Masarykova univerzita Brno

Filozofická fakulta

Historický ústav

Odsun Němců ze Sokolovska po druhé světové válce

Bakalářská diplomová práce

Tomáš Durný

Vedoucí práce: PhDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Brno 2012

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů

a literatury.

Podpis autora

Poděkování:

Tímto bych rád poděkoval panu PhDr. Vladimíru Černému, Ph.D. za vedení práce

a podněty, které mi poskytoval po dobu zpracování tématu a pracovníkům SOkA Sokolov

za ochotnou spolupráci.

OBSAH

Úvod.......................................................................................................................................................5

1. Krátká charakteristika města Sokolov.................................................................................................7

2. Od Deutschböhmen k Mnichovu........................................................................................................7

3. Od Mnichovské dohody do osvobození Sokolova.............................................................................11

4. První poválečná léta.........................................................................................................................14

5. Myšlenky a politické pozadí odsunu.................................................................................................17

6. První odsuny ze Sokolovska..............................................................................................................23

7. Období hlavních odsunů na Sokolovsku...........................................................................................26

8. Poslední transporty..........................................................................................................................33

Závěr.....................................................................................................................................................38

Seznam užitých zkratek........................................................................................................................40

Seznam pramenů a literatury...............................................................................................................41

Seznam použitých tabulek....................................................................................................................45

Obrazové přílohy..................................................................................................................................46

Úvod

V historii každého národa najdeme momenty, které můžeme označit za nešťastné,

obzvláště pak pokud se tento přízrak minulosti stále a stále vrací a rozděluje společnost tohoto

národa na dva nesmiřitelné tábory. Mezi diskutabilní otázky toho charakteru patří jistě

vysídlování Němců z českého pohraničí mezi lety 1945-1947. Společný život Čechů a Němců

se po staletí jevil jako výhodný pro obě strany, avšak ukázalo se, že ne vždy se toto soužití

odehrávalo bez konfliktů. Markantní růst napětí mezi oběma národy můžeme pozorovat

od druhé poloviny 19. století, dále gradující po 1. světové válce, kdy se většina německého

obyvatelstva nemohla smířit se vznikem Československé republiky. Své největší síly však

tento odpor vůči našim západním sousedům dosáhl za nacistické okupace Československa

v období od března 1939 do května 1945. Po skončení druhé světové války byl další osud

soužití mezi těmito znesvářenými národy odsouzen k záhubě. Definitivní potvrzení odsunu se

Čechům dostalo z úst vítězných velmocí na konferenci v Postupimi v srpnu 1945. Navzdory

tomu, že organizovaná část odsunu německého obyvatelstva začala až roku 1946, mnoho

Sudetských Němců muselo opustit své domovy již dříve, ať už z vlastní iniciativy nebo

násilným vyhnáním. Odsun německého obyvatelstva ze Sudet uzavírá, bohužel tragicky,

mnohasetleté soužití Čechů a Němců na českém území.

Ve své práci se pokusím nastínit problematiku společného soužití Čechů a Němců ve

městě Sokolov (Falknov n. Ohří nebo také Falkenau) a následný odsun německého

obyvatelstva. V první řadě bych rád krátce představil město Sokolov a přilehlé okolí,

historická fakta tohoto regionu týkající se vztahů mezi Čechy a Němci napříč dějinami a chtěl

bych také charakterizovat národnostní složení a ráz okresu Sokolov za pomoci statistických

údajů. Největší prostor však věnuji poválečné době na Sokolovsku a hlavním tématem bude

transfer německého obyvatelstva z města Sokolov ve dvou fázích (tzv. „divoké“

a organizované).

Téma odsunu Sudetských Němců bylo naší historiografií po dlouhou dobu

tabuizováno nebo překrucováno komunistickou ideologií. V dnešní době se tímto tématem

zabývají historikové jako například Tomáš Staněk, Adrian von Arburg, Jan Křen nebo

Jaroslav Kučera. První dva jmenovaní navíc pracují na osmisvazkové edici Vysídlení Němců

a proměny českého pohraničí 1945 –1951, ve které se nachází velké množství doposud

nezveřejněných záznamů z českých archivů.

5

Stěžejní část mé práce bude stavět na pramenné základně ze Státního okresního

archivu Sokolov a Archivu bezpečnostních složek v Kanicích. Publikace, která by se věnovala

čistě problematice odsunu na Sokolovsku, bohužel neexistuje. Za velmi přínosné považuji

práce Tomáše Staňka a Adriana von Arburga o obecné problematice odsunu, výše již

zmíněné. Dále mi velmi pomohly regionální práce Václava Němce a Vladimíra Prokopa.

Důležitým pramenem jsou také noviny a časopisy, které však bohužel nejsou pro toto období

a lokaci zachovány.

Hlavním pramenem mé práce bude pak fond ONV Sokolov ze Státního okresního

archivu Sokolov, kde můžeme najít presidiální spisy, zápisy ze schůzí rady Okresního

národního výboru, protokoly Okresní správní komise atd. V Archivu bezpečnostních složek

v Kanicích ve fondu A 17 – Hlavní velitelství SNB Praha, lze najít další situační zprávy

pro Sokolov a přilehlé okolí.

6

1. Krátká charakteristika města Sokolov

Toto okresní město se nachází v západním cípu České republiky mezi Karlovými Vary

a Chebem. Městem protéká řeka Ohře spolu s dalšími menšími přítoky této řeky. Tento region

je znám pro své nerostné bohatství, především pak povrchovou těžbou hnědého uhlí. V letech

1945-1948 většinu území současného okresu Sokolov zaujímaly hned tři okresy - sokolovský

(falknovský), loketský a kraslický.

První zmínka o městu Sokolov pochází ze 13. dubna 12791, avšak osídlení toho území

se datuje již někdy v 6. století našeho letopočtu. První obyvatelé německé národnosti sem

přišli kolem roku 1203 a velmi rychle se adaptovali na místní podmínky. Noví osídlenci,

zdatní řemeslníci a zemědělci byli obdařeni celou řadou výsad a zvýhodnění, což mělo

za následek rychlý růst ekonomické a početní převahy vůči původnímu obyvatelstvu. Během

padesáti let došlo k téměř úplné germanizaci tohoto území. Jak rostl počet německy mluvícího

obyvatelstva, tím úměrně rostl i příliv daní do královské pokladnice. Stejným směrem se

situace ubírala i po vymření Přemyslovců a nic na tom nezměnila ani Husitské války (na toto

území byla vedena pouze jediná spanilá jízda a to v roce 1429)2.

Národnostní otázka tu však dříve nehrála takovou roli, jako v dnešní době a ani

německá řeč nebyla překážkou pro získání tehdejšího „státního občanství“. Německý lid

v této oblasti cítil příslušnost k českému království.

2. Od Deutschböhmen k Mnichovu

Po první světové válce byla 28. října 1918 vyhlášena samostatná Československá

republika. Avšak den předtím zasedala v Ústí nad Labem sudetoněmecká rada, která 29. října

1918 vyhlásila samostatnou provincii Deutschböhmen (pod kterou Falknov n. Ohří spadal)

spolu s provincií Sudetenland, Böhmerwaldgau a Deutschsüdmähren. Vyhlášení těchto

samostatných provincí mělo být konečnou realizací požadavků frankfurtského sněmu z dubna

roku 1848. Právě tehdy byl poprvé vysloven požadavek na rozdělení českého území

na českou a německou část. Ovšem realizace tohoto požadavku byla značně komplikovaná

a tak musely tužby německých nacionálů počkat až do rozpadu Rakouska-Uherska.

V celkovém součtu se tyto čtyři provincie rozkládaly na území okolo 26 000 km2 se 3

milióny obyvatel, z nichž část tvořilo české obyvatelstvo. Z těchto německých provincí měla

1 BERANOVÁ VAICOVÁ, Romana; BRUŽEŇÁK, Vladimír; KAVKOVÁ, Helena: 1908 Falknov Sokolov 2008. Vyd. 1. Sokolov: Město Sokolov, 2011. s. 142 KOLEKTIV autorů: Rozumět dějinám. Vývoj česko-německých vztahů na našem území v letech 1848-1948. Praha, Gallery, 2002, s. 75-79.

7

největší význam provincie Deutschböhmen s rozlohou 14 464 km2 a přibližně 2 200 000

obyvateli. Rozkládala se u severní a západní hranice Čech od Chebu až po předhůří Orlických

hor. Centrem této provincie se stal Liberec.3

Pražská vláda se zprvu snažila o rozumnou dohodu se Zemskou vládou

Deutschböhmen. Nakonec ale poslala, na základě ustanovení článku 4 smlouvy o příměří z 3.

listopadu 1918, do odtržené provincie vojenské jednotky, které 8. prosince obsadily

Mariánské Lázně a krátce na to i další okresy. 17. prosince otiskl deník Falkenauer Tagblatt

krátkou zprávu o obsazení Falknova n. Ohří a Chebu oddíly československého pluku 35

z Plzně pod vedením podplukovníka Sedláčka. Obsazení celé provincie proběhlo bez jediného

výstřelu. 4

V roce 1923 byla na našem území ustanovena DNSAP – Německá nacionálně

socialistická strana, odnož nacistické strany NSDAP. Mezi její hlavní představitele patřili

Hans Krebs a Ing. Rudolf Jung.5

Během sčítání lidu, které proběhlo 2. prosince 1930, bylo na Sokolovsku evidováno

61 629 obyvatel, z nichž 56 858 se přihlásilo k německé národnosti, 3 690 k národnosti české

a 989 obyvatel uvedlo příslušnost k jiné národnosti. Podobně tomu bylo i v sousedních

okresech na Loketsku a Kraslicku.6

11. ledna roku 1931 bylo v Dolním Rychnově a Oloví propuštěno 1 200 z celkového

počtu 2 000 českých a německých sklářů. K následným bouřím a demonstracím se připojila

i střelba, naštěstí však beze ztrát na životech. Byla vyhlášena i stávka, kterou vedly Rudé

odbory. Ta však neměla dlouhého trvání, když byla za pomoci státní správy a teplických

stávkokazů potlačena. Této prohry zaměstnanců skláren využili němečtí nacionalisté, kteří

svolali na 2. a 3. srpna 1931 do Falknova n. Ohří tzv. Völkischer Tag čili Národní den.

Do Falknova n. Ohří se tehdy sjelo více než 30 000 vyznavačů německého socialismu,

mezi nimi i několik tisíc zahraničních Němců. Okresní hejtman dr. Frána o průběhu dne

napsal: „Völkischer Tag se stal manifestací průbojného německého socialismu. V průvodech

byly po zákazu praporů v barvách červeno-černo-bílých neseny prapory v barvách hnědo-

červeno-bílých s hákovým křížem, byla provolávána sborově politická hesla a zpívány písně

3 RICHTER, Karel: Češi a Němci v zrcadle dějin, 1. vyd. Třebíč, Akcent, 1999, s. 1474 NĚMEC, Václav: Odsun? A proč?, 1. vyd. Sokolov: Okresní Výbor ČSPB, 1986, s. 95 MAREK, Pavel a kol.: Přehled politického stranictví na území českých zemí a Československa v letech 1861-1998. Olomouc, Katedra politologie a evropských studií FF UP, 2000, s. 270-271.6 NĚMEC, Václav: Odsun? A proč?, 1. vyd. Sokolov: Okresní Výbor ČSPB, 1986, s. 14

8

politického obsahu. Řeči pronesené ve dnech slavnosti, byly jinak celkem nezávadného

charakteru a pořadatelé dbali pokynů úřadu.“7 Toto vše se dělo dva a půl roku před nástupem

Adolfa Hitlera k moci 30. ledna 1933.

Dne 4. října byla činnost DNSAP v Československu zakázána vládou a hned bylo

vydáno nařízení o jejím rozpuštění. Vůdci této strany Jung a Krebs prchli do Německa. O den

dříve byla dobrovolně rozpuštěna Německá nacionální strana. V noci byly provedeny

prohlídky u obou představitelů těchto politických stran, avšak kompromitující materiály

naznačující protistátní činnost, byly buď dobře ukryty, nebo zničeny. Zákaz činnosti obou

stran byl předpokládán již dávno a jejich představitelé se na něj dobře připravili. Novým

vůdcem sudetských Němců byl vybrán Konrád Henlein.8

Konrád Henlein již 1. října 1933 vyhlásil nové hnutí Sudetendeutsche Heimatfront

a již v červnu 1934 se stala nejsilnější německou stranou v republice, čítající 85 000 členů,

z nichž se mnozí začali téměř okamžitě angažovat v protistátní činnosti. Těsně před konáním

parlamentních voleb v roce 1935 změnila 29. dubna Sudetendeutsche Heimatfront své jméno

na Sudetendeutsche Partai – SdP. Termín voleb byl stanoven na neděli 19. května, avšak již

den předem ve falknovském parku vystoupil se svojí plamennou řečí vůdce SdP Konrád

Henlein, kterému naslouchalo několik tisícovek příznivců.9 V nedělních volbách získala SdP

4 788 hlasů, sociální demokracie 1 162, komunisté 99 a křesťanští sociálové 263 hlasů.

Spojené české strany získali ve městě 538 a v okrese 1 929 hlasů proti 23 880 hlasům

henleinovců.

Klidu českému obyvatelstvu jistě nepřidal ani Anschluss Rakouska, který proběhl 12.

března 1938. Tehdy už jen málokdo mohl pochybovat o velmocenských ambicích Německa.

