Informace z jednání - NLPII - · Web viewJednání ES KA7 se vcelku pravidelně účastnili zástupci MŽP: Ing. Tomáš Staněk a Ing. Norbert Buchta (MŽP). Závěry a doporučení

Realizační projektzpráva expertní skupiny o řešení KA NLP II

CÍL II.Zlepšení a ochrana životního prostředí pilíř EKOLOGICKÝ

KA 7 Zachování a zlepšení biologické rozmanitosti v lesích-východiska 2-12

Zpravodaj: Ing. Milan Hron Zpracováno: 3.8.2012

Členové týmu:

Ing. Milan HronMgr. MgA. Radim HédlIng. Miroslav Svoboda, Ph.DIng. Petr Navrátil, CSc.Ing. Tomáš Vrška, Dr.Doc. Ing. Petr Maděra, PhD.ing. Miloslav Brotáneking. Milan KošuličIng. Josef VovesnýIng. Pavel ČeškaMVDr. Jaromír BláhaMgr. Lukáš Čížek, Ph.D.Mgr. Martin Konvička, Ph.D.Ing. Vladan RiedlJosef MottlMgr. Martin KopeckýIng. Martin PlhákIng. Richard VišňákIng. Milan ŽárníkIng. Dušan Utinek, Ph.D.RNDr. Jiří Stonawski

Projednáno na KR NLP II:Poslední jednání

19.6.2012

Východiska

Počet stran celkem: 95

Počet příloh: 2

Poznámka:Jednání ES KA7 se vcelku pravidelně účastnili zástupci MŽP: Ing. Tomáš Staněk a Ing. Norbert Buchta (MŽP). Závěry a doporučení doplněny přiloženými východisky expertní skupiny.

REALIZAČNÍ PROJEKT KA 7Koordinační rada NLP pro období do roku 2013

1

Východiska, ze kterých vzešla doporučení ES 07 Koordinační radě NLP II

Opatření 7.1. Zhodnotit a odůvodněných případech revidovat cílovou druhovou skladbu jako průnik mezi ekonomickým, ekologickým a sociálním

pilířem lesa

A. Materiály z působení speciální typologické skupiny – přípravné pro Opatření 7.1

zadání pro „KA18“(mezilkíčová typologická skupina) vzešlé z KA7 : - 7.1: týká se celého opatření, výsledky práce KA18 budou použity pro zpracování 7.1. (HŘ Navrátil, spoluřešitel Višňák)- 7.2: úkol pro KA18 je revize PDS (splněno v tabulce)- 7.5: úkol pro KA18 je rozšíření CDS o vzácné a ohrožené dřeviny (v tabulce chybí)- 7.8: úkol pro KA18 je vyjasnit pojem přírodě bližší dřevinná skladba (= CDS pro lesy ve

vlastnictví státu?) – analyzováno v komentáři ing. Navrátila

Zpráva o sestavování cílové druhové skladby („KA 18“, ing. Navrátil)

Cílová druhová skladba

CDS optimalizuje vztah mezi produkční a ekologicko stabilizační funkcí. Pracovní skupina se shodla na vypracování CDS pro jednotlivé soubory lesních typů a má k dispozici následující elaboráty cílové druhové skladby:-Plíva 2000 - výchozí materiál, který byl na základě požadavku opatření 7.1. revidován-Zatloukal, Slodičák - „3 x 20%“ - základem je požadavek, aby skutečná druhová skladba sestávala minimálně ze tří dřevin CDS, z nichž každá bude mít minimálně dvacetiprocentní zastoupení.-Višňák - vychází z přirozené dřevinné skladby a minimálního podílu ekologicky žádoucích dřevin.-Macků - exaktně vypočtená CDS na základě analýz databází ÚHÚL, jako jediná se pokouší řešit složku sociálního pilíře, ale pouze zahrnutím vodohospodářského potenciálu. -Pěnička - pokus o syntézu výše uvedených elaborátů, ke shodě však nedošlo a dále přetrvávají rozpory, nebo alternativy:

CDS - doporučení optimální druhové skladbyDvojí význam CDS - jednak optimální druhová skladba pro jednotlivé soubory lesních typů, která by byla doporučením a u soukromých vlastníků by byla prosazována systémem motivačních opatření (dotace). Pro lesy ve vlastnictví státu by byla předpisem. Vedle toho musí existovat systém omezení, aby případné odchylky od CDS, nebo alternativy, nepřekročily hranici, za kterou by výrazně negativně ovlivňovaly plnění požadovaných funkcí lesa.

Podíl hospodářsky významných dřevin


2

Přetrvávají rozpory v názorech na vzájemný podíl hospodářských dřevin a dřevin přirozené druhové skladby. Tlak na maximální podíl dřevin PDS je zdůvodňován především nebezpečím klimatické změny.

CDS jako průnik ekonomického, ekologického a sociálního pilíře.Tyto tři pilíře jsou spolu vzájemně provázané. Ekonomické výsledky hospodaření do značné míry závisí na dostatečné ekologické stabilitě porostů, sociální funkce lesa jsou závislé na ekonomických výsledcích a pro plnění řady mimoprodukčních funkcí je rovněž důležitá ekologická stabilita. Sestavovat CDS pro každou mimoprodukční funkci a v rámci ní pro každý soubor lesních typů by situaci zcela znepřehlednilo, (požadavky jednotlivých MPF na CDS mohou být i protichůdné). Zájmy sociálního pilíře jsou do značné míry obsaženy v nárocích na pilíř ekonomický a ekologický. Většina členů pracovní skupiny se shodla na tom, sestavit CDS jako optimální poměr mezi hlediskem hospodářským a požadavky na dostatečnou ekologickou stabilitu.

Rámec, ve kterém by se mělo posuzovat směřování k CDS. V systému Pěnička je „základní prostorovou jednotkou pro sledování dřevinné skladby porost. Současné hodnocení dřevinné skladby za porostní skupinu není správné. Porostní skupina je základní taxační jednotkou, kde jedním ze základních kritérií vylišení je právě co nejdetailnější členění dle dřevin, z důvodu odlišného hospodaření a přístupu k základním dřevinám. Kontrolní mechanizmy a státní podpora by byly zaměřeny na dvě rozhodující období – zajištěná kultura a nastávající tyčovina, což navazuje na současné závazné ukazatele – zajištění kultury a naplnění objemu prořezávek.“

Po připomínkování ostatními členy skupiny se ukázaly rozpory. Např. připomínka Zatloukala: „Důvody po hodnocení dřevinné skladby v rámci porostu jsou sice logické, ale pokud jde o hodnocení podílu MZD v obnově, obávám se, že dále zkomplikují možnost vyhodnocení dodržování tohoto ustanovení státní správou. Tento přístup umožní zakládat celé seče (do zákonného limitu velikosti) jednou dřevinou. Povede to ke vzniku hrubší textury zakládaných porostů. Zjednoduší to sice provoz, ale z hlediska stavu a stability lesa to není dobře.“

Zastoupení introdukovaných dřevinPřetrvávají rozpory, které v podstatě kopírují dnešní situaci mezi ekologickým křídlem a zastánci tradičních lesnických postupů. Příklad konkrétního požadavku uvádí Vovesný: „Mám jen připomínku k otázce introdukovaných dřevin ve vztahu k lesním vegetačním stupňům 2.- 4. kde smrk není až na výjimečné soubory lesních typů původní a kde je vhodné pro zachování produkce zařadit douglasku mezi hlavní cílové dřeviny speciálně na kyselé a svěží půdy v chudších variantách lesních typů. A tím vytvořit prostor pro omezení SM. Douglaska svou vitalitu při vyšších teplotách i nižších srážkách prokázala a lze tak reagovat i na předpoklad i eventuální trvalejší klimatickou změnu. Jedná se o významnou záležitost, neboť zmiňovaná stanoviště jsou v ČR významně zastoupena (cca 20%).“

Přírodě bližší druhová skladba

Téma obsahují následující opatření Národního lesnického programu:

Opatření 2.2. Za účelem ověření založit síť demonstračních objektů přírodě bližších forem hospodaření zejména v lesích ve vlastnictví státu.


3

Opatření 6.3. Podporovat druhy a ekotypy lesních dřevin lépe snášejících klimatickou změnu.

Opatření 7.1. Zhodnotit a v odůvodněných případech revidovat cílovou druhovou skladbu jako průnik mezi ekonomickým, ekologickým a sociálním pilířem lesa.

Opatření 7.8. U státních lesů směřovat k přírodě bližší dřevinné skladbě při zachování konkurenceschopnosti. Obnovovat a pěstovat lesní porosty ve vlastnictví státu tak, aby v nich byl trvale zachován zvýšený podíl MZD a dřevin přirozené druhové skladby. Podobného cíle se u nestátních vlastníků pokusit dosáhnout vhodnou dotační politikou, osvětou a vzděláváním.

Opatření 9.4. Podporovat diverzifikaci prostorové a druhové dřevinné skladby bližší skladbě přirozené jako předpoklad pro eliminaci působení stresových faktorů.

Opatření 11.1. Zvýšit ekologickou stabilitu lesních ekosystémů snížením skutečných nadměrných stavů spárkaté zvěře, s cílem umožnit využívání přírodě bližších forem hospodaření.

Opatření 17.3. U LČR, s.p., VLS ČR, s.p., preferovat přírodě bližší formy hospodaření při respektování konkurenceschopnosti.

V kapitole 4. je definováno „přírodě bližší hospodaření“ (vyloučení holosečí, respektování potenciální přirozené vegetace, hospodaření pouze s autochtonními dřevinami, při HÚL není věk použitelný jako veličina a objektem zájmu je strom, podkladem pro plánování těžeb je celkový běžný přírůst a cílové dimenze stromů). Přírodě bližší druhová skladba však v kapitole 4. definována není. Tento termín se vyskytuje pouze v kapitole 6., ve znění opatření 7.8. „U státních lesů směřovat k přírodě bližší dřevinné skladbě“ a není zde vysvětleno, o jakou skladbu se jedná. V opatření 9.4 je uvedeno - „Podporovat diverzifikaci prostorové a druhové dřevinné skladby bližší skladbě přirozené jako předpoklad pro eliminaci působení stresových faktorů.“ Zde má být přírodě bližší druhová skladba opatřením pro zvýšení ekologické stability. Pokud se ztotožníme s tím, že cílová druhová skladba optimalizuje vztah mezi požadovanou produkcí a potřebnou ekologickou stabilitou, pak CDS plní požadavky na dostatečnou ekologickou stabilitu a plní opatření pro eliminaci stresových faktorů. Termín přírodě bližší druhová skladba je v takovém případě nadbytečný, nejasný a těžko parametrizovatelný. U státních lesů by se pak mělo směřovat k cílové dřevinné skladbě, tak jak byla stanovena jako optimální. Další přibližování k přirozené druhové skladbě by negativně ovlivnilo hospodářské výsledky za řadu desetiletí, až dospějí dnes zakládané porosty. U lesů, které patří společnosti, by takové rozhodnutí bylo nezodpovědné.

Jablonec n.N. 29.VIII.11 Petr Navrátil

Přílohy: -Pěnička, Cílová dřevinná skladba (pokus o „syntetický výstup zúčastněných řešitelů“, východisko tabulky)

-Zatloukal, vybrané připomínky-Vovesný, vybrané připomínky-Macků, vybrané připomínky-Smejkal, vybrané připomínky


4

L. Pěnička (2011):

Cílová dřevinná skladba (CDS) a zásady pěstování hlavních hospodářských dřevin.

Hlavními cílovými dřevinami se rozumí SM, BO, BK, DB, (MD).Pozn.: Na MD nepanuje v rámci KA18 shoda. Pěstování MD podléhá souhlasu orgánů ochrany přírody a jeho využití je směřováno zejména ke zpevnění SM porostů a jako příměs mladších porostů pro zvýšení produkce. Nepředpokládá se zakládání porostů s převahou MD.

Základní prostorovou jednotkou pro sledování dřevinné skladby je porost. Do šedesátých let 20. století byl touto jednotkou dílec, který je dnes vyhrazen pro členění majetků. Současné hodnocení dřevinné skladby za porostní skupinu není správné. Porostní skupina je základní taxační jednotkou, kde jedním ze základních kritérií vylišení je právě co nejdetailnější členění dle dřevin, z důvodu odlišného hospodaření a přístupu k základním dřevinám. Tento přístup je nutný zejména ve smrkovém hospodářství mimo stanoviště jeho přirozeného výskytu, kde je nutné dodržet základní pěstební postupy, které zaručují vysoký výnos a stabilitu porostů. Takto vylišené porostní skupiny jsou plošně velmi male, často jen desítky arů. Z těchto důvodů nový přístup k cílové dřevinné skladbě předpokládá vyhodnocení za prostorově větší jednotku a tou je porost. Součástí posouzení dřevinné skladby porostu je i vyhodnocení plošného zastoupení vyskytujících se SLT. Tento trend přiblíží posuzování dřevinné skladby v ČR více evropským poměrům, kde se využívá větších plošných částí, než jsou naše porostní skupiny pro takováto hodnocení.

Současné sledování zastoupení dřevin, hlavně listnatých, z přirozené dřevinné skladby a jejich uplatnění při obnově porostů - meliorační a zpevňující dřeviny (MZD) včetně jejího podílu přináší velmi detailní požadavky na zakládání porostů. Vzhledem k bohatosti SLT a porostní pestrosti přináší velké množství porostních typů a tím i odchylek v detailním zpracování a stále nevystihuje současné trendy a požadavky na lesní hospodářství. Ve spojení s velmi malou plošnou jednotkou, kterou jsou naše porostní skupiny a hodnocením jen nově zakládaných porostních skupin je celkový přínos pro porosty mýtného věku jen těžko předvídatelný a hodnotitelný.

Základem nového systému je přirozená dřevinná skladba (PDS). PDS byla sestavena na základě různorodosti stanovištních poměrů - souborů lesních typů (SLT), historického průzkumu a zbytků původních porostů v padesátých a šedesátých letech 20. stol. a zachycuje stav před plošnou umělou obnovou porostů. Předpokládáme, že porosty s PDS byly víceméně stabilními ekosystémy a splňovaly všechny i základní požadované mimoprodukční funkce. V novém pojetí se předpokládá, že lesy ochranné plní natolik specifické poslání a nejsou předmětem zásadní produkce dřeva, že není důvod podporovat jinou než PDS a nejsou předmětem dalších systémových návrhů. Lesy zvláštního určení jsou svým způsobem lesy hospodářské, kde se přihlíží k některému požadavku společnosti, který má vymezeny některé drobné odchylky od normálního hospodaření. Mnohde je lze plnit bez omezení hospodaření a většinou nemají vztah k SLT. Z těchto důvodů nejsou tyto požadavky prvotně zahrnuty do hodnocení dřevinné skladby porostů, musí být přiřazeny následně a pouze tehdy dojde-li k ovlivnění dřevinné skladby na základě vyjmenovaných podmínek. Takto vymezené podmínky budou mít přednost před navrženou dřevinnou skladbou a budou omezovat hospodaření pouze na přesně vymezeném území.

Nový systém vychází z předpokladu, že optimální dřevinná skladba na daném stanovišti je PDS, která nepřináší maximální produkční využití a zpeněžení které požaduje vlastník půdy. Přesto vlastník požaduje jistotu produkce a zamezení zhoršení stanovištních podmínek. Cílem návrhu CDS je optimalizovat poměr mezi PDS a hospodářskými dřevinami. Ze současných poznatků vychází jako jednoznačně nežádoucí rozsáhlé monokultury jedné dřeviny, natož


5

hospodářských dřevin, s výjimkou přirozených stanovišť tvořených převážně jednou dřevinou - smrčiny 8.lvs, přirozené bory, olšiny, pásmo kosodřeviny, některá BK stanoviště Karpatské oblasti a podobně. Poměr mezi PDS a hospodářskými dřevinami nelze za současného stupně poznání přesně stanovit a je interpretován různými skupinami různě na základě jednotlivých dílčích studijních práci.

Nový systém na základě vyhodnocení současných porostů a jejich stavu navrhuje horní hranici zastoupení jedné dřeviny rámcově kolem 70%, mimo odůvodněné zastoupení vycházející z PDS, při splnění podmínky minimálního zastoupení podílu PDS s vyloučením SM a BO. Minimální podíl PDS je převzat ze stanoveného podílu MZD, který byl v minulosti odvozen z vyhodnocení stavu současných porostů a jejich odolávání vůči nepříznivým vlivům. Další přimíšené a vtroušené dřeviny nejsou vyjmenovávány, ale jsou vítanou a podporovanou složkou porostů. Vizitkou dobrého hospodáře je tlumení pionýrských a náletových dřevin při zakládání nového porostu a jejich podpora ve středním věku jako součást porostní skladby a produkce porostu.

Tento stav porostu by měl být dodržen po celé obmýtí a tomu musí odpovídat obnovní postupy a zakládání porostů. Vlastní postup není v rozporu s přírodě blízkým hospodařením ani výběrným nebo pasečným hospodařením, respektuje požadavky ochrany přírody a dává dostatečný prostor vlastníku lesa. Kontrolní mechanizmy a státní podpora by byly zaměřeny na dvě rozhodující období – zajištěná kultura a nastávající tyčovina, což navazuje na současné závazné ukazatele – zajištění kultury a naplnění objemu prořezávek. Další období jsou již záležitostí vývoje porostů a přípravy obnovy porostů.

Základní kriteria jsou shrnuta do tabulky členěné dle hospodářských souborů a SLT. Níže struktura tabulky (hlavička):

HS

HSal

SLTCDS Plíva 2000

PDS Plíva 2000

Min.podíl PDS mimo SM+BO

max. % jedné dřeviny

zákl. dřev. porost. typů

Povolená introdukce

Vybrané připomínky řešitelů k materiálu L. Pěničky:

Vl. Zatloukal:

Poznámky a připomínky k tabulce CDS a textu L. Pěničky pro NLP II. Důvody po hodnocení dřevinné skladby v rámci porostu jsou sice logické, ale pokud jde

o hodnocení podílu MZD v obnově, obávám se, že dále zkomplikují možnost vyhodnocení dodržování tohoto ustanovení státní správou. Tento přístup umožní zakládat celé seče (do zákonného limitu velikosti) jednou dřevinou. Povede to ke vzniku hrubší textury zakládaných porostů. Zjednoduší to sice provoz, ale z hlediska stavu a stability lesa to není dobře.

Limit 70 % zastoupení jedné dřeviny , podle mých zkušeností, není (až na výjimky) dostatečnou zárukou pro stabilitu porostu, zejména pokud zbývajících 30 % může být tvořeno také jen jednou dřevinou. V situaci, kdy na značných rozlohách hyne smrk z ne zcela jasného souboru příčin, kdy i řada dalších dřevin vykazuje různé příznaky chřadnutí nebo hynutí, není 30 % příměs jedné dřeviny postačující k uchování porostního prostředí a nejspíš v případě hynutí skončí spolu s hlavní dřevinou. Vím však, že v současnosti není vůle a pochopení pro vyšší diverzifikaci druhové skladby.

Vizitku dobrého hospodáře bych viděl jinde, než v tlumení pionýrských dřevin . S tím se to často přehání. Dobrý hospodář by měl být naopak schopen využít jejich pozitivní vliv


6

pro obnovu klimaxových dřevin, jejich meliorační vliv a v neposlední řadě (u některých z nich) i produkční potenciál při minimu vložených nákladů.

V excelové tabulce druhových skladeb nerozumím sloupci F „Min. podíl PDS mimo SM+BO´“, jen příklad: proč je u SLT 1U 15 %, když se v druhové skladbě nevyskytuje SM ani BO a všechny dřeviny CDS (tedy 100 %) jsou zároveň dřevinami PDS? atd. u dalších SLT.

V excelové tabulce druhových skladeb považuji zastoupení smrku v CDS dle Plívy (2000) pro 3 – 5 LVS za příliš vysoké a rizikové. Cílové zastoupení SM 60 %, zejména na živné řadě, je při současných poznatcích o hynutí smrku v Polsku, na Slovensku, v Beskydách, ale i jinde na severní a střední Moravě, na pováženou. Musím zdůraznit, že v uvedených případech rozhodujícím faktorem hynutí SM není „zanedbaný kůrovec“. Nebylo by dobré překlonit se k druhému extrému a SM zatracovat, ale jeho podíl v polohách, kde se přirozeně nevyskytoval (nebo jen okrajově), by měl být takový, aby jeho případné hynutí nevedlo k plošnému rozpadu porostů. Podle mého názoru by tam doporučený podíl smrku neměl překročit 30 % (jako „ekonomická příměs“). Je třeba rozlišit „co se doporučuje – tj. CDS“, od toho „co vlastník lesa může“. Pokud se vlastník lesa s plným vědomím rizika rozhodne pracovat v nižších polohách se zastoupením SM 60 -70 %, je to něco jiného, než když mu to jako cíl doporučí oficiální „ministerstvy posvěcený“ materiál.

Podstatné výhrady bych měl rovněž k zastoupení tisu uváděnému podle Plívy (2000) v PDS. Přestože se jedná o okrajovou a hospodářsky nevýznamnou dřevinu, neměly by být údaje o jeho ekologické amplitudě matoucí. Pokud jsem něco nepřehlédl, uvádí se v PDS tis pouze na SLT 3J a 1A. Podle šetření, které jsme v ČR dělali (Zatloukal et al. 2001, Správa NP a CHKO Šumava a Zatloukal et al. 2007 – 2010, VaV MŽP SP/2d4/31/07, IFRER) se vitální tisy v ČR zjistily od 190 do 890 m n. m. (pařez tisu z r. 1997 se zjistil v 1000 m. n. m, historicky je výskyt tisu potvrzen v 1045 m n. m.). Kromě obvyklých přirozených lokalit výskytu tisu na SLT (1) 2 až 6 A, J, F, N jsou okrajově jeho přirozené výskyty ve 2. – 6. LVS i na ed. kat. K, S, B, V, O, ale i na 1X, 1Y či 5Z a dalších. V kultuře jsou vitální tisy i na 1L, 1S či 6P, 6V. Je téměř jisté, že tis byl na extrémní a exponovaná stanoviště vytlačen hospodářským využíváním lesů (zejména pasečným hospodářstvím a kulturou SM). Jeho ekologická amplituda je nepochybně širší než současný výskyt. Toponyma odvozená od tisu jsou běžná i v rovinaté zemědělské krajině s projevy oglejení půd (odpovídající SLT 3-5 O, P). Podle letitých zkušeností s výskytem tisu v terénu bych velmi zjednodušeně řekl, že tis má podobnou (spíše širší) ekologickou amplitudu jako líska. Do přirozených skladeb bych doporučoval doplnit tis + alespoň na SLT, které jsou výše zvýrazněny. Do CDS bych doporučoval doplnit tis + jen do příslušných HS v lesích ochranných, jinde bych tis v CDS neuváděl, protože mimo ZCHÚ nemá při současném způsobu hospodaření dlouhodobě dobré vyhlídky.

M. Macků:

- tab.Pěnička: naprosto nemohu souhlasit se zast. sm 70% v LVS 3 a 4, podle scénáře modelu ALADIN do 50 let jdou teploty o 1 st. C nahoru a srážky o 50-100 mm, což znamená kolosální rozvoj houbových patogenů (václavka) a zbytek sežere kůrovec, nesdílíte princip předběžné opatrnosti, sympatické je, že jste opustili anachronismus MZD a přiklonili jste se k podílu PDS, co to je povolená introdukce - de iure, neznám tento termín, pouze v OPRL je závazné stanovisko SSOP. Pod uvedený návrh se nepodepíšu


7

L. Smejkal:

Poznámky k cílovým druhovým skladbám /k materiálu ing. Libora Pěničky a Dr. ing. Jaromíra Macků /

LP se snaží zjednodušit stanovení cílové druhové skladby paušálním zavedením 70% limitu (horní hranice pro jednu dřevinu). V některých SLT musí z tohoto „pravidla“ učinit výjimku. I ta je ale někde násilná (např. 1G - 80% olše. prameništní a potoční olšiny mohou mít 100% olše atd.). Vychází z obvyklých cílových skladeb, jak je uvádějí různí autoři s vazbou na ÚHÚL. Nedoporučoval bych uvádět MD jako hlavní cílovou dřevinu, nikde jinde než v této větě se to pak neprojeví (v konkrétní druhové skladbě). Takhle formulováno je to pouze předmětem sporů. Na str.1, poslední odstavec bych opravil: „některá buková stanoviště“ (obecně, nejen karpatské oblasti).

MM se snaží řešit cílové druhové skladby exaktně. Materiál je rozsáhlý, cílové skladby se mnohde vymykají zažitým představám. Bylo by třeba proto komentovat soubor od souboru lesních typů a to by bylo přinejmenším stejně rozsáhlé jako tento materiál.

Josef Vovesný:

CDS - verze Pěnička

Myslím že je to pojetí kompromisní a přijatelné. Mám jen připomínku k otázce introdukovaných dřevin ve vztahu k lesním vegetačním stupňům 2.- 4. kde smrk není až na výjimečné soubory lesních typů původní a kde je vhodné pro zachování produkce zařadit douglasku mezi hlavní cílové dřeviny specielně na kyselé a svěží půdy v chudších variantách lesních typů. A tím vytvořit prostor pro omezení SM. Douglaska svou vitalitu při vyšších teplotách i nižších srážkách prokázala a lze tak reagovat i na předpoklad i eventuelní trvalejší klimatickou změnu.Jedná se o významnou záležitost, neboť zmiňovaná stanoviště jsou v ČR významně zastoupena (cca 20%). Nelze tuto variantu využít pro směsi s dubem a borovicí. Osvědčená směs je s bukem a modřínem a různou příměsí SM.. Čisté DG porosty se nepředpokládají.

Dotační politiku přestavby smrkových porostů mimo přirozený areál rozšíření smrku je nutno domyslet.

Mám na mysli tyto HS a SLT:

HS SLT21,23 2K,2I25 2S41,43, 45 všechny soubory lesních typů

Kolegové typologové specialisté jsou schopni tento výběr lépe specifikovat. Moje zkušenosti s již uznávanými introdukovanými dřevinami jsou:

DBČ- mimo uvedené SLT roste relativně dobře i na OMAK – plní dobře ochrannou funkci na uvedených SLTBOČ – vidím její pěstování plošné jako velmi riskantní, velké ztráty houbovým onemocněním po suchých letech i u vyspělých porostů (Nižborsko i jinde)


8

JDO – dívám se na pěstování rezervovaně. V oblastech se srážkami nižšími než cca 600 mmtrpí v porostech rakovinou kůry a odumřením. Nemůže tedy v nižších polohách JD nahrazovat a ve vyšších polohách v 5.-6. LVS je vitalita hercynské směsi optimální

Otázky zpravodaje KA 07 ke KR (nasměrování KA 18)

1. Jít kompromisní cestou „Pěnička“, tj. ve struktuře tabulky (příp. upravené)? 2. Zachovat horní hranici cca 70 % jedné dřeviny (vč. např. SM ve 3. a 4. LVS?)? Lze považovat takovou „směs“ za dostatečně stabilní?3. Vyhovuje náhrada „pojmu a pojetí“ MZD za minimální podíl dřevin PDS?4. Chybí nebo nechybí v tabulce výčet dalších stanovištně vhodných dřevin hodných podpory?5. Douglaska (a jiné) mezi hlavní (nebo introdukované) dřeviny do tabulky - doplnit?

Závěr: KR chápe bod 1 jako principiální zásadu revidování cílů CDS. KR se shodla na dopracování tabulky a dořešení detailů (porost/porostní skupina, v rámci věkových tříd, návrh kontroly dodržování ustanovení tabulky atd.) – na příkladu několika nejrozšířenějších vybraných HS.Tabulka bude rozšířena o výčet dalších vhodných dřevin CDS. Ve sloupci introdukovaných budou doplněny další stanovištně vhodné intr. dřeviny. Ve smyslu závěrů opatření 7.6. budou navrženy horní limity využití intr. dřeviny v rámci HS. Tato zkrácená tabulka bude považována za pracovní pomůcku k posouzení reálnosti záměru a testování principů a hodnoty v ní uvedené nebudou definitivní.


9

B. Vlastní část „Realizační projekt Opatření 7.1“

1. Úvod, charakteristika tématu, současné věcné nesnáze a jejich příčiny

Cílová druhová skladba (CDS) je optimální zastoupení dřevin, při kterém les plní co nejlépe užitky, které od něho požaduje vlastník a společnost. Nejdůležitější je zoptimalizovat vzájemný poměr požadavků na vysokou a kvalitní produkci, a současně na vysokou ekologickou stabilitu, která je podmínkou nejen úspěšného dopěstování produkce, ale i požadovaného plnění dalších mimoprodukčních funkcí.

Cílová druhová skladba ( CDS) v lesích hospodářských, ochranných a zvláštního určení

Předpokládá se, že lesy ochranné plní natolik specifické poslání a nejsou předmětem zásadní produkce dřeva, že není důvod podporovat jinou než přirozenou dřevinnou skladbu (PDS) a nejsou předmětem dalších systémových návrhů.

Lesy zvláštního určení jsou svým způsobem lesy hospodářské, kde se přihlíží k některému požadavku společnosti. Tyto požadavky jsou přesně definovány a jejich naplňování je nadřazeno hospodářské produkci, pokud s hospodářskou produkcí souvisí. V mnoha případech lze tyto odchylky plnit bez omezení hospodaření a nemají vztah k SLT. Z těchto důvodů nejsou tyto požadavky prvotně zahrnuty do hodnocení dřevinné skladby porostů, musí být přiřazeny následně a pouze tehdy, dojde-li k ovlivnění dřevinné skladby na základě vyjmenovaných podmínek. Takto vymezené podmínky budou mít přednost před navrženou dřevinnou skladbou a budou omezovat hospodaření pouze na přesně vymezeném území.

CDS je vymezena pro lesy hospodářské, hraniční podmínky pro lesy hospodářské platí i pro lesy zvláštního určení, pokud nejsou v rozporu s důvodem vyhlášení.

CDS je vymezena s účelem stabilizování lesních porostů a zachování vysoké ekonomické hodnoty. Další směřování od CDS k PDS by vedlo ke snížení ekonomického výsledku hospodaření a tím i ke snížení využitelnosti lesa vlastníkem. V zájmu státu je udržení vlastní podstaty existence lesa a celospolečenských funkcí lesa, nikoliv omezení vlastnických práv.

Vývoj klimatu naznačuje některé problémy současných postupů pěstování lesa. Závěry lesnického výzkumu a vazby na vývoj klimatu lze jen obtížně jednoznačně vyhodnotit. V souvislosti s fyzickým věkem, který u většiny našich dřevin přesahuje 100 let, nemůže ani samovolný vývoj lesních ekosystémů pružně reagovat na změny klimatu, ale bude na tyto změny reagovat se značným zpožděním. Klima se vyvíjelo a vyvíjí neustále. Pro lesní hospodářství by mělo být rozhodující klima současné, respektive průměr za posledních více desítek let s přihlédnutím k trendům vývoje.

Je především na vlastníku lesa a lesním hospodáři jak jednotlivá rizika vyhodnotí pro konkrétní stanoviště, a ve vazbě na ekonomická hlediska.

Současné sledování podílu melioračních a zpevňujících dřevin (MZD) přináší velmi detailní požadavky na dřevinnou skladbu porostů, zvláště na zastoupení a rozmístění vyjmenovaných listnatých dřevin při zakládání porostu. Vzhledem k bohatosti SLT a porostní pestrosti přináší velké množství porostních typů a tím i odchylek v detailním zpracování, a stále nevystihuje současné trendy a požadavky na lesní hospodářství. Ve spojení s velmi malou plošnou jednotkou, kterou jsou naše porostní skupiny a hodnocením jen nově zakládaných porostních skupin je celkový přínos pro porosty mýtného věku jen těžko předvídatelný a hodnotitelný.


10

Nový systém hodnocení dřevinné skladby opouští pojem MZD. Tento pojem je odborně těžko definovatelný, spojuje dva odlišné pojmy dřeviny meliorační a dřeviny zpevňující. Nový systém se plně vrací k pojmu přirozená druhová skladba (PDS), tak jak je definován a publikován v materiálu Plíva rok 2000. PDS je odvozena v polovině 20. století ze zbytků původních porostů na konkrétních stanovištích a na základě historických pramenů o dřevinném složení velkých majetků nebo zpracovávaných dřevinách před intenzívní průmyslovou těžbou.

PDS na rozdíl od MZD nabízí širší spektrum přirozeně se vyskytujících dřevin a nový systém dále rozšiřuje započitatelné dřeviny o další nevyjmenované dřeviny přirozeně se vyskytující na konkrétním stanovišti až do celkové výše 5%. Sem spadají mimo jiné dřeviny např.: třešeň ptačí, hrušeň lesní, jeřáb břek.

2. Popis žádoucího stavu, návrh věcných cílů

Základem nového systému je přirozená dřevinná skladba (PDS) Plíva /2000/. PDS vychází z klimaxového stadia lesního ekosystému, který by se v určitých přírodních podmínkách vyvinul bez ovlivnění člověkem. Tato skladba se považuje za stabilní a do jisté míry odolnou kalamitám. Předpokládáme, že porosty PDS byly víceméně stabilními ekosystémy a splňovaly i všechny přírodní mimoprodukční funkce lesa.

V novém pojetí je PDS základem ekologické stability porostů a měřítkem pro odklon k ekonomickému využití lesa. PDS nepřináší maximální produkční využití a zpeněžení, které požaduje vlastník půdy a lesní hospodář, za předpokladu jistoty produkce a zamezení zhoršení stanovištních podmínek do budoucna.

Cílová druhová skladba (CDS) Plíva /2000/ sestává ze dvou složek. Z podílu PDS, která zajišťuje dostatečnou ekologickou stabilitu lesních porostů, a z podílu hospodářských dřevin, které zajišťují hospodářský užitek lesů pro budoucí generace. Hospodaření v lesích státu musí zajistit, aby podíly těchto dvou složek byly v optimálním poměru. Zanedbání jedné, nebo druhé složky v současnosti představuje závažné problémy v budoucnosti.

Cílem návrhu CDS je optimalizovat poměr mezi PDS a hospodářskými dřevinami. Ze současných poznatků vychází jako jednoznačně nežádoucí rozsáhlé monokultury jedné dřeviny, Výjimkou jsou stanoviště tvořená přirozeně převážně jednou dřevinou, např.: smrčiny 8. lvs, přirozené nejchudší bory, olšiny, pásmo kosodřeviny, některá BK stanoviště 4. lvs. Poměr mezi PDS a hospodářskými dřevinami nelze za současného stupně poznání přesně stanovit a je interpretován různými skupinami různě na základě jednotlivých dílčích studijních práci.

CDS je definována nejvíce zastoupenými dřevinami a jejich podílem v rámci ČR. Pro jednotlivé přírodní lesní oblasti (PLO) existují minimálně odchylky v poměru zastoupení dřevin a s dalším přibližováním ke konkrétním porostům dochází k další přirozené diferenciaci vlivem stanovištních i klimatických podmínek. Proto není možné přesné stanovení PDS a CDS včetně podílů dřevin pro každý porost, je třeba ponechat určitý prostor přírodním procesům. V novém návrhu je proto požadavek na dodržení CDS definován obecněji 30% podílem dřevin PDS. Člověk zde pomáhá nastartovat proces návratu k CDS vnesením základních dřevin PDS a přírodní procesy samy dotvoří cílový stav konkrétního porostu.

Žádoucí stav, kterého má být dosaženo, je takové zastoupení dřevin v lesních porostech, které se bude blížit cílové druhové skladbě. Tohoto cíle se dá dosáhnout pouze postupně, v nejlepším případě během jednoho obmýtí. K CDS musí směřovat především zakládání porostů, podpořené výchovnými zásahy. Pro udržení stability lesních porostů je nutné udržení minimálního podílu PDS po celé obmýtí. Nové pojetí není v rozporu s přírodě blízkým hospodařením ani výběrným nebo pasečným hospodařením, respektuje požadavky ochrany přírody a dává dostatečný prostor vlastníku lesa.


