Bluegrassové listy

členský zpravodaj Bluegrassové asociace České republiky

4číslo

Jarda Handlíř » Chris Thile & Brad Mehldau a Krüger Brothers v Curychu » Sakrapes + Sváa Kotas » MALINKEJ slavil 25 let » Zemřel John Dopyera Jr.

ročník XIX, prosinec 2014

Bluegrassová asociace ČR přeje příjemné svátky a hodně dobré muziky v roce 2015

2

Bluegrassová asociace

Bluegrassová asociaceCo je Bluegrasová asociace ČR?BA je občanské sdružení založené v roce 1995, celou organizaci řídí zvolené předsednictvo, sou-častným předsedou je Petr Brandejs.

Co je cílem BA?Cílem BA je, aby se bluegrassu dařilo v ČR co nejlépe; aby se rozvíjel, byl v kontaktu se zahra-ničím a co nejvíce se rozšířil. BA se také snaží zajistit co největší informovanost svých členů.

Jaká je činnost BA?» BA vydává Bluegrassové listy» BA spolupořádá nejstarší evropský bluegras-

sový festival v Evropě, Banjo Jamboree» BA používá databázi členů k zaslání pozvá-

nek na nejrůznější bluegrassové akce» BA pořádá výběrová kola na festival Banjo

Jamboree» BA vítá další náměty svých členů» Internetové stránky BA jsou na adrese

http://www.bacr.cz.» BA vítá další náměty svých členů.

Členství v BA» Členství v BA je na kalendářní rok s tím, že kdo

se stane členem do 30.6., zaplatí plný roční pří-spěvek 200 Kč, kdo po 30.6., zaplatí 100 Kč.

» Pro kapely je možno využít institut kolek-tivního členství za 500 Kč, každý z kapely obdrží průkazku a bude dostávat vlastní vý-tisk BL (všechny výtisky budou zasílány na adresu kapelníka) a samozřejmě bude mít i všechny další výhody vyplývající z členství.

» Dalším typem členství je pořadatelské člen-ství za 500 Kč, pořadatel dává členům BA slevu na vstupném (min 10%, alespoň 20 Kč) na jím pořádaných akcích a uvede BA na plakátech; sám má zdarma zajištěnu inzerci svých akcí v BL (1 stránka v BL/rok/na

akci), na webu BAČR v dalších tiskovinách vydávaných BAČR.

» Pro sponzory BA je určen institut doživotní-ho členství za 5.000 Kč.

Všechny typy členství vyřizuje sekretář BA, který rovněž dojedná individuálně podrobnosti týkající se kolektivního, pořadatelského a sponzorského členství. Za člena je rovněž možno přihlásit se na některých akcích.

Výhody členství» slevy ve vybraných obchodech s hudebninami» zdarma Bluegrassové listy nejméně 4x ročně» zařazení do databáze členů – v případě zájmu

možno e-mailem zasílat pozvánky na akce» možnost zapůjčení aparatury» sleva na vstupném na Banjo Jamboree a ně-

které další festivaly a akceZájemci o individuální členství mohou zasílat peníze složenkou na adresu BAČR, Hana Hyšplerová, Lipová 336, 50732 Kopidlno nebo převodem na účet: 108596029/0300. Zájemce o ostatní typy členství prosíme o kontaktování Hanky Hyšplerové (kontakt viz níže), která s nimi domluví podrobnosti.Můžete si z internetových stránek BA stáhnout for-mulář přihlášky (individuální nebo kolektivní) pro vy-tištění z Wordu a zaslání poštou. Přihlášku můžete vyplnit také pomocí našeho on-line formuláře.

Případné informace na tel. číslech členů výboru:Hana Hyšplerová (evidence členů)mobil: 739 449 631(pokud možno odpoledne mezi 16–18.00 h),e-mail: hypera.hana@seznam.czPetr Brandejs (předseda)mobil: 777 122 569, e-mail: brandejs@seznam.cz.Petr Gärtner(šéfredaktor BL)mobil: 737 971 477, e-mail: petrgartner@tiscali.cz

3

ObsahSlovo předsedy

ObsahBluegrassová asociace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2Slovo předsedy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3Rozhovor – Jarda Handlíř . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4Chris Thile & Brad Mehldau a Krüger Brothers v Curychu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11Sakrapes + Sváťa Kotas & přátelé na Leitnerce v Brně 14. listopadu 2014 . . . . . . . . . . . . . . . . . 13MALINKEJ slavil 25 let . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17Zemřel John Dopyera Jr. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17Servis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18Kalendář akcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

Milí přátelé,

máme tady podzim. Většinou se s tímto ročním obdobím připomíná, že nám skončily festivaly a že máme bohužel zase čekat na léto. Kdepak!

My hudebníci se už naopak těšíme, až konečně napadne sníh, nebude se muset sekat zahrada, natírat plot atd. Bude čas pocvičit si na nástroj, zjistit, jestli metronom stále zrychluje, projít si nějakou tu tabulaturu, zajít na jam, poslechnout si v klidu novou i starou muziku, připravit a na-točit nová CD, napsat další tabulatury a školy nacvičit nový materiál a tak podobně. Někteří se možná dostaneme k hraní koled a dalších vá-nočních skladeb (na banjo zní obzvlášť roman-ticky!) ať už s rodinou nebo se sousedy.

V této souvislosti bych se s vámi rád podělil o nový zážitek. Je jím film Přerušený kruh v pů-vodní belgické (!) verzi Broken CirCle Breakdown. Myslím, že postačí, když uvedu první větu z fil-mového serveru www.csfd.cz: Snímek The Bro-ken CirCle Breakdown vypráví milostný příběh Elise a Didiera. Ona vlastní tetovací salon, on hraje v kapele na bendžo. A hraje tam celkem hodně!

Navíc oba výborně zpívají. Pokud byste chtěli ke sledování přizvat i manželku, nebo podobnou křehčí bytost, jistě ji zaujme, že oběma zemře dcera, čímž je dostatek melodramatična zajiš-těn!

Bohužel vám neporadím, kde DVD legálně se-hnat, já jsem ho stáhnul na internetu, poté, co jsem ho celý prohledal s úmyslem podpořit vydavatele. Film hudebně dost připomíná Bra-tříčku, kde jsi a i když muzika není tak strašně dobrá, i tak mi udělala velkou radost. Mračím se jen na místní distributory (v kinech se tento filmu z roku 2012 stále hraje), kteří dali před-nost plakátu s nahými zády hlavní představitel-ky místo pořádného banja! To v italské verzi se film dokonce jmenuje Alabama Monroe – ano, podle Billa Monroea! Film získal řadu cen, herci hrají výborně a muzika je příjemná (a naše!). Tak jen doufám, že třeba jednou bude třeba v seri-álu Ulice hrát někdo v každém díle na banjo...

Přeji vám všem hezký zbytek roku a příjemnou bluegrassovou zimu.

Petr Brandejs

Slovo předsedy

4

Rozhovor – Jarda Handlíř

Jarda Handlíř patří mezi nepřehlédnutelné po-stavy české bluegrassové scény, jako neposedný čertík na nás vykukuje z nejrůznějších muzikant-ských sestav vybaven nejrůznějšími nástroji. Na-víc se léta věnuje moderování i práci pořadatele, takže jsem se ho velmi rád zeptal na pár věcí. |

Určitě Tě zaskočí moje první otázka. Jak jsi se dostal k bluegrassu?

Ó – jsem šokován...no, u mě to bylo jaksi o fous. Střetly se dva vyrovnaný geny. Máma byla trampka s hudebním hluchem, ale milovala trampský písně a zejména Greenhorny. My ješ-tě neměli gramofon, ale měli jsme malou des-ku s Rovnou, jo tady rovnou a chodili jsme si jí jednou za týden poslechnout k sousedům. Už tenkrát (v pěti letech) mě to banjo zcela okouzli-lo. Pro změnu táta byl elitní dixileandový klarine-tista a brával mě od čtyř let na zkoušky – takže zase banjo, ačkoli tam mě dostával i pozoun.

Můžu malou vsuvku? Máš ještě dneska ně-jaký vztah k dixielandu, posloucháš ho? Mi-lan Leppelt (je první učitel na banjo Henry byl také dixielandový trumpetista) vždycky říkal, že dixieland je bluegrass hraný na de-chové nástroje...

