S

D O

SLEZSKÉ DIVADLO OPAVA

www.divadlo-opava.czPREMIÉRA 31. 10. 2021

MUZIKÁL

Dirigenti: Alena Jelínková,František Štěrbák

Režie: Roman Štolpa

JULE STYNE, BOB MERRILL, ISOBEL LENNART

2

FUNNY GIRL

Hudba Jule Styne, písňové texty Bob Merrill

Scénář Isobel Lennart na základě originálního textu Miss Lennart

Produkce na broadwayské scéně Ray Stark

Supervize newyorské produkce Jerome RobbinsRežie originální produkce Garson Kanin FUNNY GIRL je uváděna po speciální dohodě s Concord Theatricals, zástupce Tams-Witmark LLC www.tamswitmark.com

Hudební nastudování: Alena Jelínková Dirigenti: Alena Jelínková, František Štěrbák Režie: Roman Štolpa Český překlad: Jiří Josek Choreografie: Tomáš Kuťák Sbormistr: Kremena Pešakova Výtvarník kostýmů: Eva Kotková Výtvarník scény: Pavel Kodeda Asistent režie: Marta Vaňkátová Vedoucí hudební přípravy: Libuše Vondráčková Hudební příprava: Libuše Vondráčková Jana Hajková Tereza Zatloukalová

PREMIÉRA: 31. ŘÍJNA 2021

3

OSOBY A OBSAZENÍ Fanny Briceová: Tereza Bartošová, Tereza Kavecká Nick Arnstein: Roman Harok, Michal Stalmach Eddie Ryan: Zdeněk Jorda, Lukáš Randák, Daniel Volný Tom Keeney: Dalibor Hrda, Evžen Trupar Florenc Ziegfeld: Zdeněk Kapl, Martin Táborský Tenor: Juraj Nociar, Peter Svetlík Paní Briceová: Katarína Jorda, Šárka Maršálová Paní Strakoschová: Lenka Liberdová, Zdenka Mervová Paní Meekerová: Renata Harasimová, Jitka Havrlantová Bublina – Keeney Girls: Kateřina Ostapenko Maude – Keeney Girls: Adéla Čížková Polly – Keeney Girls: Karolína Valalíková Heckie – Henry Street, známý: Stanislav Beneš, Alexander Vovk Pan Renaldi – divadelní agent: Roman Cimbál, Peter Paleček John, inspicient – Ziegfeld company: Ondřej Pupík Paul, vrchní: Andrej Kuľbaga Emma – Ziegfeld company: Radmila Gregorová Mimsey – Ziegfeld company: Andrea Plachká Vera – Ziegfeld company: Jana Jaržembovská Jenny – Ziegfeld company: Petra Španělová Cathy – Ziegfeld company: Anna Sokolová Ben – fotograf: Jaroslav Velička Davis – host na Ziegfeld premiéře: Daniel Wariš Jack – Henry Street, barman: Vojtěch Koubek Nadlerová – Henry Street, známá: Zdeňka Kotková Winstonová – host na Ziegfeld premiéře: Liana Vinklárková Joanna – novinářka: Anna Ondáková Poslíček – nádraží Baltimore: Vojtěch Koubek Nádražní sluha: Roman Cimbál, Peter Paleček

Spoluúčinkuje orchestr, sbor a balet Slezského divadla Opava

Představení řídí: Marta Vaňkátová Text sleduje: Brigita Prokešová Koncertní mistr: Julie Ester Černá Zástupce koncertního mistra: Tomáš Peška Koncertní mistr violoncell: Jan Zlámal

D. Volný, T. Kavecká

R. Štolpa, D. Volný

A. Jelínková

5

Funny Girl, americký muzikál, jehož námětem byl skutečný příběh herečky Fanny Briceové, která působila v divadlech v New Yorku v období před první světovou válkou i po ní, a jejího manžela Nicka Arnsteina. Slavná premiéra se uskutečnila na Broadwayi v roce 1964 a po ní následovalo více než 1300 repríz. Do hlavní role byla obsazena Barbra Streisandová, která ji ztvárnila v roce 1968 také ve stejnojmenném filmu. Film režíroval William Wyler známý svým nekompromisním přístupem k hercům. Snímek se stal hitem a v kinech vydělal přes 26,5 milionu dolarů. Světoznámá zpěvačka a herečka získala za tuto filmovou roli Oscara. Strhující příběh umělkyně a jejího manžela, hazardního hráče, je plný hudebních hitů a tanečních čísel. Muzikál byl oceněn hned několika slavnými Cenami Tony.

