KONTROLNÍ OTÁZKA 1

Obchodní akademie a Vyšší odborná škola sociální,

Ostrava-Mariánské Hory, příspěvková organizace

PSYCHIATRIE

Studijní opora pro kombinovanou formu studia

Mgr. Gabriela Klosová

Mgr. Adéla Webrová

Ostrava 2012

Investice do budoucnosti

2

Mgr. Gabriela Klosová, Mgr. Adéla Webrová, Psychiatrie

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem

a státním rozpočtem České republiky.

Psychiatrie Studijní opora pro kombinovanou formu studia

Vzdělávací program: Sociální práce

Obor vzdělání: 75-32-N/Sociální práce a sociální pedagogika

Autor/ka: Mgr. Gabriela Klosová, Mgr. Adéla Webrová

rok vydání: 2012

© OA a VOŠS, Ostrava-Mariánské Hory, příspěvková organizace

ISBN

3


OBSAH MODULU PSYCHIATRIE

1 PSYCHIATRIE ................................................................................................................................................ 6 1.1 Psychiatrie úvod ........................................................................................................................... 7

1.2 Historie psychiatrie ...................................................................................................................... 9

1.3 Příčiny a prevence duševních poruch ....................................................................................... 10

1.4 Vyšetřování v psychiatrii ........................................................................................................... 11

1.5 Symptomy a syndromy duševních poruch ............................................................................... 13 1.5.1 Symptomy duševních poruch ............................................................................................................. 13 1.5.2 Syndromy duševních poruch .............................................................................................................. 18

1.6 Léčení duševních poruch ........................................................................................................... 21 1.6.1 Psychoterapie ..................................................................................................................................... 22 1.6.2 Psychofarmakoterapie ........................................................................................................................ 24 1.6.3 Elektrokonvulzivní léčba .................................................................................................................... 25 1.6.4 Rehabilitace v psychiatrii ................................................................................................................... 26

2 ROZDĚLENÍ DUŠEVNÍCH PORUCH ....................................................................................................... 29 2.1 Organické duševní poruchy ....................................................................................................... 31

2.2 Duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkem psychoaktivních látek .................. 40 2.2.1 Dopad drog na člověka ....................................................................................................................... 48

2.3 Schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy ........................................................... 49

2.4 Poruchy nálady (afektivní poruchy) ......................................................................................... 54

2.5 Neurotické poruchy, úzkostné poruchy a poruchy vyvolané stresem ................................. 57

2.6 Behaviorální syndromy spojené s fyziologickými faktory ...................................................... 61

2.7 Poruchy osobnosti a chování u dospělých ................................................................................ 67

2.8 Mentální retardace ..................................................................................................................... 75

2.9 Poruchy psychického vývoje...................................................................................................... 78

2.10 Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a v adolescenci ............................ 80

3 JAK POMOCI LIDEM S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM ....................................................................... 89 3.1 První pomoc v psychiatrii .......................................................................................................... 90

3.2 Psychiatrická léčebna ................................................................................................................. 96

3.3 Další organizace starající se o lidi s duševním onemocněním ................................................ 98

3.4 Komplexní péče o duševně nemocné ....................................................................................... 101

3.5 Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním ................................................................... 103

3.6 Právní otázka duševně nemocných ......................................................................................... 108

3.7 Komunikace s lidmi s duševním onemocněním ..................................................................... 114

4 PŘÍLOHY ..................................................................................................................................................... 122 Přehled důležitých dokumentů a deklarací .................................................................................. 122

Deklarace práv duševně postižených lidí ..................................................................................... 122

Psychiatrické kliniky a oddělení ................................................................................................... 123

Přehled hlavních kategorií duševních poruch podle 10. Revize Mezinárodní klasifikace

nemocí – MKN- 10 .......................................................................................................................... 125

Počty lidí se zdravotním postižením v ČR v roce 2008 .............................................................. 129

4


ÚVODEM MODULU PSYCHIATRIE

Milé studentky a studenti,

máte před sebou studijní texty z předměty Zdraví a nemoc - Psychiatrie. V prvním ročníku

jste se naučili somatologii člověka, základní lékařské obory a farmaka a vybraná onemocnění

se sociálním dopadem.k jednotlivým orgánovým soustavám.V tomto druhém ročníku se bu-

deme věnovat hlavně psychiatrii. V rámci sociální práce se budete setkávat s lidmi

s duševním onemocněním a jejich rodinami. Zdaleka ne všechny psychiatrické diagnózy jsou

rozpoznatelné z prvního kontaktu s duševně nemocným člověkem. Navíc problematika du-

ševně nemocných je obklopena v laické veřejnosti mnoha předsudky, obavami o svou osobu,

strachem z nezvládnutí situace. V rámci multidisciplinárního týmu budete v pozici sociálního

pracovníka spolupracovat s lékaři zejména s psychiatry, ale i s ostatními zdravotníky, psycho-

logy, speciálními pedagogy atd.

Předmět Zdraví a nemoc vám poskytne základní orientaci v jednotlivých psychiatrických

diagnózách.,popíše vám typické příznaky pro dané onemocnění a přiblíží vám sociálním

dopad těchto nemocí na člověka.

V každé kapitole si všímejte klíčových slov a tučně zvýrazněného textu, který autorky pova-

žují za stěžejní. Na konci každé kapitoly potom jsou kontrolní otázky, kterými si můžete ově-

řit své znalosti.

Věříme, že učivo předmětu Zdraví a nemoc pro vás bude zajímavé. Doufáme, že získané zna-

losti využijete i ve své praxi.

Hodně studijních úspěchů.

Vaše autorky: Mgr. Gabriela Klosová, Mgr. Adéla Webrová

Co psát do úvodu

5


CÍL MODULU PSYCHIATRIE

Po úspěšném a aktivním absolvování tohoto MODULU

Budete umět:

se orientovat v základní psychiatrické terminologii,

historii psychiatrické péče a její vývoj do současnosti,

symptomy a syndromy duševních poruch,

nejčastější psychiatrické onemocnění,

vyjmenovat faktory, které způsobují vznik daného psychiatrického onemocnění,

navrhovat vhodná preventivní opatření,

respektovat odlišnosti vývoje daných onemocnění u jednotlivých věkových skupin klien-

tů,

základní dokumenty týkajících se duševně nemocných lidí.

Budete umět

Získáte:

vědomosti o vybraných psychiatrických onemocněních,

schopnost vysvětlit klientům a jejich rodinným příslušníkům sociální dopad jejich nemo-

ci,

znalosti pro práci sociálního pracovníka v psychiatrických zařízeních (státních nebo ne-

státních).

Získáte

Budete schopni:

adekvátně komunikovat s lidmi s duševním onemocněním,

vyhledat příslušnou zdravotnickou odbornou pomoc,

přistupovat k duševně nemocným lidem empaticky, s respektem a s úctou ke každé lidské

bytosti,

odhadnout možná rizika a navrhnout vhodné řešení vzniklé náročné životní situace klien-

ta,

se aktivně zapojit do diskusí na vybraná etická témata,

využít získané znalosti k udržení a obnově zdraví vlastního i svých klientů.

Budete schopni

6


1 PSYCHIATRIE

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY PSYCHIATRIE

V této kapitole se budeme věnovat psychiatrii. Dovíte se jak se tento specifický lékařský obor

vyvíjel až do současnosti. Prošel dost velkým vývojem. Dozvíte se, že je kladen důraz na

humanizaci péče o duševně nemocné. Popíšeme si hlavní příčiny duševních poruch a neza-

stupitelný význam prevence. Dovíte se jak probíhá rozhovor s psychiatrem a na základě čeho

stanovuje diagnózu. Popíšeme si nejdůležitější psychiatrické symptomy a syndromy. Co se

týče léčby tak se zaměříme zejména na biologické a psychologické aspekty léčby a následnou

rehabilitaci. Je třeba si uvědomit, že na člověka působí mnoho faktorů (viz. biopsychosociální

koncepce – skripta s názvem Somatologie, problematika zdraví a nemoci). Člověk je vždy

součástí nějakého rodinného systému, pokus se v něm nakumulují problémy, které neumí

nebo nezvládá daný systém řešit, tak po dlouhodobém neřešení této situace se může objevit

duševní onemocnění u některého z členů rodiny. Samozřejmě jistou roli sehrává i genetika.

Dále je nutné si uvědomit, že se lidé nerodí obdařeni stejnými vlohami. Nejsou tudíž stejně

vybaveni pro soutěž v oblasti vzdělání, pro uplatnění na trhu práce, ani pro faktický přístup ke

společensky výhodnému postavení. Po nastudování této kapitoly se dovíte, kde najdete kom-

pletní přehled momentálně platných psychiatrických onemocnění, což se Vám bude určitě

hodit.

Rychlý náhled

CÍLE KAPITOLY PSYCHIATRIE

Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY

Budete umět:

se orientovat v historii psychiatrické péče a jejím vývoji,

vyjmenovat příčiny duševních onemocnění,

symptomy a syndromy duševních poruch.

Budete umět

Získáte:

znalosti o tom, jak je vedeno psychiatrické vyšetření a na základě jakých podkladů se

stanovuje diagnóza,

znalosti o způsobech psychologické a biologické léčby v psychiatrii.

Získáte

Budete schopni:

se orientovat v přehledu všech momentálně platných psychiatrických diagnóz,

vysvětlit klientovi, čím se zabývá psychiatrie a zbavit ho tak nejistoty z následujících

opatření.

Budete schopni

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU

Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 45 minut.

7


KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY PSYCHIATRIE

Psychiatrie, DSM-I, MKN – 10,zdraví, příčiny duševních onemocnění, humanizace péče o

duševně nemocné, historie psychiatrie, příčiny a prevence duševních poruch, vyšetřování v

psychiatrii, symptomy a syndromy duševních poruch, psychologická léčba duševních poruch

- psychoterapie, biologická léčba duševních poruch – psychofarmakoterapie, elektrokonvul-

zivní léčba, rehabilitace v psychiatrii.

Klíčová slova

1.1 Psychiatrie úvod

Psychiatrie je lékařský obor, který se zabývá duševními chorobami. Nejdříve než se sezná-

míme s jednotlivými onemocněními je dobré vědět, kde najdeme kompletní přehled všech

psychiatrických diagnóz. Což se dozvíte v následujícím textu.

Náplní oboru psychiatrie je prevence, diagnostika, léčba a rehabilitace osob s duševními

poruchami.

Psychiatrie se zabývá poruchami funkce lidského mozku, který je nejsložitějším

známým orgánem naší planety.

Podle Americké psychiatrické asociace je duševní porucha "takovým behaviorál-

ním vzorcem chování nebo psychologickým syndromem u dané osoby, který je

spojen s nepříjemnými pocity nebo narušením funkce aspoň v jedné z důležitých

životních oblastí, nebo podstatně zvyšuje riziko úmrtí, způsobuje bolest nebo vede

ke ztrátě pocitu svobody."

v roce 1952 byl vytvořen první Diagnostický a statistický manuál duševních

chorob DSM-I.

9. revize MKN byla shledána psychiatry jako nepřijatelná, po vydání DSM-III.

v roce 1980 následovaly bouřlivé diskuse mezi odborníky

Světová zdravotnická organizace jako garant MKN vydala v roce 1992

MKN-10, která dle rozhodnutí MZ ČR vstoupila u nás v platnost v roce 1993.

Zkratka MKN znamená Mezinárodní klasifikaci nemocí.

Jednotlivé poruchy jsou do sekcí zařazovány ne podle předpokládané etiopatoge-

neze, ale podle společných hlavních znaků.

Chybí zde zcela po několik desetiletí tradovaný přístup dělící nejčastěji duševní

choroby na psychózy a neurózy.

Označení každé diagnostické kategorie se skládá z kódu

Kdy písmeno označuje kapitolu oboru F = psychiatrie

Dále následují čísla označující hlavní sekci, diagnostickou kategorii, její druh,

případně průběhovou formu V příloze těchto skript najdete kompletní přehled těch-

to diagnóz.

Světová zdravotnická organizace definuje zdraví jako stav tělesné, duševní a sociální poho-

dy, který je podmíněn dobrým stavem duševního zdraví. Ale právě duševní zdraví se stá-

vá s postupem času problémem čím dál většího počtu lidí.

8


Příčiny nárůstu výskytu duševních onemocnění:

o Prodlužování života, tedy stárnutí populace,

o Změna životního tempa, způsob života, více zátěžových situací (např. podnikání

s možností bankrotu, konkurence, nezaměstnanost),

o Izolaci člověka ve společnosti,

o Zhoršenou schopnost adaptace na nové prostředí apod.

Tyto jevy jsou typické pro rozvinuté země, což potvrzuje i výsledek výzkumu prováděného

WHO v roce 1999, kdy bylo zjištěno, že výskyt duševních poruch je ve vyspělých zemích

více jak dvojnásobný (23%), než v zemích méně rozvinutých (11%).

Duševní onemocnění postihuje člověka v relativně nízkém věku a pro častou absenci,

nebo až pozdní nástup léčby, jsou často příčinou částečné nebo úplné degradace osobnosti

nemocného, neschopnosti samostatného života.

V demokratické, občanské společnosti si mají být lidé rovni před zákonem. Rovněž mají

mít stejnou naději na získání vhodných společenských pozic, byť by šlo o naději teoretic-

kou. Lidé se však nerodí obdařeni stejnými vlohami, nejsou tudíž stejně vybaveni pro

soutěž v oblasti vzdělání, pro uplatnění na trhu práce, ani pro faktický přístup ke společen-

sky výhodnému postavení.

Převládajícím rysem sociální péče ve vyspělých zemích v posledních desetiletích je její

humanizace. Ochrana hendikepovaného individua před necitlivou mašinerií starších způ-

sobů péče, ať byly ústavní nebo ne. Stát má garantovat určitou základní míru péče o

hendikepované.

Stát může povzbuzovat soukromé iniciativy ke vstupu do těchto neatraktivních oblastí

vyhlašováním tzv. státních programů péče, dotovaných ze státního rozpočtu.

Po revoluci v roce 1989 se i u nás otevřela možnost zakládat nestátní sociální a zdra-

votní ústavy. Právními subjekty, jež jako první využily této možnosti, byly církve a ob-

čanská sdružení.

Sdružení zakládala v prvních letech po revoluci hlavně ambulantní zařízení: stacionáře a

speciální školy. Později si některá občanská sdružení troufají i na otvírání pobytových ús-

tavů. Také probíhající restituce a privatizace dává vzniknout novým ústavům, většina těch-

to zařízení se opírá o náplň, kterou měl ústav už dříve, formy práce se však mění.

Moderní stát by měl vytvořit všem humanitárním institucím stejné podmínky a měl by

podpořit jednotlivé občany v jejich záměrech angažovat se v humanitární oblasti. Zařízení

se ucházejí o granty u jednotlivých ministerstev, u velkých nadací a také u individu-

álních sponzorů.

V našich podmínkách narážejí jak nestátní, tak státní ústavy na resortní bariéry. Ministerstva si úzkostlivě hlídají přidělené prostředky a uvolní je jen na účel, který jedno-

značně spadá do jím příslušného resortu. Problém však je v tom, že vážnější sociální pro-

blémy mají multidisciplinární povahu a tudíž se hodí určitou částí do více ministerstev.

9


Obr. 1 Biopsychosociální model psychické poruchy

Zdroj: PRAŠKO, J. a kol. Obecná psychiatrie.Olomouc : UP, 2011. s. 39.

1.2 Historie psychiatrie

Historie psychiatrie

Vědecké počátky psychiatrie se kladou do konce 18. a počátku 19. století. O duševní poruše

se dříve hovořilo jako o šílenství a byla považována za projev posedlosti zlým duchem, spol-

čení s ďáblem.

První psychiatrická revoluce je spojována se jménem holandského lékaře Johanna

Weyera, který vystoupil proti čarodějnictví. Psychickou poruchu pojmenoval jako

poruchu mozku a vysvětloval, že je to nemoc, kterou je třeba léčit jinými prostředky,

ne vymítáním ďábla z těla. Přesto ošetřování duševně nemocných spočívalo i nadále

převážně v represivních opatřeních (zavírání do věznic, uzavřených ústavů, přikování

k řetězům).

Radikální změna v psychiatrii se udála v 18.století zásluhou Philipa Pinela

v Paříži. Místo klecí a pout zaváděl podle možností léčebný režim a léčbu prací. Tyto

zásady se rozšířily do Evropy a postupně byly zakládány psychiatrické ústavy. U nás

10


byl v r.1790 zřízen Ústav pro duševně choré v Praze, kde byli duševně nemocní ošet-

řováni již lidsky důstojným způsobem

Třetí významný mezník ve vývoji psychiatrie je spojován s osobností Sigmunda

Freuda, rodáka z Příboru na Moravě, který působil jako psychiatr ve Vídni. Je zakla-

datelem psychoanalýzy – léčebné metody, která využívá volných asociací a výkladu

snů

20.století přineslo pro vývoj psychiatrie účinné terapeutické metody

o V 50.letech byla do psychiatrické praxe zavedena neuroleptika (léky tlumící

neklid), o něco později antidepresiva – duševní stav sněkterých pacientů se

po podání neuroleptik natolik zlepšil, že mohli opustit ústavy

o mnozí pacienti se však nedovedli životu mimo ústavy přizpůsobit, proto

k usnadnění adaptace propuštěných pacientů začala fungovat komunitní pé-

če, která umožňovala pacientů pracovní a sociální rehabilitaci

Do 21.století vstupuje psychiatrie jako moderní vědní disciplína

o Účinné léky jsou dostupné, přesto nejsou bez vedlejších účinků a často psy-

chiatři nedovedou přesvědčit pacienty o nutnosti jejich dlouhodobého užívání

o Psychoterapie je nezastupitelnou terapeutickou metodou, avšak není-li paci-

ent k práci na sobě motivován, postrádá smysl

o Důležitou roli hraje i nadále rozhovor s pacientem a pozorování jeho chování.

Schopnost naslouchat a vcítit se tak zůstává základní klinickou dovedností,

bez níž se zdravotník neobejde.

V poznání duševních nemocí a v jejich léčbě nastal nepochybně za poslední léta zcela zásadní

pokrok. To bohužel neplatí pro názory veřejnosti na duševně nemocné. Zakořeněné před-

sudky, většinou zcela zkreslené zprávami v médiích, vedou k představě o duševně nemocném

jako potencionálně nebezpečném, intelektově podprůměrném a navždy odepsaném individuu.

Veřejnost nerozlišuje mezi jednotlivými typy poruch a neuvědomuje si, že naprostá většina

duševně nemocných se léčí ambulantně a vede zcela normální život.

Pro zdravotníky (zdravotnické asistenty nevyjímaje) je ovšem bezpodmínečně nutná nejen

orientace v základních duševních poruchách. Pozornost je nutno zaměřit především na dušev-

ní zdraví jako nezbytný předpoklad kvalitního každodenního života.

Duševní zdraví je jednou z význačných priorit Světové zdravotnické organizace (pro-

gram Zdraví 21) a mnoha dalších nadnárodních strategií.

Zdravotníci jsou tedy postaveni před nelehký úkol chránit a podporovat duševní zdraví, nabí-

zet lidem pravdivé srozumitelné informace o duševních poruchách, a usilovat tak o změnu

postoje veřejnosti k duševním chorobám. Aby se tohoto úkolu mohli úspěšně zhostit, musí

začít pracovat především na sobě, pečovat o vlastní duševní zdraví a vzdělávat se.

1.3 Příčiny a prevence duševních poruch

Příčiny duševních poruch

Biologické:

o Genetické faktory (přímá příčina nebo dispozice – vloha k určitému onemocnění)

o Vlivy prenatální (infekce, intoxikace, nadměrný stres matky v těhotenství)

o Somatická onemocnění (infekční, srdeční, ledvinová, jaterní, gastrointestinální,

endokrinní onemocnění, avitaminózy – chybění vitamínů).

Fyzikální a chemické:

o Úrazy hlavy

o Poporodní traumata

o Radioaktivní ozáření

o Intoxikace (léky, drogy, průmyslové jedy).

Sociální:

11


o Citová deprivace (strádání) v dětství

o Nadměrná přísnost rodičů a vychovatelů

o Neúměrné rozmazlování (bez přiměřeného zatížení povinnostmi).

Vlivy prostředí:

o Životní události (úmrtí, rozvod rodičů, předčasné odloučení od matky)

o Vliv školy (šikanování), pracovního prostředí

o Ekonomické stresory.

Prevence duševních poruch

Primární- cílem je snížit výskyt duševních poruch všech typů (podílí se na ní celá

společnost – např. odstarňováním záporných společenských jevů a zátěžových situa-

cí, vyhledáváním a pomocí zvlášť ohroženým osobám, hledáním správného životního

stylu, tj.režimu dne, dodržování spánku a odpočinku, vhodnou úpravou pracovního

prostředí, hodnotným stravovacím a pitným režimem a celkovou životosprávou, pro-

váděním rehabilitačně-relaxačních programů)

Sekundární – jejím cílem je aktivní vyhledávání osob s počínající duševní poruchou

a zahájení včasné léčby, zkrácení doby trvání již zjištěných onemocnění. Zajišťují ji

především lékaři prvního kontaktu, tj.převážně praktičtí lékaři. Doporučuje se věno-

vat zvýšenou pozornost zejména náročným životním obdobím (např.klimakterickému

období, období po porodu, odchod do důchodu, přestěhování atd.).

Terciární – je zaměřena na zmírnění následků přestálých psychických poruch, zábra-

nu nových vzplanutí (opakování atak) duševních nemocí. Významnou roli zde hraje

doléčování psychóz, kde má svoji nezastupitelnou úlohukvalitní intermediální a am-

bulantní péče – denní sanatoria, chráněné dílny, vytváření svépomocných skupin pa-

cientů.

1.4 Vyšetřování v psychiatrii

Základním nástrojem psychiatrického vyšetření je vyšetření klinické, tedy řízený poho-

vor s pacientem, během kterého lékař hodnotí jak jeho slovní projev, tak i vzhled, mimi-

ku, dynamiku, náladu, zjišťuje tím přítomnost (nebo nepřítomnost) chorobných psychopa-

tologických příznaků. Kromě samotného rozhovoru provádí psychiatr současně i pozoro-

vání pacienta.

Součástí rozhovoru je získání anamnestických údajů (rodinná a osobní anamnéza jsou

nejstěžejnější, důležité je i zjistit informace o školním vzdělávání, povolání, výkonu vo-

jenské základní služby z dřívějška , případných konfliktech se zákonem, o partnerských

vztazích, rodině a dětech včetně informací o sexuálním životě, těhotenstvích, porodech,

menstruačním cyklu a přechodu.

Zjišťují se též sociální poměry (např. bytové), průběh předchozích zaměstnání a počet,

kvalita sociálních vztahů.

Důležité je i pacientovo charakterizování vlastní povahy a přítomnosti návykových stavů.

Do anamnézy patří též všechny léky, které pacient užíval a užívá, reakce na ně, případné

alergické reakce.

U ambulantních pacientů údaje rodinné a osobní anamnézy zjišťuje a do ambulantního

psychiatrického chorobopisu zapisuje sestra.

Nynější onemocnění – zachycuje pacientovi subjektivní stesky a údaje, které jsou k dispo-

zici od členů rodiny, spolupracovníků, učitelů nebo doprovázejících osob (tzv. objektivní

anamnéza).

Přítomné chorobné projevy jsou shrnuty v oddíle Objektivní psychiatrický nález.

K psychiatrickému vyšetření patří také orientační vyšetření tělesného stavu a vyšetření

neurologické. U hospitalizovaných nemocných provádíme i základní laboratorní vyšet-

ření krve a moči. Podle potřeby lze vyžádat další konziliární vyšetření. Např. vyšetření

oftalmologem.

12


Důležitým spolupracovníkem psychiatra je klinický psycholog, který má své testové a

dotazníkové metody, jimiž dovede detailně charakterizovat osobnost pacienta, diagnosti-

kovat např. poruchu myšlení a intelektu nebo posuzovat věrohodnost vyšetřované osoby.

Cenné informace o pacientovi získává i sociální pracovnice na základě sociálního šetření

v místě bydliště, případně pracoviště ( k tomu je však nutný souhlas pacienta).

Z pomocných vyšetření se často využívá: elektroencefalografické vyšetření EEG, výpo-

četní tomografie mozku – CT, magnetická rezonance MRI, metody pracující

s radioizotopy jako jednofotonová emisní tomografie – SPECT a pozitronová emisní to-

mografie – PET, které zachycují jak anatomické poměry mozku, tak jeho funkci.

V některých případech např. u syfilis se vyšetřuje i mozkomíšní mok – likvor.

Veškeré informace a výsledky vyšetřování vedou lékaře k diagnostickým závěrům . Prvním krokem je uspořádání zjištěných chorobných symptomů do syndromů, ty pak jsou

podkladem diagnózy, určení nemoci. Na základě tohoto postupu lékař usuzuje na průběh a

prognózu onemocnění a rozhoduje o způsobu léčby.

Formulace případu jako východisko pro léčbu.

Formulace případu neznamená pouhé stanovení diagnózy podle mezinárodní klasifikace ne-

mocí, ale měla by vést k pochopení individuality pacienta a jeho potíží. Diagnóza sama o

sobě určuje terapeutický postup jen velmi orientačně. Je potřeba ji doplnit podrobnějšími

informacemi. Formulace případu přesahuje diagnózu, protože zasahuje širší okolnosti. For-

mulace případu je vždy pro konkrétního pacienta originální.

Obr. 2 Názorné schéma formulace případu

Zdroj:PRAŠKO, J. a kol. Obecná psychiatrie.Olomouc : UP, 2011. s. 174.

13


1.5 Symptomy a syndromy duševních poruch

1.5.1 Symptomy duševních poruch

Příznak = symptom = projev nemoci

příznak může být

Objektivní

Subjektivní

Každá duševní nemoc má příznaky specifické a nespecifické.

Specifický příznak je pro nemoc závažný, charakteristický, rozhodující pro stanovení dia-

gnózy.

Nespecifický příznak se zpravidla vyskytuje u celé řady poruch, nelze podle něj stanovit

diagnózu.

U většiny duševních poruch se některé příznaky typicky vyskytují pohromadě.

Taková skupina příznaků se nazývá syndrom.

Popis psychického stavu je nejdůležitější součástí psychiatrického vyšetření.

Klinická psychiatrie rozdělila psychické funkce do několika skupin.

Následující seřazení poruch těchto psychických funkcí odpovídá obvyklému psychiatrickému

vyšetření.

Příznaky duševních poruch

Příznaky (symptomy) vyskytující se u psychiatrických onemocnění odvozujeme z hlediska

přehlednosti od základních psychických funkcí.

1. Vědomí

Vědomí je optimálním stavem funkce centrálního nervového systému, který umožňuje člově-

ku uvědomovat si sebe sama, odlišit své já od okolí, chápat souvislosti a rozlišovat vztahy své

osobnosti k okolí. Je předpokladem k možnosti uplatnění ostatních psychických funkcí.

Poruchy vědomí:

Kvantitativní:

o Somnolence (patologická ospalost, komunikace je možná)

o Sopor (hlubší spavost, jedinec reaguje jen na hlubší podněty)

o Kóma (bezvědomí, komunikace není možná)

o Mdloba – kolaps (náhle vzniklá, krátkodobá porucha vědomí).

Kvalitativní:

o Delirium (nesouvislé myšlení, neklid, bezradnost, nejistota, poruchy orienta-

ce s ostrůvkovitou amnézií, tj.výpadkem paměti)

o Obnubilace (mrákotný stav – náhlá porucha s plnou amnézií a nejrůznějšími

projevy, často málo nápadnými

o Poruchy idiognoze (vlastní zážitky a počitky připadají postiženému jako cizí,

anebo se mu zdá změněné, cizí okolí. Nejčastější touto poruchou jsou deper-

sonalizace a derealizace).

2. Vnímání

Vnímání je základní poznávací funkcí, která nás prostřednictvím vjemů informuje o jevech

z vnitřního a vnějšího prostředí. Změn a poruch vnímání existuje celá řada, pro přehlednost

uvádíme stručný výčet některých z nich.

14


Některé zvláštní druhy změněného vnímání, které nelze chápat jako poruchy:

Pareidolie – stav, kdy na základě určitého podnětu vznikají fantazijně pestré obrazy

Eidetizmus – stav, kdy si bez aktuálního podnětu lze vybavit přesnou reprodukci dří-

ve vnímaného.

Poruchy vnímání:

Kvantitativní:

o Zesílení nebo zeslabení vjemů (dochází k nim hlavně při poškození periferní

části analyzátoru, ale i při usínání, únavě, vlivem léků s tlumivým účinkem).

Kvalitativní:

o Iluze – zkreslené vjemy, které jsou vyvolané skutečným podnětem, který není

korigován (např.místo stromu vidí člověka)

o Pseudoiluze – zkreslené vjemy vyvolané skutečným podnětem, jsou ale kori-

govány (strom mu „připadá jako člověk“, uvědomuje si ale, že tomu tak není)

o Halucinace – vjemy bez reálného podnětu, o jejich existenci je klient nevy-

vratitelně přesvědčen

o Pseudohalucinace – vjemy bez reálného podnětu, klient má však zachován

náhled chorobnosti

Všechny kvalitativní poruchy vnímání se dále dělí podle jednotlivých analyzátorů

(zrakové, sluchové, čichové, chuťové, taktilní – hmatové).

3. Pozornost

Pozornost je zaměření vědomí nejen na vnímaný děj, ale i na vlastní myšlenkový proces.

Rozlišujeme pozornost aktivní, pasivní (mimovolní) a protivolní (v rozporu s vůlí).

Poruchy pozornosti:

Hyperprosexie – zvýšené zaměření na určitý jev

Hypoprosexie – snížení pozornosti

Aprosexie – neschopnost koncentrace pozornosti

Paraprosexie – předčasné reagování nebo přeslechnutí podnětu důsledkem velkého

duševního napětí.

4. Intelekt

Intelekt je velmi důležitou proměnnou popisující schopnost člověka účelně reagovat na pod-

mínky okolního světa.

Intelektový výkon zjišťujeme testovými metodami, jejichž výsledek označujeme číselně tzv.

inteligenčním kvocientem (IQ). Jako střední průměr je označována hodnota IQ 90-110. O

nadprůměrném intelektu svědčí hodnota IQ nad 110, o podprůměrném IQ 70-90. O poruše

(mentální retardaci) hovoříme, prokazují-li testy IQ hodnoty pod 70. Jedná se o stav zastave-

ného nebo neúplného vývoje, který se projevuje narušením dovedností (poznávacích, řečo-

vých, pohybových, sociálních) různé hloubky.

Stupně mentální retardace:

IQ 50-69 – lehká mentální retardace

IQ 35-49 – středně těžká mentální retardace

IQ 34-20 – těžká mentální retardace

IQ 20 a méně – hluboká mentální retardace.

5. Emoce

Emoce můžeme definovat jako citový doprovod všech vjemů ze zevního i vnitřního prostředí.

Jsou citovou reakcí, která má vnější projevy (smích, pláč) a vnitřní prožívání. Jsou spontánní,

nemůžeme je ovlivnit vůlí, můžeme ale zvládat projevy emocí.

15


Rozdělení emocí:

Podle polarity – stenické, astenické

Podle kvality – nižší a vyšší

Podle intenzity a trvání – afekty, nálady

Podle struktury a obsahu – fobie, ambivalence.

Poruchy emocí:

Poruchy struktury emocí:

o Emoční labilita (nestálost) – časté střídání opačných emočních projevů

o Emoční ambivalence – současně jsou prožívány opačné emoce (láska, nená-

vist)

o Hyperemotivita – nadměrné citové prožívání

o Emoční oploštělost – vyhasnutí emočních prožitků.

Afekt – krátká, ale intenzivní reakce, která vzniká na základě nálady stejně laděné

Poruchy afektů:

o Nezvládnutý afekt – prudká reakce s tělesným neklidem, kdy jedinec ne-

zvládne ovládnout vnější projevy emoce

o Patický afekt – prudká reakce, na jejímž vrcholu dochází ke kvalitativní po-

ruše vědomí (mrákotný stav)

o Afektivní útlum – neobjeví se žádná emoční reakce, ačkoliv by byla dané si-

tuaci přiměřená.

Nálada – dlouhodobější, ale slabší emoční reakce. Fyziologická nálada je přiměřená

situaci a stavu jedince. Patická nálada je chorobně změněná, není přiměřená podnětu

a výrazně ovlivňuje jiné psychické funkce.

Rozdělení nálad podle obsahu:

o Záporné emoční reakce:

- depresivní nálada (smutek)

- apatická nálada (nezájem)

- anxiózní nálada (úzkost).

o Kladné emoční reakce:

- manická nálada (bouřlivě, nepřiměřeně veselá, provázená agilností)

- hypomanická (mírnější stupeň předchozí)

- euforická (blaženě spokojená, ale bez neklidu)

- extatická (pocity enormního štěstí, vytržení)

Poruchy obsahu emocí:

o averze – negativní citový vztah k určité činnosti, jevu, osobě

o strach – obava vázaná na určitý, konkrétní jev

o úzkost – obava, která ale není vázaná na určitý jev

o fobie – nutkavý, vtíravý strach, většinou zcela neopodstatnělý. Podle kon-

krétního obsahu se rozlišuje řada fobií, např.:

- nozofobie – strach z nemocí

- klaustrofobie – strch z uzavřených prostor

- agorafobie – strach z otevřeného prostranství

- zoofobie – strach ze zvířat

- aichmofobie – strach z ostrých předmětů.

Poruchy vyšších citů

o Sociální tupost, chladnost – neschopnost citových vazeb

o Asociálnost – defekt v oblasti etických citů

o Antisociálnost – defekt v oblasti etických citů, kdy dochází k požkozování

zájmu okolí, společnosti.

Poruchy etických citů

o Emoční deprivace – strádání

o Emoční degradace – snížení původní úrovně

16


6. Myšlení

Myšlení je vyšší formou poznávací funkce. Umožňuje poznávat vnější prostředí, funkce a

vztahy mezi jednotlivými vztahy a ději. Je spojeno s řečí. Využívá základních operací: srov-

návání, rozlišování, analýza, syntéza, abstrakce, konkretizace, indukce, dedukce.

Poruchy myšlení

Formální poruchy (poruchy tempa nebo logické struktury):

o Zpomalené myšlení (bradypsychizmus) u únyvy, depresí, organického mozkové-

ho požkození

o Zrychlené myšlení (tachypsychizmus) – u excitace vlivem medikamentů, alkoho-

lu, u mánie

o Blok v myšlení – záraz, kdy dojde k přerušení nabídky myšlenek

o Nesouvislé myšlení

o Ulpívavé myšlení - setrvávání na určitých myšlenkách

o Symbolické myšlení – hlavní roli mají různé symboly mající zvláštní význam

o Šroubované myšlení – složité a nepřirozené úvahy nad banalitami (lidově nazý-

vané pseudofilozofování, „plané mudrování“).

Obsahové poruchy (porucha obsahu myšlení)

o Blud – nejvýznamější obsahová porucha myšlení. Jde o nesprávné, chorobné pře-

svědčení. Nemocný na jeho základě jedná, a tím může být nebezpečný sám sobě

nebo okolí.

Bludy dělíme podle vzniku na:

- primární – vyskytují se samostatně

- sekundární – navazují na jinou poruchu (např.halucinace)

- indukované – vznikají u zdravého jedince převzetím a rozvíjením bludu ne-

mocného

Podle obsahu dělíme bludy na:

- depresivní – např. sebeobviňování, hypochondrické bludy, blud eternity, kdy

je nemocný přesvědčen, že za trest bude věčně žít

- expanzivní – blud vynálezecký, reformátorský

- paranoidní (vztahovačné) – perzekuční (je pronásledován), žárlivecké, ero-

tomanické bludy

Poruchy struktury myšlení:

o autistické myšlení – odtržené od vnějšího světa, jedinec obtížně komunikuje a

zabývá se svými zvláštními problémy

o vtíravé myšlení – do myšlení se vtírají (vnucují) často nesmyslné myšlenky

o allogenní myšlení – pocit, že jsou vlastní myšlenky odnímány, kradeny, popř.jsou

do hlavy vkládány myšlenky cizí (někdy tento stav označujeme jako intrapsy-

chické halucinace)

o vztahovačné myšlení – jevy kolem sebe vztahuje jedinec ke své osobě

7. Pudy

Pud je vrozená síla, která nutí jedince uspokojovat své potřeby. Většinou má ráz instinktivní.

Existuje různé členění pudů.

Poruchy pudů:

Obživného:

o Snížení (anorexie)

o Zvýšení (bulimie)

o Odchylné zaměření (dochází ke konzumaci nepoživatelných až odporných před-

mětů).

Sebezáchovného

17


o Sebevražda

o Sebezabití

o Sebepoškození

Sexuálního:

o Zvýšení (hypersexualita)

o Snížení(frigidita)

o Odchylný objekt sexuálního ukájení – homosexualita, pedofilie, gerontofilie, zoo-

filie, nekrofilie, fetišizmus, transsexualizmus (porucha sexuální identifikace),

transvestitizmus (ukájení se převlékáním do šatů opačného pohlaví), voyerství,

exhibicionizmus, masochizmus.

Sociálního – projeví se v sociálních citech, při jejich snížení se objevuje asociální a

antisociální chování

Rodičovského – ve smyslu snížení (nedostatečná péče) a zvýšení (hyperprotektivní

péče).

8. Vůle a jednání

Vůle je cílevědomé zaměření aktivní psychické činnosti určitým směrem. Jednání je kom-

plexní děj, v němž se uplatňují všechny ostatní psychické funkce. Jednání a vůle spolu úzce

souvisejí. Rozlišujeme jednání:

Volní (záměrné), kdy se vůle uplatňuje silně

Mimovolní (automatické, reflexní), kdy je účast vůle slabší

Protivolní, které nelze vůlí potlačit.

Poruchy vůle a jednání:

Kvantitativní poruchy vůle:

o Hyperbulie – nadměrně silná volní složka (obvykle ale pouze v určité oblasti)

o Hypobulie – snížená volní složka

o Abulie – ztráta volní složky.

Kvantitativní poruchy jednání:

o Hyperagilnost – zvýšená aktivita

o Hypoagilnost – snížená aktivita

o Stupor (nehybnost) – vymizení aktivity.

Kvalitativní poruchy vůle a jednání:

o Impulzivní jednání – záchvatovité s nutkavou složkou, postrádá motivaci a

rozhodování. K nejznámějším patří:

- dromomanie (záchvatovitá bezcílná toulavost)

- kleptomanie (odcizování často nepotřebných předmětů)

- pyromanie (nutkavé zakládání požárů)

- erotomanie (zvýšená sexuální aktivita projevující se v záchvatech).

o Zkratkové jednání – má motiv, ale postrádá rozhodování mezi různými moti-

vy

o Obsedantní jednání – nutkavé, které jedinec vykonává bez ohledu ne jeho ne-

smyslnost (posedlost)

o Katatonní jednání, které může být:

- neproduktivní – nehybnost, stupor, vosková ohebnost (při níž lze konče-

tiny nastavit do různých bizarních poloh), negativizmus (stav, kdy jedi-

nec nevyhoví pokynu)

- produktivní – agitovanost až raptus (náhlý vzniklý stav nemotivovaného

neklidu), manýrování (nesmyslné projevy a rituály), echolálie a echomi-

mie (nemocný opakuje otázku nebo napodobuje mimiku).

18


9. Paměť

Paměť je schopnost vštípit si, udržet a vybavit zážitky.

Vlastnosti paměti:

Spolehlivost

Jistota

Místní a časová lokalizace

Prožívání skutečných a iluzorních vzpomínek.

Druhy paměti:

Vizuální – lépe se pamatují zrakové vjemy

Auditivní – lépe se pamatují sluchové vjemy

Motorická – lépe se pamatují manuálně provedené úkony.

Jiné dělení:

Mechanická (bez ohledu na logické souvislosti)

Logická (zapamatování probíhá na základě souvislosti)

Emoční (lépe se pamatují zážitky se silným citovým doprovodem).

Poruchy paměti:

Postižení se může týkat jedné nebo více složek. Jsou-li postiženy složky všechny, hovoříme o

globální poruše paměti.

Kvantitativní poruchy:

o Hypomnézie (zeslabení)

o Amnézie (ztráta paměti)

o Hypermnézie (zvýšená paměť, často jen relativně).

Kvalitativní:

o Paramnézie (zkreslená, obsahově nesprávná vzpomínka)

o Ekmnézie (nesprávné zařazení vzpomínky v čase)

o Konfabulace (smyšlené, neskutečné prožitky, kterými jedinec vyplňuje nevě-

domě mezery v paměti).

10. Osobnost

Osobnost je charakterizována komplexem všech psychických vlastností, které vytvářejí indi-

vidualitu jedince. Je předurčena geneticky a dotvářena v průběhu života prostředím.

Poruchy osobnosti:

Globální:

o Retardace – vlastnosti osobnosti jsou nerozvinuté

o Degradace – původní úroveň vlastností odpadá

Speciální:

o Depersonalizace – subjektivní pocit změny osobnosti

o Transformace – jedinec se postupně cítí být někým jiným

o Alternace – střídavě se cítí být jednou nebo druhou osobností

Rozpad osobnosti – porucha ucelenosti osobnosti.

1.5.2 Syndromy duševních poruch

Jednotlivé symptomy duševních poruch se spolu sdružují a vytvářejí symptomové trsy, které

tvoří syndromy. V seskupení je některý symptom převládající, nebo psychopatologicky má

vedoucí roli, a podle toho se syndromy rozdělují. Vyčleňování syndromů má u psychických

poruch značný význam jednak pro diagnostiku, jednak pro terapii.

19


Syndrom je skupina příznaků (symptomů), které se typicky vyskytují pohromadě.

Mnohdy se první vyšetření uzavírá pouze na základě určení syndromu. K definitivnímu sta-

novení diagnózy je třeba pacienta déle sledovat a získat mnoho doplňujících informací.

Přehled syndromů duševních poruch:

1. Depresivní syndrom

Vedoucím příznakem je chorobně smutná nálada často doprovázená úzkostí, zpomale-

ným myšlením a celkovým poklesem výkonnosti, úvahami o sebevraždě.

Bývá porucha spánku, změny chuti k jídlu, sucho v ústech, ztráta zájmu o sexuální akti-

vity.

Zpomalení psychomotoriky může nabýt extrémní podoby: pacient tráví většinu času

v lůžku, nejí, neoblékne se, nemluví. Takový stav se nazývá depresivní stupor.

Při výrazné úzkosti se může rozvinout anxiózní raptus ("výbuch úzkosti"), při kterém

nemocný křičí, trhá si vlasy, může ohrozit sebe i okolí.

U těžké deprese se mohou vyskytnout mikromanické bludy.

Závažným příznakem jsou sebevražedné myšlenky. Pokud o nich nemocný nehovoří

sám, je nutné po nich pátrat, zjistit plán provedení. Vždy by měl mít někdo přehled o

pacientově chování.

2. Anxiózní syndrom

Převládá úzkostná nálada. Úzkost pacient pociťuje často jako pocit svírání na hrudi, tlak

v žaludku, obavu, že by se něco mohlo stát. Pozorujeme napětí, třes rukou, pocení, ne-

klid.

Často se vyskytuje spolu s depresivním syndromem jako anxiózně – depresivní syn-

drom.

3. Fobický syndrom

Fobie je strach z poměrně přesně určené situace nebo předmětu.

Častý je strach z pobytu na volném prostranství, z cestování, z opouštění domu ….

Strach doprovázejí vegetativní obtíže – pocit na omdlení, na zvracení, bušení srdce, tí-

seň na hrudi.

Postižený se naučí (více či méně úspěšně) vyhýbat se situaci, která ho ohrožuje.

Odnaučit se to může např. metodou expozice.

4. Manický syndrom

Vedoucím příznakem je nadnesená, radostná nálada doprovázená zrychlenou psycho-

motorikou.

Pacient je podnikavý (např. utrácí peníze ve velkém za zbytečnosti), hlučný, mnohdy

neschopný držet přiměřený společenský odstup, naléhavě vyžaduje okamžité plnění

požadavků, vtipkuje, je zvýšeně spontánní.

Nemá potřebu spánku, zato je zvýšeně sexuálně aktivní.

Chorobně nadnesené sebehodnocení se může stát bludným (extrapotenční bludy).

Hospitalizace bývá nutná, pacient je ohrožen jak důsledkem svých nezodpovědných

aktivit, tak vyčerpáním při nadměrné aktivitě.

V důsledku chorobně nevázaného chování si může způsobit řadu nepříjemností, vy-

jímkou není ani konflikt se zákonem. Neklid se může stupňovat až k agresi vůči okolí.

Při ošetřování je důležitý dohled nad užíváním léků. Pacient se cítí zdráv a plný elánu,

proto léky odmítá.

Ošetřující personál by se neměl nechat strhnout k nervóznímu jednání ani k "protiak-

ci", i když pacientova naléhavost mnohdy nemá mezí.

20


5. Paranoidně – halucinatorní syndrom

Hlavními příznaky jsou poruchy myšlení a vnímání.

Pacient má bludy a halucinace.

V akutní fázi poruchy bývá tenzní, neklidný, úzkostný, zaujatý psychotickými prožit-

ky.

Není často schopen rozpoznat chorobnost stavu a odmítá léčbu. Je proto nutný dohled

nad užíváním léků.

Pacient je o skutečnosti svých prožitků nevývratně přesvědčen. Při rozhovoru skuteč-

nosti nevyvracíme. Můžeme pacienta ujistit, že situaci vidíme jinak a dále se zaměřit

na jeho pocity a prožitky, které v důsledku svého stavu má.