Oni se na vrcholu kvality na deset let rozpadli. Klasika – pohádali se kvůli chlastu na jednom koncertu přímo na pódiu a to je na deset let ro-zeštvalo. Jenže pak šel táta do invalidní penze a začaly ho svrbět prsty. První jejich obnovený hraní bylo s BG Bazarem v Liberci, jmenovalo se to Večer na parníku. A tam jsem si teprve uvě-domil, jakej silnej vztah k tomu chovám. Doslova jsem tu sílu jejich projevu oplakal. Později jsem jim dělal i zvukovou režii na první CD – víc ne-stihli.

Jak to pokračovalo v country oblasti?

Pod stromečkem jsem, coby pětiletý, našel man-dolínové osmistrunné banjo. To byla sláva. Jenže to na tu country nějak nepáslo. V páté třídě bylo rozhodnuto. Otík Turek (dnes Modrotisk) a ještě jeden kámoš přinesli do třídy kytary a hráli Pádlo se do vody noří. Tak jsem se přidal do sestavy, zvolil za kapelníka, přinesl greenhornský Dlou-hý čený závoj a foukací harmoniku za dvanáct korun a už byla kapela na světě. Ale taky jsem měl kliku. V hudebce, kde mě chtěli na buben do dechovky, jsem jim řekl: prdlajs, já budu hrát country na banjo. A šmytec. Slyšel to kluk, po-malu maturant a mně ve dvanácti zaťukali na dveře „dospělí“ borci, že se jim do NSR legál-ně vystěhoval banjista a jestli bych to s nimi nezkusil. Já úplně hotovej, Marmu mi teprve předělávali ze čtyřky na pětku, samozřejmě jsem

Rozhovor – Jarda Handlíř

5

Rozhovor – Jarda Handlíř

souhlasil. Ta kapela měla tehdy název 5+1 a byla hotová. Kompletní bluegrassové obsazení, skvě-lé vokály. Oni mě tam rok nechali! Bez učitele, jen B4 Tesly cívkáče jsem schytával tón po tónu. Naštěstí nehráli nějak moc rychlé songy, spíš na pohodu. A zkušenosti jsem hned nosil do své-ho bandu s Otou. Jenže – pořád to bylo spíš do country. Chodili jsme s Otou na salony Fešáků a i ty nás formovaly. Jenže pak jsme postavili opravdickou kapelu Pražec a přihlásili se v pat-nácti poprvé na Portu. Víš, Porta v Jablonci, to bylo něco. Večer narvaný divadlo, velká prestiž, protože tu bylo moře skvělých kapel. Než jsme šli poprvé soutěžit, zašli jsme si do jablonecké-ho divadla na koncert Ozvěny Porty. A tam jsme poprvé slyšeli Katalog, Bluegrass Band (později Modrotisk) či vokální Kynouty a o našem zamě-ření bylo rozhodnuto. Hned na první Portě jsme vyhráli diváckou soutěž, kterou jsme pak vyhrá-vali skoro pravidelně. Jenže – byli jsme totální samouci. Ota z kytary přešel na mandolínu, pak z nouze i na kontrabas, stal se takovým univer-zálem, na průmyslovce jsme objevili klučinu, kterej si koupil dobro (Standa Veverka – bohu-žel ve dvaadvaceti letech odešel do nebe), taky jsem občas využíval kluky z té 5+1. My hráli na „drajv“, techniku jsme moc neřešili. Ani jsme ji neměli jak řešit. Musím říct, že strašně chyběly nahrávky. My si natáčeli na cívkáč třeba koncert Modrotisku, ale úplně nám chyběly originály. A když jsme se k nim konečně dostali, byli to rovnou Seldom Scene, Skyline a Newgrass Re-vival. To je hrozný – Scruggse a Monroea jsme úplně přeskočili. Ale i tak – mělo to šťávu. Proto dodnes mě i Otu stylově odlišíš. Jsme jiní, než ti, co postupovali podle škol. Dva dny před mou maturitou jsme se hráli v Kopidlně na tom pá-tečním soutěžním koncertě nadějí – a vyhráli ho. Ještě musí podotknout, že trochu smůlu jsme měli v tom, že nám nikdy nikdo neřekl, že na jablonecké přehradě se skví klub Tajvan, kde hrávali Farmáři, dokonce i třikrát týdně. A před narvaným lokálem. Bohužel, je mi to dnes líto,

protože tam jsme se mohli hrozně moc naučit. Nechápu, že nám to nikdo nikdy neřekl. Pražec nakonec skončil – jak to bývá odchodem na voj-ny a vejšky.

Na vojně jsi hrál?

Nehrál. Já mám modrou knížku na kyčel. Takže já jediný zůstal v Jablonci. Rozpad Pražce jsem ale nesl těžce, když v tom telefon a Vráťa Lelek. Že Farmáři potřebují banjistu! To se psal rok 1988. A to byla prudká zatáčka. Ona tam byla nová sestava, protože bývalí členové buď emigrovali, nebo z různých důvodů skončili. Zůstal právě jen Vráťa Lelek na basu a samozřejmě – textařská legenda a zpěvák Honza Zeman. Musím říct, že nejprve jsem byl poněkud zklamán. Noví členové skupiny totiž neměli právě ten drive. Uměli dát správné tóny, to ano, ale nemělo to šmrnc. Ale mně hrozně pomohli. Byli důslední na kopírová-ní do tónu. Takže jsem najednou z tý B čtyřky ko-píroval Flecka, Trischku a všechno chtěli přesně. Druhým překvapením pro mne bylo to, že kapela v tu dobu téměř nevystupovala, byly jen zkouš-ky. Jediné dva festy za první sezonu, dva count-ry bály, klub žádnej. Ale utěšovali mne, že to je jen do chvíle, než obnovíme repertoár. Shodou okolností – na podzim 1989 mě opustila první láska a týden po Národní třídě skonal na chro-nickou leukémii můj spoluhráč Standa Veverka, kterého jsem do Farmářů přitáhl s sebou. Tohle pro mne byl dost velkej otřes. Ale bylo to právě cvičení na banjo, které mě udrželo a pomáhalo ode dna nahoru. Ale s hudbou u Farmářů jsem tenkrát měl stále ten feelingovej problém, takže jsem zkoušel stále obnovovat Pražec. Jenže po revoluci to nebylo úplně jednoduché, sestavy vznikaly a rychle zanikaly.

A co znamenal převrat pro bluegrass v Jab-lonci?

Jeden průser vedle druhýho. My to oslavovali,

6

Rozhovor – Jarda Handlíř

že teď to komouši přestanou potírat, protože bejvávaly problémy. Jablonci se sice přezdívalo český Nashville, vždyť tu bylo kapel: Volupsi-je,V Modrém stínu, Toulaví hráči, Farmáři, Na Ranči, Jizerská protěž a další, ale taky to mo-cipáni dost těžce nesli, byla cenzura, nic moc. Mysleli jsme, jakou má bluegrass tady perspek-tivu, ale paradoxně – všechno tu po převratu zhaslo. A já najednou zjistil, že všechno dělali svazáci. Tady byla klika, že Jarda Rydval – velká persóna SSM – byl také banjista. My tu měli Por-tu, tu dělal SSM, Posvícení v modrém taky SSM a Godyho memoriál, ten pořádali Samorosti na prosečské chatě. Jenže ta vyhořela. Gody se pak různě stěhoval, až ho liberecký Country-western Club vzal do Liberce. A teď – převrat, jo? A já najednou zjistil, že Porta nebude, Posvícení ne-bude....no pro to, pro co jsme žili, to je pryč, nemá kdo to dělat. Tak jsem začal obcházet a ťukat na různé dveře. Portu (myslím oblastní samozřejmě) i Posvícení v modrém jsem začal dělat sám s pomocí jabloneckého KASSu. Stal se ze mne organizátor a pořadatel. Portu jsem držel jen asi čtyři ročníky, pak už lidé o tu soutěž začali ztrácet zájem, takže se postupně stěhova-la jinam. Posvícení v modrém ale oslavilo loni tři-cáté narozeniny, z toho dvacet čtyři ročníků jsem spáchal já. Zajímavé je, že poprvé jsem si na Po-svícení zahrál týden po 17. listopadu. Tenkrát to probíhalo ještě v zásadské Sokolovně – vesnická akce, v podstatě. Ale týden po Národní třídě při-jela jen polovina kapel a přišlo asi jen třicet lidí. Já natěšenej a muzikanti, že nemaj chuť hrát, že se to zruší. Ale nakonec jsme nechali hlasovat publikum a hrálo se.

