Upload
nguyennhan
View
220
Download
1
Embed Size (px)
Citation preview
1
TECHNICKÁ UNIVERZITA V
LIBERCI
František Murgaš (editor)
KVALITA ŽIVOTA 2013
Sborník příspěvků
z mezinárodní konference
4. a 5. 12. 2013 v Liberci
2
recenzenti: prof. PhDr. Marek Blatný, DrSc., Psychologický ústav AVČR v.v.i. Brno
prof. RNDr. Vladimír Ira, CSc., Geografický ústav SAV Bratislava
doc. Ing. Magdalena Kotýnková, CSc., Vysoká škola ekonomická Praha
doc. RNDr. Martin Ouředníček, Ph.D. Univerzita Karlova, Praha
Technická spolupráce: Bc. Eva Krejčíková
© František Murgaš – 2013
ISBN 978-80-7494-006-4
3
Úvod 4
Martin Angelovič, Prešovská univerzita 8
Spokojnosť s miestom jako indikátor kvality života v prihraničných obciach slovensko-
ukrajinskej hranice
Peter Babinčák, Prešovská univerzita 18
Porovnanie troch spôsobov hodnotenia subjektívnej kvality života .
František Bártík, Horn. muzeum v Příbrami, Hana Svatoňová, Masarykova univerzita 28
Kvalita života v táborech pracovní síly zřízených v oblastech těžby uranové rudy v
v České republice
Marcela Káčerová, Univerzita Komenského 42
Zdravotný aspekt kvality života českých seniorov v prieskume SHARE
Helena Kisvetrová, Petra Kurková, Univerzita Palackého Olomouc 53
Používání sluchadla jako aspekt kvality života seniorské populace
Magdalena Kotýnková, Vysoká škola ekonomická v Praze 63
Pojetí chudoby v historickém kontextu
Jiří Křupka, Univerzita Pardubice 74
Moderní metodiky a metody jako standardní nástroje regionálních manažerů
Jan Mandys, Univerzita Pardubice 86
Kvalita života jako využitelný indikátor pro potřeby regionální sociální politiky
František Murgaš, Technická univerzita v Liberci 97
Několik poznámek ke kvalitě urbánního života
Michal Podzimek, Technická univerzita v Liberci 107
Krize kvality života v postmoderně Západu
Marcela Richterová, Vysoká škola ekonomická v Praze 117
Koncept flexurity jako aspekt kvality života
Lenka Svobodová, Iveta Mlezivová,Výzkumný ústav bezpečnosti práce, Praha 125
Kvalita pracovního života – růst nejistot, rizik a změn
Jana Žitňáková, Mária Pákozdiová, Mendelova univerzita v Brně 136
Komparace venkovských regionů Jihomoravského kraje z hlediska kvality života
František Murgaš
4
ÚVOD
Kvalita života je jedním ze soudobých konceptů, usilujících o uchopení sociální reality.
Není funkcí bohatství, i když se to domnívá většina české a slovenské společnosti. Imanentně
je spojena s pojmem dobrý život, když hodnotíme svůj život, hodnotíme, jak je dobrý.
V novodobé historii se poznání o kvalitě života rozšířilo, když společnost na Západě v 60.
létech minulého století zbohatla, spokojenost lidí s jejich životem však nevzrostla. Toto
konstatování se stalo obecně známým jako Easterlinův paradox. Kvalita života nemůže růst,
může se jenom zlepšovat nebo zhoršovat. Nelze ji ani měřit, to, co měřit lze jsou její
proměnné, indikátory.
Patrně nejvýraznější charakteristikou kvality života je její dichotomie. Již v klasické práci,
Aristotelově Etice Nikomachově, jsou jako základní principy lidského chování popisovány na
jedné straně hédonismus, užívání si života a na straně druhé eudaimonie, prožívání života jako
nejvyššího dobra. Druhou dichotomií je poznání dvou dimenzí kvality života – subjektivní
(osobní), která je považována za důležitější a objektivní (prostorová). Pojem dobrý život je
spojen se subjektivní dimenzí, člověk však svůj život nežije ve vzduchoprázdnu ale na
konkrétních místech. Ráj jako archetypální chápání místa, ve kterém lidé žijí šťastný život, je
v různých podobách součástí všech světových náboženství. Objektivní dimenze je proto
spojena s pojem dobré místo jako místo, ve kterém se dobře žije.
Katedra geografie Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity
v Liberci zorganizovala 4. a 5. prosince 2013 konferenci Kvalita života 2013 s ambicí
nabídnout platformu pro diskuzi českých a slovenských odborníků, věnujících se kvalitě
života a taky poskytnout možnost prezentace výsledků pracovišť z různých oborů. V určitém
smyslu konference navazovala na podobnou konferenci, kterou v roce 2004 organizoval
Institut zdravotní politiky a ekonomiky v Třeboni. Záměr organizátorů se naplnil, mezi
účastníky konference byli zastoupeni psychologové, filozof, geografové, odbornice na
kvalitu pracovního života. Jiné příspěvky byli orientované na široké spektrum otázek
počínaje kvalitou života politických vězňů po kvalitu života hendikepovaných.
Předložený sborník je souborem textů, které autoři měli zájem publikovat. Martin
Angelovič z Prešovské univerzity píše o výzkumu subjektivního hodnocení objektivní
dimenze kvality života obyvatel tří vesnic na slovensko-ukrajinské hranici, který byl součástí
jeho dizertační práce. Konstatuje, že obyvatelé vnímají příhraničí jako dobré místo pro život.
Peter Babinčák z Prešovské univerzity na vzorce 282 respondentů srovnává tři způsoby
hodnocení subjektivní kvality života na základě teorie spokojenosti se životem, rozdílového
5
modelu kvality života a přímého hodnocení kvality - jakosti. Zaznamenané výsledky přinášejí
poznatky naznačující, že má smysl používat odlišné formy hodnocení kvality života; že
vzhledem ke zvoleným kritériím není žádný z hodnotících módů výrazně „lepší“. Z hlediska
kognitivně-afektivní povahy hodnocení jsou pro všechny tři zvolené způsoby zaznamenané
těsnější vztahy s globální spokojeností, která je považována za konstrukt s převahou
kognitivní kontroly oproti pozitivnímu a negativnímu afektu a sebehodnocení.
František Bártík, zastupující Hornické muzeum Příbram a Úřad dokumentace a vyšetřování
zločinů komunismu spolu s Hanou Svatoňovou z Masarykovy univerzity se věnují kvalitě
života politických vězňů v uranových dolech v Jáchymově. Jejich ojedinělá práce se zabývá
zmapováním typů táborů pro nesvobodné pracovní síly s ohledem na charakteristiku kvality
života v jednotlivých typech táborů. Autoři vychází z archivních pramenů a terénních
výzkumů.
Marcela Káčerová z Univerzity Komenského se zabývá kvalitou života starých lidí v České
republice, jejichž počet se zvyšuje v souvislosti s prodlužováním střední délky života.
Vychází z multidisciplinárního mezinárodního a longitudinálního výzkumu kvality života
obyvatel starších 50 let SHARE. Tvoří jej Minimum European Health Module – MEHM se
subjektivním hodnocením zdraví, přítomnost dlouhodobého onemocnění a zjišťování omezení
respondenta ve vykonávání běžných aktivit. Počet Čechů a Češek hodnotících své zdraví
pozitivně narůstá, přičemž pozitivněji hodnotí své zdraví muži než ženy.
Helena Kisvetrová a Petra Kurková z Univerzity Palackého informují o výzkumu
zaměřeném na kvalitu života starých lidí se sluchovým postižením. Ztráta sluchu ve stáří je
běžná ve vyspělých zemích, zejména v městských aglomeracích, kde intenzivní hluk
negativně ovlivňuje zhoršení sluchu. To významně ovlivňuje každodenní aktivity, stupeň
osobní nezávislosti, komunikaci a sní související pocit osamělosti seniorů. Řešení tohoto pro
sluchově postižené vážného problému autorky vidí v jejich efektivní opakované edukaci.
Magdalena Kotýnková z Vysoké školy ekonomické se zabývá chápáním chudoby
v historickém kontextu. Chudoba patří spolu se zdravím faktorem s výrazným dopadem na
kvalitu života. Na přelomu 19. a 20. století byly v Anglii popsány koncepty hranice chudoby a
absolutní hranice chudoby, výrazný vliv na měření chudoby má americký ekonom Galbraith,
Koncem 20. století začala v Evropě probíhat akademická diskuse o posunu pojmů od pojmu
chudoba k pojmu sociální vyloučení. Monitorování rozsahu sociálního vyloučení ve
společnosti je mnohem složitější, než měření rozsahu chudoby, neboť se jedná o vícečetnou,
nikoliv pouze materiální deprivaci.
6
Jiří Křupka z Univerzity Pardubice analyzuje možnosti použití metodologie „měkkých“
systémů a data miningu v sociální oblasti v rozhodovacích procesech veřejné správy. Uvedené
modely se týkají problematiky kvality života vybrané skupiny občanů v Pardubickém regionu.
Modely pracují s reálnými daty z dotazníkových šetření a veřejně dostupných datových
zdrojů. Jednou z metod plánování rozvoje sociálních služeb na úrovni krajů je komunitní
plánování.
Podle Jana Mandyse z Univerzity Pardubice kvalita života znamená pro regionální
management zastupující systém veřejné správy na místní úrovni výsledný cíl všech aktivit,
které realizuje pro zajištění fungování spravovaného území. Snaha o dosažení kvality je
stěžením hybným motorem všech změn, které jsou v regionu uskutečňovány. Pro potřeby
veřejné správy v Pardubicích byl připraven dotazník, kterým obyvatelé měli možnost se
vyjádřit kvalitu svého života v doménách: (i) Žebříček osobních priorit ve vztahu k životu v
obci (ii) Subjektivní hodnocení kvality vlastního života (iii) Subjektivní pocit bezpečí
v každodenním životě, (iv) Hodnocení, zda má osoba přístup k informacím, které potřebuje
pro svůj každodenní život, (v) Sociální problematika (sociální služby).
František Murgaš z Technické univerzity v Liberci ve svém příspěvku nastiňuje koncept
kvality urbánního života, která je „pravděpodobně nejdůležitější součástí geografického
zkoumání kvality života. V případě měst jsou v kvalitě života jejich obyvatel subjektivní i
objektivní dimenze ve vyváženém poměru. Znamená to, že koncept kvality městského života
je nejblíže k ideálu, kterým je holistické chápání kvality života.“ Problematika měření kvality
urbánního života je ilustrována na příkladu Liberce a Jablonce n. Nisou. V obou městech je
spokojenost obyvatel s kvalitou jejich života velmi vysoká, co koreluje s daty Eurobarometru,
týkajícími se Prahy nebo Ostravy.
Michal Podzimek z Technické univerzity v Liberci analyzuje krizi kvality života
v postmoderně Západu. Ptá se „jestli může mít současná postmoderní společnost ještě něco,
co má být ochraňováno a zohledňováno, pokud je zřejmé, že absentovala idea smyslu?
Pomineme-li určité pokusy o multikulturalismus, který se měl stát novým náboženstvím
postmoderny, princip ochraňování a zohledňování v současné době chybí. Tím se však ocitá
také prožívání kvality života na mrtvém bodě, protože vlastně ztrácí důvod své existence.
Vize nesmyslu, neúčelnosti a bezcílnosti nenabízí dostatečný důvod k pocitu kvalitního
prožívání. Problém Západu tedy spočívá v jakési šedé zóně nihilismu a majoritě nihilistů, kteří
necítí potřebu angažovanosti v rozvíjení světa, který stejně nemá žádný smysl“.
Marcela Richterová z Vysoké školy ekonomické se zabývá vztahem kvality života a
konceptem flexicurity. Porovnává opatření politiky zaměstnanosti v České republice a ve
7
Švédsku v období 2007 – 2009 a zamýšlí se nad tím, jak mohla tato opatření ovlivnit kvalitu
života nezaměstnaných prostřednictvím jednotlivých komponent konceptu. Z aspektu
jednotlivce lze prostřednictvím jednotlivých komponent konceptu flexicurity působit na
kvalitnější život. Efektivnost nástrojů politiky zaměstnanosti je však podmíněna na jedné
straně individuálním přizpůsobením uchazečů o práci, a na druhé straně akceptace požadavků
poptávkové strany pracovního trhu.
Lenka Svobodová a Iveta Mlezivová z pražského Výzkumného ústavu bezpečnosti práce
vychází z premisy významného působení organizace pracovní doby a formy zaměstnaneckého
vztahu na kvalitu života člověka. Ovlivňují zejména takové oblasti, jako jsou rovnováha pracovního
a mimopracovního života, zaměstnatelnost, jistota příjmu a zaměstnání, kariéra a rozvoj dovedností,
zdraví a duševní pohoda či časová suverenita. Autorky dále konstatují nárůst potřeby mapovat,
analyzovat a predikovat pozitivní i negativní dopady celosvětových vývojových a globalizačních
trendů na kvalitu pracovního i celkového života, identifikovat příležitosti i přinášet možnosti pro
pozitivní změny ve společnosti.
Jana Žitňáková z Mendlovy univerzity v Brně porovnává objektivní dimenzi kvality života
ve venkovských, oblastech Jihomoravského kraje na hierarchické úrovni správních obvodů
obcí s rozšířenou působností. Indikátory seskupila do ekonomické, sociální a environmentální
domény. ORP Šlapanice ležící v těsné blízkosti krajského města je typem suburbanizovaného
regionu. ORP Boskovice tvoří vnitřní periferii, Znojmo a Veselí nad Moravou patří
k pohraničním regionům. Jihomoravský venkov není homogenní, diferenciace kromě jiných
faktorů souvisí se vzdáleností od Brna. To způsobuje, že nejvyšší kvalita života je na
Šlapanicku, nejnižší na Znojemsku.
František Murgaš
8
SPOKOJNOSŤ S MIESTOM AKO INDIKÁTOR KVALITY ŽIVOTA
V PRIHRANIČNÝCH OBCIACH SLOVENSKO-UKRAJINSKEJ HRANICE
SATISFACTION WITH THE PLACE AS QUALITY OF LIFE INDICATOR IN THE
BORDER VILLAGE ON SLOVAK-UKRAINE BORDER
Martin Angelovič
Abstrakt: V príspevku sa venujeme analýze spokojnosti s miestom svojho života, ktoré
prebehlo na základe hodnotenia dotazníkového šetrenia. Hodnotenie spokojnosti s miestom
považujeme za indikátor kvality života. Prezentujeme výsledky analýzy spokojnosti
s miestom života obyvateľov žijúcich vo vybraných obciach na slovenskej strane slovensko-
ukrajinskej hranice. Venujeme pozornosť stručnej charakteristike vybraných obcí, metodike
ich zaradenia do výskumu a vnímaniu spokojnosti s miestom. Výsledky výskumu
prezentujeme spoločne za všetky obce, pričom sa sústreďujeme na rozdielne vnímanie
spokojnosti s miestom podľa štruktúry respondentov.
Kľúčové slová: kvalita života, spokojnosť so životom, spokojnosť s miestom, hranica,
prihraničie
Abstract: This article deals with the analysis of satisfaction with the place of life, which was
held on the basis of a questionnaire survey. Rate satisfaction with the place, as an indicator of
quality of life. We present the results of the analysis of satisfaction with the place of life of
people living in selected villages in Slovakia side of Slovak - Ukrainian border. We paid
attention to a brief characterization of selected municipalities, their classification
methodology in research and perceptions of satisfaction with the place. We present all the
results of research together for all municipalities, focusing on the different perceptions of
satisfaction with the place according to the structure of respondents.
Key words: Quality of life, life satisfaction, satisfaction with place, border, borderland
1. ÚVOD
Neoliberálny ekonomický poriadok dnes ponúka rôzne rebríčky najlepších miest pre život,
v ktorých súťažia prevažne mestá. Pri regiónoch sa sumarizácia dosiahnutých
9
socioekonomických alebo ekonomických výsledkov, ktoré majú indikovať vysokú kvalitu
života obyvateľov regiónu a jej trvalú udržateľnosť, prezentuje skôr v rebríčkoch
konkurencieschopnosti regiónov.
Priestorová diferenciácia kvality života je jedným z kľúčových pojmov pri výskume kvality
života v geografii a je podmienená práve rozdielnosťou miest života obyvateľov. Viacero
autorov sa venuje priestorovej diferencovanosti kvality života či už na úrovni regiónov alebo
miest (pozri napr. Pacione 2003; Ira, Andráško 2008; Ira, Michálek, Podolák 2005; Murgaš
2009). Porovnania v týchto prácach sa orientujú prevažne na analýzu dostupných
socioekonomických ukazovateľov a ich priestorovej diferenciácie. Menej je už skúmané
subjektívne hodnotenie obyvateľov žijúcich v danom regióne či meste, ktoré podľa nášho
názoru zohráva nezastupiteľné miesto v hodnotení dobrého miesta pre život. Tohto prístupu
sa pridržiavame v našom príspevku, ktorý ponúka subjektívne zhodnotenie spokojnosti
s miestom vo vybraných obciach.
V hodnotení kvality života je iba málo názorových zhôd. Jednou z nich je existencia
subjektívnej a objektívnej dimenzie kvality života. Geografické práce zamerané na kvalitu
života (napr. Spišiak, Danihelová 1998, Ira 2005, Ira, Andráško 2007, Murgaš 2005 a 2009,
Bascó 2006 a 2007) sa snažia hľadať rozvrstvenie spoločnosti v priestorovej diferenciácii
parametrov – indikátorov kvality života. Priestorová diferenciácia indikátorov kvality života
je samozrejme nerovnomerná, ovplyvňovaná viacerými faktormi. Pri skúmaní jednotlivých
faktorov je najdôležitejším aspektom mierka výskumu.
Kvalitu života teda možno hodnotiť podľa subjektívnych a objektívnych indikátorov. Medzi
objektívne indikátory môžeme zaradiť ekonomickú situáciu, zdravie a zdravotnú starostlivosť,
zamestnanie, vzdelanie, rodinné vzťahy a prostredie. Subjektívne indikátory sa odvíjajú od
individuálneho vnímania a hodnotenia jednotlivých životných situácií. Tu môžeme zaradiť
subjektívnu spokojnosť so životom a tiež subjektívnu spokojnosť s miestom svojho života.
Región slovensko-ukrajinského pohraničia neobsadzuje popredné miesta v rebríčkoch
konkurencieschopnosti a ani mestá ležiace v tomto regióne nie sú najvychytenejšími
lokalitami pre život. Schengenská hranica, rozdeľujúca tento región, navyše nevytvára vhodné
prostredie pre naštartovanie ekonomického pokroku a zvyšovaniu socioekonomických
indikátorov kvality života. Aj napriek negatívnemu obrazu regiónu môže byť jeho vnímanie
obyvateľmi, ktorí v ňom žijú pozitívne. To sú dôvody, ktoré nás viedli k realizácii výskumu
subjektívneho vnímania kvality života obyvateľov slovensko-ukrajinského pohraničia.
Jedným z čiastkových výskumov bol výskum spokojnosti obyvateľov s miestom svojho
10
života. Stručné výsledky tohto výskumu za vybrané obce na slovenskej strane slovensko-
ukrajinskej hranice prezentujeme v tomto príspevku.
