of 14 /14
SBORNÍK PRACÍ FILOZOFICKÉ FAKULTY BRNĚNSKÉ UNIVERZITY STUDIA MINORA FACULTATIS PHILOSOPHICAE UNIVERSITATIS BRUNENSIS C 46,1999 LIBOR VYKOUPIL JIŘÍ STŘÍBRNÝ PŘED NÁRODNÍM SOUDEM Po svém vyloučení z řad československých socialistů v r. 1926 prodělal Jiří Stříbrný pozoruhodný politický vývoj. Od předsedy dočasně odštěpeného křídla národních socialistů přes Ligu proti vázaným kandidátním listinám dospěl až ke krajní pravici. Ve třicátých letech již nikoho nepřekvapilo, že se jeho strana, v té době již pod názvem Národní liga, sblížila s Marešovou fašizující Národní frontou i s národní demokracií a vytvořila s nimi Národní sjednocení. 1 Ve tři- cátých letech stanul Stříbrný dvakrát před soudem za hospodářské delikty spo- jené zejména s výkonem funkce ministra železnic, ale dvakrát byl osvobozen. Konečně si mohl na stránkách svých knih vyřídit účty se svými nepřáteli, ze- jména s E. Benešem, ale jeho prostřednictvím i s T. G. Masarykem. 2 V době mnichovské krize se Stříbrný nijak výrazně neangažoval, takže o něm můžeme slyšet až v následujícím období, a to v souvislosti se vznikem nového politické- ho uskupení — Strany národní jednoty. Pod taktovkou Berana a hegemonií krajně pravicového křídla republikánské strany vznikalo tak široké uskupení, které mělo zahrnout prakticky všechny z hlediska pravice použitelné strany. Stříbrný se touto cestou sešel s řadou bý- valých spolupracovníků — s Hodáčem, který vedl Národní sjednocení, s Gajdou a NOF a z dřívějška i s O. Klapkou, který zastupoval národní socialisty. Agrár- níky zastupoval J. Černý a v bloku se objevila i ČsSL (B. Stašek) a živnostníci (K. Chalupa), později se připojila i fašistická organizace Akce národní obrody. Všichni uvedení byli místopředsedy strany, která se prohlásila za „vedoucí stát- stranu" s cílem „soustředit a usměrnit národní síly a tuto vůli vyjádřit autori- tativní demokracií: rychlou a výkonnou, tvrdou k tomu, co zklamalo a oslabilo, demokracií činu, ne slov." 3 Srov. Vykoupil, L.: Strana československých socialistů a Jiří Stříbrný v roce 1926. SPFFBU. C 43, Brno 1996, s. 115-128. Týž: Jiří Stříbrný v čele vlastní strany. In: ČMM 116, 1997, s. 217-232. Stříbrný, J.: Kramářův soud nad Benešem. Spor dr. K. Kramáře s ministrem zahra- ničních věcí dr. Ed. Benešem. Praha 1938. Týž: T.G.M. a 28. říjen. Praha 1938. Český antifašismus a odboj. Slovníková příručka. Praha 1988, s. 440.

JIŘÍ STŘÍBRNÝ PŘED NÁRODNÍM SOUDEM

  • Author
    others

  • View
    0

  • Download
    0

Embed Size (px)

Text of JIŘÍ STŘÍBRNÝ PŘED NÁRODNÍM SOUDEM

C 46,1999
LIBOR VYKOUPIL
JIÍ STÍBRNÝ PED NÁRODNÍM SOUDEM
Po svém vylouení z ad eskoslovenských socialist v r. 1926 prodlal Jií Stíbrný pozoruhodný politický vývoj. Od pedsedy doasn odštpeného kídla národních socialist pes Ligu proti vázaným kandidátním listinám dospl a ke krajní pravici. Ve ticátých letech ji nikoho nepekvapilo, e se jeho strana, v té dob ji pod názvem Národní liga, sblíila s Marešovou fašizující Národní frontou i s národní demokracií a vytvoila s nimi Národní sjednocení.1 Ve ti­ cátých letech stanul Stíbrný dvakrát ped soudem za hospodáské delikty spo­ jené zejména s výkonem funkce ministra eleznic, ale dvakrát byl osvobozen. Konen si mohl na stránkách svých knih vyídit úty se svými nepáteli, ze­ jména s E. Benešem, ale jeho prostednictvím i s T. G. Masarykem.2 V dob mnichovské krize se Stíbrný nijak výrazn neangaoval, take o nm meme slyšet a v následujícím období, a to v souvislosti se vznikem nového politické­ ho uskupení — Strany národní jednoty.
Pod taktovkou Berana a hegemonií krajn pravicového kídla republikánské strany vznikalo tak široké uskupení, které mlo zahrnout prakticky všechny z hlediska pravice pouitelné strany. Stíbrný se touto cestou sešel s adou bý­ valých spolupracovník — s Hodáem, který vedl Národní sjednocení, s Gajdou a NOF a z dívjška i s O. Klapkou, který zastupoval národní socialisty. Agrár­ níky zastupoval J. erný a v bloku se objevila i sSL (B. Stašek) a ivnostníci (K. Chalupa), pozdji se pipojila i fašistická organizace Akce národní obrody. Všichni uvedení byli místopedsedy strany, která se prohlásila za „vedoucí stát­ ní stranu" s cílem „soustedit a usmrnit národní síly a tuto vli vyjádit autori­ tativní demokracií: rychlou a výkonnou, tvrdou k tomu, co zklamalo a oslabilo, demokracií inu, ne slov." 3
Srov. V y k o u p i l , L.: Strana eskoslovenských socialist a Jií Stíbrný v roce 1926. SPFFBU. C 43, Brno 1996, s. 115-128. T ý : Jií Stíbrný v ele vlastní strany. In: MM 116, 1997, s. 217-232.
S t í b r n ý , J.: Kramáv soud nad Benešem. Spor dr. K. Kramáe s ministrem zahra­ niních vcí dr. Ed. Benešem. Praha 1938. Tý: T.G.M. a 28. íjen. Praha 1938.
eský antifašismus a odboj. Slovníková píruka. Praha 1988, s. 440.
