Ing. Jana Bohuňovská - diplomová práce

ÚVOD

Veřejný sektor ekonomiky je ta část národního hospodářství, která:

zabezpečuje veřejné statky pro obyvatele mimo trh na neziskovém principu

o jejíž produkci (tj. produkci veřejných statků) se nerozhoduje na trhu, ale tzv.

veřejnou volbou

je financována z prostředků soustředěných v rozpočtové soustavě (soustava

veřejných rozpočtů)

je řízená veřejnou správou (státní správou a územní samosprávou)

podléhá veřejné kontrole ze strany občanů

Tím se liší veřejný sektor ekonomiky od tržního. Charakteristické rysy veřejného sektoru

popsány výše. Hlavní charakteristikou tržního sektoru ekonomiky je orientace na zisk.

Pojem veřejné finance označuje peněžní vztahy vznikající v souvislosti s tvorbou,

rozdělováním a užitím peněžních fondů spojených s činností veřejných institucí. Jedním ze

subjektů je vždy stát (město, obec).

Dle P. A. Samuelsona, veřejný statek je statek, který má další vlastnosti:

nedělitelnost spotřeby (kvantitativní ani kvalitativní), nesoutěživost spotřebitele

nevyloučitelnost ze spotřeby

nulové mezní náklady na spotřebu každého dalšího spotřebitele

Généreux určuje pojem veřejný statek jako statek, který může být užíván současně více

uživateli, aniž spotřeba jednoho snižuje spotřebu druhých.

Dle ministerstva financí ČR státní dluh České republiky ke čtvrtému čtvrtletí roku 2009

dosáhl 1 167.7 mld. Kč. Celkový státní dluh je z 80% tvořen domácím dluhem, necelých

20% připadá na dluh zahraniční. Domácí dluh je z 90% tvořen střednědobými a

dlouhodobými dluhopisy. Tyto dluhopisy tvoří přibližně 74% celého státního dluhu.

Půjčky EIB tvoří necelých 5% financování státního dluhu.

Tabulka: Vývoj státního dluhu v roce 2009, zdroj: MF ČR

k 31.3.2009 k 30.6.2009 k 30.9.2009Státní dluh celkem 1 000,5 mld. Kč 1 137,3 mld. Kč 1 167,7 mld. Kč

Dle vyhodnocení plněni Maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické

sladěnosti ČR s Eurozónou: "Kriterium udržitelnosti veřejných financí ČR v současnosti

neplní, a při současném nastavení fiskální politiky a očekávaném makroekonomickém

vývoji ani ve střednědobém horizontu pravděpodobně plnit nebude. Za současných

podmínek je velmi nepravděpodobné, že ČR bude ve střednědobém horizontu schopna

plnit všechna Maastrichtská konvergenční kriteria. Zásadní bariérou pro vstup do měnové

unie přitom bude vyšší než 3% deficit sektoru vládních institucí. Stejně tak je nejisté

udržení a potřebné další zvyšování dosaženého stupně sladěnosti české ekonomiky

s eurozónou v nejbližších letech." (společný dokument Ministerstva financí ČR a České

národní banky schválený vládou České republiky na jejím zasedáni dne 21. prosince 2009).

Tabulka 2.2: Saldo sektoru vládních institucí

(metodika ESA 1995, v % HDP)

2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012Hodnota kritéria

-3,0 -3,0 -3,0 -3,0 -3,0 -3,0 -3,0

Česká republika -2,6 -0,7 -2,0 -6,6 -5,3 -5,6 -5,5Zdroj: ČSÚ, Notifikace vládního deficitu a vládního dluhu (říjen 2009), Fiskální výhled MF ČR.

Kromě rozporu s podmínkami pro vstup do eurozóny, značný růst státního dluhu vede

k nárůstu znepokojení, potřeb státu a související snížení průměrné životní úrovně.

Ve stávajících podmínkách je proto nutné co nejefektnějším způsobem dělit a směrovat

využití veřejných výdajů státu.

Cílem této diplomové práce je navrhnout varianty ekonomického zefektivnění veřejných

výdajů v části veřejných zakázek a výběr nejvhodnější varianty.

V teoretické části diplomové práce bude pozorován termín veřejného výdaje a odlišení

veřejného sektoru od soukromého hospodářství. Dále bude určen pojem veřejné zakázky a

bude popsán současný stav a vliv veřejných výdajů na veřejné zakázky v České republice.

Bude provedena analýza současného stavu v oblasti veřejných výdajů České republiky a

určen problém ekonomické efektivity veřejných zakázek.

V praktické části této diplomové práce budou navrženy varianty ekonomického

zefektivnění v oblasti veřejných zakázek v České republice. Takže bude popsán současný

stav legislativy v oblasti veřejných zakázek v Evropské unii. Dále budou také určena

kriteria pro hodnocení jednotlivých variant. Pomocí komplexního hodnocení jednotlivých

variant bude určena nejvhodnější varianta.

V části diskuze se pokusím vyjádřit základní podmínky pro realizaci vybrané varianty.

1. TEORETICKÁ ČÁST

1.1. VEŘEJNÝ SEKTOR EKONOMIKY.

1.1.1. POJEM VEŘEJNÝ VÝDAJ.

Veřejné výdaje jsou vztahy rozdělení a užití veřejných rozpočtů a účelových

mimorozpočtových fondů v rozpočtové soustavě.

Z finančního pohledu můžeme určit pojem veřejné výdaje jako tok finančních prostředků,

které jsou v rámci rozpočtové soustavy alokovány na realizaci různých fiskálních funkcí

státu.

Přitom, pokud jde o veřejné projekty a veřejné výdajové programy tak můžeme

konstatovat, že nejde pouze o pohyb finančních prostředků, ale o realizaci konkrétního

cíle. Veřejný výdajový program je širší pojem než veřejný projekt.

Z hlediska časového se pro veřejné výdaje používá logika jednoho rozpočtového období

(tzn. rok). Veřejné výdajové programy (mohou obsahovat i několik veřejných projektů)

mají dlouhodobé zaměření.

Vždy je řešeno:

a) celkový objem veřejných výdajů

b) struktura veřejných výdajů

c) hledání a nalezení zdrojů financování veřejných výdajů

d) problém rychlosti růstu veřejných výdajů v posledních desetiletích

e) efektivnost veřejných výdajů

f) posouzení důsledků veřejných výdajů

1.1.2. FUNKCE VEŘEJNÝCH VÝDAJŮ

K základním funkcím státu v ekonomické oblasti náleží alokační funkce, redistribuční

funkce a stabilizační funkce. Jmenované funkce jsou zároveň funkcemi veřejných financí.

Alokační funkce souvisí s tím, že výsledky procesu umisťování (alokace), společnosti

dostupných výrobních faktorů do jednotlivých ekonomických aktivit prostřednictvím

tržního mechanismu nejsou často považovány za dostatečně efektivní. Jak ukazují příklady

veřejných statků a externalit, tržní mechanismus, založený na principu dobrovolné směny

zboží mezi výrobcem a spotřebitelem, má tendenci generovat některých statků méně, resp.

více, než je považováno vládou státu za žádoucí. Tato vláda reprezentuje občany země a

z výše uvedeného důvodu vstupuje do produkce vybraných statků, kterou financuje

z veřejných fondů.1

Alokační funkce veřejných výdajů obsahuje financování netržních činností státu, tj.

zabezpečování veřejných statků pro obyvatelstvo.

Alokační výdaje – dlouhodobě klesá jejich podíl na celkových veřejných výdajích (nikoli

však absolutní výše). Roste ale jejich podíl v rámci rozpočtů územní samosprávy.

Redistribuční funkce je spjata se skutečností, že výsledky procesu tržního rozdělování

důchodů domácnostem za poskytování výrobních faktorů firmám nejsou často považovány

za společensky únosné a žádoucí. Toto tzv. primární rozdělení důchodů, resp. posléze

bohatství, není vládou vnímáno jako "spravedlivé", a proto vláda provádí přerozdělování

důchodů a bohatství prostřednictvím veřejných fondů.1

Redistribuční funkce veřejných výdajů – financování redistribuční činnosti státu, zmírňují

se jimi nerovnosti v důchodech a majetku, hrazeny především ze státního rozpočtu.

dotace (účelové a neúčelové)

sociální dávky

Stabilizační funkce je odrazem přesvědčení, že tržní mechanismus automaticky nezaručují

rovnoměrné zvyšování výkonu národního hospodářství, nízkou nezaměstnanost, inflaci a

zdravou platební bilanci státu. Tržní mechanismus tedy není s to spontánně a plynule

podněcovat makroekonomickou aktivitu, která zvyšuje blahobyt společnosti jako celku i

1 LIŠKA V. A KOL., Makroekonomie / Praha : Professional Publishing, 2004 628 s. ISBN80-86419-54-1, s.480

blahobyt "průměrného člena" této společnosti. Vláda proto s využitím veřejných fondů

podle aktuální potřeby podněcuje či omezuje agregátní poptávku a přispívá tak

k potlačování nepříznivých vlivů cyklického kolísání ekonomiky.1

Stabilizační funkce veřejných výdajů – financování stabilizační činnosti státu, především

ze státního rozpočtu.

Zatímco první dvě funkce veřejných financí jsou de facto součástí mikroekonomické

politiky vlády, jež je zacílena na strukturální charakteristiky ekonomiky, třetí funkce je

svou podstatou výrazně makroekonomická (alespoň v tradičním neokeynesovském duchu).

Stabilizační funkce veřejných financí je naplňována v rámci tzv. fiskální politiky, tedy

politiky využívající především státní rozpočet a jeho příjmy, resp. výdaje k ovlivňování

celkové výkonnosti tržní ekonomiky. Právě fiskální politikou se budeme v následujících

pasážích zabývat a problematiku alokační a redistribuční politiky vlády ponecháme

stranou. Doplňme, že k odlišení mikroekonomických a makroekonomických aspektů

veřejných financí se někdy v literatuře pro alokační a redistribuční vládní programy

používá specifického termínu rozpočtová politika.

Jádrem výrazu "fiskální politika" je latinské slovo fiscus, znamenající v češtině koš,

v přeneseném významu pak měšec či pokladnu. V římském právu označoval uvedený

latinský termín soukromý majetek císaře, zatímco termín aerarium ("erár") byl vyhrazen

pro označení majetku státu jako veřejné instituce. Toto rozlišení později nebylo aplikováno

a ve středověku se již používalo termínu fiscus jak pro označení majetku krále, tak pro

státní pokladnu.2

1;2 LIŠKA V. A KOL., Makroekonomie / Praha : Professional Publishing, 2004 628 s. ISBN80-86419-54-1, s. 480, s. 481

1.1.3. VEŘEJNÉ VÝDAJE A JEJICH VZTAH K AGREGÁTNÍ POPTÁVCE

V = Gc + Gi + Tr

V – veřejné výdaje

Gc – vládní výdaje spotřební

Gi – vládní výdaje investiční

Tr – transfery obyvatelstvu

Vládní výdaje – to jsou prostředky, sloužící k financování institucí, programů a projektů.

Jejich důsledkem je produkce zboží a služeb.

Při transferových platbách se používá princip neekvivalence. Jsou poskytovány s určitým

cílem bez protiplnění.

Makroekonomické dopady veřejných výdajů můžeme zformulovat takto:

1) jako nezbytnou součást koloběhu příjmů a výdajů v ekonomice

2) veřejný výdaj na nákup statků a služeb tvoří důležitý prvek

3) jejich růst ovlivňuje celkovou zaměstnanost a produkci v národním hospodářství

4) mohou působit jako multiplikátor aktivní fiskální politiky státu

5) mohou být zdrojem krátkodobé a dlouhodobé fiskální nerovnováhy

Podle P. A. Samuelsona jsou veřejné výdaje ta část Hrubého národního produktu, která je

spotřebovávána spíše kolektivně než soukromě.

Prostřednictvím vládních výdajů ovlivňují vlády:

a) rozsah veřejného sektoru

b) proporci mezi soukromým a veřejným sektorem

c) chování všech ekonomických subjektů

Agregátní poptávka:

Y = C + I + G + NX

Y – agregátní poptávka

C – soukromá spotřeba

I – soukromé investice

G – vládní výdaje

NX – saldo zahraničního obchodu

Transfery Tr ovlivňují agregátní poptávku zprostředkovaně prostřednictvím soukromé

spotřeby C a soukromých investic I.

Vládní výdaje G – mohou působit jako multiplikátor a stimulovat ekonomický růst (viz

fiskální politika státu).

- záleží na způsobu užití – na spotřebu Gc nebo na investice Gi

1.1.4. KLASIFIKACE VEŘEJNÝCH VÝDAJŮ

Rozpočtová skladba – závazné členění příjmů a výdajů v celé rozpočtové soustavě

Třídění:

a) kapitolní

- zvláštní třídění do kapitol (svou kapitolu má např. každé ministerstvo, kancelář

prezidenta republiky apod.)

b) druhové

- třídění návratných a nenávratných příjmů a výdajů do 8 tříd (příjmové operace

1. – 4. třída, výdajové operace 5. – 7. třída, financování 8 třída).

c) funkční

- týká se nenávratných výdajů, třídění výdajů do 6 skupin

Z hlediska časového se dělí veřejné výdaje na:

a) běžné

b) kapitálové

ad a) financování běžných, každoročně se opakujících potřeb v rozpočtovém roce.

ad b) slouží k financování dlouhodobých, investičních potřeb, které přesahují jedno

rozpočtové období

Z hlediska návratnosti se dělí veřejné výdaje na:

a) návratné

b) nenávratné

ad a) jde o návratné půjčky mezi jednotlivými subjekty rozpočtové soustavy, nebo o výdaje

související s finančním investováním (např. nákup státních dluhopisů územní

samosprávou)

ad b) nejčastější.

Z hlediska místa, odkud se vynakládají, se dělí veřejné výdaje na:

a) výdaje veřejných rozpočtů

b) výdaje mimorozpočtových fondů

ad a) ještě lze členit podle vládní úrovně – výdaje státního rozpočtu a rozpočtů územní

samosprávy

Z hlediska plánovanosti se dělí veřejné výdaje na:

a) plánovatelné

b) neplánovatelné

ad a) největší část tvoří mandatorní výdaje (např. výdaje na starobní důchody, podpory v

nezaměstnanosti, na základní vzdělání apod.) a kvazimandatorní výdaje (např. na obranu)

ad b) například, na krytí živelných katastrof apod.

Můžeme konstatovat nutnost vytváření rezerv v každém veřejném rozpočtu.

Schéma rozpočtů

Veřejné rozpočty

SR Územní rozpočty Mimorozpočtové fondy

Kapitoly SR Rozpočty obcí Rozpočty krajů

1.1.5. FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ RŮST VEŘEJNÝCH VÝDAJŮ

1) Demografické faktory (růst nebo pokles) počtu obyvatelstva, změny ve věkové

struktuře

obecně: růst obyvatelstva vede k růstu veřejných výdajů, změna věkové struktury

vede ke změnám ve struktuře výdajů

v Evropě: stárnutí obyvatelstva, které vede ke změnám ve výdajích na školství,

zdravotnictví, důchodové zabezpečení

2) Geografické faktory (objektivní příčiny geografické povahy)

povodně, zemětřesení – vždy vedou k okamžitému zvýšení veřejných výdajů

využívání tradice solidarity (vyšší v Evropě)

v některých zemích zvýhodněny některé oblasti: např. v Norsku v severních částech

země

3) Politické faktory (kvantita a kvalita veřejných statků je často součástí volebních

programů)

politici získávají hlasy voličů – slibují růst transferů a dalších výdajů

4) Faktory kulturně náboženské (ovlivňují sociální cítění, solidaritu ve společnosti)

např. v Evropě větší důraz na charitativní charakter sociální pomoci

5) Faktory ekonomické – fáze ekonomického cyklu, výkonnost ekonomiky, bariéry

výkonnosti, bariéry spotřeby (např. jako důsledek vysoké míry nezaměstnanosti s

nízkou mírou podpory)

velikost disponibilních zdrojů je limitujícím faktorem rozvoje veřejného sektoru.

6) Technicko – technologické faktory (technika a nové technologie mají vliv na

zvyšování veřejných výdajů)

při zavádění nových vynálezů a objevů musí stát (vláda) asistovat formou

zvýšených veřejných výdajů

například rozvoj automobilismu – budování silniční sítě, počítačové technologie –

široké zavádění výpočetní techniky apod.

1.1.6. TEORIE RŮSTU VEŘEJNÝCH VÝDAJŮ

1) Teorie stupňovitého růstu – zvyšování veřejných výdajů se děje ve skocích

(daných např. technickým a technologickým pokrokem).

2) Teorie prahových efektů – v nepříznivém období (např. povodně) se prudce

zvyšují veřejné výdaje, po uklidnění situace se ale již nevrátí na svou původní výši

– vždy již zůstanou vyšší, než byly původně.

- v kritické situaci jsou obyvatelé (=daňoví poplatníci) ochotní platit vyšší

daně na profinancování zvýšených potřeb

3) Baumolův zákon (náklady na jednotku výkonu ve veřejném sektoru se neustále

zvyšují, cena jednotky výstupu veřejného sektoru roste)

veřejný sektor – statky zvláštního charakteru – s vysokým podílem lidské práce,

která nemůže být substituována technikou

tlak na zvyšování mezd je stejný jako v soukromém sektoru, ale bez odpovídajícího

zvyšování produktivity práce

4) Wagnerův zákon (s růstem důchodu na hlavu roste v ekonomice velikost

veřejného sektoru) snaha vysvětlit růst veřejných výdajů z hlediska poptávky po

veřejných statcích

5) Demonstrační efekt (obyvatelé srovnávají svoji životní úroveň se zahraničím a

potom vytvářejí tlak na vládu, aby poskytovala veřejné statky v určitém množství a

kvalitě)

1.2. EFEKTIVITA V OBLASTI VEŘEJNÝCH VÝDAJŮ

1.2.1. EFEKTIVNOST VEŘEJNÝCH VÝDAJŮ

Efektivnost – obecně absence plýtvání, co nejefektivnější užití zdrojů k uspokojení potřeb.

