl. Šance, že vím, kdo je za dveřmi, je tak osmdesát na dvacet. Mrknul jsem na hodiny, bylo půl druhý ráno. Hm. Takže devadesát na deset.

Opřel jsem se dlaní vedle futer a pootevřel dveře.„Pusu,“ zavrněla, když si stoupla na špičky a líbla mě do kout-

ku úst. „Hmm, naleješ mi taky?“ koketně na mě mrkla, olízla se a pro-

klouzla mi pod nataženou rukou dál do bytu.„Hergot, Alice, snad můžeš aspoň počkat, než tě pustím dál,

ne?“ zavrčel jsem a zabouchl dveře. Otočil jsem se a ona mi svou nenechavou tlapku přitiskla na rozkrok. Zmáčkla. Zkuste se tak-hle hádat.

„Copak? Měl jsi špatnej den? Víš, že s tím ti můžu hned po-moct,“ vrněla a hladila mě přes kalhoty. Cítil jsem, jak se mi o kou-sek prodloužil, jak se zvedá a jak mi trnou varlata. Věc, se kterou se prostě nedá nic dělat, nijak tomu nejde zabránit. Leda by byla še-redná jako noc.

Ale to nebyla.Alice, moje sousedka. Moje občasná milenka. Moje občasná

noční můra. Řval jsem na ni, hádal se s ní a pak jí v noci klepal na dveře. Stejně jako ona teď mně.

Měli jsme vztah – nevztah. Ona by ho ráda přenesla do jiný ro-viny, já se tomu zuřivě bránil. Z toho pramenily neskutečný deba-ty a hádky, utužující ji paradoxně v představě, že jsme cosi jako pár.

„Přece by ses se mnou takhle nehádal, kdybys ke mně něco ne-cítil.“

„A co jinýho mám dělat? Mám tě rovnou zabít?“ „Čumáčku…“„Do prdele, Alice…“„No, jestli vážně chceš…“Byla štědrá a vstřícná. Nebylo moc věcí, který bysme spolu v po-

steli nezkusili. Byla po ruce. Byla hezká. A nechtěla pochopit, že to je prostě všechno, že tohle mi od ní stačí.

Víc nechci.

26

M T. Majar

Couvnul jsem a vyprostil ho z její nenechavý dlaně. „Nech toho. Jsem utahanej,“ prošel jsem kolem ní zpět do poko-

je a rozsvítil lampu.„Jo? No on teda utahaně nevypadá.“ Došla ke mně a objala mě

zezadu. Znovu mi začala rukou přejíždět přes napůl ztuhlej penis. Měl jsem sto chutí jí silně zmáčknout zápěstí, vzteklej kvů-

li tý samozřejmosti, s jakou na mě sahá. Za to prvoplánový vr-nění a plazení se a majetnický doteky. Ale neudělal jsem to. Stál jsem a koutkem oka ji sledoval, jak mě pomalu obchází, její dlaň mi přejela přes zadek, přitiskla se ke mně a otírala se podbřiškem o můj. Zadíval jsem se na náš odraz v okně, za kterým se černa-la noc.

Na její dlouhý černý vlasy, tílko a šortky do gumy, na bosý nohy.

Sám na sebe jsem se dívat nechtěl. Nechtěl jsem vidět svůj vý-raz. V rozkroku mi cukalo a zrovna teď jsem byl prostě naštvanej, že je to pro ni tak snadný. Opačně by to trvalo dýl. I když u Alice ani ne. Byla dychtivá a já po spoustě prošukanejch nocí věděl, co chce, co má ráda.

Dnes jí to nedám. „Zrovna teď to není nejlepší nápad,“ řekl jsem to nahlas? Asi

jo.„Ale no tak. Když už, tak bych drahoty měla dělat spíš já, ne-

myslíš?“ ušklíbla se, poodstoupila a natáhla se přes opěradlo gau-če pro skleničku na stole.

Její ukázková prdelka se přede mnou vyšpulila, šev šortek, pod kterýma neměla prádlo, zajel mezi půlky. Polknul jsem. Přesně vě-děla, co dělá a proč.

Se skleničkou v ruce se narovnala a střelila po mně očima. Spokojeně se usmála, když viděla, že jsem pohled zvedl z jejího zadku.

Obešla gauč, pomalu upila a přecházela pokojem sem a tam. Letmo se dotýkala věcí.

Mých. Věcí.Připadala mi jako mámina kočka Blueberry, když chodí po domě

27

Hot Boys

a otírá si tváře o rohy a nábytek. Značkuje svý území. Aliciny prs-tíky, sahající na fotky v rámečku, na těžítko, co mi kdysi dal děda, na listy jedný z mála kytek, která mi tu věrně rostla, mi tu kočku připomněly.

Sledoval jsem její siluetu v přítmí pokoje a ten povědomej a sa-mozřejmej pocit mravenčení v klíně nepolevoval. Spíš naopak.

Zadívala se na mě.„Jaký jsi měl den?“ zeptala se, jako kdyby hrála v reklamě z pa-

desátejch let. Chybí ti natupírovaný vlasy a zástěrka, broučku.Když jsem nic neříkal, pokračovala.„Dobře, tak ti řeknu, jak jsem se měla já. Spala jsem do devíti,

představ si. Prostě paráda. Pak jsem se osprchovala, mám úúúžas-nej novej šampon, chceš si čichnout?“ Protáhla si mezi prsty pra-men vlasů a dívala se na mě.

Pořád jsem se ani nepohnul a sledoval ji přivřenýma očima. Vnímal jsem svý vzrušení a vnímal jsem ji. Teď už to nemohla pře-hlídnout a já viděl, že mi co chvíli k rozkroku zaletí pobaveným a veskrze spokojeným pohledem. Alice je fajn, ale není to zrovna Colombo. Můj pohled si vykládala naprosto špatně a mně netuh-nul jen penis.

Tuhlo i něco uvnitř mě.„Pak mi volala Linda a šly jsme na nákupy. Mám boží nový prá-

dlo, ale to ti ukážu, až budeš hodnej milej chlapeček, a nebudeš na mě koukat takhle,“ uchichtla se a zamávala prstem ve vzduchu. Znovu lehce upila ze skleničky.

„Daly jsme si prima oběd v takové kouzelné malé restauraci, kam mě prostě musíš někdy vzít. Číšník na mě dělal oči celou dobu, co nás obsluhoval, měl bys to vidět!“

Proč?Alice na mě laškovně mrkla, zřejmě očekávala, že si právě drá-

sám žíly na zápěstí.Přiznám se, že kdyby po mně chtěla, abych zopakoval i jen půl-

ku z toho, co řekla, nevěděl bych. Došla pomalu zpátky ke mně.Byla malá, drobná, temeno její hlavy mi taktak dosahovalo k bra-

28

M T. Majar

dě. Předloktí ruky, ve který držela skleničku, mi opřela o hrudník. Stoupla si na špičky a prstem druhý ruky mi objížděla rty a lícní kost.

„Co nic neříkáš? Hm? Musíš si se mnou taky povídat, né jen myslet na to jedno,“ zavrněla a otřela se mi břichem o rozkrok. Jo, tys sem v tuhle hodinu přišla debatovat o literatuře.

Nadechl jsem se a Alice se spokojeně zatlemila. Vzala mezi prs-ty moje ucho a zatahala.

„Nadrženej, zlobivej,“ zašeptala, znovu se postavila na špičky a chtěla mi olíznout bradu.

Díval jsem se na ni bez mrknutí, rty sevřený. Napnutej jako stru-na.

Když se znovu pohnula, vzal jsem ji beze slova za zápěstí a dru-hou rukou jsem jí sebral z prstů zpola vypitou skleničku. Hodil jsem do sebe zbytek a položil ji na komodu za sebou.

Prudce jsem ji otočil a stáhl jí obě ruce za záda. Její útlý zápěs-tí jsem bez problémů držel jednou rukou a druhou jsem si rozepnul džíny. Přimáčkl jsem ji na opěradlo gauče. Vlastně, spíš ji na ně na-razil, až vyhekla.

„Chrisi, ježíš, počkej. Mírni se trochu…“ Zatím měla stále úsměv v hlase.

„Půjdeme do ložnice, ne? Ať si se mnou můžeš hezky pohrát, vždyť nespěcháme.“ Začala se zvedat a obracet.

Přirazil jsem ji zpátky a ohnul přes zadní stranu gauče. Znovu vyjekla.