Snad nejznámější písní je People. „Lidé, osamělí lidé, těm se o štěstí může pouze zdát, jsme děti v partě jiných dětí, pýcha dospělá velí nám zvládat vše každý sám, tím jsme víc jak děti než děti,“ zpívá Fanny Briceová.

Populární americký muzikál Funny Girl napsali hudební skladatel Jule Styne, textař Bob Merrill a libretistka Isobel Lennart.

MUZIKÁLOVÝ PŘÍBĚHBudoucí divadelní hvězda Fanny Briceová, jejíž matka vlastní hostinec na periferii Broadwaye, začíná svou kariéru v Keeneyho divadle a přesvědčí choreografa Eddieho Ryana, aby ji zdokonalil v tanečním oboru. Fanny slaví úspěch a Eddie se do ní zamiluje. Hned po prvním úspěšném představení se u její šatny objeví Nick Arnstein, dobrodruh, který se pohybuje ve vyšších vrstvách společnosti, sází na dostihy a miluje hazardní hry. Fanny jej okouzlí svou jedinečností, odlišností a velkým talentem. Nick upoutá Fanny svým postavením ve společnosti, bezprostředním chováním, nadhledem a také nabídkou lepšího finančního ocenění. Po úspěchu s komickým výstupem na kolečkových bruslích se Fanny splní životní sen – dostane angažmá u největšího muzikálového podnikatele Florenze Ziegfelda.

6

Tvrdohlavá Fanny si uvědomuje, že její předností není tanec, ale zpěv a komický talent. Fanny riskuje, když z romantické svatební scény udělá komický výstup, ale risk se vyplatí a výstup má nečekaný úspěch. Další setkání s Nickem odstartuje novou kapitolu života Fanny. Přes varování Eddieho se za Nicka provdá a brzy se jim narodí dcera. Nickovi přestane přát štěstí v jeho finančních investicích, dokonce padnou i úspory samotné Fanny. Celá situace vyvrcholí jeho odsouzením do vězení na 18 měsíců. Fanny nepřestává Nicka milovat a čeká na den jeho propuštění. Nick však ukončí jejich vztah. Fanny je zlomená, ale nedá na sobě bolest znát a vystupuje na dalším představení.

Muzikál Funny Girl má svůj počátek v době, kdy Ray Stark odkoupil práva na autorizovanou biografii své tchýně Fanny Briceové. Nejprve pro něj vytvořila filmový scénář Isobel Lennartová, ale Stark se rozhodl nejdříve otestovat dílo v divadle, a tak jej scenáristka převedla do divadelní podoby. Poté se spojil se známým divadelním producentem Davidem Merrickem. Ten mu doporučil k hudební spolupráci skladatele Julea Stynea, textaře Stephena Sondheima a režiséra a choreografa Jeromea Robbinse. Obsazení hlavní role se měnilo, až Stynea zaujala v nočním klubu Bon Soir Barbra Streisandová, tehdy ještě neznámá zpěvačka a herečka. Přípravy muzikálu byly komplikovány odchodem producenta, režiséra a choreografa Robbinse. Na jeho místo nastoupili režisér Garson Kanin a choreografka Carol Haneyová. První představení v lednu se uskutečnila na zájezdě v Bostonu a nebyla moc úspěšná. Následně došlo ke zkrácení díla, režisér i choreografka byli nahrazeni opět Robbinsem, který navíc dostal funkci supervizora. Světová premiéra Funny Girl se uskutečnila 26. března 1964 ve Winter Garden Theatre a sklidila obrovské ovace. Na Broadwayi se hrála tři roky, získala osm návrhů na Cenu Tony. Filmové zpracování z roku 1968 obdrželo osm nominací na Oscara, kterého nakonec získala Barbra Streisandová za titulní roli. Roli Nicka hrál ve filmu Omar Sharif. Tvůrci filmu ještě před jeho obsazením uvažovali o Sinatrovi, Connerym a dalších.

T. Kavecká

8

Fanny Briceová (1891–1951, vlastním jménem Fania Borachová), vaudevillová, komediální populární herečka, zpěvačka a autorka mnoha písní, vyrůstala v New Yorku ve finančně zabezpečené rodině. Otec pocházel z Francie a matka měla maďarsko-židovské kořeny. Rodina vlastnila několik dobře prosperujících hostinců. Celé podnikání vedla matka, jelikož otec byl hazardní hráč a později také alkoholik. Tato skutečnost se stala důvodem k rozvodu, 9