Slavíme 25. výročí listopadu 1989 a kou-kám, že máš bohaté zkušenosti s promě-nami bluegrassové scény, ke kterým po listopadu došlo. Co takhle krátká úvaha na tohle téma?

No – paradoxně, z mého pohledu, základní pro-

měna začala o něco dříve. Byl to nástup Blanke-tu. V té době vedly českou scénu tvůrčí soubory. Hodně se skládalo a taky experimentovalo. Por-ta vždycky preferovala autorství, Kopidlna měla směs všeho dobrého, newgrass a prolínání stylů bylo v tu dobu nejprogresivnější. Blanket byl tak okouzlující, že to celé jakoby pootočil. Navzdo-ry úžasným návštěvám newgrasových Nashville Masters a Skyline ještě za bolševika, po revoluci najednou většina scény má na hlavě klobouky, bílé košile a v ústech Flatta & Scruggse a anglič-tinu. Festům se ale v tu dobu stále daří dobře, ovšem návštěvy začínají klesat. Přišlo mě v té době, že se začínáme až moc folklorizovat.

To jsou zajímavý věci, protože mně naopak připadá, že začátek devadesátých let byl totálně ve znamení moderních odnoží blu-egrassu. Když jsme se poprvé dostali s Cwr-kotem na hlavní scénu Banjo Jamboree, tenkrát ve Strakonicích, tuším v roce 1992 nebo 1993, tak jsme byli snad jediná tradič-ně zaměřená kapela. Zpátky k Tvé hudební kariéře. Z Farmářů byli Noví Farmáři a ty ses najednou objevil s kytarou na krku!?

Ne hned. Je fakt, že převrat znamenal začátek podnikání, přehození některých priorit. Kapelní-ka Vráťu pohltil životní sen stát se ředitelem fir-my, takže hudbu nestíhal. Muselo dojít k výmě-ně. Ale on si trval na změně názvu, proto Noví. A taky se postupně začaly měnit sestavy. K lepší-mu. Z bývalé pražcovské zásobárny jsme přitáhli basistku Jiřku Scholzovou. Taky to neměla lehký, první tři roky se učila, byla dost nesmělá a místní muzikanti ji zahrnovali dost despektem. Ale pak se krásně vyhrála i vyzpívala. A byla ženská. Víš – já, kterej jsem vyrůstal na Skylinech, jsem větši-nou i ve všech Pražcích měl nějakou babu. Když dorazily první nahrávky Alison Krauss, byl jsem úplně hotovej, my milovali Sem-tam, CHBQ – prostě já tam nějaký ty baby v těch vokálech potřebuju. Pak se ale stala věc, že nám odešel

7

Rozhovor – Jarda Handlíř

kytarista a my zjistili, že tady v regionu Jablo-nec – Liberec není ani jeden člověk, kterej by to mohl hrát. Ale bylo dost banjistů. Já na kytaru rekreačně hrával od třinácti, ale taky jsem měl jednu kliku, že jsem od dvanácti let mohl bedlivě pozorovat Otu Buriánka, nejdřív v 5+1, později v Pražci. Strašně moc jsem okoukal. Takže když přišlo tuhý na tuhý, tak jsme si vyhlídli zkušený-ho banjistu a já jsem popadl kytaru. Na banjo hrál Víťa Vintr, hotovej hráč. Musím předeslat, že tehdy byl jeden fenomén – country bál. Jak se po revoluci začaly množit ty taneční soubo-ry, začalo být hodně country bálů. Tady v obou okresech tancovalo závodně country jednu chvíli 400 lidí ve třech souborech. Country bály jsme hrávali my, Volupsie a Modrotisk. Bylo to úžas-ný. V Liberci třeba 600 lidí a náš Honza Zeman, kterej v tu dobu už více tančil, než zpíval, je učil country tance. Ale s Víťou Vintrem do Farmářů přišla ještě změna filosofie. Jednou řekl, jestli chceme víc hrát, musíme dát lidem to, co chtějí. Takže jsme aplikovali do žánru asi dvacet písni-ček našeho českého zlatého fondu – Greenhor-ny, Bobka, Matušku...a začali hrát i hospodské zábavy. Fajn doba. Někdy si nás kupovali i akus-ticky ke stolu. Poměr dvě známé a čtyři grassy v sérii úplně lidi akceptovali. Najednou jsme měli i přes 50 hraní ročně. Jenže pak to začalo drh-nout. Někdo už necvičil, jiný se zamiloval, Honza se staral jen o své tancáky. Vzniklo první album Já se tam vrátím a kapela se po něm komplet přestavěla. Z šesti na pět lidí, Honzu Zemana už jen na bály. Přistěhoval se sem Radim Duda. On je skvělý znalec hmatníku, výborně improvizo-val. Také přišla mladá a krásná kytaristka Lucka Vancová. A ještě jsme měli jedno štěstí. V Polsku si nás objevil manažer, kterej nám tam začal do-mlouvat hraní. Nádherný časy, hrát v polských klubech či na jejich festech je paráda. Vzpomí-nám na Country Biezczady, to je až pomalu na Ukrajině. Motorkářskej fest, šest tisíc lidí, televi-ze, neskutečná atmosféra. My odehráli v pátek finále a v sobotu zahajovali. A oni si stoupli a ve stoje bouřili, už když jsme nesli nástroje na pó-

dium na zvukovku. Ale čas je mrcha a i Novým Farmářům pomalu zvonil umíráček.

Čím to?

Musím se vrátit do roku 1998. Já vždycky tou-žil alespoň částečně po původnosti. Krom textů Honzy, což byl pojem, jeho některé texty, jako V žaláři temným, Jak slepí kráčí, Já se tam vrá-tím, Vodopád, Do rána nech mě v slámě spát a další tady dodnes slyšíš na každém jamu. Byly nadčasové, skvělé. Ale on v devadesátých letech už vyprahnul. Moc nepsal. Tak jsem textoval já, ale stále ve mně byla touha zkusit i kompletní vlastní tvorbu. A Farmáři se na to nějak netváři-li, tak jsem postavil BG Bazar. S Jiřkou Scholzo-vou, ale přidal se třeba i Ondra Ruml na dobro, z Nové Paky přišel multiinstrumentalista Jaromír Janda a jelo se. Jenže noví Farmáři měli v tu dobu mraky hraní. BG Bazar byl novej, hráli jsme třeba čtyřikrát za rok. Jenže jednoho dne nám ve Farmářích oznámil Radim Duda, že odchází do hospodské zábavovky, což jsme vůbec nepocho-pili a byl to takový šok, že skupina se rozpadla. Respektive – řešili jsme nové sestavy, ale ani me-zilidsky to tam nebylo ono. Tak jsem řekl: pokra-čuju jenom s Bazarem. Jiřka Scholzová i Lucka Vancová odešly do profi Country Sisters, basu si vzal letitej farmářskej houslista Zbyšek Sadílek a BG Bazar dostal zelenou. Nejdřív v pěti chla-pech. Ale zase to samý – nikdo po nás v ryze mužským obsazení netoužil. Tak přišel den D.

A to bylo?

Já šel sledovat jedno děvče na předkolo dět-ského Folkového kvítku. A propásl jsem ji. Tak jsem zůstal sedět, a přede mnou se na židli vr-těla dívenka (ač bydlela kilák ode mne, tak jsem ji neznal...kupodivu) a pak se najednou zvedla a šla zpívat. Bylo jí dvanáct. Mě to úplně ohromi-lo – Ála Vítová. V přestávce říkám jejímu tátovi na chodbě: Vašku, právě jsem se zamiloval do tvé dcery. A Venca – ten si s ničím hlavu nelá-

8

Rozhovor – Jarda Handlíř

me, povídá: tak ji vem na hostování, no. Ještě to muselo půlrok počkat. Pak jsem Alence začal nadbíhat a ona kličkovala. Až ji máma popadal za flígr a dovlekla ke mně na zkoušku. Ona měla připravenou jedinou písničku a ještě neuměl skoro text, ale začala zpívat a my poplakávat. A hle, už je u nás čtrnáct let. Má energii, která nás umí strhnout. Má drive a je, což nebývá vždy zvykem, takřka bezkonfliktní. Žel – je také vel-mi vytížená, proto s Bazárkama odehrajeme tak třetinu toho, co by se dalo. No – něco za něco.

No a pak jsem Tě najednou uviděl s dobrem na hrbu u Funnygrassu.