Efektivnost se skládá ze dvou složek hospodárnost a účelnost.

Hospodárnost – cíle je dosaženo s co nejnižšími náklady, řešení je co nejlevnější.

Účelnost – schopnost zajistit daný cíl.

Veřejný sektor – ta část národního hospodářství, o jejíž produkci se nerozhoduje na trhu,

ale cestou veřejné volby.

Podle mého soudu jako autorky této diplomové práce, zvýšení efektivity veřejných výdajů

je dostupné při dostatečném objemu informací pro rozhodující komise,a by její rozhodnutí

mohlo být kvalifikované, efektivní, spravedlivé atd..

Další problémy měření efektivnosti:

Jak měřit výnosy? (většinou mají nehmotný charakter)

- užití tzv. "společenských" ("stínových") cen, reálně neexistují, ael berou

v úvahu společenské náklady

- jak ale ocenit např. lidské zdraví, volný čas atd.

Časový faktor

- rozhodování dlouhodobé, mezi rozhodnutím a výsledky dlouhý časový

úsek

Zadavatelé veřejných zakázek v ČR:

- Fond národního majetku

- Pozemkový fond ČR

- Zdravotní pojišťovny

- atd.

1.2.2. PROJEVY NEEFEKTIVNOSTI VE VEŘEJNÉM SEKTORU

1. Neoprávněné zařazení projektu k realizaci v rámci veřejného sektoru.

- soukromý sektor by byl schopen zajistit daný statek hospodárněji než sektor

veřejný

2. Alokační neefektivnost.

- z možných variant řešení je zvolena nesprávná, neefektivní či méně efektivní

varianta alokace

3. Produkční neefektivnost.

- zabezpečujeme-li statek v rámci veřejného sektoru a zvolíme si z možných variant

variantu horší

Efekty veřejných výdajů

a) důchodový

b) substituční

ad a) důchodový efekt – každý peněžní transfer z rozpočtové soustavy zvyšuje disponibilní

příjmy příjemce -> zvyšuje jeho spotřebu

ad b) substituční efekt – účelové dotace poskytnuté na spotřebu určitého statku (nebo na

jeho produkci) vedou ke změně struktury poptávky ve prospěch dotovaných statků.

Při velké změně spotřeby ve prospěch dotovaných smíšených statků může dojít k jeho

nadspotřebě a k jevu tzv. přetížení (sníží se kvalita statku všem uživatelům).

Popsání současného stavu v oblasti veřejných zakázek v ČR.

1.2.3. STATISTIKA VEŘEJNÝCH VÝDAJŮ V ČR

Pro lepší přehlednost předávaných statistických údajů pro zadavatele z klasického odvětví

a síťových odvětví, jsou oddělení zadavatelé, kteří splňují podmínku, že se na ně vztahuje

dohoda GPA.

Statistické reporty obsahují (v souladu s jejich příslušnými omezeními výše uvedených

směrnic a dohody GPA) 5 726 veřejných zakázek v hodnotě 201 092 707 837,- Kč bez

DPH

Z hlediska předmětu veřejné zakázky pak z 5 726 veřejných zakázek v roce 2007 připadlo

na:

■ dodávky 1 007 veřejných zakázek s cenou bez DPH 12 686 795 060,- Kč, z toho:

□ 554 veřejných zakázek s cenou bez DPH 6 516 109 307,- Kč (ústřední zadavatelé)

□ 453 veřejných zakázek s cenou bez DPH 6 170 685 753,- Kč (regionální a místní

zadavatelé)

■ stavební práce 2 011 veřejných zakázek s cenou bez DPH 104 633 637 216,- Kč, z toho:

□ 520 veřejných zakázek s cenou bez DPH 55 016 392 212,- Kč (ústřední zadavatelé)

□ 1 511 veřejných zakázek s cenou bez DPH 49 617 245 004,- Kč (regionální a místní

zadavatelé)

■ služby 2 409 veřejných zakázek s cenou bez DPH 41 128 180 415,- Kč, z toho:

□ 1 164 veřejných zakázek s cenou bez DPH 26 022 135 161,- Kč (ústřední zadavatelé)

□ 1 245 veřejných zakázek s cenou bez DPH 15 106 045 254,- Kč (regionální a místní)

■ síťová odvětví (utilities) 299 veřejných zakázek s cenou bez DPH 42 644 095 146,- Kč,

z toho:

□ 270 nadlimitních veřejných zakázek s celkovou cenou 42 371 187 655,- Kč bez DPH

(sektoroví zadavatelé)

□ 29 podlimitních veřejných zakázek s celkovou cenou 272 907 491,- Kč bez DPH.

■ centrální, místní a regionální a sektoroví zadavatelé zrušili v roce 2007 celkem 19

veřejných zakázek – 15 nadlimitních a 4 podlimitní.

Na rozdíl od OLAP statistik veřejných zakázek dle zákona č. 137/2006 Sb., které evidují 7

271 veřejných zakázek za rok 2007, se v SQL sestavách neobjevují veřejné zakázky, u

kterých nebyl uveden předmět nebo limit veřejné zakázky či nebylo uvedeno odvětví. Z

tohoto důvodu se navyšuje počet veřejných zakázek v OLAP kostkách oproti počtům v

SQL sestavách.

Na druhou stranu v rámci OLAP statistik se evidují pouze veřejné zakázky, které byly

ukončeny zadáním. Nejsou zde tedy zakázky, které byly zrušeny nebo nebyly v rámci

zadávacího řízení ukončeny, což zase způsobuje menší počet veřejných zakázek ve

stávajících OLAP sestavách.

Rozdíl mezi celkovými, kumulovanými cenami za rok 2007 (OLAP sestavy) a cenami dle

SQL výstupů, které jsou uvedeny v těchto statistických reportech lze vysvětlit také tím, že

ve statistických reportech:

□ nejsou obsaženy veřejné zakázky, které vyplývají z omezení v jejich formulářích dle

jednotlivých směrnic pro klasické odvětví a síťová odvětví.

Dodávky

Ústřední zadavatelé:

Ústředními zadavateli bylo zadáno 255 nadlimitních veřejných zakázek o celkové ceně 5

837 776 140,- Kč, 2 veřejné zakázky byly zrušeny. V případě 162 veřejných zakázek bylo

použito otevřené řízení, u 2 veřejných zakázek bylo použito užší řízení a u 91 veřejných

zakázek v hodnotě 3 099 155 941,- Kč bylo použito jednací řízení. Dále ústřední

zadavatelé zadali 299 podlimitních veřejných zakázek o celkové ceně 678 333 167,- Kč a 4

podlimitní veřejné zakázky zrušili.

Regionální a místní zadavatelé:

Regionálními a místními zadavateli bylo zadáno 254 nadlimitních veřejných zakázek o

celkové ceně 4 964 412 304,- Kč, dalších 9 veřejných zakázek bylo zrušeno. Otevřené

řízení zadavatelé využili u 211 veřejných zakázek, ve 3 případech bylo použito užší řízení

a u 40 veřejných zakázek v hodnotě 696 135 299,- Kč bylo použito jednací řízení. Dále

regionální zadavatelé zadali 199 podlimitních veřejných zakázek o celkové ceně 1 206 273

449,- Kč.

Stavební práce



275 952 733,- Kč. Žádná veřejná zakázka nebyla zrušena. U 15 veřejných zakázek bylo

použito otevřené řízení, u 1 veřejné zakázky užší řízení a u 4 veřejných zakázek jednací

řízení. Ústřední zadavatelé zadali 500 podlimitních veřejných zakázek o celkové ceně 23

740 439 479,- Kč.



celkové ceně 25 568 509 526,- Kč. V případě 19 veřejných zakázek bylo použito otevřené

řízení, u 4 veřejných zakázek užší řízení a u 1 veřejné zakázky jednací řízení. Dále bylo

zadáno 1 467 podlimitních veřejných zakázek o celkové ceně 24 048 735 478,- Kč, žádná

podlimitní veřejná zakázka nebyla zrušena.

Služby



860 896 836,- Kč, další 1 veřejnou zakázku zadavatelé zrušili. U 454 veřejných zakázek

bylo použito otevřené řízení, užší řízení zadavatelé využili u 16 veřejných zakázek a v

případě 119 veřejných zakázek v hodnotě 3 032 597 948,- Kč bylo použito jednací řízení.

Dále bylo zadáno 574 podlimitních zakázek o celkové ceně 1 161 238 325,- Kč a žádná

podlimitní veřejná zakázka nebyla zrušena.



celkové ceně 12 686 554 414,- Kč. Z těchto 263 zakázek se u 214 použilo otevřené řízení,

u 11 užší řízení, u 38 veřejných zakázek v hodnotě 1 718 201 897,- Kč regionální

zadavatelé využili jednacího řízení. Dále bylo zadáno 982 podlimitních veřejných zakázek

o celkové ceně 2 419 490 840,- Kč.

Síťová odvětví (Utilities)

Sektorovými zadavateli bylo zadáno 270 nadlimitních veřejných zakázek o celkové ceně

42 371 187 655,- Kč a dále bylo zadáno 29 podlimitních veřejných zakázek o celkové ceně

272 907 491,- Kč. Sektoroví zadavatelé zrušili 2 nadlimitní veřejné zakázky.

Nadlimitní veřejné zakázky dle jednotlivých příloh směrnice 2004/17/ES a předmětu

veřejné zakázky jsou uvedeny v následující tabulce č. 1.

Tabulka č. 1. Hodnoty nadlimitních veřejných zakázek zadaných sektorovými zadavateli dle příloh

směrnice 24/17/ES (v Kč bez DPH)

Předmět veřejné zakázky CelkemOznačení Annexu

Dodávky Stavební práce Služby

Annex I 468 421 681 0 340 134 747 808 556 428Annex II 7 303 647 532 988 777 057 3 654 730 497 11 947 155 086Annex III 3 015 993 866 1 349 490 648 275 330 149 4 640 814 663Annex IV 5 569 391 625 236 152 349 630 527 484 6 436 071 458Annex V 6 103 628 321 0 1 017 065 732 7 120 694 053Annex VI 85 854 220 0 21 975 586 107 829 806Annex VII 0 0 127 283 876 127 283 876Annex VIII 1 401 233 541 0 8 927 243 680 10 328 477 221Annex IX 0 0 0 0Annex X 206 064 875 348 493 638 299 746 551 854 305 064Celkem 24 154 235 661 2 922 913 692 15 294 038 302 42 371 187 655

Jednací řízení podle formuláře G4 bylo použito pro veřejné zakázky o celkové ceně 3855

440 874,- Kč.

1.3. SOUČASNÉ PROBLÉMY VEŘEJNÝCH VÝDAJŮ V ČR

1.3.1. STRUKTURA VEŘEJNÉHO DLUHU A JEHO VYUŽITÍ

Když jsem hovořila o způsobech financování deficitu státního rozpočtu, zmiňovala jsem

skutečnost, že se vláda může zadlužit u domácích nebo zahraničních subjektů. Proto

můžeme veřejný dluh rozdělit na vnitřní dluh a vnější dluh.

Ať už ovšem vzniká veřejný dluh země zadlužováním u svých občanů, nebo v zahraničí, je

důležitý způsob využití půjček. V zásadě existují dva způsoby, jakými vláda může naložit s

cizími finančními prostředky: buď je může utratit na zvýšení současné spotřeby a koupit za

ně např. svým úředníkům nová auta, nebo je může rozumně investovat do fyzického,

potažmo lidského kapitálu. Zatímco nová auta skončí za několik let na vrakovištích a

potomci všech občanů v budoucnu zaplatí v té době dávno zesnulým úředníkům příjemné

svezení, získané prostředky vynaložené na zlepšení stavu ovzduší či vysokého školství

přinesou dlouhodobě kýžený efekt každému člověku.

Pokud je tedy vůbec nutné, aby si vláda půjčovala peníze na hospodaření státu, neměla by

tyto peníze krátkozrace promrhat a měla by je využít na podporu aktivit, stimulujících

ekonomický růst.1

Vláda nyní utratí skutečně vše ze svých mnohem větších daňových příjmů. V některých

letech si "Strýček Sam" dokonce půjčil další finance, aby mohl splatit výdaje. Abychom

pochopili, jak vládní výdaje ovlivňují agregátní poptávku, musíme znovu rozlišovat mezi

vládními nákupy a převody důchodů. Vládní výdaje na obranu, dálnice a zdravotní péči s

sebou nesou nákup zboží a služeb na výrobkovém trhu. Jsou součástí agregátní poptávky.

Na druhé straně vláda nekupuje nic, když rozesílá šeky na sociální zabezpečení. Těmito

šeky jednoduše převádí důchod od plátců daní k dělníkům, kteří odešli do starobního

důchodu.2

Můžeme konstatovat na základě prozkoumaných pramenů určitý počet odlišení veřejného

sektoru ekonomiky od soukromého sektoru. V této diplomové práci se zabýváme

především oblastí veřejných zakázek. V další části diplomové práce bude probrán pojem

veřejné zakázky a současný stav legislativ ČR v této oblasti.

1 LIŠKA V. A KOL., Makroekonomie / Praha : Professional Publishing, 2004 628 s. ISBN80-86419-54-1, str 4812 BRADLEY R. SCHILLER: Makroekonomie/ COMPUTER PRESS, 414 s. ISBN: 80-251-0169-X , s. 209

1.3.2. POJEM VEŘEJNÉ ZAKÁZKY. SEZNÁMENÍ SE ZÁKONEM.

Podle zákona o veřejných zakázkách: "Veřejnou zakázkou je zakázka realizovaná na

základě smlouvy mezi zadavatelem a jedním či více dodavateli, jejímž předmětem je

úplatné poskytnutí dodávek či služeb nebo úplatné provedení stavebních prací. Veřejná

zakázka, kterou je zadavatel povinen zadat podle tohoto zákona, musí být realizována na

základě písemné smlouvy".1

Dál podle zákona o veřejných zakázkách: "Veřejné zakázky se podle předmětu dělí na

veřejné zakázky na dodávky, veřejné zakázky na služby a veřejné zakázky na stavební

práce (dále jen "druhy veřejných zakázek")."2

Jak plyne ze zákona, existují tři základní druhy veřejných zakázek.

Určitě nemůžeme používat stejné způsoby zefektivnění veřejných zakázek pro každý z

jednotlivých druhů veřejných zakázek, a to hlavně kvůli rozdílu v obsahu a vlastnostem

každé z oblastí.

Veřejné zakázky se podle výše jejich předpokládané hodnoty dělí na nadlimitní veřejné

zakázky, podlimitní veřejné zakázky a veřejné zakázky malého rozsahu.3

Zadavatel veřejné zakázky

Za zadavatele veřejné zakázky (dále jen "zadavatel") se pro účely tohoto zákona považuje

veřejný, dotovaný a sektorový zadavatel.

(1) Veřejným zadavatelem je

a) Česká republika

b) státní příspěvková organizace

c) územní samosprávný celek nebo příspěvková organizace, u níž funkci zřizovatele

vykonává územní samosprávný celek

d) jiná právnická osoba, pokud

1 ZAKON č. 137/2006 Sb. ze dne 14. března 2006 o veřejnych zakazkach, § 72 ZAKON č. 137/2006 Sb. ze dne 14. března 2006 o veřejnych zakazkach, § 73 ZAKON č. 137/2006 Sb. ze dne 14. března 2006 o veřejnych zakazkach, § 7

- byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejných zájmů, které nemají

průmyslovou nebo obchodní povahu, a

- je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem, nebo je státem či jiným

veřejným zadavatelem ovládaná nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více

než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu.4

(2) Dotovaným zadavatelem je právnická nebo fyzická osoba, která zadává veřejnou

zakázku hrazenou z více než 50 % z peněžních prostředků poskytnutých veřejným

zadavatelem, a to i prostřednictvím jiné osoby, jde-li o:

a) veřejnou zakázku na stavební práce, jejichž předpokládaná hodnota odpovídá nejméně

finančnímu limitu stanovenému v prováděcím právním předpisu podle § 12 odst. 1 pro

veřejné zakázky na stavební práce a předmětem této veřejné zakázky

- je provedení stavebních prací, nebo

- provedení stavebních prací podle § 9 týkajících se zdravotnických zařízení, sportovních

zařízení, zařízení určeních pro rekreaci či volný čas, škol a budov určených pro

administrativní účely, nebo

b) veřejnou zakázku na služby související s veřejnou zakázkou na stavební práce podle

písmene a), jejíž předpokládaná hodnota odpovídá nejméně finančnímu limitu

stanovenému v prováděcím právním předpisu podle § 12 odst. 1 pro veřejné zakázky na

služby.

(3) Pro účely uzavření smlouvy se subdodavatelem se za dotovaného zadavatele

nepovažuje dodavatel, kterému byla veřejným zadavatelem zadána veřejná zakázka.

(4) Dotovaný zadavatel postupuje při zadávání veřejné zakázky podle ustanovení tohoto

zákona platných pro veřejného zadavatele, a to i tehdy, pokud současně naplňuje

předpoklady pro zařazení do jiné kategorie zadavatele.

