IKS-TEORIE SPORTU

Informace k předmětu

Studijní cíle

Ikona1

V této kapitole se seznámíte s požadavky, které je nezbytné dodržet pro splnění studijních

povinností a absolvování předmětu Teorie sportu. Jsou zde uvedeny pokyny pro přípravu a

realizaci seminárního úkolu a prezentace zpracovaného tématu v semináři (tutoriálu). Na

seznámení se s informacemi v této kapitole Vám doporučuji si vyhradit 15-20 minut.

Podmínkou zapsání do předmětu je absolvování výuky předmětu Pedagogika sportu

zakončené zápočtem.

Ikona5

Základní informace o předmětu Teorie sportu jsou uvedeny na www FTK UP v systému Stag.

Téma seminární práce a její zpracování

Po nastudování témat uvedených v této studijní opoře (viz níže) budou realizována vystoupení

studentů. Téma seminární práce Vám pude přiděleno na úvodním setkání na začátku

semestru, kde bude rovněž stanoveno pořadí prezentovaných témat. Základem pro zpracování

přiděleného tématu jsou poznatky uvedené ve světové literatuře získané převážně z databází.

Požadovány jsou minimálně 3 zdroje prioritně publikované po roce 2000 ve světových

jazycích. V závěru práce jsou uvedené poznatky doplněny vlastním stanoviskem studenta a

mohou být konfrontovány s poznatky z publikací českých autorů.

Ikona5

Výjimečně můžete rovněž využít starší publikaci. Výběr relevantní literatury je prvním

krokem k úspěchu a zodpovídá za něj student! V případě, že si správností výběru nebudete

jisti, doporučuji Vám konzultaci s vyučujícím.

Seminární práce je výsledkem analýzy a syntézy poznatků z použité odborné literatury, při

nichž student uplatní rovněž znalosti získané v předchozím studiu. Její rozsah je 5-7 stran. V

závěru práce je uveden studentův pohled na uvedené poznatky k řešené problematice. Po

formální stránce je seminární práce vypracována podle publikace Frőmel, K. (2002).

Kompendium psaní a publikování v kinantropologii. Olomouc: UP. V den výstupu student

před zahájením prezentace odevzdá vytištěnou seminární práci vyučujícímu!

Ikona5

Z dosavadních zkušeností z prací studentů v této souvislosti upozorňuji, že:

1. Na úvodní straně je nezbytné za jménem upřesnit studijní skupinu (např. TRS 3. r)!

2. Reference musí být uvedeny nejen jako samostatná část na konci práce, ale i v textu!

2

Prezentace zadaného tématu v semináři

Do powerpointové prezentace student zařadí nejdůležitější poznatky k zpracovanému tématu.

Prezentace obsahuje název tématu, autora prezentace, použité literární zdroje (lépe na začátku

prezentace), vlastní problematiku, zhodnocení, ev. náměty do diskuse. Student zodpovídá za

čitelnost poznatků uvedených v prezentaci. Tu přinese v den výstupu na „flash“ disku a před

zahájením semináře, popřípadě po jeho zahájení ji přehraje do PC. Na prezentaci má student

vyhrazeno 15 minut a dále 5 minut na diskusi.

Ikona5

Z dosavadních zkušeností z prezentací studentů upozorňuji na dostatečnou velikost písma

(doporučuji 20 a více), čitelnost tabulek a obrázků, barvu podkladu a písma (kontrastní). Není

vhodné, abyste do jednotlivých „slajdů“ zařazovali mnoho textu a abyste prezentaci pouze

reprodukovali.

Požadavky na zaslání seminární práce a prezentace vyučujícímu

Student je povinen zaslat prezentaci (ppt; pptx) a seminární práci (doc; docx) vyučujícímu e-

mailem v termínu dohodnutém na úvodním tutoriálu na adresu: michal.lehnert@upol.cz

Další upřesnění:

předmět mailu: např. KTESP+datum semináře

název souboru (platí pro oba dokumenty): Příjmení+číslo tématu. (např. Pospíšil 5);

u opravené verze např.: Pospíšil 5_opr 1)

Témata seminárních prací

3. Současné názory na sportovní přípravu mládeže a její dílčí aspekty

4. Talent, výběr talentů

5. Genetické předpoklady pro sportovní výkon

6. Analýza sportovního výkonu

7. Adaptace na tréninkové zatížení a zatěžování

8. Motorické učení v tréninku techniky

9. Kondiční trénink ve sportovním tréninku

10. Trénink síly – teoretické aspekty, současné trendy

11. Trénink rychlosti – teoretické aspekty, současné trendy

12. Trénink vytrvalosti – teoretické aspekty, současné trendy

13. Trénink koordinace – teoretické aspekty, současné trendy

14. Agility – teoretické aspekty, současné trendy

15. Psychologická příprava v současném sportovním tréninku

16. Periodizace tréninku (cyklování)

17. Význam diagnosticky v řízení sportovního tréninku (přehled výsledků studií)

3

Ikona5

Seznam témat může být aktualizován. Jeho aktuální verze bude oznámena nejpozději při

zadávání témat na prvním tutoriálu. Ve výjimečném případě (např. dlouhodobý zájem o

oblast) může vyučující na základě žádosti studenta zařadit téma navržené studentem.

Požadavky na udělení zápočtu

Účast na tutoriálech (100%); v případě souhlasu vyučujícího (závažné důvody) jedna

absence).

Včasné zaslání a uznání úkolů uvedených ve studijní opoře (termíny budou upřesněny při

prvním setkání). Včasné zaslání seminární práce a prezentace.

Uznání seminární práce. Jsou možné maximálně dvě opravy!

Uznání powerpointové prezentace. Jsou možné maximálně dvě opravy (ppt prezentace, ne

vlastního vystoupení)!

Shrnutí

Ikona4

Pro absolvování předmětu je zásadní splnění požadavků na seminární práci a prezentaci na

zadané téma. Klíčové jsou především obsahová stránka, formální stránka a dodržení termínů

pro splnění povinností v rámci předmětu.

Ikona6a

Kontrolní otázky

Jaké jsou požadavky pro vypracování seminární práce a prezentace?

Jaké jsou požadavky na zaslání/odevzdání seminární práce a prezentace?

Literatura

Ikona7

Podle jednotlivých témat – viz výše uvedené požadavky.

Taktická příprava

Studijní cíle

Ikona1

V této kapitole získáte základní informace o jedné ze základních složek sportovního tréninku.

Prostudováním uvedených poznatků a promyšlením jejich využití ve vaší tréninkové praxi

vytvoříte základní předpoklady pro úspěšné trenérské působení v oblasti taktické přípravy.

Vhodně zvolená strategie, resp. uplatňovaná taktika a schopnost její změny vzhledem k vývoji

soutěže, jsou v řadě disciplín klíčem k úspěchu. Přesto se teoretickým základům této

problematiky ve vzdělávání tělovýchovných odborníků nevěnuje dostatečná pozornost. Na

zvládnutí problematiky a splnění úkolů Vám doporučuji si vyhradit 5-7 hodin.

Taktická příprava

Optimální řešení proměnlivých soutěžních situací je podmínkou dosažení vysoké sportovní

výkonnosti v mnoha sportovních odvětvích.

Taktická příprava je složkou sportovního tréninku zaměřenou na osvojení efektivních způsobů

řešení pohybových úkolů a zdokonalování schopnosti jejich optimálního výběru a realizace

v soutěžních situacích. Obsahem taktické přípravy je osvojování potřebných vědomostí,

nácvik a zdokonalování různých způsobů řešení soutěžních situací na základě vnímání a

analýzy situace a vytváření schopnosti přizpůsobování osvojených řešení měnícím se

podmínkám.

Úroveň taktické stránky sportovního výkonu je výrazně spjata s úrovní duševního vývoje a je

podmíněna propojením teoretické a praktické činnosti. Je tedy zřejmé, že úroveň a možnosti

taktické přípravy jsou v jednotlivých etapách sportovní přípravy odlišné.

Předem promyšlený plán způsobu sportovního soupeření vedoucí ke splnění vytyčeného cíle

(tím je nejčastěji vítězství) nazýváme strategií. Strategie je základem pro rozhodování při

řešení soutěžních situací. Strategický plán vytvoříte na základě řady poznatků, zvážení řady

okolností a souvislostí týkajících se významu soutěže, svěřenců, event. vlastní osoby,

výkonnosti a specifik soupeře, podmínek soutěže apod. Při jeho tvorbě byste v určité míře

měli spolupracovat se svými svěřenci a brát v potaz jejich názory. Reálnost a kvalita

strategického plánu ovlivňuje rozhodovací procesy v průběhu soutěže, a tím i její výsledek

Příklad scoutingu v basketbale

Př. házená – útočné HK?

K základním východiskům tvorby strategického plánu patří:

Stanovení důležitosti soutěže a reálného cíle.

Informace o soupeři – jeho výkonnosti, slabých a silných stránkách, předpokládané

strategii.

Posouzení vlastní výkonnosti.

Informace o podmínkách, ve kterých bude soutěž probíhat.

Ikona5

2

Při současné vyrovnanosti nejlepších sportovců a týmů sehrává správná strategie vycházející

z detailní analýzy soupeře mnohdy rozhodující roli.

Realizaci stanovené strategie v průběhu soutěže (způsob soupeření) vyjadřujeme pojmem

taktika (představuje operativní řešení situace). Taktikou rozumíme předem naučený soubor

řešení soutěžních situací v souladu s pravidly, nebo také způsob vedení sportovního boje

s cílem dosáhnout nejlepšího (plánovaného) výsledku v soutěži. U jednotlivých sportovních

disciplín se možnosti uplatnění taktiky liší (srovnejte např. možnosti ve sportovních hrách a

při sprintu) a jsou především dány typem soupeření (souběžné, protichůdné), možnostmi

kontaktu se soupeřem, délkou soutěžení a počtem kooperujících partnerů (taktika jednotlivce,

skupiny, týmu). Při určitém zjednodušení může být uplatnění taktiky následující:

Minimální (gymnastika, sprint…).

Taktizování (vzpírání, skok vysoký…).

Rozdělení sil (běhy na dlouhé a střední tratě…).

Plné uplatnění (sportovní hry, úpoly).

!!!Video 2x Příklad uplatnění taktiky při obraně na síti ve volejbale!!!

!!!Video: házená – varianty zakončení HK pivotkou!!!

Taktika má tedy největší význam ve sportovních hrách a v úpolových sportech, ve kterých lze

pozorovat značnou proměnlivost soutěžních situací. V mnoha odvětvích je taktické řešení

soutěžních situací součástí osvojování a zdokonalování sportovních dovedností a proto se

uplatňuje technicko-taktická příprava. Často je potřebné rozlišovat rovněž taktiku útočnou a

obrannou.

Ikona6a

Zamyslete se nad možnostmi uplatnění taktiky ve Vaší disciplíně, ev. v disciplíně, ve které je

taktika plně uplatňována.

