Univerzita Jana Evangelisty Purkyně

Pedagogická fakulta

Katedra historie

Diplomová práce

Těžební činnost ve Stříbře v první třetině 16. století

Vypracovala: Bc. Kristýna Weilová, Český jazyk a literatura Historie SN

Vedoucí diplomové práce: Mgr. Vilém Zábranský, Ph.D.

Místo a rok odevzdání: Ústí nad Labem, 2015

Prohlašuji, že jsem předloženou diplomovou práci s názvem Těžební činnost ve Stříbře

v první třetině 16. století vypracovala samostatně s použitím úplného výčtu citací

informačních pramenů uvedených v seznamu, který je součástí této práce.

V Ústí nad Labem dne: Bc. Kristýna Weilová

Přední poděkování patří Mgr. Vilému Zábranskému Ph.D., a to zejména za trpělivost,

cenné rady a připomínky, které mi v průběhu vypracování této diplomové práce věnoval.

Abstrakt

Diplomová práce je zaměřena na těžební činnost královského horního města Stříbra v první

čtvrtině 16. století. Práce je postavena na stěžejních údajích zaznamenaných v účetních

rejstřících olověných dolů, které umožnily vytvořit základní představu o situaci ve

stříbrském báňském revíru. Na podkladech dochovaných montánních pramenů je pak

vytvářen ucelený obraz horní správy stříbrských dolů a zároveň jsou pomocí kompletace

širokého spektra dalších archivních materiálů zjišťovány vazby stříbrských obyvatel na

tamější důlní aktivity. Na podkladě korespondence královských úředníků a stříbrských

důlních správců jsou objasňovány i těsné vztahy stříbrské těžby s kutnohorskou hutí a v

neposlední řadě je diskutována i angažovanost Kutné Hory na stříbrském dolování, s níž

souvisí i problematika prosperity stříbrských olověných dolů. Práce dále odhaluje nejen

jmenné soupisy důlních zaměstnanců, ale i konkrétní osobnosti dávno zapomenutých

důlních správců, námezdních pracovníků či důlních dodavatelů.

Klíčová slova:

dolové účty, hornictví, olovo, raný novověk Stříbro (Mies)

Abstract

This diploma thesis focuses on mining activity in royal mining town Stříbro in the first

quarter of 16th

century. The thesis is based on key facts noted in the accounts of lead mines

which made it possible to provide an overview of situation in Stříbro mining district. A

comprehensive description of oversight of mines in Stříbro is created by compiling

surviving mining documents, and wide spectrum of additional archival materials is used to

establish connections of inhabitants of Stříbro with mining activities. Close ties between

Stříbro and Kutná Hora are explained based on correspondence between royal clerks and

mining overseers in Stříbro. Involvement of Kutná Hora in mining activities in Stříbro is

analysed in the context of prosperity of lead mines in Stříbro. The thesis reveals not only

lists of employees working in the mines, but also shows personalities of specific long

forgotten mining overseers, employees and suppliers.

Key words:

mining accounts, mining, lead, early modern history, Stříbro (Mies)

Obsah

Úvod ....................................................................................................................................... 6

1. Prameny sloužící k poznání montánní historie Stříbra v první čtvrtině 16. století .......... 11

2. Město Stříbro od založení do první čtvrtiny 16. století ................................................... 19

2.1. Vznik královského horního města Stříbra ................................................................ 20

2.2. Církevní poměry ....................................................................................................... 21

2.3. Práva a privilegia ...................................................................................................... 23

2.4. Stříbro v době předhusitské ...................................................................................... 24

2.5. Husitské hnutí ve Stříbře a následující vývoj města ................................................. 25

3. Historie a správní systém těžební činnosti ve Stříbře ...................................................... 28

3.1. Správní systém stříbrských dolů ............................................................................... 34

4. Důlní pracovníci a obyvatelé města Stříbra ..................................................................... 50

Závěr .................................................................................................................................... 62

Seznam zkratek .................................................................................................................... 64

Seznam použitých pramenů a literatury ............................................................................... 65

I. Prameny nevydané ........................................................................................................ 65

II. Prameny vydané .......................................................................................................... 66

III. Literatura .................................................................................................................... 66

IV. Elektronické zdroje .................................................................................................... 69

Seznam grafů a tabulek ........................................................................................................ 71

Seznam příloh ...................................................................................................................... 72

6

Úvod

Královské horní město Stříbro je již od svých prvopočátků neodmyslitelně spjato s těžební

činností. Vyvinulo se totiž z původní hornické osady, která byla situována v údolí řeky

Mže, přibližně 30 kilometrů západním směrem od města Plzně. Hornická osada

pravděpodobně dobře prosperovala a rychlý ekonomický růst okolní krajiny vyžadoval

přemístění sídelního areálu na návrší nad řekou Mží, kde bylo ve 13. století založeno i

královské horní město Stříbro. Královský zájem na vzniku města a jeho následném rozvoji

se ale nezakládal pouze na důlní činnosti, výhodná byla také lokace města, jež se nacházelo

v pohraniční části západních Čech v blízkosti obchodní trasy vedoucí z Prahy na

Norimberk. Panovník Jan Lucemburský včlenil do této významné cesty i město Stříbro, a

tak mu zajistil i příliv obchodníků, což přispělo k jeho výraznému rozkvětu. Ten

pokračoval i v průběhu dalších staletí, kdy město získávalo cenná práva a privilegia, která

přispěla i k rozvoji hospodářských aktivit.

Již z názvu města je patrné, že dolování v jeho blízkosti bylo zaměřeno na těžbu

drahocenného kovu stříbra, avšak později, přibližně ve 14. či 15. století je z dochovaných

pramenů zřejmá převážně těžba olověných rud. Ta probíhala pravděpodobně od přelomu

15. a 16. století ve dvou liniích soukromé a královské. Soukromá důlní činnost byla

městskou záležitostí, přičemž městská rada propůjčovala řadu dolů okolo Stříbra

měšťanům či přespolním, z čehož jí zajisté plynul určitý zisk.1 Doklady o této sféře jsou

však zaznamenány pouze torzovitě v několika pramenech městské provenience, a tak je

obtížné blíže charakterizovat výnosy, které z této těžby plynuly městu, a tedy jakým

podílem přispívaly k jeho hospodářskému vývoji. Druhou linií je pak dolování v královské

službě, které bylo pod dohledem královských úředníků důlních správců. Na počátku 16.

století byl totiž výrazně zvýšen královský zájem na stříbrských olověných dolech, a těžební

činnost se tak plně rozvětvila ve dva směry. V souvislosti s působením královských

úředníků začala být vedena i rozsáhlá účetní agenda stříbrské těžební činnosti, která se

dochovala v téměř ucelené řadě pro roky 1503-1524, a zachycuje tak báňské podnikání

1 VLADIMÍR BYSTRICKÝ, Hlavní aspekty studia cen a mezd ve Stříbře v letech 1526-1618, in: Acta

Universitatis Carolinae – Philosophica et historica 1/1971, s. 123-158.

7

ještě před vydáním tzv. Narovnání o hory a kovy, jímž panovník Ferdinand I. výrazně

upravil horní regál.

Rozsáhlá účetní agenda stříbrských olověných dolů byla do dnešní doby studována

pouze zběžně, a nebyl tak dosud zajisté zcela vytěžen její potenciál. Účetní registra byla

vedena z iniciativy královských báňských úředníků, a lze proto předpokládat, že alespoň

částečně zachycují i jejich působení v oblasti stříbrského důlního revíru. V této práci tak

bude objasněno, jaká východiska nabízejí analýzy dolových účetních rejstříků. Výsledky

analýzy pak budou začleněny do přímé souvztažnosti s dalšími dochovanými prameny

montánního i městského charakteru, a pomocí komparace bude následně pojednáno o

různých aspektech těžební činnosti stříbrských olověných dolů. Hlavním cílem této práce

je proto vytvořit ucelený obraz těžební činnosti probíhající v bezprostřední blízkosti města

Stříbra v první čtvrtině 16. století, a na základě prvotního předpokladu zároveň objasnit,

jak fungovala organizace, ale i samotný důlní chod báňského revíru.

Celá práce je rozčleněna do čtyř kapitol, které pojednávají zejména o dostupné

pramenné základně, historii města Stříbra i konkrétní těžební činnosti v jeho bezprostřední

blízkosti, a to jak z hlediska organizace, tak i důlního provozu. První kapitola této práce je

zaměřena na značné množství pramenných materiálů, které v komparaci s účetními

rejstříky mohou obohatit poznání hornické minulosti, a dodat mu tak zároveň i nový

rozměr. Jak již bylo zmíněno, celá práce vznikla na podkladě dochovaných účetních

rejstříků obsahujících primárně záznamy o příjmových a výdajových částkách olověných

dolů, z nichž by mělo být možno zachytit důlní prosperitu, nabízejí ale také množství

jiných informací – jména důlních správců či zaměstnanců, výčet jejich pracovních pozic,

záznamy propůjček, údaje o pracovních poměrech, dokonce i práva a povinnosti

jednotlivých zaměstnanců. Aby bylo možné s těmito dalšími cennými údaji pracovat, je

zapotřebí využít i jiné dostupné prameny nejen montánního, ale i městského charakteru, a

prostřednictvím komparační metody objasnit dílčí okruhy těžební činnosti, jejichž

následnou syntézou by mohl být vytvořen celistvější obraz stříbrské báňské historie.

Druhá kapitola se věnuje poznání stříbrských dějin, zabývá se založením

královského horního města, ale nejsou opomíjeny ani souvislosti s ním spojené, jako např.

církevní poměry, které do značné míry určovaly celkový vývoj města, nebo práva a

privilegia, která napomohla k jeho dalšímu rozkvětu. Syntézu stříbrských dějin od počátku

k dnešku lze najít pouze v díle autorů Vladimíra Bystrického a Kateřiny Rubášové Stříbro

8

do roku 2000 aneb dějiny jednoho města,2 které je spíše jakýmsi kalendáriem

vypovídajícím o nejvýznamnějších historických momentech a událostech stříbrských dějin.

Další velice důležité informace k dějinám města přinášejí především články a studie

vydané ve sbornících Minulostí západočeského kraje, Minulostí Plzně a Plzeňska,

Historický věstník Stříbrska či Sborník okresního muzea v Tachově.3 I stříbrské knihy

městských počtů, které se dochovaly z let 1494-1526,4 se staly dílčím tématem několika

významných studií a publikací věnujících se studiu dějin cen a mezd. K této problematice

se vztahují především díla A. Míky, J. Janáčka, J. Čechury či V. Bystrického.5 Nezůstala

opomenuta ani téměř souvislá řada berních rejstříků z let 1380-1502,6 jejímž studiem se

zabýval především M. Nodl, který se na jejím základě věnoval populačnímu vývoji

středověkého města Stříbra.7 Regionální dějiny města je samozřejmě nutno vnímat i

v obecném kontextu, a tak pro studium dějin první čtvrtiny 16. století byly využity i další

publikace od F. Hoffmanna, F. Šmahela, J. Čechury, J. Macka, K. Kuči, V. Bůžka a

dalších.8

2 VLADIMÍR BYSTRICKÝ a KATEŘINA RUBÁŠOVÁ, Stříbro do roku 2000 aneb dějiny jednoho města, Stříbro

2000. 3 DOBROSLAV LÍBAL HANA HANZLÍKOVÁ, Stříbro, bývalý minoritský klášter, nové poznatky o jeho

stavebním vývoji, in: Historický věstník Stříbrska, Domažlice 1995, s. 35-47. JAN FRIDRICH, Boj Stříbrských

o privilegovanou cestu, in:Minulostí Plzně a Plzeňska, Plzeň 1958, s. 37-50. JIŘÍ JANOUŠKOVEC FRANTIŠEK

FRÝDA, Počátky města Stříbra, in: Sborník okresního muzea v Tachově, Tachov 1983, s. 3-13. LUDĚK

JIRÁSKO, Církevní poměry Stříbra v době předhusitské, in: Historický věstník Stříbrska, Domažlice 1995, s.

9-14. LUDĚK JIRÁSKO, Ke genezi Stříbra a jeho středověkých staveb, in: Minulostí Západočeského kraje

XXII, Plzeň 1986, s. 131-153. PAVEL BŘICHÁČEK, Záchranný archeologický výzkum v minoritském klášteře

ve Stříbře (o. Tachov) v roce 1993, in: Historický věstník Stříbrska, Domažlice 1995, s. 25-34. VLADIMÍR

BYSTRICKÝ, Národností vývoj města Stříbra a jeho nejbližšího okolí, in: Minulostí západočeského kraje,

Plzeň 1962, s. 161-187. VLADIMÍR BYSTRICKÝ, Přehled dějin města Stříbra v době husitské, in: Sborník

Okresního muzea v Tachově, Tachov1983, s. 14-28. ZBYNĚK NAVRÁTIL, Problematika založení města

Stříbra ve vztahu k dolování stříbra a olova, in: Historický věstník Stříbrska, Domažlice 1995, s. 15-26. 4 SOkA Tachov (SOkA TC), Fond Archiv města Stříbra (AMS), inv. č. 22, sign. 179, Kniha počtů 1494-

1507. SOkA TC, AMS, inv. č. 23, sign. 181, Kniha počtů 1505-1512. SOkA TC, AMS, inv. č. 24, sign. 182,

Kniha počtů 1512-1526. 5 ALOIS MÍKA, Nástin vývoje cen zemědělského zboží v Čechách v letech 1424-1547, in: Československý

časopis historický, Praha 1959, s. 545-571. JOSEF JANÁČEK, České dějiny: Doba předbělohorská I., Praha

1971. JAROSLAV ČECHURA, Vývoj majetkové diferenciace ve Stříbře v druhém desetiletí 15. století, ČNM

156, 1987, s. 35an. VLADIMÍR BYSTRICKÝ, Hlavní aspekty studia cen a mezd ve Stříbře v letech 1526-1618,

in: Acta Universitatis Carolinae – Philosophica et historica 1/1971, s. 123-158. 6 SOkA TC, AMS: Inv. č. 33, sign. 174, Rejstřík berní 1380-1392. Inv. č. 34, sign. 175, Rejstřík berní 1400-

1403. Inv. č. 35, sign. 176, Rejstřík berní 1411-1418. Inv. č. 36, sign. 177, Rejstřík berní 1445-1502. 7 MARTIN NODL, Populační vývoj Stříbra v letech 1380-1419, in: Minulostí západočeského kraje XXXV,

Ústí nad Labem 2000, s. 7-47. MARTIN NODL, Západočeské Stříbro v roce 1380: Kvantitativní analýza vlivu

moru na demografický vývoj středověkého města, in: Minulostí západočeského kraje XXIX, Ústí nad Labem

1994, s. 7-14. 8 FRANTIŠEK HOFFMANN, Středověké město v Čechách a na Moravě, Praha 2009. FRANTIŠEK ŠMAHEL,

Husitská revoluce 3, Kronika válečných let, Praha 1996. JAROSLAV ČECHURA, České země v letech 1526-

9

Třetí kapitola už je konkrétně zaměřena na těžební činnost v bezprostřední blízkosti

města. Zabývá se jejími počátky a chronologicky ji sleduje až do roku 1525, přičemž

největší důraz je konkrétně kladen na dějiny dolování první čtvrtiny 16. století. Nezbytně

nutné je proto využít i literaturu, která obecně pojímá dějiny dolování na území českých

zemí, kam patří např. práce J. Kafky, J. Majera či K. Sternberga,9 nebo další publikace,

které popisují vznik, vývoj a uplatňování báňského práva.10

V kapitole je rozpracován

především organizační a správní systém stříbrských olověných dolů. Hlavní osou, která

prostupuje celou kapitolou, je úřad perkmistra, tedy důlního správce. Na něj je nazíráno

vždy v souvislosti s jeho funkčním obdobím, které je pokaždé popsáno na základě

dochovaných pramenů. Aby bylo možno celý správní systém pochopit, bylo třeba využít

značného množství literatury, v níž je obecné uspořádání báňských záležitostí zachyceno.

V první řadě je nutno zmínit práce J. Kořana,11

které srozumitelně popisují celý systém

těžební činnosti, tedy jak složku správní, tak i problematiku týkající se aktivního provozu.

V návaznosti na organizační systém bude v předposlední kapitole dále diskutována i důlní

prosperita, která by měla být obecně poznatelná z účetní evidence.

Poslední kapitola pojedná o důlním provozu, tedy o důlních zaměstnancích a jejich

pracovní náplni, a zároveň také o dalších skupinách spojených s těžební činností, do nichž

je možno zařadit např. řemeslníky a obchodníky. Báňské podnikání totiž vyžadovalo i

značné množství nejrůznějších řemeslných produktů, a proto připadá v úvahu i spolupráce

těžařů se stříbrskými řemeslníky či prodejci. Ve čtvrté kapitole se tak na základě

dostupných materiálů pokusíme vysledovat, zda existují jakékoliv vazby mezi stříbrskými

obyvateli a důlními pracovníky či dodavateli. Pokud se povede prokázat provázanost obou

složek, bude montánní charakteristika stříbrských dolů doplněna o další cenné informace,

které pomohou dotvořit ostřejší obraz stříbrského novověkého hornictví. Pro tento oddíl

bylo využito především prací montánního zaměření, oporou byly znovu díla J. Kořana či

1583, Praha 2008. JOSEF MACEK, Jagellonský věk v českých zemích: 1471-1526, 3-4, Praha 2002. KAREL

KUČA, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, sv. 7, Praha1996-2011. VÁCLAV BŮŽEK,

Společnost českých zemí v raném novověku, Praha 2010. 9 JAN KAFKA et al. (ed.), Rudné a uranové hornictví České republiky, Ostrava 2003. JIŘÍ MAJER, Rudné

hornictví v Čechách na Moravě a ve Slezsku, Praha 2004. KAŠPAR STERNBERG, Nástin dějin českého

hornictví, Ostrava 2003. 10

LADISLAV JANGL, České horní právo a báňská historie, Praha 2010. ROMAN MAKARIUS, Z dějin královské,

císařské a státní báňské správy, Ostrava 2004. 11

JAN KOŘAN, Dějiny dolování v rudním okrsku kutnohorském, Praha 1950. J. KOŘAN, Přehledné dějiny

československého hornictví, Praha 1955.

10

G. Agricoly.12

Nelze opomenout ani díla K. Sochora a L. Jangla,13

v nichž je detailně

rozpracováno hornické pojmosloví, bez jehož základní znalosti nelze montánní tematiku

zpracovávat. Nakonec je potřeba upozornit ještě na dílo Historická chronologie od M.

Bláhové,14

na jejímž základě bylo možno chronologicky rozpracovat dataci účetních

rejstříků, záznamů v pamětní knize, různorodých listin, dochované korespondence a

dalších archiválií.

12

J. KOŘAN, Přehledné dějiny, Praha 1955. GEORGIUS AGRICOLA BOHUSLAV JEŽEK JOSEF HUMMEL (ed.),

Jiřího Agricoly Dvanáct knih o hornictví a hutnictví, Ostrava 2001. 13

KAREL SOCHOR et al. (ed.), Hornický slovník terminologický, Praha 1961. L. JANGL, Hornický slovník.

Zvláštní výrazy užívané v různých dobách při těžbě a zpracování nerostů [online], Příbram 1986, [cit. 20.

srpna 2014] <http://www.hornickyspolekstribro.cz/dokumenty/hornicky-slovnik.pdf>. 14

MARIE BLÁHOVÁ, Historická chronologie, Praha 2001.

11

1. Prameny sloužící k poznání montánní historie Stříbra v první čtvrtině

16. století

Montánní historii první čtvrtiny 16. století je možno zachytit v několika typech pramenů.

V první řadě se dochovaly dva druhy dokumentů montánního charakteru, především

rozsáhlá účetní evidence zachycující těžební činnost ve Stříbře. Záznamy těchto účtů jsou

nazvány Registra na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra, a přinášejí

důkladné výpovědi o kapitálu plynoucím z dolování, zároveň i o výdajích na provoz

důlních prací. Následně existují ještě prameny korespondenční povahy zachycující vztah

kutnohorských a stříbrských báňských úředníků, které vypovídají o vzájemné interakci

těchto důlních středisek. K dalším zdrojům, které se už ale přímo netýkají stříbrského

hornictví, patří několik typů knih městské provenience. Do této pramenné základny

můžeme zařadit berní rejstříky, knihu kšaftů, knihu soudnictví nesporného, knihy

městských počtů a knihu pamětní.15

Zaměření celé této práce vymezily především účetní rejstříky, které přinášejí

stěžejní informace pro celé období první čtvrtiny 16. století, a na jejichž základě je možno

rozvíjet poznání montánní oblasti města Stříbra v daném období. Registra na příjem a

vydání hor olověných u města Stříbra jsou zachována v téměř ucelené řadě z let 1503-

1524. Část sbírky těchto účetních register byla do nedávné doby neustále přesouvána mezi

Státním okresním archivem Tachov, Státním oblastním archivem Plzeň a Národním

archivem. Některá registra byla v archivech uschována v digitální podobě, ale vyhledat

místo jejich fyzického uložení bylo na počátku bádání značně problematické. V dnešní

době je jedna část těchto montánních knih trvale uložena v Národním archivu, druhá část

15

Národní archiv (NA) Praha, Staré montanum Praha (SMP). Úřední knihy, registraturní pomůcky, spisy

sign. 1/1, ½, č. fondu 216_1, inv. č. 1027, Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra

(Registrum)1503. Inv. č. 1028, Registrum 1511-1516. Inv. č. 1029, Registrum 1517-1521. Inv. č. 1030,

Registrum 1521. Inv. č. 1031, Registrum 1523. Inv. č. 1032, Registrum 1524. NA, SMP, inv. č. 855,

Registrum 1508. Státní Okresní archiv Kutná Hora (SOkA KH), Horní a mincovní fond Kutná Hora (HF),

aktová sbírka č. 224, kart. 1, Registrum 1504. SOkA KH, HF, kart. 169, Registrum 1504, 1506, 1507, 1509,

1510, 1511, 1512, 1513, 1516. 15

SOkA KH, HF, karton 1b, 1c, aktová sbírka, č. 194/2, 209/2, 214, 216, 218, 220/1, 224, 228, 232, 241,

269, 274. SOkA KH, HF, karton 3, aktová sbírka, č. 670, 750. 15

SOkA Tachov (SOkA TC), Fond Archiv města Stříbra (AMS), inv. č. 36, sign. 177, Rejstřík berní 1445-

1502. SOkA TC, AMS, inv. č. 15, sign. 180, Kniha kšaftů 1495-1572. SOkA TC, AMS, Kniha pamětní

1498-1573. SOkA TC, AMS, Kniha soudnictví nesporného 1409-1616. SOkA TC, AMS, inv. č. 22, sign.

179, Kniha počtů 1494-1507. SOkA TC, AMS, inv. č. 23, sign. 181, Kniha počtů 1505-1512. SOkA TC,

AMS, inv. č. 24, sign. 182, Kniha počtů 1512-1526.

12

knih je uchována ve Státním okresním archivu Kutné Hory. Pravděpodobný důvod, proč

jsou rejstříky uloženy na různých místech, je vysvětlen v článku Vlčka z Lamingenu, který

hovoří o rozchvácení archivu horního úřadu v Kutné Hoře, kdy se rejstříky dostaly

prodejem do sbírek Štěpána Bergra a po jeho smrti do archivu zemského muzea v Praze.

Část register zůstala ovšem v Kutné Hoře a v době, kdy Vlčkův článek vyšel, byly rejstříky

uloženy v archivu archeologického sboru Wocela.16

Účetní rejstříky stříbrských olověných hor umožňují vytvořit základní představu o

situaci ve stříbrském báňském revíru na počátku novověku, a proto je zapotřebí zmínit,

jaké důvody vedly ke vzniku tak rozsáhlé účetní agendy. Vznik dolových účtů byl totiž

přímo spojen s rozkvětem hornictví, s nímž bylo zapotřebí zároveň zvyšovat i kapitál

vkládaný do těžební činnosti. O správu dolů se starali pověření zaměstnanci, kteří dohlíželi

na práci horníků a správnou evidenci příjmů i vydání. Tím postupně vznikala potřeba

rozsáhlých účetních záznamů.17

Bylo proto vytvořeno několik druhů dolových knih, např.

knihy důlních propůjček, knihy zaznamenávající podíly těžařů na dolech nebo knihy smluv

zachycujících pohyby majetku. Vznikaly ale také různé druhy účetních knih, do nichž se

zapisovalo pravidelně a jejichž vedení bývalo stanoveno v horních řádech.18

Účetní agendu obecně míval na starost šichtmistr, který byl ustanoven těžařem či

těžařstvem, tj. majiteli důlních podílů. Šichtmistr u sebe shromažďoval kapitál určený

k provozu dolu, a za tyto peníze pak nakupoval materiál a veškeré potřeby pro jeho chod.

