TECHNICKÁ NORMALIZACE A BEZPEČNOST

Interní učební text

Ing. Ivo Celjak, CSc.

Katedra zemědělské, dopravní a manipulační techniky

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta

verze 2017

2

OBSAH 1 Obecná opatření k zajištění bezpečnosti práce 2 Podíl člověka na vzniku úrazu (obecné příčiny vzniku úrazu) 3 Cesty ke snížení vzniku úrazu v systému zaměstnanec – strojní zařízení – prostředí 4 Základní požadavky na bezpečnost práce při konstrukci a používání strojních zařízení 5 Základní požadavky na pracoviště z hlediska zajištění bezpečnosti práce 6 Aktivní a pasivní podíl jednotlivých článků systému Č-SZ-P v automobilové dopravě 7 Hlavní příčiny vzniku dopravní nehody ze strany řidiče vozidla 8 Opatření eliminující vznik úrazu při dopravní nehodě při výrobě automobilu 9 Opatření eliminující vznik úrazu při dopravní nehodě vlivem prostředí 10 Klasifikační schéma příčin úrazů v automobilové dopravě 11 Bezpečnost a ochrana zdraví při manipulaci s břemeny (předměty, materiálem) 12 Klasifikační schéma příčin úrazů při ruční manipulaci s materiálem 13 Obecná opatření k odstranění nebo snížení rizik práce zaměstnanců při ruční manipulaci s materiálem 14 Bezpečnost práce při manipulaci se stroji (SZ) 15 Úkoly ergonomie v oblasti bezpečnosti práce 16 Význam ergonomie v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci 17 Povinnosti zaměstnavatele v oblasti zajištění bezpečnosti práce 18 Práva a povinnosti zaměstnanců v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci 19 Osobní ochranné pracovní prostředky 20 Bezpečnostní značky 21 Bezpečnostní signály 22 Podíl jakosti a spolehlivosti při zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se strojním zařízením 23 Konzervace výrobků pro prodloužení životnosti a zajištění bezporuchovosti 24 Metrologie 25 Kategorie měřidel a jejich návaznost 26 Zkoušky strojních zařízení 27 Technická normalizace 28 Základní cíl technické normalizace 29 Hlavní metody technické normalizace 30 Význam technické normalizace pro výrobce strojních zařízení a spotřebitele používající strojní zařízení 31 Přínos technické normalizace v oblasti tvorby technických dokumentů 32 Rozdělení technických dokumentů podle druhu přenášené informace 33 Odpovědnost za vady prodaného strojního zařízení 34 Odpovědnost za vady prodaného strojního zařízení 35 Spolehlivost 36 Jakost

3

1 Obecná opatření k zajištění bezpečnosti práce Bezpečnost práce je stav pracovních podmínek zabraňujících působení nebezpečných činitelů pracovního procesu na zaměstnance, popřípadě na další osoby. Bezpečnost práce je zajištění optimálního stavu systému „prostředí – pracovník – strojní zařízení“, který zabraňuje vzniku úrazu, popřípadě eliminuje rozsah vzniklého úrazu. Systém je tedy tvořen třemi jeho články: Prostředí + Člověk + Strojní zařízení. Články na sebe různým způsobem a intenzitou nepřetržitě působí. Vyplývá to z neustále se měnících vlastností článků systému a také v neustále se měnících jejich vzájemných vazbách. Například: a) Schopnosti člověka se mění s věkem, s denní dobou, vlivem indispozice při nemoci, stresem, kladnými nebo zápornými emocemi; b) Strojní zařízení se mění vlivem odpracovaných hodin, působením prostředí – horko, výpary; c) Prostředí se mění s denní a roční dobou, úpravami, přírodními procesy atd.). Systém směřuje k tomu, aby nedocházelo k ohrožení zdraví lidí. Systém musí být nepřetržitě kontrolován a optimalizován ve prospěch zabránění vzniku rizika úrazu. Optimalizací se rozumí řešení vzájemného vztahu všech tří článků. Optimalizace probíhá v mnoha směrech činnosti: Například:

- ve výchově a přípravě lidí, - v nařízení pro činnost, - v úpravě a vytváření prostředí, - v konstrukci strojního zařízení, - ve stanovení ochranných prvků strojního zařízení, - ve stanovení doplňkových ochranných pomůcek pro pracovníka, - v nařízení k umístění strojního zařízení, - v úpravě provozu strojních zařízení, - ve stanovení jediného možného způsobů používání strojního zařízení

Riziko vzniku úrazu je určitá pravděpodobnost, že vlivem negativního působení (vlivu) faktorů (činitelů) může dojít ke vzniku úrazu. Úraz je dočasné nebo trvalé fyzické nebo psychické poškození lidského organismu. Je to odchylka od běžného stavu člověka.

4

Bezpečnost práce je zajišťována:

1. Vytvořením bezpečného prostředí, ve kterém se pracovník pohybuje, kde ovládá strojní zařízení;

Pracovní prostředí je soubor podmínek, za kterých je vykonávána pracovní činnost (fyzikální, chemické, biologické). 2. Výrobou bezpečného strojního zařízení, které pracovník ovládá; Bezpečné strojní zařízení je technický výrobek, který za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek užití nepředstavuje, po dobu stanovené nebo obvyklé použitelnost, žádné nebezpečí.

3. Správnou organizací práce na pracovišti;

4. Správnými pracovními postupy a používáním strojního zařízení; Používání strojního zařízení je činnost spojená se spouštěním, zastavováním, dopravou, opravou, seřizováním, konzervací, manipulací a čištěním.

5. Přípravou, resp. výběrem člověka pro danou práci (to znamená, aby měl pracovník

kvalifikační předpoklady pro používání strojního zařízení; Kvalifikační předpoklady jsou ověřené stanovené znalosti a dovednosti pracovníka, které musí mít pro výkon pracovní činnosti.

6. Doplněním vhodnými prostředky, které se vkládají do vazby mezi jednotlivými články systému „prostředí – pracovník – strojní zařízení“ (ochranná zařízení);

7. Jiné vlivy (motivace – kladné ovlivnění činnosti, například finanční ohodnocení,

pokud nebude mít pracovník úraz, kontrolní činnost – technickými prostředky nebo pracovníkem, který má daný úsek na starosti, školení – posilovat u lidí vědomí, že jsou zranitelní, využívání vědeckého pokroku – lékařské vědy – co je člověk schopen snášet, ergonomie – eliminovat zátěžové faktory, které snižují pozornost člověka.

2 Podíl člověka na vzniku úrazu (obecné příčiny vzniku úrazu) Člověk se pohybuje v určitém prostředí (les, město, dílna, automobil, strojní zařízení), které je charakterizováno mnoha faktory: a) fyzikální faktory a veličiny (rozměry, tvary, vlastnosti hmoty, vibrace, hluk, prach, světlo, horko, radioaktivita); b) chemické faktory (výpary z ředidel, působení žíravin, halucinogenů); c) biologické faktory (viry, bakterie, parazité, geneticky modifikované organismy);

5

d) sociální faktory (samota, vztahy na pracovišti); e) kombinace výše uvedených faktorů (řidič ve vozidle, operátor v zemním stroji, pracovník při manipulaci s břemeny, vozíky = táhne nebržděný vozík s naloženým, chybně upevněným břemenem chůzí pozadu na nakloněné rovině, uklouzne na vlhké dlažbě). Člověk sám je mnohdy „strůjcem vzniku svého úrazu“. Přestože se o to vědomě nesnaží = nechce, aby k úrazu došlo, svojí činností si úraz přivodí (houpe se na židli, jedná v rozporu s pravidly platnými pro dané prostředí = přechází vozovku mimo přechod, nepřizpůsobí rychlost jízdy svého vozidla povaze vozovky). Člověk chybuje vzhledem ke své mentální kapacitě (osobnostní rysy, agresivita, schopnost reagovat, rozlišovat, odpovědnost, inteligence). Na základě mentální kapacity člověk chybuje: 1) neumí rozpoznat riziko vzniku úrazu a jedná nevědomky ve prospěch vzniku úrazu (jízda nepřiměřenou rychlostí); 2) riziko rozpozná, předvídá, ale neřeší to, nechce se mu řešit (je líný, pohodlný), (ochranné pracovní prostředky nenosí, přestože pracuje s motorovou řetězovou pilou); 3) nemá schopnost reagovat adekvátně rychle, nepostřehne rizikový stav, nemá fyzické dispozice (uklouznutí na náledí); 4) není schopen chápat souvislosti, které vedou ke vzniku úrazu (demontáž krytu pilového kotouče); 5) riziko úmyslně vyhledává a uspokojuje ho stav, kdy riziko vzniku úrazu svojí činností eliminuje (předvádí se před publikem, překonává rekordy = otužilec byl odvezen záchrankou do nemocnice); 6) riziko musí podstoupit z povahy svého zaměstnání (hasič, voják, policista). Každá lidská činnost, každý pohyb v prostředí přináší určité riziko vzniku úrazu (uklouznutí, náraz do zdi), příčiny jsou rozmanité, předpokládané i neočekávané (rozdílnou mírou lidé očekávají, jak se prostředí na jejich činnosti projeví a ovlivní je při práci = oslnění sluncem). Největší riziko úrazu s sebou přináší kontakt člověka se strojním zařízením. Obecně platí, že kde se nějaká část strojního zařízení pohybuje (rotuje, posouvá se) je riziko vzniku úrazu nejvyšší. Příčiny vzniku úrazu (podíl člověka na vznik úrazu)

1. Nedostatek potřebné kvalifikace

- nízké teoretické znalosti (neuvědomění si souvislostí) - nízké praktické dovednosti - neobeznámení s bezpečností práce (neumí rozpoznat riziko vzniku úrazu a

jedná nevědomky ve prospěch vzniku úrazu, přecenění schopností)

6

- neprovedení zácviku (praktické ukázky) - nesprávný technologický postup práce (nezajištění vozidla klíny)

2. Používání nebezpečných postupů a strojů

- úmyslné jednání v rozporu s bezpečnostními pravidly (podcenění účinků

nebezpečných faktorů, nechce se mu riziko řešit, je líný, pohodlný) - jednání bez potřebného oprávnění (neovládá stroj komplexně) - vstup a prodlévání v zakázaném prostoru (není v tomto prostoru jeho

přítomnost očekávána druhým pracovníkem) - používání strojních zařízení ve špatném technickém stavu (buď o tom neví,

nebo situaci nechce řešit, doufá, že to nějak dopadne)

3. Odstranění nebo nesprávné používání předepsaných bezpečnostních prvků strojního zařízení

- úmyslné odstranění krytů - ochranné zařízení vypnuto, poškozeno

4. Nepoužívání nebo nesprávné používání předepsaných a přidělených osobních

ochranných pracovních prostředků, neznalost smluvených signálů

- používání poškozených, nefunkčních nebo nesprávných prostředků - svévolné úpravy OOPP - chybně vydaný signál, chybně vyhodnocený signál, nesrozumitelný signál

5. Nedostatky osobních předpokladů k řádnému pracovnímu výkonu

- chybějící fyzické dispozice (úraz z nadměrného úsilí) - smyslové nedostatky pracovníka (nízký věk pro danou činnost) - nepříznivé osobní vlastnosti (nízká mentální kapacita, neobvykle nízká reakční

doba, chybný barvocit)

6. Riziko práce

- nelze zcela vyloučit vznik úrazu z povahy činnosti (hasiči, policie) - informační přetížení vyvolávající stres (řidič autobusu)

7. Jiné příčiny ze strany pracovníka

- vlivem nemoci je sníženo smyslové vnímání - vlivem léků je sníženo smyslové vnímání - vlivem stáří je sníženo smyslové vnímání - vlivem emočního zatížení – euforie je sníženo smyslové vnímání - vlivem sociálních faktorů (vztahové otázky) je sníženo smyslové vnímání - vlivem agresivity, nervové lability je sníženo smyslové vnímání - odpoutání pozornosti (mobilní telefon, konzumace jídla, kouření, obsluha

přehrávače, sledování DVD, úprava osobního vzhledu)

7

8. Ostatní

- nepříznivý stav a okolnosti (oslnění, neočekávaná námraza, neočekávaný souběh negativních faktorů prostředí)

- vlivem nesprávné (překotné) evakuace při vzniku mimořádné události (neznalost únikových cest, neznačení nouzových východů, neprůchodnost nouzových východů)

- přírodní živly (blesk, vítr, oheň) - vliv činnosti jiných osob, zvířat, letících předmětů - žerty, hádky a jiná nesprávná jednání druhých osob - úmyslné sebepoškození (pracovní úraz pro peníze) - úmyslné vyhledávání rizika (pracovníka uspokojuje stav, kdy riziko úrazu sám

vyvolá a potom ho sám svojí činností eliminuje, předvádí se před publikem 3 Cesty ke snížení vzniku úrazu v systému zaměstnanec (obsluha, pracovník) - člověk – strojní zařízení – prostředí = Č – SZ – P (dále používáno v textu) Rizikem se obecně rozumí určitá pravděpodobnost vzniku škody na životech, zdraví lidí – zaměstnanců (pracovní úrazy, nemoci z povolání, jiná poškození zdraví) za daných podmínek. Škoda na zdraví je stav, kdy lidský mozek registruje odlišný stav od stavu běžného. Je to pro člověka nepříznivý stav, který je vyvolán tělesným nebo duševním strádáním. Škoda na zdraví může být dočasná nebo trvalá (odchylka od běžného stavu). Jinými slovy je to určité ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců způsobené vlastnostmi a schopnostmi člověka, charakterem materiálu nebo strojního zařízení, technického zařízení, pracovního prostředí, pracovní metody a dalšími vlivy vnějšího prostředí. Systém Č – SZ – P přináší rizika a tato rizika je nutno eliminovat: Vztah Č – SZ – P je natolik komplikovaný, že možností vzniku rizika je mnoho a nelze je mnohdy předvídat (faktory působící ve prospěch rizika jsou variabilní a neočekávaně se mění). Nejvíce komplikovaný je člověk a zároveň člověk je strůjcem ochranných zařízení, která snižují rizika, což přináší další komplikace do systému. Obecné cesty ke snížení rizik vzniku úrazu:

1. Je nutné o rizicích vědět (znát zdroje úrazu) nebo jejich výskyt předpokládat (to dokáže pouze ten, kdo systému rozumí, je dokonale obeznámen s pracovištěm, činností člověka, strojního zařízení apod.);

2. Vyrábět SZ takové, aby k rizikům při jejich používání nedocházelo (zamezit kontakt člověka se strojním zařízením, složité činnosti přenechat automatizovaným systémům, do rizikových situací posílat roboty);

3. Vytvořit prostředí tak, aby byla rizika minimalizována (odstranit překážky, rušivé vlivy, operace ve složitém prostředí přenechat robotům);

4. Naučit člověka chovat se tak, aby rizika potlačil (školení, kurzy, přednášky o bezpečnosti práce, přezkušování, předvídání, vzdělání lidí, posílit vliv médií);

5. Odloučení Č od SZ (automatizace, robotizace); 6. Zdokonalit Č:

8

- naučit ho aktivně rozeznávat rizika, předvídat, chovat se přiměřeně k rizikům práce

- kontrolovat jeho činnost = chyby jiným systémem, včas ho vyřadit ze systému, kde hrozí riziko, varování člověka při jeho změně dispozic (na základě lékařských prohlídek vyřadit, resp. nezařadit člověka do konkrétního systému Č-SZ-P, strach, stres)

- na základě studia chování lidí zdokonalovat kontrolní technické systémy, vyřazovat člověka ze systému a nahradit ho SZ.

- zdokonalovat motivační faktory u člověka, které vedou k eliminaci rizik (sankce, omezení činnosti, finanční odměny, prémie)

- ukázat člověku jeho omyly, přesvědčit ho o jeho chybách (přeceňování svých schopností, nedoceňování rizik, odstranit sklony k pohodlnosti)

U člověka nelze v mnoha případech předvídat jeho okamžité nebo budoucí úmysly.

Běžně nelze rozpoznat jeho psychické rozpoložení, náladu, sklony k nepozornosti apod.

Poznámka:

První pomoc při vzniku úrazu a „efekt přihlížejících“ Z praxe vyplývá, že pokud je kolem zraněné osoby (na pracovišti) více lidí, zůstávají lidé neteční. Je to tzv. fenomén rozptýlené zodpovědnosti. To znamená, že v krizové situaci se osobní odpovědnost rozptýlí na skupinu lidí a každý začne spoléhat na ostatní, že pomoc poskytnou oni. Proč tomu tak je? a) lidé si myslí, že je mezi ostatními někdo kompetentnější (nevěří svým schopnostem); b) lidé mají obavu, že zasáhnou nevhodně a zesměšní se před ostatními přihlížejícími (nebo situaci zraněnému ještě více zkomplikují); c) je to vlivem tzv. pluralistické ignorance – kdy si člověk myslí, že nezasahují-li ostatní lidé a zachovávají klid, že se nic závažného nestalo. Vnitřní brzdy odblokuje až čin prvního člověka, který zasáhne. Jeho příkladu následují zpravidla další.

4 Základní požadavky na bezpečnost práce při konstrukci a používání strojních zařízení

Strojním zařízením se rozumí výrobek, který je sestavený z částí, z nichž alespoň jedna je pohyblivá, z příslušného počtu pohonných jednotek, ovládacích obvodů, za účelem stanoveného použití. Minimální požadavky na bezpečný provoz: a) Zařízení musí být používáno k účelům, ke kterým je určeno, v souladu s provozní

dokumentací.

9

Používání strojního zařízení je činnost spojená se spouštěním, provozováním, zastavováním, dopravou, opravou, seřizováním, manipulací, úpravou, údržbou a konzervací po celou dobu jeho provozu. Průvodní dokumentace je soubor dokumentů obsahujících návod výrobce pro montáž, manipulaci, opravu, údržbu, jakož i pokyny pro případnou výměnu nebo změnu částí zařízení.

Kontrola bezpečnosti provozu zařízení před uvedením do provozu je prováděna podle průvodní dokumentace výrobce. Následná kontrola musí být prováděna nejméně jednou za 12 měsíců v rozsahu stanoveném místním provozním bezpečnostním předpisem, nestanoví-li zvláštní předpis jinak. b) Zařízení musí být používáno za podmínek v souladu s provozní dokumentací.

Smí být používáno pouze k účelům, ke kterým bylo vyrobeno a je určeno

c) Zařízení musí být umístěno v prostoru, který zajišťuje bezpečný přístup obsluhy, je zde

dostatečný manipulační prostor s ohledem na technologický proces a organizaci práce. Obsluha strojního zařízení je zaměstnanec, který zařízení používá a je k této činnosti oprávněn. Je to také osoba provádějící instalaci, seřizování, údržbu, čištění, konzervaci, opravu nebo přepravu zařízení.

d) Přivádění nebo odvádění všech forem energií a látek, užívaných nebo vyráběných musí

být provedeno bezpečným způsobem.

Provozní dokumentace je soubor dokumentů obsahujících průvodní dokumentaci, záznam o poslední revizi nebo kontrole. Provozní dokumentace musí být uchovávána po celou dobu provozu zařízení

Podmínky jsou vymezeny v návodu k používání. Je to soubor fyzikálních, chemických a prostorových faktorů, za kterých je vykonávána činnost v souvislosti se strojním zařízením. Vymezení podmínek vychází z charakteru strojního zařízení a jeho předpokládaného použití

Nebezpečným prostorem se rozumí každý prostor uvnitř anebo okolo strojního zařízení, ve kterém je obsluha vystavena nebezpečí, které ohrožuje její zdraví nebo bezpečnost.

Ohroženou osobou se rozumí osoba nacházející se zcela nebo zčásti v nebezpečném prostoru

Bezpečný způsob je takový způsob, který zabraňuje působení nebezpečných činitelů pracovního procesu na obsluhu, popřípadě na další osoby.

10

(pohyb hřídelí, tlakové hadic s určitým médiem, elektrické vodiče pod napětím)

e) Zařízení musí být vybaveno zábranou nebo ochranným zařízením nebo musí být přijata

opatření tam, kde existuje riziko kontaktu nebo zachycení zaměstnance pohybujícími se částmi pracovního zařízení nebo pádu břemene.

Ochranné zařízení:

- musí mít pevnou konstrukci odolnou proti poškození; - musí být umístěno v bezpečné vzdálenosti od nebezpečného prostoru; - nesmí bránit montáži, opravě, údržbě, seřizování, manipulaci a čištění; - přístup zaměstnance musí být omezen pouze na tu část zařízení, kde je prováděna činnost

a to pokud možno bez sejmutí ochranného zařízení; - nesmí být snadno odnímatelné nebo odpojitelné; - nesmí omezovat výhled na provoz zařízení více, než je nezbytně nutné; - musí splňovat další technické požadavky na blokování nebo jištění stanovené právním

předpisem.

f) Pro montáž a demontáž zařízení musí být zpracován návod dodaný výrobcem, který zajišťuje bezpečné podmínky. Pokud není návod dodaný výrobcem k dispozici, zpracuje ho zaměstnavatel.

g) Zařízení musí chránit zaměstnance proti nebezpečnému dotyku u zařízení pod napětím a před jevy vyvolanými účinky elektřiny.

h) Zařízení musí být chráněno před účinky atmosférické elektřiny.

i) Ovládací prvky zařízení musí být umístěny mimo nebezpečné prostory, musí se ovládat bezpečně i v případě poruchy zařízení (musí být dobře viditelné, rozpoznatelné, nezaměnitelné označené) (funkce musí být zálohovaná, nelze využívat spínače, který ovládá elektricky vypnutí zařízení pouze za předpokladu, že je k dispozici el. energie);

j) Zařízení musí být vybaveno jednoznačným ovládačem (určení ovládače pro daný úkon) pro obsluhu, který je určen pro záměrné ovládání (přesný výkon funkce);

k) Zařízení musí být vybaveno ovladačem pro úplné bezpečné zastavení. V době, kdy se zařízení nepoužívá i odpojení od zdrojů energií a zabezpečení před náhodným spuštěním.

Ochranným zařízením se rozumí mechanické, elektrické, elektronické nebo jiné obdobné zařízení sloužící k bezpečnosti a ochraně života a zdraví zaměstnanců (kryty, zábradlí, senzory pohybu, plynů, fotobuňky).

Oprava, seřizování, úprava, údržba a čištění zařízení se provádějí, jen je-li zařízení odpojeno od přívodů energií!!

11

l) Zařízení musí být vybaveno ovladačem pro nouzové zastavení, který zablokuje spouštěcí ovládače tam, kde je to nutné. Současně se zastavením chodu zařízení nebo jeho nebezpečné části se musí vypnout přívody energií k jeho pohonům, s výjimkou případů, kdyby tím došlo k ohrožení života nebo zdraví zaměstnanců.

m) Zařízení musí být ukotveno anebo zajištěno vhodným způsobem, je-li to nutné pro jeho bezpečný provoz a používání.

n) Zařízení nesmí ohrožovat rizikovými faktory (hluk, vibrace, teplo, výpary, záření);

o) V případě potřeby musí být zařízení označeno výstražnými nebo informačními značkami, sděleními, signalizací, které jsou srozumitelné, mají jednoznačný charakter a nesmí být poškozovány běžným provozem zařízení.

p) Zařízení musí být vybaveno vhodným zařízením a zabezpečením před ohrožením života a poškozením zdraví tak, aby chránilo zaměstnance zejména:

a před padajícími, odlétávajícími nebo vymrštěnými předměty (kabiny FOPS, clonky u stolních brusek, víka nad rotujícími částmi);

a před rizikem požáru nebo výbuchu s následným požárem nebo účinků výbušných směsí látek vyráběných, užívaných nebo skladovaných v zařízení (samočinné spuštění hasicích přístrojů);

a před nebezpečím vzniklým vypouštěním nebo únikem plynných, kapalných nebo tuhých emisí (čidla reagující na podněty);

a před možným poškozením zdraví zaměstnance způsobeným zachycením nebo destrukcí pohybujících se zařízení (ROPS, sítě u UKT v lesním provedení pro zachycení lana navijáku).

Další požadavky na ochranu zdraví a bezpečnost při konstrukci a výrobě strojních zařízení a bezpečnostních součástí

Účelem opatření musí být vyloučení každého rizika nehody po dobu předpokládané životnosti strojního zařízení, včetně montáže a demontáže, a to i v případě, kdy riziko vznikne z předpokládaných abnormálních situací. Zásady zajišťování bezpečnosti: 1. Zařízení musí být vyrobeno tak, aby plnilo svoji funkci a mohlo být seřizováno a

udržováno bez rizika pro osoby, které tyto operace provádějí; 2. Při navrhování a výrobě SZ a při zpracování návodu k použití musí výrobce brát i v úvahu

nejen běžné použití SZ, ale rovněž i taková použití, která lze rozumně předpokládat. 3. SZ musí být navrženo tak, aby se předešlo jinému než normálnímu použití, pokud by

takové použití mohlo způsobit riziko. (pro takové případy musí návod k použití upozornit na nesprávné způsoby použití SZ);

4. SZ musí být navrženo podle ergonomických zásad (musí na nejmenší možnou míru snížit

nepohodlí, únavu a psychickou zátěž obsluhy)

12

5. SZ musí být navrženo s ohledem na omezení, jimž je obsluha vystavena při použití

osobních ochranných prostředků (obuv, rukavice) 6. SZ musí být dodáváno s veškerým nezbytným speciálním vybavením a příslušenstvím,

které umožní bezpečné seřízení a údržbu 7. SZ musí být navrženo tak, aby při plnění tekutin nezbytných k jeho provozu nevznikala

nebezpečí. To samé platí i při zpětném vypouštění. 8. SZ musí být navrženo tak, aby se nevyskytovaly žádné oblasti rušivého stínu nebo

oslnění; 9. SZ nebo každá jeho část musí umožňovat bezpečnou manipulaci (držadla, rukojeti, při

vyšší hmotnosti musí být vybaveno oky, otvory se závitem pro šrouby), bezpečné skladování (možnost zabalení, zajištění stability dočasnými opěrami);

10. Ovládací systémy SZ musí být navrženy a vyrobeny tak, aby byly bezpečné a spolehlivé a

aby zabránily vzniku nebezpečných situací (aby snesly zátěž, vnější vlivy, aby byly v souladu s logikou pohybu);

11. Ovládací zařízení musí být zřetelně viditelná, rozlišitelná, značená (umístění,

dosažitelnost, pohyb ve shodě s účinkem, umístěna vně nebezpečného prostoru, aby při jejich ovládání nevzniklo další nebezpečí, aby nemohla být ovládána bez záměrného zásahu, zejména zařízení pro nouzové ovládání mohou být vystavena značnému namáhání.

