I. METODICKÝ NÁMĚT K HLASOVÉ VÝCHOVĚ

1. Dechová cvičení

Cvičení, úkoly a motivaci přizpůsobíme věku a hudební zdatnosti dětí. Kontrolujeme správný

posed nebo postoj, dýchání dětí.

1. Dýcháme jako pejsek s vyplazeným jazykem. Motivace – běhající, hrající si psi.

2. Hra na vláček. Motivace dětí – představí si, ţe jsou parní lokomotiva, která vypouští

spoustu páry a dýmu. Nádech, s výdechem děti provádí š, š, š, š, š… Můţeme obměnit,

děti pochodují po třídě, drţí se ve „vláčku“ za ramena a opět syčí jako mašiny.

3. Děti si představí, ţe drţí v ruce odkvetlou pampelišku. Nadechnou se a postupně budou

odfoukávat jedno chmýříčko za druhým. Dívají se za odlétajícími „padáčky“. Představí

si, ţe tam vyrostou nové pampelišky…

4. Děti si představí, ţe před nimi na stole hoří svíčka. Foukají do plamínku tak, aby plamen

nezhasl, ale jenom se třepotal.

5. Děti si s nádechem představují, ţe čichají k nějaké krásně vonící rostlině. Můţou říkat

názvy rostlin, které znají, které pěkně voní (mezipředmětové propojení – prvouka,

přírodověda).

6. Děti dostanou obrázek nafukovacího balonku, dají si ho před břicho. Představí si, ţe ho

musí v bříšku nafouknout. Nadechují se do břicha, zvedají břicho (zvětšuje se balonek).

Balonek si můţou potom vybarvit.

7. Děti se nadechnou nosem, chvilku dech zadrţí a postupně vydechují se zvukem nějakého

zvířete: bzz, sss, vrr..

8. Nedechneme se a představíme si potopení hlavy pod vodu, splývání a postupné

vypouštění vzduchu ústy pod vodou. Představíme si odpor vody, který výdech překonává.

Můţeme spojit s pohybem.

9. Při nádechu nosem si děti počítají vlastním tempem do pěti, na vteřinu dech zadrţí a

vydechují ústy, počítají v duchu do deseti.

10. Děti se mohou pohybovat po třídě, takovým tempem, jakým dýchají. Chůzi doprovází

pohyby horních končetin, hlavy, vše v tempu vlastního dechu. Ve stoji mohou provádět

pohyby paţí, hlavy, trupu. Důleţitá je disciplína u cvičení.

2

2. Hlasová cvičení

Jednoduchá hlasová cvičení po půltónech transponujeme ze střední hlasové polohy do poloh

vyšších a niţších.

Nejprve zpíváme brumendem, vázaně, na různé slabiky, zpíváme jednoduchý text. Můţeme

rukou znázornit melodii klesající, stoupající.

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

3

10.

3. Artikulační cvičení

1. Děti pantomimou předvádí zvuky zvířat – otvírají pusu jako ryba, štěkají jako pes,

mňoukají jako kočka, pípají jako kuře, vrkají jako holub… Děti mohou sami vymýšlet další

příklady. Pohyby úst jsou přehnané pro uvolnění dolní čelisti. Děti můţou sedět nebo stát

vedle lavice nebo sedět v kruhu na koberci. Mohou přidat pohyb.

2. Děti si sednou a rukou si hladí tvář a představují si, ţe si hladí dlouhý plnovous –

„zamyšlený dědeček“.

3. Pomalé pohyby hlavou - děti se zavřenýma očima otáčí hlavou podle instrukcí: ptáci –

dívají se nahoru, zvířata ţijící pod zemí – děti se dívají dolů, zvířata domácí, děti se dívají ke

dveřím, zvířata ţijící venku, děti se dívají z okna. Uvolnění hlavy, krční páteře.

4. Při písničce nebo říkance „Hlava, ramena, kolena, palce“, můţeme to pak zpívat nebo říkat

anglicky, se děti pohybují, ukazují na části svého těla, výrazně artikulují.

5. Deklamace jazykolamů v různém tempu s různou dynamikou – uvolnění obličejového

svalstva.