Dne 24. dubna 1938 se konal sjezd SdP, na němž Heinlein, instruován rozhovory

s Hitlerem, požadoval vytvoření jednotného územního celku, spravovaného sudetoněmeckým

autonomním zastupitelstvím, žádal úplnou svobodu přiznání se k německému národu, dále

požadoval zrušení mírových smluv, které uzavřelo Československo s Francií a Sovětským

svazem. Vyslovil se pro co nejužší kontakty s třetí říší a požadoval i náhradu za bezpráví,

které bylo, až doposud na sudetských Němcích pácháno.10

7 NĚMEC, Václav: Odsun? A proč?, 1. vyd. Sokolov: Okresní Výbor ČSPB, 1986, s. 158 OLIVOVÁ, Věra: Dějiny první republiky. Praha: Karolinum, 2000, s. 180-181.9 NĚMEC, Václav: Odsun? A proč?, 1. vyd. Sokolov: Okresní Výbor ČSPB, 1986, s. 1810 Tyto požadavky vešly do dějin obecně známé jako „Karlovarské požadavky“.

9

V roce 1938 vláda vypsala volby do obecních a městských zastupitelstev v termínech

22. května, 29. května a 12. června. Mezitím došlo ale k závažným událostem. Kolem

československých hranic se začala shromažďovat německá armáda. V reakci na tuto

skutečnost vyhlásila československá vláda v noci z 20. na 21. částečnou mobilizaci. Volby se

i přes tuto vyhrocenou situaci uskutečnily. V sousední obci Svatava získali komunisté 114

hlasů a jeden mandát, sociální demokraté 200 hlasů a dva mandáty, Češi 360 hlasů a čtyři

mandáty, henleinovci pak 2127 hlasů a dvacet tři mandáty.11

Obecní volby probíhaly ve Falknově n. Ohří dne 12. června 1938, v nichž SdP získala

v okrese 28 819 hlasů a 720 mandátů, což představovalo téměř 83 % hlasů. V okresním městě

činila účast na volbách 95,15 %. Ze 7 111 hlasů dostala SdP 5 767 hlasů a 29 mandátů, ostatní

strany dohromady 1 344 hlasů a šest mandátů.12 Falknov n. Ohří se opět ocitl v záplavě

henleinovských praporů a politických hesel a situace na celém území republiky se vyhrocuje.

Projev, který přednesl Adolf Hitler dne 12. září 1938 na stranickém sjezdu NSDAP

v Norimberku, byl silně namířen proti Československé republice a sudetští Němci jej

pochopili jako signál k násilným akcím a nepokojům v pohraničí. Téměř okamžitě se

rozhořely nepokoje v celém pohraničí. Na Falknovsku tato živelná bouře vyústila v přepadení

četnických stanic a celnic. Následujícího dne. 13. září byli v obci Habersbirk (dnešní

Habartov) zabiti čtyři četníci, v Gossengrünu (dnešní Krajková) bylo zabito pět

československých vojáků a jeden četník a na Bublavě na Kraslicku byli zabiti 3 četníci.13

Vláda již nemohla být dále nečinná a v osmi pohraničních okresech bylo vyhlášeno stanné

právo a na 40 000 vojáků posílilo jednotky Stráže obrany státu v pevnostech na hranicích.

Po mnichovském jednání z 29. na 30. září bylo z českých zemí do nacistického

Německa začleněno území o rozloze téměř 30 000 km2 s 3 860 000 obyvateli (podle sčítání

lidu z roku 1930), což představovalo 38 % dřívější rozlohy s 36 % obyvatelstva. Největší část

tohoto území – 22 602 km2 (asi 78 %) byla zahrnuta do nově utvořené „Říšské župy Sudety“

(Reichsgau Sudetenland), která byla formálně ustanovena až na jaře 1939. V roce 1930 zde

žilo 3 157 000 osob, tj. 82 % obyvatel celého okupovaného území Čech, Moravy, a Slezska.

Zbývajících téměř 7 000 km2 bylo přičleněno ke čtyřem stávajícím říšskoněmeckým župám.14

11 NĚMEC, Václav: Odsun? A proč?, 1. vyd. Sokolov: Okresní Výbor ČSPB, 1986, s. 1912 Tamtéž, s. 1913 Podrobnosti k těmto incidentům viz BENEŠ, Jaroslav a kol.: Hraničáři pod Luží 38. Dvůr Králové nad Labem, FORTprint, 2004, s. 54-57. 14 ARBURG, Adrian von a Tomáš STANĚK: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951: dokumenty z českých archivů. 1. vyd. Ve Středoklukách: Zdeněk Susa, 2010, s. 34-35

10

Ztratili jsme všechny pohraniční okresy, mezi nimi i Falknovsko a sousední okresy Loketsko

a Kraslicko.

3. Od Mnichovské dohody do osvobození Sokolova

V souladu s Mnichovskou dohodou opouští poslední jednotky Stráže obrany státu

falknovské náměstí 3. října 1938. Na silnici, vedoucí od Dolního Rychnova ke klášteru již

čekala říšskoněmecká armáda, která okamžitě po odchodu československých jednotek

obsadila město. O den později překročil Hitler u Klingenthalu historickou hranici, zastavil se

v Kraslicích a přes Jindřichovice a Lomnici pokračoval do Falknova n. Ohří. Objel náměstí

tonoucí se v záplavě říšskoněmeckých praporů a zastavil se u restaurace Kotva, kde se setkal

s „hrdiny“ habersbirského puče. Toho dne se do Falknova n. Ohří sjelo přes 30 000 lidí.

Provolávali mu slávu a oslavovali ho jako osvoboditele a mírotvůrce a ve svých projevech

několikrát zmiňoval, že zajistil mír. Po návštěvě Falknova n. Ohří zamířil Hitler

do historického Lokte, kde se těšil podobně bouřlivým ovacím.

Henleinovci téměř okamžitě začali zúčtovávat s každým, kdo se tvářil jako jejich

odpůrce. Tvrdá perzekuce postihla na stovky antifašistů a jejich rodin, kteří hledali útočiště

před nacistickým terorem v pohraničí. V noci z 9. na 10. listopadu bylo na mnoha místech říše

i v pohraničních oblastech nyní patřících k Německu, slyšet řinčení rozbitého skla a sypání

střepů. Tato noc vešla do dějin jako Křišťálová noc. Nacisté ničili výlohy židovských

obchodů a rozbíjeli skla židovských domů. Ve Falknově měla tato noc odezvu v podobě

vypálení židovské synagogy. Hasičský sbor asistoval při požáru jen proto, aby předešli

případnému rozšíření ohně na vedlejší tělocvičnu a protější školu.15

O životě na Sokolovsku v období druhé světové války toho víme málo. Kronika

popisující Falknov n. Ohří v době válečného konfliktu bohužel neexistuje. Avšak když

pomyslíme na období, ve kterém by vznikala, šlo by o pramen jednostranný a do jisté míry

nespolehlivý. O písemných materiálech úřední povahy můžeme říci totéž. Tento úsek šesti let

tedy obsahuje velké množství otazníků, které čekají na své odhalení.

Průmyslový potenciál Falknovska byl rychle využit říší. V naší oblasti tehdy působily

firmy jako například Dresdner Bank, Hermann Göring Werke (uhelné podniky), Ostdeutsche

Glaswerke (sklárny v Oloví a Chodově), I.G. Farben (sokolovská chemička a sklárna

v Novém Sedle) a další. Začátek války opět vdechl život rotavským železárnám

rekonstruovaným firmou Ardelt Werke, které později přešli pod firmu Egerländer

15 PROKOP, Vladimír: Kapitoly z dějin Sokolovska. Sokolov. Okresní muzeum, 1994. s. 217

11

Stahlindustrie. Výroba těchto železáren měla čistě válečný charakter, neboť se zde vyráběla

torpéda, dělostřelecké granáty a jiné druhy munice. Výrobou dělostřeleckých granátů se

zabýval i další železářský podnik Falknovska, Gashovy strojírny Chodov.16

Veškeré suroviny a výrobní prostředky byly využívány ve prospěch říše. Uhelné

bohatství Falknovska bylo doslova rabováno. V roce 1938 bylo v tomto revíru vytěženo

2 990 869 tun uhlí a v roce 1944 těžba přesáhla hranici pět a půl milionu tun.17

V nacistické armádě bojovalo velké množství sudetoněmeckých mužů. To mělo za

následek značný úbytek pracovních sil. Tento problém byl řešen nasazováním vězňů

z koncentračních táborů, válečných zajatců a posléze i totálním nasazením civilních dělníků

do práce. Velké procento válečných zajatců na Falknovsku tvořili sovětští zajatci, jejichž

počet byl odhadován na osm až deset tisíc, avšak kvůli neúplnosti záznamů nemůžeme tento

počet objektivně posoudit. Byl zde vězněn ale i velký počet Poláků a na některých místech

byli internováni francouzští, američtí i angličtí zajatci. Organizačně tyto pracovní komanda

spravoval Stalag18 XIII B se sídlem v bavorském Weidenu. Tito váleční zajatci byli

nasazováni na práci v dolech, sklárnách, železárnách, porcelánkách ale i na práci

v zemědělství nebo v lesích. Pracovali všude tam, kde je potřebovala německá válečná

mašinérie. Pracovní a životní podmínky těchto vězňů se moc nelišily od podmínek

v koncentračních táborech. Zvláštního postavení mezi zajateckými tábory na Falknovsku

požíval zajatecký lazaret Reserve Lazarett für Kriegsgefangene Falkenau a.d. Eger, který

podléhal rovněž pod weidenský Stalag. Tento tábor byl zřízen v prostorách bývalých kasáren

falknovského pěšího pluku Doss Alto mezi Lobezským potokem a Vítěznou ulicí. Od září

1941 do konce války prošlo tímto lazaretem několik tisíc nemocných a práce neschopných

zajatců, kteří sem byli dopravováni z celé západní části Sudetské župy. Lékařská péče

poskytovaná sovětským zajatcům však byla zcela nedostatečná a v průběhu války se nadále

zhoršovala.19

Mimo tyto zajatecké tábory byly na Falknovsku zřízeny i dva ženské koncentrační

tábory, které fungovaly jako pobočky koncentračních táborů Flossenbürg a Ravensbrück

nacházejících se na území říše.

16 PROKOP, Vladimír: Kapitoly z dějin Sokolovska. Sokolov. Okresní muzeum, 1994. s. 22017 Tamtéž, s. 22018 Stammlager – kmenový tábor19 PROKOP, Vladimír: Kapitoly z dějin Sokolovska. Sokolov. Okresní muzeum, 1994. s. 220-221

12

Falknovsko bylo větších válečných operací ušetřeno. Ze vzpomínek pamětníků se

můžeme dovědět o ojedinělých náletech hloubkových letců na vlakové soupravy.

Opravdovou hrůzu války zažil Falknov n. Ohří až 17. a 18. dubna 1945, když se

v těchto dnech stal terčem bombardování. Spojenecké bombardéry, které měly za cíl vyřadit

z provozu vlakové nádraží, však nešťastnou náhodou zasáhly a srovnaly se zemí také

starobylou čtvrť Buttersheibe. V hromadu sutin byl proměněn i nejlepší hotel ve městě

Theierl, byla zasažena centrální škola i gymnázium. Škody na nádraží dosahovaly takových

rozměrů, že provizorní provoz zde mohl být obnoven až v červnu 1945. Celkově bylo zničeno

sedmdesát domů a počet poškozených domů se blížil ke čtyřem stovkám. V počtu ztrát

na životech se prameny rozcházejí (pravděpodobně asi 80 mrtvých).20

Poslední dny války na Falknovsku se nesly ve znamení chaosu. Falknov n. Ohří

a okolní vesnice se rychle začaly plnit německými uprchlíky z východních území, kterým byl

znemožněn další postup na západ. Těch se ve Falknově n. Ohří tísnilo na pět tisíc a zvyšovali

napětí ve městě. Doprava nefungovala, zásobování potravinami prakticky neexistovalo.