Nakoľko miesto výskumu považujeme za veľmi dôležité, v úvodnej časti príspevku veľmi
stručne prezentujeme jednotlivé obce. Tiež poukazujeme na vybrané rozdiely vo vnímaní
spokojnosti s miestom na základe pohlavia. V ďalšej časti prezentujeme sumárne výsledky
hodnotenia všetkých zozbieraných údajov na slovenskej strane hranice.
Cieľom nášho príspevku je priblíženie výsledkov výskumu hodnotenia subjektívnej
spokojnosti s miestom svojho života obyvateľmi vo vybraných prihraničných obciach na
slovenskej strane slovensko-ukrajinského pohraničia. Snažíme sa odpovedať na otázku, ako
vnímajú obyvatelia prihraničných obcí miesto svojho života. Máme snahu poukázať na
rozdiely vo vnímaní spokojnosti s miestom na základe vybraných ukazovateľov ako sú
štruktúra respondentov či prítomnosť hraničného priechodu v obci.
2. METODIKA VÝSKUMU
Pri výskume spokojnosti s miestom svojho života obyvateľov prihraničných regiónov sme
zvolili metódu výskumu vo forme dotazníka. Dotazník pozostával zo série rozlišujúcich
otázok pre zistenie štruktúry respondentov a otázok zameraných na hodnotenie spokojnosti
s miestom svojho života. Výskum prebehol v mesiacoch Január až Máj 2013, ako súčasť
výskumu dizertačnej práce (Bližšie k metodike výskumu pozri Ištok, Angelovič 2013
a Angelovič 2013).
Dotazník bol zameraný prevažne na dospelú populáciu, teda obyvateľov starších ako 16
rokov. Hranicu 16 rokov sme zvolili z dôvodu možnosti ekonomickej aktivity tejto vekovej
skupiny a tiež ju považujeme za mentálnu medzu uvedomenia si svojej kvality života.
Po úvodných rozdeľujúcich otázkach, boli respondentom položené otázky spokojnosti s
miestom svojho života. V odpovediach mohli respondenti kvantifikovať svoju spokojnosť na
základe označenia hodnoty na škále od 1 (nespokojný) až po 10 (veľmi spokojný).
Vyhodnotenie otázok prebehlo jednoduchým výpočtom aritmetického priemeru za jednotlivé
skupiny obyvateľstva.
Meranie spokojnosti s miestom svojho života sme realizovali vo vybraných obciach na
Slovenskej strane hranice, pričom každá obec bola vybraná na základe špecifických
podmienok (historická spätosť s priebehom hranice v regióne, existencia hraničného
priechodu). Našim cieľom pri výbere miesta výskumu bola identifikácia obcí, ktoré by boli
svojím spôsobom špecifické z hľadiska historického a aj v súčasnosti by boli späté s hranicou
11
a jej fungovaním. Tieto obce podľa nášho názoru v sebe kombinujú všetky podstatné znaky
regiónu prihraničia a výsledky získane pri ich výskume môžu byť generalizované na celý
priestor pohraničia.
Pri výbere miesta realizácie výskumu boli zohľadnené dva základné princípy – historický a
funkčný. Zohľadňovali sme históriu obcí, na základe ktorej boli do nášho výskumu zaradené
obce Lekárovce a Veľké Slemence, ktoré mali špecifický historický vývoj úzko spätý s
existenciou a fungovaním hraníc. Pri funkčnom princípe sme hľadali obce s hraničným
prechodom na Ukrajinu. Vybrali sme obec Ubľa a tiež obec Veľké Slemence, ktorá bola
vybraná na základe oboch našich kritérií.
Dotazníkové šetrenie bolo metodicky zakotvené v postupe kvótneho výberu respondentov
z hľadiska zabezpečenia rovnakého počtu mužov a žien vo vzorke respondentov
a zabezpečenia minimálne 5% vzorky všetkých skúmaných skupín respondentov.
Náš výskum hľadá odpoveď na otázku, či obyvatelia prihraničnej obce vnímajú miesto
svojho života ako dobré miesto pre svoj život. Zameriavame sa na vyjadrenia obyvateľov
prostredníctvom dotazníka a sledujeme rozdiely v pohlaví, veku, vzdelaní či statuse
respondentov.
3. MIESTO VÝSKUMU
Lekárovce
Obec Lekárovce leží po oboch stranách rieky Uh vo Východoslovenskej nížine pri hraniciach
s Ukrajinou v nadmorskej výške 99 - 109 metrov. Rozloha katastra je 1226 hektárov a v obci
na konci roku 2012 žilo 962 obyvateľov. Administratívne obec patrí do okresu Sobrance v
Košickom kraji. Časť hranice katastra obce je štátnou hranicou Slovenska s Ukrajinou, ale
v obci sa nenachádza hraničný prechod.
Obec prešla veľmi zaujímavým historickým vývojom v súvislosti s hranicou, predovšetkým
v posledných 100 rokoch, čo bolo jedným z hlavných argumentov pre jej výber ako miesta
výskumu. Tiež zavážil aj fakt, že obec nemá hraničný priechod.
Spokojnosť s miestom svojho života v obci Lekárovce
Výskumu sa v dotazníkovom šetrení zúčastnilo 5,1% obyvateľov Lekároviec starších ako 16
rokov, čo predstavovalo 42 respondentov. Z celkového počtu bolo 47,6 % mužov a 52,4 %
žien.
Obyvatelia obce Lekárovce sú spokojní s miestom svojho bydliska - života. Bodové
ohodnotenie otázky bolo v priemere 6,8 bodu, čo je vyššie ako priemerná spokojnosť so
12
svojím životom v obci, ktorá dosahovala iba 5,1 bodu. Spokojnejší sú pri hodnotení miesta
svojho života muži, ktorí v priemere priradili miestu svojho života 7,2 bodu a ženy iba 6,5.
Výsledok je opačný ako pri hodnotení spokojnosti so svojím životom, kde boli ženy viac
spokojnejšie ako muži.
Ubľa
Obec Ubľa leží vo Východných Karpatoch v Bukovských vrchoch v doline riečky Ublianka
v nadmorskej výške 223 m.n.m. Rozloha katastra obce je 2 914 ha a priemerná hustota
zaľudnenia v obci je 28 obyvateľov na km2. Administratívne patrí obec do okresu Snina
v Prešovskom kraji.
Ubľa neprešla takým zložitým historickým vývojom ako Lekárovce. Jej história začína
neskôr a prvá písomná zmienka o obci je až z roku 1567. Predovšetkým v súvislosti
s hranicou a jej presunmi v tejto oblasti v posledných sto rokoch nebol vývoj taký turbulentný
ako v Lekárovciach. Ako objekt nášho výskumu bola obec vybraná predovšetkým vďaka
existencii hraničného priechodu na Ukrajinu, ktorý je v katastri obce. Jedná sa o cestný a peší
hraničný prechod.
Spokojnosť s miestom svojho života v obci Ubľa
Dotazníkového prieskumu sa zúčastnilo 8,5% obyvateľstva obce, čo predstavovalo 67
respondentov. Z celkového počtu respondentov bolo 47,7% mužov a 52,3% žien. Otázka
spokojnosti s miestom bydliska u obyvateľov obce Ubľa získala v priemere 7,1 bodu. Túto
hodnotu môžeme považovať za veľmi pozitívny výsledok. Spokojnejšie s miestom svojho
života v obci boli ženy, hoci rozdiel predstavuje iba 0,1 bodu
Veľké Slemence
Obec leží vo Východoslovenskej nížine na Východoslovenskej rovine v nadmorskej výške
103 m.n.m. Rozloha katastra obce je 997 ha a priemerná hustota zaľudnenia je 61 osôb na
km2. Administratívne obec patrí do okresu Michalovce v Košickom kraji.
V obci v roku 2011 žilo 606 obyvateľov. Podľa výsledkov posledných sčítaní je počet
obyvateľov v obci stabilizovaný. V roku 1991 žilo v obci 633 obyvateľov a v roku 2001 len
604. Takže za posledné desaťročie sa dokonca počet obyvateľov v obci zvýšil, hoci iba
celkom nepatrne. V obci žije 290 mužov (47,8%) a 316 žien (52,2%).
Spokojnosť s miestom svojho života v obci Veľké Slemence
Štruktúra respondentov sa iba minimálne odchyľuje od zloženia obyvateľov obce podľa
pohlavia (48,3% mužov a 51,7% žien). Najväčší rozdiel v štruktúre respondentov a štruktúre
obyvateľov Veľkých Slemeniec je v národnostnom zložení. Nášho dotazníkového prieskumu
sa zúčastnilo 9,9% obyvateľstva obce, čo predstavovalo 60 respondentov. Obyvatelia obce
13
Veľké Slemence dosahovali pri hodnotení spokojnosti s miestom svojho života vyššie
priemerné hodnoty ako pri hodnotení spokojnosti so svojím životom. Otázka získala v
priemere 5,4 bodu, čo je o jeden stupeň viac ako priemer otázky spokojnosti so svojím
životom. Obyvatelia sú teda na základe výsledkov nášho výskumu spokojnejší s miestom kde
žijú ako so svojím životom. Z hľadiska pohlavia respondentov v obci je rozdiel v hodnotení
otázky 0,9 bodu. Spokojnejší s miestom bydliska sú muži, ktorí priradili spokojnosti v
priemere 5,8 bodu, zatiaľ čo ženy iba 4,9.
4. SPOKOJNOSŤ S MIESTOM
Cieľom otázky: Ste spokojný s miestom kde žijete? bolo zistiť, či obyvatelia prihraničia
vnímajú miesto svojho života pozitívne. Otázku sme analyzovali podľa obcí a v nasledujúcich
riadkoch ponúkame celkové zhodnotenie otázky za slovenské prihraničie.
Graf č. 1: Spokojnosť s miestom a spokojnosť so životom vo vybraných obciach
Zdroj: autor
Respondenti v našom výskume v obciach na slovenskej strane slovensko-ukrajinskej hranice
priradili miestu svojho života hodnotu 6,4 bodu, čo je o 1,2 bodu vyššia priemerná hodnota
akú uviedli pri hodnotení kvality svojho života. Obyvatelia prihraničia sú teda viac spokojní s
miestom, kde žijú ako so svojím životom. V hodnotení miesta na základe pohlavia sú viac
spokojní muži, ktorých priemerné ohodnotenie bolo na úrovni 6,7 bodu. Ženy spokojnosti s
miestom svojho života priradili iba 6,2 bodu, čo je síce menej, ale stále je to v pozitívnej časti
spektra. Pri kvantifikácii bola u mužov najčastejšie uvádzaná hodnota 6 a 7, ktoré uviedlo
zhodne po 18,5% respondentov. U žien bola najčastejšie uvádzanou hodnota 7, ktorú uviedlo
17% respondentiek. Zaujímavý je pohľad na hodnotenie najvyššou možnou hodnotou 10. U
mužov túto hodnotu uviedlo až 17% respondentov, zatiaľ čo u žien iba 6,8%. Muži teda
0
1
2
3
4
5
6
7
8
Lekárovce Ubľa Veľké Slemence
Slovenské prihraničie
Spokojnosť so životom (body)
Spokojnosť s miestom (body)
14
najvyššiu hodnotu uvádzali trikrát častejšie ako ženy. Aj napriek menším rozdielom muži aj
ženy považujú prihraničie za dobré miesto pre svoj život.
Z hľadiska vnímania prihraničia ako miesta pre život na základe veku najvyššiu spokojnosť
uviedli respondenti vo vekovej kategórii od 36 do 50 rokov s priemerom 7,0 bodu. Veľmi
spokojní sú tiež respondenti vo vekových kategóriách 51 až 65 rokov (6,5 bodu) a 26 až 35
rokov (6,2 bodu). Menej spokojní sú najstarší respondenti, ktorí uviedli v priemere iba 6,0
bodu a najmenej spokojní sú najmladší respondenti s hodnotením iba 5,5 bodu. Aj napriek
týmto rozdielom všetky vekové skupiny uvádzajú celkovú spokojnosť, pretože všetky
výsledky hodnotení boli v pozitívnej časti spektra.
Na základe vzdelania najpozitívnejšie hodnotia prihraničie respondenti s dosiahnutím
stredoškolským vzdelaním s maturitou, ktorí uviedli priemernú spokojnosť na úrovni 6,9
bodu. Respondenti s vysokoškolským vzdelaním uviedli v priemere hodnotu 6,5 bodu a 5,9
bodu v priemere uviedli respondenti so základným a stredoškolským vzdelaním bez maturity.
Pri hodnotení statusu sme zistili najvyššiu hodnotu pri pracujúcich, podobne ako to bolo pri
analýze spokojnosti so svojím životom. Pracujúci v odpovedi na otázku spokojnosti s
miestom svojho bydliska uviedli priemerné hodnotenie na úrovni 6,9 bodu. Zaujímavé je
postavenie nezamestnaných, ktorí uviedli v priemere hodnotu 6,3 bodu a boli tak druhí
najspokojnejší. Menej spokojní ako nezamestnaní sú s miestom svojho bydliska dôchodcovia
(5,9 bodu), študenti (5,6 bodu) a tiež podnikatelia, ktorí so ziskom iba 5,3 bodu skončili z
hľadiska analýzy otázky ako najmenej spokojní.
Zhodnotenie spokojnosti s miestom svojho života na základe príjmu respondentov
nepredstavuje výraznejšie rozdiely ako pri statuse. Najviac spokojní s miestom sú obyvatelia s
príjmom v intervale od 200 do 500 eur s hodnotou 6,6 bodu. Výsledok tejto skupiny je
opätovne najlepší, podobne ako pri spokojnosti so svojím životom. Iba o niečo menej
spokojní sú obyvatelia s príjmom od 500 do 1000 eur zo ziskom 6,5 bodu v priemere a
respondenti s najnižším príjmom so ziskom 6,3 bodu v priemere. Najmenej spokojní s
miestom svojho života sú respondenti s najvyšším príjmom, ktorých priemerné hodnotenie
bolo na úrovni iba 4,5 bodu. Je to jediná príjmová skupina, ktorá miesto svojho bydliska
vníma skôr negatívne. Dôvodov môže byť viacero, z nášho pohľadu ide prevažne o pracovné
a podnikateľské možnosti v regióne, iba malá skupinka respondentov s týmito príjmami ich
získavala priamo vo svojej obci. Teda miesto svojho života hodnotia viac negatívne, nakoľko
im neponúka také možnosti, ako by si želali.
Spokojnosť s prihraničím ako miestom pre plnohodnotný život, sme sa rozhodli analyzovať
nielen na základe otázky kvantifikácie spokojnosti s miestom života, ale aj otázkou možného
15
odsťahovania sa z obce na miesto mimo prihraničnú oblasť. Analýza na základe obcí ponúkla
rozdielne výsledky. V tejto časti zhodnotíme otázku ako celok spojením výsledkov zo
všetkých troch obcí. Ako už naznačili výsledky analýzy otázky spokojnosti s miestom svojho
života, aj otázky prípadného vysťahovania sa z pohraničia, obyvatelia vnímajú prihraničie
pozitívne.
Možnosť vysťahovať sa podľa nášho výskumu, by určite prijalo iba 18,3% respondentov a
skôr by sa vysťahovalo ďalších iba 27,8% opýtaných. Spolu nad možnosťou opustiť
pohraničie teda uvažuje 46,1% opýtaných. Určite by sa nevysťahovalo 27,9% opýtaných a
skôr nie ako áno uviedlo 26,0% respondentov. Ženy by sa vysťahovali radšej ako muži.
Možnosť určite áno bola vyjadrená v pomere 42,0% mužov ku 58,0% žien. Tiež možnosť
skôr áno je v prospech žien v pomere 55,4% ku 44,6%. Naproti tomu možnosť určite nie je v
prospech mužov v pomere 61,7% mužov k 38,3% žien. Výsledok otázky sťahovania sa teda
zhoduje s výsledkami hodnotenia spokojnosti s miestom svojho života, kde ženy boli menej
spokojné. Prihraničie, napriek svojmu často nie dobrému imidžu, je stále dobrým miestom pre
život respondentov.
5. ZÁVER
V predloženom príspevku sme sa venovali subjektívnemu vnímaniu spokojnosti s miestom
svojho života v prihraničných obciach Slovensko-ukrajinského prihraničia. V príspevku
diskutujeme zozbierané údaje z dotazníkového šetrenia z troch obcí na Slovenskej strane
slovensko-ukrajinskej hranice.
Na základe výsledkov nášho šetrenia sme zistili, že spokojnosť s miestom je vyššia ako
spokojnosť so svojím životom, keď v celkovom porovnaní spokojnosti bola spokojnosť
s miestom o 1,2 bodu vyššia ako spokojnosť so svojím životom. Obyvatelia nami vybraných
obcí teda hodnotia prihraničie ako dobré miesto pre život. Subjektívne sú spokojnejší
s prihraničím ako miestom svojho života muži ako ženy. Z hľadiska vekovej štruktúry
respondentov boli najmenej spokojní najstarší a najmladší respondenti, ale aj napriek
rozdielom všetky vekové skupiny uvádzajú celkovú spokojnosť, pretože všetky výsledky
hodnotení boli v pozitívnej časti spektra a dosahovali hodnoty nad 5,0 bodu.
Z hľadiska statusu sme najvyššie hodnoty zaznamenali u pracujúcich respondentov.
Najnižšie hodnoty uvádzali najčastejšie študenti a podnikatelia. Pri výške príjmu najvyššie
hodnoty spokojnosti uvádzali prekvapivo respondenti s najnižším príjmom a najnižšie
hodnoty sme zaznamenali u respondentov s najvyššími príjmami.
16
Na základe našich zistení môžeme konštatovať, že spokojnosť s miestom je dôležitou
súčasťou celkovej spokojnosti so svojím životom. Priestor zohráva dôležitú úlohu vo vnímaní
kvality svojho života. Za najdôležitejšie faktory vplývajúce na spokojnosť s miestom
považujeme pri prihraničných obciach ich polohu, spätosť s hranicou, prevažne tú funkčnú
teda existenciu hraničného prechodu a manažment obce. Výsledky za slovenské prihraničie
ukazujú, že subjektívne obyvatelia vnímajú prihraničie ako dobré miesto pre život. Vnímajú
priestor svojho života pozitívnejšie ako svoj život samotný, čo je v rozpore s prezentovaním
médií a celkovou náladou v spoločnosti a naznačuje to akúsi exkluzivitu prihraničia EU oproti
napr. vnútorným štátnym perifériám, ale tento predpoklad vyžaduje ešte ďalšie výskumy.
Literatúra:
ANGELOVIČ, M. (2013): Vplyv hranice na kvalitu života obyvateľov prihraničných regiónov
na príklade slovensko-ukrajinského pohraničia, Prešovská univerzita v Prešove. Fakulta
humanitných a prírodných vied. Katedra geografie a regionálneho rozvoja. Prešov 2013.
BACSÓ, P. (2006): Niektoré aspekty merania kvality života. In GEO Information, 3, s. 1-13.