„Pět ptáčátek, pět pěnkavek.“

„Hupity cupity z kuchyně ven.“

„Ještě štěstí, ţe nás našli.“

„Mezi domama má máma malou zahrádku.“

„House ve strouze kousek pouze od husy se ztratilo.“

6. Tichá deklamace textu, či říkanky. Můţeme doprovodit pohybem, hrou na tělo, apod.

7. Pokusíme se zpívat s palcem v ústech. Dbáme na co nejlepší výslovnost.

„Ene bene, tyky mora,

támhle stojí Černá hora,

ene bene, houby,

natáh se tam dlouhý.“

„Din dan diny,

din dan don,

zvoní zvonek,

zvoní zvon.“

4

8. Dětem řekneme nějakou zprávu, musí si ji šeptáním předat. Děti mohou odezírat ze rtů.

Opět můţeme doprovodit pohybem.

9. Dětem potichu řekneme začátek písničky, oni musí také velmi tiše doplnit další část. „Šel

tudy…měl dudy…“ „Sedí liška pod dubem…má píšťalku a buben.“

10. Procvičení obtíţných slov a slovních spojení z písní: „znám malou“, „černooký bača…“

Literatura:

Lišková, M. Hudební výchova pro 1. ročník základní školy. Praha: SPN. 2005. ISBN 80-

7235-294-6

Lišková, M. & Hurník, L. Hudební výchova pro 2. ročník základní školy. Praha: SPN. 2005.

ISBN 80-7235-312-8

Lišková, M.& Hurník, L. Hudební výchova pro 4. ročník základní školy. Praha: SPN. 2002.

ISBN 80-7235-045-5

Lišková, M. & Hurník, L. Hudební výchova pro 3. ročník základní školy. Praha: SPN. 2001.

ISBN 80-7235-027-7

Raková, M., Štíplová, L. & Tichá A. Zpíváme a nasloucháme hudbě s nejmenšími. Praha:

Portál. 2009. ISBN 978-80-7367-543-1

II. METODICKÝ NÁMĚT K RYTMICKÉMU VÝCVIKU

1. Vytleskávání – učitel vytleská jednoduchý rytmus, ţáci zopakují. Poté můţeme zapojit

plácání do stehen, luskání, dupání, ťuknutí do lavice…

2. Vytleskávání – předávání štafety – učitel vytleská rytmus, ukáţe na ţáka, ten jeho rytmus

zopakuje a vymyslí svůj a předá opět dál.

3. Do rytmu, který udává učitelka hrou na dřívka, ţáci vedle lavice pochodují, předvádějí

pohyb na běţkách… Tempo se zrychluje nebo zpomaluje. Ţáci mohou i do rytmu pochodovat

po třídě.

4. Děti předvádí nějaký opakující se pohyb např. řezání pilou, čištění zubů, natírání zdi apod.

Tempo se opět podle udaného rytmu zpomaluje nebo zrychluje.

5

5. Rytmické čtení – deklamace jednoduchých říkanek: „Notám diví se náš klouček, kaţdá

nota jako brouček. Leze níţ a leze výš, do ruky ho nechytíš.“ Můţeme spojit s pohybovým

doprovodem: děti kroutí hlavou, dřepnou si, postaví se na špičky, tleskají jako kdyţ se snaţí

noty chytit… Říkanky s rytmickým doprovodem můţeme také deklamovat jako kánon. „Ene

bene, tyky mora, támhle stojí Černá hora. Ene bene, houby, natáh se tam dlouhý.“ Opět

můţeme přidat tleskání, plácání, bouchání do lavice apod.

6. Hra se slovy. Ţáci hledají rýmy – doplní jednoduché říkanky. „Na louce zelená travička,

pase se na ní … kravička.“ „V potoce modrá vodička, v té vodě zlatá… rybička.“

Při zpěvu písně „Okolo Frýdku cestička“ se po kaţdé větě na pomlku tleskne. ...ce-sti-čka.

tlesk! …tra-vi-čka, tlesk! Ţáci říkají další slova ba-bi-čka, tlesknou, kra-bi-čka, tlesknou, u-li-

čka, tlesknou…

7. Hra na rytmickou otázku a odpověď: „Jak se jmenuješ?“ ptají se všichni. „Jmenuji se

Zuzanka.“ Odpovídají ţáci postupně. Vytleskáváme. Můţeme spojit s melodií – intonační

cvičení. Otázku můţeme obměnit. „Cos měl dnes k snídani?“ otázka vyţaduje pohotovou

odpověď – hodí se spíše pro starší ţáky.