Téměř na denním pořádku byly útěky válečných zajatců. Falknovskem tehdy procházely

pochody smrti tisíců zubožených, zbídačených a na smrt nemocných vězňů z koncentračních

táborů, které opouštěli už i jejich dozorci a stráže ve strachu před zaslouženým trestem. Řada

závodů zastavila výrobu. I přes předvídatelný brzký konec války, se našli fanatičtí nacisté

odhodlaní se postavit na ozbrojený odpor. Bývalý vedoucí okresního archivu v Kraslicích

František Mach popsal případ rotavského velitele Volkssturmu a velitele SS v Kraslicích,

kteří se snažili ještě pár hodin před koncem války klást odpor postupujícím americkým

jednotkám. 30. dubna byly stále budovány barikády a silniční zátarasy pomocí klád a kamení

v blízkosti města Loket.21

Byly zde ale i případy racionálně uvažujících příslušníků německé armády. Díky

poručíkovi wehrmachtu, Josefu Lohwaserovi pocházejícímu z Dolního Rychnova, nebyly

zničeny doly, průmyslové objekty a mosty přes řeku Ohři. Přesně to zamýšlel generálmajor

Hermann, když se válka zdála již s jistotou prohranou. Ten kdo inicioval tuto nebezpečnou

akci, byl bývalý sociálně demokratický starosta Dolního Rychnova a antifašista Antonín

Beránek a Lohwaser, riskujíc svůj vlastní život, ji provedl. Vydal totiž fingované rozkazy

20 PROKOP, Vladimír: Kapitoly z dějin Sokolovska. Sokolov. Okresní muzeum, 1994. s. 22521 Tamtéž, s. 225-226

13

o přesunu jednotek a stráží a dalšími zásahy do demoličních prací zachránil tyto strategicky

důležité objekty, nezbytně nutné pro obnovu předválečné situace, před zničením.22

Americká armáda, konkrétně pak jednotky 5. sboru třetí americké armády, jíž velel

generál George Smith Patton ml., překročila bývalou československou hranici někdy

v polovině dubna 1945. Tuto hranici překročily u města Aš, které se stalo prvním

osvobozeným městem v tzv. Egerlandu. Jediným místem v této oblasti, o které bylo nutno

bojovat, se stal Cheb. Velitel severozápadní obranné fronty Konrád Henlein, který vše řídil

z bezpečného úkrytu zámečku v Kladské, instruoval velitele posádky v Chebu, aby nedopustil

kapitulaci a bránil město všemi prostředky. Po smrti velitele chebské posádky bylo město 26.

dubna 1945 dobyto. Kolébka a bašta Sudetoněmecké strany padla a tím byl definitivně

zlomen odpor německého obyvatelstva v celém okrese.23

Po menší přestřelce u vesničky Mýtina byl dne 7. května osvobozen Sokolov a další

obce v okolí.24 Svobody se tím dostalo americkým a anglickým válečným zajatcům

na Mýtině, osvobozeni byli i sovětští zajatci v sokolovských kasárnách a rovněž skončilo

utrpení žen ve svatavském koncentračním táboře. Spojenecké armády obsadily Falknovsko

a tím se definitivně obrátil v prach sen sudetských Němců o tisícileté velkoněmecké říši.

4. První poválečná léta

První měsíce po válce probíhaly v poničeném a přeplněném městě velmi bouřlivě

a chaoticky. Pro složitou dobu byly charakteristické spontánní projevy radosti nad koncem

nacistické okupace, ale také do jisté míry spravedlivé rozhořčení, nacionální vášně ale

i obyčejná lidská hamižnost a nenávist. Téměř na celém území republiky nebylo však ani

po skončení války bezpečno, neboť stále probíhala záškodnická činnost skupiny Wehrwolf

a jiných stále se ukrývajících fanatiků. Těmto incidentům se nevyhnulo ani Falknovsko.

Do Falknova n. Ohří se začali vracet Češi, kteří tu žili před válkou, reemigranti

z různých zemí Evropy ale i obyvatelé z českého vnitrozemí doufajíc, že zde začnou nový

život. Bohužel tato nepřehledná situace lákala jednotlivce ba dokonce celé skupiny

„dobrodruhů“ v negativním slova smyslu, aby z této neutěšené situace vytěžily co nejvíce

pro sebe a své potřeby. Velká část těchto osob se však dlouho na území Falknovska nezdržela.

22 PROKOP, Vladimír: Kapitoly z dějin Sokolovska. Sokolov. Okresní muzeum, 1994. s. 22623 Tamtéž, s. 226-22724 BERANOVÁ VAICOVÁ, Romana; BRUŽEŇÁK, Vladimír; KAVKOVÁ, Helena: 1908 Falknov Sokolov 2008. Vyd. 1. Sokolov: Město Sokolov, 2011. s. 146

14

14. května 1945 byl jmenován revoluční národní výbor. Předsedou tohoto výboru se

stal MUDr. Rudolf Špelina. Revoluční národní výbor však nahradila dne 8. června Okresní

správní komise (OSK). Při její ustavující schůzi téhož dne byl jejím předsedou jmenován

sociální demokrat Josef Faltin a místo předsedou se stal předseda bývalého revolučního ONV

MUDr. Rudolf Špelina. Od druhé schůze OSK konané dne 21. června 1945 byl předsedou

člen KSČ Václav Kroužecký.25

Od prvních dní bylo třeba řešit nepředstavitelné množství problémů. Rozvrácené

hospodářství města, nedostatečné zásobování potravinami, téměř neexistující dopravní

spojení, přeplněnost uprchlíky, zajatci a vojáky, kterým se dařilo jen stěží kontrolovat situaci

a v neposlední řadě příprava a realizace odsunu německého obyvatelstva. Do obnovy

normálního chodu života bylo plně zařazeno i německé obyvatelstvo. Podílelo se na obnově

zničeného vlakového nádraží, odklízení trosek, na nezbytných opravách silničních

komunikací, zahájení těžby uhlí a obnovení provozu v průmyslových závodech.

Tehdejší vztahy k Němcům lze posuzovat jen a pouze očima tehdejší pohnuté doby.

Vše bylo ještě stále v živých vzpomínkách českých obyvatel. Mnichovská dohoda a vyhnání

českého obyvatelstva, nacistická okupace a hrůzy s ní spojené. Tyto čerstvé rány ještě

potřebovaly nějaký čas na zahojení. Někteří také nedokázali nebo dokonce nechtěli přijmout

fakt, že ne všichni Němci jsou vinni.

V této krizové době se schylovalo k mimořádným opatřením, ze kterých byli vyjmuti

jen prokazatelní němečtí antifašisté. Přídělový systém potravin určoval Němcům jen takové

dávky, které dostávali židé za války (nedostávali maso a z jiných potravin dostávali menší

příděl). Při výdeji potravinových lístků se museli povinně zúčastnit projekcí dokumentárních

filmů o hrůzách z koncentračních a vyhlazovacích táborů, aby si uvědomili, k jakému

zrůdnému režimu se hlásili. Z hlediska politického a společenského života byla převážná část

Němců vyloučena. Československé občanství jim bylo vzhledem k jejich rozhodujícímu

podílu na rozbití první republiky přiznáváno jen výjimečně, na základě prověřovaných

žádostí. Z tohoto důvodu se nemohli Němci zúčastnit prvních poválečných voleb v roce 1946.

Od příslušníků jiných národností se Němci odlišovali povinným nošením pásek. Funkcionáři

a zaměstnanci veřejných úřadů a podniků nosili pásky bílé, antifašisté červené, zaměstnanci

báňských podniků a továren měli červené pásky s písmenem T a ostatní německé

obyvatelstvo nosilo pásky žluté barvy. Z dalších mimořádných opatření platilo ještě omezení

25 SOkA Sokolov, Fond ONV Sokolov, zápisy ze schůzí OSK

15

volného pohybu, který byl povolen jen do vzdálenosti šesti kilometrů od svého bydliště.

Některá z těchto nařízení byla mnohdy porušována (zejména ženskou částí obyvatelstva

v doprovodu amerických vojáků), nicméně úředně všechna existovala.26 Dosavadní poznatky

však potvrzují, že i přes výjimečnou situaci se ve Falknově n. Ohří neodehrály obdobné

tragédie jako například krvavý incident v Ústí nad Labem a dalších městech Čech a Moravy.

Zabavovaný německý majetek zde ale byl ve velkém rozsahu rozkrádán, což potvrzuje i

pozdější sdělení místní kriminální úřadovny uvádějící, že se ve falknovském okrese „páchalo

tolik majetkových deliktů, že je bylo možno zdolávati jen postupně a s nadlidským úsilím“.27

Na pořádek, bezpečnost ve městě a dodržování těchto mimořádných opatření spolu se

zvýšením bezpečnostních opatření spojených s příchodem velkého množství uprchlíků z řad

říšských Němců, ale i cizích národností a výskytu bývalých vojáků potulujících se v prostoru

pohraničí, dohlížela jednak první rota řadového vojska z Plzně, která čítala 140 mužů a rota

R.6. se 180 muži. Byl zde umístěn i četnický pohotovostní oddíl o síle 30 mužů a četnický

motorizovaný oddíl z Plzně, ve kterém sloužilo 39 mužů.28

Obnova městského života probíhala, i přes tuto těžkou situaci, poměrně rychle.

Postupně se otvíraly obchody a podniky, jež byly dávány pod tzv. národní správu. Pod touto

českou národní správou figurovalo do konce roku 1945 na 165 podniků. 129 národních správ

bylo vyneseno nad živnostmi a 36 těchto správ se týkalo obchodů.29

Americká vojska opustila Falknov n. Ohří až koncem listopadu 1945. Původní

posádku však v polovině června vystřídaly jednotky, které se do bojů s nacisty prakticky

nedostaly. Archivní prameny a výpovědi pamětníků se ve srovnání těchto dvou ozbrojených

složek však jednoznačně shodují a hovoří ve prospěch „osvoboditelské jednotky“. Na počest

odchodu spojeneckých armád byla dne 28. listopadu 1945 odhalena pamětní deska na tzv.

městském domě na Starém náměstí. Bohužel však tuto pamětní desku postihl osud, který

postihl většinu památek připomínajících americký podíl na osvobození republiky. Současná

deska stojí na místě té původní od roku 1990.30

Nejzávažnějším problémem poválečné republiky v letech 1945 – 1946 byl odsun

německého obyvatelstva. Samozřejmě i Falknov n. Ohří se potýkal s tímto problémem.

26 PROKOP, Vladimír: Sokolov. Z dějin města a jeho škol. 1. vyd. Městský úřad Sokolov, 1994, s. 6327 STANĚK, Tomáš: Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování. Sešity Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, 2005, č. 41, s. 231.28 SOkA Sokolov, Fond ONV Sokolov, karton č. 1, prezidiální spisy 194529 Prokop, Vladimír: Sokolov. Z dějin města a jeho škol. 1. vyd. Městský úřad Sokolov, 1994, s. 6530 Tamtéž, s. 66

16

5. Myšlenky a politické pozadí odsunu

Redukce počtu německých obyvatel na území Československa byla stanovena jako

jeden z nejdůležitějších válečných cílů exilové politiky. Samotnou problematikou odsunu

sudetských Němců se zabývaly téměř všechny složky domácího odboje. Jeho představitelé

upozorňovali na možnost využít zkušeností získaných při „výměnách“ obyvatelstva,

ke kterým došlo po skončení první světové války. Poukazováno bylo rovněž na fakt, že sám

Hitler organizoval přesídlení německých menšin z Pobaltí, jižních Tyrol, Besarábie a dalších

oblastí.31 Někteří představitelé vojenského odboje se vyslovili pro radikální názor

formulovaný již v roce 1939. Podle něj by všichni Němci museli opustit území republiky

do 24 hodin po skončení války s 10 markami a nejvýše 30 kg zavazadel.32 Velkým

stoupencem odsunu byl zároveň i prezident dr. Edvard Beneš. Během válečného konfliktu

zvažovala československá exilová vláda celkem tři koncepty, které měly vést ke snížení počtu

německého obyvatelstva v republice: odstoupení části pohraničního území, osídleného

převážně Němci, Německu (popřípadě Rakousku), vysídlení Němců a asimilaci zbylého

německého obyvatelstva.33

Projekty prezidenta Beneše, ve kterých se počítalo s odstoupením československých

území, vyvolaly silnou vlnu nevole zejména v řadách příslušníků domácího odboje

a negativně se k nim stavěla i exilová vláda. Odbojové organizace označily tuto reakci

na problém německé menšiny jako absurdní, morálně neakceptovatelný a politicky

nebezpečný.

Jako hlavní cestu k řešení problému německé menšiny spatřovala československá

politika v transferu obyvatelstva. S první kompletnější představou vystoupil na začátku roku

1942 sám prezident Beneš osobně a počet odsunutých se odhadoval na 1,2 – 1,4 milionu

Němců. V červnu 1942 vedl Beneš se sovětským ministrem zahraničí Molotovem rozhovor

o vystěhování více než jednoho milionu Němců, který velmi opatrně nevyloučil možnost, že

Sověti s odsunem souhlasí. Na začátku července 1942 i britský kabinet vyjádřil souhlas

s provedením transferu německého obyvatelstva, ovšem toto stanovisko podmínil tím, že

tento akt bude považován všemi členy protihitlerovské koalice za nevyhnutelný. Důležité

upevnění pozice československé zahraniční politiky znamenalo prohlášení britského kabinetu

31 ARBURG, Adrian von a Tomáš STANĚK: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951: dokumenty z českých archivů. 1. vyd. Ve Středoklukách: Zdeněk Susa, 2010, s. 20332 KUČERA, Jaroslav: Odsun nebo vyhnání?: Sudetští Němci v Československu v letech 1945-1946. Vyd. 1. Praha: H, 1992, s. 733 KUČERA, Jaroslav: "Žralok nebude nikdy tak silný": československá zahraniční politika vůči Německu 1945-1948. 2. přeprac. a rozš. vyd., české 1. Praha: Argo, 2005, s. 49

17

ze dne 5. srpna 1942, kterým se distancoval od Mnichovské dohody a od všeho co s ním bylo

spojeno, včetně vynucených změn hranic.34

Počátkem roku 1943 začal prezident Edvard Beneš vystupovat čím dál důrazněji

s požadavky na realizaci odsunu většiny sudetských Němců a rovněž se angažoval aktivněji

v diplomacii. Jednání se Sovětským svazem na jaře 1943 ukázala, že SSSR nezaujímal nijak

zvlášť určité stanovisko k odsunu, byť se prezident Beneš zmiňoval již o prozatímním

souhlasu Velké Británie. Při rozhovorech mezi Edvardem Benešem a americkým prezidentem

F. D. Rooseveltem se rovněž hovořilo o odsunu německého obyvatelstva z Československa.

Beneš sdělil americkému prezidentovi, že ani Sověti a ani Britové nejsou zásadně proti

početní redukci německého obyvatelstva, což vedlo k tomu, že Roosevelt tento plán podpořil.