BACSÓ, P. (2007): Vybrané indikátory kvality bývania v obvode Štúrovo. Zborník
príspevkov z 8. vedeckej konferencie doktorandov a mladých vedeckých pracovníkov, s. 18. –
19.
BACSÓ, P. (2008): Quality of life context of the population in Štúrovo ward. In Svatoňová H.
et al., (ed.): Geography in Czechia and Slovakia. Theory and practice at the onset of 21st
century. Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita, Brno, 356-360 p.
IRA V. (2005): Kvalita života a postavenie Slovenska z hľadiska medzinárodných porovnaní.
In Vaishar, A., Ira, V., (eds.): Geografická organizace Česka a Slovenska v současném
období. Ústav geoniky AV ČR, Brno, s. 30-38.
IRA, V., ANDRAŠKO, I. (2007): Kvalita života s pohľadu humánnej geografie. Geografický
časopis 59, s. 159-179.
IRA, V., ANDRÁŠKO, I. (2008): Quality of life in the urban environment of Bratislava: two
time-spatial perspectives. In Geografický časopis, 60, s. 149-178.
IRA, V., MICHÁLEK, A., PODOLÁK, P. (2005(: Kvalita života a jej regionálna
diferenciácia v SR. Životné prostredie, 39, 6, p.
IŠTOK., R., ANGELOVIČ, M. (2013): Vybrané teoreticko-metodologické aspekty výskumu
kvality života s prihliadnutím na prihraničné regióny. In Prírodné vedy - Folia Geographica
17
20, Acta Facultatis Studiorum Humanitatis et Naturae Universitatis Prešoviensis. Prešovská
univerzita, Prešov.
MURGAŠ, F. (2005): Konceptuálny rámec kvality života v geografii. In Vaishar, A., Ira, V.,
(eds.): Geografická organizace Česka a Slovenska v současném období. Ústav geoniky
Akademie věd ČR. Brno
MURGAŠ, F. (2009): Kvalita života a jej priestorová diferenciácia v okresoch Slovenska. In
Geografický časopis 61, 2, 121-138.
PACIONE, M. (2003). Urban environmental quality and human wellbeing - a social
geographical perspective. In Landscape and Urban Planning, vol. 65, 19–30. http://www1.g
eo.ntnu.edu.tw/~moise/Data/Books/Social/06%20social%20security/uban%20environmental
% 2 0quality%20and%20human%20wellbeing.pdf.
SPIŠIAK, P., DANIHELOVÁ, D. (1998): Niektoré otázky kvality života v suburbánnom
priestore Bratislavy. In Acta Facultatis Rerum Naturalium Universatis Comenianae–
Geographica No. 41.
Kontaktné údaje:
Mgr. Martin ANGELOVIČ, PhD.
Prešovská univerzita
Katedra geografie a regionálneho rozvoja
ulice 17. novembra 1
081 16 Prešov
18
POROVNANIE TROCH SPÔSOBOV HODNOTENIA SUBJEKTÍVNEJ KVALITY
ŽIVOTA
COMPARISON OF THREE TYPES OF QUALITY OF LIFE ASSESSMENT
Peter Babinčák
Abstrakt: Cieľom štúdie bolo porovnanie troch spôsobov hodnotenia subjektívnej kvality
života na základe teórie spokojnosti so životom, rozdielového modelu kvality života a
priameho hodnotenia kvality - akosti. Vzorke 282 respondentov bol predložený dotazník
obsahujúci tri typy hodnotenia dvanástich oblastí života vybraných z metodiky WHOQOL a
ďalšie metodiky na meranie subjektívnej pohody a sebaúcty. Výsledky naznačujú, že sa jedná
o hodnotenie navzájom súvisiacich ale odlišných konštruktov. Zároveň bola analýza zameraná
na rozdiely v kognitívno-afektívnej povahe porovnávaných spôsobov hodnotenia subjektívnej
kvality života.
Kľúčové slová: Kvalita života, spokojnosť so životom, rozdielový model kvality života
Abstract: The aim of the study was to compare three methods of evaluating subjective
quality of life on the basis of the theory of life satisfaction, gap model of quality of life and
direct assessment of quality. 282 respondents were presented a questionnaire containing three
types of evaluation of twelve fields of life selected from the WHOQOL methodology and
other methodologies for measuring subjective well-being and self-esteem. The results suggest
that it is the case of assessment of interrelated yet distinct constructs. At the same time, the
analysis was focused on the differences in cognitive-affective nature of the compared methods
of evaluating subjective quality of life.
Key words: Quality of life, Satisfaction with life, gap model of quality of life
*Táto práca bola podporovaná Agentúrou na podporu výskumu a vývoja na základe zmluvy č.
APVV-0374-10.
1. ÚVOD
Poznáme rôzne spôsoby hodnotenia subjektívnej kvality života. Zjednocujúcim prvkom je to,
že sa jedná o meranie premenných, ktoré nemožno pozorovať priamo, majú pôvod v prežívaní
osôb samotných (Džuka, 2004) a ich výsledok nemôže vyjadriť nestranný pozorovateľ; je to
19
sebahodnotenie založené na implicitných kritériách (Veenhoven, 2000). K najčastejšie
používaným konštruktom pre subjektívne hodnotenie kvality života patrí spokojnosť,
subjektívna pohoda a šťastie, pričom (z hľadiska definičného ukotvenia) sa tieto konštrukty
obsahovo prekrývajú. V tejto stati nejde o diferenciáciu a definovanie spomenutých
konštruktov, podrobnejšie o danej problematike referujú napríklad Kebza a Šolcová (2003).
Pre účely tejto štúdie sme zvolili porovnanie troch spôsobov hodnotenia, ktoré sú si
z formálneho hľadiska veľmi podobné. Jedná sa o hodnotenie prostredníctvom spokojnosti,
rozdielu a hodnotenie kvality – akosti typu dobrý/zlý. Našim cieľom je overiť, či je odlišnou
formou meraný ten istý konštrukt. Jedná sa o overovanie nepriame skrz porovnanie, či rôzne
spôsoby hodnotenia vyústia v ten istý výsledok a či majú totožné vlastnosti v porovnaní
s inými premennými, ktorých vzťah k subjektívnej kvalite života je známy.
Pre všetky tri prístupy platí, že sa jedná o subjektívne hodnotenie kvality života. V literatúre
najbežnejším je hodnotenie subjektívnej kvality života prostredníctvom spokojnosti. Podľa
Ondrejku a Mažgútovej (2003) je spokojnosť kognitívnym hodnotením života, relatívne
stálou charakteristikou a je potrebné ho odlíšiť od subjektívnej pohody obsahujúcej
emocionálnu zložku. Pri hodnotení spokojnosti so životom sa zvykne rozlišovať globálna
spokojnosť so životom ako celkom a spokojnosť so špecifickými oblasťami života. Ich
vlastnosti, dynamika a vzájomné vzťahy sú v literatúre dobre popísané (Ehrhardt, Saris, &
Veenhoven, 2000, Cummins et al., 2003, Sirgy, 2006), napr. v teórii homeostatickej
rovnováhy spokojnosti so životom, top-down a bottom-up modeloch a pod.
Rozdielový model kvality života vychádza z toho, že podstatou kvality života je
rozdiel/diskrepancia medzi rôzne definovanými očakávaniami osoby a realitou (aktuálnym
stavom) v určitom časovom období (Brown, Bowling, & Flynn, 2004). Podľa jedného
z prvých autorov rozdielového konceptu kvality života Calmana (1984) kvalita života
predstavuje rozdiel alebo medzeru medzi nádejami a očakávaniami osoby na základe jej
súčasných skúseností. Takáto kvalita života môže byť popisovaná len z perspektívy
jednotlivca a závisí od minulej skúsenosti, aktuálneho životného štýlu, nádejí do budúcna,
snov a ambícií. O dobrej kvalite života potom možno hovoriť, ak sú nádeje osoby
zodpovedajúce a naplnené aktuálnou skúsenosťou. Inou známou teóriou pracujúcou
s rozdielom je Michalosova (1985) viacnásobná diskrepantná teória. Michalos predpokladá,
že spokojnosť so životom ako celkom a so špecifickými doménami života je funkciou
objektívnych podmienok života osoby, objektívnych diskrepancií a percipovaných
diskrepancií.
20
Tretím použitým modelom pre hodnotenie subjektívnej kvality života je hodnotenie kvality
– akosti. Džuka (v tlači ) ju definuje ako „subjektívne ohodnotenie významných oblastí života
internej/osobnej a externej/neosobnej povahy na stupnici dobrý – zlý“. Tento spôsob je
dávaný do kontrastu s hodnotením spokojnosti, ktorú môžeme považovať premennú
reflektujúcu stav kvality života, nie však za kvalitu ako takú. Hodnotenie spokojnosti má
vlastnosti podobné osobnostným črtám a ako také nezodpovedá dobre multidimenzionálnemu
konštruktu kvality života (Babinčák, v tlači).
Všeobecným vstupným predpokladom výskumu bolo očakávanie absencie rozdielov medzi
zvolenými spôsobmi hodnotenia kvality života. Overovali sme korelácie a rozdiely medzi
jednotlivými spôsobmi hodnotenia a ich prediktívnu silu vzhľadom k zvoleným premenným
sebahodnotenia, pozitívneho a negatívneho afektu a globálnej spokojnosti so životom ako
celkom.
2. METÓDA
Pre účely tohto výskumu boli použité údaje 282 respondentov s priemerným vekom 30,02 r.,
z čoho 36,5 % bolo mužov. Účastníkom výskumu boli predložené nasledovné metodiky:
1. Dotazník troch typov hodnotenia kvality života – obsahuje hodnotenie 12 oblastí
kvality života prebraných z koncepcie WHOQOL a formulovaných podľa Wu (2008).
Jednotlivé oblasti boli hodnotené 3 spôsobmi – na základe spokojnosti (Ako ste spokojný/á s
Vaším zdravím?; 0 – úplne nespokojný, 10 – úplne spokojný), rozdielu medzi tým čo osoba
má a chce mať (Aký veľký rozdiel je medzi Vašim zdravím a tým, aké by ste ho chceli mať?;
1 – je to presne tak ako by som to chcel mať, 7 – vôbec sa nepribližuje k tomu, čo chcem)
a na základe hodnotenia kvality – akosti (Džuka, v tlači) (Aké je Vaše zdravie?; 1 - veľmi zlé,
7 – veľmi dobré). Hodnotenie spokojnosti obsahovalo tiež globálne posúdenie spokojnosti so
životom ako celkom a obdobne globálne posúdenie bolo hodnotené aj v podobe rozdielu.
2. Satisfaction With Life Scale - SWLS (Diener et al., 1985). Jedná sa o 5-položkovú
škálu na hodnotenie globálnej spokojnosti so životom ako celkom. Vnútorná konzistencia
škály bola α = 0,800.
3. The Positive and Negative Affect Schedule - PANAS (Watson, Clark, & Tellegan,
1988). Je škálou na zisťovanie pozitívnych a negatívnych emócií ako ukazovateľov
subjektívnej pohody. Obsahuje 10 pozitívnych a 10 negatívnych emócií a 5-bodovú
likertovskú odpoveďovú škálu s hodnotami reliability α (PA) = 0,798, α (NA) = 0,884.
4. Rosenberg Self-Esteem Scale – RSS (Rosenberg, 1965). Táto 10-položková metodika
predstavuje zlatý štandard pre zisťovanie globálneho sebahodnotenia osoby (α = 0,771).
21
Zošikmené hodnoty jednotlivých premenných boli normalizované umocnením. Pre účely
vzájomného porovnávania boli rôzne škálované hodnoty spokojnosti, rozdielu a kvality
transformované na z-skóre.
3. VÝSLEDKY
Prezentovaný výstup má povahu predvýskumu a vzhľadom k jeho účelu prevažujú najmä
jednoduché deskriptívne štatistiky na úrovni jednotlivých položiek hodnotenia oblastí kvality
života. Tieto neboli sumované, vzhľadom k tomu, že sa nejedná o položky patriace do
hotového nástroja so známou faktorovou štruktúrou a reprezentujú odlišné a často nezávislé
oblasti hodnotenia. Zároveň zmysluplná teória je dostupná len k sumárnym skóre spokojnosti
(Sirgy, 2006), nie však k rozdielu či kvalite-akosti.
Pri porovnaní jednotlivých hodnotení (diferencie transformovaného z-skóre pre dvojice
hodnotení SxR, SxQ, SxQ) sú si najviac podobné hodnotenia spokojnosti (S) a kvality (Q)
s takmer 90% podielom malých rozdielov (do 1 štand.odchýlky), viac sa odlišuje hodnotenie
rozdielu (R) a kvality a hodnotenie rozdielu a spokojnosti. Porovnania dvojíc jednotlivých
Tab. 1 Deskriptívne štatistiky diferencie hodnotení spokojnosti, rozdielu a kvality; porovnanie
testom pre závislé výbery (údaje transformované na z-skóre).
Priemerný rozdiel Sig. - Wilcoxon test Sig. - Sign test
S & R S & Q R & Q S & R S & Q R & Q S & R S & Q R & Q
globálne hodnotenie 0,78 0,248 0,536
(1) životná úroveň 0,72 0,58 0,65 0,565 0,717 0,477 0,436 0,340 0,336
(2) zdravie 0,54 0,50 0,51 0,511 0,565 0,021 0,905 0,633 0,000
(3) rodina 0,58 0,47 0,54 0,255 0,762 0,005 0,000 0,189 0,000
(4) práca 0,67 0,45 0,64 0,887 0,049 0,271 0,856 0,628 0,278
(5) priatelia 0,70 0,51 0,66 0,053 0,721 0,889 0,003 0,017 0,036
(6) bývanie 0,72 0,54 0,68 0,181 0,729 0,497 0,009 0,370 0,720
(7) partner 0,55 0,35 0,51 0,000 0,117 0,000 0,000 0,039 0,000
(8) oddych 0,67 0,58 0,65 0,455 0,795 0,479 0,189 0,765 0,006
(9) duchovno 0,68 0,44 0,56 0,847 0,267 0,029 0,091 0,035 0,001
(10) doprava 0,65 0,51 0,59 0,714 0,913 0,240 0,137 0,811 0,023
(11) vzdelanie 0,80 0,73 0,76 0,437 0,852 0,871 0,676 0,549 0,003
(12) vzhľad 0,67 0,51 0,65 0,631 0,928 0,960 0,512 0,551 0,004
Priemer 0,66 0,51 0,62
Pozn.: v tabuľke sú z priestorových dôvodov uvedené len hodnoty signifikancie; boldom sú
zvýraznene rozdiely s p<0,05
22
hodnotení s priemernými hodnotami rozdielov a hodnotami signifikancie neparametrického
párového testu sú uvedené v tab.1 (parametrické porovnanie priemerov sa nehodí kvôli
transformácii hodnôt na z-skóre).
Najviac štatisticky významných diferencií bolo medzi hodnotením rozdielu a kvality,
prevažujú však nesignifikantné odlišnosti. Na úrovni položiek je najviac rozdielov pri
hodnotení domény partnerských vzťahov.
Ak je podobnosť v hodnotení overovaná korelačnou analýzou (tab.2), najtesnejšie vzťahy
vykazujú hodnotenia spokojnosti a kvality, pre jednotlivé oblasti sa koeficienty pohybujú
priemerne nad hodnotnou 0,72. Priemerná hodnota korelácií medzi rozdielom a kvalitou je
-0,60 a medzi spokojnosťou a rozdielom -0,55.
Tab. 2 Korelácie medzi premennými spokojnosti, rozdielu a kvality pre12 oblastí kvality
života (N=282)
S & R S & Q R & Q
Globálne hodnotenie -,488
(1) Životná úroveň -,558 ,710, -,626
(2) Zdravie -,692 ,747 -,722
(3) Rodinné vzťahy -,656 ,787 -,690
(4) Práca -,562 ,798 -,597
(5) Priatelia -,473 ,710 -,574
(6) Bývanie -,501 ,700 -,555
(7) Partner -,642 ,821 -,715
(8) Oddych -,573 ,692 -,566
(9) Duchovný život -,487 ,789 -,544
(10) Doprava -,554 ,727 -,630
(11) Osobný rast -,403 ,492 -,422
(12) Vzhľad -,538 ,745 -,576
Poznámka: všetky korelácie sú signifikantné na hladine p<0,001
V ďalšom kroku (tab. 3) sme sériou lineárnych regresných analýz porovnávali prediktívnu
silu jednotlivých spôsobov hodnotenia kvality života, ak bolo ako kritérium zvolené
sebahodnotenie (RSS), pozitívny afekt (PA) a negatívny afekt (NA).
Na úrovni jednotlivých položiek sa pre kritérium sebahodnotenia najčastejšie v regresných
modeloch presadilo hodnotenie kvality (9x), pre negatívny afekt to bolo hodnotenie
spokojnosti (9x). Pri pozitívnom afekte výrazne neprevažuje žiadne z hodnotení. Ak boli
všetky domény vložené ako prediktory v regresnom modeli (tab.4), najviac variability
sebahodnotenia vysvetľovalo hodnotenie kvality (R=0,547), pozitívny afekt najlepšie
predikovalo hodnotenie spokojnosti (R=0,408). Pre negatívny afekt boli spokojnosť i kvalita
lepšími prediktormi ako rozdiel. Najlepšie korelovali prediktory s kritériom globálneho
23
Tab. 3 Zjednodušený výstup regresných analýz (hierarchická lineárna stepwise RA) pre
sebahodnotenie, pozitívny afekt a negatívny afekt ako kritérium a tri typy hodnotenia (S-
spokojnosť, R – rozdiel, Q – kvalita) v jednotlivých oblastiach kvality života ako prediktory*
Regresný model pre
prediktory (S,R,Q) v
doméne:
Kritérium
Sebahodnotenie Pozitívny afekt Negatívny afekt
globálne hodnotenie (len pre
S a R) S (17,2%), R (2,3%) R (7,8%) S (17,0%), R (1,7%)
(1) životná úroveň Q (14,1%) Q (4,3%) R (7,3%), S (1,4%)
(2) zdravie Q (10,8%) S (7,2%), R (1,3%) R (10,5%)
(3) rodina R (6,8%) R (3,7%) S (16,8%), R (2,7%)
(4) práca R (9,2%), Q (1,7%) Q (5,3%) Q (8,3%, R (1,9%)
(5) priatelia Q (12,5%) S (6,8%), R (1,7%) S (7,1%)
(6) bývanie S (15,6%), R (2,8%) R (7,8%), Q (1,7%) S (7,1%), R (1,5%)
(7) partner Q (3,6%) *nesig.model S (10,4%)
(8) oddych Q (8,0%) S (7,7%) R (8,1%), S (1,7%)
(9) duchovno R (2,9%) S (3,7%) S (2,8%)
(10) doprava Q (2,0%) R (5,6%) S (3,7%)
(11) vzdelanie Q (15,0%, R (1,4%) Q (9,0%), S (1,7%) Q (9,0%), S (1,3%)
(12) vzhľad S (23,1%), Q (2,4%) Q (6,5%) Q (7,0%)
* v každej bunke sa nachádzajú signifikantné prediktory regresného modelu s uvedením %
vysvetlenej variancie
Na úrovni jednotlivých položiek sa pre kritérium sebahodnotenia najčastejšie v regresných
modeloch presadilo hodnotenie kvality (9x), pre negatívny afekt to bolo hodnotenie
spokojnosti (9x). Pri pozitívnom afekte výrazne neprevažuje žiadne z hodnotení. Ak boli
všetky domény vložené ako prediktory v regresnom modeli (tab.4), najviac variability
sebahodnotenia vysvetľovalo hodnotenie kvality (R=0,547), pozitívny afekt najlepšie
predikovalo hodnotenie spokojnosti (R=0,408). Pre negatívny afekt boli spokojnosť i kvalita
lepšími prediktormi ako rozdiel. Najlepšie korelovali prediktory s kritériom globálneho
posúdenia spokojnosti so životom (SWLS) s očakávanou vysokou hodnotnou viacnásobnej
korelácie pre hodnotenie spokojnosti (R=0,722), ale tiež kvality (R=0,690). Celkovo sú však
rozdiely medzi jednotlivými spôsobmi hodnotenia kvality života malé pre všetky premenné
zvolené ako kritérium.
