JEŽÍŠ KRISTUS HISTORICKÝ

JEŽÍŠ KRISTUSHISTORICKÝ

Římské impérium

V r. 63 př.Kr. se Palestina stává součástí Římské říše.

Prvním císařem římské říše byl Octavianus Augustus (vládl 27 př.n.l. – 14 n.l.)

Římané nechávali spravovat svá teritoria prostřednictvím místních vládců. Jedním z nich byl Herodes Veliký (37 – 4 př. Kr.):

• nesmírně krutý (7 př.Kr.) nechává zabít své 2 syny i s jejich matkou

„Je lépe být Herodovým vepřem [hýs], než jeho synem [hýos].“

Císař Augustus

•V tomtéž roce dává zatknout šest tisíc farizeů, protože odmítli přísahat císařovi věrnost a někteří předpovídali příchod Mesiáše

Josef Flavius, Židovské starožitnosti (93/4 po Kr.)

Narození Ježíše Krista

„Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města.

Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě.“

(Lk 2,1-5)

„Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále

Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v

Jeruzalémě a ptali se: ,kde je ten právě narozený král Židů,

viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu

poklonit.“(Mt 2,1-2)


Zajímavost: hvězda mudrců

• Johannes Kepler (1571-1630):V roce 7. př. Kr. bylo možno pozorovat na obloze trojí konjunkci planet Jupiter a Saturn, jedna z nich – kolem 22. června v souhvězdí Ryb.

• rok 1925 orientalista Paul Schnabel rozluštil dva tisíce let starý babylonský klínopis z hvězdárny Sippar na Eufratu. Jde o záznam všech důležitých astron. událostí z roku 7 př.Kr. Hlavním tématem je vědecká senzace roku: velká konjunkce planet Jupitera a Saturna v souhvězdí Ryb.


O Ježíšově dětství a mládí máme jen velmi málo informací. Zřejmě se od svého pěstouna – sv. Josefa vyučil tesařem (viz Mk 6,3). Josef zemřel poměrně mladý → Ježíš asi proto zůstal doma s matkou Marií jako hlavní živitel rodiny.

Nazaret v době Ježíšově

V 30-ti letech začal přijetím křtu od sv. Jana Křtitele v řece Jordánu své veřejné (3-leté) působení. V této době chodil Ježíš po Palestině, učil a začal kolem sebe shromažďovat učedníky. Mezi nimi si vybral 12 nejbližších, jimž dal titul apoštolové .

POČÁTEK JEŽÍŠOVA PŮSOBENÍ

Kristův křest, Ottavio Vannini, r. 1640

V 30-ti letech začal přijetím křtu od sv. Jana Křtitele v řece Jordánu své veřejné (3-leté) působení. V této době chodil Ježíš po Palestině, učil a začal kolem sebe shromažďovat učedníky. Mezi nimi si vybral 12 nejbližších, jimž dal titul apoštolové .

POČÁTEK JEŽÍŠOVA PŮSOBENÍ

Ježíš s Petrem a Janem, detail mozaiky, Jeruzalém

Ježíš hlásá radostnou zvěst (evangelium):

o brzkém příchodu Božího království„Také ostatním městům musím zvěstovat Boží království,

vždyť k tomu jsem byl poslán.“ (Lk 4,43)

o odpuštění hříchů vyzývá k pokání, obrácení a změně

smýšlení

„Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky.“(Lk 5,32)

prvním a největším přikázáním je láska.„Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí a

miluj svého bližního jako sám sebe.“(Lk 10,27)

Obsah Ježíšova učení


Celé své poslání shrnuje ve svém prvním kázání v Nazaretě:

„Duch Hospodinův je nade mnou;proto mne pomazal,abych přinesl chudým radostnou zvěst;poslal mne, abych vyhlásil zajatcům

propuštěnía slepým navrácení zraku,abych propustil zdeptané na svobodu,abych vyhlásil léto milosti

Hospodinovy.“(Lk 4,18-19)



Největší požadavek, který Ježíš na člověka klade, je víra v něho:

„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří,

nezahynul, ale měl život věčný.“(Jn 3,16)

„Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých,

budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení,…“

(Řím 10,9-10)


MESIÁNSKÉ OČEKÁVÁNÍV 1. stol. n. l. očekávali

Židé Mesiáše jako politického osvoboditele, který by porazil Římany

ustanovil spravedlivý společenský pořádek v souladu s Tórou

vrátil židovskému státu ztracenou slávu.

Ježíš hlásá odpuštění a dokonce lásku k nepřátelům

nikoli Tóra, nýbrž přijetí Krista

„Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“(Mt 11,28)

nikoli sláva státu, ale sláva Boží přede všemi národy

„Otče, oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe, stejně jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný.“ (Jn 17,1-2)

Ježíš nenaplňuje mesiánská očekávání představitelů náboženského života.

Farizeové -židovská skupina vyznačující se přísným lpěním na Mojžíšově zákoně. Kromě něho dodržovali další ustanovení předávaná ústně (365 zákazů a 248 příkazů).

Velerada (sanhedrin) – shromáždění několika soudců starověkého Izraele, kteří vydávali zákony, dohlíželi a potvrzovali krále, rozhodovali spory mezi židovskými kmeny, soudili falešné proroky a rozhodovali o veleknězi.