Zatím však prezident Beneš nezískal od představitelů velmocí žádné konkrétní a definitivní

závazky.35

Složitou cestou si prošlo i schvalování dekretu o státním občanství Němců.

Československého státního občanství měly být v první řadě zbaveny osoby z řad aktivních

nacistů a příslušníků německé okupační správy. Koncem roku 1943 k této části obyvatelstva

přiřadil prezident Beneš i členy gestapa, SS, policie, funkcionáře SdP. Rovněž do této skupiny

spadala i ta část Němců, kteří profitovali nebo se pokoušeli profitovat z obsazení

Československé republiky hospodářsky či finančně. Ztratit státní občanství měli i jedinci,

kteří sloužili v uniformovaných jednotkách v týlu či na frontě, pokud ovšem prokazatelně

nepodnikali „protiněmeckou činnost“ a příslušníci z řad učitelů, právníků nebo inženýrů.36

Roku 1944 přišla vláda s novým konceptem dekretu. Podle nového znění dekret

zbavoval všechny Němce státního občanství. Výjimku tvořilo pouze to, pokud dotyčný zůstal

věrný Československu a aktivně se účastnil bojů o jeho osvobození. Toto rozhodnutí mělo

další následky v otázce majetkových práv odsunovaných.

V listopadu 1944 vydala vláda memorandum, které jasně prohlašovalo, že vláda nemá

v úmyslu konfiskovat osobní majetek osob, kterých se transfer týká, pokud jejich majetek

nepropadne v rámci zákonného postihu. V souvislosti s touto skutečností měla být odsunutým

vyplacena finanční náhrada za majetek zanechaný v Československu. Ve skutečnosti ale takto

34 ARBURG, Adrian von a Tomáš STANĚK: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951: dokumenty z českých archivů. 1. vyd. Ve Středoklukách: Zdeněk Susa, 2010, s. 20735 Tamtéž, s. 20836 KUČERA, Jaroslav: "Žralok nebude nikdy tak silný": československá zahraniční politika vůči Německu 1945-1948. 2. přeprac. a rozš. vyd., české 1. Praha: Argo, 2005, s. 53

18

ustanovený řád směřoval ke konfiskaci majetku všech, kteří ztratili československé občanství.

Z hlediska majetkového tedy zásadní okamžik nastal v polovině června, kdy byl vládou

projednáván dekret o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců,

Maďarů, zrádců a nepřátel českého a slovenského národa.37 Zároveň se v československém

zákonodárství začalo operovat s principem kolektivní viny. A právě zde nastává problém

s odškodněním odsunovaných. Němcům, kteří se aktivně zapojili do bojů po boku

Československé republiky, nebude zabavována půda ani konfiskován majetek. Ostatní Němci

však mají problém, neboť nesou „kolektivní zodpovědnost“ za všechny zločiny spáchané

Němci na československém národě a republice. Ztratili tedy státní občanství i nárok na

majetek. Vyvlastněním majetku bez náhrady získalo Československo velké množství statků a

hodnot. Zemědělský majetek zkonfiskovaný na základě dekretu č. 12/1945 Sb. přešel již

v průběhu let 1946 – 1947 ze značné části do rukou národních správců a dalších uchazečů o

tyto majetky.38

Dne 5. dubna 1945 byl na jednání vlády v Košicích schválen a vyhlášen Košický

vládní program. Tento dokument nastiňoval budoucí směřování československé politiky.

Mimo jiné se v tomto dokumentu řešila i problematika odsunu německého obyvatelstva.

Konkrétně bylo vymezeno, že: 1) Němcům, kteří vlastnili československé občanství již před

Mnichovem a mohli se prokázat antifašistickou činností, mělo být občanství potvrzeno,

nebo jim měl být zajištěn návrat do vlasti. Za antifašisty a antinacisty se považovaly osoby,

které již před Mnichovskou dohodou otevřeně vystupovaly proti činnosti SdP, nebo byly

nuceny před terorem uprchnout do ciziny, případně osoby, které byly za věrnost ČSR vězněny

nebo jinak perzekuovány; 2) ostatním občanům Československa s německou národností mělo

být československé státní občanství zrušeno s tím, že mohou dodatečně požádat o udělení

československého občanství, přičemž budou úřady zkoumat každou žádost individuálně; 3)

Němci, u kterých se předpokládalo trestní stíhání, měli být občanství zbaveni a navždy

vypovězeni z území ČSR pokud je nestihl trest hrdelní; 4) Němci, kteří se na československé

území nastěhovali po Mnichovu a během okupace, měli být z republiky okamžitě vykázáni,

pokud se proti nim nevedlo trestní řízení. Výjimku z této kategorie tvořily osoby, které

pracovaly ve prospěch ČSR.

Košický vládní program nepřinesl konkrétní podobu postupu při řešení problému

sudetoněmecké otázky. Čekání na vyjádření mocností k tomuto problému rovněž neprospělo 37 KUČERA, Jaroslav: "Žralok nebude nikdy tak silný": československá zahraniční politika vůči Německu 1945-1948. 2. přeprac. a rozš. vyd., české 1. Praha: Argo, 2005, s. 5638 STANĚK, Tomáš: Odsun Němců z Československa 1945-1947. Praha: Academia, s. 346

19

ke zlepšení situace již tak komplikovaného problému. To byl jeden z důvodů, proč se závazná

opatření k vysídlení Němců připravovala a aplikovala „za pochodu“, v duchu událostí

z května 1945.39

Události spjaté s obdobím divokého odsunu vyvolaly v zahraničí negativní reakce.

Britové a Američané požadovali, aby živelné vyhánění Němců bylo zastaveno až

do rozhodnutí velmocí. S vojenskou i politickou špičkou SSSR však již existovala dohoda

o transferu Němců do sovětské okupační zóny bez ohledu na západní velmoci.40

Na začátku července 1945 vyzvala, vzhledem k blížícímu se zahájení postupimské

konference, československá vláda velmoci, aby se vysídlení Němců z Československa

projednávalo jako samostatný bod jednání. Československá vláda neočekávala zásadní

rozhodnutí, nýbrž vyřešení technických otázek. Zásadní rozhodnutí padlo, dle přesvědčení

československé vlády, již dříve. Velmoci měly především jednat o časovém rozvrhu vysídlení

a stanovit přesné počty Němců, které dané okupační zóny přijmou. Navzdory údajům

memoranda z listopadu 1944, kde se předpokládalo vysídlení 1,6 milionu obyvatel, se nyní

počítalo s odsunem dvou až dvou a půl milionu Němců. Vláda rovněž počítala s téměř

bleskovým provedením odsunu, kdy mělo být během jednoho měsíce odsunuto v průměru

200 000 osob a transfery by byly kompletně dokončeny během jednoho roku. Oficiálně se

vůbec nemluvilo o tom, že by v Československu měli nějací Němci zůstat.41

Odsun Němců z Československa se skutečně stal jedním z bodů postupimského

zasedání „Velké trojky“ a byl to jediný bod z obsáhlého programu postupimské konference,

který se bezprostředně týkal Československa.42 Skepticky se k této problematice vyjádřil

britský ministerský předseda W. Churchill, který vyslovil obavu z toho, že vysídlení v řádech

milionů osob velmi zhorší již tak svízelnou sociální situaci Německa. Naopak jako zastánce

provedení a dokončení transferu Němců vystoupil Sovětský svaz. Konference se na přesné

podobě odsunových prací neshodla, shodla se však na faktu, že vysídlení má být provedeno

organizovaně a co možná nejhumánněji.43

39 STANĚK, Tomáš: Odsun Němců z Československa 1945-1947. Praha: Academia, s. 5040 RICHTER, Karel: Sudety. 1. vyd. Praha: Fajma, 1994, s. 18441 KUČERA, Jaroslav: "Žralok nebude nikdy tak silný": československá zahraniční politika vůči Německu 1945-1948. 2. přeprac. a rozš. vyd., české 1. Praha: Argo, 2005, s. 6242 Podrobně k této problematice viz CHURAŇ, Milan: Postupim a Československo. Mýtus a skutečnost. Praha: Libri, 2001, s. 61-81.43 KUČERA, Jaroslav: Odsun nebo vyhnání?: Sudetští Němci v Československu v letech 1945-1946. Vyd. 1. Praha: H, 1992, s. 8

20

USA a Velká Británie zaslaly pražské vládě oficiální rozhodnutí o uskutečnění odsunu

sudetských Němců 2. srpna 1945. Zároveň však byla tímto československá vláda vyzvána,

aby zastavila další transfery německého obyvatelstva. Toto vyrozumění o zastavení

odsunových prací obdržela i polská provizorní vláda a kontrolní rada v Maďarsku.

Československá vláda vyzvala Spojeneckou kontrolní radu, aby přípravné práce k vysídlování

byly vykonány v co nejkratší době a odsunové práce tak mohly být provedeny během jednoho

roku. Britský velvyslanec v Praze Nichols však v polovině srpna vyslovil fakt, že odsun

Němců v nejbližší době pokračovat nebude, a že opětovné zahájení transferových prací bude

zahájeno nejdříve v průběhu dvou let.

Počátkem října byla československá vláda vyzvána Spojeneckou kontrolní radou, aby

byl upřesněn počet Němců, kteří mají být odsunuti. Koncem října zaslala vláda kontrolní radě

odpověď, ve které počítala s odsunem 2,5 milionu Němců z Československa. Vzhledem

k faktu, že již do té doby opustilo Československou republiku asi půl milionu lidí a velká část

sudetoněmeckých mužů byla držena v zajetí mimo území republiky, dosahoval počet Němců,

kteří měli v republice zůstat, zcela odlišných čísel než jaký československá vláda uváděla

svým spojencům. Tento počet fakticky rovnal nule. Kontrolní rada však tato čísla zřejmě

nepřezkoumávala a vzala je jako základní stavební kámen plánu vysídlovacích prací, který

přijala 20. listopadu 1945. Dle plánů mělo být z území Československa odsunuto 1 750 000

Němců do americké a 750 000 do sovětské okupační zóny. Vysídlování mělo začít dle

prvotních plánů již v prosinci 1945 a mělo být vysídleno 10 % z celkového počtu Němců.

V lednu a únoru měl počet odsunutých klesnout na 5 %, ale v březnu a dubnu měl dosáhnout

15 % z celkového počtu německého obyvatelstva. V květnu a červnu měly transfery

dosáhnout maxima 20 % odsunovaných a zbylých 10 % mělo následovat v červenci 1945.

První problémy nastaly již v prosinci 1945, kdy velvyslanec SSSR v Praze Zorin

tlumočil 17. prosince požadavek maršála Žukova, aby vysídlovací akce na území okupované

Sovětským svazem bylo přerušeno. Sověti argumentovali tím, že k datu 12. prosince 1945

přijalo sovětské okupační pásmo 773 840 Němců z Československa, což přesahovalo počet

plánovaný Spojeneckou kontrolní radou v listopadu 1945. Českoslovenští diplomati se

pokoušeli sovětským spojencům vysvětlit, že údaje hlášené Spojenecké kontrolní radě

zahrnovaly Němce, kteří měli být teprve odsunuti, nikoli ty, kteří již byli pryč, avšak

bezúspěšně. Sovětské okupační pásmo nadále přijímalo pouze transporty antifašistů, jejichž

počet byl stanoven na zhruba 30 000.

21

Vláda však vyslala do Moskvy v dubnu 1946 ministra zahraničního obchodu Huberta

Ripku, který měl tento problém projednat, pokud možno, rovnou se Stalinem. Po sdělení

problému sovětský vůdce okamžitě telefonoval Žukovovi, aby s odsunem pokračoval. Celá

tato situace však vzbuzuje podezření nahraného divadla ze strany SSSR, neboť jednání na toto

téma mezi ČSR a SSSR již jednou proběhlo a to na začátku roku 1946, kdy československý

velvyslanec v SSSR Horák mluvil o tomto problému s Molotovovým zástupcem Vyšinským.

Je tedy velmi nepravděpodobné, že by Stalin o tomto problému v době jednání s ministrem

Ripkou nevěděl.44

Sovětské pásmo naplnilo bez větších obtíží dohodnutou kvótu do konce září 1946

a v říjnu přebírala již jen několik zvláštních transportů s nemocnými a zraněnými. Oproti

tomu americké okupační pásmo od léta 1946 postupně snižovalo počet přebíraných Němců

a v listopadu téhož roku dokonce požadovalo, aby byl odsun v zimních měsících přerušen

a pokračovalo se v jarních měsících roku 1947.

Československé úřady hovoří o tom, že v roce 1946 bylo celkem vysídleno 1 855 000

Němců, přičemž do americké okupační zóny bylo odsunuto 1 222 000 osob a do sovětské

okupační zóny 633 000 osob. Jedním dechem však musíme dodat, že údaje o počtu

vysídlovaných Němců v průběhu odsunu se od sebe značně liší a v téměř každé publikaci

můžeme pro dané období najít jiný číselný údaj. Na konci března 1947 jednalo

Československo s americkou okupační správou o vysídlení ještě 103 000 Němců. Američané

nechtěli nedostát svému závazku obnovení odsunových prací, jenže při těchto jednání nebyl

dohodnut termín, a ani při dalších jarních jednáních nebylo datum obnovení transferu známo.