11

CDS je přírodě bližší než současná, lesy ve vlastnictví státu by k ní měly svým hospodařením směřovat rychleji. Dosažení tohoto cíle by mělo být podpořeno novou dotační politikou.

Vyváženost ekonomického a ekologického pilíře je zajišťována prostřednictvím CDS. Provázanost se sociálním pilířem je naplňována na jedné straně kategorizací lesa a plněním ostatních funkcí lesa, na druhé straně samotným hospodařením v lese za předpokladu využití regionální pracovní síly. Práce v lese, společně se zemědělstvím, dávala obživu lidem nejchudších regionů. Les podporoval životaschopnost venkova, především využíváním těžebních zbytků na topení, využíváním lesních plodů a účastí na myslivosti.

3. Stanovení kvantitativních ukazatelů

Do šedesátých let 20. století byl jednotkou hodnotící dřevinnou skladbu porost. Současná legislativa se k porostu jako základní jednotce vrací, ale v souvislosti s členěním na drobné vlastníky lesa v této jednotce je vhodnější jednotkou hodnotící dřevinnou skladbu dílec. V současné době ještě stále přetrvává posuzování dřevinné skladby za porostní skupinu, což není správné a neodpovídá evropským standardům.

Porostní skupina je základní taxační jednotkou, kde jedním ze základních kriterií vylišení je právě co nejdetailnější členění dle dřevin, z důvodu odlišného hospodaření a přístupu k základním dřevinám zejména na obnovních prvcích. Členění hospodaření za porostní skupinu je nutné zejména ve smrkovém hospodářství (mimo stanoviště jeho přirozeného výskytu), kde je nutné dodržet základní pěstební postupy, které zaručují vysoký výnos a stabilitu lesa. Takto vylišené porostní skupiny jsou plošně velmi malé, někdy jen několik arů. Z těchto důvodů nový přístup k cílové dřevinné skladbě předpokládá vyhodnocení za prostorově větší jednotku a tou je dílec. Tento trend přiblíží posuzování dřevinné skladby v ČR více evropským poměrům, kde se využívá pro hodnocení dřevinné skladby větších území, než jsou naše porostní skupiny.

Hodnocení dřevinné skladby se provádí za dílec, prostorovou jednotku rozdělení lesa odpovídající velikostí a svým určením. Za dílec se hodnotí podíl PDS a maximální zastoupení jedné dřeviny.

A. Tab. 1: Jednotky prostorového rozdělení lesaoddělení dílec porost PS + etáž505 A a 10–12/1do 150 ha do 30 ha nad 0,04 ha

základní jednotka dočasná jednotka

Odkaz na přílohu: Druhová skladba lesních porostů v ČR, Ing. M. Kraus, Ing. M. Zeman, ÚHÚL 2007

Posouzení vhodnosti jednotek rozdělení lesa ve vztahu k jednotkám rozdělení lesa.

Součástí posouzení dřevinné skladby dílce bude i vyhodnocení konkrétních stanovištních podmínek - plošného zastoupení vyskytujících se SLT.


12

4. Návrh konkrétních doporučených provozních postupů při hospodaření v lesích, které přispějí k dosažení stanovených věcných cílů.

A: hodnocení podílu CDS, PDS za dílec

B: převažující LT nahradit vyskytujícími se LT s uvedením podílu v rámci dílce

C: opuštění pojmu MZD a návrat k PDS (širší spektrum dřevin)

D: modelový cílový stav porostů ČR je CDS Plíva /2000/

E: snížení podílu monokultur – max. podíl jedné dřeviny za dílec obvykle 70%

F: stanovení minimálního podílu dřevin PDS je 30%- do podílu PDS se započítají další vyskytující se vtroušené dřevy do celkového podílu 5%,

mimo SM, BO, MD a introdukované dřeviny

varianta a)Do podílu PDS se nezapočítá uvedený podíl SM a BO v porostech převážně borových.

Na některých stanovištích je pro udržení stability porostů potřebný vyšší podíl PDS a v některých případech není možné naplnit ani 30% podíl dalších dřevin. Tyto odchylky jsou zachyceny v upravené tabulce k vyhlášce č.83/1996 dle hospodářských souborů (HS) a souborů lesních typů (SLT), viz příloha.

varianta b)- podíl jednotlivých dřevin PDS není omezen do dvojnásobku za konkrétní dřevinu - podíl SM, BO v PDS se počítá do uvedené výše s maximem 20%(za těchto podmínek není třeba dalších výjimek pro některé SLT)

G: hlavní, cílové, přimíšené, vtroušené a introdukované dřevinyHlavní cílové dřeviny: SM, BO, BK, DBDalší cílové dřeviny: JD, JS, OL, JV, KL, LP, BR, TP, JR, (MD)Přimíšené a vtroušené dřeviny: OS, BRP, BRK, HB, JL, TR, BB, VR, OLS, cer, tisIntrodukované dřeviny ostatní: DG, JDO, VJ, DBC, BOC, TPS, AK, ORC

H: nastavení nových kontrolních mechanismů a hodnocení PDSa) vnášení dřevin PDS - podpora zalesnění a vyhodnocení zajištěné kultury

Nemůže být jediným hodnotícím kriteriem, těžce uplatnitelné např. ve výběrném leseb) desetileté hodnocení podílu dřevin PDS v dílcích – vazba na LHP/LHO

Podpora výchovných zásahů k naplnění podílu PDS a podpora celkového záměru naplnění 30% podílu PDS

c) dotační podpora v dílcích, kde není naplněn 30% podíl PDS a došlo k navýšení nebo udržení podílu dřevin PDS


13

7 2: „V lesích s převažujícím významem pro ochranu přírody hospodařit s cílem přiblížit se přirozené dřevinné skladbě.“(projednáno v KR dne 20.5.2010)

2. Úvod, charakteristika tématu

1.1. Lesy s převažujícím významem pro ochranu přírody (dále jen OP) – vymezení

Lesy, u nichž převažuje jejich význam pro OP, lze v současné době rámcově vymezit jako lesy zvláštního určení. Význam lesů pro biodiverzitu a požadavky ochrany přírody však může být spatřován i v kategorii lesa hospodářského.

Zákon 289/1995 Sb (dále jen zákon o lesích), § 6 a § 8 odst. 1 písm. c) přímo určuje ze zákona jako lesy zvláštního určení ty, jež se nachází na území národních parků a národních přírodních rezervací a umožňuje dle odst. 2 písm. a) řadit sem i lesy v prvních zónách CHKO, v přírodních rezervacích a přírodních památkách, písm. e) lesy se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou nebo krajinotvornou, písm. f) lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti.

Dle dat SLHP (sumární lesní hospodářský plán) UHÚL z r. 2008 je plošné zastoupení těchto lesů následující:

Subkategorie Kód Porostní plocha ha

% plochy

Území nár. parků a nár. přírodních rezervací

31c96 916,21 3,73

I. zóny CHKO, přír. rezervace, přírodní památky

32a47 170,96 1,82

Lesy se zvýšenou funkcí ochrannou 32e 87 699,01 3,37Lesy významné pro uchování biodiverzity 32f 86 658,97 3,33Celkem lesy s převaž. významem pro OP 318 445,15 12,25Celkem porostní plocha lesů v ČR 2 597 701,84 100,00

Subkategorie 32e zahrnuje i lesy, u kterých převažují ostatní významy nad OP a oproti tomu lze považovat za lesy s převládající funkcí pro OP i částečně lesy kategorie 2 – lesy ochranné. Celková výměra těchto lesů se proto bude i po případném drobném přesunu dle skutečného významu pohybovat na výši okolo 10% z celkové výměry lesů v ČR.

Podkladem pro kategorizaci lesů je v tomto případě i zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Ten definuje v třetí části (§14 - §45) jednotlivé kategorie zvláště chráněných území.

Při porovnání těchto dvou zákonů zjistíme, že lesní zákon vůbec nezmiňuje lesy národních přírodních památek. Z odvození lze usuzovat, že pokud lesní zákon uvádí lesy přírodních památek jako zařaditelné do kategorie lesů zvláštního určení, logicky sem patří i lesy národních přírodních památek stojící v hierarchii dle zákona o ochraně přírody výše.

Otázkou zůstává zařazení II. zón CHKO. Lesy zde tvoří zpravidla ochranné pásmo I. zóny a hospodaření zde by mělo probíhat přírodě blízkými způsoby, včetně postupného přibližování se přirozené druhové skladbě.

Tabulka výměr ZCHÚ v ČR (tučně uvedena rozhodující čísla):


14

Území Kat. Počet území

Celková plocha MCHÚ v kategorii

Základní rozdělení plochy

nelesní část lesní část

MZCHÚ Mimo CHKO NPR 50 9804 2938 6866NPP 79 2212 1022 1190PR * 491 20750 5700 15050PP * 907 10397 4235 6162

Celkem mimo CHKO 1527 43163 13895 29268MZCHÚ V CHKO NPR 63 18731 2497 16234

NPP 27 1681 445 1236PR * 300 17310 4755 12555PP * 286 9857 4015 5842

Celkem v CHKO 676 47579 11712 35867ČR (bez NP) NPR 113 28535 5435 23100

NPP 106 3893 1467 2426PR * 791 38060 10455 27605PP * 1193 20254 8250 12004

Celkem ČR (bez NP) 2203 90742 25607 65135Celková plocha CHKO 25 1086737 483271 603466CHKO po odečtení MZCHÚ (II., III. a IV. zóna, malou částí i I. zóna) 25 1039158 471559 567599NP 4 119489 21216 98273

* přibližné výměry území

1.2. Přirozená dřevinná skladba

Dřevinná skladba je důležitým kritériem přírodě blízkého hospodaření. Měřítkem přírodě blízkého podílu dřevin mohou být pouze domácí stanovištně vhodné dřeviny. Rekonstrukcí a potenciálem lesních stanovišť ve smyslu přirozené dřevinné skladby se zabývá lesnická typologie od 50. let 20. století. Nejnižší jednotkou, pro kterou je rekonstruována přirozená dřevinná skladba, je soubor lesních typů v lesnické typologii. Tyto rekonstruované potencionální skladby vycházejí ze tří zdrojů: výzkum přirozených lesů, historické údaje s přispěním pylových analýz, a konečně v současnosti nejpoužívanějším zdrojem jsou ekologické nároky a konkurenční schopnosti jednotlivých dřevin.

K. Plíva a E. Průša (1971) upřesnili typologický systém do konečné podoby a zde uvedli rekonstruovanou přirozenou dřevinnou skladbu. Další z rekonstrukcí přirozené dřevinné skladby vymezil J. Macků (1999). Při diskusi nad úrovní a spolehlivostí těchto rekonstrukčně stanovených skladeb a na téma co je to přirozené, přírodní a původní a jaký byl a je vliv člověka, lze rámcově též vycházet z tabulky Mikesky a Vacka (2006), kde je uvedena zjednodušená struktura dřevin přirozené skladby půdně a vertikálně klimaticky členěného středoevropského smíšeného listnatého lesa:


15

V současné době se u nás používají klasifikace přirozené dřevinné skladby definované autory Průšou (1971), Plívou (1971) a Macků (1999). Jejich dřevinné skladby se vzájemně drobně liší. Plíva používá pevně stanovený podíl jednotlivých dřevin, Průša již pracuje s vymezeným rozmezím pro jednotlivé dřeviny a Macků je pojímá nejšířeji, jak výčtem jednotlivých dřevin, tak i širším vymezením procentického podílu jejich zastoupení.Z výše uvedených definovaných dřevinných skladeb je vhodné v praxi používat ty, jež stanovují volnější podíl jednotlivých dřevin – tj. např. Mikeska, Vacek (2006).

Z hlediska biodiverzity je vhodné u lesů v evropsky významných lokalitách v co největší míře respektovat „Pravidla hospodaření pro typy lesních přírodních stanovišť v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000“ viz Věstník MŽP č. 10/2006 (str. 17 – 51).

3. Popis žádoucího stavu, návrh věcných cílů, stanovení kvantitativních ukazatelů

2.1. Popis žádoucího stavu

V lesích s převažujícím významem pro ochranu přírody hospodařit s cílem přiblížit se přirozené dřevinné skladbě lze tam, kde bylo toto strategické rozhodnutí přijato v plánu péče.

Je nutno zvážit jednotlivé předměty ochrany v konkrétních lokalitách a na základě tohoto rozhodnutí přijímat konkrétní lesnická opatření zapracovaná do LHP.


16

Může dojít i k situaci, kdy dosažení přirozené dřevinné skladby je přímo v rozporu se zachováním předmětu ochrany.

Stanovená přirozená dřevinná skladba není neměnná. Náhled na ni je třeba pojímat v souvislostech k celkovým změnám klimatu i k jednotlivým zátěžím ekosystémů, zejména zvýšenému přísunu dusíku do ekosystémů. Vzhledem k tomu, že přirozená dřevinná skladba není jednoznačně a neměně definovatelná, nelze ji naprosto přesně vyjádřit v měřitelných hodnotách a bude se měnit i v rámci geografických oblastí ČR. Přirozená dřevinná skladba je vlastně klimaxovým společenstvem, takže cesta k jejímu dosažení vede z části přes přípravné dřeviny a bylo by chybou docilovat jí již v raném věku porostů. 2.2. Návrh věcných cílů

Prioritním cílem v lesích s převažujícím významem pro OP by mělo být postupné přibližování se přirozené dřevinné skladbě. V případech kdy to tak není, zdůvodnit a popsat tuto skutečnost v plánu péče o ZCHÚ.

V lesích OP neplánovat obnovu nepůvodních druhů dřevin.V případě zpracovávání plánů péče se obligatorně zabývat eliminací nepůvodních druhů dřevin a úpravou druhové skladby směrem k přirozené.

Stanovit časový horizont dosažení postupných cílů a konečného stavu.

2.3. Lesy s převažujícím významem pro OP, u nichž je cílem přiblížení PDS, jsou:

a) lesy na území nár. parků a nár. přírodních rezervacíb) 1. a 2. zóny CHKO: (alternativa - pouze 1. zóny-neshoda v rámci KR 10:10:0)c) přírodní rezervace, (národní) přírodní památky, u nichž je předmětem ochrany les d) lesy zařazené do biocenter ÚSES a NATURA 2000 (alternativa- nepatří sem,

neshoda v rámci KR 10:10:0 v otázce kompletního ÚSES, 9:10:1 v otázce pouze biocenter, v případě NATURA 7:8:5)

e) lesy edaficky extrémních stanovišť – ochranné lesy kategorie 21af) v odůvodněných případech ostatní lesy s výskytem populací ohrožených druhů

organismů podle opatření 7.5g) lesy kategorie 32f

V těchto lesích hospodařit s cílem dosažení přirozené dřevinné skladby. Výjimku tvoří ta území, kde je toto v rozporu s předmětem ochrany, případně jinými veřejnými zájmy. Také odděleně přistupovat v tomto směru k lesům soustavy NATURA 2000. Zde respektovat „Pravidla hospodaření pro typy lesních přírodních stanovišť v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000“.

Lesy uvedené v tomto bodě zařazovat v rámci kategorizace do lesů zvláštního určení, pokud to jejich povaha umožní.

4. Návrh konkrétních doporučených provozních postupů

Postupy jsou částečně a nepřímo implementovány do současné legislativy. Vyhl. MZe č.84/1996 Sb., o lesním hospodářském plánování v §8 odst. 12) praví: „V lesích prvních zón národních parků a prvních zón chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací a přírodních rezervací je pro určení výše těžby rozhodující schválený plán péče pro tato území.“ Dále zák. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny v §4 odst. 3 „Závazné stanovisko orgánu


17

ochrany přírody z hlediska tohoto zákona je také nezbytné ke schválení lesních hospodářských plánů a protokolárnímu předání lesních hospodářských osnov.“

V praxi to znamená, že podkladem pro LHP jsou ve výše jmenovaných kategoriích zvláště chráněných území (dále jen ZCHÚ), schválené plány péče o tato území. Ve vyhl. č. 84/1996 nejsou uvedeny kategorie ZCHÚ národní přírodní památka a přírodní památka. Pro stanovení cílů v jednotlivých ZCHÚ jsou koncepčními dokumenty „Plány péče …“.

V případě, že cílem konkrétního ZCHÚ nebo i jeho části je dosažení přirozené dřevinné skladby, je nutné již při základním šetření uplatnit tento požadavek. Orgány ochrany přírody by měly aktivně spolupracovat na zapracování požadavků vyplývajících z plánů péče tak, aby byly zapracovány do vznikajících LHP. Vzhledem k tomu, že tyto cíle jsou dlouhodobé, je třeba mít v plánech péče jasně vymezeno a deklarováno, u kterých území je cílem dosažení přirozené druhové skladby.

Ne všechny lesy, u nichž převažuje z hlediska biodiverzity zájem dosahování přirozené dřevinné skladby, jsou pokryty nějakou z kategorií ZCHÚ, není proto všude prvotním koncepčním dokumentem plán péče. Pro dosažení žádoucího stavu je vhodné nedržet se pouze stávajícího systému zařizování LHP, ale umožnění odklonu od lesa věkových tříd a zároveň umožnění alternativních metod při zpracování LHP.

Použitá literatura:1. Průša J., Plíva E., Typologický systém ÚHÚL , 19712. Macků J., Přehled přirozené druhové skladby dřevin dle souborů (podsouborů) lesních typů, sborník

Lesnická typologie, Kostelec n.Č.lesy, 19993. Mikeska M, Vacek S, Druhová skladba a trvale udržitelné hospodaření, Lesnická práce č 8, 20064. Pravidla hospodaření pro typy lesních přírodních stanovišť v evropsky významných lokalitách soustavy

Natura 2000, Věstník MŽP č. 10/2006 (str. 17 – 51).


18

7 3: „Podporovat rozmanitost hospodářských postupů jako jeden z předpokladů zachování biodiverzity lesů“

1. Úvod, charakteristika tématu

1.1. Vymezení pojmů

Ve vztahu k hospodaření jsou ve vyhlášce č. 83/1996 Sb. uváděny 4 základní hospodářské způsoby:a) Podrostní, kde obnova probíhá pod ochranou (clonou) mateřského porostu.b) Násečný, kde obnova probíhá na souvislé vytěžené ploše, jejíž šířka nepřekročí průměrnou

výšku těženého porostu.c) Holosečný, kde obnova probíhá na souvislé vytěžené ploše, jejíž šířka je větší než průměrná

výška těženého porostu (pozn. - dle omezení v zákoně 289/1995 Sb. (dále jen zákon o lesích), v § 31 odst. 2 je max. šířka limitována dvěma průměrnými výškami těženého prostu. Holosečný hosp. způsob není přípustný na exponovaných hospodářských souborech.

d) Výběrný, kde těžba za účelem obnovy a výchovy není časově a prostorově rozlišena a uskutečňuje se výběrem jednotlivých stromů nebo skupin stromů na ploše porostu.Hospodářské postupy nejsou v legislativní podobě definovány a je třeba vyhledat jejich

definici v odborné literatuře.Co je možné si pod tímto pojmem představit.?

V Lesnickém naučném slovníku (1995) je postup definován jako posloupnost úkonů a opatření, která musí být – zpravidla v daném pořadí – provedena či dodržena k dosažení požadovaného účinku, zpravidla v souvislosti s výrobním, technologickým a pracovním procesem.

Vyjdeme-li z definice hospodaření v lesích uvedené v § 2 písm d) zákona o lesích, kde je hospodaření v lesích definováno jako obnova, ochrana výchova a těžba lesních porostů a ostatní činnosti zabezpečující plnění funkcí lesa, můžeme za hospodaření chápat jakoukoli činnost (opatření, způsob, postup), který vede k naplňování funkcí lesa. Tentýž názor, resp. definici navrhuji použít pro toto téma, tedy: „Hospodářské postupy jsou činnosti potřebné k naplňování funkcí lesů.“

S přihlédnutím k tomuto pojetí hospodaření v lesích a širokému vnímání funkcí lesa (tedy i jejich poslání a cílů pěstování) můžeme opustit tradiční (a tradované) chápání hospodaření v lesích jako činnosti motivované převážně ekonomickým zájmem (dosažením a realizováním produkce). Zákonodárce na lesy s převažující jinou funkcí než produkční pamatoval v §7, kde uvádí lesy s převažující funkcí ochrannou, a v §8 zákona o lesích, kde jsou uvedeny lesy zvláštního určení, jejichž hlavní funkce je jiná než produkční a ochranná. Pro tyto lesy umožnil v §36 stanovit odchylná opatření od ustanovení zákona o lesích umožňující plnit jejich poslání.

Přijmeme-li širší chápání pojmu les, můžeme hovořit o širším spektru hospodářských postupů. V zákoně o lesích je les v §2 písm. a) definován jako lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa a lesní porosty jsou popsány v písm. c) jako stromy a keře lesních dřevin, které v daných podmínkách plní funkce lesa. Bohužel z dalšího textu zákona o lesích a jeho prováděcích předpisů plyne, že lesní porosty mají být zapojené se zakmeněním větším než 0,7. Zákon tak akcentuje maximalizaci produkční funkce.

Základním kritériem kategorizace lesů je převažující funkce. Zákon o lesích v §2 písm.) b funkcemi lesa rozumí přínosy podmíněné existencí lesa a člení je na produkční a mimoprodukční. Při hlavní funkci lesa produkční, na kterou je převážně zaměřeno naše lesnictví a která byla hlavním důvodem vzniku lesnictví jako komplexního vědeckého a technického


19

oboru, má lesní hospodář hlavní cíl maximalizaci produkce v čase, čili maximalizaci objemového a kvalitativního přírůstu. Souběžně s nimi měla ještě být zachována trvalost produkce. Toto je vyjádřeno snahou o využití porostní plochy co největším počtem přirůstavých jedinců. Tento cíl dále rozvádí snaha o ekonomickou efektivitu hospodaření, zejména o ekonomickou efektivitu obnovy – obnovní postupy charakterizované způsoby obnovních těžeb. V době definování těchto otázek to byly zcela opodstatněné snahy. Z tohoto cíle však vyplývají naše současné problémy se zjednodušením porostního prostředí, zjednodušením druhové skladby a prostorové výstavby porostů.

Pro umožnění větší rozmanitosti postupů hospodaření v lesích, zaměřených nikoli výhradně na zmíněnou maximalizaci produkce s ohledem na možnosti stanoviště, je třeba si dovolit širší chápání lesů s přihlédnutím k historicky doloženým způsobům využívání lesů, resp. porostů, které byly dříve nazývány lesy. Porosty vnímané a nazvané lesem před několika málo sty lety měly zcela jiný charakter, než naše současné plně zapojené porosty. Ať už šlo o lesy těžené, pastevní (či v kombinaci obou způsobů) nebo lesy téměř nevyužívané, kde však obnova probíhala pozvolna, zápoj byl narušován disturbancemi a obnova byla limitována aktuálními stavy býložravců. Aniž bych bral plně zapojeným porostům generativního původu převážně stejnověkých dřevin ( a to dřevin převážně tzv. hlavních -smrk, borovice, buk, dub) právo na existenci a nesouhlasil s jejich hospodářským posláním, mohu uvažovat o jiných formacích dřevin, které byly dříve nazývány lesy a dochovaly se jen v reliktech či pouze na krajinomalbách starých mistrů. Je docela dobře možné si představit, že neproniknutelné hvozdy byly v dostupné vzdálenosti od sídel pouze křovím (o tom, že leckde byla hlavní dřevinou líska, se doklady dochovaly (citace Vrška).

Jedna z možných definic lesa je ve Wikipedii bez udání zdroje uvedeno Les je porost dřevin, v němž je vyvinuto stromové patro. Chápeme ho jako velmi složitý lesní ekosystém, tvořený složkou rostlinnou (fytocenóza), živočišnou (zoocenóza) a abiotickým prostředím (biotopem). Dle obecně přijímané lesnické definice se za les považuje porost, v němž stromy dosahují výšky alespoň 5 m a zápoje korun alespoň 25 %. Další definice je obdobná, jen s rozdílem 10% zápoje korun. Navrhuji pro naše další úvahy tuto definici: Les je porost dřevin, v němž je vyvinuto stromové patro se zápojem korun alespoň 25 %, a stromy ve věku obmýtí dosahují výšky alespoň 5 m.… ovšem PUPFL bych tímto zcela neopouštěl, na ne-porostní půdě lze také mít leccos zajímavého Další úvahy navrhuji vést směrem k způsobům hospodaření v lesích, které byly postupně opouštěny, či jejich širší využití v lesnické praxi je omezováno stávající legislativou. Všechny formují jiné prostředí lesa, než je v laické a často i odborné představě. Základní odlišností od pěstování vysokého lesa holosečným a násečným způsobem je množství světla v porostech a s tím související mikroklima a vlhkost jako nezbytné podmínky existence řady živočišných a rostlinných druhů. V lese vysokém se osvětlení vrací do porostu po dlouhém intervalu obmýtí na plochu omezenou holinou a jejím okolím. Krátký interval obmýtí v nízkém a středním lese přináší mnohem častější osvětlování holin (obnovovaných částí), v bohatě strukturovaném lese se také nenachází plné zapojení po celé ploše a prosvětlená místa jsou mozaikovitě rozprostřena po celém porostu.

1.2. Jaké funkce lesů ve vztahu k biodiverzitě je třeba zmínit a, které jsou nějak omezovány stávající legislativou?

Hlavní okruhy témat ve vztahu k rozmanitosti hospodářských postupů jsou:


20

I. Pěstování lesů jiných tvarů než lesa vysokéhoII. Pěstování bohatě strukturovaných lesů – lesů přírodě blízkých (výběrný hospodářský

způsob, výběrné lesy či hospodaření výběrnými principy).III. Jiné využití lesů (zejm. lesní pastva)

1.3. Nízké a střední lesy

V souvislosti se stále více zdůrazňovaným významem pěstování lesů ve tvaru nízkého a středního lesa, zejména pro vyšší biodiverzitu těchto biotopů s dostatkem světla, ale i z produkčních důvodů při stále stoupajících cenách palivového dříví, se řeší otázky, jak provádět hospodářská opatření a jak přitom dodržet ustanovení zákona o lesích a souvisejících předpisů. Některá legislativní omezení mají také vážný dopad na možnosti formulace hospodářských doporučení a naplnění ekonomických představ a cílů hospodaření pro vlastníky lesů uvažující o těchto tvarech, resp. v nich už hospodařící. O která ustanovení se jedná, zda je možné udělit výjimku z jejich porušení, a co je to vlastně nízký a střední les? Jaké jsou důvody vedoucí k udržení nebo obnově hospodaření v těchto tvarech lesa?

1.3.1. Vymezení pojmů

Prováděcí vyhláška č. 83/1996 Sb. k zákonu o lesích charakterizuje tvar lesa dle způsobu obnovy.

2. Les vysoký (vysokokmenný) jako les vzniklý ze semen nebo sazenic 3. Les nízký (pařezina) vzniklý výmladností4. Les střední (sdružený) vzniklý jako kombinace výmladkové složky a jedinců semenného

původuU žádného z tvarů není uváděn věk, porostní výška ani jiná charakteristika, pouze

původ – generativní nebo vegetativní. V praxi při tvorbě lesních hospodářských plánů se jejich zpracovatelé tímto ustanovením neřídí a orgány státní správy lesů při jejich schvalování je ignorují a nekontrolují jeho dodržování. Výsledkem je, že v současnosti není možné podat přehled o výměře lesa výmladkového původu v ČR. Důvod je zejména v lesnické tradici, resp. fobii z hospodaření v jiném tvaru než ve tvaru lesa vysokého (vysokokmenného). Zde se tvrdošíjně drží duch usnesení Vlády ČSR z roku 1956, které vycházelo ze směrnic X. sjezdu KSČ o úkolech v převodech výmladkových lesů. Pařeziny byly pokládány za pozůstatek kapitalistického přístupu k lesu, který sledoval pouze co nejrychlejší zisk při relativně rychlé produkci paliva. Pro splnění úkolů v převodech se pařeziny převedené (zestárlé) přes obvyklé obmýtí nazvaly nepravými kmenovinami a byly zařazeny do lesa vysokého a úkol v převodech byl splněn. Tento postup se v praxi dodržuje dodnes. V rozporu s ustanovením vyhlášky č.83/1996 Sb., je les výmladkového původu starší než obvyklá horní mez obmýtí pařeziny (40 – 60 let) nazýván nepravou kmenovinou a nepravá kmenovina se zařizuje jako les vysoký. Výsledkem jsou desetitisíce hektarů administrativních kmenovin, které jsou zařazeny do nevhodných hospodářských souborů se všemi ekonomickými důsledky pro vlastníka v odloženém obmýtí a nevyrovnané věkové struktuře restituovaných majetků. Z pohledu ochrany přírody tak došlo ke změně charakteru řady lokalit, kdy v minulosti z důvodu krátkého obmýtí zde byly velké plochy světlin, ať po těžbě, či v odrůstajících mlazinách nebo v bohatší struktuře středního lesa. Ze střídavě světlého lesa se staly plně zapojené tmavé porosty nevhodné pro řadu dříve se zde běžně vyskytujících druhů.

Současné snahy o obnovu hospodaření ve tvaru nízkého a středního lesa jsou vedeny ze dvou hlavních důvodů. Zájmem ochrany přírody je stanovení, resp. obnova specifických způsobů hospodaření v chráněných územích. Tyto způsoby hospodaření byly do poloviny 20.


21

století naprosto běžné. Důvodem jejich obnovy je ústup od intenzifikace produkce, která znamenala co největší možné využití produkční plochy a upřednostnění produkční funkce lesů. Intenzifikace hospodaření však často vede ke snížení biodiverzity stanoviště. V chráněných územích však je prioritní funkcí lesů zachování a zlepšení stavu předmětu ochrany; to může produkci pochopitelně omezovat.

1.3.2. Omezující ustanovení

Obecně se traduje, že největší potíže pro stanovení hospodářských doporučení pro nízké a střední lesy působí naplnění §33 odst. 4 zákona o lesích, který stanoví zákaz provádět mýtní úmyslnou těžbu v porostech mladších 80 let. Z tohoto zákazu však může orgán státní správy lesů (SSL) udělit výjimku. Žádost o udělení výjimky lze snadno odůvodnit správným zařazením porostů do příslušného tvaru lesa. V případě, že les výmladkového původu je popsán jako nízký, je možné postupovat dle základních doporučení v příloze č. 3 vyhlášky č.83/1996 Sb., a tyto porosty mohou být zařazeny do porostního typu pařezina tvrdá s obmýtím 40 let v 1. a 2. nebo 4. lesním vegetačním stupni (LVS) nebo pařezina měkká s obmýtím 20 – 30 let v 1 LVS. Ve 4. LVS je cílový hospodářský soubor (CHS) pařezina tvrdá uveden pouze v živné a oglejené řadě, v kyselé a exponované chybí. Je však sporné, zda výskyt měkkých a tvrdých pařezin je omezen pouze na ve vyhlášce uvedené LVS či vegetační stupně a proč vlastník nemůže v tomto způsobu hospodaření pokračovat v 3.LVS či jiných vegetačních řadách, respektive obtížně zdůvodňuje rámcové směrnice hospodaření. Pomíjím otázku věrohodnosti typologických map, jako podkladu pro zařazování porostů do hospodářských souborů.

Větší komplikace při obnově nejen porostů výmladného původu působí ustanovení § 31 odst. 2 zákona o lesích o maximální šířce holé seče na dvě výšky okolního porostu a na exponovaných stanovištích dokonce pouze na 1 výšku. Z tohoto ustanovení je možné udělit výjimku na hospodářském souboru přirozených borových stanovišť na písčitých půdách, na hospodářském souboru přirozených lužních stanovišť, na dopravně nepřístupných horských svazích delších než 250 m a v lesích zvláštního určení dle § 36 stanovením odchylných opatření od některých ustanovení zákona. Vzhledem k obvyklé porostní výšce lesů výmladkového původu, navíc při nárocích takto pěstovaných dřevin na světlo, působí toto ustanovení jako brzda rychlé a úspěšné obnovy porostů slunných dřevin v hospodářských lesích ve 2. a 3. LVS. Omezení dané maximální možnou velikostí holé seče na 1 ha je možné bez větších problémů respektovat, ale její tvar omezený její šířkou má smysl u dřevin, které v mládí pěstujeme v zástinu (smrk, buk, jedle), ale u dřevin s většími nároky na světlo v kombinaci s malou výškou okolních porostů danou jejich tvarem (dub, akát) je to zbytečné a hospodaření komplikující omezení v protikladu k biologickým nárokům některých dřevin.

V lesích zvláštního určení či lesích hospodářských s významnější funkcí zachování biologické různorodosti (biocentra, území soustavy NATURA 2000 bez vyhlášení maloplošného chráněného území) je zbytečné a také často proti jejich funkci ustanovení § 31 odst. 4 zákona o lesích o zákazu snižování zakmenění úmyslnou těžbou pod hodnotu 0,7 s výjimkou snižování zakmenění ve prospěch následného porostu či zpevnění porostu. Předchozí omezující ustanovení je možné interpretovat tak, že je zájmem chráněným zákonem udržovat většinu porostů o zakmenění 0,7 a vyšším, k čemuž jsou vlastníci lesů a jejich hospodáři vedeni už od fáze obnovy. Prosvětlené porosty o nižším zakmenění jsou přípustné pouze v lesích zvláštního určení na základě stanovení odchylných opatření dle §36 zákona o lesích orgánem státní správy lesů. Navíc je hodnotícím kritériem zakmenění, což je hodnota odvozená z aktuálně platných produkčních tabulek (Vyhláška č.84/1996 Sb.) které jsou zpracovány pro smrk, borovici, modřín, jedli, douglasku, dub, buk, břízu, olši, topol, jasan, habr, akát generativního původu a neobsahují údaje pro les nízký. V případě jiného tvaru lesa, než je les vysoký, či dalších dřevin je


22

takto odvozená hodnota zakmenění pouhou iluzí. Z literatury je dostatek dokladů o odlišné přírůstové dynamice porostů týchž dřevin generativního a vegetativního původu.

V lesích, jejichž významnou funkcí je podpora biodiverzity, je rozvolněný zápoj žádoucí a nezbytný pro zabezpečení této funkce. Také zde SSL může udělit výjimku dle §36 zákona – stanovení odchylných opatření v lesích zvláštního určení - pokud prosvětlujeme za účelem plnění funkce lesa zvláštního určení – zachování biologické různorodosti - nebo prosvětlení provádíme za účelem zpevnění porostu, na něž se zákaz nevztahuje. V lesích hospodářských však tuto výjimku udělit nelze.

Ve vyhlášce č.139/2004 Sb. jsou stanoveny minimální počty sazenic, přípustné zastoupení druhů dřevin je uvedeno ve vyhlášce č.83/1996 Sb., což je potvrzeno zněním § 2 odst. 4 vyhlášky č. 139/2004 Sb., kde je za kritérium obnoveného nebo zalesněného pozemku uvedeno nejméně 90 % minimálního počtu životaschopných jedinců rovnoměrně rozmístěných po ploše. V tomto množství může být maximálně 15 % pomocných dřevin, kterými se rozumí ty druhy lesních dřevin, které nejsou pro daný cílový hospodářský soubor uvedeny mezi dřevinami základními nebo melioračními a zpevňujícími. V odst. 6 je podmínkou zajištěnosti nejméně 80% minimálního počtu pro obnovu.