ale i po odchodu otce a prodání restaurací se žilo Fanny a jejím třem sourozencům dobře. Fanny s matkou navštěvovala hudební a divadelní představení, která v ní probudila obrovský zájem o zpěv a herectví. Roku 1908 se nechala angažovat v dívčím burleskovém sboru, kde začala užívat příjmení Briceová; měla tehdy 17 let a účinkovala v prvních scénkách s ironickou nadsázkou na opilectví atd. Fanny pocházela z židovské rodiny, ale jidiš nemluvila, uměla však židovský jazyk výborně napodobit, což uplatnila v muzikálu The College Girls. Zde v roli Salome předvedla zpěv i tanec se závojem. Tím prorazila na Broadwayi a v roce 1910 začala její několikaletá spolupráce s producentem Florenzem Ziegfeldem, který produkoval populární newyorskou revui Ziegfeld Follies. Roku 1921 zazněla poprvé v jejím podání My Man, nejúspěšnější z více než dvaceti desek, které jí vydala Victoria a Columbia Records. Později tuto skladbu převzala Billie Holiday. Dalšími šlágry byly Second Hand Rose a Than Happy With Somebody Else. Za nahrávku největšího hitu My Man dostala posmrtně Cenu Grammy. Několik let vystupovala úspěšně v rozhlasových pořadech. Z jejích filmů měly velký úspěch My Man z roku 1928 (němý film) či Everybody Sing, Be Yourself!, The Great Ziegfeld. Fanny má hvězdu na hollywoodském chodníku slávy.

Fanny v soukromém životě nejvíce poznamenalo její druhé manželství s Juliem (Nickem) Arnsteinem, který oproti muzikálu vedl mnohem komplikovanější život. Používal mnoho náhradních jmen a z pseudonymu Nick Arnold vzešla jeho přezdívka Nick. Tento podvodník strávil 14 měsíců ve vězení v Sing Singu a později se stal hlavou zločinecké skupiny. Po čtyřech měsících skrývání se sám přiznal; ve vazbě a poté i během trestu dostával jídla z restaurací a mohl být oblečen do svých luxusních šatů. Tento komfort mu zajistila Fanny a jeho právník. Fanny v této těžké době porodila Nickovi druhé dítě. Po propuštění z vězení v roce 1927 Nick rodinu opustil. Fanny se za dva roky vdala potřetí, a to za textaře a producenta Billyho Rose. Manželství skončilo po devíti letech rozvodem.

T. Bartošová, R. Harok

11

Americký producent Florenz Ziegfeld vytvořil v roce 1907 skupinu tanečnic pro letní přehlídky. Během následujících let se ze Ziegfeld Follies stal obrovský hit newyorské Broadwaye. Účinkující v této show byly považovány za jedny z nejkrásnějších dívek. Autorem nápadu byla tehdejší Ziegfeldova žena, herečka polského původu Anna Heldová. V úspěšných představeních účinkovaly populární osobnosti, např. Josephine Bakerová. Okázalé kostýmy tanečnic navrhovala známá módní návrhářka Lucy Duff-Gordonová a scénu sestavil vyhledávaný designér fi lmových ateliérů Ben Ali Haggin. Představení pod Ziegfeldovým vedením probíhala až do roku 1931, tedy

téměř do jeho smrti. Mnohé z dívek, jež souborem prošly, udělaly později kariéru v Hollywoodu či na prknech divadel. Nejinak to bylo i s Fanny Briceovou. Funny Girl byla skutečná Fanny Briceová, která v letech 1910–1936 fascinovala diváky převážně v revuálních představeních legendárního režiséra a producenta Florenze Ziegfelda.

A. Vovk, L. Liberdová, T. Kavecká, R. Harasimová

12

Jule Styne (1905–1994, vl. jménem Julius Kerwin Stein) se narodil v londýnském East Endu v rodině židovských ukrajinských emigrantů, ale od svých sedmi let vyrůstal v americkém Chicagu. Mimořádný talent mu pomohl, aby už v deseti letech vystupoval se symfonickými orchestry v Chicagu a dalších velkých městech. Na studiích na Chicago Music College napsal pro svého přítele Mika Todda, pozdějšího filmového producenta, píseň pro hudební představení a odstartoval svou skladatelskou kariéru.

Ve 20. letech zahájil spolupráci s chicagskými jazzbandy a založil vlastní taneční kapelu, která získala i pozornost Hollywoodu a hlavně herce Franka Sinatry. V Hollywoodu Styne spolupracoval s textařem Sammym Cahnem na písních k mnoha filmům. Píseň Three Coins in Fountain (1954) ze stejnojmenného filmu získala Oscara za nejlepší původní filmovou píseň roku a deset jiných Stynových skladeb bylo na Oscara nominováno.