12. Je-li to nutné, musí být SZ vybaveno indikátory (stupnice, hodnoty, barevné varování)

stavu (havarijní stav), resp. zvukovou signalizací. 13. SZ smí být spuštěno pouze záměrným působením na ovládací zařízení, to samé platí i pro

změny provozních podmínek (rychlost, tlak); 14. SZ musí být vybaveno ovládacím zařízením, jímž mohou být bezpečně a úplně zastaveny

některé nebo všechny pohybující se části. Povel k zastavení musí být nadřazen povelům pro spouštění. (přerušení přívodu energie k hnacím mechanismům).

15. SZ musí být vybaveno zařízením pro nouzové zastavení. 16. Přerušení, obnova po přerušení nebo jakékoliv změny v dodávce energie do SZ nesmějí

vést k nebezpečné situaci (neočekávané uvedení do chodu, vypadnutí předmětu než se zastaví rotace, blokování pomocí hydraulických ventilů, břemeno v drapáku HJ musí zůstat sevřeno);

17. Chyba v ovládání SZ nesmí vést k nebezpečným situacím (neočekávané uvedení do

chodu); 18. SZ musí být navrženo tak, aby bylo za předpokládaným provozních podmínek stabilní,

bez rizika převrácení, pádu nebo nečekaného pohybu (signalizace nebezpečného sklonu, zastavení stroje);

13

19. Různé části SZ a jejich spoje musí vydržet namáhání, kterým jsou vystaveny při použití

předpokládaným výrobcem (trvanlivost použitých materiálů musí být přiměřená prostředím, únava materiálu, koroze, opotřebení);

20. Výrobce musí zajistit, aby bylo zabráněno rizikům způsobeným padajícími nebo

vymrštěnými předměty (obrobky, nástroje, třísky, úlomky, odpad). SZ musí být opatřeno kryty (pevné, aby je nebylo možné vyřadit, umístění v bezpečné vzdálenosti, nesmí bránit výhledu na činnost);

21. SZ napájené elektrickou energií musí být navrženo, vyrobeno a vybaveno tak, aby byla

vyloučena nebo mohla být vyloučena veškerá nebezpečí způsobená elektřinou (to samé se týká i statické elektřiny);

22. SZ musí čelit ostatním vlivům (teploty, hluk, vibrace, záření, prach); 23. Místa seřizování, mazání a údržby musí být umístěna vně nebezpečných prostorů

(diagnostické vyhledávání závad, možnost čištění). 5 Základní požadavky na pracoviště z hlediska zajištění bezpečnosti práce

Tyto požadavky jsou stanoveny legislativou, aby byl sjednocen všemi zaměstnavateli systém požadavků a nařízení v oblasti ochrany bezpečnosti práce, aby byly stanoveny shodné parametry pracovního prostředí (staveb), postupy a vedení dokumentace pro kontrolní činnost při kontrole dodržování zásad bezpečnosti práce a ochrany zdraví (kontrolu je nutné považovat za pomoc nikoliv za obtěžování). Pracoviště musí být po dobu provozu strojního zařízení udržováno potřebnými technickými a organizačními opatřeními a ve stavu, který neohrožuje bezpečnost a zdraví osob.

a) na základě nejnovějších poznatků v souvisejících oblastech (lékařská věda, technické vynálezy, objevy, antropologie);

b) na základě změn vyplývajících z vědecko technického pokroku (nové technologie, měřicí přístroje, výkonnější stroje, nové chemikálie, jiné druhy energií);

c) na základě výzkumů z oblasti ergonomie (vývoj fyzických a psychických dispozic člověka, člověk roste);

d) na základě vyhodnocení statistických dat úrazů (reakce na vysokou četnost shodného úrazu;

e) z hlediska jednotných postupů při kontrolní činnosti na různých pracovištích (různé firmy, různí vlastníci soukromých dílen, provozů mohou mít rozdílné představy o úrovni zabezpečení pracoviště z hlediska bezpečnosti práce, mohou různě posuzovat rizikové faktory);

f) poskytují jednotná pravidla pro uvedení pracoviště do provozu (například z hlediska uspořádání pracoviště tak, aby byli pracovníci chráněni před povětrnostními vlivy a před škodlivými účinky pracovních postupů);

g) stanovují pro zaměstnavatele jednotný obsah a způsob vedení provozní dokumentace a záznamů o vybavení pracoviště, aby zaměstnavatel něco neopomněl, resp., aby si uvědomil důležitost některých opatření (lhůty kontrol, obsah kontrol, revize, zkoušky, termíny údržby, rekonstrukce technického vybavení pracoviště);

14

Pracovní prostředí je tvořeno souborem variabilních faktorů materiální i nemateriální povahy (fyzikální, chemické, biologické a sociální faktory), za kterých je obsluhou - zaměstnancem vykonávána práce na pracovišti. Pracoviště je vymezeno pracovním prostorem, kde obsluha vykonává pracovní činnost (nejbližší okolí stroje, manipulační prostor, trasa, na níž se pohybuje, například k operativní skládce materiálu). Pracovní stanoviště je místo, ze kterého obsluha strojní zařízení ovládá (například kabina operátora stroje, řidiče, jeřábníka) nebo je s ním v manuálním kontaktu, v souladu s požadavky na způsob jeho používání (vykonává práci, nese ho, manipuluje s ním). Každá práce je prováděna ve specifickém prostředí, resp. vyžaduje, aby byly vytvořeny zvláštní podmínky pro zajištění bezpečnosti práce pracovníků. Pracovní prostředí může být v lese, v dílnách, ve skladech, na silnici při silniční dopravě. Každé pracovní prostředí, je jiné. V pracovním prostředí setrvávají pracovníci na svém pracovišti, resp. stanovišti nebo se zde pohybují pracovníci z okolních pracovišť. Mohou se zde pohybovat také stroje, dopravní prostředky a lidé zajišťující (kontrolující) pracovní činnost pracovníků. Jednotlivá pracoviště mohou působit na pracovní prostředí a změnit jejich materiální podmínky. Změna může být dočasná nebo trvalá. Také pracovníci na jednotlivých pracovištích se mohou svojí pracovní činností ovlivňovat. Ohrožený prostor je pracovní prostor se zvýšeným rizikem úrazu vyvolaný umístěním strojního zařízení nebo činností obsluhy, která používá strojní zařízení (odlétnutí předmětu vlivem pracovní činnosti rotoru). Ohrožený prostor může vzniknout také vlivem několika obsluh a strojních zařízení. V některých případech to může být i vlivem nepoužívaného strojního zařízení (například pád jeřábu vlivem větru, převrácení dopravního zařízení vlivem sesutí horniny). Ohrožený prostor může být vymezen ochranným pásmem. Ochranné pásmo je stanovená část prostorů kolem pracovišť, které vymezují ohrožený prostor. Do ochranného pásma nesmí být umožněn přístup osobám, které zde nemají pracoviště. Rozsah ochranného pásma je dán povahou chráněného zájmu tak, aby plnilo účely, pro které je zřízeno. Ochranné pásmo uzavírá možnost vykonávat osobám jinou činnost než je povolená pracovní činnost. Ochranným pásmem se vytvoří zabezpečený prostor, který je vytvořen zábranou nebo technickým ochranným zařízením. Zábrana je přírodní nebo umělá překážka vymezující nebo dělící pracoviště tak, aby byl na pracoviště znemožněn pohyb vozidel, osob a v některých případech zvěři a zvířatům. Ochranné zařízení je technické nebo jiné zařízení, jehož úkolem je zabránit ovlivnění pracovníků na pracovišti strojním zařízením nebo ovlivnění pracovníků na sousedních pracovištích (zabránění vzniku úrazu). Aby bylo riziko vzniku úrazu odstraněno, je třeba splnit následující požadavky na pracoviště a pracovní prostředí:

15

a) Správné řešení stavebních, objemových a dispozičních vlastností pracovních prostředí a pracovišť (šířky, výšky a polohy objektů, zajištění stanovených rozměrů, ploch, zábran a nosností); b) Snížit úroveň ovlivnění pracovišť počasím a mikroklimatickými podmínkami (déšť, mlha, mráz); c) Omezit vliv fyzikálních faktorů pocházejících z činnosti v prostředí a projevující se ve vazbě na pracovní činnost (úraz elektrickým proudem, horko z chodu strojů, hluk a vibrace z činnosti strojů, výbuch technických plynů při svařování); d) Omezit vliv chemických faktorů pocházejících z činnosti v prostředí. Účinek chemikálií se projevuje v otravě, poleptání pokožky, popálení pokožky a tkání, podráždění vnitřních orgánů, vznik alergií vlivem senzibilujících látek, rakovina vlivem látek karcinogenních, poškození genetického kódu vlivem mutagenních látek atd. e) Správně stanovit dobu setrvání v prostředí nebo dobu pracovní činnosti se strojním zařízením, které negativně působí na pracovníka; f) Eliminovat vzájemné negativní ovlivnění pracovníků na pracovištích vlivem pracovní činnosti; g) Omezit negativní vliv sociálních faktorů prostředí na pracovníka na pracovišti; h) Eliminovat stresující faktory pracoviště nebo pracovního prostředí; i) Oddělit pracoviště ochranným zařízením (bariéra, svodidla).

Základní povinnosti zaměstnavatele ve prospěch zajištění bezpečnosti práce na pracovišti:

1. Zaměstnavatel musí zajistit, aby pracoviště bylo po dobu provozu udržováno potřebnými technickými a organizačními opatřeními;

2. Zaměstnavatel musí vycházet z hodnocení rizik vyplývajících z možných zdrojů ohrožení (povaha prostředí, charakter činnosti);

3. Zaměstnavatel musí respektovat stanovené právní předpisy (například Zákon 22/1997 o technických požadavcích na výrobky, Vyhláška 137/1998 o obecných technických požadavcích na výstavbu, Zákon 258/2000 o ochraně veřejného zdraví, NV 178/2001 o ochraně zdraví zaměstnanců při práci, NV 101/2005 o podrobnějších požadavcích na pracoviště);

4. Zaměstnavatel je povinen zajistit zejména:

a) uspořádání pracoviště tak, aby zaměstnanci byli chráněni před nepříznivými

povětrnostními vlivy; b) uspořádání pracoviště tak, aby zaměstnanci byli chráněni před škodlivými

účinky pracovních a technologických postupů, výrobních a technologických procesů;

16

c) určit osoby, jejichž povinností bude zajišťovat bezpečný provoz, používání, údržbu, úklid, čištění a opravy pracoviště;

d) stanovit obsah a způsob vedení provozní dokumentace a určení osoby zodpovědné za její vedení;

e) umístění, uspořádání a instalaci výrobních a pracovních prostředků a zařízení, skladů, komunikací, pracovních míst zaměstnanců;

f) náležité a bezpečné upevnění technického vybavení pracoviště a výrobních a pracovních prostředků a zařízení tak, aby nemohlo dojít k jejich nežádoucímu pohybu;

g) opatření k ochraně zdraví pro pracoviště, na kterých jsou používány zdraví škodlivé anebo nebezpečné látky a přípravky;

h) opatření na zdolávání mimořádných událostí; i) zabezpečení pracoviště proti vstupu nepovolaných osob; j) zajistit stanovení termínů, lhůt a rozsah kontrol, zkoušek, revizí, termínů

údržby a oprav zařízení; k) zajistit vedení, uchovávání a využívání údajů zjištěných při kontrolní činnosti,

zkouškách, revizí, údržbě a opravách (v písemné nebo elektronické formě); l) poskytnout záznamy kontrolní činnosti osobám pracujícím na zařízeních; m) poskytnout záznamy dozorovým a kontrolním orgánům; n) zabezpečit, aby pracoviště a pracovní prostředí splňovalo podrobnější

požadavky, které stanoví Nařízení vlády č. 101/2005, například: - stabilita a mechanická odolnost staveb (střechy, stropy, příčky) - elektrické instalace, průmyslové rozvody, potrubní systémy, vedení sítí - stav únikových cest a východů - pracoviště s výskytem prachu a škodlivin v pracovním ovzduší - dopravní komunikace - nebezpečné prostory - vykládací a nakládací rampy - poskytování první pomoci - skladování a manipulace s materiálem - sklady pohonných hmot, hořlavina tuhých maziv - nízkotlakých kotelen

Podle Vyhlášky Českého úřadu bezpečnosti práce č.48/1982 Sb. musí být manipulační

prostory ve výrobních a provozních budovách udržovány ve stavu, který neohrožuje bezpečnost osob.

Například:

a) podlahy musí být rovné a odolné proti poškození, na viditelných místech musí být tabulky určující maximální přípustné zatížení podlahy;

b) otvory v podlahách musí být zakryty nebo hrazeny, nosnost poklopů musí odpovídat nosnosti okolní podlahy;

c) průlezné otvory nesmějí mít žádný rozměr menší než 0,7 m ve stropech, než 0,6 m u málo používaných vstupních otvorů do šachet a kanálů;

d) vrata musí být ve všech polohách bezpečná a snadno ovladatelná, aby křídla neohrožovala provoz na přilehlých komunikacích, aby při otevření byla zajištěna proti samovolnému zavření;

e) u samočinně ovládaných vrat musí být provedena opatření, aby nedocházelo ke srážkám dopravních prostředků;

17

f) komunikace musí být stále volné a nesmějí být zužovány stavebními konstrukcemi, musí být čištěné, musí mít rovný povrch a protiskluzovou úpravu;

g) u společných komunikací pro pěší musí být kolejnice zapuštěny do úrovně povrchu komunikace;

h) šachty nebo jiné nebezpečné otvory povrchu komunikací musí být zakryty poklopy nebo mřížemi, jejichž šířka otvoru nepřesáhne 30 mm a jejichž nosnost musí odpovídat provoznímu zatížení;

i) jsou-li komunikace přerušeny kývavými dveřmi, musí dveřní křídlo umožňovat průhled;

j) vedou-li nad komunikacemi jiné komunikace nebo visuté dráhy, musí být zajištěny tak, aby osoby neohrožoval padající materiál;

k) všechny komunikace musí být od ostatních ploch se stejnou úrovní barevně odlišeny ohraničujícími pluhy nebo jinou barvou povrchu;

l) komunikace pro pěší musí být technicky řešeny s ohledem na počet osob, které je budou používat, vždy však musí být nejméně 1,1 m široké.

Příklad stanovení dimenzí komunikací při přenášení břemen (uliček)

Druh komunikace Šířka (m) Výška (m)

Jednosměrná průchodová ulička pro přenášení břemen v jedné ruce

Š + z (min. 0,85) V + z (min. 2,1)

Jednosměrná ulička pro přenášení břemen v obou rukách

Š + z (min. 1,0) V + z (min. 2,1)

Obousměrná průchodová ulička pro přenášení břemen v jedné ruce

2 Š + z (min. 1,0) V + z (min. 2,1)

Obousměrná průchodová ulička pro přenášení břemen v obou rukách

2 Š + z (min. 1,15) V + z (min-2,1)

kde: Š = celková šířka pracovníka s břemenem, popřípadě dopravního prostředku s břemenem (ruční vozík) V = celková výška pracovníka s břemenem, popřípadě dopravního prostředku s břemenem (ruční vozík) Z = manipulační vůle – alespoň 0,2 m.

m) nejmenší šířka schodišťových ramen musí být 1,1 m, volné strany schodů a odpočívadel musí být opatřeny zábradlím;

n) v jednom schodišťovém rameni nesmějí být méně než 3 stupně, první a poslední stupeň v každém rameni musí být rozeznatelný od okolní podlahy;

o) schodišťové rameno nesmí začínat přímo za dveřmi, mezi ramenem a dveřmi musí být plošina, jejíž délka musí být nejméně 0,75 m;

p) žebříky musí mít jednotnou vzdálenost příčlí, nejvíce 0,33 m; q) šířka, nosnost a pevnost komunikací musí odpovídat používaným dopravním

prostředkům; r) nejmenší šířka přímé jednosměrné komunikace se při použití motorových

dopravních prostředků musí rovnat šířce dopravního prostředku (šířce nákladu) + 1,1 m (u dvousměrných komunikací je to + 1,6 m);

18

s) nejmenší světlá výška nad komunikací musí být tvořena výškou stanoviště řidiče nad úrovní komunikace + 2,1 m;

t) volné okraje nakládacích ramp musí být opatřeny bezpečnostním značením; u) rampy, které slouží také jako komunikace pro pěší, musí být z volné strany

vybaveny snímatelným zábradlím; v) u komunikací o nestejné úrovni (je-li rozdíl větší než 0,5 m) musí být zábradlí w) pracovní prostory uvnitř budov musí být osvětleny tak, aby prostředí

odpovídalo druhu a bezpečnosti vykonávané práce. 6 Aktivní a pasivní podíl jednotlivých článků systému Č-SZ-P v automobilové dopravě

Každý článek systému Č – SZ - P se podílí na odvrácení vzniku úrazu, resp. dopravní nehody aktivně a pasivně. Aktivní podíl obecně (a zjednodušeně) znamená, že jednotlivé články, resp. celý systém působí proti vzniku dopravní nehody. Předpokládá se, že pokud DN nevznikne, nedojde ani k úrazu. Pasivní podíl znamená, že jednotlivé články systému chrání člověka před úrazem, jestliže již k dopravní nehodě dojde – nebyla odvrácena aktivními prvky (dochází k destrukci vozidla, svodidla, dopravní značky, příslušenství komunikace). Rozborem a pochopením aktivního a pasivního podílu každého článku systému lze učinit vhodná opatření k zabránění vzniku úrazu. Člověk: Aktivní podíl u člověka spočívá především:

– v úrovni mentální kapacity = v osobních předpokladech k bezpečnému řízení vozidla v jakýchkoliv podmínkách;

– v dovednosti, praktických návycích, automatizované činnosti, časovém zvládnutí

potřebných úkonů; – ve zdravotní dispozici trvalého charakteru; – ve fyzické dispozici; – v okamžité fyzické a psychické kondici;

– ve věkové dispozici;

– ve schopnosti hodnocení vlivů prostředí na vozovku;

– ve schopnosti hodnotit okamžitý technický stav vozidla;

– ve schopnosti předvídat budoucí chování vozidla;

– ve schopnosti ztotožnit se s omezujícími opatřeními, přizpůsobit se situaci na silnici;

19

– ve schopnosti čelit jiným rušivým vlivům;

– v aktivním přístupu k sebevzdělávání (aktivní účast na školení řidičů, studium nových

předpisů, řešení nových postupů při ovládání vozidla);

– ve schopnosti respektovat zájem jiného účastníka silničního provozu (jeho dovednosti, stáří, mentální kapacitu, reakční schopnosti);

– v respektování svého věku a zdravotního stavu (sledovat průběžně svoji schopnost

udržovat pozornost delší dobu, sledovat změny v organismu, smířit se s projevy stáří); Pasivní podíl u člověka je rozsahem nejmenší. Spočívá v ochraně těla před vznikem úrazu destrukcí vozidla, resp. průnikem ostrých předmětů z prostředí, nebo nárazem na části vozidla a prostředí. Také je to ochrana před popálením při vzniku požáru. Jsou to především oděvy u motocyklistů a přilby. U řidičů automobilů je to patrné pouze v případě automobilových závodníků (přilby, nehořlavé kombinézy, rukavice). Automobil: Aktivní podíl u automobilu spočívá především: a) V ovlivnění jízdní bezpečnosti vozidla - dynamika vozidla - brzdné vlastnosti - směrová stabilita - odpružení - aerodynamická stabilita Do této skupiny patří protiblokovací systém brzd (SBS), protiprokluzové zařízení (ASR), elektronický dělič brzdných sil (EBV), elektronická závěra diferenciálu (EDS), elektronický stabilizační systém (ESP), antireflexní zrcátka, termoreflexní čelní sklo, čidlo teploty vozovky, senzor vzdálenosti objektu před vozidlem, kamery pro slepé úhly, omezovač rychlosti jízdy, indikátor poklesu správného tlaku v pneumatikách, kamera pro snímání očních víček, detektor alkoholu u řidiče, automatické stěrače, natáčecí světlomety, tempomat, signalizace pro opuštění jízdního pruhu. b) V zajištění kondiční bezpečnosti řidiče (pohodlí) - zajištění mikroklimatu v kabině (klimatizace, vytápění, účinnost větrání) - maximální hladina vnitřního hluku - pohodlí při sezení (absence útisku, prostorová volnost) - prodyšnost potahů sedadel - dosažitelnost ovladačů pro řízení vozidla při uvolněném sezení - způsob ovládání ovladačů (potřeba vynaložení síly) - stimulace psychické pohody (estetika interiéru) c) V zabezpečení výhledové bezpečnosti z vozidla

20

- možnost pozorování prostoru kolem vozidla - kvalita osvětlení vozovky (i za snížené viditelnosti) - eliminace oslnění vlivem prostředí (slunce, vzadu jedoucí vozidlo) - odstranění příčin snížené viditelnosti (zamlžení, námraza) d) V ovládací bezpečnosti - rychlá reakce na pokyn ovladačům - přehlednost kontrolních a signalizačních zařízení - logika ovládání pohybů - přehled o činnosti bezpečnostních (signalizace) prvků Pasivní podíl u automobilu spočívá především v oblasti vnitřní bezpečnosti. Je to opatření k zabránění nebo snížení možnosti zranění posádky uvnitř vozidla. Patří sem deformační zóny vozidla, airbagy, zádržné pásy, opěrky hlavy sedadel, tuhost karoserie, hřídel volantu, výztuhy ve dveřích. Prostředí: Prostředí v dopravě vozidel je vše, co bezprostředně i zprostředkovaně ovlivňuje provoz vozidel a chování řidiče. Aktivní podíl prostředí spočívá především v řešení dopravní situace (přehlednost, jednoznačnost), v rozhledových podmínkách na křižovatkách, v osvětlení přechodů, v konstrukci vozovky, ve stavu vozovek (bez výmolů, narušených krajnic, příčných hrbolů).

- čidla teploty povrchu vozovky - ukazatelé rychlosti a směru větru - informace o nebezpečné rychlosti - příčné pruhy na vozovce (barevné rozlišení, příčné nerovnosti) - svítidla na vozovce vyznačující krajnice - topné kabely ve vozovce na mimoúrovňových křižovatkách - kvalita povrchu vozovek - konstrukce vozovky (krajnice, vzdálenost svodidel od vozovky) - optimalizace zastávek MHD - správné umístění, uspořádání a vybavení přechodů pro chodce - správné používání bezpečnostních prvků a doplňků (dělící ostrůvky, dělící

pásy) - jednoznačnost a zřetelnost vyznačení pro řešení dopravních situací - smysluplná legislativa - vliv médií

Pasivní podíl prostředí spočívá především ve vytvoření pomocných objektů, které snižují následky dopravní nehody (svodidla, tlumiče nárazu, svahování tělesa silnic, provedení příkopů, absence blízkosti stromů u krajnic, obrubníků, sloupů pouličního osvětlení, rozšířené krajnice).

7 Hlavní příčiny vzniku dopravní nehody ze strany řidiče vozidla

21

1. Nepřiměřená rychlost jízdy vzhledem a) k dopravně technickému stavu vozovky b) ke stavu vozovky c) ke svému zdravotnímu stavu d) ke své nízké úrovni mentální kapacity a psychomotorickým vlastnostem 2. Nesprávné předjíždění

a) chybný odhad boční vzdálenosti b) chybný manévr při zařazování zpět do jízdního pruhu c) nedostatečný přehled o vozidlech jedoucích v protisměru 3. Nedání přednosti v jízdě a) na křižovatkách při vjíždění na hlavní silnici b) na křižovatkách při odbočování vlevo c) při vyjíždění z míst ležících mimo silnici 4. Nedodržení bezpečné vzdálenosti a) Za vpředu jedoucím vozidlem 5. Vjetí do protisměru a) vlivem smyku při rychlé jízdě nebo při nesprávném brždění b) při „řezání“ zatáček s omezeným výhledem do protisměru c) vlivem nevěnování se řízení vozidla 6. Nesprávný způsob jízdy vlivem: a) krátkodobé indispozice vlivem únavy b) krátkodobé indispozice narušené koncentrace c) informačního přetížení d) špatného úmyslu (provedení akce s vědomím chybného jednání) e) negativních emocí (vztek z jiných příčin) f) agresivity za volantem (vztek vyvolaný situací v provozu) g) problémového vnímání (vidění není totožné s vnímáním) = vyhodnocení h) přílišné sebejistoty (riskování) i) mikrospánku j) problémové prostorové orientace k) emocionální lability (absence vnitřní kontroly chování) l) chybějících dispozic (schopnosti ovládat vozidlo), předpokladů m) chyby provedení – akce provedená nesprávně (pozdě, v jiném pořadí, špatný rozsah, směr) 7. Nesprávné otáčení a couvání a) v nepřehledných úsecích silnice b) bez náležité viditelnosti

22

8. Nepozornost při přejíždění železničních přejezdů a) přehlédnutí signalizace i vlaku b) úmyslné vjetí na železniční přejezd při aktivní signalizaci 9. Vyhýbání překážce bez dostatečného bočního odstupu od překážky 10. Jízda pod vlivem alkoholu (souvislost s alkoholem) 11. Nevěnování se řízení vozidla a) Pozornost rozptýlená jinou činností řidiče b) Pozornost odvedená vlivem prostředí c) Odvrácení pozornosti vlivem spolujezdce d) Pozornost omezená jiným objektem zájmu řidiče 10 Klasifikační schéma příčin úrazů v automobilové dopravě

1. Nedostatky osobních předpokladů řidiče (chyby při řízení vozidla, nepřizpůsobení

rychlosti dopravně technickému stavu vozovky, nepřizpůsobení rychlosti vlastnostem vozidla a nákladu, nezvládnutí řízení vozidla, vjetí do protisměru, nepřizpůsobení rychlosti viditelnosti, vyhýbání bez dostatečného bočního odstupu, nedodržení bezpečné vzdálenosti za vozidlem);

2. Porušení povinností řidiče dané legislativou (nedání přednosti upravené DZ „Dej

přednost v jízdě“, překročení předepsané rychlosti, nesprávné otáčení a couvání, nedodržení bezpečné vzdálenosti za vozidlem, nedání přednosti při odbočení vlevo, nedání přednosti zprava, nesprávná jízda v jízdních pruzích);

3. Nepříznivý stav a okolnosti na komunikaci (závady ve sjízdnosti komunikace =

náhlé a neočekávané změny povrchu vozovky, oslnění sluncem, snížená viditelnost, nahodilá závada na komunikaci, neočekávaná překážka, lesní zvěř);

4. Nízká úroveň znalostí ovládání vozidla, nedostatek potřebné kvalifikace = neobeznámenost s podmínkami bezpečného provozu (chyby začátečníka, nízká úroveň znalostí a dovedností po absolvování autoškoly, přechod na jiný druh vozidla, časová prodleva od posledního řízení);

5. Používání nebezpečných postupů nebo způsobů řízení vozidel (porušení obecně

platných zásad, řízení pod vlivem alkoholu, řízení bez řidičského oprávnění, riskantní jízda, nevěnování potřebné pozornosti řízení vozidla, podcenění situace, řízení pod vlivem léků, drog, únava za volantem, nedodržení stanovených přestávek, nezajištěné couvání);

6. Porušení povinností vzhledem k užívání vozidla (jízda s vozidlem v chybném

technickém stavu, neprovedená údržba, podvody na STK);

23

7. Nedostatky v dopravně technickém stavu (řešení dopravní situace DZ, zakrytý výhled, nesprávně řešené zatáčky, zaplavování komunikace vodou, vyjeté koleje na vozovce, nesprávně provedené opravy vozovek);

8. Jiné příčiny (tlak ze strany zaměstnavatele, zdravotní indispozice, ohrožení

přírodními živly, neadekvátní řešení vzniklé situace na komunikaci = odvrácení jedné nehody vznikem jiné nehody)

11 Bezpečnost a ochrana zdraví při manipulaci s břemeny (předměty, materiálem)

Velmi často se hovoří o manipulaci v souvislosti s dopravou. Jsou to totiž operace, které na sebe navazují a úzce spolu souvisejí a jsou to velmi důležité činnosti ve všech oborech lidského konání.