Vyhláška č. 83/1996 Sb. v základních hospodářských doporučeních neuvádí tvar středního lesa, resp. jakéhokoli bohatě strukturovaného lesa v podmínkách 1.- 4. LVS, takže odchylky v obmýtích je nutno řešit zvlášť v jednotlivých porostních etážích. Ani vyhláška č. 84/1996 Sb., o lesním hospodářském plánování nepamatuje na porosty se složitější prostorovou i druhovou skladbou, takže chybí nástroj, podle kterého by bylo možné tyto porosty zařídit v souladu s jejich ostatními funkcemi i produkčními možnostmi. Navíc v příloze č. 3 této vyhlášky nejsou rozlišeny dřeviny dle jejich tvaru (původu) takže zásoby dubových a akátových porostů či etáží se zjišťují pouze dle tabulek sestavených pro porosty generativního původu, tedy vysokého lesa. Vzhledem k odlišné dynamice přírůstů porostů výmladkového a semenného původu neodpovídá takto vypočtená porostní zásoba a z ní odvozený etát realitě a produkčním možnostem výmladkových lesů.

Od roku 2004 platí vyhláška č. 139/2004 Sb., mimo jiné o obnově lesních porostů, jejíž dodržování by vedlo k postavení některých dřevin prakticky mimo zákon. Pokud je kritériem obnovy nebo zalesnění skutečnost, zda se na pozemku nachází nejméně 75% životaschopných jedinců základních nebo melioračních dřevin dle přílohy č. 4 vyhlášky 83/1996 Sb., není možné vegetativně ani jinak obnovovat akát (běžně se tak děje), protože v této příloze není vůbec uveden, je sporná obnova jasanem a olší (při výkladu dotačních pravidel) na lužních stanovištích, protože nejsou uvedeny mezi základními ani melioračními dřevinami u některých SLT, ačkoli obě jsou v jejich přirozené dřevinné skladbě. Správný záměr autorů vyhlášky neobnovovat stanovištně nevhodné dřeviny naráží na realitu odborně chybně zpracovaných podkladů ve vyhlášce č.83/1996 Sb., na niž se odkazuje. Zde je stanovištní vhodnost nadefinována v rozporu s údaji lesnické typologie o přirozené dřevinné skladbě dle SLT.

1.4. Pěstování bohatě strukturovaných lesů

1.4.1. Vymezení pojmůPřírodě blízké lesy jsou charakterizovány takto:- mají víceméně přirozenou druhovou skladbu, tzn. jsou v nich zastoupeny alespoň hlavní dřeviny z přirozené druhové skladby- vyznačují se značnou biologickou rozmanitostí celého ekosystému, nejen dřevinné složky, ale i bylinného a mechového patra, hub, půdních mikroorganismů, fauny atd.


23

- jde o les vitální úměrně růstové a vývojové fázi, tj. les zdravý- dobře plní produkční funkci- dobře plní ekologické a environmentální funkce- přiměřeně plní funkce socioekonomické (VACEK, SIMON, REMEŠ a kol. 2007) K hlavním principům managementu (hospodaření) především náleží:

- způsoby respektující zákonitosti přirozeného vývoje- tvorba druhově, prostorově a věkově skupinovitě (či jednotlivě) smíšeného lesa- udržovat či zvyšovat biodiverzitu podporou druhové rozmanitosti- snižovat stavy zvěře- aplikace hospodářského způsobu podrostního, násečného a výběrného- používat šetrné technologie a přípravky (Míchal et al. 1992 in VACEK, SIMON, REMEŠ a kol. 2007).

Protože jde o porosty obnovované přirozeně ať jednotlivě nebo skupinovitě, se složitější porostní strukturou, vytvářejí prostředí blízké charakteru přirozených lesů z hlediska dostupnosti světla, střídání osluněných a zastíněných ploch, jsou nejvhodnějším biotopem v odpovídajících vegetačních stupních a cílem managementu zejména v chráněných územích.

1.4.2. Omezující ustanoveníPěstování lesů s bohatou porostní strukturou zákon o lesích nijak neomezuje, naopak ve

všech dokumentech týkajících se lesního hospodářství jsou smíšené porosty se složitější porostní výstavbou preferovány. Nicméně potíže může působit při dodržení zásady přirozené obnovy zmíněná povinnost dodržení zastoupení melioračních a zpevňujících dřevin vázaná na splnění povinnosti obnovy (viz. kap. 2.1.2 poslední odstavec).

Výrazným problémem však je hospodářská úprava bohatě strukturovaných lesů. Vzhledem k jejich charakteru ztrácí význam věk porostu jako základní veličina, z níž se odvozují produkční charakteristiky porostu. Platná právní úprava plně vyhovuje lesu věkových tříd, ale pro lesy s více než 2 etážemi není schopna poskytnout odpovídající údaje. Vlastník lesa, který se rozhodne vytvářet na svém majetku lesy se složitější porostní strukturou je po 2 až 3 decenia schopen tyto lesy s různými komplikacemi zařizovat metodou věkových tříd, nicméně po získání složitější porostní výstavby narazí na nemožnost tento les odpovídající metodou zařídit. Vyhláška č.84/1996 Sb. zmiňuje hospodářskou úpravu výběrného lesa pouze okrajově a jiné metody zařízení nejsou přípustné.

1.5. Jiné užívání lesů – lesní pastva

1.5.1. Pastva jako způsob užívání lesů Při plánování opatření v některých typech chráněných území se již několik let diskutuje

umožnění pastvy v lesích pro naplnění jejich funkce – ochrany biologické různorodosti. Je nepominutelnou skutečností, že pastva hospodářských zvířat je v rámci obecného užívání lesů v §20, odst. 1 písm. n) zákona o lesích zakázána.

Pastva v lesích byla v našich zemích zakázána již v roce 1754 lesním řádem Marie Terezie. Smyslem tohoto řádu – patentu bylo zachování lesů a zajištění trvalého výnosu z nich. Důvody k formulování zákazu pastvy byly objektivní, docházelo k vypasení lesů, blokování jejich obnovy, škodám loupáním i k sešlapání a zhutnění půdního povrchu, poškození kořenového systému a málo lesnaté oblasti trpěly nedostatkem paliva i stavebního dříví. Stavy dobytka byly na úrovni pro nás dnes obtížně představitelné, v každé chalupě měli kozu, ovce, na větších hospodářstvích krávy, koně a v lesích se pásla i prasata, která zlikvidovala veškeré


24

žaludy a bukvice. Navíc prakticky od dubna do července se veškerý dobytek z obce pásl v lesích, až po žních a sklizni otav mohl být vyhnán na strniště či louky. Při výměře lesů v katastru v řádu desítek hektarů a počtu dobytka v řádu stovek to častokrát znamenalo neúměrnou zátěž a omezení až likvidaci funkce produkce dříví. Bylo tedy povinností státu zabezpečit, aby obyvatelé měli dostupný otop a stavební dříví. Charakter lesů i krajiny je doložen i v obrazech mistrů z té doby. V okolí obcí a měst nešlo o lesy v dnešním pojetí, ale spíše o porostliny, řediny, jejichž charakter byl dán i krátkým obmýtím – 7-15 let, což pro rychlou výrobu paliva a technologické možnosti těžby dostačovalo. Jak ve vztahu k užívání lesů, tak k vlivu pastvy, ale byl rozhodující režim pastvy, zda se dobytek přeháněl rovnoměrně po vhodných plochách, anebo většinu sezóny zůstával v omezeném počtu lokalit v blízkosti obce.

1.5.2. Omezující ustanoveníZákaz pastvy v lesích se nachází ve všech normách upravujících hospodaření v lesích až

po poslední zákon o lesích. Je potřeba si však uvědomit, jaké ohrožení dnes může pastva způsobit. Hlavní problém pastvy není v samotném faktu pastvy, ale v jejím režimu, čili v množství dobytka na jednotku plochy a v době, po jakou se dobytek na této jednotce plochy zdržuje, resp. v jakých intervalech se vrací. V lese, který není ve fázi obnovy, ani zde nehrozí nebezpečí loupání, je riziko poškození pastvou minimální. Navíc existuje zajímavý paradox. Pastva hospodářských zvířat je obecně nepřijatelná, nicméně kategorizování lesů jako lesů zvláštního určení - uznaných obor, kde dochází ke stejným škodám vydupáváním, změně druhové skladby bylinného patra, loupání atd. jako kdyby se tu pásl dobytek ze středověké vesnice. Je dostatek odborných podkladů o tom, že udržování prosvětleného charakteru biotopu má význam pro zachování jeho biodiverzity. Navíc údržba prováděná pastvou je historicky známá a při dodržení předem upraveného režimu je biologicky šetrnější než dosud prováděné mechanizované sečení a odklízení biomasy. Pastva je efektivnějším a historicky ověřeným způsobem hospodaření v porostech, kde je žádoucí udržet rozvolněnou strukturu, než stávající udržování tohoto charakteru lesních porostu kosením a výřezem keřů a výmladků navíc s obtížnou a nákladnou likvidací takto získané biomasy. Cílem opatření v péči o lesní ekosystémy v v řadě CHÚ je blokování sukcese a udržování charakteru stanoviště odpovídajícímu jeho stavu danému historickým využíváním. A zde je hlavní důvod: Řada zvláště chráněných druhů je vázána na otevřená stanoviště. Jedná se o škálu teplomilných a slunných druhů obývajících vhodné plochy, jako jsou lesní lemy, světliny, řídké lesní porosty. Světlé doubravy mají řadu společných druhů i s okolními stepními ladami.

Zákaz pastvy v lesích je uveden v § 20, odst. písm. n) zákona o lesích. Nicméně v odst. 3 je uvedeno, že zákazy uvedené v odstavcích 1 a 2 se nevztahují na činnosti, které se provádějí při hospodaření v lese. Je-li pastva v lesích součástí hospodaření v lesích dle znění § 2 písm. d) zákona o lesích (hospodaření v lesích jsou i ostatní činnosti vedoucí k zabezpečení plnění funkcí lesa), je otázkou, zda se na takto chápanou pastvu vztahuje zákaz pastvy dle §20 zákona. Proti duchu §20 však lze jen obtížně paušálně bez jakéhokoli stanovení režimu prohlásit, že pastva je součástí hospodaření v lesích a tudíž žádný zákaz není třeba řešit. Nicméně v lesích zvláštního určení existuje možnost rozhodnutím stanovit pastvu jako odchylné opatření v hospodaření v lesích s vymezením lokality a režimu pastvy. Pastva je chápána jako součást hospodářských opatření na podporu udržení charakteru stanoviště a podmínek pro biodiverzitu. Je činností vedoucí k dosažení či udržení stavu lesních porostů s určitou prostorovou skladbou, charakterem bylinného podrostu a celkovou biodiverzitou biotopu, jde o činnost zabezpečující funkci lesa v chráněném území prováděnou v rámci hospodaření v lesích – podporu biodiverzity a udržování charakteru lesa s řadou světlin jako biotopu řady zvláště chráněných druhů. Pastva v lesích je efektivnějším a historicky ověřeným způsobem hospodaření v porostech, kde je žádoucí udržet


25

rozvolněnou strukturu, než stávající udržování tohoto charakteru lesních porostu kosením a výřezem keřů a výmladků.

Je třeba jen přijmout názor, který je v zákoně o lesích obsažen, že hospodaření v lesích není jen obnova a těžba, ale i ostatní činnosti potřebné k naplnění funkcí lesů. Jinými slovy, je-li v lesích zvláštního určení hlavní funkce podpora biologické rozmanitosti, musí tomu odpovídat i prováděná opatření a může docházet k nižšímu významu produkce než v lesích, které jsou zaměřené především na plnění produkční funkce.


Žádoucím stavem je pěstování rozmanitých podob lesa jak odpovídajících stanovišti, tak doložených historicky. Kvantitativním ukazatelem může být jen počet hektarů těchto lesů za období.

- počet ha nízkých lesů stanovištně a geograficky původních dřevin s aktivním managementem a bez managementu

- počet ha středních lesů stanovištně a geograficky vhodných dřevin s aktivním managementem a bez managementu

- počet ha bohatě strukturovaných lesů s aktivním managementem a bez managementu- počet ha jinak využívaných lesů dle způsobu využíváníPodmínkou je stanovení jednoznačných hodnotících kritérií pro zařazení do příslušných kategorií.

Prosadit širší chápání pojmu les a tomu odpovídající postupy hospodaření. V případě souhlasu vlastníka umožnit aplikaci těchto postupů aplikací výsledků řešených výzkumných projektů i známých historických zkušeností. Provozní postupy jsou jak v publikacích řešících přírodě blízké lesy (VACEK, SIMON, REMEŠ a kol. 2007), nízké a střední lesy na www.nizkyles.cz, ale ve většině případů jde o znovuvzkříšení zapomenutých zkušeností, kde se nevyvarujeme omylů.

3. Návrh doporučených provozních postupů

Lesy, kde se bude takto hospodařit, kategorizovat jako lesy zvláštního určení – potřebné pro zachování biologické různorodosti. Bude to znamenat podrobnější popis záměrů hospodaření v LHP, který doloží opodstatnění kategorizace. Ale prodraží zpracování LHP. Popis záměrů hospodaření při zpracování LHP by měl dodat vlastník s podporou OLH.

Pozn.: Hodnocení ekonomiky hospodaření zmiňovanými způsoby je diskutabilní. Vzhledem k trvalosti výnosů u bohatě strukturovaných lesů mohou být vyšší náklady na těžební činnost kompenzovány nižšími až nulovými na pěstební činnost při absenci umělé obnovy.


26

7.4 „Pokračovat v rozšiřování podílu lesů ponechaných samovolnému vývoji s cílem postupně vytvořit reprezentativní soustavu, která bude systematicky monitorována. Tato soustava bude vytvářena především v rámci sítě národních parků a přírodních rezervací."

1. ÚVOD, CHARAKTERISTIKA TÉMATU

Lesy ponechané samovolnému vývoji stojí zdánlivě na okraji lesnické problematiky, dalo by se říci na jejím počátku. Vrací nás podvědomě před započetí procesu hospodářského využití lesů. Zdání však klame. Lesy ponechané samovolnému vývoji jsou dnes stejně aktuálním diskusním tématem jako aktivní ochrana biologické rozmanitosti v lesích nebo změna prostorového a druhového uspořádání hospodářských lesů v kontextu klimatické změny. Navíc se v oblasti temperátních lesů Evropy nejedná ve většině případů o ponechání samovolnému vývoji původních – člověkem aktivně neovlivněných – lesů. Téměř vždy ponecháváme samovolnému vývoji lesy, ve kterých nacházíme stopy člověka – a občas velmi silné stopy.

1.1. Přehled vývoje problematiky v ČR v minulosti

Je dostatečně známo a bylo již mnohokrát publikováno, že první novodobé aktivity pro ochranu "původní přírody" (tedy ponechání lesů samovolnému vývoji) byly iniciovány šlechtou a měly kořeny v doznívajícím romantismu první poloviny 19. století – na panství Buquoyů v Nových hradech byly vyhlášeny první rezervace (Žofínský prales a prales Hojná voda) v roce 1838 (Vrška 2008; Vrška et Hort 2008). Nejenom romantismus, ale i zdravě pragmatický a z lesnického pohledu vizionářský přístup vedl k dalšímu vyhlašování lesních rezervací – díky Josefu Johnovi, který poprvé formuloval potřebu lesních rezervací (sensu stricto – tedy bezzásahových území) pro účely lesnického výzkumu a přenosu poznatků do pěstební praxe, byl vyhlášen jako rezervace Boubínský prales (Nožička 1958, 1959; Vrška 2008; Vrška et Hort 2008).

Následovalo vyhlášení dalších rezervací (v naprosté většině lesních – tedy bezzásahových). Jednalo se vždy o soukromé majetky velkých vlastníků lesa.

1894 – Buky u Vysokého Chvojna1903 – Šerák–Keprník1904 – Labský důl1909 – Javorina

Při vzniku Československé republiky v roce 1918 tedy existovalo celkem sedm soukromých lesních rezervací bez jakéhokoliv zakotvení v právním systému státu. Vůdčí osobností rodící se institucionální ochrany přírody se stal Rudolf Maximovič. Jeho zásluhou byly zpracovány návrhy prvního zákona o ochraně přírody. V období 1922–1938 bylo do českého parlamentu podáno celkem pět návrhů zákona o ochraně přírody. Návrhy zahrnovaly i zřizování tzv. přísných (tzn. bezzásahových) rezervací zejména v pralesních porostech (Maximovič 1933). Ani jeden návrh nebyl parlamentem přijat. Sám Rudolf Maximovič kladl velký důraz na pralesní rezervace jako na národní dědictví. I přes neúspěšná jednání v parlamentu se mu podařilo připravit alespoň tzv. silvestrovský výnos, který 31. 12. 1933 vydalo právě tehdejší Ministerstvo školství a národní osvěty. Jednalo se o první oficiální soupis přírodních památek, kde byla zdůrazněna jejich hodnota pro výchovu mládeže i význam pro stát a doporučována jejich návštěva. Na seznamu převažovaly pralesovité lokality a významné geologické útvary.


27

Postupně i další majitelé vyhlašovali na svých majetcích lesní rezervace. Často se uplatňoval důvod zachování dobrého loveckého revíru, ve kterém byl klid (např. prales Mionší jako tokaniště tetřevů), ale nezřídka již šlo o vědomé zachování alespoň zbytku přírodě blízkého lesa, jako ukázky člověkem relativně málo ovlivněného ekosystému (Žákova hora apod.). V roce 1938 bylo takto deklarováno 142 rezervací, přičemž stejně jako v roce 1933 převažovaly zbytky přirozených lesů („pralesů“) a zajímavé geologické útvary (Strejček et al. 1983).

Druhá světová válka přerušila veškeré snahy o vytvoření právního prostředí pro ochranu přírody. Válečné období, kdy byly uzavřeny vysoké školy, využil prof. RNDr. Ing. Alois Zlatník, DrSc. k terénnímu průzkumu zbytků přirozených lesů a sestavil návrh komplexní sítě lesních rezervací pro Moravu a Slezsko, sledujíce reprezentativní zastoupení všech lesních typů i lesních vegetačních stupňů. Přestože byl návrh zpracován písemně, po válce se nikdy nepodařilo tuto síť komplexně vybudovat.

Poválečné období bylo charakterizováno snahou o deklaraci aktivního přístupu "lidově-demokratického" státu k ochraně přírody. V roce 1956 (ovšem opět po mnohaletých peripetiích) byl přijat zákon č. 40/1956 Sb. o státní ochraně přírody. Ten zavedl do právního řádu první kategorie chráněných území (státní přírodní rezervace, chráněný přírodní výtvor atd.). V 50. letech 20. století byly také vyhlášeny četné rezervace na poměrně velkých plochách (např. tehdejší SPR Karlštejn), avšak bez přesně stanoveného předmětu a cíle ochrany. Také byly vyhlašovány první chráněné krajinné oblasti (1954 – Český ráj) a v 60. letech i první národní park (Krkonošský národní park – 1963).

Zcela nová situace nastala po společenské změně v roce 1989. V roce 1991 byly vyhlášeny dva národní parky (Šumava a Podyjí) a začala širší diskuse o ponechání lesů samovolnému vývoji zejména v souvislosti s nárůstem plochy lesů v nejpřísněji chráněné kategorii (NP) a přihlášením se k principům kategorizace IUCN.

Přestože byl vznik sítě zvláště chráněných území značně ovlivněn změnami společenského uspořádání zejména v druhé polovině 20. století, vznik prvních dvou lesních rezervací na území dnešní České republiky nás řadí mezi státy s nejdelší tradicí ochrany přírody na evropském kontinentu. Nejstarší rezervace jsou doloženy z Německa – Brocken v pohoří Harz – 1718 (Welzholz et Johann 2007); Theresienhain v Bavorsku – 1803 (Welzholz et al. 2005) a z Finska – Esker/Punkaharju – 1802 (Welzholz et Johann 2007).

1.2. Proč ponecháváme lesy samovolnému vývoji

Obecně lze důvody (motivy) pro ponechávání lesů (resp. jakýchkoliv biomů) shrnout do čtyř skupin:

- psycho-emocionální motivy – podprahové vnímání („cit“)- etické motivy – úcta k hodnotám, které jsme nevytvořili (jako součást společenské

morálky)- přírodovědné motivy – poznání přírodních procesů (nejenom pro jejich další aplikaci)- utilitárně-funkcionální motivy – užitečnost pro společnost (referenční plochy pro výzkum

a pro aplikace v hospodaření)

Napříč společností samozřejmě není možné najít jednoznačný pohled a akceptanci všech motivů. Důvody pro ponechání samovolnému vývoji byly odlišné již u J. Buquoye a J. Johna, proto ani v dnešní společensky mnohem pestřejší době nelze tuto problematiku shrnout paušálně. Jakkoliv jsou důvody pro ponechávání lesů samovolnému vývoji různé, vycházíme z konsensu Národního lesnického programu II, který je obsažen v názvu této klíčové akce a jednoznačně akceptuje a dokonce deklaruje potřebu existence sítě lesů ponechaných samovolnému vývoji.


28

2. POPIS ŽÁDOUCÍHO STAVU, NÁVRH VĚCNÝCH CÍLŮ, STANOVENÍ KVANTITATIVNÍCH UKAZATELŮ

2.1. Současná plocha a zastoupení lesů ponechaných samovolnému vývoji v ČR

Od roku 2006 existuje Databanka přirozených lesů ČR (dále „Databanka“) (www.pralesy.cz), ve které jsou shromažďována, vyhodnocována a aktualizována data o přirozených lesích. Přirozené lesy jsou řazeny do tří stupňů přirozenosti – původní, přírodní a přírodě blízký (http://www.pralesy.cz/?id=2442). Lesy ve stupních původní a přírodní jsou již z definice parametrů pro tyto stupně ponechány samovolnému vývoji. Lesy ve stupni přírodě blízký jsou buď již ponechány samovolnému vývoji a nebo v nich dosud probíhá obnovní management, který je ovšem časově limitován. Naopak existují lesy, které nebyly zařazeny do Databanky (nesplňují všechny hodnotící parametry) a přitom jsou ponechány samovolnému vývoji. Ty nejsou na úrovni státu (mimo NP a CHKO) dosud stoprocentně podchyceny – jedná se však o malé plochy, arondované k větším bezzásahovým plochám, které nijak neovlivňují celkové přehledy. Na území NP dochází k arondacím častěji, kdy do souvislejších bezzásahových ploch jsou arondovány plochy, které dosud nesplňovaly např. 1-2 z 30 hodnotících parametrů Databanky pro zařazení do stupně přírodě blízký.

V textu jsou použita data z celé ČR z let 2004-2005 a nikoliv data z aktualizace Databanky v roce 2009 (vyjma Vojenských lesů a statků, s. p. – VLS, které byly poprvé hodnoceny až v letech 2007-2009). Důvodem je dosud nezveřejněné aktualizované hodnocení z NP Šumava, které bude součástí nového plánu péče, jehož projednání je plánováno na rok 2010.

Tab. 1 uvádí kvalitativní rozdělení přirozených lesů do stupňů přirozenosti – na první pohled je evidentní, že cca 50% výměry přirozených lesů se nachází na území NP. Dalších cca 30% se nachází na území chráněných krajinných oblastí (CHKO), přičemž uvnitř CHKO je většina lokalit přirozených lesů navíc chráněna statutem některé kategorie maloplošných zvláště chráněných území (MZCHÚ). Ve "volné krajině" (tedy mimo NP a CHKO) se nachází cca 20% plochy přirozených lesů, jsou ale z 90% chráněny statutem některého MZCHÚ, pouze 544 ha není legislativně chráněno vůbec. Na území VLS bylo doposud vylišeno cca 1% přirozených lesů z jejich celkové plochy v ČR. Z celkové plochy přirozených lesů – 30 tis. ha, je v současnosti cca 21,5 tis. ha přirozených lesů ponecháno samovolnému vývoji.

Celková plocha lesů ponechaných samovolnému vývoji je aktuálně cca 23,9 tis. ha (tab. 2), tzn. cca 2,4 tis. ha lesů není zařazeno do Databanky (nejedná se o přirozené lesy) a je ponecháno samovolnému vývoji.


29

http://www.pralesy.cz/?id=2442

http://www.pralesy.cz/

Tab. 1 Lesy ponechané samovolnému vývoji jako podmnožina přirozených lesů evidovaných v Databance přirozených lesů (stav k 1.1.2008)

původní přírodní př.blízký celkemNP 674.75 5197.06 8481.83 14353.64 CHKO (jen MZCHÚ) 220.74 2447.17 5382.38 8050.29 CHKO (jen nechráněné) 33.53 1094.59 1128.12CHKO (celkem) 220.74 2480.70 6476.97 9178.41 volná krajina (jen MZCHÚ) 25.74 632.86 4875.24 5533.84 volná krajina (jen nechráněné) 57.53 486.72 544.25volná krajina (celkem) 25.74 690.39 5361.96 6078.09 vojenské újezdy (jen MZCHÚ) 20.82 326.50 347.32 vojenské újezdy (jen nechráněné) 32.42 9.38 41.80Vojenské újezdy (celkem) 53.24 335.88 389.12Celkem 921.23 8421.39 20656.64 29999.26 12500.00 21483.00pozn.: červeně výměra lesů ponechaných samovolnému vývoji (ne všechny lesy přírodě blízké jsou aktuálně ponechány samovolnému vývoji, i když cílovým stavem je samovolný vývoj)

Tab. 2 Aktuální přehled lesů ponechaných samovolnému vývoji a výhled při dnešní kategorizaci zvláště chráněných území

aktuálně Cílově aktuálně cílověha Ha % %

České Švýcarsko 282 7400 3,7* 97*

Krkonošský NP 3900 7600 12,6* 24,5*

Podyjí 2200 3900 40,7* 72*

Šumava 13986 27000 25,8* 50*

mimo NP 7400min. 5000 (SPOPK)**

reálně 25000 (NPR a PR)***

ČR 23868 50900, resp. 75900 0,90 1,98 resp. 2,96

* procenta výměry lesů jednotlivých národních parků (nikoliv celých výměr NP) – data z platných plánů péče (NP České Švýcarsko a NP Šumava), z připravovaného (NP Podyjí) a nebo již oponovaného nového plánu péče (KRNAP). V případě NP Šumava se jedná o výměru, které má být podle současného plánu péče (kterému končí v roce 2010 platnost) dosaženo do roku 2030, přičemž cílový rozsah lesů ponechaných samovolnému vývoji je řešen jenom s odkazem na kategorizaci IUCN. Varianta: Ponechání 50% výměry lesních ekosystémů samovolnému vývoji v časovém termínu do roku 2030 jako cílový stav je nepřijatelné. Tento údaj byl formulován v roce 1995 za zcela jiného stavu ekosystémů a predikce dalšího vývoje. Rozpad ekosystémů kalamitami v celém období 1995- 2010 (jak větrem, tak především kůrovcem) a to jak v územích ponechaných samovolnému vývoji, tak v územích kde se zasahuje je pro další vývoj zásadní a přímo ohrozil a dále ohrožuje veškeré cíle, které jsou parku vloženy v zakládajících dokumentech. Naopak stávající režim II. zón ponechaný samovolnému vývoji je nutno územně revidovat. V této situaci je další rozšiřování území v režimu samovolného vývoje zcela kontraproduktivní. Jedná se totiž o území v nižším pásmu 7. lvs a 6. lvs(cca od 1100m n. m. niže) kde je změna druhové skladby prioritou. Jedná se v II. zónách tohoto území o naprostou dominanci kulturních lesů navíc s dominancí smrku. V tomto zmíněném


30

území je nutno dlouhé roky provádět aktivní péči. Předčasné nastolení samovolného vývoje vede, jak ukázala praxe posledních 20 let k rychlému rozpadu ekosystémů a narušení řady jejich přirozených funkcí (Červeně-varianta navržená SVOL)** aktualizovaný Státní program ochrany přírody a krajiny *** reálná výměra, pokud by byly zahrnuty NPR a PR, kde hlavním předmětem ochrany je les

Varianta – s ohledem na současný rozsah disturbancí a ohrožení lesních porostů lýkožroutem smrkovým v NP Šumava se navrhovaný koncept v současném plánu péče jeví jako nereálný (Zeleně-varianta navržená LČR)** aktualizovaný Státní program ochrany přírody a krajiny *** reálná výměra, pokud by byly zahrnuty NPR a PR, kde hlavním předmětem ochrany je les

Obr. 1 Přehled přirozených lesů podle edafických kategorií a sídelních typů krajiny

0

20000000

40000000

60000000

80000000

100000000

120000000

140000000

160000000

Staré sídelní typy Krajiny vrcholně středověkékolonizace

Krajiny pozdní středověkékolonizace

Krajiny novověké kolonizace

ERGTQPOVU

LNMIKWCSFBHDAJYZX

pozn. hodnoty osy X jsou v m2

Obr. 2 Přehled přirozených lesů podle vegetačních stupňů a sídelních typů krajiny


31

0

20000000

40000000

60000000

80000000

100000000

120000000

140000000

160000000

Staré sídelní typy Krajiny vrcholně středověkékolonizace


Krajiny novověké kolonizace

VS_9

VS_8VS_7

VS_6VS_5

VS_4VS_3

VS_2VS_1

VS_0


Obr. 3 Přehled přirozených lesů podle typů reliéfu a sídelních typů krajiny

0

20000000

40000000

60000000

80000000

100000000

120000000

140000000

160000000

Staré sídelní typy Krajiny vrcholněstředověké kolonizace


Krajiny novověkékolonizace

karysvahy a hor. hřb.hornatinyvys. ploš.vrch. Herc.ploš. a pahor.sop. pohizol. kužel.kuž. a kupykraszaříz. údo.široké nivynevymez



32

Obr. 1-3 uvádějí výsledky analýzy přirozených lesů, zařazených do Databanky, které byly vybrány clusterovou analýzou jako významné lokality (parametry pro clusterovou analýzu byly: více než 3 lokality a současně více než 300 ha přirozených lesů v kruhu o průměru 20 km). Protože lesy ve stupni přirozenosti přírodě blízký, které jsou dosud usměrňovány, budou v budoucnu také ponechány samovolnému vývoji, lze tuto analýzu považovat za reprezentativní i s ohledem na výběr potenciálních lokalit pro ponechání lesů samovolnému vývoji.

Z analýzy je zřejmé, že v současné síti jsou zastoupeny všechny edafické kategorie. Jejich proporční zastoupení není ideální, ale nelze tvrdit, že některá edafická kategorie zcela chybí. Nejmenší zastoupení mají kategorie bazické W a C řady živné. Z hlediska vegetační stupňovitosti jsou opět zastoupeny všechny lesní vegetační stupně. Nejméně je zastoupen 4. lesní vegetační stupeň – to souvisí i s jeho podhodnocením v typologických podkladech, ze kterých hodnocení přirozenosti lesů také vychází.

Budeme-li hovořit o potřebě doplnění sítě lesů ponechaných samovolnému vývoji, tak právě kombinace stanovišť 4. LVS a bazických kategorií by měla být považována za prioritní.

2.2. Současná úprava problematiky ponechávání lesů samovolnému vývoji

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, vůbec otázku samovolného vývoje neřeší – a to ani v §3 – Vymezení pojmů. Obdobně tuto problematiku neřeší zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů.

Vyhláška č. 60/2008 Sb., o plánech péče, označování a evidenci území chráněných podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a o změně vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, (vyhláška o plánech péče, označování a evidenci chráněných území) řeší otázku samovolného vývoje již v kontextu hodnocení přirozenosti lesů ve zvláště chráněných územích. Stanovuje 5 stupňů přirozenosti, přičemž stupeň 1-původní a stupeň 2-přírodní jsou ponechány samovolnému vývoji automaticky (je to jedno z kriterií pro zařazení do těchto stupňů). Stupeň 3-přírodě blízký je cílově ponechán samovolnému vývoji, ale dočasně je v něm možno provádět opatření obnovního managementu, která ovšem musí být jasně časově vymezena.

Metodický pokyn Ministerstva životního prostředí č. 6/2004 k vymezení, schvalování a dokumentování zón ochrany přírody v národních parcích ČR stanovuje povolené činnosti v lesích ponechaných samovolnému vývoji. Tyto činnosti jsou povoleny s ohledem na širší vztahy a interakce mezi lokalitami lesů ponechaných samovolnému vývoji a okolní kulturní krajinou. Jedná se o:

- protipožární ochranu- údržbu základní cestní sítě a stezek pro pěší, hraničního pásu, údržbu staveb- lov vybraných druhů zvěře- bránění šíření invazních druhů- časově omezená mechanická ochrana dříve vysazených listnáčů a jedle- revitalizace vodního režimu


33

Vyhláška č. 335/2006 Sb., kterou se stanoví podmínky a způsob poskytování finanční náhrady za újmu vzniklou omezením lesního hospodaření, vzor a náležitosti uplatnění nároku, již používá pojem samovolný vývoj se stejnou obsahovou náplní jako vyhláška č. 60/2008 Sb. a Metodický pokyn MŽP č. 6/2004.

Naopak vyhláška č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu újmy nebo škody způsobené na lesích s termínem samovolný vývoj nepracuje (vznikala ještě před jeho zavedením do praxe).

Nařízení vlády č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany, Nařízení vlády č. 164/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Podyjí a stanoví podmínky jeho ochrany a Nařízení vlády č. 165/1991 Sb., kterým se zřizuje Krkonošský národní park a stanoví podmínky jeho ochrany, pojem samovolný vývoj nepoužívají. Používá se termín samořídící funkce ekosystému a ve všech třech nařízeních se shodně hovoří i o možné obnově samořídících funkcí ekosystémů, což obsahově odporuje obecné teorii ekosystémů, které jsou vždy schopny se samovolně (autoregulačně) vyvíjet bez ohledu na jejich minulé ovlivnění antropogenní činností. Pojmy jsou poplatné době vzniku těchto právních předpisů a umožňují různý výklad, včetně možnosti trvale zasahovat do vývoje ekosystémů, což je v případě národních parků v rozporu s jejich mezinárodně definovaným posláním.

Podobně ani zákon č. 161/1999 Sb., kterým se vyhlašuje Národní park České Švýcarsko, a mění se zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, termín samovolný vývoj nepoužívá.

2.3. Přehled v evropském kontextu

Lesy ponechané samovolnému vývoji tvoří specifickou podmnožinu lesů a s ohledem na kulturní i lesnickou minulost a na současný stav a rozšíření lesů jsou v různých evropských zemích vnímány diferencovaně, i když základní filozofie potřeby určité výměry těchto lesů je společná.

V Rakousku byly v roce 2004 lesy ponechané samovolnému vývoji zařazeny ve 180 lokalitách (Naturwaldreservate) o souhrnné výměře 8272 ha, odpovídají svým režimem našim národním přírodním rezervacím (Frank et al. 2005). V roce 2009 to bylo již 200 lokalit o celkové výměře 8600 ha. Protože převážná většina lokalit je na nestátním majetku, proto je vlastníkům těchto lesů hrazena každoročně ze státního rozpočtu náhrada újmy ve výši 780 000,-EUR (údaj z roku 2009) (ústní sdělení Georga Franka – osoby odpovědné za program lesních rezervací).

K tomu je třeba připočítat lesy v 8 národních parcích, které jsou na významné části také ponechány samovolnému vývoji, resp. na části jsou předmětem časově omezeného obnovního managementu a budou ponechány samovolnému vývoji v budoucnu. Celkově bylo v roce 2004 ponecháno v Rakousku samovolnému vývoji 28 000 ha lesů (Frank et al. 2005).

V Polsku je v současnosti síť 1368 rezervací, které odpovídají svým režimem našim národním přírodním rezervacím. Z nich 1162 jsou rezervace lesní (kde les je hlavním předmětem ochrany) a z nich 686 jsou rezervace striktní – jsou ponechány samovolnému vývoji. Jejich celková plocha (1368 rezervací) je 61 063 ha a jsou lokalizovány v naprosté většině na státních pozemcích (Sienkiewicz et Niemtur 2005). Mimo tuto síť jsou lesy ponechané samovolnému vývoji na území 23 národních parků – jejich souhrnnou výměru však polské statistiky neuvádějí.