(5) Sektorovým zadavatelem je osoba vykonávající některou z relevantních činností podle

§ 4, pokud:

a) tuto relevantní činnost vykonává na základě zvláštního či výhradního práva, nebo

b) nad touto osobou může veřejný zadavatel přímo či nepřímo uplatňovat dominantní vliv;

dominantní vliv veřejný zadavatel uplatňuje v případě, že:

1. disponuje většinou hlasovacích práv sám či na základě dohody s jinou osobou, nebo

2. jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či

kontrolním orgánu.

4 ZÁKON č. 137/2006 Sb. ze dne 14. března 2006 o veřejných zakázkách, § 2

(6) Vykonává-li veřejný zadavatel jednu či více relevantních činností podle § 4, platí pro

něj ustanovení zákona vztahující se na sektorového zadavatele za předpokladu, že veřejná

zakázka má být zadávána v souvislosti s výkonem relevantní činnosti veřejného

zadavatele.

(7) Za jednoho zadavatele se pro účely tohoto zákona považuje i několik zadavatelů, pokud

se sdruží či se jinak spojí pro účely společného postupu směřujícího k zadání veřejné

zakázky (dále jen "sdružení zadavatelů"). V takovém případě jsou zadavatelé povinni před

zahájením zadávacího řízení uzavřít písemnou smlouvu, ve které si upraví vzájemná práva

a povinnosti související se zadávacím řízením a stanoví způsob jednání jménem účastníků

sdružení zadavatelů. Pokud je účastníkem sdružení zadavatelů veřejný či dotovaný

zadavatel, vztahují se na sdružení zadavatelů ustanovení tohoto zákona platná pro

veřejného zadavatele.

(8) Za zadavatele se považuje rovněž jakékoliv sdružení nebo jiné spojení zadavatele s

fyzickou nebo právnickou osobou, která není zadavatelem za účelem zadání veřejné

zakázky. Ustanovení odstavce 7 věty třetí se použije obdobně. Dodavatelem fyzická nebo

právnická osoba, která dodává zboží, poskytuje služby nebo provádí stavební práce, pokud

má sídlo, místo podnikání či místo trvalého pobytu na území České republiky, nebo

zahraniční dodavatel.1

Na základě zákona o veřejných zakázkách v rámci této diplomové práce sestavíme tabulku

se stručnými informacemi o druzích veřejných zakázek.

Tabulka 2. Popsání druhů veřejných zakázek

Druh veřejné zakázky

Předmět veřejné zakázky Předpokládaná hodnota

Veřejná zakázka na dodávky

(1) Veřejnou zakázkou na dodávky je veřejná zakázka, jejímž předmětem je pořízení věci (dále jen "zboží"), a to zejména formou koupě, koupě zboží na splátky, nájmu zboží nebo nájmu zboží s právem následné koupě (leasing).(2) Veřejnou zakázkou na dodávky je rovněž veřejná zakázka, jejímž předmětem je kromě pořízení zboží podle odstavce 1 rovněž poskytnutí služby spočívající v umístění, montáži či uvedení takového zboží do provozu, pokud tyto činnosti nejsou

(1) Předpokládaná hodnota veřejné zakázky na dodávky se stanoví na základěa) předpokládané výše celkového peněžitého závazku zadavatele za dobu účinnosti smlouvy na dodávky, má-li být smlouva uzavřena na dobu určitou, nebob) předpokládané výše celkového peněžitého závazku zadavatele za 48 měsíců, má-li být smlouva uzavřena na dobu neurčitou nebo na dobu, jejíž trvání nelze přesně vymezit.(2) Do předpokládané hodnoty veřejné zakázky na dodávky stanovené podle odstavce 1 zahrne


základním účelem veřejné zakázky, avšak jsou nezbytné ke splnění veřejné zakázky na dodávky.

zadavatel rovněž předpokládanou zůstatkovou cenu.(3) Základem pro stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky na dodávky, jejímž předmětem jsou opakující se nebo trvající dodávky, je:a) skutečná cena uhrazená zadavatelem za dodávky stejného či podobného druhu během předcházejících 12 měsíců, upravená o změny v množství nebo cenách, které lze očekávat během následujících 12 měsíců, nebob) součet předpokládaných hodnot jednotlivých dodávek, které mají být zadavatelem pořízeny během následujících 12 měsíců.(4) Základ stanovený podle odstavce 3 se pro účely stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky, jejímž předmětem jsou opakující se nebo trvající dodávky, upraví v závislosti na době účinnosti smlouvy podle pravidel uvedených v odstavcích 1 a 2.

Veřejná zakázka na stavební práce

(1) veřejnou zakázkou na stavební práce je veřejná zakázka, jejímž předmětem je:a) provedení stavebních prací, které se týkají některé z činností uvedených v příloze č. 3,b) provedení stavebních prací podle písemné a) a s nimi související projektová nebo inženýrská činnost, neboc) zhotovení stavby, která je výsledkem stavebních nebo montážních prací, případně i související projektové či inženýrské činnosti, a která je jako celek schopna plnit samostatnou ekonomickou nebo technickou funkci.(2) Veřejnou zakázkou na stavební práce je též veřejná zakázka, jejímž předmětem je vedle plnění podle odstavce 1 rovněž poskytnutí dodávek či služeb nezbytných k provedení předmětu veřejné zakázky dodavatelem.(3) Za veřejnou zakázku na stavební práce se považují rovněž stavební práce pořizované s využitím zprostředkovatelských nebo podobných služeb, které zadavateli poskytuje jiná osoba.

(1) Předpokládaná hodnota veřejné zakázky na stavební práce se stanoví podle pravidel uvedených v § 13. Do předpokládané hodnoty veřejné zakázky na stavební práce se započítá předpokládaná hodnota dodávek, a v případě sektorového zadavatele rovněž předpokládaná hodnota služeb, které jsou nezbytné k provedení veřejné zakázky na stavební práce a které zadavatel pro dodavatele zajistí.(2) Do předpokládané hodnoty veřejné zakázky na stavební práce nesmí zadavatel zahrnout předpokládanou hodnotu dodávek či služeb, pokud tyto dodávky nebo služby nejsou nezbytné k provedení předmětu veřejné zakázky na stavební práce a jejich zahrnutí do předpokládané hodnoty veřejné zakázky na stavební práce by znamenalo, že:a) by nemusely být zadány v zadávacím řízení v souladu s tímto zákonem, nebob) by byly zadány podle ustanovení vztahujících se k podlimitním veřejným zakázkám, ačkoliv podle předpokládané hodnoty jde o nadlimitní veřejné zakázky na dodávky či služby, nebo by byly uzavřeny podle ustanovení vztahujících se k veřejným zakázkám malého rozsahu, ačkoliv podle předpokládané hodnoty jde o podlimitní veřejné zakázky na dodávky či služby.

Veřejná zakázka na služby

(1) Veřejnou zakázkou na služby je veřejná zakázka, která není veřejnou zakázkou na dodávky nebo veřejnou zakázkou na stavební práce.(2) Veřejnou zakázkou na služby je též veřejná zakázka, jejímž předmětem je kromě poskytnutí služeb rovněž:a) poskytnutí dodávky podle § 8, pokud předpokládaná hodnota poskytovaných služeb je vyšší než předpokládaná hodnota poskytované dodávky, nebob) provedení stavebních prací podle § 9,

(1) Ustanovení § 14 odst. 1, 3 a 4 se pro stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky na služby použijí obdobně.(2) Základem pro stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky na služby v případě:a) pojišťovacích služeb je výše pojistného, jakož i jakýchkoliv jiných dalších odměn souvisejících s těmito službami,b) bankovních a finančních služeb jsou poplatky, provize, úroky, jakož i jakékoliv jiné další odměny související s těmito službami,c) projektové činnosti jsou honoráře, jakož i

pokud tyto stavební práce nejsou základním účelem veřejné zakázky, avšak jejich provedení je nezbytné ke splnění veřejné zakázky na služby.(3) Služby se dělí do kategorií stanovených v přílohách č. 1 a č. 2.(4) Pokud je předmětem veřejné zakázky poskytnutí služeb uvedených v příloze č. 1 i v příloze č. 2, je pro určení, zda jde o veřejnou zakázku na služby podle přílohy č. 1 nebo podle přílohy č. 2, rozhodně vyšší předpokládaná hodnota služeb uvedených v příslušné příloze.

jakékoliv jiné další platby související se zpracováním projektové dokumentace.

Hlavní cíl této diplomové práce, jak bylo popsáno v úvodě, je analýza současného stavu

veřejných zakázek a vyplývající návrh pro zvýšení efektivity veřejných zakázek. Proto je

nutno popsat současný stav zákona o veřejných zakázkách v oblasti kvalifikace dodavatelů.

Rozsah kvalifikace

(1) Kvalifikaci splní dodavatel, který prokáže splnění

a) základních kvalifikačních předpokladů podle § 53,

b) profesních kvalifikačních předpokladů podle § 54

c) ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů podle § 55 a

d) technických kvalifikačních předpokladů podle § 56.

(2) Požadavky na prokázání splnění kvalifikace stanoví veřejný zadavatel v oznámení či

výzvě o zahájení zadávacího řízení. Podrobná specifikace těchto požadavků může být

uvedena v kvalifikační či zadávací dokumentaci. Kvalifikační dokumentaci je veřejný

zadavatel povinen zpřístupnit na své internetové adrese nebo jiným vhodným způsobem;

ustanovení § 48 se použije přiměřeně.

(3) Veřejný zadavatel je povinen omezit rozsah požadované kvalifikace pouze na

informace a doklady bezprostředně související s předmětem veřejné zakázky.

(4) Ekonomické a finanční kvalifikační předpoklady a technické kvalifikační předpoklady

nemohou být předmětem hodnotících kriterií.1


Prokazování splnění kvalifikace

(1) Veřejný zadavatel je povinen požadovat prokázání splnění kvalifikace dodavatele,

nestanoví-li tento zákon jinak.

(2) Prokázání splnění kvalifikace podle požadavků veřejného zadavatele stanovených v

souladu s tímto zákonem je předpokladem posouzení a hodnocení nabídky uchazeče v

otevřeném řízení, hodnocení předběžné nabídky zájemce v dynamickém nákupním

systému, vyzvání zájemce k podání nabídky v užším řízení či v jednacím řízení s

uveřejněním, účasti zájemce v soutěžním dialogu a předpokladem uzavření smlouvy ve

zjednodušeném podlimitním řízení.

(3) V jednacím řízení bez uveřejnění se splnění kvalifikace neprokazuje, jde-li o případy

uvedené v § 23 odst. 4 písm. b), § 23 odst. 5 písm. c) až e) nebo v § 23 odst. 6. V ostatních

případech jednacího řízení bez uveřejnění je veřejný zadavatel prokázání splnění

kvalifikace vyzvaného zájemce oprávněn požadovat; v takovém případě je prokázání

splnění kvalifikace předpokladem uzavření smlouvy.

(4) Pokud není dodavatel schopen prokázat splnění určité části kvalifikace požadované

veřejným zadavatelem podle § 50 odst. 1 písm. b) až d) v plném rozsahu, je oprávněn

splnění kvalifikace v chybějícím rozsahu prokázat prostřednictvím subdodavatele.

Dodavatel je v takovém případě povinen veřejnému zadavateli předložit smlouvu

uzavřenou se subdodavatelem, z níž vyplývá závazek subdodavatele k poskytnutí plnění

určeného k plnění veřejné zakázky dodavatelem či k poskytnutí věci či práv, s nimiž bude

dodavatel oprávněn disponovat v rámci plnění veřejné zakázky, a to alespoň v rozsahu, v

jakém subdodavatel prokázal splnění kvalifikace. Dodavatel není oprávněn

prostřednictvím subdodavatele prokázat splnění kvalifikace podle § 54 písm. a).

(5) Má-li být předmět veřejné zakázky plněn několika dodavateli společně a za tímto

účelem podávají či hodlají podat společnou nabídku, je každý z dodavatelů povinen

prokázat splnění základních kvalifikačních předpokladů podle § 50 odst. 1 písm. a) a

profesního kvalifikačního předpokladu podle § 54 písm. a) v plném rozsahu. Splnění

kvalifikace podle § 50 odst. 1 písm. b) až d) musí prokázat všichni dodavatelé společně. V

případě prokazování splnění kvalifikace v chybějícím rozsahu prostřednictvím

subdodavatele se odstavec 4 použije obdobně.1

(6) V případě, že má být předmět veřejné zakázky plněn podle odstavce 5 společně

několika dodavateli, jsou veřejnému zadavateli povinni předložit současně s doklady

prokazujícími splnění kvalifikačních předpokladů smlouvu, ve které je obsažen závazek, že

všichni tito dodavatelé budou vůči veřejnému zadavateli a třetím osobám z jakýchkoliv

právních vztahů vzniklých v souvislosti s veřejnou zakázkou zavázáni společně a

nerozdílně, a to po celou dobu plnění veřejné zakázky i po dobu trvání jiných závazků

vyplývajících z veřejné zakázky. Požadavek na závazek podle věty první, aby dodavatelé

byli zavázáni společně a nerozdílně, platí, pokud zvláštní právní předpis nebo zadavatel

nestanoví jinak. Pokud se v užším řízení, jednacím řízení s uveřejněním či soutěžním

dialogu dodavatelé spojují pro účely podání společné nabídky až po prokázání splnění

kvalifikace, předloží smlouvu podle tohoto odstavce nejpozději s podáním společné

nabídky.

(7) Nevyplývá-li ze zvláštního právního předpisu jinak, prokazuje zahraniční dodavatel

splnění kvalifikace způsobem podle právního řádu platného v zemi jeho sídla, místa

podnikání nebo bydliště, a to v rozsahu požadovaném tímto zákonem a veřejným

zadavatelem. Pokud se podle právního řádu platného v zemi sídla, místa podnikání nebo

bydliště zahraničního dodavatele určitý doklad nevydává, je zahraniční dodavatel povinen

prokázat splnění takové části kvalifikace čestným prohlášením. Není-li povinnost, jejíž

splnění má být v rámci kvalifikace prokázáno, v zemi sídla, místa podnikání nebo bydliště

zahraničního dodavatele stanovena, učiní o této skutečnosti čestné prohlášení. Doklady

prokazující splnění kvalifikace předkládá zahraniční dodavatel v původním jazyce s

připojením jejich úředně ověřeného překladu do českého jazyka, pokud zadavatel v

zadávacích podmínkách nebo mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána,

nestanoví jinak; to platí i v případě, prokazuje-li splnění kvalifikace doklady v jiném než

českém jazyce dodavatel se sídlem, místem podnikání nebo místem trvalého pobytu na

území České republiky.

(8) Splnění kvalifikačních předpokladů lze prokázat i pomocí elektronických prostředků

podle § 149, pokud je to vzhledem k povaze příslušných kvalifikačních předpokladů

možné.1


Základní kvalifikační předpoklady

(1) Základní kvalifikační předpoklady splňuje dodavatel,

a) který nebyl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný ve prospěch zločinného

spolčení, trestný čin účasti na zločinném spolčení, legalizace výnosů z trestné činnosti,

podílnictví, přijímání úplatků, podplácení, nepřímého úplatkářství, podvodu, úvěrového

podvodu, včetně případů, kdy jde o přípravu nebo pokus nebo účastenství na takovém

trestném činu, nebo došlo k zahlazení odsouzení za spáchání takového trestného činu; jde-

li o právnickou osobu, musí tento předpoklad splňovat statutární orgán nebo každý člen

statutárního orgánu a je-li statutárním orgánem dodavatele či členem statutárního orgánu

dodavatele právnická osoba, musí tento předpoklad splňovat statutární orgán nebo každý

člen statutárního orgánu této právnické osoby; podává-li nabídku či žádost o účast

zahraniční právnická osoba prostřednictvím své organizační složky, musí předpoklad podle

tohoto písmene splňovat vedle uvedených osob rovněž vedoucí této organizační složky;

tento základní kvalifikační předpoklad musí dodavatel splňovat jak ve vztahu k území

České republiky, tak k zemi svého sídla, místa podnikání či bydliště,

b) který nebyl pravomocně odsouzen pro trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s

předmětem podnikání dodavatele podle zvláštních právních předpisů nebo došlo k

zahlazení odsouzení za spáchání takového trestného činu; jde-li o právnickou osobu, musí

tuto podmínku splňovat statutární orgán nebo každý člen statutárního orgánu a je-li

statutárním orgánem dodavatele či členem statutárního orgánu dodavatele právnická osoba,

musí tento předpoklad splňovat statutární orgán nebo každý člen statutárního orgánu této

právnické osoby; podává-li nabídku či žádost o účast zahraniční právnická osoba

prostřednictvím své organizační složky, musí předpoklad podle tohoto písmene splňovat

vedle uvedených osob rovněž vedoucí této organizační složky; tento základní kvalifikační

předpoklad musí dodavatel splňovat jak ve vztahu k území České republiky, tak k zemi

svého sídla, místa podnikání či bydliště,

c) který nenaplnil skutkovou podstatu jednání nekalé soutěže formou podplácení podle

zvláštního právního předpisu,

d) vůči jehož majetku neprobíhá insolvenční řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí o

úpadku nebo insolvenční návrh nebyl zamítnut proto, že majetek nepostačuje k úhradě

nákladů insolvenčního řízení, nebo nebyl konkurs zrušen proto, že majetek byl zcela

nepostačující1 nebo byla zavedena nucená správa podle zvláštních právních předpisů,

e) který není v likvidaci,

f) který nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky, a to jak v České republice,

tak v zemi sídla, místa podnikání či bydliště dodavatele,

g) který nemá nedoplatek na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění, a to jak

v České republice, tak v zemi sídla, místa podnikání či bydliště dodavatele,

h) který nemá nedoplatek na pojistném a na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na

státní politiku zaměstnanosti, a to jak v České republice, tak v zemi sídla, místa podnikání

či bydliště dodavatele, a

i) který nebyl v posledních 3 letech pravomocně disciplinárně potrestán či mu nebylo

pravomocně uloženo kárné opatření podle zvláštních právních předpisů, je-li podle § 54

písm. d) požadováno prokázání odborné způsobilosti podle zvláštních právních předpisů;

pokud dodavatel vykonává tuto činnost prostřednictvím odpovědného zástupce nebo jiné

osoby odpovídající za činnost dodavatele, vztahuje se tento předpoklad na tyto osoby.