4. DISKUSIA A ZÁVERY
Cieľom výskumu bolo porovnanie troch spôsobov hodnotenia subjektívnej kvality života –
prostredníctvom spokojnosti, rozdielu a hodnotenia kvality. V súčasnosti nie sú k dispozícii
ekvivalentné nástroje (s identickým obsahom a líšiace sa len spôsobom hodnotenia) pre tieto
tri typy hodnotenia. Zároveň nie je známe, či pre odlišné typy hodnotenia možno použiť
24
Tab. 4 Viacnásobný koeficient korelácie R v regresných modeloch (metóda enter) pre 12
oblastí kvality života ako prediktorov (jednotlivo pre tri spôsoby hodnotenia S, R, Q)
a sebahodnotenie (RSS), pozitívny afekt (PA), negatívny afekt (NA) a spokojnosť so životom
ako celkom (SWLS) ako kritérium
RSS PA NA SWLS
S 0,490*** 0,408*** 0,505*** 0,722***
R 0,432*** 0,379** 0,454*** 0,606***
Q 0,547*** 0,364** 0,506*** 0,690***
rovnaké spôsoby agregovania údajov. Nemožno očakávať rovnakú povahu sumovaného skóre
položiek spokojnosti v rámci určitej oblasti kvality života v porovnaní napríklad s hodnotením
rozdielu (zodpovedá vo svojej podstate psychologický konštrukt subjektívneho hodnotenia
kvality života v určitej oblasti sume rozdielov zo špecifických indikátorov v rámci domény?).
K porovnaniu sme zvolili 12 položiek vystihujúcich rôzne oblasti kvality života a realizovali
sme analýzy na úrovni položiek bez vytvárania sumárnych skóre
Jednoduché porovnanie medzi hodnoteniami poukazujú na relatívnu podobnosť. Ak sú
navzájom porovnané rôzne kombinácie hodnotení, na úrovni jednotlivých hodnôt respondenti
volili podobné výsledky pre spokojnosť, rozdiel i kvalitu. Korelácie medzi hodnoteniami sú
vysoké, signifikantných rozdielov pri párovom porovnaní hodnotení je málo, pre väčšinu
oblastí (snáď s výnimkou oblasti partnerských vzťahov) sú rozdiely nevýznamné.
Najviac podobné sú si hodnotenia spokojnosti a kvality, hodnotenie rozdielu (má-chce mať)
sa oproti obom ostatným odlišuje o čosi viac. Ponúka sa úvaha k ďalšiemu overovaniu, či
hodnotenie rozdielu nezodpovedá inému konštruktu ako spokojnosť a kvalita a v čom táto
odlišnosť spočíva.
Viacerí autori popisujú prepojenia medzi sebahodnotením a ukazovateľmi kvality života
(napr. Joshanloo, & Afshari, 2009, Furnham, & Cheng, 2000). Podobne je frekvencia
pozitívnych a negatívnych emócií, ako zložka subjektívnej pohody (Diener, 2000), chápaná
ako výstupná premenná reflektujúca zmeny v kvalite života. Tieto premenné sme použili ako
kritérium v dvoch typoch regresných modelov. Ako kritérium bolo zvolené i globálne
hodnotenie spokojnosti ako kognitívny komponent dopĺňajúci konštrukt subjektívnej pohody.
V prvom type regresných modelov sme jednotlivo pre každú oblasť kvality života overovali,
ktoré z hodnotení lepšie predikuje kritérium. Pre sebahodnotenie je zaznamenaná tendencia
v prospech prediktorov kvality, pre negatívny afekt má väčšiu prediktívnu silu hodnotenie
spokojnosti.
25
Druhý typ regresných modelov obsahoval ako prediktory všetky oblasti hodnotenia
jednotlivo pre spokojnosť, rozdiel i kvalitu. Overovali smer do akej miery vysvetľuje
varianciu kritéria model oblastí hodnotených spokojnosťou, model s prediktormi
obsahujúcimi rozdiel (má-chce mať) a model s hodnoteniami kvality (dobrý-zlý)
Pre spokojnosť a kvalitu boli koeficienty viacnásobnej korelácie vyššie oproti rozdielu pre
všetky použité kritériá. Spokojnosť i kvalita zaznamenali porovnateľné korelácie. Najlepšie
boli predikované hodnoty globálnej spokojnosti, o čosi menej hodnoty negatívneho afektu
a sebahodnotenia a najmenšie korelácie boli zaznamenané v prípade kritéria pozitívneho
afektu. Pre globálnu spokojnosť nie je prekvapením korelácia s hodnotami spokojnosti so
špecifickými oblasťami, skôr je prekvapujúce, že hodnotenie spokojnosti v špecifických
oblastiach (ako veľmi podobná forma hodnotenia ako globálna spokojnosť) nekoreluje
výrazne odlišne napríklad oproti kvalite (rozdiel medzi koeficientmi 0,722 a 0,690 je pomerne
malý).
Zaznamenané výsledky prinášajú poznatky naznačujúce, že má zmysel používať odlišné
formy hodnotenia kvality života; že vzhľadom k zvoleným kritériám nie je žiadny
z hodnotiacich módov výrazne „lepší“. Z hľadiska kognitívno-afektívnej povahy hodnotenia
sú pre všetky tri zvolené spôsoby zaznamenané tesnejšie vzťahy s globálnou spokojnosťou,
ktorá je považovaná za konštrukt s prevahou kognitívnej kontroly oproti pozitívnemu
a negatívnemu afektu a sebahodnoteniu.
Pri konštrukcii generických nástrojov na meranie subjektívnej kvality života prevažuje
hodnotenie prostredníctvom spokojnosti (častým javom je zamieňanie termínov subjektívna
kvalita života a subjektívna pohoda – well-being; pozri Džuka, 2004), prípadne kombinácia
hodnotenia spokojnosti a kvality (napr. nástroje WHOQOL). Na základe zaznamenaných
výsledkov však nemožno jednoznačne favorizovať hodnotenie prostredníctvom spokojnosti.
Realizovaná štúdia má pomerne veľa obmedzení vyplývajúcich z veľmi jednoduchého
spôsobu získavania údajov a možno ju považovať za úvodnú sondu do zvolenej problematiky;
prináša viacero poznatkov, ktoré môžu byť využité ako impulz k ďalšiemu overovaniu
a konštrukcii nových nástrojov pre hodnotenie subjektívnej kvality života
Literatúra:
BABINČÁK, P. (v tlači). Kritériá pre meranie kvality života v psychológii a ich aplikácia
prostredníctvom rozdielového modelu kvality života. Psychologie pro praxi.
26
BROWN J., BOWLING, A., & FLYNN, T. (2004). Models of Quality of Life: A Taxonomy,
Overview and Systematic Review of the Literature. In (Proceedings) European Forum on
Population Ageing Research, 2004. Sheffield: Dept of Sociological Studies.
CALMAN, K.C. (1984). Quality of life in cancer patients - a hypothesis. Journal of Medical
Ethics, 10, 124-127.
CUMMINS, R.A., ECKERSLEY, R., PALLANT, J., VAN VUGT, J., & MISAJON, R.
(2003). Developing a national index of subjective wellbeing: the Australian unity wellbeing
index. Social Indicators Research, 64, 159–190.
DIENER, E. (1984). Subjective well-being. Psychological Bulletin, 95, 542-575.
DŽUKA, J. (2004). Kvalita života a subjektívna pohoda – teórie a modely, podobnosť a
rozdiely. In J. Džuka (ed.), Psychologické dimenzie kvality života. Prešov: FF PU, 42-53.
[Vyhľadané 22.11. 2013; dostupné na http://www.pulib.sk/web/kniznica/elpub/kategoria/FF ]
DŽUKA, J. (v tlači). Multidimenzionálny model významných oblastí subjektívne hodnotenej
kvality života a jeho empirické overenie – výsledky predvýskumu. Československá
psychologie.
EHRHARD, J.J., Saris, W.E., & Veenhoven, R.(2000). Stability of life satisfaction over time.
Analysis of change in ranks in a national population. Journal of Happiness Studies, 1, 177–
205.
FURNHAM, A., & CHENG, H. (2000). Perceived parental behavior, self – esteem and
happiness. Social Psychiatry and Psychiatric Epidemiology, 35, 463 – 470.
JOSHABLOO, M., & AFSHARUI, S. (2009). Big Five Personality Traits and Self – Esteem
as Predictors of Life Satisfaction in Iranian Muslim University Students. Journal of Happiness
Studies, 12, 105 – 113.
KEBZA, V., & ŠOLCOVÁ, I. (2003). Well-being jako psychologický a zároveň mezioborově
založený pojem . Československá psychologie, 47 ( 4), 333-345 .
MICHALOS, A.C. (1985). Multiple discrepancies theory (MDT). Social Indicators Research,
16, 347-13.
ONDREJKA, I., & MAŽGÚTOVÁ, A. (2003). Modely kvality života pacienta. Slovenský
lekár, 13 (3-4), 114-116.
SIRGY, M. J. (2006). History of qol studies from an industrial/organizational psychology and
management perspectives. In M.J. Sirgy, A.C. Michalos, A.L. Ferriss, R.A. Easterlin, D.
Patrick, & W. Pavot: The Quality-of-Life (QOL) Research Movement: Past, Present, and
Future. Social Indicators Research, 76, 422–429. (rukopis zaslaný via mail)
27
VEENHOVEN, R. (2000). The four qualities of life. Ordering Concepts and Measures of the
Good Life. Journal of Happiness Studies, 1, 1-39.
WATHSON, D., Clark, L. A., & Tellegan, A. (1988). Development and validation of brief
measures of positive and negative affect: The PANAS scales. Journal of Personality and
Social Psychology, 54(6), 1063–1070.
WU, C.-H. (2008). The Role of Perceived Discrepancy in Satisfaction Evaluation. Social
Indicators Research, 88, 423-436.
Kontaktné údaje
Doc. Mgr. Peter Babinčák, PhD.
Inštitút psychológie
Filozofická fakulta Prešovskej univerzity
Ul. 17. Novembra č.1, 08001 Prešov
28
KVALITA ŽIVOTA NESVOBODNÝCH PRACOVNÍCH SIL V OBLASTECH TĚŽBY
URANOVÉ RUDY
QUALITY OF LIFE OF FORCED LABOR IN REGIONS OF URANIUM MINING
František Bártík, Hana Svatoňová
Abstrakt: Poválečný rozvoj československého uranového průmyslu významně ovlivnil
kvalitu života desítek tisíc lidí. Do po odsunu původních obyvatel přicházela do opuštěné
krajiny nová pracovní síla – pracovníci s rodinami či bez nich, kteří se poměrně obtížně
integrovali s novým prostředím. Ke zcela zásadní proměně kvality života však došlo u lidí,
kteří do oblastí těžby uranu přicházeli nesvobodně. Předkládaný příspěvek je geograficko-
historickou sondou do vybrané problematiky kvality života nesvobodné pracovní síly
v uranovém průmyslu, zabývá se zmapováním typů táborů pro nesvobodné pracovní síly
s ohledem na charakteristiku kvality života v jednotlivých typech táborů. Článek vychází z
archivních pramenů (nařízení, směrnice, táborové řády…), ze zápisů vyšetřování inspekce
MV či jiných kompetentních orgánů v jednotlivých táborech a terénních výzkumů.
Klíčová slova: těžba uranu, Jáchymov, vězeňské tábory, zajatecké tábory, kvalita života
1. KVALITA ŽIVOTA S OHLEDEM NA VĚZEŇSTVÍ A NUCENOU PRÁCI
V rámci studia problematiky uranového průmyslu a pracovní síly v něm nasazené jsme
vybrali pro hodnocení kvality života jen část populace – tzv. nesvobodou pracovní sílu -
nasazenou od konce 40. let 20. století na práci v uranových dolech. Z archivních materiálů
jsme vybrali údaje, které mohou alespoň částečně dokumentovat kvalitu života těchto lidí.
Jedná se o početnou skupinu cca 80 tisíc mužů pracujících zejména v uranových dolech na
Jáchymovsku, Slavkovsku a Příbramsku. Drtivá většina z nich byla nasazena na práci do
šachet (práce v podzemí či na povrchu), část vězňů se sníženou zdravotní klasifikací budovala
sídliště měst poblíž uranových dolů (Ostrov, Horní Slavkov, Příbram…).
Kvalita života je v posledních desetiletích opakovaně uváděným pojmem, údajem, který se
snaží komplexně postihnout objektivní i subjektivní hodnocení dílčích oblastí života. Kvalita
života je dnes i statisticky vyhodnocovanou charakteristikou sloužící ke srovnávání regionů.
Do hodnocení kvality života se započítávají různé dílčí indikátory, obecně platí, že se
vztahuje na celou populaci sledovaného regionu. Velký sociologický slovník představuje
užívání pojmu kvalita života ve více významech, jako první význam je uváděno „Odborný
29
pojem vyjadřující a operacionalizující kvalitativní stránky životních procesů a kritéria jejich
hodnocení.
2. HISTORICKÝ KONTEXT TĚŽBY URANOVÉ RUDY A POTŘEBY RYCHLE
ZÍSKAT PRACOVNÍ SÍLU
V srpnu 1945 explodovaly dvě atomové bomby nad Hirošimou a Nagasaki, které tam svrhly
Spojené státy americké a jejich západní spojenci. V srpnu 1949 explodovala u Semipalatinska
první sovětská atomová bomba a většina uranu v ní pocházela z území bývalého
Československa. Po konci druhé světové války se na našem území nacházelo jediné otevřené
provozuschopné naleziště uranové rudy ve sféře působení Sovětského svazu – Jáchymovsko.
3. VZNIK PRACOVNÍCH TÁBORŮ PŘI URANOVÉ TĚŽBĚ
Jelikož nešlo zajistit produkci uranové rudy jen kmenovými (civilními) zaměstnanci, byly do
oblastí produkce uranové rudy přemístěny i nesvobodné pracovní síly, konkrétně se jednalo o:
německé válečné zajatce
chovance táborů nucené práce
potrestané ve výkonu trestu.
Na základě této informace můžeme tedy rozlišit tři druhy táborů1 pro tyto nesvobodné
pracovní síly:
zajatecké tábory pro německé válečné zajatce
tábory nucené práce
vězeňské tábory
Pro vězně byl vybudován systém pracovních táborů, pro něž se vžil zjednodušený název
nápravně-pracovní. Tyto tábory zastřešovala Stanice SVS Ostrov. Kvalita života v těchto
táborech nebyla stejná, každý tábor měl svá specifika a samotná existence tábora
procházela svým vývojem. Obecně lze říci, že nejsnesitelnější podmínky byly v táborech
nucené práce. V této souvislosti si je ale třeba uvědomit ten fakt, že v těchto táborech byli
lidé, kteří nikdy nic trestného nespáchali a existovalo u nich pouze podezření, že někdy
v budoucnu mohou něco spáchat.
1 Více viz. BÁRTÍK, František.: Budování táborů pro nesvobodné pracovní síly v místech produkce uranové
rudy na území České republiky. Podbrdsko. 2007, XIV, s. 57-78.
30
4. TÁBORY PRO NĚMECKÉ VÁLEČNÉ ZAJATCE 1946-1950
Na Jáchymovsku to byly: Bratrství, Rovnost, Ústřední (u dolu Bratrství), Eliáš, Svornost,
Mariánská, Vršek; na Slavkovsku Prokop a na Příbramsku Vojna. Celkem v těchto táborech
bylo drženo téměř pět tisíc mužů. Vnitřní správa a režim v zajateckých táborech byly čistě
sovětskou záležitostí, střežení táborů bylo součástí jáchymovských dolů, spadající do
kompetence československých orgánů.
Jako poměrně kuriózní se jeví skutečnost, že v rámci dohody mezi ministerstvem
spravedlnosti a jáchymovskými doly došlo po zrušení zajateckých táborů k využití sovětských
instruktorů, kteří působili v rámci vnitřní správy v táborech s německými válečnými zajatci.
Tito sovětští příslušníci se stali poradci ve vězeňských táborech, určených pro trestance ve
výkonu trestu. Je tedy vcelku logické, že normy mezi zajatci a vězni se prakticky nelišily.
5. TÁBORY NUCENÉ PRÁCE 1949-1951
TÁB OR Y NUC E N É P R ÁC E (dále TNP) byly zřízeny na území Československa na základě
zákona 247/48 Sb. o táborech nucené práce, který byl schválen 25. 10. 1948. TNP při
uranových dolech existovaly v letech 1949-1951.K tomu, aby byl občan přikázán od TNP,
nemusel spáchat žádný trestný čin. Stačilo pouhé podezření, že čin může spáchat, a byl
preventivně do TNP poslán.2
Do TNP mohl být zařazen člověk mezi 18-60 rokem života až na výjimky bez řádného
soudu na dobu 3 měsíců až 2 let.3 Význam TNP spočíval především v izolaci nepřátel
tehdejšího zřízení, tito se měli v TNP převychovat prací, za kterou měli dostávat řádnou
mzdu, a politickými školeními na platné spoluobčany budující komunistickou společnost. Jak
o chovance, tak i o rodinné příslušníky mělo být postaráno tak, aby nestrádaly.
Od 1. 10. 1949 byly zřízeny podle dostupných archivních materiálů tyto TNP: Jáchymov –
Vršek, Příbram – Vojna, Jáchymov - Nikolaj, Jáchymov - Plavno a Příbram – Brod.
6. NÁPRAVNĚ – PRACOVNÍ TÁBORY 1949-1961
Historii nápravně-pracovních táborů ( NPT) lze rozčlenit na tři základní období. Je
samozřejmé, že podmínky, ať pracovní či existenční se v táborech během doby vyvíjely,
2 „Tento zákon (247/48 Sb.) znamená revoluci v právu, neboť nepotřebuje trestný čin k zásahu. Je to zákon
preventivní, tzn. předchozí opatření proti trestným činům.“ Ze schůze členů kraj. komisí pro zařazování osob do
TNP ze dne 15. 12. 1948. NA, Branně bezpečnostní komise ÚV KSČ, krabice č. 104. 3 Některé z důvodů, pro které byly přidělovány první osoby do TNP: „...stýká se s cizinou, jeho sestra je
rakouskou státní příslušnicí, nemá kladný poměr ke zřízení, poslouchá cizí rozhlas, nesouhlasil se znárodněním,
šířil nepravdivé zprávy, majitel přepychové vily, majitel domu, stýká se s reakcionáři, hazardní hráč, vyhýbá se
práci, manželka byla proti znárodnění…“ Tamtéž.