Lze říci, že manipulace s materiálem je poněkud důležitější než doprava, protože je

vždy na začátku a téměř vždy na konci přepravního cyklu (dopravy). V některých případech nelze dopravu od manipulace oddělit (zemní stroje

přepravují horninu hrnutím, vysokozdvižné vozíky ve skladovém hospodářství, paletizační vozíky, hydraulické jeřáby v lesnictví, apod.).

V některých případech jsou spojeny fáze zpracovávání materiálu, jeho manipulace

a doprava. (například žací stroj seče trávu, tráva je manipulována do sběrného koše a dopravována na stroji až do fáze naplnění koše, koš vyjme obsluha stroje a přenáší jako břemeno ke skládce, zde s ním manipuluje tak, aby byl obsah koše vysypán, koš vrací zpět na stroj, nebo při sklizňové operaci v zemědělství, například při sklizni cukrové řepy je manipulováno s rozdílnými produkty a zároveň jsou dopravovány)

. Manipulace je pracovní operace, při které je zvláštním, odborným způsobem záměrně

přemísťován různý materiál na určitou krátkou vzdálenost a uložen tak, aby nedošlo k poškození a ztrátám manipulovaného materiálu a k ovlivnění jiných objektů, lidí a zvířat. Důraz je také kladen na to, aby nebylo negativně ovlivněno životní prostředí (vysypání škodlivých látek, vylití ropných produktů).

Manipulace je uchopení právě určitého množství, a velmi často maximálně možného

množství materiálu, jeho přemístění po stanovené dráze, nejčastěji beze ztrát, na přesně stanovené (ohraničené) místo (na dopravní prostředek), bez poškození přemísťovaného materiálu a bez ovlivnění místa a okolí, ve kterém je s materiálem manipulováno.

Velmi specifické bývá pracovní ústrojí, kterým je materiál při vodorovném nebo

svislém přemísťování držen, nesen, odkládán a posunován (háky, paletizační vidle, různé druhy lopat, drapáky, lana, řetězy, plošiny, dopravní pásy, výtahové plošiny).

Velmi často tvoří pracovní ústrojí také lidské ruce a zde je v oblasti manipulace s břemeny nejvíce úrazů.

Zařazení člověka do procesu manipulace: a) Přímo manipuluje s materiálem (rukama nese břemeno); b) S materiálem manipuluje prostřednictvím manipulačních prostředků při použití

vlastní fyzické síly (břemeno veze na vozíku);

24

c) S materiálem manipuluje prostřednictvím ovládaných pracovních ústrojí stroje: - břemeno se pohybuje nezávisle na člověku (jeřáb), - břemeno se pohybuje současně s člověkem (nakladač, rýpadlo), - současný pohyb břemena a člověka (vysokozdvižný vozík),

Pracovním procesem manipulace s materiálem nemusí být vždy jeho uchopení a

přenesení, ale také například hrnutí a zpracovávání (horizontální přemístění), například před radlicí grejdru, kdy materiál je dopravován částečně, protože je promícháván a částečně ponecháván na terénu (materiálu při dopravě ubývá = s délkou dráhy ubývá množství).

Při manipulaci budou hrát důležitou roli následující faktory:

• pracovní nástroj, který se podílí na uchopení, držení a vyložení materiálu (mohou to být ruce pracovníka);

• způsob ovládání pracovního nástroje, včetně přenosu sil; • konstrukce mechanizačního prostředku; • vlastnosti manipulovaného materiálu (sypké, tuhé, tvar, hmotnost, objem); • prostředí, ve kterém je materiál manipulován;

Z hlediska manipulace s materiálem je manipulace kontinuální, kam lze zařadit především všechny druhy dopravníků a manipulace cyklická, která je charakteristická přerušovaným provozem. Přerušení může mít stabilní časový režim nebo nahodilý, který vychází z konkrétní situace při manipulaci s materiálem. V mnoha případech je s materiálem manipulováno plynulým procesem, ale jednotlivé pracovní operace jsou od sebe odděleny.

Pracovník (zaměstnanec) je zařazen do procesu manipulace zejména v těchto případech:

a) Přímo manipuluje s materiálem (rukama nese břemeno k manipulačnímu prostředku, na který břemeno ukládá); b) S materiálem manipuluje prostřednictvím manipulačních prostředků při použití vlastní fyzické síly (paletizačním vozíkem zajíždí k paletě s břemeny, břemeno veze na vozíku, působí na páku vozíku, řídí prostřednictvím řídící tyče - oje); c) S materiálem manipuluje prostřednictvím ovládaných pracovních ústrojí stroje (vozík opatřený pohonným agregátem).

Pro zajištění výše uvedených požadavků musí být manipulační prostředek vybaven odpovídajícím pracovním ústrojím, kterým je materiál při vodorovném nebo svislém přemísťování:

- držen, - nesen, - odkládán, - posunován (paletizační vidle, drapáky, lana, řetězy, plošiny, dopravní pásy,

výtahové plošiny).

Při manipulaci s materiálem budou hrát důležitou roli následující faktory:

• pracovní nástroj, který se podílí na uchopení, držení a vyložení materiálu (mohou to být ruce pracovníka);

25

• způsob ovládání pracovního nástroje, včetně přenosu sil; • konstrukce mechanizačního prostředku (nosnost, průchodivost, korba, plošina); • vlastnosti manipulovaného materiálu (sypké, tuhé, tvar, hmotnost, objem); • prostředí, ve kterém je materiál manipulován (povrch, šířka uliček, nutnost překonávání

schodiště v trase dopravy na manipulačním prostředku); • doplňková zařízení zajišťující bezpečnost práce a neporušenost materiálu (možnost fixace;

materiálu na plošině, brzdy na kolech, bočnice, podvozek na sudy s překlápěčem); • zařízení zajišťující návaznost prací (podvozek se záchytnými oky pro lano jeřábu).

Z hlediska bezpečnosti práce je nutné při výběru manipulačního prostředku posuzovat následující faktory:

1. Způsob uchopení a držení materiálu (úchyty, držáky); 2. Charakter materiálu (hmotnost, tvar, konzistence); 3. Pracovní okruh mechanizačního prostředku (vymezení okruhu, kam nesmí vstoupit

osoba); 4. Schopnost pohybu mechanizačního prostředku v daném prostředí (příčné a podélné

svahy, koleje, rampy, nájezdy na železniční vagóny); 5. Ovlivnění manipulace vnějším prostředím (jiným strojem, stavem vozovky,

oslněním); 6. Schopnost (fyzické dispozice) člověka manipulovat s materiálem (zejména z hlediska

fyzikálních a chemických vlastností, například hmotnost, teplota, produkce výparů); 7. Možnost člověka manipulovat s materiálem prostřednictvím manipulačního prostředku

z hlediska legislativy (výcvik, kurz, průkaz strojníka, jeřábníka).

Možná rizika úrazů při manipulaci s mechanizačními prostředky Vznik úrazu při ruční manipulaci je podmíněn následujícími oblastmi rizik:

a) nebezpečí spojené s dotykem břemene (ostré hrany = plechy, skla, dřevěné desky, vyčnívající hřebíky, vysoká teplota na povrchu břemena, možnost vytvoření třísky na dřevěném obalu břemena);

b) nebezpečí vyvolané manipulací s břemeny (špatné úchopové možnosti = absence madel, výřezů pro vložení prstů, vysoká hmotnost, technický stav břemene = možnost destrukce, uvolnění části břemene, překlopení, vysmeknutí břemene a pád);

c) nebezpečí spojené s pracovním prostorem (kluzké podlahy = znečištěné jinou činností, nerovnost podlah, přejezdů mezi budovami, nesprávně provedená schodiště, překonávání schodů, nedostatečný manipulační prostor, možnost přiražení břemenem, chybné osvětlení, rozměry komunikací a uliček).

d) Nebezpečí spojené s vysokou hmotností břemene (nadměrné úsilí ve fázi zdvíhání)

Možnosti odstranění uvedených rizik:

1) vybavení pracovníků osobními ochrannými pracovními prostředky; 2) úprava manipulačních prostorů (zvětšení, úprava komunikací);

26

3) úprava obalů a břemena pro zlepšení úchopových možností (madla, držadla, oka);

4) změna technologického postupu (manipulace technickými prostředky,

zejména u břemen s vyšší hmotností);

5) Výběr pracovníků (zdravotní stav, pohlaví, věk, fyzické dispozice). Úprava obalů a břemena pro zlepšení úchopových možností

Při přenášení břemen je celá ¼ úrazů způsobena tím, že pracovníkovi vypadne přenášený předmět z ruky a způsobí mu úraz dolní končetiny. Z hlediska prevence je potřeba:

a) přizpůsobit vlastnosti břemena (tvar, hmotnost, rozměr); b) vytvořit optimální podmínky pro bezpečné uchopení a nesení břemena (manipulační

pomůcky, doplňky obalů, zesílené transportní obaly); c) odstranit ruční přenášení a jeho nahrazení převážením ručním (dopravní vozíky) nebo

strojním (dopravník, válečkové plošiny); d) nelze-li ruční přenášení odstranit, je potřeba realizovat změnu v technologii výrobního

procesu (změnit výšku, ze které je břemeno zdvíháno a na kterou je pokládáno, vzdálenost přenášení, prostorové podmínky = liniové přenášení po rovině, optimalizovat frekvenci jednotlivých úkonů, aby nebyl pracovník vystaven neúměrné zátěži);

e) výběr pracovníka (fyzické dispozice) nebo zvedání a nesení břemen dvěma pracovníky.

Změna technologického postupu, zejména nahrazení ruční manipulace technickými manipulačními prostředky

Za součást ruční manipulace se považuje i používání ručních vozíků. K nejčastějším úrazům patří přiražení vozíkem ke zdi při tažení, převrácení vozíku a poranění pracovníka částí vozíku, zavalení pracovníka břemenem uvolněným (sesutým) z manipulačního prostředku, smyk vozíku, přejetí nohy pracovníka vlivem setrvačnosti vozíku, resp. gravitačním pohybem manipulačního prostředku, uklouznutí a pád pracovníka při tažení vozíku. Z hlediska prevence je potřeba:

a) zajistit, aby obsluha vozíku byla seznámena s technickými vlastnostmi vozíku a s bezpečným způsobem jeho ovládání a údržby;

b) ve všech možných případech respektovat zásadu místo tažení vozíku vozík tlačit zezadu;

c) nahrazovat vozíky novými vozíky s brzdou (zejména u převážení hmotných nákladů na svazích), i na rovné ploše je někdy třeba zastavit vozík co nejdříve. Nejlepším řešením je vozík se samočinnou brzdou, působící v okamžiku, kdy přestane působit tlačná síla na madlo (všechny ruční vozíky o celkové hmotnosti vyšší než 400 kg musí být vybaveny brzdou);

27

d) sledovat správné umístění nákladu, rovnoměrnost rozmístění nákladu po celé ploše, zajištění nákladu proti sklouznutí a pádu z vozíku, volba těžiště nákladu tak, aby náklad nebyl příčinou převrácení vozíku;

e) vybavení vozíku ochrannými a zabezpečovacími prvky (odsouvače nohou umístěné před a za každým kolem, boční chrániče rukou u držadel);

f) zajistit odpovídající technický stav podlah a komunikací vzhledem k používanému manipulačnímu prostředku, resp. výběr mechanizačního prostředku pro dané prostředí (tvar, provedení kol, obruče se zvýšenou adhezí, pneumatiky se soft směsí, kola odolná chemickým látkám).

12 Klasifikační schéma příčin úrazů při ruční manipulaci s materiálem

1. Náhodný nebo časově omezený nepříznivý stav zdroje úrazu (náhoda, nepředvídatelný souběh příčin);

2. Chybějící nebo nedostatečná ochranná zařízení na manipulačním prostředku, resp.

chybné zajištění (upevnění) břemena proti pádu (uvolnění, sesunutí, sesypání), (podcenění situace, chybné zhodnocení možných rizik při práci se manipulačním zařízením);

3. Chybějící (nepřidělené), nedostatečné nebo nevhodné osobní ochranné pracovní

prostředky používané pracovníkem (chybná klasifikace rizik zaměstnavatelem a nevybavení zaměstnance OOPP, poškozené OOPP);

4. Nevhodně zvolený manipulační prostředek (nedostatečná nosnost, nemožnost fixace

břemena); 5. Chybné nebo nedostatečné přizpůsobení břemena pro použitý způsob manipulace

(absence úchytů, ok, transportní palety)

6. Změna stavu nebo vytvoření vadného uspořádání pracoviště (manipulačního prostoru), popřípadě trasy nebo komunikace (vliv fyzikálních faktorů prostředí);

7. Nepotlačení trvale nebo dočasně negativně působících faktorů prostředí (závady

v osvětlení a viditelnosti, nepříznivé vlivy hluku, otřesů a vadného ovzduší na pracovišti, jejichž příčinou je oslabení pozornosti, omámení, přeslechnutí signálu, chybná registrace optického signálu);

8. Neobeznámenost s podmínkami bezpečné práce a nedostatek potřebné kvalifikace

pracovníka;

9. Nepořádek na pracovišti;

10. Vědomé používání nebezpečných postupů pracovníkem nebo nedovolených způsobů práce, včetně jednání bez oprávnění, resp. proti zákazu;

11. Odstranění nebo úmyslné nepoužívání předepsaných bezpečnostních prvků zařízení a

ochranných opatření;

28

12. Ohrožení jinými osobami, jejichž přítomnost na pracovišti je neoprávněná (odvedení pozornosti pracovníka při práci);

13. Nedostatky osobních předpokladů (mentální kapacita) k řádnému pracovnímu výkonu

(chybějící fyzické předpoklady, smyslové nedostatky, charakterové vlastnosti, okamžité psychofyziologické stavy, neschopnost zhodnotit riziko, neodůvodněné riskování);

14. Porušení povinností zaměstnavatele vzhledem k vytvoření a trvalému zajištění

podmínek pro bezpečnou práci na zařízení (chybné provedení, resp. neprovedení zákonných revizí, prohlídek, neprovedená plánovaná údržba);

15. Ohrožení zvířaty při nesprávné manipulaci s nimi, resp. vlivem rušivých podnětů z

prostředí (nenadálý útok býka, psa, kopnutí koněm); 16. Chybné hodnocení zdravotních rizik při zařazení do pracovní kategorie pracovníka

(nesprávné zhodnocení faktorů pracovního prostředí, nedostatečný odhad míry působení jednotlivých faktorů (neprovedené měření limitních hodnot), nesprávně zjištěná doba expozice působících rizikových faktorů);

17. Ohrožení přírodními živly (povalení větrem, zásah letícího předmětu, úder blesku);

18. Jiné příčiny (nadměrné úsilí pracovníka při manipulaci s hmotným břemenem, při

pomoci lidem v ohroženém prostředí, při opouštění ohroženého prostředí, alkohol).

13 Obecná opatření k odstranění nebo snížení rizik práce zaměstnanců při ruční manipulaci s materiálem

1. Zákazy práce (s určitými břemeny a v určitém prostředí, při manipulaci s břemeny převyšující hmotnost pro kategorie zaměstnanců = ženy a mladiství);

2. Technická opatření (zavedení správných manipulačních

prostředků, dodržování revizí a kontrol manipulačních prostředků – zvedací zařízení);

3. Technologická opatření (nahrazení nebezpečných postupů při

manipulaci s břemeny používaných v technologickém procesu, vyřazení člověka ze systému a nahrazení manipulačním prostředkem, vybavení pracoviště mechanizačními prostředky, které eliminují vznik úrazu);

4. Opatření v oblasti pracovního prostředí (únosnost podlah, stav

žebříků, šířka a výška uliček, instalace zábradlí, zákazy vstupu do určitých prostorů);

5. Poskytování osobních ochranných pracovních prostředků

(promyšlené a účinné, specifické nápoje, účinné doplňky stravy);

29

6. Informační opatření (umístění bezpečnostních značek, tabulek, podrobné instruktáže o bezpečných pracovních postupech);

7. Organizace práce a úpravy pracovního režimu (omezení,

přerušení doby výkonu činností, zavedení bezpečnostních přestávek, čas na odpočinek);

8. Kompenzační opatření (rizikové příplatky, dodatková

dovolená); 9. Školení a vzdělávání (školení o bezpečnosti práce, hygiena

práce, novinky zaváděné v oblasti bezpečnosti práce, respektování práva na vzdělání z oblasti bezpečnosti práce).

14 Bezpečnost práce při manipulaci se stroji (SZ) Bezpečnost práce při manipulaci se stroji (SZ) je zajištěna respektováním zákazu vykonávat následující činnosti:

1. Ovládat a uvádět do provozu stroj bez patřičného oprávnění (řidičské, průkaz jeřábníka, zdvihacího zařízení, motorového vozíku);

2. Uvádět do chodu a používat stroj, jsou-li kromě obsluhy na stroji nebo v jeho nebezpečném dosahu další lidé nebo stroje s obsluhou;

3. Uvádět do chodu a používat stroj, je-li odmontováno nebo poškozeno některé ochranné zařízení

4. Odstraňovat za chodu stroje předměty (překážky v činnosti stroje) z nebezpečných míst, pokud to není technicky řešeno bezpečně;

5. Dotýkat se pohybujících částí stroje tělem nebo předměty drženými v ruce (kromě případů, které povoluje návod k obsluze);

6. Pracovat se strojem za nedostatečné viditelnosti (mlha, noc, uzavřené prostory chybně osvětlené umělým osvětlením);

7. Přemísťovat a přepravovat pracovníky na stroji nebo v jeho pracovním zařízení (týká se motorových vozíků a manipulačních vozíků);

8. Pohybovat pracovním zařízením nad pracovníky nebo nad obsazenou kabinou operátora stroje;

9. Pracovat se strojem a pracovním nástrojem v místě, na které není z místa ovládání nástroje vidět;

10. Pohybovat se se strojem nebo s jeho pracovními zařízeními nebo vyčnívajícími částmi břemen v ochranném pásmu elektrického vedení (pokud není učiněno opatření);

11. Opustit místo obsluhy stroje, je-li stroj nebo jeho pracovní zařízení v činnosti; 12. Používat SZ (zejména čištění, údržbu a opravy), není-li SZ a jeho pracovní zařízení

zajištěno před samovolným pohybem a náhodným uvedením v činnost a není-li vyloučen styk pracovníků s pohybujícími se částmi stroje;

13. Pohybovat se po SZ mimo určené přístupy a prostory; 14. Vyřazovat z činnosti bezpečnostní, ochranné a pojistné zařízení a měnit jejich

předepsané parametry; 15. Používat otevřený oheň (nekouřit !) při kontrole a čerpání pohonných hmot a při

používání hořlavin (čistící prostředky, ředidla, laky); 16. Stroj používat pouze k účelům, pro které byl vyroben

30

Při používání mobilních strojů (manipulačních zařízení) je zakázáno:

1. Umísťovat do kabiny stroje jakékoliv volně ložené věci (lana, nářadí, maziva, lahve, špalky), vše musí být uloženo v příslušné schránce;

2. Provádět opravy na podvozku stroje, pokud není zajištěn proti samovolnému pohybu; 3. Ovládat stroj a nesené břemeno nedovoleným způsobem vyvolávajícím nežádoucí

rozhoupání pracovního zařízení nebo celého stroje; 4. Pojíždět se strojem v málo únosné půdě a v takové vzdálenosti od okraje svahů a

výkopů, kde by mohlo dojít ke zřícení stroje; 5. Je-li stroj v pohybu, nesmí se nikdo zdržovat v nebezpečném okruhu kolem stroje; 6. Pod svahem (stěnou) může stroj pojíždět v takové vzdálenosti, aby nevzniklo

nebezpečí zasypání (vyvolané účinkem stroje); 7. Při práci stroje vybaveného více pracovními zařízeními musí být nepoužívané

pracovní zařízení v přepravní poloze a mechanicky zajištěno; 8. Při práci více strojů na jednom pracovišti musí být mezi nimi zachovaná taková

vzdálenost, aby nedošlo ke vzájemnému ohrožení; 9. Je-li nutné při nakládání manipulovat pracovním zařízením stroje nad kabinou řidiče,

nesmí se v ní zdržovat pracovník; 10. Ložná plocha dopravního prostředku musí být nakládána rovnoměrně; 11. Při pojíždění s břemenem musí být pracovní zařízení ve stanovené přepravní poloze,

aby nedošlo k nebezpečné ztrátě stability stroje a omezení viditelnosti z kabiny (z místa operátora), pokud břemeno brání ve výhledu, musí být přesun realizován opačným směrem;

12. Obsluha stroje nesmí opustit stroj, pokud není pracovní zařízení spuštěno na zem nebo umístěno v předepsané pracovní poloze a mechanicky zajištěno;

13. Při hrnutí horniny nesmí břit dozerového zařízení přesáhnout přes okraj svahu nebo výkopu;

14. Přejíždět elektrické kabely ležící na vozovce, pokud nejsou vhodně chráněny proti mechanickému poškození;

Manipulační mobilní stroje musí být vybaveny: a) Zařízením pro kontrolu sklonu pojezdové roviny se signalizací nebo ukazatelem až do

maximální hranice sklonu; b) Signalizací zapojení stroje na vnější elektrickou síť v kabině a u vstupu na stroj; c) Světlomety k osvětlení pracovního prostoru při práci za snížené viditelnosti musí být

umístěny tak, aby osvětlovaly i prostor za strojem (pokud se pohybuje vzad); d) Stanovenou výbavou (zdravotními prostředky); e) Hasicím přístrojem odpovídající účinnosti (hmotnost a charakter náplně pro daný

stroj); f) Nejméně dvěma zakládacími klíny, jedná-li se o stroj na kolovém podvozku.

15 Úkoly ergonomie v oblasti bezpečnosti práce

Ergonomie je vědní disciplína, která přispívá ke zlepšení pracovních podmínek s k bezpečnosti práce tím, že řeší konflikty – rozpory ve vztazích Č – SZ – P. Zkoumá vzájemné působení složek pracovních systémů. Opírá se o vědecké poznatky jiných věd.

31

Přispívá k bezpečnosti práce tím, že řeší především konflikty ve vztazích Č – SZ – P, které vedou k rizikům vzniku úrazu.

Ergonomie není pouze nauka o tvaru držátka, madla, sedačky, tvaru stolu apod., není to věda pojednávající o zaoblených tvarech technických výrobků.

Ergonomie zkoumá vztah člověka a techniky ve všech souvislostech i s ohledem na působení prostředí, ve kterém je vztah realizován.

Takže i působení člověka na člověka, který právě ovládá techniku (před nadřízeným se necítí dobře a chybuje, muž se chce před ženou ukázat a chybuje, přeceňuje se), působení techniky na techniku (teplo ohřívače ovlivňuje činnost jističe), prostředí na člověka ovládajícího strojní zařízení (nadměrné teplo způsobuje únavu), apod.

Ergonomie má za úkol optimalizovat systém: člověk - technika - prostředí. Systém Č-SZ-P má fungovat spolehlivě ku prospěchu všech tří složek systému. (člověk nesmí být ohrožen na zdraví, technika nesmí být činností člověka a působením prostředí poškozena a prostředí nesmí být negativně ovlivněno).

Ergonomie musí ctít zásadu, že „žádný reálný systém není naprosto bezpečný a nikdy se nelze vrátit na začátek hry.“

K řešení optimalizace systému Č-SZ-P má ergonomie k dispozici všechny vědní disciplíny (psychologie, antropologie, fyziologie, sociologie, konstrukce, kybernetika, řízení informatika).

Ergonomie musí respektovat variabilitu člověka v jeho schopnostech (každý z nás nemá reakce jako kosmonaut), fyzických předpokladech (síla na ovládače, pedály) a vzrůstu (nízké stropy v autobusech).