Já si ho kdysi od Romana Zajíčka koupil, pak mi na něj hrál Ondra Ruml v BG Bazaru a já ho jen tak šimral. Jenže jednou pro mě přijeli Bára s Karlosem, že potřebují muzikanta na nějakou svatbu. Tak jsem jel. Karlos s Bárou (Funnygrass) jsou zvláštní druh. Oni jsou ryzí. Jsou tím, čím by měl, jak říkával Pavel Louis Havlík, být blu-egrassový muzikant. Ve dne pást koně a večer hrát bluegrass. A to jsou přesně Faňáci. Bydlej na samotě, v přírodě, hudbu hrajou po svém, jak jim zobák narostl a ta atmoška kolem té je-jich haciendy mě bavila. Mají takovej „irskej“ přístup. Žádná akademie, žádná dřina. Ale na-sazení, to ano. Takže jsem tam dělal přes tři roky dobristu a třetí hlas. Navíc – BG Bazar byl taky tři roky rozpadlej, tam byla ponorka, jak se stává, takže jsem měl čas na dobro. Jenže souběžně také vznikl Handl. Měli to bejt původně obno-vení Noví Farmáři, ale nakonec to dostalo nové jméno. A mě přece jen baví více moderní trendy naší hudby a miluju zkoušku, která je podle mne základem, takže jsem ve Funny skončil. Hraju ještě v country skupině a tam se na dobro vyřá-dím dostatečně.

Ale v Handlu jsi dlouho nebyl, že?

No, ono se to nezdá, ale šest let. Jenže jednak se

dal do kupy BG Bazar a jednak Handl, jako nové jméno na scéně a ještě ze „zapadákova“, kte-rým Jablonec z hlediska republiky je, prostě za šest let zavolal jediný pořadatel. Všechno ostatní hraní jsme museli s někým vyšmelit a já tohle nemám moc rád. Prostě jsme nehráli. Navíc jsme tam byli každej hráč trochu z jiného těsta. Ale já v tu dobu začal mít jeden pocit, totiž že to skomírá i tady v regionu. Potřeboval jsem udě-lat mančaft, kterej půjde za lidma a pokusí se vytvořit nábor nových posluchačů. Nebo-li do hospůdek, podpora zespodu. Tak vznikly, vcelku náhodou Nudličky (The Noodles Band). Máme barvitost, nové a neokoukané talentované mla-dé muzikanty a hrajeme i to, co lidi chtěj. Je to návrat k farmářskému modelu a mě to ohromě naplňuje.

Jak to máš s CD, na kterých Tě můžeme sly-šet? Můžeš připomenout, cos za svou hu-dební kariéru natočil?

Noví Farmáři měli dvě taková demo alba, prv-ní vyšlo jen jako MC kazeta, jmenovaly se Já se tam vrátím a Koukej to dopít. BG Bazar nahrál 3 CD: Rudá zář (1998), to bylo ještě před Alenou, pak Poslední den prázdnin (2002) a pak autor-ské Dech mořských plání (2004), to prodáváme dodnes. Máme roztočené další, ale nějak chy-bí motivace ho dodělat. Asi je to tím, že málo hrajeme. Pak jsme vydali prvotinu Handlu, to je taky k mání. No a CD už mají i Nudličky, s ná-zvem Dokud nepoznáš Nashville. No a country Sešlost vydala CD loni ke svým třicátým pátým narozeninám.

Říkáš Nudličky, legrační název...

No jo, měla to být legrační kapela. Náš kytarista Broněk Oláh vyhrál severočeské Prostřeno, ku-chařskou televizní reality show, a sice hlavním chodem, drůbežíma nudličkama po italsku (vý-borná ňamka). Tak proto...

9

Rozhovor – Jarda Handlíř

Jaké máš plány do budoucna, zejména tedy muzikantské?

Časy se mění, pořád a neustále. Dneska něco plánovat...hochu, málo konstant a moc pro-měnných. Ale jeden plán mám. chci tady v Jab-lonci i s pomocí dalších skvělých lektorů (Alena Vítová, Jarda Žanta) vychovat novou generaci muzikantů, kteří snad přitáhnou nějaké obe-censtvo. To je můj hlavní cíl. V Nudličkách jsme stihli představit dvě skutečně nové a již hotové muzikanty. Banjistu Lukáše Balatku za jediný rok vytesal Jarda Žanta. A mně se zase povedl teprve patnáctiletý multiinstrumentalista Jirka Samek, hlavně na dobro. Je to můj žák. Něco mu ukážu a on to za pět minut zahraje líp. Krásný. A další děcka tady z Aleniny soukromé školy po blue-grassu pokukují, a vůbec. Taky občas prodávám v hudebninách, prodalo se dost pětistrunných banjí, tak uvidíme.

Poměrně často Tě taky můžeme slyšet jako moderátora. Jak ses k moderování dostal? Připravuješ se nějak na uvádění a máš ně-jaké vzory?

Ani už nevím. Tady to výborně dělával Honza Zeman mnoho let. Intelektuál se smyslem pro humor. Pak všechny síly upřel na ten tanec, tak ten mikráček na mě nějak zbyl. Děvečka pro všechno. Já si jako moderátor moc nepřipadám, ale když to po mě někdo chce, tak jdu. Je fakt, že o té hudbě vím, co potřebuju, tak proč ne?

Jakou muziku rád posloucháš dnes a co bys doporučil? A nemusíš se omezovat jen na bluegrass

Tak já jsem gospelového zaměření. Takže všech-na odvětví grassu, kde zní krásné plné trojhlasé i vícehlasé vokály. Stejnou měrou poslouchám i country a gospel. Když měl premiéru film Ses-tra v akci, chodil jsem kvůli těm třem gospelům

na ten film každej den a vybrečel tam pod sebe kýbl. Ale taky se mě líbí třeba new age. Třeba Yanni, to je úžasnej borec.

Sleduješ součastné dění na české, případně zámořské bluegrassové scéně? A něco Tě na ní v poslední době zaujalo?

V zámoří se mi líbí moc ty jejich rodinné kape-ly, kde hrají třeba rodiče s dětmi. Kromě jiných třeba Bankesters, Wilson Familly, Cherryholmes. No a na české scéně mě nejvíce zaujalo to, jak si jí oblíbili Američani a jezdí sem koncertovat. A třeba i třeba i k nám. Když před časem na-stoupil poslední programovej vedoucí Eurocen-tra v Jablonci, Honza Ocilka, ani jsem netušil, jaký má bluegrass kliku. On snad ani není přímo jeho posluchačem, ale asi ho zaujala atmosféra na Posvícení, které s ním připravuju. A on je to hodně přemýšlivý člověk. Postupně ten festival posunul, zlepšil hlavně propagaci, tudíž nám stoupá návštěvnost. A pak jsme pozvali Claire Lynch Band sem k nám. Měla bohužel nic ne-říkající plakáty, takže jsme trochu oplakali jen asi sto osmdesát hlav na sále. Ale on připravil perfektní servis pro kapelu a Claire se líbila vřelá atmosféra a nenechala si to pro sebe. Pak jsme dostali nabídku vzít sem John Lowell Band. Ne-známé jméno, ale skvělá muzika. Vzali jsme to z jiného konce, Nudličky a Flastr s nimi zahráli troják a přitáhly své fanoušky. Byl to skvělej kon-cert, diváci dávali potlesk ve stoje od první pís-ničky předkapel a John z toho byl dost naměkko. Na Posvícko letos dorazil Jannet Williams Nand (sestava americko-slovenská), ale největší úlovek se povedl co se týče Rhondy Vincent. Takže ta se představí v Jablonci na letní scéně Eurocentra 9.června 2015. Lístky jdou do předprodeje v od prosince.

To je super zpráva, Rhonda Vincent patří k úplné špičce, viděl jsem ji několikrát, bylo to super a navíc jsem vždycky trochu na-

10

Rozhovor – Jarda Handlíř

měkko, ona jezdí autobusem pomalovaným reklamami MARTA WHITE, firmy, která léta sponzorovala Flatta & Scruggse. Jak vidíš budoucnost bluegrassu v příštích letech, ať už u nás nebo v Evropě či v USA?