Komunikujeme před pacientem přehledně, nahlas, nešeptáme. Vztahovačný pacient

by mohl být přesvědčen, že ošetřující personál je součástí "spiknutí" apod.

6. Katatonní syndrom

Převládají nápadnosti v motorice a v jednání.

Vyskytuje se ve dvou základních formách: katatonní akineze neboli stupor a hyperki-

neze.

Při katatonním stuporu je pacient "ztuhlý" – nepohybuje se, části těla nechává

v nastavených polohách, nemluví, nereaguje na výzvy. Je ohrožen tím, že nepřijímá

potravu, v důsledku nehybného ležení mohou vzniknout proleženiny a trombózy. Je

však nutné zachovávat jistou ostražitost, pacient ze stuporu někdy může přejít

v záchvat agrese.

Katatonní hyperkineze se projevuje pestrou škálou zvláštních motorických projevů.

Pacient grimasuje (opičí se, šklebí se), bezcílně produkuje pohyby, někdy v míře, kte-

rou označujeme jako neklid, může být aktivně negativistický – dělá přesný opak toho,

oč je žádán.

Plně rozvinutý neklid mnohdy nelze zvládnout zklidňující medikací, natož slovem,

pacienta je třeba omezit v pohybu pro riziko ohrožení okolí.

7. Deliriózní syndrom

Delirium je kvalitativní porucha vědomí.

Pacient je neklidný, úzkostný, roztržitý. Špatně se orientuje.

V plně rozvinutém syndromu mohou být halucinace a iluze, zmatené a roztříštěné

myšlení, psychomotorický neklid.

Syndrom se rozvíjí rychle, během hodin.

První zachytitelné příznaky jsou: zvýšená citlivost na hluk a světlo, roztržitost, drobné

výpadky orientace (netrefí do vlastního lůžka) a úzkost.

Pokud se rozvine psychomotorický neklid, je třeba důrazně zasáhnout především pro-

to, aby si pacient neublížil. Např. v důsledku prostorové dezorientace "odchází ok-

nem, prochází skleněnými dveřmi a pořeže se, vytrhává si cévku a kanylu apod".

Zvláštním případem s poněkud odchylným přístupem je delirium tremens u alkoholi-

ků.

8. Dementní syndrom

Mezi hlavní projevy patří zhoršení paměti, úsudku, myšlení, chápání a orientace dosa-

hující takového stupně, že ovlivňuje každodenní život.

Pacient se o sebe nedokáže postarat, zanedbává osobní hygienu, zapomíná se najíst,

bloudí. V případech s těžkou dezorientací je nutný pobyt na uzavřeném oddělení.

Komplikací je neklid, který se rozvíjí hlavně v noci. Dále viz. demence.

21


9. Organický psychosyndrom

Jedná se o organicky podmíněnou duševní poruchu vznikající následkem

onemocnění, poškození nebo dysfunkce mozku, případně následkem jiného

somatického onemocnění.

Projevuje se poruchou soustředění, poruchou spánku, bolestmi hlavy, napětím,

nerozhodností, úzkostí, emoční labilitou, podrážděností, vyčerpaností, sníže-

nou výkonností.

V počátečním stádiu má tento syndrom ráz pseudoneurastenického syndromu.

Později se přidružují poruchy paměti a úbytek intelektových funkcí s celkovou

degradací osobnosti až do rozvinutého stádia, které nazýváme demence.

V podstatě dochází k úbytku rozumových schopností, které již byly vyvinuty.

Jde o získanou poruchu intelektu a paměti, zvláště ve složce vštípivosti. U

rozvinuté demence jsou i poruchy orientace, myšlení, zhoršená kontrola emocí

a sociálního chování, celkový úpadek osobnosti až do stavu neschopnosti péče

o sebe sama.

10. Odvykací stav (abstinenční syndrom)

Vysazení či redukce látky po opakovaném nebo dlouhodobém užívání vede k přízna-

kům, které nejsou vysvětlitelné tělesným onemocněním nezávislým na užívání látky

ani jinou psychotickou poruchou chování (behaviorální poruchou).

U většiny návykových látek se odvykací stav projevuje třesy, psychomotorickým ne-

klidem až epileptickými záchvaty, pocity na zvracení až zvracením, zvýšením krev-

ního tlaku, pocením, poruchami spánku a silnou touhou po droze. Z psychických

symptomů se mohou vyskytovat poruchy vědomí, iluze a halucinace.

Odvykací stav s deliriem – je komplikován deliriem, patří sem zejména delirium tre-

mens po dlouhodobém zneužívání alkoholu. Deliriózní stav může být komplikován

křečemi epileptického charakteru.

1.6 Léčení duševních poruch

Do léčení duševních poruch (psychiatrické terapie) řadíme jednak biologickou, ale i psycho-

logickou léčbu.

Biologická léčba do ní řadíme:

- psychofarmakoterapii,

- elektrokonvulzivní léčbu,

- transkraniální magnetickou stimulaci

(používá se silný magnet, jímž dochází k elektrické stimulaci neu-

ronů v mozkové kůře. Metoda používána hlavně v léčbě depre-

sivních poruch),

- neurofeedback (NF) – (EEG biofeedback)

(je to terapeutická metoda pro posílení žádoucí aktivace nervové

soustavy i jako kondiční trénink u celé řady poruch pomocí zpět-

né vazby o elektrické aktivitě mozku, přispívá ke zlepšení kondi-

ce a výkonu, je založena na principu operantního podmiňování a

učení),

- léčbu světlem = fototerapii

(terapie světlem je dobře akceptovaná pacienty, je bezpečná, efek-

tivní, efekt terapie světlem nastupuje již během prvních dnů

léčby. Jelikož je efekt světla jen velmi těžko oddělitelný od pla-

cebo efektu této metody, jsou názory na terapii světlem nejednot-

22


né).

Psychologická léčba do ní řadíme:

- psychoterapii.

1.6.1 Psychoterapie

Psychoterapie patří mezi psychologické léčebné postupy v psychiatrii.

Psychoterapie je promyšlené léčebné působení psychologickými prostředky (slovem,

mimikou, gestem, výrazem, záměrným využitím vlivů zevního prostředí) na narušenou čin-

nost organizmu (nejen psychickou, ale i somatickou) směrem, který považují obě strany

za žádoucí.

Psychoterapii může provádět lékař, psycholog, sestra, sociální pracovník, základní podmín-

kou však je několikaletý psychoterapeutický výcvik, obvykle v podobě prožitku sám na sobě

v roli klienta, a následná několikaletá supervize zkušenějším odborníkem.

Léčebné cíle psychoterapie:

Odstranění, zmírnění chorobného příznaku

Dosažení pozitivních změn v pacientově osobnosti

V psychoterapii působí psychologickými prostředky (empatií, akceptací, slovním porozumě-

ním, výrazem, gestem)

o Psychoterapeut

o Léčebný kolektiv (řízený psychoterapeutem)

Druhy psychoterapie:

¨Podle množství pacientů

o Individuální

o Kolektivní :

- Skupinová

- Hromadná

- rodinná

Podle formy

o Direktivní

o Nedirektivní

Podle zaměření na chorobný příznak

o Kauzální

o Symptomatická

Podle úrovně plánování

o Adjuvantní (povrchní, bez hlubší analýzy, může mít zásadní význam v krizo-

vých situacích, vyžadujících rychlé řešení)

o Systematická (cílená, s terapeutickým plánem, s postupnými kroky, důsled-

ná).

Techniky a metody psychoterapie:

Racionální psychoterapie

Sugestivní psychoterapie

Autogenní trénink

Odreagování (abreakce)

Náhled

Korektivní emoční zkušenost/ zážitek

Psychodrama

Psychogymnastika

Muzikoterapie

23


Arteterapie

V psychoterapii bývá mimo jiné využívána možnost terapeutické komunity

Terapeutická komunita (léčebné společenství) je

o forma organizace léčebné jednotky, např. otevřené psychiatrické oddělení nebo

instituce,

o psychoterapeutická metoda (využívá dynamického kontextu společně žijící

skupiny osob).

Základní principy terapeutické komunity:

o Aktivní podíl pacientů na léčení

o Vytvoření oboustranné komunikace

o Zvýšení rovnoprávnosti v rozhodování

o Kolektivnost

o Sociální učení

o Každodenní společná setkání celé komunity

o Pravidelná setkání terapeutického týmu

Rozdíly organizace terapeutických komunit jsou u různých druhů duševních po-

ruch:

o V míře spoluzodpovědnosti pacientů

o V cílech a orientaci skupinových aktivit a skupinové terapie

o V účasti na skupinové terapii a skupinových aktivitách.

Psychoterapeutické systémy:

Psychoanalytické terapie

Adlerovská terapie

Existenciální terapie

Terapie zaměřená na člověka

Gestalt terapie

Interpersonální terapie

Behaviorální terapie

Kognitivní terapie

Integrovaná psychoterapie

Obr. 3 Co potřebuje nemocný od počátku léčby

24



Jeden z druhů psychoterapie je rodinná terapie

Je důležité zdůraznit, že na průběh psychotického onemocnění má důležitý vliv i atmosféra a

zázemí v rodině nemocného. Proto zde uvádíme i názornou tabulku, která popisuje různé typy

rodin, podle vyjadřování emocí k nemocnému.

Obr. 4 Základní charakteristiky rodin podle úrovně vyjádřených emocí


1.6.2 Psychofarmakoterapie

Psychofarmakoterapie patří mezi biologické léčebné postupy v psychiatrii.

Psychofarmaka jsou léky ovlivňující psychické funkce. V posledních desetiletích došlo

k ohromnému vývoji na poli psychofarmak. Výsledkem je nejen zavádění nových druhů

léčby (demence apod.), ale zejména zvýšení snášenlivosti a účinnosti řady nových léků.

Patří sem:

1. Anxiolytika – skupina léků určená pro léčbu úzkostných poruch a souvisejících symptomů

bez organických příčin (bolest na hrudi, průjem, třes, nepsavost apod.).Jedná

se o symptomatickou léčbu. Patří sem např.Diazepam.

2. Hypnotika – léky, které pomáhají zahájit a udržet spánek, léky navozující spánek, např.

Stilnox. Většinou mají i anxiolytický a myorelaxační potenciál. Jsou určeny

pouze ke krátkodobé kompenzaci, vždy pátráme po příčině nespavosti.

3. Neuroprotektiva – heterogenní skupina látek, které chrání buňky mozku před poškozením,

zvyšují metabolismus neuronů, ovlivňují vlastnosti krve nebo jiným způ-

sobem zlepšují poškozenou paměť a schopnost učení. Využívaná jsou při

poškození mozku a při léčbě demencí. Cílem je minimalizace poškození

mozkové tkáně.

Patří sem nootropika (např.Piracetam, Enerbol, Gingo biloba),

vazodilatancia (léky zlepšující prokrvení a snižující krevní srážlivost),

např.Agapurin.

Antioxidancia – chrání buňku před tzv.oxidačním stresem, např.vit.E a C,

melatonin, selen…

4. Antidepresiva – skupina léků je určená pro léčbu depresivní poruchy a souvisejících proje-

vů (úzkost, nespavost, nechutenství…). Jsou účinné v terapii úzkostných

poruch, obsedantně kompulzivní poruchy, bulimie apod. Jedná se o

symptomatickou léčbu.

25


5. Antipsychotika – využívána nejčastěji k léčbě schizofrenie a bipolární afektivní poruchy.

Jedná se o symptomatickou léčbu. Pokud je užíváme v optimální dávce po

dostatečně dlouhou dobu, tak lze pozitivně ovlivnit poruchy myšlení a

vnímání, mnohdy také stabilizovat náladu.

6. Stabilizátory nálady – thymoprofylaktika jsou určena k prevenci a léčbě výkyvů nálady

v rámci afektivních poruch (bipolární a rekurentní depresivní).

7. Antialkoholika – při jejich užívání v kombinaci s alkoholem dochází k vysoké tvorbě ace-

taldehydu a následným nepříjemným účinkům. Např. antabus.

8. Metadonová terapie – v léčbě závislostí na opioidech jsou používány náhražky opiátů.

Použití metadonu je řízeno směrnicí, je k dispozici jen ve specializovaných

centrech. Dávkování je individuální dle předchozích dávek opiátu, stejně

tak odpovídají i nežádoucí účinky (při předávkování – útlum dechového

centra!). Vysazení je doprovázeno nepříjemným odvykacím stavem (kře-

če, bolesti), který ale (na rozdíl od např. alkoholu) neohrožuje život paci-

enta.

9. Psychostimulancia – (např. metylfenidát) využívaná v léčbě narkolepsie a hyperkinetické

poruchy. Velkým rizikem je vytvoření závislosti, nevhodné užívání, které

má vliv na srdeční rytmus apod. Zneužíván je nejčastěji ilegálně vyráběný

pervitin. Intoxikace je doprovázena aktivizací (mohou být i poruchy vní-

mání), odvykací stav není zdravotně závažný (ospalost, útlum). Jedná se o

léky zvyšující vigilitu vědomí, např.Efedrin.

10.Nenasycené mastné kyseliny se používají v léčbě psychóz.

11. Hormonální léčba – antagonisté CRH (corticotropin releasing hormone) nebo estrogeny

v terapii deprese.

12. Fytofarmaka

13. Inhibitory kortikoidů a další.

1.6.3 Elektrokonvulzivní léčba

Elektrokonvulzivní léčba patří mezi biologické léčebné postupy v psychiatrii.

Základní princip terapie

Elektrický proud prochází mozkem pacienta za účelem vyvolání léčebné odpovědi. Bezpro-

střední účinek elektrokonvulzivní terapie (EKT) připomíná epileptický záchvat grand mal

(zvýšený svalový tonus, poté klonus, dále terminální spánek, to vše během několika desítek

vteřin), jeho projevy jsou však výrazně zmírněny při celkové krátkodobé anestezii a myorela-

xaci nemocného.

Účinnost

Jedná se o nejúčinnější způsob biologické terapie v psychiatrii. U deprese je účinnost

80 až 90 %, oproti tomu při podávání antidepresiv kolem 60 %.

EKT snižuje délku hospitalizace a sebevražednost pacientů.

Hlavní indikace

Deprese – zejména těžké, těžké s psychotickými příznaky, nezabírající na léčbu far-

maky se sebevražednými tendencemi, při odmítání potravy a hrozbě metabolického

rozvratu.

Letální katatonie

Maligní neuroleptický syndrom

Farmakorezistentní mánie

Farmakorezistentní schizofrenie

Příprava před výkonem

Získání písemného informovaného souhlasu pacienta (bez jeho souhlasu lze šokovat

z vitální indikace, např. při těžkých sebevražedných tendencích nebo při hrozbě me-

tabolického rozvratu).

26


Je nutné provést nezbytná vyšetření – standardní laboratorní vyšetření krve a moči,

EKG, RTG srdce a plic, interní vyšetření, případně další somatické vyšetření, dle po-

třeby neurologické vyšetření, EEG, CT mozku.

Úprava medikace.

Režim aplikace Obvykle dvakrát týdně nebo třikrát. U těžších stavů jednou denně. Jedna kůra bývá

představována 5 až 12 aplikacemi (většinou trvá 2 – 6 týdnů).

V naprosté většině případů je EKT indikována u hospitalizovaných pacientů, obvykle

na uzavřeném oddělení.

Subjektivní prožitky nemocného

Během vlastní aplikace EKT nemá pacient žádné subjektivní nepříjemné prožitky,

před zákrokem je vleže na lůžku pomocí nitrožilní injekce uveden do celkové krátko-

dobé anestezie, probouzí se za několik hodin na svém pokoji.

1.6.4 Rehabilitace v psychiatrii

Náplní oboru psychiatrie je prevence, diagnostika, léčba a rehabilitace osob s duševními

poruchami. Duševní poruchy často probíhají dlouhodobě a mívají periodický průběh.

Základní snahou rehabilitačního procesu je zvrátit veškeré negativní dopady, které při-

nesla vlastní psychická porucha a navrátit pacientovi plnou funkční schopnost.

Základní principy psychiatrické rehabilitace:

Pacient a všechny jeho životní potřeby stojí v centru pozornosti

Rehabilitace začíná již během akutní léčby

Aktivní zapojení pacienta je základním předpokladem úspěchu

Potřebná je orientace na zdravou, nikoliv nemocnou část osobnosti, je nutno hovořit s

pacientem řečí, které rozumí

Pomoc a podpora je orientovaná na kompetenci pacienta a zlepšení jeho života, pod-

pora self –aktivit (např. program Itareps)

Techniky a přístupy jsou vedeny podle aktuálních potřeb pacienta

Dlouhodobá medikace je zapotřebí, ale není sama o sobě dostatečnou komponentou

rehabilitace

Není vhodné očekávat velké změny, ale je třeba nespokojit se s malými

Naděje je nedílnou, základní součástí celého procesu, sama o sobě nestačí.

V psychiatrické rehabilitaci jde o postupy a procesy zaměřené na rozvoj lidských zdrojů,

trénink dovedností praktických, pracovních a sociálních.

Základem je vztah mezi pacientem (klientem) a pomáhajícím (psychiatr, psycholog, sestra,

sociální pracovník, ergoterapeut a další).

Celkový proces rehabilitace je možno rozdělit na 3 základní části:

Diagnostická fáze

Fáze plánování

Intervenční fáze

Rehabilitace se provádí jak v ústavních, nemocničních podmínkách, tak i dále v ambulantních

a stává se součástí socioterapeutických opatření.

Důslednou rehabilitací realizujeme jako resocializační proces (tedy návrat pacienta do pů-

vodního prostředí), tak i preventivní opatření v předcházení opětovné ataky duševní poru-

chy.

Do systému sociální readaptace patří:

Rehabilitační léčba:

27


o Pracovní terapie

- v rehabilitačních dílnách

- v chráněných dílnách

o Léčebná tělesná výchova, rozcvičky

o Kulturně rekreační a edukační činnosti (přednášky, besedy, zájmové krouž-

ky)

- arteterapie

- biblioterapie

- muzikoterapie

o fyzikální léčba (vodoléčba, elektroléčba)

Spoluspráva pacientů (léčebné společenství, aktivní zapojení pacientů k naplnění lé-

čebných cílů)

Terapeutická komunita (léčebné společenství, kdy do léčebného procesu je zapojen

jak celý zdravotnický kolektiv, tak samotní pacienti, stírá se hierarchie mezi nemoc-

nými a personálem).

Sociální terapie

Cílem je ponechat pacienty v původním prostředí, naučit je strukturovat čas, umožnit větší

samostatnost, rozšířit sociální kontakty a podporovat jejich iniciativu.Zvyšovat sebeúctu paci-

entů, jejich sebedůvěru.

Socioterapeutické kluby

Svépomocné skupiny nemocných a jejich příbuzných – zde nemocní řeší podobné problémy,

setkání podporují soudržnost podobně postižených, zabývají se spolupráci rodin pacientů

s léčebnými institucemi.

KONTROLNÍ OTÁZKA 1

Čím se zabývá lékařský obor psychiatrie?

V čem je rozdíl mezi DSM I a MKN- 10 ?

Z čeho se skládá označení každé psychiatrické kategorie (diagnózy)?

Které faktory, přispívající k vzniku duševního onemocnění, můžeme sami ovlivňovat?

Jaké faktory přispívají v dnešní době k nárůstu duševních nemocí?

Světová zdravotnická organizace vytvořila specifický program zabývající se duševním zdra-

vím. Jak se jmenuje?

Co patří mezi základní nástroje psychiatrického vyšetření?

Jaký je rozdíl mezi symptomem a syndromem? Uveďte konkrétní příklad.

Kdo zbavil duševně nemocné nehumánního zacházeni (okovů) ?

KORESPONDENČNÍ ÚKOL 1

Zjistěte, kde se ve vašem okolí nachází svépomocná skupina pro lidi s duševním onemocně-

ním a jejich rodinné příslušníky. Jakým způsobem se můžete (v případě zájmu) s těmito lidmi

spojit?

SHRNUTÍ KAPITOLY PSYCHIATRIE

V této kapitole jste se dozvěděli historii psychiatrie, příčiny, symptomy a syndromy, prevenci

a léčbu duševně nemocných jedinců. Můžete tak srovnat, jak se péče psychiatrickým pacien-

tům poskytovala dříve a dnes. Dokážete si teoreticky představit, čím musí pacient léčený

s duševní poruchou procházet. Tyto informace se Vám budou v profesi sociálního pracovníka

Shrnutí kapitoly

28


určitě hodit. Nikdy nevíte, kdo z Vašich klientů trpí či onemocní nějakou duševní poruchou.

29


2 ROZDĚLENÍ DUŠEVNÍCH PORUCH

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY ROZDĚLENÍ DUŠEVNÍCH PORUCH

Tato kapitola je z celých těchto skript nejpodstatnější. Zabývá se jednotlivými psychiatric-

kými diagnózami podle MKN-10. Postupně popisuje většinu momentálně známých psychiat-

rických diagnóz a to od organických duševních poruch přes duševní poruchy a poruchy cho-

vání vyvolané účinkem psychoaktivních látek, schizofrenii, poruchy nálady, neurotické poru-

chy, behaviorální poruchy, neorganické poruchy spánku – somnambulismus, noční děsy a

noční můry, poruchy osobnosti a chování u dospělých, specifické poruchy osobnosti – para-

noidní, schizoidní, asociální, emočně nestabilní, histronská, anankastická, anxiózní, závislá,

jiná specifická porucha osobnosti - narcistická, smíšené a jiné poruchy osobnosti, změny

osobnosti, které nelze přisoudit poškození nebo onemocnění mozku jako např. po katastrofic-

ké zkušenosti nebo psychiatrickém onemocnění, návykové a impulzivní poruchy jako např.

patologické hráčství, pyromanie, kleptomanie, trichotillomanie, poruchy pohlavní identity –

transsaxualizmus, poruchy pohlavní identity v dětství, poruchy sexuální preference - fetišis-

mus, fetišistický transvestitismus, exhibicionismus, voyeurství, pedofilie, sadomasochismus,

mnohočetné poruchy sexuální preference, jiné poruchy sexuální preference, mentální retarda-

ci a její stupně, pseudooligofrenii, specifické vývojové poruchy řeči a jazyka, specifické vý-

vojové poruchy školních dovedností, specifické vývojové poruchy motorické funkce, perva-

zivní vývojové poruchy – dětský autismus, atypický autismus, Rettův syndrom, Aspergův

syndrom, poruchy psychického vývoje, poruchy chování a emocí se začátkem obvykle

v dětství a v adolescenci a to separační úzkostná porucha, fobická úzkostná poruchy v dětství,

sociální úzkostná porucha v dětství, tikové poruchy, Tourettův syndrom až po neorganickou

enurézu, enkoprézu a piku.

Tato kapitola vám poskytne základní orientaci v jednotlivých psychiatrických diagnózách,

popíše vám typické příznaky pro dané onemocnění, průběh a léčbu.

Rychlý náhled

CÍLE KAPITOLY ROZDĚLENÍ DUŠEVNÍCH PORUCH


Budete umět:

se orientovat v základní psychiatrické terminologii,

popsat a vysvětlit celou řadu psychiatrických diagnóz,

vyjmenovat faktory, které způsobují vznik daného psychiatrického onemocnění,

vyjmenovat jednotlivé druhy závislostí a jejich dopad na člověka,

popsat poruchy vyvolané stresem a jiné úzkostné poruchy,

vysvětlit rozdíl mezi jednotlivými poruchami potravy,

vyjmenovat jednotlivé druhy mentální retardace,

navrhovat vhodná preventivní opatření,

respektovat odlišnosti vývoje daných onemocnění u jednotlivých věkových skupin klien-

tů.

Budete umět

30


Získáte:

přehled o příčinách organických duševních poruch,

přehled o hlavních typech schizofrenie,

přehled o jednotlivých závislostech,

znalosti, co může způsobit nadměrný případně dlouhodobý stres,

znalosti o mentální anorexii a mentální bulímii,

přehled o specifických poruchách osobnosti.

Získáte

Budete schopni:

popsat rozdíly mezi Alzheimerovou demencí s časným a pozdním začátkem,

popsat jak probíhá akutní intoxikace alkoholem,

vysvětlit rozdíl mezi obsesí a impulzí,

popsat rozdíly mezi specifickými poruchami osobnosti,

popsat jak probíhají poruchy spánku a jak v takových situacích pomoci,

vysvětlit poruchy psychického vývoje,

popsat poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a v adolescenci.

Budete schopni



KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY ROZDĚLENÍ DUŠEVNÍCH PORUCH

Organické duševní poruchy, různé typy demencí, organický amnestický syndrom, delirium

vyvolané něčím jiným než návykovými látkami, psychoaktivní látky a jejich vliv na chování

člověka, závislost psychická, fyzická, sociální, léčba závislostí – ambulantní, rezidenční, ús-

tavní, abstinence, prevence – primární, sekundární, terciární, relaps, recidiva, schizofrenie a

její typy – paranoidní, hebefrenií, katatonií, nediferencovaná, postschizofrenní deprese,

reziduální schizofrenie, simplexní schizofrenie, jiná schizofrenie, bipolární afektivní

porucha, fobické a úzkostné poruchy, obsese, impulze, poruchy vyvolané stresem,

mentální anorexie, mentální bulímie, přehled léčby jednotlivých poruch potravy, spe-

cifické poruchy osobnosti – paranoidní, schizoidní, asociální, emočně nestabilní porucha

osobnosti, histrónská porucha osobnosti, anankastická, anxiózní (uhýbavá) porucha osobnosti, mentální retardace – lehká, střední, těžká, hluboká, jiná a nespecifikovaná mentální retarda-

ce, poruchy psychického vývoje, poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a

v adolescenci.

Klíčová slova

31


2.1 Organické duševní poruchy

Duševní příznaky při organických poruchách jiných systémů než mozku se uvádějí jako

symptomatické psychické poruchy.

Organicky podmíněné psychické poruchy jsou takové, u kterých je zjistitelný morfolo-

gický poklad v CNS. Jedná se většinou o patologicko anatomický nález.

Hlavní příčiny organických duševních poruch jsou:

- Atrofie - nedostatečná výživa mozku při tělesných chorobách-např. Alzheimerova

demence

- Zánět – např. klíšťová encefalitida

- Nádor

- Zranění – např. traumatická demence u boxerů

- Poruchy výživy mozku – cévní, nervové, metabolické, toxické; např. u metabolických

může být snížená hladina hormonů štítné žlázy – kretenismus

Obr. 5 Výskyt různých typů demencí

Zdroj: KUČEROVÁ, H. Demence v.kazuistikách. Praha : Grada, 2006. s. 90.

F 00 DEMENCE U ALZHEIMEROVY CHOROBY

Je nejčastějším typem demencí.

Trpí jí 2 – 4 % lidí nad 65 let. Odborníci odhadují, že jí trpí každý desátý člověk ve věku

nad 65 let a zhruba každý druhý starší člověk než 85 let.

Světový den Alzheimerovy choroby je 21.září- tzv. „Pomerančový den“.

Prevence:

o trvalá a přiměřená duševní aktivita.

Je způsobená primárním onemocněním – atrófií mozkové tkáně, postižení šedé hmoty moz-

kové. Dochází k tzv. korové atrófii, atrófii neuronů, selektivní atrófii některých neuromediá-

torových systémů, doprovázená i příslušnými změnami enzymů. Markantní nález bývá zjiš-

ťován v oblasti acetylcholinergního systému. Tento systém má význam např. v mechanismech

paměti. Pozor na vliv léků např. anticholinergika (Skopolamin).

32


Etiologie onemocnění je multifaktoriální.

U některých typů je prokázána autozomálně dominantní dědičnost.

Uvažuje se i o genetické podmíněnosti (zvažuje se abnormalita na 14, 19 chromozomu a ge-

netické podmínění na dlouhém raménku 21 chromozomu, stejná část bývá poškozena i u

Downova syndromu).

Diagnostika:

o Jediným způsobem naprosto jednoznačné klinické diagnózy je vyšetření vzor-

ku mozkové tkáně.

o Podrobná anamnéza, psychologické a psychiatrické vyšetření, neurologické

vyšetření, EEG, CT vyš.

o Existují testy, které umožňují zhodnotit kognitivní schopnosti, jako je úroveň

paměti, pozornosti, řeči, rozhodování a řešení problémů.

o Hodnotí se také schopnost pacienta provádět některé typické aktivity každo-

denního života, jako je schopnost jídla, koupání, chůze, oblékání, nakupování,

vaření nebo telefonování.

o Mini mental state examination (MMSE). Test kreslení hodin atd. Podrobněji

je to rozebíráno v gerontologii.

Typy demencí u Alzheimerovy choroby:

Demence u Alzheimerovy choroby s časným začátkem (presenilní)– do 65 let F 00.0

Demence u Alzheimerovy choroby s pozdním začátkem (senilní)– nad 65 let F 00.1

Demence - smíšené a atypické formy F 00.2

Demence u Alzheimerovy choroby se vyvíjí pozvolna, jednotlivé příznaky se objevují

postupně a zpočátku celkem nenápadně. Průměrná doba přežití je od počátku klinických

projevů 3 – 7 let.

Důsledná, dlouhodobá a systematická léčba – prodlouží dobu, kdy je nemocný schopen

fungovat.

Klinické projevy:

Změny osobnosti a nápadnosti v chování, emocionální změny, zanedbávání zevnějšku,

zmatenost, dezorientace.

Postupně se zhoršují všechny kognitivní funkce – pozornost, paměť, učení…

Postupná ztráta schopnosti logicky uvažovat, neschopnost početních úkonů, ztížené rozho-

dování.

Komplexní porucha paměti vede ke ztrátě schopnosti orientovat se v čase a v prostoru,

opakování se.

Upadá schopnost porozumět verbálnímu sdělení, obtíže s mluvením.

Změny nálady

Jakmile se stav nemocného zhorší natolik, že není schopen sebeobsluhy, porucha spánko-

vého rytmu, obtížně zvladatelné poruchy chování je NUTNÁ HOSPITALIZACE.

V takovém případě totiž rodina není schopna zajistit veškerou péči.

Vzniká senzorická nebo motorická afázie, apraxie, agnózie.

Afázie – nemožnost mluvit z nervových příčin.

o Afázie – motorická – expresivní – nemožnostmluvit, ač je zachována schop-

nost řeči.

o Afázie – senzorická –kortikální–korová–organická-porušení schopnosti rozu-

mět řeči.

Apraxie – neschopnost provádět určité kombinované pohyby.

Agnózie – ztráta schopnosti rozpoznávat předměty při jinak neporušených smyslech, poru-

33


cha chápání.

Nemocní postupně ztrácejí schopnost péče o sebe sama.

Přestanou pečovat o svou osobní hygienu (inkontinence moči, stolice).

Nemoc trvá různě dlouho od několika měsíců, výjimečně po léta a vzácně i více než 10 let.

Postižení umírají většinou na některé přidružené onemocnění. Jako např. bronchopneumo-

nie nebo na následky úrazů.

Stádia Alzheimerovy choroby

Stádium I – mírná forma

Toto časné období trvá obvykle 2 – 4 roky.

Pacient se často opakuje, ztrácí a zapomíná věci jako třeba klíče.

Obtížně hledá slova pro pojmenování zcela běžných předmětů,jako jsou hodinky.

Bloudí i na zcela známých místech.

Projevují se i změny osobnosti – sklon k pasivitě a ztráta zájmu o činnosti a věci, které

mu předtím přinášely radost a uspokojení.

Stádium II – středně těžká forma

Trvá od 2 – 10 let.

Charakteristické je další zhoršování mentálních funkcí.

Obvykle již i poruchy chování.

Projevuje se ve stále větší míře zmatenost, jejich pohyby se zpomalují, jsou stále nesná-

šenlivější, projevují se u nich bludy a halucinace.

Potřebují již trvalý dohled, tedy domácí péči nebo umístění do speciálního zařízení.

Stádium III – těžká forma

Jedná se o poslední stádium, které trvá 1-3 roky.

V tomto stádiu pacient není schopen hovořit ani vnímat mluvenou řeč, nepoznává nejen

členy své rodiny, ale ani sám sebe v zrcadle.

Není schopen se sám o sebe postarat. J e zcela závislý na svém pečovateli a velmi často

potřebuje trvalou domácí péči nebo umístění do ústavu.

Projevuje se u něho tendence k podvýživě, infekcím, zánětům plic a dalším onemocně-

ním ohrožujícím jeho život.

Léčba Alzheimerovy demence

By měla být pokud možno cílená (podle příčiny).

Degenerativní typy demencí je možné léčit pouze symptomaticky. Stejně důležitá je i psycho-

terapie jako farmakoterapie.

Kognitivně – behaviorální terapie, psychoterapie.

Někdy může i jednoduchá rada, podpora nebo krátká psychoterapie pomoci paciento-

vi, aby se vyrovnal s úzkostí a depresí.

Pacient má být informován o tom, že jeho onemocnění je tolerováno, měl by cítit

podporu. Je třeba podpořit jeho podlomené sebevědomí.

Poradit jak si může co nejdéle udržet zachované dovednosti.

Pacient má být v prostředí s pravidelnou a přiměřenou sociální stimulací. Má být

maximálně vytížena jeho mentální kapacita.

Denní program by měl být strukturován – pravidelné schéma činností, časová a pro-

storová orientace.

Důležitá je i rodinná intervence – podpora a poradenství členům rodiny.

Udržovat pacienta co nejdéle v domácím prostředí. Trpělivě vše opakovat.

Farmakologická léčba

Může snížit úzkost, zlepšit depresi, nespavost nebo psychický stav i poruchy chování.

Benzodiazepiny

Antidepresiva

Neuroleptika

Dietetický přípravek – sójový lecitin

34


Nootropní farmaka

Blokátory kalciových kanálů

Péče o lepší prokrvení mozku. Gingobiloba.

Látky a antioxidačními účinky – vitamíny – C, E

Lze zkusit také prokain či námelové alkaloidy.

Rehabilitace:

cvičení paměti, celková aktivizace, arteterapie, muzikoterapie, animoterapie.

Pečujícím poskytovat pomoc, odlehčovací (respitní) péče – úlevová péče.

KAZUISTIKA DEMENCE U ALZHEIMEROVY CHOROBY

KAZUISTIKA DEMENCE u Alzheimerovy choroby s časným začátkem

59letý muž, ženatý, bezdětný. Vyučený soustružník kovů, pracoval v oboru, býval výborným

odborníkem, rok je v plném invalidním důchodu. Psychiatrická přítěž v rodině nebyla zjiště-

na. Nebyl vážněji tělesně nemocen, pouze byl v 57 letech vyšetřován pro boreliózu po štípnutí

klíštětem se sporným nálezem. Kontrolní odběry byly opakovaně negativní. Na psychiatric-

kou ambulanci byl doporučen rovněž ve svých 57 letech neurologem s diagnózou Alzheime-

rova nemoc.

Při prvním vyšetření zjistili, že má již asi dva roky problémy s pamětí a s vyjadřováním. Chce

něco říci a nemůže najít slovo, nebo to slovo nemůže vyslovit. Když píše dělá chyby, vyne-

chává písmenka. Do práce chodí, pracuje na soustruhu, tam chyby nedělá. Manželce se snaží

doma pomáhat např. společně zavařovali. Náladu má dobrou, dobře spí. Unavený se necítí,

hlava se mu netočí, v uších mu nešumí. Z cílených dotazů na paměť např. vyjmenoval jen část

evropských států a jejich hlavních měst, ale věděl základní data svého života i své manželky.

Dovedl správně určit rozdíl mezi pojmy vražda a zabití nebo lež a omyl, ale nedovedl postih-

nout rozdíl mezi pojmy prchat a utíkat. Skóre testu MMSE bylo 20 bodů. Krátce nato byl

pacient vyšetřen počítačovou tomografií (CT) mozku. Byly přítomny známky atrofie. Dále

byl proveden klinický neurologický nález a byl rovněž vyšetřen psychologicky. Z výsledků

vyplynulo, že paměť, pozornost a soustředění – výkony velmi slabé. Závěr: kognitivní deficit

a poškození kapacity paměti. Pacientovi byly nasazeny léky a injekce vitamínu B1. Pacient

odmítal pracovní neschopnost. V práci neměl problémy, úkoly plnil.

Po půl roce se jeho vyjadřovací schopnosti zhoršily a MMSE kleslo na 18 bodů.

Změnila se medikace. Vzhledem k doplatku za lék nechtěl pacient dávky zvyšovat. Do stravy

zařazoval hodně zeleniny a ovoce. Nastalo mírné zlepšení, pacient stále chodil do zaměstnání

a práci na soustruhu zvládal. Za dalšího půl roku již nebylo možné riskovat, že by se na sou-

struhu zranil, a sám uznal, že již nemá dobrý pracovní výkon a dělá chyby. Byl uznán práce

neschopným a později dostal invalidní důchod. Test MMSE vykazoval 17 bodů. Bylo prove-

deno vyšetření mozku magnetickou rezonancí a byla zjištěna difúzní atrofie mozková i mo-

zečková (v 58 letech věku nemocného).

Nejvýraznějším příznakem u pacienta byla jeho artikulace. Nemocný rozuměl mluvenému i

tištěnému slovu, ale čím dál hůře byl schopen mluvit, a horšilo se i písmo. Během dalších

měsíců nebyl schopen souvisle hovořit, jen vyslovil tu a tam nějaké slovo a snažil se dorozu-

mět ukazováním. Medikace byla poupravena a zvýšena. Pacient již s doplatkem souhlasil,

považoval léčení za nutné. Byla aplikována série injekcí, ale nepodařilo se zastavit zhoršování

zdravotního stavu. Zapomínal doma např. zavřít vodu, zamykat, knoflíky u košile si zapínal

nakřivo, neuměl si zavázat tkaničky u bot. Zapomněl tančit (věnoval se tomu přes 25 let).

Začínal být stále více závislý na manželce. Nechtěl být sám doma. V případě komunikace

s vnější světem, nepoznával známé, kolegy z práce. Manželka pacienta dala v práci výpověď,

aby se mohla více věnovat svému muži.

35


Pacient jedenkrát týdně chodil do ordinace ke cvičení kognitivních funkcí. Odmítal cokoliv

kreslit, ale sám chtěl cvičit písmo a slovní zásobu. Zpočátku např. rád opisoval text ze zábav-

né knížky a sledoval, kolik toho opsal. Později již opisovat odmítal, a chtěl jen něco „lehčí-

ho“. Takže vyjmenovával slova začínající na dané písmeno, vyjmenovával květiny, stromy,

sporty atd. Po 45 minutách býval dosti unavený, ale nestěžoval si na žádné tělesné potíže.

Skóre MMSE po dvou a půl letech kleslo na 15 bodů. Lékaři několikrát změnili medikaci.

Pacient jim však naznačil, který lék mu nejvíce vyhovuje, ale nedokázal to vysvětlit. U paci-

enta se objevoval třes rukou (vedlejší účinek užívání léků).

Závěr kazuistiky u Alzheimerovy choroby s časným začátkem:

Pacient je příkladem Alzheimerovy nemoci s časným začátkem. Nemoc se vyvíjela pozvolna

a nenápadně. Začala přibližně v 55 letech věku pacienta. Během tří let jej invalidizovala a

přeměnila ze společenského a pracovitého muže a špičkového soustružníka kovů v jedince,

který se jen těžko domluvil s okolím a bez pomoci manželky by se o sebe staral jen obtížně.

Pacientovi byla nasazena medikace donepezilem v dávce 10 mg denně. Medikaci lékaři

v průběhu léčby měnili. Tento lék se stal nejvíce účinným. Pacient také užíval vitamíny a

docházel na rehabilitační cvičení kognitivních funkcí. Nemocný byl vyšetřen magnetickou

rezonancí, která ukázala atrofii mozku.

F 01 VASKULÁRNÍ DEMENCE

Tento typ demence byl dříve označován jako multiinfarktová, aterosklerotická, ischemicko

vaskulární. Choroba začíná obyčejně po 60tém roce života, vyskytuje se častěji u mužů.

Začátek bývá náhlý, existuje i méně obvyklá varianta s pozvolným průběhem.

První poruchy následují po cévní mozkové příhodě.

Stavy zastřeného vědomí až deliria – je to často vyvolané opakovanými mozkovými přího-

dami.

Klinické projevy:

o Pro začátek onemocnění je typický sekundární neurastenický syndrom

o (zvýšenou dráždivost, unavitelnost, bolest hlavy, závratě, porucha soustředění,

nespavost a úzkostná nebo depresivní nálada).

o Změny v oblasti paměťových funkcí (nové informace nezvládá, staré ano,

běžná rutina každodenního života – ano.

o Je méně přizpůsobivý.

o Demence má stupňovitý průběh – úbytek myšlení nebývá plynulý a neposti-

huje všechny funkce rovnoměrně.

o Jsou snadno unavitelní a mají sníženou výkonnost.

o Občasné výbuchy neadekvátního chování v reakci v reakci na běžný, ale sub-

jektivně nadměrný požadavek.

o Bradypsychismus, jeho uvažování je zpomalené, rigidní a stereotypní.

o Konfabulace ani bludy nejsou typické.

o Emoční labilita.

o Poruchy korových funkcí – afázie, apraxie, gnostické poruchy – viz. alzhei-

merova demence.

o Osobnost nemocného se delší dobu příliš nemění. K degradaci osobnosti do-

chází až v pozdních stádiích.

Léčba vaskulární demence o Pokud se projevuje delirium – je nutné vyloučit delirium z jiných příčin

(afektivní poruchy, mentální retardace, subdurální hematom…).

o Včasná léčba hypertenze a vaskulárních poruch může předejít další progresi.

o Léčba viz. Alzheimerova demence.

36


Typy vaskulární demence:

o Vaskulární demence s akutním začátkem F 01.0

o Multiinfarktová demence F 01.1

o Subkortikální vaskulární demence F 01.2

o Smíšená kortikální a subkortikální vaskulární demence F 01.3

o Jiná vaskulární demence F 01.8

KAZUISTIKA VASKULÁRNÍ DEMENCE

KAZUISTIKA Vaskulární demence

68letá žena, vdova, matka čtyř dětí. Vzdělání základní, pracovala jako dělnice v továrně a

později v JZD až do odchodu do starobního důchodu. V mládí se léčila na epilepsii, mnoho

let však neužívala žádné léky a záchvaty neměla. Jinak nemocná nebyla. Také jeden z jejich

synů měl epilepsii, jiná přítěž v rodině zjištěna nebyla.

Pacientka přišla na doporučení praktické lékařky. Přivedla ji snacha, která sdělila, že babička

je čtyři dny popletená, neví co a jak, vynáší například maso z ledničky na dvůr (bylo léto) a

v noci pětkrát utekla z domu. Během dvou měsíců zhubla o deset kilo.

Den před návštěvou u psychiatra byla pacientka vyšetřena internistou, který vyloučil akutní

příhodu a konstatoval celkovou arteriosklerózu, ischemickou chorobu srdeční oběhově kom-

penzovanou se změnami na EKG a s hypertenzí.

Sama nemocná byla značně dezorientovaná, jen tu a tam odpověděla správně. Byla klidná,

usměvavá, aktuálně neudávala žádné halucinace a na noční stavy neklidu měla amnézii.

Diagnóza: stav zmatenosti při mozkové arterioskleróze. Somatická příčina neprokázána. Pa-

cientka nadále sledována.

Rodina byla podrobně poučena a přislíbila zajistit bezpečnost nemocné i podávání léků.

Amentní stav během 14 dní odezněl. Pacientka docházela na pravidelné psychiatrické kontro-

ly asi jedenkrát za dva měsíce, užívala léky a asi za rok v létě, šla na brigádu do zemědělské-

ho družstva.

Po necelých dvou letech však rodina signalizovala prohlubující se poruchy paměti. Pacientka

nezvládala domácnost, měla doma značný nepořádek, uklízely dcery. Byla vyšetřena neuro-

logem s diagnózou: syndrom organické demence při pokročilé difuzní hypoxické cerebropatii

v progresi, nezjištěny známky nitrolební expanze. Byla nasazena medikace. V průběhu dal-

ších měsíců se paměť příliš nezhoršovala a stavy zmatenosti nepropukly. Pacientka byla

schopna žít doma s pomocí rodiny a podle svých sil pracovala i na zahradě. Na podzim ná-

sledujícího roku se začala pomočovat. Urologické onemocnění se však neprokázalo. Rodina i

nadále zvládala péči o pacientku, zvýšené nároky na hygienu a doprovody k lékařům. Na jaře

dalšího roku se opět začaly horšit intelektové funkce, pacientka už nebyla schopna si nic uva-

řit, obědy jí vozili z družstva. Obtížně se vyjadřovala a naučila se nový zlozvyk (jazykem

vysouvala svůj umělý chrup ven z úst, na ulici nebo v autobuse, což vypadalo, že na lidi cení

zuby, a rodina to jen velmi obtížně tolerovala).

Koncem téhož roku u nemocné propukl nový stav zmatenosti s psychomotorickým neklidem,

který již nebyl zvládnutelný v domácím prostředí. Pacientka vůbec nevěděla co dělá, svlékala

se do naha a vybíhala na ulici. Byla pohotovostní lékařkou převezena k hospitalizaci, dostala

bronchopneumonii a ve svých 72 letech zemřela.