V roce 1947 složil Styne hudbu k prvnímu broadwayskému muzikálu High Button Shoes, který v následujících desetiletích následovaly další – mezi ty nejvýznamnější patří Gentlemen Prefer Blondes (1949), Peter Pan (1954), Bells Are Ringing (1956), Gypsy (1959), Do Re Mi (1960), Funny Girl (1964), Sugar (Někdo to rád horké, 1972) nebo Hallelujah, Baby! (1967), za nějž získal prestižní americkou divadelní Cenu Tony. V roce 1972 byl Styne zvolen členem Síně slávy amerických skladatelů, v roce 1981 členem americké Divadelní síně slávy, v roce 1990 získal prestižní Cenu Kennedyho centra. Jeho nejúspěšnější píseň Let it snow! Let it snow! Let it snow! se stala hitem.

Isobel Lennartová (1915–1971) odjela ze svého rodného Brooklynu do Hollywoodu, kde nejprve pracovala v podatelně filmového studia Metro-Goldwyn-Mayer (MGM). Poté byla propuštěna pro pokus zakládat odbory. V roce 1939 se na pět let stala členkou komunistické strany. Až od roku 1942 začala konečně psát filmové scénáře. Kariéru scenáristky narušily problémy způsobené levicovými politickými názory a při vyšetřování musela udat přes dvacet osob z komunistické strany, aby mohla pokračovat ve své práci. Cenu Writers Guild of America a nominaci na Oscara

T. Kavecká, M. Stalmach

14

získala společně se svým spolupracovníkem, scenáristou Danielem Fuchsem za fi lm Love Me or Leave Me (Miluj mě, nebo mě opusť). Mezi její scénáře patří Prosím, nejezte sedmikrásky, Poutníci za sluncem, Dva na houpačce a další. Jejím nejslavnějším dílem je libreto k muzikálu Funny Girl, který jí po přepsání pro fi lmové zpracování přinesl ocenění Writers Guild of America za nejlepší fi lmový scénář roku.

Bob Merrill (1921–1998, vl. jménem Henry Robert Merrill Levan) začal po odchodu z armády na konci 2. světové války žít a pracovat v Hollywoodu. Byl scenáristou Rádia CBS a hercem menších rolí ve fi lmech. Později se stal režisérem dialogů ve studiu Columbia Pictures. První písně napsal pro populární komičku Dorothy Shayovou a jejich popularita mu zajistila další nabídky na spolupráci. Merrill patřil mezi osobité tvůrce – neuměl číst ani psát noty. Hudbu začínal skládat na xylofonu za necelé dva dolary, později si koupil nový za „téměř“ sedm dolarů. Později v New Yorku na Broadwayi byly uvedeny jeho muzikály New Girl in Town, adaptace divadelní hry Anna Christie Eugena O’Neilla, Take Me Along, Carnival! nebo Breakfast at Tiffany’s. Světovou slávu mu přinesly muzikály Funny Girl a Sugar (Někdo to rád horké), pro které napsal texty. Několik textů písní vytvořil pro muzikál Hello, Dolly! Merril byl osmkrát nominován

Z. Jorda, T. Kavecká

15

na prestižní americkou divadelní Cenu Tony. V 70. letech napsal scénáře pro několik fi lmů a televizních pořadů, např. pro Lizu Minnelli.

Jiří Josek (1950–2018) byl překladatel, režisér a nakladatel, jenž vystudoval angličtinu a český jazyk na Karlově univerzitě. Za studií pracoval pro Pražskou

informační službu jako tlumočník, později získal místo odborného redaktora v oddělení angloamerické literatury v nakladatelství Odeon, kde setrval do roku 1989. Současně také pracoval na překladech knižních textů, např. Jack Kerouac Na cestě, William Saroyan Tracyho tygr atd. V 90. letech se vrátil na Karlovu univerzitu, kde do roku 2011 přednášel na Filozofi cké fakultě. Působil rovněž jako lektor na Cornell University v New Yorku v letech 1993 až 1996. V roce 1998 založil nakladatelství ROMEO, kde vydával hlavně vlastní překlady díla W. Shakespeara. V roce 1999 Josek zahájil také svou divadelní kariéru jako režisér inscenace Hamlet v ostravském Divadle Petra Bezruče. Působil také jako rozhlasový režisér a připravil pro rádio mnoho inscenací. Jeho překlady anglických a amerických muzikálů Funny Girl, West Side Story, Čarodějky z Eastwicku, Flashdance, Duch a dalších pronikly i na české scény. Za své překlady získal několik ocenění,

Z. Jorda, T. Kavecká, balet SDO

16

např. Cenu Českého literárního fondu za překlad románu E. L. Doctorowa Ragtime a Cenu FITESu za fi lm BBC Julius Caesar, Cenu Jednoty překladatelů a tlumočníků za práci na fi lmech All That Jazz, Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi, za překlad Hamleta obdržel prestižní Jungmannovu cenu Obce překladatelů. V roce 2008 obhájil habilitační práci s názvem Na cestě k Shakespearovi a získal titul docenta.