Nedávno jsme si o tom povídali s Láďou Ptáčkem ve Strakonicích, kde na Nashville Bluegrass Band se v ohromném hledišti „tísnili“ sotva tři stovky hlav. Zda bluegrass nezahyne, jelikož nám chybí dvě generace posluchačstva. A to je moc. Mladí hráči jsou, to ano. Ale bude jim mít za deset let ještě kdo zatleskat? Toť otázka. Já si myslím, že musí každej hráč, každá kapela si přestat hrát na velký umělce a jít za lidma. Příkladem je Mladá Boleslav. Tam to Pavel Handlík s Honzíkem Rac-

lavským dokázali. Publikum si doslova ukecali, aby chodilo a ono chodí. I kapely by měly chodit sejšnovat do hospůdek, prostě výchova publika je podle mne hlavním posláním scény. Naší, ale i za oceánem, kde je vývoj kvality toho žánru (ale on je i u nás) velmi dynamický, mají podobné problémy. Je moc kapel, inflace, na scénu se vra-cejí zpět i zaniklé týmy a ve skvělé formě, když třeba slyším Báry, Sem Tam...paráda. Musíme zkrátka pracovat, i když třeba těch hraní není tolik, co dříve. A ono to půjde.

Moc optimistický konec. Díky za rozhovor a ať se Ti daří.

V listopadu 2014 se ptal Pavel Brandejs

11

Chris Thile & Brad M

ehldau a Krüger Brothers v Curychu

Než jsem naposledy odjela do Česka, stihla jsem navštívit ještě dva zajímavé koncerty. První byl na curyšském festivalu JazzNoJazz – mandolini-sta a zpěvák Chris Thile s jazzovým klavírním virtuosem Bradem Mehldau. Nebudu se o tom moc rozepisovat, s bluegrassem to nic moc spo-lečného nemá. A pak, měli jste také možnost je zažít pár dní nato naživo v pražské Lucerně. Koncert byl vynikající, obecenstvo bylo nadše-né a jejich vystoupení je označováno za jeden z vrcholů festivalu. Chrisův hudební vývoj sleduji již skoro dvacet let. Poznala jsem ho jako „zá-zračné dítě“, když mu bylo asi čtrnáct. Zažila ho v mnoha formacích, nejvýznamnější byl Nickel Creek a současní Punch Brothers. Rád expe-rimentuje a spolupracuje s mnoha význačnými muzikanty a virtuózně zahraje co se dá, od blu-egrassu po Bacha… Jedinečné jsou jeho vlastni kompozice. Hraje a zpívá celým tělem a hudbu viditelně prožívá.

Hoši si nepřáli, aby je někdo fotil, ale neodolala jsem. Seděla jsem v poslední řadě, kde to nikdo neviděl, tak jsem neodolala a přece jednu fotku udělala. Měla bych se asi stydět. Obecenstvo je poctilo čtyřikrát za sebou ovacemi ve stoje. Kon-cert přetáhli skoro o půl hodiny. Musím se smát pod fousy, které nemám, když si vzpomenu na to, jak jsem se v roce 1996 snažila dostat Nickel Creek do Evropy a nikdo je nechtěl, že je to dět-ská kapela. Záhy na to už by je chtěli všichni, ale nikdo je nebyl schopný zaplatit.

Pár dní na to (6. listopadu 2014) se, jak se v po-sledních letech stalo tradicí, na své krátké ev-ropské šňůře zastavili v rodném Curychu Krüger Brothers. Představovat Jense, Uweho a jejich třetího „bratra” Joela Landsberga snad ani ne-

musím, jistě už je všichni znáte, v Česku si už několikrát zahráli a psala jsem o nich již moc-krát. Letos oslavují čtyřicet let na hudební scéně. Také jsem je poznala jako teenagery, když ještě hrávali na ulici. Mají za sebou neuvěřitelnou ka-riéru, od pouličních muzikantů k jedněm v sou-časnosti i v oblasti vážné hudby nejuznávanějším hudebním osobnostem Ameriky. Loni Jens ob-držel cenu Steve Martin Prize for Excellence in Banjo and Bluegrass dotovanou 50 000 dolary a letos byl konečně také nominovaný IBMA jako banjista roku.

Ač přistěhovalci, žijící v USA teprve asi dvanáct let, posouvají americkou hudbu o stupínek dál a přinášejí do ní neustále nové elementy. Mnoho lidi je srovnává s naším Antonínem Dvořákem. Po obrovském úspěchu Jensova Appalachian Concerta byli v roce 2011 pozváni do kanad-ské Alberty, aby napsali další hudební dílo pro Banff Center, v jednom z nejkrásnějších národ-ních parků. Jens viděl kanadské Rockies popr-vé a tamní příroda na něj silně zapůsobila. Po prostudování strašidelných pověstí a bájí tam-ních domorodých kmenů zjistili mnoho paralel a duchovních spojitostí s folklorem švýcarských

Chris Thile & Brad Mehldau a Krüger Brothers v Curychu

foto: Lilka Pavlak

12

Chris Thile & Brad M

ehldau a Krüger Brothers v Curychu

Alp a příběhy horalů, které slýchávali jako děti. Byli přímo omráčeni nádherou jezer a hor kolem nich, podívanou která doslova bere dech. Zapra-covala obrazotvornost a v jejich hlavách se za-čala vytvářet budoucí hudba a texty. Tak vzniklo jejich předposlední dílo SPiriT of The roCkieS (Duch Skalistých Hor). Bohužel jsem se na cédéčko, které obsahuje jedenáct písní a deset instru-mentálních skladeb, těšila marně, všechny byly vyprodané. Naštěstí nám několik věcí z něho zahráli. Doufám, že se jednou dočkám, vidět to celé zahrát naživo a cédéčko mi brzo přile-tí z Ameriky. Tento poeticky mystický hudební příběh o lásce, strašidelných, nadpřirozených bytostech a touze po svobodě Jens s Uwem společně připravili pro menší orchestrální těleso, jaké hrávalo v hotelu Banff Springs na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Na textech každé kapitoly oba bratři spolupracovali a Jens to celé zhudebnil. Nádhera!

Jens nezapomněl zdůraznit, že jako děti neměli doma ani televizi, ani rádio ale zato že maminka s nimi každý večer zpívala a vedla je k hudbě. Měla jsem tu čest sedět vedle jejich náhradního tatínka „strýčka Lászlo”, který je pomáhal vy-chovávat od jejich pěti let. Od Uweho jsem často

slyšela, jak rád je jako děti poslouchal a vždy jim slíbil tabulku čokolády, když příště zahrají ještě líp, tudíž má jistě také velkou zásluhu na jejich kariéře.

Sál Alte Kaserne (Ve Starých kasárnách) praskal ve švech, jak tam bylo narváno a hoši přidávali jednu za druhou. Většinu obecenstva tvoří jejich přátele, či dlouholetí fanoušci. Proto curyšské koncerty bývají jejich nejmilejší. Prý se tady dnes cítí víc doma, než když tu ještě bydleli. Letos si k některým písním pozvali zvláštního hosta, jed-noho z nejlepších švýcarských bubeníků, Waltera Keisera. Perfektně k nim zapadl a byla to oprav-du senzace. Jako vždy následovaly nesčetné pří-davky a potlesk ve stoje. Byla jsem ráda, že se mi pak podařilo stihnout úplně poslední vlak. Hoši časně ráno odlétali na koncert do Velké Británie a další týden se chystali na turné do Austrálie. Říkala jsem si, snad se tam po těch blizzardech, co momentálně řádí v Severní Americe, v pořád-ku dostanou. Všechny vás moc zdraví a moc se těší, že se zase někdy příště podívají do Česka. A my se budeme také opravdu mít na co těšit.

Lilka Pavlak, 20. listopadu 2014

foto: Lilka Pavlak

13

Sakrapes + Sváa Kotas & přátelé na Leitnerce v Brně 14. listopadu 2014

Dvojkoncert v brněnském klubu na Leitnerce mi-nulý pátek zahájil náš starý kamarád, kytarový mág Mirek Hulan, bývalý spoluhráč Pavla Petrže-ly i Sváti Kotase ve staré sestavě Poutniků. Zahrál nám dvě nádherné skladby a pak již na pódium nastoupila skupina Sakrapes.

Od dob, kdy jsem je viděla naposled se jejich sestava trochu pozměnila. Kapela je pozbíraná z pamětníků a bývalých členů rúzných brněn-ských bluegrassových a country kapel. To se pochopitelně odráží i v jejich repertoáru. Rádi si sáhnou do své minulosti…

Hned na začátku se omluvili, že momentálně bojují s chorobami, Pedro Surý je ve vážném sta-vu v nemocnici a dobrista Vlastík má po operaci zubu.Také nám vysvětlili, proč už jim nefungují jejich www.stranky... Stránky jsou prý sice mrt-vé, ale Sakrapes stále žije!