Po 10 letech od její smrti přišla k psychiatrovi opět snacha této pacientky. Tentokrát přivedla

svého manžela (syn nemocné). Ten syn co dříve míval epilepsii. Syn byl právě po záchvatu a

vyšlo najevo, že má silnou závislost na alkoholu, léta neléčenou. A co více, že v minulosti

popíjel i se svou matkou. Z tohoto pohledu je možno uvažovat i o tom, že na prohlubující se

demenci pacientky měl vliv i její abúzus alkoholu. A také když uvážíme kombinaci alkoholu

s léky - co všechno se mohlo stát…

Závěr kazuistiky u vaskulární demence:

Nemocná je příkladem vaskulární demence s časově nepravidelnou progresí, s obdobími sta-

37


bilizace a se dvěma bouřlivými amentními stavy. Pro ten první ji rodina přivedla na psychiat-

rii, druhý, který již mohl být předzvěstí jejich posledních dnů, si vyžádal hospitalizaci, během

které pacientka zemřela.

F 02 DEMENCE U CHOROB KLASIFIKOVANÝCH JINDE

Do této kategorie lze zařadit demence, jejichž rozvoj byl vyvolán jinými příčinami, než jsou

Alzheimerova choroba nebo cerebrovaskulární onemocnění.

Patří sem:

Demence u Pickovy choroby F 02.0

Demence u Creutzfeldtovy- Jakobovy choroby F 02. 1

Demence u Huntingtonovy choroby F 02.2

Demence u Parkinsonovy choroby F 02.3

Demence u infekce HIV F 02.4

Demence u ostatních chorob klasifikovaných jinde F 02. 8

(např. po chronickém abúzu alkoholu, nedostatek vit. B 12, nemoci štítné žlázy..)

F 03 NESPECIFIKOVANÁ DEMENCE

Tato kategorie by měla být použita v případě, že jsou splněna všeobecná kritéria pro demenci,

ale není možné stanovit některý ze specifických typů.

KAZUISTIKA DEMENCE SE SMÍŠENOU ETIOPATOGENEZÍ

KAZUISTIKA demence, jejíž etiopatogeneze je smíšená

56letá žena, vdaná. Matka čtyř dětí. Vzdělání základní, pracovala v živočišné výrobě do

svých 49 let, kdy jí byl přiznán částečný invalidní důchod, při kterém však nebyla zaměstna-

ná. V rodině nebyla zjištěna psychiatrická přítěž. Pacientka prodělala dvě gynekologické

operace – císařský řez při prvním dítěti v 17 letech a mimoděložní těhotenství v 24 letech.

Nejzávažnější však byly dvě operace pro krvácení do mozku po úrazu, jak bude uvedeno níže.

První kontakt s psychiatrií měla pacientka ve svých 39 letech pro problémy v manželství a byl

u ní diagnostikován neurastenický syndrom a abúzus alkoholu. Deset měsíců nato byla popr-

vé psychiatricky hospitalizována s diagnózou závislost na alkoholu s degradací osobnosti.

Predelirantní stav. Akutní alkoholická hepatitida. Pacientce byla naordinována medikace,

avšak pacientka ji ambulantně neužívala a po půl roce byla znovu hospitalizována se závislos-

tí na alkoholu, ale i s degradací osobnosti, odeznělé delirium tremens. Pacientka se opět nelé-

čila a ve svých 42 letech byla hospitalizována na interním oddělení pro amentní stav v rámci

těžkého poškození mozku a jaterní cirhózy podle ultrazvukového vyšetření.

Pacientka se opět psychiatricky neléčila, přišla za psychiatrem až ve svých 55 letech

v souvislosti s protialkoholní léčbou manžela a stěžovala si na potíže s pamětí. Při podrobném

vyšetření vyšly najevo tyto skutečnosti:

Pacientka nadále používala alkohol ve značné míře a jednoho dne ve svých 48 letech

v opilosti upadla a zůstala v bezvědomí. Byla konstatována komoce mozku. Měsíc nato paci-

entka znovu upadla do bezvědomí, již bez zjevné příčiny. Bylo zjištěno krvácení do mozku

(nitrolební hematom), který byl evakuován. Po dvou měsících se situace opakovala. Opět byla

operována z důvodu krvácení do mozku. Necelý rok poté dostala velký epileptický záchvat.

Byly nasazeny antiepileptika, které užívá. Ve 49 letech jí byl přiznám částečný invalidní dů-

chod.V souvislosti s vyřizováním důchodu byla pacientka vyšetřena psychologem. Výsledek:

intelekt v pásmu podprůměru, paměť také, pozornost je defektní a zátěží se zhoršuje. Naruše-

38


ny řečové funkce, nedovede si občas vzpomenout, jak se co řekne. Jedná se o organické po-

stižení CNS traumatické a kombinované etiologie.

V 51 letech zjištěn intelekt v pásmu hlubšího podprůměru – IQ 75. Celkově se jedná o orga-

nické poškození CNS kombinované etiologie – abúzus alkoholu, operace mozku –

s narušením kognitivních funkcí, paměti a pozornosti. Organický psychosyndrom, sekundární

epilepsie.

Při psychiatrickém vyšetření pacientka uvedla, že od těžkého úrazu hlavy ve svých 49 letech

již alkohol vůbec nepožívá a také se zlepšily vztahy v rodině, zejména poté, co i manžel

přestal pít. Potíže, které nyní má se týkají paměti. Nepamatuje si pro co šla do ledničky, za-

pomíná jména. Sdělila, že pět let má mobilní telefon, ale stále si nepamatuje svoje číslo natož

čísla ostatních. Při vyšetření nebyla schopna uvést ani jednoho českého spisovatele. Nevěděla

sousední státy z ČR a dokonce necítila rozdíl mezi předměty „kámen“ a „cihla“ nebo „ryb-

ník“ a „řeka“.

Objektivní nález: pacientka je při vědomí a plně orientovaná, řeč je souvislá, ale výrazově

chudá, občas hledá vhodné slovo. Nezjištěny bludy ani halucinace. Emočně přiměřená. Poru-

chy paměti i úsudku jsou přítomny. Několikaletou abstinenci od alkoholu potvrzuje rodina.

Diagnóza: demence neurčená, presenilní, F 03 podle MKN-10. Závislost na alkoholu

s abstinencí. Po dvou operacích mozku pro krvácení. Posttraumatická epilepsie.

Závěr kazuistiky u demence, jejíž etiopatogeneze je smíšená:

Pacientka je příkladem demence, jejíž etiopatogeneze je smíšená. Nemocná od mládí ve

značné míře požívala alkohol, vyvinula se u ní závislost a byla hospitalizovaná i pro delirant-

ní stav a pro delirium tremens. Prodělala těžký úraz hlavy s komocí mozku a krvácením do

mozku a dvakrát jí byl operativně evakuován hematom. Postraumaticky se rozvinula epilepsie

typu grand mal. Požívání alkoholu mělo za následek také poškození jater. To vše dohromady

způsobilo vznik dementního syndromu již v jejich 56 letech. Pacientka společně se svým

manželem si na sklonku života uvědomili své chyby a začali spolu žít ukázněně a klidně, a

oba abstinovali. Dementní syndrom se podařilo stabilizovat vhodnou medikací.

F04 ORGANICKÝ AMNESTICKÝ SYNDROM JINÝ NEŽ VYVOLANÝ

ALKOHOLEM NEBO JINÝMI PSYCHOAKTIVNÍMI LÁTKAMI

Nápadné zhoršení krátkodobé (recentní) paměti nebo výbavnosti při zachované bezpro-

střední paměti, s redukcí schopnosti učit se nové látce a dezorientací v čase.

Zřetelným rysem může být konfabulace.

Vnímání a další kognitivní funkce, včetně intelektu, nejsou obvykle poškozené.

Omezená schopnost učení vede k anterográdní amnézii a dezorientaci v čase.

Také může být přítomna amnézie retrográdní.

Amnézie = ztráta paměti, neschopnost vybavit si minulé události..

o Anterográdní amnézie = ztráta paměti na období po úrazu (abúzus, drogy, iktus..)

o Retrográdní amnézie = ztráta paměti na období před úrazem, u demencí se tak

označuje ztráta dlouhodobé paměti.

o Jedná se o nápadné zhoršení recentní (krátkodobé) paměti nebo výbavnosti

F05 DELIRIUM JINÉ NEŽ VYVOLANÉ ALKOHOLEM NEBO JINÝMI

PSYCHOAKTIVNÍMI LÁTKAMI

Jde o současnou poruchu vědomí, vnímání, myšlení, pozornosti, paměti, motoriky, emo-

cí, psychomotorického chování a schématu spánek – bdění.

Delirózní stav je přechodný, kolísavý – mění se jeho intenzita v čase.

Většina nemocných se uzdraví během 4. týdnů nebo i kratší doby, delirium však může i trvat

6 měsíců. Může se vyskytnout kdykoliv, ale nejčastěji po 60tém roce věku.

39


Klinické projevy, průběh:

Začátek bývá akutní, průběh je kolísavý, nejdéle 6. Měsíců

Epidemiologie:

Delirium se vyskytuje často. Může se rozvinout u kohokoliv, kdo upadá do kómatu nebo se

z něho probouzí, nebo u pacienta po celkové anestézii.

Může se vyskytnout také u pacienta předávkovaného jakoukoliv psychoaktivní látkou.

Nezralý a naopak stárnoucí mozek reaguje deliriem snadněji.

Možnost rozvoje deliria zvyšují také předchozí poranění mozku nebo alkoholismus.

Příčiny:

Metabolický rozvrat

Abúzus látek, toxické drogy, abstinenční syndrom¨

Infekce

Expanzivní proces v mozku

Nedostatek vitamínu B1

Záchvaty, stav po mozkovém iktu

Vlivy prostředí.

Patogeneze deliria není zcela jasná. Zdá se, že dochází k poruchám funkce mozkové kůry i

podkorových struktur, které zajišťují bdělost, pozornost, informační procesy a udržují nor-

mální cyklus spánek- bdění.

V klasifikaci MKN-10 nalezneme delirium v několika oddílech, F.0 a F.1 jako akutní intoxi-

kace s deliriem a odvykací stav s deliriem.

Průběh deliria:

Se rozvíjí rychle, obvykle během hodin až dnů

Značně se mění během dne – tzv. lucidní perioda

Základní součástí deliria je úbytek kapacity pro udržení a přesuny pozornosti.

Dotyčný má obtíže s odpovědí, protože si ji špatně pamatuje, nebo protože mechanicky

opakuje otázku předchozí.

Časté jsou vizuální halucinace

Při deliriu je dezorientace v čase horší než dezorientace místem.

Prognóza deliria závisí na odhalení základní příčiny a na možnostech její léčby.

Jestliže se podaří základní poruchu vyléčit, dochází pravidelně k uzdravení.

Jestliže delirium trvá dlouho, ať již bez léčby, nebo navzdory léčbě, může přecházet

v demenci nebo v jiný organický mozkový syndrom, případně končit smrtí.

Léčba deliria:

Diagnostika a léčba kauzálních faktorů

Nezbytná je komplexní anamnéza, fyzikální vyšetření a laboratorní testy, včetně vyšetření

krevního obrazu, biochemie moči…

EEG, CT hlavy

Zjistit – spánek pacienta, příjem tekutin a výživy

Podpůrná ošetřovatelská péče.

40


2.2 Duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkem psychoaktivních látek

Přehled všech drog můžete najít na informačním webu Národního monitorovacího střediska

pro drogy a drogové závislosti – http://www.drogy-info.cz.

Dále se dozvíte o jednotlivých závislostech v této kapitole. Je členěna podle MKN – 10.

Psychoaktivní látky vyvolávají závislost.

Závislost – jedná se o stav člověka, ve kterém dává užívání dané látky přednost před jiným

jednáním, či kterého pro něj dříve bylo důležité. Jedná se o psychické onemocnění. Jako

ústřední charakteristiku onemocnění označujeme touhu (často silnou, přemáhající) užívat

psychoaktivní látku nebo látky. Touhu užívat drogy si jedinec uvědomuje (i když ji nemusí

přiznávat) a snaží se často užívání kontrolovat, nebo i zastavit; často však neúspěšně.

Závislost způsobuje

Silnou touhu nebo puzení užívat, přes jasný důkaz škodlivých účinků

Potíže v sebeovládání, ztrátu sebekontroly, změnu uvědomování sebe sama

Fyzicky – zrychlený tep, zhoršení postřehu, slinění, stres aj.

Závislost dělíme na:

Fyzickou – nepříjemné fyzické stavy, abstinenční syndrom

Psychickou – nepříjemný psychický stav, nepřekonatelná touha, potřeba (chuť)

Sociální – závislost na určitém prostředí, nebo osobách, neschopnost prostředí změnit,

fungovat samostatně.

Závislými můžeme být:

Na látkách – káva, alkohol, drogy, čokoláda, cigarety atd.

Na činnostech – práce, jídlo, sex, hra na automatech, počítače, adrenalinové sporty atd.

Závislost fyzická = tělesná – je možno se jí po čase zbavit (je to však závislé na typu a době

brání drogy). Uživatel tuto závislost pociťuje většinou bezprostředně po odeznění účinku

návykové látky. Projevuje se zejména aktivací určitých částí mozku jako je mozeček, či lim-

bický systém, oslabením paměti, zvýšením tepové frekvence a systolického krevního tlaku,

vyšší aktivitou potních žláz, vyšším sliněním, atd.

Závislost psychická je nevyléčitelná, „léčba“ v případě psychické závislosti spíše znamená

naučení se vzorců chování, které sníží riziko tzv. relapsu (znovu si dání drogy). I člověk, kte-

rý nebere dvacet let, je stále ohrožen.

Závislost sociální

Sociální závislost stojí na počátku např. kouření a rozvíjí se mnohdy de facto s první vykou-

řenou cigaretou. Zapalování cigarety a další náležitosti, které ke kouření patří navíc pomáhají

překonat ostych, usnadňují navazování vztahů, nebo pomáhají zamaskovat momentální bez-

radnost. Sociální závislost tedy můžeme definovat jako zvyk kouřit ve společnosti určitých

lidí.

Intoxikace = otrava – je způsobena požitím látky (jedu, toxicky působí ve větších dávkách

drogy i mnohé léky), vdechováním, nitrožilním podáváním či rozsáhlým vstřebáním kůží.

Projevy intoxikace jsou různé v závislosti na druhu použité látky, množství a celkovém stavu

organismu. Jedná-li se o stav život ohrožující, je osoba převezena na anesteziologicko – re-

suscitační oddělení (ARO) nemocnic. Pokud jde o lehčí intoxikaci, je řešena v rámci detoxi-

http://www.drogy-info.cz/

41


kačních center, protialkoholních stanic.

Léčba

U závislostí se tento pojem používá v širším významu pro odbornou, cílenou a strukturovanou

práci s klientem či pacientem od prvního kontaktu po resocializaci a abstinenci.Vychází z bio-

psycho-sociálního modelu: jako „léčbu“ tudíž označujeme i odborné programy mimo rámec

zdravotnictví. Postupy léčby jsou individuální podle stavu pacienta či klienta.

Léčba uživatelů drog z hlediska typu

Ambulantní léčba

Rezidenční léčba

Ústavní léčba

Léčba z hlediska délky léčení: krátkodobá, střednědobá, dlouhodobá.

Abstinence – neužívání návykové látky. Abstinent je člověk, který nikdy danou návykovou

látku neužil, osoba, která nyní, např. po léčbě, či jiné události, drogu neužívá, je abstinující.

Trvalá abstinence je hlavním cílem léčby závislostí.

Prevence

Primární prevence – předcházení prvnímu užití drogy u osob, práce s cílovou skupinou,

která ještě drogu neužila a zabránění této skutečnosti, či alespoň oddálení první zkušenosti

do pozdějšího věku.

Sekundární prevence – předcházení vzniku závislosti, nebo jejímu rozvoji či setrvání u

osob, které již drogové zkušenosti mají (poradenství, léčba…)

Terciární prevence – předcházení trvalému poškození, zdravotnímu či sociálnímu,

v souvislosti s drogami. Patří sem například prevence relapsu = doléčování.

Relaps – jednorázové užití návykové látky v době abstinence. Relaps velmi rychle zaktivuje

většinu, či všechny projevy spojené se závislostí. Abstinující musí neprodleně vyhledat po-

moc, zvládnout svůj relaps, jinak plynule přechází do recidivy.

Recidiva – návrat k drogovému životu, nezvládnutý relaps, je jí ohrožen každý abstinující ex-

user (bývalý uživatel návykových látek).

Craving – „bažení“, silná, nezvladatelná touha po droze, přesněji jejím účinku, jeden z důle-

žitých aspektů při diagnostice závislosti.

SÍŤ ZAŘÍZENÍ PRO POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB A LÉČBU ZÁVISLOSTÍ

1. Terénní programy

2. Kontaktní centra

3. Poradny

4. Ambulantní péče – psychiatrické ambulance, stacionáře

5. Detoxifikační centra

6. Terapeutické komunity

7. Psychiatrická léčebna

8. Doléčovací centra, chráněné bydlení a dílny

9. Substituční programy

10. Centra primární prevence

11. Péče o nezletilé a mladistvé uživatele drog

42


F10 PORUCHY VYVOLANÉ UŽÍVÁNÍM ALKOHOLU

Alkohol (chemicky etylalkohol, etanol C2H5-OH)

vzniká chemickým procesem kvašení ze sacharidů – buďto z jednoduchých cukrů, obsaže-

ných v ovoci (nejčastěji plody vinné révy) nebo z polysacharidů z obilných zrn nebo bram-

bor. Vyšší koncentrace se dostavuje destilací.

Vývojová stádia závislosti na alkoholu

1. stádium

- jedinec si sám ordinuje alkohol, aby potlačil nepříjemné psychické stavy nebo aby do-

sáhl dobré nálady, uklidnil se a povzbudil

- většinou pije jen ve společnosti

- opíjí se zřídka

- tolerance organismu na alkohol se začíná zvyšovat

2. stádium

- jedinec přechází od méně koncentrovaných alkoholických nápojů ke koncentrovanějším

- alkohol je dobře snášen

- stavy opilosti se stávají běžnými

- k psychické závislosti se začíná přidružovat fyzická

- snižuje se schopnost pití ovládat a zastavit

3. stádium

- tolerance organismu vůči množství alkoholu v krvi je stále dobrá

- objevují se poruchy paměti (tzv. okna)

- při nedostatku drogy se objevují abstinenční příznaky

- jedinec pije už také v soukromí a na pracovišti

- začínají se stupňovat sociální konflikty a problémy spojené s pitím

- výrazně se zhoršuje fyzické zdraví

4. stádium

- tolerance organismu se snižuje, k opilosti stačí jen malé množství alkoholu

- jedinec je téměř stále opilý

- poruchy paměti se objevují častěji

- osobní a sociální devastace je stále zjevnější

- objevují se alkoholické psychózy

Obr. 6 Akutní intoxikace alkoholem

Zdroj:HOSÁKOVÁ, J. A KOL. Ošetřovatelská péče v psychiatrii.Opava : Slezská univerzita, 2007. s.

143.

Účinek užívání alkoholu závisí zejména na množství a také na formě a způsobu užití poži-

43


tého alkoholického nápoje.

Rizika užívání alkoholu

Ohrožení vdechnutí zvratků, hluboké bezvědomí, riziko zástavy dechu a zadušení, jaterní

nemoci, nemoci trávicího systému, vysoký krevní tlak, nemoci periferních nervů, duševní

poruchy, zvýšený výskyt zhoubných nádorů, častější úrazy, dopravní nehody, zvýšený vý-

skyt tělesných nemocí, vznik alkoholické psychózy, delirium tremens (nemocný se třese,

bojí se, je dezorientovaný, má zrakové a pocitové halucinace…)

Korsakovova psychóza – nemocný ztrácí krátkodobou paměť tzn. je dezorientován mís-

tem, časem a situací. Vymýšlí si a svým myšlenkám věří. Jelikož si nepamatuje, co řekl,

jeho výmysly se rychle obměňují.

Alkoholická halucinace – nemocný má sluchové a zrakové halucinace provázané velkou

úzkostí.

Fetální alkoholový syndrom

Léčba

Léčba alkoholismu má v našem státě dlouhou tradici. U jejich začátků stál doc. MUDr.

Jaroslav Skála, který propracoval a realizoval její zásady ne svém pracovišti u Apolináře

v Praze 2.

Hlavní důraz je kladen na skupinovou psychoterapii a režimovou terapii. Značná po-

zornost se věnuje rodinným příslušníkům, kteří se účastní mnohých terapeutických aktivit.

Vedle ústavní léčby na specializovaných odděleních psychiatrických lůžkových zařízeních

a ambulantní léčby v ordinacích se v současné době těší pozornosti i nestátní péče včet-

ně dobrovolných sdružení typu Anonymních alkoholiků a socioterapeutických klubů

(KLUS dle doc. Skály).

Těžce podnapilé osoby ohrožující sebe nebo okolí je nadále nutné izolovat na protialko-

holních záchytných stanicích.

Těžší případy intoxikace alkoholem jsou léčeny na jednotce intenzivní péče interního

oddělení.

F11 PORUCHY VYVOLANÉ UŽÍVÁNÍM OPIOIDŮ (OPIÁTŮ)

Opiáty botanicky pochází z máku. Nejvýznamnější zástupci jsou opium, heroin, kodein, mor-

fin. Masově se opium používalo perorálně, později se začalo kouřit.

Mezi opioidy patří:

přírodní opioidy (opium, morfin) syntetické deriváty s účinkem podobným morfinu

např. 1.heroin (diacetylmorfin), 5. buprenorfin

2. kodein, 6. oxykodin

3. methadon, 7. meperidin,

4. hydromorfin, 8. fentanyl ….

Tyto látky vyvolávají rychle silnou biologickou i psychickou závislost.

Opiáty vyvolávají stav: blaženého uvolnění, útlumu, otupělosti až obluzení, omezení

funkce pozornosti, paměti a úsudku, zpomalují všechny projevy.

Opiáty postupně devastují osobnost, zničí schopnost sebekontroly a respekt k běžným

sociálním normám.

Způsob aplikace závisí na typu látky:

o opium se kouří

o Heroin se v typických případech aplikuje injekčně ( intravenózně nebo subku-

tánně) a bývá někdy kombinován se stimulancii.

44


o Na českém trhu se objevuje buď jako hnědý heroin, který se před nitrožilním uží-

váním musí ještě upravit přidání kyseliny (pozn. k rozdílu v injekční aplikaci: hero-

in si uživatel před vstříknutím do žíly na lžičce, kterou zahřívá zapalovačem, roz-

pustí v kyselině citrónové, obvykle v běžně dostupné „citronce“ do čaje, kdežto per-

vitin si uživatel pouze rozpouští, bez jakéhokoliv zahřívání, ve vodě), lépe se ale

kouří a žhaví, a bílý heroin, který se podobá mouce, dá se po rozpuštění přímo

vstřikovat do tělního oběhu, kouřit se ale nedá.

o Farmaceuticky dostupné opioidy jsou typicky užívány perorálně, některé ale i in-

jekčně.

Doba účinku je různá např.heroin 3-4 hodiny,morfin 4-5 hodin,methadon 12-24 hod.

V roce 1996 tvořila tato skupina 21,7 % všech českých konzumentů drog.

U závislých na heroinu je značné riziko předávkování, které může končit smrtí.

Navíc narkoman nikdy přesně neví, jak silná je dávka, již si koupil.

Předávkování může znamenat akutní ohrožení života a bývá obvykle náhodné.

Dochází k útlumu CNS, může dojít k útlumu dýchání, hypotenzi,bradykardii, zúžení zor-

nic, křeče atd.

Vždy je třeba zvážit možnost současného předávkování jinou látkou s dlouhým biologic-

kým poločasem např. sedativa a hypnotika.

Odvykací stav po opioidech má klinické příznaky podobné chřipce a kromě touhy po

droze zahrnují úzkost, slzení, rýmu, zívání, pocení, nespavost, návaly horka a chladu, bo-

lesti ve svalech, žaludeční křeče, dilatované zornice, třes, neklid, nauzea a zvracení, prů-

jem, tachykardie, hypertenze…

Při objektivně zjištěných odvykacích příznacích se podává methadon.

Methadonová udržovací léčba - znamená pomalou protrahovanou detoxikaci.

Po detoxikaci je žádoucí zařazení jedince do komunity s psychoterapeutickým a edukač-

ním programem.

F12 PORUCHY VYVOLANÉ UŽÍVÁNÍM KANABINOIDŮ

O konopí se objevuje zmínka v lékopise čínského císaře již před 5000 léty. Používalo se pro

rituální účely, jako lék na nespavost, migrénu a celou řadu jiných nemocí. Objevovalo se pod

celou řadou různých názvů – hašiš, marihuana atd. Hašiš byl přivezen z Egypta do Evropy

během napoleonských válek.

Do skupiny kanabioidů patří:

hašiš

marihuana, které se získávají z indického konopí.

Někteří řadí marihuanu k halucinogenům, jiní ke stimulanciím. Většina autorů uvádí závis-

lost na kanabis zvlášť. Marihuana a hašiš získané z indického konopí obsahují tetrahydroka-

nabiol (THC), který je hlavní euforizační složkou.

Závislost na kanabioidech je psychického rázu.

Delirium a panické stavy mohou vzniknout jenom v extrémně vysokých dávkách.

Chronické užívání může vést k depresím, úzkostem, apatii.

Kouření "trávy" nepovažují mnozí mladí lidé za škodlivé.

Tyto látky jsou považovány za "vstupní drogy", vedoucí k abúzu "tvrdších drog".

Jsou to drogy, které euforizují, ale mohou i vyvolávat úzkost, vedou k pocitu zpomalení

času, vyvolávají zrakové, sluchové nebo taktilní iluze a halucinace.

45


Podezřívavost, nepřiměřený smích, narušený úsudek, zvýšená chuť k jídlu, sucho v ústech,

tachykardie.

V roce 1996 užívalo kanabioidy 12% českých konzumentů drog.

V současné době marihuana má velké rozdíly v množství THC a je velice odvážné tvrdit,

že se jedná o drogu měkkou, pokud např. jeden vzorek marihuany má 3% obsahu THC a

jiný třeba až 25% obsahu této psychoaktivní látky.

F13 PORUCHY VYVOLANÉ UŽÍVÁNÍM SEDATIV NEBO HYPNOTIK

Závislost na užívání sedativ a hypnotik = látky tlumivé

Do této skupiny patří:

hypnotika např. Rohypnol, Noxyron, barbituráty aj….

anxiolytika a sedativa např. benzodiazepiny jako Diazepam, Neurol, Meprobamat … a

různé analgetické směsi např. Algena, Alnagon, Eunalgit, Ataralgin, Dinyl, Mironal,

Sedolor….

Sedativa nebo hypnotika jsou nejčastěji předepisovanými psychoaktivními látkami.

Jsou užívána perorálně. Léková závislost se rozvíjí zpravidla dlouho, mezi lidmi v tomto

směru existují značné rozdíly.

Při dlouhodobém užívání vzniká biologická i psychická závislost.

Abstinenční syndrom má těžké somatické projevy a může mít velice nepříznivý prů-

běh, někdy končí i smrtí.

Dochází ke zhoršení pozornosti a paměti, k výkyvům emočního ladění.

Hypnotika nebo sedativa mohou sloužit jako doplněk jiných látek, pro závislé býval atrak-

tivní např. alnagon…

Při intoxikaci sedativy nebo hypnotiky hrozí jejich předávkování s následným útlumem

CNS a dýchání. Příznaky a znaky intoxikace jsou podobné jako u alkoholu.

Hlavně nebezpečí útlumu dechového centra.

Rizikovou skupinou jsou pracovně zatížení jedinci středních věkových kategorií, ženy

v domácnosti, nemocní s různými bolestmi atd.

Léčba: detoxikace, psychoterapie, režim.

F14 PORUCHY VYVOLANÉ UŽÍVÁNÍM KOKAINU

Kokain je extrakt z několikametrové rostliny (Erythroxylon coca), která roste jen

v teplomilných oblastech Jižní Ameriky - Kolumbie, Venezuela a na svazích And.

Kokain (slangově crack, sníh = snow, šutr = rock, freebase, lady aj.)

Kokain je přirozeným rostlinným produktem koky.

Většinou se šňupe, ale může se také kouřit nebo vpichovat (užívá se injekčně v roztocích

nebo se vtírá do sliznic. Variantou hydrochloridu kokainu je crack (kokainová báze), který

se z kokainu vyrábí. Má formu krystalů, zvaných „rocks“. Crack se kouří ve speciálních

dýmkách, při kouření vydává praskavé zvuky, odtud pochází jeho název.

Kokain vyvolává intenzivní euforii s vysokým rizikem závislosti už po jedné dávce.

Podobně jako amfetaminy, také kokain se užívá ve "šňůrách" trvajících několik dní.

Euforizační účinek je zřejmě posilován následným dávkováním. Vyčerpání dotyčného

(anebo zásob drog) je následováno pádem do letargie, hladu, dlouhého spánku, a to vše je

pak vystřídáno další "šňůrou". Při opakovaném užívání se vyvíjí tolerance na euforizační,

anorektické, hypertermní a kardiovaskulární účinky.

Některými autory je kokain řazen taky mezi stimulancia.

46


F15 PORUCHY VYVOLANÉ UŽÍVÁNÍM JINÝCH STIMULANCIÍ, VČETNĚ KO-

FEINU

Závislost na užívání stimulancií = látky budivé.

Do této skupiny látek patří: amfetaminové látky např. metamfetamin, fenmetrazin aj. Amfetamin byl prvně vyroben v 19. Století v Anglii a zkoumán pro jeho budivé účinky.

Léčebně byl užíván a taky zneužíván při vrcholovém sportu, především v zátěžových a vy-

trvaleckých disciplínách, a také za druhé světové války k dopování bojových letců. Amfe-

tamin má u nás velkou tradici. V 60. letech minulého století byl zneužíván Fenmetrazin a

Psychoton, od 80. let se potom traduje výroba metamfetaminu – pervitinu, který je dodnes

nejzneužívanější tvrdou drogou problémových uživatelů v České republice.

Látky budivé (psychostimulancia) jsou obzvláště návykové a nebezpečné.

Mají mocné anorektické účinky.

Užívají se většinou perorálně, ale mohou být aplikovány i injekčně.

Zvyšují bdělost, zrychlují tepovou frekvenci i metabolismus.

K užívání psychostimulancií má sklon tzv. "kofeinová skupina", tzn. intelektuálové,

studenti, řidiči dálkových tratí a vůbec všichni, kteří potřebují posilovat bdění a pozornost.

Lidé si je berou jako DOPING!

Mezi českými narkomany je oblíbený pervitin neboli "perník", který se aplikuje nitrožil-

ně.

Pervitin –pokud je čistý tak má formu mikrokrystalického bílého prášku bez zápachu,

hořké chuti. Nicméně běžně bývá často žlutý či fialový, protože obsahuje zbytky látek po-

užívaných při výrobě.

V roce 1996 představovali konzumenti těchto drog 43,7% všech uživatelů. Po pervitinu má

člověk pocit, že všechno zvládá.

Biologickou závislost pervitin nevyvolává. Vytváří velmi rychle psychickou závislost.

Abstinenčním projevem je dysforická, špatná nálada, někdy až těžká deprese se suicidál-

ními tendencemi, pocity únavy a poruchy spánku doprovázené nepříjemnými sny.

F16 PORUCHY VYVOLANÉ UŽÍVÁNÍM HALUCINOGENŮ

Závislost na halucinogenech - nejznámější je LSD, jež se obvykle užívá ve formě tzv.

tripů, papírových polštářků napuštěných drogou, a psilocybin, který je obsažen v houbách

lysohlávkách.

Velmi nebezpečná je droga extáze.

Extáze = taneční droga. Jedná se o syntetickou drogu, která byla v 50. létech minulého sto-

letí zkoumána jako potenciální válečná chemická zbraň. V 80-létech začalo její masové

zneužívání. V posledních létech se rozvíjí zájem o experimentování s nejrůznějšími psy-

chotropními látkami. Marihuana a extáze patří k nejoblíbenějším tanečním drogám.

Halucinogeny vyvolávají stavy excitace, změny nálady a vnímání.

Vzbuzují pocit depersionalizace a derealizace.

Porucha soudnosti a zhoršené sebeovládání zvyšují tendenci k impulzivnímu jednání,

jež může mít negativní důsledky.

Mohou se objevit ataky úzkosti či panické reakce.

U lidí, kteří užívali delší dobu halucinogeny, se mohou po určité době abstinence objevit

„flešbeky = flashback“. Flashback - je převážně u halucinogenů a stimulancií, nicméně

v současné době také u silnějších konopných produktů. V zásadě se jedná o návrat stavu na

droze v době, kdy osoba již pod vlivem dané drogy není. Spojeno s velikým nebezpečím,

neboť může nastat opravdu kdykoliv (řízení auta, adrenalinový sport, ale i situace ve spo-

lečnosti, kde tato skutečnost může handicapovat sociálně).

Nevedou k výrazné biologické závislosti, ale je zde značné riziko vzniku psychické zá-

vislosti.

47


F17 PORUCHY VYVOLANÉ UŽÍVÁNÍM TABÁKU

Negativní vliv kouření na lidské zdraví je dnes již nepopiratelně prokázán.

Přestanu kouřit – to je sice velmi snadné prohlásit, mnohdy však extrémně obtížné splnit.

Zaručený recept jak přestat kouřit ovšem ani dnes neexistuje. Jako u každé jiné závislosti

je důležitý zejména přístup samotného pacienta a pevné rozhodnutí se svou závislostí bo-

jovat.

Od roku 1922 je tato závislost definována jako samostatná nemoc a její léčba rozhodně

nebývá snadnou záležitostí.

Nikotin – je silně toxická, bezbarvá látka. Jde o rostlinný alkaloid, který je obsažen v

tabáku. Při kouření se do organismu dostává společně s drobnými kapičkami dehtu.

Nikotin má stimulační a uvolňující účinky.

Kuřák závislý na nikotinu sahá po cigaretě nejen ve chvílích, kdy má na ni opravdu „chuť“,

nebo ve specifické situaci, ale pociťuje silnou touhu, nutnost, vykouřit cigaretu kdykoliv,

když hladina nikotinu v organismu poklesne. Další přísun nikotinu je tělem přímo vyžado-

ván a pokud k němu nedojde, objevují se abstinenční příznaky ve formě nervozity, podráž-

děnosti, neschopností soustředit se, depresivních stavů a jsou provázený velmi silnou, nut-

kavou touhou po cigaretě. U velmi silných kuřáků se abstinenční příznaky mohou navíc

projevit i fyzickou nevolností.

Závislost na tabáku je jak fyzická tak psychosociální.

Vlivem pasivního kouření jsou na zdraví ohroženi i ti, kteří s cigaretou v životě nepřišli do

styku. Proto kouření se dělí na aktivní a pasivní.

Poradny pro odvykání kouření.

Přestat kouřit lze buď „naráz“, nebo nejprve postupně snižovat dávky cigaret. Abstinenční

příznaky se ovšem objeví téměř vždy.

Terapie závislosti na tabáku spočívá v psychoterapii a podávání žvýkaček obsahujících

nikotin (Nicorette), s různým úspěchem se zkouší akupunktura a hypnóza. Dokonce

jsou i příznivé zkušenosti s podáváním některých antidepresiv, které snižují touhu po kou-

ření …

Prostředky náhradní nikotinové léčby

Všechny přípravky jsou volně dostupné v lékárnách.

náplasti (poskytují až 24 hodinovou ochranu před abstinenčními příznaky),

orální formy (žvýkačky, pastilky) se používají k okamžité úlevě od chuti na cigaretu.

Významnou roli hraje postoj společnosti ke kouření a všeobecná preventivní opatření.

F18 PORUCHY VYVOLANÉ UŽÍVÁNÍM ORGANICKÝCH ROZPOUŠTĚDEL

Organická rozpouštědla jsou velmi nebezpečnou skupinou drog.

Jsou velmi levná, snadno dostupná, a proto je zneužívají hlavně děti a dospívající.

Je zde značné riziko poškození zdraví a smrti.

Závislost je psychického charakteru, biologická závislost se nevytváří.

Inhalování rozpouštědel vyvolává apatii, ospalost, zhoršení pozornosti, paměti i myšlení,

poruchy artikulace, vrávorání a nepřiměřené emoční reakce.

Chronické užívání má závažné následky somatické i psychické.

Vede k celkové degradaci osobnosti, zanedbávání zevnějšku, k hrubosti, bezohlednos-

ti a nakonec k demenci.

Zneužíván je u nás např. : toluen, trichloretylen, benzin apod.

F19 PORUCHY VYVOLANÉ UŽÍVÁNÍM NĚKOLIKA LÁTEK A UŽÍVÁNÍM

JINÝCH PSYCHOAKTIVNÍCH LÁTEK

V současné době je běžné kombinování:

48


metamfetaminu a heroinu,

sedativ a alkoholu,

marihuany, tabáku a alkoholu,

koakinu a alkoholu…

Závislost na více než jedné látce zpravidla přináší řadu závažných zdravotních komplikací.

2.2.1 Dopad drog na člověka Drogová závislost mění osobnost člověka, neboť:

stále víc přemýšlí jen o drogách

při shánění prostředků na drogy je schopen odvrhnout své veškeré morální zásady

mezi lidmi rozlišuje už jen ty, kteří také berou

nedokáže čekat, svou touhu po droze musí okamžitě ukojit

veškerý vývoj osobnosti se zastavuje

nemá svůj život pod kontrolou

drogový život se stává velmi stereotypním (tento stereotyp se pro jedince může stát

důležitějším než droga sama)

osobní a sociální devastace je stále zjevnější

objevují se alkoholické psychózy

Korsakovova psychóza – nemocný ztrácí krátkodobou paměť tzn. je dezorientován mís-

tem, časem a situací. Vymýšlí si a svým myšlenkám věří. Jelikož si nepamatuje, co řekl,

jeho výmysly se rychle obměňují.

Alkoholická halucinace – nemocný má sluchové a zrakové halucinace provázané velkou

úzkostí.

Delirium tremens (nemocný se třese, bojí se, je dezorientovaný, má zrakové a pocitové

halucinace…) Delirium tremens (latinsky „třesoucí šílenství“, volně přeloženo „šílenství s

třesem“) neboli alkoholové delirium je život ohrožující stav, který vzniká u alkoholiků po

přerušení užívání alkoholu. Je nejtěžším stádiem abstinenčního syndromu, má 5–15%

úmrtnost. Toto delirium je též označováno jako alkoholická psychóza. Velmi obdobné pří-

znaky se objevují u vysazení benzodiazepinů a barbiturátů.

Degradace osobnosti

hlubší regresívní, většinou ireverzibilní (nevratná) porucha osobnosti. Obsahuje mimo

znaky deprivace a ztráty sociability také ztrátu funkce jáství, intelektu, paměti a vůle, na

jejichž úkor dochází k převaze funkcí pudových, popřípadě vegetativních. Degradace se

může vyskytovat při organických poruchách mozkových, v konečných stadiích u drogově

závislých a u chronických psychóz.

Degradace osobnosti – hluboký úpadek, nenávratná změna osobnosti nějakého člově-

ka.

Dezintegrace – rozpad osobnosti, nejzávažnější porucha, jednotlivé složky osobnosti se

uvolňují, všechny kvality psychiky postiženy, ztrácí kontakt s minulostí i přítomností,

změna ve vývoji povahy, neadekvátní reakce (např. schizofrenie, demence, organické

onemocnění CNS).

Alkoholová demence (odumírání buněk)

Projevuje se jako jiné demence postupným zhoršováním paměti, úsudku a duševních

schopností sloužících k zajišťování svých životních potřeb. Pro alkoholovou demenci jsou

typické tzv. konfabulace: fakt, že si pacient něco nepamatuje, „maskuje“ vymyšlenými

údaji, přičemž ale na stejnou otázku pokaždé odpoví jinak. Postižený si své poškození ne-

uvědomuje. Alkoholová demence je na rozdíl od ostatních demencí reverzibilní, tj. může

dojít k navrácení ztracených, resp. poškozených duševních schopností, a to pokud pacient

dlouhodobě abstinuje. K léčbě bývají používány některé vitamíny.

Fetální alkoholový syndrom

http://cs.wikipedia.org/wiki/Latina

http://cs.wikipedia.org/wiki/Alkoholik

http://cs.wikipedia.org/wiki/Alkoholismus

http://cs.wikipedia.org/wiki/Abstinence

http://cs.wikipedia.org/wiki/Benzodiazepin

http://cs.wikipedia.org/wiki/Barbitur%C3%A1t

http://www.cojeco.cz/index.php?s_term=&s_lang=2&detail=1&id_desc=80221









http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Degradace_osobnosti&action=edit&redlink=1

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Apadek

http://cs.wikipedia.org/wiki/Demence

http://cs.wikipedia.org/wiki/Pam%C4%9B%C5%A5_(psychologie)

http://cs.wikipedia.org/wiki/Konfabulace

49


2.3 Schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy

F20 SCHIZOFRENIE

Schizofrenie (plurál) jsou duševní onemocnění charakterizované poruchami téměř všech psy-

chických funkcí, především myšlení, vnímání, emotivity a jednání.

Schizofrenie jsou onemocněním psychotickým (psychóza je charakterizována bludy, haluci-

nacemi, dezorganizovaným slovním projevem a chováním, poruchou vnímání reality).

Diagnostikování schizofrenie

Diagnóza schizofrenie je velice obtížná, jelikož nemoc sebou nese příznaky, které jsou

mnohdy podobné a shodné s příznaky celé škály jiných onemocnění. Dotyčný může trpět

touto nemocí klidně i roky.

Přítomnost alespoň jednoho z následujících příznaků v trvání delším než 1 měsíc:

o slyšení vlastních myšlenek a halucinace

o bludy kontrolovatelnosti a ovlivňování halucinované hlasy, které komentují chování

pacienta, případně o něm rozmlouvají

o bludná přesvědčení, která se vymykají dané kultuře

Pokud není přítomen některý z předchozích příznaků, je třeba, aby byly přítomny alespoň

dva z příznaků následujících:

o přetrvávající halucinace

o formální poruchy myšlení (zárazy, neologismy)

neschopnost hýbat se, hovořit, jakási ztuhlost

o netečnost a lhostejnost k vnějším podnětům, ochuzení řeči, autismus, emoční oploš-

tění až vyhaslost, nápadné změny v chování (ztráta citových vztahů, zájmů, sociální

stažení, nečinnost, bezcílnost …)

Obr. 7 Psychosociální faktory ovlivňující vznik, vývoj a léčbu schizofrenie


50


Příznaky

Pozitivní příznaky (poruchy vnímání – halucinace, poruchy myšlení – bludy a dezorgani-

zace myšlení).

Negativní příznaky (ochuzení psychiky, nejvýrazněji v emotivitě a volní složce, apatie,

ztráta motivace, abulie, ztráta prožitku radosti, sociální stažení, ochuzení řeči a myšlení).

Kognitivní příznaky/dysfunkce – jde o jádrový příznak přítomný již před manifestací

psychózy, narušení poznávacích schopností. Skládá se z řady jednotlivých měřitelných

komponent – paměť (schopnost uchovat informace), exekutivní funkce (schopnost inicio-

vat, plánovat a řešit úkoly), pozornost (komplexní komponenta ovlivňující ostatní psychic-

ké funkce) aj.

Afektivní příznaky – často je přítomna deprese, hlavně v iniciální fázi onemocnění, po

odeznění psychotické symptomaticky se může dostat více do popředí (postpsychotická de-

prese), až 10% nemocných se schizofrenní poruchou spáchá suicidium.

Prognóza

Co se týče obecné prognózy pacientů-schizofreniků, bývá citováno “pravidlo třetin”- třetina

(přesněji kolem 20 %) pacientů žije běžným životem, třetina má stále určité příznaky schi-

zofrenního onemocnění, ale je schopna žít v normální společnosti a zbývající třetina je zřetel-

ně trvale postižena a pacienti vyžadují častou hospitalizaci, z nich 10% je v trvalé ústavní

péči.

Obr. 8 Příklad kartičky s varovnými příznaky schizofrenie


51


Epidemiologie

Celoživotní prevalence schizofrenie se pohybuje kolem 1% celkové populace. Incidence je

stejná u obou pohlaví.

Etiopatogeneze

Faktory, které se podílí na vzniku schizofrenie

Biologické

Psychologické

Sociální

Biologické faktory

o Faktory genetické – výskyt schizofrenie je kumulován v rodinách,

sourozenec pacienta se schizofrenií má riziko rozvoje onemocnění přibližně 10%,

dítě pacienta má riziko onemocnění 13 %,

dvojvaječné dvojče pacienta 10 – 30 %,

jednovaječné dvojče má riziko schizofrenie 35 – 60 %...

o Chřipkové onemocnění matky ve druhém trimestru těhotenství (tj. v zimě), předpo-

kládají se autoimunní mechanismy.

o Vliv serotoninu

o Neurovývojové změny mozku

o Abnormity na EEG

o Narušení plynulých sledovacích očních pohybů

o Schizofrenie někdy bývá spuštěna zneužíváním kanabioidů.

Sociální faktory

o Zvýšená emoční expresivita v rodině pacienta (kritické projevy ze strany příbuz-

ných, slovní agresivita, hostilis).

o Stresové faktory

o Sociální skluz – byl prokázán vyšší výskyt schizofrenie u nižších společenských vrs-

tev, tzv. sociální skluz, jde však o důsledek vlastní choroby s negativními dopady na

kognitivní a sociální kompetence, kdy dochází k propadu na společenském žebříčku.