8. Děti mají za úkol přiřadit zápis rytmu k obrázku (spojí čarou). Společně si pak vytleskáme.

9. Poznávání oblíbených písniček podle rytmu. Dětem můţeme dát na výběr. Potom

k danému rytmu přiřadí slova písně. Motivace noty skřítek rozstříhal, velký vítr je rozfoukal

aţ se dočista pomíchaly. Úkolem pro děti je dát noty opět dohromady, abychom si písničky

mohli vytleskat a zazpívat. Děti mohou pracovat samostatně, ve dvojicích, ve skupinách.

6

Je-dna, dvě, Hon-za jde, ne-se py-tel mou-ky.

Ha-lí, be-lí, ko-ně v ze-lí…

10. Děti mají za úkol opravit rytmus. „Co tu přebývá?“ Motivace: děti si hrají na učitele a

opravují písemky ţákům, kteří úkol pěkně popletli. Nebo opět nějaký škodolibý skřítek dopsal

do jednotlivých taktů něco navíc, co tam přebývá. Ţáci zápisy opraví a vytleskají správně.

11. Děti mají za úkol opravit rytmus. „Co tu chybí?“ Podobné cvičení jako předchozí, jen do

taktů děti dopíší příslušné noty. Motivace: „Teď si vzal ten škodolibý skřítek gumu a začal

noty gumovat, takţe zápisy potřebují opět zkontrolovat a opravit.“

12. Kaţdý z ţáků dostane lísteček, na něm je zápis jednoho taktu buď 2/4, 3/4 nebo 4/4.

Kaţdý si sám rytmus vytleská. Potom se třída rozdělí do tří skupin podle daných rytmů. Dají

lístečky dohromady – sloţí dlouhý rytmus, který potom všichni najednou vytleskají. Nacvičí

si to a pak ostatním předvedou svou „skladbu“. Lístečky se mohou pomíchat a vznikne úplně

nový rytmus. Skupiny se mohou vyměnit a zase si sloţit svůj rytmus.

7

Literatura:

Jurkovič, P. Od výkřiku k písničce. Praha: Portál. 2012. ISBN 978-807367-750-3

Lišková, M. Hudební výchova pro 1. ročník základní školy. Praha: SPN. 2005. ISBN 80-

7235-294-6

Lišková, M. & Hurník, L. Hudební výchova pro 2. ročník základní školy. Praha: SPN. 2005.

ISBN 80-7235-312-8

Lišková, M. & Hurník, L. Hudební výchova pro 3. ročník základní školy. Praha: SPN. 2001.

ISBN 80-7235-027-7

Raková, M., Štíplová, L. & Tichá A. Zpíváme a nasloucháme hudbě s nejmenšími. Praha:

Portál. 2009. ISBN 978-80-7367-543-1

III. METODICKÝ NÁMĚT K INTONAČNÍMU VÝCVIKU

1. Děti předvádí zvuk různých zvířat nebo věcí. Všichni najednou syčí jako hadi, vrčí jako

motorky, bublají jako potůček… Děti můţeme rozdělit do skupin. Jedna skupina předvádí

dopravní prostředky, druhá skupina potom zvuky zvířat, třetí skupina např. zvuky přírody

(vítr, bouřku, vodu, oheň…), čtvrtá skupina předvádí zvuky hudebních nástrojů. Postupně si

všechny skupiny poslechneme.

2. Děti zpívají tónovou řadu c-d-e-f-g-a-h-c a zpět. Ukazují rukou melodii stoupající a

klesající. Opakujeme s pohybem ze dřepu do stoje na špičkách a zpět.

3. Ţáky rozdělíme tak, ţe kaţdému přiřadíme jeden tón: c-d-e-f-g-a-h-c. Ve třídě budeme mít

od kaţdého tónu aspoň dva ţáky. Potom zpívají postupně ţáci tónovou řadu. Děti se postaví

do řady vedle sebe. Ţáci, kteří představují c1 stojí jako první. Za nimi ţáci d-e-f… Všichni

ţáci si dřepnou. Poté, co zazpívají svůj tón první ţáci (c), zpívají druzí (d) a stoupnou si výš

neţ jsou ţáci před nimi. Takto z dětí vytvoříme schody. Předvedeme si tak melodii stoupající.

Při klesající melodii všichni stojí a postupně se zmenšují se zpěvem svého tónu.

4. Paní učitelka hraje na klavír melodii stoupající, klesající, ţáci zapisují pomocí linky nebo

„schodů“. Těţší varianta cvičení spočívá v tom, ţe ţáci zapisují jména not. Paní učitelka jim

řekne, ţe začíná např. notou c. Děti zapisují do „svých schodů“.