Základní úkoly ergonomie při ochraně a bezpečnosti člověka při používání strojního zařízení: 1. Odstranění technicko-ergonomických závad (nedostatků) techniky = stroje (vhodné

ovladače, rozměry, potřebné síly, umístění, dosah, tvar) 2. Optimalizace faktorů prostředí ve všech oblastech (pracovní i nepracovní),

- fyzikální (vibrace, prach, hluk), - chemické (rozpouštědla, výpary kyselin, působení halucinogenů), - biologické (viry, bakterie, parazité) - sociální (samota v holé a šedé kabině stroje, vztahy na pracovišti)

3. Optimalizace způsobů práce (činnosti) odstraněním zbytečných a neefektivních úkonů i

informací (zjednodušení signalizace stravu stroje – jedna červená kontrolka STOP) 4. Zvýšení mechanizace a automatizace (čím méně úkonů, tím nižší únava) 5. Zálohování (zdvojení) člověka buď dalším operátorem či technickým zařízením

32

6. Zkvalitněním člověka = jeho výběrem (psychotesty), výcvikem, tréninkem, kontrolou, motivací, vedením apod.

Ergonomie pomáhá vytvářet optimální pracovní podmínky v závislosti na charakteru

pracovní zátěže a rozmanitosti (variabilitě), rozdílnosti pohlaví a vývojovém stupni člověka. Pracovní zátěž může být ovlivněna mnoha faktory:

a) působení vnějších faktorů (prach, hluk chemické látky, vibrace, záření) b) fyzická zátěž (statická zátěž, dynamická zátěž = zvedání břemen) c) zátěž teplem (limitní hodnoty teploty v závislosti na době expozice) d) zátěž chladem (nutné přestávky při nízkých teplotách, při nižších než –5°C maximálně

hodinu nepřetržitě) e) psychická zátěž (monotónní činnost, nucené pracovní tempo, nepřetržitost pracovního

režimu) f) zraková zátěž (oslňování, sledování obrazovek, sledování detailů)

Rozmanitost člověka spočívá ve:

a) fyzických dispozicích (schopnost vyvinout sílu, svalová hmota) b) fyzických dispozicích (velikost postavy, hmotnost, velikost rukou, nohou) c) psychických dispozicích d) zátěžových dispozicích (schopnost snášet teplo, chlad, hluk) e) rozdílné mentální kapacitě (schopnost kombinovat, vnímat, rozlišovat, sledovat

souvislosti) Optimální pracovní podmínky jsou takové, které:

1. nezpůsobují nadměrnou únavu fyzickou a psychickou 2. nezpůsobují potíže související s jednostrannou zátěží svalstva 3. nezpůsobují potíže související s nadměrnou zátěží svalstva 4. nezpůsobují fyzickou bolest při práci 5. nezpůsobují trvalé poškození zdraví 6. minimalizují rizika vzniku úrazu 7. nejsou diskriminující vzhledem k variabilitě člověka (výška střechy v tramvaji,

držadlo nástroje) 8. vytvářejí podmínky pro maximální produktivitu práce 9. vytvářejí podmínky pro kvalitně odvedenou práci 10. vytvářejí předpoklady pro uspokojení člověka z odvedené práce (spokojenost člověka při práci) = radost ze smysluplné práce

11. vytvářejí předpoklady pro možný rozvoj pracovních schopností člověka 12. nepoškozují životní prostředí

16 Význam ergonomie v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a) přispívá k tomu, aby schopnosti a požadavky člověka a prostředí byly respektovány (jaké

zátěžové faktory člověk snese, horko, hluk, prach, vibrace, čistota prostředí) b) přispívá k tomu, aby bylo strojní zařízení navrhováno s přihlédnutím ke schopnostem člověka (respektování variability člověka, fyzické předpoklady, kapacita člověka = zraková a sluchová kapacita)

33

c) řeší rozpory mezi požadavky a nároky, které nová technika vyžaduje a možnostmi, schopnostmi a dovednostmi člověka (při ovládání auta je schopen člověk konat maximálně 5 činností současně, je schopen periferním viděním vnímat výstražné kontrolky)

d) řeší problematiku vztahu člověka a techniky, kdy je vlivem nesprávného chápání bezpečnostních prvků u techniky, přeceňován jejich význam (například systémy ABS, ASR, pneumatiky, aktivní diferenciály)

e) vyjadřuje se k možnostem a schopnostem člověka ovládat techniku pomocí ovladačů (síly, tvar ovladačů, uspořádání, přehlednost, logika pohybů)

f) zkoumá faktory, které mohou v systému člověk - technika - prostředí ovlivnit bezpečnost práce (není to o tom, jak uchopit ovládací rukojeť, ale o tom, že ji nelze uchopit jinak, než bezpečně a že ji nelze posunout jinak, než bezpečně, resp., že odezva na posunutí bude mít bezpečný průběh a že prostředí nebude mít vliv na správné uchopení rukojeti = oslnění, omyl, přehlédnutí)

g) sleduje úroveň a charakter změn ve schopnostech člověka v určitém prostředí (výdrž v prostředí, které je na kritické hladině = teplo, hluk, schopnost čelit stresům, strachu a monotónnosti, sociální faktory = dlouhodobá samota, strach z nadřízeného)

h) sleduje úroveň a charakter změn ve schopnostech člověka v časovém trvání (kdy přichází únava, útlum vlivem prostředí) a denní době (biorytmy)

i) navrhuje opatření pro optimalizaci vztahu člověk-strojní zařízení-prostředí (pracovní pomůcky, lékařské vyšetření, sledování pozornosti a úrovně vnímání)

j) navrhuje opatření, aby zákonitosti vývoje člověka a omezení jeho schopností v dané etapě vývoje člověka byly respektovány (člověk ztrácí fyzické dispozice)

k) prosazuje, aby byly zákonitosti vývoje člověka, konstrukce výrobků a vlivy prostředí v dané etapě respektovány;

l) sleduje a prosazuje pozitivní faktory pro systém člověk-technika-prostředí (radost z ovládání stroje, z užitných vlastností, kvalitní poslech hudby, k dispozici teplé nebo studené nápoje);

m) sleduje a řeší negativní faktory působící na systém Č-SZ-P (chybějící znalosti, požadavky na vzdělání při ovládání strojů, úroveň výcviků a kurzů obsluh strojů.

17 Povinnosti zaměstnavatele v oblasti zajištění bezpečnosti práce [1] Zaměstnavatelé jsou v rozsahu své působnosti povinni vytvářet podmínky pro bezpečnou práci a práci neohrožující zdraví v souladu s předpisy o bezpečnosti práce, bezpečnosti technických zařízení. Jsou povinni: a) vyhledávat, posuzovat a hodnotit rizika možného ohrožení bezpečnosti a zdraví

zaměstnanců, informovat o nich zaměstnance a činit opatření k jejich ochraně. Rizikem práce, resp. rizikem možného ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců při výkonu pracovní činnosti se rozumí určitá pravděpodobnost vzniku škody na životech a zdraví zaměstnanců (pracovní úraz, nemoc z povolání) za daných podmínek. Rizikovými pracovišti jsou pracoviště, na nichž je zvýšené nebezpečí pracovních úrazů, nemocí z povolání, průmyslových otrav, ohrožení duševního zdraví nebo jiného poškození zdraví. Poškození zdraví pracovním úrazem (Zákon 266/2006 Sb. O úrazovém pojištění zaměstnanců)

34

Pracovním úrazem se rozumí poškození zdraví nebo smrt (škoda na zdraví), které byly zaměstnanci způsobeny nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením vnějších vlivů (prostředí nebo jiný zaměstnanec) nebo vlastní tělesné síly (nadměrné úsilí při zvedání) při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Plněním pracovních úkolů rozumíme výkon pracovních povinností nebo jinou činnost vykonávanou na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní (služební) cesty. Přímá souvislost s plněním pracovních úkolů předpokládá, že zaměstnanec prováděl:

a) úkony potřebné k výkonu práce (soustružení) b) úkony během práce obvyklé (související s danou prací – broušení soustružnického

nože) c) úkony nutné provést před počátkem práce nebo po jejím skončení (příprava materiálu

a manipulace s ním) d) úkony obvyklé v době přestávky na stravu a odpočinek konané v objektu

zaměstnavatele (oběd) e) úkony v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů (pravidelné školení, lékařské

prohlídky podle pracovněprávních předpisů, vyslání k nákupu soustružnického nože) Poškození zdraví = odchylka od běžného stavu člověka – tělesné nebo duševní strádání způsobené poškozením zdraví pracovním úrazem (to je stav, kdy člověk pociťuje bolest, únavu, chybí mu část těla). Zaměstnavatel je za pracovní úraz právně odpovědný, přestože ho nezavinil. Je tedy povinen zaměstnanci poskytnout náhradu za poškození zdraví (za škodu na zdraví) a další náležitosti, které se k poškození váží. Povinnosti nahradit zraněnému zaměstnanci škodu se zaměstnavatel zbaví pouze v případě, že zaměstnanci prokáže, že porušil předpisy, které znal, protože byl o nich prokazatelně proškolen. Pokud se chce zaměstnavatel odpovědnosti zprostit, musí prokázat, že zaměstnanec skutečně zanedbal povinnosti, o kterých byl informován (proškolen). Musí mít podpis, že byl zaměstnanec účasten na školení o bezpečnosti práce, kde byla daná problematika skutečně řešena. Zaměstnavatel je povinen nahradit škodu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se odpovědnosti zcela popř. zčásti nezprostí podle ustanovení § 191 zákoníku práce. Došlo-li u zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k poškození na zdraví nebo k jeho smrti úrazem (pracovní úraz), odpovídá za škodu tím vzniklou zaměstnavatel, u něhož byl zaměstnanec v době úrazu v pracovním poměru. Pracovním úrazem není úraz, který se:

a) zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět; b) stal v době oběda, pokud byl v jídelně mimo areál zaměstnavatele c) pokud se zraní při jídle (opaření čajem, pořezání nožem)

35

d) pokud je zaměstnanec u lékaře mimo objekt zaměstnavatele a k tomuto lékaři šel z osobních důvodů (nebyl vyslán zaměstnavatelem)

Hodnocení zdravotních rizik je poměrně složitý proces, který lze jen obtížně jednoduše popsat. Existuje řada více či méně zdařilých publikací, které popisují postup při kategorizaci prací. Je vždy třeba mít na paměti, že každou práci je třeba posuzovat zásadně individuálně a vyvarovat se doporučení, směřujících k závěrům ohledně míry rizika podle druhu vykonávané práce nebo názvu profese. Je třeba každou práci hodnotit přísně individuálně, protože míra poškození zdraví při práci závisí na mnoha faktorech, které se mohou na různých pracovištích významně lišit, i když se laikovi mohou zdát stejné nebo srovnatelné. Právní předpisy, které zaměstnavateli danou povinnost ukládají: Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále ZP). Tento zákon stanoví v § 102, že každý zaměstnavatel musí vyhledávat, posuzovat a hodnotit rizika možného ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců, která mohou při práci nastat a následně musí pro řízení těchto rizik stanovit opatření. Tato opatření mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon stanoví v § 37 kategorizace prací, že každý zaměstnavatel má povinnost předkládat orgánu ochrany veřejného zdraví návrh na zařazení prací do kategorií spolu s údaji klíčovými pro hodnocení zdravotních rizik a opatření přijatá k ochraně jejich zdraví. Obecně lze říci, že jsou vždy nezbytné následující kroky: 1. Důkladné seznámení se všemi aspekty a podmínkami výkonu práce, popis pracovišť a pracovních podmínek. 2. Zhodnocení, které faktory pracovního prostředí se při práci vyskytují. Přehled faktorů včetně kritérií pro zařazení do jednotlivých kategorií je uveden ve vyhlášce č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli ve znění pozdějších předpisů. 3. Jedním z nejobtížnějších kroků je určení bezpečnosti a odhad míry působení jednotlivých faktorů, které se při určité práci vyskytují. 4. Faktory je třeba objektivizovat měřením. Měření pro účely kategorizace prací může provádět pouze autorizovaná nebo akreditovaná osoba (laboratoř). 5. Samotné zjištění hodnot úrovně působení jednotlivých faktorů však pro zhodnocení zdravotních rizik nestačí. Je nutné na základě podrobné znalosti výkonu jednotlivých operací a činností, zdravotních účinů jednotlivých škodlivin a především pak doby působení, která se určuje na základě časového snímku, vyhodnotit expozici, včetně nejistot s jakou je stanovena, a charakterizovat riziko (určení pravděpodobností s jakou může dojít k poškození zdraví).

36

6. Porovnat zjištěné údaje o expozici s předepsanými limitními hodnotami a určit kategorie jednotlivých faktorů a výslednou kategorii práce (stanovuje se podle nejméně příznivě hodnoceného faktoru). 7. Součástí hodnocení zdravotních rizik by měl být i návrh preventivních opatření k odstranění nebo snížení rizika na přijatelnou úroveň, vč. kontroly účinnosti a informování zaměstnanců (komunikace a vnímání rizika). b) Uvádět do provozu a provozovat stroje, zařízení a provozní prostory a zavádět

technologické postupy odpovídající požadavkům bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP);

c) Zřizovat, udržovat a zlepšovat potřebná ochranná zařízení; d) Přijímat opatření pro případy poskytování první pomoci, zdolávání havárií a požárů,

evakuace zaměstnanců a jiného vážného nebezpečí; e) Nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž výkon by neodpovídal jeho

schopnostem nebo zdravotní způsobilosti; f) Seznamovat zaměstnance s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti práce,

bezpečnosti technických zařízení a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich kvalifikační předpoklady pro výkon práce, pravidelně ověřovat znalosti těchto předpisů a vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování;

g) Pravidelně kontrolovat úroveň péče o BOZP, stav technické prevence, dodržování zásad

bezpečnosti práce a odstraňovat zjištěné závady, jakož i příčiny poruch a havárií technických zařízení;

h) Bezodkladně zjišťovat a odstraňovat příčiny pracovních úrazů a nemocí z povolání, vést

jejich evidenci a oznamovat je příslušným orgánům a provádět opatření potřebná k nápravě;

i) Neposuzovat jako nesplnění povinnosti, jestliže zaměstnanec nevykonal práci, o níž měl

důvodně za to, že bezprostředně a vážně ohrožuje jeho život a zdraví; j) Nepoužívat takový způsob odměňování prací, při kterém jsou zaměstnanci vystaveni

zvýšenému nebezpečí úrazu a jehož použití by vedlo při zvyšování pracovních výsledků k ohrožení bezpečnosti a zdraví;

k) Nahrazovat fyzicky namáhavé práce a práce ve ztížených podmínkách novými

technologiemi a pracovními postupy a použitím mechanizace, automatizace apod.; l) Uplatňovat požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci také při sjednávání dovozu

strojů, zařízení, nástrojů, technologií a materiálů; m) Organizovat nejméně jednou v roce prověrky BOZP, zjištěné nedostatky odstraňovat; n) K zajištění bezpečnosti a bezporuchovosti provozu provádět pravidelné kontroly a revize

stavu technických zařízení a plnit další úkoly stanovené právními a ostatními předpisy

37

k zajištění bezpečnosti práce, bezpečnosti technických zařízení a ochrany zdraví při práci jako nedílnou součást preventivní údržby, plnění těchto úkolů zajišťuje zaměstnavatel v případech stanovených zvláštními předpisy nebo podle potřeby kvalifikovanými osobami;

o) Zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci při vývoji a výzkumu a zajišťovat, aby

projekty a projektová dokumentace splňovaly požadavky BOZP v souladu s novými poznatky vědy a techniky;

p) Pro zaměstnance se změněnou pracovní schopností zajišťovat na svůj náklad technickými

a organizačními opatřeními zejména potřebnou úpravu pracovních podmínek; [2] Zaměstnavatelé jsou povinni poskytovat zaměstnancům, u nichž to vyžaduje ochrana jejich života a zdraví podle pracovněprávních předpisů k bezplatnému používání potřebné osobní ochranné pracovní prostředky a pomůcky, mycí, čistící a dezinfekční prostředky, popřípadě též ochranné nápoje a specifické doplňky stravy. [3] Zaměstnavatelé jsou povinni dbát, aby zdraví zaměstnanců nebylo ohrožováno kouřením na pracovištích. Za tímto účelem jsou povinni zabezpečovat dodržování zákazu kouření na pracovištích stanoveného zvláštními předpisy a stanovit zákaz kouření na pracovištích, kde pracují také nekuřáci. [4] Za plnění úkolů zaměstnavatele v péči o BOZP odpovídají vedoucí zaměstnanci na všech stupních řízení v rozsahu svých funkcí. [5] Povinnost zaměstnavatele všestranně pečovat o bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje na všechny osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích. [6] Plní-li na jednom pracovišti úkoly zaměstnanci více zaměstnavatelů, jsou tito zaměstnavatelé povinni zajišťovat koordinovaný postup pro zabezpečení BOZP. [7] Veškeré náklady spojené se zajišťováním BOZP hradí zaměstnavatel. [8] Ministerstvo práce a sociálních věcí může stanovit vyhláškou bližší podmínky týkající se bezpečnosti práce, bezpečnosti technických zařízení, evidence a registrace pracovních úrazů, hlášení provozních nehod a poruch technických zařízení. MPaSV určuje vyhláškou, která technická zařízení se považují za vyhrazená. 18 Práva a povinnosti zaměstnanců v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a) Práva zaměstnanců v oblasti bezpečnosti práce [1] Zaměstnanci mají právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na informace o nevyhnutelných rizicích jejich práce a na informace o opatřeních na ochranu před jejich působením. Zaměstnanci se zúčastní na řešení otázek souvisejících s BOZP, zejména prostřednictvím odborové organizace.

38

[2] Zaměstnanci jsou oprávněni odmítnout výkon práce, o níž mají důvodně za to, že bezprostředně a vážně ohrožuje jejich život a zdraví, popřípadě život a zdraví jiných fyzických osob. b) Povinnosti zaměstnanců v oblasti bezpečnosti práce [3] Každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. Zejména je povinen: a) dodržovat právní předpisy k zajištění bezpečnosti práce, bezpečnosti technických zařízení

a ochrany zdraví při práci. b) dodržovat ostatní předpisy a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, c) dodržovat zásady bezpečného chování na pracovišti a stanovené pracovní postupy, s nimiž

byl řádně seznámen, d) používat při práci osobní ochranné pracovní prostředky a ochranná zařízení; e) účastnit se školení a výcviku zajišťovaného zaměstnavatelem v zájmu bezpečnosti a

ochrany zdraví při práci a podrobit se zkouškám a lékařským prohlídkám stanoveným právními předpisy,

f) nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích

zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nenastupovat pod jejich vlivem do práce a dodržovat stanovený zákaz kouření na pracovišti,

Alkoholickými nápoji jsou lihoviny, destiláty, víno, pivo a jiné nápoje, které obsahují více než 0.75 objemového procenta alkoholu.

Zákaz požívání alkoholických nápojů na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště se nevztahuje na:

azaměstnance v horkých provozech, pokud požívají nízkostupňové pivo (nanejvýš 8°) azaměstnance, u nichž požívání těchto nápojů je součástí plnění pracovních úkolů nebo je s plněním těchto úkolů obvykle spojeno. g) oznamovat svému nadřízenému nebo orgánu dozoru nad bezpečností práce a technických

zařízení nedostatky a závady, které by mohly ohrozit bezpečnost nebo zdraví při práci, a podle svých možností účastnit se na jejich odstraňování,

h) podrobit se vyšetření, které provádí zaměstnavatel nebo příslušný orgán státní správy, aby

zjistili, zda zaměstnanci nejsou pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek; i) při každém zranění se dát ihned ošetřit, poranění i použité léky zapsat do knihy úrazů; j) každý úraz i nevolnost hlásit svému nadřízenému nebo jeho zástupci;

39

k) dodržovat zásady osobní hygieny a udržovat pořádek na pracovišti; l) používat nepoškozené nářadí a strojní zařízení. [4] Ustanovení předchozích odstavců se vztahují přiměřeně na osoby, které se s vědomím zaměstnavatele zdržují na jeho pracovištích. Povinnosti zaměstnanců v oblasti prevence vzniku požáru a) počínat si při práci tak, aby nezpůsobil vznik požáru; b) dodržovat předpisy o požární ochraně a pokyny vedoucího; c) seznámit se s dokumentací – požárními poplachovými směrnicemi, požárními řády, evakuačními řády, bezpečnostními listy, návody k obsluze strojních zařízení; d) účastnit se školení o PO; e) zpozorovaný požár ihned uhasit dostupnými prostředky, není-li to možné, neodkladně vyhlásit poplach a přivolat požární pomoc; f) dbát na to, aby pracoviště po skončení práce bylo v požárně nezávadném stavu; g) dodržovat příkazy a zákazy v oblasti PO; h) dodržovat zásady bezpečné manipulace s hořlavými kapalinami a plyny; i) nepoškozovat, nezneužívat, neodstraňovat nebo jinak nesnižovat účinnost zařízení a prostředků požární techniky. 19 Osobní ochranné pracovní prostředky Zajištění osobní ochrany je třeba uskutečňovat v souladu s platnou legislativou. Ochrany a bezpečnosti práce se týkají především tyto zákonné předpisy: a) Zákoník práce (hlava V, § 132 až 137) b) Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 204/1994 c) Zákon 22/1997 d) Nařízení vlády č. 495/2001 Pro účely bezpečnosti práce se pro tuto oblast používají následující definice: Osobní ochranné pracovní prostředky jsou takové výrobky, zařízení nebo prostředky určené k tomu, aby byly nošeny nebo přidržovány uživatelem pro ochranu před jedním nebo více zdravotními a bezpečnostními riziky. Například: chrániče sluchu, ochranné přilby, ochranná obuv, ochranné brýle, obličejové štíty, ochranné prostředky dýchacích orgánů, ochranné oděvy proti kyselinám, zástěry, ohnivzdorné oděvy, rukavice, bezpečnostní pásy a postroje (lešenáři, stavbaři při montáži stavebních dílů), bezpečnostní lana (kabiny výškových jeřábů, práce v šachtách). Osobní ochranné pracovní prostředky jsou prostředky osobní ochrany, schválené příslušnou autorizovanou zkušebnou a určené k tomu, aby se zaměstnanci jejich používáním chránili před riziky, které by mohly ohrozit jejich život, bezpečnost nebo zdraví při práci. Osobní ochranné pracovní prostředky nejsou:

40

a) běžné pracovní oděvy a obuv, které nepodléhají při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění

b) výstroj a vybavení záchranných sborů a služeb vykonávajících činnost podle zvláštních předpisů

c) speciální ochranné prostředky používané v armádě d) výstroj a vybavení používané při provozu na pozemních komunikacích e) sportovní výstroj a vybavení f) ochranné prostředky určené pro sebeobranu g) prostředky pro zjišťování a signalizování rizik a škodlivin na pracovišti

Za osobní ochranné prostředky se považují: a) Technická sestava tvořená několika spojenými zařízeními nebo prostředky pro ochranu

uživatele proti jednomu nebo více současně působícím rizikům. b) Ochranné zařízení nebo prostředek spojený oddělitelně nebo neoddělitelně s osobní

výstrojí nemající ochranný účinek, nošenou nebo přidržovanou uživatelem při provádění určité činnosti.

c) Vyměnitelné součástky osobních ochranných prostředků, které jsou nezbytné pro jejich bezchybnou funkci a jsou určeny výhradně pro tento prostředek.

Požadavky na osobní ochranné pracovní prostředky:

1. musí být po předpokládanou dobu používání účinné; 2. nesmí při jejich používání představovat další riziko; 3. musí odpovídat podmínkám na pracovišti (fyzikální, chemické); 4. musí být přizpůsobeny fyzickým předpokladům jednotlivých zaměstnanců; 5. musí respektovat ergonomické požadavky pracovníků; 6. musí respektovat zdravotní stav zaměstnanců; 7. tam, kde přítomnost více než jednoho rizika vyžaduje, aby zaměstnanci

používali současně více oopp, musí být tyto oopp vzájemně slučitelné. Podmínky používání osobních ochranných pracovních prostředků:

a) zaměstnanci musí být s používáním seznámeni; b) používání více zaměstnanci je možné pouze v případě, že byla učiněna opatření, která

zamezí ohrožení přenosnými chorobami; c) podmínky a dobu používání stanoví zaměstnavatel na základě četnosti a závažnosti

vyskytujících se rizik, charakteru práce z hlediska znečištění. Práce z hlediska znečištění: a) velmi nečistá (lakýrníci, kotelníci, údržba a opravy SZ, hutníci) b) nečistá (řidiči traktorů, zedníci, kováři, svářeči, lesní a zemědělští dělníci) c) méně čistá (jeřábníci, řidiči vozidel, servisní technici, tesaři, uklízeči) d) čistá (administrativa, školství, služby)

20 Bezpečnostní značky

Bezpečnostní značky poskytují informace (výstrahy, varování) nebo instrukce (zákazy, příkazy) o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci prostřednictvím značky. Bezpečnostní značky informují prostřednictvím piktogramu s textem nebo bez textu, grafickým provedením

41

(kulaté, trojúhelníkové) a barevným provedením (červená, modrá, zelená apod.). V místech, kde je snížená viditelnost jsou používána svítidla, na jejichž krytu jsou umístěny bezpečnostní značky (nouzová svítidla).