Vše se muselo zaznamenat příjmy i veškeré výdaje, aby mohly být prováděny pravidelné

kontroly činnosti.19

Šichtmistr předkládal každý týden vyúčtování perkmistru a

přísežným,20

kteří pak mohli správnost vyúčtování posoudit. Účetnictví se uzavíralo každé

čtvrtletí, v němž se sčítaly všechny údaje, aby se zjistil zisk nebo dluh.21

Účetní záznamy byly většinou psány na podélně přeložené listy papíru, jehož

velikost dosahovala přibližně formátu A4. Rejstřík byl uveden názvem dolu či štoly

16

VLČEK Z LAMINGENU, Příspěvky k dějinám horních míst v Čechách a na Moravě, Hornické a hutnické listy

12/10, 1911, s. 144-146. V současné době se všechna registra nacházejí i v digitalizované podobě.

Digitalizované reprodukce účetních rejstříků uložených v NA Praha je možno prohlížet na portálu

http://www.badatelna.eu . 17

LUDMILA KUBÁTOVÁ, Nejstarší dolové účty Horní Blatná I, edice faksimilií, sv. 1, Praha 1992, s. 17. 18

TAMTÉŽ. 19

TAMTÉŽ, s. 19. 20

Perkmistr měl na starost rozkvět a chod dolu, zajišťoval veškeré potřeby pro doly za co nejvýhodnějších

podmínek, rozhodoval drobné spory mezi příslušníky dolu a spravoval dolové podíly těžařů. Přísežný byl

správcovým pomocníkem. Podrobněji v: J. KOŘAN, Přehledné dějiny, s. 176-177. 21

L. KUBÁTOVÁ, Nejstarší dolové účty, sv. 1, s. 21-22.

13

s přesným místopisným označením, se všemi propůjčenými mírami,22

jámami i štolami,

které byly v provozu. Zároveň měl rejstřík obsahovat jméno držitele propůjčky, správce

dolu i šichtmistra. Následovat měl zápis o zásobě v dole či huti a záznam příjmů. Dále se

pokračovalo provozními výdaji zapisovanými dle jednotlivých týdnů, tedy vydanými

penězi za potřebné nářadí, nahodilé práce a mzdy horníků. Každý týden byla jednotlivá

vydání sečtena, zároveň se pak sumy sčítaly za celá čtvrtletí. Čtvrtletní suma bývala

odečtena od položky příjmů. Pokud příjem přesahoval kapitálovou hotovost, byl rozdělen

mezi těžaře. Nestačily-li příjmy na další provoz dolů, bylo třeba stanovit nutný poplatek

zvaný cupus,23

který musel být složen každým majitelem důlního podílu.24

Zaměříme-li se na konkrétní stříbrské dolové účty je možné s tímto obecným

popisem vysledovat určitou shodu. Účetní záznamy olověných hor uložené v SOkA Kutná

Hora pocházejí z let 1504, 1506, 1507, 1509-1513 a 1516, ale již na první pohled je z

rejstříků patrné, že se většina z nich nenachází v ucelené podobě, avšak pouze ve zlomcích.

Jediné registrum, které se v této řadě nenachází v torzu, ale má ucelenou podobu, pochází

z roku 1507. Podle něho lze tedy popsat i vedení účetní agendy. Rejstřík je vždy počat

zápisem, který uvádí jméno perkmistra a letopočet, pro který jsou účty zaznamenávány.25

Kniha je tematicky rozdělená na dvě části. V prvním oddílu se nachází údaje o příjmech

vedených do olověných hor.26

Druhý tematický oddíl zahrnuje všechny výdaje hor a je

obsahově mnohem rozsáhlejší.27

Údaje jsou zapisovány v týdenních rozestupech, záznam

pochází vždy z neděle, jež je označena latinsky psaným podtrženým nadpisem. Dále je

zápis členěn do dvou sloupců. V prvním jsou vždy uvedena buď jména a povinnosti těch,

kterým byla částka vyplácena, nebo druhy zboží, za které byly peníze vydávány. Druhý

sloupec obsahuje sumu, která byla vyplacena. Sumy jsou udávány v kopách grošů, groších

a denárech. Kopa čítá šedesát grošů a groš sedm denárů.28

Každý záznam končí součtem

všech výdajů týdne. Horizontální členění zápisu je různé. Někdy je provedeno bez

22

Daná míra je základem všech propůjček starších dolů, jestliže někdo založí nový důl, má mu být vyměřeno

sedm lánů na obě strany, králi jeden lán na obě strany, měšťanům také jeden. Převzato z: K. STERNBERK,

Nástin dějin, s. 395. 23

Doplatek, kterým těžaři kryli manko dolu vzniklé provozními náklady. L. JANGL, Hornický slovník

[online]. 24

L. KUBÁTOVÁ, Nejstarší dolové účty, sv. 1, s. 22-25. 25

Úvodní část rejstříků zobrazena v Příloze č. 1. 26

Příjmová část rejstříků zobrazena v Příloze č. 2. 27

Výdajová část rejstříků zobrazena v Příloze č. 3. 28

ZDENĚK PETRÁŇ, První české mince, Praha1998.

14

rozčlenění, jindy je rozděleno podnadpisy, např. Hašplířům, Kovářům, Oves, Od perku,

Rošt atd.

Dalších sedm účetních knih uložených v NA Praha pochází z let 1503, 1508, 1511-

1516, 1517-1521, 1521, 1523, 1524 a účetní záznamy jsou v nich vedeny stejnou formou

zápisů jako v rejstřících uložených v SOkA Kutná Hora. Záznamy, které obsahují

celoroční účty, příjmy i výdaje, jsou dochovány z let 1503, 1507, 1508, 1512-1521 a 1523.

Zbylé rejstříky se vyskytují pouze v torzech, a nemohou tedy posloužit k celkové evaluaci

důlní prosperity.

Již ze samotných inventárních záznamů je patrno, že stříbrské dolové účty

uschované v SOkA Kutná Hora se dle datace částečně shodují s některými horními

účetními knihami uloženými v NA Praha. Konkrétně se jedná o knihy z let 1511, 1512,

1513 a 1516. Registra z let 1511, 1512 a 1513 uložená jak NA Praha, tak v SOkA Kutná

Hora, jsou duplicitními opisy, jediné registrum z roku 1516 není duplikátem,

ale pokračováním rejstříku. To znamená, že v místě, kde rejstřík uložený v NA Praha

z roku 1516 končí, tam navazují záznamy registra z roku 1516 uchovaného v SOkA Kutná

Hora. Otázka, proč jsou vedena registra v duplicitní podobě, je dále zodpovězena ve třetí

kapitole této práce.

Další archiválie montánního charakteru jsou uloženy v Národním archivu

v jednotném souboru s počáteční datací k roku 1500.29

V první řadě se v tomto souboru

nachází torzo Registra na příjem a vydání hor olověných u města Stříbra z roku 1508.

Tento účetní rejstřík není tedy uložen v celistvém souboru s dalšími registry, ale je oddělen

ve zvláštním kartonu spolu se stříbrskými archiváliemi různého charakteru ve složce

jednotlivin.30

Pro první čtvrtinu 16. století můžeme z tohoto souboru vzít v potaz pouze

dvě listiny, z nichž jedna pochází z roku 1537, svým obsahem se ovšem váže k důlním

událostem roku 1524. Další list, který ještě lze vzít v úvahu pro doplnění informací je

dokument vydaný roku 1528, jímž stříbrští nákladníci a tovaryši žádají královské úředníky

o odpuštění desátku.

29

NA, SMP, číslo kartonu 855. 30

Na základě tohoto zjištění bylo zažádáno o digitalizaci rejstříku z roku 1508, čímž byl doplněn jeden

z chybějících, dosud zcela zapomenutých článků, dnes již téměř ucelené řady Register na příjem a vydání

peněz hor olověných u města Stříbra.

15

Veškerá účetní evidence stříbrských dolů první čtvrtiny 16. století byla do dnešní

doby studována pravděpodobně pouze zběžně,31

a není tak zajisté zcela vytěžen její

potenciál. Komparací všech knih můžeme vysledovat nejen změny ve vedení účetní

agendy stříbrských dolů, ale rozbory záznamů umožní dospět k evaluaci důlní prosperity,

která vyjasní současné polemiky o výnosnosti nebo úpadku důlního podnikání v dané

oblasti. Na základě jednotlivých zápisů je možno také vysledovat frekvenci cest

stříbrských formanů a báňských správců do Kutné Hory a naopak, či odkrýt další obchodní

vztahy stříbrského důlního podnikání. Detailní záznamy účetních položek mohou současně

přispět k opětovnému rozvoji studia dějin cen a mezd v daném období, a pomoci tak

k tvorbě profilu raně novověkého havíře, báňského správce nebo podnikatele.32

Zaznamenané jmenné seznamy dolových pracovníků a obchodníků s sebou přinášejí zajisté

ještě další možnosti bádání, a v komparaci s ostatními prameny je možné postupně

poznávat významné dějinné události i obyčejné životy obyvatel žijících na území města, na

předměstí i v jeho okolí.

Kromě účetních register existují pro 1. čtvrtinu 16. století další prameny montánní

povahy, které mohou posloužit k dokreslení obrazu stříbrské báňské správy a důlního

provozu. Patří sem záznamy z kutnohorských verkových registrech,33

které uvádějí jak

přesný postup mincovního díla, tak zaznamenávají i nejdůležitější účty kutnohorské

mincovny. Jelikož stříbrské účetní knihy obsahují záznamy o prodeji olova do Kutné Hory,

je logické, že by jeho příjem a platby za něj, měly být vykazovány v kutnohorských

verkových rejstřících. Výdaje za koupi olova nejsou speciálním oddílem verkových knih a

údaje o olovu jsou smíšeny současně s dalšími záznamy. V souvislosti s objemem řady

verkových register a vhledem k jejich komplikovanému způsobu vedení není možné

systematicky vyhledat jednotlivé položky, v nichž se nachází zmínky o stříbrském olovu.34

31

JINDŘICH LADISLAV BARVÍŘ, Řád hor olověných u města Stříbra z roku 1513, Hornické a hutnické listy

6/7, 1905, s. 97-98. Článek J. Barvíře ovšem zmiňuje ještě rejstřík pocházející z roku 1501. Ten ale bohužel

v dnešní době nebyl objeven ani v jednom z archivů, v nichž jsou ostatní registra uložena. Ani J. Barvíř se

v článku k danému rejstříku více nevyjadřuje a blíže se zaměřuje až na účetnictví roku 1503. Z těchto

informací je možné usoudit, že těžba olova probíhala i dříve, před obdobím zachyceným v rejstřících, ale o

její intenzitě není nic známo. Rejstříky jsou dále zmíněny např. v: VLČEK Z LAMINGENU, Příspěvky k dějinám

horních míst v Čechách a na Moravě, Hornické a hutnické listy 12/10, 1911, s. 144-146. 32

Studiu dějin cen a měst na základě stříbrských knih městských účtů se dříve věnovali: A. MÍKA, Nástin

vývoje cen, in: ČsČH, Praha 1959. V. BYSTRICKÝ, Hlavní aspekty studia, in: Acta Universitatis Carolinae –

Philosophica et historica 1/1971. 33

SOkA, HF, Verková registra. 34

V Příloze č. 4 je uvedena ukázka způsobu vedení verkových register.

16

Vedle toho je prodej olova do Kutné Hory značen ve stříbrském účetnictví. Pro cíle této

práce je tedy dostačující potvrzení, že stříbské olovo se v záznamech verkových rejstříků

objevuje a Kutnohorští nejenže řádně vykazovali peníze za výkup stříbrského olova,

dokonce dávali do stříbrských olověných dolů tzv. cupus nebo oblast podporovali jinými

způsoby.

Cenné doklady o stříbrské těžbě jsou uchovány rovněž v listinách aktové sbírky

SOkA Kutná Hora.35

Jedná se především o záznamy korespondenčních aktivit

kutnohorského mincmistra a královských úředníků se stříbrskými důlními správci. Tyto

prameny uvádějí údaje z účetních rejstříků do zcela nových souvislostí, a jsou tak velice

hodnotným materiálem sloužícím k vytvoření nové struktury těžební činnosti, která tak

s jejich pomocí získává jasnější a celistvější podobu.

Aktová sbírka obsahuje listiny pocházející již z počátku 16. století. Tato doba je

charakteristická celkovým rozkvětem těžební činnosti na českém území, a značný význam

byl přikládán právě těžbě olova. S neustále zvyšující se spotřebou stříbra rostla i poptávka

po olověné rudě. Olovo bylo totiž nepostradatelnou přísadou při hutní výrobě stříbra, a tak

se velkými odběrateli staly především stříbrné hutě, jako např. Kutná Hora či Jáchymov.36

Patrně právě z těchto důvodů je od počátku 16. století zachována hustější materiálová

základna, k níž řadíme jak účetní rejstříky stříbrských olověných hor, tak i listiny aktové

sbírky. Dopisování mezi báňskými úředníky máme doložené od roku 1502 a prvotní

zvýšený zájem na stříbrském olovu je tak prokazatelně připsán kutnohorské huti.

Rozsah korespondence není příliš objemný a pro první čtvrtinu 16. století se jedná

přibližně o osm dopisů sepsaných mezi lety 1502-1511. Ač se může na první pohled zdát,

že tato listinná základna je příliš skrovná, není tomu tak. Nevelký počet dopisů vyvažuje

jejich výpovědní hodnota, díky níž se např. dozvídáme o problematice důlního

správcovství, i o vnitřní situaci na stříbrských dolech, čímž jsou přinášeny i vzácné zprávy

o množství dolových dluhů, jejichž splacení je Stříbrem vyžadováno od kutnohorských

úředníků.

Kromě korespondence obsahuje aktová sbírka i několik dalších listů, týkajících se

především obecných královských nařízení. Je zde zachován např. opis královského

ustanovení z roku 1503, který horníkům zaručuje právo neúčastnit se válečných tažení za

35

SOkA KH, HF, karton 1b, 1c, aktová sbírka, č. 194/2, 209/2, 214, 216, 218, 220/1, 224, 228, 232, 241,

269, 274. SOkA KH, HF, karton 3, aktová sbírka, č. 670, 750. 36

J. MAJER, Rudné hornictví, s. 80.

17

hranicemi země či další podobné úlevy. Listiny svými obsahy tak významně doplňují

účetní registra, která obsahují převážně základní výdaje a příjmy olověných hor a další

problematiku související s vedením či fungováním stříbrské těžby až na výjimky

nezaznamenávají. Komparací jednotlivých materiálů lze tedy navzájem propojit jednotlivé

informace, doplnit tak chybějící údaje z rejstříků a vytvořit ostřejší obraz stříbrského

novověkého hornictví.

Registra na příjem a vydání hor olověných u města Stříbra, korespondence a další

jednotliviny výše popsané jsou tedy celkovou pramennou základnou montánního

charakteru, která umožňuje vytvořit jednotný obraz hornické činnosti v sousedství města

Stříbra. Z těchto zdrojů lze primárně vysledovat nejen jednotlivé vazby stříbrské báňské

správy na Kutnou Horu, ale dokonce i další obchodní vztahy olověných dolů. Na základě

účetních rejstříků je možné vytvořit jmenné seznamy důlních správců či zaměstnanců, kteří

jsou dále zachyceni i v korespondenční domluvě, z čehož vyvstává příležitost sloučit

záznamy všech dochovaných pramenů v chronologickém sledu a vtisknout tak dosud

útržkovitým zprávám kompaktní podobu.

Aby mohly být všechny tyto báňské záležitosti ukotveny a propojeny se sociálními

strukturami města, je zapotřebí proniknout také do pramenů městské provenience. Pro

období první čtvrtiny 16. století jsou dochovány následující rukopisy: berní rejstřík (1445-

1502), kniha kšaftů (1495-1572), kniha pamětní (1498-1573), kniha soudnictví nesporného

(1409-1616) a tři knihy počtů (1494-1526).37

Berní rejstříky zaznamenávají soupisy měšťanů, plátců berně, vždy ve dvou

zdaňovacích obdobích v průběhu jednoho roku. Nachází se v nich tak jediný ucelený

soupis měšťanů a dalších, kteří jsou v berních rejstřících zaznamenáváni jako zástupci

domácností. Poplatníci jsou zde rozděleni do několika kategorií, primárně dle čtyř

samostatných čtvrtí, následují oddíly Nové město, Podruzi, Sladovníci. Dále jsou pak

poplatníci rozděleni dle přilehlých vesnic Svinná, Sytno, Otročín, Záchlumí, Kšice,

Únehle. Pro zkoumané období připadá v úvahu poslední soupis měšťanů pro rok 1502,

díky němuž je možno porovnat jmenné seznamy prvního dochovaného účetního registra

37

SOkA TC, AMS, inv. č. 36, sign. 177, Rejstřík berní 1445-1502. SOkA TC, AMS, inv. č. 15, sign. 180,

Kniha kšaftů 1495-1572. SOkA TC, AMS, Kniha pamětní 1498-1573. SOkA TC, AMS, Kniha soudnictví

nesporného 1409-1616. SOkA TC, AMS, inv. č. 22, sign. 179, Kniha počtů 1494-1507. SOkA TC, AMS,

inv. č. 23, sign. 181, Kniha počtů 1505-1512. SOkA TC, AMS, inv. č. 24, sign. 182, Kniha počtů 1512-1526.

18

z roku 1503. Tímto způsobem je pak možno provázat sociální strukturu města s těžební

činností, a vysledovat tak hornické aktivity měšťanů.

Další hodnotný pramen je zastoupen v podobě knihy pamětní, která obsahuje zápisy

rozličného charakteru. Kniha dokumentuje záznamy o jednání probíhajících před městskou

radou, přepisy královských privilegií, přísahy úředníků, ale i kšafty, výslechy svědků ke

sporným otázkám i trestným záležitostem či další významné dějinné události. Mimo jiné

jsou v ní obsaženy také všelijaké doklady montánní povahy, jako např. důlní propůjčky,

přísahy havířů a mnohé další. Záznamy v této knize jasně dokazují provázanost hornického

a městského působení a samy o sobě dokládají vzájemnou interakci obou složek.

Kniha kšaftů obsahuje zápisy posledních vůlí městských obyvatel, kniha soudnictví

nesporného zaznamenává především různé smlouvy, dědické dohody či rozmanité

domluvy mezi měšťany. Knihy počtů odráží hospodářskou stránku města, jsou to účetní

soupisy zahrnující převážně jednotlivé městské příjmy a vydání. Městské počty obsahují

zajisté i určité účetní položky vztahující se k báňské činnosti. S ohledem na objem a

nepřehledné členění dílčích položek není pochopitelně možné pro tuto práci vytvářet účetní

statistiky výdajů či příjmů za důlní sféru. Knihy městských počtů vyžadují samostatné

zpracování, jelikož při jejich studiu je potřeba rozšifrovat zkratkovitost a značení

zaznamenaných údajů. Studiu stříbrských městských počtů se dlouhodobě věnuje V.

Bystrický, který systematicky zpracovává i dějiny města Stříbra. Ve studii,38

která je

založena na stříbrských městských počtech a pojednává o dějinách cen a mezd, se věnuje

několika skupinám řemeslných odvětví, mezi něž jsou zařazeny i kovy. Sem spadá

především oblast samotného dolování, ale také hutnictví. V. Bystrický uvádí, že dle

záznamů v knihách městských počtů nehrála v 16. století těžba, a následné zpracování

rudy, zvlášť významnou roli v hospodářském a sociálním vývoji města.

Tímto je ukončen rozsáhlý výčet dostupných materiálů, které nabízí mnohé

možnosti analýzy, na jejichž základě pak lze vyvozovat konkrétní závěry jak o důlní

prosperitě, tak o možné provázanosti všech složek, objevujících se v konkrétních

záznamech jednotlivých rukopisů. Tato bohatá pramenná základna tak vytváří kvalitní

podklady pro další bádání, na jehož základě lze rozvíjet poznání do dnešní doby nepříliš

známého období stříbrských dějin.

38

V. BYSTRICKÝ, Hlavní aspekty studia, s. 123-158.

19

2. Město Stříbro od založení do první čtvrtiny 16. století

Královské město Stříbro bylo založeno ve 13. století, a jeho vznik je tedy spojen s

přemyslovskou dobou, pro kterou je zakládání měst na českém území charakteristické.

K směřování královského zájmu do stříbrské lokality vedlo zajisté hned několik důvodů.

Jedním z nich je určitě výhodná územní lokace, jelikož město Stříbro bylo založeno

v pohraniční části západních Čech, a navíc v oblasti, která byla velmi dobře napojena na

obchodní síť celé země. Z významných obchodních stezek procházela územím hlavní

obchodní Norimberská cesta vedoucí z Prahy na Norimberk. Tím pádem bylo město

umístěno poblíž přímé spojnice k dalším významným centrům regionálním Plzeň, Cheb,

Domažlice,39

tak i k centru královskému Praha. Jak může být patrné z názvu města, není

lokace jediným důvodem, proč byla do těchto míst dále zaměřována královská pozornost.

Stříbro bylo od svých prvopočátků spojováno s těžební činností, což předurčovalo zájmy

panovníků v této oblasti, v různé míře po celou dobu existence města. Těžební činností je

proslulé jak Stříbro, tak i další významné okolní lokality, např. Kladruby, Planá, Chodová

Planá a další. Právě ale více výhodných faktorů zajistilo Stříbru velkou přízeň, která začala

být městu projevována za dob Jana Lucemburského, jenž vpravil město do nucené cesty

obchodníků, a přispěl tak k dalšímu rozkvětu oblasti.40

Od těchto časů docházelo k pozvolnému rozvoji města, jak územnímu, tak

hospodářskému. Svůj význam město neztrácelo ani v následujících obdobích, kdy v době

husitské stálo v centru bojů kališníků a katolíků, později jeho prestiž povýšil i Jiří

z Poděbrad, když udělil městu cenná privilegia. V jagellonské době se ve městě rozvíjela

především oblast hospodářství, zvláště pak pivovarnictví či cihlářství.41

Zároveň se ale ve

Stříbře odrazily i všeobecné problémy celého království, které pramenily z nevraživosti

měst a šlechty. Tyto spory se nechvalně podepsaly právě i na dějinách města, když došlo

k četným zničujícím požárům. Od počátku 16. století tak probíhala celková rekonstrukce

města, která mu vtiskla nesmazatelnou, dodnes charakteristickou typickou podobu.

39

J. MACEK, Jagellonský věk, 3-4, s. 21. 40

J. FRIDRICH, Boj Stříbrských o privilegovanou cestu, s. 37-50. 41

V. BYSTRICKÝ, Hlavní aspekty studia, s. 123-158.

20

2.1. Vznik královského horního města Stříbra

Založení královského horního města Stříbra není možné přesně datovat pro nedostatek

přímých historických pramenů. Je jisté, že město vzniklo poblíž původní hornické osady,

která se nacházela v údolí řeky Mže, přibližně 30 kilometrů západním směrem od města

Plzně. Nejstarší hodnověrná zpráva, která se váže ke stříbrským dějinám, pochází z roku

1183. Touto datací je opatřena listina Fridricha Přemyslovce, jenž potvrzuje rytířskému

řádu johanitů jejich majetek.42

Johanité se na několik desetiletí stali vlastníky stříbrského

kostela Panny Marie a zároveň byli pověřeni duchovní správou celé oblasti.43

Podobný

obsah je i v dalších dvou později vydaných listinách, v nichž je zachycen poprvé název

dané lokality. Objevuje se zde pojem „argentaria“, který je psán v několika různých

podobách, a proto může mít vztah jak k označení stříbrného dolu, tak ke konkrétnímu

místnímu názvu.44

Pojem „argentaria“ je volně překládán jako „stříbrnice“ a označuje zřejmě původní

sídliště či hornickou osadu, která byla pravděpodobně umístěna přímo v oblasti tehdejšího

kutiště.45

Sama hornická osada v přímých pramenech doložena není, její existenci lze ale

předpokládat především z toho důvodu, že ve skalním podloží městského jádra byla

objevena velmi stará důlní díla. Tuto starodávnou těžební činnost není možno přesně

datovat, jelikož v době jejího odkrytí nebyla provedena žádná archeologická dokumentace,

a zároveň nebyly doloženy žádné artefakty, které by pomohly dataci určit. Zásluhou těchto

objevů ale vyvstává domněnka, že těžební činnost osady se rozvinula až do takové míry,

kdy bylo potřeba sídelní areál přesunout na návrší nad řekou Mží a v pozdějších dobách

zde vzniklo královské horní město Stříbro.46

Zaměříme-li se na pojmenování města a k němu se vztahující otázku těžební

činnosti, bylo by logické, že prvotní osada byla pojmenována podle drahocenného kovu

stříbra. Existence tohoto kovu ale nebyla na stříbrských rudních žilách výrazně doložena.