K základním úkolům taktické přípravy patří:

Osvojování taktických vědomostí (počínaje znalostí pravidel po znalost slabých

stránek herního systému soupeře a jednotlivců).

Nácvik a zdokonalování taktických dovedností, tj. osvojených modelů řešení

soutěžních situací (např. hráč provádí přesně a účinně taktickou dovednost v utkání –

volí správnou variantu nahrávky míče útočníkovi a nahrává přesně do očekávaného

prostoru).

Rozvoj taktických schopností a postupů (např. schopnost vnímat měnící se herní

situaci nebo rychle se rozhodovat).

Ikona6a

Uveďte příklady konkretizace uvedených úkolů taktické přípravy ve Vaší specializaci.

Vycházet přitom můžete z vaší aktuální tréninkové činnosti nebo z modelové situace.

3

Zapamatujte si, že k tomu, aby mohla být taktika plně uplatněna, je nezbytné, aby byla

předem situačně nacvičována a zvládnuta. To vyžaduje, zejména u méně vyspělých

sportovců, větší časové prostor, ale i její „vnitřní přijetí“ samotnými sportovci. Taktika se

realizuje prostřednictvím taktického jednání v soutěži. Taktické jednání jednotlivce (skupiny,

týmu) při řešení soutěžních situací má tyto fáze, které se prolínají a vzájemně ovlivňují:

Vnímání a analýza soutěžní situace (rozpoznání vzniklé situace).

Myšlenkové řešení (výběr optimální varianty řešení).

Realizace vybraného řešení.

V praxi obvykle dochází v důsledku zkušeností, anticipace a časového tlaku k redukci druhé

fáze. Se zvyšující se úrovní se rovněž redukuje časový prostor pro realizaci jednotlivých fází a

rostou požadavky na kvalitu. Úspěch či neúspěch v jednání sportovce jsou zpětnovazebnými

informacemi, které ovlivňují jeho další činnost. Volba optimálního způsobu vedení

sportovního boje v soutěžích je především závislá na připravenosti sportovce/týmu,

specifikách sportovce/týmu, soupeři, vývoji situace v průběhu soutěžení. Pokud situace není

nacvičena, sportovec při řešení konfliktních situací improvizuje. Z vlastní zkušenosti určitě

víte, že průběh soutěžní situace může být výrazně ovlivněn vnějšími podmínkami. Ty mohou

být stálé (rozměry hřiště, nářadí…) nebo proměnlivé (rozhodčí, diváci, teplota…). Dále je

třeba vzít v úvahu především náčiní a nářadí (lyže, kůň, tyč pro skok o tyči…).

Ikona6a

Ujasněte si, jak mohou ve vaší disciplíně vnější podmínky ovlivňovat soutěžní situace ve

Vaší disciplíně a co z toho vyplývá pro tréninkový proces.

Optimalizace procesů taktického jednání v soutěži je především spojena s:

Osobnostními předpoklady, především s rozsahem a kvalitou paměti (umožňuje

uchovávat vědomosti a transformovat je ve zkušenosti), procesy vnímání, myšlení,

rozhodování, zkušenostmi.

Anticipací (vlastnost především zkušených sportovců).

Kondiční (např. prevence vzniku únavy), technickou (např. zvládnutí variant úderu

nebo kopu do míče), psychologickou a teoretickou připraveností sportovce, resp.

týmu.

Znalostí soupeře a identifikací jeho aktuálního jednání.

Charakterem dané strategie a s pro ni platnými zásadami (např. jak hrát proti soupeři,

který má výškovou převahu, který zhušťuje obranu před vlastní brankou).

Efektivním způsobem nácviku příslušné taktiky v tréninkovém procesu.

Nácvik taktického jednání je dlouhodobým procesem, který zahrnuje:

Osvojování taktických znalostí.

Nácvik taktických dovedností (tj. tréninkem osvojených modelů řešení soutěžních

situací, při kterých se uplatňují sportovní dovednosti, zkušenosti apod.).

Rozvoj taktických schopností.

4

UUvveeďďttee,, kktteerréé ttaakkttiicckkéé zznnaalloossttii jjssoouu kkllííččoovvéé pprroo VVaaššii ssppoorrttoovvnníí ddiisscciippllíínnuu.. VV ppřřííppaadděě,, žžee vv ttééttoo

ddiisscciippllíínněě ssee ttaakkttiikkaa vvýýrraazznněějjii nneeuuppllaattňňuujjee,, uuvveeďďttee ppřřííkkllaadd jjiinnééhhoo ssppoorrttuu..

K základním taktickým znalostem patří především znalost pravidel, zásad taktického jednání

v jednotlivých soutěžních situacích, organizace vedení sportovního boje – znalosti systémů,

kombinací, typických soutěžních situací, soupeřů …).

Taktické dovednosti představují modely řešení soutěžních situací. Zahrnují vědomosti

(pravidla, základní principy a postupy taktického jednání v disciplíně, poznatky o

soupeřích…), zkušenosti a intelektové schopnosti (pohotová orientace ve složitých situacích,

rychlé rozhodování, schopnost kombinovat a tvořit…). Cílem nácviku taktických dovedností

je osvojit si komplexy jednání v situacích, které se v utkání často vyskytují (Obrázek 1)

Obr 1 Inventář základních typových herních dějů ve volejbale

5

Obr 2 Inventář faktorů tréninku nahrávky ve volejbale

Osvojování taktických dovedností je spojeno s ovlivňováním:

Procesů vnímání.

Myšlení a rozhodování

Znalostí a zkušeností.

6

Zdokonalování procesů vnímání je především spojeno se selektivností (sportovec vybírá jen

signály, které jsou důležité pro úspěšné řešení soutěžní situace) a s rozvojem specifických

vjemů (umožňují přesněji diferencovat podněty – např. pocit míče).

Kvalita a trvanlivost osvojovaných taktických dovedností je ovlivněna volbou metodického

postupu v tréninku taktiky. Uplatňuje se především trénink v různých podmínkách – od

zjednodušených, pře podmínky blížící se soutěžním, až po situace, kdy vytváříme zvýšený

tlak nebo modelujeme podmínky soutěže, na kterou se sportovec připravuje, ev. i podmínky

náročnější. Před vlastním nácvikem je vhodné vysvětlit sportovcům cíl a podstatu

nacvičované dovednosti a u týmových výkonů nejdříve nacvičovat ve skupinách a pak

v rámci celého týmu.

Tip pro tréninkovou praxi

Ikona10

Jakmile je to možné, při tvorbě tréninkových cvičení vycházejte ze skutečných soutěžních

situací. S těmi Vám doporučuji předem seznámit Vaše svěřence např. prostřednictvím

videozáznamů.

Ikona6a

Zamyslete se nad tím, jaká tréninková cvičení byste mohli uplatnit pro nácvik taktických

dovedností u mládeže ve Vašem/vybraném sportu a s ohledem na věkovou kategorii. Příklad

cvičení (cíl, obsah, organizace …) budete prezentovat v průběhu tutoriálu.

Rozvoj taktických schopností je podmíněn především celkovými možnostmi sportovce,

úrovní jeho techniky, specifickými intelektuálními schopnostmi (vnímat složité a měnící se

soutěžní situace, ukládat a vybavovat si v paměti taktické vědomosti, koncentrovat se na

hlavní úkoly taktického plánu, rychle a správně se rozhodovat apod.).

Závěrem ještě zmíníme informace o metodách taktické přípravy, které jsou zaměřeny na

účelné vedení sportovního soutěžení. Používají se především metody seznamování se

základními teoretickými poznatky (např. s pravidly a jejich důsledky pro taktické jednání

sportovců), metody analýzy situace a anticipace vývoje, metody hodnocení vlastních a

soupeřových možností, metody rozvoje rychlého rozhodování a výběr optimálního řešení

vzhledem k vývoji soutěže apod.

Tip pro tréninkovou praxi

Ikona10

V tréninkovém procesu věnujte dostatečnou pozornost především těm způsobům

řešení soutěžních situací, které nejčastěji uplatňujete, event. těm, jejichž uplatnění

předpokládáte v nastávající soutěži.

Přehnaný důraz na taktiku u začátečníků/dětí je nevhodný. Podporujte samostatnost při

soutěžení, dávejte mladým sportovcům vhodnou míru volnosti, podle sportu druhu

poskytujte prostor pro rozvoj tvořivosti – hledání různých variant řešení, vlastních

řešení, vč. experimentování.

7

Vyhledejte odborný cizojazyčný článek nebo kapitolu v knize, zabývající se problematikou

taktiky ve sportu. Obsah článku zpracujte v rozsahu 1-2 stran textu a zašlete. Nezapomeňte na

závěr uvést referenci!

Shrnutí

Ikona4

Taktická příprava je jednou ze základních složek/součástí sportovního tréninku. Je zaměřena

na osvojení efektivních způsobů řešení pohybových úkolů a zdokonalování schopnosti jejich

optimálního výběru a realizace v soutěžních situacích. Sportovec uplatňuje v průběhu soutěže

určitou taktiku s cílem dosáhnout nejlepšího výsledku. Jedná se uplatňování naučených řešení

soutěžních situací v souladu s pravidly. Taktika představuje operativní řešení situace, které

vychází z předem promyšleného plánu způsobu sportovního soupeření – strategie. K tomu,

aby mohla být taktika plně uplatněna, je nezbytné, aby byla předem situačně nacvičována a

zvládnuta. V soutěži se taktika realizuje prostřednictvím taktického jednání. Optimalizace

procesů taktického jednání v soutěži je spojena s řadou předpokladů, které musí být

zohledněny v tréninkovém procesu. Při plánování a realizaci tréninkového procesu je třeba

zohlednit nejen odlišné předpoklady jednotlivých sportovních disciplín pro uplatnění taktiky,

ale i věková specifika. Nácvik taktického jednání je dlouhodobým procesem, který zahrnuje:

osvojování taktických znalostí, rozvoj taktických schopností a nácvik taktických dovedností.

Kvalita a trvanlivost osvojovaných taktických dovedností je ovlivněna metodickými aspekty

tréninku.

Kontrolní otázky

Ikona6a

Charakterizujte taktickou přípravu a objasněte pojmy strategie, taktika, taktické

jednání.

Objasněte problematiku nácviku taktického jednání a uveďte příklady z praxe.

Jak může trenér systematickým tréninkem pozitivně ovlivňovat řešení soutěžních

situací vašimi svěřenci?

Literatura

Ikona7

Dobrý, L., & Semiginovský, B. (1988). Sportovní hry: výkon a trénink. Praha: Olympia.

Dovalil, J. et al. (2002). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia.

Choutka, M., & Dovalil, J. (1992). Sportovní trénink. Praha: Olympia.

Haník, Z., Lehnert, M. et al. (2004). Volejbal I (Herní dovednosti a kondice v tréninku

mládeže). Praha: Český volejbalový svaz.