31
existovaly „lepší“ a „horší“ tábory. Nelze tak ani srovnávat počátek 50. let s koncem 50. let
v jednom konkrétním táboře. Do jisté míry podmínky v táborech určovala i sama správa
tábora. Záleželo tedy přímo na osobnosti velitele a ostatních příslušníků, kteří měli chod
tábora na starosti. Nezpochybnitelným faktem je skutečnost, že nejkrušnější období zažívali
vězni od poloviny roku 1951 a toto období trvalo zhruba tři roky. V této době spadají tábory
výhradně pod správu útvaru SNB Jeřáb, vězni zažívají hlad, strádání, ponižování, trápení,
mučení, absolutní degradaci lidské důstojnosti.
I podle životních podmínek v táborech lze období existence NPT rozlišit na tato období:
1) 1. 3. 1949 – 31. 5. 1951
2) 1. 6. 1951 – 31. 10. 1954
3) 1. 11. 1954 – 1. 6. 1961
Ad1) V období 1. 3. 1949 – 31. 5. 1951 za vnitřní režim tábora zodpovídá vězeňská stráž
ministerstva spravedlnosti, za vnější režim (ostrahu) zodpovídá útvar SNB Jeřáb. Z pohledu
vězňů se jednalo o klidnější období, ve kterém docházelo k vyjasňování si situace mezi
Jáchymovskými doly, n. p. a ministerstvem spravedlnosti, kdo je za co zodpovědný, kdo má
komu za co platit apod. Dalším důležitým faktorem z pohledu vězňů bylo to, že v tomto
období měl Sovětský svaz enormní zájem na naší uranové rudě. Sovětští poradci chodili do
táborů a velitelé se jim zpovídali z toho, proč je tolik vězňů v korekci, jak to že nejsou v dole.
Prioritou pro toto období bylo, aby vězeň dostal najíst, aby se vyspal a hlavně aby nastoupil
do práce těžit uranovou rudu.
Ad 2) Ve druhém období 1. 6. 1951 – 31. 10. 1954 zejména v jeho první polovině tzn. do
smrti Stalina a Gottwalda se jedná naopak o nejhorší období, které vězni mohli v NPT zažít.
Hlad, šikana, týrání, ponižování, ztráta lidské důstojnosti… to je jen část pojmů typických pro
tuto dobu. V tomto celém druhém období za uranové tábory, které zastřešovala Stanice SVS
Ostrov, je zodpovědný útvar SNB Jeřáb, tedy jak pro vnitřní tak i pro vnější část tábora.
Ad 3) Poslední období 1. 11. 1954 – 1. 6. 1961 se vyznačuje opět rozdělením kompetencí
mezi dvě ministerstva. Za vnitřní chod tábora zodpovídá opět vězeňská stráž a za ostrahu
táborů Vnitřní stráž ministerstva vnitra. Ženijně technické zabezpečení táborů se výrazně
zlepšilo, takže během jednotlivých let dochází pouze k ojedinělým pokusům o útěk. Celkově
se jedná o klidnější období, ze kterého vybočuje např. „Nudlová stávka na táboře Vojna“.
V červenci roku 1955 vešel v platnost nový táborový řád, který vězni považovali za šikanu,
proto odmítli stravu a i nástup do práce. Musely být povolány posily Vnitřní stráže
ministerstva vnitra a během čtyř dnů byl odpor vězňů zlomen. Toto období končí zrušením
posledního tábora v jáchymovské oblasti a tábora Vojna na Příbramsku. Od tohoto data
32
existuje jediné nápravné zařízení – Bytíz na Příbramsku, ze kterého jsou vězni nasazováni
v uranovém průmyslu.
Rozmístění pracovních táborů na Jáchymovsku v roce 1952 ukazuje mapa na obr. 1.
Obr.1: mapa dolů a pracovních táborů na Jáchymovsku. Vlastní zpracování.
7. ZÁKLADNÍ PŘEDPISY A SMĚRNICE, KTERÉ UPRAVOVALY SPRÁVU A
CHOD V TÁBORECH
Pro zajatecké tábory nejsou doposud známy žádné předpisy a řády, které by určovaly pravidla
a chod v jednotlivých táborech. Tato skutečnost je dána tím, že vnitřní režim v táborech měla
na starosti sovětská strana a československé bezpečnostní složky neměly vůbec přístup do
těchto táborů, proto podmínky, které zde panovaly, jsou známy jen ze vzpomínek zajatců
popř. archivních fragmentů. Pro chod táborů nucených prací byl nejdůležitějším předpisem
Prozatimní ústavní, kázeňský a výchovný řád pro tábory nucené práce. Z pohledu vězeňských
táborů je situace poněkud komplikovanější, neboť v počátečním období od 1. 3. 1949 do 31.
8. 1951 neexistoval žádný předpis, do té doby se jednotlivé tábory řídily svými Domácími
řády. Od 1. 9. 1951vstoupil v platnost Vězeňský řád S-4), který byl v platnosti do 31. 3. 1953.
33
Po té byl nahrazen Řádem nápravných zařízení (NZ-zákl-I-1). S účinností od 1. 6. 1954 platil
Řád pro věznice ministerstva vnitra Československé republiky (NZ-zákl-II-1), který byl od 1.
4. 1955 nahrazen Řádem pro NPT MV (NZ-zákl-II-2), posledním základním předpisem byl
od 1. 3. 1961 Řád pro výkon trestu odnětí svobody v nápravných zařízeních MV (NZ-zákl-II-
2), ten platil až do 1. 4. 1964.4 Toto jsou pouze ty nejzákladnější předpisy, neboť dalšími
nařízeními se upravovala oblast stravování, odměňování, vystrojování vězňů a v neposlední
řadě byla upravována i zdravotní péče.
8. VÝBĚR ZÁKLADNÍCH CHARAKTERISTIK POPISUJÍCÍCH ŽIVOTNÍ
PODMÍNKY VĚZNŮ
Pracovní podmínky
V důsledku honby za co největší těžbou uranu byla pominuta i ta nejprimitivnější
bezpečnostní pravidla. Obecně platilo, že jedny z nejhorších pracovních podmínek vytvořily
Jáchymovské doly. Chovanci táborů byli v první řadě využíváni k práci na šachtě, a to jak
v podzemí, tak na povrchu, dále na práci v táboře, respektive poblíže tábora a také při
výstavbě blízkých měst (Ostrov, Příbram apod.). Pracovní podmínky na šachtě vypadaly
následovně: zajatci, vězni a chovanci mnohdy pracovali i vleže, přitom se v podzemí
nacházelo 20–50 cm vody a neustále zde kapala ze stropu patra voda. Velmi často docházelo
k sesutí stropu. Vážným nedostatkem ohrožujícím zdraví chovanců byl nedostatek gumové
obuvi a pogumovaných obleků. Nedostatečně vybudovaný větrací systém způsoboval dýchací
potíže a z dlouhodobějšího pohledu se podepsal na zdraví zajatců. Organismus byl podle
táborového lékaře Girscheka zhoubným zářením poškozen třemi cestami: z vnějšku
v důsledku práce s radioaktivním materiálem, z vnitřku vdechováním zejména radonu a pitím
radioaktivní vody a v poslední řade v podobě zhoubného vnitřního mikrozáření radioaktivního
prachu usazeného v plicích.5
Sami zajatci o zdravotních potížích vypověděli: „Dala se např. brzy po zahájení směny zmínit
nastupující únava a vysílení. To bylo ještě zesilováno pocitem ospalosti při zpracovávání
čistého smolince. V takovém případě stoupaly i bolesti hlavy a zvláště tlak na srdci. Když bylo
třeba roztloukat speciální rudu a my jsme přitom museli mnoho hodin na smolinci doslova
sedět, nastupovaly i bolesti v oblasti genitálií. Dalším projevem byla vzrůstající vznětlivost
(popudlivost) a nechuť k jídlu.“6
4 ABS, ÚDV-67/Vvk-95.
5 Böss, Oto.: Němečtí váleční zajatci v uranových dolech Jáchymov 1945-1950, Mnichov 1962.
6 Tamtéž
34
Zajatci měli pro svůj výkon stanovenou pevnou pracovní normu, při nesplnění byli zajatci
postihováni, nejčastěji zkrácením přídělu jídla či prodloužením 8 hodinové pracovní doby o
dalších 8 hodin.
Strava
Chovanci se měli v TNP stravovat jednotně, a to třikrát denně. Jídla měla být jednoduchá,
vydatná a připravovaná v táborové kuchyni, která byla, v souladu se zásobovacími předpisy
Ministerstva výživy, v případě tábora Příbram-Vojna nedostatečně vybavená.7
Nebylo výjimkou, že auta odvážející chovance z pracoviště měla několikahodinová
zpoždění nebo nepřijela vůbec, takže se pak do tábora museli vracet pěšky. Docházelo tak
k určitému časovému prodlení a stávalo se, že oběd (již studený) dostávali těsně před večeří.8
O špatné kvalitě stravy se dochovala zmínka i ve zprávě ze dne 20. dubna 1950 o návštěvě
bezpečnostního referenta KNV, tedy člověka, který předsedal přikazovací komisi: „Podával
se k obědu guláš s rýží, ta však byla naprosto nepoživatelná.“9 Na druhou stranu můžeme
však s jistotou konstatovat, že v době různých hornických (uranových) přídělů byl v táborové
kantýně volně k dostání salám, sekaná, masové konzervy, osmi stupňové pivo aj.10
Situace
chovanců se tak nejeví v době lístkového systému po stravovací stránce kriticky. Na místě je
ovšem třeba říci, že v kantýně mohli nakupovat jen ti chovanci, kteří plnili plán.
Když porovnáme tehdy platné stravovací normy pro vězně, samozřejmě z objektivního
pohledu nedostačující, musíme konstatovat, že normy byly s minimálními odchylkami
dodržovány. Např.: chleba bylo za měsíc duben 1956 do tábora dovezeno z pekárny Příbram
23 940 kg, při čemž 1 kg stál 2,60 Kčs. Během měsíce se vydalo 23700 kg, tady přibližně 400
g na potrestaného a den. Dne 8. 2. 1948 byla vypracována podrobná zpráva z kontroly
v zajateckém táboře Prokop na Slavkovsku, která byla věnována výživě zajatců. „Že jsou
zajatci živeni dostatečně, o tom svědčí nejlépe jejich vzhled. Zajatci, kteří přišli do našich
táborů až v II. polovině m.r. , byli těžce podvyživeni a zesláblí. Je pravda, že se nám dosud
nepodařilo u všech toto tělesné zchátrání plně napraviti, ale rozhodně ve všech případech
bylo docíleno velkého pokroku. – Máme zjištěn přírustek na váze u jednoho zajatce za 6 týdnů
pobytu v našem táboře o 18 kg.“11
Normy pro zajatce představuje tabulka 1.
7 ABS, f. E-1, inv. j. 17 - Zpráva o stavu TNP ze dne 31. 1. 1950.
8 ABS, f. E-1, inv. j. 17 - Zpráva o stavu TNP ze dne 3. 2. 1950.
9 ABS, 310–46–11 - Zpráva o prohlídce TNP Lešetice. TNP Lešetice je shodný s TNP Příbram-Vojna.
10 Archiv autora, audio záznam ze dne 22. 7. 2004, Miroslav Moravec.
11 DIAMO, karton 220, inv. j. 4366.
35
Tabulka 1:Normy potraviny pro zajatce /na 1 osobu/ ze dne 31. července 1947.
ZdrojDIAMO, karton 220, inv. j. 4366.
Při vyplnění prac. normy a zhodnocení práce
do 100% a zhodn. práce
– nevyplněna
od 100%-110% - práce
výkon. uspokojivě
od 110% výše zhodn.
prací: - práce vykonána
dobře
na 1 den na měsíc 1 den měsíc 1 den měsíc
Chléb g 430 12900 540 16200 600 18000
Bílá mouka g - - - - 40 1200
Maso-
výrobky
58 1750 100 3000 116 3500
Margarin-tuky 13 380 16 500 25 760
Vepřové sádlo 13 390 16 500 26 780
Mléko l 0,15 4,5 0,3 9,0 0,5 15
Cukr g 15 450 30 900 50 1500
Marmeláda g - - - - 5 150
Cigarety:
a/ v podze mí
ks
- - 5 150 8 240
b/na povrchu
ks
- - 3 90 5 150
HY G I E N A
V TNP mělo být používání základních hygienických prostředků dostupné všem
chovancům. Podmínky dodržování osobní hygieny, zejména koupání, péče o vlasy a vousy,
měly být podrobně upraveny v domovním a denní řádu, který měli zpracovat velitelé tábora se
správci budov pro každý jednotlivý tábor podle jeho charakteru a druhu.12
Stav hygieny v době otevření TNP byl absolutně nedostatečný. „Dnešní umývárny jsou pouze
nouzovým opatřením, ježto mimo několik výtokových kohoutků se žlaby, obsahující pouze
jeden sprchový vývod, což pro 550 příslušníků [chovanců] jistě nepostačí, když tělesná
hygiena jest podmínkou pro zabezpečení proti epidemickým chorobám […]“13
„TNP Vojna je umístěn v zcela nevyhovujících objektech a nedostatečným zařízením
hygienickým a zdravotním (záchody a umývárny a koupelna).14
V koupelně nebyly žádné
mísy na umývání, rohožky a ani kohouty na vodu. Voda ze sprch netekla, protože byla
12
KÝR, Aleš: Způsoby zacházení s vězni v ČSR v letech 1945–1955, Přehled základních předpisů. Opava 2002,
s. 24. 13
DIAMO, karton 218, inv. j. 4094, Požadavek zlepšení ubytovacích poměrů ze dne 8. 12. 1949. 14
ABS, f. E-1, inv. j. 17 - Zpráva o stavu TNP ze dne 19. 1. 1950.
36
zamrzlá, na podlaze bylo náledí. Nebyl zabezpečen dostatečný přísun vody.15
V táboře také
delší dobu chyběla mýdla.16
Obr.2: situační nákres tábora Eliáš, zdroj www.zanikleobce.cz
Obr. 3: Zbytky vězeňských baráků v prostoru tábora Eliáš dnes. Foto Hana Svatoňová, 2012
15
Tamtéž, Zpráva o stavu TNP ze dne 31. 1. 1950. 16
Tamtéž.
37
Obr.4: Tábor a důl Eliáš na černobílém ortofotu z uchycující situaci v roce 1952. Zdroj:
Národní geoportál Inspire.
ZDR AV O T N Í PÉ Č E
V TNP měli být noví chovanci podrobeni vstupní lékařské prohlídce, při které byla
stanovena jejich zdravotní klasifikace, podle níž byli následně pracovně nasazováni.
Zdravotnickou službu měl zabezpečovat táborový lékař schválený MNB, který mohl též
podávat návrhy na dočasné přerušení pobytu. Rozhodnutí o tom, zda se tak doopravdy stane,
však záleželo na příslušném národním výboru, který vydal nález k umístění do TNP v první
instanci. Doba léčení v nemocnici se nezapočítávala do uložené délky pobytu v TNP.
Táborový lékař rovněž dohlížel na dodržování hygienických opatření v objektech, na přípravu
stravy, dodávky pitné vody apod.17
Zdravotní péče o chovance TNP Příbram-Vojna byla velmi špatná. V počátečním období
zcela chybělo vybavení ošetřovny pro první pomoc. Sama práce v šachtě byla zdraví škodlivá,
pokud přihlédneme k nedostatečným ochranným pomůckám, jevila se jako vyložený hazard
se zdravím. Vážnost situace si uvědomovali i někteří chovanci, kteří si byli ochotni zakoupit
gumové boty a pracovní oděv z vlastních peněz,18
neboť ty, které jim poskytly JD, byly
v nefunkční. Zdravotnímu stavu chovanců neprospívaly ani transporty na pracoviště na
otevřených korbách nákladních vozů.19
17
KÝR, Aleš, c. d., s. 34–35. 18
ABS, f. E-1, inv. j. 17 - Zpráva o stavu TNP ze dne 1. - 3. 3. 1950. 19
Tamtéž, Zpráva o stavu TNP ze dne 19. 1. 1950.
38
Je třeba zmínit, že těžce nemocní, a tudíž po dlouhou dobu práce neschopní chovanci,
bývali z TNP propouštěni.
9. TRÝZNĚNÍ, KOREKCE
Je vcelku beze sporu, že životní podmínky v pracovním táboře byly přinejmenším těžké,
daleko horší však byly v tzv. korekci respektive bunkru, který se nacházel v každém táboře.
Na základě posudků soudních znalců20
lze vyvodit následující závěry:
K poškození zdraví případně k ohrožení života při pobytu v bunkru mohlo dojít několika
způsoby.
1) dušením - bunkr představoval uzavřený prostor, ve kterém se nacházelo 4354 litrů kyslíku.
Klidová spotřeba kyslíku dospělého člověka se pohybuje mezi 288 až 350 litry za den.
2) akutním i chronickým revmatickým onemocněním a to především v důsledku působení
chladu, vlhka a infekcí - "Mimoto vězni byli ohroženi záněty dýchacích cest a jejich
komplikacemi především záněty plic."
3) podchlazením - "V zimním období účinkem nízké teploty a velké vlhkosti, zvláště při delším
pobytu, nedostatečné výživě a celkovém vyčerpání, bylo nebezpečí poškození organismu
podchlazením případně smrti z podchlazení nebo omrznutí některých částí těla."
4) střevním a infekčním onemocněním - "Při naprosto nedostatečných hygienických
podmínkách v bunkru bylo nebezpečí střevních infekčních onemocnění."
Znalec z oboru zdravotnictví - psychiatrie došel tedy k závěru, že: "Při pobytu vězňů v tzv.
bunkru mohlo dojít k poškození jejich psychického zdraví, a to buď k poškození přechodného
charakteru nebo i trvalého rázu... V některých nesl pobyt v tzv. bunkru z psychologického
hlediska znaky mučení, nelidského a krutého zacházení." K samotnému objektu bunkru se
vyjadřuje v tom smyslu, že do jeho prostoru byli zavíráni vězni v úmyslu „působit na již
vězněné osoby krutým a nelidským zacházením, mučením tělesným a duševním utrpením s
cílem je zastrašit, v různém počtu 1 až asi 30 lidí umísťováni vězňové ta tzv. přestupky blíže
neurčené, a tím byli dále ještě jako vězni zbaveni osobní svobody a skutečně podrobeni
psychickému a fyzickému mučení a krutému a nelidskému zacházení... a některým pak bylo
následkem tohoto mučení a krutého zacházení také ublíženo na zdraví… Pobyt v tzv. bunkru
přinesl do života vězňů celou řadu mimořádně stresujících podnětů. Podle některých
svědeckých výpovědí nese pobyt v tzv. bunkru znaky mučení, krutého a nelidského zacházení."