34

V Německu existuje síť 781 „Naturwaldreservate“, která formou maloplošných chráněných území zabezpečuje ochranu přirozených lesů. Všechny lokality jsou ponechány samovolnému vývoji. Tato síť je vybudována na federálních nebo státních (spolkových) pozemcích. Zahrnuje celkovou výměru 28 205 ha, což činí 0,26% lesů v Německu. Průměrná velikost jedné rezervace je 36,1 ha. K tomu existuje síť 14 národních parků, přičemž 10 zahrnuje také lesní společenstva – ve všech národních parcích s přítomností lesů se počítá cílově s ponecháním samovolnému vývoji v jádrových územích (Wlezholz et al. 2005). Velikostní rozpětí terestrických národních parků („lesních“) se pohybuje mezi 7 600-32 000 ha a je tedy srovnatelné s ČR.

Součástí spolkové lesnické i environmentální politiky je závazek ponechat v roce 2020 5% výměry lesů samovolnému vývoji. Jedná se o nejkonkrétnější a nejambicióznější krok v rámci politik „starého kontinentu“ (tedy mimo Skandinávii). Současná síť „Naturwaldreservate“ představuje 0,26% lesů, síť terrestrických národních parků 0,5% výměry Německa (tedy nejenom – i když převážně – lesů). Nová území jsou hledána zejména v rušených vojenských prostorech. Jedná se o území, kde byly dislokovány a cvičeny jednotky NATO (zejména USA) v době studené války a dnes nejsou potřebné, zároveň jsou desítky let opuštěné z hlediska osídlení a velké plochy jsou na nich již cca 20 let ponechány sekundární sukcesi.

3. NÁVRH VĚCNÝCH CÍLŮ, STANOVENÍ KVANTITATIVNÍCH UKAZATELŮ

Věcný cíl opatření 7.4 je již formulován v jeho názvu "Pokračovat v rozšiřování podílu lesů ponechaných samovolnému vývoji s cílem postupně vytvořit reprezentativní soustavu, která bude systematicky monitorována. Tato soustava bude vytvářena především v rámci sítě národních parků a přírodních rezervací." Jedná se o obecně definovaný, dlouhodobý výhled, u kterého se předpokládá postupné naplňování konkretizované více ve střednědobé lesnické i environmentální politice. Proto je zejména následující cíl 1 zaměřen na konkretizaci opatření 7.4. v horizontu střednědobých lesnických i environmentálních politik (tj. 10-20 let).

cíl 1: pokračovat v rozšiřování podílu lesů ponechaných samovolnému vývoji

Pokud sečteme výměru lesů v NP v částech, které mají být cílově ponechány samovolnému vývoji (bez ohledu na časový interval dosažení cílového stavu, který je zejména v jednotlivých NP odlišný a může se v kontextu současných poznatků i politických rozhodnutí měnit), lze předpokládat, že cílově se bude jednat o přibližně 46 tis. ha lesů. Podobně i redukovaná výměra s ohledem na předmět a cíl ochrany (bez přesnějšího časového vymezení, které ovšem lze předpokládat v řádu desítek let) lesů v kategoriích MZCHÚ (NPR a částečně PR) představuje aktuálně (případně –var. LČR) potenciál 25 tis. ha lesů (tab. 2). A to i přesto, že aktualizovaný Státní program ochrany přírody a krajiny počítá s minimální výměrou 5 tis. ha lesů ponechaných samovolnému vývoji mimo NP.

Současný potenciál (tedy území zařazená do některé z kategorií zvláště chráněných území, jejichž ekosystémy by měly směřovat převážně k samovolnému vývoji podle zákona č. 114/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů), tvoří 2,96 % lesů v České republice.

Současný potenciál (tedy území zařazená do některé z kategorií zvláště chráněných území, jejichž ekosystémy by měly směřovat převážně k samovolnému vývoji podle zákona č. 114/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů), tvoří 2,96 % lesů v České republice. (var. LČR)


35

Další potenciál může případně představovat rozšíření plochy FSC certifikovaných lesů. Ve standardu FSC je zakotvena povinnost ponechat 5% (resp. 2%) certifikovaného majetku jako tzv. referenční plochy.

Proto je navrženo formulovat dlouhodobý cíl "pokračovat v rozšiřování podílu lesů ponechaných samovolnému vývoji do 4% výměry lesů v ČR" – tato formulace v sobě zahrnuje jednak potenciál stávající soustavy zvláště chráněných území a možnost rozšířit tuto síť o lokality na nedostatečně zastoupených typech stanovišť a současně nevyžaduje („do 4%“) striktní dosažení 4% plochy za každou cenu. Měla by představovat společný střednědobý cíl lesnické i environmentální politiky.

cíl 2: přednostně vybírat pozemky ve státním vlastnictví a soustavu rozšiřovat v rámci sítě národních parků, národních přírodních rezervací a přírodních rezervací

V rámci současně platné legislativy ani jiné řešení není možné. Navíc je logické a v mezinárodním kontextu standardní. Režim samovolného vývoje s sebou vždy přináší specifika např. v podobě disturbancí, po kterých není vývoj lesního porostu nijak usměrňován, což je výrazně odlišné od cílů a poslání hospodářských lesů.

Ve výše uvedených třech kategoriích zvláště chráněných území se dnes nachází řada ekosystémů podmíněných činností člověka (výmladkové lesy, květnaté louky apod.), stejně jako lesní porosty (např. genové základny lesních dřevin a porosty určené ke sběru reprodukčního materiálu lesních dřevin), v nichž není cílem ponechat je samovolnému vývoji. Proto s nimi také není pro samovolný vývoj počítáno. Jejich zařazení zejména v kategoriích NPR a PR by mělo být podrobeno revizi a mělo by dojít k přehlášení těchto území do kategorií NPP a PP, protože ty jsou určeny k uchování druhů či společenstev podmíněných i činností člověka.

cíl 3: rozšiřovat soustavu lesů ponechaných samovolnému vývoji s ohledem na dosud méně zastoupené typy stanovišť v této soustavě

Přestože potenciál stávající sítě (tedy i lesy, které zatím nejsou, ale s ohledem na jejich zákonnou ochranu po určité době budou ponechány samovolnému vývoji) pokrývá alespoň minimálními výměrami všechny hlavní typy potenciální přirozené vegetace, je evidentní, že plošně podhodnocené jsou především polohy 4. lesního vegetačního stupně a částečně 5. lesního vegetačního stupně a edafické kategorie na spíše bazických stanovištích. V polohách 4. a 5. LVS je částečný potenciál v NP České Švýcarsko v oblasti Hercynica, avšak nejsou dostatečně pokryty plochy v oblasti Carpatica – potenciální plochy je třeba přednostně hledat v oblasti Chřibů, Bílých Karpat, Javorníků a Moravskoslezských Beskyd, přičemž by měla být upřednostňována varianta s menším počtem lokalit, ovšem o větší průměrné výměře (lokality o výměrách např. 100 ha nebo více). V těchto polohách nehrozí v přirozených lesích riziko disturbancí způsobených podkorním hmyzem a obecně stabilita bučin (i hospodářsky v minulosti ovlivňovaných) je relativně vysoká, takže nevzniká ani žádné potenciální ohrožení okolních hospodářských porostů.

Druhou otázkou je distribuce území ponechaných samovolnému vývoji. Zde je největší „neobsazený“ prostor na Českomoravské vrchovině – je samozřejmě dán jejím historickým využitím (produkčně nadprůměrná stanoviště dostupná již středověkými technologiemi). V případě vytváření nových území ponechaných samovolnému vývoji je právě zde prostor pro


36

aktivní zřizování nových území v dnešních hospodářských porostech s přírodě blízkou dřevinnou skladbou, kde je možno ještě formou lesnických zásahů provést prostorovou diferenciaci stávajících porostů.

cíl 4: monitorovat soustavu lesů ponechaných samovolnému vývoji

Lesy ponechané samovolnému vývoji jsou nyní monitorovány (zjednodušeně) třemi způsoby:i) celoplošný výzkum na úrovni jednotlivých stromů – 20 lokalit v ČR (zabezpečuje

VÚKOZ, v.v.i),ii) monitoring lesů na bázi provozní inventarizace – zatím 10 lokalit (zabezpečuje

VÚKOZ, v.v.i.); monitoring probíhá na základě "Smlouvy o spolupráci mezi LČR, s.p. a AOPK ČR při vymezování bezzásahových území a zajištění jejich monitoringu",

iii) inventarizace lesů prováděné správami národních parků – rozdílné kvalitativní i kvantitativní úrovně v jednotlivých NP,

Již dnes je monitoring prováděn na komplexní škále typů stanovišť a je tedy otázkou, jestli má smysl provádět jej na všech lokalitách ponechaných samovolnému vývoji – reálně je to při dnešní technologické úrovni sběru a zpracování dat proveditelné, otázkou zůstává, kdo bude tuto práci platit. (V případě bodu ii – viz výše, se k tomu zavázala AOPK ČR a monitoring je podmínkou bezzásahovosti u těchto lokalit.)

S ohledem na současnou hospodářskou situaci ČR a využitelný potenciál dat z výzkumu i monitoringu lesů ponechaných samovolnému vývoji se doporučuje monitorovat komplexní spektrum typů stanovišť, ovšem bez nutnosti duplicity a potřeby monitorovat všechny lokality.

cíl 5: provést ekonomické hodnocení

Lesy ponechané samovolnému vývoji nemohou už z titulu svého poslání přinášet primární ekonomický efekt v podobě výnosu realizace dřevní hmoty. Naopak mohou přinášet jiné – společenské – užitky. Veřejnost by měla být co nejobjektivněji informována o ztrátách (hospodářských) i výnosech (jiných užitcích), které z těchto území (lokalit) plynou. Proto je třeba zpracovat komplexní ekonomické hodnocení (újmy i benefity) lokalit ponechaných samovolnému vývoji. V této souvislosti je nutné brát v úvahu nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2010 ve věci návrhu na zrušení § 68 odst. 3 a 4 ZOPK (zveřejněným pod č. 256/2010 Sb.), dle něhož bude nutné za veškeré požadavky orgánů ochrany přírody hradit plnohodnotnou náhradu újmy: „...musí být minimálně nahrazena plná výše omezení vlastnického práva, tj. veškerá majetková újma.“

4. PŘÍLOHY:

Literatura:

Frank G., Schwarzl B., Johann E., Hackl J., Schweinzer K.-M., Hauk E., 2005. Country Report – Austria. In: Latham J., Frank G., Fahy O., Kirby K., Miller H, Stiven R. (eds.), Protected Forest Areas in Europe – Analysis and Harmonisation (PROFOR): Reports of Signatory States. Federal Research and Training Centre for Forests, Natural Hazards and Landscape, Vienna, ISBN 3-901347-58-5.


37

Maximovič R., 1933. Ochrana přírodních památek, vzácných, vymírajících druhů zvěře a naše přírodní reservace. In: Anonymus, Československá myslivecká jednota 1923-1933, Praha: 168-187.

Miko L. (ed.), 2005. Zákon o ochraně přírody a krajiny. C. H. Beck, Praha: 543.

Nožička J., 1958. Z historie Boubínského pralesa. Ochrana přírody 13: 144-149.

Nožička J., 1959. Snahy o přirozenou obnovu lesa a vznik prvních lesních rezervací. Lesnictví 5: 249-252.

Sienkiewicz J. et Niemtur S., 2005. Country Report – Poland. In: Latham J., Frank G., Fahy O., Kirby K., Miller H, Stiven R. (eds.), Protected Forest Areas in Europe – Analysis and Harmonisation (PROFOR): Reports of Signatory States. Federal Research and Training Centre for Forests, Natural Hazards and Landscape, Vienna, ISBN 3-901347-58-5.

Vrška T., 2008. Sto sedmdesát let záměrně neregulováno! / Unmanaged for a Hundred and Seventy Years. In: Zajoncová D. (ed.), Neregulováno – Prales ve fotografii. / Unmanaged – The Natural Forest in Photography. Moravská galerie v Brně, Brno, ISBN 978-80-7027-188-9.

Vrška T., Hort L., 2008. Historie vzniku lesních rezervací v ČR do roku 1945. Ochrana přírody 63 (1): 8-10.

Welzholz J.C., Bürger-Arndt R., Bücking W., 2005. Country Report – Germany. In: Latham J., Frank G., Fahy O., Kirby K., Miller H, Stiven R. (eds.), Protected Forest Areas in Europe – Analysis and Harmonisation (PROFOR): Reports of Signatory States. Federal Research and Training Centre for Forests, Natural Hazards and Landscape, Vienna, ISBN 3-901347-58-5.

Welzholz J.C., Johann E., 2007. History of Protected Forest Areas in Europe. In: Frank G., Parviainen J., Vandekerkhove K., Latrham J., Schuck A., Little D. (eds.), Protected Forest Areas in Europe – Analysis and Harmonisation (PROFOR): Results, Conclusions and Recommendations. Federal Research and Training Centre for Forests, Natural Hazards and L


38

7.5. „Podporovat stanovištně přirozené druhy, které jsou hlavními nositeli biologické rozmanitosti v lesích.“


1.1 Současný stav a vyplývající závazky ČR

Za největší současný problém spojený s biodiverzitou se celosvětově považuje její úbytek, a to od úrovně genové (zužování genofondu v rámci druhu, např. v důsledku ztrát populací regionálních ekotypů lesních dřevin) přes místní (ochuzování společenstev a ekosystémů) po úroveň celosvětovou (vymírání druhů). Přestože nejdrastičtější změny probíhají dlouhodobě zejména v oblastech tropického pásma, úbytek biodiverzity se nevyhýbá ani lesům mírného pásma. Vzhledem k historickým změnám způsobů hospodaření jsou za nejohroženější lesní organismy v Evropě považovány druhy vázané na světlé, případně často disturbované lesy, druhy vázané na staré stromy, bezobratlí vázaní na dnes již vzácné druhy stromů (jilm, jedle). Z obratlovců vázaných zcela či zčásti na lesní ekosystémy pak zejména velké šelmy.

Podporou stanovištně přirozených druhů se rozumí zejména podpora stanovištně přirozených druhů lesních dřevin jakožto edifikátorů lesních ekosystémů. Z tohoto hlediska jsou důležité jak genové základny, sloužící zachování regionálních populací lesních dřevin in situ, tak ochrana porostů a/nebo jedinců určených ke sběru reprodukčního materiálu lesních dřevin. V uvedených porostech je nutné preferovat opatření na zachování genofondu lesních dřevin (např. před požadavky na bezzásahovost).

Rok 2010 byl 61. Valným shromážděním OSN v roce 2006 vyhlášen Mezinárodním rokem biodiverzity. Vyplývajícím cílem je do roku 2010 významné snížení současného úbytku biodiverzity na globální, regionální a národní úrovni.ČR je vázána několika mezinárodními dohodami vztahujícími se k ochraně přírody a biodiverzity. Podstatným závazkem je Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD) z roku 1992 z Rio de Janeira. Strategické cíle naplňování CBD byly pro Českou republiku schváleny usnesením vlády ČR č. 620 v květnu 2005. Hlavním dokumentem je Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky (MŽP 2005). Doporučujeme vycházet ze SOBR, kde je definováno osm cílů týkajících se lesních ekosystémů.

Za cíle týkající se podpory stanovištně přirozených druhů považujeme zvýšení důrazu na alternativní přístupy hospodaření směřující k ochraně lesní biodiverzity (cíl 2) a uplatňovat ekosystémový přístup chránící genofond rostlin, živočichů i jejich společenstev (cíl 5; viz MŽP 2005, str. 77).

Na evropské úrovni jsou klíčové dvě směrnice Evropských společenství (ES) – směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků (tzv. směrnice o ptácích) a směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (tzv. směrnice o stanovištích). Obě směrnice jsou již (dle tiskových zpráv MŽP ze závěru roku 2009) zcela transponovány do platného znění zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Lokality vymezené k ochraně přírodních typů stanovišť, resp. druhů (evropsky významné lokality) a ptačích populací (ptačí oblasti) jsou z větší části lesními územími. Péče o území


39

Natura 2000 je definována v několika dokumentech (viz kapitolu 5.2). Je třeba sladit lesnické hospodaření s pravidly popsanými v těchto dokumentech.

Většina ohrožených druhů však není uvedena v naturových směrnicích. Tyto druhy jsou definovány v seznamech ohrožených druhů pro Českou republiku, vztahují se na ně zákony a vyhlášky platné na úrovni ČR. Stejně tak některé typy přírodních stanovišť, na které jsou stanovištně přirozené druhy vázány, nejsou uvedeny v naturových směrnicích. Ochrana druhů vázaných na tyto typy stanovišť je zčásti řešitelná ochranou uvedených stanovišť. Odkazujeme na realizační projekt opatření 7.2 – lesy s převažujícím významem pro ochranu přírody.

Konečně je třeba zdůraznit, že řada druhů je svými životními cykly vázána jak na lesní, tak nelesní typy stanovišť. Jejich ochranu je třeba řešit vždy s uvážením souvislostí jejich biologie a vyplývajících ekologických nároků. Současně je nutné respektovat další veřejné zájmy. Odkazujeme na realizační projekt opatření 7.7.

1.2 Definice biologické rozmanitosti1 a vyplývající poznatky

Pro účely KA 7 je biologická rozmanitost definována jako různorodost forem života vyskytující se v definovaném prostoru. Zahrnuje všechny úrovně organizace, přičemž za hlavní se považují genetická, fenotypová a druhová diverzita a diverzita společenstev a ekosystémů. Důležité je měřítko v prostoru a čase – zde se projevuje značná proměnlivost. Základními aspekty biodiverzity jsou bohatost (počet apod., například druhů) a prostorová i časová vyrovnanost (proporce mezi jednotlivými složkami) – v praktickém smyslu například heterogenita krajinné mozaiky poskytující dostatečný počet stanovišť pro všechny druhy.Je zřejmé, že biodiverzitu nelze redukovat na prostý počet druhů. Pro naše účely jsou důležité tři poznatky: 1. je třeba zabránit vymírání druhů na úrovni ČR a vyšší; 2. speciální pozornost je třeba věnovat udržení mizejících typů stanovišť – od mikrostanovišť typu dutina ve starém stromě po značně široce definované naturové typy stanovišť; 3. je třeba alespoň udržet stávající heterogenitu stanovišť a na ně vázaných druhů a společenstev organismů.

1.3 Co jsou stanovištně přirozené druhy?

Stanovištně přirozené druhy nejsou nikde normativně definovány. Použijeme proto definici vytvořenou na základě našich znalostí a s volným odkazem na internetové zdroje. Definice je vytvořena pro účely tohoto realizačního projektu. Stanovištně přirozený druh splňuje současně tyto dvě podmínky:

1. Víme nebo předpokládáme, že ekologická valence (nika) druhu odpovídá podmínkám stanoviště, na kterém se vyskytuje. Tedy není na stanovišti uměle vysazen ani podporován, přičemž jinak by dříve nebo později samovolně ustoupil stanovištně přirozeným druhům. (ekologické kritérium)

2. Nejde o druh původem z jiných biogeografických oblastí a kontinentů. Zde odkazujeme na realizační projekty opatření 7.6, 7.11 a 7.12 (biogeografické kritérium)

V případě evropsky významných lokalit s požadavkem zachování stávajících evropsky významných stanovišť dle směrnice EHS o stanovištích je nutné vzít v úvahu, že některé typy stanovišť byly vytvořeny a nadále existují jen díky podpoře vybraných druhů člověkem (např. dub letní v lužních lesích na Moravě). Příslušné druhy nelze považovat za stanovištně přirozené, 1 Biologická rozmanitost = biologická diverzita = biodiverzita.


40

nebo by jejich podíl byl mnohem menší, avšak jejich význam pro biodiverzitu lesů je stejný jako u stanovištně přirozených druhů.

1.4 Zaměření z hlediska taxonomického

Z formulace opatření 7.5 nevyplývá omezení v tom smyslu, že by se mělo věnovat pouze dřevinám. Realizační projekt opatření 7.5 se proto vztahuje na všechny taxonomické skupiny. Úroveň jejich poznání se však vzájemně podstatně liší, těsně koreluje s tím, kolik se dané skupině věnuje specialistů (profesionálů i amatérů) a zčásti i s tím, o jak komplikovanou a druhově bohatou skupinu jde.

Kvůli těmto praktickým omezením se realizační projekt opatření 7.5 zaměří na nejvíce ohrožené druhy a skupiny, pro něž existují spolehlivé informace o diverzitě druhů a společenstev, ekologii, stupni ohrožení druhů a společenstev.

1.5 Přesahy v rámci NLP

V rámci NLP II existuje řada přesahů do jiných klíčových akcí. Jde především o: KA 4, opatření 2 a 4: podpora produkce energeticky využitelné biomasy, dopady na

biologickou rozmanitost KA 6, opatření 1, 3, 11, 12: mj. umožnění pěstování ve tvaru lesa nízkého a středního KA 8: monitorovací soustavy, pro účely opatření 7.5 zejména monitoring biotopů Natura

2000 KA 9: menší přesahy KA 17: lesy ve vlastnictví státu – obecné přesahy


2.1 Žádoucí stav

Žádoucí stav nastává, pokud nedochází k poklesu stávající biodiverzity na úrovni genetické, druhové ani společenstev, a to v rámci ČR i na menších prostorových úrovních. V důsledku to znamená zamezit vymizení jakéhokoli domácího druhu, což bezprostředně znamená zejména podporu regionálních populací lesních dřevin a populací ohrožených druhů všech taxonomických skupin. Žádoucí biologickou rozmanitost reprezentují především stanovištně přirozené druhy, jejichž populace osidlují většinu vhodných stanovišť, s přihlédnutím k jejich přirozené četnosti.

2.2 Věcné cíle

Realizační projekt opatření 7.5 se soustředí na tyto tři cíle:1. Výčet druhů nebo jim taxonomicky nadřazených skupin, které jsou aktuálně nebo potenciálně ohroženy, nebo dokonce hrozí u nich vyhynutí v ČR. Vycházíme z existujících seznamů a přehledů (viz část 5.2).2. Návrh způsobů managementu, které povedou k podpoře a rozšíření populací druhů definovaných v bodě 1. Zde odkazujeme na řešení opatření 7.3, které se zabývá rozmanitostí


41

hospodářských postupů, a na pravidla hospodaření formulovaná v dokumentech a publikacích uvedených v kapitole 5.2.3. Výčet lokalit v ČR, kde by některé speciální způsoby managementu měly být uplatněny přednostně či výlučně. Zde odkazujeme na řešení opatření 7.2, které se zabývá hospodařením v lesích s převažujícím významem pro ochranu přírody.

Z hlediska druhů a typů stanovišť klademe důraz na: ohrožené a zvláště chráněné druhy – podle seznamů a vyhlášek na národní (zákon

114/1992 Sb. v pozdějších úpravách – 2004) i mezinárodní úrovni (Směrnice o ochraně druhů a přírodních stanovišť 92/43/EHS a Směrnice o ochraně ptáků 79/409/EHS).

typy přírodních stanovišť podle Směrnice o ochraně druhů a přírodních stanovišť 92/43/EHS a definic v Katalogu biotopů České republiky (viz kapitola 5.2).

endemické druhy – druhy s geograficky omezeným výskytem, význam mají endemity lokalit až regionů (například Karpaty)

regionální populace lesních dřevin.

Z hlediska managementových postupů jsou obecně důležité (viz realizační projekt opatření 7.3): přírodě blízké způsoby lesnického hospodaření (výběrná těžba, smíšené porosty) lesy ponechané samovolnému vývoji lesy obhospodařované alternativními způsoby vycházejícími z historických typů

managementu (výmladkové lesy) jednotlivé prvky, zejména staré solitérní stromy včetně výstavků v lesích

Z hlediska lokalit klademe důraz na: konkrétní lokality, kde se vyskytují poslední populace druhů z Přílohy 1 (viz bod 5.1) důsledné uplatnění plánů péče v chráněných územích s cílem zajištění životaschopnosti

těchto populací

2.3 Kvantitativní ukazatele

U druhů organismů chráněných podle zákona 114/92 Sb. nesmí dojít k poklesu početnosti populací pod určenou míru. Vycházet z existujících monitorovacích programů a dílčích posudků pro jednotlivé druhy a jejich populace. Odkaz na AOPK.

U typů biotopů Natura 2000 se nesmí stav v rámci biogeografické oblasti na území ČR zhoršit. Vycházet z výsledků monitoringu a metodiky hodnocení stavu za předchozí období. Odkaz na AOPK.


V souladu s doporučeními realizačních opatření 7.3 (obecně), 7.2 (speciálně pro lesy s významem pro ochranu přírody) a 7.7 (významné „nelesní“ prvky v krajině) doporučujeme:

V místech prokazatelného výskytu zvláště chráněných druhů vyžadujících odlišný management přizpůsobit lesnické hospodaření této skutečnosti, při současném respektování dalších veřejných zájmů a řešení případně vzniklé újmy vlastníku lesa.

Plně respektovat omezení potřebná k regulaci geograficky nepůvodních druhů (opatření 7.6 a 7.11) a invazních druhů (opatření 7.12).


42

V ZCHÚ využívat plánů péče o daná území. (viz formulace v realizačním projektu opatření 7.2).

Z hlediska výskytu populací zvláště chráněných druhů významných pro zachování biodiverzity lesů ČR navrhujeme zavést tento mechanismus:

informaci o výskytu předat vlastníkovi lesa projednání s vlastníkem lesa včetně podpory v případě nutnosti změny stávajícího

hospodaření zapracování odpovídajícího managementu do LHP (v případě potřeby) monitorování stavu populace (externě) zpětná vazba pro vlastníka a obnovu LHP

4. Přílohy:

4.1 Příloha 1

Přehled druhů, typů jejich stanovišť, typů managementu a lokalit relevantních z hlediska podpory ohrožených stanovištně přirozených druhů lesů.

Příloha 1 není k 21. 6. 2010 (definitivní verze textu) dokončena. Po dokončení bude odborně oponována a může sloužit jako podklad pro MŽP.

4.2 Zdroje, literatura

Současný stav a vyplývající závazky ČR

http://www.cbd.int/http://www.cbd.int/2010-target/http://www.chm.nature.cz/Strategie pro ČR: http://chm.nature.cz/cooperation/fol362718Ministerstvo životního prostředí (2005) Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky. MŽP, Praha.

Biologická rozmanitost

http://cs.wikipedia.org/wiki/Biodiverzita (lépe viz anglickou verzi hesla)http://www.britishecologicalsociety.org/about_ecology/glossary.php#biodiversityhttp://chm.nature.cz/convention/F1049371544

Ohrožené organismy a ekosystémy v ČR (mimo soustavu Natura 2000)

Holub J. a Procházka F. (2000), Red List of vascular plants of the Czech Republic – 2000. Preslia, Praha, 72: 187–230.

Procházka F. (ed.) (2001), Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). Příroda, Praha, 18: 1–166.

Natura 2000


43

http://www.nature.cz/natura2000-design3/hp.phphttp://www.biomonitoring.cz/

- Přehled typů přírodních stanovišť Natura 2000 a jejich rozvedení na typy biotopů používané v ČR, včetně převodních tabulek na další klasifikační systémy včetně lesnických jsou v: Chytrý M., Kučera T. a Kočí M. (eds) (2001), Katalog biotopů České republiky. AOPK ČR, Praha.

- Přehledy druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť dle směrnice o stanovištích, které se vyskytují či vyskytovaly na území ČR, jsou zveřejněny ve vyhlášce č. 166/2005 Sb. ze dne 28.4.2005.

- „Pravidla hospodaření pro typy lesních přírodních stanovišť v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000" jsou k dispozici ve Věstníku MŽP č. 10/2006 (str. 17 – 51) a v Planetě MŽP č. 9/2006 (na webu).

- „Zásady managementu nelesních typů přírodních stanovišť uvedených v příloze I směrnice o stanovištích viz Háková A., Klaudisová A., Sádlo J. (eds.) 2004: Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. PLANETA XII, 8/2004. Ministerstvo životního prostředí, Praha. (na webu).

- Zásady managementu stanovišť druhů rostlin a živočichů uvedených v příloze I směrnice o stanovištích viz Marhoul P. a Turoňová D. (eds.) 2008: Zásady managementu stanovišť druhů v EVL soustavy Natura 2000. AOPK ČR, Praha, 161 s.

- Podrobnější údaje o jednotlivých EVL jsou k dispozici na stránkách Natury 2000.

Další publikace věnované managementu

Míchal. I., Petříček V. a kol. (1999), Péče o chráněná území 2. Lesní společenstva. AOPK ČR, Praha.

Petříček V. a kol. (1999), Péče o chráněná území 1. Nelesní společenstva. AOPK ČR, Praha.

Průša E. (2001), Pěstování lesů na typologických základech. Lesnická práce, Kostelec n. Č. l.


44

7.6. „Pro případné použití geograficky nepůvodních druhů dřevin respektovat limity s ohledem na současné znalosti o jejich ekologickém chování a princip

předběžné opatrnosti“


1.1. Úvod včetně terminologie Kompletní přehled nepůvodních (člověkem zavlečených, adventivních, alochtonních)

druhů české flóry, které se vyskytují či v minulosti vyskytovaly ve volné přírodě, publikoval Pyšek et al. (2002); tento přehled nezahrnuje druhy pěstované, jež nezplaňují a jsou v něm zahrnuty pouze druhy, které jsou nepůvodní na celém území ČR.

Člověkem šířené rostliny se nazývají též antropofyty, které dále členíme (Holub&Jirásek 1967) na:I. Hemerofyty (šířené záměrně – introdukované druhy)1.Ergasiofyty – udržované pouze v kultuře2.Ergasiofygofyty – udržované v kultuře a příležitostně, náhodně unikající do krajiny3.Ergasiolipofyty – dříve pěstované, nyní se udržující v území již bez lidské intervence

II. Xenofyty (šířené náhodně – zavlečené druhy)1.Archaeofyty – náhodně zavlečené druhy před rokem 1500 (před objevením Ameriky)2.Neofyty – náhodně zavlečené druhy po roce 1500 (po objevení Ameriky)a.Efemerofyty – vyskytují se občas na člověkem vytvořených biotopechb.Epekofyty – stálé druhy na člověkem vytvořených biotopechc.Neoindigenofyty – stálé druhy v území, vyskytující se na člověkem vytvořených biotopech a pronikající do přirozených biotopů.

Postavení druhu v invazním procesu odpovídá třídění navrženému v práci Richardsona et al. (2000) a je vyjádřeno následovně:

Druh s náhodným výskytem (odpovídá anglickému termínu „casual“) – druh se ve volné přírodě pravidelně nereprodukuje a pokud se v krajině vyskytuje v delším časovém horizontu, je závislý na opakovaném, člověkem zprostředkovaném přísunu diaspor;

Druh naturalizovaný, též zdomácnělý (odpovídá anglickému termínu „naturalised“) – druh se ve volné přírodě rozmnožuje, generativně či vegetativně, jeho výskyt není závislý na dalších introdukcích a jeho přítomnost na určité lokalitě či v určitém území je dosti trvalý;

Druh invazní (odpovídá anglickému termínu „invasive“) – druh se v krajině samovolně šíří a vytváří více či méně rozsáhlé populace.

Pyšek et al. (2002) chápou archeofyty či neofyty šířeji, než Holub&Jirásek (1967) v tom smyslu, že za neofyty a archeofyty považují všechny zavlečené druhy, bez ohledu na to, zda k tomu došlo úmyslně či náhodně.

Adventivní flóra ČR obsahuje podle Pyška et al. (2002) celkem 1378 taxonů patřících do 542 rodů a 99 čeledí; z toho je 184 kříženců nebo hybridogenních taxonů. Podíl zavlečených taxonů na flóře ČR činí 33,4. Flora obsahuje 332 archeofytů a 1046 neofytů; 892 taxonů je


45

považováno za náhodně se vyskytující, 397 za naturalizované a 90 za invazní. Z celkového počtu 1046 neofytů došlo k naturalizaci u 229 druhů (21,9%) a z nich je 69 invazních (tj. 6,6%z celkového počtu introdukcí). Naopak 231 náhodně se vyskytnuvších neofytů z flóry vymizelo. Většina archeofytů pochází ze Středozemí; neofyty mají svůj původ převážně v ostatních částech Evropy (39,8 %) a Asie (27,6 %) a v Severní Americe (15,1 %). Z čeledí jsou nejzastoupenější Compositae, Gramineae a Brassicaceae. Objevují se v tomto ohledu i určité rozdíly mezi archeofyty a neofyty: Chenopodiaceae, Apiaceae, Scrophulariaceae a Caryophyllaceae mají více archeofytů, zatímco Fabaceae, Solanaceae, Polygonaceae, Onagraceae a Amaranthaceae představují typické “neofytní” čeledi. Mezi rody s největším počtem nepůvodních taxonů patří Chenopodium (27), Amaranthus (24), Oenothera (23), Bromus (21) a Vicia (18). Jednoleté druhy tvoří 57,8%všech archeofytů, zatímco vytrvalé bylinné druhy (38,2 %) a dřeviny (14,1 %) jsou častěji zastoupené mezi neofyty. Celkem česká adventivní flora sestává z 44,0% jednoletých, 9,3% dvouletých, 34,4% vytrvalých bylin, 7,7% keřů a 4,5% stromů. 49,9%všech taxonů se na území ČR dostalo bez úmyslného přispění člověka, 42,7 % bylo zavlečeno úmyslně; na zavlečení zbývajících 7,4 % se podílely oba způsoby. U neofytů hodnocených samostatně je tento poměr posunut ve prospěch záměrných introdukcí (54,5 %). Většina druhů (62,8 %) je vázána na antropogenní stanoviště; 26,2 % se vyskytuje jak na člověkem vytvořených, tak na přirozených či polopřirozených stanovištích a 11,0 % (151 druhů) bylo zaznamenáno pouze na (polo) přirozených typech stanovišť. Rostliny introdukované záměrně se objevují častěji v přirozené vegetaci než druhy zavlečené neúmyslně. Archeofyty se objevují ve vegetaci patřící do 66 svazů curyšsko-montpellierského systému, neofyty v 83 svazech. Sisymbrion officinalis, Dauco-Melilotion a Arction lappae hostí stejně často druhy obou skupin; Aegopodion, Arrhenatherion a Balloto-Sambucion jsou svazy typické výskytem neofytů; archeofyty jsou soustředěny především ve vegetaci svazů Caucalidion lappulae,Onopordion acanthii, Aphanion a Sherardion. Bylo zaznamenáno 66 kříženců nepůvodních druhů se zástupci domácí flóry.

Dle § 5 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZOPK“) je „geograficky nepůvodním druhem rostliny nebo živočicha druh, který není součástí přirozených společenstev určitého regionu.“ (Rostlinou se dle § 3 odst. 1 písm. c) téhož zákona rozumí rovněž houby.) Záměrné rozšíření geograficky nepůvodních druhů je možné jen s povolením orgánu ochrany přírody. Na celém území národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací a přírodních rezervací je záměrné rozšiřování (zavádění) těchto druhů zakázáno.

Při definici geograficky nepůvodního druhu ve smyslu zákona se hovoří o druhu. Řada autorů však upozorňuje na velmi významné a přitom podceňované používání nepůvodních populací domácích druhů dřevin. Klasickým příkladem jsou lesní porosty fenotypové kategorie „D“. Kromě geneticky nevhodných porostů, jejichž fenotypovým projevem často bývá i snížená odolnost vůči místním klimatickým podmínkám, nelze často v lesnické praxi odlišit nepůvodní populace a spontánní křížence domácích druhů s geograficky vzdálenými populacemi od původních planě rostoucích populací bez nákladných laboratorních analýz, využívajících genetické markéry (zejména izoenzymy a DNA).

Pojetí a definice geograficky nepůvodní dřeviny a jejich využití v podmínkách ČR se dále liší podle autorů:

Hynek&Dorňák (2003) rozdělují geograficky nepůvodní dřeviny na 3 skupiny: Druhy, které se nekříží s domácími dřevinami. Druhy, které se spontánně kříží s domácími dřevinami.


46

Druhy, které se chovají invazním způsobem bez ohledu na schopnost křížení s domácími dřevinami.