Američané se odvolávali na těžké životní podmínky ve svém okupačním pásmu, avšak v létě

1947 uznávali svůj závazek převzít zbytek Němců určených k vysídlení, ale současně odmítali

obnovit hromadný transfer s tím, že je bezpodmínečně nutné, aby se zlepšila situace

v Německu, aby bylo možné zajistit humánní způsob přesídlování početných skupin

obyvatelstva.45 Od jara 1947 byli americkými úřady z československého území přijímáni

Němci pouze v rámci slučování rodin, což v letech 1947 – 1948 činilo 5 290 osob

a ze stejného důvodu odešlo asi 7 500 osob do zóny sovětské.46 Vzhledem k faktu, že odsun

zbylých německých obyvatel se nekonal, zůstalo v českých zemích více Němců, než si

44 KUČERA, Jaroslav: "Žralok nebude nikdy tak silný": československá zahraniční politika vůči Německu 1945-1948. 2. přeprac. a rozš. vyd., české 1. Praha: Argo, 2005, s. 65-6645 STANĚK, Tomáš: Odsun Němců z Československa 1945-1947. Praha: Academia, s. 24746 KUČERA, Jaroslav: Odsun nebo vyhnání?: Sudetští Němci v Československu v letech 1945-1946. Vyd. 1. Praha: H, 1992, s. 35

22

obyvatelé a politici poválečné doby přáli. Podle sčítání lidu z roku 1950 se jednalo zhruba

o 163 000 osob.47 Většinou šlo o osoby, které byly spjaty s hospodářským přežitím republiky

a tito specialisté měli být vysídleni až v poslední fázi odsunových prací. Pouze malou část

tohoto obyvatelstva přitom tvořila skupina lidí, kteří, jak požadoval dekret prezidenta

republiky, prokázali v dobách okupace svou loajálnost československému státu, či své

antifašistické smýšlení a jednání.

6. První odsuny ze Sokolovska

Byť byl průběh sokolovského odsunu dáván jako příklad sousedním pohraničním

okresům díky jeho relativně hladkému průběhu, zdánlivě převažující korektnost nemohla

zabránit jednotlivým excesům chamtivosti a hrubosti ze strany českého obyvatelstva vůči

Němcům. Zpráva OSK ve Falknově n. Ohří z 18. prosince 1945 udává, že 3 081 občanů

německé národnosti již bylo odsunuto z okresu Falknov nad Ohří. Počet Němců, kteří mají

být v budoucnu odsunuti, byl stanoven na 54 848 osob.48 Původně se mělo s odsunem

německého obyvatelstva začít již v srpnu 1945, avšak pro celkový malý počet pracovních sil

a nedostatek prostředků, nikdo nedokázal odhadnout, kdy odsun započne.

Akt odsunu německého obyvatelstva měla na starost okresní správní komise.

Odsunem Němců a okolností s tím spojených se týkala každá měsíční situační zpráva.

Odchod prvních německých obyvatel probíhal zpočátku živelně a neorganizovaně.

Motivace k prvním dobrovolným odchodům byla různá. Bývalí předáci nacistického či

henleinovského hnutí nečekali na rozhodnutí Postupimské konference a vědomi si svých

zločinů a provinění hledali už v prvních květnových dnech asyl na území obsazeném

americkou armádou. Později za nimi odcházely i jejich manželky a děti.

K dobrovolným odsunům se hlásili také i Němci, kteří se rozhodli nečekat na to, až budou

v Německu obsazena všechna výhodná pracovní místa.49

Koncem srpna 1945 obdržela OSK ve Falknově n. Ohří zprávu od XXII. sboru US

Army týkající se odsunu německého obyvatelstva. Zpráva s datem 23. srpna byla adresována

velícím generálům 94. pěší divize, 84. obrněné divize, 16. obrněné divize a 1. tankové divize.

Ve zprávě bylo uvedeno, že:

47 KUČERA, Jaroslav: "Žralok nebude nikdy tak silný": československá zahraniční politika vůči Německu 1945-1948. 2. přeprac. a rozš. vyd., české 1. Praha: Argo, 2005, s. 6748 SOkA Sokolov, Fond ONV Sokolov, karton č. 1, prezidiální spisy 194549 NĚMEC, Václav: Odsun? A proč?, 1. vyd. Sokolov: Okresní Výbor ČSPB, 1986, s. 34

23

1) Odsun německého obyvatelstva byl schválen na základě Postupimské konference

a československá vláda vydala rozkaz zastavit odsuny Němců z Československa, dokud

nebude zařízeno náhradní umístění sudetských Němců.

2) Aby bylo umožněno v budoucnosti provésti odsun Němců tak řádně a lidským

způsobem jak je to jen možno, navrhován jest níže uvedený postup, při čemž českým úřadům

bude poskytnuta všemožná pomoc pro provedení tohoto programu.

3) Provedeno má býti úplné sčítání lidu za účelem zjištění toho, komu bude dovoleno

zůstat a kdo bude odsunut. Předpokládá se, že 60 % Němců bude vystěhováno. Ti, kteří

zůstanou, budou zařazeni do těchto skupin:

a) Němci, jichž práce nebo schopnosti jsou pro stát nezbytné.

b) Němci, kteří spolupracovali s českým podzemním hnutím nebo byli pronásledováni

nacisty nebo se mohou prokázati antifašistickou aktivitou.

4) Týž postup bude zachován v sovětském pásmu a v době řízení nemá býti žádný

Němec odsunut, ani mu nemá být zabaven majetek. Jediným cílem jest zjistiti počet oněch

Němců, kteří mají býti odsunuti, jakož i cenu majetku, jenž má být zabaven až při odsunu

německého obyvatelstva.

5) Úředníci, provádějící tato řízení, dostanou příslušná nařízení od Ministerstva

národní obrany a budou spolupracovati s místními národními výbory.50

V situační zprávě za měsíc srpen se uvádí, že počet uprchlíků se blíží k 8 000, přičemž

z toho 6 500 tvoří němečtí utečenci ze Slezska. Ještě v srpnu bylo odsunuto 1 200 těchto

uprchlíků, z velké části příslušníků jiných národů a též Němci z Rumunska, Maďarska

a Jugoslávie. Dalších 420 uprchlíků ze Slezska mělo být transportováno zvláštním vlakem

na Slovensko, ti byli však odvezeni jen do Chebu, kde péči o ně převzali Američané.51

Vzhledem k velkému počtu uprchlíků v okrese zůstával jejich odsun stále nejožehavějším

problémem.

Situační zpráva za měsíc říjen uvádí, že v okrese se stále nachází 6 500 uprchlíků

ze Slezska a OSK vyjednává s americkou armádou o jejich odsunu do britského pásma. Také

je zmíněno, že v dobrovolném odsunu odešlo v říjnu 457 Němců.52 50 SOkA Sokolov, Fond ONV Sokolov, karton č. 1, prezidiální spisy 1945 51 SOkA Sokolov, ONV Sokolov, spis 361/45 presidiální52 SOkA Sokolov, ONV Sokolov, spis 660/45 presidiální

24

V prosincové situační zprávě je uvedeno, že 30. listopadu bylo odsunuto 800 uprchlíků

do britského pásma řádným vojenským transportem, který byl po všech stránkách řádně

zdravotně a potravinově vybaven. V okrese zůstává nadále 4 982 uprchlíků, z toho 3 702

ze Slezska. Zpráva dále informuje o nárůstu počtu dobrovolných odsunu z řad německého

obyvatelstva a jednotlivých rodin. Denně to činí cca 50 osob.53 Nutno také zmínit, že velká

většina uprchlíků opustila území okresu bez řádné úřední listiny na svou vlastní pěst. Dále se

ve zprávě uvádí, že v zemědělství bylo zajištěno 239 usedlostí, z toho 103 již bylo předáno

novým majitelům. Zbytek usedlostí se prodával. Němci v tomto měsíci podali 1 289 žádostí

o antifašistickou legitimaci, o vydání osvědčení o státním občanství 559 žádostí, 213 žádostí

vydání o osvědčení o národní spolehlivosti a 3 169 žádostí se týkalo navrácení státního

občanství. Tyto žádosti se však zatím zásadně nevyřizovaly.

Je zřejmé, že bez německých pracovních sil by průmysl ve zdejším okrese zkolaboval.

Dokladem toho je 190 registrovaných českých horníků z celkového počtu 5 329 osob

pracujících v těžebním průmyslu a 510 registrovaných Čechů, jakožto dělníků z celkového

počtu 6 800 takto evidovaných pracovníků.54

Hlavní fáze odsunů měla dle plánů začít koncem ledna 1946. Osídlovací referent Ing.

Volráb podává dne 21. ledna zprávu o odsunu přibližně tisícovky Němců z Falknova n. Ohří,

Dolního Rychnova, Kynšperku a Svatavy.55 Žádný transport však vyslán nebyl a přechod

jednotlivců přes hranice byl zastaven. Byl dokončen sběrný tábor pro odsun německého

obyvatelstva s kapacitou 1 200 lidí. Vzhledem ke stále se zdržujícím odsunům značně vázl

i proces osídlování. Celkově osídlování probíhalo velmi pomalu. V lednu 1946 bylo zabráno

34 usedlostí, z toho 26 usedlostí bylo obsazeno. Celkem bylo do konce ledna osídleno 275

usedlostí z celkového počtu 1 763 usedlostí.56

7. Období hlavních odsunů na Sokolovsku

Hlavní odsunová fáze započala až v únoru 1946. Ve všech okresech byla již od konce

podzimu odsunová střediska a odsunům samotným byla věnována všestranná péče. První

velký transport německého obyvatelstva z falknovského regionu vyrazil z okresu Loket dne

23. února z Nového Sedla. V transportu, který byl vybaven plně vybaven a zařízen se

53 SOkA Sokolov, ONV Sokolov, spis 788/45 presidiální54 Tamtéž55 NĚMEC, Václav: Odsun? A proč?, 1. vyd. Sokolov: Okresní Výbor ČSPB, 1986, s. 5356 SOkA Sokolov, ONV Sokolov, spis 146/46 presidiální

25

nacházelo 756 žen, 376 dětí a 40 mužů. Celou soupravu tvořilo 85 vagónů a byl řízen

do stanice Cheb, kde jej převzaly americké úřady.57

Z Falknovska započal odsun německého obyvatelstva 26. února 1946. Odsunovaní si

s sebou mohli vzít zavazadla do 50 kg plus příruční zavazadlo do 5 kg. Většinou byl ale

váhový limit ponechán do 70 kg, kvůli tomu, že většina odsunovaných si vezla pomůcky

potřebné k provádění své řemeslné profese. Spolu s prvními transporty byla jednotlivým

osobám vyplácena částka 1 000 RM, od sedmého transportu to byla částka 500 RM.

Při celních prohlídkách v centrální škole, kde bylo zřízeno odsunové středisko, bylo

nalezeno velké množství cenných předmětů. Odsunoví referenti byli svědky i takových

rafinovaností, jako zapékání zlatých předmětů s drahokamy do perníčků, schovávání

stříbrných peněz do sklenic se sádlem nebo ukrývání vzácného porcelánu do starých oděvů.

Rovněž pečlivě byla ukrývána i marková platidla.

Celní agendu této povahy řídilo dohromady šest úředníků a jejich vedoucím byl Ing.

Miroslav Volráb. Dále s nimi spolupracovali např. Václav Hejlek z důchodkové kontroly58

nebo člen místní správní komise Václav Hofrichter.

Dne 16. února vydalo velitelství 16. pěší divize v Karlových Varech pokyny

pro stravování odsunovaných Němců. Podle rozkazu měl každý Němec při odsunu obdržet

třídenní dávku potravin v podobě 1 000 g brambor, 45 g umělých jedlých tuků, 120 g cukru

a 1 500 g žitného chleba, který mohl být nahrazen bílým pečivem o stejné gramáži.59

Podle slov očitého svědka transportů německého obyvatelstva strážmistra SNB

Skutila, nedošlo během odsunu k žádným násilnostem. Sice se někteří Němci chovali drze

a provokativně, ale dohled Američanů na hladký průběh transportů byl přísný a důkladný.

Možná i proto během odsunů zemřel jen jediný Němec, a to na srdeční mrtvici. Podle

svědectví strážmistra Skutila, se jeden Němec loučil s odsunovanými slovy: „Heil Hitler.“ 60

Ze strany německého obyvatelstva docházelo i k případům záměrného ničení

zanechávaného majetku. Kontroly byly svědky vytopených bytů, nebo poškozování vzácného

nábytku elektrickými přístroji, např. elektrickou žehličkou, kterou odsunovaní zanechali

zapnutou na dřevěném nábytku, a v důsledku toho vzplanul požár.57 NĚMEC, Václav: Odsun? A proč?, 1. vyd. Sokolov: Okresní Výbor ČSPB, 1986, s. 5458 Obdoba daňové kontroly v dnešní době.59 Velitelství pěší divize 16 Karlovy Vary, č. j. 779/1, odd. SPON 1946 ze dne 16. 2. 1946, SOkA Sokolov, karton64 Loket60 NĚMEC, Václav: Odsun? A proč?, 1. vyd. Sokolov: Okresní Výbor ČSPB, 1986, s. 55

26

V únoru bylo do dokončeného sběrného střediska umístěno prvních 1 200 Němců

určených k odsunu. V situační zprávě za měsíc únor je uvedeno, že v okrese se dále nachází

4 000 uprchlíků ze Slezska, kteří měli být odsunuti do vnitrozemí. Ze sběrného střediska

mohli odsunovaní odjet jedině zdraví, lékařem prohlédnutí jedinci. Lékař spolu se svým

lékařským personálem, který byl vytvořen z odsunovaných Němců, doprovázel transport

do předávací stanice a následně se vracel zpět.