20
ÚDV-9/Vt-97.
39
Obr.5 a 6: Korekce na táboře Vojna – vlevo a ubytování vězňů na baráku - vpravo,
Foto Hana Svatoňová, 15.3.2013
10. ZÁVĚR
Během doby se měnily životní podmínky v táborech pro nesvobodné pracovní síly, které byly
zbudovány v oblastech těžby uranové rudy. Jestliže na počátku 50. let. 20. století byly běžné
tresty v bunkrech, nedostatek jídla, strádání, degradace lidské důstojnosti, minimální
hygienické podmínky, nedostatek pracovních pomůcek, v neposlední řadě neomezená moc
dozorců nad vězni, tak na konci 50. let 20. století došlo k podstatné změně a uvolnění těchto
podmínek, což souviselo s celkovými změnami ve společnosti. Na základě studia archivních
pramenů lze vyvodit jasný závěr, že desetitisíce lidí žilo a pracovalo ve velmi těžkých
podmínkách, které se podepsaly jak na fyzickém tak i psychickém stavu daného jedince.
Zkratky:
ABS archiv bezpečnostních složek
KNV krajský národní výbor
MV – ministerstvo vnitra
NA národní archiv
NPT – nápravně pracovní tábor
40
SNB – sbor národní bezpečnosti
SVS – sbor vězeňské stráže
TNP – tábor nucené práce
ÚV KSČ – ústřední výbor Komunistické strany Československa
Literatura:
BÁRTÍK F. (2007): Budování táborů pro nesvobodné pracovní síly v místech produkce
uranové rudy na území České republiky. Podbrdsko.
BÁRTÍK, F. (2009): Tábory nucené práce se zaměřením na tábory zřízené při uranových
dolech v letech 1949-1951, Praha.
BÁRTÍK, F. (2011): Zemřelé nesvobodné pracovní síly v oblastech produkce uranové rudy
1946-1986. Příbram.
BORÁK, M. a JANÁK, D (1996): Tábory nucené práce v ČSR 1948-1954. Opava.
BORÁK, M.et al. (2003): Perzekuce občanů z území dnešní České republiky v SSSR. Sborník
studií. Praha
BÖSS, Oto.(1962): Němečtí váleční zajatci v uranových dolech Jáchymov 1945-1950,
Mnichov.
DRAGOMIRECKÁ, E. a , ŠKODA, C. (1997). Kvalita života: Vymezení, definice a
historický vývoj pojmu v sociální psychiatrii. In: Česká a slovenská psychiatrie (časopis
psychiatrické společnosti), 93, 2,102–108
KAPLAN, K.. (1993): Tábory nucené práce v Československu v letech 1948-1954. Praha.
KÝR, Aleš: (2002) Způsoby zacházení s vězni v ČSR v letech 1945–1955, Přehled základních
předpisů. Opava
PLUSKAL.O. (1998) Poválečná historie jáchymovského uranu. Praha.
TOMÍČEK, R.. (2000) Těžba uranu v Horním Slavkově. Sokolov.
TOMEK, P. (1999) Československý uran 1945-1989, Praha.
Archiv bezpečnostních složek (ABS), ÚDV-67/VvK-95.
ABS, f. E-1, inv. j. 17
ABS, 310–46–11.
DIAMO, krabice č. 228, inv. j. 4914.
DIAMO, karton 218, inv. j. 4094
DIAMO, karton 220, inv. j. 4366.
Národní archiv, Branně bezpečnostní komise ÚV KSČ, krabice č. 104.
41
Kontaktní údaje:
František BÁRTÍK
Hornické muzeum Příbram Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu
nám. Hynka Kličky 293 Přípotoční 300/12
261 01 Příbram VI - Březové Hory 10100 Praha 10
Hana SVATOŇOVÁ
Masarykova univerzita
Katedra geografie
Poříčí 7, 603 00 Brno
42
ZDRAVOTNÁ DIMENZIA KVALITY ŽIVOTA SENIOROV ČESKEJ REPUBLIKY
V PRIESKUME SHARE
HEALTH DIMENSION OF QUALITY OF LIFE OF SENIORS IN CZECHIA
ACCORDING TO SHARE STUDY
Marcela Káčerová, Jana Ondačková
Abstrakt: Súčasná etapa populačného vývoja krajín východnej a strednej Európy je
charakteristická intenzívnym procesom populačného starnutia. Do popredia sa okrem iných
oblastí dostáva problém kvality života, zvyšujúcej sa početnosti, starého obyvateľstva.
Objektívnym demografickým ukazovateľom deklarujúcim zlepšujúcu sa kvalitu života je rast
strednej dĺžky života. Podstatným však nie je, ako k životu pridať roky, ale aj k rokom život.
Kvalita života je výsledkom vzájomného pôsobenia sociálnych, zdravotných, ekonomických a
environmentálnych podmienok, tykajúcich sa ľudského a spoločenského života. Jedným z
celoeurópskych prostriedkov mapovania rôznych dimenzií kvality života obyvateľstva je aj
prieskum SHARE. SHARE je multidisciplinárna, medzinárodná longitudinálna databáza,
ktorá ponúka originálne údaje o rôznych dimenziách života Európanov nad 50 rokov. Cieľom
nášho príspevku je priblížiť výsledky projektu SHARE a hodnotiť zdravotnú dimenziu kvality
života seniorov Českej republiky v rokoch 2006 a 2011.
Kľúčové slová: starnutie, seniori, kvalita života, zdravie
Abstract: The current stage of population development of the countries of Eastern and
Central Europe is characterized by intensive process of population aging. The quality of life
of old people is coming to the fore. Objective demographic variables who declare improving
the quality of life is increase life expectancy. The essential is not how add years to life, but
also life to years. Quality of life is the result of the interplay between social, health, economic
and environmental conditions of human and social life. One of Europe's resources mapping
various dimensions of quality of life is the SHARE survey. The Survey of Health, Ageing and
Retirement in Europe (SHARE) is a multidisciplinary and cross-national panel database of
micro data on health, socio-economic status and social and family networks. The aim of this
paper is to describe the results of the SHARE project and evaluate health dimension of quality
of life of seniors in Czechia in 2006 and 2011.
Key words: ageing, senior, quality of life, health
43
1. ÚVOD
Proces starnutia populácie znamená rast podielu a početnosti obyvateľov vo vyššom veku.
V rokoch 1950- 2011 v Českej republike počet obyvateľov starších ako 65 rokov vzrástol 2,7
krát, pričom podiel tejto skupiny obyvateľstva sa zvýšil z 6,2% na 15,9%. Problematika
procesu starnutia obyvateľstva otvára okrem iných aj tému kvality života týchto početných
skupín starého obyvateľstva. V súčasnosti existuje viacero teórií a metód výskumu kvality
života. Jedným z hlavných indikátorov vo väčšine konceptov je zdravotná dimenzia kvality.
Zdravotný stav obyvateľstva sa s narastajúcim vekom rapídne mení. Kým mladšie vekové
skupiny postihujú predovšetkým akútne (krátkodobé) ochorenia, seniorov častejšie postihujú
choroby chronického charakteru, a to predovšetkým kardiovaskulárne ochorenia (hypertenzia,
cievna mozgová príhoda, ischemická choroba srdca) a ochorenia pohybového aparátu
(osteoporóza, artróza), nádorové ochorenia, úrazy a duševné ochorenia (Alzheimerova
choroba), ktorých liečba je finančne i časovo náročnejšia a často sa ich výskyt spája aj
s trvalými následkami. Tento fakt potvrdzuje aj stredná dĺžka života v zdraví (bez
zdravotného postihnutia), ktorá v roku 2010 v Českej republike dosahuje 8,5 rokov pre 65
ročných mužov a 8,8 rokov pre ženy (EHEMU, 2013). V porovnaní so strednou dĺžkou života
ide o pokles o 6,7 (muži) resp. 9,9 (ženy) rokov (ČSÚ, 2013). Navyše sa často krát u tejto
skupiny obyvateľstva vyskytuje aj multimorbidita. Takéto zhoršenie zdravotného stavu
zamedzuje úspešnému aktívnemu starnutiu populácie. Cieľom nášho príspevku je priblížiť
výsledky projektu SHARE a hodnotiť subjektívnu zdravotnú dimenziu kvality života seniorov
Českej republiky v rokoch 2006 a 2011.
2. METÓDY A DÁTA
Dáta pre náš článok boli získané z prieskumu SHARE (Survey of Health, Ageing, and
Retirement in Europe), ktorý prebieha v Európe už od roku 2004 a zapojilo sa do neho už 21
krajín. Česká republika sa na prieskume pravidelne zúčastňuje od roku 2006. Do prvej českej
vlny (celkovo druhá vlna SHARE-u) sa zapojilo 2749 respondentov nad 50 rokov, v roku
2011 evidujeme 5982 Čechov nad 50 rokov. Zber dát je založený na osobnom pohovore
anketára s respondentom s použitím počítačového dotazníku (CAPI). Prieskum vytvára
longitudinálnu databázu z demografickej, zdravotnej, ekonomickej a sociálnej oblasti.
Svetová zdravotnícka organizácia definuje zdravie ako „stav úplnej telesnej, duševnej a
sociálnej pohody, nielen neprítomnosti choroby“. Za indikátory zdravia sme zvolili:
zhodnotenie zdravia, limity v aktivitách denného života, stredná dĺžka života, prítomnosť
44
obezity, užívanie liekov. Jednotlivé indikátory sme hodnotili po päťročných vekových
skupinách, oddelene pre mužov a ženy.
Za osobu v subjektívne dobrom zdraví sme považovali jedinca, ktorý na otázku „Řekl/a
byste že Vaše zdraví (Váš zdravotní stav) je ...“ odpovedal „Veľmi dobrý“, alebo „Vynikající“.
Za osobu, ktorá nie je limitovaná v aktivitách denného života považujeme takú, ktorá na
otázku „V jaké míře Vás Vaše zdraví v posledních šesti měsících omezovalo při vykonávání
každodenních činností?“ odpovedala „Žádné omezení“. Osoba bez dlhodobého ochorenia bola
definovaná na základe zápornej odpovede na otázku: „Mnoho lidí má chronické nebo vleklé
zdravotní problémy. Vleklými problémy rozumíme to, že s něčím už delší dobu problémy máte
anebo je možné, že je budete mít. Máte v tomto smyslu vleklé zdravotní problémy, nemoci či
omezení?“. Podobne nesúhlasná odpoveď bola vyžadovaná aj v prípade osôb, ktoré berú
pravidelne lieky, pričom prieskum sa na tento aspekt dotazoval otázkou: „Berete alespoň
jednou týdně léky na uvedené zdravotní problémy?“. Za obézneho človeka sme považovali
osobu, ktorej index telesnej hmotnosti (BMI) presahoval hodnotu 30. Stredná dĺžka života
bola prebratá z dát Českého statistického úřadu.
Zvolené indikátory zachytávajú mnoho dimenzií kvality života z hľadiska zdravotného
stavu. Niekedy ponúkajú tieto čiastkové ukazovatele mierne odlišné výsledky a hodnotenie
zdravotnej dimenzie nemusí byť úplne jednoznačné. Preto sa stala aktuálna potreba zhodnotiť
túto dimenziu aj jedným komplexným (syntetickým) ukazovateľom. Na jeho výpočet sme
použili metódu normovanej premennej. Metóda využíva transformáciu reálnych údajov
(rozličného charakteru a niekedy aj merných jednotiek) za určité skupiny (priestorové útvary,
vekové skupiny,...) do porovnateľných merných sústav (bezrozmerné čísla), s ktorými sa dajú
realizovať ďalšie štatistické operácie.
Každý analytický ukazovateľ bol prevedený normovaním na bezrozmerné číslo (zi):
Ak je vzťah k zdravotnému aspektu pozitívny (platné pre všetky naše ukazovatele):
xj
jij
is
XXz
Ak je vzťah k zdravotnému aspektu negatívny:
xj
ijj
is
XXz
Kde Xij, je hodnota ukazovateľa pre danú vekovú skupinu (resp. kraj), Xj je priemer
ukazovateľa a sxj je smerodajná odchýlka daného ukazovateľa.
45
Výsledná charakteristika - syntetický ukazovateľ je stanovená ako vážený aritmetický
priemer normovaných veličín.
jk1 iji vz
k
1S
i = 1,2.....n, vj = váha j-tého ukazovateľa (váha v našom prípade bola pre všetky ukazovatele
rovná jednej).
Veľkosť syntetického ukazovateľa dosahuje v prípade normálneho rozdelenia hodnoty v
intervale od -3 po +3. (Stankovičová a Vojtková, 2007). Hodnoty ukazovateľa sú priamo
úmerné úrovni zdravotného stavu.
3. VÝSLEDKY
"Subjektívne hodnotenie zdravia, teda to, ako sa respondent zdravotne cíti, má vo vzťahu k
hodnoteniu zdravotného stavu špecifickú pozíciu. Jedná sa totiž o skutočne subjektívne,
vysoko individuálne posúdenie vlastného zdravia respondentom, ktoré je determinované
nielen jeho zdravotným stavom, ale i celkovým prístupom k životu, emočným naladením a
pod" (ÚZIS ČR, 2011).
Prvé tri otázky nášho hodnotenia: „subjektívne hodnotenie zdravia (1), prítomnosť
dlhodobého ochorenia (2) a zisťovanie obmedzenia respondenta vo vykonávaní bežných
aktivít (3) tvoria Minimálny európsky model zdravia (Minimum European Health Module –
MEHM) .
Hodnotenie svojho zdravia ako subjektívne dobrého, označilo 18,11% opýtaných
respondentov vo veku nad 50 rokov v roku 2006, do roku 2011 ostal podiel rovnaký. Z
obyvateľov nad 65 rokov svoj zdravotný stav označilo za dobrý len 8,66% opýtaných v roku
2006, pozitívnym sa javí zvýšenie podielu osôb v dobrom zdraví na 10,16% do roku 2011.
Vzhľadom k vekovým kategóriám platí, že so zvyšujúcim sa vekom sa podiel osôb
v subjektívne dobrom zdraví znižuje v oboch sledovaných rokoch. S výnimkou vekovej
kategórie 60-64 roční v roku 2006, platí, že spokojnejší boli a v subjektívne dobrom zdraví sa
vo väčšej miere označili muži. Tento fakt do istej miery súvisí so spoločenskou normatívom
„správneho muža“, ktorý sa nesťažuje na svoj zdravotný stav.
Napriek pomerne nízkym hodnotám vyššie uvedenej spokojnosti zdravia, podiel osôb bez
dlhodobého ochorenia v roku 2006 vo veku nad 50 rokov bol až 47%, do roku 2011 mierne
klesla na 45%. Rovnaký trend má aj obyvateľstvo 65 a viac ročné, keď podiel osôb bez
dlhodobého ochorenia bol 38,74% (2006) a znížil sa na 35,59% (2011). Nie úplne absolútne,
ale dá sa opäť konštatovať, že so zvyšujúcim sa vekom sa podiel respondentov bez
46
dlhodobého ochorenia znižuje, čo je logickým dôsledkom nástupu chronických ochorení
typických pre seniorskú populáciu – imobilita, inkontinencia, poruchy zraku,
kardiovaskulárne ochorenia. Pohlavná štruktúra naznačuje vyšší podiel mužov bez
dlhodobého ochorenia, ale nie tak jednoznačne ako pri predchádzajúcom hodnotení.
V roku 2006 bolo až 42,62% opýtaných Čechov nad 50 rokov, ktorí nie sú limitovaní
v aktivitách denného života a u obyvateľov nad 65 rokov takmer 30%. Kým 65 a viac roční
vykazujú identický podiel aj v roku 2011, 50 a viac roční Česi neboli limitovaní už len
40,13% prípadov.
V roku 2006 sa jedna tretina opýtaných respondentov nad 50 rokov označila ako tá, ktorá
neberie pravidelne lieky. Do roku 2011 sa ich zastúpenie znížilo o 3 percentuálne body na
27,63%. Rovnaký trend registrujeme aj u respondentov 65 a viac ročných, z nich len 17,02%
resp. 15,8% neberie pravidelne lieky. Aj v prípade tejto otázky sa so zvyšujúcim vekom
znižuje podiel respondentov, ktoré lieky pravidelne neberú. Respondenti muži vykazujú lepšie
hodnoty ukazovateľa ako respondentky ženy. To do istej miery môže súvisieť s tým, že ženy
dbajú o svoje zdravie viac než muži, častejšie tak navštevujú lekára, kým muži majú
tendenciu svoj zdravotný stav podceňovať.
Respondenti, ktorí nie sú obézni vo veku nad 50 rokov, tvorili viac ako tri štvrtiny
z opýtaných v roku 2006. Do roku 2011 sa ich zastúpenie znížilo na 72,79%. Respondenti
starší ako 65 rokov až v 77 % resp. 73% nedosahovali hodnotu BMI v obéznych hodnotách.
So vzrastajúcim vekom (do veku 65-69 rokov) v sa znižuje podiel respondentov, ktorí nie sú
obézni. Naopak od tejto vekovej kategórie sa podiel neobéznych zvyšuje. Vyššie zastúpenie
neobéznych vykazujú muži, neplatí to absolútne. Výnimku tvorí kategória 50-59 a 75-79
ročných.
47
Graf č. 1: Subjektívne hodnotenie zdravia obyvateľstvom nad 50 rokov v ČR v roku
2006
Zdroj : SHARE 4, Release 1.1.1, vlastný výpočet
Graf č. 2 : Subjektívne hodnotenie zdravia obyvateľstvom nad 50 rokov v ČR v roku
2011
Zdroj : SHARE 4, Release 1.1.1, vlastný výpočet
48
Tabuľka č. 1 : Stredná dĺžka života vo veku mužov a žien v roku 2006 a 2011
Vek
Stredná dĺžka
života vo veku
Stredná dĺžka
života vo veku
2006 2011
Muži Ženy Muži Ženy
50-54 26,02 31,02 26,94 32,00
55-59 21,96 26,49 22,78 27,42
60-64 18,18 22,13 18,94 23,02
65-69 14,79 18,01 15,47 18,82
70-74 11,65 14,07 12,31 14,87
75-79 8,82 10,46 9,39 11,20
80-84 6,40 7,36 6,84 7,94
85+ 4,46 4,83 4,77 5,32
Zdroj : ČSÚ 2013
Stredná dĺžka života jednoznačne medzi rokmi 2006 a 2011 zlepšuje svoje hodnoty
a narastá (tabuľka č.1). Ukazovateľ, ktorý vychádza z úmrtnostných tabuliek a teda reálnych
mier úmrtnosti odzrkadľuje zlepšovanie úmrtnostných pomerov mužov a žien v Českej
republike vo vyššom veku.