„Chrisi, no tak! Pusť mě!“To víš, že jo. Vzal jsem za gumu jejích šortek a stáhnul je dolů. Světlo lampy

se rozlilo po hladkejch, pevnejch oblinách její prdelky. Začala se bránit a štěkat a já věděl, že teď už mě nezastaví. Ona

to ještě nevěděla.„Pusť mě, co to má být? Seš trapnej, na co si to tu hraješ? Na

Základní instinkt? Nenech se vysmát.“A dost. Penis mi z kalhot do dlaně doslova vyskočil. Chodidlem

jsem sešlápl její šortky úplně dolů. Vecpal jsem se jí mezi nohy,

29

Hot Boys

mezi obě vyšpulený půlky. Pořád jsem jí držel ruce a zároveň se navedl. Doslova jsem se do ní vnutil, prodral se a narval a vší si-lou přirazil.

Zprudka jsem vydechl, když špička žaludu dosedla až na dno. Byla kolem mě těsně sevřená a já v tom pevným stisku na chvíli strnul. Alice vyjekla a ztuhla. Konečně jí došlo, že po jejím to dnes nebude.

Vzal jsem do druhý ruky její vlasy a tahem jí zaklonil hlavu. Věděl jsem, že už moc nevnímám, zúžilo se mi zorný pole a já cí-til narůstající hučení v hlavě. Začal jsem přirážet a bušil jsem do ní čím dál silněji, za očima rudo. Kroutila se a ječela a cukala sebou, a mě to dráždilo tím víc.

V tuhle chvíli je každej z nás napůl zvíře. Dál, hloub, silnějc. Nebylo nic důležitějšího než cukající penis hluboko v pochvě. Naše těla pleskala o sebe a já tomu rytmu úplně podlehl. Bylo mi jedno, že má vykroucenej krk i obě ruce, že jí břicho naráží na tvr-dej okraj gauče a že ty zvuky, co slyším, s rozkoší moc společný-ho nemají. Letěl jsem, poháněl mě vztek a chtíč, primitivní potřeby a pocity. Pustil jsem vlasy a zmáčkl jí bok. Zaryl jsem do ní prs-ty a pumpoval dál. Alice se vrtěla, otáčela se na mě a něco vrčela, zuby vyceněný.

Já ji ale neslyšel. Vlastní tělo ji nakonec zradilo. Dokonale zvlhla a po počáteč-

ním lehkým drhnutí mi v ní penis klouzal hladce, dovnitř a ven. Párkrát jsem ho úplně vytáhnul a znovu zarazil až na konec. S každým nárazem na dno mnou projela slabá křeč. Předzvěst, že se brzo udělám.

Alice se už nebránila a začala reagovat na můj rytmus, přirážela proti mně naučeným a bezpočtukrát vyzkoušeným pohybem. Stála na špičkách, lýtka se jí třásla, pohlaví vlhký a kluzký a dokona-le… rozdělaný. Pustil jsem její ruce, sevřela v dlaních okraje gau-če a začala přirážet ještě rychleji. Nezůstával jsem pozadu, zmáčkl jsem jí silně oba boky, až jsem cítil nehty zarytý v kůži. Šukal jsem ji tak tvrdě, že jí hlava poskakovala a dlouhé vlasy poletovaly sem a tam. To všechno, její vzdychání, její vyšpulenej zadek, její báječ-

30

M T. Majar

ná vlhkost a lehký otřesy z nárazů hlavičky hluboko v ní, mě hna-lo šíleným tempem ke konci. Ještě několik přírazů a pak poslední, hlubokej, a po něm malá zástava dechu a možná i srdce. Řval jsem a kropil to do ní, prohnutej v bedrech, břišní svaly zaťatý, šlachy na krku napnutý jako provazy. S posledním výstřikem jsem cítil její orgasmus, kterej jsem v ní odpálil. S křikem se svezla po břiše na opěradlo gauče, nohy roztřesený slastnou křečí.

Zalykala se, prudký steny a výdechy. Zůstal jsem v ní a vní-mal stahy její pochvy, dokud poslední vlna orgasmu nedozněla. Tohle ženským docela závidím, že ho mají delší. U mě s posled-ním cáknutím všechno končí a znovu má svět mou plnou pozor-nost, znovu jsem v realitě. Můžu skolit mamuta a pokácet strom, můžu se koukat na bednu, můžu si na něj pustit ledovou vodu a necítím nic.

Tak deset minut.Pomalu jsem ho z Alice vytáhnul a funěl, jako kdybych oběhl

dva bloky. Lesklá špička pustila poslední kapku a já o dva kroky ustoupil a opřel se zadkem o skříňku u zdi.

Alici se zvedala záda nahoru a dolů, jak prudce dýchala, a mo-je i její vlhkost jí tekla po stehnech. Stáhnul jsem si konečně dží-ny z nohou a šel do kuchyně. Vzal jsem roli kuchyňskejch utěrek a utřel jsem si klesající, mokrej penis. Přetáhnul jsem přes něj trič-ko a vrátil se za ní. Beze slova jsem jí podal utěrky. Vyškubla mi je z ruky, utrhla kus a zajela si mezi nohy. Vztekle se utírala a já na ni mlčky koukal. A čekal.

„Psch,“ prskla. „Jak jsi mi to mohl udělat?“ Štěkla po mně, v očích vztek, a pokud jsem si dobře všiml, i strach.

„Ses udělala, ne?“ odsekl jsem. Jak vyprchalo vzrušení a pocit nabuzení, začal jsem cítit něco jinýho. Stud. Možná vinu. Určitě zhnusení sebou samým. Ale jediná emoce, která na mně byla z je-jího pohledu patrná, byl vztek.

„Ty seš sprostej! Udělala… Jo, udělala! Seš borec, fakt. Ale jak jsem se udělala? Jak jsi mi to mohl udělat takhle?“

„Přestaň, do prdele! Nehraj si teď na princeznu, když jsi sem vlezla jako…“ na poslední chvíli jsem se zarazil.

31

Hot Boys

„Cože? Jako co jsem sem přišla? Cos chtěl říct?“ Alice hodila zmuchlanou a provlhlou utěrku na zem a natáhla si šortky. Jindy už by mi vřískala do ksichtu z pár centimetrů. Teď ale ne. Teď byla sice vytočená, ale pozorovala mě z bezpečný vzdálenosti.

Kurva.„Jdi do hajzlu, Christophere. Slyšíš mě? JDI DO HAJZLU!“ vy-

štěkla, proběhla lítačkama do předsíně a ven ze dveří. Prásk.Sledoval jsem, jak dveře kmitají sem a tam. Když se zastavi-

ly, otočil jsem se, sebral fl ašku s whiskou a zhluboka se napil. Pak jsem přešel pokoj, vzal skleničku, na které byl ještě patrný otisk Alicina lesku na rty, a vší silou s ní třísknul o zeď.

Pachuť na jazyku byla po ránu hrozná. Jako by se mi do pusy vy-dělala vačice. Tu fl ašku jsem včera vytáhl do dna a dokouřil zby-tek cigaret.

Teď jsem za tu kolosální blbost platil třeštící hlavou a dechem, kterej by zabil orla v letu.

Odhrnul jsem přikrývku a pomalu se posadil. Jakmile jsem za-pojil břišní svaly, pekelně se rozbolely. Další bolest šla zevnitř, to-čila se kolem žaludku.

Opřel jsem si lokty o kolena a přejel si dlaní obličej a neohole-nou bradu.

Ježíši, Alice.Kdyby chtěla, mohla by mě žalovat za znásilnění. Pár modřin

jsem na ní určitě nechal. Nejvyšší čas to začít žehlit. Nejvyšší čas se srovnat sám se sebou, anebo si prostě najít jinej ventil.

Dohrabal jsem se pod sprchu a pustil na sebe proud vody. Mytí na mě působí až symbolicky, smývám nejen špínu a pot, ale čistím si i hlavu, tedy většinou.

Dnes to nešlo. Masochisticky jsem pustil skoro studenou, ale je-diný, čeho jsem dosáhl, bylo, že se mi koule snažily vecpat dovnitř do břicha.

Vykašlal jsem se na holení, hodil na sebe košili a džíny a vypa-dl ven. Alice miluje lilie, i když nechápu, že ji z nich nebolí hlava.

32

M T. Majar

Koupil jsem kytku, co kytku, koš to byl, skorem za patnáct dolarů. V kavárně jsem si nechal připravit pro sebe normální kafe bez mlí-ka a cukru a pro Alici dvojitý latté bez cukru a se sójovým mlíkem. A koláčky, čerstvě upečený.