Zahájili písní na vlnáCh Se vznáším a pak nám již postupně představovali členy kapely. Jejich vý-borný banjista Milan „Bzuk“ Škaroupka je ze Znojma a hrával či hraje v kapelách Jewelci a Sešup. Zahrál nám instrumentálku oSamělá CeS-Ta – loneSome road. Zazněla i TraPerSká faCka od Roberta Křesťana.

V následující nádherně zahrané a zazpívané písni se slovy jednoho z jejich zakladatelů Jirky Pařeza jsem poznala svou oblíbenou moody wa-TerS od Seldom Scene. Na dobro exeloval ve stylu Mike Auldridge Vlastík Smutný z kapel Smut-ňáci, Uhlák, či Kaktus. Bohužel zazpívat nám ten večer nemohl. Ach ty zuby…

Od bluegrassu trochu ulétli stranou s písní Če-kání na léTo. V ní se předvedl mandolinista Pavel “Páca” Petržela. Můžete ho znát z kapel jako Tra-peři, Poutníci, Vědro, Konečná stanice či Kaktus.

Sakrapes + Sváa Kotas & přátelé na Leitnerce v Brně 14. listopadu 2014

foto: Lilka Pavlak

14

Sakrapes + Sváa Kotas & přátelé na Leitnerce v Brně 14. listopadu 2014

Na kytaru nám hrál a krásně zpival Jirka Skryja, z blanenské country kapely Corral.

Pochopitelně museli přidávat a jako úplně po-slední zazněla zůSTal jSem Sám. K této písni na-psal slova jejich nemocný vynikající basista Petr Surý, hravající v kapelách Trapeři, Druhá Tráva, Javory, Kamelot ci Broln. Důstojně ho zastou-pil Milan „Maxla“ Trnka, kterého znám ještě z dob, když hrával s Fragmentem, Drive, Banjo Gang, KK Bandem atd.

Moc jste se mi líbili, pánové!

Pedrovi přejeme brzké uzdravení…

Druhá část večera patřila Sváťovi Kotasovi a jeho přátelům. Byla jsem na ně moc zvěda-vá. Sváťu jsem naposled viděla s jeho bandem právě tady, před skoro dvěmi lety. Tehdy v sesta-vě Lenka Voríšková, Tomáš Vojtek, Martin Mikl a Jana Zgarbová. Také jsem o tom tenkrát psala. Svátíkovu hudbu miluju, tak jsem byla patřičně natěšená…

Na úvod o něm pro ty, kteří ho náho-dou ještě neznají, napíšu pár slov: S Lu-bošem Malinou patří nejen k české špič-ce, ale i k nejoriginálnějším banjistům na světě. Jeho hru poznám i se zavřenýma očima, je stejně nezaměnitelný jako třeba i Vojta Zícha. V roce 2000 o něm vyšel (můj) článek v americ-kém časopisu Banjo Newsletter, kde byly zve-řejněny i jeho banjové tabulatury. Svaťa, který příležitostně hraje i na kytaru, položil spolu s Ro-bertem Křesťanem základy nejslavnější éře brněn-ských Poutníků. Skupinou prošel celkem třikrát. V roce 1983 založil v Bratislavě kapelu Frag-ment, která se z newgrass music a new acoustic dostala k bluegrassové hudbě. Skupinou prošla řada špičkových českých i slovenských muzikan-tů, natočila řadu CD a posbírala řadu ocenění jak na domácí, tak zahraniční půdě. S Frag-

mentem Svaťa odehrál od roku 1995, kdy se předvedli na IBMA showcase, několik dlouho-dobých turné po USA. Hráli na mnoha význam-ných festivalech včetně vystoupení v prestižní Grand Ole Opry v roce 2000. I v Evropě byli ob-líbenými hosty jak na festivalech, tak v klubech. (Fragment míval a dosud má repertoár hlavně v angličtině, neboť se orientoval převážně na zahraniční publikum. Skupina teď má hlavní sídlo v Nashvillu, kam se zpěvačka provdala). Po svém odchodu z Fragmentu v roce 2002 se Svaťa věnoval zejména natáčení desek ve svém studiu. Jeho služeb využili například brněnská kapela Drive, Mišo Vavro a Acoustic Colours, Jiří Plocek a řada jiných. Souběžně vystupoval se svou kapelou Sváťa Kotas Band.

Poslední projekt byla myslím nahrávka The valley of haPPineSS, skupiny 4 Pete’s Sake, kolem výbor-né zpěvačky a textařky Petry Fabiánové. Cédéč-ko je autorské a celé v agličtině. Dostala jsem ho nedávno a moc se líbí. To jen tak na okraj… Z vlastní Svaťovy tvorby stojí za zmínku zejména jeho sólová deska laTe aT nighT – Pozdě v noCi (1993), spojující prvky bluegrassu, swingu a nové akustic-ké hudby, která byla ve své době první svého druhu u nás a byla velice dobře přijata v celém hudebním světě. Američané tehdy prohlásili, že by to byl jedi-ný banjista, který by od minuty mohl hrát v David Grisman Quintetu – kde nikdy žádný banjista nebyl. Známý americký hudební kritik David Royko z Chicaga tehdy napsal, že David Grisman se svou „Dawgmusic“, ovlivněný východoevrop-skou hudbou, a Svaťa Kotas ovlivněný americ-kým progresivním newgrassem a new acous-tic music tvoří společně jediný uzavřený kruh. V anketě Chicago Tribune se laTe aT nighT – Pozdě v noCi dostala mezi pět nejúspěšnějších nahrávek roku 1994 a album se dokonce dalo koupit i Ame-rice. V roce 2010 převzal Svaťa na festivalu Starý dobrý western z rukou předsedy „Association for main scene of country music“ ocenění za svůj ce-loživotní přínos hudbě…

15

Sakrapes + Sváa Kotas & přátelé na Leitnerce v Brně 14. listopadu 2014

Na scénu nastoupila čtyřclená kapela.

Kromě Sváťi jsem znala jen zpívající kontrabasist-ku Svatku Štěpánkovou, provdanou Hlávko-vou. Ta nás pak provázela mluveným slovem po celý zbytek večera.

Zahájili třemi Sváťovými instrumentálkami, jestli jsem dobře rozuměla s názvy ConfuSion, hamoun a irSko.

Svatka nám prozradila, že jejich sestava se sice jmenuje Sváťa Kotas a přátelé, ale někdy po zkouškách, nebo po vystoupení by se spiš ho-dilo Sváťa Kotas a jeho nepřátelé, neb jim dává pořádně zabrat.

Kapela vznikla na začátku roku 2014 jako ojedi-nělý projekt, v němž se setkávají přední hráči čes-ké bluegrassové scény s muzikanty, jejichž hlavní doménou je irská tradiční hudba. Plodem tohoto spojení je barevně vděčná souhra banja a flétny, podpořená neotřelými harmonickými postupy vycházejícími z možností kytary v irském ladění a podpořené kontrabasem. Naprostou většinu repertoáru tvoří autorské skladby banjisty a za-kladatele kapely Svatoslava Kotase, jenž se pro své dlouholeté působení na české i americké hu-dební scéně stal bezmála legendou. Díky vkladu ostatních muzikantů ze skladeb vzniká působivý celek, který dokáže strhnout publikum pulzují-cím rytmem, nečekanými variacemi a dynamic-kým rozsahem. Kromě rozmanitých instrumen-tálek znějí na koncertech a festivalech také písně v podání vynikající zpěvačky a kontrabasistky Svatky Štěpánkové.

Marně jsem přemýšlela, jak bych mohla jejich hudbu popsat, či pojmenovat. Do žádného šuplíku se to nevejde. Tak raděj použiji jejich vlastní pracovní název – bluegrass/irish music fusion.

Skupině vlastně dominují dva sóloví hráči, ban-jista Sváťa Kotas a fantastický hráč na příčnou flétnu Radvan Markus. Prý pan učitel na filozo-fické fakultě. Krásně zpívá a většina obecenstva z něj byla unesena. Na flétnu nejenom hraje, ale jak tu hudbu prožívá vypadá to, že s ní i tančí…

Flétnista Radvan Markus má za sebou bohaté zkušenosti z oblasti irské hudby a world music. V letech 2000–2006 působil ve skupině Dún an Doras, kde se hráčsky i autorsky podílel mimo jiné na natáčení alba Rua (2005), které získalo ve světové konkurenci cenu Indie Acoustic Project za nejlepší „keltské“ album roku. Hrál také ve skupině Kal y Kanto, zaměřené na sefardskou a balkánskou hudbu, a v dalších projektech. Zá-kladem jeho stylu je nevšední uplatnění tradiční irské ornamentace, používané hráči na „whist-le“ a dřevěné flétny, na klasickou příčnou flétnu. To mu umožňuje jak úspěšně se pohybovat mezi různými žánry, tak i rozvíjet možnosti příčné flétny jakožto nástroje. Irský styl na flétnu také příležitostně učí na Bernards Summer School v Praze.