Graf č. 3: Syntetický ukazovateľ zdravia obyvateľstva nad 50 rokov v ČR v rokoch 2006
a 2011
Zdroj: SHARE 4, Release 1.1.1, ČSÚ 2013, vlastný výpočet
49
Tabuľka č. 2: Syntetický ukazovateľ zdravia obyvateľstva nad 50 rokov v ČR v rokoch 2006 a
2011
2006 Muži Ženy 2011 Muži Ženy
50-54 1,63 1,31 50-54 1,75 1,50
55-59 0,82 0,74 55-59 0,63 0,76
60-64 0,17 0,22 60-64 0,27 0,24
65-69 0,20 -0,14 65-69 -0,08 -0,22
70-74 -0,25 -0,65 70-74 -0,30 -0,58
75-79 -0,52 -0,49 75-79 -0,51 -0,70
80-84 -0,61 -0,67 80-84 -0,57 -1,08
85+ -0,65 -0,93 85+ -0,45 -0,86
50+ 0,63 0,42 50+ 0,44 0,34
65+ -0,01 -0,37 65+ -0,22 -0,44
Zdroj: SHARE 4, Release 1.1.1, ČSÚ 2013, vlastný výpočet
Syntetické hodnotenie odpovedí respondentov na všetky otázky ponúka graf 3 a tabuľka
2. Krivky naznačujú, že muži označujú/považujú svoj celkový zdravotný stav za lepší ako
ženy v oboch sledovaných rokoch. Medzi rokmi 2006 a 2011 sa rozdiely v deklarovanom
zdravotnom stave mužov a žien znížili. Respondentkám sa vo vekovej kategórií 50 - 64 a 70 -
74 rokov zlepšil deklarovaný zdravotný stav. Celkovo sa mužom aj ženám nad 50 rokov
zhoršil zdravotný stav, veľmi nepatrne sa zhoršil aj respondentom nad 65 rokov u oboch
pohlaví. Najpozitívnejšie hodnotili svoj zdravotný stav respondenti nad 85 rokov, kde medzi
rokmi 2006 a 2011 pozorujeme nárast komplexného ukazovateľa a zlepšenie zdravotného
stavu.
V regionálnom pohľade (Mapa 1) hodnotili ako najuspokojivejší zdravotný stav
obyvatelia Pražského, Stredočeského a Pardubického kraja. V prípade hlavného mesta možno
uvažovať o lepšej zdravotnej dostupnosti, ktorá do istej miery determinuje najvyššiu strednú
dĺžku života, ale aj väčším množstvom príležitostí pre aktívne starnutie. Kotynková,
Červenková (2001) v tejto súvislosti uvádzajú, že seniori navštevujúci univerzitu tretieho
veku si nielen udržujú väčšie množstvo sociálnych kontaktov, ale napriek starnutiu si počas
štúdia zlepšujú aj zdravotný stav. Priaznivé hodnoty v týchto krajoch sú výsledkom dobrých
stavov vo všetkých čiastkových indikátoroch. Najmenej priaznivý zdravotný stav vykazujú
seniori v Ústeckom kraji. Tento kraj je typický aj vyššou štandardizovanou úmrtnosťou, ktorú
Andrle a Srb (1983) pripisujú nepriaznivým ekologickým podmienkam v tejto oblasti. Možno
predpokladať, že tento faktor sa premieta aj do zdravotného stavu populácie tohto kraja.
Rovnako je tento kraj zaťažený aj vyššou nezamestnanosťou a horšou vzdelanostnou
štruktúrou, ktoré ako ukázali aj iné prieskumy (ÚZIS ČR, 2011) negatívne vplývajú na
zdravie obyvateľov. Prekvapivo nízko hodnotia svoj zdravotný stav Královohradčania a to aj
50
napriek tomu, že priemerný vek respondenta v tomto kraji bol zhodný s priemerný vekom
respondentov v celej Českej republike.
4. ZÁVER
Zdravotný stav je najčastejšie charakterizovaný ukazovateľom subjektívneho zdravia.
Zdravotná dimenzia kvality života je dôležitým aspektom, ktorý zohráva významnú úlohu v
pokračujúcom procese starnutia českej populácie. Práve zdravotný stav obyvateľstva starého
resp. starnúceho obyvateľstva je ťažiskovou témou v starých populáciách Európy.
Subjektívne hodnotenia respondentov ich zdravotného stavu podliehajú mnohým faktorom:
ako ekonomické zabezpečenie, psychická pohoda, kultúrne a sociálne prostredie, mobilita,
využitie voľného času (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2008).
Podľa rôznych kvalitatívnych prieskumov, Česi bez ohľadu na vek, hodnotia svoje
zdravie stále častejšie ako pozitívne (ÚZIS ČR, 2011). Podľa prieskumu SHARE subjektívne
hodnotenie zdravotného stavu Čechov nad 50 rokov sa medzi rokmi 2006 a 2011 veľmi málo
menilo. Túto zmenu možno považovať za nevýznamnú, pretože ide o veľmi krátky časový
úsek. Pozitívnejšie hodnotili svoj zdravotný stav respondenti - muži. Potvrdzuje to aj
ukazovateľ zdravej dĺžky života vo veku 65 rokov podľa pohlavia. "U mužov je 9,5 roka a
predstavuje 68% z celkovej dĺžky života v tomto veku. U žien je podiel nižší (58 %) a zdravá
dĺžka života je takmer zhodná ako u mužov, a to 10 rokov" (Daňková, Hrkál, 2007).
Subjektívne odpovede respondentov o ich zdravotnom stave sa s rastúcim vekom respondenta
kontinuálne zhoršujú (s výnimkou hodnotenia obezity). Vyšší vek totiž indikuje častejšiu
prevalenciu ochorení, ktoré mnohokrát znižujú kvalitu zdravia v podobe doživotného užívania
liekov, či obmedzení v aktivitách denného života počas posledných rokov života.
51
Poznámky:
Výskum podporila Agentúra na podporu výskumu a vývoja v rámci riešenia projektu č. APVV-0018-12 s
názvom Humánnogeografické a demografické interakcie, uzly a kontradikcie v časopriestorovej sieti
“This paper uses data from SHARE wave 4 release 1.1.1, as of March 28th 2013 or SHARE wave 1 and 2
release 2.5.0, as of May 24th 2011 or SHARELIFE release 1, as of November 24th 2010. The SHARE data
collection has been primarily funded by the European Commission through the 5th Framework Programme
(project QLK6-CT-2001-00360 in the thematic programme Quality of Life), through the 6th Framework
Programme (projects SHARE-I3, RII-CT-2006-062193, COMPARE, CIT5- CT-2005-028857, and
SHARELIFE, CIT4-CT-2006-028812) and through the 7th Framework Programme (SHARE-PREP, N° 211909,
SHARE-LEAP, N° 227822 and SHARE M4, N° 261982). Additional funding from the U.S. National Institute on
Aging (U01 AG09740-13S2, P01 AG005842, P01 AG08291, P30 AG12815, R21 AG025169, Y1-AG-4553-01,
IAG BSR06-11 and OGHA 04-064) and the German Ministry of Education and Research as well as from various
national sources is gratefully acknowledged (see www.share-project.org for a full list of funding institutions).”
Literatúra:
ANDRLE, A., SRB, V. (1983): Současné procesy populačního vývoje ČSSR a jejich význam
pro geografii. In: Geografický časopis, roč. 35, č. 1, s. 32-47.
ČSÚ. (2012): Úmrtnostní tabulky za ČR, oblasti a kraje. <http://www.czso.cz/csu/2012edicni
plan.nsf/publ/4002-12-r_2012>.
52
ČSÚ. (2013): Úmrtnostní tabulky za ČR od roku 1920. <http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf
/i /umrtnostni_tabulky_za_cr_od_roku_1920/ $File/cr_ut_1920_2012.zip>.
DAŇKOVÁ, Š., HRKÁL J. (2007). Analýza: zdravá délka života u obyvatel EU
<http://www.demografie.info/?cz_detail_ clanku&artclID=107>.
EHEMU (2013). Health Expectancy in Czech Republic. In: EHLESIS Country Reports, Issue
6. <http://www.eurohex.eu/pdf/ CountryReports_Issue6/Czech%20Republic_Issue6.pdf>.
KOTÝNKOVÁ, M. , ČERVENKOVÁ, A. (2001): Začlenění seniorů v sociální struktuře
soudobé společnosti, VÚPSV, Praha, 31 s. <http://praha.vupsv.cz/Fulltext/Senior.pdf>.
Ministerstvo práce a sociálních věcí. (2008): Kvalita života ve stáří. Národní program
přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012, MPSV, Praha, 60 s. <http://www.m psv.cz/fi
les/clanky/5045/starnuti_cz_web.pdf>.
STANKOVIČOVÁ, I., VOJTKOVÁ, M. (2007): Viacrozmerné štatistické metódy s
aplikáciami. Iura Editon, Bratislava, 261 s.
ÚZIS ČR. (2011): Evropské výběrové šetření o zdraví v České republice EHIS 2008, ÚZIS
ČR, Praha, 273 s.
Kontaktné údaje:
Marcela Káčerová, Mgr., PhD.
Katedra humánnej geografie a demografie,
PRIF UK
Mlynská dolina 1, 842 01 Bratislava
Jana Ondačková, Mgr.
Schubert&Franzke, Kartografické
vydavateľstvo, s.r.o.
Nejedlého 71, 841 02 Bratislava
53
POUŽÍVÁNÍ SLUCHADLA JAKO ASPEKT KVALITY ŽIVOTA SENIORSKÉ
POPULACE
THE USE OF HEARING AIDS AS A FACTOR OF THE QUALITY OF LIVE IN
POPULATION OF OLDER ADULT
Helena Kisvetrová, Petra Kurková, Barbora Švejdíková, Radka Popelková
Abstrakt: Snížená schopnost slyšet a komunikovat ovlivňuje kvalitu života starší populace.
Cílem studie bylo zjistit, jak sluchadlo ovlivňuje kvalitu života u seniorů. Realizace:
strukturované rozhovory s 34 seniory ve věku 65+, kteří používali minimálně 1 rok sluchadlo.
Nerozumění při hovoru bylo pro 70 % z nich motivací začít používat sluchadlo. V průměru
senioři absolvovali 4 edukace o sluchadle a 47 % seniorů považovalo své vědomosti
o sluchadle za velmi dobré. Polovina seniorů používala sluchadlo více než 8 hodin denně a při
všech činnostech. 97 % seniorů subjektivně vnímalo zlepšení kvality života při používání
sluchadla. Většina z nich uváděla zlepšení srozumitelnosti řeči a opětovné zapojení se do
společenského života. Studie ukázala, že pravidelné používání sluchadla podporuje interakci
a komunikaci promítnutou do každodenních aktivit a ovlivňuje tak kvalitu života seniora.
Klíčová slova: edukace, kvalita života, komunikace, senior, presbyakuze
Abstract: The diminished ability to hear and communicate affects the quality of life of the
elderly. The aim of the study was to determine how a hearing aid can positively influence the
quality of life for the elderly. Method: structured interviews with 34 people aged 65+ who had
been using hearing aids for at least one year. For 70 % of them, impaired conversation was the
main incentive to start using a hearing aid. On average, the participants took part in 4
instructional sessions on how to use a hearing aid and 47 % of them considered their
knowledge of the device very good. One half of them used their hearing more than 8 hours
a day and with all activities. 97 % of the elderly reported a subjective improvement to the
quality of their lives when using a hearing aid. Most of them reported a better understanding
of spoken language and revived their social life. The study showed that if used regularly,
a hearing aid helps to facilitate interaction and communication in day-to-day activities,
positively affecting the quality of life of the elderly.
Key words: education, quality of life; communication; older adult; presbyacusis
54
1. ÚVOD
Sluchové a zrakové postižení má dlouhodobý vliv na kvalitu života stárnoucí populace, a to
zejména v oblasti sociálních aktivit (Fischer et al. 2009). Ztráta sluchu ve stáří je velmi běžná
ve vyspělých zemích, což platí zejména o městských aglomeracích, kde intenzivní hluk
negativně ovlivňuje zhoršení sluchu (Hidalgo et al. 2009). Tento zdravotní problém starší
populace je ale často podceňován. Epidemiologické studie z Velké Británie, USA a Austrálie
potvrzují, že zhoršení sluchu se týká až 45 % osob ve věku ≥ 50 let (Schneider et al. 2010).
Prevalence zhoršení sluchu u osob nad 80 let dokonce může překračovat i 85 %
(Cruickshanks et al. 1998). Stařecká nedoslýchavost (54resbyacusis) je multifaktoriální
proces, charakterizovaný počáteční ztrátou sluchu ve vysokých frekvencích s nepříznivým
dopadem na porozumění řeči v hlučném prostředí a v místech s ozvěnou (George et al. 2012).
Ztráta sluchu je obvykle postupná, progresivní a bilaterální (Chou et al. 2011). Nejprve se
snižuje schopnost porozumět řeči, později schopnost detekovat, identifikovat a lokalizovat
zvuky (Gates, Mills, 2005). Korekci sluchového deficitu lze dosáhnout zesílením zvuku
pomocí sluchadel s analogovým nebo digitálním zpracováním zvukového signálu. Mezi
nejčastější typy patří závěsná, zvukovodová a kanálová sluchadla. Spokojenost se sluchadlem
je ale závislá na subjektivním vnímání jedince (José et al. 2011). Nespokojenost seniorů se
sluchadly často souvisí s obtížnou manipulací a nesplněným očekáváním ve vztahu ke
zlepšení sluchu (Chou et al. 2011). Snížená schopnost slyšet a komunikovat je pro seniora
frustrující a může vést k sociální izolaci, zkreslené komunikaci i ke stigmatizaci. Je spojená
s negativními psychologickými dopady, depresivními symptomy a zhoršením kvality života
(Schneider et al. 2010). Používání sluchadla umožňuje výrazné zlepšení kvality života seniora
v oblasti vnímání zdraví, sociálního začlenění a spokojenosti s interpersonálními vztahy
(Mondelli, Souza, 2012; Boi et al. 2010).
2. VÝZKUMNÁ STUDIE
Výzkumná studie byla zaměřená na skutečnosti motivující seniora k zájmu o korekci sluchu,
znalosti o sluchadle, využívání sluchadla a jeho vliv na subjektivní vnímání kvality života.
Byl použit strukturovaný rozhovor a záměrné pozorování. Soubor respondentů tvořili 34
senioři, kteří byli do výzkumného souboru zařazeni na základě předem stanovených kritérií
a se zaručením anonymity. Zařazující kritéria: věk 65+, nedoslýchavost, používání sluchadla,
dispenzarizace ve foniatrické ambulanci Fakultní nemocnice Olomouc. Rozhovory se seniory,
55
pozorování a sumarizaci dat realizovala R. Popelková během své odborné praxe v rámci
studia na Fakultě zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci.
Soubor respondentů zahrnoval 20 mužů (59 %) a 14 žen (41 %). Třetina seniorů (35 %)
byla ve věkové kategorii 65–74 let (dle klasifikace WHO rané stáří) a 62 % seniorů patřilo do
kategorie 75–89 let (dle WHO vlastní stáří). V kategorii dlouhověkých (90 a více let) byl
pouze jeden senior. Co se týká nejvyššího dosaženého vzdělání, tak 9 % seniorů mělo
základní vzdělání, 41 % bylo vyučených, 32 % dosáhlo středoškolského a 18 %
vysokoškolského vzdělání. Pro zpracování dat byla použita popisná statistika.
Průměrná délka trvání sluchových potíží byla 7 let (min – max: 1–17 let). Zastoupení
jednotlivých kategorií uvádí tab. 1.
Tab. 1 Doba trvání poruchy sluchu
Doba Absolutní
četnost
Relativní
četnost
1 – 5 let 12 35 %
6 – 10 let 12 35 %
11 – 15 let 7 21 %
16 a více let 3 9 %
Celkem 34 100 %
Motivace ke korekci sluchu je významný faktor, který ovlivňuje skutečnost, zda senior
Tab. 2 Motivace ke korekci sluchu
Skutečnost motivující k používání
sluchadla
Absolutní
četnost
Relativní
četnost
Zhoršení porozumění řeči při hovoru 24 70 %
Zhoršení porozumění řeči při hovoru
a sledování TV 3 9 %
Zhoršení porozumění řeči při hovoru
a potíže v zaměstnání 4 12 %
Zhoršení porozumění řeči při hovoru
a telefonování 2 6 %
Subjektivní vnímání zhoršení sluchu 1 3 %
Celkem 34 100 %
56
bude používat sluchadlo. Skutečností, která motivovala nejvíce seniorů z naší studie (70 %) k
používání sluchadla, bylo zhoršené porozumění řeči při hovoru. Zastoupení jednotlivých
motivujících skutečností ukazuje v přehledu tab. 2.
Více než polovina seniorů (59 %) používala závěsné sluchadlo. Zvukovodové sluchadlo
používalo 41 % seniorů. Nikdo nevyužíval kanálové sluchadlo. Dvě třetiny seniorů (68 %)
používalo sluchadlo po dobu maximálně 5 let. Období 6 až 10 let používalo sluchadlo 29 %
seniorů zapojených do studie. Pouze jeden senior používal sluchadlo déle než 16 let. Polovina
seniorů (50 %) potvrdila, že používá sluchadlo během dne více než 8 hod. Počet hodin během
dne, po které senioři využívali sluchadlo, uvádí v souhrnu tab. 3.
Tab. 3 Využívání sluchadla během dne
Počet hodin /
den
Absolutní
četnost
Relativní četnost
1 hod. 1 3 %
Max. 4 hod. 7 20 %
Max. 8 hod. 9 27 %
Více než 8 hod. 17 50 %
Celkem 34 100 %
Více než polovina oslovených seniorů (59 %) používá sluchadlo při všech aktivitách
a situacích během dne. Třetina respondentů (38 %) používá sluchadlo při běžných denních
činnostem, jako je telefonování, sledování TV a dále při jednání na úřadu nebo návštěvě
lékaře. Souhrnný přehled viz tab. 4. Z odpovědí vyplynulo, že nejčastější situací (94 %), při
které senioři používali sluchadlo, byl hovor. Tato situace byla téměř u tří čtvrtin (70 %)
seniorů také impulzem, který je motivoval začít používat sluchadlo, jak uvádí tab. 1. Při
sledování TV využívalo sluchadlo 88 % seniorů.
Polovina seniorů (53 %) uvedla, že během hospitalizace sluchadlo nepoužívají.
Nejčastějším důvodem (28 %) byla skutečnost, že sluchadlo s sebou do nemocnice neberou
z obavy z jeho ztráty.
Tab. 4 Situace a aktivity pro používání sluchadla
Situace a aktivity Absolutní
četnost
Relativní
četnost
Při všech činnostech (včetně
TV) 20 59 %
Hovor a sledování TV 8 23 %
Hovor a návštěva lékaře 2 6 %
Hovor a telefonování 2 6 %
57
Sledování TV a jednání na
úřadech 1 3 %
Pouze při sledování TV 1 3 %
Celkem 34 100 %
Co se týká spokojenosti s používáním sluchadla (komfort, zvládnutí manipulace se
sluchadlem, kvalita zesílení zvuku, rozumění řeči), tak 79 % seniorů uvedlo, že je s typem
sluchadla, které používají, spokojeno. Pětina seniorů (21 %) nebyla s typem sluchadla, které
jim bylo doporučeno, spokojená. Důvodem byla nejčastěji (57 %) skutečnost, že se
sluchadlem neuměli dobře manipulovat. Dostatečná edukace o manipulaci a péči o sluchadlo
je proto nezbytným předpokladem, aby byl senior se sluchadlem, které používá, spokojený.