Radši jsem nepřemýšlel o tom, že zrovna dělám přesně to, co by chtěla, abych dělal běžně. Nepřemýšlel jsem o důvodu, proč jí hod-lám naservírovat snídaničku s kytkou.

Ale neotevřela mi. Stál jsem za dveřma jako trouba s košem v ruce a smrad z li-

lií mi vraždil čichový buňky. A znovu roztáčel pekelnou bolest hlavy. Nakonec jsem jí liliovej koš pověsil na kliku a vrátil se domů. Latté skončilo v odpadu, koláče v mým břiše a já, převle-čenej do sportovního trika a tepláků, v tělocvičně, s ručníkem ko-lem krku.

Sex mi moc nepomohl. Zkusím zabít boxovací pytel.Ovázal jsem si dlaně a klouby prstů a navlíknul rukavice. Dřív

jsem si je půjčoval, ale už dávno jsem měl vlastní. Nic tak člověka neuspokojí, jako když může do něčeho mlátit. A řekl bych, že to-hle je prostě „unisex“ potřeba, protože tu občas plácalo pěstička-ma do pytle i pár holek. Asi dvěma nebo třem z nich bych ty „pěs-tičky“ nepřiznal. Radši.

Po půl hodině se ze mě lil pot a chlast se mi odpařoval z pórů. Párkrát jsem ten pytel i nakopl a přestal v momentě, kdy jsem už

vrávoral. Ještě tu sebou praštím, a to by byla fakt konečná.Cestou domů jsem si koupil v čínský restauraci kuře s nudlema

a zeleninou a přísahal, že zeleninovej salát bude hned zejtra. Jakás takás životospráva byla důležitá, pokud jsem nechtěl ze striptéra konvertovat k břišním tanečnicím a rozhoupávat pneumatiku nad pasem.

Nedělní odpoledne jsem profl ákal u televize. Jednou nebo dva-krát jsem vykouknul na chodbu a viděl, že liliová pohroma zmize-la. Doufal jsem, že si ji vzala Alice, a ne ta stará škatule z třistased-mičky.

Večer zavolala máma. Volal bych i sám, prostě jsme to takhle měli nastavený, pravidelný nedělní rekap.

33

Hot Boys

„Tátu zase bolí klouby. Dělá, že nic, ale já dobře vidím, jak cho-dí. Říkám mu, že ho umělý kloub nemine, ale jako bys ho neznal. Pajdá a smrdí mastí, ale né, nic mu není.“

„To je těžký, mami, je to dospělej chlap, nemůžeš ho nutit.“„Já vím. Je toho na něj moc. V obchodě pořád tahá těžké věci,

sice tam má toho pomocníka, mladýho Josepha od paní Arlinové, ale však víš. Je to cizí člověk. Pořád ho musí kontrolovat a vů-bec.“

Tichá výčitka byla opět patrná v hlase. Proč tu nejsi, abys tátovi pomohl. Pro koho to asi budoval, kdo má převzít štafetu.

Mlčel jsem. Nebylo co říct. Věděl jsem, že Aidan má stran ocase-ní za pultem rodinnýho železářství tentýž názor jako já. Ale mámě jsem to říct nemohl. Nebylo lehký odejít a zlomit tátovi srdce tím, že já nebudu další Raines v podniku. Bolelo mě to, bolelo to i jeho, ale jakmile jsem to rozsekl, měl jsem pocit, jako by mi z krku spadl velkej těžkej obojek. Nedokázal jsem si ho znovu nasadit. Neuměl jsem si to ani představit.

„To je to tak hrozná představa?“ „Je, mami, prostě je.“ Tuhle de-batu jsme vedli pořád dokola.

„Málem bych zapomněla…“ máma se dramaticky odmlčela. Houby zapomněla, na to ji znám moc dobře. Přijde zlatej hřeb pro-gramu.

„Anabell Coldwellová se bude vdávat. Bere si toho tvýho spolu-žáka ze střední, jé, jak jen se jmenuje… Ben?“

„Bill?“ nadhodil jsem.„Jo! Ten chlapec doktora Hauptmanna. Taková milá holka, tys ji

přece taky znal, ne?“A neudělal jsi jí šest dětí a ze mě nadšenou babičku.„Jo, mami, znám ji,“ řekl jsem a natáhl se pro novej balíček ci-

garet.Anabell Coldwellová ji má zrzavou, a co se mě týče, ať si ji

Bill Hauptmann třeba naloží do octa. Kdysi jsem jí schválně udělal krásnej cucfl ek a od jejího táty dostal zaslouženě přes hubu, proto-že pak musela zpívat v kostelním sboru s šátkem kolem krku, vel-kým jako pončo.

34

M T. Majar

Vsunul jsem si cigaretu mezi rty a cvakl zapalovačem, zatímco se máma rozplývala nad představou svatebního dortu.

„Christophere, ty kouříš?“ To zdvižený obočí jsem viděl tak jas-ně, jako by stála metr přede mnou. Automaticky jsem natáhl ruku do strany a za záda a hned si uvědomil, jak směšný to je.

Zhluboka jsem potáhl.„Jo, mami. Kouřím.“Taky se svlíkám za prachy.Máma se nadechla, ale nakonec vypustila vzduch v dlouhým po-

vzdechu. Možná jí něco v mým hlase naznačilo, že tiráda na toto téma bude zbytečná. Byla by. Až budu chtít přestat, přestanu. Teď budu kouřit, až se budou hory zelenat.

Což jsem udělal. Než jsem šel spát, bylo zase půl krabičky v háji.

Ve vzduchu pondělního rána bylo jasně patrný, že léto skončilo a podzim je za rohem. Nevadilo mi to, naopak. Mám podzim rád. Sice jsem nebyl dvakrát urvanej z blížících se dvaatřicátin, ale ji-nak je to moje nejmilejší období roku.

Zapnul jsem si sako obleku, přehodil přes rameno dlouhej po-pruh tašky, co nosím do práce, a spokojeně dupal ulicí. Někdy jsem si vzal taxi, ale byly dny, jako je tenhle, kdy jsem prostě chtěl jít pěšky. Dny, kdy svítá o něco dřív, nebo tak nějak.

Kavárna Louvre byla narvaná lidma jako každý ráno. Obzvlášť to pondělní. Spokojeně jsem stál ve frontě, protože tady se nikdy dlouho nečekalo. Několik prodavačů kmitalo za pultem tempem, který jsem jim takhle brzy po ránu záviděl. Vždyť je sotva půl de-vátý, proboha. Stálo mi to za to, zdejší káva byla prostě božská a přísahám, že slovo „božská“ používám tak málo, jak jen můžu, i ve svý vlastní hlavě. Tahle káva si to ale zasloužila.

Holka v zástěrce a s malým, stejně laděným čepečkem – nebo co to přesně bylo – se na mě krásně usmívala a já měl chuť usmívat se na ni. I kvůli tomu kafi . Nechal jsem jí na pultě o dost víc, než kolik můj ranní životabudič stál, a ještě se za ní s úsměvem otáčel, když na mě volala a mávala drobnýma v prstech. Naposledy jsem

35

Hot Boys

se na ni zakřenil, pokrčil rameny a otočil se ke dveřím… a narazil do ženy, která právě vcházela.

„Do pr… hm. Já… omlouvám se. Jste v pořádku?“ Nejdřív jsem zkontroloval, že víčko na kelímku s kávou stále drží, a až pak se na ni podíval.

Já ji poznal hned, jí to trvalo o dvě vteřiny dýl, zřejmě kvůli těm brýlím, co do práce nosím. Celej den mi čočky v umělým kancelář-ským osvětlení prostě nedělají dobře.

Oběma se nám změnil výraz ve stejným okamžiku. Koukal jsem na ni a ona na mě a úspěšně jsme blokovali vchod.

Jaká je, kurva, pravděpodobnost, že potkáte v tak velkým měs-tě jednu a tutéž osobu během necelých osmačtyřiceti hodin? Vypadala, že o tom taky přemýšlí. A Murphy se někde určitě chechtá a dopisuje další zákon.

„Byla jsem doteď. Koukám, že pěkný den mi právě skončil,“ mračila se na mě. Sjel jsem pohledem z jejího nakvašenýho obliče-je a uvědomil si, že to víčko tak úplně netěsnilo. Pěknej světlej ka-bátek měla na levé klopě límce politej. Krucifi x.

