ARCHITEKTURA

KUBISMUS

U některých architektů došlo k velmi výraznému ovlivnění kubismem, jejich stavby samozřejmě musely být především funkční, proto nelze hovořit o čistém kubismu. Architekti tvořící pod vlivem kubismu vytvářeli velmi zvláštní díla, která působí velice silným dojmem.

Podle tvorby dělíme kubismus na:

1. Pre-cubismus (1906 - 1909) - v toto období zahájili kubisté Georges Braque a Pablo Picasso. Období kdy kubismus vznikal, díla jsou ovlivněna předchozími malířskými trendy, dochází k objevování kubistické perspektivy. (např. Pablo Picasso - Ženský akt). Postupně jsou zobrazované předměty omezovány na základní geometrické tvary, z barev se používaly pouze odstíny šedé a hnědé barvy.

2. Analytický kubismus (1909 - 1912) - v tomto období kubismus nebyl abstraktním uměním, barva se stále téměř nepoužívala. Dochází k částečné abstrakci tzn. zobrazované předměty jsou nahrazovány jinými podobnými předměty. Zobrazovaný předmět je rozložen na jednotlivé geometrické tvary, které jsou pak zobrazeny neperspektivně vedle sebe.

3. Syntetický kubismus (též vrcholný) (1912 - 1914) - v této fázi se kubismus přiblížil abstrakci, nicméně je pro něj stále důležitý zobrazovaný předmět, který je skládán z liniií a ploch. Objevuje se koláž a s ní i barva.

4. Orfismus - toto období dospělo k úplné abstrakci, využívá barvy. V tomto období již umělci nenapodují ani se nijak nesnaží rozkládat či znovu skládat reálný předmět, tím se vlastně jednotlivé malířské prvky staly zcela nezávislé na realitě.

5. Po roce 1923 došlo k dalšímu rozvoji kubismu, ale již se nejednalo o čistý kubismus, ale kubismus něčím ovlivněný např. imaginativní kubismus je ovlivněný surrealismem.

Co je český kubismus

Ostré hrany, průniky ploch, krystalické struktury – typické prvky českého kubismu, světově unikátního hnutí, které se zrodilo v Praze okolo roku 1910, kdy skupina mladých avantgardních architektů a umělců aplikovala převratné kubistické principy malířů Picassa a Braqua v architektuře a užitém umění.

Čeští kubisté se – každý svým způsobem – snažili narušením vertikál a horizontál rozbít konvenční pojetí designu a architektury, uvolnit či zachytit v pohybu vnitřní energii hmoty a dát předmětům, se kterými člověk přichází denně do styku, podobu dynamického uměleckého díla. Magnáti, investoři a kolegové umělci naštěstí měli pro jejich snažení pochopení, díky kterému vzniklo několik veřejných a rezidenčních budov, desítky nábytkových souborů a stovky návrhů předmětů užitého umění. Architekti a návrháři Josef Gočár, Pavel Janák, Vlastislav Hofman a Josef Chochol tak vstoupili do dějin české architektury a užitého umění s třeskem, jehož ozvěna zní dodnes.

"Praha se stala opravdovým městem kubismu, kde se stavěly kubistické domy s byty zaplněnými kubistickým nábytkem. Jejich obyvatelé mohli pít z kubistických šálků kávu, dávat do kubistických váz květiny, měřit čas na kubistických hodinách, svítit kubistickými svítidly a číst knihy s kubistickou typografií." (Miroslav Lamač)

Po vzniku samostatného Československa cítili kubističtí architekti – zejména Gočár a Janák – potřebu přispět i ve svém oboru k hledání naší národní identity. Inspiraci nalezli ve slovanském folklóru a z jejich snažení vzešla druhá etapa českého kubismu – rondokubismus, označovaný také jako národní styl.Po období značného domácího i mezinárodního zájmu v době svého vzniku upadl český kubismus do částečného zapomění. Komunistický

1

režim považoval celou uměleckou avantgardu první poloviny 20. století za nebezpečnou a programně ji ignoroval. Teprve od přelomu 80. a 90. let, kdy svět s velkým ohlasem projelo několik výstav představujících tento unikátní styl, se český kubismus plně začlenil do kontextu moderny v architektuře a užitém umění. Jeho vliv na Art Deco – převládající estetický styl meziválečného období – je dnes široce uznáván. Janákova a Hofmanova kubistická keramika dosahuje na světových trzích závratných cen a je ceněnou ozdobou sbírek předních světových muzeí od Londýna přes New York po Tokyo.

Josef Gočár (13. března 1880 Semín – 10. září 1945 Jičín) byl český architekt. Jeho díla především z kubistického a funkcionalistického období patří k vrcholům české moderní architektury. Vysoce oceňován je také jeho podíl na urbanistických koncepcích některých měst, zejména Hradce Králové.