Grafický symbol je vyobrazení, které popisuje situaci nebo předepisuje specifické

chování. Musí být tvořen co nejjednodušeji, musí být vynechány detaily, které nejsou podstatné pro bezpečnostní význam. Bezpečnostní značky upřesňují dříve vydané slovní nebo dříve čtené pracovní pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Bezpečnostní značky jsou používány i k vyznačení přechodných rizikových míst (výkop, překážka, padající předměty, otvory v podlahách) Zaměstnanec prostřednictvím značek také získává konkrétní (které místo) informaci (pokyn) jak se působení rizik vyhnout či je minimalizovat na nejnižší možnou míru. Bezpečnostní značky se týkají určitého předmětu činnosti nebo situace. Jsou to zejména informace: • Varování (například upozornění na rotující část, schod, práh, nízký strop, provoz strojů, na

kluzký povrch, upozornění na činnost); • Výstraha (pozor pod napětím, pouze pro holicí strojek, zákaz vylepování reklam a

plakátů); • Zákazy provádět určité činnosti v určitém místě (zákaz kouření, zákaz vstupu, neotvírat za

chodu, nepovolaným vstup zakázán); • Evakuace (směr pohybu při opuštění budovy); • zdolávání požáru (pokyny k činnosti a evakuaci); • značení obalů nebezpečných látek (obsah nádoby, lahve, nádrže); • bezpečnostní značky pro látky a předměty (jedovatá látka = černá lebka na bílém

podkladu, nebezpečí požáru = plamínek na červeném podkladu); • značení dopravních prostředků a strojů (před manipulací přečti návod, nevstupuj za

traktor); • ostatní značení (zákaz vstupu se zmrzlinou, zákaz vstupu psů, zákaz vjezdu na

kolečkových bruslích); • nápisy (vedoucí, kuchyň, WC, šatna ženy). Cílem předávání informací prostřednictvím značek je: + zdůraznění, připomenutí a konkretizování místa, kde může vzniknout riziko úrazu + předávání informací jak se rizikovému místu vyhnout (preventivní informace) + předávání informací jak osobně řešit vzniklou rizikovou situaci a minimalizovat další rizika + předávání informací o způsobu bezpečného opuštění místa, kde vzniklo riziko úrazu + předávání informace o způsobu předávání informací pro řešení rizikové situace - sklady nebezpečných chemikálií - nádoby s nebezpečnými látkami - únikové východy - nebezpečná schodiště

42

- nebezpečí úrazu elektrickým proudem Požadavky na provedení a umístění BZ: a) musí být vhodné pro prostředí, ve kterém mají být umístěny; b) musí být umístěny na přehledném místě co nejblíže k místu rizika; c) musí být umístěny tak, aby bylo možné provádět údržbu; d) musí být umístěny na místě, které je osvětleno; e) nesmí být umístěn větší počet značek blízko sebe; f) nepoužívat světelné značky v blízkosti jiného podobného světelného zdroje; g) nepoužívat současně dvě a více světelných značek odlišného významu, které mohou být

zaměněny; h) rozměry značky musí odpovídat velikosti překážky nebo nebezpečného místa,

informativní značky s textem musí umožňovat jejich snadné přečtení (pokyny požární ochrany).

Bezpečnostní barvy Bezpečnostní barva je barva, které je přiřazen speciální bezpečnostní význam. Obecný význam přiřazený bezpečnostním barvám musí odpovídat stanoveným požadavkům: a) Červená barva co do účelu a významu symbolizuje zákaz a pokyn „stůj“. b) Modrá barva symbolizuje příkaz. Používá se například k příkazu k použití osobních

ochranných pracovních prostředků. c) Žlutá barva symbolizuje výstrahu a riziko nebezpečí. Používá se například k vyznačení

nebezpečí ohně, exploze, záření, výstraha pro schody, překážky) d) Zelená barva co do významu a účelu symbolizuje bezpečí. Používá se například pro

označení únikových cest, nouzových východů. Pokud je k bezpečnostní barvě vyžadována barva kontrastní, musí se použít následující: - k červené bezpečnostní barvě jako kontrastní barva bílá - k modré bílá barva - ke žluté černá barva - k zelené bílá barva - k bílé černá barva - k černé bílá barva Podle významu rozlišujeme tyto základní typy značek: 1. Značky zákazu, které zakazují chování, které by mohlo způsobit ohrožení života či

zdraví zaměstnanců, popřípadě dalších osob. Mají kruhový tvar s černým piktogramem na bílém pozadí, červeným okrajem a šikmým pruhem. Černý piktogram, červený okraj a šikmý pruh zaujímají nejméně 35% plochy značky.

2. Značky výstrahy, které varují před rizikem nebo nebezpečím.

Mají trojúhelníkový tvar s černým piktogramem na žlutém pozadí s černým okrajem. Černý piktogram s černým okrajem zaujímá nejméně 50% plochy značky.

43

3. Značky příkazu, které předepisují specifické chování. Mají kruhový tvar s bílým piktogramem na modrém pozadí. Bílý piktogram zaujímá nejméně 50% plochy značky.

4. Informativní značky poskytují jiné informace či instrukce, než značky zákazu, výstrahy a

příkazu. Pro označení únikové cesty a nouzového východu nebo místa první pomoci a zařízení pro přivolání první pomoci mají obdélníkový tvar nebo čtvercový tvar s bílým piktogramem na zeleném pozadí. Bílý piktogram zaujímá nejméně 50% plochy značky.

5. Informativní značky pro věcné prostředky požární ochrany, požárně bezpečnostní

zařízení a směr cesty k nim mají obdélníkový tvar s bílým piktogramem na červeném pozadí.

Další provedení značek: a) Značky označující riziko střetu osob s překážkou nebo riziko pádu osob a předmětů

jsou tvořeny: Střídavými žlutými a černými pruhy nebo červenými a bílými pruhy o stejné šířce v úhlu 45°.

b) Značky označující komunikace pro vozidla a pojízdná zařízení ve vnitřních pracovních prostorách objektů mají viditelné souvislé pruhy, jejichž barva musí být kontrastní s povrchem komunikace. Pruhy mají zpravidla bílou nebo žlutou barvu a jsou umístěny tak, aby vymezovaly bezpečnou vzdálenost. Trvalé komunikace ve venkovních pracovních prostorách jsou podle možností značeny obdobně, pokud nejsou opatřeny vhodným ohrazením nebo chodníky.

c) Značky vysílající světelné signály (světelná značka). Vydává-li světelná značka nepřetržité nebo přerušované světlo, použije-li se přerušované světlo v případě vyššího stupně nebezpečí nebo naléhavější potřeby pro požadovaný zásah nebo činnost.

Nouzová svítidla

Nouzová svítidla jsou svítidla, na jejichž krytu jsou umístěny bezpečnostní značky, resp. kryt je v požadované barvě bezpečnostní značky.

Nouzová svítidla lze podle režimu napájení rozdělit na: a) Svítidlo pro trvalé osvětlení je svítidlo, jehož světelný zdroj je v činnosti po celou

dobu, po kterou je potřebné běžné osvětlení. Zpravidla je napájeno elektrickým proudem ze sítě a při výpadku sítě je automaticky světelný zdroj napájen z akumulátoru. Je osazeno žárovkou (halogenovou) na napětí 12 V, výkonem žárovky 9 W (podle záložního zdroje) a je tedy vybaveno transformátorem 230/12 V. Doba svícení je v závislosti na kapacitě záložního zdroje zpravidla 1 až 2 hodiny.

b) Svítidlo pro netrvalé osvětlení je svítidlo, jehož zdroj je uveden v činnost pouze při přerušení běžného osvětlení. Svítidlo je automaticky uvedeno v činnost při přerušení dodávky sítě. Je vybaveno akumulátorovým zdrojem.

Nouzová svítidla jsou rozdělena do 2 skupin (podle ČSN EN 60 598-2-22):

44

1. Samostatná nouzová svítidla jsou svítidla, která mají všechny části uvnitř svítidla (včetně akumulátorového zdroje) nebo v jeho blízkosti

2. Kombinovaná nouzová svítidla jsou svítidla, která mají nejméně 2 světelné zdroje, z nichž nejméně jeden je připojen na napájení nouzového osvětlení

21 Bezpečnostní signály

Bezpečnostní signály poskytují informace k zajištění bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, pro zahájení, ukončení, zrychlení a zpomalení činnosti, ke směru činnosti a ke zvýraznění pozornosti. Rozdělení signálů podle způsobů předávání: 1. Akustické (zvukové). Zpravidla udávají, kdy má být zahájena a ukončena příslušná činnost a musí být vydávány po celou dobu, kdy je tato činnost požadována (signalizace na přejezdu, signalizace při couvání dozeru). Zvukové signály musí být snadno rozpoznatelné dobou trvání zvukových impulsů nebo skupin impulsů. Jejich úroveň zvuku musí být vyšší než hladina okolního hluku tak, aby byly slyšitelné, aniž by přitom nadměrně obtěžovaly hlukem nebo působily bolest;

2. Světelné signály (přerušované, nepřerušované); 3. Signály dávané rukou musí být přesné, jednoduché, rozlišitelné, nezaměnitelné s jinými

signály. Signalista musí stát čelem k příjemci signálu a sleduje všechny jím řízené úkony tak, aby nebyla ohrožena jeho bezpečnost nebo bezpečnost jiných zaměstnanců (nesmí ustupovat dozadu, nesmí být mezi vozidlem a stěnou);

4. Signály hlasem se uskutečňují formou jednoduchých, srozumitelných krátkých slov,

skupin slov. Hlasový signál musí být správně vysloven v jazyce, kterému posluchač rozumí, tak, aby podle něj mohl příjemce signálu vhodným způsobem postupovat.

22 Podíl jakosti a spolehlivosti při zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se strojním zařízením Jakost strojního zařízení Aby výrobce strojního zařízení uspěl na trhu, musí být lepší než konkurence v následujících ukazatelích: ∗ jakosti (uspokojení požadavků spotřebitele, resp. spokojenost kupujícího se všemi

nebo většinou jakostních znaků strojního zařízení) ∗ množství (uspokojení poptávky spotřebitelů) ∗ termínu dodávky (dodací lhůta podle požadavku spotřebitele, spolehlivost dodávky) ∗ ceně (konkurujícím ostatním dodavatelům)

O výrobku nebo službě lze říci, že má odpovídající jakost, je-li s nimi spotřebitel spokojen

Podle ČSN ISO 8402 Management jakosti a zabezpečení jakosti je jakost definována takto:

45

Jakost = souhrn jakostních znaků (vlastností a charakteristik výrobku), činnosti, procesu, systému, osoby, které ovlivňují schopnost uspokojovat stanovené nebo předpokládané potřeby. Spokojenost zákazníka = souhrn pocitů, vyvolaný u zákazníků v rozdílnosti mezi tím co očekávali a tím, co jsou nuceni reálně vnímat.

Pojmy jakost a kvalita jsou chápána jako synonyma. Jakost je kategorie relativní, odráží míru uspokojení potřeb a představ konkrétního zákazníka. To, že není kategorií absolutní znamená, že při posuzování konkrétního výrobku, například strojního zařízení nelze vyslovit absolutní soud, že je výrobek dobrý nebo špatný. Vždy je třeba přihlédnout k osobě spotřebitele a k prostředí, ve kterém bude výrobek používán a účelům, ke kterým je určen.

V minulosti byla jakost chápána poměrně úzce jako souhrn technických vlastností výrobku, které vyhovují kritériím technických norem a předpisů. Důraz byl kladen na technické (měřitelné) znaky a funkční způsobilost strojního zařízení. Spotřebitel se přizpůsoboval trhu a byl nucen respektovat stav nabídky na trhu. Vybíral si z nabídky a podle ní redukoval své představy o výrobku. V současné době se dostávají do popředí požadavky na zajištění zdraví lidí (ochrana životního prostředí) a bezpečnost práce (odstranění rizik vzniku úrazu).

Mezi charakteristiky jakosti se stále častěji a výrazněji prosazují jakostní znaky, které již nezobrazují pouze technické parametry výrobků, ale i to, jak výrobek splňuje požadavky na bezpečnost práce a ochranu zdraví všech lidí, tedy i těch, kteří se strojním zařízením bezprostředně nepracují. Méně záleží spotřebiteli na principu, na kterém výrobek například pracuje, kde a kým byl vyroben (například spotřebitel nekupuje zahradní žací stroj, ale kupuje si snadné a bezpečné dosažení kvality trávníku na zahradě.

Do popředí mezi tradiční jakostní znaky se dostává bezpečnost výrobku, ekologie

provozu, energetická náročnost a snadná ekologická likvidace. Jakost v současné době nevyjadřuje technickou úroveň ve smyslu dokonalosti výrobku podle technických norem, protože technické normy nemohou pokrýt celé spektrum jakostních znaků a různorodost požadavků spotřebitele a jeho představ o uspokojení svých potřeb.

Stát prostřednictvím legislativy uplatňuje svoji úlohu v oblasti ochrany spotřebitele,

resp. z hlediska ochrany celospolečenských zájmů v oblasti prevence proti uvádění na trh a užívání takových výrobků, které nesplňují závazné požadavky z hlediska jejich bezpečnosti.

Odpovědnost za výrobek znamená i povinnost toho, kdo uvedl výrobek na trh uhradit

vzniklou škodu na zdraví, na životě, majetku či životním prostředí, dle direktivy Rady ES č. 85/374/EEC z 25.7.1985 po dobu 10 let od uvedení výrobku na trh. Výrobek přitom nemusí mít ani vadu, ani nemusí dojít k poruše jeho funkce. Škody mohou být způsobeny například neúplnou nebo nejednoznačnou instrukcí pro provoz. Charakteristiky jakosti strojního zařízení lze rozdělit do pěti skupin:

46

1. Charakteristika technická – technické přednosti, které zvyšují aktivní a pasivní bezpečnost strojního zařízení, nízká energetická náročnost (méně spotřebované energie = nižší emise škodlivých látek do ovzduší), spolehlivost bezpečnostních prvků;

2. Charakteristika provozní - ovlivňující bezpečnost při používání výrobku (provoz),

udržovatelnost, ovladatelnost (síly na ovladače, dosažitelnost ovladačů, ekologičnost, pohotovost servisu, způsob likvidace, nízké emise hluku, vibrací, záření;

3. Charakteristika estetická – design, sladěnost designu s doplňky, módní trendy; 4. Charakteristika ekonomická – prodejní cena, náklady spojené s instalací a provozem =

nízká provozní spotřeba energií, nízké náklady na likvidaci, nenáročná a bezpečná údržba; 5. Charakteristika doplňková – vše co kladně působí na spotřebitele a vyvolá zájem o

koupi strojního zařízení (tradice značky, výsledky testů, doporučení jinou osobou, aktivita prodejce, možnost individuální úpravy).

Spolehlivost Spolehlivost je obecně schopnost systému Č-SZ-P realizovat v daném procesu svoji funkci v daných tolerancích všech složek (článků) systému a v určitém čase. Předpokládá se, že vzájemné propojení (vazby) je nastaveno tak, že umožní dosažení funkce (výrobku, konečné pracovní operace) při průběžném dodržování bezpečnosti práce a ochraně životního prostředí. 1. Spolehlivost člověka Spolehlivost člověka je schopnost člověka plnit požadované úkoly s předepsanou přesností v daném časovém intervalu při předpokládaném působení faktorů prostředí a při dodržení technologického postupu práce se strojním zařízením. Mírou spolehlivosti člověka je nepřetržitá pracovní schopnost vykonávat bezporuchovou a bezpečnou práci. Pracovní schopnost je stav člověka, při kterém je schopen v daný časový okamžik bezpečně splnit všechny pracovní úkony v daném prostředí s využitím předepsaného strojního zařízení v souladu se stanoveným technologickým postupem práce. Selháním člověka je úplná nebo částečná ztráta pracovní schopnosti. Člověk se dopustí chybového jednání (udělá chybu = nesoulad s předepsanou nebo rozumně předvídatelnou pracovní činností). K selhání člověka (k vytvoření chyby) může dojít vlivem vnitřních nebo vnějších příčin. a) Vnitřní příčiny chybového jednání člověka: - senzorické selhání (příjem informací); - mentální selhání (neschopnost správně zpracovat informace); - motorické selhání (chybné provedení akce);

47

- osobnostní charakteristika (morální a volní vlastnosti); - biorytmy denní (spolehlivost člověka kolísá vlivem denních rytmů – kolísání aktivity, schopnosti vnímání, rozlišování podnětů); - biorytmy fyzické (23 denní kolísání energetické bilance v lidském těle, to vyvolá nechuť k práci, únavu, úbytek tělesné síly, odvahu apod.); - biorytmy psychické (28 denní kolísání citovosti, nálad, optimismus, fantazie apod.); - biorytmy intelektuální (33 denní kolísání duševní svěžesti, logického uvažování, schopnosti zapamatovat si úkony, soustředěnost apod.) - zdravotní omezení (nemoc, fyzické strádání); - ovlivnění nežádoucími tekutinami a stravou (alkohol, psychotropní látky). b) Vnější příčiny chybového jednání člověka: - vliv faktorů vnějšího prostředí - přírodní (sluneční aktivita, tlak vzduchu, proudění vzduchu); - vliv faktorů vnitřního prostředí (sociální a hygienické podmínky a z toho plynoucí únava a stres); - vliv strojního zařízení (neergonomické řešení stroje, fyzikální a chemické faktory pocházející z pracovní činnosti stroje). Způsoby zvyšování spolehlivosti člověka a) Odstranění ergonomických závad na strojním zařízení (vhodné sdělovače, ovládače, síly, dosažitelnost, logické pohyby); b) Optimalizace faktorů prostředí (teplo, osvětlení, prašnost, hluk, vibrace); c) Optimalizace způsobů práce odstraněním zbytečných a neefektivních úkonů i přijímaných informací; d) Zvýšení podílu mechanizace a automatizace při pracovní činnosti; e) Zálohováním člověka (dalším operátorem nebo technickým zařízením); f) Zkvalitněním člověka (výběr, školení, poučení, zácvik, kontrola, motivace). 2. Spolehlivost strojního zařízení

Rozvoj techniky s sebou vždy přináší rozsáhlé konstrukčně technologické změny. Se zvětšováním výkonu strojů, s uplatněním nových materiálů, s automatizací, s požadavky na přesnost, kvalitu práce strojů, energetickou úsporu, prodlužováním technického života výrobku, zpřísněním hygienických norem a ekologických aspektů, stoupá technická složitost výrobků.

Vzrůstá podíl elektroniky, hydrauliky, měřící, automatizační a regulační techniky u

jednotlivých výrobků. Systémy jsou velmi složité a pravděpodobnost vzniku poruchy je vyšší, což může být příčinou poruch a tím nižší spolehlivost při zajištění bezpečnosti práce.

Vlivem nároků na spolehlivý provoz a využití technických parametrů strojů a technických

výrobků vzrůstají také nároky na technickou úroveň údržby.

Podle normy ČSN IEC 50 (191) je spolehlivost chápána jako souhrnný pojem pro popis pohotovosti, která vyjadřuje schopnost výrobku být nepřetržitě ve stavu plnění požadované funkce (bezporuchový stav, bezporuchovost) v daných podmínkách, v daném

48

časovém okamžiku, za předpokladu zajištění požadovaných vnějších podmínek (ošetření, údržba, konzervace).

Správné znění definice spolehlivosti strojního zařízení je následující:

Spolehlivost je ověřená schopnost technického výrobku být nepřetržitě ve stavu bezpečného plnění požadované funkce v daných podmínkách, v daném časovém okamžiku a za předpokladu zajištění požadovaných vnějších podmínek. Zde jsou zahrnuty následující požadavky vyplývající z uvedené definice:

• ověření shody s technickými předpisy (zkoušky výrobků před uvedením na trh) • stav plnění požadované funkce = výrobek musí spolehlivě plnit funkci, přestože není

zrovna provozován (nic nedělá) a čeká na svůj okamžik v provozních podmínkách (spínač, žárovka, jistič, ventilátor)

Strojní zařízení (výrobek) může setrvávat v následujících stavech: Použitelný stav 1) provozní (právě používaný, plnící danou funkci) 2) nevyužívaný (uskladněný, přepravovaný) 3) obsazený (provozní přestávka, čeká se na vhodné počasí) Nepoužitelný stav a) nepoužitelný z vnějších příčin (ovlivnění okolí hlukem, porucha elektrické sítě,

přítomnost osob v nebezpečném okruhu okolo výrobku) b) preventivní údržba (pravidelné ošetřování, seřizování, doplňování pohonných hmot, čištění pracovních orgánů apod.)

c) poruchový stav Poruchový stav je stav charakterizovaný neschopností plnit bezpečně požadovanou funkci. Porucha je stav, kdy výrobek ztratil schopnost plnit požadovanou funkci anebo může ohrozit bezpečnost práce při jeho používání (vznik úrazu). V některých případech je ale výrobek ve stavu, v němž sice může plnit požadovanou funkci, ale v některých situacích může způsobit úraz nebo destrukci části výrobku (motorová řetězová pila s omezeně funkční brzdou řetězu)

• výrobek je funkční = v provozuschopném stavu, ale nevyužívaný (ve skladu, v prodejně, v dopravě)

Provozuschopný stav je stav výrobku, v němž plní nebo je schopen bezpečně plnit požadovanou funkci. (požadovanou funkci sice plní, ale za určitých okolností může způsobit škodu na zdraví, majetku nebo životním prostředí, například auto s nestejným účinkem brzd jednotlivých kol) Bezvadný stav je stav, kdy výrobek odpovídá všem požadavkům stanovených jeho technickou specifikací (bezpečný výrobek musí být v bezvadném stavu = výrobek, který za

49

běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek užití nepředstavuje po dobu stanovené nebo obvyklé použitelnosti žádné nebezpečí).

• čeká na zajištění vnějších (provozních) podmínek (fritovací hrnec, elektrický žací stroj když prší)

• stav bezpečného plnění požadované funkce = bezporuchový stav (zejména bez

hrozby kritické poruchy) Bezporuchový stav (bezporuchovost) je schopnost výrobku v daných podmínkách užívání setrvat ve stavu nebo se do tohoto stavu vrátit, kdy může plnit požadovanou funkci při dodržení bezpečnosti práce. Kritická porucha je porucha, která může způsobit úraz nebo velké materiální nebo ekologické škody.

• zajištění požadovaných vnějších podmínek také znamená, že musí být splněny zvláštní podmínky dané výrobcem v návodu k obsluze (údržba a konzervace)

Údržba vyjadřuje činnost (službu) potřebnou k udržení stavu nebo k dosažení stavu,

kdy výrobek bezpečně plní požadovanou funkci.

Aby byly výrobky spolehlivé, procházejí mnohdy údržbou aniž to jejich stav vyžaduje (například při plánované servisní opravě hydraulického okruhu se vymění tlakové hadice, hřídelová těsnění apod., přestože to není ještě nutné, protože se například zlepšily vlastnosti pryžových materiálů, konstrukce tlakových hadic, došlo k inovaci koncovek hadic, povrchových úprav kluzných materiálů apod.). Je tím sledováno nepřetržité zajištění spolehlivosti strojů, resp. je to prevence před selháním funkčnosti výrobku.

S časem klesá spolehlivost výrobků vlivem opotřebení součástí. Výrobek je častěji

v poruchovém stavu. Faktory zvyšování a snižování úrovně spolehlivosti Zvyšování spolehlivosti 1. Inovace výrobku 2. Aplikace nejnovějších poznatků z vědy a výzkumu 3. Systematické vzdělávání pracovníků podílejících se na systému výroby 4. Konstrukce výrobku a kvalita výroby subdodavatelů 5. Kvalita vlastní výroby (dodržování stanovených technologií, metrologie) 6. Zkoušky výrobku (reakce na výsledky, ukazující vznik vad), správná simulace podmínek

při zkoušce. 7. Skladování a expedice (balení, zajištění před poškozením) 8. Řešení požadavků, stížností a přání spotřebitele (reklamace) Snižování spolehlivosti

50

1. Způsob používání (rozpor s návodem k použití, přetěžování, používání za podmínek, které jsou nevyhovující);

2. Chybné ovládání, montáž (v rozporu s návodem, brutalita při zacházení, házení s výrobkem, nesprávná návaznost pohybů při ovládání);

3. Nevyhovující výcvik obsluhy (školení); 4. Chybná a nedostatečná údržba (kvalita, včasnost v rozporu s návodem k obsluze); 5. Nerespektování servisních prohlídek a oprav (revize, plánované opravy); 6. Doba a prostředí provozování (nerespektování přestávek); 7. Skryté výrobní vady; 8. Úmyslné poškození pracovníkem; 9. Úmyslné poškození jinou osobou (závist, zloba, žertíky); 10. Nevhodný způsob skladování, chybná konzervace (vlhko, páry, agresivita prostředí). 3. Spolehlivost prostředí Spolehlivost prostředí je schopnost stability materiálních podmínek (fyzikální, chemické, biologické faktory) po celou dobu předpokládané (plánované) pracovní činnosti. Je to uspořádání a řešení pracoviště tak, aby byly eliminovány škodlivé vlivy faktorů prostředí, pracovní činnosti strojních zařízení a chyby jiných pracovníků, které by mohly vést k selhání člověka (udělá chybu) nebo poruchovému stavu strojního zařízení (možnost vzniku kritické poruchy). Faktory prostředí, které mohou výrazně snížit spolehlivost člověka: a) Osvětlení Jednou ze základních podmínek bezpečné práce je vhodné osvětlení, protože vykonávanou činnost kontroluje člověk většinou zrakem. Správným osvětlením lze nejen zajistit bezpečné vykonávání práce, ale i zvýšit její kvalitu, čistotu a produktivitu práce. b) Hluk Hlukem se označuje zvukový jev, který vyvolává nepříjemný, rušivý a v některých případech i škodlivý sluchový vjem. Hluk na lidský organismus se projevuje na poruchách vyšší nervové činnosti, má vliv na krevní oběh, způsobuje zažívací potíže a zhoršuje sluch. Má negativní vliv na pracovní pohodu a je příčinou selhávání člověka při pracovní činnosti. c) Teplota Teplota vzduchu musí odpovídat tepelné bilanci lidského těla. Tělesná teplota je výsledkem metabolické činnosti a pracovní činnosti (fyzické námahy). Z toho vyplývá, že pro zajištění pracovní pohody je nutné přebytečné množství tepla odvádět. Produkce tepla je závislá na druhu práce. Čím vyšší spotřeba energie, tím nižší je doporučená teplota klidového vzduchu na pracovišti. Jak při vysoké, tak i při nízké teplotě člověk chybuje a stává se nespolehlivým. d) Barva Při použití vhodného barevného řešení pracovního prostředí lze ovlivnit duševní pohodu pracovníka, čímž se zlepší jeho pracovní schopnost. Barevným odlišením rizikových míst lze zlepšit bezpečnost práce. Z psychologického hlediska jsou důležité tři základní barvy: červená vyvolává aktivitu, modrá vyvolává klid a žlutá vyvolává vyrovnanost a pohodu.