TYPY SCHIZOFRENIE

1. F 20.0 Paranoidní schizofrenie

2. F 20.1 Hebefrenní schizofrenie

3. F 20.2 Katatonní schizofrenie

4. F 20.3 Nediferencovaná schizofrenie

5. F 20.4 Postschizofrenní deprese

6. F 20.5 Reziduální schizofrenie

7. F 20.6 Simplexní schizofrenie

8. F 20.8 Jiná schizofrenie

F 20. 0 Paranoidní schizofrenie

Nejčastější typ schizofrenní psychózy, charakterizovaný paranoidními bludy a sluchovými,

zrakovými, čichovými, chuťovými a tělesnými halucinacemi. Efektivita bývá pod vlivem

psychotických prožitků podrážděná, v chování se může objevit agresivita zaměřená proti do-

mnělým nepřátelům. Časté jsou intrapsychické halucinace v podobě přesvědčení o vlastních

telepatických schopnostech, příp. o tom, že jsou jeho vlastní myšlenky odmítány a zveřejňo-

vány, nebo naopak mu jsou cizí myšlenky vkládány.

F 20.1 Hebefrenní schizofrenie

Je poměrně vzácná, typické jsou pro ni poruchy chování, které je nezodpovědné, nepředvída-

telné, vystupňovaně klackovité. Nálada je nepřiměřená situaci (chichotání, přihlouplé

úsměvy, grimasování, manýrování, nezbednost, opakované fráze). Myšlení je neuspořádané,

52


řeč nesouvislá. Začíná ve věku 15 – 25 let, mívá špatnou prognózu. Nemocný ztrácí průboj-

nost a rozhodnost, opouští své cíle, chová se bezúčelně, povrchně a manýrovaně se zabývá

náboženskými, filosofickými a jinými abstraktními tématy, což činí potíže při sledování jeho

myšlenkového toku. Osobnost hebefreniků bývá spíš plachá a samotářská.

F 20. 2 Katatonní schizofrenie

Je poměrně vzácná, v popředí je rozštěp psycho-motorický: poruchy motoriky se projevují od

hyperkinéze (neřízený pohyb, přehnaná pohybovost) až ke stuporu (stav, kdy nemocný zůstá-

vá ve strnulé pozici i několik hodin, jakási křečovitost) Při tom může dojít k epizodám prud-

kého vzrušení. Diagnostikuje se tam, kde jsou splněna všeobecná kritéria pro schizofrenii a

kde se navíc vyskytuje stupor nebo mutismus (nekomunikace, neschopnost mluvit), excitace

(bezúčelná, vnějšími podněty neovlivnitelná motorická aktivita), nástavy (zaujímání a udržo-

vání nevhodných či nezvyklých poloh), negativismus (zřetelný odpor ke všem instrukcím

nebo k pokusům pohnout s pacientem), rigidita (svalová ztuhlost). Diagnosticky je třeba odli-

šit organické onemocnění mozku, metabolické poruchy, alkohol a drogy.

F 20. 3 Nediferencovaná schizofrenie

Splňuje všeobecná kritéria pro schizofrenii, ale neodpovídá žádnému předchozímu podtypu.

Patří sem atypická schizofrenie.

F 20. 4 Postschizofrenní deprese

Depresivní syndrom, který přichází po odeznění schizofrenní psychózy. Někdy lze těžko odli-

šit od vlivu neuroleptik a od emočního oploštění způsobeného schizofrenním procesem. Při

této poruše je vyšší riziko sebevraždy! Postschizofrenní deprese se diagnostikuje, jestliže

dotyčný měl schizofrenní psychózu během posledních 12 měsíců, některé schizofrenní pří-

znaky ještě přetrvávají, depresivní příznaky jsou výrazné a doprovázené pocitem tísně a trvají

alespoň 2 týdny.

F 20.5 Reziduální schizofrenie

Jde o chronické stadium schizofrenie, u kterého je jasný předchozí vývoj zahrnující několik

atak (prudký záchvat choroby) s psychotickými příznaky a předcházející později v nevratné

negativní příznaky (zpomalené psychomotorické tempo, otupělost, pasivita, ztráta iniciativy,

chudost řeči co do obsahu i frekvence, chudá neverbální komunikace – výraz obličeje, kon-

takt očí, modulace hlasu a postoje, zanedbání zevnějšku a chudé sociální vztahy), jasná psy-

chotická ataka v minulosti, převaha negativních rysů alespoň po dobu jednoho roku, nepří-

tomnost demence či jiné organické mozkové poruchy, nepřítomnost deprese.

F 20. 6 Simplexní schizofrenie

Je to psychóza probíhající plíživě, při níž se postupně rozvíjí bizarní chování, neschopnost

adaptace na sociální prostředí a celkový pokles výkonnosti. Bludy a halucinace nejsou pří-

tomny a stav není tak jasně psychotický jako u jiných forem schizofrenie. Typické negativní

rysy, jak je vidíme u reziduální schizofrenie, se sice rozvinou, ale nejsou předcházeny zjev-

nou psychotickou symptomatikou. Nemocný se stává ponořený do sebe, bez zájmu, bez cíle,

lenošivý, toulavý.

F 20.8 Jiná schizofrenie

Sem lze zahrnout cenestopatickou Huberovu schizofrenii, která se projevuje hypochondric-

kými stesky, pro které je pacient často dlouhodobě vyšetřován s negativním somatickým a

laboratorním nálezem. Schizofrenní podstatu stesků zpravidla ozřejmí až jejich narůstající

bizarnost a výskyt některých schizofrenních projevů.

Léčba schizofrenie

Léčba schizofrenie musí být zásadně komplexní (biologická+psychosociální)

53


Farmakoterapie- jde o biologickou léčbu, tedy podávání antipsychotických léků. Pro

zklidnění pacienta možno přiordinovat benzodiazepiny.

Psychoterapie- např. pracovní terapie… Trénink empatie, cvičení vůle, nahrazování

negativních představ pozitivními, trénink asertivní komunikace a pozitivního myšlení. Jsou

zaměřeny na řešení a zvládání psychologických problémů souvisejících s chorobou, na

zvýšení společenské obratnosti a výkonnosti. Jejich cílem je pomoci nemocnému k návratu

do běžného života.

Psychosociální intervence zaměřena na rodinu, je snaha o pracovní integraci – běž-

nou, případně chráněnou (chráněné zaměstnání, nácvik sociálních dovedností, kognitivní

rehabilitace, kognitivně-behaviorální psychoterapeutické přístupy).

Patří sem budování chráněných dílen a chráněného bydlení, kde se pacient učí větší

samostatnosti. Např. FOKUS, ESET, denní psychoterapeutická sanatoria a psychoterapeu-

tická centra při klinikách a psychiatrických léčebnách. Viz. kapitola komplexní péče o du-

ševně nemocné.

Rehabilitace- zdokonalování pohybového ústrojí

Další biologické postupy- např. šoková léčba – elektrokonvulzivní léčba.

Nemocní, kteří zaplňovali ústavy na dlouhá léta, bývají dnes hospitalizováni jen týdny,

nanejvýš 2 až 3 měsíce a pokračují v léčbě ambulantně. Vracejí se ke svým rodinám a

většinou i do svého zaměstnání. Důležitou podmínkou však je vytvoření pevného vztahu

důvěry mezi pacientem a lékařem. Jen takový vztah může zaručit, že léčba bude

dlouhodobě úspěšná a nemoc se nevrátí.

Další důležitou podmínkou je porozumění a tolerance ze strany příbuzných a

spolupracovníků v zaměstnání.

Obr. 9 Příklad kartičky, kterou si pacient se schizofrenií připravuje v psychoedukačním

programu.


54


2.4 Poruchy nálady (afektivní poruchy)

F31 BIPOLÁRNÍ AFEKTIVNÍ PORUCHA

Bipolární porucha – dříve nazývaná maniodepresivní nemoc nebo maniodepresivní psychóza

– je biologicky způsobené onemocnění.

Epidemiologie

Bipolární afektivní porucha se objevuje asi u 1-2- lidí ze sta. Tzn. postihuje kolem 1% popu-

lace, nezávisle na národnosti či rase. Poměr mužů k ženám je přibližně 1:1.

Etiopatogeneze

Přesný mechanismus vzniku příznaků bipolární poruchy není dosud znám. Předpokládá se

však, že je způsobena nerovnováhou biochemických látek v mozku – neurotransmiterů –

především serotoninu, noradrenalinu, dopaminu, kyseliny gamaaminomáselné a glutamátu.

Genetické vlivy

Biochemické vlivy

Hormonální vlivy

Vlivy prostředí – nepříznivé životní události v dětství (konflikty v rodině, nepřiměřené

tresty, sexuální zneužívání dítěte)

- nepříznivé životní události v dospělosti (ztráta milované osoby, rodinné

konflikty, sociální izolace, nepříznivý zdravotní stav, pracovní přetížení,

ekonomické obtíže, náhodný souběh několika méně významných streso-

rů).

Nepříznivé životní události mají význam zejména u prvních epizod deprese, tehdy mají

provokující vliv, v průběhu duševní poruchy již na významu ztrácejí, deprese se často opa-

kuje i bez jejich vlivu.

Prognóza

o Bipolární afektivní porucha začíná nejčastěji v prvních dvou dekádách života.

o Psychosociální stresory mívají význam spíše na počátku onemocnění.

o Obecně se střídají fáze deprese, mánie a bezpříznaková období (remise).

o Depresivní epizody bývají delší a častější než manické.

o Bezpříznaková období mohou trvat i několik let.

o S narůstajícím věkem roste frekvence a tíže epizod.

Příznaky

Depresivní epizoda

o Pokleslá nálada, neschopnost radovat se z věcí, které dříve radost působily

o Sebevýčitky, beznaděj

o Poruchy spánku

o Poruchy chuti k jídlu (hmotnostní úbytek)

o Snížení sexuální aktivity

o Pocity ztráty energie a elánu, celková vyčerpanost

o Nesoustředěnost, únava

o Pokles zájmu o dění kolem

o Sebevražedné myšlenky (dvě třetiny nemocných)

o Uskutečnění sebevraždy, sebevražedného pokusu (až 15% nemocných !)

o Psychotické příznaky u nejtěžších forem deprese bývají zejména v podobě halucinací,

bludů a stuporu, obsah halucinací a bludů je v souladu s emočním nastavením pacien-

ta („hlasy“ obviňující, vyhrožující, nebádající k sebevraždě, bludy mající depresivní

obsah).

55


Manická epizoda

o Chorobně povznesená nálada, pocit zvýšené tělěsné i duševní energie, zvýšená aktivi-

ta, místy až nesmyslná podnikavost,

o zrychlené myšlení, mnohomluvnost,

o pocity zdraví a výkonnosti,

o zvýšená až nevhodná sociabilita, výmluvnost, přílišná důvěrnost, odbržděnost

v jednání, nedostatek sebekontroly, ztráta zábran v jednání, zvýšená sexuální energie,

o snížená potřeba jídla a spánku,

o zvýšená výbavnost paměti, snížení koncentrace a pozornosti,

o nadměrné utrácení peněz,

o nepřiměřeně zvýšené sebevědomí, nepřiměřené plány, nadměrné představy o svých

schopnostech, přehnaný optimismus,

o v některých případech agresivita i psychotické příznaky.

o Psychotické příznaky – halucinace a bludy – „hlasy“ např. nabádají ke spasení světa,

zastavení válek, podle pacienta na něj takto mluví Bůh, případně někdo jiný, bludy

mohou být - extrapotenční (o nadměrných schopnostech), megalomanické (nadměrný

význam pacienta), originární (vznešený původ), inventorní (vynálezecké) nebo religi-

ózní (s náboženským obsahem).

Podle závažnosti příznaků rozlišujeme mánii

Hypománii (mírný stupeň, na první pohled se nemusí jevit jako chorobný stav pokud pacien-

ta dobře neznáme)

Mánii bez psychotických příznaků (závažnější postižení)

Mánii s psychotickými příznaky tzn. s halucinacemi i s bludy viz. výše.

Pomocná vyšetření

Zjištění hladiny hormonů štítné žlázy k vyloučení hypotyreózy jako příčiny deprese i hyperty-

reózy.

Toxikologické vyšetření krve i moči k vyloučení intoxikace psychostimulancii (pervitin, ex-

táze, kokain..)

Beckův sebeposuzovací dotazník deprese.

Zobrazovací vyšetření mozku k vyloučení organického postižení, zejména v oblasti čelního

laloku.

Léčba

Terapie bipolární afektivní poruchy je celoživotní.

Farmakoterapie – antidepresiva, anxiolytika, hypnotika,antipsychotika druhé generace,

thymoprofylaktika (prevence dalších epizod poruch nálady -např. lithium)

Rychlejšímu zklidnění nemocného v případě potřeby mohou napomoci benzodiazepiny.

V indikovaných případech elektrokonvulzivní léčba.

Psychoterapie – např. kognitivně behaviorální.

56


Obr. 10 Slavné osobnosti, které trpěly bipolární poruchou

Zdroj: HERMAN, E., PRAŠKO, J., DOUBEK, P. a kol. Bipolární porucha a její léčba. Příručka pro

pacienty a jejich rodiny. Praha : MAXDORF, 2007. s.23.

U této poruchy se objevují jak fáze deprese, tak fáze mánie nebo povznesené nálady.

V depresivní fázi jsou přítomny příznaky depresivní poruchy, v manické fázi příznaky mánie.

Někdy dochází ke zvratu v náladě náhle a velmi rychle.

Obr. 11 Střídání nálady u bipolární afektivní poruchy

Zdroj: HERMAN, E., PRAŠKO, J., DOUBEK, P. a kol. Bipolární porucha a její léčba. Příručka pro

pacienty a jejich rodiny. Praha : MAXDORF, 2007. s.10.

57


2.5 Neurotické poruchy, úzkostné poruchy a poruchy vyvolané stresem

F 40 FÓBICKÉ ÚZKOSTNÉ PORUCHY

Úzkost a strach patří k běžným emocím, které každý člověk prožívá během svého života.

Úzkost je nepříjemný emoční stav, jehož příčinu nelze přesněji definovat. Je často dopro-

vázena vegetativními příznaky, které mohou vést po delší době k únavě nebo vyčerpání.

Strach lze definovat jako emoční a fyziologickou odpověď na rozpoznatelné nebezpečí a

trvá pouze po dobu jeho existence.

Úzkost a strach za normálních okolností mají svůj nezastupitelný ochranný a informační vý-

znam. Jestliže se úzkost rozvíjí nečekaně, bývá nazývána spontánní úzkostí. Vyskytuje-li se

pouze za určitých okolností a je možné její vznik předvídat, jde o situační úzkost.

Epidemiologie

Úzkostné poruchy patří mezi nejčastější duševní onemocnění, neboť z celoživotního hlediska

postihují až jednu čtvrtinu populace vyspělých zemí.

F 40.0 Agorafobie

Patří zde

Strach z otevřených prostranství nebo davu a nesnadnosti okamžitého úniku na bezpečné

místo, obvykle domů.

Zahrnuje strach z opuštění domova

Vcházení do obchodu, připojování se k davu, vstupování na veřejná místa

Cestování bez průvodu hlavně ve vlaku, autobuse, letadle

Patří sem i klaustrofobie (strach z uzavřených, malých prostor)

Někteří pacienti nejsou schopni ani vyjít z domova, mají hrůzu z omdlení na veřejnosti aj.

Klíčovým rysem je nemožnost okamžitého úniku.

Nemoc se projevuje převážně u žen, začíná v raném dospělém věku 18 -35 let. Pokud se

neléčí, stává se chronickou.

Charakteristické je vyhýbání se situacím vyvolávající fobie.

Léčba

Farmakologická – antidepresiva, anxiolytika, benzodiazepiny

Psychoterapeutická – kognitivně-behaviorální terapie

F 40.1 Sociální fobie

Lidé postiženi touto poruchou trpí strachem z kontaktu s jinými lidmi. V sociálních inter-

akcích se obávají takových situací, jako

Být představen, setkat se s autoritami, telefonovat, přijímat návštěvy

Být pozorován při různých činnostech, být terčem žertů

Jíst doma s přáteli nebo s rodinou

Psát před jinými

Mluvit na veřejnosti

Zvracení na veřejnosti, stížnosti na červenání, obtíže při pohledu z očí do očí, třes rukou,

nauzea, naléhavé močení aj.

Když se dotyčný dostane do obávané situace, často se u něho rozvinou tělesné příznaky úz-

kosti, jako jsou např. bušení srdce, chvění, pocení, zvýšené svalové napětí, pocity prázdnoty

v žaludku, sucho v ústech, pocity horka nebo chladu a bolesti hlavy.

58


Výskyt je u obou pohlaví stejně častý, nápadné vyhýbání se sociálním situacím může vést

k téměř úplné sociální izolaci. Začíná někdy před desátým rokem života a častěji v období

adolescence.

Léčba

Psychofarmakologická - antidepresiva, benzodiazepiny, betablokátory, atypická antipsy-

chotika, antikonvulziva

Psychoterapeutická – nácvik sociálních dovedností – modelování, behaviorální nácvik,

hraní rolí, kognitivně-behaviorální terapie.

F 40.2 Specifické (izolované) fobie

Obavy nejsou obvykle spojeny přímo s daným objektem, ale spíše z výsledky kontaktu s ním.

Např. strach z hadů je spojen s obavami z uštknutí, strach z řízení vozidla je spojen s obavami

z autonehody.

Jsou omezeny na vysoce specifické situace

Strach ze specifických zvířat – pavouci, hadi, hmyz…

Situační fobie - výška, tma, uzavřené prostory, blesky, létání, močení na veřejných WC

Fobie z poranění - pohled na krev, injekce, zubní ošetření…

I když spouštěcí reakce je nenápadná, může její přítomnost vyvolat paniku.

Strachy bývají považovány pacientem sice za nadměrné, nerozumné, ale jsou obvykle dlou-

hodobé. Prosté uklidňování pacienta je neúčinné.

Léčba

Jejich průběh bez léčby bývá chronický. Jejich důsledky však většinou nebývají tak závažné

jako u ostatních úzkostných poruch.

Psychoterapeutická –kognitivně-behaviorální terapie, expozice, relaxační techniky

F 41 JINÉ ÚZKOSTNÉ PORUCHY

F 41.0 Panická porucha

V popředí je silná úzkost s výraznými tělesnými příznaky (bušení srdce, tlak až bolest na

hrudníku, pocity dušení, závratě atd.).

Porucha začíná nejčastěji v období mezi 15.- 24. rokem věku, případně mezi 45. – 54.

rokem věku.

Úzkost vzniká náhle, trvá několik minut, většinou ne déle než 30 minut.

Po odeznění může přetrvávat napětí, třes, vyčerpáním nebo uvolnění a letargie.

V mezidobí mezi záchvaty paniky prožívá postižený strach z dalšího záchvatu.

Záchvaty nelze předvídat, nespojují se se žádnou specifickou situací nebo věcí, nejsou

vyvolány vnějším traumatem nebo stresem.

Typické jsou myšlenky: - „zemřu, zkolabuji, mám infarkt, zešílím, ztratím kontrolu“.

Etiopatogeneze

Genetická predispozice – poruchy v regulaci mediátorů CNS (snížená hladina serotoninu).

Faktory psychologické - stresové situace, ztráta blízké osoby,důležitých životních hodnot.

Epidemiologie

Výskyt této poruchy v populaci se pohybuje mezi 1.5 – 3,5 %, je 2x častější u žen, než u

mužů.

Léčba

Psychofarmaka, anxiolytika.

Psychoterapie – psychoedukace, nácviky relaxace a regulované dýchání.

59


F 41.1 Generalizovaná úzkostná porucha

Základním rysem je trvalá všeobecná – generalizovaná úzkost, která není omezena na urči-

tou okolnost. Neustále silná nervozita, třes končetin, svalové napětí, pocení, točení hlavy,

závratě, palpitace, nevolnost. Běžněji u žen, často vzniká na podkladě chronického stresu.

Tento stav trvá nejméně 6 měsíců.

Objevuje se i strach ze smrti, návaly, napětí ve svalech, nemožnost relaxace, pocity po-

dráždění, potíže s usínáním, problémy s koncentrací pozornosti apod.

Tato porucha může být kombinována s panickou poruchou.

Typické jsou myšlenky – „co bude se zdravím mým a rodiny, jak zvládnu práci, finance,

jak zvládnu každodenní problémy?“.

Velmi často se objevuje spojení této poruchy s jinými úzkostnými poruchami, případně se

rozvine depresivní fáze.

Léčba

Psychoterapie – dlouhodobá individuální i skupinová

Psychofarmaka – antidepresiva, benzodiazepiny

Průběh bývá bez léčby vlnovitý, chronický, může trvat i celý život.

F 41.2 Smíšená úzkostně depresivní porucha

Objevují se příznaky úzkosti a deprese, jejich intenzita není tak velká, aby bylo možno

diagnostikovat depresivní poruchu nebo jinou úzkostnou poruchu.

Charakteristická je dysforická nálada, která trvá minimálně jeden měsíc.

Poruchy koncentrace pozornosti, poruchy spánku, únava, podrážděnost, obavy, snadné

pohnutí k slzám, nadměrná bdělost, pesimistická očekávání nebo pocity méněcennosti.

Bývají typické myšlenky – „nic nezvládnu, nikdo o mne nestojí, věci dopadnou špatně“.

Je nutné vyloučit somatické onemocnění.

Léčba

Pokud porucha nebývá léčena, vede snadno k invaliditě asociálnímu selhávání.

Psychoterapie – individuální i skupinová.

Psychofarmaka – antidepresiva, benzodiazepiny (hrozí vždy u nich závislost).

F 42 OBSEDANTNĚ KOMPULZIVNÍ PORUCHY

Obsese jsou vtíravé myšlenky nebo představy, které jedinec pociťuje jako cizí, neodpoví-

dající jeho skutečným zájmům a přáním.

Strach z nákazy

Strach, že něco důležitého nebylo uděláno (např. zamčení dveří, zavření plynu…)

Impulzy k násilnému a agresivnímu chování

Starost o ztrátu něčeho důležitého (např. peníze, dokumenty…)

Tyto obsese vedou ke kompulzím, které do určité míry sníží úzkost, kterou vyvolaly.

Např. kdo se bojí nákazy se bude soustavně během celého dne mýt.

Ovlivňuje 2-3% populace.

Jedinci trpící touto poruchou popisují svůj každodenní život jako „vězení“, či „bludný

kruh“. Nemocným tato porucha mění běžné denní aktivity, jako jsou třeba zamčení dveří,

řízení automobilu nebo použití veřejné umývárny, na činnosti vyvolávající velkou úzkost.

Aby ulevili svému trápení, které tyto situace přinášejí, musí vykonat celou řadu rituálů ur-

čených ke zmírnění pociťovaného strachu.

V nejzávažnějších případech vykonávání těchto rituálů může takřka zcela zahltit čas a

energii postiženého. Asi dvě třetiny pacientů trpí taky velkou depresivní poruchou.

Léčba

Psychofarmaka –antidepresiva, anxiolytika, antipsychotika druhé generace

Psychoterapie – kognitivně-behaviorální terapie, expozice – vystavit pacienta situaci, která

v něm vyvolává strach.

60


F 43 PORUCHY VYVOLANÉ STRESEM

F 43.0 Akutní reakce na stres

Může se rozvinout u kohokoliv jako odpověď na těžký akutní stres.

Jedinec je vystaven stresové situaci, aktivuje se protistresová odpověď organismu, která je

však nedostatečná vzhledem k síle podnětu, dochází k selhání adaptace.

Stres vyvolávající poruchu je akutní a těžký, např. dopravní nehoda s ohrožením vlastního

života a úmrtím blízké osoby, válečné útrapy, mučení, přírodní katastrofa, znásilnění.

Příznaky se objevují bezprostředně po vystavení mimořádnému duševnímu nebo tělesnému

stresu.

Postižený se vyhýbá očekávané sociální interakci, je patrné zúžení pozornosti, může se

objevit desorientace, afekt a verbální agresivita, pocity zoufalství nebo beznaděje, nepři-

měřená nebo bezúčelná aktivita, neovladatelný a přehnaný smutek.

Příznaky by měly začít odeznívat do 8 hodin po ukončení stresu nebo do 48 hodin, pokud

stres pokračuje.

Léčba

Krizová psychoterapeutická intervence

Psychofarmaka - anxiolytika

F 43.1 Posttraumatická stresová porucha

Rozvíjí se během šesti měsíců od ukončení stresové situace. Postiženému se objevují až

nutkavé vzpomínky nebo opakující se sny, které se vztahují k prožitému stresu.

Postižený se snaží vyhýbat okolnostem, které jsou spojeny se stresem, přitom dříve sklon

k vyhýbání neměl.

Není schopen si vybavit částečně nebo úplně některé důležité momenty z období stresu.

Mívá nově vzniklé poruchy spánku, podrážděnost nebo návaly hněvu, potíže s koncentrací

pozornosti, přehnané úlekové reakce nebo stav řešit vše užíváním návykových látek.

Příznaky se rozvíjejí u jedné třetiny až jedné čtvrtiny osob po těžké traumatizaci.

Výskyt je přibližně dvakrát častější u žen.

Postiženi bývají spíše mladí lidé s horším vztahovým zázemím.

Léčba

Psychoedukace,

Psychoterapie se zapojením blízkých lidí, nácvik relaxace ke zvládnutí pocitů napětí.

Psychofarmaka – antidepresiva, benzodiazepiny, thymoprofylatika (pro zvládání impulzi-

vity).

F 43.2 Porucha přizpůsobení

Krátkodobá depresivní reakce – netrvá déle, než 1 měsíc.

Protrahovaná depresivní reakce – netrvá déle, než 2 roky.

Základním příznakem obou těchto poruch je mírná deprese hlavně večer, večer mají poru-

chy usínání zatímco ráno spí postižený dobře, nebývají vážné sebevražedné tendence, není

výrazný hmotnostní úbytek, není typická somatizace obtíží.

Léčba

U krátkodobé depresivní reakce – krizová intervence

U protrahované depresivní reakce – psychoterapie.

Psychofarmaka – anxiolytika, antidepresiva.

61


2.6 Behaviorální syndromy spojené s fyziologickými faktory

F 50 PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY

Jedná se o poruchy jednání vztahující se k jídlu a o percepční poruchy – odlišné vnímání

vlastního těla a tělesných proporcí. Jsou to závažné, obtížně léčitelné poruchy, které vznikají

nejčastěji v dospívání a jejich výskyt se celosvětově dramaticky zvyšuje.

Příčiny vzniku poruch příjmu potravy

Genetické dispozice

Biologické předpoklady

Důsledek vývojové změny

Odmítání ženské role

Rodinné vztahy

Sociokulturní faktory

F 50.0 Mentální anorexie

Mentální anorexie je porucha charakterizovaná zejména úmyslným snižováním tělesné hmot-

nosti. Termín anorexie však může být v mnoha případech zavádějící, protože nechutenství

nebo oslabení chuti k jídlu je spíše až sekundárním důsledkem dlouhodobého hladovění, který

se nemusí vyskytovat u všech nemocných. Anorektičtí pacienti neodmítají jíst proto, že by

neměli chuť, ale proto, že nechtějí jíst. Jejich averze k jídlu je projevem nesmiřitelného a

narušeného postoje k tělesné hmotnosti, proporcím a tloušťce.

Mentální anorexie začíná nejčastěji ve věku 13 – 20 let.

Většina pacientů má na začátku onemocnění normální tělesnou hmotnost. Onemocnění se

často rozvíjí pomalu a nenápadně. Místo aby nemocný přizpůsoboval příjem potravy své-

mu životu, stále více přizpůsobuje svůj život nevhodným jídelním požadavkům a zvyklos-

tem.

Mentální anorexie a bulimie mohou proběhnout jako jediná epizoda s úplnou remisí nebo

velmi dlouhodobým průběhem, nebo ve formě epizod po mnoho let se opakujících.

Na počátku devatenáctého století byla anorexie stále ještě pokládána spíše za symptom

některých žaludečních potíží než za vyhraněnou klinickou diagnózu.Trvalo ještě hodně let

než se chorobné sebehladovění stalo zvláštní klinickou kategorií uznávanou lékařským

světem. O autorství prvního jednoznačného popisu se dělí pařížský klinický lékař Ernest –

Charles Laségue a londýnský lékař Sir William Withey Gull. V létech 1873 –1874 pou-

žili termínů "anorexia hysterica", "anorexia nervosa". Podle obou lékařů se jednalo o

psychogenní chorobu, vyskytující se převážně u dívek a mladých žen. Mentální anorexie se

přesunula z učebnic interní medicíny do učebnic psychiatrie.

Diagnostická kritéria anorexie

Tělesná hmotnost je udržována nejméně 15% pod předpokládanou úrovní, prepubertální

pacienti nesplňují během růstu očekávaný hmotnostní přírůstek

Snížení hmotnosti si způsobuje nemocný sám tím, že se vyhýbá jídlům, po kterých se

tloustne, a že užívá jeden nebo několik z následujících prostředků:

Vyprovokované zvracení,

Užívání laxativ a diuretik,

Nadměrné cvičení

Přetrvává strach z tloušťky

Jestliže je začátek onemocnění před pubertou, jsou pubertální projevy opožděny nebo do-

konce zastaveny; po uzdravení dochází často k normálnímu dokončení puberty, avšak

menarché u dívek je opožděna.

62


Rozsáhlá endokrinní porucha se projevuje u žen jako amenorea, u mužů jako ztráta sexuál-

ního zájmu a potence.

F 50.2 Mentální bulimie

Mentální bulimie je porucha charakterizovaná zejména opakujícími se záchvaty přejídání,

spojenými s přehnanou kontrolou tělesné hmotnosti.

Mentální bulímie začíná nejčastěji mezi 16 – 25 lety. Je ale možné setkat se s počátkem

poruchy po 13-tém a výjimečně po 14-tém roce věku.

Většina pacientů má na začátku onemocnění normální tělesnou hmotnost. Onemocnění se

často rozvíjí pomalu a nenápadně.

Místo aby nemocný přizpůsoboval příjem potravy svému životu, stále více přizpůsobuje

svůj život nevhodným jídelním požadavkům a zvyklostem.

Podle Plutarcha pojem bolimos označoval zlého démona a původně měl znamenat velký

hlad. Popisují tak velký hlad, při kterém by člověk dokázal sníst celého vola. Přesto však

ještě ve dvacátém století považovali internisté bulimii v prvé řadě za projev špatného zaží-

vání. Teprve v roce 1979 britský psychiatr Gerald Russel poprvé použil termín "bulimia

nervosa". Tento pojem označoval:

o silné neovladatelné nutkání se přejídat

o chorobný strach se ztloustnutí

o a vyhýbání se ztloustnutí jako následku jídla vyvolaným zvracením nebo zneužívá-

ním pročisťujících prostředků nebo obojím u žen s normální tělesnou hmotností

Diagnostická kritéria bulimie

Opakované epizody přejídání (nejméně 2x týdně po dobu 3 měsíců), při nichž je v krátkém

čase konzumováno velké množství jídla

Neustálé zabývání se jídlem a silná, neodolatelná touha po jídle

Snaha potlačit "výkrmný" účinek jídla jedním nebo více z následujících způsobů:

o vyprovokované zvracení

o zneužívání projímadel

o střídavá období hladovění

o užívání léků typu anorektik,diuretik ….

o diabetici se mohou snažit vynechávat léčbu inzulínem

o pocit přílišné tloušťky spojený s neodbytnou obavou z tloustnutí

Léčba poruch příjmů potravy

1. Hospitalizace a částečná hospitalizace

2. Ambulantní lékařská péče

3. Svépomoc, řízená svépomoc a psychoedukace

4. Rodinná terapie

5. Kognitivně behaviorální terapie

6. Interpersonální terapie

7. Psychodynamická terapie

8. Farmakoterapie

Hospitalizace a částečná hospitalizace

Při rozhodování o potřebě hospitalizace existuje několik obecných vodítek:

o nezbytnost návratu k normální hmotnosti nebo přerušení trvalého úbytku hmotnosti u

vyhublých pacientů

o přerušení záchvatů přejídání, zvracení či zneužívání projímadel v případech,že jsou

spojeny s vážnými somatickými komplikacemi,představují vážné zdravotní ohrožení

63


o zhodnocení a léčba jiných potenciálně vážných zdravotních obtíží

o léčba některých přidružených stavů jako je těžká deprese, riziko sebepoškozování ne-

bo zneužívání psychoaktivních látek

Krátkodobá hospitalizace není vhodná pro pacienty, které je třeba postupně realimentovat

(vyživovat). Dohadovat se s pacienty o délce hospitalizace nemá smysl, jedná se o potřeb-

nou dobu k získání normální tělesné hmotnosti. Při optimální spolupráci je hmotnostní pří-

růstek kolem 1 kg – 1,5 kg týdně. Takováto hospitalizace je náročná i drahá. Proto pro vět-

šinu nemocných je výhodnější formou terapie denní stacionář nebo částečná hospitalizace.

Hlavní rozdíl spočívá v tom, že pacientům jsou poskytovány terapeutické služby, ale nezů-

stávají v nemocnici přes noc.

Ambulantní lékařská péče

Existují někteří chroničtí nebo nepoddajní pacienti, kteří prošli během několika let různými

formami léčby a nakonec dospěli k bodu, kdy už nechtějí podstoupit další léčbu nebo sou-

hlasí s tím, že další psychoterapie má jen velmi malou naději na úspěch. V těchto přípa-

dech můžeme uvažovat o "lékařské péči", která má cíl velmi odlišný od psychoterapie. Ta-

to "lékařská péče" se nezaměřuje na "překonání poruchy příjmu potravy", ale pouze na

vrácení pacientky do stavu somatické a psychické stability. Může být prováděna individu-

álně nebo ve skupině, s týdenními konzultacemi a lékařským dohledem.

Svépomoc, řízená svépomoc a psychoedukace

Svépomoc je doporučována pacientům s méně závažnými příznaky. Pro většinu pacientů

není svépomoc jako jediný způsob léčby dostačující.

Rodinná terapie

Rodinná terapie je léčbou první volby u mladých pacientů a u některých pacientů žijících

se svojí rodinou. Rodinná terapie může být také včleněna do dlouhodobějšího léčebného

plánu. Může být také cenným doplňkem individuální terapie. I když rodinná terapie není

základním způsobem léčby, může být podrobné rodinné vyšetření velmi důležité pro plné

porozumění některým specifickým terapeutickým problémům a pro práci s nimi.

Kognitivně behaviorální terapie

Kognitivně behaviorální terapie se stala běžně uznávanou léčbou mentální bulimie a vytvá-

ří teoretické základy pro značnou část léčby mentální anorexie.

Tato léčba spočívá např.: ve vedení záznamů o jídle, záchvatech přejídání, pročisťování a

o myšlenkách a o pocitech, které toto chování vyvolávají, pravidelné vážení, změna jídel-

níčku i navyklých chyb v myšlení atd.

Interpersonální terapie

Léčebný postup je rozdělen do tří fází.

o V první fázi dochází k identifikaci interpersonálních problémů, které vedly k rozvoji

a udržování problémů s jídlem.

o V druhé fázi se uzavírá terapeutická smlouva o práci na těchto interpersonálních pro-

blémech.

o Závěrečná fáze je zaměřena na otázky spojené s ukončením terapie.

Psychodynamická terapie

Psychodynamická léčba poruch příjmu potravy může být rozdělena zhruba do dvou škol.

Přístup nové generace feministických terapeutek se od tradičních pohledů liší tím, že zdů-

razňují, že při vývoji, udržování a léčbě poruch příjmu potravy je důležité se zabývat otáz-

kami, jako je pohlavní zneužívání a další formy diskriminace.

64


Farmakoterapie Psychotropní medikace není ve většině případů u mentální anorexie nutná nebo užitečná. U

mentální bulimie má medikace omezenou úlohu, ale pravděpodobně ne jako první druh

léčby. Při složitém rozhodování o účinnosti různých typů léčby mentální bulimie by anti-

depresiva měla být brána jako vhodný doplněk u pacientek u nichž afektivní symptomy

brání pokroku v jiných formách léčby.

F 51 NEORGANICKÉ PORUCHY SPÁNKU

SPÁNEK

Přirozený stav organismu charakterizovaný potlačeným vědomím a omezeným metabo-

lismem

Spánkem tráví člověk průměrně třetinu svého života

Spánek je jednou ze základních lidských potřeb

Existuje i hypotéza o nezbytnosti snů k utřídění informací nashromážděných během dne a

podobně

Potřeba spánku klesá s přibývajícím věkem

Jednoroční dítě musí spát zhruba 14 hodin, pětileté 12 hodin, dospělý 8 hodin

NESPAVOST = INSOMNIE = PORUCHY SPÁNKU

Osoby postižené insomnií mohou mít potíže buď s usínáním, nebo s vlastním spánkem

Většina postižených trpí i tím, že se cítí unaveni, podrážděni a neschopni vypořádat se

všemi aktivitami během dne

Insomnie je velmi častou poruchou v určitém období života postihuje zhruba každého

třetího dospělého člověka – proto patří hypnotika (léky na spaní) k nejčastěji užívaným

lékům vůbec

Příčiny

Nejčastější příčinou jsou starosti a obavy (způsobené např. špatnými zprávami obdrže-

nými během předchozího dne, nebo obavou z obtížného úkolu ve dni následujícím)

K dalším příčinám může patřit působení vlivu okolního prostředí např. nadměrný hluk

nebo světlo jedná se o tzv. spánkovou apnoi

Faktory životního stylu např.:

o konzumace většího množství kávy před spaním

o nedostatek pohybu během dne nebo

o nadměrné vzrušení před spánkem

o nadměrné užívání až zneužívání hypnotik (včetně benzodiazepinů a barbiturátů )

Insomnie může být sama symptomem jiného především psychického onemocnění

Obtíže s usínáním mají osoby s úzkostnými stavy a nebo depresemi

Pro depresivní jedince je typické, že se probouzejí časně ráno

Menší objem spánku je charakteristický pro mánie, které naplňují člověka takovou aktivi-

tou a energií, že mu to prostě nedovolí strávit příliš mnoho času spánkem

Schizofrenie zase postižené budí ze spánku různými hlasy či bludy

Osoby s demencí mohou trpět strachem ze tmy a nemohou spát proto, že se bojí nejrůzněj-

ších stínů a zvuků

Abstinenční syndrom po vynechání aplikace hypnotik, antidepresiv a anxiolytik, nebo

některých drog jako heroin, může způsobit i několika denní insomnii

Někdy jsou představy lidí o tom, že mají insomnii mylné, neboť nemají správnou předsta-

vu o skutečné potřebné délce spánku, tato potřeba se u jednotlivých osob výrazně liší –

někomu stačí spát denně pouhé 4 hodiny, zatímco jiný potřebuje spánek i více než deseti-

hodinový

65


Někteří lidé přesvědčení o své insomnii mají pouze spánek špatně načasován – značnou

část noci proleží s otevřenýma očima, zatímco ráno by vydrželi spát celé hodiny

Vyšetřování a léčba

Pokud existuje jakákoliv zjevná somatická či psychická příčina nespavosti, je třeba ji

vhodnými prostředky léčit a vyléčit

U déletrvající insomnie bez zjevné příčiny je nezbytné zhodnotit chování mozkových vln

pomocí EEG (elektroencefalografie) a posoudit rozsah a charakter problému na základě

zhodnocení dechové a svalové aktivity a ostatních tělesných funkcí v průběhu spánku

Užitečný může být rovněž záznam spánkových aktivit

Výzkumy prokázaly, že osoby trpící insomnií často spí ve skutečnosti mnohem více, než

se domnívají, současně se, ale mnohem častěji budí

Problémem insomnie je tedy spíše kvalita než kvantita spánku

Lidé s insomnií by měli mít v průběhu dne dostatek tělesné aktivity a měli by si zavést

pravidelný režim usínání a vstávání

Prášky na spaní je třeba užívat jen výjimečně na základě lékařského doporučení

Správný spánkový režim lze obnovit, pokud bude klient dodržovat tato pravidla:

o bude uléhat, pouze když je ospalý, a postel bude používat pouze ke spaní, nikoliv

k jídlu, sledování TV, čtení apod.

o bude využívat metody k navození relaxace a k odvedení pozornosti od nepříjemných

o myšlenek a starostí při usínání a při probuzení během noci

o pokud nebude moci usnout déle než 10 až 15 minut, vstane z postele a začne dělat

něco v jiné místnosti a do postele se vrátí až ve chvíli, kdy se bude cítit silně ospalý;

o tento postup bude opakovat tolikrát, kolikrát to bude třeba

o budík si nařídí pokaždé na stejnou dobu a v tuto dobu vždy vstane

o přes den nebude spát ani podřimovat

o několik hodin před ulehnutím se bude vyhýbat povzbuzujícím látkám, zvláště kofei-

nu, alkoholu, nikotinu a kořeněným jídlům

o neexistuje žádná ideální doba spánku: někteří lidé potřebují spát 10 hodin a jiní jen 3

o hodiny, pokud v noci spíte méně než 8 hodin, neznamená to nutně , že své tělo ochu-

zujete o spánek – možná prostě 8 hodin spánku nepotřebujete (říká se, že Napoleon a

Churchil spali v noci jen 3-4 hodiny)

o s postupujícím věkem potřebuje člověk méně spánku

o každý má přerušovaný spánek, to znamená, že každý se během noci několikrát pro-

budí a zase usne; pouze když nad tím začnete v noci přemýšlet, nemůžete pak znovu

usnout

o i když několik nocí spíte hůře, nijak vás to neohrožuje, každý se někdy dobře nevy-

spí,

o zvláště když je ve stresu, jste potom během dne více ospalí a podráždění, dokud se

váš spánkový režim znovu neobnoví

Fyziologie spánku

elektroencefalografický záznam elektrických impulzů produkovaných mozkem v průběhu

spánku ukazuje, že existují dva odlišné typy spánku.

o První je spojen s rychlými pohyby očních bulvů tzv. REM fáze (– rapid eye mo-

vement)

o Druhý je bez těchto pohybů tzv. NREM

o Tyto dvě fáze se střídají v cyklech

Fáze NREM

o Tvoří větší část doby spánku, začíná ospalostí

o Mozkové vlny se prohlubují a zpomalují dokud mozková aktivita a metabolismus ne-

66


poklesnou až na nejnižší úroveň

o Sny se v této fázi vyskytují jen ojediněle

Fáze REM

o V této fázi začíná být mozek náhle opět elektricky aktivnější (charakter mozkových

vln připomíná EEG bdělé osoby) a zvyšuje se také teplota a krevní průtok

o Oční bulvy se rychle pohybují a dostavuje se také snění

o Tyto fáze REM pravidelně přerušují období NREM spánku

o První epizoda REM nastupuje obvykle za 90 –100 minut po usnutí a trvá od 5-10 mi-

nut

o S dalším postupem spánku se trvání REM fází prodlužuje, poslední může trvat i celou

hodinu

o Dohromady zabírají REM fáze asi polovinu celkové doby spánku u dětí a asi jednu

pětinu u dospělých

o Během celkové doby spánku 4-5 těchto fází

Poruchy spánku

1. potíže s usínáním nebo se spánkem samotným – insomnie

2. potíže s udržením bdělosti – narkolepsie

3. narušení cyklu spánku a bdění, k němuž dochází u lidí pracujících na směny nebo u osob

cestujících přes několik časových pásem – pásmová nemoc (těžší průběh mívá pásmová

nemoc při letu směrem na východ (tzn. zkracuje se den) než na západ)

4. ostatní problémy narušující spánek

nokturie (přerušování nočního spánku nucením na močení ! Enuréza = noční pomo-

čování!)

somnambulismus (dochází k němu během NREM fáze, může souviset s úzkostí a

užíváním prášků na spaní)

noční děs (stav projevující se náhlým probuzením uprostřed spánku ve vyděšeném

stavu, postižený procitá s výkřikem je v polovědomém stavu a zůstává v děsu po ně-

kolik minut, není schopen rozpoznat ani známé tváře nebo okolí, a prakticky jej nelze

utišit, postupně pak člověk opět usíná a druhý den si nic nepamatuje, objevuje se u

dětí mezi 4-7 lety a obvykle vymizí na počátku dospívání, u dospělých mohou být

spjaty s úzkostnými stavy)

F 51.3 Somnambulismus

Je stav změněného vědomí, ve kterém jsou kombinovány fenomény spánku a bdělosti.

Postižený jedinec vstává z lůžka v průběhu spánku. Epizody se objevují obvykle v první

třetině noci, kdy je nejvíce hlubokého NREM spánku, ve kterém je zachován svalový to-

nus. Pacient v tomto stavu bezcílně chodí a projevuje jen nízkou úroveň bdělosti a málo re-

aguje na vnější podněty.

Ke stanovení diagnózy se musí tyto epizody objevovat opakovaně. Jedinec často automa-

ticky a bezcílně opakuje zažité motorické stereotypy, které obvykle nebývají komplexní a

složité.

Porucha se nejčastěji vyskytuje v dětském věku, častěji u chlapců.

V daném stavu se nedoporučuje jedince budit, protože při probuzení z hlubokého NREM

spánku obvykle následuje stav zmatenosti a desorientace.

Postižený si na epizody pochopitelně nepamatuje.

Léčba

Při vyšetřování je nutno vyloučit epilepsii. V bytě postiženého jedince je nutno učinit opat-

ření, která by snížila riziko poranění. Doporučuje se dostatek spánku v noci, případně i

krátký spánek přes den. Pokud nestačí tato opatření, přidávají se některé typy antidepresiv

nebo benzodiazepiny a antikonvulziva.

67


F 51.4 Noční děsy

Spánkové nebo těžké noční děsy jsou opakované epizody děsu a paniky, provázené nekli-

dem, křikem a aktivací vegetativního systému. Jedinec se ale jen zřídka probudí a na stav

mívá amnézii.