Profesní kvalifikační předpoklady

Splnění profesních kvalifikačních předpokladů prokáže dodavatel, který předloží

a) výpis z obchodního rejstříku, pokud je v něm zapsán, či výpis z jiné obdobné evidence,

pokud je v ní zapsán,

b) doklad o oprávnění k podnikání podle zvláštních právních předpisů v rozsahu

odpovídajícím předmětu veřejné zakázky, zejména doklad prokazující příslušné

živnostenské oprávnění či licenci2

c) doklad vydaný profesní samosprávnou komorou či jinou profesní organizací, prokazující

jeho členství v této komoře či jiné organizaci, je-li takové členství nezbytné pro plnění

veřejné zakázky na služby podle zvláštních právních předpisů, a

1 ZÁKON č. 137/2006 Sb. ze dne 14. března 2006 o veřejných zakázkách, § 532 ZÁKON č. 137/2006 Sb. ze dne 14. března 2006 o veřejných zakázkách, § 54

d) doklad osvědčující odbornou způsobilost dodavatele nebo osoby, jejímž prostřednictvím

odbornou způsobilost zabezpečuje, je-li pro plnění veřejné zakázky nezbytná podle

zvláštních právních předpisů.

Ekonomické a finanční kvalifikační předpoklady

(1) K prokázání splnění ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů dodavatele

může veřejný zadavatel požadovat předložení jednoho či více z těchto dokladů

a) pojistnou smlouvu, jejímž předmětem je pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou

dodavatelem třetí osobě,

b) poslední zpracovanou rozvahu podle zvláštních právních předpisů nebo určitou část

takové rozvahy, nebo

c) údaj o celkovém obratu dodavatele zjištěný podle zvláštních právních předpisů,

popřípadě obrat dosažený dodavatelem s ohledem na předmět veřejné zakázky, a to

nejvýše za poslední 3 účetní období; jestliže dodavatel vznikl později nebo prokazatelně

zahájil činnost vztahující se k předmětu veřejné zakázky později, postačí, předloží-li údaje

o svém obratu za všechna účetní období od svého vzniku nebo od zahájení příslušné

činnosti.

(2) Veřejný zadavatel je oprávněn požadovat vedle dokladů podle odstavce 1 rovněž jiné

doklady prokazující splnění ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů

dodavatele.

(3) Ve vztahu k ekonomickým a finančním kvalifikačním předpokladům je veřejný

zadavatel povinen v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení

a) stanovit rozsah požadovaných informací a dokladů,

b) uvést způsob prokázání splnění těchto kvalifikačních předpokladů a

c) vymezit minimální úroveň těchto kvalifikačních předpokladů odpovídající druhu,

rozsahu a složitosti předmětu veřejné zakázky.

(4) Pokud není dodavatel z objektivních důvodů schopen prokázat splnění ekonomických a

finančních kvalifikačních předpokladů způsobem stanoveným podle odstavce 3, je

oprávněn je prokázat i jinými rovnocennými doklady, pokud je veřejný zadavatel z

objektivních důvodů neodmítne.1

Technické kvalifikační předpoklady

(1) K prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů dodavatele pro plnění

veřejné zakázky na dodávky může veřejný zadavatel požadovat

a) seznam významných dodávek realizovaných dodavatelem v posledních 3 letech s

uvedením jejich rozsahu a doby plnění; přílohou tohoto seznamu musí být

osvědčení vydané či podepsané veřejným zadavatelem, pokud bylo zboží dodáno

veřejnému zadavateli,

osvědčení vydané jinou osobou, pokud bylo zboží dodáno jiné osobě než

veřejnému zadavateli, nebo

čestné prohlášení dodavatele, pokud bylo zboží dodáno jiné osobě než veřejnému

zadavateli a není-li současně možné osvědčení podle bodu 2 od této osoby získat z

důvodů spočívajících na její straně,

b) seznam techniků či technických útvarů, jež se budou podílet na plnění veřejné zakázky,

a to zejména techniků či technických útvarů zajišťujících kontrolu jakosti, bez ohledu na

to, zda jde o zaměstnance dodavatele nebo osoby v jiném vztahu k dodavateli,

c) popis technického vybavení a opatření používaných dodavatelem k zajištění jakosti a

popis zařízení či vybavení dodavatele určeného k provádění výzkumu; veřejný zadavatel je

oprávněn požadovat rovněž předložení certifikátu podle odstavce 4,

d) provedení kontroly výrobní kapacity veřejným zadavatelem nebo jinou osobou jeho

jménem a je-li to nutné také provedení kontroly opatření týkajících se zabezpečení jakosti

a výzkumu, a to za předpokladu, že zboží, které má být dodáno, je složité nebo je

požadováno pro zcela zvláštní účely,

e) vzorky, popisy nebo fotografie zboží určeného k dodání, nebo


f) doklad prokazující shodu požadovaného výrobku vydaný příslušným orgánem1

Rozsah kvalifikace

(1) Sektorový zadavatel je oprávněn stanovit jakékoliv objektivní požadavky, které

umožňují objektivní posouzení kvalifikace dodavatele.2

(2) Požaduje-li sektorový zadavatel prokázání splnění požadavků na kvalifikaci

odpovídajících některému kvalifikačnímu předpokladu podle § 53 odst. 1, je povinen

požadovat k prokázání splnění těchto požadavků doklady podle § 53 odst. 2 výkonem

relevantní činnosti, je povinen v zadávacím řízení požadovat prokázání splnění základních

kvalifikačních předpokladů podle § 53 odst. 1 písm. a) a c).

(3) Sektorový zadavatel vymezí rozsah informací a dokladů v rámci požadované

kvalifikace s ohledem na druh, rozsah a složitost předmětu veřejné zakázky. Požadavky na

kvalifikaci uvede sektorový zadavatel v oznámení o zahájení zadávacího řízení, ve výzvě k

jednání v jednacím řízení bez uveřejnění, popřípadě ve výzvě k potvrzení zájmu o účast.

(4) Je-li to odůvodněno předmětem veřejné zakázky, může sektorový zadavatel u veřejné

zakázky na služby či veřejné zakázky na stavební práce v rámci prokázání technické

způsobilosti požadovat předložení dokladu o registraci v systému řízení a auditu z hlediska

ochrany životního prostředí (EMAS) nebo certifikátu řízení z hlediska ochrany životního

prostředí vydaného podle českých technických norem akreditovanou osobou. Sektorový

zadavatel uzná rovnocenné doklady vydané v členském státě Evropské unie. Sektorový

zadavatel uzná rovněž jiné doklady o rovnocenných opatřeních k zajištění řízení z hlediska

ochrany životního prostředí.

(5) Je-li to odůvodněno předmětem veřejné zakázky, může sektorový zadavatel v rámci

prokázání technické způsobilosti požadovat předložení certifikátu systému řízení jakosti

vydaného podle českých technických norem akreditovanou osobou. Sektorový zadavatel

uzná rovnocenné doklady vydané v členském státě Evropské unie. Sektorový zadavatel

uzná rovněž jiné doklady o rovnocenných opatřeních k zajištění jakosti.1

1 ZÁKON č. 137/2006 Sb. ze dne 14. března 2006 o veřejných zakázkách, § 562 ZÁKON č. 137/2006 Sb. ze dne 14. března 2006 o veřejných zakázkách, § 631 ZÁKON č. 137/2006 Sb. ze dne 14. března 2006 o veřejných zakázkách, § 63

Prokazování splnění kvalifikace

(1) Sektorový zadavatel je povinen požadovat prokázání splnění kvalifikace dodavatele v

užším řízení a v jednacím řízení s uveřejněním. Prokázání splnění kvalifikace dodavatele v

rozsahu stanoveném sektorovým zadavatelem je předpokladem vyzvání zájemce k podání

nabídky v užším řízení či v jednacím řízení s uveřejněním.

(2) Sektorový zadavatel je oprávněn požadovat prokázání splnění kvalifikace dodavatele v

otevřeném řízení a v jednacím řízení bez uveřejnění; tím není dotčeno ustanovení § 63

odst. 3. Prokázání splnění kvalifikace v rozsahu stanoveném sektorovým zadavatelem je v

takovém případě v otevřeném řízení předpokladem posouzení a hodnocení nabídky

uchazeče a v jednacím řízení bez uveřejnění předpokladem uzavření smlouvy.2

(3) V jednacím řízení bez uveřejnění se splnění kvalifikace vyzvaného zájemce

neprokazuje, jde-li o případy uvedené v § 23 odst. 4 písm. b), § 23 odst. 5 písm. c) až e), §

23 odst. 6 nebo § 23 odst. 8 písm. b).

(4) Pokud není dodavatel schopen z objektivních důvodů prokázat splnění části kvalifikace

týkající se požadavků na ekonomickou, finanční nebo technickou způsobilost v plném

rozsahu, je oprávněn tuto způsobilost prokázat i jinými rovnocennými doklady, pokud je

sektorový zadavatel z objektivních důvodů neodmítne.

(5) Pokud dodavatel není schopen v plném rozsahu prokázat splnění kvalifikace

požadované sektorovým zadavatelem týkající se požadavků na ekonomickou, finanční

nebo technickou způsobilost, popřípadě týkající se oprávnění k podnikání, členství v

profesní samosprávné komoře či jiné profesní organizaci nebo odborné způsobilosti, je

oprávněn splnění této kvalifikace v chybějícím rozsahu prokázat prostřednictvím

subdodavatele. Dodavatel není oprávněn prostřednictvím subdodavatele prokázat splnění

kvalifikace odpovídající § 54 písm. a). Ustanovení § 51 odst. 4 věty druhé a třetí platí

obdobně.

(6) Má-li být předmět veřejné zakázky plněn několika dodavateli společně a za tímto

účelem podávají či hodlají podat společnou nabídku, je každý z dodavatelů povinen

prokázat splnění kvalifikace v plném rozsahu; to se netýká ekonomické, finanční nebo


technické způsobilosti nebo oprávnění k podnikání, členství v profesní samosprávné

komoře či jiné profesní organizaci nebo odborné způsobilosti, v rámci kterých postačuje,

aby splnění této kvalifikace prokázali všichni dodavatelé společně. Možnost prokázat

splnění kvalifikace v chybějícím rozsahu prostřednictvím subdodavatele podle odstavce 5

se použije obdobně.

(7) Ustanovení § 51 odst. 6, 7 a 8 a § 58 až 60 platí pro sektorového zadavatele obdobně.3

Pro úspěšné plnění cíle této diplomové práce je potřeba popsat proces hodnocení nabídek,

a hlavně hodnotící kritéria.

Hodnotící kritéria

(1) Základním hodnotícím kriteriem pro zadání veřejné zakázky (dále jen "základní

hodnotící kriterium") je

a) ekonomická výhodnost nabídky, nebo

b) nejnižší nabídková cena.

(2) Základním hodnotícím kriteriem v soutěžním dialogu je pouze ekonomická výhodnost

nabídky.

(3) Zadavatel zvolí základní hodnotící kriterium podle druhu a složitosti veřejné zakázky a

uvede je v oznámení nebo výzvě o zahájení zadávacího řízení.

(4) Rozhodne-li se zadavatel pro zadání veřejné zakázky podle základního hodnotícího

kriteria ekonomické výhodnosti nabídky, stanoví vždy dílčí hodnotící kriteria. Dílčí

hodnotící kriteria se musí vztahovat k nabízenému plnění veřejné zakázky a mohou jimi

být vedle nabídkové ceny zejména kvalita, technická úroveň nabízeného plnění, estetické a

funkční vlastnosti, vlastnosti plnění z hlediska vlivu na životní prostředí, provozní náklady,

návratnost nákladů, záruční a pozáruční servis, zabezpečení dodávek, dodací lhůta nebo

lhůta pro dokončení.

(5) Je-li základním hodnotícím kriteriem ekonomická výhodnost nabídky, musí zadavatel

jednotlivým dílčím hodnotícím kriteriím stanovit váhu, kterou vyjádří v procentech.

Stanovená váha může být u jednotlivých dílčích hodnotících kriterií shodná.


(6) Zadavatel uvede dílčí hodnotící kriteria a jejich váhu v oznámení či výzvě o zahájení

zadávacího řízení nebo v zadávací dokumentaci, popřípadě ve výzvě k podání nabídky v

užším řízení či v jednacím řízení s uveřejněním nebo ve výzvě k jednání, v jednacím řízení

bez uveřejnění, popřípadě ve výzvě k potvrzení zájmu o účast nebo v dokumentaci

soutěžního dialogu.

(7) Jestliže zadavatel není objektivně schopen stanovit váhu dílčích hodnotících kriterií,

uvede dílčí hodnotící kriteria v sestupném pořadí podle významu, který jim zadavatel

přisuzuje.1

Výběr nejvhodnější nabídky

(1) Zadavatel rozhodne o výběru nejvhodnější nabídky toho uchazeče, jehož nabídka byla

podle hodnotících kriterií vyhodnocena jako

a) ekonomicky nejvýhodnější nebo

b) nabídka s nejnižší nabídkovou cenou.

(2) Zadavatel odešle oznámení o výběru nejvhodnější nabídky do 5 pracovních dnů po

rozhodnutí podle odstavce 1 všem uchazečům, kteří nebyli vyloučeni z účasti v zadávacím

řízení.

(3) Zadavatel v oznámení o výběru nejvhodnější nabídky uvede

a) identifikační údaje uchazečů, jejichž nabídka byla hodnocena,

b) výsledek hodnocení nabídek, z něhož bude zřejmé pořadí nabídek,

c) odůvodnění výběru nejvhodnější nabídky, pokud veřejný zadavatel vybral jako

nejvhodnější nabídku jiného uchazeče, než jak odpovídá doporučení hodnotící komise; v

takovém případě veřejný zadavatel rovněž uvede, jaké údaje z nabídky byly veřejným

zadavatelem hodnoceny jinak než hodnotící komisí a jak byly nabídky veřejným

zadavatelem hodnoceny v rámci jednotlivých hodnotících kriterií, a

d) počet a pořadí nabídek, které byly hodnoceny v jednacím řízení s uveřejněním na

základě jednání o nabídkách, a rovněž jaké údaje z nabídky byly hodnoceny zadavatelem

na základě jednání jinak a jak byly nabídky hodnoceny v rámci jednotlivých hodnotících

kriterií.


(4) Je-li veřejná zakázka zadávána po jednání s jediným vyzvaným dodavatelem v

jednacím řízení bez uveřejnění či na základě rámcové smlouvy uzavřené s jedním

uchazečem, odstavec 3 se nepoužije. V ostatních případech jednacího řízení bez uveřejnění

či veřejné zakázky zadané na základě rámcové smlouvy musí oznámení o výběru

nejvhodnější nabídky obsahovat skutečnosti podle odstavce 3 písm. a) a b).1

Efektivita veřejných zakázek, podle mého soudu, na základě prozkoumaných literárních

zdrojů je v mnohém ovlivňována úrovní kvality zboží (služeb) od dodavatele. Určitě

certifikace dodavatelů zaručuje určitou úroveň kvality. Proto v rámci této diplomové práce

je nutno popsat současný stav zákona o veřejných zakázkách v oblasti certifikace.

Systém certifikovaných dodavatelů

(1) Systém certifikovaných dodavatelů umožňuje za podmínek stanovených v § 134

nahradit certifikátem vydaným akreditovanou osobou pro činnost v tomto systému (dále

jen "certifikační orgán pro kvalifikaci") prokázání splnění kvalifikace, popřípadě její části

dodavatelem.

(2) Ministerstvo sdělí Evropské komisi a jiným členským státům Evropské unie názvy a

identifikační údaje správců schválených systémů certifikovaných dodavatelů.1

Prokazování kvalifikace certifikátem

(1) Předloží-li dodavatel veřejnému zadavateli certifikát vydaný v rámci systému

certifikovaných dodavatelů, který obsahuje náležitosti stanovené v § 139, ve lhůtě pro

prokázání splnění kvalifikace a údaje v certifikátu jsou platné nejméně k poslednímu dni

lhůty pro prokázán splnění kvalifikace (§ 52), nahrazuje tento certifikát v rozsahu v něm

uvedených údajů prokázání splnění kvalifikace dodavatelem.

(2) Sektorový zadavatel je povinen uznat certifikát jako způsob prokázání splnění

kvalifikace v příslušném rozsahu za předpokladu, že § 2 písm. d) zákona č. 365/2000 Sb., o

informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů. Údaje v


certifikátu uvedené pokrývají požadavky na prokázání splnění kvalifikace stanovené

sektorovým zadavatelem, popřípadě jejich část.2

Schválení systému certifikovaných dodavatelů

(1) Systém certifikovaných dodavatelů schvaluje ministerstvo na základě žádosti právnické

osoby, která systém certifikovaných dodavatelů spravuje (dále jen "správce systému").

Schvalovací řízení podléhá správnímu poplatku podle zvláštního právního předpisu (§69).

(2) Přílohou žádosti správce systému jsou dokumenty, které popisují systém

certifikovaných dodavatelů a stanoví pravidla jeho použití (dále jen "pravidla systému").

(3) Ministerstvo schválí systém certifikovaných dodavatelů, pokud systém splňuje

podmínky stanovené zákonem a pravidla splňují náležitosti stanovené v § 136.