51

Černá barva způsobuje smutek, depresi, šedá způsobuje beznaděj, zelená vyvolává rovnováhu, jistotu, bezpečí a osvěžení. e) Vibrace Jedná se o mechanické kmitání působící na člověka, které má škodlivé účinky na zdraví. Na člověka působí vibrace celkově (například od zdroje prostřednictvím podlahy) nebo na jeho určitou část, která je v dotyku se zdrojem vibrací. Nejčastěji působí vibrace na ruce, ve kterých drží pracovník strojní zařízení. Opatření lze realizovat ve stavebních úpravách (zamezit šíření vibrací instalací plovoucích podlah nebo pružným uložením zdroje vibrací) nebo snížením časových limitů při používání vibrujících strojů. f) Prach Prašností se rozumí znečištění ovzduší hmotnými částicemi, které jsou rozptýleny ve vzduchu a tvoří aerosoly. Aerosoly vznikají přírodními procesy (víření prachu, erozní činnost větru, vulkanická činnost) nebo při činnosti lidí (řezání, broušení, spalování organických hmot). Aerosoly mohou být toxické. Opatření lze realizovat tím, že zdroje prachu (strojní zařízení) se umístí do uzavřené místnosti, resp. v těchto místnostech se instalují odsavače prachu nebo přístroje na čištění vzduchu. Lze také vybavit zaměstnance, kteří jsou ohroženi aerosoly, osobními ochrannými prostředky (ochranné masky, respirátory). g) Uspořádání a vybavení pracoviště Na pracovišti musí být vhodně a účelně uspořádáno strojní zařízení, resp. příslušenství a prostředky pro bezpečné vykonávání pracovní činnosti. Musí být zajištěno, aby rozměry pracovišť odpovídaly fyzickým rozměrům pracovníka a rozměrově a konstrukčně vyhovovaly předpokládané činnosti (manipulační výška a plocha, nosnost podlah, absence překážek a nerovností na podlahách). K dispozici musí být sanitární zařízení podle druhu pracoviště a druhu technologie práce (odpočinkové místnosti, ohřívárny, hygienické zařízení) 23 Konzervace výrobků pro prodloužení životnosti a zajištění bezporuchovosti. Problematiku koroze a konzervace řeší: ČSN ISO 9223 ČSN ISO 6749 ČSN ISO 9226 Konzervaci lze definovat jako: Soubor pracovních úkonů, které musí provést výrobce, uživatel nebo jiný subjekt na ochranu výrobku před korozívním působením okolního prostředí. A před poškozením menšího rozsahu, které by se mohlo vyskytnout během přepravy a skladování výrobku. Skladováním se rozumí: Období, v průběhu kterého je výrobek udržovaný v nečinnosti a to od okamžiku, kdy je aplikovaný konzervační prostředek až do okamžiku, kdy je konzervační prostředek odstraněn. Druhy konzervace:

52

a) Dlouhodobá konzervace = ochrana výrobků během jeho nečinnosti v celkové době nad 2 měsíce. Překonzervace se provádí po 1 roce.

b) Krátkodobá konzervace = ochrana výrobků během jeho nečinnosti v době do 2 měsíců. c) Dočasná konzervace = ochrana výrobků při cestě od výrobce k prodejci, resp. ke

spotřebiteli (doprava přes oceán, v kontejneru). Druhy konzervačních prostředků: 1. Konzervační oleje 2. Vosky 3. Vazelíny 4. Laky (asfaltové protikorozní laky) 5. Fólie + silikagel (celý výrobek) 6. SM obal (textilie a vosk), (dlouhodobá konzervace velkých strojů) 7. Papír s inhibitory koroze na jeho povrchu (Mikrotex B), (vstupy do vnitřních částí motorů, překrytí dutin, povrchů) 8. Kombinace výše uvedených (zámek dveří = povrch olejem, přebal voskovým papírem). Způsoby aplikace: Nanášení štětcem (nátěr) Stříkání (pistolí, sprej) Ponor (ponoření části výrobku do roztoku) Plnění (nanášení na vnitřní povrchy se provádí naplněním a následným vyprázdněním) Zábal, obal Kombinace Cílem aplikace prostředků určených na ochranu proti korozi je zabránit nevratnému poškození předmětů a zabránit takovému poškození, jehož náprava by byla nákladná. O jejich použití rozhodují některé okolnosti, ke kterým patří: a) klimatické podmínky (teplota, vlhkost) b) působící vnější podmínky (výpary, solné roztoky, mlhy, biologické faktory) c) složení materiálu, ze kterého je předmět vyroben, d) charakter kovového povrchu, e) způsob skladování, f) požadovaná doba ochrany, g) prostředky použité při zpracování předmětu před vlastní ochranou, h) charakter dalšího zpracování dílů i) požadavek na odstranění antikorozní ochrany. Prostředky na ochranu proti korozi by měly mít zejména tyto vlastnosti: a) Odolnost proti působení vody, kde ještě rozlišujeme, zda na výrobek působí běžná

vlhkost v normálním prostředí nebo působení mořské vody a vlhkého vzduchu, který obsahuje soli.

b) Schopnost vytlačovat vodu, to znamená schopnost dostat se pod vrstvu vody na kovovém povrchu. Schopnost odolávat otěru.

53

c) Odolnost proti vytlačení konzervačního prostředku, zejména při manipulaci s předměty, kdy může dojít k dotyku, resp. opření předmětu o jiný předmět.

d) Samozacelovací schopnost (souvisí s výše uvedeným). e) Schopnost dilatovat se změnami geometrických rozměrů chráněného kovu. f) Snášenlivost s neželeznými kovy. g) Dlouhá životnost při ochraně. K dalším potřebným vlastnostem ještě patří: a) Vydatnost, která souvisí s tloušťkou vytvořené vrstvy ochranného prostředku (0,2 -

70µm); b) Teplota při aplikaci; c) Způsob aplikace - nanášení štětcem, ponoření do prostředku, stříkáním; d) Hořlavost, která souvisí se stupněm nebezpečnosti; e) Snášenlivost s jinými ropnými produkty s ohledem na ovlivnění vlastností těchto

produktů při dalším použití výrobků; f) Skladovatelnost; g) Nedráždivost pro lidskou pokožku; h) Dobrá odstranitelnost z povrchu chráněného předmětu. V současné době jsou na trhu dostupné ochranné konzervační prostředky, jejichž základní složkou (nosičem) je voda, organické rozpouštědlo, olej a vosk. Vlastnosti konzervačních prostředků jsou ještě zlepšovány různými aditivy - inhibitory koroze, látkami vytěsňujícími vodu, neutralizačními látkami potlačujícími otisky prstů, emulgátory, které se po aplikaci rychle rozloží, takže zpětné emulgování prostředku není možné, disperganty, které chrání vnitřní prostory motorů a převodovek a dalšími aditivy. Prostředky aplikované ve formě vodní emulze se vyznačují mimořádnou vydatností, lze je aplikovat i na mastné a vlhké díly, nejsou hořlavé. Po aplikaci se musí předměty usušit. Odpaření vody lze urychlit použitím ohřáté emulze až na 40°C. Prostředky na bázi oleje se snadno aplikují, jsou zvláště výhodné pro vnitřní konzervace, pro ochranu předmětů skladovaných v uzavřených prostorách nebo v obalech. Dobře se odstraňují promytím běžnou provozní olejovou náplní. Obsahují antioxidanty, disperzanty a protioděrová aditiva. Jsou schopné vázat vodu, neutralizovat produkty hoření motorového paliva, jsou snášenlivé s těsnícími hmotami a kompatibilní s běžnými ropnými provozními náplněmi. Prostředky na bázi vosku musí být obvykle aplikované ohřáté. Nejčastější jejich aplikace je ponořením nebo natíráním. Chráněné předměty musí být ponořené tak dlouho, až se ohřejí na teplotu antikorozního prostředku a při aplikaci natíráním musí být na teplotu antikorozního prostředku ohřáté. Ochranná vrstva si zachovává vlastnosti v širokém rozmezí teplot. Prostředky na bázi rozpouštědla se nanáší stříkáním. Mají velkou vydatnost. Po aplikaci se musí předměty vysoušet. Vzhledem k destilačnímu efektu jsou nevhodné pro vnitřní konzervace. Musí se respektovat zásady aplikace podle třídy nebezpečnosti. K základním zásadám při aplikaci patří: Musejí být aplikovány na povrch čistý, suchý (s výjimkou emulgačních prostředků), odmaštěný (s výjimkou emulgačních a olejových

54

prostředků), nezkorodovaný (vyčištěný kartáčováním, vybroušením, otlučením). Nesmí se aplikovat při dešti a při teplotách pod bodem mrazu. Optimální teplota při aplikaci je 18°C. Odstraňování prostředků na ochranu proti korozi u olejových prostředků organickými rozpouštědly, u voskových prostředků rozpouštědly na bázi petroleje. Významnou roli v oblasti koroze hraje účinek atmosférických vlivů a také daná oblast se různou korozívní agresivitou atmosféry v důsledku průmyslových exhalací. Pro bezprostřední okolí, ve kterém sledujeme chování ochranných prostředků, je tzv. mikroklima, popřípadě kryptoklima vnitřních prostorů objektů, ovlivňované místními podmínkami, umístěním výrobku a jeho stavem. Účinky klimatických činitelů jednotlivých oblastí a jejich korozívní agresivity závisí na podmínkách umístění výrobku nebo stroje. Tyto prostory můžeme rozdělit následovně: a) Na volném prostranství b) Pod přístřeškem, který chrání výrobky před přímým působením slunečního záření a srážek, nebo jejich účinky částečně omezuje c) V uzavřeném prostoru, kde jsou výrobky zcela chráněny před působením slunečního záření, srážek, prachu a písku, prudkých změn teploty a větru, nebo kde působení těchto činitelů je částečně omezeno. Krajní hodnoty teploty vzduchu bývají v těchto podmínkách menší než ve volné atmosféře nebo pod přístřeškem. d) V uzavřeném prostoru s temperováním Pokud se jedná o korozívní namáhání, je mikroklima vždy rozhodujícím činitelem odolnosti povrchu stroje. Na klimatickém a korozívním namáhání se uplatňují i podmínky předchozího provozu, resp. používání a údržby před uložením Konzervace a způsob uskladňování strojních zařízení ovlivňuje nejen jejich technický stav a životnost, ale také bezpečnost a spolehlivost při práci. 20 Metrologie

Metrologie = vědní a technická disciplína, zabývající se činnostmi, týkajícími se měření fyzikálních veličin a zjišťování stavu hmoty (materiálu). Srovnávají se i vlastnosti látek (hrubost cukru, mouky, viskozita oleje).

Metrologie se zabývá jak teorií měření, tak i praktickými postupy při měření. To

znamená reálnými měřidly pro reálné hodnoty, za skutečných podmínek měření (s chybami měření) a se skutečnými lidmi (s předpokládanou úrovní jejich znalostí a dovedností).

Metrologii lze definovat jako soubor znalostí a činností týkajících se měření. S tímto

oborem se setkává občan ve svém každodenním životě (měření teploty, spotřeby elektrické energie, hmotnosti uzenin v obchodě, rychlost jízdy v obci, průtok vody při koupeli apod.)

Metrologie má v oblasti technické normalizace velmi důležité místo, protože z technických norem vychází metodiky měření, u nichž se nelze obejít bez měřidel a správně stanovených jednotek veličin.

Metrologie ovlivňuje stanovení správného postupu měření a podmínek měření.

55

Vlastní měření lze definovat jako soubor úkonů, jehož cílem je určit hodnotu určité veličiny. Přitom hodnota veličiny se vyjadřuje součinem její číselné hodnoty a příslušné měřící jednotky (například P = 22,7 kW).

Měření se provádí měřidly. Výsledky měření mají různou důležitost, vyžadují určitou přesnost hodnot a jejich

rozsah, podle toho musí být používána příslušná měřidla. Výsledky musejí být vzájemně porovnatelné, proto je nutné používat schválené jednotky a postupy.

Měřidla podléhají opotřebení, mohou být nesprávným používáním poškozena a

naměřené hodnoty mohou být nepřesné. Měřidla mohou používat lidé, kteří s nimi neumějí správně zacházet a přestože nějaké

hodnoty naměří, nejsou tyto hodnoty správné.

Chyby při měření jsou způsobeny vlivem: • chybného používání měřidla (není schopno hodnoty věrohodně měřit) • chybného postupu při měření (nedodržením postupu) • chybného měřidla (opotřebeného, poškozeného) • nedodržením podmínek při měření (vnější vlivy = teplota, vlhkost) • chybami obsluhy měřidla (obsluha si myslí, že měří správně) • chyby při zápisu a uchovávání hodnot • chybná kontrolní činnost (stav měřidla, ověření dovedností, postupu měření)

Aby byly uvedené faktory eliminovány, je zaveden systém, který stanovuje práva a

povinnosti v rozsahu potřebném k zajištění jednotnosti a správnosti měřidel a měření. Tento systém uvádí v život metrologie, resp. zákon o metrologii. Je základem jednotného a přesného měření ve všech oblastech vědy, hospodářství, státní správy, ochrany zdraví, životního prostředí. Jednotné a přesné měření má význam: • při zajištění bezpečnosti práce; • při směně zboží, finanční úhradě za spotřebované množství zboží (el. energie, voda, plyn)

je podmínkou správného a smysluplného vědeckého bádání (vzájemně porovnatelné výsledky, dopad hodnot na životní prostředí);

• je podmínkou efektivní a kvalitní výroby. U každé náročnější technologie platí to, co

nelze změřit, nelze ani spolehlivě vyrobit: - dodržení tolerancí výroby = vliv na životnost součástek - výpočet prostupu tepla materiálem (tepelné vlastnosti stavebních materiálů, návrh topidel

k vytápění objektu, ventilace, klimatizace) - pevnost a odolnost ocelí (záleží na obsahu zušlechťujících přísad)

56

25 Kategorie měřidel a jejich návaznost Měřidla jsou zařazena do nepřerušené řady posloupnosti přenosu hodnoty veličiny. Tato podmínka se nazývá návaznost měřidel. Přenos hodnot veličiny počíná mezinárodním etalonem. Základní kategorie měřidel se člení na: a) Etalony (mezinárodní etalony, státní etalony, hlavní etalony) b) Pracovní měřidla nestanovená c) Certifikované referenční materiály d) Ostatní referenční materiály e) Pracovní měřidla stanovená a) Etalony - mezinárodní - státní - hlavní

Etalony jsou měřidla vyšší přesnosti, která neslouží k vlastnímu měření, ale k porovnání metrologických vlastností jiných měřidel v posloupné návaznosti. Státní etalony mají pro příslušný obor měření nejvyšší metrologickou kvalitu ve státě.

Státní etalony poskytují základ pro určování hodnot jiných etalonů téže veličiny. Státní etalony podléhají schvalování a jsou periodicky kontrolovány.

Státní etalony uchovává Český metrologický institut nebo jím určený subjekt. Státní etalony se navazují na mezinárodní etalony uchovávané podle mezinárodních smluv.

Hlavní etalony jsou etalony nejvyšší metrologické kvality v určitém oboru měření (u organizace, u výrobního závodu), kde není schválen státní etalon. Tvoří základ návaznosti měřidel u subjektů podléhajících povinné kalibraci. b) Pracovní měřidla nestanovená

Jsou nejpočetnější skupinou měřidel. Někdy se podle bližšího účelu jejich použití vyčleňují zvláštní kontrolní měřidla nebo naopak měřidla informativní, která pouze dokládají změny určité veličiny bez nároků na přesné hodnocení. Informativní měřidla jsou například hodinky, kuchyňské váhy, domácí barometr, vlhkoměr apod. c) Certifikované referenční materiály

Jsou materiály, jejichž složení nebo vlastnosti byly certifikovány Českým metrologickým institutem nebo autorizovaným metrologickým střediskem. Certifikací referenčního materiálu se potvrzuje hodnota jedné nebo více vlastností materiálu nebo látky postupem zajišťujícím návaznost na správnou realizaci jednotky, kterou se vyjadřují hodnoty vlastnosti, uvedené v certifikátu. CRM je například trubičkový viskozimetr na porovnání viskozity oleje.

57

e) Pracovní měřidla stanovená

Jsou ve skutečnosti pracovní měřidla, vyhlášená jako stanovená. Jsou to měřidla, která MPO č 345/2002 Sb. stanovuje vyhláškou k povinnému ověřování s ohledem na jejich význam a důležitost:

- pro stanovení sankcí, poplatků, tarifů, daní (elektroměry, vodoměry) - pro ochranu zdraví, (měřidla emisí, odporu, napětí, hlukoměry) - pro ochranu životního prostředí, - pro bezpečnost při práci, - bezpečnost provozu, - při ochraně jiných veřejných zájmů (jsou to tlakoměry vzduchu pro pneumatiky, tlakovou

brzdovou soustavu, tlaky oleje v hydraulických soustavách pracovních strojů)

Ověření znamená potvrzení, že měřidlo má požadované metrologické vlastnosti a že odpovídá ustanovením právních předpisů, technických norem i dalších technických předpisů. O ověření měřidla vydá příslušný metrologický orgán osvědčení o metrologické kontrole (ověřovací list) nebo je měřidlo opatřeno úřední značkou.

Například:

• měřidla protečeného množství teplé vody 4 roky • silniční rychloměry pro kontrolu policií 2 roky • přístroj na měření tlaku krve 2 roky • kontrolní momentové klíče 1 rok • elektroměry pro měření elektrické energie 5 roků • měřidla akustického tlaku 2 roky Pokud by stanovená pracovní měřidla použitá při zkoušce strojního zařízení nebyla ověřena, je zkušební protokol neplatný. Ověřování provádí Český metrologický institut. Na základě žádosti, předložené dokumentace a vzorku měřidla institut vybere příslušnou laboratoř (metrologické středisko), prostory výrobce nebo místo instalace měřidla (výdejní stojany, mostní váhy) a provede zkoušku metrologických vlastností měřidla. Požadavky na ověření pro následující rok je třeba uplatnit do 31. prosince roku předcházejícího, výjimečně do 60 dnů před uplynutím doby platnosti ověření Zkouška se týká celé činnosti daného typu stanoveného měřidla za normálních podmínek použití, za nichž musí stanovené měřidlo uchovat požadované metrologické vlastnosti. Úřední značka (symbol dvouocasého lva doplněný písmeny CM, popřípadě CZK (metrologická střediska) se umísťuje na stanovené měřidlo s doplněním posledního dvojčíslí roku, kdy bylo provedeno ověření. 25 Zkoušky strojních zařízení Zkoušení zahrnuje zpravidla technické operace, při nichž se zjistí jeden nebo více znaků strojního zařízení (výrobku), podle přesně stanoveného (specifikovaného) postupu

58

(metodiky zkoušení) a ověří se jeho způsobilost k bezpečnému provozování (používání, manipulace, konzervace, opravy, ošetřování, skladování, odstavení). Stanovený postup musí zahrnout všechny nezbytné znaky, které charakterizují výrobek tak, aby bylo možné ověřit, zda jsou v souladu s technickými normami a předpisy platnými pro zkoušené strojní zařízení-výrobek. Způsobilost strojního zařízení k bezpečnému provozu se ověřuje prohlídkou, zkouškou nebo revizí, které jsou vykonávány ve lhůtách a v rozsahu stanoveném touto vyhláškou, pokud průvodní dokumentace nebo místní provozní bezpečnostní předpis neurčí lhůty kratší (§4 Vyhláška 392/2003 Sb.). Prohlídka je činnost, kterou se ověřuje, zda technické zařízení odpovídá provozním podmínkám, není-li viditelně poškozeno, nevykazuje-li zjevnou závadu a zda jeho provozem není ohrožena bezpečnost práce a provozu. Revize je ověřování stavu technického zařízení z hlediska bezpečnosti práce a provozu. Je to kontrola shody skutečného provedení technického zařízení s průvodní, popřípadě provozní dokumentací a s požadavky technických předpisů. Zkouška je ověřování stavu technického zařízení podle průvodní dokumentace, popřípadě místního provozního bezpečnostního předpisu, zda zařízení je schopno plnit svůj účel a zda jeho stav, popřípadě provoz neohrožuje bezpečnost práce a provozu. Nařízení vlády 387/2001 Sb. v §2, písm. e) uvádí, že průvodní dokumentací je soubor dokumentů obsahujících návod výrobce pro montáž, manipulaci, opravy, údržbu, výchozí a následné pravidelné kontroly a revize zařízení, jakož i pokyny pro případnou výměnu nebo změnu částí zařízení" také uvádí výchozí revize. Ověření způsobilosti strojního zařízení k bezpečnému provozování zahrnuje: 1) Zkoušky strojních zařízení před jejich uvedením na trh. Odpovědnost za splnění všech „základních požadavků“ všech zákonných předpisů, které jsou pro dané strojní zařízení podstatné, nese výrobce strojního zařízení, resp. ten, kdo strojní zařízení poprvé uvádí na trh a/nebo do provozu (např. distributor), přičemž jejich splnění musí ještě před uvedením na trh a/nebo do provozu ověřit tzv. posouzením shody strojního zařízení a osvědčit vydáním písemného „ES prohlášení o shodě strojního zařízení“. Věrohodnost vydaného prohlášení musí být prokazatelná, tzn., že musí být doložena „technickou dokumentací k ES prohlášení o shodě“, jejíž obsah i rozsah jsou popsány v příloze č. 5 k NV č. 24/2003 Sb. Teprve potom může být strojní zařízení označeno značkou CE (Conformité Européenne – evropská shoda). ES prohlášení o shodě musí být vydáno ke každému strojnímu zařízení (musí na něm být uvedeno výrobní číslo) a provází strojní zařízení po celou dobu jeho existence. 2) Zkoušky elektrické části strojních zařízení. V rámci posuzování shody musí být výrobcem strojního zařízení zkontrolováno také splnění všech základních požadavků podstatných pro jeho elektrickou část, přičemž musí být přesně určeno rozhraní mezi elektrickou částí strojního zařízení (za její bezpečnost nese odpovědnost výrobce strojního zařízení) a vnějšími elektrickými rozvody (za jejich bezpečnost nese odpovědnost konečný uživatel strojního zařízení). Tímto rozhraním je místo určené pro připojení konce vnějšího

59

napájecího (přívodního) kabelu, tj. buď přímo svorky hlavního vypínače (přednostně), nebo svorky zvláštní přívodní svorkovnice strojního zařízení. U strojních zařízení, jejichž celkový příkon nepřekračuje 3 kW nebo jmenovitý proud nepřesahuje 16 A, je možné použít místo hlavního vypínače zásuvku s vidlicí. V takovém případě elektrická část strojního zařízení začíná vidlicí na napájecí šňůře (vidlice a přívodní šňůra jsou součástí elektrické části strojního zařízení). Výstupním dokumentem zkoušek je Protokol o zkouškách elektrické části strojního zařízení podle článku 19 normy ČSN EN 60204-1:2000, přičemž tento dokument musí být součástí technické dokumentace k ES prohlášení o shodě příslušného strojního zařízení. Kopie protokolu o zkouškách elektrické části strojního zařízení musí být součástí průvodní dokumentace strojního zařízení, neboť pro konečného uživatele představuje první (výchozí) informaci a stavu elektrické části nového strojního zařízení. 3) Periodické kontroly (zkoušení) stavu strojního zařízení. V okamžiku, kdy je nové strojní zařízení s označením CE a s ES prohlášením o shodě poprvé použito konečným uživatelem k účelu, který stanovil výrobce, považuje se toto strojní zařízení za „uvedené do provozu„, přičemž platí, že je-li strojní zařízení uvedeno do provozu na pracovišti, rozumí se konečným uživatelem zaměstnavatel. U provozovaných strojních zařízení s označením CE a s ES prohlášením o shodě musí konečný uživatel (provozovatel) udržovat bezpečnost těchto zařízení stále alespoň na úrovni, která byla dosažena při prvním uvedení těchto zařízení do provozu. Odstavcem (2) § 4 NV č. 378/2001 Sb. se stanovuje, že zařízení (strojní) musí být vybaveno provozní dokumentací, tj. souborem dokumentů obsahujícím průvodní dokumentaci (nebo místní provozní bezpečnostní předpis, který ji nahrazuje) a záznam o poslední nebo mimořádné revizi nebo kontrole, stanoví-li tak průvodní dokumentace nebo zaměstnavatel. Zároveň je zaměstnavateli (provozovateli) uložena povinnost vykonávat následné (pravidelné) kontroly (tedy i kontroly elektrické části strojních zařízení) nejméně jedenkrát za dvanáct měsíců, a to v rozsahu stanoveném průvodní dokumentací nebo místním provozním bezpečnostním předpisem. 4) Pravidelné revize elektrické části strojních zařízení. Pravidelné revize elektrických zařízení se vykonávají pro zjištění, zda se stav elektrického zařízení nezhoršil tak, že by jeho další používání bylo nebezpečné. Lhůty pravidelných revizí elektrických zařízení stanovuje pro některé prostory norma ČSN 33 1500, u průmyslových provozů však musí být lhůty pravidelných revizí stanoveny podle vnějších vlivů a v duchu nařízení vlády č. 378/2001 Sb. je stanovení těchto lhůt povinností provozovatele strojního zařízení. Pravidelnou revizi musí opět vykonávat osoba se speciální kvalifikací (podle § 9 vyhlášky č. 50/1978 Sb.) a oprávněním k této činnosti, tj. revizní technik elektrických zařízení. Ve vztahu ke strojním zařízením je předmětem pravidelné revize elektrického zařízení opět přívod elektrické energie ke strojnímu zařízení, činnosti jsou stejné jako při výchozí revizi a výstupem je Zpráva o pravidelné revizi elektrického zařízení podle normy ČSN 33 1500, jejímž předmětem je „přívod elektrické energie ke strojnímu zařízení“. 5) Zkouška provozovaného strojního zařízení, které bylo „podstatně změněno“ (např. zvýšením výkonu, změnou nebo rozšířením funkce, změnou nebo rozšířením stanoveného použití, změnou způsobu ovládání, změnou typu apod.). Například rozměrově velké strojní zařízení jako je obráběcí centrum, které je na místě u provozovatele skládáno z dílů, protože by transport nemohl být realizován. U strojů složených z dílů se před uvedením do provozu provede zkouška v souladu s čl. 19 ČSN EN 60204-1 (pod odpovědností výrobce nebo dovozce stroje, popř. autorizované osoby). Výstupem této zkoušky je "Protokol o zkoušce", který je součástí dokumentace stoje.