„Taro? Já tě polil,“ řekl jsem, natáhnul ruku a přejel přes tu skvr-nu dlaní.

Odskočila, jako by ji uštknul had, a praštila se o hranu otevře-ných dveří za sebou.

Automaticky jsem zvedl ruku a o krok ustoupil.Co to je, sakra? Je to ve mně? Neříkám, včera jsem to s Alicí

přepískl a vím to, ale takováhle reakce z letmýho dotyku? Navíc vypadala opravdu vykolejeně, vyděšeně.

Koukali jsme jeden na druhýho. Dnes měla vlasy stažený z ob-ličeje do gumičky. Okrouhlou tvář měla bledou, s pár pihama na nose. V tlumených světlech klubu nebyly vidět. A ty oči nemá hně-dý. Má je hnědozelený. Stále schovaný za obroučkama brýlí, ale v ranním slunci a i díky tomu, že je měla doširoka otevřený, jsem tu napůl zelenou duhovku jasně viděl.

„Promiň,“ řekl jsem tiše.Vypadala, že ji to překvapilo. Pomalu kolem mě prošla a posta-

vila se do fronty, hlavu skloněnou.

36

M T. Majar

Vyšel jsem na ulici a zůstal stát před výlohou. Zahleděl jsem se přes vyleštěný sklo do kavárny, na její siluetu. Stála kousek ode mě, ruce v kapsách, kabelku přes rameno, světlý culík až pod lo-patky.

Otočila hlavu a zadívala se přímo na mě. Myslím, že ani jeden z nás v tuhle chvíli nedokázal přečíst výraz toho druhýho.

Obrátila se zpátky k prodavačce a já se pomalu odlepil z místa.

3.Mitchell – Public Accountant Corp. získal díky Nicole novýho kli-enta, místní větší stavební fi rmu. Nicole proplouvala chodbama a nosila se jako pětka do záložny. „Burlaci“, včetně mě, strávili pondělní den v zasedačce nad jejich mzdovou agendou, daňovou evidencí a přemýšlením nad ekonomickým poradenstvím, který nejvyššímu stavaři přivodí fi nanční orgasmus.

Švihl jsem tužkou o stůl, zaklonil se na židli a sundal si brýle z otlačenýho nosu. Promnul jsem si oči a mžoural na bandu kolem kulatýho stolu. Měli jsme toho dost všichni.

„Pánové… a dámy,“ honem dodal Steve, obtloustlý a připlešlý kolega, „mám toho tak akorát. Kdo jde večer na panáka?“

Anabel se vykroutila ze židle a protahovala se, jako by hodlala začít cvičit aerobik. Steve ji nenápadně pozoroval a Rita, naše hlav-ní účetní hlava, náš mozek a naše spása, kdykoliv teklo někomu do bot a lítala mu desetinná čárka, ho pozorovala, jak ji pozoruje.

Já pozoroval, jak se ve večerním vánku hýbou vertikální žaluzie, a to bylo v tuhle chvíli moje maximum. Byl jsem dolámanej, ztu-hlej a unavenej.

Frank a Alvin, moji kolegové a občasní sparingpartneři pro chlas-tací maraton U Davea, do sebe šťouchali čely, něco si s pochech-táváním sdělovali a podle toho, jak házeli okem po Anabel, fi nální rozpočet z dnešního dne fakt neřešili.

Zvedl jsem se ze židle, došel s mobilem v ruce k oknu a zku-sil znovu zavolat Alici. Nebrala mi to, můra. Potřetí a dost, umínil jsem si. A to jsem ji chtěl vzít na večeři, uhladit hrany, otupit ostří, abych tak řekl. Přiostřil jsem ho až dost.

„Na panáka bych šla, ale ne k Daveovi, tam jsme furt. To prostře-dí mě irituje,“ hlásala Anabel a protřepávala si vlasy rukama. Alvin se málem převrátil na židli a postarší Rita na ně házela znechuce-ný obličeje. Pozoroval jsem cvrkot a poslouchal vyzvánění, na kte-

38

M T. Majar

rý nikdo nereagoval. Zaklapl jsem mobil a nalil si z barelu vodu do kelímku.

Dovnitř vjel malej Rick s takovým správně praštěným vozít-kem, na kterým vozil poštu a dokumenty z jednoho oddělení do druhýho.

„Hele, Rickie, ty s náma půjdeš k Daveovi ne? Dát si pivko, mrknout na zápas, poplácat pár prdelek, co?“ Frank stejně jako všichni v místnosti i ve fi rmě sakra dobře věděl, že je Rick čtyř-procentní a podnik, jako je hospoda U Davea, je spíš jeho noč-ní můra.

„Plácnu tu tvoji, brouku, jestli vyšpulíš,“ schválně zavrněl Rick a obíhal kolem stolu, pokládal na něj papíry a nejrůznější kance-lářský píčovinky na zítřejší ranní brífi nk. To, že je gay, nezname-ná, že nemá vkus a bere kdeco. Franka by se nedotkl ani dvoume-trovou kopřivou. Frank to nevěděl, takže mu ztuhla čelist a Alvin se rozchechtal.

Rick objal Anabel kolem ramen a společně se zadívali na ty dva.

„Kámoš mi tuhle povídal o moc prima podniku, bohužel teda až na druhým konci města.“ Rick se tulil k Anabel a ona jej obja-la kolem pasu. Holky a gayové, to je prostě symbióza. Rick ji dr-žel přesně tak, jak ti dva nikdy nemohli, a věděl to a dával jim to sežrat.

„To nevadí, že je to na druhý straně. Jestli je to tam fakt pěkný, vezmeme si taxík. Ne?“ Anabel se začala pohupovat a Rick s ní. Vzal ji kolem pasu a začali spolu tančit tělo na tělo a přehnaně šaš-kovat. Alvin konsternovaně zíral na Anabeliny půlky, jak se v úzký sukni vlní sem a tam.

„To si piš, lásko. Navíc tenhle podnik si užijem oba, ty i já,“ za-vrněl Rick a při tanci ji líbnul na tvář.

„Jo? Jak to?“ Anabel se na něj usmívala a cíleně dráždila ty dva mameluky u stolu. Znovu jsem se napil vody.

„Je tam pánskej striptýz,“ uprskl Rick a oba se rozhihňali. Já se rozkašlal, jak mi hlt vody zaskočil.

„Fakt? Jak se to tam jmenuje?“ kulila Anabel oči.

39

Hot Boys

„Ježíš, já ti teď honem nevim… Red Dog, nebo tak nějak. Ale to je jedno, pánskejch stripů tu moc není. To najdem. A dneska večer mají představení.“

„Tak to vezmem i Chrise, ne? Tomu se to bude taky líbit,“ za-mrkala na mě Anabel řasama a Rick po mně hodil okem. Z té naší malé habaďůry tenkrát měl stejně blbej pocit jako já.

Z představy, jak by se mi asi líbil Red Wolf s nima v závěsu, se mi udělalo blbě.

Jo. Dneska je tam, pokud se nepletu, Seth a Dennis. Ve všední dny máme takový zkrácený verze. Plná akce je vždycky v sobotu, to jsme na place všichni.

Jestli si z toho Rick hodlá udělat putovní místo, tak jsem v pr-deli.

Vykašlal jsem zbytek vody a utřel si prstem koutky očí.„Hele, Chrise představa stripu přímo rozplakala,“ culila se

Anabel a i Rita koukala pobaveně.Posbíral jsem zbytky důstojnosti, obkročmo se usadil na židli

a začal hrnout svoje papíry ze stolu. „Vy tři si jděte, kam chcete. Já jsem dneska Daveův člověk,“ řekl

Alvin a plácl dlaní do Frankovy natažené ruky. „Máš recht, na chlupatý prdele fakt nejsem zvědavej, dáme piv-

ko. Nebo dvě. Nebo tři,“ hýkal Frank a já se kousl do rtu, abych na tu chlupatou automaticky nereagoval. Měl by vidět tu moji, vyleš-těnou jako bowlingová koule. Jedna z mála jistot mýho světa byla ta, že Frank můj nahej zadek v životě neuvidí. Rogerův podnik byl tak daleko od části města, kde bydlím a pracuju, že jsem se cítil v bezpečí. Byl to mylnej dojem a já měl pocit, jako by všechno ko-lem mě řvalo, že je nejvyšší čas se na to vykašlat. Superman holt nemůžu bejt nafurt.