Sváťovy instrumentálky, jako maTeník, než rozTaje Sníh, kanČí zem?, atd. Svatka sem tam proložila písničkami Tomáše Vojtka. Postěžovala si, že To-máš sice píše nádherné texty, ale tak složité, že si je není schopna zapamatovat. Měla proto před sebou papír se slovy. S tím ale měl pro změnu zase problémy zvukař. My jsme si je ale užívali. Písničky PlaCheTniCe, kraSohled a Povídání o šTěSTí byly jedna hezčí než druhá a hudbu k nim samo-zřejmě napsal Sváťa Kotas.

Svatka Stěpánková je zpívající kontrabasistka, jejíž pěvecký styl bývá přirovnáván k americké zpěvačce Norah Jones. Během své bohaté hu-dební dráhy koncertně i studiově spolupracova-la s mnoha významnými interprety, jako je Věra Martinová, Pavel Bobek, či americký zpěvák Chris Jones. V letech 2004–2010 byla hlavní po-

16

Sakrapes + Sváa Kotas & přátelé na Leitnerce v Brně 14. listopadu 2014

stavou jazzově-akustické formace P.R.S.T. S ka-pelou natočila album for you (2007), na němž se i autorsky podílela. V roce 2013 se Svatka také autorsky podílela dvěma písněmi na albu houslisty Pepy Maliny „ČaSoSBěr“.V současné době hraje také s anglickým písničkářem Ja-miem Marshallem v kapele Amplified Acoustic Band, dále s americkým písničkářem Jimmym Bozemanem v kapele The Lazy Pigs a v bluegras-sovém seskupení Beyond Belief. Ve zpívaných skladbách vynikne Svatčin melodický hlas, její kontrabasová hra se vyznačuje rytmickou přes-ností a nezdolnou energií

Další pro mně neznámý byl kytarista Petr „Pa-ček“ Košumberský. Společně s Radvanem Markusem působil v kapele Dún an Doras, kde byl významným autorem skladeb a klíčovým hráčem vytvářejícím styl celé kapely – celkový zvuk oceněného alba rua (2005) je do značné míry jeho dílem. Od roku 2007 hraje v projektu Garcia se zpěvačkou Káťou Garcia a multiinstru-mentalistou Lubošem Malinou. V rámci skupi-ny se mimo jiné hráčsky i aranžérsky podílel na natáčení desky woven wayS (2007), oceněné serverem Indie Acoustic Project a nominované na cenu Anděl. Je také členem akustické kapely 4 Pete’s Sake, s níž natočil album The valley of haPPineSS (2014). Na kytaru hraje v irském ladění

DADGAD, které umožňuje podbarvit i zdánlivě jednoduché melodie překvapivými akordy. Svou nevyčerpatelnou invencí v oblasti rytmu a har-monie dodává skupině charakteristický zvuk.

Svatka nám prozradila, že tahle formace měla původně ještě pátého člena a byl jím hráč na irský buben Láďa Veselý. Bohužel si zřejmě vy-bubnoval problém s karpalními tunely. Z vlastní zkušenosti vím, jaká je to hrůza a postihlo to nejednoho muzikanta. Takže doufají, že se snad brzo vyléčí a opět se k nim vrátí…

Na závěr nám zahráli bluegrassové medley s ir-skou příchutí. Potlesk nebral konce, tak se po-chopitelně museli vrátit.

Prý ale mají zatím nacvičených jen jedenáct věcí, tak jako přídavek zahráli tu se kterou koncert začal, Sváťovu ConfuSion.

No bylo to super, všichni z nich byli nadšení a doufám, že udělají díru do světa!!!

Na fotky z koncertu se muzete podivat na mem FB profilu.

Ahoj Lilka v Brně 21. listopadu

foto: Lilka Pavlak

17

MALINKEJ slavil 25 let

Letošní půlkulatý ročník festivalu Malinkej se konal ve Vlčkovicích v Podkrkonoší. Už před za-čátkem byl útulný, ikdyž ne malý sál naplněný hudebními fanoušky. Hlavní moderátor večera tedy zahájil 25. ročník a uvítal všechny přítomné.

Jako první vystoupila kapela Album z Chomuto-va – hoši dostali za úkol začít akci pěkně z ostra a svého úkolu se zhostili s nadšením sobě vlastním.

Následovala famózní kapela sestavená okolo Pet-ra Kůse – Fámy. Jejich česky zpívané a originální texty diváci odměnili zaslouženým potleskem. Večer plynul příjemně dál a tak hned na pódium nastoupila vzkříšená kapela Monogram. Nejen diváci ale i členové kapely si své vzkříšení na první pohled užívají a je to na jejich hudbě znát.

Po kapelách více či méně bluegrassu zaslíbených nastoupil dělič večera – uskupení Cimprcampr – sdružení hudebních podivínů. Kapela na festiva-lech působí podle slov Petra Vošty jako odpoči-nutí od banja a tradičního zvuku. Postarší paní sedící přede mnou se celé vystoupení podivně koukala ze strany na stranu, ale i ona nakonec zatleskala.

Na závěr nastoupila kapela sbírající jedno oceně-ní za druhým – výborní G-runs´n´Roses. Kapela už nikoho dalšího na pódium nepustila a dohrá-la večer až do úplného závěru. Autorské věci z poslední desky G runů střídaly staré známé flá-ky známe každému bluegrassovému fanouškovi a všichni – sedící i stojící se znamenitě bavili.

Honza Bouda

MALINKEJ slavil 25 let

Zemřel John Dopyera Jr.Ve středu 12. listopadu zemřel ve věku osm-desáti pěti let John Dopyera mladší, syn vy-nálezce dobra, Johna Dopyery staršího.

Ačkoliv nebyl aktivním muzikantem, věnoval během svého života mnoho času propagaci ná-stroje, který vynalezl jeho otec a několikrát byl hostem slovenského Dobrofestu v dobách, kdy byl festival ještě ve znamení dobra a hudebních žánrů, ve kterých se na dobro hraje.

John Dopyera také se svou ženou Margaret každoročně pořádal v období oslav Svátku ne-závislosti USA (4. červenec) setkání milovníků resofonické kytary ve svém domě, ať už v Pen-sylvánii nebo v Severní Karolíně, kam se v roce 2005 odstěhoval.

V témže roce převzal cenu IBMA (Mezinárodní

bluegrassová asociace) Distinguished Achieve-ment Award věnovanou jeho otci a dvěma jeho bratrům, Rudymu a Emilovi, kteří stáli u zrodu nástroje, který se dodnes v bluegrassu používá a který nese jejich jméno.

Zemřel John Dopyera Jr.

18

Servis

• V srpnu vyšlo debutové autorské album CD THE VALLEY OF HAPPINESS 4 Pete´s Sake

4 Pete‘s Sake hrají autorskou akustickou hudbu, v podstatě vycházejí z anglosaské tradice, avšak nekopírují, ale utvářejí si vlastní výraz, zvuk, čitelný rukopis. Texty jsou o pocitech a náladách, zpěv je silně výrazově emoční a instrumentace postavená na pevném rytmickém základu ban-ja a kytary. Jádro kapely tvoří houslistka Petra Fabianová, banjista Petr Ježek a kytarista Petr Ko-šumberský. 4 Pete‘s Sake jsou schopni obsáhnout jak klubovou scénu, tak open air festivaly. 4 Pete‘s Sake fungují od března 2013 a již od počátku směřovali k natočení desky, kde se výhradně autorsky představuje houslistka kapely Petra Fabianová. CD The Valley of Happiness posluchačům nabízí 8 autorských písní a jednu autorskou instrumentální skladbu. Na desce hostují Petr Surý na kontrabas, perkusista Jakub Severin a ve vokálech Lee Andrew Davison. Natočeno v listopadu 2013 – březnu 2014 ve studiu Svatoslav Kotas‘s Home Studio.

• Křest nového CD (PRAŽCE 2014) spojený s oslavou čtyřiceti let existence kapely PRAŽCE.