42

J. JANOUŠKOVEC F. FRÝDA, Počátky města Stříbra, s. 3-13. 43

MIROSLAV SVOBODA, Majetek johanitského řádu v Čechách ve 12. - 16. století [online]. 2006 [cit. 2015-

01-28]. Disertační práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, s. 29. Dostupné z:

<http://is.muni.cz/th/23741/ff_d/>. 44

J. JANOUŠKOVEC F. FRÝDA, Počátky města Stříbra, s. 3-13. 45

Výhradní území tvaru kruhu o poloměru 425 metrů, kde je povoleno vyhledávat vyhrazené nerosty.

Převzato z: L. JANGL, Hornický slovník [online]. 46

Z. NAVRÁTIL, Problematika založení města, s. 15-26.

21

Geolog F. Pošepný47

se přiklání k názoru, že původní doly na stříbro se nenacházely v

bezprostřední blízkosti města, ale severovýchodně od něj, poblíž vesnic Kšic či Butova.

Dle Pošepného je pravděpodobné, že v této oblasti existovala bohatá stříbrná naleziště, a

navíc je zde možno najít stopy prokazující dávnou těžbu. K celé teorii je přiložen i fakt, že

na tomto místě dodnes stojí osamocený kostelík sv. Petra, který by mohl být zbytkem

hornického sídliště.48

Není ovšem vyloučeno, že zdrojem stříbra mohly být podpovrchové

zóny rudných žil druhotně obohacené ušlechtilými snadno zpracovatelnými stříbrnými

rudami nebo galenit s větším obsahem stříbra. Prvotní dochované záznamy stříbrské těžby

pak hovoří pouze o olověných dolech, přičemž stříbro bylo získáváno v malém množství

pouze jako vedlejší produkt.49

Ač prvotní důlní činnost ve Stříbře není písemně podložena, nelze tvrdit, že by

předpokládaná hornická osada se vznikem města úplně zanikla, protože pro léta 1188-1243

zcela chybí jakékoliv písemné doklady. Přibližnou dobu konstituování královského města

lze stanovit mezi léta 1244-1253. Do tohoto období spadá králova hospodářská aktivita a

oživení zájmu o rudnonosnou oblast Stříbra, s čímž patrně také souvisí povolání

příslušníků řádu křížovníků s červenou hvězdou roku 1244. Jako nejzazší možný termín

založení města je vymezen rok 1253, protože vznik města musel předcházet zřízení

nejstarších církevních institucí.50

2.2. Církevní poměry

Veškeré prvotní zmínky, které se váží ke stříbrské oblasti, pojednávají především o

církevních záležitostech, na jejichž základech se královské město později vyvíjelo. Jak již

bylo popsáno, nejstarší zmínky o Stříbře se vztahují ke kostelu Panny Marie,51

jenž byl

pravděpodobně umístěn v původní hornické osadě.52

Pozůstatky tohoto kostela byly

nalezeny ve zdech nynějšího stejnojmenného hřbitovního kostela, a jsou datovány do 80.

47

F. POŠEPNÝ J. GRAF (ed.), Der Bergbaudistrict, s. 13. 48

TAMTÉŽ. 49

Z. NAVRÁTIL, Problematika založení města, s. 15-26. 50

L. JIRÁSKO, Ke genezi Stříbra, s. 131-153. 51

J. JANOUŠKOVEC, Zvláštní vydání Zpravodaje k 800. výročí Stříbra, Stříbro 1983. 52

L. JIRÁSKO, Ke genezi Stříbra, s. 131-153.

22

let 12. století. Kostelík je umístěn na levém břehu řeky Mže, na kterém byly nalezeny také

části keramiky a kovových předmětů, datovaných k přelomu 12. a 13. století. 53

Listina Fridricha Přemyslovce potvrdila johanitům vlastnictví kostela Panny Marie,

a navíc byl majetek johanitům v oblasti potvrzován i nadále, a proto při rozšiřování své

působnosti zbudovali poblíž kostelíka patrně i komendu a špitál. Z neznámých příčin zde

byla ale správa tomuto rytířskému řádu odňata a na jejich činnost roku 1244 navázali

křížovníci s červenou hvězdou, jimž udělil patronátní právo Václav I. Kostelík Panny

Marie zajisté zastával v následujících letech farní funkci, o čemž hovoří záznamy

konfirmačních knih pocházejících ze 14. století. Poté, co byla osada povýšena v královské

horní město, zůstal farní kostel vně hradeb na předměstí, ale i přesto vykonával funkci

střediska duchovní správy.54

Stejně tak byla za hradby města vyčleněna i původní hornická

osada, která se stala poměrně samostatným sídlištním útvarem, avšak s městem zůstala

úzce spjata nejrůznějšími vazbami, které lze spatřovat především v uspořádání duchovní

správy.55

Uvnitř hradeb byla vystavěna koncem 14. století kaple Všech svatých, která byla

později přebudována v kostel, a v konfirmačních knihách z počátku 15. století spadá mezi

městský majetek. Přeměna kaple v kostel byla záležitostí městské obce a jako farní kostel

funguje celý objekt až od počátku 15. století. Předpokládá se, že samostatná městská fara

byla zřízena u kostela v téže době a obsazování farního úřadu měla plně v rukou městská

obec.56

Ke vzniku města se dále vztahuje založení minoritského kláštera, který se nachází

ve východní části historického centra města a po staletí byl střediskem duchovního života

obce.57

Klášter je poprvé historickými prameny doložen ve 2. polovině 13. století, ovšem

díky archeologickému výzkumu lze nejstarší architektonický článek datovat již před

polovinu 13. století.58

Původní výstavba kláštera je neodmyslitelně spjata s významným

53

J. JANOUŠKOVEC, Zvláštní vydání Zpravodaje k 800. výročí Stříbra. 54

L. JIRÁSKO, Církevní poměry, s. 9-14. 55

TÝŽ, Ke genezi Stříbra, s. 131-153. 56

TÝŽ, Církevní poměry, s. 9-14. 57

P. BŘICHÁČEK, Záchranný archeologický výzkum, s. 25-34. 58

D. LÍBAL H. HANZLÍKOVÁ, Stříbro, bývalý minoritský klášter, s. 35-47.

23

západočeským rodem, pány ze Švamberka, kteří jsou označováni jako fundátoři této

církevní instituce.59

2.3. Práva a privilegia

Výsadní postavení města plynulo kromě těžby také z jeho výhodného umístění, protože

bylo vystavěno na jedné z nejvýznamnějších zemských cest, na důležité obchodní spojnici

směřující z Prahy na Norimberk.60

Ve 14. století totiž přes Norimberk vedla cesta

pražských kupců do Flander, proslulého obchodního centra. Spojnice, kterou obchodníci

využívali, vedla z Plzně přes Stříbro k Přimdě, a odtud dále na Sulzbach a Norimberk. Jan

Lucemburský vmísil Stříbro do nucené cesty, a měšťanům tak zajistil příliv obchodníků

jdoucích do Bavor i zpět. Největšího rozkvětu dosáhla celá stezka za dob panování Karla

IV., kdy se stala velice frekventovanou obchodní cestou.61

Tyto výborné předpoklady

městu zajistily zájem a podporu českých panovníků, která byla umocňována četnými

privilegii.62

Na králi Václavu IV. Stříbrští dokonce vydobyli roku 1385 nařízení, aby v

trhových dnech bylo v konkurenčních Domažlicích vyhlášeno, že pokud se kupci jdoucí do

Bavor či z Bavor budou ubírat jinou cestou než Stříbrem, bude jim zabaveno veškeré

zboží.63

Následující panovníci sice toto nařízení již nepotvrdili, přesto bylo město od těchto

dob začleněno do sféry vzdálenějších trhů.64

V průběhu staletí získávalo Stříbro ještě další

četné výsady, mezi něž patřilo např. právo svobodně nakládat se svým majetkem, právo

várečné, mílové či právo týdenních trhů. Panovníci daná privilegia městu neustále

potvrzovali. Jiří Poděbradský později ještě zvýšil prestiž města, neboť Stříbru udělil právo

pečetit písemnosti červeným voskem a polepšil městský znak o městskou hradbu s bránou

a dvěma věžemi a o českého lva.65

Červená barva pečetního vosku i polepšení erbu

symbolizovaly především městskou svobodu a nezávislost.66

Prosperita Stříbra se nadále

59

L. JIRÁSKO, Církevní poměry, s. 9-14. 60

J. JANOUŠKOVEC, Zvláštní vydání Zpravodaje k 800. výročí Stříbra. 61

J. FRIDRICH, Boj Stříbrských o privilegovanou cestu, s. 37-50. 62

J. JANOUŠKOVEC, Zvláštní vydání Zpravodaje k 800. výročí Stříbra. 63

J. FRIDRICH, Boj Stříbrských o privilegovanou cestu, s. 37-50. 64

ANTONÍN HAAS (ed.), Codex iuris municipalis regni Bohemiae II. Privilegia královských měst

venkovských z let 1225 – 1419, Praha 1895., s. 747, č. 587. 65

JOACHIM BAHLCKE WINFRIED EBERHARD MILOSLAV POLÍVKA (ed.), Lexikon historických míst Čech a

Moravy, Praha 2001, s. 525. 66

J. MACEK, Jagellonský věk, 3-4, s. 36.

24

odrážela i v podnikatelských aktivitách měšťanů, které se nejvíce rozvíjely v oboru

rybníkářství a vaření bílého pšeničného piva. Bohatství měšťanům dovolovalo skupovat

statky v okolních vsích, které se brzy dostaly do závislostního postavení, a roku 1381 byl

ve Stříbře dokonce zřízen i hrdelní soud pro celý stříbrský kraj.67

Rychlý rozvoj královského města vyvolal vleklé spory s nedalekým kladrubským

benediktinským klášterem, který si roku 1380 taktéž vydobyl pro Kladruby značné

pravomoci, z nichž vyvstávaly mezi sousedními městy neshody. Kladrubská práva totiž

porušovala stříbrské mílové právo, a tak bylo roku 1382 rozhodnuto ve prospěch Stříbra, a

Kladruby odtud byly nuceny odebírat výrobky a bílé pivo. Stejně tak nesmělo být Stříbro

obcházeno přes Kladruby obchodníky. Tímto rozsudkem ovšem konkurenční spory měst

nekončí, a táhnou se v různé míře napříč dějinami.68

2.4. Stříbro v době předhusitské

Většina publikací, která se Stříbrskem zabývá, hovoří o výjimečnosti a rozkvětu města

Stříbra v době přemyslovské, lucemburské i jagellonské, nemnoho jich však sleduje město

z demografického hlediska. Populačnímu vývoji Stříbra se ve svých studiích věnuje M.

Nodl, který systematicky zpracoval stříbrské berní rejstříky.69

K roku 1379 se váže 291

berních poplatníků,70

kteří jsou v rejstřících vnímáni jako hlavy domácností, a jejichž počet

s následujícími lety kolísal v rámci úmrtí, morových epidemií, naopak ale také

přistěhovalectví. M. Nodl charakterizuje demografický pohyb během let 1380-1419, a v

tomto čtyřicetiletém období vyčíslil téměř 10% úbytek stříbrské populace. Celkový roční

průměr nových berních poplatníků v témže období také klesá, přibližně o 8%.71

Jiné zdroje

pro předhusitské Stříbro uvádějí další konkrétní údaje, dle nichž město obývalo přes 2 000

obyvatel, a nacházelo se v něm více než 300 domů.72

67

J. JANOUŠKOVEC, Zvláštní vydání Zpravodaje k 800. výročí Stříbra. Další informace o stříbrském

podnikání v: V. BYSTRICKÝ et al., Historie a současnost podnikání na Mariánskolázeňsku, Tachovsku a

Stříbrsku, Žehušice 2003. 68

J. JANOUŠKOVEC, Zvláštní vydání Zpravodaje k 800. výročí Stříbra. 69

Berní rejstříky jsou pro Stříbro dochovány z let 1380-1392, 1400-1403,1411-1418,1445-1502 a nyní

uloženy v SOkA Tachov. 70

M. NODL, Západočeské Stříbro, s. 7-14. 71

TÝŽ, Populační vývoj Stříbra, s. 7-47. 72

J. BAHLCKE W. EBERHARD M. POLÍVKA (ed.), Lexikon historických míst, 3-4, s. 32.

25

Z hlediska národnostního složení města jsou stanoviska historiků v částečném

rozporu. Němečtí autoři, kteří se touto tematikou zabývali, hovoří o značném přičinění

německých osadníků na vzniku Stříbra a obyvatelstvo města ve 13. a 14. století vnímají

jako převážně či úplně německé. Listinné doklady, jimiž je možno takovou teorii podepřít

pocházejí až ze 14. století, a nachází se v nich více zmínek o Němcích než o Češích.

Pohlédneme-li ovšem na první písemné zmínky vztahující se k stříbrské oblasti, bylo na

tomto území zajisté i dosti silné české zázemí, což lze usuzovat i ze jmen okolních vesnic

jako jsou např. Milíkov, Doubrava, Únehle, Svinná a další. Ze 12. století pochází i

kronikářská zpráva, která zaznamenává, že v krajině bylo užíváno „barbarské“ řeči, tzn.

češtiny. Tato fakta vedou ke zpochybnění teorie převahy německého obyvatelstva během

13. století, je však pravděpodobné jeho přičinění při budování nových dolů i města. První

větší příliv Němců je spojován s kolonizačním proudem 13. století, kdy oblast města

Stříbra mohla být zajímavá především z hlediska možnosti důlních zisků. Analýzy berních

rejstříků vedou k závěru, jenž hodnotí možnou převahu Němců po založení Stříbra pouze

jako dočasnou, protože koncem 14. století se v popředí objevilo české obyvatelstvo, které

nadále převažuje v dokladech z 15. i 16. století.73

2.5. Husitské hnutí ve Stříbře a následující vývoj města

V průběhu husitského hnutí bylo město zpočátku konzervativní a o jeho účasti v prvních

otevřených bojích není mnoho známo. Roku 1420 přistoupili Stříbrští k plzeňskému

landfrýdu. Plzeň byla zpočátku střediskem vznikajícího hnutí, ale po roce 1420

podporovala na českém území katolickou stranu.74

V září roku 1426 přišel náhlý zvrat, kdy

Stříbro obrátilo svou katolickou víru ve prospěch táborských. To se událo pravděpodobně s

pomocí stříbrských přívrženců kalicha a především z iniciativy táborského hejtmana

Přibíka z Klenové. Ten se 28. září roku 1426 zmocnil Stříbra, což vyvolalo značné obavy v

nedalekém Tachově a Plzni,75

protože poté, co se Stříbro přidružilo k táborskému svazu, se

posunula i hranice husitského vlivu více na západ, konkrétně do blízkosti katolické Plzně.76

73

V. BYSTRICKÝ, Národností vývoj, s.161-187. 74

TÝŽ, Přehled dějin města Stříbra, s. 14-28. 75

F. ŠMAHEL, Husitská revoluce 3, s. 183. 76

V. BYSTRICKÝ KAREL WASKA, O vyhnání křižáků z Čech roku 1427- Husitské vítězství u Stříbra a

Tachova, Plzeň 1982, s. 9-10.

26

Stříbro přispělo k výraznému oslabení katolického plzeňského landfrýdu, když se

v červenci roku 1427 před městskými hradbami střetla táborská vojska s křižáckými

oddíly.77

Stříbrská obrana v tu dobu nebyla příliš silná a čítala přibližně 200 mužů.78

K

útoku na Stříbro ale nakonec nedošlo, neboť při přesunech na bojiště vypukla panika,

kterou zvýšily požáry v obléhacích lešeních. Části vozatajstva a pěchoty využily příležitost

k ústupu. Jejich příkladu záhy následovaly i další jednotky, takže na bitvu již nebylo

možné pomýšlet. 79

Následující vývoj táborského města znovu ovlivnil Přibík z Klenové, který v lednu

roku 1434 uznal tajně kompaktáta80

a přestoupil ke katolictví. Církví podpořen pak protrhl

táborskou blokádu katolické Plzně, která byla odříznuta od dodávek potravin. Před

odplatou ostatních ujel do Stříbra. 30. května 1434 v bitvě u Lipan už město nestálo po

boku Prokopa Holého. Přibík vrátil Zikmundovi za náhradu Stříbro, čímž se stalo znovu

královským městem a 20. února 1437 byla městu znovu potvrzena privilegia předchozích

panovníků.81

Na přelomu 15. a 16. století se v českých zemích vyhranil spor šlechty a měst, který

svým způsobem zasáhl i město Stříbro. Neustálá rostoucí moc šlechty byla roku 1500

podpořena vydáním Vladislavského zřízení zemského, jímž byly pravomoci měst značně

omezeny. Královská města se snažila vydobýt si svá práva zpět a táhlý spor byl nakonec

formálně vyřešen Svatováclavskou smlouvou z roku 1517, kdy byla práva měst na

sněmech šlechtou znovu uznána.82

Zpočátku se na území Stříbrska napětí mezi šlechtou a

městy projevovalo např. spory o poddané s okolními feudály, ale posléze došlo i

k ozbrojeným konfliktům. Roku 1512 Stříbrští spolu s hotovostí Plzeňského kraje pod

vedením Zdeňka Lva z Rožmitálu oblehli a dobyli hrad Starý Herštejn, který byl sídlem

šlechtice Zdeňka Dobrohosta z Ronšperku. Další konflikty se vyhrotily v listopadu 1520,

kdy došlo k zostření bojů mezi českými městy a šlechtou. Vojska Stříbra, Plzně a Klatov

obklíčila tvrz v Janovicích nad Úhlavkou, která byla pod vládou Petra Sudy z Řenec, jenž

byl známým škůdcem měšťanů. Tvrz byla dobyta za pomoci Pražanů, ale Sudovi se

77

V. BYSTRICKÝ, Přehled dějin města Stříbra, s. 14-28. 78

TÝŽ K. WASKA, O vyhnání křižáků, s. 29. 79

F. ŠMAHEL, Husitská revoluce 3, s. 197. 80

TAMTÉŽ, s. 286. 81

V. BYSTRICKÝ, Přehled dějin města Stříbra, s. 14-28. 82

IVAN MARTINOVSKÝ, Vznik a počátky Vladislavského zřízení zemského, in: Vladislavské zřízení zemské a

počátky ústavního zřízení v Českých zemích (1500-1619), Praha 2001, s. 85-93.

27

podařilo uprchnout, což vyústilo v hrozbu domácí války. Města svůj útok proti Sudovi z

větší části obhájila a žádný postih nedostala, navíc celá situace přispěla ke zmírnění tlaku

šlechty na města.83

Koncem 15. a v první třetině 16. století docházelo ve Stříbře velmi často

k požárům, z nichž některé měly souvislost s výše zmíněnými boji. Již roku 1498 král

Vladislav II. Jagellonský pro škodu odpustil obyvatelům města na 15 let placení

svatomartinského úroku a poskytl městu další úlevy. Zmírnění byla městu dále dlouhodobě

prodlužována, protože problémy s požáry se často opakovaly. Roku 1528 Stříbro postihl

jeden z největších požárů, který zničil až třetinu města. Tyto úmyslně zakládané požáry

byly přičítány šlechtou najatým paličům, přičemž podobné situace byly zachyceny na

mnoha dalších územích.84

I v souvislosti s městskými opravami po požárech procházelo

město od počátku 16. století raně gotickou přestavbou, po jejímž dokončení byla podoba

Stříbra zachycena v tzv. Würzburském albu roku 1536.85

Výrazným prvkem městského

panoramatu se staly, kromě kostelů, brány i věže hranolového tvaru, které byly součástí

vnitřního i vnějšího hrazení. Roku 1453 byla vystavěna nová renesanční radnice a

počátkem 2. poloviny 16 století byl vybudován dlouhý most přes řeku Mži s vysokou

mostní branou.86

Obě tyto stavby, spolu s kostelem Všech svatých, jsou dodnes

dominantou celého města.

83

V. BYSTRICKÝ K. RUBÁŠOVÁ, Stříbro do roku 2000, s. 33-34. 84

TAMTÉŽ. 85

Obraz z Würzburského kodexu přiložen v Příloze č. 5. 86

K. KUČA, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, sv. 7, Praha1996-2011, s. 160.

28

3. Historie a správní systém těžební činnosti ve Stříbře

Počátky dolování v blízkém okolí města Stříbra jsou doloženy jen z útržkovitých

historických zpráv87

a tamější těžební činnosti se více dotýkají až záznamy městských knih

z let 1387-1408.88

Toto období je obecně spojeno s výrazným hospodářským vzestupem

českých zemí, s nímž souvisel i rozkvět hornické činnosti.89

Zpočátku byla pozornost

upínána především na drahocenné kovy stříbro či zlato, později se ovšem rozšířila i na

další nerostné suroviny. Primárně se ale neustále zvyšoval zájem o těžbu stříbra, který rostl

s neustálým rozvojem mincovnictví a využíváním kovových peněz. Je velice

pravděpodobné, a z prvních dochovaných zmínek patrné, že i ve městě Stříbře byla

zpočátku orientována těžba právě na tento drahý kov. Novodobé výzkumy sice ukazují, že

stříbrské doly byly ve svých spodních částech na stříbro poměrně chudé, s výjimkou

výskytu u nedaleké obce Kšice, ležící asi 5 km severním směrem od města. Diskutované

naleziště stříbrných rud v blízkosti města by mohlo být ale vysvětleno například tím, že

olovnaté formace rudných žil byly ve svrchních polohách na stříbro mnohem bohatší, než

rudy získávané pozdější hlubinnou těžbou.90

O stříbrském dolování ve 14. a 15. století není nikde větších zmínek, je ale

pravděpodobné, že hornická činnost zde vzkvétala. Stříbrská městská kniha z let 1387-

1408 obsahuje zápis o tom, že město předalo hutě rychtáři Lvovi a dvěma dalším osobám.

Úpravny rudy, které do té doby spadaly pod správu obce, tak byly postoupeny do držení a

užívání zmíněnému konsorciu. Těžařstvo bylo povinno hutě vrátit po uplynutí šestileté

lhůty. Těžař Lev byl jedním z nejbohatších stříbrských měšťanů, často finančně vypomáhal

obci, a tak aktem postoupení hutě obec pravděpodobně vůči němu nahrazovala své

závazky. Činnost těžařstva není nijak prokazatelná, ovšem následující finanční problémy

všech členů značí jistý neúspěch, a tak byly úpravny rudy vráceny zpět mezi obecní

majetek.91

Horní aktivity byly v pozdějších dobách vykazovány dále, od 90. let 14. století

se na nich podíleli nejméně dva další měšťané, kdy jeden z nich dodával roku 1406 městu

87

Z. NAVRÁTIL, Problematika založení města, s. 15-26. 88

ZDENĚK ŠIMEČEK, K dolování ve Stříbře v období předhusitském, in: Minulostí západočeského kraje V,

Plzeň 1967, s. 199-203. 89

F. HOFFMANN, Středověké město v Čechách a na Moravě, s. 280-284. 90

NA, Geofond Praha, inv. č. 188, číslo kartonu 193-194. 91

Z. ŠIMEČEK, K dolování ve Stříbře, s. 198-203.

29

olovo pro palné zbraně. Současně se objevuje z konce téhož století i zmínka o zpracování

stříbra. Roku 1498 je totiž v knize pamětní doložena žádost o ustavení místa k huti.

Žadatelé a rada města Stříbra ale v celém procesu zapsaného jednání nikde nehovoří o

hutnění olova a zmiňují pouze zpracování stříbra.92

Osudy této huti už nejsou známy a

další zápis týkající se huti je doložen až roku 1561. Je v něm uvedeno, že město vlastnilo

huť na šmelcování olověné rudy.93

Kontinuita obou hutí doložena není, a ani jejich výnosy

se v záznamech neobjevují. Z těchto zmínek lze tedy vyvodit, že v okolí města ve větším

měřítku probíhalo současně jak zpracování stříbrné, tak i olověné rudy.