Ricky, můj malej přihřátej osobní kryptonit. Zamračeně jsem koukal, jak si zrovna něco špitá s Anabel a vrtí prsty před rozkro-kem. Anabel se hýkavě smála a zakláněla hlavu.

Kdyby mě někdo z nich viděl při vystoupení, musel bych se nej-spíš rovnou odprásknout.

Oblíkl jsem si sako, kravatu strčil do kapsy a šel pryč.

40

M T. Majar

* * *„Cože??? No tedy… kurva, to jako fakt? Fakt? No já se poseru, no to mě vomej, ty vole.“

Sethova slova tesat do kamene a zanechat příštím generacím.„Dřepni na zadek a poslouchej,“ zavrčel Roger a mávl rukou

s cigárem směrem k Ottisovi.Ottis se opíral o stolek s velkým zrcadlem a znovu nás všechny

přejel pohledem.„Máme na to, baj voko, tak měsíc a půl. Nic moc času vymyslet,

nazkoušet a vypilovat choreografi i. Abyste se tam nemotali jako špína v kýblu,“ řekl Ottis a začal nám jednomu po druhým podá-vat nějaký papíry. Zahlídl jsem fotky a barevný nápisy, vypadalo to jako informační plakátky, nebo tak něco.

Seth si to prohlížel s rozzářenýma očima a zíral na Ottise se zbož-ným výrazem jako pes čekající na aport.

„A to je teda něco jako regionální kolo? Pro jak velkou oblast?“ nedokázal zůstat v klidu a chodil a dupal šatnou sem a tam.

Normálně tu ani v šatně nekouříme, ale tohle nebyla normální si-tuace. Otevřel jsem nehtem zippo a zapálil si. Kouřili jsme tu s Ro-gerem sami dva, zbytek byl zdravej až na půdu. Dnes nám to kupo-divu prošlo. A já hlavně potřeboval tu svou bílou berličku.

To poslední, co mi teď chybělo, byl Strip Championship 2011, díky kterýmu šel Seth do vrtule. Nejen on, jak jsem se tak rozhlí-žel. Jamie vypadal natěšeně zrovna tak, Dennis v duchu počítal, co mu to hodí, a Frankie v duchu počítal kroky už teď.

Já počítal s tím, že brzo začnu řvát.„Tyhle regionálky proběhnou po celých Státech, my patříme do

oblasti Wisconsin, Illinois, Missouri, Minnesota a Iowa. Potřebujou to obsadit, a tak nabídli účast i poloamatérským souborům.“ Ottis mluvil a pomalu se prohraboval papírama ve své ruce.

„Jak poloamatérský, ty vole, to ještě něco uviděj, uvidíš,“ Seth zaťal svaly na rukou a začal kroužit pánví, Jamie se okamžitě chyt-nul a blbli oba, prohýbali se v bocích a třásli zadkem a vlnili se je-den o druhýho. Frankie se křenil a mával rukama se stisknutýma pěstma před hrudníkem. Teď fakt vypadal trochu jako retard.

41

Hot Boys

„Nechte toho, kašpaři. Pořád máme status poloamatérského sou-boru. Takže se sem přijede v sobotu mrknout nějakej chlápek z po-řádajícího výboru týhle monstrakce. Podívat se, jestli nejste úplní žabaři, jestli vás můžou pustit na pódium s ostatníma.“

„No ty krávo, no to mě vojeď z boku, bude zírat, vole, jsme lep-ší než profíci, rozumíš!“

Je dobrý, že se Seth neživí mluveným slovem. Žral by suchej chleba.

„Hele, a pro postup do národního fi nále je zapotřebí co?“ Dennis si zachovával chladnou hlavu a nejspíš mu cvakala kalkulačka v hlavě. Roger se na něj zadíval stejně jako já, myšlenky nám šly stejným směrem. Myslím, že čekal, za jak dlouho si Dennis řekne o víc peněz.

No, taky bych se nebránil, ale v týhle chvíli ne. Chtěl jsem s Ro-gerem hodit řeč o tom, že to pomalu zabalím, ať si kluci najdou no-výho do pětky. To poslední, co jsem teď chtěl, bylo jít blbnout na veřejnou akci, který se určitě chytnou média.

„Bude tam televize, Ottisi?“ zeptal jsem se a ostatní se na mě za-dívali. Zřejmě je to ještě nenapadlo. Ozvalo se krátký zahvízdnutí.

„Jo! Slečna reportérka s mikrofonem, olala. Hlavně ať se na nic neptá Frankensteina, ty vole. To by bylo dílo.“ Dennis se pitvořil a mával zaťatou pěstí Jamiemu před obličejem, jako že drží mikro-fon. Něco mu šeptal a Jamie se rozesmál.

„Neboj, modelko, určitě bude. Budeš moct blejskat koulema na kameru.“ Seth si evidentně hodlal nablejskat vlastní.

Neodpověděl jsem mu a koukal na Ottise. Je náš choreograf a zdá se, že z něj bude i manažer. Pochybuju, že Roger by na to-hle měl čas. Ottis uměl, kdysi dávno tancoval sám a Hot Boys pro něj byli něco jako koníček. Navíc to uměl s lidma. Když přišel Seth s tím, že bude nad pódiem poletovat zavěšenej na lanech jako pad-lej anděl, dokázal mu v klidu a bez emocí vysvětlit, jaká je to kra-vina. A Seth to vzal poněkud líp, než když mu Dennis bez okolků vpálil, že na anděla s ocasem, co se bimbá ve vzduchu, nejsou ani ty nejzoufalejší ženský zvědavý.

„Je to dost pravděpodobný. I když spíš vysílání někdy pozdě

42

M T. Majar

v noci a s hlavníma zprávama fakt nepočítej, ale vcelku bych si na to vsadil.“ Ottis se znovu opřel, založil si ruce i s hromadou papírů do podpaží a koukal z jednoho na druhýho.

Super. I kdyby to měl vidět jeden jedinej člověk z River Falls, bude to stačit. Tak daleko od domova jsem zase nebyl.

Anebo někdo z práce. Kurvafi x!„Co se šklebíš, Chrisi? Na kameru budeš vypadat žůžově,“ za-

šišlal na mě Seth. Byl tak rozjařenej, že zapomínal, že se nemáme dvakrát v lásce. Jestli čekal, že mu začnu oplácet, jak báječně bude naopak vypadat on, tak to se sekl. Z představy svýho zpola zakry-týho rozkroku na obrazovkách napříč zemí jsem se orosil.

Že bych udělal Fantoma opery? Mickyho Myerse? Brankáře chi-cagských Blackhawks? Prostě, do prdele, kohokoliv s maskou?

„Jo, ještě něco,“ Ottis se odmlčel. „Nejlepší tři soubory budou mít na konci soutěže znovu číslo. Se závěrem ,do plnejch‘. A teprve pak se určí vítěz.“

Chvíli bylo ticho. Pak se Seth rozchechtal, Rogerovi cukaly koutky, Ottis se vší si-

lou snažil o bezvýraznej obličej. Jamie se snad červenal, Dennis přemýšlel, nakolik si otaxuje nahýho ptáka, a Frankie vypadal spo-kojeně, protože sundat prádlo zvládne i on levou zadní.

Já překousnul fi ltr.„Do plnejch“ znamená do naha. Naše čísla končila vždycky tak,

že rozkrok byl i bez prádla něčím zakrytej. I kdyby jen vlastní dla-ní. Tohle znamenalo, že se prostě musíš postavit v plný parádě.

Že jsem se rovnou nedal na live show.Chlapi začali mluvit a řvát jeden přes druhýho.„Muháháhé!“„Já nevim, co? Jako tohle už je docela dost, ne?“„By měla televize něco zaplatit, ne? Tohle vysílat zadarmo…

jako zadarmo pro nás, rozumíš.“ „Vedle Frankieho budem všichni jako batolata.“„Tak malýho ho teda nemám, hele, mluv za sebe. Hele, kou-

kej…“„Di s tim někam!“

43

Hot Boys

„Vole, to vysílat naostro nebudou, daj ti pod pupek takovej ten rozostřenej pás, si viděl teďkom Kutchera v show u Ellen, ne?“

„Sám seš rozostřenej, vole.“Seděl jsem a nic neříkal. Nikoho z nich vůbec nenapadlo pochy-

bovat o tom, že se mezi poslední tři dostanem. A jelikož se mi fakt musí posrat kdeco, tak se vsadím, že jo.