Moucha (2003) vymezuje následující pojmy (definici GND podle ZOPK vyhovují jen první dvě kategorie):

Exota je druh dřeviny, která by se v dané fytogeografické oblasti za současného klimatu přirozeně nevyskytovala (není možné zcela jednoznačně určit teoretické přírodní šíření druhu v přírodní krajině).

Nepůvodní dřevina je druh dřeviny, který se v dané oblasti (bioregionu, fytogeografickém okresu) přirozeně nevyskytoval a není součástí přirozených společenstev dané oblasti (neodlišuje ekotypy a lokální populace dřeviny).

Stanovištně nepůvodní dřevina je druh, ekotyp, lokální populace apod. dřeviny, který by se na daném typu stanoviště nevyskytoval.

V metodickém listu Správy ochrany přírody /SOP/ (Anonymus 2005) je poslední kategorie ještě rozdělena na:

Stanovištně nepůvodní dřevina je druh dřeviny, který by se na daném typu stanoviště přirozeně nevyskytoval.

Nepůvodní ekotyp dřeviny je populace lišící se v dědičných vlastnostech od místně původních populací, přestože se jedná o druh, který se v dané oblasti přirozeně vyskytuje. Odlišnost dědičných vlastností je dána původem z jiné oblasti, ze značně odchylného klimatu nebo z výrazně jiného půdního prostředí.

Při pochybnostech o původnosti druhu v území se často využívají palynologické výzkumy (viz řada publikací palynologů Jankovské, Rybníčka, …), v poslední době i výzkumy antrakologické.

PLESNÍK (2003) označuje druhy, poddruhy nebo nižší taxony zavlečené nebo vysazené mimo svůj přirozený minulý nebo současný areál rozšíření a ohrožující biologickou rozmanitost, hospodářství států i lidské zdraví jako invazní vetřelecké druhy (za synonymum pro vetřelecký druh považuje druh nový, nepůvodní a exotický). Tyto invazní druhy mají kromě přímé ekonomické újmy dopad i na některé ekosystémové služby. Na jiné druhy bioty nebo na ekosystémy působí:

Vyloučením původních druhů v kompetici (konkurenci) o zdroje. Hybridizací. Změnou mutualismu. Predací. Jako patogenní organismy nebo jejich přenášením změnou abiotického prostředí.

Invazní vetřelecké druhy jsou některými biology (McNeely et al. 1990 in Plesník 2003) považovány hned po velkoplošném rozpadu, poškozování a ničení stanovišť za druhý nejvýznamnější faktor, ohrožující další existenci planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů na naší planetě.

Vliv invazních vetřeleckých druhů na biodiverzitu v současnosti není omezen jen na geograficky izolované ekosystémy jako jsou např. ostrovy nebo horské soustavy s postupující globalizací by podle některých představ měly právě invazní vetřelecké druhy nezanedbatelným


47

způsobem přispívat homogenizaci bioty v globálním měřítku a měnit evoluční pochody (Sala et al. 2000 in Plesník 2003).

1.2. Historie a současnost introdukcíIntrodukce cizokrajných dřevin má v ČR, stejně jako v dalších zemích Evropy, více jak

stoletou tradici. U většiny záměrně introdukovaných druhů je známo datum a místo přenosu (Svoboda 1976, 1981; Pyšek et al. 2002). V prvních fázích se většinou jednalo o introdukci pro sadovnické a krajinářské účely, později i pro produkční lesnické účely. V posledním desetiletí je předmětem diskusí. Výsledkem těchto diskusí je většinou konstatování oprávněnosti introdukce vhodných geograficky nepůvodních druhů lesních dřevin (GND) do lesů Evropy v přiměřené míře a s výjimkou chráněných území (Kleinschmit 1993, Otto 1993, Šindelář 1994) a naopak kritika u těch druhů, jež se následně projevily invazně (trnovník akát, borovice vejmutovka, apod.).

Rozšiřování geograficky nepůvodních dřevin v podmínkách LH ČR vycházelo z vlastnictví lesních pozemků. Schwarzenberkové dovezli na Šumavu modřín ze svého panství v Alpách (Murau). Kinští vysadili v oblasti dnešního NP ČŠ borovici vejmutovku. V rámci bývalého Rakouska-Uherska bylo dováženo osivo dubu letního ze Slavonie. Liechtensteini dovezli ze sev. Ameriky osivo ořešáku černého do lužních lesů na jižní Moravě. Semenářské závody pro obchodování s osivem borovice a smrku byly původně v Bavorsku a ve Vídeňském lese. Až později byla založena obdobná semenářská firma v Českých Budějovicích.

Trnovník akát byl vysazován v Evropě (i v ČR) pro jeho schopnost růst i na velmi extrémních stanovištích (mělké, vysychavé půdy), byl však i pěstován pro produkci kvalitního dřeva na pražce, kůly do vinohradů či jako skvělá včelí pastva.

Když začaly odumírat lesy v Krušných horách v důsledku působení průmyslových imisí, byl zde lesnickým provozem na nejexponovanějších lokalitách náhorní plošiny ve značném rozsahu vysazován smrk pichlavý, který je velmi tolerantní k působení imisně ekologických stresů.

Pokusné plochy s geograficky nepůvodními dřevinami byly zakládány až v 60. letech. Postupně tak byla testována Pseudotsuga menziensii, Abies grandis a další druhy rodu Abies a severoamerických druhů rodu Picea. Bylo založeno druhé největší arboretum rodu Pinus na světě v arboretu Sofronka. Následně byly zakládány různé testovací plochy s různými druhy rodu Pinus s využíváním sadebního materiálu z arboreta Sofronka. Převážná většina těchto pokusných ploch byla zakládána podle metodiky IUFRO, takže jsou většinou plně srovnatelné s ostatními mezinárodními plochami.

Produkční (ekonomické) důvody byly v minulých desetiletích hlavní příčinou využívání GND, později se přidružil i druhý důvod, a to zalesnění extrémních stanovišť (imisní holiny, rekultivace). Tyto důvody existují i dnes. Přidružuje se k nim ale i obava s globálních ekologických změn, hledání odolných dřevin z tohoto hlediska, dřevin s vysokou produkcí biomasy, jimiž je možné efektivněji ovlivnit koloběh uhlíku.

V současné době je diskutováno také využití plantáží rychle rostoucích klonů topolů a vrb pro energetické účely.

Společenská poptávka dává také předpoklady pro zakládání plantáží vánočních stromků, které jsou dnes pěstovány značnou měrou z exotických druhů jehličnatých dřevin.


48

1.3. Současné existující limity pro GNDV mezinárodním kontextu má klíčový význam pro používání GND v podmínkách ČR

rezoluce H1 „Obecné zásady trvale udržitelného hospodaření v lesích Evropy“ přijatá na Ministerské konferenci o ochraně lesů v Evropě v Helsinkách v červnu 1993 (Poláček 1993), která mimo jiné zdůrazňuje že:

Musí být vyloučena taková činnost, která vede přímo či nepřímo k nevratným poškozením lesních půd a stanovišť, flóry a fauny a funkcí lesa.

Při volbě dřevin by měly mít přednost původní dřeviny a místní provenience, schopné tolerovat klimatické a jiné stresy; druhy dřevin, jejich provenience, variety a ekotypy by neměly být využívány vně areálu svého přirozeného rozšíření.

Genetickým výběrem by neměly být upřednostňovány produkční vlastnosti na úkor vlastností adaptačních.

Rezoluce H1 je v závěrech Ministerské konference podpořena rezolucemi zabývajícími se biodiverzitou evropských lesů (H2) a adaptací evropských lesů na klimatické změny (H4).

Dalším zcela zásadním východiskem pro používání GND v podmínkách ČR je rezoluce L2 „Celoevropská kritéria, ukazatele a směrnice na provozní úrovni pro trvale udržitelné hospodaření v lesích“ přijatá na ministerské konferenci o ochraně evropských lesů v červnu 1988 v Lisabonu, která na prvním místě uvádí kritérium „Udržení a přiměřené zvyšování lesních zdrojů a jejich příspěvek ke globálnímu koloběhu uhlíku“.

Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů, stanoví vlastníkovi lesa povinnost bránit vývoji, šíření a přemnožení škodlivých organismů /§ 32 odst. 1 písm. a) a b)/. Adventivní, resp. invazní druhy rostlin však nejsou považovány tímto zákonem za škodlivé organismy.

Používání GND při obnově lesů bylo výrazně omezeno zákonnými opatřeními po r. 1992, kdy vstoupil v platnost zákon č. 114/1992 Sb. Tento zákon přitom nezakazuje, ale pouze omezuje používání GND. Stanovisko MŽP k používání GND při obnově lesů je obsaženo ve schválených OPRL. Toto stanovisko je plně v souladu se stanovisky MZe a MO. Toto stanovisko není závazné, ale pouze doporučující pro tvorbu LHP a LHO. Pro schválení LHP a LHO je nutné závazné stanovisko příslušného orgánu státní správy ochrany přírody, které se týká i používání GND po dobu jejich platnosti. Používání GND ve ZCHÚ je výrazně omezeno. Na území NP a CHKO je šíření GND zakázáno. V NP a CHKO je obvykle požadováno v 1. a 2. zónách preventivně odstraňovat z porostů dřeviny s invazním chováním a tyto porosty postupně přeměňovat, případně rekonstruovat v co nejnižším věku. Exoty, které neohrožují dané ekosystémy, odstraňovat při výchově a obnově. Ve 3. a 4. zónách CHKO je možné neinvazní druhy povolovat diferencovaně podle HS. V maloplošných ZCHÚ je používání GND regulováno na základě schválených plánů péče. V současné době je největší využití modřínu opadavého a japonského spolu s introdukovanými druhy smrku a borovice v Krušných horách od HS 51 výše (modříny pouze do HS 71), v inverzních mrazových a imisních lokalitách.

Využívání introdukovaných dřevin v lesích však omezuje ZOPK. Ten zakazuje povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin na území národních parků (§ 16), chráněných krajinných oblastí (§ 26), národních přírodních rezervací (§ 29) a přírodních rezervací (§ 34). V komentáři k tomuto zákonu (MIKO et al. 2005) je však


49

uvedeno, že „za záměrné rozšiřování nelze považovat vysazování geograficky nepůvodních rostlin (dřevin) v geografické oblasti, kde se v současnosti již vyskytují a přirozeně se zde zdržují“.

Používání GND při krajinářských úpravách je omezeno též ZOPK. Mimo les však toto omezení není vždy dodržováno zejména při výsadbách v intravilánu. Naopak v intravilánu jsou paradoxně chráněny před pokácením GND stejně, jako původní domácí dřeviny. Dalším částečným omezením používání GND je výsadba v krajině při sadovnických úpravách pouze všech schválených kultivarů, tedy i GND. Používání GND při rekultivacích podléhá schvalování ve smyslu ZOPK.

Podle Hriba&Šálka (2008), resp. Pyška et al. (2002) je v ČR inventarizováno 128 druhů dřevin v různé fázi zplanění a 17 z nich je řazeno mezi druhy invazní. Z nich 11 působí negativně na vegetaci, do níž pronikají (Křivánek et al. 2004). Na druhou stranu však autoři konstatují, že více než 1180 druhů dřevin je nabízeno v zahradnických katalozích a výměnných seznamech semen botanických zahrad.

Také Křivánek&Pyšek (2008) konstatují, že analýzy neukázaly žádné usnadnění invazního procesu pěstováním nepůvodních stromů v lesích. Důvodem je podle nich pěstování pouze omezeného souboru dobře ověřených druhů a relativně přísné předpisy stanovující možnost pěstování. Naproti tomu představuje zahradnictví mnohem vážnější a nebezpečnější zdroj.

Používání GND proto musí vycházet z cíle zvyšovat produkci lesů při dodržení zásady neohrožení biodiverzity a stability lesních ekosystémů.

Související předpisy:Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (ZOPK)Zákon č. 289/1996 Sb., o lesích a doplnění některých zákonůZákon č. 149/2003 Sb., o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu lesních dřevin lesnicky významných druhů a umělých kříženců, určeného k obnově lesa a k zalesňování a o změně některých souvisejících zákonůVyhláška MZe č. 83/1996 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborůVyhláška MZe č. 84/1996 Sb., o lesním hospodářském plánováníVyhláška MZe č. 139/2004 Sb., kterou se provádí podrobnosti o přenosu semen a sazenic lesních dřevin, o evidenci o původu reprodukčního materiálu a podrobnosti o obnově lesních porostů a o zalesňování pozemků prohlášených za pozemky určené k plnění funkcí lesa

1.4. Hlavní druhy GND a míra naplnění očekávaných efektů

Introdukce dřevin v lesním hospodářství ČR nesleduje na rozdíl od okrasného zahradnictví či parkovnictví estetické nebo sběratelské cíle, ale jejím důvodem je především zvýšení objemové produkce, poskytování kvalitního dřeva specifických druhových vlastností a produkce cenných sortimentů, které mohou sloužit k dosažení vyššího ekonomického zisku hospodařícího subjektu.

Využívání nepůvodních druhů v lesnictví náš právní řád umožňuje, neboť § 31 (Obnova a výchova lesních porostů) lesního zákona (č. 289/1995 Sb.) pouze uvádí, že vlastník lesa je


50

povinen obnovovat lesní porosty stanovištně vhodnými dřevinami, což řada introdukovaných druhů v konkrétních podmínkách splňuje. Rovněž vyhláška MZe č. 83/1996 Sb., ve které jsou vymezeny cílové hospodářské soubory, s těmito dřevinami počítá (MZe ČR 2006).

Šindelář&Friedl (2003)

zdůrazňují, že vhodné cizokrajné dřeviny mohou v podmínkách ČR přispět ke zvýšení produkce lesů a do určité míry i k zvýšení jejich stability a biodiverzity. Možnosti produkovat cenné dříví nejsou zdaleka vyčerpány

upozorňují na význam šlechtění lesních dřevin prakticky orientovaného pro udržování a zvyšování produkce lesů a na zabezpečování mimoprodukčních funkcí včetně využívání ověřených klonů.

Podle kriterií (Beran&Šindelář 1996) autoři konstatují, že pro středoevropské i české lesní hospodářství se hodí především douglaska tisolistá, jedle obrovská, dub červený a ořešák černý. Vhodnost dubu červeného a ořešáku černého je však v posledních letech zpochybňována. Oba tyto druhy se mohou chovat invazním způsobem, jak dokládá dub červený v oblasti NP Saské Švýcarsko s přechodem na území NP České Švýcarsko (NP ČŠ) a ořešák černý v lužních lesích Dolnomoravského úvalu.

Podle těchto autorů může pro specifická stanoviště přicházet v úvahu v malé míře trnovník akát a borovice černá (ovšem trnovník akát se na všech stanovištích ČR chová jako typicky invazní dřevina s výraznou alelopatií) a určité pozornosti v rámci dalšího výzkumu zasluhují některé další druhy jako jedle vznešená (Abies procera) a zerav řasnatý (Thuja plicata).

Křivánek (2003) uvádí nebezpečné invazní druhy dřevin (stromy a keře) a konkrétní stanoviště lesnické typologie, v nichž negativně působí. Jedná se o tyto druhy a stanoviště: Javor jasanolistý (Acer negundo) v 1T9, 1G1, 1-3L, 5L, 1U1, 1U2, 3U1.Pajasan žlaznatý (Ailanthus altissima) v 1A, 2A, 1C, 1H6, 1J, 3J, 5J, 6J, 1M, 1S6, 3U, 5U, 1X. Štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides) v 1C, 1H6, 1X. Kustovnice cizí (Lycium barbatum) v – (stanoviště lesnické typologie neuvedeno)Mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) v 1C, 1H6, 1X. Střemcha pozdní (Padus serotina) v 1B, 2B, 1C, 1D, 2D, 2C1, 1H, 2H, 1I, 2I, 1K, 2K, 1M, 2M, 1N, 2N, 1O, 2O, 1P, 1S, 2S, 1V, 2V, 2X, 2Z3.Borovice vejmutovka (Pinus strobus) v 0Z, 0Y, 0C, 0M, 0P, 0K, 0Q, 1M, 1S6, 2M. Topol kanadský (Populus x canadensis) v 1T9, 1G1, 1L, 2L, 3L, 5L, 1U1, 1U2, 3U1.Dub červený (Quercus rubra) v 0K, 0Z, 0Y, OC, 0M, 0P, 0Q, 1M, 2M, 1B, 2B, 1C, 1D, 2D, 2C1, 1H, 2H, 1I, 2I, 1K, 2K, 1M, 2M, 1N, 2N, 1O, 2O, 1P, 1S, 2S, 1V, 2V, 2X, 2Z3.Trnovník akát (Robinia pseudacacia) v 1A, 1B, 2A, 1C, 1H, 1I, 1J, 3J, 5J, 6J, 1K, 1M, 1N, 1O, 1P, 1S, 3U, 5U, 1V, 1X, 2Z3, 2N, 2C1, 2M, 2I, 2K, 2S, 2X, 2H, 2B, 2D, 2V, 2O.Janovec metlatý (Sarothamnus scoparius) v - (stanoviště lesnické typologie neuvedeno)

Beran & Šindelář (1996) definují hospodářská kriteria pro volbu cizokrajných dřevin v podmínkách střední Evropy následujícím způsobem:

1. Dostatečná produkční schopnost.


51

2. Jakost dřeva.3. Přizpůsobivost stanovišti.4. Pozitivní nebo alespoň indiferentní vliv na půdu.5. Odolnost faktorům abiotickým, škůdcům a chorobám.6. Vyloučení možností šíření chorob.7. Přijatelná citlivost, resp. odolnost případným změnám klimatu.8. Vyloučení invazního působení na domácí druhy vegetace.9. Vhodnost pro porosty s domácími dřevinami.10. Schopnost přirozené obnovy.

Rychle rostoucí dřeviny jsou v současné době využívány nejen v lesním hospodářství, ale také při zalesňování zemědělské půdy. Jedná se především o hybridní klony Populus × canadensis a hybridní klony balzámových topolů s topolem černým (japonské topoly). Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i. provádí dlouhodobě testování šlechtěných topolových klonů a na základě výsledků výzkumu doporučuje ověřené klony pro pěstování. Topoly dosahují produkce 450 – 600 m3/ha ve věku 25 let na stanovištích tradičně obhospodařovaných jako les. Při zalesňování nevyužívané zemědělské půdy dosahují topoly vyšší produkce dřeva a navíc plní funkci přípravné dřeviny (MZe ČR 2006).

Pro pěstování je schválen sortiment 22 topolových klonů dle zákona č. 149/2003 Sb. Primární zdroj jako směs klonů v kategorii testovaný reprodukční materiál je udržován ve výzkumné stanici v Kunovicích. Všechny testované klony jsou vhodné také pro pěstování na produkci energetické biomasy. Pro speciální intenzívní kultury s velmi krátkým obmýtím určené k produkci štěpky jsou určeny nejen topoly, ale také vybrané klony vrb druhů Salix alba, Salix × smithiana, Salix viminalis (MZe ČR 2006).

1.5. Analýza současného rozšíření GND

Současné zastoupení cizokrajných dřevin v lesích ČR je 1,5 %, což je přibližně 35 000 ha (Šindelář 2003).

Z lesnicky významnějších druhů se za nebezpečné invazivní druhy považují Pinus strobus, Populus xcanadensis, Quercus rubra, Robinia pseudacacia, příp. Acer negundo, Ailanthus altissima a Padus serotina (Křivánek 2003). Autor uvádí ke konci roku 2001 v ČR výskyt těchto dřevin na ploše 32 800 ha (bez javoru jasanolistého, pajasanu žláznatého, střemchy pozdní a keřů).

Nejnovější údaje o zastoupení GND udává Zpráva o stavu lesa a LH ČR (2006):

Druh porostní plocha zásoba stř.věk(ha / %) (m3 b.k. / %) (roky)

Smrkové exoty (bez rozlišení) 12970,29 / 0,5 128800 / 0,02 20Jedle obrovská 916,23 / 0,04 79930 / 0,01 19Douglaska tisolistá 4808,52 / 0,16 1034810 / 0,16 37 Dub červený 4999,19 / 0,19 692340 / 0,10 38Trnovník akát 14226,12 / 0,55 1805830 / 0,27 60


52

Součtem vychází tedy přibližně 38 000 ha, udávaná plocha je však bez dalších GND jako je P.strobus (vysvětlitelné, protože rozhodující porosty jsou v NP, tudíž mimo majetek spravovaný LČR), topolových lignikultur či méně často pěstovaných GND (Thuja plicata, Cryptomeria japonica, Pinus nigra, Juglans nigra /u LČR 526 ha/…) . V této ploše také nejsou zahrnuty porosty samovolně se šířících invazních GND (Acer negundo, Ailanthus altissima,…). Takže lze odhadnout, že porosty GND mohou v ČR dosáhnout 50 000 ha, což se blíží ke 2% celkové plochy lesů v ČR.

Podle tohoto zdroje lze vyčíst z tabulek zastoupení věkových stupňů, že smrkové exoty (nejčastěji Picea pungens, případně P. omorika, P.glauca, P.mariana, …) se začaly více vysazovat v lesních porostech teprve před 30 lety, v souvislosti s jejich využitím v náhradních imisních porostech (před 40 lety desítky ha, před 30 lety 2 tisíce ha, před 20 lety 7,4 tisíc ha a před 10 lety 2,6 tisíc ha). Zastoupení jedle obrovské před 50 lety vzrostlo z cca 20 ha, na cca 200 ha ve věkovém stupni a na této hodnotě setrvává do dnes. Podobně je tomu u douglasky tisolisté a dubu červeného (před 50 lety 300 resp. 500 ha ha, max. před 40 lety 1000 resp. 1400 ha, poslední tři desetiletí 700-800 resp. 500-700 ha). Zcela opačně je tomu u trnovníku akátu. Ještě před 50 lety se ho vysazovalo 2,5-4,1 tisíc ha za deset let, v posledních čtyřech decenniích to je pouze 100-300 ha.

1.6. Popis lesnicky významných GND, hlavní výhody a rizika

Introdukované druhy smrků (Picea sp.)Tyto druhy (P. pungens, P. mariana, P. omorica, P. glauca) v našich podmínkách plodí,

v normálním hospodářském lese se nechovají invazním způsobem. V současné době je smrk pichlavý vysazován především na území obory Fláje a částečně na LS Klášterec nad Ohří. Jmenované druhy nemají produkční význam, ale byly vysazovány v imisních oblastech pro jejich předpokládanou odolnost vůči kyselým srážkám a jimi narušeným půdám. V posledních deseti letech byl zaznamenán pokles nově vysázených porostů o dvě třetiny. Současně jsou druhy využívány k okrasným účelům. Křížení druhů v rámci rodu Picea popisuje Vidakovič (1991), uvádí, že Picea abies se přirozeně kříží s P.asperata, P.jezoensis, P.koraensis, P.montigena, P.orientalis, P.sitchensis, umělé křížení bylo pozorováno u P.glauca, P.glehnii, P.mariana, jako problematické ještě uvádí možnosti křížení s P.omorika a P.rubens.

Borovice vejmutovka (Pinus strobus)Tento druh se přirozeně obnovuje pod porostem (v polostínu). Pod porostem s převahou

vejmutovky postupně mizí veškeré bylinné patro a přirozeně se obnovuje pouze vejmutovka. Vejmutovka se částečně šíří i na holé ploše. S domácími druhy (Pinus sylvestris a Pinus mugo) se nekříží. V posledních letech dochází k poškozování vejmutovky podkorním hmyzem, který se přirozeně vyskytuje na smrku ztepilém. Využití vejmutovky v posledních letech omezuje její náchylnost k houbovým chorobám, zejména trpí rzí Peridermum strobi. Na kyselých půdách s oceánicky laděným klimatem v NPČŠ má vejmutovka ekologické optimum a stala se nebezpečným invazním druhem. V NP se tento druh likviduje, v ostatních hospodářských lesích je naopak chápán jako vysoce produktivní dřevina s dobrým odbytem (výroba tužek). Při pasečném způsobu hospodaření je částečně omezeno její invazní chování. Nutno proto pěstovat pouze v příměsi. Dřevo je ceněné pro výrobu tužek.

Modřín opadavý a japonský (Larix decidua a L.kaempferi)Modřín opadavý je na většině území v současné době považován za zdomácněnou

dřevinu, která je podle schválených OPRL běžně používaná v zastoupení do 10 % diferencovaně


53

podle HS. Na severní Moravě se v PLO Nízký Jeseník jedná o dřevinu původní. Problematické jsou z pohledu původnosti různé ekotypy či lokální populace používané v LH (Adamovský modřín) mimo jeho areál rozšíření. Problematický může být též původ osiva současných porostů (Alpy, Karpaty, Sudety).

Modřín japonský se spontánně kříží s domácím MD (L. x eurolepis). Japonský modřín se začal v LH využívat pro jeho odolnost vůči rakovině modřínu, kterou si ponechal i kříženec s domácím modřínem. U křížence je navíc uváděn heterózní efekt, tzn. vyšší produkce oproti rodičovským druhům. Stanovištní nároky obou druhů a jejich kříženců jsou shodné. Rod modřín se chová jako pionýrská nebo přípravná dřevina, která vyžaduje občas redukci přirozené obnovy. Monokultury modřínu opadavého v ČR jsou ve srovnání s alpskými monokulturami většinou méně ekologicky stabilní, silně ovlivňují opadem synuzii podrostu a zřejmě i půdu, proto je vhodné modříny pěstovat pouze v příměsi. Dřevo modřínů je vysoce ceněné, poptávka převyšuje nabídku.

Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziensii)Z produkčního hlediska se douglaska v ČR osvědčila, zejména na svěžích, vlhkých, ale

provzdušněných půdách. Douglaska je schopna v našich podmínkách přirozené obnovy. Douglaska se v podmínkách ČR nechová agresivně, dokáže se přirozeně obnovovat, domácími dřevinami se nekříží. Při vhodné provenienci dosahuje vysoké produkce. Odbyt dřeva na tuzemském trhu není vysoký, ale není problém celou produkci uplatnit v sousedním Německu, kde je žádaným artiklem.

Jedle obrovská (Abies grandis)Jedle obrovská se u nás vyskytuje ve starších věkových stupních zcela výjimečně. Pěstuje

se ve skupinách nebo směsích se stinnými listnáči a jehličnany. Vhodnými stanovišti jsou oglejené půdy či pseudogleje, ale při dostatku srážek roste dobře i na vodou neovlivněných živných stanovištích. V literatuře nejsou uváděni kříženci s domácí jedlí bělokorou, ale vyloučit to nelze. Ostatní druhy jedlí, které se mohou křížit s domácí jedlí bělokorou, jsou vzhledem k jejich minimálnímu zastoupení lesnicky nezajímavé (Abies nordmaniana, Abies pinsapo, Abies cephalonica). S odbytem dřeva nejsou dosud zkušenosti.

Ostatní introdukované jehličnaté dřevinyMají význam jednak jako přípravné dřeviny v imisních oblastech (Pinus concorta, Pinus

peuce), a mohou mít produkční nebo okrasný význam (Pinus banksiana, Pinus nigra). Na vysýchavých bazických podkladech (např. Pálava) se u nás můžeme setkat s dospělými porosty borovice černé, které výrazně ovlivňují synuzii podrostu, ale přirozené zmlazení není pozorováno často. Další jehličnaté dřeviny mají spíše význam okrasný (thuje, cypřiše, sekvoje, kryptomerie apod.), pro produkční účely se ojediněle zkoušejí.

Trnovník akát (Robinia pseudacacia)Většina autorů nedoporučuje rozšiřování, resp. další pěstování této dřeviny v ČR,

narozdíl např. od Maďarska. V našich podmínkách se rozmnožuje kořenovými odnožemi i generativně, jedná se tudíž o typickou invazní dřevinu. Stanoviště pod porosty akátu jsou výrazně ovlivňována symbiózou s nitrogenními bakteriemi a alelopatií a jsou tudíž s výrazně změněnou vegetací. Dřevo akátu v kvalitních sortimentech by našlo odbyt, ale v ČR se v současnosti nepěstují geneticky kvalitní porosty, produkovány jsou většinou nekvalitní sortimenty. Ceněný je akátový včelí med.


54

Dub červený (Quercus rubra)Dub červený na rozdíl od domácích druhů dubů téměř každoročně plodí a začíná

postupně obsazovat stanoviště především dubu zimního. Má význam především estetický. Má schopnost přirozeně se zmlazovat a místy může mít invazní chování. S domácími druhy se nekříží, dřevo nebývá rozlišováno od domácích druhů.

Ořešák černý (Juglans nigra)Pěstuje se v porostech v lužním lese (těžiště v Dyjsko-moravských úvalech), ideální je

vypěstovat ve druhé etáži patro lípy či habru kvůli vyvětvení. Bez této etáže jsou porosty velmi prosvětlené (řídce olistěná koruna). Vysoká produkce a velice cenné dřevo s krásným fládrem je velmi žádáno. Má dobrou schopnost přirozené obnovy, díky které se v lužním lese dokáže šířit. V synuzii podrostu bývá zaznamenána vysoká druhová rozmanitost, zkoumá se vliv opadu na půdu. Kříží se s ořešákem královským (J. x intermedia), u křížence je pozorován heterózní efekt.

Topoly a jejich kříženci (Populus x canadensis, japonské topoly) Používání je omezeno pravidly EU a v ČR je regulováno zákonem č. 149/2003 Sb. a jeho

prováděcí vyhláškou. U obou hybridních skupin je výrazné nebezpečí hybridizace s původními populacemi topolu černého, který je jedním z jejich rodičovských druhů. U přirozeného zmlazení topolů se velmi těžko rozhoduje, zda se jedná o čisté topoly černé.

Ostatní introdukované listnaté dřevinyLokálně významný je např. Castanea sativa. Ostatní druhy mají v současné době význam

okrasný i jako zdroj potravy pro zvěř (např. Aesculus hippocastanum). Jejich invazní chování v lesních porostech ale nelze do budoucnosti vyloučit. V lužních polohách se výjimečně pěstuje Fraxinus pennsylvanica, který se zde dokáže i zmlazovat. Zkoušen je třeba i korkovník amurský (Phelodendron amurense), u něhož zatím není přirozené zmlazení pozorováno.

Postupy pěstování speciálních kultur včetně kultur GND se zabývá Poleno, Vacek et al. (2009, s.684-702), ovšem pouze z lesopěstebního hlediska.

1.7. Řešení v některých zemích EU (dle Hrib&Šálek 2008)

V některých zemích EU je vztah k introdukovaným dřevinám podstatně příznivější než v ČR. Je to dáno buď historicky (Maďarsko, Irsko) nebo nepopíratelnou výhodností introdukovaných dřevin z hlediska ekonomického (rychle rostoucí eukalypty, topoly). Sice je proklamován návrat k přirozené dřevinné skladbě, leč tento se projevuje především v lesích, jež nejsou určeny k produkci dříví.

Na britských ostrovech je nejrozšířenější dřevinou smrk sitka (Picea sitchensis), v případě Irska zaujímající 80% lesní plochy. Další rozšířenou dřevinou je douglaska tisolistá, opět v případě Irska zaujímá 10% plochy lesů. Což značí, že 90% plochy irských lesů (lesnatost země je 9%) je tvořeno introdukovanými dřevinami. Ve Francii je douglaska tisolistá považována dokonce již za tuzemskou a vlastník lesa si jejím pěstováním bez problem může vylepšit ekonomickou situaci. Je zde též obvyklé na holině po mýtní těžbě založit plantáž vánočních stromků jedle kavkazské, přičemž k tomu stačí písemný závazek vlastníka, že veškeré tyto stromky odstraní z lesa do deseti let po výsadbě. Běžně se sází eucalyptus nebo třeba modřín, dovoz jeho osiva povoluje instrukce Ministerstva zemědělství, výživy, rybolovu a venkovského prostoru z roku 2004.


55

V Maďarsku je situace rovněž nepříznivá, neboť se zde lesnictví výrazně orientovalo na pěstování akátu, v současné době je rozloha akátových lesů v Maďarsku 330 tis. Ha, což činí 20% plochy lesů. Akát jako významná dřevina je rozšířen I v Rumunsku či Srbsku.

Situace u euroamerických topolů je stejná prakticky po celé Evropě, jsou využívány zejména na lužních stanovištích, v Itálii se na rychlerostoucí topoly zaměřili v Pádské nížině, na 150 tis ha (2% plochy lesů v Itálii) při obmýtí 15-30 let je vyprodukována polovina objemu dříví v celé Itálii (Bozzano et al. 2006).

V jižní Evropě se objevily také výsadby eukalyptů, nejvíc je jich na Pyrenejském poloostrově, ve Španělsku 450 tis. ha a v Portugalsku 300 tis. ha. Eukalypty jsou ceněny pro rychlý růst v rozmanitých podmínkách a pro víceúčelové využití dřeva. Mění však významně vlastnosti původních společenstev a zejména půdy. Současně jejich vyšší zastoupení představuje zvýšené nebezpečí požárů.

Naopak v Chorvatsku je na vice než 90% plochy lesů hospodařeno přírodě blízkým způsobem bez využití prvků pasečného způsobu a samozřejmě bez použití GND.

Použití GND je nutné zvažovat také s ohledem na klimatickou změnu spojenou s možným ústupem některých autochtonních druhů a/nebo rozšířením jejich kalamitních škůdců.


Popis žádoucího stavu se zdůvodněním ÚHÚL v roce 1994 ve studii „Možnosti uplatnění introdukovaných dřevin v lesích ČR“

navrhuje podíl introdukovaných dřevin na úrovni 7 % (Šindelář 2003). Šindelář (1994) navrhuje jako perspektivní zastoupení cizokrajných dřevin 3–4 %. Podle Šindeláře (1995, in MZe ČR 2006) by plošný podíl cizokrajných dřevin v lesích ČR neměl překračovat 1 až 2 %, přičemž v plném rozsahu odpovídá požadavkům našeho lesního hospodářství pouze douglaska tisolistá, omezeně pak dále jedle obrovská, borovice černá, dub červený a ořešák černý. Za problematické považuje rozsáhlejší využívání cizokrajných smrků, neboť dostatečně nepřispívá k řešení rekonstrukcí lesů v imisních oblastech. Omezené využití bude nutné ještě delší dobu tolerovat a to především na lokalitách s mimořádně nepříznivými stanovištními podmínkami (zamokření, zakyselené půdy, mrazové lokality apod.).

Vzhledem k současnému odhadovanému rozšíření GND okolo 2% celkové plochy lesů v ČR, jeví se střední návrh Šindeláře (3-4%) jako dostatečný z hlediska LH i akceptovatelný z pohledu OP za dodržení následujících podmínek:

1) Platnosti stávající legislativy2) Postupné snižování zastoupení GND z NP, I. příp. II. zón CHKO, maloplošných ZCHÚ,

biocenter případně biokoridorů ÚSES a evropsky významných lokalit podpořené dotačním systémem (či jiným pozitivním nebo negativním motivačním systémem)

3) U dosud nepoužívaných GND stanovit postup ověření jejich invazního potenciálu, možnosti zavlečení nepůvodních infekcí a škůdců a možnosti hybridizace s domácími druhy před jejich zavedením do kultury

4) Nepoužívání historicky ověřených invazních druhů na stanovištích, kde k invazím došlo či by dojít mohlo


56

5) Používání GND pouze ve směsích s původními druhy6) U lignikultur stanovit jejich maximální rozsah

Při řešení možnosti využití GND je třeba respektovat vlastnické právo zaručené ústavou ČR a na druhé straně legitimní požadavky k zabránění šíření (záměrného i neúmyslného) GND v lesích potažmo celé krajině. Otázkou by byla však kontrola plošného limitu GND a zpětná vazba na vlastníky lesa a lesní hospodáře.