(4) Správce systému je povinen zajistit, aby systém certifikovaných dodavatelů trvale

splňoval podmínky stanovené zákonem.3

(5) Ministerstvo vede v rámci informačního systému seznam schválených systémů

certifikovaných dodavatelů.1

Pravidla systému

Pravidla systému musí obsahovat alespoň:

a) název systému certifikovaných dodavatelů,

b) identifikační údaje správce systému,

c) organizační strukturu systému certifikovaných dodavatelů,

d) vymezení druhu a případně kategorii veřejných zakázek, na které se systém

certifikovaných dodavatelů vztahuje,

2 ZÁKON č. 137/2006 Sb. ze dne 14. března 2006 o veřejných zakázkách, § 1343 ZÁKON č. 137/2006 Sb. ze dne 14. března 2006 o veřejných zakázkách, § 1351 ZÁKON č. 137/2006 Sb. ze dne 14. března 2006 o veřejných zakázkách, § 135

e) vymezení profesních kvalifikačních předpokladů, ekonomických a finančních

kvalifikačních předpokladů a technických kvalifikačních předpokladů, jejichž splnění bude

v systému certifikovaných dodavatelů posuzováno,

f) vymezení dokladů, které budou vyžadovány pro prokázání splnění kvalifikačních

předpokladů podle písmene e) a základních kvalifikačních předpokladů,

g) postup při posouzení kvalifikace certifikačním orgánem pro kvalifikaci,

h) pravidla pro vydání, změnu a odejmutí certifikátu a

i) internetovou adresu registru certifikovaných dodavatelů.2

Změny a zrušení systému certifikovaných dodavatelů

(1) Pro postup v případě změny systému certifikovaných dodavatelů platí § 135 odst. 1 až

4 obdobně.

(2) Pokud ministerstvo zjistí, že systém certifikovaných dodavatelů nesplňuje podmínky

stanovené zákonem nebo se změnily podmínky, za kterých byl schválen, vyzve správce

systému, aby zjištěné nedostatky odstranil a tuto skutečnost ministerstvu doložil.

Neodstraní-li správce systému nedostatky ve stanovené lhůtě, ministerstvo bezodkladně

rozhodne o zrušení takového systému certifikovaných dodavatelů.

(3) Rozhodne-li se správce systému systém certifikovaných dodavatelů zrušit, je povinen

písemně oznámit tuto skutečnost ministerstvu. V takovém případě se systém

certifikovaných dodavatelů ruší dnem doručení tohoto oznámení ministerstvu, nestanoví-li

správce systému den pozdější.3

Podmínky pro vydání certifikátu

(1) Podmínkou pro vydání certifikátu je prokázání splnění základních kvalifikačních

předpokladů v plném rozsahu doklady podle § 53 odst. 2 a prokázání splnění profesních

kvalifikačních předpokladů, ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů nebo

technických kvalifikačních předpokladů v rozsahu stanoveném v pravidlech systému

doklady podle § 54, § 55 odst. 1 a 2 nebo § 56 odst. 1 až 5.


(2) Doklady prokazující splnění základních kvalifikačních předpokladů dodavatele a

doklad prokazující splnění profesního kvalifikačního předpokladu podle § 54 písm. a)

nesmí být ke dni podání žádosti o certifikaci starší 90 dnů.

(3) Všechny doklady se certifikačnímu orgánu pro kvalifikaci předkládají v originále či v

úředně ověřené kopii.

(4) Správce systému může stanovit, že dodavatel není povinen při opakované certifikaci

doložit skutečnosti, které se od poslední certifikace nezměnily. Dodavatel je však vždy

povinen o těchto skutečnostech předložit alespoň čestné prohlášení.

(5) Ustanovení § 129 odst. 5 věty poslední a §129 odst. 6 platí obdobně.1

Certifikát

(1) Certifikát musí obsahovat alespoň tyto údaje

a) identifikační údaje certifikačního orgánu pro kvalifikaci, který certifikát vydal,

b) název systému certifikovaných dodavatelů,

c) identifikační údaje správce systému certifikovaných dodavatelů,

d) obchodní firmu nebo název a sídlo dodavatele, jedná-li se o právnickou osobu,

e) jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, a místo podnikání, popřípadě místo

trvalého pobytu, jedná-li se o fyzickou osobu,

f) právní formu právnické osoby,

g) identifikační číslo, pokud bylo přiděleno,2

h) jméno a příjmení statutárního orgánu nebo všech jeho členů, nebo jméno a příjmení

statutárního orgánu nebo všech členů statutárního orgánu osoby, která je statutárním

orgánem nebo členem statutárního orgánu dodavatele, popřípadě rovněž jméno a příjmení

jiné osoby, pokud o to dodavatel požádá, a způsob jejich jednání jménem nebo za

dodavatele,

i) předmět nebo obor podnikatelské nebo jiné činnosti, pro kterou je certifikát vydán,

j) druh a případně kategorii veřejných zakázek, pro kterou je certifikát vydán,

k) seznam dokladů.


(2) Certifikát je možno vydat v listinné podobě nebo v elektronické podobě se zaručeným

elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu.

(3) Certifikát se vydává v českém jazyce.1


1.3.3. SHRNUTÍ SOUČASNÉHO STAVU VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK V ČR

Zajímavých výsledků dosahují i firmy v odvětvích, tradičně chápaných jako "veřejný"

sektor služeb, která nejsou pokládána za páteř ekonomiky a v nichž má soukromý sektor

také relativně krátkou tradici. Jde o sféru vzdělávání, zdravotní a sociální péče a ostatních

veřejných, sociálních a osobních služeb (mezi ně patří statistické sledování, také například

rekreační, kulturní a sportovní činnost či technické práce spojené s odstraňováním odpadů,

čištění měst, sanační práce, atd.). Tato oblast je stále převážně v českých rukou, protože

celkové zdroje na všechna zmíněná odvětví zde v roce 2004 převyšovaly 130,8 mld. korun

a u domácích soukromých firem pak 94,3 mld. korun (v roce 1997 šlo o 72,4, resp. 60 mld.

korun). I zde došlo k výraznému posunu od ztráty ve výši 3,6 mld. korun v roce 1997 k

zisku 9,0 mld. korun v roce 2004. Minulou ztrátu však ještě výrazně ovlivňovala ta část

této sféry, která náležela do veřejného vlastnictví, přičemž ovšem i ztráta samotných

soukromých českých firem působících v oblasti vzdělávání, zdravotnictví a ostatních

veřejných, sociálních a osobních služeb byla také významná (-1,4 mld. korun). V té době

zatím málo privatizované odvětví zdravotnictví a sociální péče dosahovalo ztráty 66 mil.

korun při celkových zdrojích ve výši 14 mld. a vlastním kapitálem 4,1 mld. korun. O sedm

let později již však firmy v této oblasti tzv. veřejných služeb dosáhly v úhrnu zisku 9,0

mld. korun, a samotné soukromé domácí firmy pak 7,4 mld. korun. Soukromé subjekty v

odvětví zdravotnictví a sociálních služeb v českých rukou byly v roce 2004 ziskové ve výši

1,5 mld. korun – včetně části pod zahraničním kapitálem (+0,3 mld. korun) a zbytku ve

"veřejných" rukou (-0,02 mld. korun) pak činil v roce 2004 zisk všech společností ve

zdravotnictví 1,8 mld. korun.1

Impozantní objem zisků v odvětví obchodu (42,2 mld. korun v roce 2004, z čehož na

domácí firmy připadá 26,3 mld. korun) lze připsat především oblasti velkoobchodních

prodejů (OKEČ G 51 Velkoobchod a zprostředkování velkoobchodu kromě motorových

vozidel), kde zisky v daném roce dosáhly téměř 34,2 mld. korun. V maloobchodní větvi

obchodu zahrnující i dominantní obchodní řetězce, jsou naopak celkové zisky podstatně

menší (3,6 mld. korun), což zřejmě souvisí i s tlakem na jejich marže a obrovskou

konkurencí, která drží ceny zboží pro spotřebitele na stále relativně velmi nízké úrovni a

1 Krátká tématická analýza Strukturální změny přinesly firmám v české ekonomice stamiliardové zisky. Český statistický úřad Zpracovala:Ing. Drahomíra Dubská, CSc. Oddělení makroekonomických analýz ČSÚ

zároveň tak působí na skutečnost, že cenová konvergence v ČR směrem k cenové hladině v

EU 25 je spíše pomalá (cenová hladina je u nás na 55 % průměru EU 25).1

Také elektrárenství a další činnosti utilities (OKEČ E 40 Výroba a rozvod elektřiny, plynu

a vody) patří k odvětvím s největší nominální hodnotou zisků, které v roce 2004

vystoupaly na téměř 45,6 mld. korun (u domácích firem na 21,5 mld. korun). Patří zároveň

mezi několik málo odvětví, která byla zisková již v roce 1997 (7,3 mld. korun, domácí

soukromé firmy 3,6 mld. korun) – těmi byly tehdy ještě těžba nerostných surovin, doprava

a spoje a s velmi malou vahou na celkových zdrojích také rybolov.

Hraje zde zřejmou roli postavení společnosti ČEZ, která podle posledních celoročních dat

(2005) dosáhla konsolidovaného čistého zisku 22,3 mld. korun, což bylo téměř třikrát více

než v roce 2000. Proto se také elektrárenství s 32,0 mld. korun podílí drtivou měrou na

výši zisků celého výše zmíněného odvětví, když samotné pododvětví OKEČ E 41 s

názvem Shromažďování, úprava a rozvod vody dosáhlo v roce 2004 zisku 1,8 mld. korun.

Pro elektrárenství je také typické, jako ostatně pro celý firemní sektor české ekonomiky, že

za období 1997-2004 klesl objem používaných bankovních úvěrů, a to jak v případě

domácích firem (na téměř poloviční úroveň z 20,7 mld. v roce 1997 na 11,2 mld. v roce

2004), tak všech firem podnikajících v tomto odvětví (ze 46,1 na 38,3 mld. korun). Z

těchto číselných údajů vyplývá, že v elektrárenství si půjčují více firmy pod zahraniční

kontrolou, jejichž zadluženost v roce 2004 činila 15,2 mld. korun.

Jestliže odvětví OKEČ Doprava, skladování a spoje bylo v úhrnu velmi mírně ziskové již v

roce 1997 (1,2 mld. korun) především díky tehdy ještě nezprivatizovaným spojům (zisk ve

spojích činil v daném roce 5 mld. korun, přičemž 5,1 vyprodukovala část soustředěná v

rukou státu), pak v roce 2004 se vyhoupl kladný hospodářský výsledek v úhrnu za odvětví

na 29,6 mld. korun. Přitom samotné pododvětví spojů bylo ziskové ve výši 18,1 mld.

korun, dalších 8,0 mld. přidala pozemní doprava a 3,5 mld. korun pak sféra vedlejších a

pomocných činností v dopravě kam je podle třídění OKEČ zařazena i činnost cestovních

kanceláří a agentur1.

Výraznou převahu pododvětví spojů na úhrnu zisků celého odvětví lze připsat obrovské

penetraci mobilních telefonů na českém trhu, k níž došlo v poměrně krátké době a která


přesahuje 100 % (přístrojů je více než obyvatel ČR). Tato okolnost zasahuje i další oblasti,

jako je například struktura výdajů domácností – jestliže v průměru rostly výdaje na

konečnou spotřebu domácnosti v ČR za období 1995-2004 o 2,9 % ročně (jde o reálný růst

spotřeby, v němž není obsaženo zvyšování cen), pak samotné výdaje na telekomunikace

stoupaly ročně v reálném vyjádření o více než 9 %, což bylo nejvíce ve srovnání s

ostatními druhy výdajů z rodinných rozpočtů. Například průměrné výdaje za potraviny

rostly během uvedeného období jen o 2,1 % ročně, výdaje za alkohol a cigarety o 1,5 %

ročně, za dopravu o 2,2 % ročně. Společnost Eurotel jako jeden z mobilních operátorů

vyčíslila v roce 2005 zisk na jednoho zákazníka na 510 korun měsíčně, v roce 2004 to bylo

526 korun měsíčně. Nejmenší operátor Oscar (před koupí společností Vodafone) měl z

jednoho zákazníka příjem 679 korun měsíčně. Vysoce ziskové podnikání v

telekomunikacích je patrné i z úhrnu výsledků hospodaření jednotlivých firem: společnost

Český Telecom dosáhla v roce 2005 konsolidovaného zisku ve výši 6,2 mld. korun

(nekonsolidovaného 7,2 mld. korun), když na jejích výnosech z poloviny participoval

mobilní operátor Eurotel. Španělská společnost Telefonica O2 jako strategický partner

koupivší společnost Český Telecom (čímž se stala prvním integrovaným

telekomunikačním operátorem v ČR) převzala nedávno také téměř 16 mld. zadrženého

zisku společnosti Eurotel tvořící mobilní větev v Českém Telecomu. Přínos fúze Eutrotelu

s Českým Telecomem vyčíslil nový španělský vlastník na 8,5 mld. korun. Na ziscích z

telekomunikací participují dále samozřejmě i rozvoj internetu a jemu odpovídající váha

zisků z datových služeb na úkor služeb hlasových u dalších poskytovatelů připojení.

Expanze firemního sektoru české ekonomiky, jejímž výsledkem je i silný růst zahraničního

obchodu a zlepšení obchodní bilance, je financována jak zintenzivněným využíváním

cizích zdrojů, tak i rostoucím objemem vlastního kapitálu. Z faktorové analýzy vyplývá, že

v ekonomice jako celku se větší měrou podílel na růstu zdrojů firemního sektoru jako

parametru ziskovosti spíše vlastní kapitál než cizí zdroje v podobě dlouhodobých a

krátkodobých závazků – jestliže celkové zdroje firemního sektoru v ČR stouply během let

1997-2004 o více než 70 %, pak toho bylo docíleno při růstu výše definovaných cizích

zdrojů o 39 % a zvýšení vlastního kapitálu o 65 %. Bankovní úvěry jako další cizí zdroj

financování expanze za tu dobu poklesly o 17 %. Významnou část růstu lze zřejmě přičíst

zvýšené produktivitě.1


2. PRAKTICKÁ ČÁST

ÚVOD DO PRAKTICKÉ ČÁSTI

Cest zefektivnění veřejných výdajů je celá řada. Mohou to být jak legislativní způsoby, tak

a i způsoby nelegislativní. Mezi těmito způsoby patří např. Audit vyplnění veřejných

zakázek, kontrola kvality na nové úrovni atd.. Ale v rámcích této diplomové práci se

zaměříme na dva způsoby: výměna veřejných zakázek na PPP a komplexní hodnocení

dodavatelů. Tyto dva způsoby vybraný kvůli jejich podrobnosti na jedné straně, ale

odlišením vstupní spolupráce veřejného a soukromého sektoru ekonomiky na druhé straně.

Dál budou popsány a ohodnoceny obě dvě varianty.

Jeden z nejdiskutovanějších problémů fiskální politiky je rovnováha mezi veřejným a

soukromým sektorem. Kritici keynesiánské teorie se ohrazují proti úmyslu jeho zřejmé

podpory vládního růstu. Obávají se, že v závislosti na vládních výdajích pro stabilizaci

ekonomiky to povede k rozsáhlejšímu veřejnému sektoru. Přisuzují růst vládního HDP (z

10 procent v roce 1930 na 18 dnešních procent), velkému ovlivnění vlády keynesiánskou

fiskální politikou.

Principiálně takové velké ovlivnění vlády neexistuje. Keynes nikdy neřekl, že vládní

výdaje jsou jedinou pákou fiskální politiky. Dokonce v roce 1934 poradil prezidentu

Rooseveltovi sledovat pouze dočasné zvýšení vládních výdajů: Jak jsme viděli, daňovou

politiku lze použít pro změnu výdajů spotřebitelů a investorů. Tudíž fiskální politika může

snadno zaměřit na změnu úrovně výdajů soukromého sektoru, tak jako na změnu výdajů

veřejného sektoru. V roce 1934 však byla důvěra podniků tak nízká, že zvýšení investic

vyvolané daněmi bylo nepravděpodobné v méně zoufalých časech výběr použití fiskálního

nástroje je politické rozhodnutí, nikoliv mandát Keynese. Prezident Clinton zvýhodňoval

zvýšení vládních výdajů pro stimulaci ekonomiky, zatímco prezident George W. Bush

upřednostňoval krácení daní, které upevní soukromé výdaje.1

Jako dodatek k výběru toho, zda zvýšit veřejné nebo soukromé výdaje, musí fiskální

politika také uvažovat o specifickém obsahu výdajů v každém sektoru. Předpokládejme, že

jsme rozhodli, že stimulace soukromého sektoru má přednost před dodatečnými vládními

výdaji jako prostředkem podpory plné zaměstnanosti. Máme stále velký výběr. Mohli jsme

1 BRADLEY R. SCHILLER: Makroekonomie/ COMPUTER PRESS, edice Business books. ISBN: 80-251-0169-X, s.251

například snížit celkové daně, snížit individuální daně, snížit spotřební daně, nebo zvýšit

příspěvky sociálního zabezpečení. Každá alternativa znamená různou směs spotřeby a

investic a různé rozdělení důchodu. Demokraté v Kongresu například charakterizují

původní plán prezidenta George W. Bushe na snížení daní z roku 2001 jako "daňový

pokles tlusté kočky". Namítali, že příliš velké snižování daní vede k vysokým důchodům

plátců daní. Chtěli menší snížení daní pro bohaté, větší daňovou úlevu chudým a větší

vládní výdaje na sociální program. Po měsíci vyjednávání získali kompromis, který

upravoval jak složení výstupu, tak distribuci důchodu.