Nedoporučuje se postiženého v daném stavu budit. Porucha se vyskytuje v hlubokých

fázích NREM spánku, častěji u dětí.

Léčba je potřebná jen zřídka a pokud je nutná medikamentózní léčba, postupuje se podobně

jako u somnambulismu.

F 51.5 Noční můry

Noční můry jsou na rozdíl od nočních děsů živé sny s nepříjemným obsahem (např.

pocity dušení).

Vyskytují se v REM spánku, tedy častěji ve druhé polovině noci.

Nebývá přítomná pohybová aktivita ani křik ( v REM spánku chybí svalový tonus), při

probuzení se jedinec rychle orientuje a pamatuje si obsah snů.

Pro stanovení diagnózy musí tyto stavy způsobovat jedinci zřetelné obtíže. Tyto stavy jsou

častější v dětství.

Léčba

Obvykle nebývá nutná. Pokud ano, potom se podávají léky, které snižují výskyt REM

spánku, jako jsou benzodiazepiny nebo bicyklická antidepresiva.

2.7 Poruchy osobnosti a chování u dospělých

F 60 – F 69 PORUCHY OSOBNOSTI A CHOVÁNÍ U DOSPĚLÝCH

Porucha osobnosti je trvalý stav, projevující se nepříznivými nebo nadměrně zvýrazněnými

vlastnostmi osobnosti, odchylkami v oblasti citového prožívání, uvažování i chování,

zejména ve vztahu k druhým lidem a společnosti.

Porucha osobnosti dříve nazývaná PSYCHOPATIE se projevuje:

narušením adaptace tzn. maladaptivním až hrubě rušivým chováním

(jehož důsledky nakonec trpí i sám jedinec, ale které způsobuje potíže především jeho oko-

lí)

Lidé s poruchou osobnosti nemívají na své chování náhled a považují je za přiměřené (na

rozdíl od ostatních lidí).

Poruchy osobnosti přetrvávají prakticky celý život!

P. Smolík (1996) uvádí, že se v populaci vyskytuje 6-9 % lidí, u kterých je možno nalézt

trvalou poruchu osobnosti.

Tito lidé mají sníženou toleranci k jakékoliv zátěži.

Předpoklad ke vzniku určité poruchy osobnosti je dán geneticky a také velký vliv má taky

prenatální období.

F60 SPECIFICKÉ PORUCHY OSOBNOSTI

1. F60.0 Paranoidní porucha osobnosti

2. F60.1 Schizoidní porucha osobnosti

3. F60.2 Disociální porucha osobnosti

4. F60.3 Emočně nestabilní porucha osobnosti

5. F60.4 Histrónská porucha osobnosti

6. F60.5 Anankastická porucha osobnosti

7. F60.6 Anxiózní (uhýbavá) porucha osobnosti

8. F60.7 Závislá porucha osobnosti

9. F60.8 Jiné specifické poruchy osobnosti např. narcistická porucha osobnosti

68


F 60.0 Paranoidní porucha osobnosti

nadměrná citlivost k negativnímu hodnocení či k předpokládanému negativnímu postoji

okolí k vlastní osobě

neschopnost odpustit reálné či předpokládané bezpráví

sklon ke zdůrazňování vlastní osoby

nadměrný důraz na osobní práva a jejich vymáhání

ve vztahu k ostatním lidem – podezíravost, vztahovačnost

sklon k nesprávné interpretaci jejich chování a postojů

tato porucha je častější u mužů

emoční ladění jedince s paranoidní poruchou je převážně negativní a napjaté

vede to k projekci vlastních konfliktů postiženého a nepřátelství ne jiné osoby

F 60.1 Schizoidní porucha osobnosti

neschopnost prožívat uspokojení

emoční útlum, chladnost, odstup či oploštělé citové prožívání

nápadná introverze

realita je nezajímá

nezájem o vnější svět:

o neschopnost vřelých citových vztahů, nezájem o ně,

o velká obava z intimity

o nezájem o názory a hodnocení okolí

o obtíže v adaptaci na společenské normy a zvyky

F 60.2 Disociální porucha osobnosti

jedinec s touto poruchou není schopen přiměřené sociální adaptace

egocentrik, nezdrženlivý, zaměřený jen na bezprostřední vlastní uspokojení

mají neustále podrážděnou náladu, v životě nejsou příliš spokojeni

mají potřebu silného vzrušení, těžko snášejí nudu

neschopnost tlumit a ovládat vlastní reakce

nízká tolerance k zátěži

jejich reakce jsou neadekvátní k vyvolávajícím podnětům

jsou emočně nezralí a vzrušiví

snadno reagují afektivním výbuchem, agresivitou a násilím

potřeba mít vždycky pravdu

zkratková řešení – nebezpečí suicidálního jednání (1/3)

nejsou schopni adekvátního hodnocení situace (je to buď černé nebo bílé)

nepřiměřené sebehodnocení; nemají žádný problém, jsou v celku spokojeni

mají slabě rozvinuté svědomí – neprožívají pocity viny po závažných trestných činech

žijí především přítomností, minulost si zdůvodní a o budoucnosti neuvažují

omezená schopnost sociálního učení

jejich chování je obtížně ovlivnitelné zkušeností

vztahy k lidem jsou ovlivněny jejich nestálostí, nespolehlivostí a bezohledností

znatelné jsou poruchy chování již v dětství

později "nezvládají roli dospělého"

žijí buď sami nebo vytvářejí asociální party

neschopnost žít na svobodě bez konfliktů

(mnozí považují pobyt ve věznicích za svůj životní styl)

F 60.3 Emočně nestabilní porucha osobnosti

tendence jednat impulzivně bez ohledu na důsledky svého jednání

jejich emoce jsou proměnlivé a nevypočitatelné

69


nejsou schopni svoje pocity ani svoje chování ovládat

jsou nezodpovědní

nejsou schopni zvládnout roli dospělého

jsou nestálí v partnerských vztazích

vyskytují se u nich výbuchy násilí, které nelze předvídat

kladou důraz na vlastní práva a neschopnost plnit svoje povinnosti

jsou nedůvěřivý, mívají pocity ohrožení

nevidí vlastní vinu

nerealistické plánování a slibování

může se jednat o hraniční typ nestabilní osobnosti:

o porucha identity (nejasná představa)

o sklon k nestálým, ale emočně intenzivním vztahům, které vyúsťují v emoční krizi

o impulzivita a sklon k sebepoškozujícímu jednání

o chronické pocity prázdnoty

o opakované suicidální tendence

F 60.4 Histrónská porucha osobnosti

akcentovaná emocionalita, teatrálnost

emoční labilita, nestálost a povrchnost

zvýšená sugestibilata

nadměrná potřeba vzrušení

důraz na vlastní osobu, egocentričnost, potřeba upoutávat pozornost

porucha bývá častější u žen než u mužů

takové ženy touží být středem pozornosti, snadno navazují povrchní vztahy, chtějí být ob-

divovány a oceňovány a jsou kvůli tomu ochotny lhát, předvádět se apod.

na druhé straně jsou jim pocity ostatních lidí lhostejné, jsou pro ně zajímaví pouze

z hlediska vlastního uspokojení

typické jsou pro ně stylizace do různých rolí, intriky a manipulace s lidmi i s fakty

vymýšlí si různé příběhy

jejich partnerství bývá konfliktní a nestabilní, taktéž je tomu i na pracovišti

F 60. 5 Anankastická porucha osobnosti

porucha emočního ladění, převaha mrzuté nálady, neschopnost dosahovat příjemných pro-

žitků

zvýšený sklon k pochybnostem, nerozhodnosti a opatrnosti

nadměrná sebekontrola; perfekcionismus, nepřiměřená svědomitost a puntičkářství

zvýšená potřeba respektovat sociální normy, nadměrná sociální konformita

rigidita v uvažování i v chování

tato porucha je častější u mužů

takoví lidé se cítí nadměrně nejistí, s tímto pocitem se vyrovnávají přehnaným plněním

všech sociálních požadavků – je to jejich obranný mechanismus

kladou přehnaný důraz na odpovědnost, s čímž je spojena i větší úzkostnost

kladou důraz na zafixovaný způsob řešení, ulpívavost a svědomitost je chrání před nepří-

jemnými pocity nejistoty a selhání

bývají velice koncentrováni na výkon

vztahy k lidem pro ně nejsou příliš důležité a nebývají ani uspokojující

v partnerství jsou nepříjemní a nudní

v zaměstnání je jím na obtíž jejich nadměrná pedanterie, opatrnost i rigidita

nejsou schopni se přizpůsobit, nedovedou reagovat rychle

chybí jim smysl pro humor i pro lidské slabosti

nebývají nikde oblíbeni a často se dostávají do izolace

F 60.6 Anxiózní (úzkostná, uhýbavá) porucha osobnosti

70


porucha emočního prožívání: pocity napětí, obav a ohrožení

zhoršené sebehodnocení, pocity neschopnosti a méněcennosti

nadměrné obavy z kritiky či odmítnutí; nepřiměřený význam hodnocení a názoru okolí

tendence k izolaci v důsledku obav z odmítnutí

tendence vyhnout se selhání, projevuje se odmítáním takových aktivit a situací, v nichž

očekávají neúspěch

žijí v neustálém strachu a napětí z problémů

nejsou schopni dosáhnout pocitu pohody a uspokojení

jejich vyhýbavé chování vede k ochuzení života, např. k odmítnutí partnerských i jiných

vztahů, k rezignaci na lepší pracovní uplatnění

mají sklon k nepřesnému hodnocení situace

jejich uvažování ovlivňuje nadměrný pocit ohrožení

jejich úzkostnost ostatní lidi obtěžuje, a proto se jim raději vyhýbají

F 60.7 Závislá porucha osobnosti

zvýšená potřeba závislosti na jiném člověku

submisivita, naprosté přizpůsobení a podřízení této osobě

neschopnost osamostatnění

nízké sebehodnocení, pocity bezmocnosti a neschopnosti

nepřiměřené obavy z opuštění

jde o určitou formu osobnostní nezralosti, protože je zde přítomna neschopnost přijmout

samostatnost a zodpovědnost, která je s ní spojená

v emočním ladění převažuje úzkostnost a pesimismus

akceptují nekriticky názory jiných lidí

nadměrná potřeba závislosti může být jejich okolí velmi nepříjemná, tito lidé mohou neu-

stále vymáhat různé záruky, potvrzovat si jistotu vztahu

v partnerském vztahu se stávají buď manipulovanými, nebo odmítanými

mohou se snadno dostat do role týraného a zneužívaného člověka

tato porucha je častější u žen

F 60.8 Narcistická porucha osobnosti

porucha sebehodnocení (přeceňování vlastní důležitosti, pocit privilegovanosti, víra ve

vlastní jedinečnost a vyjímečnost může být spojena se skrytou přecitlivělostí a zranitelností

potřeba obdivu

může být spojena se skrytou nejistotou a nespokojeností

vztahy k lidem – chybí empatie, podceňování jiných a jejich využívání k vlastním cílům

arogantní a bezohledné chování

ve vtahu k druhým lidem mohou převažovat pocity závisti nebo žárlivosti

promiskuita a nedostatek sociálních zábran mohou být doprovázeny skrytou neschopností

navázat uspokojivý citový vztah

F61 SMÍŠENÉ A JINÉ PORUCHY OSOBNOSTI

U těchto poruch jsou přítomny povahové rysy typické pro více diagnostických kategorií.

Přitom je velmi těžké rozhodnout, který z přítomných symptomů je vedoucí.

F62 PŘETRVÁVAJÍCÍ ZMĚNY OSOBNOSTI, KTERÉ NELZE PŘISOUDIT

HRUBÉMU POŠKOZENÍ NEBO NEMOCI MOZKU

71


F62.0 Přetrvávající změna osobnosti po katastrofické zkušenosti

Katastrofická událost, která vyvolala, je velice intenzivní (např. pobyty v koncentračním

táboře, mučení, živelné katastrofy, rukojmí u teroristů).

U postiženého dochází k rozvoji nepřátelských a nedůvěřivých postojů ke světu, omezení

sociálních kontaktů, celkové odcizení. Má pocit, že žije na okraji společnosti. Je nervózní,

cítí se být stále ohrožen, má pocity prázdnoty a beznaděje.

F62.1 Přetrvávající změna osobnosti po psychiatrickém onemocnění

V těchto případech nejde o následek duševní choroby samé. Hlavní roli zde hraje subjek-

tivní prožívání nemoci pacientem, které pro něj bylo velmi nepříjemné až otřesné.

Tito jedinci se stávají velmi závislí na svém okolí. Jsou přesvědčeni, že jsou chorobou

změněni, stigmatizováni. Nejsou schopni navazovat a udržet bližší interpersonální vztahy,

což vede k jejich izolaci ve společnosti. Ztrácí zájmy o koníčky, jsou hypochondričtí, jejich

nálada bývá labilní, spíše depresivní. Je narušena jejich pracovní a celková životní kariéra.

F 63 NÁVYKOVÉ A IMPULZIVNÍ PORUCHY

F 63.0 Patologické hráčství

S chorobnými hráči jsme se setkávali po mnoho let. Zpravidla měli současně problémy

s alkoholem a s karetními hrami. Teprve po listopadu 1989 začali do PL přicházet tzv. „čistí“

chorobní hráči, pro které byla hazardní hra jediným problémem. Přesto mnoho hráčů pomoc

ani nevyhledá, protože o ní neví, problém si nepřizná nebo se stydí.

Automaty: mohu být zábavní (okrádají nás o čas) nebo výherní (kupujeme si možnost vý-

hry). Hraní na automatech je převládající forma při vzniku závislostí.

Kasina: pro širší vrstvy jsou méně přitažlivá, jsou však velmi nebezpečná. Velká výhra může

rychle nastartovat chorobný návyk. Velká prohra může rychle způsobit spoustu životních

problémů.

Karetní hry: jsou nebezpečné ve spojení s alkoholem.

Sportovní sázky.

Patologické hráčství:

Porucha, která spočívá v častých a opakovaných epizodách hráčství, které dominu-

je v životě subjektu na úkor sociálních, materiálních, rodinných a pracovních

hodnot a závazků. Lidé trpící touto poruchou mohou riskovat své zaměstnání, zadlužit se, lhát nebo po-

rušovat zákon, aby získali peníze nebo unikli placení dluhů.

Postižení popisují intenzivní puzení ke hře, které lze těžko ovládnout spolu se zau-

jetím myšlenkami a představami hraní. Toto zaujetí a puzení se často zvyšuje

v době, kdy je život stresující.

Podstatným rysem potom je trvale se opakující hráčství, které pokračuje a často i

vzrůstá přes nepříznivé sociální důsledky, jako zchudnutí, narušené rodinné vztahy a

rozkol osobního života.

Vznik patologického hráčství:

1. fáze výher:

Závislost vzniká nenápadně.

Občasné hraní nepřináší problémy.

Časté jsou fantazie o velké výhře.

Neštěstí, které celý průběh podstatně urychlí, bývá skutečná výhra.

72


Hráč touží výhru zopakovat, vyhrát ještě více.

Má růžové představy a hýří optimismem, pro který nejsou důvody.

Zvyšuje sázky a hraje častěji, chvástá se výhrou.

Jestliže začal hrát ve společnosti, přechází k osamělé hře.

2. fáze prohrávání:

Zpravidla se již jedná o chorobné hráčství.

Postižený myslí hlavně na hraní a s hrou nedokáže přestat.

Dlouhá období prohrávání mohou být střídána pokusy hru regulovat nebo s ní přestat.

Hru už financuje s vypůjčených peněz.

Své hraní skrývá před rodinou a blízkými lidmi.

Začíná se chovat bezohledně.

Splácení dluhů odkládá a půjčuje si znovu větší peněžní částky.

Trpí zaměstnání, hráč má na svou profesi stále méně času a energie.

Objevují se závažné problémy v rodině.

Člověk, který propadl závislosti se stává neklidný, podrážděný, uzavřený, zanedbává

své zdraví, není schopen splácet své dluhy, může se snažit získat peníze nezákonně.

3. fáze zoufalství:

Pověst hráče je poškozena.

Přicházejí soudní jednání, tresty, odcizení rodiny a přátel, osamělost.

Stále více času tráví hráč hrou nebo fantaziemi o ní. Dále prohrává.

Má tendenci obviňovat z odpovědnosti za své neštěstí druhé.

Lituje se, propadá depresi a beznaději.

Výčitky svědomí bez konkrétních kroků ke změně mu nijak nepomáhají.

Stav se spíš zhoršuje, přichází panika.

V této fázi se hráč může dopustit i závažnějších trestných činů.

Rodina se rozpadá, většina hráčů je v této fázi již rozvedena.

Někteří hráči uvažují o sebevraždě nebo se snaží uniknout k alkoholu či jiným návy-

kovým látkám.

Dopad hráčství na tělesné zdraví:

Častěji se objevují obtíže nebo nemoci – významná je jejich vazba na stres:

o Hypertenze,

o Onemocnění kardiovaskulární,

o Vředová choroba gastroduodena,

o Střevní choroby,

o Diabetes mellitus,

o Bolesti páteře.

Zanedbávání péče o zdraví – opomíjí a neléčí nemoci; často mívají také zanedbaný

chrup.

Rizikové skupiny:

Děti a dospívající.

Muži (obecně více než ženy).

Profesionální hráči.

Nezaměstnaní.

Hyperaktivní děti s poruchami pozornosti.

Lidé, kteří mají zaměstnání s nepravidelnými příjmy a vysokými obnosy, hlavně po-

tom majitelé restaurací s automaty.

Léčba:

Posouzení stavu, tělesná vyšetření: určení, zda bude vhodnější léčba ambulantní

73


nebo ústavní.

Motivační trénink: hráč si uvědomí problémy, které mu hra způsobila; měl by si

udělat pořádek ve financích (spočítá a určí si splácení dluhů).

Individuální a skupinová terapie, psaní deníku a životopisu: k lepšímu porozu-

mění.

KBT: důraz je položen na vyhýbání se spouštěčům (volné finanční prostředky, místa

s automaty, apod.) a bezpečné zpracování spouštěčů (zvládání nebezpečných emocí,

rychlé zastavení recidivy, apod.).

Rozvrh dne, plánování příjemných aktivit, vhodná pracovní terapie.

Relaxace a jóga.

Techniky zvyšující sebevědomí.

Nácvik sociálních dovednosti.

Arteterapie.

Práce s rodinou.

Poskytování relevantních informací.

Pomoc při volbě vhodného zaměstnání (bez extrémního stresu; plat pravidelný, bu-

de zasílaný do banky).

Farmakoterapie.

Příp. léčba alkoholismu.

Dlouhodobé doléčování.

GA – Anonymní gambleři (vznik USA, 1957).

Uzdravování hráče:

1. fáze kritičnosti: hledání pomoci, přestává hrát, provede finanční inventuru, začíná

řešit problémy, zodpovědnější myšlení, návrat do zaměstnání, zkoumání duchovních

potřeb.

2. fáze znovuvytvoření: začíná splácet dluhy, plánuje, je schopen přijímat své silné i

slabé stránky, zlepšují se jeho mezilidské vztahy, návrat sebeúcty, nové zájmy, je

klidnější a trpělivější, tráví více času s rodinou.

3. fáze růstu: přestává se stále více zabývat myšlenkami na hru, pohotově řeší pro-

blémy, začíná rozumět a chápat druhé, je schopen druhým pomáhat,

Ne všichni nemocní se dostanou až do fáze růstu, někteří zůstanou na půli cesty. Je zde

vysoké riziko recidivy!

Dvacetiletá sestra gamblera sděluje, jak vypadá život v jejich rodině: „Všichni musí mít svoje

peníze neustále u sebe, jinak je bratr ukradne a jde hrát. Chodím s ledvinkou, kde mám osob-

ní věci a peníze i do koupelny a do postele.“

(Vágnerová, 1999)

Návykové a impulzivní poruchy jsou typické neschopností odolávat nutkání k určitému jed-

nání, které vede k nežádoucím důsledkům pro jedince, příp. i pro jeho okolí. Takové jednání

přináší jedinci bezprostřední osobní uspokojení. Potřebu takto jednat nelze vůlí ovládnout.

F 63.1 Patologické zakládání požárů (pyromanie)

Opakované žhářství nebo pokus o ně (nemovitostí nebo jiných objektů) bez zjevného

motivu a dlouhodobé zabývání se věcmi, mající vztah k ohni a hoření.

Toto chování je často provázeno pocity vzrůstajícího napětí před samotným aktem a

silným vzrušením bezprostředně po jeho provedení.

F 63.2 Patologické kradení (kleptomanie)

74


Opakované selhání čelit impulsům krást věci, které neslouží k osobnímu užitku nebo

finančnímu zisku.

Ukradené předměty jsou poté odloženy, zahozeny nebo hromaděny.

Chování je obvykle spojeno s předcházející narůstající tenzí a s pocitem uspokojení

buď během činu, nebo po něm.

F 63.3 Trichotillomanie

Nápadná ztráta vlasů následkem jejich impulzivního vytrhávání. Nejde o reakci na

blud nebo halucinaci.

Vytrhávání vlasů zpravidla předchází narůstající tenze a je následováno pocitem úle-

vy nebo uspokojení.

F 64 PORUCHY POHLAVNÍ IDENTITY

F 64.0 Transsexualizmus

Intenzivní přání žít a vystupovat ve společnosti jako osoba opačného pohlaví. Jedinec žá-

dá, aby mu bylo změněno jméno, pohlaví, aby mu bylo neoperováno tělo, především ge-

nitál. Všechny tyto zákroky mohou částečně postiženým ulevit v jejich těžké životní roli.

Jsou známá i úspěšná manželství takto léčených pacientů včetně adopce dětí.

F 64.2 Poruchy pohlavní identity v dětství

Se projevuje již v raném dětství. Přetrvává intenzivní tíseň z vlastního pohlaví a intenziv-

ní přání být opačného pohlaví. Dítě se obléká do šatů druhého pohlaví, ale k žádnému se-

xuálnímu vzrušení nedochází, přejímá chování druhého pohlaví, vlastní pohlaví odmítá.

Jde o poruchu sexuálního zrání, která se může – ale v mnoha případech nemusí později

projevit homosexuální orientací.

F65 PORUCHY SEXUÁLNÍ PREFERENCE

F65.0 Fetišismus

Objektem sexuálního uspokojení postiženého je většinou neživý předmět, např. dámské

prádlo, obuv, kožichy, pomocí, kterého se jedinec uspokojuje.

F65.1 Fetišistický transvestitismus

Sexuálního uspokojení je dosahováno pomocí nošení šatům opačného pohlaví.

F65.2 Exhibicionismus

Puzení obnažovat se na veřejnosti, především před ženami nebo dětmi a případně přitom

nebo následně masturbovat. Někdy se tato porucha projevuje jen v zátěžových situacích

a jsou dlouhá období bez deviantního chování.

F65.3 Voyeurství

Slídičství, pozorování jiných v intimních situacích (svlékání) nebo při sexuální interakci

za účelem vlastního sexuálního uspokojení pomocí masturbace.

F65.4 Pedofilie

Sexuální preference dětí prepubertálního nebo časného pubertálního věku. Zájem může

být zaměřen na chlapce (efebofilie), na dívky nebo bez rozdílu pohlaví. Pedofil se chová

k dítěti často jako k dospělému a dokáže s ním velmi dobře komunikovat.

75


F65.5 Sadomasochismus

Preference sexuální aktivity vedoucí k omezování osobní svobody, působení bolesti a

pokořování. Postižený tyto praktiky buďto sám vykonává (sadista), nebo je

s uspokojením přijímá (masochista). Často dochází ke kombinaci obojího u jednoho je-

dince.

F65.6 Monohočetné poruchy sexuální preference

Relativně často vidíme kombinace těchto úchylných zaměření. Jedná se např. o součas-

nou přítomnost fetišistických, transvestitských a sadistických tendencí. Velmi nebezpeč-

né je spojení sadistických a pedofilních komponent.

F65.8 Jiné poruchy sexuální preference

Např. patologická sexuální agresivita – není zmíněna v oficiálním názvosloví. V praxi se

často setkáváme s mladými muži, kteří opakovaně sexuálně atakují jim blíže neznámé

ženy, které povalí, osahají nebo znásilní. Zdá se, že tato porucha nemá celoživotní cha-

rakter.

Léčba sexuálních deviací

Léčba je dost obtížná.

Je nutné zaměřit se na ty sexuální deviace, jejichž projevy mohou být společensky nežá-

doucí a rizikové, nebezpečné pro okolí.

Zde (často až po spáchání trestného činu) je nutná léčba biologická – hormonální útlum,

tlumící psychofarmaka, lithium a specifická psychoterapie.

2.8 Mentální retardace

F 70 – F 79 MENTÁLNÍ RETARDACE

Mentální retardace je souhrnné označení vrozeného defektu rozumových schopností.

Neschopnost dosáhnout odpovídajícího stupně intelektového vývoje, přestože byl takový

jedinec přijatelným způsobem výchovně stimulován.

Nízká úroveň inteligence bývá spojena se snížením či změnou dalších schopností a odlišnost-

mi ve struktuře osobnosti.

V populaci se vyskytují přibližně 3 % mentálně postižených lidí.

Stupně mentální retardace podle MKN – 10

F 70 Lehká mentální retardace (debilita) IQ 50 - 69

F 71 Středně těžká mentální retardace (imbecilita) IQ 35 – 49

F 72 Těžká mentální retardace (idiocie) IQ 20 – 34

F 73 Hluboká mentální retardace (idiocie) IQ 0 – 19

F 78 Jiná mentální retardace

F 79 Nespecifikovaná mentální retardace

V závorce jsou uvedeny staré názvy, které se v dnešní době už nepoužívají.

Člověk, který má průměrný výkon má hodnotu IQ 100.

Hranicí mentální defektivity je IQ 70.

Hlavní znaky mentální retardace jsou:

o nízká úroveň rozumových schopností, která se projevuje,

o nedostatečným rozvojem myšlení,

o omezenou schopností učení a tím i obtížnější adaptací,

o na běžné životní podmínky,

76


o postižení je vrozené,

o postižení je trvalé, přestože v závislosti na etiologii je možné určité zlepšení.

Příčiny vzniku mentální retardace:

Mentální retardace je jedním z projevů odchylky,resp. poruchy centrální nervové soustavy.

Její příčiny bývají různé:

1. dědičné podmíněné postižení (např. Downův syndrom …. )

2. postižení podmíněné působením teratogenních vlivů v prenatálním věku

3. postnatální poškození mozku, které by mělo za následek narušení vývoje rozumových

schopností; jedná se však pouze o taková postižení, která vznikla v průběhu prvních 18

měsíců, později vzniklá jsou označována jako získaná

Specifickou kategorií, která nepatří mezi takto vymezené mentální retardace

je tzv. pseudooligofrenie.

o Vzniká vlivem nedostatečného a nepřiměřeného výchovného působení, tj. v důsledku

zanedbanosti.

o Jedná se o sociální poškození vývoje rozumových schopností.

o Příčinou není narušení CNS, ale nedostatek přiměřených podnětů.

o Tzn. jedná se o stav získaný a je možné jej zlepšit, pokud by se dítě dostalo do podnět-

nějšího prostředí.

Lehká mentální retardace

Postižení dovedou v nejlepším případě uvažovat na úrovni dětí středního školního věku.

Respektují některá pravidla logiky, ale nejsou schopni uvažovat abstraktně, i v jejich ver-

bálním projevu chybí většina abstraktních pojmů, užívají jen konkrétní označení.

Jsou schopni se učit, zvládnou výuku ve zvláštní, resp. pomocné škole.

Středně těžká mentální retardace

Uvažování postižených lze přirovnat k myšlení předškolního dítěte.

V jejich slovníku chybí i méně běžné konkrétní pojmy.

Verbální projev bývá chudý, agramatický a špatně artikulovaný.

Dovedou se učit jen mechanicky, především na praktické úrovni.

Jsou schopni zvládnout běžné návyky a jednoduché dovednosti (např. sebeobsluhu, pra-

covní úkony apod.)

Těžká mentální retardace

Ve většině případů jde o kombinované postižení (motoriky, zraku apod.).

Postižení dovedou v nejlepším případě chápat základní souvislosti a vztahy, zhruba na

úrovni batolete.

Jsou schopni si osvojit jen několik špatně artikulovaných slovních výrazů, které navíc pou-

žívají nepřesně, resp. generalizovaně. Někdy se nenaučí mluvit vůbec.

Jejich učení je značně omezeno a vyžaduje dlouhodobé úsilí, i potom zvládnou pouze zá-

kladní úkony sebeobsluhy a plnění několika příkazů.

Hluboká mentální retardace

Bývá zpravidla provázena i defektem pohybovým.

Poznávací schopnosti se téměř nerozvíjejí.

Postižení dovedou v nejlepším případě diferencovat známé a neznámé podněty a reagovat

na ně libostí či nelibostí.

Artikulovanou řeč nezvládají.

Vyšetření rozumových schopností mentálně postižených dětí musí zahrnovat i kvalitativní

hodnocení jejich struktury, jejich individuálních zvláštností, předností i nedostatků. Kvalita-

tivní hodnocení zahrnuje posouzení míry využitelnosti zachované inteligence mentálně

77


postižených, ale také se sledují mimointelektové znaky jako např.: o emoční stabilita,

o adaptabilita jedince,

o úroveň jeho pozornosti,

o osobní tempo,

o motivace k činnosti.

Některé z těchto složek jsou vrozené, jiné jsou dány výchovou. Nelze např. očekávat, že se budou schopni přijatelným způsobem ovládat, ani to, že budou

chápat nutnost určité činnosti apod.

Jestliže mentální defekt vznikl následkem organického poškození CNS, trpí tito lidé

často i dětskou mozkovou obrnou nebo drobnějšími poruchami hybnosti.

Změna se obyčejně projevuje hyperaktivitou, zvýšenou dráždivostí, poruchami

pozornosti a s tím související rychlejší unavitelností.

Mívají i poruchy řeči různého typu.

Bývá pro ně typické, že nedovedou využívat svoje schopnosti a pracují na nižší úrovni, než by

bylo možné očekávat.

Příkladem mentální retardace, vzniklé na podkladě chromozomální odchylky, je

Downův syndrom (trizomie 21. chromozomu).

Jejich mentální defekt bývá rovnoměrnější, na hranici lehčího až středně těžkého

stupně.

Postižení bývají klidní až bradypsychčtí, těžkopádní a ulpívaví, avšak emocionálně

dobře ladění a přizpůsobiví, nemívají větší výkyvy v chování ani v prožívání.

Učí se sice pomalu, ale dovedou své schopnosti využít. V dospělosti jsou schopni

pracovat pod dohledem a vedením.

Typické znaky jednotlivých schopností mentálně retardovaných

Myšlení

o Dosáhne v nejlepším případě, u jedinců s lehkou mentální retardací, úrovně konkrétních

logických operací. To znamená, že bude vždycky vázáno na realitu.

o Myšlení je charakteristické značnou stereotypností, rigiditou a ulpíváním na určitém

způsobu řešení.

o Jejich omezenou pružnost myšlení je nutné respektovat.

o Nadměrné nároky by působily jako stresový faktor.

o Lidé s mentální retardací často zaujímají k problémům pasivní postoj, čekají řešení od

někoho jiného nebo na ně rezignují.

o Dovedou se sice mechanicky naučit určitá pravidla, ale nedovedou je v praxi účelně

aplikovat, protože nechápou rozdíly mezi různými situacemi.

Řeč

o Bývá postižena jak v obsahové, tak ve formální složce.

o Jejich řečový projev bývá typický méně přesnou výslovností.

o Je pro ně obtížnější porozumět běžnému verbálnímu projevu.

o Mají omezenější slovní zásobu, ale i větší potíže v porozumění celkovému

kontextu.

o Složitější obraty, ironii, žert, metaforu apod. vůbec nejsou schopni pochopit.

o U nejzávažněji postižených se řeč nerozvíjí vůbec.

Učení

o Schopnost učení je vždycky nějakým způsobem omezena.

o Nejde jen o důsledek nedostatečného porozumění učenému.

o Nepříznivý vliv mají i nedostatky v koncentraci pozornosti a paměti.

o Jejich učení je převážně mechanické, asociační.

78


o Vyhovuje jim stereotyp, nejsou zvídaví a k poznávání nového nejsou příliš motivováni.

Jsou však ochotni se učit za podpory dospělého, k němuž mají pozitivní vztah.

o Sebehodnocení není zcela objektivní, je nekritické a ovládané především emocionálně

(např. přáním). Na druhé straně závisí prakticky po celý život na názorech jiných lidí.

o Názory mentálně postižených lze snadno ovlivnit.

o Mentálně postižený člověk není schopen odhadnout svoje možnosti a přizpůsobit

jim svoje chování.

Těžce mentálně postižení často nejsou schopni slovně sdělit svoje pocity a vyjadřují proto

svoje potřeby jiným způsobem, neverbálně. Jejich chování je způsobem komunikace, jeho

prostřednictvím o sobě sdělují důležité informace.

Léčba mentální retardace

Léčení mentální retardace není možné, jedná se o trvalý defekt. Je však nutné léčit

druhotné projevy, jako neklid, agresivitu, sebezraňování či jiné psychické reakce.

Ošetřování závisí na stupni psychického postižení.

2.9 Poruchy psychického vývoje

F 80 – 89 SPECIFICKÉ VÝVOJOVÉ PORUCHY ŘEČI A JAZYKA

Jde o poruchy, které souvisejí s opožděním a nerovnoměrným biologickým zráním CNS.

Jejich průběh je relativně stálý. U některých poruch hrají určitou roli genetické faktory. Ve

svém důsledku poruchy vedou k opoždění vývoje.

F 80 SPECIFICKÉ VÝVOJOVÉ PORUCHY ŘEČI A JAZYKA

Porucha artikulace – dítě není opožděné intelektově, ani ve schopnosti pochopit mluvené

slovo, pouze schopnost artikulace je výrazně opožděná.

Expresivní porucha – chápání řeči je v mezích normy, pouze expresivní složka je narušena

– podobný stav jako fatických poruch v seniu, ale oproti nim se s věkem lepší.

Receptivní porucha řeči – pochopení řeči je výrazně opožděné vzhledem k věku

Landauův-Kleffnerův syndrom – ztráta schopnosti řeči spolu se změnami na EEG a často i

epileptickými záchvaty.

Léčba

Nootropní psychofarmaka

Spolupráce s logopedem a neurologem

Psychiatrická léčba při dalších psychických komplikacích.

F 81 SPECIFICKÉ VÝVOJOVÉ PORUCHY ŠKOLNÍCH DOVEDNOSTÍ

Dyslexie – porucha čtení – projevuje se pomalým čtením, převracení slov ve větách, ne-

schopností udělat závěry z čteného materiálu.

Dysgrafie – narušený vývoj dovednosti psaní, trhané, toporné křivky kresby a písma

Dyskalkulie – specifická porucha ovládání základních početních úkonů, abstraktnější mate-

matické dovednosti jsou zvládány lépe

Specifická vývojová porucha motorické funkce – syndrom neobratného dítěte – výrazně

79


opožděný či nerovnoměrný vývoj motoriky, nešikovnost při činnostech vyžadujících jemnou

motoriku, výrazná neobratnost i při hrubých motorických úkonech.

Diagnózu specifických poruch školních dovedností vylučují poruchy intelektu, smyslové

vady nebo výchovné zanedbání. Mimo oblast specifické poruchy je vývoj dítěte v normě.

Léčba

Farmakoterapie – nootropní psychofarmaka

Terapie - nácvik dovedností s použitím speciálních výukových metod, případně ve speciál-

ních výukových kolektivech.

F 82 SPECIFICKÁ VÝVOJOVÁ PORUCHA MOTORICKÉ FUNKCE

Porucha je charakterizována určitou motorickou neobratností, poruchou v prostorově a zrako-

vě pohybovém vnímání. Postižení se s věkem zmírňuje, ale mírné nedostačivosti přetrvávají i

v dospělosti.

Léčba

Farmakoterapie psychofarmaka nootropika

Nácvik komunikativních dovedností a uplatnění speciálních edukačních postupů

F 84 PERVAZIVNÍ VÝVOJOVÉ PORUCHY

Pervazivní neboli všepronikající vývojové poruchy zasahující do rozvoje mnoha schopností

postiženého dítěte. Projevují se zejména bizardními způsoby komunikace i chování a brání

zařazení do společnosti.

F 84.0 Dětský autismus

Dětský autismus – Kannerův syndrom – charakteristický triádou poruch – narušení sociální

interakce, omezena komunikace a stereotypní chování.

Začíná před 3. Rokem věku, autistický syndrom je častější u chlapců, vývoj řeči je opožděn,

chybí oční kontakt, emoční odpověď na citové projevy je chladná. Děti trvají na rituálech, při

jejich změně jsou úzkostné, depresivní a agresivní.

Atypický autismus – chybí některý prvek ze základní triády poruch, bývá přítomna mentální

retardace.

Rettův syndrom – popsaný pouze u dívek, po několika měsících běžného vývoje následuje

ztráta získaných verbálních dovedností, provázená neúčelnými pohyby rukou, autistickými

rysy chování a svalovou hypotonií trupu.

Aspergerův syndrom – porucha podobná autismu, ale nevyskytuje se opoždění řeči ani ko-

gnitivního vývoje, vyskytuje se převážně u chlapců, přetrvává do dospělosti. Dospělí jedinci

mívají zvláštní povahové rysy a mohou se u nich objevovat i psychotické epizody.

Léčba

Specifická léčba je neznámá.

Psychofarmaka jsou podávána ke zmírnění jednotlivých symptomů (agrese, úzkosti apod.) a

syndromů (hyperkinetického, obsedantního apod.).

Psychoterapie a speciální edukační programy.

Z hlediska speciální pedagogiky jsou zřizována předškolní zařízení pro děti trpící autismem a

potom specializované školní třídy.

Ošetřovatelská péče je náročná, zatěžující a téměř individuální, protože autistické dítě potře-

buje neustálou péči druhé osoby.

80


2.10 Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a v adolescenci

F93 EMOČNÍ PORUCHY SE ZAČÁTKEM SPECIFICKÝM PRO DĚTSTVÍ

Úzkost a strach patří mezi fyziologické a adaptivní vývojové fenomény. Pro každý věk je

typický určitý soubor podnětů, vzbuzujících strach nebo úzkost, souvisí to s normativními

konflikty a vývojovými úkoly daného období.

Úzkost se stává patologickou, když je nepřiměřeně intenzivní, má příliš dlouhé trvání, narušu-

je běžné fungování, a tak brzdí další vývoj dítěte. Řada úzkostných poruch se může vyskyto-

vat jak u dětí a adolescentů, tak u obecné populace.

F93.0 Separační úzkostná porucha v dětství

Fyziologická úzkostná reakce dítěte na skutečné nebo hrozící odloučení od blízké osoby

(většinou matky) se začíná objevovat mezi 6. – 8. měsícem života, její intenzita postupně

klesá a kolem 3. roku je již většina dětí schopna dobře snášet krátkodobé odloučení od

matky (MŠ).

U některých dětí je však vývoj separace zpomalen a trvá u nich patologicky silná separační

úzkost i v pozdějším věku.

Klinický obraz:

Porucha se projevuje nadměrnou úzkostí objevující se při odloučení či hrozbě odloučení

od osob, ke kterým má dítě citovou náklonnost (zpravidla rodiče, prarodiče).

Typické jsou nereálné stálé obavy, že se něco takové osobě stane nebo že odejde a už se

nevrátí, že bude dítě kvůli nepříznivým okolnostem od této osoby odloučeno (např. že

se ztratí, bude uneseno, apod.).

Strach z odloučení je provázen:

o trvalým váháním nebo odmítáním školní docházky,

o odmítáním ulehání k spánku,

o pokud tato osoba nebude na blízku,

o ve spánku se opakovaně objevují noční můry s obsahy týkajícími se odloučení.

U dětí je přítomen trvalý strach být sám doma bez přítomnosti emočně blízké osoby, při

pokusu o separaci se opakovaně vyskytují různé tělesné příznaky (např. nauzea, zvracení,

bolesti břicha, hlavy nebo palpitace), zejm. v neděli večer nebo ráno před odchodem

z domova do školy.

Děti trpící touto poruchou jsou obvykle tiché, inhibované, ve škole podávají dobré výkony,

přesto trpí neustálým strachem ze selhání, jsou perfekcionistické, mají zvýšenou míru úz-

kosti a řadu dalších obav (strach z úrazu, z vlastní smrti, strach o rodiče v době jejich ne-

přítomnosti).

Průběh:

U některých dětí se v mírnější formě může porucha projevit již při nástupu do MŠ nebo do

1. třídy ZŠ;

Nejčastější období nástupu poruchy je však okolo 11. roku věku;

Prognóza je lepší při:

o Akutním začátku;

o Vzniku v mladším věku a mírnějších příznacích.

Pozvolnější vznik a pozdější začátek zvyšuje riziko:

o Chronické úzkosti;

o Dlouhodobého trvání somatizací;

o Problémy s docházkou do školy;

81


o Někdy až následný vznik agorafobie.

Porucha je stejně častá u obou pohlaví, více se objevuje u dětí z nižších společenských

vrstev, celková prevalence je 3,5 – 5,4%.

Zvýšené riziko poruchy je u dětí:

o Z rozvrácených rodin;

o Po významné životní změně (bydliště, škola, apod.);

o S maligním onemocněním;

o S diabetem;

o Při výskytu úzkostné poruchy;

o Deprese nebo alkoholismu v rodině.

o Často je popisovaná vazba vzniku obtíží na závažné onemocnění nebo úmrtí

rodiče nebo prarodiče.

Poruchu je vždy nutno odlišit od:

o Záškoláctví,

o Reálných obav (šikanování, přísný učitel, apod.);

o Školní fobie;

o Generalizované úzkostné poruchy;

o Deprese;

o Pervazivní vývojové poruchy;

o Počátečního stádia schizofrenie.

Terapie:

PSTR. – včasná s okamžitým návratem dítěte do školy (postupně prodlužujeme dobu po-

bytu); nácvik separace od blízké osoby; podpora rodině; otevřeně hovořit o obtížích a

jejich příčinách, spolupráce se školou, pediatrem (u somatických obtíží).

Farmakoterapie – antidepresiva; anxiolytika (jen v některých případech).

F93.1 Fobická úzkostná porucha v dětství

V předškolním věku dochází kvůli bohaté fantazii a magickému myšlení u většiny dětí

k přechodnému vzniku množství strachů až fobií (např. strach z hmyzu, ze zvířat, zlodějů),

které rychle vznikají a stejně rychle vymizí, pokud nejsou negativními vlivy posilovány.

Ve stejném věku vznikají i patologické, dlouhodobé trvající strachy a fobie.

Klinický obraz

Porucha se projevuje nepřiměřeně silnou reakcí strachem nebo úzkostí vyvolanou určitou

situací nebo objektem.

Její začátek je ve věku přiměřeném vývojovému období, ale obtíže trvají příliš dlouhou

dobu, vedou k nevhodnému, výbavnému chování a snižuje schopnost adaptace dítěte na

běžné požadavky okolí.

Úzkost není součástí generalizové úzkostné poruchy.

Fobie je u dětí často vázána na strach ze zvířat obecně (zoofobie), ze psů (cynofobie) a

koček (ailurofobie), hadů (ofidifibie), pavouků (arachnofobie), hmyzu (entomofobie), špí-

ny, parazitů a mikrobů (mysofobie), krve (hematofobie), tmy (nyktofobie), malých a uza-

vřených prostor (klaustrofobie), výšek (akrofobie), ohně (pyrofobie).

V dospívání vzniká patologický strach ze sociálních situací (sociální fobie).

Průběh

Specifické fobie vznikají v mladším věku a mají tendence rychleji, často i spontánně ode-

znívat (jsou častější u dívek).

Sociální fobie vznikají většinou až v období dospívání, je u ní větší riziko chronicity

s dlouhodobým narušením sociálního fungování (je častější u chlapců).

82


Terapie

KBT;

Relaxace;

V některých případech antidepresiva, anxiolytika.

F93.2 Sociální úzkostná porucha v dětství

Strach z cizích lidí je obvyklým jevem v 2. polovině 1. roku života a určitý stupeň obav ze

sociálních kontaktů přetrvává i během raného dětství, měl by však za normálních okolností

ustoupit nejpozději do 3 let věku.

Klinický obraz

Stálý nebo navracející se strach z cizích lidí a nebo vyhýbání se jim.

Strach vzniká při styku s dospělými, vrstevníky nebo všemi (s výjimkou rodičů a blízkých

osob).

Vyhýbání se sociálním kontaktům nebo strach z nich je takového stupně, že se vymyká

normálním hranicím pro určitý věk dítěte a jeho důsledek je významné narušení sociálního

fungování, brání vývoji sociálních vztahů a osvojování sociálních dovedností.

Průběh

Porucha vzniká před 6. rokem (častěji u dívek).

Obtíže postupně odeznívají (v dospívání), někdy však může dojít k rozvoji elektivního

mutismu nebo sociální fobie, v dospělosti ke vzniku sociálně úzkostné (vyhýbavé) poruchy

osobnosti.

Terapie

Rodinná terapie;

KBT;

Relaxační techniky.

F95 TIKOVÉ PORUCHY

Tiky jsou náhlé, rychlé, opakující se, bezúčelné pohyby, zvuky, eventuálně gesta nebo

projevy.

Mohou být motorické, fonační, jednoduché nebo komplexní.

Jsou mimovolní, ale na krátkou dobu vůlí potlačitelné.