Návrh věcných cílů diferencovaně 1) Vlastnictví by nemělo hrát roli při omezování používáni GND (rovnoprávné postavení

subjektů na trhu). V případě názoru, že v lesích ve vlastnictví státu by měl být diferencovaný přístup k hospodaření ve srovnání s jinými subjekty (např. zákaz používání GND), je třeba zvážit změnu právní formy dotčených subjektů hospodařících s majetkem státu.

2) Zcela jistě je třeba diferencovat možnost využití GND podle kategorie lesa. V NP, I. A II. zónách CHKO, maloplošných ZCHÚ a jejich ochranných pásmech, v biocentrech ÚSES by měla být cílovým stavem naprostá absence GND. V EVL by minimálně nemělo růst zastoupení GND (viz opatření 11).

3) Pomocí pozitivní motivace (plošné dotace, daňové úlevy) snižovat zastoupení GND, zejména v ZCHÚ (nejenom exoty ale např. i stanovištně nepůvodní smrčiny), cílovým stavem by mělo být nulové zastoupení GND v maloplošných ZCHÚ a jejich ochranných pásmech, I a II. zónách velkoplošných ZCHÚ a v biocentrech ÚSES.

4) Neměnit zásadním způsobem stávající legislativu, která v případě možnosti využití GND v LH je vyhovující (lesní zákon, vyhláška o přenosu osiva, ZOPK,…) a v rámci zemí EU jedna z nejpřísnějších.

Stanovení kvantitativních ukazatelů s verifikátory, metodikou , zejména maximální přípustné limity GND

Jako orientační limit zastoupení GND (mimo MD) v lesích ČR pro období platnosti NLP II navrhujeme 4% (což je přibližně 100 tis. ha, tzn. více než dvojnásobek současného stavu).

Plocha GND by měla být každoročně verifikována ve zprávě o stavu lesa, vypracovávané MZe.

Stávající níže uvedený postup považujeme za plně vyhovující:1) Záměrné rozšiřování GND je dle zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny možné

pouze s povolením orgánu OPK2) Podle § 61 zákona o lesích zmíněné ustanovení neplatí pro nepůvodní druhy rostlin,

pokud se hospodaří podle schváleného LHP nebo vlastníme převzaté LHO3) Podle vyhlášky MZe č. 83/1996 Sb. musí být ke schvalovacímu řízení LHP přizvány mj.

i orgány OPK.4) Návrhy využívání GND mají být ve smyslu vyhlášky č. 83/1996 Sb. obsaženy v OPRL

podle hospodářských souborů a souborů lesních typů.

Variantně lze postupovat také níže uvedeným způsobem:Pokud vlastník lesa preferuje pěstování GND za účelem dosažení vyšších zisků a plocha

GND přesáhne 4% rozlohy jeho majetku, nebude mu umožněno čerpání státních dotací.



57

Používání nepůvodních populací domácích druhů je v současné době regulováno zákonem č. 289/1995 Sb., a ZOPK. Vysazování GND v intravilánu podléhá rovněž §5 odst. 4 o záměrném rozšiřování GND jen s povolením orgánu ochrany přírody (v praxi se to však neděje).

V rámci předběžné opatrnosti je nutno brát do úvahy skutečnosti, že:

Používáním GND může docházet k výraznému narušení koloběhu živin (některé druhy GND nemají na našem území např. saprofytické houby).

Používání GND může vytvářet potenciální možnost šíření nových chorob a škůdců i na domácích dřevinách (obaleč modřínový na smrku, smrkoví kůrovci na vejmutovce, klíněnka na jírovci apod.).

Používání GND může vytvářet potenciální možnost hybridizace s původními druhy a jejich lokálními populacemi.

Používáni GND s sebou nese riziko invazního chování v krajině.

Proto není žádoucí vytváření monokultur GND, resp. porostů s jejich dominantním zastoupením a je třeba používat pouze ověřené druhy či ekotypy.

Záměrné rozšiřování (zvyšování současného zastoupení) GND se vylučuje:

Na celém území NP, CHKO, NPR, NPP a PR. V biocentrech ÚSES (nejsou vždy spolehlivě vymezena!!!). V EVL v rámci soustavy NATURA 2000 dle Pravidel hospodaření pro typy lesních

přírodních stanovišť v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000 (Planeta 9/2006).

V lesích zvláštního určení z hlediska biodiverzity. V ochranných pásmech NP, NPR a PR u invazních druhů. Pokud není ochranné pásmo

vyhlášeno, pak do vzdálenosti 50 m od hranice NPR a PR.

Postupné snižování GND je doporučeno:

Ve ZCHÚ podle schválených plánů péče. V biocentrech ÚSES. V EVL v rámci soustavy Natura 2000 podle Pravidel hospodaření pro typy lesních přírodních

stanovišť v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000 (Planeta 9/2006). V lesích zvláštního určení potřebných pro zachování biologické různorodosti.

Možnost použití GND ve smyslu zákonných předpisů je rámcově regulována, v OPRL diferencovaně podle jednotlivých PLO, HS a SLT a tuto regulaci je nutno dodržovat.

Pro řadu druhů GND nemáme v tomto okamžiku dostatečné informace pro jejich rajonizaci, resp. pro identifikaci vhodných proveniencí a stanovišť a pro objektivní kvantifikaci rizik spojených s jejich implementací do lesních ekosystémů ČR.

GND dlouhodobě používané a s dostatečnými informacemi o chování na území ČR:

1. GND doporučené bez výhrad pro využívání v ČR mimo NP, maloplošná ZCHÚ, 1. a 2. zóny CHKO a biocentra ÚSES: douglaska tisolistá, jedle obrovská (Pseudotsuga


58

menziensii a Abies grandis - VÚLHM vypracoval doporučený seznam proveniencí jedle obrovské a douglasky tisolisté pro používání na území ČR, který se postupně upřesňuje na základě výsledků provenienčního výzkumu), borovice pokroucená a banksovka (Pinus concorta a banksiana - pro MZe vypracován návrh kde tyto druhy využívat při zalesňování obtížně zalesnitelných lokalit a při zakládání lignikultur na nelesní půdě včetně doporučených proveniencí), borovice černá (Pinus nigra), kaštanovník jedlý (Castanea sativa).

2. Doporučené s výhradami (u kterých hrozí na uvedených stanovištích invazní chování či možnost hybridizace s původními druhy) pro využívání v ČR mimo ZCHÚ, ÚSES a lokalit NATURA 2000 zařazených do seznamu Společenství:

Dub červený (Quercus rubra), při využívání brát v úvahu možnost invazního chování, opatrně postupovat zejména v 0K, 0Z, 0Y, 0C, 0M, 0P, 0Q, 1M, 2M, 1B, 2B, 1C, 1D, 2D, 2C1, 1H, 2H, 1I, 2I, 1K, 2K, 1M, 2M, 1N, 2N, 1O, 2O, 1P, 1S, 2S, 1V, 2V, 2X, 2Z3.Borovice vejmutovka (Pinus strobus), při využívání brát v úvahu možnost invazního chování, opatrně postupovat zejména v 0Z, 0Y, 0C, 0M, 0P, 0K, 0Q, 1M, 1S6, 2M.Modřín japonský a kříženci modřínu opadavého a japonského nevysazovat v blízkosti přirozeného areálu modřínu opadavého na severní MoravěTopoly (Populus x canadensis, Populus nigra x P. sect. tacamahaca), nevysazovat v těsné blízkosti lužních lesů se zbytky původních populací topolu černého (Populus nigra). Jako nebezpečný invazní druh může negativně působit na ekosystémy zejména v 1T9, 1G1, 1L, 2L, 3L, 5L, 1U1, 1U2, 3U1.Trnovník akát (Robinia pseudacacia), používat jen v odůvodněných případech a s ohledem na invazní chování, opatrně postupovat zejména v 1A, 1B, 2A, 1C, 1H, 1I, 1J, 3J, 5J, 6J, 1K, 1M, 1N, 1O, 1P, 1S, 3U, 5U, 1V, 1X, 2Z3, 2N, 2C1, 2M, 2I, 2K, 2S, 2X, 2H, 2B, 2D, 2V, 2O.Ořešák černý (Juglans nigra), při využívání brát v úvahu jeho možné invazní chování v 1L, 2L, 3L, 1U1, 1U2, 3U1.Jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) – při využívání brát v úvahu problémy s klíněnkou i s možným samovolným šířením.

Modřín opadavý (Larix decidua)Zastoupení modřínu opadavého mimo jeho původní areál do 10 % (kromě stanovišť reliktních borů) není považováno za nežádoucí z důvodů ochrany biodiverzity. Modřín má významnou zpevňující funkci (je významnou MZD, přestože nebyl tvůrci vyhlášek k zákonu o lesích mezi MZD zahrnut z důvodů obav, že by byl využíván namísto preferované jedle bělokoré).

Ostatní GND, o kterých nemáme dostatečné informace o chování na území ČRDoporučujeme prozatím používat omezeně, dokud nebudou dostatečné poznatky o chování těchto druhů v ČR (např. introdukované smrky).

Nepůvodní populace domácích druhůOtázka nepůvodních populací domácích druhů lesních dřevin byla v minulosti podceňována. Na rozdíl od populací GND jsou nepůvodní populace domácích druhů dřevin často velmi obtížně odlišitelné od původních populací. Dochází tak neustále k další korozi genofondu původních populací. Je nutné vycházet ze stávajících znalostí, zachovávat stávající legislativu, věnovat pozornost dalšímu provenienčního výzkumu a formou finančních dotací zvýhodnit využívání místních populací i za cenu větších obtíží (nákladů) při získávání reprodukčního materiálu.


59

7. Přílohy:

ANONYMUS: Doporučené zásady používání nepůvodních dřevin v CHKO. Metodické listy Státní ochrany přírody. 2005.

BERAN, F. – ŠINDELÁŘ, J.: Perspektivy vybraných cizokrajných dřevin v lesním hospodářství České republiky, Praha, Lesnictví – Forestry 42, 8, 1996, s. 337 – 355.

BOZZANO M. – RUDANEM P. – ROTACH P. – KOSTELA J.: EUFORGEN Noble Hardwood Network, report of the 6th and 7th meeting (22-24 April 2004, Arezzo, Italy) EUFORGEN NH, EUR, 2006, 98 p.

HRIB, M. – ŠÁLEK, L.: Introdukované dřeviny v České republice a v Evropě. In.: ŠÁLEK, L., KYZLÍK, P., KUBÁTOVÁ I.: Pěstování nepůvodních dřevin. Sborník z konference ČLS, Kroměříž, 26.6.2008: 4-8.

HYNEK, V. – DORŇÁK, P: Zvláště chráněná území a používání nepůvodních dřevin. In: Nepůvodní dřeviny a invazní rostliny. Sborník přednášek z celostátního semináře konaného 24. 9. 2003 ve Žluticích. Ed. P.Moucha, Praha, ČLS 2003, s. 23 – 29.

KLEINSCHMIT, J.: Prüfung von fremdlandischen Bauarten fur den forstlichen Anbau. Moglichkeiten und probleme. Sborník. Gottingen 1993, s. 48 – 55.

KOL.: Pravidla hospodaření pro typy přírodních stanovišť v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000 (Planeta 9/2006)

KŘIVÁNEK, M.: Současné poznatky o chování invazních druhů vyšších rostlin a prognóza pro lesní hospodářství. In: Nepůvodní dřeviny a invazní rostliny. Sborník přednášek z celostátního semináře konaného 24. 9. 2003 ve Žluticích. Ed. P.Moucha. Praha, ČLS 2003, s. 30 – 38.

KŘIVÁNEK, M.: Možnosti predikce invaze dřevin. In.: NEUHÖFEROVÁ, P. (ed.): Introdukované dřeviny a jejich produkční a ekologický význam. Sborník z konference, Kostelec n/Černými lesy, FLE ČZU Praha, 10.-11.11.2004: 101-108.

KŘIVÁNEK, M., PYŠEK, P.: Nepůvodní druhy dřevin v oblasti střední Evropy: vliv pěstování a apravděpodobnost invaze. In.: NEUHÖFEROVÁ, P. (ed.): Introdukované dřeviny a jejich produkční a ekologický význam. Sborník z konference, Kostelec n/Černými lesy, FLE ČZU Praha, 10.-11.11.2004: 191.

KŘIVÁNEK, M., SÁDLO, J. & BÍMOVÁ, K.: Odstraňování invazních druhů rostlin. In.: HÁKOVÁ, A. (ed.): Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy NATURA 2000. Planeta XII/8, MŽP ČR Praha, pp. 23-27, 127-131.

MIKO a kol. 2005: Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. Nakladatelství C.H. Beck, Praha.

MOUCHA, P.: Jak je to s nepůvodními druhy dřevin ve velkoplošných chráněných územích. In: Nepůvodní dřeviny a invazní rostliny. Sborník přednášek z celostátního semináře konaného 24. 9. 2003 ve Žluticích. Ed. P. Moucha. Praha, ČLS 2003, s. 4 – 6.

MOUCHA, P. (ed.): Nepůvodní dřeviny a invazní rostliny v lesích České republiky., Sborník přednášek z celostátního semináře ve Žluticích 24. 9. 2003, 104 stran, ČLS, Praha, 2003.


60

MZe ČR: Hospodářská doporučení podle hospodářských souborů a podsouborů. Rozpracování příloh č. 2, 3, a 4 Vyhl. č. 83/1996 Sb. Příloha časopisu Lesnická práce 1/97, 1997, 48 s.

MZe ČR: Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky 2006.

NEUHÖFEROVÁ, P.(ed.): Introdukované dřeviny a jejich produkční a ekologický význam. Sborník referátů z konference 10-11.11. 2004 v Kostelci nad Černými Lesy, ČZU v Praze, 2004. ISBN 80-213-1234-3.

OTTO, H.J.: Fremdlandische Baumarten in der Waldbaumplanung. Forst u. Holz., 1993, s. 454 – 456.

PLESNÍK, J.: Invazní vetřelecké druhy a jejich vliv na biologickou rozmanitost: úvod do problematiky. In: Nepůvodní dřeviny a invazní rostliny. Sborník přednášek z celostátního semináře konaného 24. 9. 2003 ve Žluticích. Ed. P.Moucha. Praha, ČLS 2003, s. 7 – 22.

POLÁČEK, P.(ed): Ministerská konference o ochraně lesů v Evropě. Helsinky, červen 1993. Sborník přijatých dokumentů. Praha, MZe ČR 1993, 33s.-

PYŠEK, P. – SÁDLO, J. – MANDÁK, B.: Catalogue of Alien Plants of the Czech Republic. Preslia, 2002, 74: 97-186.

PYŠEK, P. – TICHÝ, L.: Rostlinné invaze. Rezekvítek, Brno, 2001, 40 str. ISBN: 80-902954-4-4.

SVOBODA, A. M.: Introdukce okrasných jehličnatých dřevin. 1. vydání, Praha, Academia, Studie ČSAV,č. 5., 1976, 122 s.

SVOBODA, A. M.: Introdukce okrasných listnatých dřevin. 1. vydání, Praha, Academia, Studie ČSAV,č. 12., 1981, 175 s.

ŠÁLEK, L., KYZLÍK, P., KUBÁTOVÁ I.: Pěstování nepůvodních dřevin. Sborník z konference ČLS, Kroměříž, 26.6.2008. ISBN 978-80-02-02038-7.

ŠINDELÁŘ, J.: Možnosti optimalizace druhové skladby lesů ČR. Závěrečná zpráva. Jíloviště Strnady, VÚLHM 1994, 82 s.

ŠINDELÁŘ, J. – FRÝDL, J.: Možnosti integrace opatření v oboru genetiky, šlechtění a introdukce dřevin do systému přírodě blízkého lesního hospodářství. In: Možnosti a efekty přírodě blízkého hospodářství. Sborník semináře v Kosteleci nad Černými lesy. Ed: J. Karas. Praha, ČZU LF 2003, s. 33 – 35.

ŠINDELÁŘ, J. – FRÝDL, J.: Obecné předpoklady pro využívání vhodných cizokrajných lesních dřevin v lesním hospodářství ČR. In.: NEUHÖFEROVÁ, P. (ed.): Introdukované dřeviny a jejich produkční a ekologický význam. Sborník z konference, Kostelec n/Černými lesy, FLE ČZU Praha, 10.-11.11.2004: 9-14.

ÚHÚL: Možnosti uplatnění introdukovaných dřevin v lesích České republiky. Brandýs nad Labem, ÚHÚL 1994, 14 s.

VIDAKOVIČ, M.: Conifers, morphology and variation. Grafički závod Hrvatske, 1991, 754 p. ISBN 86-399-0279-8.


61

7.7. „Zachovat v krajině mozaiku porostů s vysokou biologickou hodnotou jako jsou např. přestárlé porosty, liniové porosty, mokřady, prameniště, rašeliniště a aplikovat v nich odpovídající management“


Mezi porosty s vysokou biologickou hodnotou (dále PVBH) lze počítat zejména: přestárlé porosty liniové porosty porosty na mokřadních stanovištích, prameništích, rašeliništích porosty a společenstva velmi suchých nebo chladných stanovišť přirozená bezlesí lesy ponechané samovolnému vývoji lesy s pozůstatky tradičních způsobů managementu okraje lesa - přechody do nelesních typů ekosystémů porosty na geologicky specifických substrátech

Lze předpokládat, že se v nich vyskytují chráněné či ohrožené druhy rostlin a živočichů. Mnohé z nich jsou již dnes součástí MZCHÚ nebo území Natura 2000. V tomto materiálu se zabýváme porosty, které takto chráněny nejsou – často proto, že jde o velmi maloplošná stanoviště.

PVBH vhodným způsobem dotvářejí mozaiku stanovišť potřebných pro udržení biodiverzity („nášlapné kameny“). V případě běžného lesnického hospodaření může docházet k potenciálním střetům s ustanoveními zákona č. 114/1992 Sb. (riziko narušení biotopu).

Vybrané PVBH lze přednostně využít pro naplnění ustanovení SPOPK a navrhovaných změn v oblasti zvyšování podílu tlejícího dříví a stromů prošlých přirozeným vývojem stárnutí (KA 7 opatření 9 a 10).

Problematikou některých z nich se zabývá již od roku 1999 „Program 2000 – zajištění cílů veřejného zájmu u LČR“ v rámci ochrany tzv. zvláštních biotopů:

„Zvláštními biotopy z hlediska přírodních podmínek rozumíme v podmínkách příliš mokrých pro existenci lesa např.: porostliny křovitých vrb

a společenstva rákosin a vysokých ostřic, společenstva pramenišť, často nemapovaná pro nepatrnou rozlohu; společenstva vrchovišť, keříčkových lad a rašelinišť,

v podmínkách příliš suchých např. teplomilná „stepní“ bylinná společenstva, lemová „lesostepní“ společenstva polanek a „pleší“, mapovaná jako součást různých teplomilných doubrav; pionýrská bylinná společenstva primitivních půd písčin a skal, mapovaná jako součást bezlesí, borů a zakrslých doubrav z kategorie lesů půdoochranných,

v podmínkách příliš chladných (na subalpinské hranici lesa v horských lesích ochranných) acidofilní společenstva nehnojených krátkostébelných luk, pastvin, vřesovišť a odumřelých rašelinišť; horské, až alpinské vysokostébelné nivy a trávníky.

Opatření v Programu 2000 jsou koncipována takto: vyčlenění nelesních společenstev na lesní půdě, na maloplošných biotopech krajně

nepříznivých pro růst zapojeného lesa (např. mokřady, drobné vodní plochy, rašeliniště, pobřeží vodních ploch a toků, skály, sutě) do jiných pozemků ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) zákona o lesích.


62

Donedávna opakované pokusy o zalesnění těchto plošek nepřinesly mnoho pozitivního z hlediska lesního hospodářství. Naopak, v případě úspěchu, způsobily velké škody biologické rozmanitosti. Plošky zvláštních biotopů nezalesňujeme bez ohledu na to, zda se jedná o zvláště chráněné území či nikoli. Dále je zde důležité vyloučení, nebo alespoň výrazné omezení pálení klestu či jiné biomasy.Výskyt některých druhů organismů je vázán i na sekundární biotopy vzniklé v důsledku takových lidských aktivit, které jsou obecně považovány za spíše nežádoucí (např. hnízdiště břehulí v obnažených stěnách pískoven, výskyt rosnatky na oligotrofních píscích v pískovnách, drobné vodní plochy v lomech jako útočiště obojživelníků). Hlavním opatřením je zachovat vybrané sekundární biotopy s výskytem ohrožených druhů rostlin a živočichů (např. mokřady vzniklé v důsledku poddolování, některé lomy, písníky) či jejich části. Po úpravě legislativy nebo udělení výjimky orgánu státní správy lesů neprovádět jejich rekultivaci a umělé zalesnění.Mezi případná speciální opatření na ploše zvláštních biotopů realizovaných správcem lesa náleží: zachování či obnova sukcesních stádií společenstev (např. obnova volné vodní hladiny na

části rašeliniště), zachování či obnova ochranářsky významných historických forem obhospodařování, např.

pařezin či středních lesů na sesuvných územích, hlavatých vrb na hrázích rybníků, smluvní kosení rašeliništních a slatinných luk,

vyřezávání nežádoucích náletových dřevin a jiná opatření k podpoře vybraných druhů organismů.“


Popis žádoucího stavu

PVBH s významnější rozlohou jsou známy vlastníkům i orgánům OP výskyt PVBH je vhodným způsobem evidován v provozních pomůckách vlastníka v případě prokázaného výskytu ZCHD orgán OP neprodleně vlastníkovi poskytuje veškeré

informace nezbytné pro zajištění jeho ochrany, včetně návrhu doporučeného managementu opatření nad rámec předpisů o lesích jsou předmětem dotací nebo náhrady újmy

a. Návrh věcných cílů

Zpracovat metodiku na definování a vyčlenění nelesních společenstev na lesní půdě, na maloplošných biotopech krajně nepříznivých pro růst zapojeného lesa (např. mokřady, drobné vodní plochy, rašeliniště, pobřeží vodních ploch a toků, skály, sutě) do jiných pozemků ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) zákona o lesích.

Zpracovat metodiku definování a evidence lesních společenstev a strukturních prvků odpovídajících PVBH, avšak nepokrytých používanými systémy členění lesa (typologie apod.).

Zpracovat metodiku evidence výskytu ZCHD vázaných na lesní porosty v LHP (LHO). Metodiky využít jako podklad pro případnou novelu vyhlášky č. 84/1996 Sb. a Informačního

standardu lesního hospodářství (IS LH) Vrátit do HÚL „lesy bez hospodářského významu“ - k diskusi

b. Stanovení kvantitativních ukazatelů

Kvantitativní ukazatele nejsou stanoveny.



63

Aplikace metodik dle návrhu věcných cílů.

4. Přílohy:

Literatura:Morávek F. a kol.(2000): Program 2000 – zajištění cílů veřejného zájmu u LČR. Lesy ČR, s.p., Hradec Králové, 64 s.Pravidla hospodaření pro typy lesních přírodních stanovišť v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000 (Planeta MŽP č. 9/2006), 40 s., ISSN 1801-6898.


64

7.8 „U státních lesů směřovat k přírodě bližší dřevinné skladbě při zachování konkurenceschopnosti. Obnovovat a pěstovat lesní porosty ve vlastnictví státu tak, aby v nich byl trvale zachován zvýšený podíl MZD a dřevin přirozené druhové skladby. Podobného cíle se u nestátních vlastníků pokusit dosáhnout vhodnou dotační politikou, osvětou a vzděláváním.“


Požadavky na to, jak má les vypadat, jdou ruku v ruce s vývojem celé naší společnosti. Současné lesy jsou tedy výsledkem tohoto dlouhodobého vývoje.

Problémem v souvislosti s biodiverzitou jsou bezpochyby monokultury lesních dřevin (bez hodnocení důvodů jejich vzniku a případných jiných možností řešení v dané době).

Lze předpokládat, že díky výsadbám monokultur, zejména smrku a borovice namísto listnatých či smíšených lesů došlo v minulosti k úbytku živočichů a rostlin vázaných na listnaté nebo smíšené lesy. Některé se ocitly na okraji vyhubení. Kdysi poměrně běžné druhy, jako holub doupňák nebo tesařík alpský, dnes patří mezi vzácnosti ze stránek Červené knihy. Příčinou byl úbytek přirozených biotopů.

Druhové složení lesů a změny v zastoupení jednotlivých dřevin mezi léty 2000 – 2008 viz níže [1].


65

V rekonstruované přirozené druhové skladbě našich lesů by podíl smrku činil 11, 2 %, podíl borovice 3,40 %. [1].

Nepřirozené smrčiny degradují lesní půdu [2]. Rozkládající se jehličí ji (na rozdíl od listů) silně okyseluje. Výsadbou smrku na nevhodných stanovištích se zhoršuje změna chemického složení půdy.

Borovice lesní by se vyskytovala zejména na skalnatých výchozech pískovců. Dnes však roste na místech, kde bychom ji za přirozených podmínek vůbec nenašli, nebo by zde tvořila jen příměs listnatých porostů [3,4]. Borové monokultury mohou být z hlediska biodiverzity problémem. (V některých případech jsou však právě borové monokultury významnými biotopy druhů, které by se jinak v území v tak početných populacích nevyskytovaly – viz např. Ptačí oblast Bzenecká Doubrava – Strážnické Pomoraví s výskytem lelka kozodoje a skřivana lesního.)

V úvahách o druhové skladbě lesů by měl zaujímat důležité místo ohled na prognostické změny klimatu Země a s tím související potenciálně nutné změny. V případě změny směrem ke kontinentalitě a zvyšování četnosti extrémních klimatických jevů by se mělo jednat o změny směrem k vyššímu zastoupení dřevin snášejících lépe sucho a teplo na úkor dřevin opačných vlastností, zejména smrku.


66

Podíl ploch lesní půdy s klimatickými podmínkami pro smrk zcela nevhodnými (1. a 2. lvs) se podle jednoho z regionálních scénářů v ČR [5] zvýší ze současných 6,25% na 31,65% v roce 2030, s málo příznivými klimatickými podmínkami (3.lvs) vzroste ze současných 14,27% na 28,32% s příznivými klimatickými podmínkami pro smrk (4. lvs) klesne ze současných 41,95% na 26,85% a s velmi příznivými podmínkami (5.- 7. lvs) se sníží ze současných 37,17% na 13,17%.

Teplo a sucho by v takovém případě vedlo k rozšíření kůrovce a dalších škůdců. Největším problémem se ale pravděpodobně stane infekce václavkami [6].

Zákon č.289/1995 Sb., o lesích, zavedl povinnost dodržet minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin (MZD) při výsadbě. Pro jednotlivé hospodářské soubory definovala minimální podíl MZD vyhláška č. 83/1996 Sb. Přesto výsadba smrků pokračuje v tempu neodpovídajícím výše uvedeným poznatkům, byť již ne v čistých monokulturách.

Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích nestanovuje povinnost určený podíl MZD udržet v porostu do dospělosti.

Nejvýznamnějším známým problémem v této souvislosti jsou nepřiměřené stavy spárkaté zvěře. Sčítání škod v roce 2005 ukázalo, že na polovině ploch osázených listnáči a jedlí zvěř poničí více než 72 % sazenic a na čtvrtině dokonce sto procent [7]. Zvěř v lokalitách s převahou smrku obvykle vyhledává jiné dřeviny, takže opět vyrůstají monokultury. (Naopak tam, kde je smrk zastoupen méně, je pro změnu pro zvěř více atraktivní než jiné, převažující dřeviny.)

Vývoj podílu přirozené obnovy a podílu MZD při umělé obnově lesa u LČR (dle údajů z výročních zpráv podniku za jednotlivá léta) – viz níže.

Srovnání potenciální přirozené druhové skladby, současné druhové skladby a podílu jednotlivých dřevin na obnově (průměr za posledních 10 let) – viz níže.


67


68


Principy NLP definují přírodě bližší dřevinnou skladbu:

trvale udržitelné hospodaření

přírodě bližší postupy hospodaření

Holoseče usměrňování rozsahu holosečí

vyloučení holosečí(výběr jednotlivých stromů – nikoliv výběrný způsob hospodaření)

struktura a dřevinná skladba

smíšené porosty s preferencí hospodářsky významných druhů

respektování potenciální přirozené vegetace(mírné zvýšení podílu hospodářsky atraktivní dřeviny)

introdukované dřeviny

introdukované druhy jsou přípustné

hospodaří se pouze s autochtonními dřevinami

HÚL –věk časová úprava lesa – objektem zájmu je porost

věk není použitelný jako veličina úpravy lesa a hospodaření – objektem zájmu je strom

HÚL – těžby podkladem pro plánování těžeb je zásoba porostu

podkladem pro plánování těžeb je celkový běžný přírůst a cílové dimenze stromů

a význam přirozené druhové skladby pro biodiverzitu a zadání pro lesy ve vlastnictví státu hospodařit přírodě bližšími postupy:

Les je hlavním nositelem biologické rozmanitosti s přesahem do volné krajiny. Její hodnota je závislá na míře přirozenosti a souvisí mimo jiné i s druhovou a prostorovou skladbou lesa.

„Větší důraz na plnění sociální a ekologické funkce lesů prostřednictvím zákonných ustanovení bude kladen na lesy ve vlastnictví státu, případně obcí, včetně uplatnění přírodě bližších postupů hospodaření při zachování konkurenceschopnosti.“

Silné stránky ve SWOT analýze NLP II:

- na základě typologického průzkumu byla rámcově určena přirozená dřevinná skladba.

Nejdůležitější návaznosti dalších KA:

1.4. Upravit stávající systém veřejných podpor do lesního hospodářství s cílem zvýšit konkurenceschopnost českého LH, podpořit sociální a ekologické požadavky a současně zajistit vzájemnou podporu politik a předejít dotacím s protichůdným účinkem. Současně posílit koordinaci veřejných podpor za spolupůsobení ústředních orgánů státní správy a krajů a vytvořit efektivní informační systém o možnostech podpor pro vlastníky lesů.

7.2. V lesích s převažujícím významem pro ochranu přírody hospodařit s cílem přiblížit se přirozené dřevinné skladbě.


69

15.2. Podpořit osvětu a komunikaci k prioritním tématům NLP.

17.1. Postavení subjektů vykonávajících právo hospodaření v lesích ve vlastnictví státu a vymezení společenské objednávky pro tyto subjekty řešit samostatnými zákony. K vymezení této objednávky zajistit veřejnou a odbornou diskusi o klíčových otázkách. Tato objednávka bude vycházet z níže uvedených ekonomických, ekologických a sociálních zásad.

17.3. U LČR, s. p., VLS ČR, s. p. preferovat přírodě bližší formy hospodaření při respektování konkurenceschopnosti.

Řešení – převzat předběžný návrh ES9 a doplněn:Základním předpokladem pro druhovou diverzifikaci našich lesů a přiblížení druhové

skladby přirozené skladbě musí být i nadále zákonem stanovené minimální podíly „melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostů“ (MZD). Výčet MZD je vhodné rozšířit o přípravné dřeviny a ostatní stanovištně přirozené dřeviny. Při volbě přípravných dřevin je vhodné zohlednit, zejména v příměstských lesích, míru alergenity jejich pylu [8] (viz tabulka v příloze).

Výčet MZD by měl být stanoven vedle přirozené dřevinné skladby a přírodě bližší dřevinné skladby u charakteristik jednotlivých souborů lesních typů. Vlastní aplikace by měla zohledňovat mimo jiné také další veřejné zájmy a závazky ČR a EU, tj. zejména závazky z přistoupení ČR k EU (směrnice o stanovištích – viz „Pravidla hospodaření pro typy lesních přírodních stanovišť v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000" – k dispozici ve Věstníku MŽP č. 10/2006 (str. 17 – 51) a v Planetě MŽP č. 9/2006 (na webu). V lesích zařazených do sítě Natura 2000, kde by bylo hospodaření s cílem dosáhnout přírodě blízké druhové skladby v rozporu se stanoveným cílem ochrany stanovišť či druhů, budou upřednostněny závazky Natury 2000. Současně je nutné vážit konkurenceschopnost našeho lesnictví ve srovnání s jinými zeměmi EU, a to i v dlouhodobém výhledu.

1. U lesů v majetku státu uplatňovat zvýšený podíl MZD, diferencovaně podle stanovišť, tak aby celkové procento minimálního podílu MZD při obnově porostů bylo 40 %. Další pěstební péče o porosty bude směřovat k varianta odsouhlasená expertní skupinou: přírodě bližší dřevinné skladbě. varianta LČR: hospodaření sledujícímu přírodu. Vytvořit legislativní mechanismy na udržení vneseného podílu MZD.

Nestátní vlastníky k tomuto cíli motivovat finančními stimuly.

V lesích s převažujícím významem pro ochranu přírody hospodařit s cílem přiblížit se přirozené dřevinné skladbě – viz op. 7.2.

Přeměna stávajících monokulturních lesů na smíšené lesy je nereálná za daného stavu zvěře a za současného rozsahu škod na mladých stádiích lesa zvěří působených. Prvotním předpokladem využití vysokého potenciálu přirozené obnovy je snížení stavů spárkaté zvěře na únosné, tj. stavy, při kterých odrůstají výsadby dřevin požadované druhové skladby bez nutnosti oplocení, s tolerancí 10 % poškození, v případě přirozeného zmlazení s tolerancí 50 % (při zmlazení 20 000 jedinců na ha i při redukci 50 % zbývá dostatečné množství pro následnou selekci s cílem 400 jedinců ve fázi dospělosti porostu).


70


Není třeba navrhovat provozní postupy, ale prosadit bod 4.

4. Přílohy:

a. Tabulka – alergenita pylu dřevin.

Použitá literatura:

[1] Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky za rok 2008. Ministerstvo zemědělství, Praha 2009[2] Podrázský, V. V., et Remeš, J. (2005): Effects of forest tree species on the humus form state at lower altitudes, Journal of Forest Science 51 (2): 60–66[3]Neuhauslová, Z., et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. Textová a mapová část. Academia, Praha, s. 34[4] Zerbe, S., Branda, A. (2003): Woodland Degradation and Regeneration in Central Europe during the Last 1000 Years – A Case Study in NE Germany, Phytocenologia, Volume 33, Number 4, p. 683–700 (18)[5] Buček A., Kopecká V., (1999): Modelování možných důsledků globálních klimatických změn na území České republiky, AOPK Praha[6] Jankovský, L., et Cudlín, P. (2002): Dopad klimatické změny na zdravotní stav smrkových porostů středohor, Lesnická práce 81(3): 106–108[7] Zatloukal, V., Beranová, J., Černý, M., et Pařez, J., (2007): Stavy spárkaté zvěře jako klíčový faktor závažnosti škod působených zvěří na lese, in: Zjišťování početních stavů zvěře a myslivecké plánování. Sborník k semináři, Česká lesnická společnost, Praha 2007[8] Pravidla hospodaření pro typy lesních přírodních stanovišť v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000" jsou k dispozici ve Věstníku MŽP č. 10/2006 (str. 17 – 51) a v Planetě MŽP č. 9/2006 (na webu).[8] Vyskot I., a kol.: Kvantifikace a hodnocení funkcí lesů České republiky. MŽP, Praha, 2003: 74.


71

7.9. Podpořit zvýšení podílu tlejícího dřeva, těžebních zbytků a stromů prošlých přirozeným vývojem stárnutí v lese pro zachování biologické rozmanitosti a stanovit mechanismy, jak toho dosáhnout


Staré stromy a tlející dřevo jsou jedním ze základních strukturálních znaků původních lesů. Zatímco v původních lesích se nalézá v závislosti na fázi vývoje až několik stovek m3

tlejícího dřeva na hektar, v hospodářských lesích je objem tlejícího dřeva minimální. Jednou z nejvýznamnějších funkcí tlejícího dřeva je jeho vztah k biologické diverzitě různých druhů organismů. Podle nejrůznějších studií je 30 – 40 % všech organismů žijících v lese závislých na tlejícím dřevě. Dlouhodobá absence tlejícího dřeva a starých stromů v lesích má za následek vymizení těchto skupin organismů a následně pokles biologické diverzity. Výzkum zaměřený na ekologii tlejícího dřeva v lesích, organismy vázané na staré stromy a tlející dřevo, a výzkumy populační dynamiky těchto organismů potvrzují nutnost navýšení množství biomasy tlejícího dřeva a starých stromů v evropských lesích.Pro stanovení minimální hodnoty tlejícího dřeva pro přežívání organismů jsou považovány za stěžejní studie tzv. extinct tresholds, čili minimální množství vhodného biotopu, při jehož snížení dochází k vymírání populací. Vzhledem k tomu, že se požadavky jednotlivých druhů různí, nelze stanovit tuto hranici (extinct tresholds) objektivně pro všechny druhy zároveň.