Analýza:

Dokonce, i když je přijata potřeba fiskálního stimulu, musí být přijato nekompromisní

rozhodnutí o tom, komu daně krátit, komu zvednout příspěvek nebo na které programy

vydat více.1

1 BRADLEY R. SCHILLER: Makroekonomie/ COMPUTER PRESS, edice Business books. ISBN: 80-251-0169-X, s.251

2.1. PPP PROJEKTY

2.1.1. PUBLIC PRIVATE PARTNERSHIP (PPP)

Pro potřeby této studie a v prostředí České republiky budeme jako PPP považovat ty

projekty, v nichž soukromý sektor zajišťuje provoz veřejné služby, přičemž se může přímo

podílet na její výstavbě, financování a provozu.

Výhody (silné stránky) PPP projektů

Realizace infrastrukturních investic prostřednictvím projektů partnerství veřejného a

soukromého sektoru na Českou republiku spočívá v přímém zapojení soukromého partnera

do všech fází projektu, včetně financování, správy a údržby, je v době finanční krize a

napjatých veřejných rozpočtů jednou z mála možností, jak investice realizovat a současně

zabránit masivnímu růstu zadlužování České republiky. Růst veřejného dluhu dále

akceleruje probíhající hospodářská krize, která odhalila dlouhodobě neřešené problémy

českých veřejných financí. Maďarský scénář představuje memento, kam by pokračování

stávajících trendů mohlo dospět.

Závěry studie jsou následující:

- PPP projekty nabízí řešení problému současného nedostatku zdrojů na realizaci

infrastrukturních investic a ulehčení vysoce schodkovým veřejným rozpočtům. V současné

době dosahuje objem mandatorních a kvazimandatorních výdajů cca 80% příjmů státního

rozpočtu (vláda tak rozhoduje o alokaci pouhých 20% státního rozpočtu), což v důsledku

znamená malý prostor pro realizaci náročných investic.

- PPP projekty jsou prorůstovou a efektivní formou financování s dlouhodobě pozitivním

vlivem na změny struktury HDP.

- PPP projekty generují dlouhodobé multiplikační efekty s pozitivními dopady zejména na

výši a strukturu HDP a zaměstnanost; současně generují řadu dalších multiplikačních

efektů souvisejících s ekonomickou aktivitou vyvolanou realizací této investice, čímž

přispívají k celkovému rozvoji ekonomiky. Tyto efekty nejsou, na rozdíl od realizace

investičních projektů cestou veřejných zakázek, oslabovaný restriktivním působením

zvýšených úrokových sazeb v důsledku růstu veřejného dluhu. Při současném stavu

veřejných financí je jednou z hlavních výhod PPP projektů to, že investice tohoto typu

vůbec umožňuje realizovat.1

- PPP projekty za určitých okolností umožňují "označení" výdajů na PPP projekty jako

výdaje mimobilanční, což umožňuje vyhnout se přímému zadlužení České republiky, tedy

růstu veřejného dluhu. Tento fakt napomůže udržení vysokého kreditního ratingu státu, což

umožní levnější financování vládního dluhu. Snížení kreditního ratingu státu v důsledku

přílišného zadlužení způsobuje tlak na úrokové sazby, a tím i prodražení soukromých

úvěrů – jak pro podnikatele (omezení možnosti externího financování, rozvoje apod.), tak

pro občany (např. spotřebitelské úvěry, hypotéky), což je voliči vnímáno mnohem více,

než prodražení úvěrů státních.

- PPP projekty umožňují dosažení úspor při financování dluhu České republiky – ta plyne z

faktu, že PPP projekty (za splnění určitých podmínek) nejsou jeho součástí a negenerují tak

náklady na jeho uhrazení. Ušetřené prostředky je pak možno směřovat buď na jiné

investice, a tím přispět k dalšímu rozvoji české ekonomiky (zvýšení výkonu ekonomiky,

zvýšení zaměstnanost), nebo na samotné umořování vládního dluhu.

- v rámci provedené stručné analýzy dopadu realizace dálnice D3 (v předpokládané

hodnotě 35 mld. Kč) prostřednictvím PPP projektů lze očekávat pozitivní vliv na českou

ekonomiku, mj., s následujícími konkrétními dopady:

Zvýšení hrubého obratu ekonomiky o cca 87,5 mld. Kč v průběhu následujících pěti let

Zvýšení potřeby pracovníků o 105 tis. pracovních míst v následujících pěti letech,

Urychlení socioekonomického rozvoje regionu díky zkvalitnění dopravní infrastruktury a

zlepšení dopravní dostupnosti (např. pozitivní vliv na životní prostředí, úsporu času na

dopravu, snížení nehodovosti)

Možnost okamžité realizace projektu díky mobilizaci soukromého kapitálu, a to bez

ovlivnění vládního dluhu. Samotná možnost realizace projektu za současného nedostatku

veřejných zdrojů je nejpodstatnější přidanou hodnotou PPP.

- Zrychlení realizace (výstavby a uvedení do provozu) – dle zkušeností z Velké Británie

vyznívá poměr včas ukončených PPP projektů a včas ukončených veřejných zakázek

výrazně pro PPP.

1 Jan Ostřižek, Luděk Kouba Vliv realizace PPP na ekonomiku České republiky listopad 2009

Důvodem může být i to, že platby jsou v případě PPP realizovány až na základě

dostupnosti služby.1

- snížení nákladů po dobu životního cyklu projektu – snížení celoživotních nákladů je

dosahováno prostřednictvím inovačních technologií, rekonstrukcí, sloučení role toho, kdo

infrastrukturu buduje, provozuje a spravuje po celou dobu životnosti projektu (např. 30

let), a samotnou motivaci soukromého partnera snižovat náklady a realizovat přiměřený

zisk. Některé zdroje uvádějí i související snižování nákladů na straně veřejného sektoru,

neboť není třeba kapacit zajišťujících správu, údržbu a jejich evidenci úředníky.

- rozložení rizik – rizika by měla být alokována tak, aby jejich správa byla co

nejefektivnější. Přesun správy rizika na partnera, který je tato rizika schopen lépe řídit,

znamená snížení těchto nákladů. Z uvedeného je zřejmé, že cílovým stavem není přesunout

všechna rizika na privátního partnera, čímž by se celý projekt neúměrně prodražil.

- zvyšující se kvalita služeb – realizaci inovací, platbami za dostupnost, výstupově

definovanými standardy, lepší sensitivitou a větší flexibilitou soukromého sektoru je

dosahováno větší kvality poskytovaných služeb.

- dodatečné příjmy – soukromý sektor je obvykle schopnější v monetizaci nevyužitých

kapacit, což usnadňuje financování projektu.

- využití zdrojů soukromého sektoru – obzvláště v době finanční krize, při respektování

současného stavu veřejných financí a z toho pramenícího nedostatku veřejných zdrojů v

České republice je využití soukromých zdrojů pro tyto druhy investic velmi žádané.

Současně PPP projekty umožňují (za splnění daných podmínek), i v případě, kdy je stát

kofinancuje, zahrnout tyto náklady jako mimobilanční.

- využití schopnosti soukromého sektoru – využívá inovačního potenciálu, kreativity a

odbornosti privátního partnera. Dobrá image soukromého partnera tak může pozitivně

ovlivnit jeho schopnost získat další kontrakty.

- implementace tržních cen a cen tvořených podle nákladů – soukromý sektor je nucen z

ekonomických důvodů využívat trhu odpovídající ceny. Potlačuje tak regulační snahy

veřejného sektoru, není svázán historickými precedenty regulace cen a není ovlivněn


politickým cyklem. Soukromý sektor může lépe dosáhnout cenové reformy – pro veřejný

sektor to může být "zástěrka" pro zamyšlenou deregulaci.

- motivace většího počtu zajímavých uchazečů – rozsáhlé a dlouhotrvající projekty jsou

zajímavou podnikatelskou aktivitou pro uchazeče. Přilákáním většího počtu uchazečů je

dosaženo lepšího soutěžního prostředí.1

- úspory z rozsahu – zamýšlí-li zadavatel (stát) realizovat řadu investic, které na sebe

navazují (několik části dálnice), či které je možné spojit, je vhodné je realizovat

dohromady a využít tak úspor z rozsahu (např. úspora u přípravných a projektových prací,

přepravě a práci těžké techniky apod.). Na druhou stranu je ovšem nutné respektovat

existující lokální stavební kapacity.

- schopnosti managementu soukromého sektoru – management privátního partnera je

obvykle schopnější ve specifických projektových činnostech a má více zkušenosti v rámci

svého investičního portfolia. Současně má soukromý sektor schopnost pružněji reagovat na

nenadálé změny a požadavky na projekt. Rychlejší reakce na měnící se požadavky či

vzniklé problémy snižuje i finanční náročnost takovéto změny, což projekt dlouhodobě

zlevňuje.

Nevýhody (slabé stránky)

- vyšší náklady financování – náklady financování soukromým sektorem jsou zpravidla

vyšší, nežli náklady externího financování veřejného sektoru. Obvykle je uváděno, že se

tento rozdíl pohybuje mezi 2-3 % p.a. Důvodem je pohled půjčovatelů/věřitelů na subjekt,

kterému peníze poskytují, resp. věřiteli sledovaná rizika. Vzhledem k výše uvedeným

rozpočtovým omezením se ovšem realizace PPP zdá být výhodnější, než nulová varianta.

- vysoké iniciační náklady – náklady přípravy projektu (procurement costs) jsou

odhadovány na 5-10% investičních nákladů rozsáhlých projektů. Se snižující se finanční

náročnosti projektu se ovšem poměrně nesnižují, což do značné míry eliminuje realizaci

menších PPP projektů a naopak vytváří tlak na jejich spojování.


- složitost smluv a nezkušenost – v České republice neexistuje dostatečná historie PPP

projektů, která by umožňovala čerpat nutné zkušenosti. Současně s uvedenými fakty o

legislativní úpravě PPP projektů a související pomalejší přípravě to plyne v neoprávněnou

nedůvěru v tento typ projektů.1

- neflexibilní smlouvy – smlouvy na rozsáhlé PPP projekty jsou uzavírány na dobu

překračující 20-30 let. S tím pochopitelně souvisí i jejich omezená flexibilita. Jakékoli

změny ve smlouvě vyplývající z objektivních či subjektivních zkušeností jsou velmi složité

a nákladné. Zde je ve výhodě privátní partner, neboť jeho výměna, v případě, kdy by se

partneři nedohodli, by byla velmi složitá a finančně náročná.

- soukromá participace v přirozených monopolech – některé typy projektů jsou poměrně

náchylné k tomu, aby se z jejich poskytovatelů stali přirození monopolisté. Dosažení

přirozeného monopolu umožňuje monopolistům zvyšovat cenu a snižovat výstup tak, aby

dosahovali vyšších zisků.

- vyšší vyjednávací síla soukromého sektoru – tato nevýhoda bývá většinou uváděna u

rozvojových ekonomik, jejichž veřejní představitelé nemají dostatečnou sílu a zkušenost

pro tak zásadní vyjednávání.

Základní rozdíly mezi projekty typu PPP a veřejnými zakázkami definovala studie "PPP

vs. veřejná zakázka", která vznikla na půdě Asociace PPP. Vzhledem k omezenému

rozsahu této práce uvedeme pouze shrnutí těchto identifikovaných rozdílů:

1. Prvním rozdílem je časové rozložení plateb veřejného sektoru. V případě PPP projektu

jsou splátky rozloženy po dobu životního cyklu projektu, přičemž v případě klasické

veřejné zakázky jsou prostředky vynaloženy před dosažením funkce dané služby.

2. Druh rozdíl, který je již uveden výše, spočívá v překračování původních nákladů a

nedodržování časového harmonogramu, které jsou u veřejných zakázek několikanásobně

častější, než u PPP projektů.

3. Spojení investiční a provozní fáze projektu a z toho plynoucí nižší nákladovost projektu

v průběhu jeho životního cyklu. S tímto také souvisí fakt, že splátky projektu (platby) jsou

předem známy a závisí na dostupnosti infrastruktury.


PPP, rozpočtový dopad a rating

Jako jedna z podstatných silných stránek či výhod PPP projektů, oproti veřejným

zakázkám, bývá uváděna odlišná pozice v případě způsobu zahrnování výdajů na PPP do

vládních statistik. Zmíněný odlišný přístup vychází z rozhodnutí Eurostatu uveřejněného v

tiskové zprávě z 11.2.2004 (STAT/04/18). Většina autorů a odborníků se shoduje na tom,

že zmíněná odlišnost zanesení nákladů na PPP do vládních statistik má primární efekt

spočívající v tom, že náklady na PPP projekty nezvyšují deficit, a potažmo i dluh, České

republiky.1

Za dva hlavní sekundární efekty bývá pak považováno to, že prostřednictvím realizace PPP

projektů nejsou ohrožena konvergenční, tzv. Maastrichtská, kriteria, a že nedochází k

ohrožení ratingu České republiky (sovereign rating), který, na základě fundamentálních

charakteristik, vytváří ratingové společnosti a agentury. Konvergenční kriteria představují

souhrn ekonomických charakteristik, jejichž dosažení, v některých případech pouze

přiblížení se k nim, je podstatnou náležitostí přijetí státu do Evropské měnové unie (EMU)

– přijetí společné měny €. Mezi tato kriteria patří i dlouhodobě udržitelný stav veřejných

financí, který je sledován prostřednictvím schodku veřejných financí a veřejného dluhu,

které by neměly překročit referenční hodnotu 3 % HDP pro deficit a 60 % HDP pro

veřejný dluh. Tato dvě kriteria je, dle pravidel Paktu stability a růstu, nutno udržovat i po

vstupu do EMU. Pohled na současné deficity a především na současné zadlužení některých

evropských států, včetně starých členských zemí, spolu s pohledem na historii udělených

sankcí a možností, jež jsou dány Radě EU v případě posuzování porušení zmíněného

pravidla, naznačuje, že zde existuje určitá tolerance výkyvu diskutovaných hodnot.

Financování PPP projektů – fiskální dopady, efektivnost a fiskální rizika

PPP projekty pochopitelně nachází i řadu protiargumentů týkajících se vlastní

neefektivnosti, negativních fiskálních dopadů a fiskálních rizik. Mezi hlavní zdroje

neefektivnosti PPP projektů, které uvádí jejich odpůrci, obvykle patří horší finanční pozice

států při financování infrastruktury prostřednictvím PPP projektu, tedy vyšší nákladovost


projektu PPP pramenící z horších uvěrových podmínek soukromého sektoru oproti sektoru

veřejnému. Jinak řečeno, stát si díky svému ratingu může vypůjčit vždy levněji, než

soukromý sektor. Viděno touto optikou, je nutné s uvedenou námitkou souhlasit, neboť

jednoduché ekonomické porovnání nákladů dluhopisového financování státu a úvěrového

financování privátního sektoru vyjde ve prospěch veřejného sektoru, interpretovaně tedy

ve prospěch veřejné zakázky. Izolovat tuto námitku, jako součást nákladů PPP projektu, je

ovšem neobjektivní, neboť PPP projekty jsou velmi komplexní a od klasické veřejné

zakázky se liší např. kalkulaci nákladů pro celý životní cyklus projektu, což u veřejných

zakázek není obvykle. I z tohoto důvodu Beato a Vives (Inter-American Development

Bank) uvádějí, že fiskální dopad PPP projektů je vhodné analyzovat prostřednictvím tří

ukazatelů.1

Prvním jsou výše uvedené rozdíly v nákladovosti financování investice soukromým a

veřejným sektorem, druhým jsou úspory týkající se nižších investičních potřeb plynoucích

z lepšího managementu aktiv privátního sektoru a třetím jsou rozdíly plynoucí z

efektivnější správy infrastruktury.

Tabulka 2. Srovnání fiskálního dopadu komponent VZ a PPP (+ pozitiv ní dopad, - negativní dopad)

VZ PPPNáklady externího financování + -Další investiční potřeby - +Efektivní správa a údržba aktiv - +

Jak již bylo uvedeno, externí financování obvykle výhodněji zajistí stát – veřejný sektor.

Potřeba dalších investic je naproti tomu obvykle v případě realizace investice typu PPP

menší, a to díky lepšímu managementu aktiv (asset management) soukromého sektoru.

Jelikož jsou PPP projekty koncipovány jako projekty dlouhodobé – je spojena investiční

fáze a fáze provozu, údržby a spravování – je v nich kladen důraz na minimalizaci

následných provozních nákladů, a to prostřednictvím opatření prováděných např. i v

průběhu investiční fáze – budování infrastruktury. Zohledníme-li při hodnocení fiskálního

dopadu PPP projektů všechny tři uvedené komponenty, můžeme konstatovat, že PPP

projekty jsou z pohledu výdajů státního rozpočtu výhodnější než klasické veřejné zakázky.


V rámci posuzování nákladů na externí financování je nutné zohlednit i výše diskutované

nezahrnování investičních nákladů (CAPEX) PPP projektů do dluhu České republiky, což

má pozitivní dopady na nákladovost financování dluhu a sekundárně i na nákladovost

financování takto pořizované infrastruktury. Náklady na investici pořízenou formou PPP

projektu jsou dlouhodobě splaceny soukromému sektoru (OPEX), nejčastěji v podobě

platby za dostupnost. V důsledku se tedy výdaje státu na PPP projekt velmi podobají

nákladům investice pořízené klasickou cestou. Financování investice formou PPP projektu

má oproti klasické veřejné zakázce dvě zásadní výhody.