„Už se ví, kdo je přihlášenej? Proti komu budem jako to… sou-těžit?“

„Ofi ciální stránky jsou spuštěný, počkejte… jen na to najedu,“ Ottis si dřepnul ke stolu s notebookem a šmejdil prstem sem a tam.

„Ještě to není uzavřený, ale tadyhle nalevo jsou prokliky na jed-notlivý regionální kola. V tom našem je zatím přihlášených osm souborů, potřebujou devět. V sobotu se uvidí, jestli tím devátým budeme my.“

Ottis se opřel a četl z obrazovky a ignoroval mačkání a strkání za svou židlí. Já se z té své nezvedl, plácal jsem se po kapsách a hle-dal cigára.

Roger přišel až ke mně a natáhl ruku s vlastním balíčkem. Beze slova jsem si jedno vytáhl.

Koukal jsem na něj a on na mě. „Takže, co tu máme… Ladies Dreams z Ottawy, Chilli Peppers

z Milwaukee, El Magico z Kansas City, pak Superdancers z Gre-en Bay, First Strip Club z Duluthu, Falling Angels z Minneapoli-su a poslední dva jsou Your Passion z Jacksonville, a jestli koukám dobře, Guilty Pleasures ze St. Louis.“

„A Hot Boys z Chicaga, jasněěě!“ Seth dneska nepotřebuje žen-skou, udělá se sám.

Abych na chvíli utekl všeobecnýmu nadšení, vyšel jsem po scho-dech ze šatny a opřel se o zeď kus dál v chodbě.

Roger přišel pomalu za mnou, v ruce cigaretu a popelník a opřel se naproti.

„Kdy jim to chceš říct?“ zeptal se a zadíval se průchodem do klu-bu. Pak zpátky na mě.

„Chtěl jsem co nejdřív, ale teď…“ potáhl jsem z cigarety a zastr-čil si vlasy za uši.

44

M T. Majar

„Nemá cenu po tobě chtít, aby sis to ještě rozmyslel, viď?“ řekl a prohlížel si mě.

„Cítím se na to najednou starej, Rogere. Už to prostě nejde. Víš, že v krvi to nemám, a dělat to dál ,na sílu‘ nemá cenu, je to poznat.“ Poprvé jsem pojmenoval nahlas to, na co jsem v posledních týd-nech myslel. „Jak mě má někdo brát vážně, když tu vystrkuju zad-nici. Jak si mě má někdo vážit,“ dodal jsem tiše.

„Ale nech toho, zas to nepřeháněj. Zrovna ty seš ten poslední, kterej tohle potřebuje řešit. Nemyslíš? Ženský na tebe berou nejvíc ze všech,“ usmál se.

„Ale jo, ale to přece není všechno. Těžko mezi nima najdu tako-vou, co…“ nedořekl jsem to, radši jsem dál tiše kouřil.

„Rád bys poznal svoji Marnie?“ Roger na mě koukal a výrazem mi najednou připomněl tátu.

„Ne, já… já vlastně nevim. Víš, kolik mi bude, a mám prostě po-cit, že bych se měl pohnout někam dál. A nejsem si úplně přesně jistej kam,“ řekl jsem mu naprosto upřímně.

„Jo, tak to si fakt najdi ženskou. Ta s tebou bude hejbat tak, že se nepostačíš divit,“ uchechtl se Roger. Ale i když ho někdy Marnie roztáčela jako káču, nevypadal nespokojeně. Vlastně na-opak.

Usmál jsem se na něj a pokrčil rameny.„Vydrž to do Vánoc, Chrisi. Jestli se to v sobotu odklepne, je to

pro kluky šance. Můžou se dostat dál, když budou chtít. A já za ně spíš seženu nováčky, když budou mít Hot Boys trošku jméno. Tak nějak mám pocit, že kdybych to tu se stripem zabalil, tak mi odtud Marnie uteče,“ usmál se.

Natáhl jsem k němu ruku, přidržel mi popelník a já odklepl.„Dobře. Ale jen kvůli tobě. Po Vánocích skončím. Neříkej jim

to, zbytečně bysme se štěkali.“„Neřeknu. A ty slib, že ty poslední měsíce budou stát za to.“

Koukal na mě s úsměvem a skoro dokouřená cigareta mu visela z koutku úst.

„Slibuju. Budu se vlnit líp než Mata Hari,“ zakřenil jsem se na něj.

45

Hot Boys

„OK. Tak pojď, šťastný novinky ještě dneska neskončily,“ Roger na mě mrknul.

„No neblázni. Jestli máte s Ottisem ještě něco v rukávu, tak na toho blonďatýho Kena budete nejspíš muset hodit síť.“

Vešli jsme zpátky do šatny a já se posadil na svou židli.„Už jsi jim to řekl, Ottisi?“ Roger zamířil k němu a oba se na nás

na všechny zadívali.„Jelikož není moc času, musíme se preventivně připravit na to,

že budete ta devátá skupina.“ Ottis se zvedl ze židle a postavil se vedle Rogera. Seth zvedl obě ruce, palce nahoru.

„Potřebujete promo fotky. Na ty webovky, na plakáty, trička, prostě PR věci. Roste z toho docela velkej podnik,“ Ottis si od-kašlal.

„Roger na to uvolnil jistou částku, v jejíž návratnost v dlouhodo-bějším horizontu doufá,“ zašklebil se na Rogera a pokračoval, „nic-méně na profi fotografa někde v atelieru to zase není, že. Prachy budou potřeba a nemůžeme je vyplácat na jednu věc. Takže máme domluvenou fotografku, fotí pro nějakej plátek a je schopná udělat kvalitní fotky, takový, jaký potřebujeme.“

Všichni ho poslouchali, špendlík by bylo slyšet spadnout. Seth do těch rozcapených čelistí brzo chytne křeč.

„V sobotu se tu sejdem po poledni, bude nachystaný pozadí, scé-na přímo na pódiu, a ta kočka vás nafotí. Zůstane tu pak až do ve-černího představení a ty nafocený fotky fofrem v kompu zpracuje, ať je to připravený. Zaúkoloval jsem zeťáka, chystá i naše vlastní webovky, takže to tam pak napasujem rovnou, už na předchysta-ný stránky.“

„Hele, a jak ty fotky budou vypadat? Máme si koupit něco na sebe, nebo jak jako?“

„Ne, ,pracovní‘ oděv máte,“ uchechtl se Ottis a pár hlasů se za-smálo s ním.

„Skoro každá skupina má fotky čertvíproč ve světlých, odrba-ných džínách. Takže my ne. Další věc, ze který bych blil, jsou ty žlutý pracovní přilby. Nic ve zlým, Frankie, vím, že to normálně nosíš v práci, ale vy si tu na partu vysvalených dělňasů hrát nebu-

46

M T. Majar

dete. Já to ještě promyslím, do soboty čas. Vy tu buďte kolem dru-hý a načinčaní, oholení. Všude.“

„Hele, Ottisi, budeš to kontrolovat, jo? S pinzetkou, jo?“ Dennis a Jamie do sebe šťouchali rameny jako dva puberťáci.

„Spíš s letlampou, chlapče,“ odvětil vcelku klidně Ottis a zakla-pl notebook.

Zbytek týdne utekl jako voda. Ve čtvrtek jsem vystupoval s Fran-kiem, v obvyklé všednodenní zkrácené verzi, co má nalákat na so-botní večerní představení. V závěru čísla jsem přilezl po čtyřech k okraji pódia, posadil se na paty a začal se rytmicky houpat nahoru a dolů, záda propnutá, vyšpulenej rozkrok, obepnutej v elastických minišortkách se síťovanýma polokoulema na zadku.

Měly proti tangám jednu velkou výhodu, a ne, víc látky to neby-lo. Za pasem mi pěkně držely bankovky, nepadaly a já to pak ne-musel sbírat jako pitomec. Byl to docela pohodovej večer a já si to nakonec i užil. Možná proto, že už jsem se rozhodl, že jsem to roz-sekl, jsem měl najednou pokoj a mír v dušičce. Plus pěknejch pár dolarů v kapse.

Když se daří, tak se daří, takže mě moc nepřekvapilo, když jsem se pak později v noci srazil u vchodových dveří s Alicí, která se od-někud vracela. Nadávala mi celou cestu do schodů, gestikulovala, vyhrožovala a voněla jako samo nebe. Když prohlásila, že už na ni v životě nešáhnu, prostě jsem ji popadl a přehodil si ji přes rameno. Ignoroval jsem, jak mi pěstma a kabelčičkou buší do zadku, a od-nesl ji k sobě domů.