Jak je patrné z dochovaných zápisů, měla městská obec právo hospodařit i

s dolovými majetky, stejně tak, jako tomu bylo i v dalších horních městech. Obce horní

měly totiž stejně jako obce městské svého rychtáře, přísežné i konšely, kteří zde ale měli

na starost kromě městských záležitostí také horní správu. Pravomoci v báňských

záležitostech byly však městské radě velmi často oklešťovány královskými úředníky,

většinou v závislosti na důlní prosperitě.94

Král zasahoval do důlního podnikání pomocí ustanovených úředníků, z nichž

nejvyšším byl tzv. urburéř, později zvaný též desátník.95

Ten měl na starost, aby král dostal

z báňského podnikání všechny užitky, které mu náležely. S tímto souvisí také termín

urbura, který v horním právu vyjadřoval podíl panovníka při dolování kovů. Tento podíl

býval vyplácen formou naturálií tedy určitým množstvím vytěženého kovu, který byl

později používán na výrobu mincí.96

Na výběr urbury dohlížel úřad urburéře, který sídlil

v Kutné Hoře, ale patrně měl také své zástupce i v jednotlivých revírech. Ve 14. století

byla část urburéřových pravomocí předána královskému mincmistru.97

Jako pomocník byl

mincmistrovi přidělen od roku 1338 horní hofmistr, který původně spravoval královský

92

SOkA TC, AMS, Kniha pamětní 1498-1573, fol. 4v. V tomto roce Martin Probeř a Martin Konvař

předstoupili před purkmistra a radu města Stříbra a žádali místo k huti nad mlýnem Hoduškovým. V záznamu

je ale zmíněna pouze huť na stříbro, a olova se zde žádný zápis netýká: „...v radě plné o túž huť smlouvu

takovou učinili, což se stříbra dotýče, když by kolivěk týž Martin, co stříbra udělal, tehdy má napřed panu

purkmistru a pánům to stříbro prodati...má z každé hřivny pánům jednu kopu míšeňskou anebo zlatý

sleviti...pakliby páni koupiti nechtěli, má ...Martin vůli, komuž by jinému prodati, a tak vždycky...“

J. Kořan upozorňuje, že výraz „stříbrné hory“ je i v 16. století ještě často uváděn pro ložiska pouhého pyritu.

Dále v: J. KOŘAN, Přehledné dějiny, s. 106. 93

V. BYSTRICKÝ, Hlavní aspekty studia, s. 123-158. 94

J. KOŘAN, Dějiny dolování, s. 78. 95

TÝŽ, Přehledné dějiny, s. 180. 96

PETRA JÁNOŠÍKOVÁ, Urbura jako nástroj finanční politiky státu ve 13. a 14. století, in: Sborník konference

věnované prof. Jiřímu Sejbalovi, Ostrava 2007, s. 39-40. 97

J. KOŘAN, Dějiny dolování, s. 78.

30

Vlašský dvůr v Kutné Hoře. Hofmistr zastával především soudcovský post a zastupoval

mincmistra v době jeho nepřítomnosti, zároveň vedl správu jak kutnohorského, tak i

dalších zemských revírů.98

Oba úředníci měli na starost mnoho dalších báňských záležitostí, primárně měli ale

v patrnosti těžbu a zpracování stříbra. Staré mincovní techniky vyžadovaly při hutnění

stříbra rovněž velké množství olova, a z toho důvodu začala se zpracováním stříbra stoupat

také poptávka po olověné rudě.99

Po dlouhou dobu bylo olovo předmětem soukromého

obchodu a do Kutné Hory i do dalších stříbrných hutí bylo dováženo ze zahraničí,

převážně z Polska či Německa,100

ale drahý dovoz a celní poplatky přiměly královské

úřady k podpoře báňských prací na vlastním území, převážně v Oloví a Stříbře.101

Během

16. století navíc došlo k otevření jáchymovských dolů a tamějších hutí zpracovávajících

stříbro, s čímž postupně vyvstává i jakýsi boj o olovo. Jáchymovské hutě tak začaly

využívat především dodávky z Oloví, kdežto kutnohorští zaměřili svou pozornost na

olověné doly stříbrské.

Celkový rozvoj hornictví na přelomu 15. a 16. století tedy nepochybně zapříčinil,

že v této době vzniklo i množství záznamů o těžební činnosti, na jejichž základě dnes

můžeme sledovat i vývoj jednotlivých báňských revírů. Pro Stříbro objevujeme první zápis

o správním systému dolů v roce 1498 v knize pamětní, který je uveden titulkem „Beneš

perkmistr“.102

Dále pokračuje Benešovým přiznáním dluhu 6 kop míšeňských jakémusi

Škvarkovi. Zpráva se tedy netýká báňských záležitostí, ovšem název svědčí o fungující

hierarchii důlní správy.

Obecně byl perkmistr vedoucím úředníkem neboli správcem dolu a měl být rovněž

vlastníkem alespoň jedné třicáté.103

Jeho povinností bylo minimálně jedenkrát týdně

prohlédnout celý důl, podílel se na sestavování provozních plánů, staral se o dolové

potřeby a měl i jistou soudní pravomoc. Perkmistra volili těžaři nebo byl dosazován

98

JAN KAFKA et al. (ed.), Rudné a uranové hornictví České republiky, Ostrava 2003, s. 51. 99

EMANUEL LEMINGER, Královská mincovna v Kutné Hoře, Praha 1912, s. 2-5. 100

J. KOŘAN, Dějiny dolování, s. 97. 101

J. MAJER, Rudné hornictví, s. 80. 102

SOkA TC, AMS, Kniha pamětní 1498-1573, fol. 13v. 103

Důlní majetek se dělil na podíly, zvané tále. Důl byl podle starých báňských řádů rozdělen na 32 tálů, tzv.

třicátých. Každý majitel podílu byl těžařem a účastnil se na dolových nákladech i zisku. Více v: J. KOŘAN,

Přehledné dějiny, s. 158.

31

královskými úředníky a obě tyto skupiny disponovaly také právem perkmistra sesadit,

neplnil-li své povinnosti.104

Zda byl perkmistr Beneš zvolen těžařstvem nebo královským úředníkem není jisté,

protože vzrůst zájmu Kutné Hory na stříbrském dolování je doložen až pro počátek 16.

století. Angažovanost Kutné Hory můžeme zaznamenat ve dvou listinách z řady

korespondence mezi báňskými úředníky. Kutnohorští se prostřednictvím dopisu

adresovanému roku 1502 nejvyššímu mincmistru Bohuši Kostkovi z Postupic doptávají na

situaci ve stříbrském revíru a zjišťují, zda by z nich mohl plynout kutnohorské huti

jakýkoliv užitek: „...posílámeť teď list, kterýž jest nám od úředníků našich... přinešen,

v kterémž nám píše, oznamujíce o nějakých horách olověných blíž Stříbra nově zaražených,

z kterýchž by užitek horám těm z dobývání a fedrování olova veliký a znamenitý přijíti

mohl... I poroučíme my tobě, abys ty takovou věc ohlídati a o ní se jaká jest rozumně

vyptati a zvěděti kázal...“105

Nejvyšší mincmistr situaci prověřil a jeho odpověď zněla patrně následujícím

způsobem:106

„...což se hor olověných dotýče, častokrát o nich dobré noviny slýchám, ale

užitku ještě malého znám, jiné rady k tomu dáti nevím, než by mohli havíři tam zjednáni

býti..., neb rozuměti mohu, že se jiným užitek nerozchází, než li tím, že havířů není...“107

V návaznosti na tento list Kutnohorští zajisté na stříbrské olověné doly zjednali havíře,

čímž se část stříbrské těžby dostala do přímé pravomoci kutnohorského horního hofmistra.

Od roku 1503 se pak dochovala i téměř ucelená řada tzv. Register na příjem a

vydání peněz hor olověných u města Stříbra, z čehož lze usuzovat, že registra byla vedena

přímo pro potřeby královské báňské správy v Kutné Hoře. Tomu napovídají i další

uvedené údaje hovořící o stříbrských důlních správcích, jelikož od těch dob je doloženo

jejich uvedení do úřadu přímo od kutnohorských úředníků. S tímto zjištěním přichází i

odpověď na otázku duplicitního vedení účetní agendy. Účetnictví bylo zcela jistě vedeno

formou dvojích opisů z toho důvodu, aby bylo vykazováno Kutnohorským, a aby zároveň

zůstalo i v patrnosti stříbrských úředníků.

104

J. KOŘAN, Přehledné dějiny, s. 176. 105

SOkA KH, HF, aktová sbírka č. 214. Pokud není uvedeno jinak, veškerá jména a citace jsou uváděny

formou transkripce dle: IVAN ŠŤOVÍČEK et al., Zásady vydávání novověkých historických pramenů z období

od počátku 16. století do současnosti. Příprava vědeckých edic dokumentů ze 16. - 20. století pro potřeby

historiografie, Praha 2002. 106

Datace listiny není dostatečně čitelná. 107

SOkA KH, HF, aktová sbírka, č. 209/2.

32

Výnosy zaznamenané v účetní evidenci byly odváděny zpočátku hlavně pro potřeby

kutnohorských hutí, a již v účetním rejstříku z roku 1503 je doloženo vyslání vrchního

kutnohorského štejgýře108

a později stříbrského perkmistra Matěje Jelenka109

urozeným

pánem Prokopem z Chocenic, hofmistrem na Horách Kutnách.110

Stříbrský perkmistr tedy

nebyl volen těžařstvem, ale byl dosazen královským báňským úředníkem hofmistrem.

Ten na post stříbrského správce dolu vybral již prověřeného a zkušeného kutnohorského

štejgýře a zajistil tak, že na olověné doly bude kvalitně dozíráno. Bylo tedy jisté, že nový

perkmistr bude s Kutnohorskými spolupracovat a bude se snažit, aby jim zajistil co nevětší

prospěch. Nahlédneme-li do účetních rejstříků, zjistíme, že další správa stříbrských dolů

probíhala podle všeobecně známého modelu. V čele báňského úřadu ve Stříbře stál

perkmistr, jemuž bylo v rámci horní správy vypláceno pro rok 1503 12 grošů týdně.111

Další článek správního systému tvořil tzv. štejgýř, který byl důlním dozorcem, což

znamená, že kontroloval doly a někdy i činnost samotného perkmistra. Zároveň měl na

starosti pořádek v revíru a spolu s perkmistrem řídil zásobování dolu.112

Na rozdíl od

správce dolů byl považován spíše za technického úředníka, přičemž jeho pravomoc

spočívala i v rozhodování jednoduchých sporů o hranice důlních měr. Obecně byl

považován za perkmistrova pomocníka.113

Stříbrské účetnictví z roku 1503 připisuje

štejgýři 18-20 grošů týdně. Je tedy odměňován v průměru o 7 grošů vyšší částkou než

perkmistr, jehož výplata zůstává po celý rok konstantní. Z účetního rejstříku je patrné, že

post štejgýře nezastával po celou dobu pouze jeden úředník, ale osoby v této funkci se

často obměňovaly. Roku 1503 se tak ve funkci štejgýře uplatnil např. Kašpar, Šimek, Vít a

další.

Úřední funkci zastával i dolový písař, jehož pracovní náplní bylo především

zaznamenávat dolové podíly a provádět zápisy do báňských knih.114

Funkce dolového

písaře dříve spočívala také ve finančním zajišťování dolu, písař tak měl na starost vybírat

příspěvky na dolování, sledovat absenci i výkon dělníků, vyplácet jim mzdy, prohlížet

108

Důlní dozorce. Převzato z: L. JANGL, Hornický slovník [online]. 109

VLČEK Z LAMINGENU, Příspěvky k dějinám, s. 144-146. Vlček zmiňuje jméno v podobě Jelínek, v účetním

rejstříku z roku 1503 zapsáno formou Jelenek. NA, SMP, inv. č. 1027, Registrum 1503, fol. 2r. 110

NA, SMP, inv. č. 1027, Registrum 1503, fol. 2r. 111

Částky značené v účetní evidenci jsou zaznamenány v kopách grošů, groších a denárech. Kopa čítá 60

grošů a groš 7 denárů. Další informace v: ZDENĚK PETRÁŇ, První české mince, Praha1998. 112

L. JANGL, České horní právo a báňská historie, Praha 2010, s. 132. 113

J. KOŘAN, Dějiny dolování, s. 79. 114

TÝŽ, Přehledné dějiny, s. 181.

33

doly, či dokonce zajišťovat nákup surovin.115

Dle rejstříků olověných dolů byl písař

vyplácen částkou 4-5 grošů týdně, což znamená, že výdaje za jeho činnost byly v rámci

základního správního systému jasně nejnižší. Z toho důvodu je možné přiklonit se

k názoru, že písař zde zastával opravdu spíše funkci zapisovatele než účetního správce.

Správní systém doplňovali také pomocní úředníci, tzv. hutmanové neboli strážní. Ti

měli na starost počítání dělníků při sestupu do dolu, prohlíželi je při výstupu, hlavně z toho

důvodu, aby neodnášeli rudu. V dole dohlíželi i na práci dělníků a na pořádek.116

Funkce

hutmana je značena i v účetním rejstříku, neobjevuje se tam ovšem pravidelně. Hutman byl

vyplácen týdenní částkou 14-16 grošů, takže také přesahuje výplatu perkmistra. V těchto

postech figuruje pro rok 1503 např. Luba, Vít či Martin. Mezi další pomocné úředníky

můžeme počítat ještě šmelíře, jejichž povinností bylo dohlížet na těžbu, měli také krájet

nové kůže na měchy a kontrolovat jejich správné plnění. Jejich povinností později bylo i

opatřovat stravu důlním pracovníkům, prodávat jim pivo a určovat náplň jejich denní

práce.117

Konkrétně za funkci šmelíře ovšem ve stříbrských rejstřících výdaje odváděny

nejsou a náplně dalších profesí už stojí na pomezí úřední i dělnické práce, proto o nich

bude pojednáno později. Primární model stříbrské důlní správy tedy spočívá v základní

trojici perkmistr štejgýř písař, za něž jsou výdaje odváděny téměř ve všech účetních

registrech.

Abychom získali přehlednější obraz stříbrské báňské správy, je zapotřebí hlouběji

analyzovat jednotlivé prameny, a pokusit se metodou komparace a následné syntézy

záznamů blíže charakterizovat její účastníky. Nejvíce informací, které zachycují základní

trojici celého systému, je možno objevit převážně v archiváliích montánního charakteru,

tedy v účetních rejstřících hor olověných a v dochované korespondenci. V další části práce

tedy bude zachycen celkový vývoj důlní správy a na základě dochovaných pramenů bude

vytvořen i základní profil raně novověkého důlního správce, báňského dozorce a písaře.

115

J. KOŘAN, Přehledné dějiny, s. 181. 116

TAMTÉŽ, s. 177. 117

TÝŽ, Dějiny dolování, s. 81.

34

3.1. Správní systém stříbrských dolů

První zaznamenaný správce stříbrských dolů dosazený z Kutné Hory, který symbolicky

otevřel následující perkmisterskou řadu, byl již zmíněný bývalý vrchní kutnohorský štejgýř

Matěj Jelenek. V roce 1503 uvádějí registra, kromě běžných zápisů, i zmínku o tom, že

perkmistr Jelenek vydal peníze na hory Červené. Zápisy vypovídají, že Červené hory byly

v tu dobu teprve zaraženy a Jelenek zde investoval do podílu o velikosti osm třicátých,

které přikázal zapsat panu mincmistru. Zároveň na tyto hory ještě vložil cupus 8 kop grošů.

A samotnému Jelenkovi pak byl odevzdáván také ybrláf, tedy zisk plynoucí z dolování.118

Rejstříky uchovávaly i částečné záznamy o jednotlivých důlních podílnících, jež

odevzdávali Jelenkovi zisky ze svých tálů na Červených horách. Účetnictví už ale bohužel

vůbec nevypovídá o tom, jaká surovina zde byla těžební činností získávána, ze

zaznamenaných investic je ale zřejmé, že se v tamější lokalitě předpokládaly značné zisky.

Propůjčka hor Červených je zapsána v závěru Registra na příjem a vydání hor

olověných u města Stříbra z roku 1503, a blíže vypovídá o celé situaci. Pan Dobrohost

z Ronšperka a na Týně tímto aktem propůjčil podle práva a obyčeje své hory u Černovic,

zvané Červené, Kašparovi štejgýři a kverkům119

i budoucím. Rovněž se zavázal, že jim

bude dodávat dřevo k udržování a opravování dolů, a navíc jim bylo odpuštěno na čtvrt

roku placení desátku, které bylo v zápětí po uplynutí této lhůty vyžádáno. Všem

propůjčníkům Dobrohost slíbil ochranu, za níž si však vyžádal jejich věrnost a

poslušnost.120

Štejgýř olověných hor Kašpar tak získal další post a propůjčkou Červených

hor se stal rovněž perkmistrem na horách u Černovic, což může souviset i se střídáním

jednotlivých osob ve funkci štejgýře na stříbrských olověných horách. Tímto propůjčkový

výpis skončil, a nenabídl tak přímý záznam, podle něhož bychom mohli Červené hory

lokalizovat. O tom, že nebyly v úplné blízkosti města, svědčí fakt, že perkmistr Jelenek,

který zpočátku jezdil vyřizovat k Červeným horám tále a ybrláfy, utratil za cesty 49 grošů.

K určení lokace připadají v potaz dvě oblasti. Jedná se o obec Čerňovice ležící v okrese

Plzeň-sever, kde ovšem není historicky doložena těžební činnost. Dle Topografie

mineralogie Čech I.121

by bylo možno výše zapsané hory spojit spíše s oblastí Černovic,

118

J. KOŘAN, Přehledné dějiny, s. 159. 119

Kverk je označení pro těžaře, podílníka majitele důlního podílu. Převzato z L. JANGL, Hornický slovník

[online]. 120

NA, SMP, inv. č. 1027, Registrum 1503, fol. 38v. 121

JOSEF KRATOCHVÍL, Topografická mineralogie Čech I., Praha 1957, s. 281.

35

které se nacházejí severně od Horšovského Týna. Podle rukopisné kroniky pocházející

z roku 1717 bylo u kostela v Černovicích dolováno olovo. Doly na olověnou rudu

pravděpodobně vykazovaly i drobné nálezy stříbra, později zde bylo hornictví zaměřeno i

na rudu zinečnatou. Tento popis koresponduje s faktem, že pan Dobrohost vyhledal pro své

nově zaražené olověné doly právě kverky z již zaběhnutých stříbrských dolů, jimž mohl

s důvěrou své na nerosty bohaté území propůjčit, a na základě jejich zkušeností očekávat i

jejich obratné jednání. Dále se ve stříbrském rejstříku objevují i zápisy o tom, že se jezdilo

do Týna pro les neboli dříví. Syntézou všech údajů je tak patrné, že Červené hory lze

skutečně ztotožnit se sousedstvím Horšovského Týna, respektive přímo s Černovicemi.

Původem švábský rod Dobrohostů z Ronšperka je pro 16. století navíc uváděn právě

zejména na Horšovskotýnsku v Čečovicích, Horšovském Týně, Ronšperku, Prostiboři a

na Starém Herštejně.122

Dozvídáme se tak, že stříbrské olověné doly rozšiřovaly oblast svého působení i na

vzdálenější území, a to, že si pan Dobrohost vybral stříbrské správce pro svou propůjčku,

svědčí o schopnostech, a možná i úspěších, stříbrských kverků. Dolový písař pro rok 1503

zaznamenal totiž také množství kdyní, smluvených úkolů, které si na stříbrském území

domlouvala různá konsorcia. Společenství povětšinou dvou, tří i více mužů, smluvilo vždy

určitý úkol a byla jim vyměřena přesná část dolu, na níž smějí působit. Příklad znění

jednotlivých smluvených úkolů je následovný: „Dominica spiritus Pekař, Chřapě a Volf

smluvili kdyni tři látra123

do pole z 11 kop grošů. Jedno látro již zaplaceno.“124

Všechny

smluvené kdyně jsou v rejstříku přeškrtnuty, což pravděpodobně znamená, že proběhly

úspěšně a i veškeré pohledávky byly řádně splaceny. Rozsáhlejší zápisy smluvených úkolů

svědčí o značné hornické aktivitě v oblasti stříbrských dolů.

O výplatních poměrech perkmistra Jelenka již bylo pojednáno výše, a tak o něm už

můžeme zmínit pouze to, že ve funkci stříbrského důlního správce setrval pouhý jeden rok,

jelikož roku 1504 byl pány úředníky od Hory udělen nový perkmistr Vít z Jílového.125

Z účetních rejstříků je patrné, že tento perkmistr byl při nástupu do funkce odměňován 16

groši týdně a stále tak jeho výplata zaostávala za štejgýřem Honclíkem, který týdně pobíral

122

JIŘÍ JÁNSKÝ, Dobrohostové z Ronšperka a na Poběžovicích. Rod erbu berana, Domažlice 2013. 123

Látro označuje délkovou míru. Převzato z: L. JANGL, Hornický slovník [online]. 124

NA, SMP, inv. č. 1027, Registrum 1503, fol. 36r. 125

SOkA KH, HF, aktová sbírka č. 224, kart. 1, Registrum 1504.

36

za svou činnost 18 grošů. Písařovy odměny zůstaly ve shodě s předchozím rokem a je tedy

vyplácen 5 groši týdně.

O perkmistru Vítovi dále vypovídá dochovaná korespondence mezi báňskými

úředníky, perkmistrem, purkmistrem a radou města Stříbra a i dalšími. V roce 1504

oznamuje Vít do Hory mimo jiné to, že na stříbrských horách chybí roštýř,126

neboli pražič

rudy.127

S dalším listem z roku 1507128

Vít posílá do Hory devět kusů olova po pěti roštech

a oznamuje, že už pro peníze nebude jezdit, zároveň žádá, aby za sebe mohl posílat někoho

jiného. Prosí, aby se úředníci opatřili jiným perkmistrem, neboť on sám není schopen se na

cestách dobře opatrovat.

Pohlédneme-li ještě na účetní rejstřík z roku 1507, objevuje se zde jeden neobvyklý

zápis, či spíše přepis jakési cedule. Vít perkmistr na tomto místě totiž propůjčil šachtu

Němcům Jakubovi a Lorencovi.129

Zápis vymezuje vztah obou zaznamenaných složek

perkmistra i propůjčníků. Němci společně učinili propůjčku v litlochu, nové větrací šachtě,

ve které získali tříleté dobývací právo. Povinností Němců bylo dobývat větrací šachtu až na

dno, s čímž měl pomáhat i perkmistr prostřednictvím poskytování pacholat či týdenním

přispíváním 12 grošů českých. Rovněž jim perkmistr měl poskytovat železa, lůj, dřevo

stejně jako jiným havířům, a i kdyby při dobývání větrací šachty byla nalezena ruda, neměl

perkmistr žádné právo jim ji odebrat. Zápis tedy přinesl informaci o tom, že pro stříbrské

doly bylo zapotřebí nutně vybudovat větrací šachtu, na níž byla patrně zjednána pomoc

zkušených německých horníků. Větrání dolů bylo totiž velmi závažným problémem,

jelikož úzké prostory znesnadňovaly proudění vzduchu. Aby byl redukován pach hnijícího

dřeva, a případně i dým, využívalo-li se ještě technik sázení ohněm, byly vytvářeny právě

tzv. větrací šachty a jednotlivá důlní díla byla spojována prorážkami.130

To, že o výpomoc

německých horníků Stříbrští opravdu stáli, potvrzují právě tím, že propůjčníkům vycházejí

vstříc ve všech možných záležitostech, navíc jim dovolují volně nakládat s rudou, kterou

při budování větrací šachty dobudou, což je obecně velice neobvyklé jednání.

Korespondencí byly ještě zachyceny správy o počínání perkmistra Víta na horách

Červených. Vít si nebyl jist, zda má stále držet Červené hory. Ač na ně dal cupus 7 kop

126

SOkA KH, HF, aktová sbírka, č. 232. 127

L. JANGL, Hornický slovník [online]. 128

Datace není dobře čitelná, je možno přiřadit i k roku 1509. 129

SOkA KH, HF, aktová sbírka č. 224, kart. 169, Registrum 1507. 130

J. KOŘAN, Přehledné dějiny, s. 143.

37

grošů českých, žádali po něm dalších 7 kop a navíc tam ustanovili nového perkmistra,

pravděpodobně tedy odjinud, než ze stříbrských hor.131

Červené hory tak od těchto dob asi

přestávají být pod správou Stříbrských, jelikož v dolových rejstřících přestávají být

vykazovány i údaje o nich.