První transport z Falknova n. Ohří byl vypraven 2. března 1946 z budovy centrální

školy, kde bylo zřízeno sběrné středisko pro odsun německého obyvatelstva. V tomto

transportu bylo umístěno 1 201 osob. Druhý transport měsíce března, který vyrazil z Falknova

n. Ohří dne 28. března, celkově vezl 1 200 lidí. Kromě těchto transportů byl proveden odsun

říšských uprchlíků do tábora v Prosečnici o celkovém počtu 1 109 osob. S péčí KSČ a

sociální demokracie byly rovněž vypraveny dva transporty antifašistů o celkovém počtu 434

osob přes celní hranici ve Vojtanově. Dále se uvádí, že pokud bude průběh odsunů takto

hladký i nadále, bude moci OSK vypravit šest transportů měsíčně místo původních dvou za

měsíc.61

Osídlovací úřad v Karlových Varech vydal dne 5. dubna příkaz, aby každá

evakuovaná rodina obdržela 1 000 RM.62

V měsíci dubnu byly naplánovány tři termíny transportů. První dubnový transport,

v pořadí třetí z falknovského okresu, byl vypraven dne 5. dubna 1946 s celkovým počtem

1 203 osob. Při předávání transportu v Chebu byl však zjištěn u jednoho dítěte případ

spalniček, tudíž celá rodina byla nucena vystoupit a transport pokračoval dále s 1 195

osobami. Dalším transportem, který byl naplánován na 18. dubna, bylo odsunuto celkem

1 205 osob. I tento přesun probíhal hladce až do záležitosti výplaty RM, při které došlo

k chybnému vyplacení menších částek, než ukládal předpis osídlovacího referátu. Na nádraží

v Chebu bylo proto nutno všem odsunovaným doplatit nejméně do výše 500 RM. Transport

s dalšími 1 200 Němci plánovaný na den 28. dubna byl úředním lékařem zrušen. Důvodem

byla hospitalizace dvou dětí s případem záškrtu a spály. Lékař zakázal odjezd transportu

z důvodu nebezpečí infekce ostatních odsunovaných. Byla nařízena karanténa a desinfekce

všech prostor sběrného střediska. Později bylo zjištěno, že případy obou nemocí byly

negativní. Náhradní termín transportu za 28. duben OSK neobdržela a sudetští Němci

připraveni k odsunu museli zůstat v karanténě ve sběrném středisku až do 8. května.61 SOkA Sokolov, ONV Sokolov, spis 364/46 presidiální62 NĚMEC, Václav: Odsun? A proč?, 1. vyd. Sokolov: Okresní Výbor ČSPB, 1986, s. 57

27

Jako náhradu za nekonaný třetí dubnový transport žádala OSK ve Falknově n. Ohří

čtyři květnové termíny pro odsun německého obyvatelstva.63

Další transporty v měsíci květnu byly osídlovacím referentem Ing. Volrábem

naplánovány na 19. a 28. května. Zároveň byl proveden opožděný odsun z 28. dubna, který

byl zrušen pro podezření z infekce. Tento transport vyrazil z Falknova n. Ohří dne 8. května

a celkem přepravoval 1 201 osob, které byly v náležitém stavu předány 9. května v Chebu

americký jednotkám. Transport ze dne 19. května byl taktéž vypraven bez obtíží, stejně jako

ten z 28. května. Dohromady tedy počet odsunutých Němců v květnu 1946 dosáhl 3 610 osob.

V posledních dvou květnových dnech byl již připravován transport sudetských Němců, který

měl vyrazit 3. června. Zároveň se v situační zprávě za měsíc květen objevuje zmínka o

budování druhého sběrného střediska pro odsun Němců z nařízení ministerstva vnitra. Toto

druhé středisko se nacházelo v bývalé továrně SUM. Bylo vybudováno proto, aby

při případném vypuknutí infekce mohli být sudetští Němci soustřeďováni v novém

středisku.64 Dále se také v nejbližších dnech očekával odsun 4 000 uprchlíků z celého okresu

do sovětského pásma, kteří byli trvalým problémem celého okresu.

V měsíci červnu bylo vypraveno z falknovského okresu šest transportů ve dnech 3.,

11., 16., 20., 21., a 28. června. Rovněž bylo dokončeno druhé sběrné středisko, takže se počet

odsunovaných mohl tomu úměrně zvýšit. Samozřejmě se musel zvýšit počet

administrativního a lékařského personálu pro další hladký průběh odsunu. Podle zápisu

ze schůze OSK z 28. června 1946 sděluje osídlovací referent Ing. Volráb, že již doposud bylo

vypraveno 14 transportů. Oznámil také, že v měsíci červenci budou vyslány čtyři transporty

do ruského pásma a pět transportů bude směřovat do pásma amerického. Dále referent

osídlovacího úřadu upozorňuje na oběžník ministerstva vnitra, kterým byla zvýšena váha

zavazadel odsunovaných osob na 70 kg. Na konci zprávy je jasně uvedeno, že benevolentní

postup vůči Němcům při odsunu je vlasteneckou povinností, tudíž se má celý odsun díti

velkoryse.65 Rovněž na této schůzi vyhověla OSK žádosti poručíka Wehrmachtu Josefa

Lohwasera z Dolního Rychnova o mimořádné zvýšení váhy při odsunu, když mu bylo

prokázáno, že v posledních dnech skutečně zachránil most přes Ohři a průmyslové objekty

před zničením i přes rozkaz nadřízeného o likvidaci těchto objektů.

63 SOkA Sokolov, ONV Sokolov, spis 459/46 presidiální64 SOkA Sokolov, ONV Sokolov, spis 555/46 presidiální65 SOkA Sokolov, Zápis OSK Falknov, zpráva osídlovacího referenta z 28. června 1946

28

V situační zprávě za měsíc červen se udává, že přišlo celkem 4 500 pracovních

legitimací pro pracující horníky, kteří byli vyňati z odsunu, čímž se naráží na čím dál větší

potíže při výběru osob určených k odsunu, neboť osídlování okresu probíhá jen velmi pomalu.

Ke konci června bylo v okrese Falknov n. Ohří pouze 9 700 obyvatel české národnosti, oproti

cca 17 000 pracujícím osobám německé národnosti, které byly prozatím vyňaty z odsunu.

Nejvíce Čechů se nacházelo ve Falknově n. Ohří, a sice 3 042, dále ve Svatavě jich bylo 942,

v Kynšperku 714 Čechů, v Dolním Rychnově 638 osob české národnosti, v Citicích 473

a v Haberspirku 346 Čechů.66 Jen pro srovnání, v roce 1938 v celém okrese žilo 3 690 Čechů

a 40 704 sudetských Němců.

Celkem bylo z Falknova n. Ohří během června 1946 v poklidu odsunuto 8 441 osob,

většinou do amerického pásma. Oproti tomu kolem odsunů do sovětského pásma panoval

panický strach. Téměř každý transport do sovětského pásma se děl téměř násilím a OSK

musela přijmout důrazná opatření pro hladký průběh i těchto transportů. Z ostatních okresů

bylo rovněž vypraveno několik transportů. Z kraslického okresu tři transporty s celkovým

počtem 3 610 osob a z loketského okresu rovněž tři transporty s celkovým počtem 3 617

osob.67

Červencová situační zpráva sděluje, že ke dni 22. 7. 1946 je evidováno 11 854 Čechů

a 29 925 Němců. Situace začínala být čím dál více svízelnější, protože úbytek německého

obyvatelstva způsobil značný pokles pracovních sil. Největší měrou byly zasaženy podniky

s národní správou, které zaměstnávaly většinou pouze německé obyvatelstvo. Se stejnou

situací se potýkalo také zemědělství. Průmysl byl prozatím zajištěn, protože odsun z tohoto

odvětví neprobíhal v takové míře. Z průmyslu byly odsunovány pouze osoby, jež byly

označeny za postradatelné. Pracovní síly, které zde působily jako náhrada za odsunované

Němce, nedosahovaly takové kvality. Jednalo se o osoby národnosti maďarské, rumunské

a Slováky z Rumunska. Situační zpráva udává, že tyto osoby nejsou vždy národnostně

spolehlivé. V některých obcích docházelo k rušení veřejného klidu a pořádku, neboť se

u Maďarů a Slováků z Rumunska jevily sklony k opíjení se kořalkou. Z důvodu umírnění

těchto osob byly orgány SNB instruovány, aby proti těmto „živlům“ postupovaly přísněji.

Dále bylo nutností, aby nadřízené úřady postupovaly při výběru reemigrantů do pohraničí

důkladněji a vybíraly pouze osoby státně i národnostně naprosto spolehlivé.68

66 SOkA Sokolov, ONV Sokolov, spis 624/46 presidiální67 NĚMEC, Václav: Odsun? A proč?, 1. vyd. Sokolov: Okresní Výbor ČSPB, 1986, s. 6068 SOkA Sokolov, ONV Sokolov, spis 712/46 presidiální

29

Objevovaly se i případy sabotáží. O tom, že v poválečné situaci docházelo na

Falknovsku k diverzní činnosti, hovoří i doložená Zpráva o událostech Ministerstva vnitra

z 18. července a z 29. srpna 1946. Dne 17. července 1946 si posunovač německé národnosti

Rausch všiml přeříznuté brzdové hadice u vagónu s uhlím stojícím na nádraží v Citicích

nedaleko Falknova n. Ohří. Další problémovou situací se stala událost ze dne 28. srpna 1946,

kdy v okolo půl páté odpoledne explodovala nálož neznámého původu pod lokomotivou se

služebním vozem na jedoucí na trati Falknov n. Ohří – Kraslice. Exploze o síle

dělostřeleckého granátu, jak uvádí výpověď vlakvedoucího, nikoho nezranila a rovněž nebyla

poškozena ani trať. Na místě činu se nenašly žádné stopy po náloži, ani pachatelích.69

V červenci 1946 dosáhl transfer německého obyvatelstva z falknovského okresu svého

maxima. Bylo provedeno celkem osm transportů Němců, z nichž čtyři směřovaly

do amerického okupačního pásma a zbylé čtyři do ruského okupačního pásma. Celkem bylo

těmito osmi transporty odsunuto 9 652 osob. V provozu byla obě sběrná střediska po celý

měsíc. Do sovětské okupační zóny byli odsunuti především uprchlíci ze Slezska, kteří

znamenali největší starost okresu. Problémy s odsunem Němců do sovětského okupačního

pásma přetrvávaly, neboť odsunovaní se tomuto aktu bránili, ale zatím nebylo potřeba

zákroku uniformovaných složek SNB. Většinu problémů působil fakt, že mnozí příbuzní

odsunovaných do ruského okupačního pásma, byli odsunuti do amerického okupačního

pásma. Situační zpráva dle předběžných výpočtů předpokládala, že pokud bude transfer

probíhat dosavadním tempem, mohl by celkový odsun z okresu Falknov n. Ohří ukončen

v prvních zářijových dnech roku 1946.70

ONV ve Falknově n. Ohří na svém zasedání poukazoval na příčiny pomalého

osídlování okresu. Zásobování stále nebylo nedostačující, malé mzdy a bytová otázka rovněž

odrazovala „nové osadníky“. Dále zde byla otázka špatné jakosti potravin a fakt, že ne všem

zaměstnancům, nebo uchazečům o zaměstnání z vnitrozemí bylo možno přidělit rodinný

domek, o který prioritně žádali. Pokud neobdrželi rodinný domek ihned, odcházeli po krátké

době ze zaměstnání v pohraničí, nebo se do pohraničí vůbec nedostavili.71

V srpnu transporty neztrácely na tempu a bylo vypraveno šest transportů, kterými bylo

odsunuto 7 301 osob. Z těchto šesti transportů putovalo pět do sovětského okupačního pásma

a pouze jeden do amerického pásma. Stále docházelo k velké nechuti ze strany Němců

69 ABS-Ka, f A17 (Hlavní velitelství SNB 1945 - 1947), k. 5, inv. č. 67, Zpráva o událostech, č. j. 318 a 33470 SOkA Sokolov, ONV Sokolov, spis 712/46 presidiální71 SOkA Sokolov, Fond ONV Sokolov, zápisy ze schůzí OSK

30

k odsunu do sovětského pásma, ovšem všechny transporty byly bez potíží okupačními

důstojníky přijaty. Posledním transportem v měsíci srpnu byly odsunuty i pracovní síly

sběrného střediska I. z budovy centrální školy, z důvodu jeho rušení a obnovení školních

účelů této budovy. Stále ještě v provozu zůstávalo sběrné středisko v prostorách bývalé

přádelny a továrny SUM.72

Celkem bylo do konce srpna 1946 vypraveno 29 transportů s průměrným počtem

1 200 osob na jeden transport. Dohromady to tedy činí 35 000 odsunutých osob, ke kterým je

nutno přičíst odhadem úřadů cca 5 000 Němců, kteří opustili území republiky dobrovolně

nebo ilegálně. Přesto však v okrese zůstalo 15 – 20 000 Němců s pracovními legitimacemi.

Situační zpráva za měsíc srpen uvádí, že v září je odhadován počet transportů na čtyři až pět,

včetně transportu antifašistických jedinců. Fakticky se ve zprávě počítalo s ukončením

odsunových prací na Falknovsku do konce září 1946.

