HUMANISTICKÁ HUMANISTICKÁ aa

BAROKNÍ LATINABAROKNÍ LATINA

dvousemestrální kurs věnovaný vývoji humanistické a barokní latiny

a latinské literatury období renesance a baroka

část první

HUMANISTICKÁ LATINAHUMANISTICKÁ LATINA

Humanistická latina v kontextu Humanistická latina v kontextu vývoje latinského jazykavývoje latinského jazyka

LATINA

archaická

klasická

vulgární

středověká

humanistická

Jazykové prvky humanistické latiny nejsouvázány výhradně na období humanismu,setkáváme se s nimi i v určitých jazykovýchútvarech a literárních žánrech latinykřesťanské a středověké (karolinskáliteratura ve Franské říši, v českém prostředípotom Kosmas, Petr Žitavský, literatura dobyKarlovy).

Antická tradice a návraty k ní v Antická tradice a návraty k ní v kulturních dějinách Evropykulturních dějinách Evropy

V evropských kulturních dějinách rozeznáváme hned několik „renesancí“. Jejich určujícím rysem je vztah ke klasické latině a antickému kulturnímu dědictví, inkorporovanému do kontextu křesťanské kultury.

Francouzský historik Jacques Le Goff v této souvislosti píše:

„ … sami středověcí lidé od 8. století až po století šestnácté budou pociťovat potřebu vracet se k Římu, jelikož cítí, že ho opustili.“

R R Karolinská renesance – obnova spisovnéEE latiny jako administrativního a

literárníhoNN jazyka

EE Otonská renesance – šíření latinské kultury

SS do oblasti Svaté říše římské národa AA německého a střední Evropy

NN Renesance 12. století – impulsy z východuCC (arabský svět), rozvoj univerzit

EE Renesanční humanismus – 14. – 16. stol.

Karel VelikýKarel Velikýr. 800 korunován římským císařem, klíčová idea jeho vlády – r. 800 korunován římským císařem, klíčová idea jeho vlády –

translatio imperiitranslatio imperii

Karolinská renesance jako Karolinská renesance jako předobraz renesančního předobraz renesančního

humanismuhumanismuEpistula de litteris colendis – impuls k

reformě vzdělanosti a obnově jednotné latiny

Dalekosáhlé důsledky:

obnova spisovné latiny, latina se stává mezinárodním kulturním jazykem Západu

opisování a komentování textů antických autorů, obnova vzdělanosti postavené na antické tradici

karolinská minuskule zakládání škol, klášterů, knihoven

karolinská minuskulekarolinská minuskule

Počátky humanismu v ItáliiPočátky humanismu v Itálii

HH předpoklady – vyspělá městská kultura vytvářenáUU vzdělanou střední vrstvou, společnost otevřenáMM kontaktům s jinými kulturami

AA průběh – zpočátku spíše národní hnutí, usilující oNN sjednocení Itálie v návaznosti na tradici římskéII říše (Francesco Petrarca, Cola di Rienzo), pozdějiSS celoevropské nadnárodní hnutí

MM impulsy – objevování, vydávání, komentování a UU překládání zapomenutých děl římské literaturySS (Francesco Petrarca, Giovanni Boccaccio)

Humanistická latina a její základní Humanistická latina a její základní lingvistické charakteristikylingvistické charakteristiky

napodobování klasické latiny, kritika středověké kultury a středověké latiny – media aetas, medium aevum)

přísná imitace ciceronské latiny – syntaktické vazby, periody

poezie – odmítání středověkých útvarů a rýmu, návrat k antickým metrickým formám a časoměrné prozódii

vztah k řečtině – zpočátku izolace, postupně působením řeckých učenců, kteří emigrovali z Byzance, roste zájem o řecká studia (platónská Akademie ve Florencii) – druhá fáze humanismu se označuje jako řecký humanismus