Vít perkmistr uzavírá svůj úřad roku 1510, přičemž platové výměry se v základní

trojici nemění, perkmistr Vít je stále odměňován 16 groši, štejgýř pobírá za svou činnost 18

grošů a písař 5 grošů týdně. O smrti Víta perkmistra jsme informováni dopisem z roku

1510, kdy purkmistr a rada města Stříbra oznamují panu hofmistru a úředníkům mince

veškeré kroky, které podnikli po Vítově smrti a žádají o rychlé zjednání dalších opatření.132

Ihned po perkmistrově smrti se purkmistr s radou města Stříbra postarali o vyřízení

neodkladných báňských záležitostí, kdy poslali svého písaře sepsat veškeré potřebné věci,

postarali se o rudu v lezofech a obstarali dozor k dolu svými pověřenci. Z tohoto dopisu je

patrné, že purkmistr i s celou radou se snažili být kutnohorským báňským úředníkům

ku prospěchu a dovedli se sami obratně věnovat důlnímu správcovství.

Z Kutné Hory byl proto perkmistrem učiněn Šimon, kterého purkmistr s radou

města Stříbra finančně založili, jak po nich úředníci z mince žádali.133

Další list není

datován, ale ze zápisu je patrné, že se události seběhly v brzké době po sobě. Kutnohorský

svrchní štejgýř Zikmund z Kaňku byl vyslán na olověné doly u Stříbra, jelikož perkmistr

Šimon zemřel. Zikmund k sobě uschoval perkmistrovská registra a urovnal dluhy před

stříbrskými pány, které zůstaly po perkmistru Vítovi. Zároveň vypovídá o událostech na

dole „...Havíři dolů lezou, než v lezofě a na roštech se dělati nemůže pro velikú zimu...“

Žádá o urychlené spravení úředníka, tedy perkmistra, k olověným horám, jelikož sám má

chatrné zdraví. Tohoto perkmistra mají kutnohorští úředníci také opatřit penězi a zároveň

vyrovnat dluhy u Nykla formana z Plzně, na což ho upomínají i stříbrští páni.134

Tímto

listem končí korespondenční domluva, údaje, kým a kdy byl ustanoven nový perkmistr,

nejsou zřejmé. Ani účetní rejstříky bohužel o tomto přechodném období nevykazují žádné

informace, Registrum na příjem a vydání hor olověných z roku 1510 je dochováno pouze

v torzu, z něhož není možno podchytit případné účetní změny v této době.

131

SOkA KH, HF, aktová sbírka č. 228. 132

TAMTÉŽ, č. 241. 133

TAMTÉŽ, č. 269. 134

TAMTÉŽ, č. 194/2.

38

Dalším perkmistrem se stal Řehoř Munka, což je uvedeno v rejstříku příjmů a

vydání roku 1511.135

Munkův nástup do funkce je zachycen konkrétně v dubnu roku 1511,

kdy získal odměnu 16 grošů týdně. Štejgýřův plat v téže době činil po 18 groších jako

obvykle a dolový písař jménem Zikmund si vysloužil 6 grošů týdně. Ještě téhož měsíce se

ale Munka dostal ve vyplácené mzdě na první příčku a začal být týdně odměňován 22

groši. Za ním tak zůstal štejgýř, kterému se plat nezměnil a taktéž písař, kterému se

vyplácená suma také neměnila, ovšem záznam o písaři uvádí nové jméno, a v úřadu písaře

se objevil Endres.

Munkovo úřadující období zasáhla také právní proměna, když v roce 1513 vznikly

2 nové řády, které určovaly organizaci stříbrských olověných dolů. První z nich byl vydán

26. května 1513 a druhý, doplněný, pak 4. června téhož roku.136

Řád vystavil urozený pán

Jindřich Tunkl z Brníčka, nejvyšší mincmistr, skrze Jakuba z Fuglhauzu, hofmistra

v Kutné Hoře. Tito dva nejvyšší úředníci si zároveň vyhrazují právo trestat kohokoliv, kdo

zmíněný řád poruší a tuto pravomoc dále postupují i nejvyšším úředníkům stříbrským.

Řád byl vytvořen na podkladech starého báňského ustanovení, zvaného Ius regale

Montanorum, zákoníku vydaného Václavem II. Tento zákoník vznikl v roce 1300 a

vymezil tzv. královské právo horníků. Stal se obecným horním zákoníkem, jehož zásady

měli dodržovat všichni členové spadající do báňské sféry. Ius regale Montanorum objasnil

postavení, pravomoci i vzájemné vztahy složek a jednotlivců účastnících se na báňském

podnikání, popsal možnosti získání práv k důlní činnosti, stanovil výši urburních dávek,

věnoval se havířskému systému a řešil i soudní a tržní právo.137

Stříbrské báňské řády tak hovoří, stejně jako Ius regale montanorum, o osobách

podílejících se na těžební činnosti, o systému propůjček i o právech jednotlivých úředníků.

Nový řád hor olověných u města Stříbra vydaný v červnu roku 1513 tak prvotně pojednává

o způsobu propůjček v královských dolech. Propůjčka je dle řádu časově ohraničena na půl

roku, přičemž maximální možná lhůta propůjčky je omezena na jeden celý rok. Propůjčka

může být po tomto uplynulém roce obnovena a přednostní právo na ní má ten těžař, který

při ní dosud působil. Cena propůjčky je po celou dobu své platnosti konstantní. Dojde-li

ovšem ke zjištění, že propůjčník nejedná dle stanovené smlouvy, tzn. že na dole špatně

hospodaří, nebo dokonce krade rudu, má mu být cena navýšena.

135

NA, SMP, inv. č. 1028, Registrum 1511. 136

TAMTÉŽ, fol. 2v a fol. 196v-198r. 137

Ius regale montanorum aneb Právo královské horníkuov, Kutná Hora 2002, s. 3-5.

39

Řád dále stanovuje, jak si mají havíři počínat, dojde-li k prorážce, tedy proniknou-li

k jinému důlnímu dílu. Nakazuje jim, že mají ihned opustit pracovní prostor a vyhledat

perkmistra s úředníky, kteří musí překop řádně ohledat a zaznamenat. Řád současně

vymezuje i dědičné propůjčky a konkrétně jmenuje příklad propůjčky v Rušperku.138

Stejně jako při běžné propůjčce, tak i při dědičné propůjčce má být ruda139

skrze

perkmistra vykupována prvotně pro krále. Pokud by od kverků chtěl rudu či olovo

vykupovat i někdo jiný, musí se těžaři nejdříve poradit s perkmistrem. Nikdo z kupujících

však neměl právo navyšovat sazbu za výkup rudy, což znamená, že si král udržel nejlepší

ceny, za něž byla ruda vykupována, a kverkům se proto nevyplatilo prodávat jiným

odběratelům. Královská sazba pro výkup rudy činila 18 grošů za centýř a šlich byl

vykupován po 17 groších za centýř.

Řád dále pojednává o zpracování rudy, primárně se zmiňuje o tzv. práči, jehož

povinností je praní, tedy čistění rud. Tento práč měl být vyplácen z královského účtu,

musel však prvotně prát veškeré rudy i šlichy z královských dolů. Dále je stanovena výše

urbury, kterou si král činní nárok na každý desátý centýř rudy i šlichu. Řádem je na dolech

zaručena také kovářská práce a v témže článku je pojednáno i o cenách havířského nářadí,

jehož prodej má zajišťovat perkmistr. Speciální pozornost je zaměřena i na lůj, jenž havíři

využívali při svícení, a byl tak nedílnou součástí havířské práce. Ten si však mají

obstarávat havíři sami, a perkmistr tak nemá povinnost lůj pro doly zajišťovat. Tímto

bodem tak přichází určitá změna, jelikož v propůjčce Němcům z roku 1507 je uvedeno, že

perkmistr jim má mimo jiné obstarávat také lůj.

Báňským řádem jsou pro stříbrské doly stanoveni i úředníci, kteří je mají spravovat.

Jedná se hlavně o perkmistra a štejgýře, dále o práče rudy a roštýře. Více vymezuje pouze

počínání perkmistra, který má vybírat pro krále urburu, nadto je jeho povinností tyto dávky

zaznamenávat a mít v patrnosti i to, kolik se z urbury zpracuje na roštu, a tedy jaký je

výtěžek olova. Dále je povinností perkmistra sledovat práci jiných úředníků, a pokud by

s jejich činností nebyl spokojen, má s tím obeznámit horního hofmistra či mincmistra,

v jejichž pravomoci je pak i dosazení nových úředníků. Dle stanov má fungovat také úřad

138

Zmínka o propůjčce v Rušperku v řádu je poněkud zvláštní z toho důvodu, že propůjčka je v rejstříku

zaznamenaná v září 1513, ale vydání řádu je uvedeno v červnu téhož roku. 139

Kromě rudy byl vykupován také tzv. šlich, neboli rudní moučka. Převzato z: L. JANGL, Hornický slovník

[online].

40

staršího nad havíři, který má mít čtyři členy, a ti mají ve svůj úřad přísahat vždy na radnici

ve městě Stříbře.

Funkce staršího nad havíři spadá do činnosti havířského pořádku, která je

v mnohých rysech podobná řemeslnickému cechu. Mezi původní cíle pořádku patřilo spíše

soustředit havíře pod kontrolu městské rady a úředníků a zamezit tak případným

nepokojům. Současně si ale havíři přáli, aby pořádek hájil jejich zájmy, které však byly

často v rozporu s úředníky i městskou radou. V čele pořádku stojí tedy tzv. starší a mezi

další členy patří námezdní havíři, kteří se společně scházejí na schůzích, vybírají

příspěvky, účastní se procesí apod. Post starších nad havíři často ale zastávali věrní

služebníci šepmistrů a úředníků, a proto havíři nejednou jednali o svých zájmech bez

starších.140

Pro stříbrské olověné doly byl úřad starších nad havíři obnoven purkmistrem a pány

již roku 1500. V té době starší nad havíři učinili přísahu podle svého obyčeje.141

Lze tedy

vyvodit, že úřad starších nad havíři už v předchozích letech fungoval. Ve Stříbře měl úřad

sestávat vždy ze dvou sousedů usedlých, jednoho Čecha z tovaryšů vandrovních a čtvrtého

z Němců. V návaznosti na nově vydaný řád byl úřad staršího nad havíři roku 1513 uveden

i v knize pamětní, kdy byl obsazen staršími ze sousedů Petříkem a Martinem písařem,

z tovaryšů Kašparem a čtvrtým Němcem, kteří si sami dále měli volit osoby k sobě

přidané. Po výčtu jednotlivých členů následovala v zápisu přísaha,142

z níž vyplývá, že

starším náležela také jistá soudní pravomoc a pravděpodobně tak rozhodovali spory mezi

havíři či těžaři, kterých bylo na dole nepochybně dostatek. S jistotou víme, že úřad starších

nad havíři byl nadále v činnosti i v roce 1523, kdy byl zápis přísahy v knize pamětní

obnoven, jména jedinců zvolených do úřadu už ale záznam nenabízí.

Základní právo stříbrských olověných hor tedy vymezuje všechna podstatná

ustanovení týkající se práce horníků a stanovuje tak primární práva a povinnosti úředníků,

těžařů i havířů. Bylo poukázáno na to, že řádem je stříbrskému důlnímu správci nařízeno

vybírat a zapisovat urburu, a dokonce mu byla svěřena pravomoc soudní, tedy udílet tresty

za porušení sepsaných zákonů. Přímé tresty ve stanovách zapsány nejsou, je zde ovšem

140

ANITA KŘEPELKOVÁ, Havířský pořádek v Kutné Hoře do roku 1547, Příspěvky k dějinám Kutné Hory I,

Praha 1960, s. 41-42. Dále v: J. MAJER, K sociálnímu vývoji v českém hornictví do počátků průmyslové

revoluce, Studie z dějin hornictví 11, Praha 1981, s. 149-170. 141

SOkA TC, AMS, Kniha pamětní 1498-1573, fol. 20v. 142

TAMTÉŽ, fol. 98r, 98v.

41

zmíněno, že horní úředníci mají právo trestat provinilce tak, jak jim je libo. Řád přináší

také konkrétní částky, za něž je ruda vykupována či ceny nejpoužívanějších nářadí

potřebných k hlavnímu důlnímu chodu. Poprvé je tak přímo vymezeno právo stříbrských

horníků, které obecně vešlo ve známost jako Řád olověných dolů u Stříbra.

V době Munkova působení je zaznamenána ještě zajímavá propůjčka roku 1513143

jedná se o smlouvu učiněnou mezi kutnohorským hofmistrem Jakubem z Fuglhauzu a

Kašparem s kverky, kterou hofmistr propůjčil zmíněným osobám tzv. horu v Rušperku.

Hora je propůjčena za účelem dělání erbštoly dědičné štoly. Taková štola zaručovala

těžařům trvalý nárok na určité dávky z dolu. Byla totiž důlním dílem, které sloužilo

k odvodňování ostatních dolů, a proto se musela razit tak, aby voda měla řádný odtok, což

záviselo na stoupání štoly.144

Jako dědičná štola je označena proto, že pokud obstaral

držitel štoly odtok vody, řádně čistil světlíky a každý rok postoupil čelbou štoly o sáh,

zajistil svou štolu všemi právy, a mohla tak být držena po více generací.145

Kašparovi s kverky bylo na tuto nákladnou práci přispíváno částkou 24 grošů

týdně, ale rudy i šlichy během kutací práce dobývané, měly být primárně poskytnuty skrze

perkmistra pro královský výkup. Těžaři nebyli zbaveni ani povinnosti odevzdávat urburu, a

tak každý desátý centýř rudy i šlichu měl být předán králi. Rušperskou štolu lze jako

jedinou lokalizovat i v dnešní době. Její základy můžeme objevit v nynější královské

dědičné štole Prokop, umístěné podél řeky Mže při úpatí vrchu zvaného Ronšperk.

Perkmistr Munka opustil svůj post na přelomu července a srpna roku 1516. V této

době zůstávaly perkmistrovy i štejgýřovy odměny konstantní 22 a 18 grošů týdně,

písařovo jméno se z register vytratilo a výdaje za jeho činnost opět poklesly o jeden groš,

takže se vrátil na původní odměnu 5 grošů týdně. Zajímavý je ovšem fakt, že úřednický

aparát byl doplněn o jméno Endres, u něhož není zmíněna pozice, kterou zastával. Byl za

něj ale odváděn nejvyšší výdaj, tedy 24 grošů týdně. Předčil tak perkmistra i důlního

dozorce a ze záznamů lze usuzovat, že by mohlo jít o původního báňského písaře Endresa,

který změnil své postavení.

Začátkem srpna 1516 nastupuje do perkmisterského úřadu Jindřich z Kutné Hory

z vůle a z rozkázání urozeného vladyky Jakuba z Fuglhauzu, hofmistra Kutné Hory. O

143

NA, SMP, inv. č. 1028, Registrum 1511, fol. 179r. 144

J. KOŘAN, Přehledné dějiny, s. 125. 145

K. STERNBERG, Nástin dějin, s. 397.

42

postavení Jindřicha ale můžeme polemizovat, jelikož v účtech je stále výše postaven

Endres. Jindřichovi perkmistru je týdně vydáváno 22 grošů českých, kdežto výdaje

na Endresa činí 24 grošů českých. O postavení obou mužů navíc vypovídá fakt, že 19.

dubna roku 1517 je vypsáno poslední vydání za perkmistra Jindřicha a 26. dubna 1517 je

zápis zaměněn a do postavení perkmistra se dostává zmiňovaný Endres. Od této doby se

Jindřichovo jméno přestalo v rejstříku objevovat, ovšem důvod, proč tomu tak bylo, nikde

nenalézáme. Domníváme se ale, že onen Endres je původní báňský písař, který posléze

změnil své postavení, stal se významným stříbrským důlním dodavatelem, pracovníkem a

později i báňským podílníkem,146

a zároveň můžeme usuzovat, že byl i bohatým

stříbrským měšťanem. Tuto teorii totiž podpírá fakt, že Endres byl zaznamenán i v berním

rejstříku z roku 1502 a bydlel v jedné z nejstarších městských čtvrtí.147

Endres tedy mohl

být Řehořem Munkou a později i Jindřichem z Kutné Hory zaučován a poté mohl plynně

přejít do perkmisterského postavení. Byl by tedy pravděpodobně prvním zaznamenaným

stříbrským měšťanem v perkmisterském úřadu. Než perkmistr Endres opustil správcovský

úřad, bylo mu vypláceno 24 grošů týdně, štejgýř v té době získával 15 grošů týdně a

písařovy odměny zůstávaly na 5 groších týdně.

Perkmistr Endres,148

figuroval v úřadu až do léta roku 1521, z něhož pochází

následující zápis: „...Léta božího od narození tisícího pětistého dvacátého prvního

Dominica dominus fortitudo po smrti Andresa Vlka perkmistra – Jiřík, starší nad havíři

hory krále jeho milosti olověné u města Stříbra spravoval jest do opatření dalšího...“149

V následujících částech rejstříku chybí sumy vydávané za činnost perkmistra a zároveň se

neobjevují žádné výdaje navíc za spravování úřadu a nevíme tedy, zda byl Jiřík za svou

správcovskou činnost nějak odměňován. Jiřík ke konci svého správcování prosí, aby mu

byl prominut dluh, který mu v této době vznikl. Musel totiž na svůj vort za sebe zjednat

jiného havíře a zároveň utratil peníze za cesty do Hory, kam musel jezdit po smrti Endresa

Vlka.

V neděli Dum clamarem, tedy 4. srpna 1521, přijel na hory olověné u města Stříbra

urozený pan Matuš Liběnický,150

hofmistr Kutné Hory, spolu s Havlem Soudilem,151

jenž

146

Všechny tyto údaje jsou uváděny v účetních rejstřících v souvislosti se jménem Endres. 147

SOkA TC, AMS, Rejstřík berní 1445-1502, fol. 354r. 148

V perkmisterském úřadě psán též jako Andres. 149

NA, SMP, inv. č. 1030, Registrum 1521, fol. 1r. 150

TAMTÉŽ, fol. 5r.

43

byl učiněn novým perkmistrem. Soudil na horách figuroval v tomto postavení do 27.

listopadu 1524, kdy složil perkmisterský úřad. V této době pobíral perkmistr týdně stále 24

grošů, výrazně se však změnila, až zmizela položka odváděné sumy za štejgýře. Důlnímu

dozorci byl plat 15 grošů týdně odevzdáván ještě v průběhu roku 1523, ovšem najednou

bylo jeho místo v rejstříku nahrazeno položkou kovář. Výdaje za kováře činily taktéž 15

grošů a v rejstřících se pak na tomto místě objevovaly stále, položka štejgýř přibyla do

sumace již pouze ojediněle a týdně se u ní objevila částka 2 groše. Přihlédneme-li k teorii o

úpadkovosti dolů,152

je možné, že už práce štejgýře v těchto dobách nebyla nutná a

perkmistr mohl zastat i tuto funkci. Záměna položky může značit také vzrůstající potřeby

kovářské práce. Postavení kováře bylo vždy velice významné, protože bylo zapotřebí

neustále opravovat a ostřit běžné nářadí či kovat železné součásti tažných a vodotěžných

strojů.153

Vrátíme-li se k postavě Havla Soudila, zjišťujeme, že během opouštění úřadu ještě

stihl vytvořit tzv. ceduli, výpis veškerého nádobí a hospodářství, které postoupil novému

perkmistru Řehořovi Munkovi.154

Z tohoto záznamu se dozvídáme o veškerém nádobí a

nářadí, které mělo být zachováno při dolech. Listina byla pořízena jak v opisech, tak je

tento výčet zaznamenán i v Registru na příjem a vydání hor olověných u města Stříbra

z roku 1524,155

což svědčí o jeho důležitosti.

Proč musel Soudil opustit perkmisterský úřad, se dozvídáme až zásluhou dalšího

dokumentu.156

Jedná se o listinu sepsanou Janem, písařem města Stříbra, zapečetěnou

v sobotu před svatým Osvaldem roku 1537. Dokument se týká sporu mezi panem

Albrechtem z Gutštejna na Ronšperce a Hrádku, nejvyšším mincmistrem, a dalšími

kutnohorskými úředníky na jedné straně, a Jiříkem Mužíkem, měšťanem města Hradce,

na místě pozůstalých sirotků po Havlovi Soudilovi, na straně druhé. Jde o 55 kop grošů

151

NA, SMP, inv. č. 1030, Registrum 1521, fol. 5r. 152

J. KOŘAN, Dějiny dolování, s. 97. Kořan tuto teorii vyslovil na základě listu datovaného do roku 1528, v

níž se Pavel z Podivic přimlouvá za podporu dolů. 153

TÝŽ, Přehledné dějiny, Praha 1955, s. 168. 154

NA, SMP, inv. č. 1032, Registrum 1524, fol. 31v. 155

NA, SMP, inv. č. 855. Dále v: NA, SMP, inv. č. 1032, Registrum 1524. 156

NA, SMP, inv. č. 855.

44

českých a 5,5 denáru, které dluží Soudilovi úředníci z mince za zakoupení nochtynků157

a jiného horního nádobí, ještě z dob Soudilova perkmistrování.

Svědectví činí pan Jan Žádný, měšťan města Stříbra, Václav Pelřimovský, měšťan

města Stříbra, Fencl Črnín, soused při městě Stříbře, Volf Šenflug, tovaryš havířský.

Z dokladu se dozvídáme, že jejich přísahu přijal Jan Mitrle, nyní stříbrský konšelský

úředník, který plnil stejně jako Fencl Črnín v roce 1524 funkci staršího nad havíři. Mitrle

sám hovoří o tom, že v tu dobu olověné hory u Stříbra drželi kníže Karel,158

pan Jakub

Valecký, toho času podkomoří, a pan hofrychtář Václav Valecký. Nejlépe celou situaci

popisuje svědectví Václava Pelřimovského, který byl v době Soudilova perkmisterství

písařem a hovoří o tom, že se spolu se Soudilem účastnil tzv. počtu v Kutné Hoře, při němž

Soudilovi zůstali královští úředníci dlužni 55 kop grošů českých a 5,5 denáru. Poté co se

oba vrátili domů, poslal kníže Karel pro Soudila, a ten hned nato musel opustit svůj úřad,

přičemž Pelřimovský uvádí: „...Havlas nebožtík odtud nic nevzal, než což měl svého, a

hned se odtud stěhovati musil a nemaje čím platiti, zůstal sousedům i k obci za bílá piva i

mně tak drahně dlužen a vždy na to ukazoval: „Až mi páni úředníci z mince dají, což jsou

mi po počtu pozůstali, chci rád každému zaplatiti“...“159

Svědectví Volfa Šenfluga ještě

doplňuje, že když pan Jakub Valecký a Václav Valecký přebírali stříbrské hory pro knížete

Karla, nebyl tehdy perkmistr Soudil doma a oni si sami hned ustanovili nového perkmistra,

nebožtíka Munka. Když pak pan Soudil přijel domů, musel ode všeho při horách odstoupit

a Šenflug svědčí, že si s sebou nic horního od hor nevzal než to, co měl svého, což

znamená, že Šenflugova i Pelřimovského výpověď se shodují.

Dokument podrobně vykresluje a přibližuje tehdejší situaci na horách, navíc

zásluhou listiny zjišťujeme velice cenné informace o stříbrských dolech, především,

kdo měl v tehdejší době doly na starost, jména písařských i báňských úředníků, dokonce

i havířského tovaryše. Kompletací jednotlivých informací dojdeme např. ke zjištění, že

Volf Šenflug pracoval v roce 1524 na olověných dolech jako pomocný dělník, konkrétně

157

Slovo nochtynk vyjadřuje majetek, jenž zbyl po starých těžařích. Převzato z: L. JANGL, Hornický slovník

[online]. 158

Z údajů je patrno, že se jedná se o Karla I. Minsterberského, nejvyššího hejtmana Českého království. 159

NA, SMP, inv. č. 855.

45

zastával funkci hašplíře,160

jehož povinností bylo pracovat u vrátku a tahat rudu do

blízkosti těžné šachty.161

Jednotlivá svědectví se úředníkům zdála dostatečná a celá situace pro pozůstalé

Havla Soudila byla horním úřadem vyřízena v jejich prospěch. Z rozhodnutí se dále

dozvídáme o situaci na stříbrských horách roku 1537. V té době byly propůjčovány knížeti

Karlovi a panu Jakubovi z Kynšperku.162

Pokud jim hory budou propůjčeny i

s nochtynkem, má se Soudilovi zaplatit z těchto peněz. Pokud jim budou propůjčeny bez

nochtynku, mají peníze vyplatit úředníci z mince.