Lehnert, M. (2007). Současné směry teorie a praxe sportovního tréninku. Habilitační práce,

Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury, Olomouc.

Lehnert, M., Novosad, J., & Neuls, F. (2001). Základy sportovního tréninku I. Olomouc:

Hanex.

8

Moravec, R., Kampmiller, T., Vanderka, M., & Laczo, E. (2004). Teória a didaktika športu.

Bratislava: Fakulta telesnej výchova a športu, Slovenská vedecká spoločnosť pre telesnú

výchovu a šport.

Perič, T. (2008). Sportovní příprava dětí. Praha: Grada.

Řízení sportovního tréninku

Studijní cíle

Ikona1

Problematika řízení ve sportovním tréninku „završuje“ okruh základních témat sportovního

tréninku. Obsah kapitoly poskytuje důležitý teoretický základ pro efektivní realizaci

tréninkového procesu v krátkodobém a dlouhodobém horizontu. Orientace v problematice

řízení ve sportovním tréninku a pochopení souvislostí s ostatními tématy umožní maximální

využití dosud osvojených poznatků v tréninkové praxi na všech úrovních.

Požadované vstupní znalosti

Ikona2

Jsou požadovány základní znalosti ze sportovního tréninku.

Zkušenosti z praxe potvrzují, že průběh a výsledek tréninkového procesu jsou výrazně

ovlivněny úrovní a způsobem jeho řízení. Řízení sportovního tréninku můžete chápat jako

zdůvodněné pokyny a zásahy do tréninku (vedení sportovců, ovlivňování jednání,

hodnocení, zatížení a manipulace s ním…) za účelem dosažení tréninkových cílů. Řídit

sportovní trénink tedy znamená permanentně převádět organismus z jednoho stavu –

výchozího do nového, který se co nejvíce přibližuje plánovanému modelu. V tréninkové praxi

to znamená, abyste tréninkovou činnost plánovali a plány aktualizovali podle stavu sportovců,

promýšleli výběr a návaznost tréninkových cvičení, jejich uspořádání do tréninkových cyklů

(stanovení zatížení, jeho velikosti a druhu; dynamika charakteristik zatížení dle změn stavu

trénovanosti; zatěžování v rámci mikrocyklu, resp. bloku …). Součástí efektivní řízení je

rovněž ověřování souvislostí mezi realizovanými adaptačními podněty (tréninkovým

zatížením a zatěžováním) a růstem trénovanosti, resp. sportovní výkonnosti svěřenců.

Ikona6a

Vyhledejte a přečtěte alespoň jednu odbornou studii zaměřenou na ověření vztahu mezi

absolvovaným tréninkovým programem a sportovní/speciální výkonností.

Teoretická východiska řízení sportovního tréninku

Mezi základní východiska řízení patří především:

1. Znalost struktury sportovního výkonu (SV) a chápání výkonu jako výsledku

specializované adaptace.

2. Chápání sportovního tréninku jako dynamického celostního systému s cílem

zvyšování výkonnosti.

3. Využívání kybernetiky.

4. Systematické využívání diagnostiky.

Ad 1) Trenér musí určit rozhodující faktory sportovního výkonu, neboť význam a uspořádání

faktorů je pro každou sportovní disciplínu specifické. Například ve volejbale mezi tyto

faktory patří výbušná síla dolních končetin (Obrázek 3), výškové parametry, útočné

schopnosti (včetně servisu), hráčské zkušenosti a lokomoční schopnosti.

Obrázek 3. Zastoupení herních činnosti jednotlivce u hráčských specializací ve volejbale

(Lehnert, 2007)

Obrázek 4. Počet odrazů při realizovaných herních činnostech jednotlivce u jednotlivých

hráčských specializací ve vrcholovém mužském volejbale (Lehnert, 2007)

Ikona6a

Na základě svých znalostí a odborných poznatků určete rozhodující faktory sportovního

výkonu ve Vaší/vybrané disciplíně.

Ad2)

Proces sportovního tréninku vykazuje veškeré základní znaky systému.

Ikona5

Pod pojmem „systém“ si představte souhrn prvků, jejichž interakcí se vytvářejí nové

vlastnosti, které prvky, z nichž se systém skládá, samy o sobě nemají. Podstatné je spojení

mezi prvky systému, přičemž změna jednoho prvku nutně vyvolá i určitou změnu jiných

prvků, jejich struktury a často i systému jako celku.

Mezi prvky sportovního tréninku patří především tréninkové prostředky, metody tréninku,

charakteristiky zatížení, zásady stavby tréninku. Systém sportovního tréninku představuje

účelné, na základě určitých zákonitostí a principů zdůvodněné uspořádání obsahu,

prostředků a metod tréninku. Můžete si jej představit jako soubor sestávající ze specifických

částí (prvků), který má dynamickou strukturu a vstupuje do interakce s podmínkami vnějšího

prostředí. Jeho podstatou je vyvolávání progresivních změn trénovanosti, které se mění v čase

a které lze ovlivnit. V rámci systémového řízení sportovního tréninku lze rozlišit subsystém

řídící (trenér) a řízený (sportovec), mezi nimiž musí existovat tok dostatečného množství

kvalitních informací.

Ad3)

Kybernetika zobecňuje zákonitosti řízení. Umožňuje vyjádřit matematickými postupy různé

situace a jevy o jejichž poznání usiluje. Matematický aparát kybernetiky umožňuje

kvantifikujícími přístupy řešit problémy řízení pomocí prostředků výpočetní techniky. Ve

sportovní praxi se využívá software obsahující hodnotící postupy, které objektivizují řízení

sportovního tréninku a umožňují efektivně plánovat, individualizovat a korigovat tréninkové

zatížení a zatěžování. Jako příklad si můžeme uvést softwer používaný pro monitorování a

analýzu srdeční frekvence, analýzu variability srdeční frekvence, optimalizace tréninku při

rozvoji explozivní síly pomocí mechanického výkonu nebo software pro kinematickou

analýzu pohybu.

Ad 4) Diagnostika je součástí diagnostického procesu, který je chápán jako stupňovitý

zpětnovazební proces nezbytný pro řízení a regulaci sportovního tréninku. Cílem tohoto

procesu je stanovení diagnózy a především uplatnění v ní obsažených informací při řízení

tréninku (Obrázek 5).

Obrázek 5. Výsledky testování izokinetické síly flexor a extenzorů kolenního kloubu u

skupiny vrcholových sportovců

Ikona5

Vzhledem ke skutečnosti, že problematika diagnostiky ve sportu byla součástí již

absolvovaných předmětů „Antropomotorika“ a „Diagnostika“, nebudeme se jí zde dále

zabývat. Doporučuji ale, abyste si základní poznatky z této důležité oblasti zopakovali!

Systémové řízení sportovního tréninku

Pro vás jako tělovýchovné pedagogy je podstatné, abyste řízení sportovního tréninku chápali

jako dynamický proces, který se uskutečňuje pomocí:

5. Plánování.

6. Evidence.

7. Kontroly trénovanosti.

8. Vyhodnocování trénovanosti a výkonnosti.

Mějte ale na paměti, že tyto mají smysl jako celek, neboť se vzájemně podmiňují!

Ad 1)

Plánování představuje tvůrčí činnost trenéra směřující k vytvoření podmínek pro optimální

rozvoj sportovce a růst jeho sportovního výkonu. Plánování zahrnuje především stanovení cíle

tréninku, skladby tréninku, obsahu a metod tréninku (tj. manipulaci se zatížením), zaměřené

především na změnu a udržení trénovanosti a sportovní výkonnosti sportovce v určitém

tréninkovém cyklu (období).

VV pprraaxxii ssee vvyyuužžíívváá vvííccee ddrruuhhůů ttrréénniinnkkoovvýýcchh pplláánnůů.. PPrroobblleemmaattiikkuu ččlleenněěnníí ttrréénniinnkkoovvýýcchh pplláánnůů aa

jjeejjiicchh cchhaarraakktteerriissttiikk nnaassttuudduujjttee zz lliitteerraattuurryy.. KK ttoommuu vvyyuužžiijjttee aalleessppooňň ddvvěě ppuubblliikkaaccee..

ZZpprraaccoovvaannéé ppoozznnaattkkyy zzaaššlleettee..

Ad 2)

Evidence znamená zaznamenání všech nezbytných informací o tréninkovém procesu

(Obrázky 6 a 7). Prvořadé je, abyste evidovali ukazatele mající rozhodující vliv na

trénovanost (u mládeže i tělesnou zdatnost) a výkonnost svěřenců (charakteristiky zatížení –

celkového i v rámci jednotlivých složek/součástí tréninku, použitá cvičení, metody, ukazatele

reakce organizmu na prováděná cvičení) do „tréninkového deníku“, který má v současnosti

obvykle elektronickou podobu. Důležité je, abyste evidovali průběžně a dlouhodobě a po

ukončení mikrocyklu, resp. mezocyklu a makrocyklu provedli sumaci tréninkových

ukazatelů. Souhrnné výsledky spolu s výsledky kontroly trénovanosti a výsledky v soutěžích

jsou poté základními podklady pro vyhodnocení efektivity tréninkového procesu.

Obrázek 6. Trénink aerobní vytrvalosti ve volejbale – sledování intensity zatížení pomocí

průměrná srdeční frekvence u herních cvičení používaných v tréninkovém cyklu

Obrázek 7. Příklad evidence tréninkového zatížení v přípravném období juniorských

fotbalistů

Ad 3)

Kontrola trénovanosti se realizuje především různými formami testování a starty

v kontrolních, resp. přípravných soutěžích. Získané výsledky se využívají jako východisko

tvorby plánu dalšího tréninkového cyklu. Výstupem kontroly trénovanosti jsou informace o

dílčích změnách stavu trénovanosti a růstu sportovní výkonnosti. Značný význam mají pro

trenéra rovněž informace vztahující se k zdravotnímu stavu a k prevenci zranění sportovců.

Ikona5

Tato oblast spadá především do diagnostiky ve sportu, kterou jste si již měli připomenout.

Při volbě obsahu testování zvažte, zda tvolené diagnostické prostředky a metody jsou

dostatečně citlivé pro hodnocení změn trénovanosti v příslušném období.

Obrázek 8. Výsledky testování izokinetické síly flexor a extenzorů kolenního kloubu u

jednotlivých hráčů vrcholového fotbalového týmu

Ad 4)

Vyhodnocování efektivity tréninku je závěrečnou, avšak zásadní fází. Znalost výsledků

tréninkového procesu, resp. aktuálního stavu sportovců, srovnávání ukazatelů zatížení a

ukazatelů trénovanosti plní při řízení sportovního tréninku funkci zpětné vazby (Obrázek 8).

Je především podkladem pro rozhodování o další tréninkové a soutěžní činnosti.