Děti jsou puzeny provádět tiky.

Frekvence tiků kolísá během dne, mění se v různých prostředích a v čase, je závislá na

zevním stresu a teplotě okolí.

Dělí se na přechodné, trvalé a Tourettův syndrom.

Výskyt

Největší výskyt tiků je u dětí mladšího školního věku mezi 7. – 11. rokem.

Prevalence tiků v této věkové skupině se udává kolem 13% u chlapců a 11% u dívek.

Později se výskyt pohybuje mezi 1 - 5%. V této době již začínají chlapci převažovat nad

děvčaty v poměru 2:1, který se ustaluje na 3 – 4:1 v adolescenci.

U dospělých je poměr mužů k ženám 6 – 9:1.

Tiková porucha se vyskytuje v dětství 5 – 12x častěji než v dospělosti.

Nesporá je hereditální zátěž; až v 10% se objevuje u dětí ambidextrů. U 70% dětí a 25%

83


dospělých s touto poruchou jsou popsány odchylky na EEG.

Nedostatek O2 u plodu; užívání anabolik; kokainu; stimulancií, opakované streptokokové

infekce v těhotenství.

Většina tiků je v oblasti hlavy, ramen a HK (96%);

U dětí příslušného věku může jít o známky neuroticismu v povaze a k tikům se často při-

družuje enuréza, koktavost, projevy úzkosti.

Často se také přidružují poruchy spánku (obtížné usínání). Ve spánku se tiky zmírňují, ale

nemusí úplně vymizet a mohou se objevit ve všech spánkových stádiích.

Do jednoho roku vymizí 50 – 75% tiků; 20 – 25% vymizí v adolescenci; 46% se výrazně

zlepší a 6% zůstává beze změny.

Druhy tiků

Jednoduché: motorické tiky se vyskytují nejčastěji v oblasti mimického svalstva.

Nejčastěji se jedná o:

o grimasování, o mrkání,

o poškubávání obočím,

o krčení nosu,

o potrhávání hlavou,

o poškubávání krkem nebo rameny; apod.

Vokální neboli fonační tiky: jsou krátké zvuky, např.:

o frkání, chrochtání,

o poštěkávání,

o pokašlávání,

o mručení,

o vyrážení slabik,

o hekání,

o syčení,

o pohvizdování, apod.

Komplexní motorické tiky: projevují se opakovaným:

o dotýkáním,

o předkláněním,

o poplácáváním,

o točením se,

o poskakováním,

o v extrémních případech až sebezraňováním (údery nebo kousání),

o obscénními pohyby,

o pliváním, olizování, apod.

Komplexní fonační tiky: skládají se z celého komplexu zvuků, slov nebo krátkých

frází. Dochází:

o opakovanému vykřikování nebo vyrážení slov buď indiferentních, nebo ob-

scénního charakteru,

o nebo k opakování vlastních nebo slyšených slov.

F95.0 Přechodná tiková porucha

Většinou se jedná o jednoduché tiky, vyskytující se kolem 4. a 5. roku věku.

Trvající méně než 1 rok a mající tendenci k remisím, ale i relapsům.

Nejčastěji postihují mimické svaly.

Po několika týdnech mizí a znovu se objeví ve stejných nebo jiných svalových partiích.

Jejich výskyt kolísá v čase, často v návaznosti na sociální kontext situace (doma – bezpečí

–velká frekvence; škola – potlačené).

84


Je zvláštní, že mizí v zaměřených aktivitách,a naopak při relaxaci (sledování TV) jsou

časté.

Výrazně se zhoršují zevním stresem, tepelným stresem, únavou a rozrušením.

F95.1 Chronická motorická nebo vokální tiková porucha

Typická motorickými jednoduchými nebo komplexními tiky nebo tiky vokálními.

Motorické a vokální tiky nejsou nikdy přítomny v tomtéž čase během onemocnění.

Jejich trvání je delší než 1 rok, porucha začíná většinou v dětství a přechází do dospělosti a

pro jedince je sociálně (hlavně v období adolescence) handicapující a emočně zraňující.

F95.2 Tourettův syndrom

Dlouhodobá nemoc s kolísavým průběhem od dětství do stáří.

Typická jsou období s expresí mnohočetných, opakujících se vokálních tiků – objevuje se

pokašlávání, chrochtání, poštěkávání, časté jsou výkřiky obscénních slov nebo frází.

Ataky a remise se střídají.

Poměr chlapců k dívkám je až 9:1.

Terapie

Dodržovat denní režim (u přetížených prvňáčků)

Atypická neuroleptika

Někdy je nutná kombinace s antidepresivy a anxiolytiky

PSTR. – nácvik sociálních dovedností a posílení všech funkcí „já“

U přechodné tikové poruchy – bez farmak – jen podáváme vitamíny:

o B2, B6

o Kalcium

o Magnezium.

F98 JINÉ PORUCHY CHOVÁNÍ A EMOCÍ ZAČÍNAJÍCÍ OBVYKLE V DĚTSTVÍ A

ADOLESCENCI

F98.0 Neorganická enuréza

Mimovolní pomočení u dětí starších 5 let, ke kterému dojde nejméně 2x za měsíc.

Další podmínkou je, že u těchto dětí vyšetřením nenajdeme organickou příčinu pomočová-

ní.

Rozlišujeme:

o tzv. primární enurézu – dítě se pomočuje od narození dosud

o tzv. sekundární enurézu – kdy se dítě alespoň 6 měsíců nepomočovalo.

Dále poruchu rozdělujeme na:

o Denní (asi u 5% dětí),

o Noční (ta se vyskytuje asi u 80% všech případů),

o Kombinovanou (asi u 15% dětí).

Enurézu je nutno oddělit od inkontinence moči, kdy rovněž dochází k mimovolnímu úniku

moči, ale je přítomna organická příčina.

Častěji se objevuje enuréza primární (asi 2x častěji);

Do 7 let je stejně zastoupena u obou pohlaví, poté převažuje výskyt u chlapců (u kombino-

vané a noční formy); u denní formy je porucha častější naopak u dívek.

Někdy se tato porucha kombinuje s enkoprézou; primární forma též s hyperkinetickým

syndromem.

Porucha vede k sekundární neurotizaci:

85


o Dítě se stydí, tají problémy před vrstevníky, izoluje se od nich;

o Nezřídka je rodiči trestáno;

o To vše může vést až k rozvoji anxiózní a depresivní symptomatiky a posilovat původní

symptom.

Etiologie

1. hereditální vlivy:

o asi u 2/3 pozitivní rodinná anamnéza;

2. organické vlivy:

o nezralost CNS

o vývojové opoždění souhry mezi močovým měchýřem a CNS ve spánku

o vyšší dráždivost močového měchýře, někdy jeho nižší funkční kapacita.

3. psychogenní vlivy:

o dítě může takto reagovat na narození sourozence,

o vstup do kolektivního zařízení,

o rozvod rodičů,

o ztrátu blízké osoby,

o školní problémy, apod.

Dg.

pediatrické a urologické vyšetření k vyloučení organické příčiny poruchy,

vyloučení nemoci se zvýšenou tvorbou moči – diabetes,

Neurologické choroby – epilepsie.

Terapie

1. režimová opatření:

o správný pitný režim, mikční režim (tekutiny hlavně během dne, vymočit se

ihned při nutkání, vždy před spánkem),

o příp. odměny za úspěch (suchou noc).

2. medikamentózní léčba:

o antidiuretický hormon před spaním kapkami do nosu,

o antidepresiva,

o anticholinergní léky.

3. použití budících přístrojů:

o zařízení, která reagují na počátek mikce signalizací, která vede k probuzení

dítěte.

4. PSTR a práce s rodinou: o Psychoanalytická,

o KBT,

o Práce s rodiči (netrestat dítě).

F98.1 Neorganická enkopréza

Opakovaná mimovolní defekace u dětí starších 4 let, při normální konzistenci stolice a bez

zjištěné organické příčiny.

Také zde existuje forma primární a sekundární.

Poruchou jsou častěji postiženi chlapci (2,3%), u dívek (0,7%).

Mezi 10. – 12. rokem se enkopréza vyskytuje u 1,3% chlapců a 0,3% dívek.

Porucha se často pojí s enurézou.

Hlavní dg. rysem je mimovolní defekace v oblečení, na nevhodných místech.

V některých případech může být enkopréza spojena s rozmazáváním stolice po těle, příp.

po vnějším okolí (např. po zdech).

86


K defekaci či umazání od stolice dochází převážně ve dne, může k ní však dojít i v noci.

Etiologie

Porucha může vzniknout různými způsoby:

o Důsledek nepřiměřeného nácviku čistoty ve smyslu nadměrného tlaku rodičů

na brzké získání kontroly nad defekací;

o Opačný postoj, tj. zanedbávající výchova;

o Fyziologické zadržování stolice (např. při bolestivé defekaci při anální fisuře,

u úzkostných dětí nemožnost defekace v kolektivním zařízení, apod.).

o Vlivy psychologické:

Důsledek konfliktů v rodině,

Konfliktních vztahů dítěte k rodičům,

Problémy s vrstevníky ve škole; apod.

Může se také objevit po narození sourozence nebo

Po vstupu do kolektivního zařízení.

Porucha přináší dítěti sekundárně značné problémy, ať již ve škole nebo v rodině, kte-

ré vedou k udržování a posilování symptomatiky.

Dg.

Vyšetřením je nutné vyloučit organickou příčinu neudržení stolice, jako je:

o Megakolon,

o Neurologická onemocnění,

o Onemocnění střev.

Součástí by vždy mělo být vyšetření:

o Pediatrické,

o Chirurgické – proktologické.

Terapie

Nácvik čistoty + tzv. defekační režim,

Psychologická intervence s prvky terapie KBT, rodinné terapie.

U úzkostných dětí: antidepresiva, anxiolytika.

F98.3 Pika infantilní a v dětství

Jako pika je označováno pojídání nestravitelných látek, které nejsou jinak k jídlu určeny.

Může se jednat o:

o hlínu,

o barviva,

o různé odpadky,

o písek,

o vlasy,

o papír,

o textilie, apod.

Pika je spojena s raným věkem dítěte a ve starším věku přetrvává velmi zřídka.

Bývá spojena s deprivačními fenomény a často s nízkou socio-kulturní úrovní rodiny.

Do dospělosti může přetrvávat hlavně u MR v ústavní péči.

Pika se může vyskytnout v rámci širší psychiatrické poruchy, nejčastěji:

o U infantilního autismu,

o MR,

o Psychotiků.

Může se však objevit také jako izolovaný příznak.

o Dítě takto může reagovat např. na rozvod rodičů, výchovné zanedbání nebo

týrání.

Predisponujícím faktorem i v případě piky může být pre- a perinatální poškození.

U postižených dětí může ohrožovat život nebezpečí otravy a vzniku ileu v důsledku kon-

zumace nestravitelných látek.

87


Léčba vychází z řešení etiologických faktorů.

Vždy se léčí základní onemocnění.

Nutná je PSTR. Dítěte, ale také práce s rodiči dítěte.


Vyjmenujte jednotlivé skupiny psychiatrických diagnóz podle MKN -10?

Jaký rozdíl mezi demencí u Alzheimerovy choroby a vaskulární demencí?

Z čeho může vzniknout delirium (pokud ne z alkoholu)?

Jaké znáte zařízení, které pomáhají lidem se závislostí na nealkoholových drogách?

Jaký je rozdíl pokud někdo bere kanabioidy či opiáty?

Jaký dopad má dlouhodobé užívání drog na člověka?

Jaký je rozdíl mezi hebefrenií a paranoidní schizofrenií?

V čem spočívá léčba schizofrenie?

Které významné osobnosti trpěli bipolární afektivní poruchou?

Vysvětlete v čem spočívá obsedantně kompulzivní porucha a jakou má léčbu?

Která nemoc má horší prognózu a proč (mentální anorexie, mentální bulímie) ?

Jakými poruchami spánku můžeme trpět?

Jak se projevují tyto poruchy osobnosti emočně nestabilní a asociální porucha osobnosti?

Jakým způsobem vzniká patologické hráčství?

Co patří mezi hlavní znaky mentální retardace?

Vysvětlete co znamená pojem pseudooligofrenie?

Jaké znáte specifické vývojové poruchy řeči a jazyka?

Jak se projevuje dětský autismus? Co můžeme pro takto postižené jedince udělat?

Vysvětlete co znamená, když se řekne, že někdo trpí Tourettovým syndromem?

Jaký je rozdíl mezi neorganickou enurézou a enkoprézou?


Napište na stránku A4 vaši zkušenost s duševně nemocným člověkem. Pokud nemáte vlastní

zkušenost, tak použijte zprostředkovanou informací např. film, tisk apod.


Zjistěte více informací (na stránku A4) k fetálnímu alkoholovému syndromu.

SHRNUTÍ KAPITOLY ROZDĚLENÍ DUŠEVNÍCH PORUCH

V této kapitole jste se dozvěděli přehled většiny momentálně známých psychiatrických dia-

gnóz podle MKN-10. Od organických duševních poruch přes duševní poruchy a poruchy

chování vyvolané účinkem psychoaktivních látek, schizofrenii, poruchy nálady, neurotické

poruchy, behaviorální poruchy, neorganické poruchy spánku, poruchy osobnosti a chování u

dospělých, specifické poruchy osobnosti, smíšené a jiné poruchy osobnosti, změny osobnosti,

které nelze přisoudit poškození nebo onemocnění mozku, návykové a impulzivní poruchy,

poruchy pohlavní identity, poruchy pohlavní identity v dětství, poruchy sexuální preference,

jiné poruchy sexuální preference, mentální retardaci a její stupně, pseudooligofrenii, specific-

ké vývojové poruchy řeči a jazyka, specifické vývojové poruchy školních dovedností, speci-

fické vývojové poruchy motorické funkce, pervazivní vývojové poruchy – dětský autismus,

atypický autismus, Rettův syndrom, Aspergův syndrom, poruchy psychického vývoje, poru-

chy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a v adolescenci a to separační úzkostná

Shrnutí kapitoly

88


porucha, fobická úzkostná poruchy v dětství, sociální úzkostná porucha v dětství, tikové po-

ruchy, Tourettův syndrom až po neorganickou enurézu, enkoprézu a piku.

89


3 JAK POMOCI LIDEM S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY JAK POMOCI LIDEM S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM

V této kapitole se budeme věnovat základním informacím, které budete moci využít při práci

s lidmi s duševním onemocněním a jejich rodinnými příslušníky. Dovíte se, kde můžete být

v pozici sociálního pracovníka nápomocni lidem s duševním onemocněním. Seznámíte se

s kroky jak poskytnout první pomoc, jak zvládat komunikaci s problémovými klienty.Dozvíte

se základní informace o psychiatrické léčebně a za jakých podmínek se může člověk

s duševním onemocněním tam dostat.

Rychlý náhled

CÍLE KAPITOLY JAK POMOCI LIDEM S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM


Budete umět:

vyjmenovat organizace pomáhající lidem s duševním onemocněním,

popsat proces, který následuje, když se náhle zhorší zdravotní stav člověka s duševním

onemocněním,

vysvětlit v čem se liší náplň práce sociálního pracovníka ve státním nebo nestátním zaří-

zení pracujícím s duševně nemocnými lidmi.

Budete umět

Získáte:

informace o psychiatrické léčebně,

základní informace o právní otázce duševně nemocných lidí,

přehled v organizacích pracujících s lidmi s duševním onemocněním.

Získáte

Budete schopni:

teoreticky poskytnout první pomoc lidem s duševním onemocněním,

adekvátně komunikovat s lidmi s duševním onemocněním,

rozlišovat strategie komunikace u problémových klientů,

vykonávat sociální práci s touto cílovou skupinou.

Budete schopni



90


KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY JAK POMOCI LIDEM S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM

První pomoc, organizace psychiatrické péče, psychiatrická léčebna, organizace pomáhající

duševně nemocným, komunikace s duševně nemocnými, právní otázka duševně nemocných,

sociální práce s lidmi s duševním onemocněním.

Klíčová slova

3.1 První pomoc v psychiatrii

Nyní Vás seznámíme s různými možnostmi, kdo a jak může poskytovat první pomoc u du-

ševně nemocných. Život přináší různé situace, v kterých si nemusíme vždy vědět rady. Dou-

fáme, že následující text Vám v tom pomůže.

První pomoc v psychiatrii dělíme na:

Předlékařská první pomoc

Laická (sousedská) první pomoc

Telefonická první pomoc

Lékařská první pomoc v psychiatrii

První pomoc praktického lékaře

Krizová intervence

Ambulantní psychiatrická první pomoc

Odeslání nemocného do psychiatrické lůžkové péče

Přijetí do psychiatrické lůžkové péče, indikace hospitalizace

Formy psychiatrické péče

Propuštění z ústavní psychiatrické péče a předání do ambulantního zařízení

PŘEDLÉKAŘSKÁ PRVNÍ POMOC

LAICKÁ (SOUSEDSKÁ) PRVNÍ POMOC

Psychiatrická diagnostika není myslitelná bez úzkého kontaktu se sociálním prostředím, ve

kterém nemocný žije. Čím větší množství informací z okolí nemocného je k dispozici, tím

snazší a přesnější je diagnóza. Údaje o postiženém mohou poskytnout příbuzní, spolubydlící,

sousedé, spolupracovníci.

Často postačí rozhovor, vyslechnutí stížností, útrap a strastí. Lidé z nejbližšího okolí jsou

obvykle obeznámeni s problémy postiženého a jejich pomoc při řešení životní krize může

zabránit jejímu dalšímu rozvoji.

Často lze uvolnit tenzi postiženého pohovorem, vyslechnutím jeho potíží. Postižený se uklid-

ní a další terapie probíhá bez větších problémů. O každém takovém zásahu by však laik měl

informovat ošetřujícího lékaře, který zhodnotí, zda se porucha stabilizuje nebo naopak zhor-

91


šuje. Má to i velký význam při signalizaci nových atak onemocnění.

Každý duševně nemocný by měl mít takového „ochránce“, který by znal jeho problémy a

projevy duševní poruchy a mohl tak včas signalizovat změny, ke kterým u nemocného dochá-

zí. To vyžaduje kontakt s lékařem. Na druhé straně by měl lékař takového spolupracovníka

poučit, jak se zhoršení může projevovat. Právě díky včasnému upozornění na některé změny

u nemocného lze předejít někdy těžkým a závažným komplikacím.

Lidé z okolí nemocného mohou zajistit, aby pravidelně užíval léky, aby pravidelně docházel

na kontroly k lékaři.

Je samozřejmě snazší rozhodnout, když jde o novou ataku psychické poruchy, než když jde o

projevy, které se vyskytují poprvé.

U některých psychických poruch nemusí docházet k nápadnostem v zaměstnání či rodině,

ale nápadné změny v chování se mohou projevit v jejich společenské činnosti (např. přestane

chodit do společnosti, kde se dříve realizoval.

TELEFONICKÁ PRVNÍ POMOC

Querido již ve třicátých letech minulého století inicioval zřízení urgentní psychiatrické

služby. Na přechodu mezi laickou a specializovanou pomocí stojí telefonická první pomoc.

Jde o pomoc lidem, kteří se ocitli v životních krizích a lidem unaveným životem.

Začátky této služby vznikly v roce 1953 v Londýně při kostele svatého Štěpána. U nás již

v roce 1964 inicioval Skála v Praze založení linky důvěry. Tato linka pomáhala

v odčerpávání tenze a agrese namířené převážně proti sobě a poskytuje radu, psychoterapii,

zdravotní a sociální pomoc. Hlavním problémem je včas upozornit na jedince, který má sebe-

vražedné úmysly.

Protože se v telefonické pomoci používá i krátkodobá psychoterapie, udělují se i rady a dopo-

ručení k dalšímu jednání postiženého. Anonymita volajícího umožňuje sice získání informací,

zejména díky odbourání studu, ale zároveň přímo omezuje možnosti účinného terapeutického

působení.

V současné době vzhledem k možnostem mobilních telefonů postačí regionální centra první

pomoci. Jinou obdobou telefonické pomoci je zřizování schránek důvěry. V tomto případě

je sice otázka intenzivní a první pomoci sporná, ale samotná možnost svěřit své aktuální potí-

že a problémy působí blahodárně, i když se neočekává bezprostřední pomoc a řešení.

LÉKAŘSKÁ PRVNÍ POMOC V PSYCHIATRII

Querido zřídil urgentní psychiatrickou službu, která byla nepřetržitá a její zásadou bylo

vyřešit každý případ přímo na místě. Postižený byl vyšetřen, léčen a sledován ve svém rodin-

ném prostředí, uprostřed konfliktu. Postižený byl ponechán buď ve své rodině a lékař dochá-

zel pravidelně na návštěvy, nebo byl převezen do lůžkového psychiatrického zařízení.

Psychiatrie první pomoci = urgentní psychiatrie, emergency psychiatry

Jednalo se o nepřetržitou psychiatrickou službu, která poskytovala intenzivní psychofarmako-

terapii, případně psychoterapeutické zásahy a pomoc při řešení sociálních problémů. Tato

péče je dostupná v kteroukoliv denní dobu. Je charakterizována snahou řešit krátkodobé psy-

chiatrické případy mimo rámec lůžkového zařízení. Pokud v takových případech došlo k hos-

pitalizaci, jednalo se jen o krátký pobyt a situace byla zvládána intenzivní krátkodobou psy-

choterapií, i když se vždy nedá dosáhnout úplného a okamžitého vyřešení krizové situace ke

spokojenosti klienta, nebo jeho sociálního zázemí.

V šedesátých letech 20. století zřídil prof. Eitinger v Oslu centrum duševního zdraví,

92


které se zabývalo všemi akutními psychiatrickými případy ve městě a okolí. Mimo ordinační

hodiny zajišťovala akutní psychiatrickou péči psychiatrická služba první pomoci. Mezi

akutní případy byly nejčastěji ošetřovány stavy zmatenosti, neklid, delirium tremens, hyste-

rické reakce, akutní stavy úzkosti, suicidální pokusy atd. Uvádělo se, že kolem 70% případů

bylo vyřešeno na místě a nebyla nutná jejich hospitalizace.

Do těchto snah poskytovat psychiatrické služby v co nejpřednější linii a v kontaktu se sociál-

ním prostředím postiženého můžeme zahrnout i denní psychiatrickou péči.

PRVNÍ POMOC PRAKTICKÉHO LÉKAŘE

V našich podmínkách je prvním, kdo se dostává k jedinci s psychickou poruchou nebo růz-

nými psychickými potížemi, ve většině případů praktický lékař. Výhodou takového kontaktu

je to, že je obeznámen nejen s pacientem a jeho anamnézou, jeho předchozími psychickými

potížemi a životními problémy, ale i s rodinou postiženého , jeho okolím, případně pracovním

prostředím. Může proto dobře posoudit situaci postiženého a jeho aktuální zdravotní potíže.

Stává se však, že se v rámci pohotovostní služby s nemocným setkává poprvé. Potom je pro

něho zvláště důležité získat údaje z okolí postiženého.

Praktický lékař nasadí vhodnou medikaci. Po zklidnění postiženého rozhodne o dalším postu-

pu: buď předá nemocného do ambulantní psychiatrické péče, nebo ho odešle k hospitalizaci

do psychiatrického lůžkového zařízení.

V případech, že se jedná o intoxikaci alkoholem nebo jinými drogami je následující postup. U

mírné intoxikace (0,5, - 1,5, promile) – není nutno zasahovat, intoxikace odezní bez větších

komplikací. U střední intoxikace (1,5 – 2,5 promile) v lehčích případech není nutno terapeu-

ticky zasahovat, v těžších případech, kdy má dotyčný výrazný neklid a agresivitu se nasadí

medikace perorálně, v kapkách nebo injekčně. U těžké intoxikace (nad 2,5, promile) se nasa-

dí medikace a v závažnějších případech je nutná hospitalizace na ARO nebo jednotce inten-

zivní péče. Abstinenční potíže při závislosti na alkoholu lze léčit buď ambulantně nebo ús-

tavně. U nedelirantního stavu je léčba obvykle ústavní. U deliria tremens je nutné zajistit je-

jich hospitalizaci buď v ARO nebo JIP. Léčba je pouze ústavní formou. Je nutné monitorovat

životní funkce, dohled internisty a obvykle i infuzní terapie.

KRIZOVÁ INTERVENCE

Ke krizi dochází tehdy, kdy klient již vyčerpal obvykle používané strategie a možnosti samo-

léčení, pokusy o relaxaci, odložení řešení či popírání situace.

V průběhu krize nastává v určitém období - zvýšená možnost ovlivňování jedince druhou

osobou. Nejdříve se obracíme na sousedy, spolubydlící, přátele a tím nám mohou pomoci

zvládnout první období krize a v řadě případů i její další rozvoj. Na další úrovni se již uplat-

ňují instituce. Jako například krizová centra.

Mezi hlavní charakteristiky krizové intervence patří:

- Intervence musí být provedena rychle, aby se nepromeškala fáze lability.

- Musí být obsáhlá,aby postihla celé relevantní psychosociální pole (rodina, škola, pracoviště).

- Vyžaduje často typickou týmovou práci lékařů, psychologů, sociálních pracovnic, zdravot-

ních sester, pracovních terapeutů, případně dalších pracovníků.

- Používá téměř vždy kombinované metody psychoterapeutické, medikamentózní a sociální,

případně i terapii somatickou.

- Odehrává se nejlépe uprostřed sociálního prostředí postiženého.

- Vyžaduje určitou organizační strukturu.

- Důležité je umožnit postiženému vyjádřit pocity, zejména úzkost, vztek, smutek.

93


Jakobson řadí krizovou intervenci jako mezičlánek mezi ambulantní a lůžkovou psychiatric-

kou péči. Klade důraz na různé formy mimonemocniční psychiatrické péče : denní a noční

psychiatrická sanatoria, rehabilitační centra, chráněné domovy, kluby nemocných. Jakobson

zdůrazňuje jako hlavní terapeutický prostředek při krizové intervenci krátkodobou psychote-

rapii do 4 – 6 sezení.

AMBULANTNÍ PSYCHIATRICKÁ PRVNÍ POMOC

S nutností poskytnout první pomoc u duševně nemocných se může setkat každý lékař ať již

ambulantní, či ústavní praxi. Po poskytnutí první pomoci stojí před otázkou co dál. Jestli jde o

nemocného, u kterého není nebezpečí z ohrožení sebe nebo svého okolí, odešle jej lékař do

příslušného ambulantního psychiatrického zařízení. Protože v našich podmínkách není zajiš-

těna speciální psychiatrická pohotovostní služba, zajišťuje odeslání takového nemocného do

ambulantní péče buď lékař záchranné služby, nebo lékařská služba první pomoci, popří-

padě praktický lékař.

Odesílající lékař vybaví nemocného doporučením, které má poskytnout co nejširší údaje.

V doporučení by mělo být uvedeno, k jakým předběžným diagnostickým závěrům lékař do-

spěl hlavně po stránce syndromologické, jaké léky ordinoval, v jakých dávkách a jakým způ-

sobem byly aplikovány. Je vhodné, aby v doporučení byla uvedena navrhovaná opatření na

základě zázemí pacienta. Jestliže lékař již nechal udělat nějaká další klinická případně bio-

chemická vyšetření, uvede jejich výsledky v doporučení, aby se předešlo případné duplicitě.

Když lékař odesílá postiženého do psychiatrického zařízení, musí si být vědom toho, že pro

správnou diagnostiku a léčbu potřebuje psychiatr co největší množství informací ze sociální-

ho prostředí nemocného, údaje o okolnostech, které vedly ke vzniku a rozvoji psychické po-

ruchy. Když je odeslán k ambulantnímu psychiatrovi, není tím ještě zajištěno, že k němu do-

jde. Proto je dobré zajistit pacientovi doprovod, který bude psychiatra informovat. Nebo

by měl lékař telefonicky informovat psychiatra, že k němu pacienta odesílá. Stává se i

někdy, že postižený se obrátí přímo na psychiatra jako na první instanci hlavně v případech,

kdy je již v jeho dlouhodobější péči. Jindy naopak dochází k tomu, že pacient je sice

v dlouhodobé péči psychiatra, ale přestane docházet na kontroly. To může signalizovat zhor-

šení jeho zdravotního stavu. Proto i v psychiatrické péči se uplatňuje návštěvní psychiatric-

ká služba.

Návštěvní služba je tak v jistém smyslu považována za prevenci hospitalizace duševně ne-

mocného v psychiatrickém zařízení. Odhaduje se však, že až dvě třetiny psychiatrů vykonáva-

jí tuto službu zřídka, nebo vůbec. Časová náročnost této služby je vyvažována tím, že zjedno-

dušuje a usnadňuje další práci s nemocným a jeho okolím, a tím šetří čas. V některých zemích

vykonává návštěvní službu sám psychiatr, jinde naopak jde o týmovou návštěvní službu. Do

terapeutického týmu je zapojen psycholog, sociální pracovník, zdravotní sestra a případně

další pracovníci.

Jiné formy psychiatrické ambulantní péče:

Centra pro krizovou intervenci

V našich podmínkách se předpokládalo, že náplň těchto center nahradí Jednotky intenzivní

psychiatrické péče. Ty se však nestaly běžnou součástí našeho zdravotnického systému, ale

jako jejich náhradní formy fungují různá střediska, která byla u nás v posledních letech zříze-

na. Například v Praze funguje Krizové centrum RIAPS /Regionální Institut Akutních Psy-

chosociálních Služeb/. Více informací najdete na

http://www.csspraha.cz/krizove-centrum-riaps


94


V Ostravě funguje KCO – Krizové Centrum Ostrava. Více informací najdete na

http://www.kriceos.cz/

Denní psychiatrická péče

První snahy o zřízení denní psychiatrické péče se objevují již v předválečném období ve dva-

cátých a třicátých létech 20. století. Výrazněji se denní psychiatrická péče uplatňuje až po

druhé světové válce, kdy vznikly dvě základní formy: „day department“ – denní oddělení –

jako součást lůžkového psychiatrického zařízení a „day hospital“ – denní nemocnice jako

zcela samostatná instituce. Tyto nové snahy se mohly realizovat především proto, že v pová-

lečném období se začala rozvíjet sociální psychiatrie.

Postupně vznikly i různé modifikace denní psychiatrické péče, např. „Docházková klinika“

v Brně, kdy byla péče poskytována jen některé dny v týdnu, nebo „Víkendová sanatoria“. Jiné

formy byly pro alkoholiky „ noční psychiatrická sanatoria“.

V České republice byl založen první denní stacionář v r. 1965 v Praze na Horní Palatě a ve

stejném roce v Brně při Psychiatrické klinice. Vyjma denních stacionářů existovaly však od

60. let minulého století v Čechách také tzv. noční provozy nebo noční stacionáře pro alkoho-

liky např. v Mariánských Lázních nebo noční sanatorium zaměřené na resocializaci schi-

zofreniků a oligofreniků v Psychiatrické léčebně Štenberk. Na klinice v Brně –Bohunicích

byla pak vytvořena zcela nová forma psychiatrické péče, a to klinika docházková, kterou pa-

cienti navštěvovali po zaměstnání a svou intenzitou péče by se zařadila mezi denní stacionář a

běžnou ambulantní léčbu.

V současné době jsou denní stacionáře u nás zaměřeny na poskytování psychoterapie pacien-

tům s neurotickými poruchami, jen částečně slouží jako alternativa hospitalizační péče.

Zdroj : http://www.solen.sk/index.php?page=pdf_view&pdf_id=799&magazine_id=2

ODESLÁNÍ NEMOCNÉHO DO PSYCHIATRICKÉ LŮŽKOVÉ PÉČE

O odeslání nemocného do lůžkového psychiatrického zařízení by měl rozhodovat ambu-

lantní psychiatr, ale v akutních a naléhavých případech to nebývá možné. To platí i

v případech poskytování psychiatrické první pomoci. Postupy jak psychiatra, tak kteréhokoli

jiného lékaře při rozhodování a odesílání k hospitalizaci by měly být v podstatě stejné. Roz-

hodnutí zda je převoz nutný záleží na charakteru aktuálního psychického stavu, na předpoklá-

daném dalším rozvoji psychické poruchy. Proto nelze stanovit, žádná přesná pravidla a roz-

hodování musí být individuální po zvážení všech okolností.

Při odesílání duševně nemocného k hospitalizaci je většinou nutné zajistit jeho doprovod.

Lékař, který odesílá nemocného k hospitalizaci, by měl napsat co nejpodrobnější údaje o po-

stiženém i o jeho vztazích s okolím, protože lépe zná situaci. Platí zde stejné zásady, jako

když praktický lékař odesílá pacienta k ambulantnímu psychiatrovi.

Snahou je, aby nemocný šel k hospitalizaci dobrovolně, aby se nepoužívaly méně vhodné

nepsychologické přístupy k nemocnému. Někdy nestačí jen psychologický přístup a použije

se jiný terapeutický zákrok, např. aplikace sedativně působícího neuroleptika, a to buď for-

mou perorální nebo injekční. Do doporučení zaznamenáme dobu, kdy byly léky podány, jaký

byl jejich účinek, zda nedošlo ke komplikacím nebo jiným nežádoucím projevům. Někdy je

potřeba použít i omezovacích prostředků. Vyskytují se i případy, kdy nemocný těžce ohrožuje

zdravotnický personál, pak by měl lékař požádat o ochranu policejní orgány (zejména pokud

je pacient ozbrojen).

Po poskytnutí první psychiatrické pomoci je potřebné stanovení diagnózy alespoň na syn-

dromologické úrovni. Potom lékař rozhodne, zda jde skutečně o duševně nemocného, či zda

jde o agresivní chování, kde hospitalizace není třeba. Psychiatrická zařízení nejsou vybavena,


http://www.solen.sk/index.php?page=pdf_view&pdf_id=799&magazine_id=2

95


aby prováděla převýchovu kriminálních jedinců a zajišťovala ochranu společnosti před tako-

vými osobami. Ve výjimečných případech může lékař požádat o asistenci policie k ochraně

zdravotnického personálu.

Při převozu neklidného nebo agresivního nemocného do psychiatrického lůžkového zařízení

by měl vedle řidiče sanity být přítomen ještě další zdravotnický pracovník, který by při del-

ším transportu mohl zajišťovat nejen dohled nad nemocným, ale i poskytnutí případné další

pomoci.

PŘIJETÍ DO PSYCHIATRICKÉ LŮŽKOVÉ PÉČE, INDIKACE HOSPITALIZACE

Pacient se dostavuje na příjmové oddělení psychiatrického lůžkového zařízení:

Pacient se souhlasem

- sám nebo v doprovodu příbuzných či známých

- příjezd v sanitě Rychlé záchranné pomoci, Lékařské služby první pomoci nebo

v doprovodu policie

- v ideálním případě pacient přichází sám s doporučením od ambulantního psychiatra

- v případě, že pacient doporučení nemá, je na lékaři přijímacího oddělení, aby indika-

ci k přijetí posoudil, případně vystavil tzv. náhradní doporučení.

Pacient bez souhlasu (bližší informace najdete v podkapitole právní otázka duševně ne-

mocných - urgentní hospitalizace bez souhlasu nemocného)

- pacient bývá přivezen vozem záchranné služby či první pomoci nezřídka za doprovo-

du policie pro rušení nočního klidu či ohrožování sebe nebo svého okolí agresivními

projevy

- často bývá nemocný před transportem pod vlivem aplikovaných psychofarmak do té

míry, že není možné s ním navázat kontakt a přímo na příjmovém oddělení posoudit

indikaci k přijetí k léčení na psychiatrickém lůžku.

FORMY ÚSTAVNÍ PSYCHIATRICKÉ PÉČE

Krátkodobá hospitalizace

Při krátkodobé hospitalizaci jde o jednodenní až třídenní pobyt v lůžkovém zařízení a

jen výjimečně se pobyt prodlouží. Neměl by přesáhnout pět dní. Po krátkodobém po-

bytu je nemocný předán buď do ambulantní péče, nebo do dlouhodobého lůžkového

psychiatrického zařízení.

Snaha po diferenciaci psychiatrické lůžkové péče vedla k zřizování pokojů intenziv-

ní péče (jednotky intenzivní psychiatrické péče nebo celých oddělení intenzivní

péče).

Psychiatrická oddělení všeobecných nemocnic

Hospitalizace nemocných je v psychiatrických odděleních nemocnic mnohem kratší

než v psychiatrických léčebnách. Většinou jde o akutní psychické poruchy s krátko-

dobým průběhem.

Psychiatrické léčebny

96


Jsou nejstarší formou psychiatrické péče. Psychiatrické léčebny plní úlohu širšího

charakteru a vedle terapeutické a rehabilitační péče do nich patří i péče detenční, te-

dy jistá ochrana společnosti před agresivním chováním některých duševně nemoc-

ných. V našich podmínkách došlo v posledních letech k výraznější redukci lůžek

v léčebnách, k jejich modernizaci a celkovému zlepšení sociálních a kulturních pod-

mínek. Zatím nelze očekávat, že v dohledné době by došlo k úplnému zrušení této

péče. Podrobnější informace najdete v podkapitolce, která se zabývá přímo psychiat-

rickými léčebnami.

PROPUŠTĚNÍ Z ÚSTAVNÍ PSYCHIATRICKÉ PÉČE A PŘEDÁNÍ DO AMBU-

LANTNÍHO ZAŘÍZENÍ

Pacient by měl být při propuštěný normoforický, klidný, bez suicidálních tendencí, bez zná-

mek heteroagresivity, bez psychotických fenoménů ve formě spontánní bludné produkce a

bez poruch vnímání. Z praxe víme, že u některých pacientů je těžké dosáhnout plné remise.

Proto se psychiatři uspokoj se stavem sociální remise, tzn. pacient stále trpí bludnou produk-

cí či občasnými halucinacemi, ale je schopen na ně nahlížet jako symptomy, bez emočního

doprovodu, nejedná pod jejich vlivem a nesděluje je spontánně na potkání.

Do ambulantního zařízení je nemocný propouštěn s předběžnou lékařskou zprávou, která

obsahuje především číselný kód diagnózy podle MKN-10. Dále je na místě uvést data od kdy

do kdy byl pacient hospitalizován v lůžkovém zařízení, jaká je poslední medikace, její složení

a dávkování. Propouštěcí zpráva dále obsahuje shrnutí průběhu hospitalizace. Nutná je taky

zmínka o počtu provedených elektrokonvulzí a jejich efektu či případných kontraindikacích.

Dále obsahuje i krátkou zprávu o účasti v psychoterapii. V závěru propouštěcí zprávy je ob-

sažen diagnostický závěr při propuštění a seznam adres, kam jsou zasílány propouštěcí zprá-

vy. Propouštěcí zprávu podepisuje ošetřující lékař a kontroluje jeho nadřízený na příslušném

oddělení. Stává se dobrým praktickým zvykem, že ošetřující lékař z léčebny předává pacien-

ta telefonicky osobně ošetřujícímu ambulantnímu psychiatrovi, případně osobně dojednává

termín první ambulantní kontroly. Tato kontrola by se měla uskutečnit nejpozději do 3 dnů po

propuštění z lůžkového zařízení.

3.2 Psychiatrická léčebna

Psychiatrické léčebny představují i dnes pro většinu široké veřejnosti jediný možný způsob

pomoci psychicky nemocným lidem. Stejně jako tyto představy přetrvává i mýtus svěrací

kazajky, studených sprch, života za vysokým plotem v podmínkách snižujících lidskou dů-

stojnost. Psychiatrická péče však prošla během svého vývoje základní proměnou, která spočí-

vala nejenom ve zkvalitnění právě těchto podmínek a práce s nemocnými, ale především

v tom, že psychiatrické léčebny ztratily svou ústřední roli v péči o psychicky nemocné a po-

stižené.

Psychiatrické léčebny jsou rozděleny na jednotlivé pavilony, které jsou dále rozděleny na

menší stanice. Jednotlivá oddělení se člení na:

otevřená,

uzavřená. Rozmístění pacientů do takto rozdělených oddělení závisí především na druhu, rozsahu a

hloubce psychického postižení. Dále jsou rozdělena na ženské, mužské a dětské.

Při příchodu do léčebny jsou pacienti umísťováni na:

příjmové nebo diagnostické oddělení,

na detoxifikační oddělení nebo na jednotku intenzivní péče (při akutních stavech způsobených požitím alkoholu nebo jiných návykových látek).

97


Během pobytu v léčebně

na léčebných odděleních (kde se uskutečňuje léčba pacienta).

Před odchodem z léčebny

na oddělení resocializace a sociální rehabilitace (probíhá zde příprava na odchod

z léčebny).

Otevřená oddělení tvoří převážnou část psychiatrických léčeben. Jsou určena pacientům,

kterým jejich zdravotní stav povoluje volný režim a volnost pohybu.

Na otevřených odděleních se léčí pacienti:

- s neurotickými poruchami,psychickými poruchami,

- poruchami osobnosti,

- lehkými formami organických poruch mozku,

- lehkými a středně těžkými depresemi,

- s lehčí formou schizofrenie,

- alkoholici,

- senioři potřebující gerontopsychiatrickou péčí.

Pacienti uzavřených oddělení jsou lidé:

- s diagnózami chronické psychózy,

- v dekompenzovaných stavech psychóz,

- se stavy zmateností, psychomotorickým neklidem,

- s delirantními stavy,

- je zde prováděna detoxikace drogově závislých,

- kterým je nařízen výkon ústavní ochranné protialkoholní a sexuologické léčby,

- s demencí různého původu,

- s mentální retardací a organickými psychosyndromy,

- s těžkými depresemi,

- s diagnózou poruchy chování při mentální retardaci,

- senioři s gerontopsychiatrickým onemocněním.

V současné době je u nás v psychiatrických léčebnách celkem 10 000 lůžek, z nichž asi 10

psychiatrických léčeben má kapacitu větší než 500 lůžek. Spádová oblast velkých léčeben

však činí až 1 000 000 obyvatel a vzdálenost okraje spádové oblasti od léčebny je v některých

případech větší než 100 km. Zhruba 1/3 kapacity psychiatrických léčeben slouží pro akutní

příjmy. Přes značné zlepšení psychiatrické péče chybí bohužel propojenost mezi lůžkovou a

mimo lůžkovou péčí. Kromě lůžek v psychiatrických léčebnách existuje 1 400 lůžek

v psychiatrických odděleních. Přes veškeré snahy o snížení počtu lůžek v psychiatrických

léčebnách jsou tato zařízení neodmyslitelným článkem v pomoci duševně nemocným lidem.

Důležité je zkrácení doby hospitalizace na nejnutnější dobu.

Důvodem těchto snah nejsou pouze hlediska finanční, ale také sociální.

Negativní dopad hospitalizace na osobnost pacienta:

- ztrácí pracovní návyky

- nečinnost během dne

- narušená struktura dne

- snižuje se schopnost sebeobsluhy těchto lidí a tím se zvyšuje jejich závislost na dru-

hých,

- pokud nemají někoho z rodiny, kdo by se o ně postaral, tak nemají možnost návratu

do původního prostředí,

- problém s bydlením – sociální pracovnice se snaží najít, ale ve většině institucí člo-

98


věk s duševním onemocněním je kontraindikací,

- přerušení dosavadních sociálních kontaktů,

- izolace, izolaci nemocných však způsobuje i nepochopení a následné odvracení se ro-

diny, přátel, známých i širšího okolí,

- ztráta sociálních dovedností – např. běžný kontakt v institucích, kde si jdeme něco

vyřídit, nákup v obchodech apod. Samozřejmě má na tom svůj podíl i choroba ne-

mocného.

Je jasné, že u duševních poruch psychická podpora rodiny a přátel je pro stabilizaci příznivé-

ho zdravotního stavu nemocného mnohem důležitější, než u jiných poruch. Deprese vyvolané

pocity opuštění, osamění a zbytečnosti nevedou k ničemu jinému, než k relapsu nemoci

s následnou rehospitalizací. Důležitou úlohu zde proto sehrává spolupráce mezi léčebnami a

zařízeními poskytujícími komunitní péči.

3.3 Další organizace starající se o lidi s duševním onemocněním

Tato podkapitola Vás má navést i na jiné typy institucí, které mají nezastupitelnou úlohu v péči o lidi s duševním onemocněním.

Uvádíme jen některé organizace, občanská sdružení, asociace v České republice zabývající se

lidmi s duševním onemocněním. Neuvádíme přehled organizací úplný, jelikož by to bylo

rozsáhlé. Organizace v Moravskoslezském kraji záměrně vynecháváme, jelikož to bude vašim úkolem zjistit.

FOKUS sdružení pro péči o duševně nemocné

Tato instituce má pobočky v celé České republice. Níže Vám stručně uvedeme pobočku

v Praze. Věnujte zejména pozornost nabízeným registrovaným sociálním službám. Případní

zájemci mohou najít bližší informace o ostatním Fokusech na těchto webových stránkách http://www.fokus-cr.cz/.

FOKUS Praha

Jedná se o nestátní neziskovou organizaci s tradicí od roku 1990 sdružující psychoterapeuty,

socioterapeuty, pracovní terapeuty, psychology, sociální pracovníky a další pracovníky včetně

dobrovolníků.

Nabízí komplexní komunitní péči o lidi s dlouhodobým duševním onemocněním v neú-

stavních podmínkách. Hájí práva a zájmy lidí s duševní nemocí.

Snažíme se, aby od nás každý klient odcházel vyrovnanější, silnější ve svých vlastních

schopnostech a lépe vybavený pro praktický život.