114 LIBOR VYKOUPIL
Nepítelem republiky první kategorie se po Mnichovu stal E. Beneš. V tomto moment si Stíbrný vyslouil nejvíce odsouzení, nebo jeho tisk rozpoutal vlastn protibenešovskou kampa, jejím hlavním heslem bylo „Odbenešit re­ publiku!". Útok na Beneše byl spojen i s napadením Masaryka. U 20. íjna Ex­ pres konstatoval, e „politika dra Beneše byla... také politikou Masarykovou a kriticism nesmí se zastaviti ani ped touto skuteností." 4 Teprve postupn se pidal agrární Veer a další listy. Útoky proti Benešovi a jeho stoupencm byly vedeny záludn a bez racionální argumentace. Emotivn se útoilo na pudy a city, cílem byla osobnost Beneše lovka, teprve pak politika. Polopravdy i li se podávaly tak asto, a se staly pravdami. Fáma našla pevné místo na strán­ kách novin. U Stíbrného jste si mohli peíst o Benešov paláci v Sezimov Ústí, „poivaná blondýna" paní Hana Benešová mla chorobnou zálibu „v di­ amantech, koiších, maršálovi Vorošilovovi a nedemokratickém chování". 5 Ji zkušení Stíbrného redaktoi dokázali pitom zahrát na sociální strunu a zbytek za n dokonila obyejná závist. Výpady proti Masarykovi byly nkdy podobné tm, které si vyslouil v dob hilsneriády nebo dokonce ješt díve. Vytýkala se mu matka Nmka, byl špatný v eštin, nebo jeho rodným jazykem byla nm­ ina, esky hovoil barbarsky, byl špatný vdec i špatný uitel. Vše, eho Masa­ ryk dosáhl, bylo postaveno na bném kariérismu. 6
Souástí Benešovy skandalizace bylo otevení etných afér z první republiky. Ji den po Benešov odletu zahájil štafetu F. Kahánek, dvrník Beranv a nám známý spolupracovník Stíbrného. Poadoval rehabilitaci Gajdy, Perglera a Stíbrného. Široká publicita byla dávána hanlivým výrokm ji zesnulých osobností na adresu E. Beneše. asto pouíván byl zejména Kramá, kterému Beneš leel notn v aludku. Jií Stíbrný mohl konen vydat svoji práci, na které spolu s Kramáem dost dlouho spolupracovali — Kramáv soud nad Be­ nešem. Ve zjitené atmosfée republiky byl náklad 1. vydání rozebrán bhem 12 hodin a Stíbrný opt dokázal, jak dobe umí kalkulovat. V tée dob se znovu rozvíila 12 let stará aféra Stíbrného vylouení ze strany eskoslovenských so­ cialist. V Nedlním listu uveejnil A . Hejnic lánek Nové cesty — stejné cíle, lánek, který ml za úkol Stíbrného rehabilitovat.7 Spolu se Stíbrným se ozval i ukivdný Gajda. Ten zaádal rovn o pezkoumání rozhodnutí kárného vý­ boru ministerstva národní obrany.8
Za hlavní element eského národního rozkladu v dob Mnichova byli pova­ ováni idé. Vedle integrálních katolík, jejich antisemitismus (podle nich asemitismus) erpal z ideových náboenských koen, se antisemitskými výpa-
4 Expres, 20.10.1938. 5 Polední list, 14. 10. 1938. Srov. R a t a j , J.: O autoritativní národní stát. Ideologické
promny eské politiky v druhé republice 1938-1939. Praha 1997, s. 49-50. 6 Nedlní list, 20. 11.1938. lánek byl nazván Prof. Vlastimil Thomas Masaryk. 7 Nedlní list, 1. 1. 1939. 8 P a u 1 u s , F.: Pípad generála Gajdy. Bratislava 1939. K ostatním kritikm srov.
R a t a j , }.: O autoritativní, s. 54.
JIÍ STÍBRNÝ PED NÁRODNÍM SOUDEM 115
dy nejvíce hemil tisk Stíbrného. Sám Stíbrný byl vybrán, aby spolu s R. Pro­ cházkou (Národní listy) a poslancem E. Kundtem reprezentoval esko­ slovensko v mezinárodním antisemitském ísle berlínského listu „12 Uhr- Blatt". Píspvek zveejnil pod píznaným názvem Naše nová cesta — bez i­ d! 9 „Znaná ást národa si peje, abychom idovskou otázku ešili s umím- ností a v onom píkladném duchu spravedlnosti, kterým jsou nesena píslušná zákonná opatení sousední íše," cynicky napsalo Národní osvobození. 1 0
Mezitím se však historický vývoj dostal znovu dále. V pedveer 15. bezna se Stíbrný zúastnil jednání pedsednictva Strany národní jednoty. Krom nj byli pítomni i dr. erný, msgr. Stašek, K. Chalupa, M . Hoda a také R. Gajda. Do ela vlády ml být na místo Berana postaven dr. erný, ministerstvo národní obrany ml obsadit Gajda a ministerstvo eleznic Stíbrný. K proponovaným opatením však ji nemohlo dojít. V ranních hodinách 15. bezna pedsednictvo strany zasedlo znovu. Za úasti dr. erného, Stíbrného, dr. Lukavského, Cha­ lupy, Hrabíka, msgr. Staška, dr. Klapky a dr. Hodáe se jednalo o zmn poli­ tických pomr. Pvodní veerní návrh na jmenování nové vlády padl. Místo toho bylo vypracováno provolání k národu, v nm se konstatovalo, e obsazení eských zemí bylo provedeno násilím a bez našeho souhlasu. K uveejnní této proklamace však ji nedošlo. 1 1
Po okupaci zbytku esko-Slovenska a vytvoení protektorátu se Stíbrný zcela stáhl. „Velmi se poukazuje na Stíbrného, který po 15. beznu 1939 mlí jako zaezaný, akoli na bylo i dost útok, e díve ml tolik eí a nyní se proti pres. Benešovi osobn vbec nevyslovil. Je známo, e býv. šéfredaktorovi ve svém list Wernerovi (nyní v eském slov) ani na pozdrav neodpovídal, a kdy ho potkal, jako by ho nevidl. Spatuje se v jeho postoji pece jen kus charakteru."12 Takové a podobné zprávy o nm odcházely do Londýna. Ve zpráv z domova z 1. 12. 1939 se dokonce objevuje informace, e Stíbrný ,je ochoten kleknout ped Benešem a veejn jej odprosit".13 Jen poátkem r. 1940 ve zpráv o situaci v protektoráte šéfa s. zpravodajské sluby plukovníka Frant. Moravce najdeme njakou zmínku o Stíbrného aktivitách. Podle Moravcových informací „Beran, Stíbrný, Klapka, Hoda, dávají dohromady novou politickou tyku." 1 4 To však vypadá na opodnou zprávu o Stran národní jednoty a po­ dobnou informaci nemáme ovenu z ádného jiného zdroje.