Současné věcné nesnázeA. Druhová skladba lesních porostů a s tím spojená rizika ponechávání tlejícího dřeva

(velkoplošné rozvraty porostů – týká se především porostů s vysokým zastoupením smrku).B. Zažitý výklad legislativy hlásající povinnost důsledně provádět nahodilou těžbu.

S tím souvisí aplikované zásady ochrany lesa (LČR navrhují vypustit odrážku B. Momentálně řešeno par. 32, odst. 1, písm. b les. zákona). Nebezpečí ohrožení zdraví a životů návštěvníků; ohrožení objektů a staveb v lesích a jejich bezprostředním okolí.

C. Objektivní stanovení minimálního objemu tlejícího dřeva, jež má být ponecháváno a jeho časový harmonogram. Některé nároky na kvalitu ponechávaného tlejícího dřeva je současnosti velmi těžké uspokojit („starý strom se nevyrobí“).

D. Malá informovanost veřejnosti o významu ponechávání tlejícího dřeva a stromů ponechaných přirozenému vývoji stárnutím, která byla vychována a žije v domnění, že správně obhospodařovaný les má být „čistý“ (LČR navrhují vypustit červený text – nepodloženo daty)

E. Tlak na maximální energetické využití všech frakcí stromů. Krádeže dříví v některých regionech.

Analýza současného stavu - současné množství tlejícího dřeva v ČR Z výstupů Národní inventarizace lesů ČR 2001-2004 (NIL) vyplývá následující: Nejméně

ležícího odumřelého dřeva je v hospodářských lesích, a to průměrně 5,5 m3/ha. Nejvíce této biomasy je v lesích ochranných a vysokohorských, průměrně 32,7 m3/ha. V lesích jsou průměrně 3,2 % stromů souše. V lesích je průměrně 19,1 % stromů s hnilobou. V lesích ČR je průměrně pouze 0,2 % doupných stromů. Zdroj: www.uhul.cz

Výstupy z NIL nezahrnují nadzemní biomasu pařezů, která je ale také velmi důležitá z hlediska biodiverzity. Studie, které řeší význam tlejícího dřeva pro biodiverzitu a provádí různé analýzy, ale počítají s přítomností těchto pařezů na stanovištích v hospodářských lesích.


72


Popis žádoucího stavuV lesích jsou zachovány a podporovány vybrané přirozené procesy dynamiky tlejícího

dřeva a starých stromů. Těchto cílů je mimo jiné dosaženo ponecháváním dostatečného počtu stromů přirozeně zestárnout, odumřít a zetlít, přičemž v ideálním případě je tato biomasa tvořena stanovištně přirozenými druhy dřevin.

Návrh věcných cílů1. Zvýšit množství tlejícího dřeva a stromů prošlých přirozeným vývojem stárnutí

v lesích při respektování principů ochrany lesa.2. Respektovat druh vlastnictví (nesouhlasí zástupce LČR, není v textu NLP u

tohoto opatření) a význam lesa z hlediska ochrany přírody.3. Zvyšování množství tlejícího dřeva a starých stromů provádět postupně.4. Maximalizovat ekologické hodnoty při minimalizaci ekonomické ztráty vlastníků.5. Napodobovat přirozený stav diverzity tlejícího dřeva a starých stromů.6. Podporovat hospodářské postupy zaměřené na management tlejícího dřeva.7. Vytvořit síť bezzásahových lesních prvků, které umožní lokálně zvýšit množství

tlejícího dřeva a starých stromů a kompenzovat tak nižší množství v okolních lesích.8. Nedopustit rozvrat současných lesních porostů v důsledku managementu tlejícího

dřeva a starých stromů.9. Minimalizovat ohrožení zdraví návštěvníků lesa a dalších objektů v lese. V případě, že

by pádem stromů ponechaných přirozenému vývoji stárnutí nebo pádem jejich částí mohlo dojít k ohrožení zdraví návštěvníků lesa, tyto stromy nebudou ponechávány v blízkosti komunikací, lesních či turistických cest, nadzemních produktovodů a staveb. (vysvětlivka: ponechávat je do doby, kdy se to bude jevit bezpečné – např. stabilní listnáče s pár dutinami, stromy nakloněné mimo cesty, atd.)

10. Zvyšovat úroveň poznatků odborné i laické veřejnosti v této problematice.

Stanovení kvantitativních ukazatelůAlternativa A („Svoboda vyšší“)

1. Množství tlejícího dřeva a stromů vysoké biologické hodnotyA. V souladu s tabulkou 1 dosáhnout v hospodářských lesích v majetku státu na konci

decennia na obnovované ploše LHC v průměru objem tlejícího dřeva a stromů vysoké biologické hodnoty ve výši 30 m3/ha nebo 5 % porostní zásoby (platí nižší hodnota). Ostatní majetky a funkční typy lesa viz tab. 1).

B. Na celkové obnovní ploše LHC (souhrn všech ploch s těžbou mýtní a těžbou nahodilou v daném decenniu) bude v průměru ke konci decennia přítomno hroubí v množství 30 m3/ha nebo 5 % z celkové zásoby této plochy (stav zásoby před těžbou) k přirozenému dožití, respektive zetlení (ostatní majetky a funkční typy lesa viz tab. 1).

C. Ve dvou dekádách po ukončení obnovní doby musí být výše specifikovaný objem tlejícího dřeva na stanovišti zachován. V aktuálním decenniu se přitom předepsaná množství tlejícího dřeva vypočítávají jen ve vztahu k aktuální obnovní ploše daného decennia.

D. Po provedení úmyslné mýtné nebo nahodilé těžby by měla v rámci zmíněných 30 m3/ha nebo 5 % zásoby tlejícího dřeva zůstat na stanovišti alespoň polovina objemu ve formě stojících stromů (splňující parametry středního kmene). Výjimka v případě lokalit narušených vichřicí, kde je většina stromů vyvrácená.


73

2. Diferenciace podle druhu vlastnictví a časový harmonogramLesy v majetku státu

V první etapě uplatnit dané požadavky pouze u lesů v majetku státu. V případě státních lesů je ponechání tlejícího dřeva a starých stromů v lesích veřejným zájmem (dle LČR právní nesmysl, rozhoduje exekutiva – navrhují vypustit červený text). S tímto vědomím by měla být také řešena otázka následných kompenzací u lesů ve vlastnictví státu. Řešení této otázky souvisí s klíčovou akcí, která řeší otázku státních lesů (KA 17). Po určité časové období provádět vyhodnocení ekonomických, ekologických, provozních dopadů. Navrhované období je pět let.

Lesy v majetku ostatních vlastníkůV případě lesů mimo majetek státu bude uvedené množství tlejícího dřeva

v hospodářských lesích ponecháno pouze v případě souhlasu vlastníka a pouze za úhradu nákladů spojených s ponecháním tlejícího dřeva a starých stromů. V případě lesů s významem pro ochranu přírody bude tlející dřevo ponecháváno na základě rozhodnutí orgánů ochrany přírody maximálně ve výši jako v lesích v majetku státu.

Tabulka 1. Množství tlejícího dřeva a stromů vysoké biologické hodnotyDefinice lesů s významem pro ochranu přírody: definované v rámci klíčová akce 7, opatření 7.2 (nedošlo zatím k dohodě).Vlastnictví lesa Funkční typ

lesaLesy s relativně přirozenou druhovou skladbou

Lesy s vysokým zastoupením smrku na nepůvodních stanovištích

Lesy v majetku státu

hospodářské Průměrně 30 m3/ha1 nebo (5 %) zásoby porostu.

Pokud v rámci LHC nejsou vhodné stromy, ponechávat odpovídající množství v jiných částech LHC. Ponechat k dožití přimíšené dřeviny, a využívat vše neškodné (například staré souše).V případě, že není možné zajistit uvedené množství, kompenzovat opatřeními, která povedou ke zlepšení stavu (požadavek na vyšší podíl MZD při obnově porostů).

s významem pro ochranu přírody

Přiměřeně statutu ZCHÚ2 a cíli ochrany. Průměrně 50-60 m3/ha1

nebo 25 % zásoby porostu.Lesy na ostatních majetcích3

hospodářské Princip dobrovolnosti a náhrad3.


Přiměřeně statutu ZCHÚ2 a požadavkům ZCHÚ. Maximální hodnoty (50-60 m3/ha1 nebo 25 % zásoby porostu).

1průměrná hodnota vztažená na obnovovanou plochu nejpozději při ukončení těžby obnovní úmyslné a těžby nahodilé v daném decenniu.2v případě lesů s významem pro ochranu přírody se bude problematika tlejícího dřeva řešit v souladu s cílem ochrany přírody v daném území, například pokud bude cílem obnova tradičního managementu lesa (nízký les) nebudou požadavky na objem tlejícího dřeva naplňovány3V případě lesů mimo majetek státu bude uvedené množství tlejícího dřeva v hospodářských lesích ponecháno pouze v případě souhlasu vlastníka a pouze za úhradu.

Stanovení kvantitativních ukazatelůAlternativa B („Svoboda nižší x úpravy z 30. 3. 2011)

1. Množství tlejícího dřeva a stromů vysoké biologické hodnotyA. V souladu s tabulkou 1 dosáhnout v hospodářských lesích v majetku státu na konci

decennia na obnovované ploše LHC v průměru objem tlejícího dřeva a stromů vysoké biologické hodnoty ve výši 15 m3/ha nebo 2,5 % porostní zásoby (platí nižší hodnota). Ostatní majetky a funkční typy lesa viz tab. 1).

B. Na celkové obnovní ploše LHC (souhrn všech ploch s těžbou mýtní a těžbou nahodilou v daném decenniu) bude v průměru ke konci decennia přítomno hroubí v množství 15


74

m3/ha nebo 2,5 % z celkové zásoby této plochy (stav zásoby před těžbou) k přirozenému dožití, respektive zetlení (ostatní majetky a funkční typy lesa viz tab. 1).

C. Ve dvou dekádách po ukončení obnovní doby musí být výše specifikovaný objem tlejícího dřeva na stanovišti zachován. V aktuálním decenniu se přitom předepsaná množství tlejícího dřeva vypočítávají jen ve vztahu k aktuální obnovní ploše daného decennia.

D. Po provedení úmyslné mýtné nebo nahodilé těžby by měla v rámci zmíněných 5 m3/ha nebo 2,5 % tlejícího dřeva zůstat na stanovišti alespoň polovina objemu ve formě stojících stromů (splňující parametry středního kmene). Výjimka v případě lokalit narušených bořivým větrem, kde je většina stromů vyvrácená.

2. Diferenciace podle druhu vlastnictví a časový harmonogramLesy v majetku státu

V první etapě uplatnit dané požadavky pouze u lesů v majetku státu. V případě státních lesů je ponechání tlejícího dřeva a starých stromů v lesích veřejným zájmem (dle LČR právní nesmysl, rozhoduje exekutiva – navrhují vypustit červený text). S tímto vědomím by měla být také řešena otázka následných kompenzací u lesů ve vlastnictví státu. Řešení této otázky souvisí s klíčovou akcí, která řeší otázku státních lesů (KA 17). Po určité časové období provádět vyhodnocení ekonomických, ekologických, provozních dopadů. Navrhované období je pět let.

Lesy v majetku ostatních vlastníkůV případě lesů mimo majetek státu bude uvedené množství tlejícího dřeva

v hospodářských lesích ponecháno pouze v případě souhlasu vlastníka a pouze za úhradu nákladů spojených s ponecháním tlejícího dřeva a starých stromů. V případě lesů s významem pro ochranu přírody bude tlející dřevo ponecháváno na základě rozhodnutí orgánů ochrany přírody, nebo po dohodě s vlastníkem

Tabulka 1. Množství tlejícího dřeva a stromů vysoké biologické hodnotyDefinice lesů s významem pro ochranu přírody: definované v rámci klíčová akce 7, opatření 7.2 (nedošlo zatím k dohodě).Vlastnictví lesa Funkční typ

lesaLesy s relativně přirozenou druhovou skladbou

Lesy s vysokým zastoupením smrku na nepůvodních stanovištích

Lesy v majetku státu

hospodářské Průměrně 15 m3/ha nebo 2,5 % zásoby porostu.

Ponechat k dožití přimíšené dřeviny, a využívat vše neškodné (například staré souše).V případě, že není možné zajistit uvedené množství, kompenzovat opatřeními, která povedou ke zlepšení stavu (požadavek na vyšší podíl MZD při obnově porostů).


Přiměřeně kategorii ZCHÚ2 a cíli ochrany. .

Lesy na ostatních majetcích3

hospodářské Princip dobrovolnosti a náhrad3.


Přiměřeně kategorii ZCHÚ2 a cíli ochrany

1průměrná hodnota vztažená na obnovovanou plochu nejpozději při ukončení těžby obnovní úmyslné a těžby nahodilé v daném decenniu.2v případě lesů s významem pro ochranu přírody se bude problematika tlejícího dřeva řešit v souladu s cílem ochrany přírody v daném území, například pokud bude cílem obnova tradičního managementu lesa (nízký les) nebudou požadavky na objem tlejícího dřeva naplňovány, v ZCHÚ s cílem ochrany přirozených procesů se blížit cca 25 % zásoby porostu3V případě lesů mimo majetek státu bude uvedené množství tlejícího dřeva v hospodářských lesích ponecháno pouze v případě souhlasu vlastníka a pouze za úhradu.


75

Alternativa C (LČR I)Zvýšit podíl stromů prošlých přirozeným vývojem stárnutí a tlejícího dřeva pro zachování

biodiverzity a podpory přirozeného cyklu živin, při dodržení pravidel ochrany lesa, bezpečnosti a ochrany zdraví a životů a ochrany majetku.

V případě státních pozemků ponechat nejméně 2 stromy na 0,5 ha obnovované plochy a dále diferencovaně podle ekologických podmínek stanoviště a kategorie ZCHÚ. (Viz Aktualizace Státního programu ochrany přírody a krajiny ČR).

Alternativa D (LČR II)Cílené ponechávání vyššího podílu tlejícího dřeva (nad současný stav) mimo zvláště

chráněná území se doporučuje zejména tam, kde se prokazatelně zachovaly ohrožené druhy, které jsou na něj vázány. Forma: doporučení (v souladu s programovým prohlášením vlády, str. 32 – „upřednostnit dohodu před zaváděním nové regulace.“).

Stromy ponechané přirozenému vývoji stárnutím nebudou ponechávány v blízkosti komunikací, lesních či turistických cest, nadzemních produktovodů a staveb.


Ekologicky i ekonomicky nejvýhodnější je ponechávat v lese souše, zlomy či jinak přirozeně odumřelé stromy. Pokud tyto stromy chybí, je nutné při mýtní nebo nahodilé těžbě k zestárnutí, odumření a zetlení ponechávat živé stromy. Je nutné upřednostňovat pro tento účel ten typ biomasy, při jehož ponechání v dané době nehrozí rozpad ekosystému namnožením škůdců anebo nebezpečných chorob. Z ekonomického hlediska lze doporučit, aby se v případě ponechávání živých stromů jednalo přednostně o stromy netvárné, poškozené či jinak nekvalitní.

Ekologicky vhodné je ponechávat jako tlející dřevo dřeviny stanovištně odpovídající příslušnému lesnímu typu či souboru lesních typů. Z kvalitativního hlediska je nutné v rámci tlejícího dřeva sledovat maximální různorodost v objemu, typu, polohy apod. Různé druhy mají různé nároky, jejichž co nejširší škálu se může podařit pokrýt jen různorodostí biotopů. Potřebné jsou staré silné stromy, souše, stojící i ležící dřevo, stromy s dutinami, silné tlející kmeny, tlející dřevo ve stínu, na slunci, na suchých místech, ve vlhku, ve vodě a podobně. Vzhledem k tomu, že v lesních ekosystémech naléhavě chybí především tlející dřevo silnějších rozměrů, neměla by vznikat zásadní kolize mezi jeho ochranou a odběrem biomasy pro energetické zpracování.


76

7.10. „Diferencovat množství a kvalitu ponechané dřevní hmoty v porostech s přihlédnutím k požadavku na zvýšení dodávek této biomasy

pro další využití a s ohledem na stanovištní podmínky“


Problematika hmoty hroubí je řešena v rámci opatření 7.9. V rámci tohoto opatření byly stanoveny minimální limity pro ponechávání hmoty hroubí, tak aby byl naplněn cíl opatření 7.9, ochrana biodiverzity.

V rámci opatření 7.10 bude tedy řešena především problematika hmoty nehroubí. V ČR zatím neexistuje ucelený systém umožňující zhodnotit rozsah a dopady odběru biomasy (lesní těžební zbytky - LTZ) z lesního ekosystému na kvalitu půdy, ochranu zdrojů vody, zachování porostních zásob a biologickou rozmanitost. V souvislosti s rostoucí potřebou obnovitelných zdrojů energie a možnostmi využití LTZ vzniká nutnost objektivně posoudit možné narušení lesních ekosystémů nadměrným odběrem této suroviny. Z praktických zkušeností v ČR maximální využitelnost LTZ při mechanizovaném sběru dosahuje hodnot 70 až 80% z disponibilního objemu po mýtní těžbě. Objem LTZ sdružuje zbytky nehroubí kmenů a větví s čepovým průměrem 7 až 0 cm.

V roce 2009 vznikla v rámci spolupráce MZe a MŽP komplexní studie, jejímž hlavním řešitelem byl UHÚL (čj. 30692/ENV/2009; 2007/610/2009), která řešila problematiku využití LTZ. V jejím rámci došlo ke stanovištní diferenciaci využívání LTZ s ohledem na různá omezení.

Informace prezentované v rámci tohoto opatření vycházejí z velké části z výsledků této studie.


V lesích ČR bude prováděno využívání LTZ s ohledem na různá kritéria:- stanovištní diferenciace zohledňující potenciální rizika nutriční degradace dle vlastností

půd lesních ekosystémů, - kritéria provozně technická, která zohledňují normální způsob hospodaření, tedy mimo

exponovaná a extrémní stanoviště, - kritéria biodiverzity především v lesích s významem pro ochranu přírody.


Postupovat v souladu s opatřením 4.2 klíčové akce 4.

Z pohledu klíčové akce 7 je zásadní následující princip:A. Z odnímání LTZ budou z principu vyloučeny všechny lesy s významem pro

ochranu přírody definované v rámci klíčová akce 7, opatření 7.2 (nedošlo zatím k dohodě). Výjimka v případě, že odnímání biomasy je v souladu s cíli ochrany přírody na daném území. Odnímání LTZ bylo následně mělo být prováděno v souladu s výsledky studie UHÚL (čj. 30692/ENV/2009; 2007/610/2009).

B. Odnímání LTZ bude prováděno na stanovištích s rizikem přijatelným podle principů popsaných v rámci studie ÚHÚL (čj. 30692/ENV/2009; 2007/610/2009).

C. Na stanovištích s rizikem podmíněně přijatelným by měly být vypracovány podrobnější studie, než bude povoleno odnímání LTZ.


77

Alternativa:Odnímání LTZ bude prováděno na stanovištích s rizikem podmíněně přijatelným podle principů popsaných v rámci studie ÚHÚL.

D. Z odnímání LTZ budou vyloučeny stanoviště s rizikem nepřijatelným podle principů popsaných v rámci studie ÚHÚL (čj. 30692/ENV/2009; 2007/610/2009).


78

7.11. „Omezit či zcela vyloučit výsadbu geograficky nepůvodních dřevin v kategorii lesů zvláštního určení, pokud jde o lesy potřebné pro zachování

biologické různorodosti. (S výjimkou genových základen uznaných pro geograficky nepůvodní dřeviny)“

1. Úvod, charakteristika tématu, současné věcné nesnáze a jejich

příčiny

Kategorizace lesůDle platného znění zákona 289/1995 sb. o lesích (oddíl druhý, § 6-9) jsou rozlišovány

následující kategorie lesa:

Lesy hospodářské – prioritní funkce je produkční (oddíl druhý, § 9)Lesy ochranné – lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích, vysokohorské lesy pod hranicí stromové vegetace a na exponovaných hřebenech, lesy v klečovém vegetačním stupni (oddíl druhý, § 7)Lesy zvláštního určení (oddíl druhý, § 8)Jsou lesy (odstavec 1), které nejsou ochrannými a nacházejí se: a) v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I.stupně, b) v ochranných pásmech zdrojů přírodních léčiv a stolních minerálních vod, c) na územích NP a NPR.

Dále lze zařadit lesy (odstavec 2), u kterých veřejný zájem a zlepšení a ochraně ŽP nebo jiný oprávněný zájem na plnění mimoprodukčních funkcí lesa je nadřazen funkcím produkčním. Jde o lesya) v prvních zónách CHKO a lesy v přírodních rezervacích a přírodních památkáchb) lázeňskéc) příměstské a další lesy se zvýšenou rekreační funkcíd) sloužící lesnickému výzkumu a lesnické výucee) se zvýšenou půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou nebo krajinotvornou funkcíf) potřebné pro zachování biologické různorodostig) v uznaných oborách a v samostatných bažantnicíchh) v nichž jiný důležitý veřejný zájem vyžaduje odlišný způsob hospodaření

O zařazení lesů do kategorie ochranných nebo zvláštního určení rozhoduje orgán státní správy lesní na návrh vlastníka nebo z vlastního podnětu. Na tyto lesy se vztahuje osvobození od daně z nemovitostí.

Z výše uvedeného vyplývá, že přímo ze zákona jsou do kategorie lesů zvláštního určení zařazeny lesy v NP a NPR, dále jimi mohou být lesy v I. zónách CHKO a v maloplošných ZCHÚ (PR a PP).

Lesy zvláštního určení potřebné pro zachování biologické různorodosti by potom měly zahrnovat zejména:

1. biocentra ÚSES5. ochranná pásma rezervací6. lesy zařazené do systému NATURA 2000


79

7. genové základny domácích druhů dřevin (s výjimkou GND)8. lesy v kategorii zvláštního určení odstavec 1) písmeno c) odstavec 2 a) a f)

K diskuzi je zařazení ostatních zón CHKO.

Stávající omezení:

Problematika geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů je v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen ZOPK) řešena v různých ustanoveních a dotýká se nejen zvláště chráněných území, ale i obecné ochrany přírody. Ten zakazuje povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin na území národních parků (§ 16), chráněných krajinných oblastí (§ 26), národních přírodních rezervací (§ 29) a přírodních rezervací (§ 34).

Výjimky z tohoto ustanovení může podle § 43 povolit příslušný orgán ochrany přírody.

Definice geograficky nepůvodních druhů je uvedena v § 5, odst. 4 zákona o ochraně přírody, kde se uvádí: „Záměrné rozšíření geograficky nepůvodního druhu rostliny či živočicha do krajiny je možné jen s povolením orgánu ochrany přírody, to neplatí pro nepůvodní druhy rostlin, pokud se hospodaří podle schváleného lesního hospodářského plánu nebo vlastníkem lesa převzaté lesní hospodářské osnovy. Geograficky nepůvodní druh rostliny nebo živočicha je druh, který není součástí přirozených společenstev určitého regionu.“

Ve schválených OPRL pro všechny přírodní lesní oblasti jsou zapracována stanoviska MŽP z hlediska geograficky nepůvodních druhů dřevin. Pokud PLO zasahuje do CHKO, je stanovisko MŽP dále rozpracováno pro území CHKO, obvykle diferencovaně podle zón ochrany přírody CHKO. Stanovisko v OPRL nenahrazuje výjimku z § 26 ZOPK, která je nutná při uplatňování geograficky nepůvodních druhů v CHKO. V LHP a LHO se plánování geograficky nepůvodních dřevin připouští jen na základě platné výjimky. Výjimky vydává příslušná správa CHKO. V přístupu správ CHKO jsou rozdíly většinou jen v míře, ve které připouštějí pěstování konkrétních druhů v III. (II.) zóně a výjimečně v tom, na které druhy dřevin uplatňují příslušné ustanovení zákona.

V definici geograficky nepůvodních druhů uvedené v ZOPK není pojem region blíže určen. Region lze vnímat z různých plošně odlišných úrovní, tedy např. část území ČR, území ČR, území Evropy. Lze předpokládat, že regionem nebylo myšleno území Evropy, neboť pak by v definici mohlo být nahrazeno jednoznačnějším slovem „Evropa“ nebo „kontinent“. Region tak lze chápat jako část území ČR.

Za záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů dřevin se nepovažuje výsadba okrasných dřevin na zahradách nebo v parcích v zastavěných částech obcí.

Pro potřeby regulace GND na území CHKO byl vydán Metodický lis Správy ochrany přírody /SOP/ (2005), ve kterém jsou GND členěny na:

1) Exotická dřevina je druh dřeviny, který v České republice není součástí přirozených společenstev, tzn. který by se v České republice za současného klimatu přirozeně nevyskytoval. Byl do ní introdukován, tj. člověkem přenesen z jiných zemí nebo jiných kontinentů.

2) Regionálně nepůvodní dřevina je druh dřeviny, který v daném regionu není součástí přirozených společenstev, tzn. který by se v daném regionu přirozeně nevyskytoval. V tomto


80

pojetí, a ve vztahu k přirozenému výskytu dřevin v ČR, regionu nejlépe odpovídá přírodní lesní oblast.

Exotické dřeviny a regionálně nepůvodní dřeviny odpovídají definici geograficky nepůvodních druhů ze zákona a na tyto dřeviny mohou být příslušná ustanovení aplikována.

Při hodnocení původnosti druhů na konkrétní lokalitě se dále používají termíny stanovištně nepůvodní dřevina a nepůvodní ekotyp dřeviny, které definici nepůvodních druhů ze zákona neodpovídají.

3) Stanovištně nepůvodní dřevina je druh dřeviny, který by se na daném typu stanoviště přirozeně nevyskytoval.

4) Nepůvodní ekotyp dřeviny je populace lišící se v dědičných vlastnostech od místně původních populací, přestože se jedná o druh, který se v dané oblasti přirozeně vyskytuje. Odlišnost dědičných vlastností je dána původem z jiné oblasti, ze značně odchylného klimatu nebo z výrazně jiného půdního prostředí.

Vzhledem k tomu, že používání exotických a geograficky nepůvodních dřevin může způsobit závažné změny přirozených ekosystémů CHKO, měly by správy CHKO při vydávání stanovisek v této problematice (podle zmíněného metodického listu) dodržovat následující doporučení: 1. Ve všech lesích chráněných krajinných oblastí nové druhy dřevin, které zde dosud nebyly v lesních porostech pěstovány, nezavádět.

2. U exotických a regionálně nepůvodních dřevin, které jsou v lesích konkrétní CHKO již zavedené, se postupuje diferencovaně podle toho, zda jde o dřeviny s invazním chováním nebo dřeviny neinvazní, a dále podle toho, zda: ohrožují existenci původních dřevin (zabraňují přirozené obnově původních druhů), ohrožují genofond původní dřeviny (kříží se s původními dřevinami a dávají plodné potomstvo), ohrožují jiné složky přírody (např. mění bylinné patro lesů), negativně ovlivňují krajinný ráz.

U dřevin, jejichž negativní vliv není dostatečně prozkoumán, se využívá princip předběžné opatrnosti.

K další diferenciaci dochází podle zón chráněné krajinné oblasti a přítomnosti MZCHÚ a jejich kategorií. Při stanovení maximálního přípustného podílu těchto dřevin se dále zohledňuje i tradice pěstování dřeviny v oblasti a její výsledky v různých podmínkách prostředí.

3. Exotické a regionálně nepůvodní druhy s invazním chovánímV 1. a 2. zónách CHKO tyto dřeviny (např. akát, borovici vejmutovku) preventivně

odstraňovat z porostů v rámci péče o kultury a při výchově a jejich porosty při obnově systematicky přeměňovat. V případě, že svou invazí ohrožují jiné složky přírody, rekonstruovat i mladé porosty (nejlépe před nástupem plodnosti). Při způsobu odstraňování vycházet z reprodukční strategie druhu (pařezová a kořenová výmladnost, zásoba semen v půdě apod.)

Ve 3. a 4. zónách CHKO přednostně zabránit invazi a dřeviny odstraňovat nebo redukovat při běžné výchově a obnově porostů.


81

4. Exotické a regionálně nepůvodní druhy bez invazního chováníV 1. a 2. zóně CHKO tyto druhy, pokud svou existencí akutně neohrožují dané

ekosystémy a výrazně negativně neovlivňují ráz krajiny, redukovat při výchově porostů a redukovat, případně odstraňovat při obnově porostů.

Ve 3. a 4. zónách CHKO možno tyto dřeviny, pokud svým zastoupením neohrožují jiné složky přírody, při výchově i obnově ponechat, zejména jedná-li se o dlouhodobě pěstované druhy.

Geograficky nepůvodní druhy dřevin v OPRL OPRL se zpracovávají pro PLO a problematika geograficky nepůvodních druhů lesních

dřevin je v nich vždy řešena. Podmínkou schválení OPRL je podle § 23 zákona o lesích závazné stanovisko ústředního orgánu státní správy ochrany přírody (Ministerstvo životního prostředí) z hlediska zavádění geograficky nepůvodních dřevin. OPRL jsou podkladem pro oblastně diferencované uplatňování státní lesnické politiky a rámcovým doporučením pro zpracování LHP a LHO. OPRL byly pro všechny PLO (celkem 41) schváleny v letech 1999 až 2001. Ve všech OPRL je závazné stanovisko MŽP zapracováno. Stanovisko MŽP je zpracováno jednotně s uplatněním těchto zásad:

1/ Maximální zastoupení geograficky nepůvodních dřevin, které může být v OPRL uvedeno v základních doporučeních zastoupených cílových hospodářských souborů, je ve stanovisku uvedeno diferencovaně formou přiložené tabulky. 2/ Při obnově porostů nebudou vytvářeny monokultury z geograficky nepůvodních druhů lesních dřevin.3/ Maximální podíl geograficky nepůvodních druhů lesních dřevin, uvedený v tabulce, nesmí spolu s hlavní hospodářskou jehličnatou dřevinou překročit 70% zastoupení v cílové druhové skladbě.4/ V porostech, ve kterých dochází k přirozenému zmlazování geograficky nepůvodních lesních dřevin, je třeba v cílové druhové skladbě obnovovaných porostů dodržet minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin, stanovený v příloze č. 3, vyhlášky č. 83/1996 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů.5/ Zavádění geograficky nepůvodních druhů lesních dřevin ve zvláště chráněných územích je zakázáno zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších změn a doplňků. Případné použití těchto dřevin podléhá udělení výjimky podle ustanovení § 43 tohoto zákona.6/ Ve vymezených a schválených územních systémech ekologické stability nebude zavádění geograficky nepůvodních druhů lesních dřevin navrhováno, pokud není stanoveno jinak v jejich podrobné dokumentaci.

V PLO, které zasahují do CHKO, je ve stanovisku MŽP dále zohledněno stanovisko příslušné správy CHKO obvykle formou tabulky maximálního zastoupení geograficky nepůvodních dřevin v CHKO diferencovaně podle zón CHKO. Uvedené tabulky ukazují rozdílný přístup správ CHKO ke geograficky nepůvodním dřevinám.

Ve stanoviscích MŽP k OPRL je kromě jehličnatých exotických dřevin uváděn obvykle jen modřín evropský, ostatní domácí druhy se vyskytují ojediněle.


82

Geograficky nepůvodní druhy dřevin v LHP a LHO OPRL je pro zpracování LHP a LHO výchozím podkladem. Uvedení maximálního

přípustného zastoupení geograficky nepůvodních dřevin v OPRL nenahrazuje výjimku ze zákazu podle § 26 zákona o ochraně přírody. Použití geograficky nepůvodních dřevin v LHP (LHO) v CHKO, a to jak v návrzích opatření v hospodářské knize, tak v textové části v rámcových směrnicích hospodaření, bez platné výjimky z § 26 může být důvodem k vydání nesouhlasného závazného stanoviska správy CHKO ke schválení LHP (LHO).- Obecné zásady pro udělení výjimky: vždy přesně uvést druhy, jejichž použití správa CHKO

připouští,- vždy provést diferenciaci podle zón CHKO,- pokud je třeba další diferenciace, použít cílové hospodářské soubory, ale ještě lépe

hospodářské soubory respektující současnou dřevinnou skladbu (rozdílné porostní typy).

Metodický pokyn dále obsahuje v přílohách seznamy:1. Exotické dřeviny používané v lesním hospodářství

Exotické dřeviny běžně používané v lesním hospodářství. Obvykle tvoří porosty nebo častou příměs, jejich pěstování je běžné ve více PLO.

Jehličnany:borovice vejmutovka (Pinus strobus)borovice černá (Pinus nigra)douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii)jedle obrovská (Abies grandis)smrk pichlavý (Picea pungens)Listnáče:trnovník akát (Robinia pseudacacia)dub červený (Quercus rubra)topol kanadský (Populus x canadensis)jírovec maďal (Aesculus hippocastanum)

Exotické dřeviny řídce používané v lesním hospodářství. Obvykle netvoří porosty a jejich pěstování je obvykle specifikem určitých PLO

Jehličnany:smrk černý (Picea mariana)smrk Engelmannův (Picea engelmannii)smrk omorika (Picea omorica)smrk sitka (Picea sitchensis)smrk sivý (Picea glauca)borovice banksovka (Pinus banksiana)borovice pokroucená (Pinus contorta)borovice balkánská (Pinus peuce)borovice limba (Pinus cembra)jedle kavkazská (Abies nordmanniana)jedle ojíněná (Abies concolor)modřín japonský (Larix leptolepis)douglaska sivá (Pseudotsuga glauca)


83

Listnáče:pajasan žláznatý (Ailanthus altissima)javor jasanolistý (Acer negundo)ořešák černý (Juglans nigra)kaštanovník jedlý (Castanea sativa)kříženci topolů (Populus sp.)

2. Regionálně nepůvodní domácí druhy používané v lesním hospodářství

Do regionálně nepůvodních domácích druhů dřevin lze zařadit pouze dřeviny, jejichž areál přirozeného rozšíření v ČR má regionální charakter nebo je úzce omezen vegetačními stupni.