Vyhodnocování probíhá obvykle po ukončení tréninkových cyklů a získané informace se

využívají jako východisko tvorby plánu pro další cyklus. Nezbytné je však rovněž

vyhodnocovat průběžně, což je přínosem jak pro trenéra, tak pro sportovce.

Fáze řízení sportovního tréninku

Zejména z hlediska koncepční práce trenéra, ale i požadavků na trenérskou činnost, je důležité

rozlišovat tři základní fáze řízení:

1. Přípravnou.

2. Realizační.

3. Inovační.

Ad 1)

Činnost trenéra v přípravné fázi je hlavně zaměřená na vytvoření optimálního plánu přípravy,

což vyžaduje především znalost sportovce a jeho stavů (zdravotní stav, trénovanost,

trénovatelnost, sportovní výkonnost, dosud absolvované zatížení, soutěže, psychická odolnost,

postoje, aspirace, problémy …), problematiky sportovního tréninku, včetně modelu

dlouhodobé přípravy, tréninkových podmínek (materiálních, personálních, ekonomických …).

Ve výkonnostním a především ve vrcholovém sportu se trenér často rovněž podílí na tvorbě

týmu pro další soutěžní období).

Ad 2)

Realizační fáze představuje vlastní tréninkovou činnost. Zahrnuje tyto oblasti činností:

Řídící činnost trenéra – trenér rozhoduje při vedení tréninku, co a jak se má trénovat – vybírá

tréninkové metody, prostředky, postupy, formy, dávkuje tréninkové zatížení, stanovuje

podmínky, ve kterých tréninkový proces probíhá apod.

Získávání informací o změnách aktuálního stavu trénovanosti (diagnostikování) a

sportovní výkonnosti – trenér za účelem efektivního řízení tréninkového procesu

získává dostatečné množství objektivních informací o sportovcích, tréninkovém procesu,

změnách trénovanosti, sportovní výkonnosti apod. (Obrázek 9). Především na vrcholové

úrovni v této oblasti trenér obvykle využívá spolupráce s členy realizačního týmu, ev. s

dalšími odborníky.

Vysvětlivky: VS1 - výška vertikálního skoku v pretestu, VS2 - výška vertikálního skoku v posttestu, VSR1 - výška

vertikálního skoku s rozběhem v pretest, VSR2 - výška vertikálního skoku s rozběhem v posttestu, ČLB1 – čas v

testu člunkový běh v pretestu, ČLB2 – čas v testu člunkový běh v posttestu, M – průměr, Mdn – medián, D –

diference, Z – testové kritérium, * - statisticky významný rozdíl.

Obrázek 9. Adaptační změny u kadetek po absolvování 8 týdenního cyklu s plyometrickými

cvičeními

Korigování tréninkového působení – trenér průběžně řeší otázku, zda tréninkové zatížení a

zatěžování vede k požadovaným změnám trénovanosti, resp. sportovní výkonnosti, případně

ke splnění dalších stanovených cílů. Získávané informace vyhodnotí a rozhodne o případných

změnách v tréninku. Trenér dále v rámci této fáze především prosazuje záměry, motivuje,

přesvědčuje, ovlivňuje, hodnotí na základě zpětných informací o vlivu tréninkových podnětů

na změnu trénovanosti, poskytuje zpětnovazebné informace, posuzuje, řeší konfliktní situace,

vychovává, koučuje, ale také např. odhaluje příčinné souvislosti mezi tréninkovými podněty a

aktuálními stavy.

Ikona5

Především na „nižších“ úrovních a u mládeže představuje významnou část činnosti trenéra

rovněž organizační činnost

Ad 3)

Cílem procesu inovace je především zkvalitnit řízení sportovního tréninku. V této fázi trenér

využívá nových poznatků, zkušeností, ale rovněž připravuje využívání nových technologií.

Závěrem můžeme shrnout, že předpokladem účinného systémového řízení sportovního

tréninku je především:

4. Provádět diagnostiku aktuálního stavu sportovců.

5. Vytvářet plánovaný cílový model stavu trénovanosti sportovce (družstva), jehož má

být dosaženo.

6. Stanovit systém tréninkových vlivů a pokoušet se je evidovat, sumovat (Obrázek 10).

7. Změny, k nimž průběžně dochází, systematicky kontrolovat a následně posoudit

účinky tréninku.

Vysvětlivky: M1, M2 - první měření, druhé měření.

Obr 10 Příklad vytváření systému tréninkových vlivů – průpravná hra ve volejbale –

průměrné hodnoty charakteristik srdeční frekvence volejbalisty v jednotlivých setech a jejich

vyjádření v procentech průměrné maximální srdeční frekvence

Souhrn

Ikona4

Sportovní trénink lze chápat jako dynamický celostní systém, jehož cílem je zvýšení sportovní

výkonnosti. Systém sportovního tréninku představuje účelné, na základě určitých zákonitostí

a principů zdůvodněné uspořádání obsahu, prostředků a metod tréninku.Řízení sportovního

tréninku lze pak chápat jako vědomé, racionální, zdůvodněné pokyny a zásahy do tréninku za

účelem dosažení tréninkových cílů nebo také jako dynamický proces, který se uskutečňuje

pomocí plánování (stanovení cíle tréninku, skladby, obsahu metod v určitém tréninkovém

období …), evidence (zaznamenání nezbytných informací o tréninkovém procesu), kontroly

trénovanosti (různé formy testování a startů v kontrolních, resp. přípravných v soutěžích) a

vyhodnocování trénovanosti a výkonnosti po určitém cyklu i průběžně (znalost výsledků

tréninkového procesu, resp. aktuálního stavu sportovců, srovnávání ukazatelů zatížení a

ukazatelů trénovanosti, které plní funkci zpětné vazby). Získané informace jsou východiskem

pro tvorbu plánu dalšího tréninkového cyklu. Uvedené čtyři oblasti činností mají smysl jen

jako celek, neboť se vzájemně podmiňují. Z pohledu činnosti trenéra má význam rozlišoat

v řízení tři fáze: přípravnou (vytvoření optimálního plánu přípravy) realizační (řídící činnost

trenéra a získávání informací o změnách aktuálního stavu trénovanosti a sportovní

výkonnosti) a inovační (možnosti zkvalitnění řízení sportovního tréninku sportovního

tréninku).

Kontrolní otázky

Ikona6a

Co je cílem řízení sportovního tréninku a jaká je jeho podstata?

Objasněte systémové řízení sportovního tréninku jako dynamický proces. Jaký je význam

jednotlivých subsystémů řízení?

Jaké fáze systémového řízení lze rozlišit a jakou roli v nich sehrává trenér?

Literatura

Ikona7

Blahuš, P. (1996). K systémovému pojetí statistických metod v metodologii empirického

výzkumu chování. Praha: Karolinum.

Dovalil, J. et al. (2002). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia.

Lehnert, M. (2007). Současné směry teorie a praxe sportovního tréninku. Habilitační práce,

Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury, Olomouc.

Lehnert, M., Novosad, J., & Neuls, F. (2001). Základy sportovního tréninku I. Olomouc:

Hanex.

Moravec, R., Kampmiller, T., Vanderka, M., & Laczo, E. (2004). Teória a didaktika športu.

Bratislava: Fakulta telesnej výchova a športu, Slovenská vedecká spoločnosť pre telesnú

výchovu a šport.

Novosad, J. et al. (1986). Faktory sportovního výkonu lyžaře skokana. Olomouc: Univezita

Palackého.

Süss, V. (2006b). Význam indikátorů herního výkonu pro řízení tréninkového procesu. Praha:

Karolinum.

Sportovní trénink žen

Studijní cíle

Ikona1

Prostudování této kapitoly získáte teoretické poznatky, které Vám při řízení a vedení

tréninkového procesu ženumožní respektovat specifické předpoklady žen ke sportovnímu

tréninku a výkonu. Tyto informace jsou důležité jak z hlediska výkonnostního, tak

zdravotního. Na prostudování problematiky Vám doporučuji si vyhhradit 3-4 hodiny.

Požadované vstupní znalosti

Ikona2

Jsou požadovány základní znalosti z anatomie, fyziologie a sportovního tréninku.

Sportovní trénink mužů a žen vychází ze stejných teoretických principů. Při plánování a

realizaci tréninkového procesu je však třeba, abyste respektovali některé odlišnosti mužského

a ženského organismu. Rozdíly se týkají nejen geneticky daných anatomických a

fyziologických předpokladů, ale i oblasti psychosociální. Nadměrné tréninkové zatěžování

může hrát též významnou roli v etiologii (příčinách vzniku) převážně nebo specificky

ženských zdravotních rizik. Diference mezi pohlavími v oblasti sportovního tréninku můžeme

sledovat z několika pohledů.

Morfologicko funkční aspekty

Mezi chlapci a dívkami jsou do pubertálního stádia pouze minimální rozdíly v tělesných

rozměrech, aerobní kapacitě, anaerobní kapacitě nebo svalové síle. Významným milníkem pro

vznik intersexuálních rozdílů v morfologicko-funkčních charakteristikách s potenciálním

vztahem k pohybové výkonnosti je období puberty. To se mj. pojí se zvýrazněným nástupem

funkce pohlavních hormonů testosteronu a estrogenů.

Nejdříve si uvedeme některé ze základních anatomických a fyziologických rozdílů mezi

stejně starými dospělými muži a ženami, které mohou mít dopad na sportovní výkonnost a

které je v některých případech vhodné zohlednit v tréninkovém procesu.

Morfologické odlišnosti

Ženy mají vzhledem k tělesné výšce proporčně kratší končetiny, což má vliv i na větší

stabilitu (těžiště je níže k podložce), užší ramena, širší a nižší pánev než muži, obvykle

tělo nejširší v oblasti pánve a boků.

Svaly tvoří u žen asi 32–36 % celkové hmotnosti těla (u mužů cca o 10 % více), takže

poměr aktivní tělesné hmoty k celkové tělesné hmotnosti je u žen nižší. Celkově dosahuje

úroveň síly asi 2/3 síly mužů, avšak na jednotku průřezu ženské svaly vyvíjejí zcela

stejnou sílu jako svaly mužů.

Absolutní síla dolní poloviny těla se u žen více blíží mužským hodnotám (70–75 % u

dolních končetin), než je tomu u horní poloviny těla (pouze 25–55 %).

Ženy mají nižší svalový tonus, menší průřez svalových vláken, méně svalových vláken

celkově (cca o 20 %), ale vyšší počet pomalých vláken ve svalech (průměrně o 15 %).

Plocha příčného průřezu pomalých vláken převyšuje u 70–75 % žen plochu vláken

rychlých.

Ikona5

Pro sportovní výkony je rovněž podstatné, že ženy mají ve srovnání s muži více tělesného

tuku (18–26 % hmotnosti těla vs. 10–18 %). Tuk je u žen většinově (až z 55 %) rozložen na

končetinách, zatímco u mužů se soustřeďuje více na trupu. Na ukládání tuku u žen má vliv

zejména zahájení produkce estrogenů v období puberty.