60

6) Zkoušky a revize vyhrazených technických zařízení. Stav vyhrazených technických zařízení se ověřuje zkouškami a revizemi (výtahy, jeřáby, tlakové nádoby, plynová zařízení, regálové zakladače se svisle pohyblivými stanovišti obsluhy, pohyblivé pracovní plošiny s výškou zdvihu přesahující 3 m). Výchozí revize se provádí před uvedením vyhrazeného technického zařízení do provozu, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. Výchozí revize se rovněž provádí před uvedením souboru technologicky propojených technických zařízení (komplexu), technologické linky a obdobných celků do provozu, pokud je tento celek sestaven teprve na místě. 7) Zjištění vybraných parametrů částí strojních zařízení (valivý odpor pneumatik, zkoušky hmotnosti vozidel, hluk, vibrace). Zkoušením jsou ověřeny vybrané znaky (jakostní), které jsou obecně prospěšné pro spotřebitele (zákazníka). Pokud je zkoušením strojního zařízení ověřena shoda znaků s technickými předpisy, je označeno písmeny CE. Označení CE vyjadřuje pouze to, že jsou splněny všechny podstatné „základní požadavky„ všech zákonných technických předpisů, které se na strojní zařízení vztahují. Jedná se o administrativní opatření, a značka CE proto rozhodně nesmí být vnímána jako značka kvality. Značku CE umožňuje volný pohyb výrobku (strojního zařízení) po celém evropském hospodářském prostoru. Zkoušením jsou ověřeny zejména znaky z oblasti: a) Bezpečnosti práce; b) Ergonomie (ovladatelnost, síly, přehlednost …); c) Provozních a uživatelských vlastností (zda výrobek splňuje očekávání spotřebitele – to pro co byl výrobek vyroben; e) Spolehlivosti (výskyt poruch); f) Srozumitelnosti a úplnosti dokumentace (montážní návod, návod k obsluze); g) Ochrany životního prostředí. Před prvním uvedením nového strojního zařízení do provozu na území České republiky by měl každý konečný uživatel (provozovatel) tohoto zařízení ve vlastním zájmu zkontrolovat, zda jsou splněny tyto podmínky: a) Strojní zařízení je označeno značkou shody CE, b) Konečnému uživateli bylo výrobcem předáno ES prohlášení o shodě strojního zařízení, c) Konečnému uživateli byl výrobcem předán Protokol o zkouškách elektrické části strojního zařízení podle čl. 19 normy ČSN EN 60204-1:2000, d) Konečnému uživateli byla výrobcem předána průvodní dokumentace ke strojnímu zařízení, která obsahuje jednak „pokyny pro kontrolu bezpečnosti strojního zařízení před jeho uvedením do provozu, jednak „pokyny pro provádění následných (pravidelných) kontrol strojního zařízení, včetně pokynů pro kontroly elektrické části.

Specifikovaný postup zkoušky zahrnuje několik dílčích postupů zkoušky, které jsou popsány v metodice zkoušky (podmínky měření jednotlivých znaků - parametrů, vlastností, veličin).

61

Metodika zkoušky musí být v souladu s platnými normami, resp. podle metodik,

které normy uvádějí. Pokud není metodika zpracována v ČSN, musí být vypracována tak, aby byla srozumitelná, bylo využito postupů v souladu se současným stavem technického rozvoje a poznání z hlediska měření a zkoušení. Musí být zpracována písemně. Metodika zahrnuje nezbytné náležitosti, které úzce souvisejí s činností při zkoušce. Například v případě metodiky zkoušky pro měření hlučnosti křovinořezu: 1. Zkoušený stroj (typ, výrobce, technické údaje, výrobní číslo, specifikaci pracovního

adaptéru) 2. Doplňující údaje (stav ovzduší, náčrt umístění, interval měření) 3. Podmínky zkoušky (provozní podmínky = charakter porostu, režim práce stroje, plné

zatížení, bez zatížení, při činnosti, ke které je určen) 4. Přístroje použité pro měření parametrů (přístroj, název, typ, výrobní číslo, kalibrace) 5. Akustické prostředí (umístění mikrofonů vzhledem ke zdroji hluku, volné pole, odrazivé

pole) 6. Zaznamenávané hodnoty (přesnost měření, počet měření, vzájemná závislost měřených

veličin = emise hluku na otáčkách motoru) do předem připravených tabulek. 7. Obsluha stroje (oděv, fyziologické podmínky) 8. Postup při měření (uvedení stroje do provozu, doba v provozu do zahájení měření), je to

jakási „kuchařka“, podle které je veden postup. Je to z toho důvodu, že postup musí být věrohodně zopakován. Je možné, že v určitých odlišnostech postupu může být skryta příčina rozdílnosti naměřených hodnot)

Na základě provedených zkoušek zpracují zkušebny protokoly o zkoušce a na jejich

základě jsou vystaveny certifikáty potvrzující shodu.

Zkoušky ve zkušebnách musí být prováděny podle dokumentovaných postupů a musí být o nich vyhotoveny vhodné záznamy (průkaznost, možnost reprodukovat postup, k použití jako důkaz o shodě výrobku se specifikovanými požadavky).

Dokumentované postupy se musejí týkat všech prvků, které se při zkoušení použijí, tzn. kontrolní (pomůcky, přípravky), měřící (přístroje) a zkušební zařízení (včetně zkušebního softwaru).

Kontrolní, měřící a zkušební zařízení musí být funkčně přiměřená a musí být k dispozici zadavateli (výrobci) k nahlédnutí.

Definice používané v textu (metodice zkoušky) musí být pevně stanoveny (využití stávajících, které jsou uvedeny v ČSN) a jejich znění se může v protokolu uvést, resp. odkaz na ně.

Zkušební podmínky musí být zvoleny předem a musí být udržovány během zkoušky konstantní. Podmínky musí být tedy detailně popsány v protokolu o zkoušce. Jestliže nelze dodržet konstantní podmínky, musí na to být upozorněno v metodice zkoušky.

(Například při zkoušení pneumatik dochází k jejich zahřívání, což s sebou přináší zvyšování hodnoty tlaku vzduchu v pneumatice, což má za příčinu změnu parametrů (rozměr, otisk dezénu) a vlastností pneumatiky (součinitel tření, valivého odporu). Zkušebny se musí řídit následujícími zásadami:

62

1. Musí být vždy stanovena měření, která jsou pro zkoušení výrobku rozhodující, jejich

požadovanou přesnost, k tomu musí být stanovena (zvolena) metodika měření a musí být určena měřící a zkušební zařízení (z hlediska způsobilosti a přesnosti měření).

2. Kontrolní, měřící a zkušební zařízení musí být ve stanovených lhůtách kalibrována a

seřízena podle etalonového zařízení. Musí být proveden záznam o kalibraci. Musí být vedena identifikace měřícího zařízení (označení číslem). Záznamy o kalibraci musí být uchovány.

3. Musí zajistit, aby podmínky okolního prostředí byly pro prováděné měření a zkoušení

vhodné (aby nedocházelo ke zkreslení měřených veličin) 4. Zajistit, aby při manipulaci, ochraně a skladování kontrolního a měřícího zařízení byla

zachována přesnost a vhodnost pro dané použití (aby během doby do další kalibrace nedošlo k ovlivnění přesnosti měření)

5. Chránit dokumentaci, měřící zařízení, přístroje, software před poškozením úmyslem,

nedovoleným opravám, úpravám apod.

Zkušební laboratoř a její pracovníci nesmějí být ovlivněni komerčními, finančními a jinými zájmy, které by mohly ovlivnit její technický úsudek. Nesmí se angažovat v žádných činnostech, které by mohly ohrozit důvěru v nezávislost jejího úsudku a věrohodnost ve vztahu k její zkušební činnosti.

Odměny pracovníků, kteří se podílejí na zkušebních činnostech, nesmějí záviset na počtu vykonaných zkoušek, ani na výsledcích těchto zkoušek. Zkušební laboratoř musí být způsobilá provádět příslušné zkoušky. Pokud neexistuje uznaný postup zkoušky, musí se o postupu zkoušky dohodnout laboratoř se zákazníkem a tato dohoda se musí dokumentovat. Zkušební laboratoř musí být organizována tak, aby každý pracovník znal rozsah omezení oblasti své odpovědnosti. Musí mít technického vedoucího, který má plnou odpovědnost za technické činnosti laboratoře. Zkušební laboratoř musí mít dostatek pracovníků, kteří mají nezbytné vzdělání, výcvik, technické znalosti a zkušenosti pro plnění svých funkcí. Musí být vybavena veškerým zařízením potřebným ke správnému provádění zkoušek a měření, o nichž prohlašuje, že je k nim způsobilá. Prostředí, v němž se konají zkoušky, nesmí znehodnocovat jejich výsledky nebo nepříznivě ovlivňovat požadovanou přesnost měření. Prostory pro zkoušení musí být v požadovaném rozsahu chráněny před extrémními podmínkami (teplo, prach, vlhkost, pára, hluk, vibrace). O každém zkušebním a měřícím zařízení se musí udržovat záznamy. Každý záznam musí obsahovat:

63

a) název b) název výrobce, identifikace typu a výrobní číslo c) datum dodání, datum uvedení do provozu d) v jakém stavu bylo dodáno (nové, použité, opravené) e) podrobnosti o prováděné údržbě f) popis všech poškození Měřící zařízení musí být kalibrováno. Referenční etalony musí být použity výhradně ke kalibraci a nikoliv k měření. Pracovní postupy Zkušební laboratoř musí mít patřičně dokumentované pokyny o používání a provozování veškerého zařízení. Veškeré pokyny, normy, příručky a referenční údaje týkající se práce zkušební laboratoře musí být udržovány v aktuálním stavu a musí být udržovány v aktuálním stavu a musí být pracovníkům snadno dostupné. Zkušební laboratoř musí používat metody a postupy tak, jak to požadují technické specifikace, podle nichž se zkouší. Tam, kde je nezbytné použít nenormalizované metody a postupy, musí být tyto metody a postupy plně dokumentovány. Protokoly o zkouškách Práce prováděná zkušební laboratoří musí být uzavřena protokolem, který uvádí přesně, jasně a jednoznačně výsledky zkoušek a všechny ostatní podstatné informace. Každý protokol o zkoušce musí obsahovat nejméně tyto informace: a) název a adresu zkušební laboratoře a místo provedení zkoušek b) jednoznačnou identifikaci protokolu a každé strany a celkový počet stran protokolu c) jméno a adresu zákazníka d) popis a identifikaci zkušebního předmětu e) datum přijetí zkušebního předmětu a datum provedení zkoušky f) popis metody nebo postupu zkoušky g) veškeré údaje o odchylkách nebo výjimkách ze zkušebních specifikací a jakékoliv další

informace, které mají vztah k určité zkoušce h) identifikace každé použité nenormalizované metody nebo postupu i) výsledky měření a zkoumání a odvozené výsledky podpořené podle potřeby tabulkami,

diagramy, náčrty a fotografiemi a také všechny zjištěné nedostatky j) údaj o nejistotě měření (kde je to potřebné) k) podpis, funkci nebo odpovídající značení osoby odpovědné za technickou stránku

protokolu o zkoušce a datum jeho vydání l) prohlášení o tom, že se výsledky zkoušek týkají jen zkoušených předmětů m) prohlášení, že protokol může být reprodukován jedině celý, s písemným souhlasem

zkušební laboratoře. Protokol o zkoušce nesmí obsahovat žádné rady nebo doporučení vyplývající z výsledků zkoušek.

64

Po vydání protokolu o zkouškách se jeho opravy a doplňky musí realizovat jen dalším vhodně označeným dokumentem („Dodatek“). Výsledky zkoušek mohou být podpořeny tabulkami, fotografiemi nebo grafickými informacemi libovolného druhu, které jsou přiměřeně identifikovány. Pokud není předepsáno jinak, zkoušky se provádějí na jednom vzorku v dodaném stavu, který musí vyhovět všem dílčím zkouškám. 27 Technická normalizace Podle definice ISO je technická normalizace činnost, kterou se zavádějí ustanovení pro všeobecné a opakované použití. Tato činnost je zaměřena na dosažení optimálního stupně pořádku v dané souvislosti s ohledem na aktuální nebo potenciální problémy. Tato činnost sestává zejména z vypracování, vydávání a zavádění norem. Důležitým přínosem normalizace je zlepšení vhodnosti výrobků, procesů a služeb pro zamýšlené účely, předcházení překážkám v obchodu a usnadnění technické spolupráce. Cílem technické normalizace je dorozumění partnerů v oblasti výroby, prodeje a užívání technických výrobků tím, že vytváří pravidla ke vzájemné spolupráci dotčených subjektů. Technické normy jsou dokumentované dohody, které obsahují technické specifikace nebo jiná určující kritéria používaná jako pravidla, směrnice, pokyny nebo definice charakteristik zajišťující, že materiály, výrobky, postupy a služby vyhovují danému účelu. Rozvoj globální výroby a obchodu posiluje význam mezinárodních norem, jejichž používání přispívá k odstraňování technických překážek obchodu. Ve státech Evropské unie jsou ke stejnému účelu používány evropské normy, které v mnoha případech přejímají normy mezinárodní. Podle Zákona 22/1997 Sb. O technických požadavcích na výrobky je Česká technická norma dokument schválený pověřenou právnickou osobou pro opakované nebo stálé použití, vytvořený podle tohoto zákona a označený písmenným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Technické normy jsou v každodenním životě velmi užitečné, přestože si jejich význam lidé mnohdy ani neuvědomují. Jejich respektováním lze dosáhnout určitých výhod v mnoha oblastech, například:

a) Výzkum (lze spolupracovat mezi jednotlivými subjekty, lze přebírat dílčí výsledky,

lze výsledky porovnávat mezi jednotlivými pracovišti, státy, protože při dodržení jednotných metodik výzkumu mají výsledky obecnou platnost).

b) Konstrukce (lze používat již vyrobené materiály, u nichž je například známá pevnost

v tlaku, tahu, odolnost vůči louhům, určitá tepelná roztažnost, odolnost vůči určité teplotě (izolace vodičů), lze převzít média pro shodný účel (chladivo s určitými vlastnostmi pro chladící techniku) použití, není nutné vyvíjet součásti, které již jsou vyvinuty a používány a je znám jejich charakter a technické vlastnosti.

c) Technologie (lze využít již osvědčených výrobních technologií)

65

d) Obchodní sféra (možnost vzájemně kombinovat výrobky, součásti celků, využití

servisních středisek pro jiného výrobce)

e) Ochrana spotřebitele a pomoc spotřebiteli (zvýšení prodejnosti výrobku) se poskytuje zejména následujícími opatřeními, které vycházejí z norem:

∗ značení výrobků pro použití v určitých daných podmínkách ∗ opravitelnost výrobků využitím běžně dostupných náhradních dílů (spojovací materiál) ∗ kompatibilita výrobků mezi jednotlivými výrobci (kombinace elektronických výrobků, vodičů, svorek, formátů papírů, dokumentace) ∗ legislativní bezúhonnost při použití a používání výrobku (nepoškozuje ŽP, nepoškozuje zdraví, neomezuje hlukem, nepoškozuje stavbu, komunikaci, apod.) ∗ dodržení hygienických norem a zdravotních rizik (hlučnost, intenzita osvětlení) ∗ informovanost o možnostech výrobku a jeho ekonomickém provozu (využití všech předností), (návod k obsluze), prodlužování životnosti, ošetřování a konzervace ∗ energetická náročnost na nízké úrovni v souladu s technickým pokrokem odpovídajícím dané době (energetické štítky)

Normy jsou neustále vyvíjeny, přepracovávány, doplňovány, protože jsou k dispozici nové materiály a technologické postupy v souladu s dosaženým stupněm vědeckotechnického pokroku (vlastnosti, pevnost, odolnost vůči vlivům), nové technologie, jsou přísnější kriteria na životní prostředí, výroba je přesnější. Normy musí být přizpůsobovány a musí tedy reagovat na stupeň vědeckého poznání v daném časovém období.

Základním předpokladem pro dodržování technických norem je potřebná informovanost o jejich existenci.

Zákon v tomto směru stanoví, že podmínkou platnosti české technické normy (ČTN)

je to, že schválení ČTN bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví a současně, že tato norma byla vydána úředním tiskem.

Název česká technická norma a písemné označení ČSN nesmějí být použity k označení jiných dokumentů.

Norma poskytuje pro obecné a opakované používání pravidla, směrnice nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků zaměřené na dosažení optimálního stupně uspořádání ve vymezených souvislostech (Zákon 22/1997).

Současná právní úprava vychází ze Zákona 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů.

Ústředním orgánem státní správy je Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Výkonným orgánem MPO je Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní

zkušebnictví (ÚNMZ).

66

Současná právní úprava vytvořila České technické normy (ČSN), které jsou bez výjimky nezávazné, týkají se právnických osob a osob s podnikatelským oprávněním. 28 Základní cíl technické normalizace Základním cílem technické normalizace je nalézat pro opakující se technické úkony nejvýhodnější řešení a to zejména z hlediska jakosti, bezpečnosti, hospodárnosti a z hlediska ochrany životního prostředí. V současné době do popředí vstupují i hlediska odstranění technických překážek mezinárodního obchodu. Technické normy jsou v každodenním životě tak užitečné, že si mnohdy uživatelé výrobků neuvědomují jejich význam. (považuje se za zcela samozřejmé, že žárovku zakoupenou kdekoliv v obchodě, lze použít do svítidla zakoupeného v jiném obchodě a že žárovka může být vyrobena zahraniční firmou OSRAM a svítidlo naší firmou ENIKA Nová Paka). Vzájemná použitelnost je výsledkem technické normalizace, kdy jednotliví výrobci jsou povinni dodržovat technické normy a tím lze výrobky vzájemně kombinovat bez obtíží. Příkladů výrobků, které jsou výsledkem řízeného dorozumění prostřednictvím technické normalizace je mnoho (rozměr pneumatik a rozměr disku, poloha páčky spínače pro stav vypnutí spotřebiče, šrouby a matice, konektory u sluchátek a v CD přehrávači, napětí v síti a napětí na elektromotoru spotřebiče). 29 Hlavní metody technické normalizace 1. Unifikace: Cílem je snížení neúčelné rozmanitosti výrobků. Umožňuje zaměnitelnost součástek. 2. Typizace: Cílem je vytváření hospodárného počtu typů výrobku k uspokojení potřeby většiny uživatelů 3. Specifikace: Cílem je stanovení vlastností výrobků a způsoby zjišťování, zda výrobek tyto vlastnosti skutečně má. V současné době je důležitým úkolem technické normalizace odstranění technických překážek, které by mohly bránit volnému obchodu mezi jednotlivými státy. Rozdělení českých technických norem České technické normy lze rozdělit do tří kategorií: 1. normy harmonizované - normy plně přejímající požadavky stanovené harmonizovanou evropskou normou; 2. normy určené - normy určené Úřadem pro posuzování shody, obsahující technické požadavky; 3. normy národní - normy neharmonizované a normy nepodléhající harmonizaci. Norma se stává harmonizovanou normou, přejímá-li plně požadavky stanovené harmonizovanou evropskou normou. Jestliže je to nezbytné pro splnění technických požadavků na výrobky, vyplývajících z nařízení vlády vydaného podle zvláštního zákona,

67

může Úřad určit pro posuzování shody další normy nebo technické dokumenty mezinárodních organizací, obsahující technické požadavky, jejichž vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu, (dále jen "určené normy"). Současně se uvede technický předpis, k němuž se tyto normy vztahují. Splnění harmonizované normy nebo určené normy a v případech vyplývajících z mezinárodní smlouvy též splnění zahraniční technické normy přejímající harmonizovanou evropskou normu se v rozsahu jejího obsahu považuje za splnění požadavků stanovených nařízením vlády (technickým předpisem), k němuž se tyto normy vztahují. Soustavu českých technických norem lze obsahově rozdělit na: a) normy projektové (stanoví požadavky na projektové řešení); b) normy předmětové (stanoví technické podmínky konkrétních technických zařízení); c) normy zkušební (stanoví zkušební postupy pro ověřování konkrétních vlastností); d) normy hodnotové (uvádí hodnoty některých veličin významných pro opakované použití). Nezávaznost českých technických norem Harmonizované normy nejsou stejně jako normy určené a normy národní obecně závazné. Výrobce proto může zvolit i jiné, pro něj výhodnější technické řešení. V takovém případě mu ale vzniká nová povinnost posouzení shody se základními požadavky stanovenými technickým předpisem prostřednictvím třetí nezávislé, zpravidla autorizované osoby. Dobrovolný charakter norem umožňuje přijímat vyspělá technická řešení bez ohledu na rozdílnou technickou úroveň účastníků trhu. Tím se stávají významným pomocníkem marketingu a efektivním nástrojem konkurenčního boje. V obchodních smlouvách mezi dodavatelem a odběratelem se však mohou stát smluvně závaznými. Také veřejnoprávní kompetentní instituce mohou vyžadovat povinné používání norem, zejména u veřejných zakázek. Také v právním systému se zcela legitimně uplatňuje princip odkazů na normy. Závazné právní předpisy stanoví většinou pouze rámcové základní požadavky, na ně navazující harmonizované nebo určené technické normy pak následně doporučují, jak jim vyhovět konkrétním technickým řešením. Splnění požadavků takové normy vytváří předpoklad splnění základních požadavků závazného technického předpisu a umožňuje současně volný přístup na trh. Současně je však třeba vzít v úvahu skutečnost, že technická norma zůstává stále měřítkem bezpečnosti a spolehlivosti a je uplatňována v soudní praxi vyspělých států jako norma, i když je nezávazná. Je chápána jako základ bezpečnostních požadavků, jako důkaz splnění minima pro ochranu zdraví, života a majetku ve vztahu k provozu technických zařízení nebo ve vztahu k užívání výrobků. Norma obvykle obsahuje technické podrobnosti, pro které není v právních ustanoveních na úrovni zákonů místo a technické požadavky by ani nebyly touto cestou v právním podání správně reprodukovatelné. Znění normy je uplatňováno v trestním právu z pohledu porušení obecně známého pravidla, kdy nedodržení takových zásad má za následek chybné - nedbalostní jednání osoby. Jsou to zejména škody na zdraví nebo majetku způsobené nekvalifikovanou prací, případně vadným výrobkem. Je možno prokázat v nejednom případě, že trestný čin by nebyl spáchán a dalo se mu předejít dodržením obecně platné normy. V ustanovení § 5 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů se uvádí: Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel:

68

a) věděl, že může způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Obecně lze říci, že technické normy jsou platnými dokumenty, jejichž obsah vyjadřuje minimální společensky únosnou mez rizika (tzv. bezpečnostní minimum) ve vymezených souvislostech. Odchylky od norem jsou pochopitelně přípustné. V praxi to však znamená, že je-li zvolen způsob technického řešení odlišný od řešení normového, musí být vždy spolehlivě prokázáno, že se jedná z hlediska základních požadavků o řešení z bezpečnostního hlediska minimálně srovnatelné s řešením normovým. 30 Význam technické normalizace pro výrobce strojních zařízení a spotřebitele používající strojní zařízení • Usnadňuje existenci výrobců strojních zařízení na trhu (uplatnění výrobků na

mezinárodním trhu); • Chrání spotřebitele a pomáhá mu při používání výrobku (bezpečnost práce); • Chrání oprávněné zájmy spotřebitele (při používání výrobku je spotřebitel z hlediska

legislativy bezúhonný); • Přispívá k bezpečnosti práce s výrobky (ochrana zdraví); • Chrání životní prostředí (stanovení limitních hodnot v souladu s nejnovějšími poznatky ze

všech oblastí). Příklady, kdy technická normalizace pomáhá výrobci: 1. Usnadňuje výrobu (možnost využít stávající postupy, znalosti, technický pokrok) 2. Zlevňuje výrobu (normované součásti, kompatibilita, vzájemná použitelnost náhradních

dílů) 3. Zjednodušuje a zlevňuje služby (opravy, seřízení) 4. Podporuje uplatnění na trhu (krabičky elektroinstalace = spínače, žárovky a objímky ve

svítidlech) 5. Zlevňuje výzkum (lze využít stávajících postupů, protože jsou specifikované) 6. Zlevňuje a usnadňuje kontrolní činnost (lze využít zpracované jednotné postupy) Příklady, kdy technická normalizace pomáhá spotřebiteli: 1. Ve většině případech zlevňuje výrobek (sériovost výroby součástí); 2. Usnadňuje orientaci ve výrobcích při jejich používání a montáži, resp. připojení (jednotné

značení vodičů, objímek, stupeň ochrany elektrických spotřebičů); 3. Chrání před úrazem a trvalým poškozením zdraví (bezpečnostní opatření, například

limitní hodnoty pro hlučnost výrobků); 4. Zjednodušuje používání (ovladače shodné u všech zemních strojů, když je spínač

překlopen nahoru, svítidlo svítí); 5. Pomáhá v orientaci ve výrobcích (jednotné technické údaje, energetické štítky); 6. Motivuje spotřebitele k úspoře a ochraně životního prostředí; 7. Pomáhá při využívání výrobků (návody k obsluze, využití všech parametrů výrobku);

69

8. Stanovuje rozsah a technologický postup zkoušek výrobku (počet a hodnota dosažených parametrů);

9. Zvyšuje jakost a spolehlivost výrobku (normy ukládají povinnosti v oblasti používání materiálu, výrobních tolerancí, způsobu výroby a ve zkoušení).