A udělal jí to tak, jak to chtěla. Jak si zasloužila. V sobotu krátce po druhý jsem prošel dveřma do baru a zadíval

se na scénu před sebou.Na pódiu bylo zavěšený bleděmodrý plátno, na který z obou

stran svítily dva velký refl ektory.Mezi nima stál na stojanu foťák.Došel jsem k baru a opřel se zadkem o stoličku. Ottis vyšel

z chodby spolu s nějakou ženou, kterou lehce přidržoval za před-loktí a tělem mi kryl výhled. Společně vystoupali na pódium.

47

Hot Boys

„Mohlo mě to napadnout, že to na vás zkusí. Počkejte radši tady, já vám je sem pošlu, až budou nachystaní.“

„Já se omlouvám, hm. Normálně se zase tolik nečervenám, ale tohle tedy,“ řekl povědomý hlubší ženský hlas.

„Jsou horší než puberťáci, a já to měl předvídat, že se před váma ukážou už v šatně. Opravdu se omlouvám.“ V tu chvíli už jsem vě-děl, koho uvidím, a tak jsem měl čas si nasadit bezvýraznej obličej, když jí Ottis smířlivě přejel po paži a seběhl z pódia.

Tara si promnula dlaněmi obě ramena, zakroutila hlavou a od-kašlala si. Rozpačitě si přejela rukou temeno, uhladila vlasy, uvol-něné z copu. Teprve pak si mě všimla. I ona na mě musela být připravená, musela vědět, že se tu uvidíme. Koukala na mě stejně bezvýrazně jako já na ni.

„Ahoj,“ řekl jsem první. „Nechce se mi prostě věřit, že by v ce-lým Chicagu nebyl k mání jinej fotograf,“ dodal jsem a pomalu do-šel až k okraji pódia.

Zvedl jsem hlavu a díval se na ni. Dneska měla džíny, tenisky a košili, rukávy ohrnutý až nad lokty. Jednu ruku dala v bok a uka-zováčkem druhé si posunula brýle na nose. Všiml jsem si dlouhý jizvy na vnitřní straně předloktí.

„Jo, k neuvěření, viď? Škoda že nemám v ruce kafe.“ Koukala na mě bez mrknutí.

„Ten kabát mě mrzí. Zaplatím ti čistírnu, jestli chceš.“ Nespadl jsem z višně? Co to melu? Vrazili jsme do sebe přece vzájemně. Nemusím si tu hlavu sypat popelem až tak moc.

„To opravdu nemusíš. Šikovné děvče si s jedním fl ekem docela poradí.“ Zastrčila si ruce do kapes a přešla k foťáku.

„Co tu děláš?“ zeptal jsem se tiše.„Fotím. Tedy, budu. Pokud to ty a tví kolegové zvládnete,“ řekla

a už zase měla v hlase náběh na pichlavej tón.„A ty to zvládneš? Myslel jsem si, že to poslední, co bys chtě-

la fotit, jsou naše nahý zadky. Když vezmu v potaz náš rozho-vor před týdnem, fakt nechápu, co tu děláš a kdo tě do toho uvr-tal. A proč.“

„Uvrtala mě Janice, které se zdejší majitel – Roger? Jo, Roger –

48

M T. Majar

svěřil, že by rád fotky celého, hm, souboru. Tak to dopadne, když se své fanynce dostatečně nevěnuješ a necháš ji tu opuštěnou klá-bosit se šéfem u baru.“

„Jo, měl jsem si ji vzít domů a zavřít do klece.“„Z toho by byla určitě nadšená.“„Myslíš? Pochcípaly mi i rybičky.“„Kytky zalejváš?“„Jedna ještě roste.“„Pak bys to zvládl. Přiznejme si, že Janice moc nepotřebuje.“„Souhlasím,“ usmál jsem se a ona zvedla koutek úst. S trochou

dobrý vůle by se to za úsměv dalo považovat.„Mohla jsi to přece odmítnout,“ pokračoval jsem. „Roger tohle

kdovíjak nezaplatí, víš to, viď?“ Vyhoupl jsem se na pódium ved-le ní.

„Jo, vím. To mi řekl hned. Možná právě proto jsem to já, a ne někdo jinej. Mně o prachy nejde,“ odpověděla mi, přešla k foťáku a posunula si brýle nad čelo. Sklonila se a zadívala do aparátu, po-otočila objektivem, mírně celý přístroj posunula.

„Tak o co teda?“ Došel jsem pomalu k ní.Zvedla ke mně hlavu a já jí poprvé viděl do očí bez clony brý-

lových skel. Měla je široký, kulatý, olemovaný hustýma řasama. Nebyla nalíčená, a přesto vypadala tak uhlazeně, upraveně, nevím, jak to říct. Asi se tomu nevyhnu, takže… byla hezká. Ve světle re-fl ektorů jí obličej svítil, uvolněný pramínky vlasů, který ne a nedr-žely, tvořily kolem její hlavy slabou záři. Vím, že to bylo odrazem světla, ale vypadalo to v tu chvíli skoro přízračně.

Upřeně jsem si ji prohlížel, upřímně zvědavej. Zkoumal jsem ji. A užíval si, že je z toho v rozpacích. Měla trošku širší bradu, ale zase ji zjemňoval malej dolíček. Pěkný rty, ani malý, ani velký. Tak akorát. Teď zrovna mírně našpulený. Rovnej nos, hnědý, hezky vy-klenutý obočí. Ten obličej nebyl vyloženě krásnej, ale byl hezkej způsobem, kterej mě prostě nutil si ho prohlížet. Pootočila hlavu a z profi lu vypadala zase jinak. Ten nos tak rovnej nebyl, uprostřed měla malej hrbolek, asi jako po zhojené zlomenině. Sám jsem si nos kdysi zlomil taky, teda, ať nekecám, zlomili mi ho, a když to

49

Hot Boys

srůstalo, měl jsem na něm podobnej hrbol. Teď už tak patrnej ne-byl, ale já jej nahmatal pořád.

O kousek ucouvla, tak, aby mezi náma stál stojan s foťákem.Odkašlala si, než promluvila.„Fotím pro jedny místní noviny. Nic velkýho, prostě fotky k člán-

kům. Baví mě to, ale ne tolik, jako mě baví focení podle sebe. Jednou bych ráda vlastní atelier a prostě, každá zkušenost dobrá. Jméno budu mít na fotkách, bude to u vás na webu a… zkrátka proto.“

Odmlčela se, jako by toho řekla už dost. Což je pravda, bylo to nejvíc, co jsem od ní doposud slyšel, a já se přistihl, že mě baví ji poslouchat. Bylo docela fajn slyšet ji mluvit normálně. Nerejt do mě.

Otevřel jsem pusu, ale to už do sálu vlítnul Ottis a zařval, ať pa-dám do šatny, že se čeká jen na mě.

„Tak, hm, uvidíme se,“ řekl jsem chytře, přešel pódium dozadu a seběhl schůdky do zákulisí. Prošel jsem chodbou do šatny a by-lo mi divně. Možná jsme se měli radši zase rafnout. Kdybych byl opět nasranej, neděsilo by mě tolik, jak mě má za chvíli fotit. Hrozil jsem se toho, co si Ottis s Rogerem vymysleli.

V šatně byla rozchechtaná atmosféra, Frankie a Jamie byli zrud-lí od smíchu a Seth s Dennisem se tvářili tak poťouchle, jak to umí jen oni dva.

„Co je? Co se tak šklebíte?“ zeptal jsem se a sundal si bundu.Jamie znovu vyprskl a Ottis zavrčel.„Hergot, tak už toho nechte, jako by vám bylo deset.“„Kdyby nám bylo deset, tak by si slečna fotografka takovýhle

pokoukáníčko rozhodně tak neužila,“ zaprskal Seth a znovu se roz-chechtali.

Otočil jsem se k nim s otázkou v očích, obočí zvednuté.„No, chm, řekněme, že poprvé v životě viděla klubko jednoo-

kejch hadů, hehehe.“Nevypadalo to, že by se hned tak uklidnili. Chechtali se jako

blázni a plácali dlaněma o sebe.Ottis zakroutil hlavou a prohodil směrem ke mně:„Všichni měli kalhoty i prádlo dole, když jsem ji sem přivedl,

50

M T. Majar

abysme se domluvili. Co ti mám povídat.“ Otočil se a já se začal culit taky. Člověk nemusí mít kdovíjakou představivost, aby si ta-kovouhle scénku užil. I když jen zprostředkovaně.