William Wyler (1902–1981), americký fi lmový režisér židovského původu, je dnes považován za jednoho z klasiků amerického hraného fi lmu. Jedná se o trojnásobného držitele ocenění Americké fi lmové akademie Oscar. Jeho rodiče pocházeli z Alsaska, z oblasti na pomezí Francie a Německa, do USA se přistěhovali v roce 1920. William začínal pracovat v Hollywoodu díky bratranci, který působil ve studiu Universal Pictures. K samostatné režii se dostal až po práci pomocného režiséra a asistenta režie, a to na počátku 30. let minulého století s příchodem zvukového fi lmu. Mezi první fi lmy patří Na větrné hůrce, z pozdějších např. Prázdniny v Římě, Jak ukrást Venuši, Funny Girl.

Z. Jorda, K. Jorda

17

SLOVO REŽISÉRAProkletí divadlem

Víte, my divadelníci jsme poněkud zvláštní lidé. Za divadlo dáme všechno, někdy dokonce i život. Neposloucháme rodiče, neposloucháme své partnerky či partnery, často dáváme všanc své zdraví. Ta touha hrát, stát na prknech, dělit

se s diváky o smutky i radosti života je neuhasitelná. Je to do určité míry prokletí, prokletí divadlem. A je jedno, jestli hrajeme činohru, vaudeville, operu nebo muzikál.

Stejná byla i Fanny Briceová – americká dívka, která nebyla ztělesněním tehdejšího ideálu krásy, se stala velkou hvězdou šoubyznysu. Navzdory všemu a všem, dalo by se říci. A hnala ji vpřed ta velká touha po divadle. To prokletí. Někdy to bylo zábavné a humorné, jindy velmi, velmi bolestivé.

Tento velký osud vám teď předkládáme a pevně věříme, že vás zaujme, pobaví i dojme, stejně jako nás, když jsme tento muzikál zkoušeli.

T. Kavecká

18

Na cestě z chudinské Henry Street na nablýskanou Broadway doprovází Fanny dva muži – Eddie Ryan a Nick Arnstein. V našem nastudování jsme chtěli zdůraznit, jak zvláštně se jejich osudy proplétají. Jejich konfl ikty vznikají většinou z nedorozumění, ale kdyby jeden dokázal naslouchat druhému jenom o chvilku déle, jenom o špetku pozorněji, vše by se dalo do pořádku daleko lépe a méně bolestivě. Jak poučné pro náš každodenní život, nemyslíte?

Za tvůrčí tým Roman Štolpa

Roman Štolpa – režisér, zamířil po absolvování oboru herectví na JAMU (1986) do Klicperova divadla v Hradci Králové, pak přes Činoherní studio v Ústí nad Labem do pražského Divadla Rokoko. Poté začal studovat na pražské DAMU obor činoherní režie, jeho pedagogy byli I. Rajmont a J. Kačer. Už tehdy se ale začal naplno věnovat muzikálu. Studia DAMU zakončil absolventským představením Tmavomodrá revue Jaroslava Ježka (scénář a režie, Divadlo ABC, 1996). Pak se stal asistentem

inscenační tým - T. Kuťák, A. Jelínková, E. Kotková, R. Štolpa

T. Bartošová , R. Harok

20

režiséra Petra Novotného při legendární inscenaci muzikálu Jesus Christ Superstar v Divadle Spirála. S Petrem Novotným – už v pozici druhého režiséra –spolupracoval ještě na inscenaci muzikálu Evita, poté Řek Zorba, to už ale v Hudebním divadle Karlín. Jeho první samostatnou muzikálovou režií byl muzikál Divotvorný hrnec v Městském divadle v Mostě (představení obdrželo cenu diváků jako nejlepší inscenace sezony 2000/2001 a cenu za nejlepší mužský herecký výkon). V Hudebním divadle Karlín pak inscenoval první české uvedení

amerického muzikálu Za zvuků hudby (The Sound of Music) s M. Dolinovou a P. Štěpánkem v hlavních rolích. Od té doby se věnuje především režii muzikálů a komedií. Z muzikálů jmenujme alespoň Nejkrásnější válku v Městském divadle v Mostě (představení obdrželo cenu diváků jako nejlepší inscenace sezony 2001/2002 a cenu za nejlepší mužský herecký výkon), Donaha! ve VČD Pardubice (představení získalo divácký titul nejoblíbenější inscenace roku a hra