' R a t a j , J.: Promny eského nacionalismu v druhé republice. Historický obzor, . 2, 1994, s. 43.
1 0 Národní osvobození, 28. 12.1938. 1 1 P a s á k , T.: Pod ochranou íše. Praha 1998, s. 25, 28. 1 2 Hlášení dr. V. Kuery z vyslanectví ve Stockholmu do Londýna, 31. 12. 1943. Srov.
F e i e r a b e n d , L.: Politické vzpomínky, III. Brno 1996, s. 449. 1 3 P a s á k , T.: Pod ochranou..., s. 193. 1 4 Acta Occupationis Bohemiae et Moraviae. Dokumenty z historie eskoslovenské politiky
1938-1943.1. Vztahy mezinárodní diplomacie k politice s. emigrace na Západ. K vydání pi­ pravila L. O t á h a l o v á a M. e r v i n k o v á , Praha 1966, s. 68, dokument . 42 ze 4. 2. 1940.
116 LIBOR VYKOUPIL
Kdy v r. 1939 zaal pracovat Národní soud, byl ped nj jako prominent pedvolán i Jií Stíbrný. Jeho materiály podávají zejména majetkový pehled a to bylo také cílem. Ukázat, jak se celebrity první republiky obohatily skrze své funkce a hodnosti.1 5 Stíbrný pedloil o sob všechny údaje, ale ani svdectvím nebyl ochoten se na jeho innosti podílet. V roce 1940 uveejnil asopis Vlajka v lánku „Bude Jií Stíbrný vyslyšen?" v reakci na zprávy o innosti Národního soudu tato slova: „Doporuili jsme Národnímu soudu, aby od bývalého poslance a ministra Jiího Stíbrného, jen byl starým reimem tak pronásledován a bit, hledl získat materiál proti bývalým politickým kapacitám, resp. bývalým vlád­ ním politickým stranám." 1 6 Národní soud však nebral toto doporuení ván a také Stíbrný se nemínil pouštt do takového podniku.
Jií Stíbrný se postupn stáhl nejen z veejného ivota, ale i z vydavatelské­ ho podniku Tempo, který penechal svému synovi. Ješt pedtím však nechal z hlaviky list odstranit nápis „Zakladatel Jií Stíbrný". Jeho syn hovoí o tom, e byl „z podniku vykázán a zakázán mu vbec do redakce pístup". 1 7
Snad za jeho psobení v redakci Polední list provedl v den Hitlerových naroze­ nin proti nmu pomrn vtipný výpad. Akoliv se nám ji nepodaí dokázat, zda byl v pozadí této schválnosti Stíbrný, míra ironie odpovídá nkterým jeho pe­ dešlým útokm. 1 8 Zatímco na první stran se objevila fotografie a blahopání k Hitlerovým padesátinám, následovala reklama na povzbuzující prostedek, který dodá sílu a vitalitu tm, kteí je po padesátce ztrácejí.
Za praského povstání vyšlo 6. kvtna 1945 poslední íslo Poledního listu. Otisklo provolání tzv. vojenského velitelství Alex, je pipravovalo ozbrojené povstání v závru války a sehrálo významnou roli v praském povstání. V pro­ volání se hovoí o vstupu spojenc na naše území, o okresních výborech, které se ujímají ízení politické správy jako orgány eské národní rady. Dále jsou uvedeny místní národní výbory, které v jednotlivých obcích pebírají moc a podizují si veškeré obecní, veejné i státní zamstnance. Zmínna je i jejich spolupráce s revoluními výbory na závodech a s obanskými výbory. Dále se v provolání íká: „Ostatní obané plní bezpodmínen veškerá naízení národ­ ních výbor a jsou poslušní výkonných orgán národních výbor, tj. etnictva, vojenských oddíl, pomocných jednotek mládee atd. Dosud platné zákony a na­ ízení zstávají prozatím v platnosti. Všechny úady konají dále svoji povinnost. Veškeré podniky a výrobny pracují nerušen dál. Jen poádek zaruí nám zdár­ ný vývoj. Kdo nií majetek, zapaluje nebo plení, dopouští se zloinu. Majetek našich nepátel je národním majetkem. Niení hodnot ze msty nebo ziskuchti­ vosti bude ihned nejpísnji trestáno, v tkých pípadech i smrtí. Kadému bu-
1 3 Materiály Stíbrného jsou v Archivu Kanceláe prezidenta republiky (AKPR), Národní soud, NS 220/39, Jií Stíbrný.
1 6 Vlajka, . 197, 30. 8.1940. 1 7 AKPR, T 43/45, Informace o tiskárn Tempo, 475/27. 1 8 Polední list, 20. 4. 1939.
JIÍ STÍBRNÝ PED NÁRODNÍM SOUDEM 117
de dána monost pispt k oist národa a nikdo neujde zaslouenému trestu."19
V závru textu je výzva ke svornosti a provolání slávy spojeneckým armádám a SR. Podepsáni jsou jako pedseda Národního výboru v Praze gen. Frant. Sluneko, který stál v ele vojenského velitelství Alex a nakladatel Karel Neu- bert jako jeho místopedseda. 2 0 Poté byla innost tiskaského podniku Tempo zastavena.