Francesco Petrarca Giovanni Francesco Petrarca Giovanni BoccaccioBoccaccio

Humanismus a reformaceHumanismus a reformace

Salonní výlučnost humanistické latiny spolu s odmítáním latiny jako liturgického a administrativního jazyka ze strany

reformovaných církví vedou k postupnému ústupu latiny z veřejného prostoru. Na druhé straně humanisty i reformovanými teology sdílená zásada ad fontes vede k rozvoji zájmu o studia původních dokumentů a přináší následující důsledky:

>rrozvoj překladatelských metod

>rrozvíjení moderních didaktických metod ve vztahu k výuce jazyků

>rrozvoj klasické filologie jako vědy

Paralelně s rozvojem knihtisku dochází krozvoji měšťanské kultury a

demokratizaci vzdělání, humanistické a reformační ideje zasahují široké vrstvy tehdejší

společnosti.

Český humanismus a jeho latinský Český humanismus a jeho latinský směrsměr

základní proudy humanismu

v českých zemích

ČESKÝ LATINSKÝ

ŽÁNRY

poeziepoeziedramadrama

cestopisycestopisy

odbornáodbornáliteraturaliteraturaepistolografieepistolografie

Hlavní představitelé humanismu v českých Hlavní představitelé humanismu v českých zemích:zemích:

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, Jan z Rabštejna, Viktorin Kornel ze Všehrd, Řehoř Hrubý z Jelení, Jan Dubravius,

Tadeáš Hájek z Hájku, Jan Campanus Vodňanský, Václav Písecký, Matouš Collinus, Jan Blahoslav, Jan Amos

Komenský, Karel Starší ze Žerotína

Jan Amos Komenský (1592 – 1670)Jan Amos Komenský (1592 – 1670) renesanční osobnost zasahující do většiny oborů lidské

činnosti

Komenský v kontextu evropského Komenský v kontextu evropského latinského písemnictvílatinského písemnictví

literární tvorba v latině (odborná a teologická literatura, díla adresovaná mezinárodnímu publiku) i češtině (krásná literatura, díla určená pro širší lidové vrstvy doma)

latinu vnímal jako jeden z potenciálních mezinárodních jazyků do doby, než bude vytvořen skutečně světový jednotný jazyk

Díla určená k výuce latiny:

1.Učebnice (Orbis sensualium pictus)

2.Gramatiky

3.Didaktické školní hry (Abrahamus Patriarcha, Cynicus Diogenes)

Humanistické hnutí a antická Humanistické hnutí a antická tradicetradice

„Středověká jednota nebyla trvalá, protože byla založena na spojení církve

se severními národy a promíšena orientálními vlivy. Nevydržela, ale její konec neznamenal konec evropské jednoty. Naopak, západní kultura se stala více autonomní, více soběstačnou a více okcidentální než kdypředtím. Ztráta duchovní jednoty však neznamenala rozdělení Západu na dvě výlučné a cizí kulturní části, jak by tomu určitě bylo, kdyby tato jednota zanikla o čtyři nebo pět století dříve. I přes své náboženské rozdělení si Evropa uchovala kulturní jednotu, ale ta se nyní opírala spíše

o společnou intelektuální tradici a společnou věrnost klasické tradici než o společnou víru. Latinská gramatika nahradila jako pouto jednoty

latinskou liturgii a místo mnicha a rytíře zaujal učenec a gentleman jako reprezentativní postavy západní kultury. Po čtyřech staletích severního katolictví a východního vlivu následovala čtyři století humanismu a okcidentální autonomie.“

Christopher Dawson

Epigrafické památky latinského Epigrafické památky latinského humanismuhumanismu

Charakteristické znaky epigrafickýchpamátek období humanismu:

>vvětšinou psány v klasicizující formě humanistické latiny

>llatinizace vlastních jmen>ddatace a zkratky přejaté z antiky>vvyužívání antických metrických

forem

Tato prezentace byla vytvořena v rámci

projektu FRVŠ č. 1744/2008

„Inovace kursu humanistické a barokní latiny“