„Škoda, žes tu nebyl, kámo.“ Ještě že jsem tu nebyl.Otázka je, co si pro slečnu fotografku připravíme dál.„Cos vymyslel, Ottisi?“ zeptal jsem se. Do šatny vešel Roger a za

ním Marnie a oba měli v náručí igelitový obaly na šaty. Pověsili je na věšáky a Marnie začala obaly stahovat dolů.

„Přemýšleli jsme s Ottisem,“ začal Roger a Marnie si odkašlala. „A s Marnie,“ honem dodal, „a uděláme to prostě jinak. Co jsem si tak procházel stránky konkurenčních souborů a vůbec i jinejch strip klubů, ty fotky jsou pořád v podstatě na jedno brdo. Upnutý svět-lý džíny, holý hrudníky. Jak říkal tuhle Ottis, stylizace do chlapů na stavbě, montérský pásy kolem boků a helmy. Anebo bílý límeč-ky kolem krků s motýlkama. Pro vystoupení OK, ale já chci pros-tě jiný fotky.“

Odmlčel se a stáhl další igelitový obal. Koukali jsme na šaty, kte-rý byly pod obalem. Teda, vypadalo to spíš jako uniforma. K tomu bílá čepice, zlatý frčky… pilot? Uniforma pilota?

„Co ženský rajcuje nejvíc? Skrytá síla. Fešák s tušeným doko-nalým tělem v atraktivním obalu. Představa toho, co je pod šaty. Představy, jaký i to oblečení vzbuzuje,“ Roger mluvil a sundával další igelit. Marnie přikyvovala a prohlížela si nás. Dám krk na to, čí to byl nápad.

Nebyl špatnej.„A tyhle představy jim dáme. Doktor, pilot, mariňák, byznysmen

a polda. A domluvil jsem se i s Carlou a Eve, udělají vám ,křoví‘.“ „Já myslim, že oslníme víc než chlapci,“ Carla právě vcházela

do dveří za nadšenýho „jo, bejby“ a „pocem ke mně“. Spolu s Eve se vevlnily doprostřed šatny.

Začal jsem být sám zvědavej, co z tohohle vyleze.Roger sundával jednotlivé kusy oblečení a mezitím mluvil. „Z půjčovny jsem to bral rovnou tak, jak to budete mít na sobě,

s ohledem na velikosti. Takže Franken… Frankie, ty máš marínu,

51

Hot Boys

je to na fakt vysokýho chlapa a i ty boty jsou jen o číslo menší než dětský lyže, takže ty budeš ,US Navy‘. V pořádku?“

„No jasně, maskáče, to je moje,“ Frankie s pusou od ucha k uchu shrábl balík oblečení a začal se v něm přehrabovat.

„Sethe, ty budeš doktor. A je mi jedno, jestli chirurg, nebo gyne-kolog, jasný?“

„OK. Na doktory ženský berou, viď, sestřičko,“ zamručel Seth a foukl Carle do ucha. Ohnala se po něm, ale způsobem, kterej dá-val tušit, že jí ho občas foukne mezi nohy.

Celkem v klidu jsem se rozhodl, že s Carlou už spát nebudu.„Chrisi, ty si vem pilota. Jamie poldu a Dennis se nastřelí do ob-

leku. A pohněte, dětičky, čas běží.“

Musím říct, že v té uniformě jsem vypadal vážně dobře. Nejsem narcis, ale zase proč se nepochválit.

Posadil jsem se na stoličku před modrý plátno a snažil se nemr-kat v ostrým světle refl ektorů.

„Stáhni si tu gumičku, prosím tě, pilot s culíkem, bože,“ remcal Roger a já to udělal. Prohrábl jsem vlasy a pak se sehnul, protože mi gumička spadla na zem. Narovnal jsem se a dlouhou ofi nu jsem měl přes oči.

Roger po mně hodil hřeben a já se snažil narvat neposlušný pra-meny za uši.

„Bylo by lepší, kdyby ty vlasy měl dozadu takový ulíznutější, myslím,“ ozvala se Tara a já znovu zamžoural do světel. Byla scho-vaná za aparátem, a i kdyby nebyla, stejně bych na ni pořádně nevi-děl. Což bylo možná dobře.

Snažil jsem se připlácnout si vlasy k hlavě, ale nešlo to. Byly čer-stvě umytý a mám jich prostě hodně.

Tara obešla stojan, postavila se před něj a zahleděla se na mě. Koukala čistě profesionálně, jako na objekt. Projížděl jsem si vlasy prsty a snažil se o nemožný.

Chvíli sledovala moje zbytečný úsilí. Pak se sehnula a zvedla lá-hev s vodou. Trošku si nalila do dlaní a přešla ke mně.

„Ukaž,“ řekla prostě a vjela mi mokrýma dlaněma do vlasů.

52

M T. Majar

Bylo to tak nečekaný, tak… zvláštní, že jsem ztuhnul. Nejsem na dotyk háklivej a nevylítnul jsem tak jako ona, ale byl to hrozně div-nej pocit. Vlastně ani ne tak divnej jako moc příjemnej a já z toho byl zmatenej. Prohrabovat někomu vlasy je zvláštně intimní gesto a já mám docela rád, když mi do nich někdo sahá. Sám si s vlasy ženy taky hodně hraju. Při sexu. Teď zrovna nemyslím to, jak jsem je tuhle držel Alici.

Jakmile jsem to měl jednou v hlavě, nešlo to ven. Cítil jsem, jak mi bříška jejích prstů hladí kůži nad ušima, pak zabořila znovu na-vlhčený ruce do vlasů nad čelem a projela až dozadu. Chvíli tak zů-stala, obě dlaně téměř spojený.

V podbřišku mi začalo mravenčit a já si palčivě uvědomoval její hruď přímo před obličejem a lehkej tah, kterým mi mírně zakloni-la hlavu. Díval jsem se jí upřeně do očí a ona se přestala soustředit na vlasy a zadívala se do mých. Byli jsme u sebe tak blízko jako ni-kdy předtím.

V životě jsem nepřečetl jedinou knížku od Steelový. Nekoukal jsem na romantický fi lmy, z jihoamerických telenovel jsem měl opruzeniny. Prostě o sobě nemůžu říct, že bych se v životě nějak enormně dojímal či prožíval emoční vztahový kolotoče. Nemyslím, že bych byl tak prázdnej nebo jednoduchej, jen jsem k tomu zkrát-ka neměl důvod.

Možná proto mě to zasáhlo jako rána palicí a já nevěděl, co si s tím počít.

Pomalu jsem se nadechl, opatrně, abych ji nevyděsil. Stáhla ruce, poodstoupila a otřela si je o džíny. Pořád jsme se na sebe dívali a já měl pocit, že mi srdce dusá jako hiphopová písnička.

Myslím, že si nikdo ničeho nevšiml, ale já věděl, že se něco změ-nilo. A podle toho, jak mi pohled oplácela, to cítila taky.

Zadívala se mi na hruď a pak znovu do očí. Tíha předchozího po-hledu byla pryč, když řekla: „Proč si to prostě neostříháš? Vypadáš jako boss mexického drogového kartelu.“

Otočila se a vrátila se k aparátu. „Tobě se delší vlasy nelíbí?“ Musel jsem taky něco říct a byl

jsem vážně rád, že nechraptím, že zním normálně.

53

Hot Boys

„Vlastně… ne. Líbí se mi krátké,“ promluvila a já už zase viděl jen siluetu ve světle refl ektorů.

„Jasně, krátký vlasy, to je ono,“ zahučel očumující Dennis a ru-kama si přejel výbrus nad ušima. „Víš, co se říká, Chrisi, krátký vlasy, dlouhej…“ Dennis se zachechtal.

„Já myslím, že to s penisem nemá nic společného. Krátké vlasy, dlouhý rozum, je to přesně, jestli se nepletu,“ řekla Tara a já nebyl šokovanej sám.

Všichni jsme se na ni zadívali a ona se ošila.„Tak, pojďme, narovnej se a malinko předkloň. Jo. Pravý chodi-

dlo si opři o nohu stoličky a tu čepici si polož na stehno.“Navigovala mě a instruovala a já se poslušně nakláněl a vypínal

a krčil koleno a rovnal loket.„Prima. Teď takhle zůstaň a dívej se sem, dívej se na… dívej se

do objektivu.“„Dívám se na tebe,“ řekl jsem tiše. Ale nevím, jestli mě slyšela.