Jií Stíbrný zdaleka nebyl mezi prvními zatenými, o jejich vin ml roz­ hodnout Národní soud, který byl vytvoen na základ dekretu prezidenta repub­ liky . 17/1945 Sb. ze dne 19. ervna 1945. S ním související velký retribuní dekret (. 16/1945 Sb.) v dikci Košického vládního programu pímo jmenoval osoby, které mají být souzeny jako zrádci. Byl i to „státní prezident tzv. protek­ torátu, lenové protektorátních vlád, lenové ústedního vedení Vlajky, lenové Kuratoria pro výchovu mládee, lenové výboru a inovníci eské ligy proti bolševismu, vedoucí inovníci Národní odborové ústedny zamstnanc a Svazu zemdlství a lesnictví, novinái, kteí v denním tisku propagan slouili vlád vetelc, nebo vbec osoby, které byly vedoucím postavením v ivot politic­ kém, vysokým úadem, vysokou funkcí velitelskou nebo význaným místem v ivot hospodáském vázány být svým spoluobanm vlasteneckým vzorem." 2 1 ádnou z uvedených funkcí J. Stíbrný za protektorátu nezastával, dokonce nebyl inný ani jako noviná. Proto se o nj orgány Národní bezpe­ nosti nezajímaly a dokonce se nenašel nikdo, kdo by na nj njak soud nebo policii upozornil. „V dob udavaské psychosy, která se pochopiteln zmocnila lidu a zavinila udání mnoha nevinných, Stíbrného nikdo neudal.", zdrazuje jeho ena v pozdjší ádosti o revizi trestu, adresované Kancelái prezidenta republiky. 2 2
Sám Stíbrný napsal ji 23. kvtna 1945 osobní dopis prezidentu E. Benešovi. Pozdji doplnil podrobnjší zprávu a jeho syn pipojil informace i tiskárn Tempo, jejím editelem byl za války. Oba se snaili doloit, e innost jejich i jejich podniku byla v souladu s principy národní cti. „Po celých 6 let války ídil jsem se jedinou myšlénkou: abych jako jeden z posledních, kteí ped 27 lety stáli v ele 28. íjna, zvedal lidem doma asto pokleslé hlavy a celým svým dstojným chováním ani v tom nejmenším nezpronevil se myšlénce naší svo­ body a národní hrdosti a cti." 2 3
J. Stíbrný byl zaten a 4. dubna 1946. 2 4 K zatení došlo v byt u jeho syna v Praze, sám Stíbrný se vtšinou zdroval ve své vile v Káraném. Hned odpo-
1 9 Nedlní list, 6. 5. 1945. 2 0 D o l e j š í , V.: Noviny a novinái. Praha 1963, s. 161. 2 1 Cit. podle § 2 dekretu prezidenta republiky . 16/1945 Sb. ze dne 19. ervna 1945. 2 2 „... v dob udavaské psychosy, která se pochopiteln zmocnila lidu a zavinila udání mnoha
nevinných, Stíbrného nikdo neudal." AKPR, sign. T 475/27, Jií Stíbrný, T 43/45. 2 3 AKPR, sign. T 475/27, Jií Stíbrný, T 43/45. 2 4 AKPR, sign. T 475/27, Jií Stíbrný, T 43/45. Sáro Jií Stíbrný ve svých pamtech uvádí jako
den svého zateni 3. dubna 1946. Viz: Historický ústav (dále HÚ) Praha, Stíbrný, J.: Pamti, sv. I, strojopis, s. 70.
118 LIBOR VYKOUPIL
ledne byl zatený odvezen do pankrácké vznice, kde pak proil celou svou de- vítimsíní vazbu. Spoluvzni mu naznaovali, e jde jen o pechodné zajištní na dobu kvtnových voleb. Podobn optimisticky byla naladna i rodina a do jisté míry i jeho obhájce, jinak zkušený dr. Kamil Resler. 2 5 Utvrzoval je v tom i fakt, e Stíbrný nebyl dlouhé msíce vbec vyslýchán a nebylo mu sdleno, z eho je obalován. Obhájce i jeho mandant dostali obalobu a tsn v ped­ veer procesu a její obsah je utvrdil v pesvdení, e prokuratura mla velmi tkou práci, aby objevila alespo nco, co by bylo mono alovat. Obaloba se sousteovala zejména na lánky v Poledním listu z let 1938 a první poloviny roku 1939, a ji byly podepsány J. Stíbrným nebo ne.
Proces byl zahájen 3. ledna 1947 v 9 hodin dopoledne v budov trestního soudu na Karlov námstí v Praze a obalovaný sem byl denn piváen z Pan­ kráce. Pedsedou soudu byl vrchní soudní rada dr. Kaplan, alobcem dr. Richter (jinak advokát ze ikova), obhájcem J. Stíbrného dr. Kamil Resler. Novinái odhadovali délku trvání procesu na 14 dn í . 2 6 Stíbrný byl pobouen zejména sestavou písedících, mezi kterými zasedl redaktor Rudého práva, dcera Zdeka Nejedlého — dr. Zdeka Nedvdová-Nejedlá a bývalý redaktor Prager Tag- blattu Franz Sachs. Z více ne stovky svdk obhajoby byli pipuštni jenom dva. 2 7
Hlavní body rozsáhlé obaloby se sousteovaly na následující obvinní: — v dob zvýšeného ohroení republiky podporoval nacistické hnutí; — propago­ val a podporoval nacistické hnutí, aby zvrátil mravní, národní a státní vdomí eskoslovenského lidu, zvlášt mládee; — provinil se zloinem udavaství, nebo z jeho popudu Vojtch Rozner napadl Václava Johanise, který pak spá-
Jií Stíbrný svému obhájci v pamtech dsledn íká Karel Resler. Šlo však o významného eského právníka, vydavatele a bibliofila, kulturního initele a úastníka protinacistického odboje, JUDr. Kamila Reslera, jeho jméno bylo skuteným pojmem nejen v eské advoka- cii, ale i v kulturní oblasti. Resler se narodil 23. 12. 1893 v Pardubicích a vystudoval v Pra­ ze. Ji za gymnaziálních studií ml blízko k umlcm kolem S. K. Neumanna, byl rodinným pítelem starosty Sokola J. Scheinera a pátelil se s malíem a grafikem V. Brunnerem. Jeho advokátní kancelá Na Zderaze byla pímo umleckým salónem a on sám publikoval nejen právnické studie, ale i ivotopisné monografie a bibliografické píruky. Jako sbratel bibli- ofil vydával krásn vybavené knihy svých pátel. Za okupace se zapojil do odboje, finann pomáhal rodinám zatených a spolupracoval s Pípravným národním revoluním výborem. Po osvobození psobil jako obhájce ve vcech trestních ped Národním soudem a Mimo­ ádným lidovým soudem a jako advokát ex offo hájil i K. H. Franka. V dalších retribuních procesech byl mimo jiné obhájcem ministr Richarda Bienerta a Jiího Havelky. Protoe vystupoval jako nestranný zastánce práva, dostal se do konfliktu s komunisty ješt ped únorem 1948. Zaaloval toti dva redaktory Rudého práva - Vojtcha Dolejšího a Oldicha Švestku. Po únoru byla jeho kancelá zavena a on sám unikl procesu jen o vlas. Jako inva­ lida se stal zamstnancem Národního muzea, pro které provedl skvlé soupisy knihoven, nap. na Kivoklát. Kamil Resler zemel v ervnu 1961 v Praze. Srov. Kdo byl kdo v našich djinách ve 20. století, zprac. M. C h u r a a kol., Praha 1994, s. 454.