První z nich spočívá v rozložení plateb, optimalizaci cash-flow a efektivnějším

refinancování dluhu.1

Druhá výhoda je spojena s mimobilančním zanesením výdajů na investici a souvisí s

vnímáním výše zadlužení vlády finančními trhy. Finanční trhy při hodnocení kredibility

dlužníka (zprostředkovaně při určení nákladovosti jeho externího financování) – státu

zohledňuji primárně v bilanci zanesené údaje a mimobilanční aktiva (výdaje na PPP

projekty) při svých analýzách zpravidla opomíjí. I přesto, že suma státem (explicitně či

implicitně) vynaložených prostředků tak, jak je výše uvedeno, je téměř shodná, finanční

trhy způsob následného mimobilančního financování PPP projektu nepřímo podporují.

Financování klasické veřejné zakázky jednoznačně vstupuje do státního dluhu, dluh tak

zvyšuje a současně tím zvyšuje náklady na jeho financování, tzn. náklady dluhové služby,

které v roce 2008 dosáhly 44,8 mld. Kč.

Z uvedeného pochopitelně nemůžeme vyvodit, že PPP projekty jsou samospasné a vyřeší

problém dluhu České republiky. Co ovšem vyvodit můžeme je fakt, že PPP projekty jsou

finančně výhodným způsobem pořízení veřejné infrastruktury a služeb.

Stejně jako financování a fiskální dopady, jsou diskutovaná i fiskální rizika, jejichž

zdrojem jsou či mohou být rozsáhlé a dlouhodobé PPP projekty. Monteiro (2007) uvádí

dva hlavní zdroje fiskálních rizik PPP projektů, a to sice charakter samotné zakázky –

veřejné služby/infrastruktury a nesoulad mezi dlouhodobým rozpočtovým dopadem

projektu a krátko či střednědobým rozpočtovým plánováním. Schwartz, Corbacho a

Koranchelian navíc dodávají rizika pramenící z fragmentovaného rozpočtování (off-

balance pozice PPP projektů) a Hemming (2006) zmiňuje rizika plynoucí z poskytnutých

státních garancí.


Mezi hlavní zdroje fiskálních rizik tedy patří:

charakter veřejných služeb/infrastruktury,

časový nesoulad rozpočtování a dlouhodobosti PPP projektů,

fragmentované rozpočtování (off-balance charakter PPP),

státní garance.

Charakter veřejných služeb (blížící se charakteru veřejných statků) způsobuje snahu

veřejného sektoru o kontinuální poskytování takových služeb, což v případě možných

sporů nebo např. finančních problémů projektů může způsobit snahu státu problematickou

investici "udržet", a to i za cenu zásadního dofinancování.1

Toto ovšem platí i u realizace infrastruktury klasickou veřejnou zakázkou. Časový

nesoulad mezi střednědobým finančním plánováním státu a dlouhodobosti PPP projektu

bývá ilustrován na profilu plateb veřejného sektoru za PPP projekty. Vzhledem k faktu, že

platby veřejného sektoru jsou v rámci PPP projektů uskutečňovány až tehdy, kdy je služba

dostupná (např. 4-6 let od podpisu smlouvy, počátku jednání či vypsání soutěže – což

vyplývá především z časové náročnosti stavební činnosti), mohou úředníci nabýt dojmu, že

se jedná o tzv. zero-cost investice (tzn. projekty zadarmo). Tento dojem pak může ústit v

pokus o realizace více projektů, které by za standardních okolností nebyly realizovány. Z

tohoto důvodu je nutné nastavení dlouhodobého finančního plánování a respektování

dlouhodobých závazků a rozpočtových dopadů vyplývajících z PPP projektů. Dalším

rizikem plynoucím z dlouhodobosti kontraktu, které uvádí např. Mach, spočívá v morálním

hazardu. První sada argumentů podporující morální hazard vychází z obdobného efektu,

tzn. splátky za PPP v rozpočtu jakoby "nejsou vidět" a skrytě tím dochází k zadlužení státu.

Druhá sada argumentů se týká korumpovatelnosti úředníků a možnosti privátních subjektů

této skutečnosti využít. Řada autorů ovšem PPP favorizuje právě z důvodů nižší možnosti

korupce během procesu výběru privátního partnera. Jedná se tedy spíše o diskusní, i když

velmi podstatnou otázku. Obdobný problém nastává i u veřejných zakázek, ovšem zde

spočívá především v tom, že náklady na provoz, údržbu, rekonstrukce a modernizace

nejsou součástí finančního plánu a vznikají (jsou plánovány) až v průběhu životního cyklu.


Rizika plynoucí z fragmentovaného rozpočtování mají velmi podobný původ jako

předchozí uvedená rizika. Efektivní řešení se nabízí ve speciální evidenci nákladů na PPP

projekty a jejich přímém zohledňování při rozpočtovém procesu. Státní garance, tedy

garance, které poskytuje stát/vláda ve prospěch privátního partnera, fungují jako ručení v

případě, kdy privátní subjekt není schopen dostát svým závazkům. Primárně se tedy

nejedná o rozpočtový výdaj – náklad, ovšem na druhé straně je nutné s možností realizace

tohoto výdaje počítat. Značnou nevýhodou státních záruk je i to, že jsou výrazně

procyklické – potřeba státního zásahu tak mnohdy vyvstává v okamžiku, kdy se do

problémů dostává i státní rozpočet. Státní garance si proto, aby byla minimalizována z nich

plynoucí fiskální rizika, vyžadují obezřetné schvalování, jasnou evidenci a zohlednění

nákladů poskytnutých záruk v procesu rozpočtování.1

V současné ekonomické situaci, kdy jsou banky velmi ostražité, a to jak komerční banky,

tak i EIB (viz požadavek EIB, kdy konsorcium soukromých firem musí zabezpečit

odpovídající garance ve výši 800 mld. € proto, aby mu mohl být poskytnut úvěr ve výši 1

mld. € na slovenskou dálnici D1), je poskytování státních garancí jednou z mála možností,

jak získat odpovídající finanční prostředky. Navíc v případě, kdy vláda takovou záruku

poskytne, vysílá jasný signál o podpoře tohoto typu projektů. Použití potenciálního rizika

státních garancí jako protiargumentu vůči PPP je ovšem irelevantní především proto, neboť

v případě realizace investice tradiční metodou veřejné zakázky dochází ve své podstatě k

poskytnutí 100% státní garance.

Uvedená fiskální rizika jsou závažná, ovšem dá se jim účelně čelit přijetím uvedených a

jiných opatření. Další opatření zde nejsou uvedena, neboť nejsou účelem této studie.

Vývoj veřejných financí ČR a prostor pro investice

Stav veřejných financí představuje v 21. století patrně nejvážnější riziko ekonomického

vývoje České republiky. Trvale deficitní saldo a především zcela nevyhovující struktura

veřejných financí s neudržitelným podílem mandatorních výdajů jsou zdrojem široké

kritiky v podstatě od začátku dekády. Přes některá dílčí pozitivní opatření jak ve volebním

období 2002-2006, tak 2006-2010 je zřejmé, že zásadní, potřebné reformy veřejných

rozpočtů se v časech dlouhé, konjunkturální fáze hospodářského cyklu prosadit nepodařilo.


Graf 1 – Předpokládaná a skutečná salda veřejných rozpočtů

Zdroj: Ministerstvo financí (Fiskální výhled ČR, květen 2009)

V uvedeném grafu je patrný trend snižování schodků veřejných rozpočtů do roku 2008.1

Problém však je, že se tak dělo v časech rekordní prosperity, neboť v letech 2005 až 2007

rostla česká ekonomika více než šestiprocentním tempem. V tomto kontextu se jeví

dosažená progrese jako zcela nedostatečná. Hloubka skutečných strukturálních problémů

českých veřejných financí se naplno obnažila s příchodem ekonomické krize ve druhé

polovině roku 2008, viz predikce salda veřejných rozpočtů na rok 2009. Oproti květnové

predikci uvedené v grafu se navíc prognózy vývoje veřejných rozpočtů průběžně zhoršují.

Původní návrh samotného státního rozpočtu na rok 2010 operoval dokonce se schodkem

230 mld. korun, deficit veřejných rozpočtů měl podle těchto údajů dosáhnout nebývalých

7,4 % HDP, celkový veřejný dluh stoupnout na 1,35 bilionu korun.

Opatření, která se posléze podařilo vyjednat v rámci tzv. Janotova balíčku, jsou zcela

nedostatečná a dlouhodobý problém českých veřejných financí neřeší.

Celková situace veřejných financí je poměrně živě diskutována, poněkud stranou debaty

však zůstávají dopady tohoto vývoje na investiční část veřejných výdajů. Dalším zásadním

problémem českých veřejných rozpočtů je totiž bezprecedentní podíl tzv. mandatorních

(tzn. ze zákona povinných) výdajů. Vyjdeme-li ze širšího pojetí mandatorních výdajů,

které zahrnuje vedle sociálních výdajů, také mzdy státním zaměstnancům, výdaje na

dluhovou službu nebo státní příspěvky na stavební spoření, dosahuje jejich podíl v

současnosti téměř 80 % rozpočtu. Tzn., že vláda může aktivně rozhodovat pouze o pětině

svých zdrojů. Prostor na financování investičních projektů je v dané situaci minimální.

Právě investice do infrastruktury jsou vedle investic do lidského kapitálu považovány za

nejvýznamnější pro zajištění dlouhodobého hospodářského růstu.1

1 Jan Ostřižek, Luděk Kouba Vliv realizace PPP na ekonomiku České republiky listopad 20091 Jan Ostřižek, Luděk Kouba Vliv realizace PPP na ekonomiku České republiky listopad 2009

2.1.2. PPP V DOBĚ KRIZE – ZAHRANIČNÍ ZKUŠENOSTI

Velké infrastrukturní projekty byly, stejně jako řada jiných ekonomických aktivit,

významným způsobem zasaženy světovou hospodářskou, v některých případech i finanční,

krizí. Jedním z hlavních důsledků, které z krize pramení, je vzrůstající obtížnost získávání

dostatečných zdrojů, které privátní konsorcia nutně potřebují, aby mohla realizovat

zamyšlené infrastrukturní investice právě formou PPP, což je i v zájmu sektoru veřejného –

vlády či municipality. Financující subjekty (banky) z řady důvodů požadují poměrně

významné garance na půjčky konsorciím podílejícím se na PPP projektech. A ty je v

současné době schopna poskytnout obvykle pouze vláda. I přesto, že je státní garance

vnímána jako nemalé fiskální riziko, nejedná se o přímý výdaj vlády. Státní záruka, kterou

může Ministerstvo financí ČR poskytnout, je tzv. Podmíněným závazkem státu a její

použití je řízeno odborem Státního rozpočtu Ministerstva financí ČR. Na poskytování

státních záruk na půjčky za účelem realizace PPP projektů existuje řada názorů. V

současné době v zahraničí výrazně převažuje ten přístup, který poskytování státních záruk

nejen umožňuje, ale navíc usnadňuje. Příkladem mohou být nedávno poskytnuté či

plánované záruky na úvěry např. ve Velké Británii (zde byla v březnu 2009 zřízena

Treasury Infrastructure Finance Unit, která má podporovat financování PPP projektů), na

Slovensku či ve Francii. Kromě těchto rozvinutých zemí využívají dle Drapáka (2009)

možnosti státních záruk investoři i v Koreji či Kazachstánu. Kromě podpory, které se PPP

projektům a investorům dostává prostřednictvím státních garancí, některé státy, jako např.

Polsko, administrativně zjednodušují proces přípravy PPP projektů, a to na základě nové

právní regulace. V Polsku byl takový zákon připraven v roce 2008 a vstoupil v platnost v

únoru 2009. Součástí zákona, který umožňuje jednodušší realizaci PPP projektů, je mimo

jiné uvedení esenciálních součástí smlouvy zajišťujících odpovídající rozdělení rizika mezi

partnery, specifikace subjektů veřejného sektoru, které mají vstupovat do PPP projektů,

zjednodušení a unifikace hodnotících kriterií rozhodujících o hodnotě za peníze, a řada

dalších ustanovení, které přípravu a realizaci PPP projektů významně zjednodušuje.

Výše uvedená zjednodušení by mohla a dokonce měla být inspirací pro vládu České

republiky, Ministerstvo pro místní rozvoj a Ministerstvo financí, do jejichž gesce politika

PPP spadá.1


2.2. KOMPLEXNÍ HODNOCENÍ DODAVATELŮ U VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK

Tato varianta znamená použití stejných kritérií hodnocení dodavatelů státním zadavatelem,

jako při výběru nejvhodnějšího dodavatele v soukromém sektoru ekonomiky. Dál budou

popsány klasické procesy hodnocení a výběru vhodných dodavatelů. Procesy hodnocení a

výběru vhodných dodavatelů patří dnes ke standardně vykonávaným aktivitám prakticky

ve všech typech organizací. Výrazně se však liší použitými přístupy, náročností, spektrem

zvolených kritérií, způsobem vyhodnocování a co je také zajímavé, i mírou pochopení

jejich podstaty. Je nutné zdůraznit, že smysl všech podobných aktivit spočívá především ve

vytvoření podmínek pro účinnou prevenci, k získání jistoty, že se nebude nakupovat od

partnerů, kteří by nebyli schopni dlouhodobě plnit požadavky odběratelů. Nicméně

argumentů, proč bychom měli seriózně hodnotit a vybírat své dodavatele, je více.

Tyto činnosti například:

a) umožňují poznat, kteří z potenciálních dodavatelů budou schopni přispívat k naplňování

politiky a strategie odběratelské organizace;

b) identifikují dlouhodobou schopnost dodavatelů plnit požadavky odběratelů;

c) přispívají k snižování nákladů obou obchodních partnerů;

d) podporují oboustranně efektivní spolupráci;

e) jsou účinnou formou učení, která partnerům umožňuje poznat dobrou i špatnou

Jsou zde rozlišitelné tři základní fáze:

1. předběžné hodnocení dodavatelů;

2. hodnocení potenciální způsobilosti dodavatelů;

3. hodnocení dodavatelů podle dalších kritérií.1

Předběžné hodnocení dodavatelů

Předběžné hodnocení dodavatelů je jen jakýmsi kvalifikačním kolem hodnocení a výběru,

kdy z obvykle z velmi širokého spektra všech možných dodavatelů odběratelská

1 GAMMON, John S. Nákup a prodej / Praha : Readers International Prague, 1994. s.100

organizace vybere několik "postupujících" do dalšího kola hodnocení. Toto hodnocení

může být založeno na:

a) posuzování prvních vzorků dodávek;

b) předběžném posouzení vyzrálosti systému managementu dodavatelské organizace;

c) analýze referencí jiných odběratelů, resp.

d) na jejich kombinaci.

Hodnocení potenciální způsobilosti dodavatelů

Základní kroky, které předpokládá efektivní vykonání auditu systému managementu u

potenciálních dodavatelů – norma ČSN EN ISO 19011 podobné audity označuje jako

"audity druhou stranou":

1. Podmínkou efektivního provedení auditu je speciální výcvik auditorů.

2. Pokud si odběratel připraví potřebný počet auditorů (nesmíme zapomenout, že tyto

audity mají být vedeny u všech potenciálních dodavatelů, tedy i se spotřebou určitých

lidských kapacit), zahrne audity systému managementu u dodavatelů do svého programu

auditů, což je poněkud zjednodušeně řečeno naplánovaný objem auditů za určitou časovou

jednotku, obvykle za rok.

3. V dostatečném předstihu je pověřený zástupce odběratele povinen zástupcům

potenciálních dodavatelů oznámit termín, dobu, rozsah a cíle auditu. Jak auditoři, tak i

auditovaní, tj. kompetentní zástupci dodavatelů, se pak na vlastní audit připraví.

4. V dohodnutém a naplánovaném termínu tým auditorů odběratelské organizace (z mnoha

důvodů je skutečně vhodné, aby audit nebyl dílem jedince, ale skupiny auditorů!) audit

vykoná přímo v prostorách a v procesech u potenciálního dodavatele. Standardními

technikami shromažďují, za aktivní spolupráce zástupců dodavatele, informace o důkazech

v rozsahu, který je odběratelem vyžadován.

5. atd.1

Popis "v systému managementu jakosti je plně stanoveno" v praxi znamená, že plnění

daného požadavku je komplexně popsáno v dokumentaci systému u dodavatele a také je v

praxi stoprocentně dodržováno. Výrok "v praxi plně uplatňováno" znamená, že hodnocený


dodavatel naprosto plní určitý požadavek, byť jej nemusí mít formálně popsán ve svých

dokumentech. Hodnocení "převážně" pak dokládá stav, kdy auditor zjistí, že více než 75 %

relevantních povinností spojených s určitým požadavkem je prokazatelně plněno a že v

tomto ohledu neexistuje žádné zvláštní riziko. Z tabulky je zřejmé, že podobně vedené

audity výrazně preferují praktické zvládnutí požadavků před jejich pouhým

dokumentováním v příručce jakosti a dalších dokumentech dodavatelů.

Když jsou prověřeny všechny požadované oblasti a procesy systému managementu jakosti,

je podle celkového procentního plnění požadavků každý z potenciálních dodavatelů

zařazen do některého ze čtyř kvalifikačních stupňů v souladu s tabulkou 3.

Tab 3. Klasifikační tabulka pro zařazení dodavatelů podle VDA 6.1 (zdroj- Gammon, John S. Nákup

a prodej)

Celkové hodnocení systému managementu jakosti dodavatele v %

Verbální hodnocení systému managementu jakosti dodavatele

Klasifikace dodavatelů podle stupňů

Od 90 výše Zcela splněno A*)Od 80 do 89,99 Převážně plněno AB*)Od 60 do 79,99 Podmíněně plněno BMéně než 60 Nesplněno C*) Poznámky:

1. Dodavatelům, kteří sice překročili celkové hodnocení systému managementu jakosti 90, resp. 80 %, ale v

jedné z hodnocených oblastí dosáhli plnění pod 75 %, je jejich klasifikace snížena o jeden stupeň.