K. Jorda, R. Harasimová, L. Liberdová

21

se stala nejdéle uváděným představením v dějinách Východočeského divadla, hrála se totiž za stálého zájmu diváků celých 8 let až do derniéry v roce 2013), Sugar aneb Někdo to rád horké rovněž ve VČD Pardubice (představení obdrželo diváckou cenu nejoblíbenější inscenace roku), Romea a Julii na prknech Divadla Hybernia Praha v roce 2017, což byl muzikál Z. Bartáka, ve kterém účinkovala řada muzikálových hvězd, např. I. Korolová, L. Randák, D. Hořínková a další, muzikál Shrek (KVart + VČD Pardubice 2020 v licenci MTI New York), velkolepý

broadwayský muzikál v českém provedení, jehož premiéra se odehrála v Tip Sport Aréně v Praze, poslední představení bylo v liberecké sportovní hale v únoru 2020 a s dalším uváděním se počítá. Jeho představení jsou divácky úspěšná a hrají se i několik let. Rekordmanem je představení Bez předsudků, které se v pražském Divadle Kalich hraje už 15 let. Představení slavilo rovněž velký úspěch v New Yorku při divadelním zájezdu pro české krajany. Z dalších

T. Kavecká, Z. Jorda

T. Kavecká a další

úspěšných her můžeme jmenovat historické drama J. Goldmana Lev v zimě představené v Divadle Radka Brzobohatého Praha (s R. Brzobohatým a H. Maciuchovou v hlavních rolích), dále inscenaci americké hry Columbo – Vražda na recept uvedené divadelní společností ON STAGE! (s P. Štěpánkem, J. Čenským, J. Lauferem a D. Morávkovou v hlavních rolích). Jednalo se o historicky první uvedení postavy poručíka Columba na českém jevišti. Tato hra totiž v USA stála v 60. letech minulého století na začátku známého TV seriálu o Columbovi. Z posledních úspěšných

titulů můžeme uvést Lásku v přímém přenosu zinscenovanou Divadlem Kalich v roce 2019 (s P. Čtvrtníčkem, K. Frejovou a D. Suchařípou v hlavních rolích) nebo představení Čarodějky v kuchyni s M. Dolinovou a V. Žilkovou v Divadle Metro. Posledních pět let spolupracuje Roman Štolpa s Divadlem Háta, kde režíruje a také hraje. Jmenujme tedy komedie Sukničkář, Hvězdné manýry nebo Velké lásky v malém hotelu. Jsou to divácky velmi úspěšné crazy

T. Bartošová

24

komedie za účasti předních českých herců, např. L. Vaculíka, P. Nečase, M. Bočanové, A. Gondíkové, O. Želenské, M. Zounara a dalších. K zajímavostem pak patří spolupráce s RockOperou Praha a režie rockových oper, jako jsou Faust, Anna Karenina nebo Proces. Jedná se o netradiční zpracování stěžejních literárních děl, a to za přímé účasti rockových hvězd, např. Kamila Střihavky, Jiřího Zonygy, Jana Toužimského, Viktora Dyka, Žántí a dalších. Režisér Roman Štolpa se při práci na inscenaci Funny Girl v Opavě setkal již potřetí s vynikající prací překladatele Jiřího Joska.

Alena Jelínková – dirigentka, vystudovala na Pražské konzervatoři obor dirigování a také obor skladba a aranžování populární hudby. Rok studovala dirigování také na škole Norges musikkhøgskole v Oslu a aktuálně studuje tento obor na pražské AMU. Od září 2019 vyučuje na Pražské konzervatoři intonaci a od září 2020 zde spoluvede komorní orchestr. Za dobu svého působení dirigovala Severočeskou a Plzeňskou fi lharmonii, Filharmonii Hradec Králové, Západočeský symfonický orchestr Mariánské

T. Kavecká

25

Lázně, Pražskou komorní fi lharmonii, Ambroš Ladies Orchestra, Kolínskou fi lharmonii a orchestr Šarbilach. V současnosti vede Komorní orchestr Vlasty Škampové a již od založení komorní sbor Punkt, se kterým získává ocenění na prestižních zahraničních soutěžích a řadí jej tím mezi nejúspěšnější amatérské sbory u nás. Z jiných souborů delší dobu vedla sbor u sv. Petra v Praze, sbor Acord Motol a v Norsku sbor Gregos. S Jihočeskou fi lharmonií v letech 2016 a 2017 nahrála a koncertně provedla muzikál Cyrano Vojtěcha Adamčíka, pro nějž aranžovala hudbu.