Svobodné slovo, 4.1.1947.
Historický ústav (HTj) Praha, S t í b r n ý , J.: Pamti, sv. I, s. 71.
JIÍ STÍBRNÝ PED NÁRODNÍM SOUDEM 119
chal sebevradu. To však byla jediná obvinní, navíc nejasná a nepodloená, která mla vztah k období okupace. Vtšina dalších provinní uvedených v a­ lob se vztahovala k dob první republiky. „Plných 50 stran má obaloba proti nmu. Polovinu tohoto obsahu zabírá innost obalovaného ped úinností retri- buního dekretu. Lze j i chápat jako upílišnnou ilustraci jeho politického smýšlení, které bylo odjakiva dojista reakn protidemokratické, dokonce fa­ šistické i s tmi,šedými košilemi', které Stíbrný zakládal po vzoru košil fašis­ tických a nacistických. Jen málo místa je však vnováno skuten zloinné in­ nosti obalovaného v dobách zvýšeného ohroení republiky. A v tomto bod se aloba omezuje jen na poukaz, e nutil psát j iné. . ." 2 8 Tisk spoítal, e z celé této rozsáhlé obaloby je jen 13 stran vnováno inkriminovanému období oku­ pace. I kdy Svobodné slovo bylo nakonec nuceno uveejnit opravu, jádra jeho pipomínky se to nedotklo. V oprav je více rozvedena publicistická innost Vojtcha Roznera, za kterou byl Stíbrný inn odpovdným a pipojeno i to, e se obklopil fašistickými redaktory, jako byli Werner, Kahánek nebo Krychtálek. 2 9
V obalovacím spisu, proti kterému ml výhrady obalovaný, jeho obhájce i tisk, nalezneme adu výrok, které význam tohoto závaného dokumentu sni­ ují ješt i dnes. Ve zdvodnní rozsudku byly toti uity i nkteré „speciální" argumenty: „Jest muem 28. íjna, kteréto okolnosti v pozdjších letech horli­ v a demagogicky vyuívá." /s. 5/ „Opojen mocí nastupuje obvinný cestu sm­ ující k rozvrácení státního uvdomní lidu a k rozrušení demokratických zákla­ d státu, tím ke zniení státu samého. Touto cestou je fašismus." A o nco dále: „Záš jeho zranné ctiádosti, naprostý nedostatek ukáznnosti a politického charakteru obrací se proti stran, jí dkuje za svoji výjimenou kariéru, a proti všem, které pokládá za své odprce. Jest to pedevším president republiky a mi­ nistr zahranií." /s. 6/ „Jií Stíbrný zahajuje svj bezohledný a nezodpovdný boj proti Hradu. V podstat jest to boj proti demokratickým základm našeho státu." /s. II
Dopis zaslaný 18. 1. 1932 z Lipska tamními fašisty Hessovi, v nm je navr­ eno navázat kontakt se Stíbrným a poskytnout mu peníze, je podle obaloby „drtivým dkazem jak Hitlerova strana správn oceovala nejen charakter obvi­ nného, ale pedevším jeho politické zámry, shodné s programem nacist a smující k rozbití demokratické soustavy státní a nakonec státu samého." /s. 8/ Dále je aloba zamena na innost Národní ligy. V této ásti je Stíbrný ob­ vinn i z rozvratných plán v rámci Národního sjednocení a z podpory nkte­ rých extrémist — Tuskányho, redaktor Kuta a Wernera. „V kvtnu 1938 mli Ligisté volební heslo: ,Kdo je proti kivým nosm, volí kandidátku íslo osm.' O bezzásadovosti obvinného svdí, e obvinný se pitom soukrom stýká se idy, a hraje s nimi karty, co jest dvodem veejných útok na obvinného." /s. 13/ „Vylíenou politickou inností, spadající do doby ped zvýšeným ohro-
2 8 Svobodné slovo, 4.1.1947. 2 9 Svobodné slovo, 8. 1. 1947.
120 LIBOR VYKOUPIL
ením republiky ve smyslu retribuního dekretu, pracuje obvinný soustavn a zámrn k propagaci fašismu a nacismu, ku zniení demokraticko republikán­ ské formy státu, k rozvrácení státního a národního uvdomní lidu, k rozbití mezinárodních záruk bezpenosti a samostatnosti státu, a tím ku jeho zniení v zájmu a k prospchu jeho úhlavního nepítele." /s. 14/
Následují obvinní vycházející ze Stíbrného tisku. Argumentem je tu para­ doxn i obvinní ing. Schwarze z germanofilního psaní Poledního listu, které prý bylo spolu se Stíbrného kandidaturou píinou poráky Národní ligy v obecních volbách v kvtnu 1938. Ped soudem byla ešena i otázka platových podmínek zamstnanc tiskaského podniku Tempo. „Obalovaný nemohl jako zkušený politik a souasník osvobozovacího boje z prvé svtové války a emi­ nentní úlohy Masarykovy a Benešovy v tomto boji ani na chvíli pochybovati o tom, e odjezd Dra Beneše a jeho okolí do zahranií znamená zahájení tohoto nového osvobozovacího boje, a e v jeho rukou leí osud naší píští svobody. Jeho útoky proti nmu jsou tudí vdomým bojem proti našemu osvobození a schvalování okupace." /s. 27/ Pitom: „Nesmí nás mýliti vlastenecký postoj obvinného k naší kvtnové mobilisaci." /s. 28/ Pitující je i fakt, e Stíbrný byl 15. bezna 1939 u vlaku do Berlína.
„Svou novináskou innost provozuje obvinný a do srpna 1939. V té dob obvinný, jen nesporn vyniká chytrostí, dospívá k pesvdení, e dojde k válce, v ní Nmecko prohraje. Proto pestává psáti, nastrkuje za sebe své re­ daktory, kterým pikazuje aktivismus a sám se zahaluje do mlení, aby mohl po válce, domnle nekompromitován, dlat .velké noviny' a pokraovati tak ve své rozvratné innosti." /s. 29/ Ješt na jae 1945 napsal Stíbrný brouru s názvem Okolo Mnichova, která však nebyla tiskem vydána. I ta je prý souástí Stíbrné­ ho vychytralého alibismu. 3 0 Není divu, e obhájce Resler pi tak dravé obalo­ b doufal v dobrý konec procesu.