Dřevina CHKO, kde lze zařadit mezi geograficky nepůvodní druhy

PLO, kde není součástí přirozených společenstev

Smrk ztepilý (Picea excelsa) Český kras, Litovelské Pomoraví, Pálava, Poodří

Polabí, Hornomoravský úval, Jihomoravské úvaly, Středomoravské Karpaty, Kelečská pahorkatina

Borovice blatka (Pinus rotundata)

všechny CHKO s výjimkou Slavkovského lesa, (Českého lesa), Šumavy, Třeboňska, Žďárských vrchů, Jeseníků

celá ČR s výjimkou Karlovarské vrchoviny, Českého lesa, Šumavy, Jihočeských pánví, Českomoravské vrchoviny, Hrubého Jeseníku

Borovice kleč (Pinus mugo) všechny CHKO s výjimkou Šumavy, Jizerských hor

celá ČR s výjimkou Šumavy, Jizerských hor, Krkonoš

Modřín evropský (Larix decidua)

všechny CHKO s výjimkou Jeseníků

celá ČR s výjimkou Nízkého Jeseníku

Dub šipák (Quercus pubescens) všechny CHKO s výjimkou Českého krasu, Českého středohoří, Moravského krasu, Pálavy

celá ČR s výjimkou Českého středohoří, Křivoklátska a Českého krasu, Polabí, Drahanské vrchoviny, Jihomoravských úvalů

Dub cer (Quercus cerris) všechny CHKO s výjimkou Pálavy, CHKO Moravský kras

celá ČR s výjimkou Jihomoravských úvalů

Olše zelená (Alnus alnobetula) všechny CHKO s výjimkou Šumavy, Třeboňska

celá ČR s výjimkou Šumavy, Novohradských hor, Předhůří Šumavy a Novohradských hor, Jihočeských pánví

Topol bílý (Populus alba) všechny CHKO s výjimkou Pálavy, Litovelského Pomoraví, Poodří

celá ČR s výjimkou Jihomoravských úvalů, Hornomoravského úvalu, Podbeskydské pahorkatiny

Jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia)

všechny CHKO s výjimkou Pálavy

celá ČR s výjimkou Jihomoravských úvalů

3. Doporučené maximální zastoupení geograficky nepůvodních dřevin podle zón CHKO a hospodářských souborů.


84

Zóna CHKO Geograficky nepůvodnídřevina

Cílové hospodářské soubory

01 13 21 23 25 29 27 31 35 41 43 45 47 51 53 55 57 59 71 73 75 77 79I. všechny druhy x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x xII. DG x x x + + x + x x x + + + x + + + x x x x x x

JDO x x x x x x + x x x x + + x x x x x x x x x xDBC x + + + + x + x x x x x x x x x x x x x x x xVJ x + x + x x x x x x x x x x x x x x x x x x xMD x 5 + 5 5 x 5 + 5 + 5 5 5 + 5 5 5 x + + + x x

III. DG x x + + + x + + + + 5 5 + + 5 5 + x x x x x xJDO x x + + + x 5 + + + + 5 5 x + + + x x x x x xDBC x 10 + 5 + x + x x x x x x x x x x x x x x x xVJ x 5 x 5 + x + x x x + x x x x x x x x x x x xMD + 10 5 10 10 x 10 5 10 5 10 10 10 5 10 10 5 x 5 5 5 x x

Vysvětlivky : x druh v cílových skladbách HS neuvádět

+ druh v cílových skladbách HS uvádět jen jako vtroušený

5 druh v cílových skladbách HS uvádět max. do 5 % zastoupení

10 druh v cílových skladbách HS uvádět max. do 10 % zastoupení

Diferenciace se dále provede podle aktuálních porostních typů. U porostních typů s dřevinnou skladbou blízkou přirozené se povolené zastoupení sníží.


Popis žádoucího stavu se zdůvodněním

Lesy zvláštního určení potřebné pro zachování biologické různorodosti jsou:

1. biocentra ÚSES2. ochranná pásma rezervací3. lesy zařazené do systému NATURA 20004. genové základny domácích druhů dřevin (s výjimkou GND)5. lesy v kategorii zvláštního určení odstavec 1) písmeno c) odstavec 2 a) a f)

V maloplošných ZCHÚ a jejich ochranných pásmech, v biocentrech ÚSES, v I. zónách NP a CHKO by měla být cílovým stavem naprostá absence exot. V EVL systému NATURA 2000 by minimálně nemělo růst zastoupení GND.

Návrh věcných cílů diferencovaně

Ve výše vymezených oblastech se jedná o dva okruhy problémů:1. omezení záměrného šíření GND2. snižování zastoupení stávajícího výskytu GND

Omezení šíření je dnes spolehlivě řešeno ZOPK v ZCHÚ, nikoliv však v biocentrech ÚSES.


85

Snižování zastoupení GND je součástí plánů péče o ZCHÚ, které však nejsou pro vlastníka závazné. Je nutno řešit systémem dotací, respektive náhradou újmy, stejně jako na ostatních zájmových typech území.

Stanovení kvantitativních ukazatelů s verifikátory, metodikou

V současné době je aplikován níže uvedený postup:

1) Využívání introdukovaných dřevin v lesích omezuje ZOPK. Ten zakazuje povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin na území národních parků (§ 16), chráněných krajinných oblastí (§ 26), národních přírodních rezervací (§ 29) a přírodních rezervací (§ 34).

2) Podle §61 zákona sb. o lesích zmíněné ustanovení neplatí pro nepůvodní druhy rostlin, pokud se hospodaří podle schváleného LHP nebo vlastníkem převzaté LHO.

3) Ve schválených OPRL pro všechny přírodní lesní oblasti jsou zapracována stanoviska MŽP z hlediska geograficky nepůvodních druhů dřevin. Pokud PLO zasahuje do CHKO, je stanovisko MŽP dále rozpracováno pro území CHKO, obvykle diferencovaně podle zón CHKO. Stanovisko v OPRL nenahrazuje výjimku ze zákona o ochraně přírody, která je nutná při uplatňování geograficky nepůvodních druhů v CHKO. V LHP a LHO se plánování geograficky nepůvodních dřevin připouští jen na základě platné výjimky. K vydání výjimky je zmocněna příslušná správa CHKO. V přístupu správ CHKO jsou rozdíly většinou jen v míře, ve které připouštějí pěstování konkrétních druhů v III. (II.) zóně a výjimečně v tom, na které druhy dřevin uplatňují příslušné ustanovení zákona.

4) Pro území CHKO používají správy CHKO Metodický list SOP (2005), který je však v definici GND v rozporu s komentářem k ZOP.

5) Pro území MZCHÚ jsou vypracovávány plány péče, které ovšem nejsou pro vlastníka závazné. Pro ochranná pásma MZCHÚ zatím spolehlivý obecně platný postup, jak zde hospodařit neexistuje.

6) Pro EVL systému NATURA 2000 platí Pravidla hospodaření pro typy přírodních stanovišť v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000 (Planeta 9/2006)

7) Pro porosty spadající do biocenter ÚSES z logiky věci vyplývá, že by neměly obsahovat žádné GND. Problematika opět není legislativně obecně dořešena. Prvky nemají vymezeny hranice, kromě nově realizovaných. Plošně jsou zakotveny pouze v územních plánech a v mapách generelů regionálního a nadregionálního ÚSES.


a. Analýza stavu na konkrétním lesním majetku (jak, kdy, kdo platí – při obnově LHP?)

b. Zapracování cílů do LHP, plány péče (jak, závaznost, sledování splnění?)c. Praktická realizace (evidence, pracovní postupy)

4. Přílohy:

ANONYMUS: Doporučené zásady používání nepůvodních dřevin v CHKO. Metodické listy Státní ochrany přírody. 2005.


86

BERAN, F. – ŠINDELÁŘ, J.: Perspektivy vybraných cizokrajných dřevin v lesním hospodářství České republiky, Praha, Lesnictví – Foresty 42, 8, 1996, s. 337 – 355.

BOZZANO M. – RUDANEM P. – ROTACH P. – KOSTELA J.: EUFORGEN Noble Hardwood Network, report of The 6th and 7th meeting (22-24 April 2004, Arezzo, Italy) EUFORGEN NH, EUR, 2006, 98 p.

HRIB, M. – ŠÁLEK, L.: Introdukované dřeviny v České republice a v Evropě. In.: ŠÁLEK, L., KYZLÍK, P., KUBÁTOVÁ I.: Pěstování nepůvodních dřevin. Sborník z konference ČLS, Kroměříž, 26. 6. 2008: 4-8.

HYNEK, V. – DORŇÁK, P: Zvláště chráněná území a používání nepůvodních dřevin. In: Nepůvodní dřeviny a invazní rostliny. Sborník přednášek z celostátního semináře konaného 24. 9. 2003 ve Žluticích. Ed. P. Moucha, Praha, ČLS 2003, s. 23 – 29.KLEINSCHMIT, J.: Prüfung von fremdlandischen Bauarten fur den forstlichen Anbau.

Moglichkeiten und probleme. Sborník. Gottingen 1993, s. 48 – 55.

KOL.:Pravidla hospodaření pro typy přírodních stanovišť v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000 (Planeta 9/2006)

KŘIVÁNEK, M.: Současné poznatky o chování invazních druhů vyšších rostlin a prognóza pro lesní hospodářství. In: Nepůvodní dřeviny a invazní rostliny. Sborník přednášek z celostátního semináře konaného 24. 9. 2003 ve Žluticích. Ed. P.Moucha. Praha, ČLS 2003, s. 30 – 38.

KŘIVÁNEK, M., SÁDLO, J. & BÍMOVÁ, K.: Odstraňování invazních druhů rostlin. In.: HÁKOVÁ, A. (ed.): Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy NATURA 2000. Planeta XII/8, MŽP ČR Praha, pp. 23-27, 127-131.

MIKO a kol. 2005: Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. Nakladatelství C. H. Beck, Praha.

MOUCHA, P.: Jak je to s nepůvodními druhy dřevin ve velkoplošných chráněných územích. In: Nepůvodní dřeviny a invazní rostliny. Sborník přednášek z celostátního semináře konaného 24. 9. 2003 ve Žluticích. Ed. P. Moucha. Praha, ČLS 2003, s. 4 – 6.

MOUCHA, P. (ed.): Nepůvodní dřeviny a invazní rostliny v lesích České republiky., Sborník přednášek z celostátního semináře ve Žluticích 24. 9. 2003, 104 stran, ČLS, Praha, 2003.

MZe ČR: Hospodářská doporučení podle hospodářských souborů a podsouborů. Rozpracování příloh č. 2, 3, a 4 Vyhl. č. 83/1996 Sb. Příloha časopisu Lesnická práce 1/97, 1997, 48 s.

MZe ČR: Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky 2006.

NEUHÖFEROVÁ, P.(ed.): Introdukované dřeviny a jejich produkční a ekologický význam. Sborník referátů z konference 10-11. 11. 2004 v Kostelci nad Černými Lesy, ČZU v Praze, 2004. ISBN 80-213-1234-3.

OTTO, H. J.: Fremdlandische Baumarten in der Waldbaumplanung. Forst u. Holz., 1993, s. 454 – 456.

PLESNÍK, J.: Invazní vetřelecké druhy a jejich vliv na biologickou rozmanitost: úvod do problematiky. In: Nepůvodní dřeviny a invazní rostliny. Sborník přednášek z celostátního semináře konaného 24. 9. 2003 ve Žluticích. Ed. P.Moucha. Praha, ČLS 2003, s. 7 – 22.


87

POLÁČEK, P.(ed): Ministerská konference o ochraně lesů v Evropě. Helsinky, červen 1993. Sborník přijatých dokumentů. Praha, MZe ČR 1993, 33s.-

PYŠEK, P. – SÁDLO, J. – MANDÁK, B.: Catalogue of Alien Plants of the Czech Republic. Preslia, 2002, 74: 97-186.

PYŠEK, P. – TICHÝ, L.: Rostlinné invaze. Rezekvítek, Brno, 2001, 40 str. ISBN: 80-902954-4-4.

SVOBODA, A. M.: Introdukce okrasných jehličnatých dřevin. 1. vydání, Praha, Academia, Studie ČSAV, č. 5., 1976, 122 s.

SVOBODA, A. M.: Introdukce okrasných listnatých dřevin. 1. vydání, Praha, Academia, Studie ČSAV,č. 12., 1981, 175 s.

ŠÁLEK, L., KYZLÍK, P., KUBÁTOVÁ I.: Pěstování nepůvodních dřevin. Sborník z konference ČLS, Kroměříž, 26. 6. 2008. ISBN 978-80-02-02038-7.

ŠINDELÁŘ, J.: Možnosti optimalizace druhové skladby lesů ČR. Závěrečná zpráva. Jíloviště Strnady, VÚLHM 1994, 82 s.

ŠINDELÁŘ, J. – FRÝDL, J.: Možnosti integrace opatření v oboru genetiky, šlechtění a introdukce dřevin do systému přírodě blízkého lesního hospodářství. In: Možnosti a efekty přírodě blízkého hospodářství. Sborník semináře v Kosteleci nad Černými lesy. Ed: J. Karas. Praha, ČZU LF 2003, s. 33 – 35.

ÚHÚL: Možnosti uplatnění introdukovaných dřevin v lesích České republiky. Brandýs nad Labem, ÚHÚL 1994, 14 s.

VIDAKOVIČ, M.: Conifers, morphology and variation. Grafički závod Hrvatske, 1991, 754 p. ISBN 86-399-0279-8.


88

7.12 „Navrhnout a implementovat opatření proti šíření invazních druhů rostlin v lesích a v případě zvláště chráněných území i dalších zavlečených druhů“ (projednáno v KR dne 20. 5. 2010, přijato bez připomínek)


1.1 Rozbor pojmu „invazní druh rostliny“ (IDR) a „další zavlečený druh“

Zahraniční ani česká odborná literatura nemá ustálené pojmosloví týkající se problematiky šíření druhů. Návrh české terminologie je částečně obsažen např. v publikaci „Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky“. Některé pojmy se staly v posledních 2 desetiletích součástí právních předpisů ČR (viz dále).

Dle § 5 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, je „geograficky nepůvodním druhem rostliny nebo živočicha druh, který není součástí přirozených společenstev určitého regionu.“ (Rostlinou se dle § 3 odst. 1 písm. c) téhož zákona rozumí rovněž houby.) Záměrné rozšíření geograficky nepůvodních druhů je možné jen s povolením orgánu ochrany přírody; na celém území národních parků (§ 16 odst. 1 písm. h), chráněných krajinných oblastí (§ 26 odst. 1 písm. d), národních přírodních rezervací (§ 29 písm. e) a přírodních rezervací (§ 34 odst. 1 písm. d) je záměrné rozšiřování (zavádění) těchto druhů zakázáno.

V praxi jsou citovaná ustanovení využívána nedůsledně (např. není žádáno o povolení záměrného rozšiřování geograficky nepůvodních druhů v intravilánech a na zemědělských pozemcích, pokud jde o pěstování zemědělských plodin, byť tato povinnost plyne ze zákona.)

Zákon č. 26/2004 Sb. o rostlinolékařské péči, ve znění pozdějších předpisů, invazním škodlivým organismem rozumí „škodlivý organismus v určitém území nepůvodní, který je po zavlečení a usídlení schopen v tomto území nepříznivě ovlivňovat rostliny nebo životní prostředí včetně jeho biologické různorodosti.“ Mezi invazní škodlivé organismy, jejichž výskyt podléhá monitoringu a průzkumu podle § 10 odst. 1 tohoto zákona, náleží dle přílohy č. 8 k vyhlášce MZe č. 15/2008 Sb. bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum).

Expanzivní druh v právních předpisech definován není. Lze jej definovat jako původní (domácí) druh, který se v důsledku změny životních podmínek šíří, přičemž vytlačuje jiné původní (domácí) druhy.

Zavlečený druh rovněž není přímo definován. Z aplikace pojmu však vyplývá, že se nejedná o záměrně rozšiřovaný druh. Zavlečenými druhy jsou například původci nemocí a škůdci; problematika je řešena v rámci fytosanitárních opatření na úrovni státu.

Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, stanoví v § 14 odst. 1 písm. f) oprávnění pro mysliveckou stráž „usmrcovat mývala severního, psíka mývalovitého, norka amerického nebo nutrii říční a další vyhláškou stanovené zavlečené druhy živočichů v přírodě nežádoucí“. (Žádný prováděcí předpis však dosud další zavlečené druhy nestanoví).


89

Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů, stanoví vlastníkovi lesa povinnost bránit vývoji, šíření a přemnožení škodlivých organismů /§ 32 odst. 1 písm. a) a b)/. Invazní druhy bylin nejsou považovány za škodlivé organismy, pokud nejsou důvodem pro ztíženou obnovu a pěstování lesa.

Invazní druhy mohou náležet prakticky do jakékoliv skupiny organismů. Negativní vliv invazních druhů (obecně) se projevuje například:

- konkurencí domácím druhům (prostor, potrava, další zdroje) či jejich predací,- změnou podmínek stanoviště- šířením patogenů,- křížením s domácími druhy, s rizikem genetické eroze původních druhů- ohrožováním zdraví hospodářských zvířat či člověka.

Lesní dřeviny nejsou považovány ani za škodlivé organismy, ani za invazní či zavlečené druhy. Vzhledem k tomu se téma KA 7_12 na lesní dřeviny nevztahuje. Problematikou geograficky nepůvodních druhů dřevin (včetně druhů, které se projevují nebo mohou projevovat invazně, se zabývá Opatření 7.6 a 7.11. Také Křivánek&Pyšek (2008) konstatují, že analýzy neukázaly žádné usnadnění invazního procesu pěstováním nepůvodních stromů v lesích.

1.2 Historie a důvody šíření IDR na našem území, jejich dnešní rozšíření, možnost zdomácnění (na vhodném příkladu)

Šíření druhů za přispění člověka, do oblastí, kde se dříve nevyskytovaly, je v současnosti jedním z nejvýznamnějších faktorů, jimiž člověk ovlivňuje životní prostředí. Dle odborných odhadů celých 98 % spotřeby potravin (obiloviny, brambory) a zároveň vysoké procento spotřeby dalších recentních zdrojů organického původu pochází z organismů rostoucích či žijících mimo svůj původní areál. Současně pak fragmentace bioty Země v důsledku její kolonizace člověkem vedla i k vyhubení řady druhů, případně k jejich vymizení z části původního areálu či zamezení samovolného šíření mimo tento areál. Poslední případ se může týkat např. modřínu opadavého (Larix decidua) na území ČR.

Příkladem invazního druhu ze skupiny nižších hub, s významným dopadem na porosty olší, a to zejména po povodni 2002, je plíseň olšová (Phytophthora alni), která je aktuálně předmětem výzkumu VÚKOZ, v.v.i.

Mezi vyššími houbami nejsou v současnosti známy druhy, jejichž invaze do lesních ekosystémů u nás by měla prokázaný negativní vliv na jiné organismy (nedostatek informací?). Příkladem invazního druhu houby vázaného na lesní ekosystémy je květnatec Archerův (Clathrus archeri), původem z Australské biogeografické oblasti.

V řadě zemí světa je známa jako významný faktor omezující obnovu borových lesů (působící padání semenáčků borovice) i u nás sporadicky se vyskytující houba kořenitka nadmutá (Rhizina undulata). Její masivní výskyt v zahraničí souvisí s rozsáhlými lesními požáry. V případě oteplení klimatu se zvýšením četnosti požárů lze i u nás očekávat expanzi tohoto druhu spojenou s výše popsanými důsledky.

V rámci vyšších rostlin jsou nepůvodní druhy členěny na archeofyty (druhy, které se k nám dostaly přibližně do roku 1500 /resp. do objevení Ameriky v roce 1492/) a neofyty (druhy vnesené nebo zavlečené po tomto datu). Mezi druhy s největším vlivem na lesní ekosystémy


90

lze v současnosti považovat bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum), křídlatky (Reynoutria spp.), netýkavku malokvětou (Impatiens parviflora) a netýkavku žláznatou (I. glandulosa), slunečnici topinambur (Helianthemum tuberosum), celíky (Solidago canadensis, S. gigantea), severoamerické druhy rodu Aster a další.

Bolševník velkolepý byl do Evropy zavlečen z Kavkazu a přilehlých oblastí jako okrasná rostlina. První spolehlivá informace o jeho introdukci do Evropy pochází z roku 1817 z londýnské botanické zahrady Kew Gardens. Po deseti letech se již objevují zprávy o planě rostoucích populacích v hrabství Cambridgeshire. Nato začala samovolná i lidmi zapříčiněná invaze bolševníku velkolepého do celé Evropy. V ČR pravděpodobně nechal vysadit první bolševníky kníže Metternich, jemuž měl darovat semena bolševníku car Alexandr I. během Vídeňského kongresu v roce 1815.

V roce 1907 byl zaznamenán výskyt na severovýchodní Moravě. Rozšíření zpočátku hodně napomáhal fakt, že byl považován za nenáročnou a neškodnou okrasnou květinu. Módní vlna jeho pěstování začala opadat v polovině 20. století, kdy se začaly v západní literatuře objevovat první varovné zprávy o potížích, které vyvolává. Avšak ještě v 80. letech 20. století, kdy už bylo známo, o jak nebezpečnou rostlinu jde, byla uváděna v některých zahrádkářských publikacích jako nenáročná okrasná rostlina, bez jakýchkoliv varování či upozornění na rizika.

1.3 Způsoby šíření IDR a možnosti omezování tohoto šíření

Většina invazních druhů u nás náleží mezi neofyty. Rozšířily se převážně únikem z parků a zahrad, kde byly pěstovány pro okrasné účely (53,3 % úmyslně introdukovaných druhů rostlin, Pyšek et al. 2002).

Řada invazních či potenciálně invazních druhů osidluje zejména opuštěné zahrady, rumiště, železniční a silniční náspy, případně též biopásy kolem polí, nově vysázené biokoridory, odkud pronikají nebo mohou pronikat i do okrajů sousedních lesů, břehových porostů vodních toků apod.

Výskyt některých druhů je vázán převážně na údolní nivy vodních toků. Zde za jim příhodných podmínek tvoří souvislé porosty, v nichž nejsou schopny přežít další domácí byliny ani semenáčky či sazenice dřevin (křídlatky, netýkavka žláznatá). Omezují přístupnost postižených území, mohou vést ke zvýšené erozi břehů v zimním období. Jiné druhy mohou mimo jiné hrozit zdraví osob při náhodném kontaktu (bolševník velkolepý /Heracleum mantegazzianum/, kolotočník ozdobný /Telekia speciosa/, škumpa ocetná /Rhus typhina/).

Jedním z mála invazních druhů, které se šíří i do lesních porostů s přirozenou vegetací mimo údolní nivy, je netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora). Dalšími, dosud opomíjenými invazními druhy, šířícími se mimo údolní nivy, jsou náprstník červený (Digitalis purpurea) či lupiny (Lupinus spp.) využívané ke zvýšení úživnosti honiteb pro zvěř.

Vedle výše uvedených nejznámějších invazních druhů lze u nás očekávat např. invazi netvařce křovitého (Amorpha fruticosa), stejně jako je tomu na Balkánském poloostrově, kde tento druh místy zcela obsazuje spodní patro lesních porostů a zamezuje jakékoliv obnově lesních dřevin. Tento keř se u nás těší značné oblibě z řady důvodů. Byl a je využíván ke zpevnění svahů podél dálnic a silnic, vysazován jako nektarodárná rostlina a současně jako rostlina obohacující půdu o živiny (dusík). V zahraničí byl dále využíván jako zdroj barviva (nepravý indigovník). Dalšími potenciálně významnými invazními druhy pronikajícími do


91

okrajů lesních porostů se mohou stát hlodáš evropský (Ulex europaeus) a mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium).

Problematika invazních druhů rostlin ve vztahu k lesním ekosystémům není samostatně řešitelná pouze na úseku lesa a lesního hospodářství. Invaze z okolní krajiny, ať již dnes (u nás či v zahraničí) známých invazních druhů, tak případně druhů dalších, je nutné očekávat nadále. Vzhledem k tomu je nezbytné v rámci aplikace principu předběžné opatrnosti řádně uplatňovat stávající znění zákona o ochraně přírody týkající se geograficky nepůvodních druhů, a to i v zemědělských kulturách a v intravilánech. Ustanovení § 5 odst. 4 ZOPK se týká celého území státu (mimo ZCHÚ s přísnějším režimem) bez výjimky.

Přehled nebezpečných invazních druhů u nás (i ve vazbě na lesní ekosystémy) je obsažen např. v Příloze č. 1 Zásad péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. (Materiál nebyl oponován mimo resort životního prostředí.)

1.4 Invazní versus přirozené šíření změnou klimatu

V souvislosti se změnou klimatu zřejmě docházelo a dále bude docházet k přirozenému šíření druhů bez přímé součinnosti člověka. V současné době je tento způsob šíření znám a předpokládán např. u pavouků křižáka pruhovaného (Argiope bruennichi) a zápřednice jedovaté (Cheiracanthium punctorium). Vliv těchto druhů na biodiverzitu u nás není dosud popsán. Jedná se však o druhy, které nejsou primárně vázány na lesní prostředí.

Diskuse o samovolném šíření či nechtěných transferech dopravou v zemích EU se vedou v případě teplomilné snovačky jedovaté (Latrodectus mactans) s dnes známým výskytem v Dánsku a Švédsku.

1.5 Možnosti a rizika využití IDR pro výrobu biomasy

Využití lesních pozemků pro pěstování invazních druhů bylin jako energetických plodin není ze zákona možné. V případě záměru pěstování energetických plodin na zemědělských pozemcích je nutné povolení orgánu ochrany přírody dle ustanovení § 5 odst. 4 ZOPK.

Vyhláška MŽP č. 482/2005 Sb., o stanovení druhů, způsobů využití a parametrů biomasy při podpoře výroby elektřiny z biomasy, stanoví v příloze č. 2 „seznam invazních a expanzivních druhů vyšších rostlin, které narušují funkci ekosystémů a mohou způsobovat hospodářské škody“ (k dispozici na portálu Ministerstva vnitra).

Tyto rostliny a rostlinná hmota z nich nejsou druhem biomasy, který je předmětem podpory. Předmětem podpory je pouze elektřina vyrobená z rostlinné hmoty vzniklé odstraněním těchto rostlin z jejich stávajících stanovišť z důvodu škodlivosti.

1.6 Další zavlečené druhy

Potenciálním problémem ze strany „dalších zavlečených druhů“ ve vztahu k lesům může být další šíření veverky popelavé (Sciurus carolinensis), původem ze Severní Ameriky, napříč Evropou. Kromě semen a plodů lesních stromů oloupává i kůru z větví a okusuje mladé výhonky, takže může působit v porostech velké škody.


92

Ze skupiny hmyzu se může jednat o celou řadu druhů, které mohou v případě zavlečení působit rozsáhlé škody. Náleží mezi ně např. tesařík Anoplophora glabripennis, zavlečený ze své domoviny v jihovýchodní Asii do řady zemí, mimo jiné do Rakouska (2001), Polska (2003), Francie (2003) a Německa (2004) v dřevěných obalových materiálech. Tento druh působí v řadě zemí významné škody likvidací řady druhů listnatých dřevin.

V posledních letech došlo plošně na celém území ČR k rozšíření plže plzáka španělského (Arion lusitanicus). Na Slovensku byl v loňském roce poprvé volně v přírodě nalezen původem africký invazní plž achatina žravá (Achatina fulica). Účinné zamezení šíření těchto a podobných druhů pouze do ZCHÚ je neproveditelné.

1.7 Existující limity vyplývající z mezinárodních úmluv, jimiž je Česká republika vázána

Dle čl. 10 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, v platném znění: „Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“

Mezinárodní úmluvy v oblasti životního prostředí jsou v ČR garantovány Ministerstvem životního prostředí, Odborem mezinárodní ochrany biodiverzity a Odborem globálních vztahů. Každá úmluva má kontaktní osobu, v některých případech i vědecké orgány, výbory a informační systémy.

Problematikou invazních druhů se zabývá zejména Úmluva o biologické rozmanitosti (Rio de Janeiro, 1992). Na území ČR je rozpracována do Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky, schválené usnesením vlády ČR č. 620 ze dne 25. 5. 2005. Svým obsahem kopíruje Strategii ochrany biologické rozmanitosti EU. Invazní druhy jsou předmětem Strategického tématu II. Celý text strategie - viz http://www.bioinstitut.cz/documents/Strategie-CR_biodiverzita.pdf

Dne 1. května 2004 vstoupila Česká republika do Evropské unie. Od tohoto data nabyl účinnosti zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy). Tento předpis nahradil zákon č. 16/1997 Sb. Současně nabyla platnosti vyhláška č. 227/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 100/2004 Sb. Vyhláška mj. stanovuje druhy z přílohy A, které jsou vyňaty z povinné registrace (příloha č. 3) a naopak stanovuje druhy, na které se povinnost registrace vztahuje (příloha č. 4).

Druhy z příloh CITES I – III jsou podle nařízení ES členěny do příloh A – D

Příloha A – druhy přímo ohrožené vyhubením a druhy, které se přirozeně vyskytují ve volné přírodě EU a jsou chráněny zákony členských států EU nebo legislativou ES na ochranu přírody. Ne všechny musejí být chráněny úmluvou CITES (zahrnuje např. všechny druhy evropských dravců a sov). Příloha A je tedy obsáhlejší než příloha CITES I.

Příloha B – zahrnuje většinu druhů z přílohy CITES II, některé druhy z přílohy CITES III, ale i druhy, které nejsou chráněny úmluvou CITES a jejichž dovoz do EU je pozastaven, neboť jako


93

http://www.bioinstitut.cz/documents/Strategie-CR_biodiverzita.pdf


nepůvodní invazní druhy představují hrozbu pro evropskou přírodu - např. želva nádherná (Trachemys scripta elegans) a skokan volský (Rana catesbeiana).

Limity vyplývající z mezinárodních úmluv jsou zohledněny v platném znění ZOPK.


2.1 Popis žádoucího stavu

Stabilní, odolné (ve smyslu rezistence i rezilience), druhově, věkově a prostorově pestré lesní porosty, prosté výskytu invazních a dalších zavlečených druhů, plnící v maximální možné míře další funkce v krajině a přinášející svým vlastníkům maximální možný ekonomický prospěch.

2.2 Návrh věcných cílů

Shromáždit dostupné prověřené metodiky boje proti IDR.Dle potřeby zpracovat metodiku boje proti vybraným dalším zavlečeným druhům

s nežádoucím vlivem na lesní ekosystémy (zahrnující prevenci, likvidaci, monitoring).Navrhnout legislativní nástroje na potlačení IDR a případně dalších zavlečených druhů

s nežádoucím vlivem na lesní ekosystémy.Navrhnout finanční mechanismy pro podporu omezování IDR (dotace EU 2014-2019).Navrhnout a realizovat osvětovou kampaň.

2.3 Stanovení kvantitativních ukazatelů

V první etapě:- Eliminovat výskyt IDR a dalších zavlečených druhů v maloplošných ZCHÚ, 1. zónách

NP a CHKO.- Přijmout preventivní opatření směřující proti zavlečení nových invazních druhů rostlin.

V další etapě eliminovat výskyt IDR v lesích obecně.


3.1 Popis „the best practice“ v zacházení s IDR

Problematiku je nutno řešit celoplošně, na úrovni státu, případně alespoň na úrovni regionů, nikoliv pouze izolovaně na lesních pozemcích.

Návrh opatření proti šíření invazních druhů bylin a keřů:- zavedení systému včasné výměny informací o nebezpečném invazním (příp.

expanzivním) druhu v rámci EU,- vypracování a prosazení preventivních opatření (např. vyloučení výsadby vybraných

druhů podél dálnic a silnic (ŘSD, KÚ),


94

- informování veřejnosti o škodlivosti vybraných druhů a doporučeném omezení jejich využívání,

- zavedení preventivních opatření k eliminaci výskytu vybraných druhů v rámci investičních akcí (v případě zavlečení povinnost jejich eliminace v rámci záruční doby),

- celoplošné zmapování výskytu vybraných invazních druhů v ČR (v lesích i mimo les),- vyhodnocení naléhavosti a stanovení postupu prací (např. v lesích přednostně v místech

počínajícího /náhodného/ výskytu, tj. dříve než dojde k rozšíření na větší ploše; podél toků odshora dolů),

- zajištění koordinace opatření na všech dotčených pozemcích (spolupráce všech dotčených vlastníků),

- realizace opatření dle ověřené metodiky pro daný druh.

3.2 Metodika boje proti IDR

Nejefektivnějším prokázaným způsobem potlačování výskytu většiny invazních rostlin (bylin a keřů) je použití vhodného herbicidu. U druhů zimujících v podzemních orgánech se jako účinný jeví chemický zásah v době ukládání živin do nich, tj. pozdní léto až podzim. (U netýkavek je udávána možnost jejich vytrhávání.)

Úplné potlačení je však obvykle díky zásobě semen či přežívajících oddenků (dle druhu) v půdě záležitostí dlouhodobější. Proto je nutné po provedení zásahu zajišťovat následný monitoring a opakovaný zásah v případě nutnosti. Současně (následně) je nutné zajištění podpory osídlení ošetřené plochy vhodnými domácími druhy.

Problematiku je nutno řešit celoplošně, na úrovni státu, případně alespoň na úrovni regionů, nikoliv pouze izolovaně na lesních pozemcích.

Podrobnější informace týkající se likvidace či potlačování jednotlivých invazních druhů jsou uvedeny rovněž v Zásadách péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000, zejména v kap. 1. 7 a v příloze č. 1) – viz http://www.nature.cz/publik_syst2/files08/zasady_pece_nelseni_biotopy.pdf

3.3 Předpisy zabývající se problematikou IDR

Předpisy zabývající se problematikou IDR jsou uvedeny v kap. 1.1. Preventivní opatření proti jejich šíření obsahuje ZOPK. Neexistuje žádný právní postih pro nedbalostní zavlečení invazních druhů.

4. Přílohy

Na úrovni EU byly realizovány 2 programy sledující nepůvodní a invazní organismy, na nichž se podíleli pracovníci BÚ AV ČR, Oddělení ekologie invazí:

- ALARM /Assessing LArge scale environmental Risks for biodiversity with tested Methods; (2004-2008)/ http://www.alarmproject.net

- DAISIE /Delivering Alien Invasive Species Inventories for Europe; (2005-2008)/ http://www.europe-aliens.org


95

http://www.europe-aliens.org/

http://www.alarmproject.net/

http://www.nature.cz/publik_syst2/files08/zasady_pece_nelseni_biotopy.pdf

Řešení problematiky v rámci EU dosud nedospělo k zavedení systému včasné výměny informací o nebezpečném invazním (expanzivním) druhu. Úroveň řešení na území ČR je ve srovnání s jinými zeměmi EU jak z hlediska odborného, tak legislativního na předním místě.Použitá literatura:

1. Brožová J. a kol. (2005): Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky. MŽP, Praha. (ISBN 80-7212-380-7). (http://www.bioinstitut.cz/documents/Strategie-CR_biodiverzita.pdf)

2. Chytrý M., Kučera T., Kočí M. (ed.): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 2001. (ISBN 80-86064-55-7).

3. Háková A., Klaudisová A., Sádlo J. (eds.) 2004: Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. PLANETA XII, 3/2004. (http://www.nature.cz/publik_syst2/files08/zasady_pece_nelseni_biotopy.pdf)

4. Kol. (2006): Pravidla hospodaření pro typy lesních přírodních stanovišť v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000. PLANETA XVI, 9/2006. (http://www.nature.cz/publik_syst2/files08/pravidla_hospodareni_lesy.pdf)

5. Kubát K. a kol. (2002): Klíč ke květeně České republiky. 928 stran, Academia, Praha, ISBN: 80-200-0836-5.

6. Mlíkovský J., Stýblo P. (2006): Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky, ČSOP,Praha.

7. Morávek F. a kol. (1999). Program 2000 – zajištění cílů veřejného zájmu u LČR, LČR, Hradec Králové.

8. Moucha P. (ed.): Nepůvodní dřeviny a invazní rostliny v lesích České republiky., Sborník přednášek z celostátního semináře ve Žluticích 24. 9. 2003, 104 stran, ČLS, Praha, 2003.

9. http://www.biolib.cz 10. http://cs.wikipedia.org/wiki/Bolševník 11. http://www.ibot.cas.cz/invasions/projects_cz.htm

Database of Alien Woody species with special regard to alien Invasive woody Species in the Czech Republic


96

http://www.ibot.cas.cz/invasions/projects_cz.htm

http://cs.wikipedia.org/wiki/Bol%C5%A1evn%C3%ADk

http://www.biolib.cz/

http://www.nature.cz/publik_syst2/files08/pravidla_hospodareni_lesy.pdf

http://www.nature.cz/publik_syst2/files08/zasady_pece_nelseni_biotopy.pdf



Documents

Informace z jednání - NLPII - · Web viewJednání ES KA7 se vcelku pravidelně účastnili zástupci MŽP: Ing. Tomáš Staněk a Ing. Norbert Buchta (MŽP). Závěry a doporučení