8

5. S dětmi zpíváme nápěvky, která umístíme do osnov, jejichţ počet linek se postupně

zvětšuje od jedné do pěti (Lýsek). Např.

6. Ţáci dostanou notový zápis známé písničky. Musí poznat, o kterou písničku se jedná.

Můţeme jim dát na výběr z různých názvů probraných písní. Písničky i potom zazpíváme. U

notového zápisu můţe být obrázková nápověda.

7. Paní učitelka zahraje na klavír písničku. Rozdá ţákům rozstříhané noty písně. Úkolem ţáků

je noty sloţit, aby si mohli podle nich písničku zazpívat. Děti skládají puzzle.

9

8. Hra na hudební doktory. Paní učitelka hraje na klavír známou písničku. Děti mají zavřené

oči. Hned jak uslyší chybné místo „nemocné místo“, zvednou ruku. Paní učitelka potom zkusí

zahrát i pro děti neznámou písničku a děti opět musí najít chybu.

9. Hudební diktát. Paní učitelka bude hrát na klavír. Řekne dětem, kterým tónem začíná

(napište si jej na první linku) a děti pak píší, co slyší.

10. Děti se pokusí zhudebnit své jméno, nějakou známou říkanku apod. Pokusí se zapsat.

11. S dětmi zpíváme známou píseň, hrajeme si na ponorku. Paní učitelka zpívá s nimi. Má

ruku nahoře. Jakmile ruku sníţí, přestane zpívat, ţáci zpívají sami, musí udrţet tempo,

rytmus, intonaci… Paní učitelka opět ruku zvedně (jako kdyţ se vynoří ponorka) a začne

zpívat opět s nimi. Toto se několikrát během písně opakuje.

Literatura:

Jurkovič, P. Od výkřiku k písničce. Praha: Portál. 2012. ISBN 978-807367-750-3

Lišková, M. Hudební výchova pro 1. ročník základní školy. Praha: SPN. 2005. ISBN 80-

7235-294-6

Lišková, M. & Hurník, L. Hudební výchova pro 2. ročník základní školy. Praha: SPN. 2005.

ISBN 80-7235-312-8

10

Lišková, M. & Hurník, L. Hudební výchova pro 3. ročník základní školy. Praha: SPN. 2001.

ISBN 80-7235-027-7

Raková, M., Štíplová, L. & Tichá A. Zpíváme a nasloucháme hudbě s nejmenšími. Praha:

Portál. 2009. ISBN 978-80-7367-543-1

IV. METODICKÝ NÁMĚT K NÁCVIKU JEDNOHLASÉ PÍSNĚ

Motivace: naučíme se písničku, která nás zavede do lesa mezi zvířátka. Děti říkají zvířata

ţijící v lese a hádají, o kterých zvířatech asi písnička bude.

Nácvik melodie pouţijeme v rozezpívání. Melodii prvního řádku zpíváme brumendem, poté

na slabiky ma-ma, mo-mi, ma-na a transponujeme o tón výš a níţ. Melodii písně zpíváme na

klapy-klap.

Při nácviku melodie písně zaměříme pozornost na obtíţnější místo. Po terciích klesáme dolů

nebo stoupáme zase nahoru.

Píseň nejprve ţákům celou zahrajeme a zazpíváme. Poté ji učíme ţáky po dvou taktech

imitačním způsobem – předzpíváme, ţáci opakují. Refrén učíme vcelku. U mladších dětí

můţeme pracovat pouze s první slokou.

Děti mohou k písni nakreslit obrázek.

Dramaticky můţeme písničku ztvárnit: děti představují zvířátka, šeptání do ouška, rozhlíţení

se, s kým si dnes budou hrát…

Pohyb a rytmizace: utvoří se dvě skupinky dětí – srnčata a koloušci. Koloušci si šeptají do

ouška. Srnčata je pozorují (jako v textu). Koníčkové se s poskokem dají do klusu, společně

11

běhají po „poli“. Při refrénu stojí a vytleskávají rytmus melodie. V poslední sloce doběhnou a

lehnou si do „mechu“.

Hra: Třída zazpívá první sloku, při „kdo bude náš kamarád?“ vybraný ţák vyvolá jiného ţáka.

Ten zazpívá refrén a v novém „kole“ vyvolává zase jiného sám, který zpívá refrén.

Koloušci a srnčata