Akce proběhne v Lukách nad Jihlavou v Domě Hasičů 27.12.2014 od 19:30 hodin jako host vystoupí swing-jazzoví BEE BAND. Slávek Řehoř za všechny PRAŽCE

• Na legendární Stodolní ulici v Ostravě se hraje bluegrass! Můžou za to nadšenci mj. ze sku-piny Blue Rej, kteří dokázali úspěšně podat grant na živou hudbu na Stodolní. Gratulujeme, není to příklad hodný následování? Města mají peněz fůru... Více na http://sydneyclub.cz/countryvecer/

• V minulém čísle jsme vás mystifkovali ohledně dílen. V Malých Svatoňovicích se konala 17.–19.10. Přes sto žáků vypadalo velmi spokojeně. V Novém Jičíně se 10. bluegrassová dílna koná 17.–19.4.2015. Wernickův JamCamp se koná v Novém Jičíně 16.-18.1.2015. Hlásit se můžete u Petra Brandejse na e-mailu brandejs.banjo@gmail.com, nebo nalistujte Petrovy stránky petrbrandejs.cz.

• Wernickův Jam Camp v Nitře pod vedením Petra Brandejse se konal už podruhé v Nitře v ARS studiu 21.–23.11.. Jako asistent působil Pavel Brandejs a ředitel ARS studia a banjista Martina Laca. 17 spokojených účastníků si chválilo mj. úžasnou kuchyni v penziónu U krba. Kromě řady účastníků z Čech přijeli i manželé Töglyesovi z Maďarska.

Servis

19

Kalendář akcí

ALBUM13.12.2014 Vánoční Country bál,náměstí Chomutov 10.01.2015 Muzikantský kemp, Kosodrevina, Slovensko 17.01.2015 Potlášek skauti,Hřebíkárna,Chomutov23.01.2015 Koncert Album,Chomutov, OC

Chomutovka (Pizza Mafia) 14.02.2015 Valentýnské hraní,Dvorce u Jihlavy21.02.2015 Koncert s BG Cwrkot,Svitavy06.03.2015 Country bál,restaurace U Košků,Liberec20.03.2015 Koncert Album,Chomutov, OC

Chomutovka (Pizza Mafia) 13.06.2015 Country Velichov,Velichov u K.Varů,

Hospoda U Lípy

BG CWRKOT23.01.2015 Hospoda U Splavu, Vsetín24.01.2015 Klub Galerka, Nový Jičín

BLAKJACK14.03.2015 Mnichov, Německo, Munchen Bluegrass

Festival16.04.2015 České Budějovice, U Váňů30.05.2015 Beroun, festival Modrej Beroun

POUTNÍCI15.12.2014 Havířov, nám. Republiky,Vánoční městečko

Country Vánoce16.12.2014 Olomouc,Horní náměstí,Vánoční trhy

Country Vánoce17.12.2014 Nivnice,KD Beseda,Vých. pořad pro děti

Na cestách country17.12.2014 Kladno,Klub Dřevák, Koncert Country

Vánoce18.12.2014 Vysoké Mýto Šemberovo divadlo,Koncert

Country Vánoce

19.12.2014 Brno, Moravské náměstí,Vánoce na Moravském nám. Country Vánoce

20.12.2014 Jesenice u Rakovníka,Hudební klub Truhlárna, Koncert Country Vánoce

21.12.2014 Toužim,Sál sokolovny,Koncert Country Vánoce

21.12.2014 Horšovský Týn,Vánoční trhy , Koncert Country vánoce

27.12.2014 Kamenice u Jihlavy, Kostel Sv. Jakuba, Koncert Country Vánoce

28.12.2014 Velké Poříčí,Obecní dům, Koncert Country Vánoce

23.01.2015 Košice,Café Malbo,Koncert Poutníci slaví 45 let host Druhé tváre

24.01.2015 Poprad ,Slovensko/Slovakia, Dům kultury, Country bál Poutníci slaví 45 let

05.02.2015 Zlín,Zelenáčova šopa,Koncert Poutníci slaví 45 let

26.02.2015 Napajedla,Klub kultury, Koncert Poutníci slaví 45 let

27.02.2015 Horní Jiřetín,Koncert Poutníci slaví 45 let20.03.2015 Vimperk,Městské kulturní

středisko,Country bál Poutníci slaví 45 let21.03.2015 Klatovy ,Kulturní dům,Country bál Poutníci

slaví 45 let26.03.2015 České Budějovice,Kabaret U Váňů,Koncert

Poutníci slaví 45 let27.03.2015 Týn nad Vltavou,KD Sokolovna, Koncert

Na cestách country pro děti27.03.2015 Týn nad Vltavou,KD Sokolovna,Koncert

Poutníci slaví 45 let28.03.2015 Radošice u Strakonic,Obecní sál, Jarní

country bá

Kalendář akcí

Uzávěrka BG listů č. 1/15je 31.01.2015. Informace o svých akcích a články do listů můžete poslat Petru Gärtnerovi na e-mail petrgartner@tiscali.cz. Redakce si vyhrazuje právo vaše příspěvky podle potřeby upravit. stane-li se tak, tento fakt uvedeme. Zároveň počítejte s tím, že není možné vám vaše příspěvky vracet.

Zájemci o členství v BAČRČlenství v BA je na kalendářní rok s tím, že kdo se stane členem do 30.6., zaplatí plný roční příspě-vek 200 Kč, kdo po 30.6., zaplatí 100 Kč.Zájemci o individuální členství mohou zasílat peníze složenkou na adresu BAČR, Hana Hy-šplerová, Lipová 336, 50732 Kopidlno nebo převodem na účet: 108596029/0300. Zájemce o ostatní typy členství prosíme o kontaktování Hanky Hyšplerové (kontakt viz str. 2), která s nimi domluví podrobnosti. Můžete si z internetových stránek BA stáhnout formulář přihlášky (individu-ální nebo kolektivní) pro vytištění z Wordu a za-slání poštou. Přihlášku můžete vyplnit také pomo-cí našeho on-line formuláře.Bližší informace: viz strana 2 v Bluegrassových listech.

© copyright 2014O svolení ke komerčnímu využívání informací z Bluegrassových listů je třeba požádat na naší adrese. V případě převzetí velkých článků musí náš autor dostat řádný honorář a trváme na uvedení Bluegrassoých listů

jako zdroje.

Sponzořibluegrassové asociace poskytují našim členům po předložení průkazky BAČR 5% slevu na nákup zboží ve svých obchodech. Děkujeme jim za podporu! Jsou to:

COUNTRYONU vodárny 4, Praha 3 (st. metro Jiřího z Poděbrad),tel./fax: 222 510 410, otevřeno Po–Pá 10.00–12.30 a 13.00–18.00 h.

MIROSLAV SKOTICAKrátká 3279, 738 01 Frýdek-Místektel. 558623500, fax 558622010

RONDO MUSICJiráskova 712, Dvůr Králové nad Labem

JIŘÍ LEBEDA – LEBEDA INSTRUMENTSSuchá 22, 363 01 Ostrov nad Ohříjiri@lebedainstruments.cz, 10 % sleva

PAVEL MALINA, HUDEBNÍ NáSTROJE MALINAProkopova 22, 397 01 Písek, tel/fax 382 212 544

PETR HAHN – HUDEBNÍ NáSTROJE – COUNTRY WORLDK. H. Borovského 1422, 356 01 Sokolovtel. 777 319 040, 352 623 149, e-mail azbest@mbox.vol.cz5 % sleva na veškeré maloobchodně prodávané zboží

DRECHSLER S.R.O., PRODEJNA HUDEBNIN STRUNKATyršova 91, 276 01 Mělníkpro členy BAČR sleva 5 % na veškeré maloobchodně prodávané zboží v prodejně hudebnin

FIRMA KOBRLE & STEHNOVýroba a opravy akustických, elektroakustických a elektrických kytar a baskytar. Pro členy BAČR 5 % sleva z ceny nového nástroje a 15 % z oprav.

M&M&Music – Centrum hudebních nástrojůRadniční nám. 30, 739 34 Šenovposkytuje členům BA slevu 7 % na zakoupené zboží

Bluegrassové listy, zpravodaj BAČR, ročník XIX, číslo 4, prosinec 2014.Titulní fotografie: Svaa Kotas – křest Kroskántry, Brno (foto: benfoto.rajce.idnes.cz)Uzávěrka: .11.2014.Adresa vydavatele a redakce: BAČR, Bludovice 137, 741 01 Nový Jičín.Vychází nejméně dvakrát ročně.Zodpovědný redaktor: Petr Gärtner, sazba: Miroslav Jiřiště, logo: Vince.