Funkční odlišnosti

V této oblasti je důležité připomenout následující rozdíly:

Ženské srdce má cca o 20 % menší rozměr než srdce mužské a ženy ženy mají nižší

systolický krevní tlak i srdeční výkon.

Maximální tepová frekvence je u mužů i žen stejná (u žen eventuálně vyšší).

Vzhledem k nižšímu počtu erytrocytů je u žen rovněž nižší vazebná kapacita krve pro

kyslík.

Ženy mají menší plicní kapacitu (celkový objem, vitální kapacita) a tudíž i nižší ventilační

hodnoty (klidové i maximální). Maximální spotřeba kyslíku (VO2max) dosahuje cca 70 %

mužských hodnot (85 % po přepočtu na tělesnou hmotnost, 94 % po přepočtu na aktivní

tělesnou hmotu).

Rovněž anaerobně-alaktátové (ATP+CP systém) a anaerobně-laktátové (glykolýza) fáze

metabolismu jsou u žen nižší.

Tréninkové a výkonnostní aspekty

Porozumění intersexuálním rozdílům v tělesné stavbě, složení těla a fyziologických reakcích

na zatížení napomáhá u žen optimalizaci výkonnosti a snížení rizika sportovních zranění.

Z celkového pohledu by sportovní trénink žen neměl být tak namáhavý jako mužský trénink.

Při tvorbě tréninkových plánů se tento požadavek může projevit např. v kratším závodním

období (zařazením menšího počtu soutěží) a prodloužením přípravného, resp. přechodného

období (popř. zařazováním většího množství zotavných mikrocyklů). Odpověď na tréninkové

zatížení je u žen a u mužů obdobná.

Dlouhodobá sledování ukazují, že ženská výkonnost se v průběhu let neustále přibližuje

výkonnosti mužské. Mnohé výkonnostní předpoklady, jako např. maximální rychlost a

anaerobní glykolytická kapacita, jsou determinovány geneticky, jiné, jako maximální síla,

aerobní kapacita, koordinace nebo flexibilita jsou více trénovatelné, což se projevuje i ve

vztahu k pohlaví. Dále se zaměříme zejména na specifika žen v rozhodujících kondičních

schopnostech – síle, rychlosti a vytrvalosti a stručně se zmíníme o pohyblivosti a koordinaci.

Síla

Svalová síla je základním požadavkem pro převážnou většinu sportovních disciplín a v

některých z nich je limitujícím faktorem sportovního výkonu. Z tohoto pohledu je důležité

zohlednit odlišností svalové síly mužů a žen. Konkrétní specifické rozdíly zobrazuje tabulka

1.

Ikona5

Z předchozího studia víte, že fyziologickou příčinou rozdílů je hladina androgenů (mužských

pohlavních hormonů, zejména testosteronu), která je u mužů přirozeně mnohonásobně (10–

20×) vyšší. Zvýšenou hladinu testosteronu vykazují chlapci již před pubertou. U dívek se

nástup puberty projevuje zejména nárůstem produkce estrogenů a s tím souvisejícím

zvýšením procenta tělesného tuku, což nemá pozitivní vliv na rozvoj silových schopností a

naopak vede k poklesu relativní síly.

Tabulka 1. Specifické rozdíly svalové síly u mužů a žen

(Baumgartner et al., 2003, upraveno)

Podmínky rozvoje síly/

trénovatelnost

Muži Ženy

Procentuální podíl svalů na tělesné

hmotnosti cca 42 % cca 32–36 %

Poměr síla/břemeno příznivější (méně svalové

práce pro stejný efekt)

méně příznivý (více

svalové práce pro stejný

efekt)

Maximální síla – absolutní 100 %

60–80 % mužských

hodnot

Maximální síla – relativní stejná stejná

Silový přírůstek ve věku od 6 do 26

let cca 5násobný cca 3násobný

Objem tréninkového zatížení 100 %

absolutně 60–80 %,

relativně stejný

Intenzita tréninkového zatížení 100 % relativně stejná

Pamatujte si, že adaptační reakce na silová cvičení u žen je obdobná jako u mužů s rozdílem

menší svalové hypertrofie. Absolutní přírůstky ve svalovém průřezu se příliš neliší, avšak

muži mají lepší výchozí hodnoty a výraznější hypertrofizaci rychlých vláken. Nervosvalové

adaptace (např. nábor a synchronizace motorických jednotek) jsou u mužů a žen srovnatelné,

někdy se dokonce uvádí, že ženy mají nervosvalovou adaptabilitu pro rozvoj síly lepší.

Mohou tedy zvýšit svou svalovou sílu i bez zjevného nárůstu svalové hmoty. Možnosti

rozvoje síly žen v mladší a střední dospělosti (19–45 let) jsou menší než u mužů ve stejném

věkovém období.

Ikona5

Výsledky výzkumů ukázaly se ale, že krátkodobé přírůstky svalové hmoty po absolvování

tréninkového 16týdenního programu mohou být podobné jako u mužů, neboť odezva

svalových vláken na cvičení je u žen rychlejší.

Základní charakter tréninkových programů žen se od mužů výrazně neliší. U žen se však

doporučuje využívat méně často maximálních odporů a omezit některá pro ženy méně vhodná

cvičení. Jedná se např. o dřepy s vysokými odpory, dřepy s výskokem, vysokointenzivní

plyometrická cvičení.

Ikona5

Obecně se doporučuje omezovat cvičení spojená s tvrdými doskoky nebo pády, neboť pro

ženy mohou mít taková cvičení negativní vliv na uložení orgánů malé pánve.

Tréninkové programy pro ženy by měly obsahovat více cvičení horní části těla (např. přidat

1–2 cvičení nebo zvýšit počet sérií). Neměla by se opomíjet cvičení a metody vedoucí

k hypertrofii, zejména v případě horní poloviny těla (je-li to v souladu s požadavky daného

sportu). Dle úrovně trénovanosti by se měly redukovat globální cviky, jako např. dřepy (ty

mohou tolerovat ženy se silnější dolní polovinou těla). U žen je třeba klást větší důraz na

variabilitu v tréninkovém programu (cvičení, série, odpory atd.), optimální je trénink síly

periodizovat. Maximálně je třeba zdůrazňovatse techniku provedení cviků.

Adekvátní silový trénink může zlepšit nejen výkonnost, ale je důležitý i při předcházení

zranění. Ze zdravotního hlediska nebylo prokázáno, že by ženy byly při silovém tréninku ke

zranění náchylnější. Pokud se zranění vyskytují, pak nejčastěji v prvních dvou týdnech

tréninku a po dovolených. Frekventovanější jsou zranění dolních končetin, zejména kolenního

kloubu (vzhledem k postavení kolen u žen může existovat vyšší tlak na křížové vazy –

důležitá je opatrnost při vysokém objemu silového tréninku zaměřeného na čtyřhlavý sval

stehenní a hamstringy).

VV ooddbboorrnnéé lliitteerraattuuřřee vvyyhhlleeddeejjttee 11--22 ppřřííkkllaaddyy ddooppoorruuččoovvaannýýcchh ssiilloovvěě oorriieennttoovvaannýýcchh

ttrréénniinnkkoovvýýcchh pprrooggrraammůů pprroo žžeennyy.. MMůůžžee ssee jjeeddnnaatt rroovvnněěžž oo pprrooggrraammyy ssee zzaamměěřřeenníímm nnaa

kkoonnkkrrééttnníí ssppoorrttoovvnníí ddiisscciippllíínnuu.. UUvveeddeennéé pprrooggrraammyy zzhhooddnnooťťttee vvzzhhlleeddeemm kk ppoozznnaattkkůůmm

uuvveeddeennýýmm vv ttééttoo kkaappiittoollee aa nnaavvrrhhnněěttee eevv.. zzmměěnnyy..

Tip pro tréninkovou praxi

Ikona10

Tréninkové program pro rozvoj síly sestavujte tak, aby vaše svěřenkyně co nejméně

vykonávaly cvičení zaměřená na posílení svalstva trupu (zádového a břišního) se zátěží ve

stoji, při kterých se nevhodně zvyšuje tlak na pánevní dno. Preferujte cvičení v sedu nebo

v lehu. Používání kvalitních trenažérů umožňuje cvičení s možností fixace pánve a zad.

U vyspělých sportovkyň pro maximální tréninkový efekt občas zařazujte cvičení s odpory

blízko 1 OM (cca 3–5 OM). Toto zatížení má pozitivní vliv na adaptaci vazů, šlach a

kostí, na aktivaci rychlých (velkých) motorických jednotek a na rozvoj rychlé síly.

Rychlost

Rovněž rychlost představuje důležitý faktor sportovních výkonů v mnoha disciplínách. Z

jednotlivých druhů rychlosti se nejčastěji uplatňuje rychlost lokomoční. Absolutní rychlost

lokomoce je u žen nižší zejména vlivem menších tělesných rozměrů, horších silových

předpokladů a popřípadě nižšího podílu bílých (FG) svalových vláken. Avšak v rychlosti

reakce (reakční doba) a v maximální frekvenci pohybu se ženy mužům vyrovnají. Podobně

ani v technice disciplín s výraznou rychlostní složkou nejsou mezi muži a ženami zásadní

rozdíly.

Pamatujte si, že v tréninku rychlosti nemusíte dělat mezi muži a ženami výrazné rozdíly.

Vzhledem k větší unavitelnosti a pomalejším procesům zotavení je důležité v tomto typu

tréninku ženám plánovat o něco delší intervaly odpočinku. Dále vzhledem ke značné

podmíněnosti rychlosti svalovým rozvojem a poměrným zastoupením jednotlivých druhů

svalových vláken můžete očekávat, že např. citlivost na rychlostně-silový trénink (skoky,

vrhy, hody apod.) bude u žen nižší, neboť ženy jsou pro tento typ tréninku hůře vybaveny

(nižší silové předpoklady, kratší končetiny, obvykle nižší podíl bílých vláken apod.).

Ikona5

Významnou součástí přípravy sportovců k podávání rychlostních výkonů je rovněž silový

trénink. Proto je třeba v tréninku žen zohledňovat specifika uvedená v předchozí kapitole!

V oblasti rychlostní vytrvalosti se ukazuje se, že u žen trénovaných na rychlostně vytrvalostní

jsou výkony asi o 32 % nižší ve srovnání se stejně trénovanými muži. Příčinou je hlavně nižší

glykolytická kapacita vztahující se na jednotku tělesné hmotnosti. Utilizaci svalového

glykogenu a jeho produkci výrazně stimuluje testosteron, proto jsou např. v bězích rozdíly

mezi muži a ženami nejnižší v rychlostních a vytrvalostních disciplínách a nejvyšší právě

v disciplínách rychlostně vytrvalostních (Obrázek 11).

Obrázek 11.