Mají zaregistrované tyto služby

Odborné sociální poradenství

Krizová pomoc

Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením

Chráněné bydlení

Podpora samostatného bydlení

Sociálně terapeutické dílny

Sociální rehabilitace

Více najdete na jejich webových stránkách: http://www.fokus-praha.cz/o-fokusu-praha

ČESKOU ASOCIACÍ PRO PSYCHICKÉ ZDRAVÍ (ČAPZ)

Potřeby lidí s duševním onemocněním jsou v České republice dlouhodobě přehlíženy. ČAPZ

http://www.fokus-praha.cz/o-fokusu-praha

99


proto požaduje úpravu legislativních norem, která by vedla k lepší ochraně práv duševně ne-

mocných, snaží se o změnu diskriminačních a stigmatizujících postojů veřejnosti a usiluje o

realizaci projektů zaměřených na rozvoj komunitní péče.

Více na www.capz.cz.

Tato asociace mimo jiné provozuje Terapeutickou komunitu Mýto pro mladé vážně dušev-

ně nemocné pacienty. Na bývalé faře v Mýtě (60 km od Prahy) se skupina 12ti klientů snaží

pod vedením terapeutického týmu obnovit ztracené dovednosti a návyky, aby se mohli zařadit

do běžného života. Podmínkou přijetí do komunity je vstupní rozhovor s psychiatrem.

Více najdete na: http://www.komunitamyto.cz/

DENNÍ STACIONÁŘE

Centrum pro léčbu psychických onemocnění - denní stacionář Horní Palata.

DENNÍ SANATORIUM HORNÍ PALATA http://www.vfn.cz/pracoviste/kliniky-a-oddeleni/denni-sanatorium-horni-palata/

Psychoterapeutické, psychiatrické a klinicko-psychologické pracoviště. Nabízí komplexní

psychoterapeutickou péči v rámci denního stacionáře a diagnosticko-léčebnou péči v rámci

psychiatrických a psychologických ambulancí.

V České republice byl založen první denní stacionář v r. 1965 v Praze na Horní Palatě a ve

stejném roce v Brně při Psychiatrické klinice. Role denních stacionářů v péči o psychiatrické

pacienty se v posledním desetiletí proměňuje. V rámci snah o restrukturalizaci péče o duševně

nemocné se v Evropě dostávají do popředí zájmu komunitně orientované služby a denní sta-

cionáře se stávají zařízeními pro akutní léčbu pacientů s duševními poruchami.

DENNÍ PSYCHOTERAPEUTICKÉ SANATORIUM ONDŘEJOV

http://www.ondrejov.cz/

Denní psychoterapeutické sanatorium Ondřejov (DPS) vzniklo v roce 1986 z iniciativy tří

odborníků zaměřených na komunitní psychoterapeutickou péči.

Součástí sanatoria je i krizové oddělení, které vzniklo v roce 2000.

Občanské sdružení ONDŘEJ. Toto svépomocné sdružení rodinných příslušníků a jiných

blízkých osob se schází v prostorách DPS Ondřejov každé první úterý v měsíci.

SANITY o.s.

Občanské sdružení příbuzných, přátel a příznivců pomoci duševně nemocným, speciálně

schizofrenii.

http://sanity.cz/nemoc-schizofrenie/

HELPNET

Jedná se o - Informační portál pro osoby se specifickými potřebami

http://www.helpnet.cz/

KOLUMBUS

Celorepublikové občanské sdružení Kolumbus sdružuje uživatele a ex-uživatele služeb psy-

chiatrické péče.Usiluje o zlepšení péče v psychiatrických léčebnách, rozvoj komunitní péče a

služeb pro duševně nemocné, vytvoření a přijetí komplexního zákona o duševním zdraví a

ochranu zajištění právní pomoci duševně nemocným včetně lepšího právního zastoupení du-

ševně nemocných před soudy zejména v řízení o detenci a způsobilosti k právním úkonům.

Poskytuje rovněž poradenské služby a svoje aktivity realizuje prostřednictvím řady projektů.

www.os-kolumbus.org

http://www.capz.cz/

http://www.komunitamyto.cz/


http://sanity.cz/nemoc-schizofrenie/


http://www.os-kolumbus.org/


100


SELF HELP Ústí nad Labem

Stránky sdružení svépomocné skupiny pro lidi s duševní poruchou informují o činnosti sdru-

žení a obsahují také internetovou verzi vlastního časopisu Zrcadlo, a to od desátého čísla z

března 1998.

www.volny.cz/selfhelp/

ESET - HELP

Pražské občanské sdružení poskytuje tyto služby: tréninková resocializační kavárna, podpo-

rované zaměstnávání, tréninkové chráněné bydlení, přechodné zaměstnávání, centrum den-

ních aktivit, edukační kurz pro příbuzné, resocializační pobyty, domácí péče, klub pro dívky s

poruchami příjmu potravy, konzultační centrum pro závislé, stanice prvního kontaktu, právní

a sociální poradna, anonymní psychologická poradna.

www.esethelp.cz/

INTEGRA HANÁ

Občanské sdružení vzniklo na popud samotných klientů a uživatelů péče. Při sestavování

projektu a budování psychocociálního centra vychází občanské sdružení "Integra Haná" z

potřeb klientů, kteří nechtějí být pouze konzumenty poskytované péče a již nechtějí žít na

okraji společnosti. Klienti se sami podílejí na chodu centra, každý z nich je garantem některé

z nabízených aktivit, spolupracuje s terapeutem a vystupuje jako jeho asistent.

www.portalolomouc.cz/integra-hana/

VIDA

Jedná se o občanské sdružení osob a právnických subjektů, které chtějí podporovat a napo-

máhat rozvoji práce VIDA center.

http://www.vidacentrum.cz/

VIDA centrum je informačně poradenské centrum pro problematiku duševního zdraví a ne-

moci.VIDA centra jsou vedená uživateli psychiatrických služeb s podporou profesionála.

Cílem VIDA center je poskytovat „nízkoprahově“ dostupné informace a rady v oblasti dušev-

ního zdraví a nemoci, o systému péče o duševní zdraví, o poskytovatelích a uživatelích slu-

žeb.

Cílová skupina jsou:

Lidé s duševním onemocněním

Rodiče, příbuzní a blízcí duševně nemocných

Odborníci nebo profesionálové pracující v oblasti péče o duševní zdraví

Ostatní lidé zajímající se o tuto problematiku nebo široká veřejnost

Uživatelé psychiatrických služeb poskytují bezprostřední podporu a cílené informace na zá-

kladě zpracovaných adresářů daného regionu a na základě vlastních zkušeností a prožitků.

VIDA centra jsou k dispozici jak uživatelům péče, tak veřejnosti v regionu. Dalším cílem je

poskytnout kontakt klientům, kteří „vypadnou“ z péče, přeruší léčbu a obtížně komunikují s

profesionály. Součástí práce je komunikace s dalšími odborníky v regionu.

Některá VIDA centra spolupracují na komunitním plánování sociálních služeb v daném regi-

onu, pomáhají s mapováním potřeb jednotlivých uživatelů, problémových oblastí, chybějících

služeb v regionu.

KRIZOVÉ CENTRUM RIAPS /Regionální Institut Akutních Psychosociálních Služeb/


Krizové centrum bylo založeno v roce 1991 v návaznosti na události v listopadu 1989 a od té

doby působí na území hl. m. Prahy.

Krizové centrum Riaps je zdravotnické zařízení poskytující komplexní péči o člověka v ná-

ročných životních situacích, které ohrožují jeho psychické zdraví. Spojuje psychology, psy-

chiatry, zdravotní sestry- terapeutky a sociální pracovnici do jednoho týmu, který pomáhá

http://www.volny.cz/selfhelp/


http://www.esethelp.cz/

http://www.ih.euweb.cz/



101


klientům při aktivním řešení jejich problémů. Používané metody jsou především krizová in-

tervence, individuální a skupinová psychoterapie, relaxační techniky a jiná práce s tělem,

farmakoterapie a sociální poradenství.

Cílová skupina / klientela

Lidé, kteří se ocitnou v obtížné životní situaci jako jsou osobní, vývojová, vztahová, pracovní

nebo sociální krize

Doplňkové služby

krátkodobá hospitalizace na lůžkovém oddělení k překlenutí krizového období

krátkodobé provázení klienta v rámci denního stacionáře

Ceník poskytovaných služeb - veškeré služby jsou plně hrazeny zákonným zdravotním pojiš-

těním

ESPRIT časopis pro všechny, kterým duševní strasti nejsou lhostejné.

http://www.capz.cz/esprit

TÝDNY PRO DUŠEVNÍ ZDRAVÍ

Další důležitá informace je pravidelné pořádání akce „Týdnů pro duševní zdraví.“

Více najdete na: http://www.tdz.cz/

DIVADELNÍ A HUDEBNÍ FESTIVAL MEZI PLOTY

Každým rokem se pořádá festival Mezi ploty. V roce 2012 probíhá 21. ročník ve dnech 26.-

27.5.2012 v areálu Psychiatrické léčebny Bohnice.

http://www.meziploty.cz/cs/

3.4 Komplexní péče o duševně nemocné

Následující obrázek poskytuje velice názorný přehled péče o duševně nemocné.

V předcházejících kapitolách jsme se zmínili o psychiatrické léčebně a proto ji zde neuvádí-

me. V této kapitole se dozvíte jiná zařízení (služby) kam můžete duševně nemocného člově-

ka či jeho příbuzné poslat. V některých zmiňovaných službách můžete v budoucnu pracovat

v pozici sociálního pracovníka. Proto věnujte následujícímu textu velkou pozornost.

Obr. 12 Péče o duševně nemocné

Zdroj: HOSÁKOVÁ, J. A KOL. Ošetřovatelská péče v psychiatrii.Opava : Slezská univerzita, 2007. s.

137.


http://www.tdz.cz/

102


Když je péče komplexní tak biologická léčba duševních chorob se souběžně poskytuje i

s tréninkem kognitivních a sociálních dovedností (umožňující žít pokud možno nezávisle

nebo s co nejmenší podporou), vytváří se a rozšiřuje sociální síť, životní prostředí, kterému se

pacient může optimálně přizpůsobit (Opavský systém komplexní péče o pacienty s psychotic-

kou zkušeností se rozvíjí od roku 1962).

Krizové centrum – je zařízením prvního kontaktu, volně přístupné bez objednací lhůty oso-

bám, které se ocitly v tíživé životní situaci. Krizové centrum pracuje nepřetržitě, 24 hodin

denně, 7 dní v týdnu. Jeho součástí může být malý počet lůžek, která slouží k několikadenní-

mu pobytu. Minimální služby krizového centra zahrnují trvalou možnost telefonického kon-

taktu s terapeutem. Další vhodné programy krizového centra jsou krizová intervence formou

výjezdu nebo návštěvy, krátkodobý pobyt na krizovém lůžku anebo krátký pobyt v denním

stacionáři. Prostě krizové centrum může poskytovat své služby ambulantně, v terénu a nebo

pobytově.

Denní stacionář (sanatorium) – slouží pro denní pobyt psychiatrických pacientů. Úkolem

denního stacionáře je poskytovat každodenní léčebnou a rehabilitační péči nemocným, kteří

vyžadují intenzivnější ambulantní léčbu, avšak nevyžadují ještě hospitalizaci. Jeho cílem je

mimo jiné zkrátit, eventuálně zamezit hospitalizaci. Programy denního stacionáře se využívají

i jako příprava na zařazení do programů chráněného bydlení a chráněné práce. Slouží i jako

rehabilitační programy pro hospitalizované pacienty k usnadnění přechodu z hospitalizace do

běžného života. Denní stacionář poskytuje i sociální a právní pomoc.

Noční stacionář - obdoba denního stacionáře, nemocní zde pobývají večer a přes noc, nejsou

vytrhováni z pracovního prostředí.

Domácí péče a domácí léčba – domácí péče je určena osobám, které bydlí doma a potřebují

pomoc a podporu. Mimo to může tento typ péče být i léčbou v domácím prostředí (farmakote-

rapie, ošetřovatelská péče, podpůrná psychoterapie, práce s rodinou aj.). Může se uskutečnit

samostatně, anebo návazně na hospitalizaci.

Socioterapeutický klub – používá se např. v ambulantním doléčování závislých na alkoholu,

vytváří podpůrné abstinující sociální prostředí, provázány jsou aktivity společenské, kulturní,

sportovní i osvětové, nemocní si navzájem poskytují oporu a podporu v abstinenci od návy-

kové láky.

Chráněné bydlení a příprava na samostatné bydlení – resocializace nemocného a příprava

k samostatnému a soběstačnému způsobu života, umožnění dlouhodobého pobytu mimo lůž-

kové zařízení při větší či menší podpoře zdravotnickým personálem a pomoci. V bytě bydlí

několik nemocných pohromadě pod dohledem zdravotníků. Pacienti se učí vyřizovat záleži-

tosti např. spojené s bydlením.

Zařízení pro podporu práce a zaměstnání – k udržení, obnovení a zlepšení pracovních

dovedností a sociálních vztahů, které jsou s prací spojeny.

Rehabilitační a chráněná dílna – pro 5- 15 osob, s vhodným výrobním programem, pracov-

ní doba je zkrácena a prostředí vykonává jen nízký tlak na pracovní výkon, je vyžadováno

přátelské ovzduší a pravidelná supervize, dílna je „chráněna“ před konkurenčním prostředím

tržního hospodářství, primárním cílem není produkovat výrobky za účelem zisku,.ale zapojit

nemocné s duševní poruchou do kolektivu, obnovit jejich schopnosti spolupráce, komunikace

aj., pacienti do dílny docházejí v pracovní dny z domova.

Sociální firmy a sociální družstva – samostatné provozovny či podniky, představují speci-

103


fická pracoviště pro osoby s duševní poruchou, provoz je podporován státními institucemi,

eventuálně sponzory a je zapojen do běžného tržního prostředí, často ve sféře služeb.

Přechodné zaměstnávání – na vybraná pracovní místa v běžných pracovních podmínkách

jsou zařazováni na časově omezenou dobu duševně nemocní za individuální dlouhodobé pod-

pory sociálních pracovníků či sociálních terapeutů. Jedinec může působit následně i na více

přechodných pracovních místech. Při výpadku či selhávání pacienta je nahrazen jiným ne-

mocným nebo dočasně i pracovním terapeutem nebo sociálním pracovníkem. Součástí pod-

půrného systému je i klub zájemců o pracovní zařazení a vyhledávání vhodných pracovních

míst.

Podporované zaměstnání – vhodná pracovní místa v běžných pracovních podmínkách, kde

jsou zařazovány osoby s duševní poruchou a to bez časového omezení. Sociální pracovníci či

pracovní terapeuti jim poskytují podle potřeby podporu.

3.5 Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním

Pokud máme zmínit náplně sociálních pracovníku, tak je vždy nutné si uvědomit, že se odvíjí

od instituce, v které pracuje. Psychiatrická léčebna je státní zdravotnické zařízení, ale existuje

mnoho dalších nestátních zařízení, občanských sdružení, které nabízejí zdravotní, sociální

služby. Služby, které poskytují musí být vždy řádně zaregistrované. Existují i svépomocné

organizace, které nemají zaregistrovánu žádnou službu a přesto plní nezastupitelnou úlohu

v péči o duševně nemocné.

Lidé s duševním onemocněním se řadí mezi osoby ohrožené sociálním vyloučením (podle

zákona č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi).

NÁPLŇ SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA V PSYCHIATRICKÉ LÉČEBNĚ

- Samostatně vyhledává a iniciuje sociální šetření u potřebných klientů

- Při konkrétním řešení sociálních záležitostí se řídí pokyny ošetřujícího lékaře.

- Pokud je nutné převzetí a držení občana v léčebně bez jeho souhlasu, tak musí

psychiatrické lůžkové zařízení, které omezuje občanu volný pohyb nebo styk

s okolním světem, hlásit jeho přijetí do 24 hodin okresnímu (obvodnímu) soudu

v místě, v němž má sídlo. Příslušný soud na to musí vydat do sedmi dnů usnesení.

Blíže se dozvíte v podkapitole právní otázka duševně nemocných v těchto skriptech.

- Poskytuje zdravotně – sociální poradenství, poskytuje oporu pacientům ke zvýšení

orientace v jejich právech a povinnostech.

- Shromažďuje informace o domácím prostředí pacienta a třídí je.

- Provádí návštěvu v místě bydliště pacienta. Objektivně posuzuje situaci a výchovně

působí na příbuzné. Z šetření provádí záznam do dokumentace.

- Vede vstupní rozhovor s pacientem, kontroluje osobní údaje klientů, vyhodnocuje

stav hmotné nouze apod.

- Vede pečlivě předepsanou agendu, zakládá sociální list a je členem týmu pracovníků,

kteří se podílejí na péči o pacienta.

- Pečlivě vede předepsanou agendu u každého pacienta, kterého převzala do své péče.

Zakládá sociální list a zaznamenává zápis do dekurzu, který je součástí chorobopisu a

slouží k předávání informací v týmu pracovníků, kteří se na péči o pacienta podílejí.

- Sociální pracovnice studuje a analyzuje situaci pacienta v její celistvosti a působí na

snížení úzkosti pacientů, dále psychoterapeuticky působí na změnu postojů pacienta

za účelem zvýšení jeho sociální adaptability.

- Seznamuje pacienta se sociálním plánem a vede pacienta k aktivnímu podílení se na

jeho realizaci.

104


- Účastní se vizit a komunit, organizuje pro pacienty besedy.

- Na návrh primáře podává návrh k soudu k zahájení řízení o způsobilosti k právním

úkonům, zpracovává návrhy ve věci změny eventuelně zrušení ústavní ochranné

léčby.

- Ověřuje zda opatrovník plní svoji funkci.

- Jedná s posudkovými lékaři České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) případně se

zaměstnavateli pacienta.

- Dále zajišťuje pro pacienta hygienické potřeby, vhodné ošacení, zprostředkovává

služby sociální péče (domovy pro seniory, pečovatelskou službu..) služby sociální

prevence (azylové domy, noclehárny, služby následné péče), zajišťuje sociální

pohřby.

- Dává podnět k uskutečnění platebních příkazů u hospitalizovaných pacientů, zvláštní

pozornost věnuje dlouhodobě hospitalizovaným a osamělým v otázce uskutečnění

plateb.

- Vyřizuje veškerou korespondenci týkající se hospitalizovaných.

- Spolupracuje s obecními, městskými úřady,praktickými lékaři, soudy a Policií ČR

- Sociální pracovnice je povinna se dále vzdělávat a stále upevňovat a doplňovat

kvalifikaci.

- Podílí se na odborné výchově a vzdělávání středních zdravotnických pracovníků (v

zdravotně–sociálním směru). Metodicky řídí studenty z vyšších odborných škol,

vysokých škol a stážisty z terénu v sociální oblasti.

- Je povinna vzájemně se zastupovat v době nepřítomnosti jiné sociální pracovnice.

- Při výkonu svého povolání dodržuje bezpečnostní předpisy, opatření proti úrazům a

hygienické a epidemiologické zásady.

- Sociální pracovnice je služebně podřízena primáři oddělení a vedoucí sociální

pracovnici léčebny.

- K zabezpečení potřebných služeb při propuštění pacienta sociální pracovnice úzce

spolupracuje s ostatními organizacemi v následné péči.

NÁPLŇ SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA V NESTÁTNÍ NEZISKOVÉ ORGANIZACI -

V OBČANSKÉM SDRUŽENÍ (MENS SANA)

- Zajišťování prvního kontaktu s klientem

- Vedou spisovou dokumentaci a jsou v přímé práci s klientem

- Informování klienta o službách poskytovaných v zařízení a dalších službách

v regionu

- Zprostředkování potřebných služeb jako např. registrované sociální služby:

sociální rehabilitace § 70 dle zákona č. 108/2006 Sb.

podpora samostatného bydlení - terénní služba dle § 43 zákona č. 108/2006

- Poradenství při výběru služeb

- Sociálně právní poradenství

- Individuální plánování s klientem, přidělení klíčového pracovníka

- Realizují společně individuální plány

- Po uplynulých 3 měsících provádí s klientem změny individuálního plánu

- Poskytování podpory při jednání na úřadech

- Podpora a asistence při zvládání každodenních povinností (doprovází k lékařům, na

poštu apod.)

- Individuální nácvik sociálních dovedností (orientaci např. v obchodě, dopravě apod.)

- Případová sociální práce

- Případové vedení – case management

- V rámci sociální práce se skupinou jsou klientům nabízeny tématicky zaměřené sku-

piny (verbální a neverbální komunikace, zaměstnávání, rodinné vztahy...)

- Spolupracují s celou rodinou pokud je to přání klienta

- Tvorba projektů

105


V rámci sociální rehabilitace nabízí klientům:

nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnost a dalších činností vedou-

cích k sociálnímu začleňování

- individuální a skupinové nácviky s klienty (nácviky vaření, úklidu, péče o domácnost)

- socioterapeutickou skupinu

- skupinu pro klienty s psychotickým onemocněním

- arteterapie

- muzikoterapie

zprostředkování kontaktu se společenským prostředím

- doprovody klienta/ů k lékaři, na úřad, do školských zařízení

- podpůrná návštěva uživatele v domácím prostředí, psychiatrické léčebně či v nemoc-

nici

- návštěvu kulturního zařízení

- sportovní aktivity

- výlety

výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti

- kreativní dílna

- výuka anglického jazyka

- výuka pc

- hra na hudební nástroj

- hospodaření s penězi

- kurz psaní všemi deseti

- podpora při studiu

- vzdělávací kurzy probíhají v individuální i skupinové výuce.

pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí

- sociální poradenství

Pro práci s uživateli používáme tyto pracovní postupy (příloha standardu č.1):

- individuální a skupinové doprovody

- individuální a skupinové nácviky (Individuální nácvik úklidu, Individuální nácvik

čtení, Nácviky sociálních dovedností)

- výuka práce s PC pro pokročilé

- výuka práce s PC pro začátečníky

- psaní všemi deseti

- hospodaření s penězi

- angličtina – pokročilí, mírně pokročilí

- angličtina pro začátečníky

- skupina pro klienty s psychotickým onemocněním

- socioterapeutická skupina

- návštěva kulturních zařízení

- kreativní dílna

- výlety, sportovní aktivity

- sociální poradenství

- podpůrná návštěva uživatele v domácím prostředí, psychiatrické léčebně či v nemoc-

nici

- podpora při studiu

- muzikoterapie

- hra na flétnu

- arteterapie

V rámci služby podpora samostatného bydlení nabízí klientům:

- návštěvy v domácnostech uživatelů služby,

- individuální nácviky sociálních dovedností související s péčí o domácnost, hospoda-

řením s penězi, komunikaci,

106


- poskytování podpory při jednání na úřadech (například ohledně vyřizování sociálních

dávek, důchodů, způsobilosti k právním úkonům, soudních sporů atd.), pomoc při za-

jišťování osobních dokladů,

- sociální a pracovní poradenství,

- informování o službách poskytovaných v zařízení i o dalších psychosociálních služ-

bách v regionu,

- poradenství při výběru služeb, zprostředkování potřebných služeb,

- případová sociální práce (case management): jde o dlouhodobou formu spolupráce so-

ciálního pracovníka s uživatelem, která vychází z mapování potřeb uživatele, jeho

možností (zdrojů) a směřuje k vytvoření individuálního rehabilitačního plánu. V něm

jsou formulovány cíle, kterých chce klient ve spolupráci s pracovníkem dosáhnout,

dílčí kroky k jejich dosažení, časový plán, kompetence,

- skupinová a individuální psychosociální práce formou setkávání v klubové místnosti

- nasměrování klienta na možnosti využití motivačních a vzdělávacích aktivit v rámci

psychosociální rehabilitace,

- zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

- pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitos-

tí.

Tyto údaje vychází z informací uvedených organizací MENS SANA o.s. na jejich webových

stránkách ke dni 12.5.2012. http://www.menssana.cz/sluzby.html

NÁPLŇ SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA VE SVÉPOMOCNÉ ORGANIZACI

- KLUB MLÝNEK

Jedná se o svépomocnou organizaci „Klub Mlýnek“, která má na starosti zejména organizo-

vání volnočasových aktivit pro duševně nemocné. Dále podporuje práva klientů, provádí

osvětovou činnost, snaží se ovlivňovat kvalitu služeb. Sociální pracovník zde pracuje jen na

částečný úvazek.

Klienti zde dochází dobrovolně. Pokud chtějí tak se zapojují do aktivit, pokud nechtějí, tak

jen pozorují ostatní a komunikují navzájem. Tato svépomocná organizace nemá zaregistrova-

nou žádnou službu.

Pracovníci při organizování různých aktivit se snaží svým klientům být nápomocni při zno-

vuzískání dovedností, vést smysluplný a aktivní život v jejich přirozeném prostředí a

využívání přirozených vztahových sítí ve svém okolí.

Dodržují celorepublikové stanovy pro svépomocné skupiny.

Dojde-li klient do sídla organizace a není tam sociální pracovník, obdrží informace o

službě od správce dne. V případě, že zastihne sociálního pracovníka, tak spolu indivi-

duálně řeší problém žadatele. Případně sepisování smlouvy sociální pracovník nechá-

vá až na další schůzky s klientem.

Pokud klient chce být řádným členem „Klubu mlýnek“, tak zaplatí 200,- na rok. Člen-

ství nese s sebou několik výhod:

- mohou volit a také být voleni, na navštěvované akce mají poloviční vstupné.

Informování veřejnosti o službě:

- pracovníci docházejí k lékařům, psychiatrům a psychologům 1x měsíčně, kde

nechají svůj leták „Život společnosti“ ve kterém jsou chronologicky sepsané

aktivity na daný měsíc,

- pracovníci docházejí 2x ročně do psychiatrické léčebny (konkrétně oddělení

13 a 17b), které informují o svých službách osobně,

- V pravidelném měsíčníku „PROGRAM“ mají také informace o své činnosti.

107


- Dále pak z internetu, od jiných organizací, případě přátel....

Volnočasové aktivity:

1. Přednášky

Přednášky se konají v pracovní dny a přednášejícími jsou odborníci, laici a klienti.

2. Kulturní a sportovní akce

V průběhu roku se uskuteční celá řada kulturních akcí (návštěvy divadel, vernisáží,

zoologické zahrady). Dále byly pořádány různé sportovní akce (turnaje v odbíjené,

šachu a stolním tenisu).

3. Výlety

Výlety se konají v pracovních dnech, nezávisle na otevírací době Klubu Mlýnek,

po domluvě se s nimi můžete jet podívat na různá místa Moravskoslezského kraje.

4. Arteterapie

V rámci výše uvedených terapií probíhají průběžně a pravidelně arteterapeutické

činnosti, kde jsou využívány různé jednoduché výtvarné techniky.

5. Psychoterapeutické skupinky - 1- 2x měsíčně. Tyto údaje vychází z informací uvedených organizací KLUB MLÝNEK o.s. na jejich webo-

vých stránkách ke dni 12.5.2012. www.klubmlynek.webnode.cz

Na konec této podkapitoly Vám dáváme pro zajímavost přehledný obrázek, z kterého se mů-

žete dozvědět, kde všude ve zdravotnictví jsou sociální pracovníci.

Obr. 13 Počty sociálních pracovníků ve zdravotnictví

Zdroj: KUZNÍKOVÁ, I. A KOL. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha : Grada, 2011. s. 22

V situaci klienta s duševním onemocněním nesehrává jen hlavní úlohu sociální pracovník.

Neustále je dobré mít na paměti i ostatní složky. Poskytování komplexní péče o duševně ne-

mocné je názorně vidět na následujícím obrázku. Forma puzzle je velice výstižná.

Obr. 14 Propojení sociální práce ve zdravotnictví

108


Zdroj: KUZNÍKOVÁ, I. A KOL. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha : Grada, 2011. s.24.

Obr. 15 Požadavky na kvalitu služby

Zdroj: KUZNÍKOVÁ, I. A KOL. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha : Grada, 2011. s. 163.

3.6 Právní otázka duševně nemocných

Práva nemocných vycházejí ze základních občanských práv, jsou garantována:

- Všeobecnou deklarací lidských práv a svobod (1948),

109


- Listinou základních práv a svobod a dalšími dokumenty,v ČR platí od roku 1992 Kodex

práv pacientů.

Zvláštní práva duševně nemocných vycházejí z dalších mezinárodních dokumentů zejména z:

- Deklarace práv duševně nemocných (Luxorská deklarace, 1989),

- Deklarace lidských práv a duševního zdraví (1989),

- Havajské deklarace (1983) a dalších.

Etická komise Psychiatrické společnosti ČSL pracuje na dokumentu Práva psychiatricky ne-

mocných, který vychází z dokumentu vydaného Americkou psychiatrickou asociací (1992).

Deklarace práv psychiatricky nemocných nejsou právně závazné.

Povinná mlčenlivost

Jedním se zákonů, který upravuje mlčenlivost je zákon č. 101/2000 Sb. O ochraně osobních

údajů.

HOSPITALIZACE V PSYCHIATRICKÝCH LŮŽKOVÝCH ODDĚLENÍCH :

- bez souhlasu nemocného

- se souhlasem nemocného

Urgentní hospitalizace bez souhlasu nemocného

Tento typ hospitalizace vychází ze 3 právních norem, a to z Listiny základních práv a svo-

bod, zákona č. 86/1992 SB. a z občanského soudního řádu (zákon č. 240/1993 Sb.

v úplném znění). Nová úprava platná v ČR od 1.1.1992, která představuje návrat k úpravě

platné do přijetí zákona O péči zdraví lidu v roce 1966. Tento druh nedobrovolné hospitaliza-

ce se týká i některých nepsychiatrických nemocí, např. infekčních a parazitárních, jež jsou

vymezeny příslušnými právními předpisy.

Psychiatrická hospitalizace bez souhlasu pacienta má tři etapy:

V první etapě jde o vymezení indikací k urgentní hospitalizaci, jsou to situace, kdy nemocný

vzhledem k duševní poruše nebo intoxikaci je nebezpečný sobě nebo okolí, přičemž toto ne-

bezpečí musí být zjevné a aktuální, nikoli potenciální.

Druhou etapu představuje bezprostřední zákrok, kterým je opatření zdravotníka, při němž je

nemocný zdržen, anebo je nařízeno jeho převzetí do psychiatrického lůžkového zařízení bez

jeho souhlasu.

Třetí etapu představuje převzetí a držení občana v ústavu zdravotnické péče, kdy v této etapě

musí psychiatrické lůžkové zařízení, které omezuje občanu volný pohyb nebo styk s okolním

světem,hlásit jeho přijetí do 24 hod. okresnímu (obvodnímu) soudu v místě, v němž má sídlo.

Příslušný soud musí usnesením do 7 dnů ode dne, kdy k takovému omezení došlo, roz-

hodnout o přípustnosti převzetí občana do ústavní péče. Trvá-li nebezpečí sobě nebo okolí

i nadále, pokračuje soud v řízení na podkladě důkazů, včetně znaleckého posudku z odvětví

psychiatrie, a musí do 3 měsíců od výroku o převzetí rozhodnout, zda další držení obča-

na je přípustné a na jak dlouhou dobu. Účinnost tohoto soudního rozhodnutí zanikne

uplynutím doby jednoho roku od jeho vyhlášení, nebyla-li v rozsudku určena lhůta

kratší.

Po uplynutí této lhůty musí soud znovu rozhodnout. Stejný postup se aplikuje i u ne-

mocného občana původně dobrovolně léčeného, jehož psychický stav se natolik zhoršil,

že se stal nebezpečným sobě nebo okolí, a je indikováno nedobrovolné pokračování v léčbě.

Ve všech subetapách tohoto postupu existují opravné prostředky, které jsou vymezeny záko-

nem.

110


OCHRANNÉ LÉČENÍ

Mezi ochranná léčení patří tzv. ochranná opatření, jenž sleduje terapeutické i represivní cíle.

Ochranné léčení se provádí ambulantní nebo ústavní formou.

Ochranné léčení nařizuje soud u občana trpícího duševní poruchou nebo závislostí, a to

v souvislosti se spácháním trestného činu, kdy délka léčení není stanovena, a o jejím

ukončení rozhoduje soud na základě návrhu ošetřujícího lékaře. Docent Baštecký v učebnici Psychiatrie uvádí o ochranném léčení, že má několik modalit:

psychiatrické, sexuologické, protialkoholní, protitoxikomanické nebo kombinované.

Pozorování občana v ústavu před podáním znaleckého posudku ve věcech trestních nebo ob-

čanskoprávních se může nařídit podle trestního řádu nebo občanského soudního řádu a to

nejdéle na dobu tří měsíců.

ZPŮSOBILOST K PRÁVNÍM ÚKONŮM

Zahájení řízení o způsobilosti k právním úkonům je na návrh fyzické nebo právnické

osoby. Návrh se podává k příslušnému okresnímu (obvodnímu) soudu, kdy z návrhu musí

jednoznačně vyplývat, kdo je navrhovatelem a čeho – zde konkrétně koho – se omezení nebo

zbavení způsobilosti týká, v závěru návrhu pak nesmí chybět petit. Návrh může podat tedy

nejen rodinný příslušník, ale kterýkoliv občan, který má důvodné podezření, že osoba, se

kterou přichází do styku, se neumí ve společnosti patřičně orientovat a chovat pro duševní

poruchu. Navrhovatelem bývá často lékař, ale i instituce, jako jsou např. Úřady městských

obvodů (nebo jiné úřady).

Po doručení návrhu k soudu je vydáno usnesení o ustanovení soudního znalce v oboru

zdravotnictví odvětví psychiatrie, který má za úkol provést psychiatrické vyšetření a zjistit,

zda skutečně osoba, které se návrh dotýká, trpí duševní poruchou. V řízení se může pokra-

čovat až po vyhotovení znaleckého posudku, a to výslechem znalce, kolizního opatrovní-

ka soudu, navrhovatele, svědků a v některých případech i samotného vyšetřovaného

(pokud tak doporučí znalec), kdy záznam o tomto ústním jednání je zapsán do protokolu,

který je součástí spisové dokumentace. Soud na základě znaleckého posudku, protokolů,

dalších listin a důkazů ve věci rozhodne – je vydán rozsudek jménem republiky.

V rozsudku je přesně vymezeno omezení ve způsobilosti nebo je citováno úplné zbavení

ve způsobilosti k právním úkonům. V případě, že žádný z účastníků řízení se proti rozhod-

nutí soudu do 15-ti dnů neodvolá, nabyl rozsudek právní moci.

Při omezení nebo zbavení způsobilosti občana k právním úkonům se podle občanského záko-

na jedná především o oblast majetkoprávní a pracovněprávní. Jiné způsobilosti jsou vyme-

zeny jinými právními normami, jedná se např. o volební právo, rodičovské právo, způsobilos-

ti k řízení motorových vozidel, držení zbraně a střeliva, způsobilosti k výkonu služby ozbro-

jených sborech a další. Omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům nemá být opat-

řením represivním, ale má sledovat ochranu práv a zájmů duševně nemocného občana.

Za občana zbaveného nebo omezeného ve způsobilosti k právním úkonům činí tyto úko-

ly soudem ustanovený opatrovník.

Po vydání rozsudku je proto zahájeno další řízení, a to o ustanovení opatrovníka. Soud

písemně žádá úřad, o vyhledání vhodné osoby pro výkon opatrovníka občanu,který byl zba-

ven (omezen) ve způsobilosti k právním úkonům (dále jen „nesvéprávný“). Takováto žádost

soudu je podstoupena k vyřízení sociálnímu odboru, který provede sociální šetření

v místě trvalého bydliště nesvéprávného.

V případě, že je zjištěno, že má nesvéprávný rodinu a někdo z jeho rodiny je schopen a ocho-

ten funkci opatrovníka vykonávat, je pak doporučen soudu jako vhodná osoba k výkonu

funkce opatrovníka. Jsou však i případy, kdy nesvéprávný nikoho nemá, nebo nikdo z jeho

111


rodiny nechce, nebo není způsobilý ( z nejrůznějších důvodů) funkci opatrovníka vykonávat.

V těchto případech je nesvéprávnému ustanovena opatrovníkem právnická osoba, (ústav soci-

ální péče, domov důchodců, Statutární město Ostrava,) kdy dle statutu města Ostravy je funk-

ce opatrovníka svěřena Úřadu městského obvodu dle trvalého bydliště nesvéprávného. Výko-

nem funkce je pak pověřen úsek sociálních věcí, kde ji vykonávají již příslušní sociální pra-

covníci.

U závažnějších právních úkonů jako je např. prodej nemovitosti nesvéprávného, nemů-

že rozhodovat opatrovník sám. Musí žádat soud o schválení právního úkonu za nesvé-

právného. Soud ustanoví nesvéprávnému kolizního opatrovníka, aby byly chráněny jeho

práva a zájmy. Opatrovník může nesvéprávného zastupovat jen v běžných záležitostech.

PRÁCE OPATROVNÍKA

Hlavním úkolem opatrovníka je zastupovat nesvéprávného ve věcech občanskopráv-

ních, spravovat jeho majetek, (hospodaření s finančními prostředky nesvéprávného, vedení

jednoduchého účetnictví a dokumentace), především však dbát na to, aby měl nesvéprávný

zajištěno řádné bydlení, bylo dostatečně postaráno o jeho výživu, hygienu, apod.

Sociální pracovník, který dostane přidělenu funkci opatrovníka (rozsah jeho funkce vy-

plývá z rozsudku, ve kterém je ve výroku vymezena způsobilost k právním úkonům dotyčné-

ho):

1. hospodaří s finančními prostředky nesvéprávných (pravidelnými příjmy nesvépráv-

ných jsou většinou jejich důchody nebo dávky sociální péče, nebo např. finanční hotovost,

kterou mají uloženu na vkladní knížce)

2. pro příjem důchodů nebo dávek sociální péče je opatrovník povinen zřídit depozitní

účet, kdy je každému nesvéprávnému přidělen svůj variabilní symbol. Na tento účet (na

písemnou žádost opatrovníka) zasílá Česká správa sociálního zabezpečení důchody, úřady

dávky sociální péče. Na účet se přijímají i jiné mimořádné finanční prostředky nesvépráv-

ných (např. nájemné za pronájem pozemku, různé přeplatky za vyúčtování apod.). O po-

hybu na depozitním účtu je vedena pokladní kniha. Pokladní deníky se vedou také kaž-

dému nesvéprávnému, kde se přesně zaznamenávají jeho příjmy a výdaje.

3. Opatrovník musí dbát na to, aby se klient nedostal do tíživé finanční situace, je povi-

nen pravidelně hradit nájemné a inkaso, popř. náklady za jinou formu ubytování. Hradí ta-

ké další výdaje, jako mohou být např. splátky různých dluhů nebo mimořádná úhrada, kte-

rou je např. vyúčtování za elektřinu, služby apod.

4. Opatrovník musí dbát na výživu nesvéprávného (je možno stravu objednat a hradit ji

bez přímé účasti nesvéprávného – např. donáška obědů, nákupů), ve většině případů je

však nesvéprávnému poskytována na stravu hotovost, kterou si dle potřeby vyzvedá-

vá u opatrovníka. U některých klientů lze vyplatit částku na stravování 1x měsíčně, u ně-

kterých 3 x týdně – dle jeho schopností. Klient je takto veden k samostatnosti.

5. Veškeré listiny o zaplacení, výdajové pokladní doklady o předání financí klientovi, faktu-

ry, inkasní lístky a další doklady se zakládají, vede se jejich dokumentace, která podléhá

kontrole. 1x ročně opatrovník provádí inventarizaci depozitního účtu, kterou předklá-

dá finančnímu odboru k auditu.

6. Dále sociální pracovník ve funkci opatrovníka zastupuje často nesvéprávné u soudních

jednání, kterými je nejčastěji schvalování právních úkonů za nesvéprávného (jedná se

o záležitosti, o kterých nemůže běžně opatrovník rozhodnout). Předmětem těchto jednání

je např. prodej nemovitosti, při ustanovení poručníka nezletilých dětí nesvéprávného, atd.

Zastupuje je i v dalších jiných občansko právních záležitostech – jednání u notáře (dědic-

tví), na nejrůznějších úřadech a institucích. S vyřizováním jejich záležitostí je spojena

velká administrativní činnost. Vedené záznamy, protokoly, různé písemnosti, důkazní

listiny a dokumenty tvoří spisovou dokumentaci.

7. Nesvéprávného zastupuje i v zcela běžných věcech, jako je vyzvednutí doporučeného

112


dopisu nebo balíku na poště. Prostě vykonává rozmanité činnosti.

8. Také spolupracuje s nejrůznějšími institucemi, soudy, notáři, advokáty, s lékaři,

s léčebnami, nemocnicemi, ústavy, poradnami až po bytová družstva, různé organizace a

sdružení.

9. Kontrolu práce opatrovníka soud prověřuje 1x v roce. Zjišťuje, zda si opatrovník svou

funkci plní a vykonává řádně, ku prospěchu nesvéprávného. Písemně žádá příslušný

úřad o prošetření poměrů u nesvéprávného. Sociální pracovník potom provádí soci-

ální šetření a podává soudu o zjištěné situaci zprávu. U klientů, u nichž je sám úřad

opatrovníkem, podává aktuální informace o práci s nesvéprávnou osobou.

V případech, kdy je zjištěno, že opatrovník svou funkci nevykonává řádně, navrhuje

změnu opatrovníka.

PRÁCE S DUŠEVNĚ NEMOCNÝMI

Práce s alkoholiky

Většinou se jedná o klienty, u kterých došlo dlouhodobým požíváním alkoholu k alkoholické

demenci, tzn. degradaci osobnosti. Tito klienti se velmi málo nebo téměř vůbec neorientují ve

společnosti, neumí si obstarat své základní potřeby a záležitosti. Práce s nimi proto vyžaduje

zajišťování veškerých těchto potřeb (strava, bydlení, hygiena apod.), ale také nejrůznější zále-

žitosti (pomoc při jednání s úřady a jinými institucemi, vyřizování dokladů, apod. Některým

těmto klientům vykonává opatrovníka někdo z příbuzných jiným úřad.

Práce se s schizofreniky

Sociální pracovník v psychiatrické léčebně pomáhá zařizovat ubytování, popř. zajišťuje

úhradu nájmu (pokud nemá dotyčný opatrovníka), zajišťuje vyřízení důchodu, popř. dávek

sociální péče. Pomáhá jim při vyřizování různých záležitostí, dokladů, apod. Při práci spolu-

pracuje s nejrůznějšími institucemi. S klienty přichází do styku dle potřeby – záleží na indivi-

duálním problému klienta. Spolupracuje také s rodinou nemocného, jeho ošetřujícím lékařem,

popř. terapeutem. Práce sociálního pracovníka s klientem končí jeho propuštěním, případně

umístěním do ústavu sociální péče.

Práce s mentálně retardovanými

Práce s těmito lidmi je zcela rozdílná podle stupně retardace a věku retardovaného. Práce

s těmito lidmi je zcela odlišná např. od práce se schizofreniky. Jejich stav se nedá ani na chví-

li zlepšit užíváním léků nebo terapií. Trvalý stav jejich intelektu je pro mnohé jejich příbuzné

zpočátku šokem, v pozdějším období se připojuje krize reality, která je mnohdy prohlubována

a ovlivňována postojem společnosti k mentálně retardovaným jedincům. Sociální pracovník

na příslušném městském úřadě se setkává spíše s klienty s lehkou a střední mentální retarda-

cí, kteří nevyžadují tak zvýšenou pomoc. Těžší stupně mentální retardace jsou většinou

v jednotlivých ústavech sociální péče.

Obr. 16 Přehled naléhavých situací v psychiatrii

113


Zdroj: DUŠEK, K., VEČEŘOVÁ, A. – PROCHÁZKOVÁ První pomoc v psychiatrii. Praha : Grada,

2005. s. 116 – 117.

114


3.7 Komunikace s lidmi s duševním onemocněním

STRATEGIE KOMUNIKACE U PROBLÉMOVÝCH KLIENTŮ podle K. Bláhy

Prvním předpokladem komunikace mezi lékařem (případně jiným pomáhajícím člověkem) a

duševně nemocným člověkem je vzájemné porozumění.

Základní požadavky pro správně vedenou návštěvu u lékaře (u sociálního pracovníka):

dosažení spolupráce,

stanovení priority terapeutické práce vytvoření pocitu bezpečí a jistoty,

zabezpečení informovanosti klienta,

dohoda o způsobu léčby u lékaře, dohoda o intervenci sociálního pracovníka

a ukončení návštěvy.

Nemoc obvykle vytváří emocionální tíseň a působí stres. Mezi běžné emocionální reakce na

nemoc můžeme zařadit: regresi, popření, úzkost, hněv a sklíčenost.

Pokud však přistupujeme v praxi ke konkrétním problémovým pacientům (klientům), je nutné

si uvědomit, že tzv. čisté typy, tak jak jsou popsány níže ve svých vyhrocených podobách,

jsou vždy vzácností.

Úzkostný typ

Charakteristické znaky a projevy jednání:

Schoulené držení těla, těkavý pohled, klopení zraku, nejistá gesta. Výraz obličeje obráží zá-

brany, váhání, nerozhodnost. V řeči nejisté pomlky, časté opakování dotazů, jsou vyslovová-

ny obavy a naléhavé žádosti o ujištění panice. Bojí se učinit rozhodnutí. Trpí pochybnostmi a

výčitkami. Obviňuje sám sebe. Nevěří si, kapituluje, volí únikové cesty, odstupuje ze složitěj-

ších jednání. Stydí se za své chování. Nevrací se tam, kde selhal. Bere si na pomoc jiné oso-

by. Odvolává se na autority.