„Jakmile nastal den, shromáždili se starší lidu, velekněží a zákoníci, odvedli ho před svou radu a řekli mu: „Jsi-li Mesiáš, pověz nám to.“ Odpověděl jim: „I když vám to řeknu, neuvěříte. Položím-li otázku já vám, neodpovíte. Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha.“ Tu řekli všichni: „Jsi tedy Syn Boží?“ On jim odpověděl: „Vy sami říkáte, že já jsem.“ Oni řekli: „Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to slyšeli z jeho úst.“

(Lk 22,66-71)

Údajné provinění:Tu povstalo celé shromáždění a odvedli ho k Pilátovi. Vznesli proti

němu žalobu: „Podle našeho zjištění rozvrací tento člověk náš národ, brání odvádět císaři daně a prohlašuje se za Mesiáše krále.“

(Lk 23,1-2)

Soudní proces

Ježíš Kristus umírá na kříži za vlády Pontia Piláta mezi léty 30 – 33 n. l.

Relikvie od r. 1578 uchovávána v Turíně

Podle legendy bylo plátno brzy po Ježíšově smrti přemístěno z Jeruzaléma do Edessy, později do Konstantinopole, ve středověku do Francie a nakonec do Itálie.

Podle tvrzení agentury Reuters z roku 2009 katolická církev netvrdí, že je Turínské plátno skutečným plátnem, kterým byl zakryt Ježíš, ale považuje jej za působivou připomínku Kristova utrpení.

Nejstarší doklad o veřejném vystavování plátna se vztahuje k roku 1389. V moderní době bylo poprvé vystavováno roku 2000, 10. dubna 2010 byla zahájena další, šestitýdenní veřejná expozice, během níž jej shlédnou asi 2 miliony lidí.

Turínské plátno

TACITUS : Anály (Letopisy) (z r. 117 po Kr.) podává ve svém díle obšírnou zprávu o požáru Říma, který vypukl za císaře Nerona v r. 64. Zodpovědnými za požár byli učiněni křesťané. Při této příležitosti zmiňuje jejich zakladatele.

„Aby tedy potlačil tu pověst (která obviňovala z požáru Říma v roce 64 císaře), nastrčil Nero jako viníky a potrestal nejvybranějšími tresty ty, jež lid pro neřestný život nenáviděl a nazýval Chrestiani. Původce toho jména Kristus byl za vlády Tiberiovy prokurátorem Pontiem Pilatem popraven. Tato zhoubná pověra byla sice prozatím utlumena, ale znova propukla nejen v Judei, kolébce toho zla, nýbrž i v Římě, kde se všechny ohavnosti nebo hanebnosti soustřeďují a nalézají hojně ctitelů.“

(TACITUS, Letopisy, XV, 44)

Nekřesťanská svědectví

dopis PLINIA ml. císaři Trajánovi (z r. 112 n. l.)V roce 111 přišel Plinius ml. jako císařský legát do provincií Bithýnie a Pontu, nacházejících se podél Černého moře. V průběhu roku 112 poslal císaři Trajánovi podrobný dopis, v němž se ptá, jaký postup má zvolit v procesech s křesťany. V tomto autentickém dokumentu nacházíme zajímavé informace o životě křesťanů, o jejich liturgii, o rychlosti rozšíření jejich víry. Je jim vytýkán ateismus, protože neuznávali božství císaře.„Prozatím jsem se u těch, na něž mi učinili udání, že jsou křesťany, držel následujícího postupu. Ptal jsem se jich, zda křesťany jsou, a když se k tomu přiznali, ptal jsem se podruhé a potřetí, pohroziv jim smrtí. Ty, kteří na své výpovědi trvali, jsem poručil odvést k potrestání... Vlastním vyšetřováním se potom, jak to obvykle bývá, přestupky obžalovaných rozrůstaly, takže se nám vyskytlo více druhů obvinění.Bylo mi předloženo anonymní udání, obsahující jména mnoha lidí. Ty z nich, kteří popřeli, že jsou nebo kdy byli křesťany, jsem uznal za vhodné propustit poté, co vzývali naše bohy podle formule, kterou jsem jim předříkával, pokorně se modlili k tvému obrazu, který jsem nařídil k tomuto účelu přinést zároveň s obrazy bohů, obětovali kadidlo a víno a mimoto proklínali Krista. K ničemu takovému prý není možno opravdové křesťany jakýmkoli způsobem donutit.“


„Další z lidí, jmenovaných v udání, se za křesťany nejdříve prohlásili, ale vzápětí to popřeli. Byli totiž křesťany, ale již nejsou, někteří před třemi, jiní před více a někdo dokonce již před dvaceti lety. Také ti všichni uctívali tvůj obraz i obrazy bohů a zlořečili Kristu. Ujišťovali mne však, že celé jejich provinění či spíše poblouznění spočívalo v tom, že se byli zvyklí scházet v určitý den na úsvitu, aby zapěli píseň k poctě Krista, svého boha, a že se zavazovali přísahou ne k nějakému zločinu, ale že se nebudou dopouštět krádeží, loupeží a cizoložství, že nebudou rušit dané slovo a upírat majetek jim svěřený, budou-li o něj požádáni... „

(C. PLINIUS Caecilius Secundus, Epistularum libri. Dopis Plinia ml. Traianovi X, 96)


SUETONIUS : Životopisy dvanácti císařů (z r. 120 n. l.)Suetoniovo svědectví dokazuje, že již před rokem 42 byli v Římě křesťané přítomní, že se na Ježíšově osobě neshodli se Židy a že Kristovo jméno bylo pohanům známo.

[Císař Claudius] Židy vypudil z Říma, protože tam z podněcování Chréstova vytrvale tropili nepokoje.

(SUETONIUS, Životopisy dvanácti císařů, Claudius 25).


JEŽÍŠ KRISTUSSOUČASNÝ

Documents

JEŽÍŠ KRISTUS HISTORICKÝ