Porovnání nejlepších světových výkonů mužů a žen (k roku 2009) ve vybraných běžeckých

disciplínách (uvedeno v % rozdílu mezi mužskými a ženskými výkony)

Vytrvalost

Předpoklady žen pro vytrvalost se velmi přibližují předpokladům mužským a v některých

parametrech ženy své mužské protějšky dokonce překonávají (výkony ultramaratonského

typu, ve kterých může být pro ženu výhodnější menší množství svalové hmoty, vyšší podíl

pomalých vláken ve svalech nebo výše zmíněná lepší dostupnost a utilizace tuků jako

energetického zdroje) (Obrázk 11 – viz rychlost).

VVyyhhlleeddeejjttee vvýýsslleeddkkyy nněěkktteerrýýcchh vvyyttrrvvaalloossttnníícchh ddiisscciippllíínn zz ppoosslleeddnníícchh OOllyymmppiijjsskkýýcchh hheerr nneebboo zz

jjiinnéé vvrrcchhoolloovvéé ssoouuttěěžžee.. PPoorroovvnneejjttee vvýýkkoonnyy mmuužžůů aa žžeenn aa %% rroozzddííllyy ppoorroovvnneejjttee ss hhooddnnoottaammii vv

oobbrráázzkkuu 1111..

Výkonnost ve vytrvalostních disciplínách je determinována komplexním spolupůsobením

několika fyziologických parametrů, které jsou u mužů i žen podobné. Liší se pouze velikost

jejich hodnot, která je ovlivněna morfologickými a funkčními charakteristikami, jež jsou do

určité míry dány geneticky. Jak již víte, jedním z funkčních parametrů klíčových pro

vytrvalost je maximální spotřeba kyslíku (VO2max) vztahující se k aerobnímu výkonu,. Ta je

u žen nižší z několika příčin (např. vyšší procento tělesného tuku, nižší koncentrace

hemoglobin, menší objem krve, menší množství krevní plazmy, nižší systolický objem, nižší

maximální minutový objem srdeční, nižší hodnota tepového kyslíku, nižší oxidativní kapacita

svalu (o 33 %) apod. Protože je u žen nižší VO2max, absolutní hodnota laktátového prahu je

také nižší, relativní hodnota (% z VO2max) je ale u mužů i žen podobná.

Ikona5

Schopnost udržet relativně vysokou intenzitu zatížení je dále závislá na utilizaci a dostupnosti

energetických substrátů (důležitost svalového glykogenu a krevní glukózy pro vytrvalostní

výkon). U žen lze při prodlouženém výkonu očekávat šetření svalového glykogenu díky

zvýšené oxidaci tuků ve svalech (to je dáno větší mírou lipolýzy a utilizace volných mastných

kyselin jako paliva vlivem ženských pohlavních hormonů).

Dále je vhodné zmínit, že ekonomika běhu je u vysoce trénovaných mužů a žen podobná

(existují studie, které vidí lepší ekonomiku běhu u mužů, jiné zase u žen). Rozdíly

v biomechanice (délka kroku, vertikální zdvih, šířka pánve apod.) nehrají u vrcholových

sportovců tak významnou roli jako u běžné populace.

Z hlediska adaptace na tréninkové zatížení se potvrdilo, že senzitivita žen a mužů na

vytrvalostní trénink je podobná (v některých případech byla zjištěna vyšší u žen). Zvyšování

úrovně vytrvalosti je oproti mužům pomalejší, ale získaná úroveň se udržuje déle.

Flexibilita

V rozvoji kloubní pohyblivosti dosahují ženy lepších a rychlejších výsledků než muži

zejména díky anatomickým předpokladům (rozdíly v množství svalové hmoty, geometrii

kloubů, pohlavně specifické struktuře kolagenu apod.). Kloubní spojení jsou obecně u žen

volnější, neboť poměr fibrózních vláken a kolagenu ve vazivu je ve prospěch kolagenu, což

má za následek větší rozsah pohybu. Důležitost správné flexibility je zdůrazňována při

redukci sportovních zranění i při zvyšování výkonnosti. Nezapomeňte, že vždy jde o

optimální rozsah pohybu vzhledem k dané sportovní disciplíně, neboť větší kloubní

pohyblivost může být v určitých disciplínách výhodná, v jiných naopak kontraproduktivní.

VVyybbeerrttee ssii 22--33 ddiisscciippllíínnyy aa ppoorroovvnneejjttee jjeejjiicchh ppoožžaaddaavvkkyy nnaa ooppttiimmáállnníí úúrroovveeňň fflleexxiibbiilliittyy..

Koordinace

Intersexuální rozdíly v koordinaci se projevují zejména v závislosti na charakteru pohybového

úkolu. Při některých cvicích ženy více využívají švihu, pohybují se plynuleji a rovnoměrněji,

zatímco mužské pojetí je silovější se zdůrazněním odrazu a větší akcelerace. Ženy předčí

muže v úkolech přesné motorické koordinace (jemná motorika), v činnostech spojených

s rovnováhou a v rychlosti motorického programování (rychlejší motorická docilita). Ženy

také často lépe vnímají rytmus cvičení a mají lepší prostorovou orientaci pohybu. Muži jsou

lepší v motorických dovednostech spojených s mířením na cíl.

Psychosociální aspekty

Podle dosavadních zjištění je obtížné psychosociální oblast rozdělit na problematiku „typicky

mužskou“ a „typicky ženskou“. Průměrné rozdíly mezi pohlavími v oblasti sociálně

psychologických vlastností a chování nelze spolehlivě a přesně interpretovat; značnou měrou

dochází k překrývání výsledků. Můžeme tedy očekávat, že podobně tomu bude i v oblasti

sportovní psychologie a sociologie. Přesto lze alespoň v obecné rovině naznačit možné zdroje

odlišností, se kterými se jako trenéři můžete setkat:

Ženy jsou komunikativnější než muži, proto můžeme předpokládat, že potřeba

komunikace s trenérem bude ze strany sportovkyně častější než ze strany sportovce.

Role tréninku v hodnotovém systému ženy nebývá tak vysoká jako u mužů.

Ženy jsou obvykle citlivější na vnější podněty, změna nálady může nastat

z „nepochopitelné“ příčiny. Dostatečná míra taktu, empatie (vcítění), pochopení a

důvěry je proto u trenéra namístě.

Osvědčuje se spíše pozitivní motivace než negativní (ženy lépe reagují na kladná

hodnocení a slova podpory).

Ženy bývají většinou méně agresivní než muži, proto se při plánování obsahu

tréninkových jednotek doporučuje dávat přednost cvičením méně agresivního

charakteru.

Ženy jsou citlivé na intervence dietologického charakteru, na pobídky týkající se

změny vzezření, tělesné hmotnosti, tělesných tvarů apod.

V prostředí sportu se lze setkat se sexuálním obtěžováním nebo zneužíváním

(sexuálně orientované poznámky a narážky, obtěžující tělesné kontakty, zvýhodňování

na základě sexuální náklonnosti a další).

Mezi faktory, které zvyšují riziko sexuálního zneužívání, patří u trenéra např. věk

(vyšší), tělesné rozměry (větší/silnější), kvalifikace (vyšší), důvěra rodičů sportovkyně

, U sportovkyně je to opět věk (nižší), tělesné rozměry (menší/slabší), výkonnost (asi

vyšší), míra opatrnosti před sexuálním zneužíváním (nízká), sebehodnocení (nízké),

vztah s rodiči (slabý), oddanost trenérovi (kompletní)...

Pozitivní a negativní vlivy vrcholového sportu v psychosociální oblasti shrnuje tabulka 2.

Tabulka 2.

Pozitivní a negativní psychosociální dopady vrcholového sportu

(Weiss, Amorose, & Allen, 2000, upraveno)

Pozitiva Negativa Rizika

Sebevnímání

Sebehodnocení

Sebejistota

Afektivní oblast psychiky

radostnost

Motivace vnitřní

Vysoká úspěšnost

Charakter (v pozitivním

smyslu)

Interpersonální dovednosti

Pozitivní postoj

Zvládání stresu

Sebevnímání

Sebehodnocení

Sebejistota

Afektivní oblast psychiky

úzkost (anxieta)

Motivace vnější

Nízká úspěšnost

„Charakter“ (v negativním

smyslu)

Maladaptivní sociální

dovednosti

Negativní postoj

Zažívání stresu

Zranění

Syndrom vyhoření

Poruchy příjmu potravy

Doping

Rodičovská kontrola

Zneužívání trenérem

Jednostranně zaměřené

sebepojetí

Ztráta radostnosti

Nízké self-image (osobní

schéma)

Ztracené dětství

Politika sportu

Je třeba, aby dívky a ženy podstupující sportovní přípravu byly informovány zejména o

možných negativech a případných rizicích. Vrcholové sportovkyně by měly být systematicky

připravovány na zvládání stresových faktorů při tréninku a v soutěži, ale též na udržení svého

přesvědčení a zaměření koncentrace, kladení si cílů a používání představivosti (všechny tyto

předpoklady jsou trénovatelné). Sport na vrcholové úrovni klade důraz spíše na zlepšování

výkonnosti než na celkový sociální a psychologický vývoj mladého jedince, rozvoj

negativních jevů tedy může být relativně snadný (vítězství za každou cenu, podvádění, pocit

viny…). Klíčem je udržet perspektivu vítězství tak, aby nedominovala nad ostatními cíli

(např. zdravotními, sociálními, osobnostními apod.).

Ikona5

Pro rozšíření znalostí o specifikách tréninku žen, především v oblasti biomedicínské. Tuto

oblast si nastudujte samostatně. Dporučuji Vám například publikaci: Lehnert, M., Novosad,

J., Neuls, F., Langer, F., & Botek, M. (2010). Trénink kondice ve sportu. Olomouc: Univerzita

Palackého.

Souhrn

Ikona4

Sportovní trénink mužů a žen vychází ze stejných teoretických principů. Rovněž odpověď na

tréninkové zatížení je u žen a u mužů obdobná. V tréninkovém procesu se základní charakter

tréninkových programů žen se od mužů výrazně neliší. Existují však některé odlišnosti, které

je třeba při plánování a realizaci tréninkového procesu zohlednit, a to jak z hlediska

výkonnosti, tak zdraví. Z odlišností v oblasti morfologicko-funkční vyplývá, že trénink žen

neměl být tak namáhavý jako mužský a především tréninku síly je třeba upravit obsah

tréninkového program a upřednostnit, resp. vyloučit některé cviky. V tréninku rychlosti

nejsou rozdíly mezi muži a ženami významné, ženám je třeba poskytnout více odpočinku.

Rozdíly v tréninku vytrvalosti, flexibility a koordinace jsou minimální. Rovněž v

psychosociální oblasti existují odlišnosti, se kterými by měl být trenér seznámen a při

spolupráci se svými svěřenkyněmi je respektovat. Týkají se především komunikativnosti

(vyšší), postavení tréninku a výkonu v hodnotovém systému (nebývají tak vysoko), citlivosti

na vnější podněty (vyšší), agresivity (nižší) apod. Další oblastí, na kterou by neměl trenér žen

zapomínat, je oblast biomedicínská.