Ucelit perkmisterskou řadu pro 1. čtvrtletí 16. století se podařilo pomocí knihy

pamětní 1498-1573, v níž nacházíme zápis o propůjčce dolu u Svaté Trojice,163

která byla

učiněna 11. dubna 1525 Řehoři Zajícovi, toho času hor krále jeho milosti perkmistru, a

dalším těžařům. Zjišťujeme tedy, že perkmistr Řehoř Munka se při úřadu udržel jen velmi

krátkou dobu, tedy pouze na přelomu let 1524-1525.

Osoba Řehoře Zajíce tak uzavírá z hlediska správního systému období první

čtvrtiny 16. století. Již ale v průběhu roku 1524 je znatelná změna týkající se dosud

zaznamenaného modelu, kdy kutnohorský hofmistr jmenuje stříbrského perkmistra, pod

jehož vedením je dále stříbrská správa členěna. Listinou uchovávající svědectví po smrti

perkmistra Soudila se dozvídáme, že Soudil musel složit svůj úřad a na jeho místo pak byl

dosazen nový perkmistr, ale už se zde nepíše, že se tak událo osobou kutnohorského

horního hofmistra.

Poprvé je totiž zmíněn nový držitel stříbrských dolů, tedy kníže Karel,

pravděpodobně Karel I. Minsterberský, nejvyšší hejtman Českého království. Dochází zde

k proměně, kdy král zřejmě postoupil držbu knížeti Karlovi I., jehož dále zastupují Václav

a Jakub Valečtí, kteří pocházejí patrně z významného šlechtického rodu Doupovců

z Doupova. Královská držba je tedy svěřena do rukou knížete Karla, a dochází tak i ke

změně ve správním aparátu. Nabízí se proto i možnost, že roku 1524 bylo ukončeno vedení

stříbrské důlní agendy pod správou kutnohorských dolů, a proto i Registrum na příjem a

vydání hor olověných u města Stříbra z roku 1524 je posledním dochovaným rejstříkem.

160

NA, SMP, inv. č. 1032, Registrum 1524. 161

J. KOŘAN, Přehledné dějiny, s. 168. 162

NA, SMP, inv. č. 855. 163

SOkA TC, AMS, Kniha pamětní 1498-1573, fol.144v.

46

Nemáme tím na mysli, že by se změnila správní hierarchie, jak je vidno z knihy

pamětní, perkmisterské postavení je v úřadu stále zastoupeno, není už ale pravděpodobně

výsadně ustanoveno kutnohorským hofmistrem. Z této domněnky by vycházel i další fakt,

že Kutná Hora postupně ztrácela zájem na stříbrském olověném dobývání. To je

doložitelné i zvýšenými dodávkami goslarského a polského olova Kutnohorským.164

Těm

už se zřejmě nevyplatilo investovat do stříbrských olověných dolů, s čímž může souviset i

jejich domnělý úpadek. Pohlédneme-li do účetních rejstříků, zjistíme, že na počátku 16.

století se na důlním provozu týdně podílelo 30-50 námezdních zaměstnanců. V průběhu let

se ovšem účetní položky zužují a roku 1524 jsou pak výdaje odváděny v krajní mezi týdně

pouze pro 3 důlní pracovníky. Z těchto informací by pak mohlo vycházet, že stříbrské doly

spěly k úpadku. Zaměříme-li se ještě na obchodní vazby, nebývá již olovo prodáváno

primárně pro potřeby Kutné Hory, jako tomu bylo počátkem 16. století, ale ke konci první

čtvrtiny 16. století jsou ve větším množství zaznamenány také jiné obchodní vztahy, kdy

jsou dodávky olova ze Stříbra směřovány např. do Berouna, Bystřice, Klatov, Krumlova,

Plzně, Prahy, Stráže, Švamberka, Teplé, Velhartic atd. Je tedy možné, že rejstříky

zaznamenávají pouze úpadek angažovanosti královských kutnohorských úředníků, kteří

postupem času přestávali investovat do stříbrské těžby, a zároveň již proto nebylo v jejich

zájmu ani navyšovat počty havířů na stříbrských dolech. Pokud by totiž stříbrské doly

neprosperovaly, těžko by o ně projevil zájem nejvyšší hejtman českého království, Karel I.

Minsterberský. Je tedy možné, že nedošlo k úpadku stříbrského hornictví, ale spíše

k úpadku kutnohorského zájmu na něm.

To by vysvětlovalo i znění listu sepsaného Pavlem z Podivic, úředníkem mince.165

Ten v dopise oznamuje, že byly opožděny již zaplacené dodávky olova do huti, a bude-li

se na ně dále čekat, může dojít k velké škodě. Prosí proto královské úředníky, aby se

přimluvili u krále za stříbrské olověné doly. Ty by pak opětovně dodávaly olovo předně

královské kutnohorské huti, čímž by se předešlo škodě, která by mohla vzniknout

z nedostatku olova. Tím, že se Pavel z Podivic přimlouvá za podporu stříbrských dolů, je

dle našeho uvážení spíše prokázán předpoklad jejich výnosu než úpadek. Dovolíme si tedy

vyslovit domněnku, že Kutná Hora na počátku své angažovanosti očekávala na stříbrských

olověných horách značné zisky, a proto do nich od roku 1503 začala vkládat své investice.

164

J. MAJER, Rudné hornictví, s. 80. 165

NA, SMP, č. 5, č.153/1528.

47

Výnosy olova sice nebyly malé, ale velikost stříbrského podnikání nebyla dostatečná, aby

dokázala výrazně zastoupit značnou spotřebu olova kutnohorské huti a pro potřeby Kutné

Hory tak byly po celou dobu přijímány i zahraniční dodávky olova. Postupem času

docházelo k ochabování kutnohorského zájmu na stříbrské těžbě, protože pro

kutnohorskou spotřebu byly stříbrské dodávky olova nedostatečné a mohly pro královskou

pokladnu znamenat spíše škody než jisté výdělky. Proto byl roku 1524 stříbrský důlní

podnik postoupen knížeti Karlovi, a stříbrské olovo tak nemuselo být již primárně

dodáváno Kutné Hoře, ale převážně i jiným zájemcům. Roku 1528 tak Pavel z Podivic

zažádal o přehodnocení královského rozhodnutí, kdy ve stříbrských dolech viděl stále

významného dodavatele, který by vyplnil náhlé kolapsy olověných dodávek. List Pavla

z Podivic tak, dle našeho mínění, nesvědčí o úpadku dolů, ale spíše o jejich nepřetržitém, a

v rámci revíru snad i prosperujícím, provozu.

Zaměříme-li se totiž přímo na prosperitu stříbrských dolů blíže, nebyla podle

register po celou dobu jejich vedení nijak valná. Prosperita stříbrských dolů je

zaznamenána v následující Tabulce č. 1. V ní jsou chronologicky pro jednotlivé roky

zaznamenány příjmy a výdaje olověných hor, přičemž obě složky jsou uváděny v kopách

grošů označených značkou k a groších označených značkou g. Pro roky 1504, 1509,

1516 nejsou sumy kvůli torzovitosti register zjistitelné. Příjem pro rok 1515 není

v rejstříku uveden, a patrně je smíchán v knize s ostatními příjmy pro léta 1511-1516.

Příjmy a vydání pro roky 1505 a 1522 nejsou zapsány vůbec, protože rejstříky z těchto let

zcela chybí. Pro léta 1511-1513 a 1517-1521 jsou uváděny příjmy i výdaje souhrnně,

jelikož účty jsou zaznamenány v jednotné knize. Příjmy nelze rozpočítat pro jednotlivé

roky, jelikož údaje jsou často promíchány, a tak všechny dílčí informace splývají. Sloupec

nazvaný průměrný zisk/ztráta orientačně zaznamenává důlní prosperitu. Z něj můžeme

vydedukovat, že v roce 1503 byla výnosnost olověných dolů téměř nulová, přičemž příjmy

do olověných hor vedené prakticky vyvážily jejich výdaje. Zisk olověných dolů je znatelný

pouze roku 1508 a 1510. V roce 1510 je také vykazována nejvyšší prosperita, kdy příjmy

převyšují přibližně o 65 kop grošů českých veškerá vydání.166

Od roku 1511 už jsou

zaznamenány jen klesavé tendence, které značí jasné ztráty, přičemž až do roku 1524

zapsané dolové výdaje každoročně převyšují příjmy a největší manko lze zaregistrovat

166

Údaje o příjmech a výdajích pro rok 1510 jsou vykázány pouze pro úřadování Víta perkmistra na

vloženém papíru v rejstříku. Neobsahují tak pravděpodobně zápisy z celého roku, takže výnosnost se během

roku mohla ještě změnit.

48

roku 1514, kdy výdaje převyšují příjmy téměř o 54 kop grošů českých. Poslední rok účetní

evidence 1524 po dlouhé době vykazuje znovu zisk, a příjmy zde převyšují výdaje

přibližně o 12 kop grošů.

Tabulka č. 1: Příjmy a vydání hor olověných u města Stříbra

Rok Příjem Vydání

Průměrný zisk/ztráta

1503 858 k 5 g 858 k 1 g + 4 g

1504 - - -

1505 - - -

1506 959 k 4 g 993 k 3 g - 34 k

1507 993 k 1011 k 19 g - 18 k 19 g

1508 1138 k 15 g 1123 k 8 g + 15 k 7 g

1509 - - -

1510 677 k 612 k 7 g + 64 k 53 g

1511

1698 k 13 g 1775 k 46 g - 77 g 33 g 1512

1513

1514 1012 k 25 g 1066 k 29 g - 53 k 56 g

1515 - - -

1516 - - -

1517

2031 k 2 g 2 244 k 39 g - 213 k 37 g

1518

1519

1520

1521

1522 - - -

1523 319 k 25 g 364 k 57 g - 44 k 32 g

1524 270 k 35 g 258 k 40 g + 11 k 55 g

Dle našeho názoru tedy není na místě hovořit přímo o úpadku stříbrských

olověných dolů, jelikož jejich přímé výnosy nikdy nebyly veliké a žádný strmý úpadek

v evidenci zaznamenán není. Lze tedy opravdu spíše hovořit o tom, že stříbrská těžba

nedokázala ve větší míře zastoupit spotřebu kutnohorské huti a dodávky ze stříbrských

dolů ji vždy jen doplňovaly, stejně tak, jak tomu znovu žádá svým listem Pavel z Podivic.

S jistou mírou obezřetnosti lze ale konstatovat, že když byly omezeny dodávky stříbrského

olova do Kutné Hory, navýšili svůj zájem o něj jiní odběratelé a někteří těžaři tak mohli

49

mít ze stříbrského olova jisté zisky. Stříbrská těžba tedy nedokázala splnit kutnohorské

nároky, pro jiné odběratele ale mohla zůstat stále zajímavá, a proto neustala, ale stále se

pokračovalo v jejím provozu. Celková bilance proto není nijak negativní, byl sice ukončen

královský zájem ve stříbrském báňském revíru, avšak těžební činnost pokračovala i nadále.

Ač tedy o prosperitě dolů a kutnohorských zájmů lze dále polemizovat, díky tomu,

že Kutná Hora projevovala téměř po celou první čtvrtinu 16. století na stříbrských horách

své zájmy, lze velice dobře popsat systém fungování stříbrské báňské správy v tomto

období a podařilo se dokonce vytvořit souvislou perkmisterskou řadu pro léta 1503-1524.

Na podkladě stříbrských účetních rejstříků byly zachyceny základní články správního

systému, tedy perkmistr štejgýř písař, jejichž postavení bylo možno chronologicky

sledovat v průběhu všech zmíněných let. Analýza záznamů o těchto zásadních profesích

byla zaměřena na jednotlivá funkční období perkmistrů, v kterých pak byly sledovány i

další správní články. Takto jsme došli ke zjištění, že perkmistr byl zpočátku svého

působení odměňován pouze 12 groši týdně a mnohem větší platové ohodnocení získával

důlní dozorce. Jejich odměny se ale v průběhu let proměňovaly a perkmistr se postupem

času štejgýřovi platově vyrovnal, a posléze ho dokonce předčil. Nejméně peněz tak po

celou dobu získával za svou činnost dolový písař, jehož odměny se pohybovaly týdně

pouze v rozmezí 5-6 grošů, a perkmistrův plat při svých nejvyšších odměnách byl

v porovnání s tímto až pětinásobně vyšší. Výplatní sumy odváděné báňské správě v letech

1503-1524 jsou souhrnně zaznamenány v Grafu č. 1.

Graf č. 1: Výplatní sumy odváděné báňské správě v letech 1503-1524

50

4. Důlní pracovníci a obyvatelé města Stříbra

V předchozí kapitole byly v chronologickém sledu popsány jednotlivé články

organizačního systému stříbrských olověných dolů. Nebylo dosud ale pojednáno o

osobách, jejichž práce byla pro důlní provoz zcela nepostradatelná, a které se přímo

podílely na těžební činnosti. Jde především o havíře, jejich pomocníky – pacholky a

řemeslníky či obchodníky, kteří dodávali dolům nezbytné suroviny. Důlní pracovníky však

již nebudeme sledovat v chronologické souvztažnosti, ale zaměříme se především na

problematiku sociální a pracovněprávní, přičemž se pokusíme odhalit případné propojení

stříbrských obyvatel s těžební činností. Aby bylo možné lépe poznat i řadové pracovníky

důlního provozu, je zapotřebí znovu nahlédnout především do výdajové části účetních

rejstříků. Účetní agenda toho o pracujících mnoho nevypovídá, často jsou výplaty

odváděny pouze za vykonanou práci, a nelze proto u každého úkonu poznat osoby, které

činnost provozovaly. Některé položky v rejstřících ale zaznamenávají i jména konkrétních

námezdních zaměstnanců, z nichž lze vytvořit alespoň útržkovité jmenné seznamy důlních

pracovníků a uvést tak do dnešní doby již zapomenuté osoby znovu do dějin. Na základě

účetních výdajů je možné také blíže objasnit, jak běžný důlní provoz fungoval, a co

k němu bylo zapotřebí. Výplatní položky jsou z hlediska pracovní činnosti rozděleny do

několika skupin, jedná se o důlní pracovníky, zpracování rudy či různé podpůrné služby.

Z rejstříků je možno částečně vysledovat i vyplácené sumy, některé jsou ovšem evidovány

souhrnně pro více osob, přičemž často není zmíněno, kolika zaměstnancům je částka

vyplacena. Různé pracovní pozice, které jsou obecně v literatuře rozčleňovány, napříč

rejstříky navíc často splývají, a není tak jednoznačně možné odděleně zachytit všechny

provozní funkce v průběhu let po sobě jdoucích. Z účetních záznamů se tak pokusíme

vytvořit alespoň orientační schéma vyplácených částek, jimiž byli důlní pracovníci

odměňováni.

Nyní se tedy budeme zabývat dílčí skupinou důlních pracovníků, do níž v první

řadě nepochybně patří havíř, který pracoval s želízkem, mlátkem a pemrlicí,167

s jejichž

pomocí sekal rudu, razil chodbice, překopy atd. Havíř měl často k dispozici pomocníky,

pacholata, která nejčastěji oddělovala rudu od jaloviny, ale vykonávala i další potřebné

167

Pemrlice je kladivo sloužící k ručnímu roztloukání rud či k práci s želízkem. Převzato z: L. JANGL,

Hornický slovník [online].

51

práce.168

Aby ale důlní provoz fungoval, bylo zapotřebí dalších odborných i pomocných

pracovníků, např. kovářů, hašplířů, šturcířů, štrajchýřů, trejvířů či pumpařů apod. Kováři

byli další neodmyslitelnou součástí důlního podniku a jejich práce byla každodenně

vyhledávána, protože běžné nářadí potřebné ke kutání želízko i špičák, bylo třeba velmi

často ostřit, a kromě toho měli kováři na starosti i kování těžných strojů. Dalšími

nepostradatelnými pracovníky byli hašplíři, za jejichž činnost jsou v rejstřících odváděny

taktéž stálé účetní výdaje. Hašplíři pracovali u vrátků a tahali rudu důlními chodbami do

blízkosti těžné šachty.169

Pomocí kůží se pak tyto náklady vytahovaly z šachet ven, tzv. na

den neboli na zemský povrch. Plnit kůže rudou i jalovinou měli na starosti plniči kůží,

v rejstřících zmínění pod názvem šturcíři. Chodby bylo zapotřebí také neustále

odvodňovat, a vodu, která pak byla tahána na povrch, plnili do kožených měchů

štrajchýři.170

V rejstřících jsou výplaty udávány také trejvířům, jejichž prací bylo pohánět

koně u žentouru, tedy těžného stroje, jímž byla z dolu vytahována ruda. Pumpaři pak

vykonávali podobnou práci, starali se především o vodotěžné stroje, jimiž byla na povrch

vytahována podpovrchová voda.171

Další asistentské práce vykonávali např. pacholata

nebo běhači či jiní pracovníci, kteří vozili na různá místa rudu a jalovinu v kolečkách i

vozících, nebo vykonávali jiné nezbytné práce.

Pro vysvětlení jak stříbrský důlní provoz fungoval, je nutno také zodpovědět

otázku, v jakém pracovním poměru se jeho zaměstnanci ocitali. Dle starých hornických

zákonů fungoval provoz dolů především na systému těžařů a tzv. lénhavířů. Lénhavíři

získávali do nájmu od těžaře část dolu, dostávali od něj potřebné nástroje a pracovali

zpravidla za část vyrubané rudy, čímž získal podnikatel velmi levnou pracovní sílu.

Lénhavířům bývaly pronajímány pouze horší čelby, kde se těžaři nevyplatilo užívat

námezdné práce. Lénhavířský systém byl ale v 16. století rychle opouštěn a vystřídán

právě systémem námezdním. Lénhavířská i námezdní soustava tak fungovaly souběžně, ale

námezdní systém začal během 16. století značně převažovat.172

168

J. KOŘAN, Přehledné dějiny, s. 167-168. 169

KAREL AMERLING, Krátký popis hornictví s udáním staročeských, dobrých hornických významů, Praha

1850, s. 8-11. 170

J. KAFKA et al. (ed.), Rudné a uranové hornictví České republiky, Ostrava 2003, s. 45. 171

L. JANGL, Hornický slovník [online]. 172

J. KOŘAN, Přehledné dějiny, s. 166-167.

52

Pracovníci byli přijímáni v námezdních poměrech různého stupně, zaváděla se jak

časová, tak úkolová mzda, přičemž obě bývaly vypláceny týdně, obvykle v neděli večer.173

Pracovní smlouva byla uzavírána mezi námezdním pracovníkem a těžařem obyčejně na

jeden týden, a pokud nebyla vypovězena, platila automaticky dále.174

Havíř mohl být

propuštěn pouze z vážných důvodů a až po napomenutí perkmistrem.175

Úkolová mzda, zvaná gdyně, byla stanovena technickými úředníky po prohlídce

dolu, nejčastěji na celý úkol, který měl být proveden. Vyplácená suma byla vypočítána dle

váhy narubané rudy nebo délky raženého úseku a havíř musel odevzdávat rudu

odpovídající její běžné kvalitě. Úkol nebyl zadáván jednotlivci, ale zpravidla pro celou

pracovní skupinu. Kromě úkolové mzdy existovala také časová mzda neboli lůn, která se

vyplácela podle počtu odpracovaných směn. Délka pracovní směny byla různá, nejčastěji

však osmihodinová. Pokud se pracovalo v jednosměnném provozu, jednalo se o ranní

směnu, pokud byl provoz vícesměnný, v létě se obvykle začínalo pracovat v 8, 16 a 24

hodin, v zimě pak v 10, 18 a 2 hodiny. O nedělích a svátcích se nepracovalo, pokud týden

obsahoval jeden svátek, započítával se do výplaty jako pracovní den.176

Námezdní dělníci byli přijímáni z řad městského obyvatelstva, ale velkou část této

skupiny tvořili většinou poddaní zběhlí z venkova. Zaměstnavatelé se nestarali o to, odkud

jejich pracovníci pocházejí, navíc jim byla zaručena osobní svoboda, a tak nalezli na

horách bezpečný azyl. Zběhlý poddaný byl na základě horních svobod osvobozen od

poddanské závislosti, a proto mohl volně nabízet svoji pracovní sílu ke koupi důlním

podnikatelům. Potřeba havířů, hašplířů i jiných námezdních sil se měnila v závislosti na

náročnosti důlní práce, a z toho důvodu byly tyto námezdné síly přibírány a pak zase

propouštěny podle potřeby. Putovaly proto mnohdy od dolu k dolu či do dalších horních

měst, a v létě se pak uplatňovaly i při jiných, především zemědělských, pracích.

V hornictví bylo nejčastěji zapotřebí obsadit touto pracovní silou pozice hašplířů, protože

bylo-li potřeba jít ve starém dole hlouběji, museli tito pracovníci pomáhat především při

snižování stavu podzemních vod. Dále se jejich práce uplatňovala přímo při těžení rudy i

jaloviny, nebo pomáhali při jiných různorodých úkolech, pro něž nebylo zapotřebí odborné

173

J. KOŘAN, Přehledné dějiny, s. 170. 174

JAN KOTOUS, Ke kořenům pracovního práva. Aplikované právo [online], 2004, č. 2, [cit. 2014-08-22],

<http://www.aplikovanepravo.cz/clanky-pdf/21.pdf>. 175

J. KOŘAN, Přehledné dějiny, s. 171. 176

TAMTÉŽ, s. 169-171.

53

kvalifikace. Lze tedy předpokládat, že kromě trvale zaměstnaných dělníků byla při všech

dolech i stálá rezerva nezaměstnaných, fluktujících mezi jednotlivými doly podle okamžité

potřeby.177

Ve stříbrském dolovém účetnictví je doložen námezdní systém již od roku 1503,

kdy jsou výplaty rozdělovány mezi tzv. kdyňaře a lůnhavíře. Pojmenování kdyňař lze

odvodit od tzv. gdyně, neboli úkolu. Jako kdyňaři jsou tak v účetnictví označovány osoby

plnící určitý úkol, a jejich výplaty jsou odváděny za jeho vykonání. Lůnhavíři jsou naopak

pracovníci, jimž je výplata odváděna formou časové mzdy, jsou to tedy zaměstnanci

pracující na směny. Jejich označení je odvozeno od slova lůn, které je synonymem pro

časovou mzdu.

Zaměříme-li se na četnost rejstříkových záznamů z hlediska námezdních

pracovníků, dojdeme ke zjištění, že po celou dobu vedení agendy jsou pravidelně

zapisovány pouze dvě pracovní činnosti, a to kovářova a hašplířova. Odměny těchto

zaměstnanců se až na určité výkyvy trvale pohybovaly v podobných částkách. Kováři bylo

vypláceno průměrně přibližně 15 grošů týdně, a za práci hašplíře bylo odevzdáváno týdně

zhruba 12 grošů. Položky za další důlní pracovníky se v rejstřících pohybují nahodile podle

toho, kdy bylo potřeba jejich práce využívat. Často není jisté, jaká byla konkrétní pracovní

náplň jednotlivých zaměstnanců, jelikož v obecné literatuře je např. práce hašplíře

popisována jako tahače rudy důlními chodbami či pracovníka u vrátku, ale stříbrská

registra rozdělují hašplíře na perkové, tedy ty, co vozí jalovinu, a na vodní. Jejich pracovní

náplň tak mohla zastupovat i pozici štrajchýře, popřípadě šturcíře. Je ovšem zapotřebí brát

v potaz, že uváděné částky jsou pouze orientační, jelikož sumy v rejstřících často, většinou

ale pouze mírně, kolísají.

Další skupina zaměstnanců objevující se v účetních rejstřících navazuje na základní

pracovníky a zabývá se následným zpracováním vytěžené rudy. Prvotní třídění rudy od

jaloviny probíhalo již v dole a poté, co byla vynesena na den, probíhalo další třídění. Když

byla ruda od jaloviny oddělena, přecházelo se k jejímu zpracování. To probíhalo na dvou

místech, v lezofu a na roštu. K lezofu, tedy do úpravny, musela být ruda dopravena po

vytažení z šachet a štol. Tato doprava je ve stříbrských rejstřících označena jako fúra, která

byla v účetnictví vyplácena částkou 1,5 groše. Výše této částky značí, že lezof se patrně

177

MIROSLAV JAROŠ, K otázce námezdní práce v českém hornictví v XVI. století, in: Český lid 1954/41, s. 71-

76.