Hodn se oekávalo od svdectví ing. Františka Schwarze.3 1 Ten byl dávným spolupracovníkem Jiího Stíbrného jak ve stran národn socialistické, tak pozdji i v Národní lize. Jako odprce kapitulace odešel v r. 1939 do emigrace do Polska, kde byl v úzkých kontaktech s Osuským, Hodou a politickým dob­ rodruhem, generálem Lvem Prchalou. V r. 1940 byl po evakuaci do Anglie za­ ten tamní policií, uvznn a posléze intemován. Po válce byl pedán eskoslo­ venským orgánm a ml být rovn postaven ped soud. To zejm ovlivnilo
3 0 AKPR, karton T 475/27, ást V., obalovací spis Jiího Stíbrného. 3 1 Srov. J o h n , M.: echoslovakismus a SR 1914 - 193. Beroun 1994, s. 320. Ing.
Schwarz nakonec sám odsouzen nebyl, pro nedostatek dkaz byl zproštn viny, ale osvo­ bozujícího rozsudku se nedokal. Ješt ped jeho vynesením zemel v pankrácké vznici. Údaje ásten potvrzuje i eskoslovenský biografický slovník, Praha 1992, s. 627-8, který jako datum úmrtí uvádí 20. 2. 1947. Naopak Gregorovi tvrdí, e „zemel v úplném zapo­ menutí, ale pod neustálým dozorem Státní bezpenosti v šedesátých letech..." Viz: G r e ­ g o r o v i , M.: Kapitoly o eském fašismu. Praha 1995, s. 103. Materiály Národního soudu však neumoují zpesnit údaj o úmrtí, jinak viz: SÚA Praha, AMS, ALS - TNS 18/46.
Jlftf STÍBRNÝ PED NÁRODNÍM SOUDEM 121
výrazn i jeho vystupování v soudní pi Jiího Stíbrného. Hájil toti pedevším sebe a své vlastní poínání. 3 2
Následujícího dne vnesl pekvapení do jednání svdek obhajoby, škpt. Vlas­ timil Jirásek. Ten dosvdil pod písahou, e Jií Stíbrný na zahrad u svého syna v Káraném ukrýval 3-4 zakopané pušky a 2 revolvery. Jeho svdectví však na celkovém prbhu procesu nic nezmnilo, stejn jako svdectví Ausobského, redaktora a pozdji i šéfredaktora Veerního listu. Ten prohlásil, e se nkoli­ krát setkal s Rudolfem Smetánkou, bývalým ligistou a v Londýn lenem Státní rady. Smetanka mu reprodukoval výpov J. Stránského, podle ní se prezident Be­ neš v Londýn vyjádil, e se „Stíbrný choval za okupace naprosto korektn". 3 3
Ješt naposledy se Jií Stíbrný v závrené ei hájí: „Byl jsem vdy eským nacionalistou, ale nikdy jsem nepekroil mez, která dlí nacionalismus od fa­ šismu. Nikdo neme prokázat, e bych kterýmkoliv projevem, lánkem nebo inem obhajoval nmeckou vládu na území eskoslovenska. Pes svj oposiní postoj, ml jsem vdy kladný pomr k s. armád. Celý ivot jsem se choval se stanoviska národního naprosto korektn a za okupace alespo dstojn. Odepel jsem vstoupit do Ligy proti bolševismu, Svazu pro spolupráci s Nmci a odpíral jsem projevy a lánky pro Nmce a proti emigraci. Na ivot nemám zájmu. Nechci ít s Kainovým znamením zrádce, ale mám vdomí, e po celou válku jsem se choval dstojn a z eských politik, ijících na tomto území, nejstate­ nji!" 3 4
Všeobecn se hovoilo o nejvyšším trestu. Ortel se oekával v sobotu 18. led­ na 1947 v 11,00 hodin. Pro velký nával zájemc byly uzaveny chodby a mu­ sely být vydány vstupenky. Z 1.800 zájemc bylo uspokojeno jen 500. Rozsu­ dek byl nakonec vynesen a v 11,45 hodin. Stíbrný byl odsouzen na doivotí. Ve zdvodnní rozsudku se psalo, e „byl uznán vinným, e za zvýšeného ohro­ ení republiky jako noviná a vdce politické strany slouil vlád vetelc a hlá­ sal a podporoval fašistické a nacistické hnutí tiskem, schvaloval a obhajoval nepátelskou vládu na území republiky, aby rozvrátil národní a státní vdomí eskoslovenského národa a zejména s. mládee. To vše se událo za okolností zvlášt pitujících, ím se dopustil zloinu proti státu." 3 5 Po rozsudku upadla manelka obalovaného do mdlob. Syn vyskoil a obvinil soud: „Vrahové!" a obrátil se k otci: „Táto, my Ti zstaneme vrni, my v Tebe víme. A ije eskoslovenská republika, ale spravedlivá!" Syn byl zaten a zaalován. Ped samosoudce dr. Solnae usedl dne 11.9. 1947. 3 6
Tvrdý rozsudek byl kritizován i celou adou Stíbrného odprc. „Stíbrný jist nebyl chvályhodnou politickou osobou a v domácím politickém ivot ne­ hrál úctyhodnou roli. By l znám jako Benešv odprce, který si nikdy ke svým
3 2 Archiv Liberální strany národn socialistické, karton 561, Jií Stíbrný, H-158, ást V. 3 3 AKPR, sign. T 475/27, Jií Stíbrný, ást V., T 140/47. 3 4 Nové slovo, 19.1. 1947. 3 5 AKPR, sign. T 475/27, ást V., obalovací spis Jiího Stíbrného. 3 6 Svobodné slovo, 12. 9. 1947.