Kontrolní otázky

Ikona6a

Vyjádřete hlavní morfologicko-funkční specifika žen a jejich dopad pro tréninkový proces

a sportovní výkonnost.

Objasněte specifika tréninku žen vzhledem k uvedeným motorickým předpokjladům.

Objasněte specifika tréninku žen vzhledem k uvedeným psychosociálním aspektům.

Literatura

Ikona7

Baechle, T. R., & Earle, R. W. (2008). Essentials of strength training and conditioning (3rd

ed.). Champaign, IL: Human Kinetics.

Bompa, T., & Carrera, M. (2005). Periodization training for sports (2nd ed.). Champaign, IL:

Human Kinetics.

Delavier, F. (2003). Women’s strength training anatomy. Champaign, IL: Human Kinetics.

Drinkwater, B. L. (2000). Women in Sport. Oxford: Blackwell Science.

Grasgruber, P., & Cacek, J. (2008). Sportovní geny. Brno: Computer Press.

Komadel, Ľ. et al. (1997). Telovýchovnolekárske vademecum (2nd ed.). Bratislava: Slovenská

spoločnosť telovýchovného lekárstva a Berlin – Chemie, Menarini Group.

Londeree, B. R. (1993). Gender differences in circulorespiratory and metabolic variables

related to endurance performance. In A. J. Pearl (Ed.), The athletic female (pp. 149–163).

Champaign, IL: Human Kinetics.

Malone, T. R., & Sanders, B. (1993). Strength training and the athletic female. In A. J. Pearl

(Ed.), The athletic female (pp. 169–184). Champaign, IL: Human Kinetics.

Měkota, K., & Novosad, J. (2005). Pohybové schopnosti. Olomouc: Univerzita Palackého.

Mittleman, K. D., & Zacher, C. M. (2000). Factors influencing endurance performance,

Squire, D. L. (1993). Issues specific to the preadolescent and adolescent athletic female. In A.

J. Pearl (Ed.), The athletic female (pp. 113–124). Champaign, IL: Human Kinetics.

Individualizace ve sportovním tréninku

Studijní cíle

Ikona1

Prostudováním této kapitoly získáte důležité informace, které Vám umožní pochopit příčiny

individuálních odpovědí Vašich svěřenců na tréninkové zatížení a zatěžování a důležitost

respektování tohoto požadavku v každodenní tréninkové praxi. Především se však seznámíte

s teoretickými východisky uplatňování individualizace v tréninkovém procesu, včetně

požadavků na osobnost trenéra, uplatňování v tréninku mládeže a v rámci řízení tréninkového

procesu. Na zvládnutí problematiky uvedené v kapitole a splnění úkolů Vám doporučuji si

vyhradit 4-6 hodin.

Z výuky již absolvovaných předmětů o sportovním tréninku víte, že sportovní trénink je

řízeným pedagogickým procesem specifického přizpůsobování na tréninkové a soutěžní

zatížení, zaměřený na dosažení maximální sportovní výkonnosti. Jedná se o dlouhodobý

systematický proces interdisciplinárního charakteru, při kterém dochází ke komplexnímu

působení na celou osobnost jedince. Konkrétně dochází k cílenému zvyšování tolerance na

rostoucí zatížení, osvojování a uplatňování dovedností, rozvoji specifických strukturálních a

metabolických funkcí, které vytváří předpoklady pro zlepšení pohybové výkonnosti. Současně

je nezbytné se zaměřovat na cílený rozvoj psychických a sociálních předpokladů sportovců. Z

hlediska sportovních výkonů a přípravy na jejich podávání jsou však předpoklady sportovců v

mnoha zásadních oblastech rozdílné (pohlaví, věk, vývoj, anatomické a fyziologické

charakteristiky, odolnost vůči stresu, technika, životní styl, apod.).

Teoretická východiska individualizace ve sportovním tréninku

Individualizace jako jedna z hlavních podmínek všestranného rozvoje osobnosti sportovce a

využití jeho potenciálu se uplatňuje jak v kontextu dlouhodobé přípravy sportovců, tak

například při vylaďování sportovní formy a přípravě k soutěžím. Individualizace je pevně

spjata se snahou o zvyšování efektivity tréninkového procesu společně s maximálním

ohledem na specifické požadavky a potřeby jedince v rámci daného sportu. To vyžaduje

znalost sportovce a jeho osobnosti jako integrované součásti tréninkového procesu a znalost

prostředí, ve kterém se sportovec pohybuje. Máte-li jako trenér efektivně působit na

sportovce, musíte však v prvé řadě vycházet ze znalostí požadavků sportovních výkonů a dále

ze zákonitostí vývojových změn a zákonitostí adaptace. Z nich mj. vyplývá, že odezva

organismu sportovců jako autoregulačního systému na aplikované tréninkové podněty se liší

(Obrázek 12).

Obrázek 12. Individuální změny výšky vertikálního výskoku hráčů (h) po absolvování

tonizace svalstva před utkáním u vrcholových volejbalistů (skupin A – hráči s větší citlivostí

na tonizaci; skupin B – hráči s menší citlivostí na tonizaci; 1-4 – jednotlivá měření), (Vavák,

2011)

Rozdíl mezi sportovci bývá přibližně z 50 % zdůvodňován genetickým předpoklady a z 50 %

odezvou na tréninkový proces. I když existují jednotlivé geny ovlivňující rychlost, sílu, funkci

žláz s vnitřní sekrecí, tvorbu bílkovin, psychiku apod., při vytváření úspěšného sportovce se

uplatňuje více genů společně s působením prostředí. Dalšími faktory, které modifikují reakci

na tréninkové zatížení, jsou především stupeň fyzického a psychického vývoje, zdravotní stav,

tréninková historie, výživa, spánek, motivace, odpočinek. Živý organismus je tedy v každém

okamžiku svého vývoje jedinečný vlivem prožité historie, která je výsledkem vzájemného

působení dědičnosti a vlivu prostředí.

V širším kontextu existujících teoretických pojetí lze spatřovat individualizaci ve sportovním

tréninku především v následujících aspektech: adresnost, participace sportovce na řízení

tréninkového procesu, partnerský dialog mezi trenérem a sportovcem v celoživotním

kontextu. V prvním případě trenér analyzuje a vyhodnocuje individuální tréninkové potřeby

svých svěřenců a realizuje kroky, které těmto potřebám co nejadresněji odpovídají. Na

trenérovi spočívá hlavní díl zodpovědnost za správnost rozhodnutí a naopak roli sportovce

v tomto směru není věnována dostatečná pozornost.

Tip pro tréninkovou praxi

Ikona10

Výše uvedená situace často charakterizuje tréninkovou praxi. Z vlastní zkušenosti Vám

doporučuji hledat možnosti, jak sportovce zainteresovat“ na přípravě a realizaci tréninkového

procesu. Samozřejmě přiměřeně věku, zkušenosti, situaci apod. Vytvoříte tak podmínky pro

vznik pocitu spoluzodpovědnosti za dosažení cílů a tím zvýšíte pravděpodobnost úspěchu.

V případě participace sportovce na řízení tréninkového procesu trenér sportovci umožní

v určité míře zapojení do plánování, rozhodování o realizaci tréninku a vyhodnocování

výsledků tréninku. Sportovec je objektem, ale i subjektem podílejícím se na řízení, který má

mít vlastní odpovědnost nejen za tréninkovou přípravu a její výsledky, ale i za svůj zdravotní

stav. Z toho důvodu musí být zasvěcován do problematiky tréninkového procesu, zdravotní

problematiky apod. (problematikou individualizace v rámci řízení se budeme dále zabývat

v závěru kapitoly). V případě partnerského dialogu mezi trenérem a sportovcem se trenér

ocitá v partnerské roli průvodce celou sportovní kariérou, kdy základním principem je snaha o

dlouhodobě udržitelný osobnostní rozvoj sportovce přesahující období sportovní kariéry. Tato

situace je však v praxi stále poměrně ojedinělá.

Ikona6a

Zamyslete se, jak lze z uvedeného pohledu charakterizovat tréninkový proces, který

absolvujete, ev. jste absolvoval(a), v roli sportovce nebo trenéra.

Individualizace a tréninkové zatížení

Vzhledem k současným poznatkům o adaptaci na tréninkové zatížení můžeme říci, že pro

adaptaci je typická exaktní struktura fází, která slouží jako základ pro organizaci (periodizaci)

tréninkového procesu. Z tohoto důvodu je optimalizace sekvencí tréninkových, resp.

soutěžních zatížení a zotavení jedním z klíčových problémů tréninkového procesu.

Pamatujte si, že vzhledem k individuálním odlišnostem sportovců je nezbytné ve strukturaci

obsahu sportovního tréninku diferencovat především druh a velikost adaptačních podnětů

(Obrázky 13 a 14).

Obrázek 13. Variabilita maximálního počtu opakování provedených s 60% a 80% 1 OM

(jednorázového opakovacího maxima) při cviku benchpress u souboru sportujících mužů

Obrázek 14. Stanovení Individuální velikosti odporu pro optimalizaci zatížení pro rozvoj

výbušné síly dolních končetin (max . Výkon ve W) Kuba DP

Schopnost tolerovat tréninkové zatížení však souvisí se všemi stresory, s kterými se sportovec

setkává. Jako trenér utvářející tréninkový plán se proto musíte zaměřit na sportovcovy potřeby

a předpoklady, na jeho silné a slabé stránky. Vytvoření a optimální realizace individuálního

tréninkového plánu proto v tréninkové praxi předpokládá provedení analýzy rozvoje

osobnosti sportovce, stanovení jeho trénovanosti a trénovatelnosti, úpravy tréninkového

zatížení v souvislosti s intenzitou stresorů jako pracovní vytížení, cestování, dojíždění na

trénink apod. Jsou-li uvedené požadavky reflektovány, šance na dosažení tréninkového cíle se

zvyšuje.

Ikona6a

Významnou oblastí, která úzce souvisí s individualizací, je oblast výběru a tréninkových

metod. Zopakujte si, jaké metody se v jednotlivých složkách/součástech tréninku využívají a

zamyslete se nad možnostmi uplatňování individualizace v této oblasti.

Ikona5

Individualizace zatížení a zatěžování se v současné době významně uplatňuje rovněž v

týmových sportech. Její realizace v tréninkové praxi je v tomto případě mnohdy spojena

s řadou organizačních i jiných problémů a klade zvýšené požadavky na profesionalitu trenéra.

Již v tréninku olympijského volejbalového týmu USA, který získal zlaté medaile na

olympijských hrách v roce 1984, bylo pro individuální trénink vyhrazeno přibližně 30 minut z

každého dvouhodinového tréninku.