54

nacházel v přímé blízkosti dolů. V úpravně pak byla ruda drcena, sítována a promývána a

její další zpracování pokračovalo metodou pražení.178

Ruda se pražila buď z toho důvodu,

aby změkla a lépe se roztloukala mlátky, nebo aby se spálily příměsi jako síra a bitumen,

které kovům škodí.179

Pražení probíhalo na tzv. roštu, k němuž se musela ruda z lezofu dopravit,

což můžeme opět spatřit i ve stříbrském účetnictví, kde se objevují výdaje za fúru rudy

na rošt a zase olova domů. O tom, že roštování neprobíhalo v přímé blízkosti dolů a vezení

nákladu bylo o mnoho složitější než fúra k lezofu, svědčí i fakt, že za tuto cestu byla

vyplácena celá jedna kopa grošů.180

Roštem je chápána v zemi vykopaná čtverhranná

pražná jáma, na kterou se kladla do určité výšky polena, až došlo k vytvoření jakési

hranice, na kterou se položila kladivy roztlučená ruda, která se pražila i několikrát podle

tvrdosti.181

Dále se zpracovávala ruda drcením, čištěním a tavením.182

Z roštu se vezlo

olovo zase zpět a pokračovalo se v jeho úpravě, tedy v úpravě tzv. roštverků. V huti, která

při stříbrských dolech fungovala, docházelo také k dýmání, při němž byl vháněn vzduch do

pece pomocí měchů, a ke šmelcování183

neboli tavení.184

Z hutě následně odcházela

zpracovaná ruda do prodeje.

V lezofu byla nejčastěji odměňována pracovní činnost tzv. práče, jehož úkolem

bylo jistě rudu promývat a čistit. Práč nemohl být obyčejným dělníkem, ale k jeho

zaměstnání bylo potřeba odborných znalostí a zkušeností. Pozice práče v lezofu je zmíněna

i v Řádu olověných dolů u Stříbra z roku 1513, který dokonce konkrétně hovoří o práči

jako o úředníkovi a speciálně po něm vyžaduje poctivé a čisté praní rud. Práč byl ve

stříbrském účetnictví odměňován přibližně 14 groši týdně a v lezofu mu často pomáhali

také pacholata nebo hašplíři. Poté, co byla ruda zpracována v lezofu, byla převezena na

rošt. Na roštu pracoval na nejvyšší pozici tzv. roštýř, jehož prací bylo měkčit na roštu

syrovou rudu.185

Roštýřova pozice byla stejně důležitá jako pozice práče, vyžadovala proto

178

MARTIN BARTOŠ, Středověké dobývání v Kutné Hoře, Kutnohorsko-vlastivědný sborník: Příspěvky k

dějinám dolování stříbra II, Kutná Hora 2008, č. 9, s. 10. 179

G. AGRICOLA B. JEŽEK J. HUMMEL (ed.), Jiřího Agricoly Dvanáct knih, s. 275-277. 180

NA, SMP, inv. č. 1030, Registrum 1521. 181

G. AGRICOLA B. JEŽEK J. HUMMEL (ed.), Jiřího Agricoly Dvanáct knih, s. 278-280. 182

TAMTÉŽ, s. 299-306. 183

PETR NEJEDLÝ et al., Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny [online], Praha: Ústav pro jazyk

český AV ČR, 2010, [citován stav z 21. 4. 2010], <https://madla.ujc.cas.cz>. 184

L. JANGL, Hornický slovník [online]. 185

JAN KOŘÍNEK, Staré paměti kutnohorské, Praha 2000, s. 378-392.

55

mnohé odborné znalosti, a je tedy taktéž zaznamenána i v Řádu olověných hor mezi

úředními posty. Roštýřovi bylo týdně vypláceno přibližně 24 grošů, což svědčí o obtížnosti

jeho práce, a navíc je z rejstříků patrné, že pálení rudy probíhalo na více roštech současně.

Roštýř měl na roštu své pomahače, kteří zajišťovali podpůrné práce, takže se např. starali o

dostatek lesu neboli dřeva. Speciální výdaje byly odváděny také za pivo k roštu, patrně

proto, že roštýř a jeho pomocníci se po celou pracovní dobu pohybovali v blízkosti ohně,

kde byly zajisté velmi vysoké teploty, z čehož plyne i potřeba značného přísunu tekutin.

Z roštu se ruda dopravovala zase zpět, tentokrát do huti. Tam se pokračovalo ve

zpracování tzv. roštverků, které byly dále upravovány v pecích. V huti se nejvíce

uplatňovaly pozice dýmačů a šmelcířů. Dýmáním byl vháněn vzduch do pece pomocí

měchů a šmelcování značí pak samotné tavení. Dýmačovi bylo vypláceno přibližně po 2

groších, šmelcíř získával 4 groše, tentokrát jsou ale sumy uváděny za šichtu, tedy směnu, a

ne za celý týden. Částky v těchto pozicích jsou velmi těžko postižitelné, jelikož u

jednotlivých osob není uváděno, kolik směn odpracovaly, a jejich týdenní platy v obou

pozicích se značně liší. Další činnosti jsou vnímány jako podpůrné služby, ke kterým

patřilo např. šití kůží, zednické práce, opravování pecí, zámků, škopků, sudů, nádobí, vozů,

kování koní, metání sena apod. Báňské podnikání vyžadovalo značné množství

nejrůznějších produktů řemeslné výroby a všichni zaměstnanci také spotřebovali kvantum

potravinářských či jiných řemeslných výrobků,186

a tak je v tomto ohledu logická i

spolupráce se stříbrskými řemeslníky a prodejci, kteří figurují v některých dodávkách či

pomocných pracích při olověných dolech. Výplatní sumy jsou tak konkrétně odváděny

např. za kování koní v městě,187

za sekeru a teslu kováři ve Stříbře,188

či Klimentovi ve

Stříbře za nový vůz a kolo pro vezení vody.189

Pomocné práce se měnily především v závislosti na ročním období, v létě tak bylo

zapotřebí např. obracet seno nebo rozmetávat kopce krtičné na loukách.190

Četnost

podpůrných prací se samozřejmě zvyšovala i během nepříznivého počasí, kdy bylo třeba

stavět ploty, které zbořil vítr nebo vyspravovat šachty, které se sesazovaly velkými dešti.

186

MIROSLAV JAROŠ, K otázce námezdní práce v českém hornictví v XVI. století, in: Český lid 1954/41, s. 71-

76. 187

NA SMP, inv. č. 1030, Registrum 1521, fol. 2v. 188

NA SMP, inv. č. 1028, Registrum 1515, fol. 115v. 189

TAMTÉŽ, fol. 131v. 190

NA SMP, inv. č. 1028, Registrum 1511, fol. 4r.

56

Analýzou účetních rejstříků se podařilo vysledovat, že zaměstnanci stříbrských

olověných dolů byli najímáni v námezdním pracovním poměru a byli tak vypláceni

úkolovou nebo časovou mzdou. Mezi námezdní pracovníky byly začleněny jak osoby z řad

městského obyvatelstva, tak zběhlí poddaní, kteří užívali starého horního práva, jež jim

zaručovalo osobní svobodu. Na základě register bylo možno dojít také ke zjištění, jací

pracovníci vystupovali v účetních položkách nejčastěji, a kteří se v nich objevovali pouze

nahodile. Zmínky o pomocných pracích navíc poukázaly i na provázanost vztahů důlního

hospodaření s městskými řemeslníky. Nabízí se tedy otázka, v jaké míře se stříbrští

obyvatelé podíleli na důlním provozu? Dochované účetní rejstříky poskytují kromě

záznamů o pracovní činnosti, také určité množství jmenných údajů, z nichž lze vytvořit

jmenné soupisy důlních pracovníků. Aby bylo možné zjistit, jak velká byla provázanost

těžební činnosti s městským obyvatelstvem, je zapotřebí mít k dispozici i údaje o něm.

Pro dané období neexistují žádné matriční knihy, ale k částečnému poznání

obyvatelstva stříbrského území mohou posloužit údaje berních rejstříků. Soupisy berních

register se však dochovaly pouze do roku 1502, proto jedinou možností je porovnat tamější

soupis měšťanů se jmennými údaji dolových účtů roku 1503.191

Musíme ale brát v úvahu,

že seznam berní je pohyblivým soupisem, proto je pochopitelné, že údaje pro léta 1502

a 1503 jsou patrně rozdílné. Pokud ale analyzujeme berní zápisy z let po sobě jdoucích,192

zjišťujeme, že mezi nimi není v jednotlivých městských čtvrtích markantních odlišností.

Nejvíce se proměňují zápisy v oddílu zvaném Inquilini, tedy v případě nájemníků a

podruhů, kteří žili v nájmu nemajíce vlastního domu. Tato složka by pro nás mohla být

z hlediska studia námezdní práce nejpřínosnější, dle častých obměn jejích položek

v jednotlivých zápisech ovšem nelze předpokládat ve výsledku velké shody. I přes tyto

nepříznivé podmínky a omezené možnosti se pokusíme odpovědět na otázku, zda se

stříbrští daňoví poplatníci podíleli na provozu olověných dolů, popřípadě v jaké míře.

V berním rejstříku se pro poslední zapsané účetní období nachází 381 daňových

poplatníků, včetně poplatníků z šesti přilehlých vesnic. Pro shodu s olověnými registry je

možno vzít v úvahu 47 jmenných údajů,193

které můžeme rozdělit do 4 skupin kdyňaři,

lůnhavíři, formané a dodavatelé. Úkolová mzda vyplácená kdyňařům se vyskytuje

191

SOkA TC, AMS, inv. č. 177, Rejstřík berní 1445-1502. 192

Poslední zápis pro rok 1501 a poslední zápis pro rok 1502. 193

Je nutno brát v úvahu určité jmenné odchylky. Někteří poplatníci mají shodná jména a odlišná bydliště.

Seznam shodných jmen v Příloze č. 6.

57

v účetních registrech poměrně často, stříbrští obyvatelé ovšem v těchto vydáních příliš

nefigurují. Možnou shodu mezi berními a účetními rejstříky lze najít u 4 z 36 zapsaných

kdyňařů. Daňoví poplatníci se tedy dle těchto údajů podílejí při práci na smluvených

důlních úkonech zhruba v 11% ze všech zúčastněných.

Výkazy stříbrských olověných register dále oddělují odměny pro lůnhavíře,

vyplácené časovou mzdou. V porovnání s předchozím výsledkem se stříbrští obyvatelé

v tomto pracovním poměru uplatňují mnohem více. V časové mzdě je možnou shodu mezi

berními poplatníky a důlními pracovníky najít pro rok 1503 ve čtrnácti z padesáti pěti

zaznamenaných jmenných údajů. V potaz byla brána pouze jména, u nichž se v dolových

účtech výslovně vyskytuje záznam, že vydání je odevzdáno za tzv. lůnhavíře. Podíl berních

poplatníků vyplácených v časové mzdě činí tedy přibližně 25,5% ze všech zaměstnaných

lůnhavířů. Tito zaměstnanci vykonávali zejména pomocné práce, jsou vypláceni např. za

tesání latí, práci v lezofu, práci u perku,194

činnost fucíře atp. Shoda jmen v berních i

dolových registrech v rámci úkolové a časové mzdy je vyjádřena v Grafu č. 2.

Graf č. 2: Shoda jmen v berních i dolových registrech v rámci úkolové a časové mzdy

194

Perkem je nazývána jalovina, hornina, která neobsahuje užitkovou složku. Převzato z: L. JANGL, Hornický

slovník [online].

32

4

Úkolová mzda

(kdyně)

Zapsáni pouze v dolovém rejstříku

Zapsáni v berním i dolovém rejstříku

41

14

Časová mzda (lůn)

Zapsáni pouze v dolovém rejstříku

Zapsáni v berním i dolovém rejstříku

58

Jediná osoba, kterou z dochovaných pramenů můžeme blíže poznat, je lůnhavíř

Lysý.195

Lysý pracoval jako šmelcíř, lámal kámen, dobýval erbštolu a nejčastěji vykonával

funkci roštýře. Perkmistr Vít poslal v roce 1504 do Kutné Hory listinu, v níž oznamuje, že

na stříbrských horách chybí roštýř a ohlašuje: „...A račte věděti, že ještě roštéře míti

nemohu. Lysý roštéř, kterýž mnoho roštoval, odšel na vojnu a bojím se, že jest podle jiných

zhynul...“196

Patrně se Lysý účastnil bojů proti Šlikům, jelikož ve stříbrské knize pamětní je

zaznamenán zápis o vojně k Lokti z roku 1504.197

Lysý sice nefiguruje mezi devíti

vyslanými žoldnéři, je ovšem pravděpodobné, že perkmistr Vít hovoří o této válce. To, že

perkmistr do Hory vysílá údaj o chybějícím roštýři napovídá, že roštýř nemohl být nikým

ledabyle nahrazen a bylo tedy zapotřebí zjednat odborníka, který by tento úkon zastal.

Z těchto údajů je proto zřejmé, že pozice roštýře je opravdu velice významná, a byli na ni

patrně zjednáváni odborníci přímo nejvyššími kutnohorskými úředníky. Tomu by

odpovídal i fakt, že je roštýř zmíněn v později vydaném stříbrském řádu ve výčtu

klíčových osob, které nesmí při olověných dolech chybět.

Dle dostupných záznamů jsme tedy zjistili, v jaké míře se podíleli stříbrští

obyvatelé při práci v dole i okolo něj. Dalším úkolem je tedy odhalit, zda vystupují i v síti

dolových obchodních vztahů. Báňský provoz totiž nebyl nákladný pouze, co se námezdní

práce týče, ale především také proto, že k hornické práci bylo nutné neustále dodávat

potřebný materiál, bez něhož by nešlo hornickou činnost provozovat. Jednalo se o nákup

surovin a náčiní, z nichž můžeme uvést např. škopky, hřeby, provazy, kola, konve,

truhlice, zámky, prkna, plechy, kůži atd. Prkna se využívala např. k výrobě trakařů,198

ale

s jejich pomocí byla řízena i doprava na dole, obzvláště doprava pomocí huntů. Hunty byly

podobné kolečku, ale uvezly stejný nebo větší náklad rychleji a s menší námahou,

vyžadovaly ovšem lepší úpravu jízdní dráhy.199

Plechy se používaly např. k praní rud nebo

k výrobě důlních vozíků.200

Kůže sloužily k odčerpávání podpovrchových vod. Voda

z dolů se vytahovala pomocí kožených měchů, které se využívaly pro svou poddajnost,

jelikož pevná nádoba by těžko prošla stupňovitou šachtou. Opotřebované měchy sloužily i

195

NA SMP,inv. č. 1027, Registrum 1503. Dále v: SOkA TC, AMS, inv. č. 36, Rejstřík berní 1445-1502, fol.

355v. 196

SOkA KH, HF, aktová sbírka č. 232. 197

SOkA TC, AMS, Kniha pamětní 1498-1573, fol. 67r. 198

G. AGRICOLA B. JEŽEK J. HUMMEL (ed.), Jiřího Agricoly Dvanáct knih, s. 171. 199

L. JANGL, Staré hornické a hutnické míry a váhy, Sokolov 2006, s. 79. 200

G. AGRICOLA B. JEŽEK J. HUMMEL (ed.), Jiřího Agricoly Dvanáct knih, s. 172.

59

dále, např. k nošení rudy a jaloviny.201

Na nové měchy se vydávalo značných částek a

zároveň mnohdy docházelo k jejich poškození či protržení, zejména při těžbě v úklonných

šachtách. Nejčastěji byly k výrobě měchů dodávány pevné volské kůže. Z jedné takové

kůže bylo možno vyrobit dva měchy, jeden měch při těžbě vrátkem vydržel kolem čtvrt

roku.202

Jelikož k vytahování vody bylo často zapotřebí nových měchů, byla značná i

spotřeba kůží. Dále se do hor objednávalo např. také seno, oves či pivo.

Bohužel dolová účetní registra většinou nezaznamenávají, odkud je materiál

dodáván, zmiňují pouze jeho název, množství a cenu. Jména dodavatelů jsou nejčastěji

uvedena u výdajů za kůži. Kůže jsou pro rok 1503 přijímány od jednadvaceti prodejců.

V patnácti případech, tedy v 71,5%, se jejich jména shodují se jmény obsaženými

v berních rejstřících. Největším dodavatelem kůže je měšťan Škorníček, který během roku

dodal k dolům minimálně patnáct kůží.203

Ostatní berní poplatníci v prodeji kůží

za Škorníčkem značně zaostávají. Od Lapače je dle zápisů dodáno po šesti kůžích a od

Vozhříka po čtyřech. Ostatní dodali během roku pouze po jedné až třech kůžích. Shoda

jmen v berních i dolových registrech v rámci dodavatelů kůže vyjádřena v Grafu č. 3.

Graf č. 3: Dodavatelé kůže shoda jmen v berních i dolových registrech

201

L. JANGL, Staré hornické a hutnické míry a váhy, s. 68-69. 202

J. KOŘAN, Dějiny dolování, s. 99. 203

NA SMP, inv. č. 1027, Registrum 1503. Dále v: SOkA TC, AMS, inv. č. 36, Rejstřík berní 1445-1502,

fol. 355r.

6

15

Dodavatelé kůže

Zapsáni pouze v dolovém rejstříku

Zapsáni v berním i dolovém rejstříku

60

Roku 1503 byl jedním z prodavačů kůže i Kulhánek, který dodal k hoře během

roku nejméně tři kůže.204

Je opět jediným z dodavatelů, o němž byla nalezena i další

zmínka, a to v knize pamětní, která obsahuje výpovědi o jeho úmrtí v roce 1503 „Svědomí

zapsané, což se dotýče nebožtíka Kulhánka řezníka, kterýž zabit a Albrechta z Kšice, kterýž

své právo skrze to vzel“. Záznam obsahuje výpovědi svědků události Jakuba Foukala, Víta

Šuršana a Jíry Hošťálka.205

Veškeré neštěstí začalo, když Kalivod Šuršan a Albrecht hráli u

stolu. Albrech na Kalivodovi trefil šanc, přičemž Kalivod mu vydal všechny peníze kromě

osmi denárů. Začali mezi sebou strkat penězi, které si Albrecht nechtěl vzít, protože už by

mu pak Kalivod nedodal zbytek. Někdo jiný jim peníze vzal a Albrecht se usmířil

s Kalivodem a odešel pryč. Za chvíli se ale Albrecht vracel nazpátek s napjatou kuší. Po

cestě potkal Víta Šuršana, který vypovídá svědectví „...i řekl jsem, což to Albrechte, na

kohos se připravil, a on mi řekl, na tebe nic než na toho Kalivoda zkurvysyna, i chtěl jsem

rád jemu k kuši přijíti, nemohl jsem, neb jest žádnému přistoupiti k sobě nedal, až na

Kulhánka vytiskl a potom dal kuši Kalivodovi...“ K situaci nacházíme další vysvětlení ve

výpovědi Jíry Hošťálka, který stál během události opodál s ostatními a dodává „...Albrecht

vystoupil s kuší napjatou, i přibyl k nám Kulhánek s kůlem, chtěli jsme rádi kuši sundati a

Albrecht v tom vystřelil a ono buchlo. Potom ještě Kulhánek dobyl tesáku, přiběhl

k Albrechtovi chtě jeho tesákem probodnouti a v tom nebožtík se dolů svalil a ihned zůstal

a Albrecht udeřil kuší na Kalivoda...“ Z celé události se tedy dozvídáme, že dodavatel

Kulhánek se připletl do potyčky, při které zahynul. Důležitou informaci nám přináší také

titulek celé události, který vypovídá, že Kulhánek byl řezníkem, což odpovídá faktu, že se

jedná o téhož Kulhánka, který dodával kůži olověným dolům.206

Od měšťanů byl odebírán i další materiál pro dolové potřeby, hlavně železa, ocel,

plechy, hřeby, prkna, lopatky, kbelce. Při své práci měli havíři také výraznou spotřebu loje,

který se využíval ke svícení v podzemních prostorech a byl rozdělován horníkům

do svítilen před začátkem každé směny.207

Lůj byl dodáván stříbrským dolům v hojné míře

měšťanem Havlovcem. Doly od měšťanů dále odebíraly zejména seno a oves. Navíc se

mezi stříbrskými berními poplatníky objevují také dva formané, Vrbik a Foukal, kteří

204

NA SMP, inv. č. 1027, Registrum 1503. Dále v: SOkA TC, AMS, inv. č. 36, Rejstřík berní 1445-1502,

fol. 355r. 205

Všichni zapsaní jsou obyvatelé města Stříbra. 206

SOkA TC, AMS, Kniha pamětní 1498-1573, fol. 44r-44v. 207

G. AGRICOLA B. JEŽEK J. HUMMEL (ed.), Jiřího Agricoly Dvanáct knih, s. 122.

61

k dolům vozili seno nebo převáželi vyrubanou rudu.208

Kvůli dolovým potřebám byli

vysíláni až do Kutné Hory, a nazpět vozili peníze, které byly od Hory posílány a přijímány,

a jimiž byl důlní provoz z velké části finančně podporován. Příjmy pro stříbrské doly roku

1503 nepřicházely pouze z kutnohorských zdrojů, ač nelze vyvrátit fakt, že odtud

do pokladny stříbrských hor plynulo největší množství peněz. Do Kutné Hory bylo

prodáváno nejvíce stříbrského olova a zároveň roku 1503 zaplatila královská pokladna přes

300 kop grošů českých formou cupusu.209

Příjmy stříbrským dolům plynuly ale i odjinud,

pro rok 1503 např. od osob z Prahy, Plzně i ze samotného Stříbra.210

Pro olověné hory byly

přijaty peníze od stříbrských měšťanů perníkáře Šilhavého, Endresa, Masopusta a Mirše,

v součtu od nich bylo dohromady během celého roku přijato 70 kop grošů z celkových

857,5 kop a 5,5 groše, což je tedy přibližně 8% z celkového dolového příjmu.211

Komparací a syntézou dostupných pramenů, se tak podařilo podrobně zachytit

období počátečního kutnohorského zájmu na začátku 16. století a bylo zjištěno, v jaké míře

se stříbrští obyvatelé podíleli na královské těžební činnosti. Pro další období už bohužel

není možné podobné statistiky uvést, jelikož zcela chybí berní rejstříky či jiné soupisy

měšťanů a dalších obyvatel. Torzovitý seznam stříbrských měšťanů, pravděpodobně

fragment z pamětní knihy, se dochoval pouze pro rok 1525.212

Jelikož se ale soupis

nenachází v ucelené podobě, jsou předpokládané shody mezi osobami zaznamenanými

v účetních rejstřících a měšťany uvedenými v torzovitém soupisu téměř mizivé.

208

NA SMP, inv. č. 1027, Registrum 1503, fol 2v, 15r. Dále v: SOkA TC, AMS, inv. č. 36, Rejstřík berní

1445-1502, fol. 355v. 209

E. LEMINGER, Královská mincovna v Kutné Hoře, s. 5. 210

Peníze byly pro rok 1503 přijímány např.: od pana hofmistra, od Syxta z Prahy, od Janečka z Plzně či od

řezníků v Plzni. 211

NA, SMP, inv. č. 1027, Registrum 1503, fol. 2v. 212

SOkA TC, AMS, aktová sbírka č. 17.

62

Závěr

Na počátku 16. století výrazně vzrostla angažovanost královských úředníků na stříbrském

dolování, díky čemuž vznikla i rozsáhlá účetní evidence zachycující konjunkturu

olověných dolů téměř po celou první čtvrtinu 16. století. Na základě vedení příjmů

plynoucích olověným dolům, je tak zaznamenán značný počáteční zájem kutnohorských

úředníků ve stříbrském báňském revíru, kteří svou snahu projevovali především vloženými

investicemi do důlního provozu. Zpočátku chyběli na stříbrských dolech havíři a další

bánští pracovníci, kteří byli později patrně zjednáni právě Kutnohorskými. Důlní

zaměstnanci tak pocházeli jak z řad stříbrských obyvatel, tak jejich místa patrně zaplnili

poddaní zběhlí z venkova či další již odborně vyučení pracovníci z kutnohorských dolů, a

těžební činnost se tak mohla nadále naplno rozvíjet.