122 LIBOR VYKOUPIL
útokm nebral rukaviky. Veejnost — i ti, kteí ho nenávidli — nevidla však v nm zrádce republiky a pomahae okupant a siln kritizovala, kdy byl od­ souzen k doivotí ." 3 7 ada znalých a zasvcených cítila v pozadí ruku prezi­ denta Beneše, který se s definitivní platností vypoádal se svými odprci z dob první republiky. „Svoje pravicové protivníky z posledních pedválených let dal Beneš rozdupat s krutostí, je byla smsí nespravedlnosti, neprozíravosti a ne- demokratinosti. Jií Stíbrný, Rudolf Beran, Radola Gajda byli ovšem banální politikové drobného formátu, ale do doivotního aláe nepatili, zde bylo stíhá­ no staré štvavé antibenešovství, nota bene v pípad Stíbrného kajícné, nikoliv domnlá národní zrada." 3 8 Zatímco první výrok pronesený L.'Feierabendem, bývalým agrárníkem a ministrem druhé republiky, protektorátu i emigraní vlá­ dy, je pomrn decentní, ve druhém si V . emý nebere servítky. Zajímalo jej „pro šli do doivotního aláe ministerský pedseda druhé republiky Beran a jeden z ,mu 28. íjna 1918' Jií Stíbrný, nkdejší pedák národn socialis­ tické strany a pedverejší spoluzakladatel naší politické pravice N N N , kterým z národních píin nebylo lze vytýkat nic, Stíbrný se po celou válku pímo ste­ hl styk s Nmci, akoliv mu inili nabídky?" A nalezl i odpov. — „Mli však minulost úhlavních protivník Benešových a jejich osud se podobal mst, kterou uloila nelítostná osobní nenávist." 3 9 emý asi nebyl daleko od pravdy, akoliv v té dob neznal ješt Benešv výrok z listopadu 1940, který zazname­ nal kanclé J. Smutný. Beneš tehdy hodnotil mue 28. íjna a konstatoval: „Já si z domácího odboje váil jedin Rašína. To byl skuten jediný revolucioná, zbojník, ten vdl, co chce. Kramá byl primadona a zbablec, prosil císae za milost, Švehla byl podvodník, Stíbrný všivák." 4 0
Kancelá prezidenta republiky na sklonku roku 1947 zaregistrovala zprávu, kterou publikovalo i Rudé právo. Podle ní krajský soud trestní v Praze doporu­ il, aby bylo vyhovno ádosti o milost, kterou si odsouzený podal. Soud prý doporuil sníení a dokonce prý i zrušení trestu a odvodnil své rozhodnutí ne­ závadným chováním odsouzeného bhem okupace.41 V archivu kanceláe pre­ zidenta republiky se naproti tomu zachoval dopis písedících Národního soudu, kteí reagovali na tyto zprávy a ádali prezidenta, aby „v tomto pípad nepouil svého ústavního práva k udlení milosti" 4 2 . Prezident Beneš dopis etl a do­ konce pipojil k pti podpism písedících poznámku, e jejich funkce zanikla dnem 4. 5. 1947, kdy zákon . 245/47 Sb. ukonil platnost retribuních dekret
3 ' F e i e r a b e n d , L.: Politické vzpomínky, sv. III, Brno 1996 s. 345. 3 8 e r n ý , V.: Pamti III. 1945 - 1972. Bmo 1992, s. 180. 3 9 e r n ý , V.: Pamti III. s. 54-55. Vilém Hejl inspirován prof. erným zaadil causu
Stíbrný dokonce do své práce o kriminálním pozadí politických proces v SR. H e j l , V.: Zpráva o organizovaném násilí. Praha 1990, s. 23.
4 0 Acta Occupationis s. 145, dokument 117, Benešova charakteristika z 20. 11. 1940. 4 1 AKPR, sign. T 475/27, ást V., T 3483/47. 4 2 Dopis byl odeslán 16. 12.1947 a dr. E. Beneš jej etl 29. 12., jak dokazuje jeho parafa. Viz
AKPR, sign. T 475/27, Jií Stíbrný, T 43/45, . j . T 3483/47.
JIÍ STÍBRNÝ PED NÁRODNÍM SOUDEM 123
a innost Národního soudu. Dále se však v celé vci neangaoval. Milost prezi­ denta republiky udlena nebyla.
Znovu si podal Stíbrný ádost o milost po 14. 6. 1948, kdy byl novým prezi­ dentem republiky zvolen Klement Gottwald. Formáln to však ádost o milost nebyla, nebo Stíbrný j i zahajuje slovy: „Uznávaje snahu p. presidenta zmírniti a usmmiti osud tisíc odsouzených dle retribuního dekretu, bohuel nemohu brati na této šlechetnosti podíl, protoe ádost o milost, teba e nepímo, ped­ pokládá vdomí viny adatele, teba jen ásten. A toho u mne není ." 4 3 Argu­ mentace Stíbrného je tradiní, zaujmou zejména slova: „Mou zásluhou byl to Pol. list, který 4 léta ped válkou jediný z praských deník poslal šéfred. do sovtského Ruska, odkud pinesl asi 20 reportáí v objektivních láncích. Vznikly mn z toho nepíjemnosti... Pedvídal jsem válku a v lánku v Pol. list uveejnném i pi pelíení teném, pedvídal jsem, e válkou rozhodnou ruští dlníci ." 4 4 V odvolání zdrazuje Stíbrný ješt jeden fakt, toti e jeho proces byl po formální stránce zmatení, nebo porad Národního soudu byl pítomen i náhradník (výše zmínný redaktor Sachs), a to proti jasnému znní zákona, který pipouští pítomnost náhradníka jen v pípad nepítomnosti nkterého ze 6 ádných len soudu.
Ani pomrn poctivé vylíení všech okolností vlastního ivotopisu, ani nad­ bíhání komunistické vládnoucí garnitue spojené s vyzdvihováním SSSR a nao­ pak výpady proti Benešovi, ani upozornní na adu formálních nedostatk pro­ cesu Stíbrnému nepomohlo, Retribuní soudnictví si rozhodn nedlalo starosti s ádným formálním prbhem a komunistická vláda nemínila nechat na svobo­ d jednoho z mu 28. íjna, ivou pipomínku meziválené demokracie, mue, kterého navíc neodsoudili oni sami. Dret ve vzení jednoho z nejznámjších pedmnichovských politik a k tomu odsouzeného za propagaci fašismu, spolu­ práci s okupanty a vlastizradu, to byl trumf, který nebylo hodno pouštt z ruky.