Pavel Janák (1882–1956)

V roce 1936 převzal po Josipu Plečnikovi pozici hlavního architekta Pražského hradu. Po válce pak pracoval téměř výhradně na rekonstrukcích historických budov. K jeho nejvýznamějším architektonickým projektům patří Hlávkův most v Praze (1909–1912), kubistická rekonstrukce fasády barokního domu v Pelhřimově (1913); z tvorby 20. let pak krematorium v Pardubicích a Palác Adria v Praze.

Budova gymnázia - Jedna z dominantních budov Duchcova vystavěná v letech 1923 - 1926. Stavba architekta Ladislava Skřivánka . (1877 – 1958), architekt, narozen v Čáslavi, studium na vysoké škole technické a Akademii výtvarných umění ve Vídni, seminář pro stavbu měst při vysoké škole technické v Berlíně-Charlottenburku, od roku 1912 pedagogické působení na Uměleckoprůmyslové škole v Praze.

Autorem pomníku Karla Havlíčka Borovského je akad. sochař Josef Fojtík.

2

SECESESecese je posledním z univerzálních mezinárodních výtvarných slohů , jemuž se podařilo vtisknout svůj umělecký řád všem projevům a věcem moderního života. Vytvořila módu a životní styl na konci 19. a začátku 20. století, ať již vystupovala pod různými jmény v různých zemích. Těžiště secese neleží ve vysokém umění, v malbě a sochařství, ale v dekoraci a užitém umění.

Tento umělecký styl se objevil v Evropě a ve Spojených státech po polovině 19. století a plně se rozvinul kolem roku 1900. Ve Francii se nazývá Art nouveau, v Německu Jugendstil, název „Secese“ (něm. Sezession, odštěpení) pochází od uměleckých spolků, které se v Berlíně (1891), v Mnichově (1892) a zejména ve Vídni (Wiener Sezession, 1896) oddělily od konservativních akademií. Secese vznikala v době, kdy průmyslový brak začal pronikat do všech oblastí života a jako reakce proti průmyslové civilizaci, reakce, která se dovolávala návratu k řemeslné výrobě, považované za lék proti ošklivosti.

Za hlavní znaky secesního slohu se považuje ornamentálnost, plošnost a záliba v neobyčejných barvách a estetickém využití rozličných materiálů. Vláčný secesní ornament vyjadřuje zvláštní kvalitu secesního cítění, jež se vyhýbá citovým výkyvům i silnému vypětí vůle a tíhne k vyrovnané náladovosti. Secesní linie je plynulá vlnící se křivka, jež vyvolává v divákovi dojem nenásilného pohybu v ploše, jejíž jednotvárnost se vyrovnává barevností. Secese vyhledává neobvyklé barevné odstíny a váže je podle principu harmonie a kontrastu. Ústředním znakem je stylizace, secese se snaží překonat gravidní tematiku historických slohů a obrací se přímo k přírodním tvarům (listy, květy, lidské a zvířecí tělo).

Secese se projevovala v architektuře, výtvarném umění, v užitém umění (bytové zařízení, vitráže) a v literatuře. V literatuře se nositeli secesního slohu staly proudy označované jako symbolismus a dekadence. Charakteristickým rysem secese je i v literatuře tendence k ornamentálnosti, v rovině jazykové s tím souvisí rytmizace věty a verše, opakování slov a hláskových skupin. Hlavními představiteli v Čechách jsou Otokar Březina a Jiří Karásek.

ANTONIO GAUDI – král secese...když sedmého června roku 1926 Gaudí upadl po nárazu tramvaje do bezvědomí na barcelonskou dlažbu, nikdo z kolemjdoucích netušil, že jde o nejgeniálnějšího architekta secese...

Taxikáři jej těžce zraněného odmítli naložit do auta. Mysleli, že mají co dělat s nějakým pobudou. Nakonec domnělého bezdomovce dopravili do špitálu pro chudinu, kde poznali miláčka Barcelony - Antonia Gaudího y Corneta. "Okamžitě vás převezeme do nejlepší nemocnice, mistře," konejšili ho, když se probral z mrákot. "Ne, chci být blízko obyčejným lidem," odpověděl Gaudí. O pět dnů později skonal. Přímo symbolicky tím završil asketický životní styl svého stáří. Kilometr dlouhý smuteční průvod provázel Gaudího až k rozestavěnému kostelu Sagrada Familia - bůh secese byl mrtev..

Osudovou a zároveň nejpompéznější barcelonskou zakázku dostal mladý architekt ještě předtím, než vešel ve známost. Sagrada Familia - kostel Svaté rodiny, měl být protestem katolické církve proti zesvětšťování. Ve svých jedenatřiceti letech získává Gaudí nejprestižnější zakázku, dílem šťastné náhody. Původně vybraný architekt se nepohodl s církví a odmítl stavět. Prostor se otevírá Gaudímu, který rozehrává architektonickou symfonii na motivy novogotiky doplněné keramikou a bohatým reliéfem, jenž vypadá, jako by se roztékala dětská stavba z písku. Zatím jen na prknech v ateliéru. Ještě než vystaví základy katedrály, hrnou se na Gaudího ateliér další prestižní zakázky. Valnou většinu z budov dostaví,

3

ale katedrálu Sagrada Familia nikdy nedokončí. Jen zlomek z plánované katedrály trčí dnes spolu se stavebními jeřáby k barcelonskému nebi.