Zvládací strategie

Vyčkejte, až se na vás obrátí, nezaujímejte pozici tváří v tvář, neulpívejte příliš zrakem v

jeho obličeji.

Hovořte pomalu, klidným hlasem, podejte vyčerpávající informace.

Vyvarujte se nátlaku na rozhodnutí a otázek typu „buď – a nebo“.

Dopředu signalizujte dostatek času se mu klidně a ochotně věnovat.

Uvažujte za něho nahlas. Klaďte jim nevyslovené otázky a vyslovte za něho pochybnosti.

Odpovídejte pak na ně.

Nečiňte přímá rozhodování za něho. Přispějte však rekapitulací otázek, obecným shrnutím

závěrů,alternativ,sdělením zkušeností u jiných.

Úzkostně – agresivní typ


Štíhlá postava, stoj i posed křečovitě vzpřímený, nohy u sebe, energicky pevný úchop před-

mětů, bojovně odměřený pohled, sevřeně svraštělé rty. Věcná nesdílnost, strohost řečového

projevu, stísněnost a nervozita v hlase, který přechází do vyšších poloh. Pocity újmy, křivdy a

ústrků spojené s energicky rychlými obranářskými reakcemi. Kategorické odmítání projevů

pomoci a péče, odhodlanost k sebeobětování, cynismus při domnělých prohrách. Jízlivé po-

známky a zraňující výroky, vedené na city a morálku druhých. Křečovité výpady provázené

pláčem na krajíčku, útočnost za každou cenu.


Pohledem signalizujte ochotu, nenechte jej přistoupit a určit vzdálenost při jednání. Dodrž-

te horizontální polohu pohledu z očí do očí. Vyvarujte se tzv. pohledu s patra.

115


Pokud pacient hovoří, se zájmem se dívejte do jeho obličeje.Hovoříte-li sami, střídejte

pohled do očí s odklonem pohledu stranou.

Hovořte klidně, věcně, srozumitelně. Vstřícně podejte vyčerpávající informace pro rozho-

dování.

Nezrychlujte tempo řeči, nezvyšujte hlas.Skočí-li vám do řeči, vyčkejte a pak pokračujte

ve svém sdělení.

Co nejméně používejte výrazu „ ne“ a nahraďte ho výrazem „ano, ale“.

Narcisticko-agresivní typ


Časté sledování a upravování vlastního zevnějšku, pohrávání si s módními doplňky, důstojně

okázalé vystupování, sebevědomá sebeprezentace, vůči druhým nadřazenecký postoj, přezí-

ravá mimika a gestikulace. Nadbytečně „moudře“ se vyjadřuje, mazlivě formuluje věty, zá-

libně opakuje výroky, rád se poslouchá. Nadstandardní péči připisuje majetnicky svému veli-

kášskému“já“ („Můj krejčí, můj kadeřník, můj automechanik“). Běžná péče a pozornost zra-

ňuje jeho sebeúctu. Připadá si nedůstojně pokořen a ponížen. V situacích domnělého ponížení

reaguje okázale rezervovaným vyčkáváním, kroucením hlavou, ironií, sarkasmy, ostře vzne-

senou kritikou. V konfliktu se pak prezentuje bez skrupulí jako mocensky silný,s výjimeč-

ným postavením,vlivnými konexemi a netušenými možnostmi


Jděte mu vstříc jako první. Zpomalte a zastavte ve vzdálenosti asi 1,3 metru.

Nemůžete-li se mu věnovat ihned, signalizujte, že jste si ho všimli a vyžádejte strpení.

Často vyhledávejte pohledy z očí do očí bez ohledu na to, kdo hovoří nebo naslouchá.

Buďte při jednání v pohybu kolem jeho osoby,bude pak doslova středem pozornosti a péče.

Vyvarujte se poučovacího a mentorského tónu. Podejte informace, jednejte s ním však jako

se

zasvěceným partnerem.

Nejednejte poníženě či podbízivě. Jednejte důstojně a na úrovni. Při konfliktu, je-li to na

místě, neváhejte se stručnou a krátkou profesionální omluvou.

Bezohledně-agresivní typ

Charakteristické znaky a projevy chování:

Robusní postava. Neměnný, nechápavý, nepřátelský výraz obličeje. Nepohotové, pomalé

myšlení, podezíravost a vztahovačnost. Hlučný, nespisovný, nelogický řečový projev. Vul-

gární výrazy. Nekultipované jednání, vehementní a netolerantní prosazování svých zájmů.

Zkratkovité, výbušné reakce. Chování od hlučného, žoviálně bodrého překřikování druhých

osob až po neurvale útočné zastrašování submisivních a slušnějších jedinců. Nepřátelské po-

stoje vůči obecně uznávaným hodnotám, ideálům, autoritám, konvencím a zvyklostem.


Jako první zvolte vzdálenost 0,7 m vodorovně“z očí do očí“ a neměňte v žádném případě

tuto pozici.

Hovoříte-li, dívejte se mu rázně a vytrvale do očí. Hovoří-li tento typ pacienta, odvraťte, ale

neklopte ani nezvedejte zrak.

Hovořte klidně, věcně, pomalu, plynule, srozumitelně, jistým, nevzrušeným hlasem, neo-

sobně, bez afektu.

Stůjte uvolněně, gestikulujte pomalu, plynule. Nejednejte zmatečně či zakřiknutě. Nepodlé-

hejte panice.

Jednejte vážně a důstojně, nikoli však s přehnanou kulturou projevu a nadřazeneckou noble-

sou

Důsledně stůjte na svých stanoviscích, projevte však pochopení a uznání. Apelujte na čest-

nost a férovou. Neveďte jednání do slepé uličky. Nabídněte možnost důstojného ústupu.

116


Pedantický typ


Pevné držení těla, zodpovědný výraz obličeje, přímý pohled, disciplinovaně uspořádaná gesta,

ukázněné vystupování, střízlivé oblečení, pečlivá úprava zevnějšku. Důstojně posloupný a

precizně pečlivý způsob konání věcí, ritualizovaný životní styl, pořádkumilovnost, obdiv

k předpisům,směrnicím a nařízením. Jednosměrně, přísně logické myšlení. Neměnné zásady.

Rozškatulkované vidění světa. Uspořádané a zákonitě probíhající děje ho uklidňují. Pro věc-

ně, střízlivě jednající osoby má pochopení. Popudlivě odtažitý je vůči optimisticky nadšeným,

srdečně otevřeným, dynamicky průbojným a výstředně se chovajícím osobám. Zdrženlivý

vůči novým věcem. Dostane-li se vnější situace do rozporu s jeho vnitřním řádem, reaguje

nedůtklivě, podrážděně, zlobně.


Při setkání postupujte spolu s ním do vzdálenosti asi 0,9 m. Často se mu dívejte přímo do

obličeje. Vhodná jsou společná setkání společné odklony pohledů.

Jednejte uspořádaně, klidně, věcně, střízlivě. Vyvarujte se překotnosti, zmatečného jednání.

Nezahlcujte ho informacemi.

Signalizujte názorovou příbuznost, respekt k zásadám a tradicím. Projevte pochopení.

Vyvarujte se bagatelizace hodnot, negace tradic.

Při mírné polemice se dovolávejte zákonitostí vývoje, chronologie postupů, kauzality. Ape-

lujte na zkušenost. V konfliktu projevte úctu k jeho osobě a respekt k právu jeho svobodné-

ho rozhodování.

Nepřístupný typ


Klidná, pomalá chůze, zdrženlivé reakce a pohyby. Většinou neurčitý a neměnný výraz tváře.

Někdy známky skeptické rozmrzelosti a ironizující přezíravosti. Spontánně nevyhledává se-

tkání pohledů. Nevyhledává fyzickou přítomnost druhých. Oblečením a gesty demonstruje

odlišnost. Pozicí se distancuje od skupin. Místo otevřených názorů či přímých doporučení

pouze polemické glosy, projevy skepse, nedůvěry, negace. Projevy pozérství. Vyjadřuje se

v narážkách, nadsázkách, paradoxech příměrech a paralogických zvratech. Stává se nesrozu-

mitelným. Vřelost, vděčnost a vstřícnost druhých odráží odměřeností, ironizací, zraňující

upřímností a sebeznehodnocující vulgaritou.


Nepřistupujte jako první. Nezkracujte ani neprodlužujte vzdálenost, kterou určil. Většinu

času se dívejte do očí, a to zejména vždy, když hovoříte. Odklon pohledu je možný s jeho

odklonem pohledu.

Jednejte neosobně, klidně, důstojně. Informujte vyčerpávajícím způsobem, hovořte, ale

věcně. Neopakujte se.

Nenechte se vyvést z míry jeho mlčením. Neudržujte hovor za každou cenu.

Nepodléhejte panice, držte se předmětu a skutkové podstaty jednání. Vyvarujte se osobně

prestižních reakcí a emotivních projevů.

Nereagujte na to, co nebylo otevřeně řečeno. Vůči narážkám a dvojmyslným invektivám

zůstaňte hluší. Užijte nedokončených vět, pomlk, nadhozených a nezodpovězených otázek.

Neuspěchávejte jednání hrajte „na čas“.

Histrionský typ


Rychlá chůze, prudká gesta, živá mimika vyjadřující emoce. Osoba je režisérem a hercem

v jedné osobě Teatrálními projevy na sebe poutá pozornost druhých. Do hry vtahuje ostatní,

infikuje emoce, vyvolává davovou psychózu. Chování má podoby expresivně vyjádřeného

zoufalství a žalu, důrazně vyjádřeného egocentrického hněvu, manipulativně teatrální rozto-

milostí a podobně. Řečový projev se často stává emotivním výlevem postrádajícím logiku. Při

konfliktu dochází ke křiku, slovním výpadům, rozbíjení předmětů,trhání vlastního oděvu a

117


dalších demonstrativním projevům agrese a autoagrese.


Snižte možnost pohybu a gestikulace uvedením do těsnějšího prostoru, jednáním vsedě

apod.

Odveďte jednání mimo pozornost dalších osob.

Buďte vstřícní a chápající, vracejte stále jednání k předmětu věci.

Zůstaňte hluší k odbočkám od tématu.

Hovořte věcně, stručně, jednoznačně. Volte obraty a tvrzení, které vylučují možnost pole-

miky a smlouvání. Regulujte jednání tak, aby spělo k co nejrychlejšímu konci.

Buďte rozhodní, nesmlouvavě pevní, rázní, autoritativní. Vyvarujte se však despektu a agre-

sivity. Zůstaňte přátelští.


Co všechno zahrnuje první pomoc v psychiatrii?

Jak dlouho může být člověk s duševním onemocněním v psychiatrické léčebně?

V čem spočívá práce opatrovníka s duševně nemocnými klienty?

Jaký je rozdíl v dobrovolné a nedobrovolné hospitalizaci v psychiatrické léčebně?

Jakou strategii komunikace zvolíte u bezohledně-agresivního typu člověka?


Zjistěte, které instituce pomáhající lidem s duševním onemocněním máte v Moravskoslez-

ském kraji (případně v jiném kraji podle místa vašeho bydliště). Napište si o nich základní

informace (název, adresa, kontakt, služby, které nabízejí, cílová skupina, financování

z pohledu klienta nebo jeho rodiny…atd.).

SHRNUTÍ KAPITOLY JAK POMOCI LIDEM S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM

Tato kapitola vám poskytla informace o vybraných institucích, které poskytují služby duševně

nemocným lidem. Seznámili jste se s konkrétní náplní práce sociálního pracovníka. Dále již

víte jakých kroků se máme držet, při poskytování první pomoci lidem s podezřením na du-

ševní onemocnění. Jak máme zvládat komunikaci s problémovými klienty.

Shrnutí kapitoly

SHRNUTÍ MODULU ...

Pokud jste došli až na konec těchto skript, tak máte potřebné znalosti z psychiatrie. Po úspěš-

ném absolvování tohoto modulu jste se naučili používat odbornou lékařskou terminologii,

umíte se orientovat v základních vyšetřovacích metodách a léčbě v psychiatrii. Víte, kde na-

jdete přehled všech momentálně platných psychiatrických diagnóz. Znáte základní sympto-

Shrnutí modulu

118


my, syndromy u vybraných psychiatrických onemocnění. Jste schopni popsat některé psychi-

atrické onemocnění a řešit jeho sociální dopad.

Máte teoretické znalosti o ošetřování klientů. Umíte správně s lidmi s duševním onemocně-

ním komunikovat. Jste schopni navrhovat řešení sociálních situací vzniklých onemocněním.

Dokážete poskytnout konkrétní radu a podporu nemocnému klientovi i jeho okolí

Toto vše rozhodně ve svém osobním i profesním životě využijete. Nikdy nevíte, kdy se se-

tkáte s duševně nemocnými. Gratulujeme vám, že jste zvládli, tak náročný úsek učiva a pře-

jeme vám hodně úspěchů v studiu na VOŠS.

Vaše autorky: Mgr. Gabriela Klosová, Mgr. Adéla Webrová

DALŠÍ ZDROJE

Základní zdroje

Knihy

BUIJSSEN, H. Demence. Průvodce pro rodinné příslušníky a pečovatele. 1. vyd. Praha :

Portál, 2006. ISBN 80-7367-081-X.

DUŠEK, K., VEČEŘOVÁ, A. – PROCHÁZKOVÁ První pomoc v psychiatrii. 1. vyd. Praha

: Grada, 2005. ISBN 80-247-0197-9.

HÖSCHL, C. Psychiatrie – učebnice pro VZŠ. 1. vyd. Praha : Scientia Medica, 1997. ISBN

80-85526-64-6.

KRATOCHVÍL, S. Jak žít s neurózou. O neurotických poruchách a jejich zvládání. 1. vyd.

Praha : TRITON, 2006. ISBN 80-7254-553-1.

MAHROVÁ, G., VENGLÁŘOVÁ, M. Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním. 1.

vyd. Praha : Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2138-5.

MALÁ, E., PAVLOVSKÝ, P. Psychiatrie. 1. vyd. Praha : Portál, 2002. ISBN 80-7178-700-0.

MAREČKOVÁ, J., MATIAŠKO, M. Člověk s duševním postižením a jeho právní jednání.

Otázka opatrovnictví dospělých. Praktická právnická příručka.1. vyd. Praha : Linde Praha,

2010. ISBN 978-80-7201-801-7.

Mezinárodní klasifikace nemocí – 10. revize. Duševní poruchy a poruchy chování. Popis kli-

nických příznaků a diagnostická vodítka. 2. vyd. Praha : Psychiatrické centrum Praha, 2000.

ISBN 80-85121-44-1.

Právní rádce. Příručka pro všechny, kteří se potkávají s duševní nemocí. 1. vyd. Praha : Čes-

ká asociace pro psychické zdraví, 2005. ISBN 80-239-5610-8.

PROBSTOVÁ, V. Sociální práce s duševně nemocnými. In MATOUŠEK, O. a kol. Sociální

práce v praxi : specifika různých cílových skupin a práce s nimi. 1. vyd. Praha: Portál, 2005.

s. 133 – 159. ISBN 80-7367-002-X.

RABOCH, J., PAVLOVSKÝ, P., JANOTOVÁ, D. Psychiatrie minimum pro praxi. 4. vyd.

Praha : TRITON, 2006.ISBN 80-254-746-1.

SLEZÁKOVÁ, L. a kol. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty III. Gynekologie a po-

rodnictví, onkologie, psychiatrie. 1. vyd. Praha : Grada, 2007. ISBN 978-80-247-2270-2.

STYX, P. O psychiatrii. Jak žít a jednat s duševně nemocnými lidmi. Kdo je zdravý a kdo je

nemocný? 1. vyd. Brno : Computer Press, 2003. ISBN 80-7226-828-7.

SVOBODA, M., ČEŠKOVÁ, E., KUČEROVÁ, H. Psychopatologie a psychiatrie. 1. vyd.

Praha : Portál, 2006. ISBN 80-7367-154-9.

VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. rozš. přeprac. vyd. Praha :

Portál, 2004. ISBN 80-7178-802-3.

ZVOLSKÝ, P. a kol. Obecná psychiatrie. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2001. ISBN 80-7184-494-2.

ZVOLSKÝ, P. a kol. Speciální psychiatrie. 1. vyd. Praha : Karolinum,2001.ISBN 80-7184-203-6.

Doporučené zdroje

119


COHEN, R., M. Nejčastější psychické poruchy v klinické praxi. 1. vyd. Praha : Portál, 2004.

ISBN 80-7178-497-4.

DOBIÁŠ, J. a kol. Psychiatrie. 1. vyd. Praha : Avicenum, 1984.ISBN neuvedeno.

DÖRNER, K. a kol. Osvobozující rozhovor. Psychicky nemocný v rodině. 1. vyd. Praha :

Grada, 1999. ISBN 80-7169-892-X.

GOHLERT, F. CH. Od návyku k závislosti. 1. vyd. Praha : IKAR, 2001.ISBN 80-7202-950-9.

HÁJEK, K. Práce s emocemi pro pomáhající profese. Tělesně zakotvené prožívání. 1. vyd.

Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-107-7.

HERMAN, E., PRAŠKO, J., DOUBEK, P. a kol. Bipolární porucha a její léčba. Příručka

pro pacienty a jejich rodiny. 1. vyd. Praha : MAXDORF, 2007. ISBN 978-80-7345-135-6.

HOLČÍK, J., KAŇOVÁ, P., PRUDIL, L.:. Systém péče o zdraví a zdravotnictví. 1. vyd. Brno:

NCONZO, 2005. ISBN 80-7013-417-8.

HORT, V. a kol. Dětská a adolescentní psychiatrie. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. ISBN 80-

71784-72-9.

HOSÁKOVÁ, J. A KOL. Ošetřovatelská péče v psychiatrii.1. vyd. Opava : Slezská univerzi-

ta, 2007. ISBN 978-80-7248-442-3.

HRDLIČKA, M., KOMÁREK, V. Dětský autismus. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. ISBN 80-

7178-813-9.

CHROMÝ,K. Duševní nemoc:sociologický a sociálně psychologický pohled. 1. vyd. Praha:

Avicenum 1990. ISBN 80-201-0050-4.

JANÁČKOVÁ, L., WEISS, P. Komunikace ve zdravotnické péči. 1. vyd. Praha: Portál, 2008.

ISBN 978-80-7367-477-9. s. 136. s. 79-85.

KEBZA, V. Psychosociální determinanty zdraví. 1. vyd. Praha. Academia, 2005. ISBN 80-

200-1307-5. s. 207 – 211.

KELEMAN, S. Anatomie emocí. Emoce a jejich vliv na lidské tělo. 1. vyd. Praha: Portál,

2005. ISBN 80-7178-836-8.

KLIMPL, P. Psychická krize a intervence v lékařské ordinaci.1. vyd. Praha : Grada, 1998.

ISBN 80-7169-324-3.

KOTULÁN, J. Zdravotní nauky pro pedagogy. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2000.

ISBN 978-80-210-3844-8.

KRHUTOVÁ,L. Občané se zdravotním postižením. 1. vyd. Olomouc : UP, 2005. ISBN 80-

244-1168-7.

KRCH, F.D. A KOL. Poruchy příjmu potravy.2. vyd. Praha : Grada, 2005. ISBN 80-247-

0840-X.

KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-247-0179-0.

KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie smysluplnosti existence. Otázky na vrcholu života. 1. vyd.

Praha : Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-1370-5.

KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. 1. vyd. Praha : Portál, 2001. ISBN 80-7178-551-2.

KUČEROVÁ, H. Demence v.kazuistikách. 1. vyd. Praha : Grada, 2006. ISBN 80-247-1491-4.

KURZOVÁ, H., HONZÁK, R., KROMBHOLZ, J. Psychiatrie v ordinaci praktického lékaře.

1. vyd. Praha : Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0532-5.

KUZNÍKOVÁ, I. A KOL. Sociální práce ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha : Grada, 2011.

ISBN 978-80-247-3676-1.

MALÁ, E. Schizofrenie v dětství a adolescenci. 1. vyd. Praha : Grada, 2005. ISBN 80-247-

0737-3.

MALÁ, E., PACOVSKÝ, P. Psychiatrie. 1. vyd. Praha : Portál, 2002. ISBN 80-7178-700-0.

MATOUŠEK,O. Ústavní péče 1.vyd. Praha:SLON,1995. ISBN 80-85850-08-7.

MLČÁK, Z. Psychologie zdraví a nemoci. 1. vyd. Ostrava : Ostravská univerzita, 2005.

ISBN 80-7368-035-1.

NEŠPOR, K. CZÉMY, L. Alkohol, drogy a vaše děti.3. vyd. Praha: Sportpropag, 1995.ISBN neuvede-

no.

NEŠPOR, K.,PROVAZNIKOVA, H. Slovník prevence problémů působených návykovými

látkami. 3. rozš. vyd. Praha: Fortuna, 1999. ISBN 80-7071-123-X.

120


PACLT, I. a kol. Hyperkinetická porucha a poruchy chování. 1. vyd. Praha : Grada, 2007.

ISBN 978-80-247-1426-4.

PLEVOVÁ, I., SLOWIK, R. komunikace s dětským pacientem. 1. vyd. Praha : Grada Pu-

blishing, 2010. ISBN 978-80-247-2968-8.

PRAŠKO, J. a kol. Obecná psychiatrie.1. vyd. Olomouc : UP v Olomouci, 2011. ISBN 978-

80-244-2570-2.

PRAŠKO, J. A KOL. Poruchy osobnosti. 1 vyd. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-7178-737-X.

PRAŠKO, J. Úzkostné poruchy. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-997-6.

RŮŽIČKA, J. Psychosomatický přístup k člověku. 1. vyd. Praha : TRITON, 2006. ISBN 80-

7254-750-X.

SMOLÍK, P. Duševní a behaviorální poruchy. Průvodce klasifikací Nástin nozologie, Dia-

gnostika.2, reviz. vyd. Praha : Maxdorf, 2002. ISBN 80-85912-18-X.

SULLIVAN, H. S. Psychiatrické interview. 1. vyd. Praha: TRITON, 2006. ISBN 80-7254-

604-X.

SVOBODOVÁ, J. Psychiatrie. 1. vyd. Ostrava : OU ZSF, 2007. ISBN 978-80-7368-235-4.

The Danish Council of Ethics and Lene Staerbo Euthanasia Summary of a report for use in

the public debate. Priority – setting in the Health Service. – A report. Kobenhavn : The Da-

nish Council of Ethics, 1996. ISBN 87-90343-49-2.

THOROVÁ, K. Poruchy autistického spektra. 1. vyd. Praha : Portál, 2006. ISBN 80-7367-

091-7

UZLOVÁ, I. Asistence lidem s postižením a znevýhodněním. 1. vyd. Praha : Portál, 2010.

ISBN 978-80-7367-764-0.

VÁGNEROVÁ,M.a kol. Psychologie hendikapu….1. vyd. Praha : Karolinum, 2001. ISBN

80-7184-929-4.

VALENTA, M. Dramaterapie. 2. vyd. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-586-5.

VERMEULEN, P. Autistické myšlení. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1600-3.

VOKURKA, M., HUGO, J. Praktický slovník medicíny. 6. vyd. Praha : MAXDORF, 2000.

ISBN 80-85912-38-4.

VYMĚTAL, J. Obecná psychoterapie. 2. rozš. přeprac. vyd. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-

247-0723-3.

Vzdělávací program pro pedagogy ZŠ a SŠ v oblasti prevence sociálně patologických jevů

CZ.1.07/1.3.05/02.0005. Skripta. Renarkon o.p.s., RPIC-ViP s.r.o. : Ostrava. ISBN neuvedeno.

WHO Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů –

10. decennální revize. 1999. ISBN 80-7169-787-7.

WILKINSON, R., MARMOT, M. Fakta a souvislosti – sociální determinanty zdraví. Koste-

lec nad Černými lesy : Institut zdravotní politiky a ekonomiky, 2005. ISBN 80-86625-46-1.

ZAVÁZALOVÁ, H. a kol. Sociální lékařství a veřejné zdravotnictví. 2. přeprac. dopl. vyd.

Praha : UK, 2002. ISBN 80-246-0467-1.

Odborné časopisy

BLÁHA,K. Svízelné typy osob-zvládací strategie a prevence vzniku konfliktů. Praktický

lékař 74, 1994,37-38.

Česká geriatrická revue. Odborný časopis České gerontologické a geriatrické společnosti.

ISSN 1214-0732.

Florence Časopis moderního ošetřovatelství. ISSN 1801-474X.

Lékařské listy. Příloha zdravotnických novin.

Osobní lékař. ISSN 1213-2470.

Sestra. ISSN 1210-0404.

Sociální práce, sociálna práce. Sociální práce s lidmi s duševní nemocí. 2008, č. 1, ISSN 1213-6204.

Sociální práce, sociálna práce. Sociální práce s lidmi se závislostí. 2007, č. 3, ISSN 1213-6204.

Sociální práce, sociálna práce. Vytváření sítí služeb. 2012, roč. 12, č. 1, ISSN 1213-6204.

Sociální práce, sociálna práce. Zdravotně postižení v kontextu sociální práce. 2010, roč. 10,

č. 4, ISSN 1213-6204.

121


Zdravotnické noviny. ISSN 0044-1996

Legislativa občanský soudní řád č.99/1963 Sb., v platném znění

zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů, v platném znění

zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v platném znění

zákon č. 240/1993 Sb. občanský soudní řád, v úplném znění

zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti k výkonu

nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s pos´kytováním

zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů

zákona č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi, v platném znění

zákona č. 86/1992 Sb. o péči o zdraví lidu (úplné znění zákona č. 20/1966 Sb. se změnami a

doplňky) v platném znění

Vyhláška č.424/2004 Sb., ze dne 30.6. 2004, kterou se stanoví činnosti zdravotnických pra-

covníků a jiných pracovníků

Vyhláška č. 505/2006 Sb., ze dne 15.11. 2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona

o sociálních službách

Vyhláška č.55/2011 Sb., ze dne 14.3. 2011, 55/2011 Sb., o činnosti zdravotnických pracovní-

ků a jiných odborných pracovníků, v platném znění.

Deklarace lidských práv a duševního zdraví (1989)

Deklarace práv duševně nemocných (Luxorská deklarace, 1989)

Havajské deklarace (1983) a dalších.

Listinou základních práv a svobod a dalšími dokumenty,v ČR platí od roku 1992 Kodex práv

pacientů. Všeobecná deklarace lidských práv a svobod (1948)

Elektronické zdroje

www.capz.cz.

www.capz.cz/esprit

www.csspraha.cz/krizove-centrum-riaps

www.csspraha.cz/krizove-centrum-riaps

www.drogy-info.cz.

www.esethelp.cz/ www.fokus-cr.cz/.

www.fokus-praha.cz/o-fokusu-praha

www.helpnet.cz/

www.klubmlynek.webnode.cz www.komunitamyto.cz/

www.kriceos.cz/

www.menssana.cz/sluzby.html

www.meziploty.cz/cs/

www.ondrejov.cz/

www.os-kolumbus.org

www.portalolomouc.cz/integra-hana/

www.sanity.cz/nemoc-schizofrenie/

www.solen.sk/index.php?page=pdf_view&pdf_id=799&magazine_id=2

www.tdz.cz/

www.vfn.cz/pracoviste/kliniky-a-oddeleni/denni-sanatorium-horni-palata/

www.vidacentrum.cz/

www.volny.cz/selfhelp/

http://www.capz.cz/




http://www.drogy-info.cz/

http://www.fokus-praha.cz/o-fokusu-praha


http://www.komunitamyto.cz/


http://www.meziploty.cz/cs/



http://www.sanity.cz/nemoc-schizofrenie/

http://www.solen.sk/index.php?page=pdf_view&pdf_id=799&magazine_id=2



122


4 PŘÍLOHY

Přehled důležitých dokumentů a deklarací

Mezi nejdůležitější světové deklarace v psychiatrii patří:

- Ženevská konvence (1948), která přizpůsobila Hippokratovu přísahu nové době,

- Všeobecná deklarace lidských práv (1948, OSN),

- Helsinská deklarace (1964) o pravidlech biomedicínckého výzkumu,

- Deklarace práv duševně postižených lidí (1971, OSN),

- Havajská deklarace (1977, etické principy v psychiatrii a zamezení zneužívání psychiatrie),

- Deklarace lisabonská (1981, kde bylo prvně vyhlášeno právo pacienta podrobit se léčení nebo

ho po poskytnutí přiměřené informace odmítnout),

- Deklarace lidských práv duševně nemocných (1988, Mezinárodní federace duševního zdraví,

Luxor, Egypt),

- Deklarace lidských práv a duševního zdraví (1989, Světová federace pro duševní zdraví),

- Práva psychiatrických nemocných (1992, Americká psychiatrická asociace – APA

a 1993, Světová psychiatrická asociace – WPA),

- Mezinárodní etické směrnice pro biomedicíncký výzkum zahrnující lidské účastníky (1993,

Ženeva, WHO),

- Deklarace o prosazování práv pacientů v Evropě (1994, Amsterodam, WHO, Regionální

úřadovna pro Evropu),

- Madridská deklarace (1996, Světová psychiatrická asociace – WPA),

- Světová deklarace zdraví (1998, WHO),

- Lidská práva a profesní zodpovědnost lékařů v dokumentech mezinárodních organizace

(1998, Kyjev, WHO, WPA, UN),

Deklarace práv duševně postižených lidí

1. Duševně postižený občan má, pokud je to jen možné, stejná práva jako ostatní občané.

2. Duševně postižený občan má nárok na přiměřené lékařské ošetření a terapii odpovídající

jeho potřebám, jakož i nárok na takové vzdělání, trénink, rehabilitaci

a podporu, které co nejvíce mohou rozvinout jeho možný potenciál a schopnosti.

3. Duševně postižený občan má právo na hospodářské zajištění a přiměřený životní stan-

dard. Má také právo na produktivní práci nebo odpovídající zaměstnání, které odpovídá,

pokud možno, jeho schopnostem.

4. Tam, kde je to možné, měl by duševně postižený žít se svojí vlastní nebo opatrovnickou

rodinou a s ní společně sdílet život. Rodina, ve které žije, by měla ke společnému životu

obdržet podporu. Pokud je nutný pobyt v zařízení, pak by se způsob života v tomto zaří-

zení a podmínky v něm měli přiblížit normálnímu životu, jak je to jen možné.

5. Duševně postižený občan má právo na kvalifikovaného opatrovníka, pokud je to

k jeho blahu a zájmům žádoucí.

6. Duševně postižený občan má právo na ochranu před zneužíváním, pohrdáním

a ponižujícím jednáním. Pokud je obžalován za přečin, pak má právo na řádné soudní vy-

šetřování a posouzení jeho míry odpovědnosti se zřetelem na jeho postižení .

7. Pokud duševně postižený občan není v důsledku svého postižení schopen v plném rozsa-

hu využít všechna svá práva, nebo pokud by bylo nutné některá nebo všechna práva ome-

zit či odejmout, musí se při průběhu omezení nebo odejmutí práv prokázat příslušná

právní jistota proti jakékoliv formě zneužití. Tento proces musí vycházet

z odborného posouzení sociálních schopností duševně postižené osoby a musí podléhat

123


pravidelné kontrole, jakož i právu se odvolat k vyšší instanci.

Tuto rezoluci schválilo Valné shromáždění OSN dne 20. prosince 1971.

Psychiatrické kliniky a oddělení

Zajímavé odkazy

Dětská psychiatrická klinika 2. LF UK v Praze

www.fnmotol.cz/kliniky.asp?cat=10

Dětská psychiatrická léčebna Opařany

www.dploparany.cz

Dětskou léčebnou je od roku 1924. Jedná se o největší Dětskou psychiatrickou léčeb-

nu v ČR. Jedná se o okres Tábor. Leží mezi Táborem a Pískem v blízkosti řeky Luž-

nice. Blízko se nachází lázeňské město Bechyně.

Oddělení dětské psychiatrie FTNsP v Praze

www.ftn.cz

Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze

www1.lf1.cuni.cz/~zfisar/pk/default.htm

Psychiatrická klinika FN Plzeň

www.fnplzen.cz

Psychiatrická klinika LF MU v Brně

www.muni.cz/med/structure/110222.html

Psychiatrická klinika LF UK a FN HK v Hradci Králové

www.lfhk.cuni.cz/psych

Psychiatrická léčebna v Praze Bohnicích - jedná se o největší psychiatrickou léčebnu

v ČR.

www.plbohnice.cz

Psychiatrická léčebna v Brně Černovicích

www.plbrno.cz

Psychiatrická léčebna Lnáře

www.pllnare.wz.cz Tato léčebna existuje od listopadu 1965.

Psychiatrická léčebna Opava - existuje od roku 1889.

www.pl.opava.cz

Psychiatrická léčebna Šternberk - existuje od roku 1893.

www.plstbk.cz

http://www.fnmotol.cz/kliniky.asp?cat=10

http://www.dploparany.cz/

http://www.ftn.cz/

http://www1.lf1.cuni.cz/~zfisar/pk/default.htm

http://www.fnplzen.cz/

http://www.muni.cz/med/structure/110222.html

http://www.lfhk.cuni.cz/psych/

http://www.plbohnice.cz/

http://www.plbrno.cz/

http://pllnare.wz.cz/

http://www.pllnare.wz.cz/

http://www.pl.opava.cz/

http://www.plstbk.cz/

http://www.plstbk.cz/

124


Psychiatrické centrum Praha

www.pcp.lf3.cuni.cz/pcpout

Psychiatrické oddělení FNsP v Ostravě

www.fnspo.cz/kliniky/psy/index.html

Psychiatrické oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí n.L.

www.mnul.cz/Oddlek/Psychiatrie/start.asp

Psychiatrické oddělení Nemocnice Klatovy

www.sumavanet.cz/nspkt/fr.asp?url=/nspkt/user/psychiatrie.htm&burl=

Psychiatrické oddělení Nemocnice Liberec

www.nemlib.cz/cz/oddeleni/psy_1.htm

Psychiatrické oddělení Nemocnice Ostrov nad Ohří

www.aticom.cz/nemostrov/oddeleni/psychiatrie.htm

Psychiatrické oddělení Nemocnice Svitavy

www.svitavy.cz/nemsy/oddeleni/psychiatrie.htm#psychiatrie

Psychiatrické oddělení Nemocnice Třinec

www.nemtr.cz/oddeleni/luzkova/psych_odd/psych_odd.php3

Psychiatrické oddělení ÚVN Praha

www.uvn.cz

Psychiatrické oddělení v Třebíči

www.nem-tr.cz/psych.htm

Psychiatrická léčebna v Kroměříži

www.plkm.cz

Tato léčebna byla v provozu pro duševně nemocné od 1939. Stavba této budovy byla

zahájena 1905-1909.

Psychiatrická léčebna – Bílá Voda (okres Jeseník).

Protialkoholní léčebna – v Praze U Apolináře (MUDr. J.Skála)

Protialkoholní léčebna – Holčovice (okres Bruntál)

V roce 2012 probíhá 21. ročník festivalu Mezi ploty.

http://www.pcp.lf3.cuni.cz/pcpout/

http://www.fnspo.cz/kliniky/psy/index.html

http://www.fnspo.cz/kliniky/psy/index.html

http://www.mnul.cz/Oddlek/Psychiatrie/start.asp

http://www.sumavanet.cz/nspkt/fr.asp?url=/nspkt/user/psychiatrie.htm&burl=

http://www.nemlib.cz/cz/oddeleni/psy_1.htm

http://www.aticom.cz/nemostrov/oddeleni/psychiatrie.htm

http://www.svitavy.cz/nemsy/oddeleni/psychiatrie.htm#psychiatrie

http://www.nemtr.cz/oddeleni/luzkova/psych_odd/psych_odd.php3

http://www.uvn.cz/

http://www.uvn.cz/

http://www.nem-tr.cz/psych.htm

http://www.nem-tr.cz/psych.htm

http://www.plkm.cz/

125


Přehled hlavních kategorií duševních poruch podle 10. Revize Mezinárodní klasifikace nemocí – MKN- 10

MKN-10; u nás závazná od 1.1. 1993

F00 – F09 ORGANICKÉ DUŠEVNÍ PORUCHY VČETNĚ SYMPTOMATICKÝCH

F00 Demence u Alzheimerovy choroby

F01 Vaskulární demence

F02 Demence u chorob klasifikovaných jinde

F03 Nespecifikovaná demence

F04 Organický amnestický syndrom jiný než vyvolaný alkoholem nebo jinými psychoaktiv-

ními látkami

F05 Delirium jiné než vyvolané alkoholem nebo jinými psychoaktivními látkami

F06 Jiné duševní poruchy vznikající následkem onemocnění, poškození nebo dysfunkce

mozku nebo následkem somatického onemocnění

F07 Poruchy osobnosti a poruchy chování vyvolané onemocněním, poškozením nebo dys-

funkcí mozku

F10 – F19 DUŠEVNÍ PORUCHY A PORUCHY CHOVÁNÍ VYVOLANÉ UŽÍVÁNÍM

PSYCHOAKTIVNÍCH LÁTEK

F10 Poruchy vyvolané užíváním alkoholu

F11 Poruchy vyvolané užíváním opioidů

F12 Poruchy vyvolané užíváním kanabinoidů

F13 Poruchy vyvolané užíváním sedativ nebo hypnotik

F14 Poruchy vyvolané užíváním kokainu

F15 Poruchy vyvolané užíváním jiných stimulancií, včetně kofeinu

F16 Poruchy vyvolané užíváním halucinogenů

F17 Poruchy vyvolané užíváním tabáku

F18 Poruchy vyvolané užíváním organických rozpouštědel

F19 Poruchy vyvolané užíváním několika látek a užíváním jiných psychoaktivních látek

F20 – F29 SCHIZOFRENIE, SCHIZOTYPNÍ PORUCHY A PORUCHY S BLUDY

F20 Schizofrenie

F20.0 Paranoidní schizofrenie

F20.1 Hebefrenní schizofrenie

F 20.2 Katatonní schizofrenie

F 20.3 Nediferencovaná schizofrenie

F 20.4 Postschizofrenní deprese

F 20.5 Reziduální schizofrenie

F 20.6 Simplexní schizofrenie

F 20.8 Jiná schizofrenie

F21 Schizotypní porucha

F22 Vleklé duševní poruchy s bludy

F23 Akutní a přechodné psychotické poruchy

126


F24 Indikovaná porucha s bludy

F25 Schizoafektivní poruchy

F28 Jiné neorganické psychotické poruchy

F30 – F39 PORUCHY NÁLADY (AFEKTIVNÍ PORUCHY)

F30 Manická fáze

F31 Bipolární afektivní porucha

F32 Depresivní fáze

F33 Periodická (rekurentní) depresivní porucha

F34 Vleklé poruchy nálady (afektivní poruchy)

F34.0 Cyklotymie

F34.1Dystymie

F38 Jiné poruchy nálady (afektivní poruchy)

F39 Nespecifikovaná porucha nálady (afektivní porucha)

F40 – F49 NEUROTICKÉ PORUCHY, PORUCHY VYVOLANÉ STRESEM

A SOMATOFORMNÍ PORUCHY

F40 Fobické úzkostné poruchy

F41 Jiné úzkostné poruchy

F42 Obsedantně – kompulzivní poruchy

F43 Reakce na závažný stres a poruchy přizpůsobení

F44 Disociační (konverzní) poruchy

F45 Somatoformní poruchy

F48 Jiné neurotické poruchy

F50 – F50 BEHAVIORÁLNÍ SYNDROMY SPOJENÉ S FYZIOLOGICKÝMI PORU-

CHAMI A SOMATICKÝMI FAKTORY

F50 Poruchy příjmu jídla

F50.1 Mentální anorexie

F50.2 Mentální bulimie

F51 Neorganické poruchy spánku

F52 Sexuální dysfunkce nevyvolaná organickou poruchou nebo nemocí

F53 Duševní poruchy a poruchy chování spojené s šestinedělím jinde neklasifikované

F59 Nespecifikované behaviorální syndromy spojené s fyziologickými dysfunkcemi a soma-

tickými faktory

F60 – F69 PORUCHY OSOBNOSTI A CHOVÁNÍ U DOSPĚLÝCH

F60 Specifické poruchy osobnosti

F60.0 Paranoidní porucha osobnosti

F60.1 Schizoidní porucha osobnosti

F60.2 Disociální porucha osobnosti

F60.3 Emočně nestabilní porucha osobnosti

F60.4 Histrónská porucha osobnosti

F60.5 Anankastická porucha osobnosti

F60.6 Anxiózní (uhýbavá) porucha osobnosti

127


F61 Smíšené a jiné poruchy osobnosti

F62 Přetrvávající změny osobnosti, které nelze přisoudit hrubému poškození nebo nemoci

mozku

F62.0 Přetrvávající změna osobnosti po katastrofické zkušenosti

F62.1 Přetrvávající změna osobnosti po psychiatrickém onemocnění

F63 Návykové a impulzivní poruchy

F63.0 Patologické hráčství

F63.1 Patologické zakládání požárů (pyromanie)

F63.2 Patologické kradení (kleptomanie)

F63.3 Trichotilomanie

F63.8 Jiné návykové a impulsivní poruchy

F64 Poruchy pohlavní identity

F64.0 Transsexualismus

F64.1 Transvestitismus dvojí role

F64.2 Poruchy pohlavní identity v dětství

F64.8 Jiné poruchy pohlavní identity

F65 Poruchy sexuální preference

F65.0 Fetišismus

F65.1 Fetišistický transvestitismus

F65.2 Exhibicionismus

F65.3 Voyeurství

F65.4 Pedofilie

F65.5 Sadomasochismus

F65.6 Mnohočetné poruchy sexuální preference

F65.8 Jiné poruchy sexuální preference

F66 Psychické a behaviorální poruchy spojené se sexuálním vývojem a orientací (např.

s homosexualitou)

F68 Jiné poruchy osobnosti a chování u dospělých

F69 Nespecifikovaná porucha osobnosti a chování u dospělých

F 70 – F 79 MENTÁLNÍ RETARDACE - (DUŠEVNÍ OPOŽDĚNÍ)

F70 Lehká mentální retardace

F71 Středně těžká mentální retardace

F72 Těžká mentální retardace

F73 Hluboká mentální retardace

F74 Jiná mentální retardace

F 80 – F 89 PORUCHY PSYCHICKÉHO VÝVOJE

F80 Specifické vývojové poruchy řeči a jazyka

F81 Specifické vývojové poruchy školních dovedností

F81.0 Specifická porucha čtení

F81.1 Specifická porucha psaní

F81.2 Specifická porucha počítání

F81.3 Smíšená porucha školních dovedností

F81.8 Jiné vývojové poruchy školních dovedností

F82 Specifická vývojová porucha motorické funkce

F83 Smíšené specifické vývojové poruchy

F84 Pervazivní (pronikavé) vývojové poruchy

F84.0 Dětský autismus

F84.1 Atypický autismus

128


F84.2 Rettův syndrom

F84.3 Jiná desintegrační porucha v dětství

F84.4 Hyperaktivní porucha spojená s mentální retardací a stereotypními pohyby

F84.5 Aspergův syndrom

F84.8 Jiné pervazivní vývojové poruchy

F88 Jiné poruchy psychického vývoje

F90 – F98 PORUCHY CHOVÁNÍ A EMOCÍ SE ZAČÁTKEM OBVYKLE V DĚTSTVÍ

A V ADOLESCENCI

F90 Hyperkinetické poruchy

F91 Poruchy chování

F92 Smíšené poruchy chování a emocí

F93 Emoční poruchy se začátkem specifickým pro dětství

F93.0 Separační úzkostná porucha v dětství

F93.1 Fobická úzkostná porucha v dětství:

F93.2 Sociální úzkostná porucha v dětství:

F93.3 Porucha sourozenecké rivality

F93.8 Jiné emoční poruchy v dětství

F94 Poruchy sociálních vztahů se vznikem specifickým pro dětství a adolescenci

F95 Tikové poruchy

F95.0 Přechodná tiková porucha

F95.1 Chronická motorická nebo vokální tiková porucha

F95.2 Tourettův syndrom:

F98 Jiné poruchy chování a emocí začínající obvykle v dětství a adolescenci

F98.0 Neorganická enuréza

F98.1 Neorganická enkopréza

F98.2 Porucha příjmu jídla v útlém a dětském věku

F98.3 Pika v útlém a dětském věku

F98.4 Poruchy se stereotypními pohyby

F98.5 Koktavost (zadrhávání)

F98.6 Breptavost

F98.8 Jiné specifikované poruchy chování a emocí začínající obvykle v dětství a v adol-

escenci

F 99 Jiná nespecifikován duševní porucha

129


Počty lidí se zdravotním postižením v ČR v roce 2008

Zdroj: KUZNÍKOVÁ, I. A KOL. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha : Grada, 2011. s. 196.

130


SEZNAM POUŽITÝCH ZNAČEK, SYMBOLŮ A ZKRATEK

INFORMATIVNÍ, NAVIGAČNÍ, ORIENTAČNÍ KE SPLNĚNÍ, KONTROLNÍ, PRACOVNÍ

Průvodce studiem

Kontrolní otázka

Průvodce textem, podnět, otázka, úkol

Samostatný úkol

Shrnutí

Test a otázka

Tutoriál

Řešení a odpovědi, návody

Čas potřebný k prostudování

Korespondenční úkoly

Nezapomeň na odměnu a odpočinek

VÝKLADOVÉ NÁMĚTY K ZAMYŠLENÍ, MYŠLENKOVÉ, PRO DALŠÍ STUDIUM

K zapamatování

Úkol k zamyšlení

Řešený příklad

Část pro zájemce

Definice

Další zdroje

Věta

Documents

KONTROLNÍ OTÁZKA 1