2. Je-li jedna z otázek auditu zařazených do souboru otázek týkajících se oblastí s rozhodujícím vlivem na

výrobek a proces hodnocena méně než 8 body, je dodavateli rovněž jeho klasifikace snížena o jeden stupeň.

3. Je-li jakákoliv otázka ze souboru auditních otázek hodnocena O body, je také dodavateli snížena

klasifikace o jeden stupeň.

Z tabulky 3 a z dodatečných poznámek je patrné, že celkově vysoké hodnocení dodavatele

nesmí zakrýt nedostatky, které by se mohly v budoucnu negativně projevit ve schopnosti

dodavatele plnit požadavky odběratelů.1 Zařazení potenciálních dodavatelů do jednotlivých

klasifikačních stupňů má pro potenciální dodavatele zásadní praktický význam: zatímco s

dodavateli skupiny A jsou uzavírány smlouvy o dodávkách, s dodavateli ve stupni C vůbec

nejsou navazovány další vztahy. Stupně AB, resp. B jsou určeny dodavatelům, se kterými


jsou navazovány pouze podmíněné krátkodobé vztahy, během nichž musí daný dodavatel

prokázat konkrétní zlepšení a usilovat o to, aby byl při následném auditu zařazen do stupně

A. Jednou z metodik, která z pojetí modelů excelence přímo vychází, je tzv. SPA (Supplier

Potential Analysis) – analýza potenciálu dodavatelů. Jde o produkt rozvíjený a komerčně

využívaný Českou asociací nákupu a logistiky jako odezva na reálně pociťovanou potřebu

mnohých. Manažerů českých organizací uplatňovat moderní, systémový a vzájemné

porovnávání umožňující nástroj hodnocení dlouhodobé způsobilosti možných dodavatelů.

Základní hodnotící rámec SPA zahrnuje tři oblasti hodnocení potenciálních dodavatelů:

a) hnací síly (předpoklady), které se orientují na strategické oblasti managementu u

dodavatelů;

b) systém, kde jsou posuzována měřítka výkonnosti hlavních a podpůrných procesů

dodavatelů;

c) výsledky, které kromě jiného zahrnují i výsledky spokojenosti odběratelů s

posuzovaným dodavatelem.

Pro každou z dílčích oblastí je zpracován seznam otázek, které se u potenciálních

dodavatelů vyhodnocují v rámci celkového procesu analýzy. Proces analýzy předpokládá

tyto základní kroky:

1. Zaregistrování dodavatele prostřednictvím internetu.

2. Zaslání zjednodušeného dotazníku s otázkami pro sebehodnocení prostřednictvím

internetu.

3. Sebehodnocení potenciálních dodavatelů podle tohoto zjednodušeného dotazníku, jeho

předběžné vyhodnocení a porovnání s konkurencí (benchmarking).

4. Zaslání podrobného dotazníku k sebehodnocení dodavatele, vlastní sebehodnocení a

zaslání výsledků třetí straně.

5. Audit potenciálního dodavatele přímo na místě realizovaný třetí stranou s cílem ověření

správnosti a platnosti sebehodnocení.1

6. Vypracování hodnotící zprávy s doporučeními ke zlepšení.

7. Zavedení dodavatele do databáze.

8. Realizace výběrových řízení dodavatelů z databáze, kde výběrovým kritériem je

nabízená cena dodávek.


Uvedený přístup je ve své podstatě mnohem náročnější, než by se na první pohled zdálo,

už i proto, že je komplexnější v pohledech na dodavatele než samy audity systémů

managementu u potenciálních dodavatelů a navíc má i nezanedbatelný vzdělávací efekt: i

dodavatel, který v rámci hodnocení napoprvé neuspěje, může na základě získaných

zkušeností a porovnání s jinými, momentálně úspěšnějšími konkurenty najít mnohé oblasti

dalšího rozvoje a zlepšování výkonnosti.1

Hodnocení potenciálních dodavatelů podle dalších kritérií

Na jednom z kurzů celoživotního vzdělávání jsme kromě jiného diskutovali i o

problematice hodnocení a výběru dodavatelů. Jeden z účastníků v této souvislosti prohlásil:

"Víte, pro naši firmu je jediným kritériem výběru dodavatelů to, kdo nám je ještě ochoten

dodávat na dluh." Tento skličující povzdech odrážel nenormální podnikatelské prostředí a

podobně nastavená kritéria samozřejmě nemohou být předmětem serióznějších diskusí. Na

druhé straně je pochopitelné, že stav systému managementu, resp. alespoň systému

managementu jakosti nemusí být zdaleka jediným kritériem, které při volbě budoucích

dodavatelů hraje roli. Z ryze pragmatických důvodů si odběratelské organizace mohou

definovat takovou škálu hodnotících kritérií, která jim bude vyhovovat – to je jejich

nezpochybnitelné právo! A jaká další kritéria se v praxi hojně vyskytují? Například: rozsah

neshod v dodávkách v minulém období; nabízená cena dodávky; dodací podmínky; doba

dodání; rozsah dodatečných služeb poskytovaných dodavatelem; nabízené platební

podmínky; pružnost reakce dodavatele na podněty odběratelů; úroveň vztahů a vzájemné

komunikace; finanční zdraví dodavatele; vzdálenost dodavatele; podíl dodavatele na trhu a

jeho image. Můžeme úplné náklady nákupu definovat jako celkové výdaje odběratele

vztahující se ke konkrétní dodávce. To znamená, že v žádném případě nejde např. o

celkové náklady útvarů zásobování, ani o celkové náklady na procesy nakupování za určité

časové období, ale o ukazatel, který může být v rozhodování o volbě dodavatelů mnohem

objektivnější než sama nabízená cena.2

1 GAMMON, John S. Nákup a prodej / Praha : Readers International Prague, 1994. s.1032 NENADÁL, Jaroslav, Management partnerství s dodavateli: nové perspektivy firemního nakupování / Vyd. 1. Praha : Management Press, 2006.: il. ISBN 80-7261-152-6 (brož.) Kapitola 5 – Hodnocení a výběr vhodných dodavatelů. s.132

2.3. OHODNOCENÍ EFEKTIVITY KAŽDÉ Z VARIANT A VÝBĚR VHODNÉ

VARIANTY.

Abychom mohli ohodnotit jednotlivé nabízené varianty stupeň efektivity jednotlivých

variant, budeme vypočítávat jako poměr mezi plánovaným přínosem varianty a časovou a

finanční náročností varianty.

Plánovaný přínos varianty budeme vypočítávat podle hodnotící tabulky, která bude

vytvořená podle literárních zdrojů.

Tabulka 4. Hodnocení výstupů v rámcích plánovaného přínosu a v rámcích jednotlivých variant

Výstupy v rámci plánovaného přínosu v rámcích jednotlivých variant Hodnota

Stavebnictví

- celkový čas stavby

0-5

- Zvýšení počtu zájemců 0-5

- Zvýšení průměrné životní úrovně 0-5

- Zvýšení kvality postavených objektů 0-5

Služby

- Zvýšení spokojenosti úrovně služeb

0-5

- Zvýšení životní úrovně 0-5

- Zvýšení počtu zájemců zvýšení kvality služeb 0-5

Dodávky zboží:

- Plánované zvýšení kvality zboží

0-5

- Zkrácení dodací lhůty 0-5

- Zvýšení spokojenosti zákazníka 0-5

- Zvýšení životní úrovně 0-5

Časovou a finanční náročnost jednotlivých variant budeme vypočítávat jako součet indexů

časové náročnosti a finanční náročnosti.

Index časové náročnosti vypočítáme podle tabulky, která bude vytvořena v rámcích

hodnocení jednotlivých variant v praktické části této diplomové práci.

Tabulka 5. Index časové náročnosti pro plánovanou dobu trvání realizace projektu

Plánovaná doba trvání realizace projektu Index časové náročnosti

0-1 měsíc 5

1,1-2 měsíce 4

2,1-3 měsíce 3

3,1-4 měsíce 2

4,1-5 měsíce 1

Index finanční náročnosti vypočítáme podle tabulky, která bude také vytvořena v rámcích

hodnocení jednotlivých variant v praktické části této diplomové práci.

Tabulka 6. Index finanční náročnosti pro plánovanou dobu finanční náročnosti realizace projektu

Plánovaná doba finanční náročnosti

realizace projektu

Index finanční náročnosti

0-100 000 Kč 5

101 000-200 000 Kč 4

201000-300000 Kč 3

301000-400000 Kč 2

401000-500000 Kč 1

1. Public Private Partnership (PPP)

Hlavní výhodou použití PPP je fungování tržních mechanizmů při výběru dodavatele.

Pro oblast stavebnictví

Podle mého soudu celkový čas stavby může o hodně klesnout při použití PPP. Proto v

rámcích této diplomové práce ohodnotíme výstup poklesu času na stavbu na maximum- 5

bodů. Jak bylo popsáno výše PPP je silným nástrojem v oblasti zefektivnění veřejných

zakázek. Když jde o stavebnictví, aktivní spolupráce veřejného a soukromého sektoru,

určitě zvýší se počet zájemců. Proto ohodnotíme tuto variantu kritériem zvýšení počtu

zájemců na maximum- 5 bodů. Na základě výše popsaného ohodnotíme tuto variantu

řešení kritériem zvýšen průměrné životní úrovně na maximum- 5 bodů. Podle mého soudu

kritérium zvýšení kvality postavených objektů, varianta ohodnocena na maximální počet

bodů- 5.

Pro oblast dodávek

Kritérium plánovaného zvýšení kvality zboží, tato varianta ohodnocena na 5 bodů.

Kritérium zkrácení dodací lhůty, ohodnoceno na 5 bodů. Kritérium zvýšení spokojenosti

zákazníka, tato varianta také ohodnocena na 5 bodů. Zvýšení životní úrovně také

ohodnoceno na 5 bodů.

Pro oblast služeb

Kritérium zvýšení spokojenosti na úrovni služeb, tato varianta ohodnocena na 5 bodů.

Kritérium zvýšení životní úrovně, tato varianta ohodnocena na 5 bodů. Kritérium zvýšení

počtu zájemců, tato varianta ohodnocena na 5 bodů. Kritérium zvýšení kvality služeb, tato

varianta ohodnocena na 5 bodů.

Plánovaná doba trvání realizace této varianty podle mého soudu je 12 měsíců. Tento čas je

hlavně určen pro změnu zákona o veřejných zakázkách a zveřejnění změn. Proto má pro

toto kritérium tato varianta index časové náročnosti 4.

Plánovaná finanční náročnost realizace projektu podle mého soudu je kolem 300000 Kč.

Tyto finanční prostředky jsou hlavně pro zveřejnění změn (informační podpora). Sem také

patří náklady na výběrové řízení. Proto v rámcích této diplomové práce tato varianta pro

toto kritérium má index finanční náročnosti 3.

Vypočítáme celkovou hodnotu této varianty:

(5*4+5*4+5*4)/(4+3)=8,57

2. Komplexní hodnocení dodavatelů

Pro oblast stavebnictví

Podle mého soudu celkový čas stavby může klesnout kvůli předběžné analýze spolehlivosti

jednotlivých dodavatelů. Proto v rámcích této diplomové práce ohodnotíme výstup poklesu

času na stavbu na 4 body. O jeden bod méně než předchozí varianta, protože přitom

nebude přímo spolupráce mezi soukromým a veřejným sektorem, ale hodnocení

dodavatelů bude provádět zadavatel. Ohodnotíme tuto variantu kritériem zvýšení počtu

zájemců na maximum- 5 bodů. Na základě výše popsaného ohodnotíme tuto variantu

řešení kritériem zvýšení průměrné životní úrovně na maximum- 5 bodů. Podle mého soudu

kritériem zvýšení kvality postavených objektů bude tato varianta ohodnocena na počet

bodů- 4 z důvodů výše popsaných.

Pro oblast dodávek

Kritérium plánované zvýšení kvality zboží, tato varianta ohodnocena na 4 body. Kritérium

zkrácení dodací lhůty, ohodnoceno na 4 body. Kritérium zvýšení spokojenosti zákazníka,

tato varianta také ohodnocena na 5 bodů. Zvýšení životní úrovně také ohodnoceno, tato

varianta na 5 bodů.

Pro oblast služeb

Kritérium zvýšení spokojenosti úrovně služeb, tato varianta ohodnocena na 4 body.

Kritérium zvýšení životní úrovně, tato varianta ohodnocena na 5 bodů. Kritérium zvýšení

počtu zájemců, tato varianta ohodnocena na 5 bodů. Kritérium zvýšení kvality služeb, tato

varianta ohodnocena na 4 body.

Plánovaná doba trvání realizace této varianty podle mého soudu je 12 měsíců. Tento čas je

hlavně určen pro hodnocení dodavatelů na jednotlivé projekty, vytvoření hodnotící komise

a hodnotících kritérií. Proto tato varianta má index časové náročnosti 4.

Plánovaná finanční náročnost realizace projektu podle mého soudu je kolem 400000 Kč.

Tyto finanční prostředky jsou hlavně na odměny hodnotící komisi a za služby pro

vytvoření systému hodnocení. Proto v rámcích této diplomové práce tato varianta má index

finanční náročnosti 4.

(18+18+18)/(4+4)=54/8=6,75. Na základě provedeného hodnocení vybíráme variantu PPP.

3. DISKUZE

3.1. PODMÍNKY A OMEZENÍ REALIZACE PROJEKTU

Podmínkou realizace je dostatečná úroveň vývoje soukromého sektoru ekonomiky. Jednou

z podmínek je také souhlas vlády na spolupráci mezi soukromým a veřejným sektorem

ekonomiky.

Omezení časové – potřeba času na uplatnění PPP v oblasti veřejných výdajů.

Omezení finanční – dostatek finančních prostředků pro úspěšné fungování nabízeného

řešení v době krize.

3.2. RIZIKA REALIZACE PROJEKTU

Mezi rizika projektu především patří:

- nedostatečná úroveň vývoje pro uplatnění metod PPP

- zpoždění na některých etapách realizace, např. na etapách změny legislativy nebo

na etapě výběru vhodných dodavatelů

ZÁVĚR

Cíl této diplomové práce byl v navrhování variant ekonomického zefektivnění veřejných

výdajů v části veřejných zakázek a výběru nejvhodnější varianty.

V teoretické části diplomové práce byl pozorován termín veřejného výdaje a odlišení

veřejného sektoru od soukromého hospodářství. Dál byl určen pojem veřejné zakázky a byl

popsán současný stav veřejných výdajů na veřejné zakázky v České republice. Byla

provedena analýza současného stavu v oblasti veřejných výdajů České republiky a určen

problém ekonomické efektivity veřejných zakázek.

V praktické části této diplomové práce byly navrhovány varianty ekonomického

zefektivnění v oblasti veřejných zakázek České republiky s podrobným popsáním

mechanizmů fungování jednotlivých variant, jejich silné a slabé strany. Takže byl popsán

současný stav legislativy v oblasti veřejných zakázek Evropské unii. Dál byla určena

kriteria pro hodnocení jednotlivých variant. Pomocí komplexního hodnocení jednotlivých

variant byla určena nejvhodnější varianta. Výsledkem této diplomové práce je návrh

použití PPP v oblasti veřejných zakázek pro jejich zefektivnění v ČR.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

Zákony

[1] ZÁKON Č. 137/2006 SB. ZE DNE 14. BŘEZNA 2006 O VEŘEJNÝCH

ZAKÁZKÁCH

[2] VYHODNOCENÍ PLNĚNÍ MAASTRICHTSKÝCH KONVERGENČNÍCH

KRITÉRIÍ A STUPNĚ EKONOMICKÉ SLADĚNOSTI ČR S EUROZONOU. Společný

dokument Ministerstva financí ČR a České národní banky schválený vládou České

republiky na jejím zasedání dne 21. prosince 2009

[3] SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU

HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ: Mobilizace

soukromých a veřejných investic pro obnovu a dlouhodobou strukturální změnu: rozvoj

partnerství veřejného a soukromého sektoru. V Bruselu dne 19.11.2009

Knihy (monografie)

[4] VÁCLAV LIŠKA A KOL., Makroekonomie / Praha : Professional Publishing,

2004 628 s. ISBN80-86419-54-1 (váz.)

[5] GAMMON, John S. Nákup a prodej / Praha : Readers International Prague, 1994.

171 s. ISBN 80-901454-3-4

[6] NENADÁL Jaroslav, Management partnerství s dodavateli: nové perspektivy

firemního nakupování / Vyd. 1. Praha : Management Press, 2006. 323 s. . il. ISBN 80-

7261-152-6 (brož.) Kapitola 5 – Hodnocení a výběr vhodných dodavatelů

[7] SAMUELSON PAUL A., NORDHAUS WILLIAM D. Ekonomie (18 vydání), NS

Svoboda ISBN: 9788020505903

[8] BRADLEY R. SCHILLER: Makroekonomie/ COMPUTER PRESS, edice Business

books. 414 s. ISBN: 80-251-0169-X

Články

[9] Vliv realizace PPP na ekonomiku České republiky Jan Ostřižek, Luděk Kouba

listopad 2009

[10] Krátká tematická analýza: Strukturální změny přinesly firmám v české ekonomice

stamiliardové zisky. Český statistický úřad Zpracovala:Ing. Drahomíra Dubská, CSc.

Oddělení makroekonomických analýz ČSÚ

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že předložená diplomová práce je původní a vypracovala jsem ji samostatně.

Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná a že jsem v práci neporušila autorská

práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. O právu autorském a o právech souvisejících s

právem autorským).

V Brně, dne 26.dubna 2010 podpis studenta

Documents

Ing. Jana Bohuňovská - diplomová práce