Představiteli architektury jsou Belgičan Victor Horta (Dům Tasselových v Bruselu), Francouz Hector Guimard (vstupy do pařížského metra), Češi Antonín Balšánek a Osvald Polívka (Obecní dům v Praze).

Ve výtvarném umění prosluli Čech Alfons Mucha (plakáty, cyklus obrazů Slovanská epopej, návrhy šperků a nábytku), Rakušan Gustav Klimt (dekorativní malby, plakáty) a český sochař František Bílek.

4

Secese výrazně ovlivnila životní způsob konce 19. a začátku 20. století, neopakovatelně se zapsala i do tváře mnoha evropských měst jako Praha, Paříž, Vídeň, Mnichov nebo Berlín. V této době bylo vytvořeno nespočetně děl s vysokou uměleckou hodnotou, ale i předmětů denní potřeby. Secese se jednoduše stala neodmyslitelnou součástí nejen evropské kultury.

ART DECO

- pojem pro eklektický dekorativní sloh převzat z výstavy užitého umění - Art Deco 1920 – 1940

Vznik tohoto stylu sahá do začátku 20. století, kdy byla ve Francii značně rozšířena secese – se svými jednoduchými liniemi a křiklavou barevností. Vedle secese se začaly v architektuře prosazovat modernistické tendence a v umění nové moderní styly – především kubismus.

Tyto trendy a jisté „šílení“ společnosti vším moderním (což bylo do určité míry ovlivněno novými vynálezy a rozvojem průmyslu) se skloubily v novém stylu, jež se poprvé prezentoval v roce 1925 v Paříži, ve které se konala v témže roce výstava dekorativního umění (Exposition Internationale des Arts Dékoratifs et industriels Modernes). Na této výstavě byly vystavovány užité předměty ovlivněné modernismem.

Předměty určené ke každodenní činnosti se vyznačovaly vysokým leskem, zjednodušenými liniemi a čistými barvami. Na výrobu takových předmětů jako jsou pudřenky, zrcátka, náramkové hodinky či osvětlovací tělesa se začaly hojně používat materiály jako: sklo, keramika, moderní bakelit nebo leštěný chrom.

Plakáty a obaly knih se vyznačovaly silnými konturami, jasnými barvami a výraznými písmeny. Dobrým příkladem je úvodní sekvence ve filmech studia Universal Pictures – otáčející se planeta a zářící sluneční soustava s nápisem universal, jež se používá dodnes.

Art deco výrazně ovlivnil design rodícího se automobilismu. Typické jsou tvarově jednoduché automobily proudnicového tvaru s luxusním interiérem (pohodlná sedačka nebo dřevěné obklady interiéru).

5

Nejlepším reprezentantem tohoto stylu v architektuře je slavná budova v centru New Yorku Empire State Building ; na této stavbě jsou patrné hlavní rysy: pevně daná linie (na rozdíl od „křivolaké“ secese) a dekorativní interiér. Českým představitelem Art Deco stylu je hotel Alcron postavený v roce 1932 Aloisem Kroftou, v součastnosti je hotel provozován pod společností Radisson SAS pod celým jménem Radisson SAS Alcron Hotel.

- Art Deco je také používáno jako reference sloučení stylu 20. a 30. let 20. století

- Art Deco byla éra rozporů a protikladů; skrze velmi bouřlivé 20. léta a velkou depresi v letech 30., Art Deco naplňovalo každodenní svět elegantním stylem chladné sofistikace

- ačkoli bylo Art Deco nejvíce zřejmé v geometrii a jednoduchosti, často bylo také kombinováno s pulsujícími barvami a jednoduchými tvary které oslavovaly vzrůst komerce a technologie; od bujných objektů tvořených z exotických materiálů k masově produkovaným předmětům dostupným i střední třídě; svět Art Deca reprezentuje „půvab formy“

MIES VAN DER ROHE

- současník Le Corbusiera, učil se u Petra Berens

- zakladatelská osobnost moderní architektury. Mies neprošel akademickým vzděláním, jako člen Bauhausu (1930–1933 jeho ředitel) vyšel z prostého tvarosloví klasických forem. Proslavil se svou zásadou „méně je více“, která vyjadřovala jeho hledání čisté elegance architektonického výrazu. Kniha obsahuje obsáhlý úvodní biografický text a dále představuje na asi 120 ilustracích Miesovy nejvýznamnější stavby, mezi nimi Německý pavilon na Mezinárodní výstavě v Barceloně (1928–1929) nebo brněnskou vilu Tugendhat (1929–1930).

- vila Tugendhat v Brně - 1929-31, skromně rozmístěný nábytek, skleněná stěna, odhmotněná stavba

6