Jií Stíbrný se ve vzení zabýval i sepsáním svých pamtí. Vznikly patrn v roce 1949, alespo je toto datum uvedeno na titulní stran II. ás t i . 4 5 Dostup­ ný materiál zahrnuje dv samostatné ásti, první piblin devadesátistránko- vou, druhou o 131 stran. Strany jsou íslovány a jednotlivé kapitoly navazují na stejné stránce, je tedy mono íci, e celek je úplný. 4 6 Autor prozrazuje schopného urnalistu — stylisticky je text velmi dobrý a dokládá, e Jií Stíbr­ ný ml i ve vyšším vku velmi dobrou pam. Akoliv je nepravdpodobné, e by ml monost pístupu k pramenm a literatue a podmínky ke kvalitní spiso-
4 3 HÚ Praha, S t í b r n ý , J.: Pamti, sv. II, s. 123. 4 4 Tamté, s. 124. 4 5 Jist však po roce 1948, nebo v textu uvádí autor své nacionále: „Jií Ferd. Stíbrný (sic !),
68 rok stár, dívjším povoláním urnalista..." HÚ Praha, S t í b r n ý , J.: Pamti, sv. II, s. 125.
4 6 Na tento fakt upozoruji je proto, e Jan Hrubý tvrdí, e ml v rukou 600 stran Stíbrného pamtí. Srov: H r u b ý , J.: Aféry první republiky. Praha.1984, s. 39.
124 LIBOR VYKOUPIL
vatelské práci, cituje pomrn pesn a v opakovaném popisu stejných událostí pouívá stejných slov a spojení. Po formální stránce lze autora ocenit.
Slabší je sám obsah pamtí. Stíbrný se svým ivotem zabýval dost podrobn, ale jeho vzpomínky mají mnoho nedostatk. Pedevším se velmi peliv vyhý­ bají nejen nej soukromjšímu ivotu — o satku jen jedna holá vta, o bratrovi ani zmínka a stejn tak o synovi — ale také všem aférám, které byly se Stíbr­ ného ivotem tak nerozlun spjaty. Postrádáme tedy všechna obvinní z úplat­ k a zneuití úední pravomoci, všechny informace o kontaktech s podezelými a pochybnými spolupracovníky. Stíbrný se s velkou oblibou vrací ke vzniku republiky; „muem 28. íjna" se ostatn stal zejména z vlastního rozhodnutí, nebo, jak se zdá, tento termín vymyslel. Uvádí spory s Masarykem i s Benešem k tomuto tématu, ale jen se ospravedluje, vyhýbá se silnjším výrazm, které si díve tak oblíbil. Více nostalgicky vzpomíná — na krásné asy svých politic­ kých i urnalistických zaátk, na konec monarchie, ale i na své psobení ve vídeském parlamentu. Drobnjších kreseb z bného politického ivota je do­ konce více k období 1911-14, ne k létm 1918-38. Stíbrný nepechází ani své vylouení ze strany národn socialistické, ani svj politický proces v r. 1947, ale nevnuje j im mnoho pozornosti a zejména nepináší nic nového. Vlastnímu vylíení událostí se vyhýbá: ,.Pomrn málo místa vnoval jsem vylíení celého procesu. Úmysln..." 4 7 Ve svém vzpomínání tká od jedné vci ke druhé, za­ plétá se obas i do obecných úvah o cíli ivota, smyslu djin, významu osob­ nosti v djinách, osobní vzpomínky prokládá exkurzy do svtové diplomacie a politiky. Z textu je zejmé, e pochopil, komu jsou jeho vzpomínky ureny. Výpady proti Masarykovi a Benešovi nejsou tradin v duchu Poledního listu, ale spíše v intencích Rudého práva a nkterých prací V . Krále . 4 8 Stíbrného ve vzení charakterizuje pesn závr jeho neuspoádaných memoár. „Dny dravé­ ho a bezohledného kapitalistického ádu u jsou seteny. Tak jako nedají se spoutati ivelní síly — velká voda, burácející smrš, vichice a pohbí kadého, kdo se jim postaví do cesty, tak u nikomu nepodaí se zastavit postup socia­ l ismu." 4 9 Je tké rozhodnout, zda jde o rezignaci starého mue, nebo naopak o jasnozivost protelého politika. Je to odevzdanost nebo varování? V kadém pípad Stíbrný zstal svj, nebo v závru pipojil ješt ti strany doslovu k 28. íjnu v Praze.
4 7 HO Praha, S t í b r n ý , J.: Pamti, sv. I, s. 72. 4 8 Nap. K r á l , V.: O Masarykov a Benešov kontrarevoluní protisovtské politice.
Praha 1953. 4 9 HÚ Praha, S t í b r n ý , J.: Pamti, sv. II, s. 128.
Jií Stíbrný zemel 21. ledna 1955, tedy týden po svých 75. narozeninách, ve vznici ve Valdicích (okr. Jiín).
JIRl STÍBRNÝ PRED NÁRODNÍM SOUDEM 125
JIÍ STÍBRNÝ VOR DEM NATIONALGERICHT
Es ist unmoglich das menschliche und das politische Portrát des Staatsmanns Ji' Stíbrný zu trennen. Jií Stíbrný war ein wesentlicher Politiker und konnte nicht die eigene Person von der Politik separieren. Ganz im Gegenteil. Er hat die Politik dank seiner charismatischen Personlich- keit getan, die lange Zeit seine Parteiangehorige eingezogen und einigen hat. Nur junge Stíbrný war Mann von unerreichbaren sozialistischen Ideále. Sehr bald ist er ein Pragmatiker geworden, der sein Erfolg end seine Macht nur mit Erfolg und Macht seiner Partei identifizierte, und umge- kehrt. Er war der blendende Redner und konnte einfach Niveau der logischen Argumentation ver- lassen, wenn seine Worte augenblicklich willige Ohren gefunden haben.
Als Mitschopfer der „Ptka" (der Fiinf). die grosse positive Bedeutung hatte, formte er auch die Basis der eigenen Macht. Die politische Gegner sind automatisch personliche Feinde gewor­ den. Sein Bestreben nach oben hat Stíbrný eine grosse Menge von Feinde geschaffen. Diese Gegner haben die politischen Massnahmen herforgerufen, die Stíbrný beseitigen sollten. Die Weise, durch die die Beseitugung getan wurde, war nicht sauber und zeigte, dass Stíbrný' s Ent- femung definitiv sein soli. Der XI. Parteitag der tschechoslowakischen Sozialisten, der am 19. September 1926 in BrUnn verlief, beseitigte die Hauptwiderspruche zwischen V. Klofá und Jií Stíbrný. Stíbrný beschloB, die Macht um jeden Preis behalten und hat sich auf das politische Hasardspiel geworfen. Stíbrný hat gegen seine Gegner alle Mittel angewendet. Seine Benehmen hat ihn der Unterstiltzung der eigene Partei enthoben. Am Parteitag in Brunn wurde er darm aus der Partei ausgeschlossen.