Pracovní situace v okrese byla stále velmi tíživá. Přísun obyvatelstva byl stále velmi

malý, a jak jsem již zmiňoval výše, kvalita těchto pracovních sil byla velmi malá, ne-li,

v ojedinělých případech, nulová. Některým národním správcům se podařilo soukromou cestou

získat příslušné pracovní síly na Slovensku. Tento způsob získávání pracovních sil byl však

úřady zastaven a přísun obyvatelstva se měl konat pouze úřední cestou. 73 Panovala zde však

důvodná obava, že přísun obyvatelstva se bude dít úřední cestou zásadně pomaleji a méně

účinně, než cestou soukromou.

V situační zprávě za měsíc srpen se zároveň dovídáme, že velký počet již odsunutého

německého obyvatelstva se vrací na území okresu ve snaze si obstarat jídlo. Dokonce se

podnikaly loupežné výpravy, které odváděly zvířata z nedostatečně hlídaných stájí. Během

jedné noci byly ze statku v Leopoldových Hamrech odvedeny čtyři krávy a dva koně, přičemž

stopy vedly přímo k hraničnímu pásmu.74

V zářijové situační zprávě se hovoří o faktickém dokončení odsunových prací

na Falknovsku. Celkem bylo do konce září vypraveno 32 transportů s celkovým počtem

37 728 odsunutých osob. Poslední transporty cca 1 500 osob byly naplánovány na druhou

polovinu října. Díky hladkému a prakticky bezkonfliktnímu průběhu odsunových prací byl

okres Falknov n. Ohří vyhlášen za jeden z nejlepších okresů co se odsunu týče a byl ostatním

72 BERANOVÁ VAICOVÁ, Romana; BRUŽEŇÁK, Vladimír; KAVKOVÁ, Helena: 1908 Falknov Sokolov 2008. Vyd. 1. Sokolov: Město Sokolov, 2011. s. 15273 SOkA Sokolov, ONV Sokolov, spis 806/46 presidiální74 SOkA Sokolov, ONV Sokolov, spis 806/46 presidiální

31

okresům dáván jako příklad.75 Otázkou však zůstává, do jaké míry můžeme být na tento

„primát“ jako okres a lidé hrdí.

Z těchto 32 transportů bylo vedeno 22 do amerického okupačního pásma a rovných 10

do sovětského okupačního pásma. Převedeno na přesné počty osob činí počet odsunutých

do amerického pásma 25 591 osob a do sovětského pásma 12 137 osob.

V měsíci říjnu byl ukončen pravidelný odsun německého obyvatelstva z falknovského

okresu. Dle situační zprávy z měsíce října bylo z falknovského okresu odsunuto pravidelnými

transporty 39 219 osob. V říjnu bylo do posledních dvou transportů zařazeno na 1 491 osob.

Poslední transport s německým obyvatelstvem opustil vlakové nádraží ve Falknově n. Ohří

dne 13. října 1946. Tato zpráva rovněž podává zajímavý přehled o počtu potravin, kterými

byly transporty vybaveny. Falknovskými transporty bylo odsunuto na 36 767 dospělých osob

a 5 683 dětí, které celkem spotřebovaly:

Potravina Zkonzumováno Celkem vyhrazeno pro transporty

Káva 999,18 kg 1 285 kgMléko 4 707,95 l 4 866 lLuštěniny 1 739,20 kg 4 233,5 kgKrupice 954,49 kg 60 kgUmělý tuk 718,65 kg 1 873,25 kgPšeničná mouka 182,07 kg 3 254,5 kgBrambory 51 075,20 kg 42 825 kgCukr 5 560,59 kg 5 139,5 kgChléb 23 900,20 kg 64 200 kgMáslo 2 918,61 kg neuvedenoSušená zelenina 624,50 kg 606 kgNudle 360 kg neuvedenoSůl 930,88 kg 606 kgOcet 60 l 30 lTabulka 1: SOkA Sokolov, VIII/8, karton č. 121

Navíc bylo spotřebováno přes 140 kg hořčice, 800 kg zelených okurek, 600 kg čerstvé

zeleniny, 70 kg droždí, 140 kg tvarohu, 500 litrů odstředěného mléka a jeden sud slanečků.

Celkově bylo vydáno na 200 000 denních dávek jídla a vyčísleno v korunách stálo vyživování

Němců 1 237 434,35 Kč.76

75 SOkA Sokolov, ONV Sokolov, spis 861/46 presidiální76 SOkA Sokolov, ONV Sokolov, spis 958/46 presidiální

32

Zajímavé jsou rovněž údaje o peněžních operacích spojených s transporty. Podle

stvrzenek banky z Karlových Varů bylo odebráno 21 000 000 RM pro výplatu Němců

odsunutých v transportech 1 – 32 ze sběrných středisek ve Falknově n. Ohří. Při těchto

transportech bylo zabaveno 654 104 RM a 135 978, 90 Kč v hotovosti. Za výše uvedené

transporty pro odsunuté Němce bylo vyplaceno 21 600 440, 78 RM

Hned po vypravení posledního transportu dne 13. října 1946 se začal provádět soupis

Němců vyňatých z odsunu, kterých zůstalo ve falknovském okrese na 12 000. Později se však

ukázalo, že toto číslo neodpovídalo realitě a počet Němců v okrese byl větší.

8. Poslední transporty

Původní plán počítal s ukončením odsunových prací v říjnu 1946. Transporty však

nadále pokračovaly, ale již pouze do sovětského okupačního pásma, neboť v říjnu americká

správa svoje okupační pásmo uzavřela.

Listopadová situační zpráva uvádí, že v měsíci listopadu nebyl z falknovského okresu

vypraven ani jeden transport Němců. Veškerá činnost se nyní soustřeďovala na přesný soupis

zbývajících Němců a na jednání s mimořádným lidovým soudem v Chebu, kde se jednalo

o propuštění některých zajištěných osob, jejichž rodiny se ve falknovském okrese nadále

zdržovaly. Soud došel k závěru, že v prosinci 1946 bude odsunuto cca 1 000 zajištěných

osob.77

Prosincová situační zpráva hovoří o zastavení odsunových prací a o provádění

přezkoušení o nepostradatelnosti Němců, kteří na okrese zůstali. Patrně nebylo odsunuto ani

oněch avizovaných 1 000 zajištěných osob.78

Dne 6. března 1947 vydalo ministerstvo vnitra pokyny pro vybavení dalších

transportů, které měly odsunout osoby, jež se v době hlavních odsunových prací nacházely

ve vazbě. V tomto prohlášení se klade zejména důraz na to, aby odsunovaní byli řádně

vybaveni oblečením, prádlem a obuví, aby je americké orgány nevylučovaly z transportů

proto, že nejsou náležitě vybaveni podle stanovených dohod.

Pro sjezd I. pololetní sjez ONV byla vypracována zpráva osídlovacího referátu, která

uvádí, že doposud bylo z falknovského okresu vybaveno 32 úplných a 4 částečné transporty,

77 SOkA Sokolov, ONV Sokolov, spis 1024/46 presidiální78 NĚMEC, Václav: Odsun? A proč?, 1. vyd. Sokolov: Okresní Výbor ČSPB, 1986, s. 64

33

jimiž bylo odsunuto přibližně 39 000 Němců, kromě kterých odešlo dalších cca 2 000 osob

dobrovolnými transporty antifašistů a na práci do vnitrozemí cca 1 900 osob.

V tabulce uvádím přesný rozpis transportů z falknovského okresu.

Číslo transportu Datum Dětí Dospělých

1. 2. 3. 1946 300 9002. 28. 3. 1946 184 1 0163. 5. 4. 1946 201 1 0014. 16. 4. 1946 183 1 0525.5.

28. 4. 194679

9. 5. 1946158174

1 0731214

6. 19. 5. 1946 194 1 0887. 28. 5 1946 186 1 1228. 5. 6. 1946 171 1 1189. 7. 6. 1946 179 1 10610. 11. 6. 1946 209 1 09511. 16. 6. 1946 171 1 14312. 20. 6. 1946 180 1 02513. 21. 6. 1946 180 1 10714. 28. 6. 1946 171 1 14015. 3. 7. 1946 188 1 21516. 5. 7. 1946 188 1 02017. 9. 7. 1946 170 1 03818. 10. 7. 1946 150 1 15619. 16. 7. 1946 164 1 04220. 20. 7. 1946 174 1 10821. 29. 7. 1946 145 1 05622. 29. 7. 1946 173 1 17723. 3. 8. 1946 227 1 18724. 8. 8. 1946 143 1 18125. 12. 8. 1946 133 1 12926. 17. 8. 1946 143 1 11927. 26. 8. 1946 133 1 13528. 30. 8. 1946 117 1 08929. 8. 9. 1946 130 1 07630. 11. 9. 1946 116 1 10331. 18. 9. 1946 131 1 07432. 23. 9. 1946 28 277

79 Transport z důvodu karantény vypraven až 9. 5. 1946.

34

Číslo transportu Datum Dětí Dospělých

33. 2. 10. 1946 134 27034. 11. 10. 1946 85 59535. 13. 10. 1946 71 530

Tabulka 2: SOkA Sokolov, VIII/8, karton 122

Na začátku roku 1946 žilo ve falknovském okrese 59 917 Němců a 4 224 Čechů

a Slováků. Na konci roku 1946 zde pak žilo 13 777 Němců a 18 919 Čechů a Slováků.

Falknovský okres se důsledkem nahrazování pracovní síly za odsunované Němce stal velmi

pestrou národnostní směsicí, kde se mluvilo cca 14 různými jazyky. Mezi „novými osadníky

falknovského okresu“ byl značný počet Maďarů a Cikánů, u kterých se objevovali sklony

k opíjení, šarvátkám a kriminální činnosti, čímž trpěla hlavně bezpečnost okresu.80

V lednu 1947 byla provedena přísná a rozsáhlá kontrola z hlediska nepostradatelnosti

Němců a legitimace specialistů byly odebrány asi 15 % kontrolovaným.

Vzhledem k velkému pohybu obyvatel se čísla Němců a Čechů v okresech neustále

měnila. V březnové situační zprávě se uvádí, že na území okresu žije 19 597 Čechů a Slováků

oproti 14 284 Němcům, z nichž 2 360 je určeno odsunu a 869 příslušníků jiných národností.81

Porada oblastních osídlovacích úřadoven, která se konala dne 27. března 1947

v Karlových Varech, jednala o dalších odsunech. Celá oblast byla rozdělena do dvou středisek

pro odsun. První oblast, pod kterou spadala města Cheb, Aš, Falknov n. Ohří, Kraslice

a Mariánské Lázně měla své sídlo v Chebu. Do druhé oblasti, se sídlem ve Dvorech

u Karlových Varů82, patřila města Karlovy Vary, Teplá, Žlutice, Loket, Jáchymov a Nejdek.

Poslední transport do sovětské okupační zóny byl naplánován na 10. dubna 1947. Němci

určení do toho transportu se měli dostavit dne 3. dubna do Habendorfu u Liberce.83

S přílivem českého obyvatelstva rostl i počet rozporů mezi Čechy a Němci. Českému

obyvatelstvu se především nelíbilo, že němečtí specialisté v dolech mají větší příjmy, než

čeští zaměstnanci. V dubnové situační zprávě se přímo udává, že celá česká veřejnost by

uvítala odsun zbylých pracujících Němců a ONV se snaží o realizaci tohoto odsunu.84

80 SOkA Sokolov, ONV Sokolov, spis 1024/46 presidiální81 SOkA Sokolov, ONV Sokolov, spis 239/47 presidiální82 Dnes již součást města Karlovy Vary.83 SOkA Sokolov, ONV Kraslice, Zápis z porady oblastní osídlovací úřadovny v Karlových Varech dne 27. 3. 1947, pres. spisy 194784 SOkA Sokolov, ONV Sokolov, spis 295/47 presidiální

35

Situační správa z měsíce září informuje, že osídlování falknovského okresu českým

obyvatelstvem je možné považovat za hotové. Z celkového počtu 36 187 obyvatel tvořila

německá populace 13 109 osob.85

Od počátku roku 1947 bylo odsunuto 1 007 osob německé národnosti především

do Německa, ale i do vnitrozemí nebo na Mostecko, jak udává výroční zpráva osídlovacího

referátu pro II. pololetní sjezd ONV. Zpráva se dále zabývá srovnáním počtů obyvatel mezi

daty 1. ledna 1947 a 1. října téhož roku. K 1. lednu 1947 žilo ve falknovském okrese 18 516

Čechů a Slováků, 14 785 Němců, 123 osob ostatních slovanských národností a 927 osob

jiných národností. Údaje k 1. říjnu 1947 hovoří o 20 857 osob české a slovenské národnosti,

13 778 Němcích, 251 osobách ostatních slovanských národností a o 992 osobách jiných

národností.86

Definitivní ukončení odsunů nepřišlo ani v roce 1947. Do skupiny Němců

podléhajících odsunu stále spadalo několik osob. Ti obyvatelé německé národnosti, kteří ve

falknovském okrese zůstali, byli rozřazeni do šesti skupin. První dvě tvořily osoby německé

národnosti, které měly definitivní, nebo prozatímní státní občanství. Další skupinu tvořilo

německé obyvatelstvo, které mělo prozatímní nebo definitivní státní občanství ze smíšeného

manželství, dále pak Němci, kteří měli v držení legitimaci specialisty (těch byl největší počet)

a také Němci, kteří měli povolení k dobrovolnému vystěhování. Poslední skupinu tvořilo

německé obyvatelstvo, jež mělo potvrzení o vynětí z odsunu (rodiče osob ze smíšených

manželství nebo ženy, které měly dítě s Čechem).