Na konzervatoři dirigovala operetu Orfeus v podsvětí a v roce 2018 se jako asistentka dirigenta podílela na nácviku opery Bohéma v libereckém Divadle F. X. Šaldy, kde též dirigovala představení. Z jiných velkých děl dirigovala např. Stabat mater od Francise Poulenca. Na jaře 2014 získala třetí místo na mezinárodní sbormistrovské soutěži v Žilině a na podzim 2019 uspěla ve dvou soutěžích: v italském městečku Brescia se stala nejmladší semifi nalistkou v dirigentské soutěži

M. Stalmach, R. Cimbál

M. Táborský, K. Jorda, Z. Jorda

T. Kavecká, E. Trupar

Z. Kapl, Š. Maršálová, L. Randák

27

zaměřené na soudobou hudbu a v Banské Bystrici se stala absolutní vítězkou mezinárodní sbormistrovské soutěže. Jako skladatelka a dirigentka se podílí na projektech spojujících klasický a populární žánr – v r. 2013 se ve Valašském Meziříčí (rodném městě) pod jejím vedením uskutečnil společný koncert smyčcového orchestru a hudební skupiny The Dust, jejíž skladby pro toto obsazení zaranžovala. Na podzim roku 2015 premiérovala ve stejném městě svůj písňový cyklus Otče náš pro smíšený sbor a kapelu, který poté reprízovala v dalších městech ČR. Sama hraje na housle, a to buď vlastní tvorbu, anebo v kapelách kamarádů.

František Štěrbák – dirigent, studoval na Pražské konzervatoři klavír (prof. Boguniová), skladbu (prof. Řehoř) a dirigování (prof. Farkač, prof. Košler a prof. Němcová). Po nějaký čas též studoval skladbu na pražské AMU; zklamán situací v soudobé vážné hudbě však studia předčasně ukončil. Od roku 1999 do 2004 byl členem Hudebního divadla v Karlíně, od roku 2004 dirigentem v GoJa Music Hall, kde spolupracoval na inscenacích Les Miserables, Miss Saigon. Jako host spolupracoval např. ve Východočeském divadle Pardubice na představeních

T. Bartošová, D. Hrda

28

My Fair Lady, Malované na skle, dále s Divadlem F. X. Šaldy v Liberci na operetě Polská krev, s Filharmonií Brno na projektu Symphonic Čtyřtet, také pracoval se Západočeskou filharmonií Mariánské Lázně atp. V Městském divadle Brno se v průběhu posledních 11 let jako dirigent nebo aranžér podílel na inscenacích Les Miserables, Mozart! Mozart!, Mary Poppins, Lilly, let snů, Evangelium o Marii, Titanic, Bítls, Poslední loď, Grand Hotel. Na Konzervatoři J. Ježka v Praze působí jako pedagog od roku 1999.

Tomáš Kuťák – choreograf, absolvent JAMU (obor pedagogika tance), zakladatel, choreograf a art director Evil dancers dance company, choreograf muzikálů Mýdlový princ, Shrek a Robinson, choreograf eventů pro Matonni, Coca Colu, Happy Hearts, Miss SR, Kabát, Chivas, Evropu 2 a mnoho dalších. Působil jako tanečník v USA pro společnost Princess cruises a následně jako tanečník na volné noze v Londýně. Tančil také v muzikálech Dracula (role krvinky), Kleopatra, Golem, Angelika, Tři mušketýři a Pokrevní bratři.

Pavel Kodeda – výtvarník scény, na DAMU vystudoval činoherní scénografii (prof. Albert Pražák), divadelní antropologii (prof. Vladimír Mikeš, Tomáš Žižka) a scénografii alternativního a loutkového divadla (prof. Jan Matásek). Ještě během studií začal pracovat jako stipendista-designér v klubu Roxy. S kolegy ze školy spoluzaložili sdružení Aluminium, jehož náplní byly realizace na poli designu, grafiky, scénografie a kulturní produkce, např. v divadelním spolku M.U.T., který uváděl soudobé divadelní texty, inscenovaná čtení atd. Spolupracuje s řadou divadel na velkých činoherních i operních scénách (Jekatěrinburg, Praha, Plzeň, Ostrava, Pardubice, Liberec, Olomouc, České Budějovice) a s dalšími divadelními soubory napříč celou republikou. Patří do týmů stálých spolupracovníků režisérek a režisérů Kateřiny Duškové, Jaroslavy Šiktancové, Petra Štindla, Filipa Nuckollse, Zdeňka Bartoše, Janka Jirků a dalších. Mimo divadelní scénografie a její aplikované podoby (eventy, výstavnictví, interiéry) se věnuje grafice (převážně propagační) a výtvarnictví obecně.