Na bázi účetní evidence byly vytvořeny i jmenné seznamy těchto důlních

pracovníků, které v komparaci s dalšími prameny montánního či městského charakteru

umožnily bližší poznání těchto konkrétních zaměstnanců. V první řadě tak vznikly

seznamy nejvyšších důlních správců, kteří byli blíže poznáváni napříč jednotlivými

funkčními obdobími, během nichž zajišťovali chod a celkový provoz stříbrských dolů.

V chronologickém sledu se podařilo zachytit i další báňské úředníky, především činnost

důlního dozorce štejgýře a dolového písaře. Účetní rejstříky, dochovaná korespondence,

zaznamenaná svědectví současníků či údaje v berních soupisech tak napomohly nejen

poznat jména, ale také osobnosti a životní příběhy jednotlivých úředníků. Stejně tak

posloužily dané materiály k tomu, aby mohli být více poznáni i řadoví důlní pracovníci,

např. hašplíři, kováři, roštýři či práči, jejichž výkony se přímo odrážely v zaznamenaných

pracovních směnách. Důležitost jejich postů byla znásobena i obecnými zápisy o jejich

činnosti v nově vydaném Řadu pro stříbrské olověné doly z roku 1513.

Zásluhou bohaté pramenné základny se podařilo vypozorovat i vazby mezi těžební

činností a stříbrskými obyvateli. Jmenné soupisy vytvořené z údajů účetních rejstříků byly

metodou komparace aplikovány na jmenné údaje zaznamenané ve stříbrských berních

knihách. Tak se povedlo zachytit jak obyvatele města pocházející z řad důlních

pracovníků, tak i formany či důlní dodavatele usídlené ve městě, kteří poskytovali

olověným dolům primární dodávky nezbytného materiálu nebo potřebnou pracovní sílu.

Berní rejstříky umožnily také vypozorovat sociální status těchto důlních zaměstnanců i

dodavatelů, který může dané skupiny více přiblížit.

63

Podrobně byl zachycen i důlní provoz, víme tedy, že vytěžená olověná ruda se při

stříbrských dolech také zpracovávala, byla čištěna a promývána, v zápětí se vozila na

pravděpodobně značně vzdálený rošt, kde byla dále upravována a znovu se pak přivážela

do blízkosti dolů, kde fungovala huť, v níž bylo olovo dále zpracováváno a připravováno

k prodeji. Nebyly opomenuty ani obchodní vazby, stříbrské olovo tak primárně od počátku

16. století sloužilo k potřebám kutnohorské huti, která ho využívala při tavení stříbra.

Postupem času začalo být jak olovo, tak olověná ruda či rudní moučka odebírána i jinými

kupci, především spotřebiteli z Berouna, Bystřice, Klatov, Krumlova, Plzně, Prahy, Stráže,

Švamberka, Teplé či Velhartic. V příjmových položkách účetních register se tak začali

objevovat i jiní než kutnohorští odběratelé, čímž je zaznamenán i postupný úpadek

kutnohorského zájmu na stříbrských olověných dodávkách.

Na základě vedených příjmů a výdajů účetní agendy se podařilo tedy i souhrnně

zaznamenat jejich sumace pro jednotlivá léta, což umožnilo hlouběji analyzovat i

výnosnost stříbrského báňského revíru. Komparací celkových částek bylo zjištěno, že

olověné doly nevykazovaly nikdy zvláštní výnosy a po celou dobu královské účetní

evidence kolísaly mezi zisky a ztrátami, přičemž ztráta výrazně převažovala nad výnosem.

Královský zájem zprostředkovaný kutnohorskými úředníky zřejmě z tohoto důvodu ke

konci první čtvrtiny značně oslaboval, a pravděpodobně roku 1524 zcela utichl. Téhož

roku tak byly olověné doly postoupeny do držby Karla I. Minsterberského, nejvyššího

hejtmana českého království. Kontinuita stříbrského dolování tak byla dále zachována a

provoz dolů i po uhasnutí kutnohorského zájmu nadále pokračoval. Úpadek královské

pozornosti ale nejspíše zapříčinil, že přestala být vedena účetní evidence pod správou

kutnohorských úředníků, a z toho důvodu se tak ani nedochovaly další účetní rejstříky,

které by napověděly, jakým směrem se stříbrské dolování dále ubíralo.

64

Seznam zkratek

AMS Archiv města Stříbra

ČsČH Československý časopis historický

ed. editor

ev. č. evidenční číslo

fol. folio

inv. č. inventární číslo

kn. kniha

NA Národní archiv

SMP Staré montanum Praha

SOA Státní oblastní archiv

SOkA Státní okresní archiv

65

Seznam použitých pramenů a literatury

I. Prameny nevydané

Národní archiv, Fond Staré montanum Praha Úřední knihy, registraturní pomůcky, spisy

sign. 1/1, ½, č. fondu 216_1 :

Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1503, inv. č. 1027,

ev. č. KN 144.

Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1511-1516,

inv. č. 1028, ev. č. KN 145.

Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1517-1521,

inv. č. 1029, ev. č. KN 146.

Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1521, inv. č. 1030,

ev. č. KN 147.

Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1523, inv. č. 1031,

ev. č. KN 148.

Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1524, inv. č. 1032,

ev. č. KN 149.

Národní archiv, Fond Staré montanum Praha, č. fondu 216, Registrum na příjem a vydání

peněz hor olověných u města Stříbra, 1508, inv. č. 855.

Národní archiv, Fond Staré montanum Praha, č. 5, číslo knihy 153/1528.

Národní archiv, Geofond Praha, inv. č. 188, číslo kartonu 193-194.

Státní Okresní archiv Kutná Hora, Fond Horní a mincovní Kutná Hora:

Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1504, aktová sbírka č.

224, kart. 1.

Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1506, kart. 169.

Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1507, kart. 169.

Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1509, kart. 169.

Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1510, kart. 169.

Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra strum 1511, kart. 169.

Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1512, kart. 169.

Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1513, kart. 169.

Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1516, kart. 169.

66

Aktová sbírka č. 194/2, 209/2, 214, 216, 218, 220/1, 224, 228, 232, 241, 269, 274, karton

1b, 1c. Aktová sbírka č. 670, 750, karton 3.

Státní okresní archiv Tachov, Fond Archiv města Stříbra:

Rejstřík berní 1445-1502, inv. č. 36, sign. 177.

Kniha kšaftů 1495-1572, inv. č. 15, sign. 180.

Kniha pamětní 1498-1573.

Kniha soudnictví nesporného 1409-1616.

Kniha počtů 1494-1507, inv. č. 22, sign. 179.

Kniha počtů 1505-1512, inv. č. 23, sign. 181.

Kniha počtů 1512-1526, inv. č. 24, sign. 182.

Aktová sbírka, listina č. 17.

II. Prameny vydané

AGRICOLA GEORGIUS JEŽEK BOHUSLAV HUMMEL JOSEF (ed.), Jiřího Agricoly Dvanáct

knih o hornictví a hutnictví, Ostrava 2001.

HAAS ANTONÍN (ed.), Codex iuris municipalis regni Bohemiae II. Privilegia královských

měst venkovských z let 1225 – 1419, Praha 1895.

KUBÁTOVÁ LUDMILA (ed.), Nejstarší dolové účty Horní Blatná, sv. 1, Praha 1992.

TÁŽ (ed.), Nejstarší dolové účty Horní Blatná, sv. 2., Praha 1992.

III. Literatura

AMERLING KAREL, Krátký popis hornictví s udáním staročeských, dobrých hornických

významů, Praha 1850.

BAHLCKE JOACHIM EBERHARD WINFRIED POLÍVKA MILOSLAV (ed.), Lexikon

historických míst Čech a Moravy, Praha 2001.

BARTOŠ MARTIN, Středověké dobývání v Kutné Hoře, Kutnohorsko-vlastivědný sborník:

Příspěvky k dějinám dolování stříbra II, Kutná Hora 2008, č. 9, s. 1-5.

BARVÍŘ LADISLAV JINDŘICH, Řád hor olověných u města Stříbra z roku 1513, Hornické a

hutnické listy 6/7, 1905, s. 97-98.

BLÁHOVÁ MARIE, Historická chronologie, Praha 2001.

67

BŘICHÁČEK PAVEL, Záchranný archeologický výzkum v minoritském klášteře ve Stříbře (o.

Tachov) v roce 1993, in: Historický věstník Stříbrska, Domažlice 1995, s. 25-34.

BŮŽEK VÁCLAV, Společnost českých zemí v raném novověku, Praha 2010.

BYSTRICKÝ VLADIMÍR WASKA Karel, O vyhnání křižáků z Čech roku 1427- Husitské

vítězství u Stříbra a Tachova, Plzeň 1982.

BYSTRICKÝ VLADIMÍR a RUBÁŠOVÁ KATEŘINA, Stříbro do roku 2000 aneb dějiny jednoho

města, Stříbro 2000.

BYSTRICKÝ VLADIMÍR et al., Historie a současnost podnikání na Mariánskolázeňsku,

Tachovsku a Stříbrsku, Žehušice 2003.

TÝŽ, Hlavní aspekty studia cen a mezd ve Stříbře v letech 1526-1618, in: Acta

Universitatis Carolinae – Philosophica et historica 1/1971, s. 123-158.

TÝŽ, Národností vývoj města Stříbra a jeho nejbližšího okolí, in: Minulostí západočeského

kraje, Plzeň 1962, s. 161-187.

TÝŽ, Přehled dějin města Stříbra v době husitské, in: Sborník Okresního muzea v Tachově,

Tachov 1983, s. 14-28.

ČECHURA JAROSLAV, České země v letech 1526-1583, Praha 2008.

TÝŽ, Vývoj majetkové diferenciace ve Stříbře v druhém desetiletí 15. století, ČNM 156,

1987, s. 35an.

FRIDRICH JAN, Boj Stříbrských o privilegovanou cestu, in:Minulostí Plzně a Plzeňska,

Plzeň 1958, s. 37-50.

HOFFMANN FRANTIŠEK, Středověké město v Čechách a na Moravě, Praha 2009.

Ius regale montanorum aneb Právo královské horníkuov, Kutná Hora 2002.

JANÁČEK JOSEF, České dějiny: Doba předbělohorská I., Praha 1971.

JANGL LADISLAV, České horní právo a báňská historie, Praha 2010.

TÝŽ, Staré hornické a hutnické míry a váhy, Sokolov 2006.

JÁNOŠÍKOVÁ PETRA, Urbura jako nástroj finanční politiky státu ve 13. a 14. století, in:

Sborník konference věnované prof. Jiřímu Sejbalovi, Ostrava 2007, s. 39-40.

JANOUŠKOVEC JIŘÍ FRÝDA FRANTIŠEK, Počátky města Stříbra, in: Sborník okresního

muzea v Tachově, Tachov 1983, s. 3-13.

JANOUŠKOVEC JIŘÍ, Zvláštní vydání Zpravodaje k 800. výročí Stříbra, Stříbro 1983.

JÁNSKÝ JIŘÍ, Dobrohostové z Ronšperka a na Poběžovicích. Rod erbu berana, Domažlice

2013.

68

JAROŠ MIROSLAV, K otázce námezdní práce v českém hornictví v XVI. století, in: Český lid

1954/41, s. 71-76.

JIRÁSKO LUDĚK, Církevní poměry Stříbra v době předhusitské, in: Historický věstník

Stříbrska, Domažlice 1995, s. 9-14.

TÝŽ, Ke genezi Stříbra a jeho středověkých staveb, in: Minulostí Západočeského kraje

XXII, Plzeň 1986, s. 131-153.

KAFKA JAN et al. (ed.), Rudné a uranové hornictví České republiky, Ostrava 2003.

KOŘAN JAN, Dějiny dolování v rudním okrsku kutnohorském, Praha 1950.

TÝŽ, Přehledné dějiny československého hornictví, Praha 1955.

KOŘÍNEK JAN, Staré paměti kutnohorské, Praha 2000.

KRATOCHVÍL JOSEF, Topografická mineralogie Čech I., Praha 1957.

KŘEPELKOVÁ ANITA, Havířský pořádek v Kutné Hoře do roku 1547, Příspěvky k dějinám

Kutné Hory I, Praha 1960, s. 37-71.

KUČA KAREL, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, sv. 7, Praha1996-

2011.

LEMINGER EMANUEL, Královská mincovna v Kutné Hoře, Praha 1912.

LÍBAL DOBROSLAV HANZLÍKOVÁ HANA, Stříbro, bývalý minoritský klášter, nové

poznatky o jeho stavebním vývoji, in: Historický věstník Stříbrska, Domažlice 1995, s. 35-

47.

MACEK JOSEF, Jagellonský věk v českých zemích: 1471-1526, 3-4, Praha 2002.

MAJER JIŘÍ, K sociálnímu vývoji v českém hornictví do počátků průmyslové revoluce,

Studie z dějin hornictví 11, Praha 1981, s. 149-170.

TÝŽ, Rudné hornictví v Čechách na Moravě a ve Slezsku, Praha 2004, s. 80.

MAKARIUS ROMAN, Z dějin královské, císařské a státní báňské správy, Ostrava 2004.

MARTINOVSKÝ IVAN, Vznik a počátky Vladislavského zřízení zemského, in: Vladislavské

zřízení zemské a počátky ústavního zřízení v Českých zemích, Praha 2001, s. 85-93.

MÍKA ALOIS, Nástin vývoje cen zemědělského zboží v Čechách v letech 1424-1547, in:

Československý časopis historický, Praha 1959, s. 545-571.

NAVRÁTIL ZBYNĚK, Problematika založení města Stříbra ve vztahu k dolování stříbra a

olova, in: Historický věstník Stříbrska, Domažlice 1995, s. 15-26.

NODL MARTIN, Populační vývoj Stříbra v letech 1380-1419, in: Minulostí západočeského

kraje XXXV, Ústí nad Labem 2000, s. 7-47.

69

TÝŽ, Západočeské Stříbro v roce 1380: Kvantitativní analýza vlivu moru na demografický

vývoj středověkého města, in: Minulostí západočeského kraje XXIX, Ústí nad Labem 1994,

s. 7-14.

PETRÁŇ ZDENĚK, První české mince, Praha1998.

POŠEPNÝ FRANTIŠEK – GRAF JOSEF (ed.), Der Bergbaudistrict von Mies in Böhmen, Wien

1874.

SOCHOR KAREL et al. (ed.), Hornický slovník terminologický, Praha 1961.

STERNBERG KAŠPAR, Nástin dějin českého hornictví, Ostrava 2003.

ŠIMEČEK ZDENĚK, K dolování ve Stříbře v období předhusitském, in: Minulostí

západočeského kraje V, Plzeň 1967, s. 198-204.

ŠMAHEL FRANTIŠEK, Husitská revoluce 3, Kronika válečných let, Praha 1996.

ŠŤOVÍČEK IVAN et al., Zásady vydávání novověkých historických pramenů z období od

počátku 16. století do současnosti. Příprava vědeckých edic dokumentů ze 16. - 20. století

pro potřeby historiografie, Praha 2002.

VLČEK Z LAMINGENU, Příspěvky k dějinám horních míst v Čechách a na Moravě, Hornické

a hutnické listy 12/10, 1911, s. 144-146.

WEILOVÁ Kristýna, Příjmy a vydání hor olověných města Stříbra roku 1521, Bakalářská

práce, Ústí nad Labem 2012.

WINTER ZIKMUND, Zlatá doba měst českých, Praha 1991.

IV. Elektronické zdroje

JANGL LADISLAV, Hornický slovník. Zvláštní výrazy užívané v různých dobách při těžbě a

zpracování nerostů [online], Příbram 1986, [cit. 20. srpna 2014]

<http://www.hornickyspolekstribro.cz/dokumenty/hornicky-slovnik.pdf>.

KOTOUS JAN, Ke kořenům pracovního práva. Aplikované právo [online], 2004, č. 2, [cit.

2014-08-22], <http://www.aplikovanepravo.cz/clanky-pdf/21.pdf>.

NEJEDLÝ PETR et al., Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny [online], Praha:

Ústav pro jazyk český AV ČR, 2010, [citován stav z 21. 4. 2010],

<https://madla.ujc.cas.cz>.

Stříbro od jihozápadu. Staré Stříbro [online]. 4. března 2015 17:21:38 [cit. 2015-03-5].

Dostupné z: http://www.starestribro.cz/okoli-a-ostatni/stribro-od-jihozapadu .

70

SVOBODA MIROSLAV, Majetek johanitského řádu v Čechách ve 12. - 16. století [online].

2006 [cit. 2015-01-28]. Disertační práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, s. 29.

Dostupné z: http://is.muni.cz/th/23741/ff_d/ .

71

Seznam grafů a tabulek

Tabulka č. 1: Příjmy a vydání hor olověných u města Stříbra ............................................. 48

Graf č. 1: Výplatní sumy odváděné báňské správě v letech 1503-1524 .............................. 49

Graf č. 2: Shoda jmen v berních i dolových registrech v rámci úkolové a časové mzdy .... 57

Graf č. 3: Dodavatelé kůže shoda jmen v berních i dolových registrech ............................ 59

72

Seznam příloh

Příloha č. 1: Uvedení rejstříku

Příloha č. 2: Značení příjmů

Příloha č. 3: Značení vydání

Příloha č. 4: Příklad evidence verkových register

Příloha č. 5: Znázornění města Stříbra z Würzburského kodexu

Příloha č. 6: Abecední seznam jmen shodujících se v berním rejstříku 1502 a dolovém

účetním rejstříku 1503

Příloha č. 1: Uvedení rejstříku213

213

NA, SMP, inv. č. 1027, Registrum 1503, fol. 2r.

Příloha č. 2: Značení příjmů214

214

NA, SMP, inv. č. 1027, Registrum 1503, fol. 2v.

Příloha č. 3: Značení vydání215

215

NA, SMP, inv. č. 1027, Registrum 1503, fol. 3r.

Příloha č. 4: Příklad evidence verkových register216

216

SOkA, HF, Verková registra, fol. 76.

Příloha č. 5: Znázornění města Stříbra z Würzburského kodexu217

217

Dostupné z: Stříbro od jihozápadu. Staré Stříbro [online]. 4. března 2015 17:21:38 [cit. 2015-03-15].

Dostupné z: http://www.starestribro.cz/okoli-a-ostatni/stribro-od-jihozapadu .

Příloha č. 6: Abecední seznam jmen shodujících se v berním rejstříku 1502 a dolovém

účetním rejstříku 1503

1. Jmenný seznam

Dolový rejstřík

1503218

2. Příjmy,

výdaje hor.219

3. Jmenný seznam

Berní rejstřík 1502220

4. Městská

čtvrť221

Příjmy

Endres222

10 kop grošů Andres 1.

2.223

Masopust (s Chmelem) 20 kop grošů Masopust 1.

Mirš 10 kop grošů Mireš 3.

perníkář Šilhavý 30 kop grošů Šilhavý 4.

Vydání

Barta224

Lůnhavíř. Zaměstnanec

v lezofu. Pomocný dělník,

tesání latí.

Barta 2.

Nové město225

Burš Lůnhavíř. Pomáhal dělat

železa. Plnění perku. Bureš 3.

Černý Lůnhavíř. Pomocný dělník u

perku. Černý Podruzi

Endres226

Kdyňař. Dodával ocel,

prkna, železo. Plnění perku,

dýmání.

Andres

1.

2.227

Foukal Forman seno, ruda. Foukal 4.

Jiřík Lůnhavíř. Pomahač. Jiřík 4.

Havlovec Dodával lůj, kůže. Havlovec 3.

Honclík Kdyňař. Honcl Nové město

Hošťálek Dodával seno, kůže. Hošťálek 1.

Hrdma

Zaměstnanec lezofu.

Postavení kavny u štoly,

zdění trámů, dělání peci,

mazání komínu, zasypávání

bechyně..

Hrdma

4.

218

Sloupec č. 1 obsahuje jmenný seznam osob uvedených v Registru na příjem a vydání hor olověných 1503.

Soupis obsahuje pouze ta jména, pro která vyšla možná jmenná shoda s berním rejstříkem z roku 1502.

Všechna jména jsou přepisována formou transkripce, dle: I. ŠŤOVÍČEK et al., Zásady vydávání novověkých

historických pramenů …, Praha 2002. 219

Sloupec č. 2 je rozdělen na dvě části. V první části jsou zapsány veškeré příjmy proudící olověným horám

od osob uvedených ve sloupci č. 1. Druhá část obsahuje náplň pracovní činnosti osob uvedených ve sloupci

č. 1, za níž jsou v dolovém účetním rejstříku z roku 1503 odváděny výdaje. 220

Sloupec č. 3 uvádí jména zapsaná v berním rejstříku z roku 1502. V seznamu jsou uvedena pouze ta

jména, pro která vyšla možná jmenná shoda s dolovým rejstříkem z roku 1503. 221

Sloupec č. 4 obsahuje rozřazení jednotlivých osob ze sloupce č. 3. tak, jak je uvedeno v berním rejstříku

roku 1502. 222

V účetním rejstříku zapisován též jako Andres. 223

Jméno Andres uvedeno v berním rejstříku dvakrát, jednou v 1. městské čtvrti, jednou ve 2. městské čtvrti. 224

Jméno uváděno i v podobě Barták. 225

Jméno Barta uvedeno v berním rejstříku dvakrát, jednou v 2. městské čtvrti, jednou v Novém městě. 226

V účetním rejstříku zapisován též jako Andres. 227

Jméno Andres uvedeno v berním rejstříku dvakrát, jednou v 1. městské čtvrti, jednou ve 2. městské čtvrti.

1. Jmenný seznam

Dolový rejstřík 1503

2. Příjmy,

výdaje hor.

3. Jmenný seznam

Berní rejstřík 1502 4. Městská čtvrť

Vydání

Jan Lůnhavíř.

Fucíř. Jan 3.

Kukla Dodával seno, kůže. Kukla 3.

Kulhánek Dodával kůže. Kulhánek 3.

Lapač Dodával kůže. Lapač 3.

Lapka Dodával kůže. Lapka 3.

Linhart Lůnhavíř. Linhart 4.

Lysý

Zaměstnanec lezofu roštýř.

Lámal kámen, šmelcoval,

dobýval erbštolu.

Lysý 4.

Matuš Lůnhavíř. Matuš Sladovníci

Matěj Zaměstnanec lezofu. Matěj 2.

Melichar Dodával kůže. Melichar Podruzi228

Mirš Dodával prkna, plechy,

lopatky. Mireš 3.

Moravec Lůnhavíř. Dělání hlíny,

perku, Pomahač.

Morávek

1.

Mužík Lůnhavíř, dýmání. Mužík 3.

Pavel Lůnhavíř. Pavel Nové město

Sladovníci229

Pekelný Lůnhavíř. Pekelný 2.

Prokop Dodával kůže. Prokop 3.

Průka Dodával kůže. Průka 3.

Sáček Dodával kůže, kbelec

k ovsu. Sáček 4.

Sladovník Měření ovsa. Matuš Sladovník Podruzi

Šerhule Dodával kůže Šerhule 3.

Šilhavý ze Sytna Koně. Šilhavý Sytno

Šimek Kdyňař. Šíma

Šimek

1.

Otročín

228

Berní rejstřík obsahuje oddíl Inquilini, kteří jsou chápání jako osoby bydlící v nájmu. 229

Jméno Pavel uvedeno v berním rejstříku dvakrát, jednou v Novém městě, jednou v oddílu Sladovníci.

1. Jmenný seznam

Dolový rejstřík 1503

2. Příjmy,

výdaje hor.

3. Jmenný seznam

Berní rejstřík 1502 4. Městská čtvrť

Vydání

Šišma Dodával hřeby, železa,

oves. Šišma 2.

Škorníček Dodával kůže. Škorně 3.

Šnejdar Lůnhavíř. Šnejdar 2.

Turek Práce v lomu. Turek Podruzi

Václav Kdyňař. Václav Únehle

Vávra Štejgýř. Vávra Únehle

Velíšek Dodával kůže. Velíšek 1.

Podruzi230

Vít Lůnhavíř. Vít Sytno

Kšice231

Votík Vezení šintelů. Votík 1.

Vozhřík Dodával kůže. Vozhřík Nové město

Vrbík Forman přinesl peníze

od Hory. Vrbík Podruzi

Žáček Lůnhavíř. Žáček 4.

Zycha Dodával kůže. Zych Podruzi

230

Jméno Velíšek uvedeno v berním rejstříku dvakrát, jednou v 1. městské čtvrti, jednou v oddílu Podruzi. 231

Jméno Vít uvedeno v berním rejstříku dvakrát, jednou v oddílu Kšice, jednou v oddílu Sytno.