Dne 4. března 1949 zaslal ONV v Sokolově87 hlášení o počtu osob německé

národnosti ke dni 15. 2. 1949 adresované ministerstvu vnitra. Celkem se v sokolovském

okrese nadále zdržovalo 13 964 osob německé národnosti. Z tohoto počtu stále podléhalo

odsunu 942 osob. Počet osob, který odsunu nepodléhal, byl stanoven na 13 022 osob.

Specialistů v průmyslu a hornictví žilo na Sokolovsku 11 983. Počet Němců, kteří žili ve

smíšeném manželství s osobami české, nebo slovenské národnosti se rovnal počtu 407 osob.

Němců vyňatých z odsunu cestou milosti zde tehdy žilo 157 a počet prověřených německých

antifašistů byl 433.88 Celkový počet vysídlených Němců pouze z města Sokolova činil podle

odhadů 9 800 osob, v nichž je započítáno rovněž 1 800 antifašistů.89

85 SOkA Sokolov, ONV Sokolov, spis 565/47 presidiální86 SOkA Sokolov, ONV Sokolov, spis 611/47 presidiální87 Falknov byl dne 31. 3. 1948 přejmenován na Sokolov88 NĚMEC, Václav: Odsun? A proč?, 1. vyd. Sokolov: Okresní Výbor ČSPB, 1986, s. 69

36

89 BERANOVÁ VAICOVÁ, Romana; BRUŽEŇÁK, Vladimír; KAVKOVÁ, Helena: 1908 Falknov Sokolov 2008. Vyd. 1. Sokolov: Město Sokolov, 2011. s. 152

37

Závěr

Odsun, vysídlení, transfer, vyhnání. To jsou jen některé z mnoha výrazů používaných

pro problematiku poválečného „vystěhování“ německého obyvatelstva. Podle některých

představitelů sudetských Němců má toto pohnuté období našich dějin na svědomí 250 000

obětí na životech odsunovaných Němců.90 Počet mrtvých, které má na svědomí hněv

a rozhořčení československého obyvatelstva však bude ve skutečnosti mnohem nižší než toto

číslo, zvláště pak když uvážíme procento sebevražd a úmrtí na základě neutěšené sociální

situace, které je v tomto případě připisováno na vrub Čechům. Jako nejvěrohodnější informací

se jeví počet 19 000 mrtvých sudetských Němců, se kterým přišla německá strana.91 Tento

počet je odborníky na danou problematiku považován za spodní hranici sudetoněmeckých

obětí na životech. Jeho upřesnění však bude vyžadovat další zkoumání.

Samotná problematika odsunu německého obyvatelstva vždy rozdělovala a vždy

rozdělovat bude občany České republiky na dva tábory. Hovořit o problémech kolektivní viny

je také do jisté míry již přežitkem, protože je jasně patrné, že obyčejní lidé, ženy, děti a starci,

kteří byli nakonec odsunem postiženi nejvíce, absolutně nemohli ovlivnit, kam se kormidlo

politických a národnostních dějin bude ubírat. Zkrátka nebyl čas ani prostředky pro určení

viníků a nevinných, tudíž se sáhlo k tomuto zavádějícímu principu. Oba dva postižené národy

prošly podobnou situací. Byly vykázány ze svého domova. Roku 1938 byli z pohraničí

vyhnáni Češi, po válce ze stejného území byli odsunuti Němci. Podoba těchto dvou událostí je

více než patrná.

Jak již však bylo naznačeno, ne ve všech místech, kde odsun probíhal, docházelo také

k aktům hrubého násilí. V archivních materiálech jsem nenašel zmínku o tom, že by

na Sokolovsku docházelo k podobným excesům vůči německému obyvatelstvu, jako třeba

v Žatci, Ústí n. Labem a podobně. Archivní prameny hovoří pouze o jednom mrtvém Němci

z období odsunu a nutno podotknout, že úmrtí této osoby v pokročilém věku zavinila srdeční

zástava. Sokolovský okres byl dáván nejen sousedním, ale i ostatním okresům po celém

území republiky, jako příklad hladkého průběhu odsunových prací. Tento „primát“ je však

velmi smutným primátem.

Ve své práci jsem se snažil přiblížit Sokolovsko v době odsunu německého

obyvatelstva, což se mi snad podařilo. Věřím však, že spousta dalších zajímavých informací a

90 STANĚK, Tomáš: Odsun Němců z Československa 1945-1947. Praha: Academia, s. 37091 RICHTER, Karel: Češi a Němci v zrcadle dějin. 1. vyd. Třebíč, Akcent, 1999, s. 189

38

faktů ještě na své objevení čeká a tak má smysl na tomto tématu dále pracovat. Aktuální práci,

která by se zabývala čistě odsunem Němců na Sokolovsku, se mi najít nepodařilo. Proto

věřím, že má práce bude přínosná aspoň z tohoto pohledu.

Trvalou výstrahou pro Němce a Čechy by měly být důsledky šovinismu, které vyústily

v tyto nepříjemné záležitosti a vrhají stín na česko-německé vztahy. Obyčejní lidé z řad toho

či onoho národa si k sobě cestu opět našli a rozdmýchávání národnostních vášní je doménou

spíše politickou. Konec konců, to samé dělal přece nacismus.

Máme-li spravedlivě vážit míru viny a neviny, pak musíme na každou misku vah

položit vše, co na ni skutečně patří. A budeme-li vážit poctivě, pak najdeme vinu i nevinu

na obou stranách.92 Odsun německého obyvatelstva ukončil několik staletí trvající soužití

Čechů a Němců v českých zemích a bohužel to byla dosti pochmurná tečka.

92 PROKOP, Vladimír: Kapitoly z dějin Sokolovska. Sokolov. Okresní muzeum, 1994. s. 232

39

Seznam užitých zkratek

ČSR – Československá republika

DNSAP - Deutsche nationalsozialistiche Arbeiterpartei (Německá národně socialistická strana dělnická)

KSČ – Komunistická strana Československa

NSDAP - Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei (Národně socialistická německá dělnická strana)

ONV - Okresní národní výbor

OSK - Okresní správní komise

RM – Reichsmark (Říšská marka)

SdP - Sudetendeutsche Partei (Sudetoněmecká strana)

SNB – Sbor národní bezpečnosti

SOkA – Státní okresní archiv

SSSR - Svaz sovětských socialistických republik

USA – United States of America (Spojené státy americké)

40

Seznam pramenů a literatury

Archivní prameny

Státní okresní archiv Sokolov

fond ONV Kraslice

fond ONV Sokolov

Archiv bezpečnostních složek v Kanicích

fond A17 (Hlavní velitelství SNB Praha)

Literatura

ARBURG, Adrian von; STANĚK, Tomáš: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí

1945–1951. Dokumenty z českých archivů. Díl I., Češi a Němci do roku 1945. Úvod k edici.

Středokluky: Zdeněk Susa, 2010. 373 s. ISBN 978-80-86057-66-8.

ARBURG, Adrian von; STANĚK, Tomáš: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí

1945–1951. Dokumenty z českých archivů. Díl II., svazek 1, Duben – srpen/září 1945:

"Divoký odsun" a počátky osídlování. Středokluky: Zdeněk Susa, 2011. 957 s. ISBN 978-80-

86057-71-2.

ARBURG, Adrian von; STANĚK, Tomáš: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí

1945–1951. Dokumenty z českých archivů. Díl II., svazek 3, Akty hromadného násilí v roce

1945 a jejich vyšetřování. Středokluky: Zdeněk Susa, 2011. 329 s. ISBN 978-80-86057-68-2.

BENEŠ, Edvard: Odsun Němců z Československa: Výbor z Pamětí, projevů a dokumentů

1940-1947. 1. vyd. Praha: Dita, 1996. 235 s. ISBN 80-85926-06-7.

BENEŠ, Jaroslav a kol.: Hraničáři pod Luží 38. Dvůr Králové nad Labem: FORTprint, 2004.

127 stran. ISBN 80-86011-25-9.

41

BERANOVÁ VAICOVÁ, Romana; BRUŽEŇÁK, Vladimír; KAVKOVÁ, Helena: 1908

Falknov Sokolov 2008. 1. vyd. Sokolov: Město Sokolov, 2011. 399 s. ISBN 978-80-254-

9275-8.

Češi, Němci, odsun: Diskuse nezávislých historiků. 1. vyd. Praha: Academia, 1990. 368 s.

ISBN 80-200-0276-6.

GLOTZ, Peter: Vyhnání: České země jako poučný případ. 1. vyd. Litomyšl: Paseka, 2006,

222 p. ISBN 978-807-1857-051.

CHURAŇ, Milan: Postupim a Československo. Mýtus a skutečnost. Praha: Libri, 2001, 157 s.

ISBN 80-7277-062-4.

KOLEKTIV autorů: Rozumět dějinám. Vývoj česko-německých vztahů na našem území

v letech 1848-1948. Praha: Gallery, 2002, 304 s.

KUČERA, Jaroslav: "Žralok nebude nikdy tak silný": československá zahraniční politika vůči

Německu 1945-1948. 2. přeprac. a rozš. vyd., české 1. Praha: Argo, 2005, 200 s. Historické

myšlení, sv. 24. ISBN 80-720-3648-3

KUČERA, Jaroslav: Odsun nebo vyhnání?: Sudetští Němci v Československu, v letech 1945-

1946. Vyd. 1. Praha: H, 1992, 39 p. Historické myšlení, sv. 24. ISBN 80-854-6732-1.

MAKRLÍK, Václav: Češi a Němci: studie proveditelnosti společných dějin a budoucnosti.

Vyd. 1. Praha: Ideál, 2009. 404 s. ISBN 978-80-86995-07-6.

42

MAREK, Pavel a kol.: Přehled politického stranictví na území českých zemí a

Československa v letech 1861-1998. Olomouc: Katedra politologie a evropských studií FF

UP, 2000. 403 s. ISBN 80-86200-25-6.

NĚMEC, Václav: Glosy k historii dělnického a protifašistického hnutí na Sokolovsku.

Sokolov: OV ČSPB, 1984. 41 s.

NĚMEC, Václav: Pětačtyřicátníci: Historie roku 1945 ve vzpomínkách prvních osídlenců

Sokolova. Sokolov: OV ČSPB, 1987. 64 s.

NĚMEC, Václav: Odsun? A proč?, 1. vyd. Sokolov: Okresní Výbor ČSPB, 1986. 73 s.

NĚMEC, Václav: Sokolovsko 1945. Sokolov: Dům politické výchovy OV KSČ, 1985. 96 s.

OLIVOVÁ, Věra: Dějiny první republiky. Praha: Karolinum, 2000, 355 s. ISBN 80-7184-

791-7.

PEROUTKOVÁ, Michaela: Vyhnání: jeho obraz v české a německé literatuře a ve

vzpomínkách. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 204 s. ISBN 978-80-7277-345-9.

PROKOP, Vladimír: Kapitoly z dějin Sokolovska. Sokolov: Okresní muzeum, 1994. 273 s.

PROKOP, Vladimír: Sokolov: z dějin města a jeho škol. Sokolov: Město Sokolov, 1994, 157

s. ISBN 80-238-4324-9

43

RICHTER, Karel: Češi a Němci v zrcadle dějin. 1. vyd. Třebíč: Akcent, 1999, 274 s. ISBN

8072680544

RICHTER, Karel: Sudety. 1. vyd. Praha: Fajma, 1994, 199 s. ISBN 80-85374-22-6

SCHOLLSCHNEIDER, Sarah; SCHNEIDER, Miroslav; SPURNÝ, Matěj: Sudetské příběhy:

vyhnanci, starousedlíci, osídlenci. Augsburg: Antikomplex, 2010. 382 s. ISBN 978-80-

904421-0-8.

STANĚK, Tomáš: Odsun Němců z Československa 1945-1947. Praha: Academia, 1991. 536

s. ISBN 80-200-0328-2.

STANĚK, Tomáš: Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování.

Sešity Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, 2005, č. 41, 366 s. ISBN 80-7285-062-8.

VONDRÁČEK, David; MLEJNEK, Josef: Zabíjení po česku. 1. vyd. Praha: BVD, 2010. 159

s. ISBN 978-80-87090-39-8.

ZAND, Gertraude; HOLÝ, Jiří: Transfer, vyhnání, odsun: v kontextu české literatury. Vyd. 1.

Brno: Host, 2004. 198 s. ISBN 80-7294-127-5.

Obrazové přílohy

SOkA Sokolov, fond osobní pozůstalost Václava Němce

Kronika města Sokolova, odsun Němců z budovy centrální školy

Falkenauer Heimetbrief, kresby Toniho Schöneckera

44

Seznam použitých tabulek

Tabulka 1: SOkA Sokolov, VIII/8, karton č. 121.....................................................................................33Tabulka 2: SOkA Sokolov, VIII/8, karton 122........................................................................................35

45

Obrazové přílohy

Příloha číslo 1: Odsun Němců z Dolního Rychnova.

46

Příloha číslo 2: Kresby Toniho Schöneckera v časopise Falkenauer Heimetbrief.

47

48

Příloha číslo 3: Odsun Němců z budovy centrální školy v Sokolově.

49