31 Přínos technické normalizace v oblasti tvorby technických dokumentů Obecně lze vysledovat přínos v následujících oblastech: a) Tvorby dokumentů (nelze tvořit podle dispozic jednotlivce = sklony k uměleckému

vyjádření apod.) b) Používání dokumentů (srozumitelnost nebo: „Jak to autor myslel?) c) Vyhledávání dokumentů (lze rychle zjistit, kde je umístěna vyhledávaná pasáž) d) Vyhledávání odkazů v dokumentech (jednoznačnost odkazu) e) Pomoc při realizaci na trhu (grafická stránka dokumentu, upoutání pozornosti zákazníka,

jednotnost čtení postupů, jednotnost ovládání strojních zařízení) f) Pomoc spotřebiteli (může srovnávat výrobky, snadno se orientuje ve výrobcích na trhu,

návody k používání jsou srozumitelné, shodné ovládání = páky shodně) 1) Přehlednost textu - srozumitelnost textu - jednotnost skladby (oddíly, pododdíly) 2) Komplexnost dokumentu - nic nechybí, nic se neopomnělo - návod k obsluze zahrnuje minimum všeho potřebného - příručka k obsluze je úplná a postup obsluhy je jednotný 3) Srozumitelnost textu a dokumentu - názornost značek, jednotnost značek - shodné symboly - schémata s tokem informací - výkresy jsou jednotně řešeny (řezy, pozice, značení, kóty) 4) Jednoduchost při zpracovávání a při čtení - postup podle předem dané osnovy, nic se nevynechá - postup bod po bodu od nejjednoduššího ke složitějšímu 5) Jednoznačnost vyjádření a popisu - vzorce, jednotky, veličiny značeny shodně - přepočty jednotek do mezinárodně používaných jednotek - popis tabulek, umístění popisků, veličin, hodnot v tabulkách 6) Snadná orientace v textu a v odkazech na literaturu

70

- citace knižních děl, citace článků z časopisu - citace podle ústního sdělení 7) Možnost vzájemného a rychlého porovnání a aplikace postupu - porovnání dvou výrobků podle technických parametrů - shodnost postupu při obsluze - jednotnost technologické karty 8) Vzájemná vazba zadavatele a zpracovatele textové zprávy - nemusí si postup složitě vyjasňovat (požadavky, úroveň zpracování), mohou použít

odkazy na normalizovaný postup a obsah textové zprávy 9) Názornost ve výsledcích měření, pozorování, sběru dat - jednotnost tabulek, značení = okamžitý náhled při srovnávání hodnot, výsledků 10) Dokument dává rychlé informace i bez překladu z cizího jazyka - grafy - bloková schémata - značky - toky energií, signálů 11) Zvláštní místo zaujímají piktogramy - návody k obsluze - spouštění přístrojů - používání bezpečnostních pomůcek Druhy technických dokumentů Technické dokumenty lze třídit podle následujících hledisek: 1. Podle druhu přenášené informace 2. Podle určení dokumentace 3. Podle způsobu zpracování 32 Rozdělení technických dokumentů podle druhu přenášené informace a) Textové dokumenty Sem patří převážně vědecké a technické zprávy, které popisují postup nebo výsledky výzkumu nebo stav řešení vědeckého nebo technického problému. Do této skupiny patří i seznamy a rozpisy materiálu. Patří sem také technologické postupy pro montáže, metodiky měření fyzikálních veličin, technologické postupy zkoušení výrobku, návody k obsluze apod.

71

Technická zpráva patří mezi textové dokumenty obvykle provázející výkresovou dokumentaci. Může obsahovat výpočty a vysvětlující text nebo technické požadavky. Často je to zpráva o výsledcích měření, kontrole parametrů zařízení apod. Vědecká zpráva popisuje výsledky vědeckého výzkumu nebo stav řešení vědeckého problému. Mezi tyto dokumenty se řadí také výzkumné zprávy, diplomové práce, ročníkové práce, disertační práce apod. b) Grafické dokumenty

Význam grafického dokumentu spočívá v jeho vysoké a rychlé vypovídající hodnotě (operativnost, názornost). Napomáhá rychlé orientaci v řešené problematice, poskytuje okamžitý náhled při srovnávání hodnot, vývoje (trendu) hodnot, návaznosti mezi jednotlivými částmi (subjekty, objekty). Do této skupiny se řadí především: a) výkresová dokumentace, b) schémata (kinematická, hydraulická, elektrotechnická, elektromontážní, energetická, hydraulická, atd.) c) grafy d) diagramy e) plánky Rozdělení technických dokumentů podle určení: a) Konstrukční dokumentace b) Technologická dokumentace c) Patentová dokumentace d) Obchodně technická dokumentace e) Dokumentace pro provoz

33 Ochrana spotřebitele při používání strojních zařízení Pojmy v oblasti ochrany spotřebitele při používání strojních zařízení Strojní zařízení je výrobek, který je sestavený z částí nebo součástí, z nichž alespoň jedna je pohyblivá, z příslušných pohonných jednotek, ovládacích a silových obvodů a podobně, vzájemně spojených za účelem přesně stanoveného použití, zejména zpracování, úpravy, dopravy nebo balení materiálu (Zákon 170/1997, upřesňuje NV 24/2002). Strojní zařízení je také vyměnitelné, přídavné zařízení pozměňující funkci stroje, které se uvádí na trh za účelem připojení ke stroji nebo k řadě různých strojů. Používání strojního zařízení je činnost spojená zejména se spouštěním, zastavováním, dopravou, opravou, seřizováním, manipulací, úpravou, údržbou a čištěním po celou dobu jeho provozu (NV 378/2001).

72

Uvedení výrobku do provozu je okamžik, kdy je výrobek poprvé použit uživatelem k účelu, ke kterému byl zhotoven (Zákon 22/1997). Musí být dodávány na trh pouze výrobky bezpečné. Bezpečným výrobkem je výrobek, který za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek používání (užití) nepředstavuje po dobu stanovené nebo obvyklé použitelnosti žádné nebezpečí nebo jehož užití představuje vzhledem k bezpečnosti a zdraví osob pouze minimální nebezpečí při správném používání výrobku (Zákon 102/2001). Za bezpečný výrobek se považuje výrobek splňující požadavky českých technických norem nebo odpovídá požadavkům zvláštních právních předpisů nebo odpovídá stavu vědeckých a technických požadavků známých v době jeho uvedení na trh. Nebezpečný výrobek je výrobek, který nevyhovuje požadavkům na bezpečný výrobek (Zákon 102/2001) Spotřebitel je fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky za jiným účelem než pro podnikání s těmito výrobky (Zákon 634/1992).

Obecné příčiny škod způsobených výrobkem při jeho používání a) vinou výrobku, který byl chybně zkonstruován b) vinou uživatele, který výrobek používal chybně: • v rozporu s jeho předurčením (uvedeno v návodu k obsluze); • v rozporu s návodem a v něm uvedenými bezpečnostními pravidly; • neměl k dispozici návod, nerozuměl mu vzhledem ke své mentální kapacitě; • návod byl povrchní, chybně zpracovaný ze strany výrobce; • chybným postojem k výrobku (domnívá se, že ho umí ovládat, ale není to tak); c) chybnou kompletací po zakoupení krabicovým způsobem. Balený výrobek

rozložený na jednotlivé části musí uživatel zkompletovat správně, tzn. podle návodu postupu montáže.

Škodu by neměl způsobit výrobek, který splňuje následující požadavky na bezpečnost: a) Za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek užití nepředstavuje po dobu

stanovené nebo obvyklé použitelnosti žádné nebezpečí; b) Výrobek musí být proveden tak, aby při provozování plnil svoji funkci, aniž by osoby

byly vystaveny nebezpečí; c) Výrobce musí dodržovat zásadu, že vyloučit nebezpečí je nutné již při návrhu a konstrukci

výrobku; d) Výrobce je povinen informovat uživatele o nebezpečích, která přes přijatá opatření

přetrvávají (v návodu k používání musí všechno uvést), musí na ně upozornit s návrhem, jak jim předejít: Pokyny pro vhodné jednání na pracovišti, Pokyny pro používání osobních ochranných prostředků, Povinnosti těžaře apod.;

73

e) Při navrhování a výrobě výrobku a při zpracování návodu k obsluze je třeba, aby výrobce

nebo dovozce předvídal nejen běžné používání strojního zařízení, ale i další způsoby používání, které lze rozumně předpokládat. (buď je v návodu předem pojmenovat a zakázat, nebo upozornit na nebezpečí, která při použití jiným způsobem mohou vzniknout);

f) Výrobky je třeba navrhnout tak, aby se předešlo jinému, než normálnímu použití; g) Pokud nelze jiné než normální použití vyloučit, musí návod k používání upozornit

uživatele na způsoby, jak se má strojní zařízení používat a jak se v žádném případě používat nesmí;

h) V určených podmínkách používání je třeba na nejmenší možnou míru snížit příčiny

nepřiměřené fyzické, smyslové a psychické zátěže (zakrytovat horké části, utlumit hluk); i) Výrobek musí být dodáván s takovým nezbytným speciálním vybavením a příslušenstvím,

které umožní seřízení, údržbu a používání výrobku bez nebezpečí úrazu. (k mixéru houbička na mytí);

j) Výrobce musí také respektovat a zajistit právo spotřebitele na vzdělání, to znamená

dodávat k výrobku katalogy, příručky, které obsahují i teoretické závislosti při provozování (fyzikální vztahy, grafy);

k) Výrobek musí být zabalen tak, aby byl bezpečně skladovatelný. Aby nebyl pod

působením vnějších podmínek, které by snížily jeho životnost nebo ohrozily bezpečnost. Konzervace součástek podléhajících korozi;

l) Výrobek musí být skladován tak, aby nedošlo vlivem prostředí k porušení funkce

(bezpečnostních prvků).

34 Odpovědnost za vady prodaného strojního zařízení

Zákon 136/2002 říká, že prodávající odpovídá kupujícímu za to, že prodaná věc je při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou, že je bez vad. Pokud se u něho objeví vada, jedná se o rozpor s kupní smlouvou. Prodávající odpovídá za vady, které má prodaný výrobek při převzetí kupujícím a i za ty, které se projeví jako následek rozporů v konstrukci, technologii, v pokynech pro uvádění do provozu výrobku (záběh motorů na „nižší zatížení“ = není hranice, nelze ji posoudit). Vada výrobku = jakýkoliv rozpor s očekáváním, které má spotřebitel (přiměřené očekávání) Výrobek je vadný, jestliže není ve shodě se smlouvou o koupi: a) z hlediska bezpečnosti při jeho užívání nezaručuje požadované vlastnosti

74

b) nesplňuje vlastnosti, které lze od něho oprávněně očekávat, nesplnění očekávání spotřebitele, které se vytváří v reklamě, v propagačních letácích, plakátech, prospektech = vábení spotřebitele pro koupi

c) neplní funkci a účel, ke kterému má výrobek sloužit (i vlastnosti, které byly ústně prezentovány, poskytovány informace)

d) s ohledem na dobu, kdy je na trhu, je již vzhledem k výrobkům shodného určení, nevyhovující (zastaralý, překonaný)

Výrobek má mít jakost a užitné vlastnosti, které: a) byly sjednány ve smlouvě b) popisuje prodávající, výrobce nebo jeho zástupce c) může průměrný spotřebitel na základě reklamy očekávat d) jsou pro výrobek obdobného typu obvyklé e) odpovídají požadavkům právních předpisů f) odpovídají účelu, který prodávající uvádí (čerpadlo tlakové) Rozpor s kupní smlouvou: Znamená, že výrobek vykazuje jiné vlastnosti, než by měl mít. U věci dlouhodobé spotřeby odpovídá prodávající za vady, které se projeví jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční době. Záruční doba pro technický výrobek: Je doba, která je vymezena okamžikem zakoupení výrobku = okamžik nákupu, tedy v okamžiku, kdy spotřebitel převezme zboží (nikoliv datum na záručním listě, ten může být jiný) a končící po uplynutí 24 měsíců (zákonná záruka). Pokud výrobek uvádí do provozu jiný podnikatel, začne záruka běžet ode dne uvedení do provozu, pokud kupující objednal uvedení do provozu nejpozději do 3 týdnů od převzetí věci. Může být sjednána smluvní záruka (obchodní záruka), která může být delší (musí být vyznačena v záručním listě, musí být přesně definována = podmínky, rozsah, může být pouze na část výrobku).

Záruční doba u oprav je řešena takto: a) Na práci je záruční doba 3 měsíce b) Na součástky, které byly vyměněny je 24 měsíců Dvouletá záruka se týká i použitých věcí (z bazaru), ale po dohodě s kupujícím je možné ji

zkrátit na 12 měsíců (u věcí z bazaru nelze reklamovat vady vzniklé používáním nebo opotřebením, například mdlé barvy u obrazovky televize. Pokud ale je televize prodávána jako funkční, byť s mizerným obrazem, a po několika dnech již nefunguje, reklamovat se může).

Dokoupit si delší záruční dobu než 24 měsíců si nelze. Některé firmy poskytují tzv. bezplatný servis po dobu delší jak 24 měsíců, což není záruka.

75

Pokud se vada projeví během prvních šesti měsíců ode dne převzetí výrobku, lze

předpokládat, že rozpor už existoval při zakoupení, neprokáže-li se opak (hrubé zacházení, nesoulad provozování s návodem, údržba apod.); • zákazník má možnost si zvolit výměnu, opravu, u neodstranitelné vady může požadovat

odstoupení od smlouvy nebo slevu; • je na prodávajícím, aby prokázal, že výrobek nebyl v době zakoupení vadný a že příčinou

vady je provozování výrobku spotřebitelem;

Nárok na reklamaci vzniká, není-li prodávané zboží ve shodě s kupní smlouvou: a) Výrobek nemá jakost nebo užitné vlastnosti uvedené ve smlouvě, resp. podle popisu

vlastností v prováděné reklamě, výrobcem nebo prodejcem popisované a tyto vlastnosti jsou tedy očekávané;

b) Výrobek nemá vlastnosti a jakost pro věc takového druhu obvyklé; c) Výrobek neodpovídá účelu, který prodávající pro použití uvádí; d) Výrobek neodpovídá účelu, pro který se obvykle používá; Nárok na uznání reklamace může zákazník ztratit, když nebude při montáži

postupovat podle návodu a prodejce mu to dokáže (návod k výrobku nebyl dodán, resp. návod k používání byl dodán, ale pokyny k montáži v něm nebyly, poškození výrobku nese evidentní znaky chybného postupu).

To samé platí, pokud podle záručních podmínek daných prodejcem musí montáž (kompletaci výrobku) provést odborník a provede ji zákazník sám (aniž má na tuto práci oprávnění).

Prodejce ale odpovídá za vady vzniklé neodbornou montáží, byť odborníkem nebo

prodejnou určeným mechanikem. V kupní smlouvě to může být zákazníkovi uloženo = prodejcem určený mechanik.

Reklamovat lze jen vady, které má výrobek v okamžiku nákupu, nebo vady, které se

objeví v průběhu záruční doby. Záruka není životnost výrobku. Reklamaci nelze uznat: 1) Při opotřebení výrobku způsobeném jeho běžným používáním (některý výrobek prostě

dva roky nevydrží vzhledem k četnosti jeho používání, například nůž u žacího stroje se činností otupí a výrobek již nemá očekávané vlastnosti). Jedná se tedy o životnost výrobku nebo jeho částí a musí být tedy na ně upozorněno výrobcem nebo prodejcem);

2) Při vzniku vad nešetrným zacházením (v rozporu s návodem k použití, určením

výrobku);

3) Při nedostatečné nebo chybné údržbě (videorekordér nenahrává, protože jeho majitel nenechal vyčistit hlavy, nedostatečná náplň oleje v motoru žacího stroje, nesprávný poměr benzínu a oleje v dvoudobém motoru pily);

76

4) Při nedodržení návodu na použití (zapojení elektrospotřebiče na vyšší než požadované napětí). Rozpor se stanoveným postupem v návodu k montáži, nebo když byla v návodu chyba, resp. možnost dvojího výkladu (nesrozumitelnost);

5) Při nedodržení zvláštních podmínek záruky, které stanovil prodejce. Pokud je

spotřebitel poruší, nemůže reklamovat vadu vzniklou v důsledku toho, že nedodržel stanovené podmínky. (například při instalaci=zapojení elektrického sporáku je musí nainstalovat odborník, který potvrzuje svým razítkem tuto instalaci). Nebudou uznány ani závady, které s instalací přímo nesouvisejí;

6) Nelze reklamovat vadu, která byla důvodem ke snížení ceny výrobku (např. po

záplavě žacího stroje drhnoucí lanka v lanovodech pro ovládání žacího stroje nelze později reklamovat, že se stroj nedá spolehlivě ovládat);

7) Důvodem k reklamaci není ztráta důvěry ve výrobek (později se zákazník na štítku

dočte, že byl výrobek vyroben v zemi, jejíž jiné výrobky byly pro zákazníka předmětem zklamání) nebo výhrady k serióznosti obchodníka;

8) Za vady bývají někdy mylně považovány vlastnosti výrobku (motor chladničky je

hlučný, pila produkuje vibrace, ventilátor počítače šumí);

9) Pokud není výrobek vrácen čistý, kompletní;

10) Při nepředložení řádně vyplněného ZL, dokladu o koupi se shodným datem zakoupení. 35 Spolehlivost strojních zařízení

Rozvoj techniky s sebou vždy přináší rozsáhlé konstrukčně technologické změny. Se zvětšováním výkonu strojů, s uplatněním nových materiálů, s automatizací, požadavků na přesnost, kvalitu práce strojů, energetickou úsporu, prodloužením technického života výrobku, zpřísněním hygienických norem a ekologických aspektů, stoupá technická složitost výrobků.

Vzrostl podíl elektroniky, hydrauliky, měřící, automatizační a regulační techniky u

jednotlivých výrobků. Technický pokrok se promítne plně do ekonomických výsledků jen tehdy, je-li provázen

stejným vývojem vlastností provozních, zejména provozní spolehlivosti, tj. vlastnosti plnit během stanovené doby požadované funkce při zachování provozních parametrů, daných technickými podmínkami.

Vlivem nároků na spolehlivý provoz a využití technických parametrů strojů a technických

výrobků vzrůstají také nároky na technickou úroveň údržby a hospodárnost. Z praxe je zjištěno, že některé výrobky procházejí údržbou, aniž to jejich stav vyžaduje

(například při BO hydraulického okruhu se mění tlakové hadice, hřídelová těsnění apod., přestože to není ještě nutné, protože se například zlepšily vlastnosti pryžových materiálů, konstrukce tlakových hadic, došlo k inovaci koncovek hadic, povrchových úprav kluzných materiálů apod.). Je tím sledována spolehlivost strojů, resp. je to prevence před selháním funkčnosti výrobku.

77

Problémem tedy je, že chybí objektivní znalosti technického stavu strojů a zařízení během

jejich provozu. Zjištění a odhad technického stavu může být na základě zkoušek, zkušeností, a nebo je

intuitivní. Tím může být ale plánování oprav (po určitém časovém proběhu, počtu cyklů, počtu odpracovaných hodin, počtu náhodného sepnutí a vypnutí, úrovni zatížení, průtoku elektrického proudu) závislé na některých údajích, které nemají ani obecnou platnost. Výrobci mohou tedy předcházet poruchovým stavům tak, že naplánují údržbu po určité době bez ohledu na stav výrobku, resp. stanoví dobu života spíše nižším odhadem a stanoví ho při nejsložitějších podmínkách provozu výrobku.

Lze tedy údržbu technických výrobků zhruba rozdělit na dvě části: 1) Periodické prohlídky a plánované opravy prováděné v termínech a v rozsahu podle

směrnic výrobce 2) Neplánované opravy prováděné podle nutnosti (dojde k poruchovému stavu)

Je patrné, že z tohoto údržbového systému nelze předvídat rozsah a trvání údržbových

prací a nutnost zajistit neúměrné množství náhradních dílů (které nemusí být měněny, resp. jsou měněny i přestože nemusí být).

Jestliže se jeden výrobek používá výhradně ve ztížených podmínkách a druhý převážně v lehkých, může se tato okolnost projevit v jeho spolehlivosti i technickém životě. 35.1. Obecné tendence zabezpečování spolehlivosti

Problematiku zabezpečování spolehlivosti výrobků je třeba chápat jako nepřetržitý proces zlepšování všech prvků a činností ve výrobním řetězci podniku.

Otázky spolehlivosti jsou v současné době obsaženy v řadě nových norem ČSN ISO a ČSN IEC (ČSN ISO 8402:1991 Jakost – slovník, ČSN ISO 9000-4, část 4: Pokyny pro řízení programu spolehlivosti, ČSN ISO 9004:1991 Řízení jakosti a prvky systému jakosti. Směrnice.

V literatuře se uvádí, že podíl nákladů na spolehlivost výrobků je u výrobních nákladů 6

až 14 % a u ceny výrobku je přibližně 15 až 25 %.

35.2. Faktory ovlivňující zvyšování spolehlivosti a) vývoj výrobku (hledisko předurčení, podmínky práce) b) úroveň konstrukce (pevnost materiálu, výběr normovaných součástí) c) technologie a příprava výroby (dodržení návaznosti výrobních postupů, návrh

tolerancí uložení kluzných materiálů) d) vlastní výroba (dodržení tolerancí výroby, utahovací momenty) e) expedice a skladování (uložení v obalech, ochrana před vnějšími vlivy = koroze) f) inovace výrobku (na základě stupně vědeckého poznání) g) reakce výrobce na výsledky zkoušek (vlastních i autorizovaných subjektů) h) řešení připomínek a požadavků spotřebitele i) sběr dat z procesu reklamací j) úroveň zpracování návodů k obsluze

78

Těžiště pro řešení výše uvedených problémů je již v předvýrobních a výrobních etapách: - koncepce - vývoj - příprava výroby - výroba a montáž - kontrola - podmínky skladování - ochrana při transportu -

35.3. Faktory snižující úroveň spolehlivosti: a) Způsob používání spotřebitelem (podmínky, přetěžování v rozporu s návodem) b) Chybné ovládání, montáž, kompletace (v rozporu s návodem k obsluze) c) Nesprávná údržba spotřebitelem (v rozporu s plánem údržby, který je součástí návodu

k obsluze výrobku) d) Doba provozování (nepřetržitost, sčítání doby) e) Skryté výrobní vady f) Úroveň ošetření a konzervace po použití (sezónní konzervace, uskladnění) g) Úmyslné poškození částí nebo celku h) Nevhodný způsob skladování i) Nerespektování návodu k obsluze (používání za podmínek, které výrobek neúměrně

namáhají, činnost, pro kterou nebyl vyroben)

36. Jakost Výroba má smysl pouze tehdy, jsou-li výrobky prodány. Prodej musí být navíc realizován se ziskem, aby mohla probíhat další výroba, aby mohla být realizována inovace výrobku, zkvalitnění výroby apod. Aby výrobce uspěl na trhu, musí být lepší než konkurence v následujících ukazatelích: ∗ jakosti (kvalita výrobků a služeb) ∗ množství (závislém na požadavku trhu) ∗ termínu dodávky (dodací lhůta podle požadavku spotřebitele, spolehlivost dodávky) ∗ ceně (konkurujícím ostatním dodavatelům)

O výrobku nebo službě lze říci, že má odpovídající jakost, je-li s nimi spotřebitel spokojen

Podle ČSN ISO 8402 Management jakosti a zabezpečení jakosti je jakost definována takto:

36.1. Definice jakosti Jakost = souhrn vlastností a charakteristik výrobku, činnosti, procesu, systému, osoby, které ovlivňují schopnost uspokojovat stanovené nebo předpokládané potřeby.

79

Spokojenost zákazníka = souhrn pocitů, vyvolaný u zákazníků v rozdílnosti mezi tím co očekávali a tím, co jsou nuceni reálně vnímat.

Pojmy jakost a kvalita jsou chápána jako synonyma. Jakost je kategorie relativní,

odráží míru uspokojení potřeb a představ konkrétního zákazníka. To, že není kategorií absolutní, znamená, že při posuzování konkrétního výrobku nelze vyslovit absolutní soud, že je výrobek dobrý nebo špatný. Vždy je třeba přihlédnout k osobě spotřebitele a k prostředí, ve kterém bude výrobek používán a účelům, ke kterým bude určen. Požadavky na jakost určuje trh. 36.2. Rozdělení charakteristik jakosti Charakteristiku jakosti výrobku lze rozdělit do čtyř skupin: 6. Charakteristika technická – fyzikální, chemická, biologická, počet funkcí, rozměr,

přesnost, rychlost 7. Charakteristiky provozní - ovlivňující komfort při používání výrobku (provoz) –

spolehlivost, pohotovost, bezporuchovost, životnost, udržovatelnost, ovladatelnost, bezpečnost při provozu, ekologie provozu, pohotovost servisu, způsob likvidace

8. Charakteristiky estetické – vzhled, estetičnost, sladěnost designu s doplňky, módnost 9. Charakteristiky ekonomické – výrobní náklady, prodejní cena, náklady spojené

s instalací a provozem, náklady na likvidaci, dodržení termínu dodávky

V uplynulém období byla jakost chápána poměrně úzce jako souhrn technických vlastností výrobku, které vyhovují kritériím technických norem a předpisům. Důraz byl kladen na technické měřitelné znaky a funkční způsobilost.

V současné době se s rostoucí složitostí, požadavky na ekologii, snahou o uspokojení požadavků spotřebitele, postupně staví do popředí takové znaky jakosti, jako jsou: vzhled, snadná ovladatelnost, udržovatelnost, náklady na pořízení a provoz, individuálnost provedení, zajištění rychlého servisu.

Mezi charakteristikami jakosti se stále více a výrazněji prosazují uživatelsky definované znaky, které již nezobrazují technické parametry výrobků, ale to, jak výrobek uspokojí požadavek zákazníka. Zda výrobek řeší problém nebo potřebu zákazníka – spotřebitele. Méně záleží spotřebiteli na principu, na kterém výrobek například pracuje. (zákazník nekupuje zahradní žací stroj, ale kupuje si snadné dosažení kvality trávníku na zahradě).

K tradičním jakostním znakům patří bezpečnost výrobku, ekologie, energetická náročnost, snadná likvidace.

Jakost již nevyjadřuje technickou úroveň ve smyslu dokonalosti výrobku podle technických norem, protože technické normy nemohou pokrýt celé spektrum jakostních vlastností a různorodost požadavků spotřebitele a jeho představ o uspokojení svých