J. Nociar, T. Kavecká

P. Svetlík, T. Bartošová

R. Harok, dámy baletu SDO

R. Harok, T. Bartošová

Z. Mervová, Z. Jorda, Š. Maršálová, J. Havrlantová

T. Bartošová, Z. Kapl, P. Paleček

31

Eva Kotková – výtvarnice kostýmů, vystudovala výtvarnou tvorbu na Ostravské univerzitě. Kostýmy navrhuje pro divadlo, film i televizi. Za kostýmy ve filmu Hastrman získala v roce 2019 Českého lva. Kostýmní návrhy vytvořila pro více než sto divadelních inscenací. Spoluzaložila dnešní Komorní scénu Aréna v Ostravě, kde spolupracovala na inscenacích Hamlet, Villon, Višňový sad, Průběžná O(s)trava krve, Máj, Král Lear a dalších. V Národním divadle moravskoslezském v Ostravě vytvořila kostýmy pro inscenace Zlaté rouno, Lucerna, Scapinova šibalství, Elling a Kjell aneb Chvála bláznovství, Cyrano de Bergerac, Yvonna, princezna burgundánská, Holky Elky, Hamlet aj. V Divadle loutek Ostrava vytvořila kostýmní návrhy pro Strakonického dudáka, Sněhovou královnu, Palečka, Aničku skřítka a pro představení Z Deniku Ostravaka. V Moravském divadle Olomouc pracovala např. na inscenacích Tři sestry, Clavijo a Její pastorkyňa. S Klicperovým divadlem v Hradci Králové spolupracovala na inscenacích Paní z moře, Zpěvy šílence atd. Pro Divadlo na Vinohradech navrhla kostýmy pro inscenace Vrátila se jednou v noci, Dvojitý agent či Plačící satyr. Ve Švandově divadle spolupracovala na inscenacích Měsíc na vsi a Casanova. V pražském Národním divadle vytvořila kostýmy pro inscenaci Arkádie. V zahraničí spolupracovala s divadly ve Varšavě, Opoli, Bielsku-Białe a Płocku. Podílí se také na filmové tvorbě – Žralok v hlavě (Maria Procházková), Mír jejich duším (Pavel Štingl), Žádost o milost se zamítá (Jiří Svoboda), Vincek a nebe (pohádka, Petr Zahrádka), televizní cykly Nevinné lži a Škoda lásky. Jako výtvarnice dlouhodobě pracovala na cyklu Šumná města (David Vávra a Radovan Lipus), na cyklu o etiketě Světáci s Ladislavem Špačkem a na seriálech Hotel Insomnia, Letiště, Zázraky života, Základka, Obchoďák, Doktor Martin. Pracuje také na dobových dokumentárních filmech a tvorbě reklam.

SLEZSKÉ DIVADLO OPAVA,příspěvková organizaceHorní náměstí 13, 746 69 Opava

Nositele autorských práv k dílu zastupuje DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura z. s., Krátkého 1, Praha 9.

ŘEDITEL DIVADLA – ILJA RACEKŠÉF OPERY – VOJTĚCH SPURNÝ

Vedoucí umělecko-technického provozu:Radovan ČechákJevištní mistr: Hynek Mucha Zvuk: Adam Pech, Martin ZbytovskýLight design: Pavel Horák Světla: Pavel VavrlaProjekce: Adam PechVedoucí krejčoven: Lenka Wiwegerová Vedoucí vlásenkárny: Alena VítkováVýroba rekvizit: Ladislav BřeskýVýroba dekorací: Silesia design, s. r. o.

Redakce: Jana Andělová Pletichová, Jana ReichelováFoto: Tomáš Ruta Jazyková korektura: Martina Bojdová

Grafi cký návrh plakátu: STUDIO STOJKOV Design a sazba: STUDIO STOJKOVTisk: Bittisk

Vydalo Slezské divadlo Opava

Zdroje:

• Wikipedia• tiskové materiály k fi lmovému a divadelnímu uvedení muzikálu Funny Girl

Pro

gram

č. 2

S

EZO

NA 2

021

www.divadlo-opava.cz

slezske.divadlo.opava

slezske.divadlo.opava

Činnost SDO, p. o., je fi nancována z rozpočtu zřizovatele, Statutárního města Opava. Aktivity SDO jsou také fi nančně podporovány MK ČR a MSK.

Mediální partneři: