ŠKOLNÍ ČASOPIS Blíženci střední školy GEMINI p. o.

2

Obsah

1. Obsah .............................................................................................................................. 2

2. Předmluva k časopisu Gemini ........................................................................................ 3

3. Výročí 25 let a poslání školy ........................................................................................... 4

4. Dotazník na téma: „Co je to carving?“ ........................................................................... 6

5. Dva různé pohledy na jeden školní výlet ........................................................................ 8

6. Sžívání studentky z ciziny v českém prostředí .............................................................. 12

7. Moravská zemská knihovna ......................................................................................... 13

8. Nepečený tvarohový dezert s banánem ..................................................................... 14

9. Jak je na tom naše planeta aneb Týden vědy a techniky ............................................. 16

3

Předmluva k časopisu Gemini

Dobrý den,

vítáme Vás u našeho nového časopisu, který píšou studenti Střední školy Gemini (1993). Je to

první číslo, buďte tedy prosím k obsahu shovívaví a trpěliví, další díly budou již určitě lepší.

Jistě jste si všimli, tak máme i znak, který navrhla jedna z našich redaktorek. Většina ví, že

Gemini znamená v angličtině Blíženci, využila jeho znaku ve znamení zvěrokruhu. A ještě

přidala čtyřlístek z našeho školního loga. Jak znak vznikl, je sice velmi prosté, ale nám se

velmi zamlouvá a doufáme, že i Vy s ním budete spokojeni.

Abych zmínila tedy něco i o škole, jsme škola rodinného typu, kde můžete navštěvovat 3

obory a to, jeden nematuritní Prodavač a výrobce lahůdek (učební obor) a dva maturitní

Gastronomie a Veřejnosprávní činnost. (více se dozvíte na str. 4 a 5)

V našem časopise můžete dále najít články o našich exkurzích, výletech do Moravské zemské

knihovny, na Nejvyšší soud, CzechGlobe a do měst Bojnice a Trenčína na Slovensko. Pak se

také dozvíte, co to znamená Food carving s menší ukázkou. Pak Vám povíme příběh o jedné

studentce z Ukrajiny a o tom jak se sžívá s Českou republikou a jejím těžkým českým

jazykem. Také si společně připravíme jednoduchý dezert.

A já bych Vám nyní chtěla jen spolu s celou redakcí popřát spoustu krásných chvil strávených

s tímto časopisem a doufáme, že až vyjde další díl, tak ho opět budeme moci sdílet s Vámi.

(celá redakce časopisu Gemini)

4

Výročí 25 let a poslání školy Tak nejdříve si musíme něco říct o rodinné škole pro tělesně postiženou mládež v Brně na

Kociánce, která byla zřízena 1. 9. 1991, jelikož je těsně spjata s historií naší školy. Rodinná

škola byla založena jako dosud chybějící zařízení pro ty tělesně postižené, které se ze

zdravotních důvodů nemohou ani vyučit, ani studovat.

Jelikož se však neshodoval pedagogický sbor v názorech vedení školy, vznikl roku 1993 další

samostatný právní subjekt. Slavnostní zahájení školy se událo 6. 9. 1993 za účasti patronů

školy, zástupců školského úřadu, magistrátu města Brna, městské části Brna – severu a

dalších hostí. Jedním z cílů nové rodinné školy je vytvoření rodinného typu, aby se zde

studenti cítili doma, rádi se sem vraceli a i nadále se cítili členy „školní rodinky“. Od roku

založení prošla složitým vývojem. Došlo ke změně vzdělávacích koncepcí i změně zřizovatele.

Dokonce je od roku 2000 příspěvkovou organizací Jihomoravského kraje.

Za ta dlouhá léta těmito chodbami chodila již řada studentů, ale i slavných osobností, jako je

například paní Olga Havlová, manželka pana bývalého prezidenta Václava Havla, jinak

ředitelka Nadace Olgy Havlové. Tato nadace zaplatila na výstavišti v pavilonu C – samostatně

se zavírací dveře, které velmi napomáhají vozíčkářům při průchodu z budovy. Při této

příležitosti si paní Olga prohlédla ústav i školy, jak Gemini, tak Kociánku.

Stejně jak minou léta, tak minou i obory na této škole. Vytváření správného vyvážení

předmětů pro školu bylo složité, ale nakonec nyní máme tyto tři obory:

1. VEŘEJNOSPRÁVNÍ ČINNOST

střední vzdělání s maturitní zkouškou

délka studia: 4 roky

forma studia: denní vzdělávání

2. GASTRONOMIE

střední vzdělání s maturitní zkouškou

délka studia: 4 roky

forma studia: denní vzdělávání

3. PRODAVAČ A VÝROBCE LAHŮDEK

• střední vzdělání s výučním listem

• délka studia: 3 roky

• forma studia: denní vzdělávání

5

Dále škola nabízí internátní ubytování i obědy v naší skvělé školní jídelně.

Výhodou této školy je, že je vůči žákům velmi přizpůsobivá a flexibilní, co se týká jejich

potřeb a zvládnutí studia. Největším přínosem pro všechny žáky, ale stále zůstává

prostupnost v oborech umožňující studentům přejít z náročného typu studia na méně

náročné. Absolventi oboru Veřejné správy, pak mohou dále pokračovat na vysoké školy.

Tyto i další informace jsem získala ze školní kroniky, kterou si škola vede už od založení roku

1993. Do roku 2003 jsou informace zapsány v tlusté knize a dále už jsou vedeny na volných

listech v kartotéce.

Zuzana 1M

6

Dotazník na téma: „Co je to carving?“ Jak možná víte, tak to není jen lyžařská

technika, ale i součást kulinářské artistiky.

Jde o dekorativní vyřezávání ovoce a

zeleniny používá se k doplnění slavnostních

tabulí a zpestření prostředí. Vyřezávané

ozdoby jdou využít na – rauty, párty, oslavy

narozenin, firemní večírky…

Vhodné také jako netradiční dárek či

pozornost.

Na naší škole proběhly kurzy carvingu. Kurz č. 3 a 4

pod vedením pana Luďka Procházky. Účastnili se žáci i

učitelé. Žáci, kteří byli šikovní, a bavilo je vyřezávat, se

mohli dále účastnit i dalších pokročilejších kurzů.

Někteří žáci z naší školy jezdí i na soutěže a odváží si

z nich dobrá umístění.

7

A otázka na žáky našich prvních ročníků tedy bylo:

Adéla 1M

42%

58%

"Co je to carving?"

správná odpověď

špatná odpověď

8

Dva různé pohledy na jeden školní

výlet Dva různé pohledy. Dva různé styly psaní. Holky a kluci. I kdybychom chtěli, stejně

nebudeme všichni stejní. Každý chápeme a vidíme věci jinak. Je to krásně vidět na tomto

důkazu. Dvě správy. Jedna od holky a druhá od kluka. A každá je úplně jiná. Jedna rozsáhlá,

že by to mohla být kniha se všemi možnými různými detaily a druhá krátká a velmi stručná.

Je jen na Vás, co se Vám více líbí a kterou si přečtete. Jen jsme takhle hezky kreativně chtěli

ukázat na rozdíly mezi námi a nějak netradičně pojmout klasickou zprávu z výletu. Přeji Vám

tímto pěknou zábavu a užijte si s námi výlet na zámek Bojnice a do města Trenčín. A už něco

slyším! Že by to byl budík naší první redaktorky? No nechte se překvapit.

© Dominik 1P (zámek Bojnice)

Den 9. 10. vůbec nebyl obyčejným dnem, jelikož jsem musela vstát už v 5:30 hodin RÁNO,

kdy se ještě válí u země mlha! Řekli byste si proč tak brzo? Jelikož jsem musela být už v 6:15

na srazu před školou, jelikož se jelo na výlet do města Bojnice a Trenčín na Slovensku. Na to,

že bylo tak hrozně brzo, vládla na místě shromáždění veselá a nadšená nálada, jelikož tam

přeci jen bylo dost lidí. Jela téměř skoro celá škola. Primárně byl výlet určen pro první

ročníky, ale jelikož zbylo poměrně hodně volných míst, doplnili je žáci z vyšších ročníků.

9

Já jelikož úplně nesnáším, když musím vstát tak brzo, jsem se opírala o zeď a snažila se

neusnout, nebo aspoň při tom usnutí nespadnout na zem. Nakonec se přeci jen začalo něco

dít. Vyfasovali jsme svačiny a konečně v 6:30 vyšli k autobusu. Nějak jsem neřešila, vedle

koho budu sedět, stejně jsem si myslela, že budu celou cestu spát, tak jsem si sedla vedle

náhodné holky. Pozdravila jsem ji, rozdělala si drdol, aby to bylo aspoň o něco pohodlnější,

nasadila si sluchátka a okamžitě jsem usnula.

Někde asi ještě 50 kilometrů před Bojnicemi jsem se konečně probrala z letargie a pomalu si

začala uvědomovat, kde to vlastně jsem. Vedle mě seděla holka, kterou jsem nikdy neviděla.

Tak nějak jsme se rozespale pozdravily a nakonec mi s ní už ten kousek k městu rychle uběhl.

Bylo mi až líto, že jsem celou cestu prospala.

Konečně jsme přijížděli k zámku města Bojnice, který se rýsoval v ranním východu slunce.

Úplně původně jsem si myslela, že snad ještě spím, jelikož prostě vypadal jako nějaký zámek

z pohádky. Všude byly samé modré věžičky, žluté zdi a ještě, jak si tak trůnil na kopci. Prostě

nádhera.

Všichni unavení, ale přeci jen natěšení jsme se vydali loudavě k zámku. Všude byly samé

obchůdky, které byly ještě zavřené. Paní učitelka to komentovala slovy: „Než si projdeme

zámek, určitě už budou mít otevřeno.“ Pomalu jsem začala tušit, že to nebude jen ledajaká

prohlídka, ale že bude opravdu velmi dlouhá. Jak jsme si tak seděli na nádvoří a všude se

míhali lidé a průvodci, všichni se fotili a pomalu procházeli, co nám paní kuchařky udělali

dobrého na svačinu, se přeci jen nakonec objevila naše paní průvodky v nádherném zeleném

dobovém plášti. Přivítala nás na zámku a nasměrovala nás do malých dvířek, vedoucích do

sklepů, kde si nás přepočítala. Kromě toho, že nám dalo všem spoustu práce se nezabít na

mokrých schodech, tam byla neskutečná zima a brzy jsme měli zjistit proč. Došly jsme totiž

do míst, kde vyvěrala hradní studna. Samozřejmě že, než až úplně k prameni, ten byl velmi

hluboko ve skále, že ani na dno vidět nebylo. Ale už jsme byli dostatečně hluboko, kde už

byla stojatá voda a malá jezírka. Poté jsme pokračovali dále do zámku a vyslechli si opravdu

dlouhý výklad o jeho historii. (Nebudu Vám ji zde zdlouhavě popisovat, jelikož si ji klidně

můžete najít na internetu na jejich oficiálních internetových stránkách

http://www.bojnicecastle.sk/historia-sk.html) jen Vám řeknu, že je to zámek postavený v

romantickém stylu a že byste se měli připravit na to, že je tam opravdu hodně schodů.

Nakonec jsme se přeci jen ze zámku vymotali a dostali se opět na nádvoří, kde si všichni

vybalili oběd, a začalo se hodovat. Byl to klasický řízek s chlebem a jablko, prostě klasika. Jak

bylo v plánu, mělo se jít ještě dolů do města, ale jelikož někteří (bylo nás i s jednou paní

učitelkou asi pět) chtěli zůstat u hradu a počkat na ostatní, tak jsme se na chvilku rozdělili.

My co jsme zůstali, jsme si povídali o škole a pojídali výbornou zmrzlinu z nedalekého

krámku, kde měli asi tisíc druhů. Docela dost jsme se nasmáli a čas čekání nám rychle uběhl.

Brzy byl slyšet halas, již přicházejících studentů. Většina reptala, že tam skoro nic nebylo k

vidění a ani obchody, kde by si mohli něco koupit, byly zavřené. Nakonec si také všichni, i

paní učitelky, dali zmrzlinu, nakoupili suvenýry v obchůdcích okolo hradu a mohlo se jít dál.

10

Snad všichni si mysleli, že už je to všechno a jedeme dále do Trenčína, ale chyba lávky. Naše

cesta totiž pokračovala k místnímu léčivému teplému prameni. Cesta to nebyla dlouhá, ale

spíš to bylo stresující. Člověk ani nevěděl, kam jde. Šli jsme stavbou a nakonec se rozdělili

kvůli různým rychlostem chůze do několika skupinek. Já jsem byla v té poslední, kde opět

bylo nás pět, kteří čekali předtím u zámku, ale nyní s paní vrchní kuchařkou. Co se nestalo.

Nakonec jsme se poměrně hodně vzdálili od ostatních skupin a trochu se ztratili. Nikdo

neměl žádné číslo na paní učitelky a tak jsme se po cestě ptali, koho jsme potkali. Nakonec

jsme přeci jen došli k prameni, který teda úplně nebyl nic moc, ale tak, co už. Všichni jsme si

posedali okolo malého okrasného rybníčku, který byl kousek od pramene, a byli jsme rádi, že

jsme opět pohromadě. Já jsem během pauzy rozšiřovala mezitřídní vztahy a poměrně hodně

brzo jsem mohla slavit první drobné úspěchy, ze kterých jsem měla vekou radost.

Poté, co se všichni občerstvili, jsme vyrazili zpátky k autobusu. Tentokrát všichni společně,

takže se nikdo neztratil. Přišli jsme trochu pozdě, takže pan řidič zrovna nepřekypoval

nadšením. Toho jsme si ale moc nevšímali a vyčerpaně si posedali na místa. Já jsem si z

radosti, že už znám snad skoro všechny studenty na škole, sedla k opět poměrně náhodně

vybranému člověku. Kluk se na mě úplně netvářil, ale po chvilce už mi vyprávěl o děckách ve

třídě a smáli jsme se vtipům, co jsme si vykládali. Takže i nyní jsem si našla skvělého souseda.

Po, pro mě ne až tak dlouhé době, prý to byla asi hodina, jsme dorazili do města Trenčín.

Vůbec už se nikomu nikam nechtělo a všichni jsme už toužili být doma, ale nakonec jsme

přeci jen z toho autobusu vylezli. Z poměrně odlehlého parkoviště jsme se vydali zhruba

směrem do středu města. Po cestě jsme si všichni povídali a poznávali se. Ani jsem moc

nesledovala okolí, jak jsem se snažila si vyslechnout, co mi kdo říká, ale jedné věci se

nevšimnout nedalo. Celému obzoru totiž panoval Trenčínský hrad, na který jsme sice bohužel

nešli, protože bychom to už ani nezvládli a přijeli bychom, kdo ví kdy, který opravdu umí

upoutat. Hned jsem si slíbila, že se na něj někdy musím podívat. Poté co jsme se dostali na

náměstí, jsme si všichni vyfotili kašnou, jsme pokračovali poměrně nenápadnou uličkou ke

Katovu domu. Poměrně malý dům, kde dole byla kavárna, pro smutek nás všech zavřená a

nahoře dvě malé místnůstky místního kata a velmi milá průvodkyně. Paní nám pověděla

spoustu věcí o historii města i zdejšího kata. Všem se nám to moc líbilo, i když tam nebylo

moc k hnutí. Nakonec jsme odcházeli, naštěstí bez toho, aby se cokoliv rozbilo, s myšlenkou,

že dnešek opravdu stojí za to. Ještě jsme si dali malou pauzu na náměstí, kde si všichni

nakoupili potravu v nedaleké pizzerii a vydali se rychlým tempem zpět k autobusu. Naskočili

jsme vesele do něj, já si opět sedla k mému sousedovi a vyjeli jsme k domovu. Po cestě zpět

jsme opět pospávali a přijeli jsme nějak kolem 21 hodiny myslím, se sekerou, protože návrat

měl být v 19:30. Nakonec to musím, ale zhodnotit jako velmi zajímavý výlet, na kterém jsem

našla spoustu super kamarádů a poznala opět kousek světa.

Zuzana 1M

11

© Adéla 1M (hrad v Trenčíně)

Dne 9. 10. jsme se školou jeli na výlet do Slovenského Města Bojnice. Kde jsme navštívili

zámek Bojnice. A poté jsme se prošli po městě a na chvíli se zastavili v kavárně. Potom jsme

odjeli do Města Trenčín, kde jsme navštívili Katův Dům. To bylo docela zajímavý, protože

nám tam průvodkyně vykládala o tom, jak kat trestal a popravoval lidi. A nakonec jsme se

stavili v Pizzerii, což byla (alespoň za mě) nejlepší část dne. Po návštěvě pizzerie jsme se

vrátili do autobusu a odjeli zpátky do školy, kde jsme pak šli pryč. A to byl konec výletu.

Celkově se mi výlet líbil.

Jiří 1M

12

Sžívání studentky z ciziny v českém

prostředí

Jelikož máme ve škole, jednu studentku z Ukrajiny, jménem

Тая Пархомчук neboli Tája Parchomčuk, rozhodli jsme se, že

Vám přineseme rozhovor s ní, abyste viděli, jak se jí u nás daří.

Co se ti líbí v ČR?

„Poprvé co jsem oblíbila v Česku - to je zámky. Nejvic mam

rada Katedrala Sv. Petra a Pavla. Chodim na prochazku do parku a citim klid a garmonie, a

když potkávám spousta přijemni lidi tak ihned zvědava se nálada. Moc obdivovala kuchyně

ČR, protože je velmi dobra a bohata na specie. Česko je pro mně krasna země.“

Jak ses dozvěděla o této škole a proč ses rozhodla na ni jít?

„Když jsem byla v 9 třidě , tak přemýšlela kam půjdu studovat dal. Ale v Ukrajině nejsou školy

pro postiženi. Proto spolu s mamou našly jsme školy v Česku . Nejvic se mi libila škola

"Gemini."

Jak se ti líbí, a zvykáš si na této škole?

„Se začátkem bilo moc těžko. Jiny stat, jiné zvyky, cizi jazyk, novy kolektiv… měla strach že to

nevzladnu, ale ted chapu že stači jenom věřit a snažit se. Hodně mi pomahali učitele a žaky

školy. Mam tady spousta kamaradu kteří se mnou radi popovídat se…“

Co ti nejvíce pomohlo si zvyknout?

„No, tak jak docela bylo složite zvyknout, ale naštěstí v tom mně pomáhali moji spolužáky a

taky učitele… Spousta mluvily se mnou a kamadily. Myslim že když lidi jsou s tebou ve

hezkym vztahu tak vždy všechno dopadne dobře.“

Jak se co nejlépe naučit česky a „nezbláznit se z toho“?

„Čeština je složitej jazyk a je trošku podobny na zakarpatsky… Potrebovala jsem hodně času

abychom naučit se. Maminka umi česky- to byla moje první pomucka, pak jsem brala

videoukoly a sledovala filmy na českem jazyku…“

Jaké máš vztahy se svými novými spolužáky?

„Ve sve třidě mam 5 spolužaku, a všechni jsou pratelski. Nazačatku mi se zdalo že to bude

moc ticha třida ale na druhy den začali jsme mluvit jeden z druhem. Vztahy moc hezke.. Nove

kamaradi pomahaji mě a každou přestavku popovídáme se.. Mame společne koničky… Ja

rada chodim do školy protože každy den tady na mně čekali skvěle kamaradi a učitele.“

Zuzana 1M

13

Moravská zemská knihovna

Dne 31. 10. 2018 jsem

absolvoval se svou třídou 1M

exkurzi do druhé největší

knihovny v České Republice

Moravské Zemské knihovny,

která nese svůj název od roku

1993, ale funguje již od roku

1808.

Budova byla postavena v

místě, které ji bylo vyhrazeno

už v původních plánech z 30.

let. Nachází se v blízkosti pěti

fakult brněnských vysokých

škol, nevýhodou je však relativní vzdálenost zastávek veřejné dopravy. Trojkřídlá stavba

kolem otevřeného nádvoří se stala jednou z dominant Kounicovy ulice, kterou citlivým

způsobem dotváří. Ve třech podzemních a devíti nadzemních podlažích jsou v jednotlivých

křídlech umístěny depozitáře, prostory pro zpracování fondů a veřejně přístupné studovny.

Uliční průčelí je tvořeno proskleným mostkem mezi jednotlivými křídly a rozměrnou

plastikou na stěně podle Komenského Labyrintu.

Moravská Zemská Knihovna nabízí českou i zahraniční literaturu. Nabízí skoro všechnu

českou produkci od roku 1934. Bohatý fond cizojazyčné literatury nabízí i také její zahraniční

knihovny (anglická, americká, německá, rakouská, španělská)

Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací o historii knihovny, o jejím vzniku a o chodu

knihovny.

Paní průvodkyně nám vysvětlila jak si vypůjčit knihy či jak si zřídit kartičku do knihovny.

Ke konci exkurze jsme mohli zavítat do jednotlivých oddělení knihovny a prohlídnout si

vystavenou literaturu.

Tomáš 1M

14

Nepečený

tvarohový dezert

s banánem

Aby se zapojili i naši studenti v oboru Prodavač

a výrobce lahůdek, rozhodli se pro Vás

připravit malý lehký rautový minidezert, který

zvládne každý. Přísady jsou rozpočítány tak,

aby Vám to vyšlo zhruba na 10 porcí. A musím

tedy uznat, že je opravdu výborný a na stole

dělá vekou parádu.

v gramech

tvaroh 250

vanilkový cukr 20

med 40

banány 150

čokoládové lupínky na posypání

lístečky máty

Tvaroh ochutíme medem, cukrem a lehce

vyšleháme.

15

Banán namačkáme vidličkou.

Spojíme dohromady, podle potřeby mírně zředíme mlékem.

Do misek vložíme dvě kolečka banánu,

překryjeme tvarohem, dozdobíme banánem, mátou a

čokoládovými lupínky.

studenti 2P

16

Jak je na tom naše planeta aneb

Týden vědy a techniky Dne 7. 10. 2018 jsme 1M a 4M, v rámci projektu Týden vědy a techniky navštívili instituci

CzechGlobe, patřící pod Ústav výzkumu globální změny Akademie věd ČR, která začala

krátkým úvodním videem o tom, že se Česko zapojilo do projektu o ochraně naší planety.

Dozvěděli jsme se také, že má i několik mimobrněnských pracovišť světového formátu, jako

je Atmosférická stanice, která je součástí sítě stanic evropské výzkumné infrastruktury ICOS.

Poté jsme navštívili Laboratoře kultivačních růstových komor a byli jsme svědky experimentu

s obilím. Zároveň jsme navštívili Izotopové laboratoře, kde jsme viděli přístroje za několik

milionů korun a byli poučeni o funkci celého komplexu.

Na závěrečné přednášce pana profesora Mgr. Alexandr Ač, Ph.D. jsme zjistili, co naší planetě

nejvíce škodí či, co nás čeká v budoucnosti, pokud se lidská společnost nezmění. Kůrovci

likvidují Smrky rychleji, díky oteplování. Spalováním fosilních paliv se zvyšuje zemská teplota

a dochází k tání ledovců na Antarktidě a Grónsku. Hladina moří se zvedne a teploty budou

neúnosné.

Společnost se musí radikálně změnit.

Martin 4M

17