Princip individualizace ve sportovním tréninku

V moderním sportovním tréninku bývá individualizace považována za jedno z ústředních

témat. Na nezbytnost individualizace v tréninku sportovců je však v teorii sportovního

tréninku poukazováno dlouhodobě. Požadavek individualizace je pevně zakotven

formulováním principu individualizace, jako jednoho ze specifických principů sportovního

tréninku. Princip individualizace spočívá ve schopnosti analyzovat vlastní osobnostní

vlastnosti a stavy a současně je identifikovat a analyzovat u sportovců. Dále v návaznosti

vytvořit účinné syntetické působení na sportovce a tímto způsobem zefektivňovat své

trenérské úsilí.

Ikona6a

Z odborné literatury si zopakujte teoretickou interpretaci principu individualizace.

V širším kontextu můžeme individualizaci ve sportovním tréninku spojit se třemi požadavky.

Prvním je, aby trenéři poznali především svou vlastní osobnost, definovali své silné a slabé

stránky, které následně buď rozvíjí, prohlubují nebo eliminují. Druhým je soustavné

poznávání osobnosti sportovců v průběhu tréninkové i soutěžní činnosti. Trenér by měl

analyzovat úroveň rozvoje osobnosti sportovce a stanovit jeho individuální výkonnostní

kapacitu, resp. úroveň trénovanosti. Ty závisejí na genetických předpokladech, biologickém a

chronologickém věku, tréninkové minulosti apod. Třetím požadavkem je systematický rozvoj

sociálně-psychologických dovedností trenéra (motivace, potřeby, hodnotová orientace,

vlastnosti osobnosti, emoční stavy, myšlení, vztahy mezi lidmi – vzájemné respektování,

spolupráce, konkurence apod.) při využívání vlastních a sportovcových osobnostních rysů.

Individualizace a mládež

Mějte na paměti, že individualizace je významným rysem nejen tréninku dospělých

sportovců, jak bývá v praxi často chápáno, ale i tréninku mládeže. Kromě věkových, resp.

vývojových specifik je žádoucí u mládeže zohledňovat odlišnosti v trénovatelnosti a

zatížitelnosti, což se úzce dotýká rovněž oblasti výběru talentů. V souvislosti s věkem a

rozdílnou úrovní tolerance sportovce na zatížení je třeba zohledňovat nejen biologický věk,

resp. chronologický věk, ale i věk tréninkový (počet roků, během kterých byl jedinec

systematicky připravován na podávání sportovního výkonu). Je například známo, že sportovci

s vysokým tréninkovým věkem jsou obvykle schopni se vyrovnávat s vyššími tréninkovými

požadavky a se zvyšující se specifičností zatížení. Sportovci s vysokým chronologickým

věkem a s nízkým tréninkovým věkem mohou potřebovat více nespecifického tréninku.

Ikona5

Jedním z efektivních nástrojů při výběr mladých talentovaných sportovců by se mohla stát i

diagnostika aktivity autonomního nervového systému (ANS) metodu spektrální analýzy

variability srdeční frekvence, která se rozvíjí rovněž na FTK UP. Ukazuje se, že velikost

adaptační kapacity organismu (trénovatelnost jedince) odpovídá regulačním možnostem ANS,

které jsou geneticky podmíněny. Někteří autoři jsou toho názoru, že sportovci s vyšší

aktivitou ANS jsou adaptabilnější a odolnější vůči stresovým podnětům než sportovci

disponující nižší aktivitou ANS.

Při spolupráci s mládeží je dále třeba usilovat o minimalizaci uplatňování nevědeckých

přístupů k tréninku a přebírání tréninkových programů úspěšných dospělých sportovců. Je

logické, že takové programy se míjí účinkem a mohou být příčinou přetrénování a zranění.

Individualizace je rovněž úzce spojena se stanovenými cíli sportovní přípravy. V současném

systému je mnohdy sportovní úspěch u mládeže měřen jako u dospělých, tj. počtem vítězných

utkání nebo závodů. Stejným způsobem bývá chápána úloha trenéra. Postoj „výhra za každou

cenu“, často spojován s upřednostňováním aktuálně úspěšných mládežnických sportovců,

bohužel bývá častým důvodem k ukončení sportovní činnosti.

Ikona5

V současné literatuře je zdůrazňováno, že úlohu trenéra je třeba stále více vnímat ve vztahu

k porozumění, podpoře sportovcových emočních a sociálních potřeb, učení sportovců

zodpovědnosti, sebedisciplíně, sociální interakci a spolehnutí se na sebe sama prostřednictvím

sportovní činnosti.

Individualizace a řízení ve sportovním tréninku

Problematice řízení ve sportovním tréninku jsem se již věnoval na jiném místě těchto

učebních textů. Zde však chci zdůraznit, že individualizaci lze také chápat jako specifický

způsob řízení tréninkového procesu, při němž je všemi hlavními činiteli i vztahy mezi nimi

respektován každý sportovec jako jedinečná osobnost vzhledem ke svým vlastním

tréninkovým předpokladům. Individualizace se uplatňuje ve všech oblastech řídící činnosti

trenéra – výběru cílů, úkolů, obsahu tréninkového programu, forem, metod, dávkování

tréninkového zatížení, stanovení podmínek, ve kterých tréninkový proces probíhá, eventuálně

v dalších oblastech. Mezi základní předpoklady poznání individuálních zvláštností a

uplatňování individuálního přístupu při řízení sportovního tréninku patří vědomosti z vědních

oborů jako psychologie osobnosti, anatomie, fyziologie, biomechanika a didaktika

sportovního tréninku.

UUvveeďďttee aalleessppooňň 11--22 ppřřííkkllaaddyy vvyyuužžiittíí ppoozznnaattkkůů zzee zzmmíínněěnnýýcchh,, eevv.. ii ddaallššíícchh,, vvěěddnníícchh oobboorrůů ppřřii

uuppllaattnněěnníí iinnddiivviidduuáállnnííhhoo ppřřííssttuuppuu ppřřii řříízzeenníí ssppoorrttoovvnnííhhoo ttrréénniinnkkuu VVaaššiicchh ssvvěěřřeennccůů nneebboo

vv rráámmccii mmooddeelloovvéé ssiittuuaaccee..

Trenér musí dále disponovat aktuálními informacemi, které umožní rozpoznávat individuální

zvláštnosti jedinců a podle toho působení individualizovat. Soustavné poznávání se musí

realizovat jak v průběhu tréninkové, tak soutěžní činnosti a má být systémovou záležitostí.

Efektivní řízení proto není možné bez průběžné diagnostické činnosti, umožňující soustavné

poznávání individuálních zvláštností a aktuálních stavů v průběhu tréninkové i soutěžní

činnosti. Následnými kroky jsou vyhodnocení výsledků, jejich interpretace a uplatnění v

procesu sportovního tréninku a soutěžení.

Ikona6a

Zamyslete se, jaké informace by mohly podpořit uplatňování individualizaci v tréninku

Vašich svěřenců(kyň) a zkvalitnit tréninkový proces. Odhlédněte přitom od ekonomických a

jiných limitů.

Souhrn

Ikona4

Živý organismus je v každém okamžiku svého vývoje jedinečný vlivem prožité historie, která

je výsledkem vzájemného působení dědičnosti a vlivu prostředí. Odezva organismu sportovců

jako autoregulačního systému na aplikované tréninkové podněty se proto liší. Vzhledem k

individuálním odlišnostem sportovců je nezbytné ve strukturaci obsahu sportovního tréninku

diferencovat především druh a velikost adaptačních podnětů. Schopnost tolerovat tréninkové

zatížení však souvisí se všemi stresory, se kterými se sportovec setkává, proto je nezbytné,

aby se trenéři zaměřovali na potřeby a předpoklady sportovců, na jeho silné a slabé stránky.

Požadavek individualizace je v tréninkové teorii v prvé řadě zakotven v principu

individualizace. Efektivní uplatňování individualizaci ve sportovním tréninku je spojeno se

třemi požadavky: trenéři by měli poznat především svou vlastní osobnost, systematicky

rozvíjet své sociálně-psychologické dovednosti, soustavně poznávat osobnosti sportovců

v průběhu tréninkové i soutěžní činnosti a analyzovat úroveň rozvoje jejich osobnosti a

stanovit jejich individuální výkonnostní kapacitu, resp. úroveň trénovanosti. Individualizace

je významným rysem nejen tréninku dospělých sportovců, ale i tréninku mládeže, což se

dotýká věkových, resp. vývojových specifik, odlišností v trénovatelnosti a zatížitelnosti, apod.

V neposlední řadě se individualizace uplatňuje ve všech oblastech řídící činnosti trenéra.

Kontrolní otázky

Ikona6a

1. Objasněte příčiny odlišností v odpovědích sportovců na tréninkové podněty, resp. v

předpokladech sportovců pro podávání sportovních výkonů.

2. Jaké jsou požadavky na uplatňování individualizace při spolupráci se sportovci?

3. S jakými aspekty je spojeno uplatňování individualizace v tréninku mládeže? Uveďte

rovněž konkrétní aplikace.

4. Objasněte problematiku individualizace v kontextu řízení sportovního tréninku.

Uveďte rovněž konkrétní aplikace.

Literatura

Ikona7Blumenstein, B., Lidor, R., & Tennenbaum, G. (2007). Psychology of sport training.

Oxford: Meyer & Meyer Sport.

Bompa, T., & Carrera, M. (2005). Periodization training for sports (2nd ed.). Champaign, IL:

Human Kinetics.

Bompa, T. (2000). Total Training for Young Champions. Champaign: Human Kinetics

Publishers.

Dovalil, J., Choutka, M., Svoboda, B., Hošek, V., Perič, T., Potměšil, J., Vránová, J., & Bunc,

V. (2002). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia.

Kraemer, W. J., & Häkinen, K. (2002). Strength training for sport. Oxford: Blackwell.

Moravec, R., Kampmiller, T., Vanderka, M., & Laczo, E. (2004). Teória a didaktika športu.

Bratislava: Fakulta telesnej výchova a športu, Slovenská vedecká spoločnosť pre telesnú

výchovu a šport.

Perič, Z. (2004). Sportovní příprava dětí. Praha: Grada.

Putchucheary, Z., Skipworth, J. R., Rawal, J., Loosemore, M., van Someren, K., &

Montgomery, H. E. (2011). Genetic influences in sport and physical performance. Sports

Medicine, 41(10), 845-859.

Sharkey, B. J., & Gaskill, S. E. (2006). Sport physiology for coaches. Champaign, IL: Human

Kinetics.

Schnabel, G., Harre, D., Krug, J., Borde, A. (Eds.). (2003). Trainingswissenschaft:

Leistung – Training – Wettkampf. Berlin: Sportverlag.

Smith, R. E. (2006). Understanding sport behavior: A cognitive-affective processing systems

approach. Journal of Applied Sport Psychology, 18, 1-27.

Viru, A. (1995). Adaptation in sports training. London: CRS – LLC.