Senioři nejčastěji absolvovali čtyři edukace zaměřené na péči o sluchadlo a správnou
manipulaci při používání. Nejnižší počet edukací byl dvě, nejvyšší počet absolvovaných
edukací, který byl jedním seniorem uveden, bylo dvanáct. Téměř polovina seniorů (47 %)
byla edukovaná společně s pečující/blízkou osobou (nejčastěji děti seniorů). Souvisí to se
skutečností, že 41 % seniorů dále uvedlo, že potřebují pomoc při manipulaci a péči
o sluchadlo. Nejčastěji sami nezvládali výměnu baterie ve sluchadle (71 %). Pouze 18 %
seniorů uvedlo, že s rozsahem poskytnuté edukace nebyli spokojeni. Nejčastějším důvodem
byla skutečnost, že nedokázali sami správně manipulovat se sluchadlem. Polovina seniorů
(47 %) považovala subjektivně své znalosti o sluchadle a péči o něj za velmi dobré, 44 % je
považovalo za přiměřené a pouze 9 % seniorů připustilo, že jejich znalosti jsou nedostatečné.
Administrátorka sběru dat následně provedla porovnání subjektivního hodnocení seniora
s výsledkem svého pozorování seniorů ve foniatrické ambulanci zaměřené na dosažené
znalostí seniora o sluchadle. U 6 % seniorů, kteří své znalosti subjektivně považovali ještě za
přiměřené, byl zjištěn větší deficit znalostí. Výsledky subjektivního hodnocení seniorů
a výsledky objektivního pozorování uvádí graf 1.
V závěru strukturovaného rozhovoru senioři subjektivně hodnotili zda používání sluchadla
ovlivnilo kvalitu jejich života. Většina (97 %) potvrdila, že používání sluchadla považují za
významný faktor, kteřý pozitivně ovlivňuje kvalitu jejich života. Tři čtvrtiny seniorů (76 %)
nejvíce oceňovalo, že jim sluchadlo umožnilo lepší porozumění řeči při komunikaci
s ostatními lidmi, což podpořilo jejich sociální aktivity.
3. DISKUZE
Kvalita života je multidimenzionální fenomén, zahrnující fyzickou, materiální, emocionální
58
Graf 1 Znalosti o sluchadle
i sociální pohodu (Ciorba et al. 2012; Boi et al. 2010). Sluchová ztráta má významný dopad
především na sociální dimenzi seniora, a to v souvislosti se zhoršenou schopností komunikace
a interakce s okolím, jako významným aspektem každodenních aktivit. Tuto skutečnost
potvrzují i výsledky naší studie, protože deficit v oblasti komunikace (zhoršení rozumění řeči
při hovoru) byl pro 70 % seniorů primárním impulsem, který je motivoval k používání
sluchadla. Většina seniorů (94 %) také označila hovor jako situaci, kdy sluchadlo nejčastěji
používají. Teineira et al. (2008) nenašel vztahy mezi ztrátou sluchu a kvalitou života
u starších osob. Jedna třetina respondentů v jeho studii měla ale jen mírný sluchový deficit,
který podle WHO není považován za diskvalifikující, což znamená, že nebrání seniorovi bez
obtíží vykonávat každodenní aktivity. Bance (2007) ale uvádí, že použití sluchadel může
snížit funkční dopady ztráty sluchu a zlepšit tak kvalitu života seniora.
V naší studii uvedla polovina seniorů (50 %), že používá sluchadlo během dne více než 8
hod. a čtvrtina seniorů (27 %) v rozmezí 4 až 8 hod. José et al. (2011) uvádí ve své studii, že
déle než 8 hod. používalo sluchadlo 67 % respondentů. Ale ne všichni respondenti byli
v seniorském věku, což může vysvětlit delší dobu využívání sluchadla během dne. Počet
seniorů, který využíval sluchadlo maximálně 8 hod. (27 %), byl shodný s výsledkem naší
studie.
Pouze pětina seniorů z naší studie uvedla, že nejsou spokojeni s typem sluchadla, které jim
bylo doporučeno. Nejčastějším důvodem nespokojenosti seniora byl deficit schopnosti
správně manipulovat se sluchadlem. Také Chou et al. (2011) uvádí obtížnou manipulaci se
sluchadlem jako důvod nespokojenosti. S tím souvisí i skutečnost, že používání sluchadla
vyžaduje dlouhodobější edukaci. Pouze polovina seniorů z naší studie používala sluchadlo při
59
všech aktivitách. Může to souviset se skutečností, že lidé s mírnou vysokofrekvenční ztrátou
sluchu vnímají negativně zesílení zvuků, jako je šustění papíru nebo jejich vlastní dýchání,
a v důsledku toho používají sluchadlo pouze příležitostně při určitých aktivitách. Takové
používání však zabraňuje centrálnímu přizpůsobení se novému vnímání zvuků a přispívá
k nespokojenosti uživatelů (Gates, Mills 2005). Proto se doporučuje sledovat pacientův
pokrok v manipulaci se sluchadlem v pravidelných intervalech, protože to může podpořit
zlepšení celkových výsledků, a tím i spokojenost seniora (Perez, Edmonds 2012). Také
dřívější studie vviidděěllii ppooddppoorruu ssppookkoojjeennoossttii vv lleeppššíí eedduukkaaccii ppaacciieennttůů,, zzeejjmméénnaa vv oobbllaassttii ttýýkkaajjííccíí
ssee pprroobblléémmůů ss ppoouužžíívváánníímm sslluucchhaaddeel (Liston et al. 1995). José et al. (2011) řadí mezi faktory,
které přispívají k úspěšnému používání sluchadel mimo manuální zručnosti při manipulaci se
sluchadlem i další faktory, např. finanční náklady a osobní očekávání. S finančními náklady
souvisí pravděpodobně i skutečnost, že část seniorů z naší studie uvedla, že sluchadlo
nepoužívá v době hospitalizace, protože mají strach ze ztráty. Pořízení sluchadla je pro
seniora často finančně dosti nákladné (senioři uvedli, že průměrně dopláceli 3.300 Kč;
nejvyšší doplatek na sluchadlo byl 8.000 Kč).
Fakt, že čtyři pětiny seniorů z naší studie byly spokojeny s používáním sluchadla (komfort,
zvládnutí manipulace, zesílení zvuku, rozumění řeči) koreluje se zahraničními výsledky, kde
většina uživatelů také pozitivně hodnotila prospěch z používání sluchadla (Magni et al. 2005).
Rovněž španělská studie hodnotící spokojenost a využívání sluchadla uvádí, že polovina
uživatelů sluchadel byla po jejich poskytnutí spokojenější se svým životem. Faktem však
zůstává, že spokojenost je postavena na subjektivních dojmech jedince (José et al. 2011). Je
definovaná výhradně uživatelem sluchadla a všechna měření posuzující spokojenost jsou
subjektivní, a měla by být proto vnímána pouze jako statistická měření (Magni et al. 2005).
Většina seniorů (97 %) z naší studie potvrdila, že používání sluchadla ovlivnilo kvalitu
jejich života. Brazilská studie uvádí, že pouze 13 % uživatelů tvrdilo, že se kvalita jejich
života v průběhu používání sluchadla nezlepšila (José et al. 2011). Z výsledků další brazilské
studie zkoumající kvalitu života před a po poskytnutí sluchadla jednoznačně vyplývá, že
používání sluchadla vedlo k výraznému zlepšení kvality života, konkrétně v oblasti vnímání
zdraví nebo spokojenosti s osobními vztahy (Mondelli, Souza 2012). Kvalitu života zkoumala
i řecká studie, která uvádí, že všichni pacienti pozitivně hodnotili používání sluchadla, protože
to vedlo ke zlepšení kvality jejich života (Tsakiropoulou et al. 2007). V rámci íránské studie
bylo zkoumáno zlepšení kvality života v souvislosti s využíváním sluchadel. Účastnící studie
používali sluchadla ve 3 měsíčním intervalu a výsledky potvrdily, že došlo ke zlepšení kvality
života. Respondenti uváděli, že velký význam pro ně měla možnost opět poslouchat rádio
60
a televizní program (Lotfi et al. 2009). Rovněž v naší studii 88 % seniorů uvedlo sledování
TV jako aktivitu, při které používají sluchadlo, což může být považováno za prevenci pocitu
osamělosti seniora. Poslech rádia nebyl seniory z naší studie uváděn. Může to souviset se
skutečností rozdílného socio-kulturního kontextu íránského a českého prostředí.
4. ZÁVĚR
Poruchy sluchu ve stáří jsou díky postupnému stárnutí populace velmi aktuálním tématem.
Sluchová ztráta významně ovlivňuje komunikaci, každodenní aktivity, stupeň osobní
nezávislosti i pocit osamělosti seniora. Vzhledem k důsledkům, které poruchy sluchu
způsobují, jde o vážný problém, který má negativní dopad na subjektivní vnímání kvality
života seniora. Efektivní opakovaná edukace seniora podporuje zvládnutí manipulace se
sluchadlem a motivuje k jeho využívání. Může tak pozitivně ovlivnit kvalitu života seniora
a snížit riziko osamělosti a sociální izolace.
Příspěvek je dedikován projektu CZ.1.07/2.2.00/28.0181 Zvýšení profesních kompetencí
studentů zdravotnických a tělovýchovných studijních programů ve vztahu k osobám se
zdravotním postižením. Příspěvek byl dále podpořen v rámci studentské grantové agentury
IGA UP a je dedikován projektu FZV_2013_007.
Literatura:
BANCE, M. (2007). Hearing and aging. Canadian Medical Association journal, 176, 7, 925–
927.
BOI, R., RACCA, L., CAVALLERO, A. et al. (2012). Hearing loss and depressive symptoms
in elderly patients. Geriatrics and gerontology international,12, 3, 440–445.
CIORBA, A., BIANCHINI, CH., PELUCCHI, S. et al. (2012). The impact of hearing loss on
the quality of life of elderly adults. Clinical interventions in aging, 7, 159–163.
CRUICKSHANKS, K., WILEY, T., TWEED, T. et al. (1998). Prevalence of hearing loss in
older adults in Beaver Dam, Wisconsin. The Epidemiology of Hearing Loss Study. American
journal of epidemiology, 148, 9, 879–886.
FISCHER, M., CRUICKSHANKS, K., KLEIN, B. et al. (2009). Multiple sensory impairment
and quality of life. Ophthalmic epidemiology, 16, 6, 346–353.
GATES, G., MILLS J. (2005). Presbyacusis. The Lancet, 336, 9491, 1111–1120.
GEORGE, P., FARRELL, T., GRISWOLD, M. (2012). Hearing loss: help for the young and
old. The Journal of family practice, 61, 5, 268–277.
61
GOGGINS, S., DAY, J. (2009). Pilot study: Efficacy of recalling adult hearing-aid users for
reassessment after three years within a publicly-funded audiology service. International
journal of audiology, 48, 4, 204–210.
HIDALGO, J., GRAS, C., LAPEIRA, J. et al. (2008). Functional status of elderly people with
hearing loss. Archives of Gerontology and Geriatrics, 49,1, 88–92.
CHOU, R., DANA, T., BOUGATSOS, CH. et al. (2011). Screening for Hearing Loss in
Adults Ages 50 Years and Older: A Review of the Evidence for the U.S. Preventive Services
Task Force. Rockville (MD): Agency for Health Care Research and Quality (US), 2011,
March. http://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK53864/pdf/TOC.pdf.
JOSÉ, M., CAMPOS, P., MONDELLI, M. (2011). Unilateral hearing loss: benefits and
satisfaction from the use of hearing aids. Brazilian journal of otorhinolaryngology, 77, 2, 221–
228.
LISTON, R., SOLOMON, S., BANERJEE, A. (1995). Prevalence of hearing problems, and
use of hearing aids among a sample of elderly patients. The British journal of general practice,
45, 396, 369–370.
LOTFI, Y., MEHRKIAN, S., MOOSSAVI, A. et al. (2009). Quality of life improvement in
hearing-impaired elderly people after wearing a hearing aid. Archives of Iranian medicine, 12,
4, 365–370.
MAGNI, C., FREIBERGER, F., TONN, K. (2005). Evaluation of satisfaction measures of
analog and digital hearing aid users. Brazilian journal of otorhinolaryngology, 71, 5, 650–657
MONDELLI, M., SOUZA, P. (2012). Quality of life in elderly adults before and after hearing
aid fitting. Brazilian journal of otorhinolaryngology, 78, 3, 49–56.
PEREZ, E., EDMONDS, B. (2012). A Systematic Review of Studies Measuring and
Reporting Hearing Aid Usage in Older Adults since 1999: A Descriptive Summary of
Measurement Tools. PLOS one, 7, 3, 1–8
SCHNEIDER, J., GOPINATH, B., KARPA, M. et al. (2010). Hearing loss impacts on the use
of community and informal supports. Age and ageing, 39, 4, 458–464.
TEIXEIRA, A., FREITAS, C., MILLÃO, L. et al. (2008). Relationship Among Hearing Loss,
Age, Gender, and Quality of Life in Older Individuals. International Archives of
Otorhinolaryngology, 12, 1, 62–70.
TSAKIROPOULOU, E., KONSTANTINIDIS, I., VITAL, I. et al. (2007). Hearing aids:
Quality of life and socio-economic aspects. Hippokratia, 11, 4, 183–186.
62
Kontaktní údaje:
PhDr. Helena KISVETROVÁ
Univerzita Palackého v Olomouci
Ústav ošetřovatelství
tř. Svobody 8
771 11 Olomouc
Mgr. Petra KURKOVÁ, Ph.D.
Univerzita Palackého v Olomouci
Katedra aplikovaných pohybových aktivit
Tř. Míru 104
779 00 Olomouc
63
POJETÍ CHUDOBY V HISTORICKÉM KONTEXTU
CONCEPT OF POVERTY IN THE HISTORICAL CONTEXT
Magdalena Kotýnková
Abstrakt
Chudoba je jevem, který provází lidskou existenci od jejího vzniku až do současnosti.
Problematika zkoumání a monitorování chudoby se úzce váže k odlišným konceptům
chudoby. Nahlédnutím do historie sledování chudoby lze doložit postupný vývoj v chápání
chudoby a vývoj v nastavení hranice chudoby, přičemž obojí v sobě odráží dosažený sociálně-
ekonomický vývojový stupeň společnosti. Cílem příspěvku je rozšířit pohled na současné
pojetí chudoby v rozvinutých zemích o přehled vývoje chudoby a jejího měření v historickém
kontextu. Začlenění chudoby do širších historických a společenských souvislostí odkrývá
souvislosti, které mohou být skryté a přitom klíčové pro zdokonalení jejího monitorování.
Klíčová slova: chudoba, sociální vyloučení, měření chudoby21
Abstract
The aim of this paper is to extend the current view of the concept of poverty in developed
countries. Poverty is a part of human existence from its beginning to the present. The issue of
monitoring poverty is closely linked to different concepts of poverty. Insight into the history
of poverty monitoring demonstrates a gradual evolution in the understanding of poverty and
demonstrates development in setting the poverty line. Approach to poverty in a broader
historical and social contexts reveals the connection that can be hidden and yet crucial for
improving poverty monitoring.
Key words: poverty, social exclusion, poverty measurement
1. HISTORICKÝ KONTEXT CHÁPÁNÍ CHUDOBY
První statistické studie, které byly zaměřeny na výzkum chudoby v Evropě, vznikly po
revolučním roce 1848. V období od druhé poloviny 19. století začala v Evropě probíhat
industrializace, která byla provázena koncentrací průmyslové výroby, rychlým růstem
průmyslových měst a migrací obyvatelstva z venkova do měst. Kolísající odbyt výroby v
důsledku ekonomických cyklů a růst počtu obyvatel ve městech znamenal také rychlý růst
počtu chudých (lůzy), s čímž byl spojen růst kriminality a nebezpečí epidemií.
21
Příspěvek byl vypracován za finanční podpory Interní grantové agentury VŠE F5/24/2012.
64
Statistické studie zpracované v druhé polovině 19. století, které byly zaměřeny na
sledování chudoby se proto zabývaly příjmy a výdaji především dělnických rodin. Největšího
věhlasu dosáhli pruští statistikové. Nejvýznamnější z nich, Ernst Engel (1821–1896), vytvořil
empirickou poučku, která měla dalekosáhlý vliv na sledování chudoby: „Čím je rodina
chudší, tím větší díl celkových výdajů používá na potraviny. Poměr mezi výdaji na stravu
a ostatními výdaji je tím nejlepším ukazatelem životní úrovně obyvatel“. Engelův zákon byl
akceptován nejen v řadě studií v 19. století, ale promítl se až do moderní teorie a metodologie
výzkumů chudoby, které byly vytvořeny ve 20. století .
Na přelomu 19. a 20. století působil v Anglii Charles Booth (1840–1916) a B. Seebohm
Rowntree (1871–1954), kteří stanovili významný instrument pro budoucí výzkumy, kterým je
hranice chudoby („poverty line“). Booth, který se zabýval studiem chudoby v Londýně ve
své práci Life and Labour of the People in London, publikované v několika vydáních mezi
lety 1889 až 1903, stanovil určitou výši příjmů pomocí níž definoval „chudé“ a „velmi
chudé“: „Chudí stěží dokáží vést nezávislý život a uspokojovat své základní životní potřeby,
velmi chudí toho již nejsou schopni vůbec“. Obdobně Rowntree, který prováděl výzkum
chudoby v Yorku, v roce 1901 v práci Poverty a Study of Town Life stanovil dvě kategorie
chudých: „Primárně chudí jsou ti, jejichž příjmy jsou pod hranicí chudoby, sekundárně chudí
jsou ti, jejichž příjmy jsou na této hranici (nebo mírně nad), ale jejichž příjmy jsou dostatečné
pro zajištění pouze základních, k životu zcela nezbytných potřeb, aniž by mohli kupovat
cokoliv více“. K těmto závěrům dospěl při použití hranice chudoby, kterou stanovil již v roce
1889.
Rowntree jako první badatel zkonstruoval absolutní hranici chudoby. Výdaje domácností
rozdělil na tři kategorie: potraviny, bydlení a ostatní (oblečení, topivo, světlo…) a v rámci
těchto kategorií vypracoval kalkulaci minimálních výdajů nutných k tomu, aby si domácnost
mohla obstarat základní životní potřeby. Hranice chudoby stanovená v roce 1889 zahrnovala
výdaje na potraviny na velmi nízké úrovni, neboť Rowntree vycházel z čistě vegetariánské
stravy bez jakéhokoliv čerstvého masa, z tehdy dražších potravin byla započítána pouze
třikrát týdně slanina. Do hranice chudoby nebyly započteny náklady na dopravu, ale ani na
zdravotní péči. Ve své první studii z roku 1901 Rowntree porovnával příjem dělnických
domácností očištěný o nájem. Dle hranice chudoby z roku 1889 došel ke zjištění, že v Yorku
žilo 15,5 % domácností pod hranicí chudoby (primární chudoba) a dalších 27,9 % na hranici
chudoby, nebo jen těsně nad ní (sekundární chudoba) (Rowntree, 1901).
65
V roce 1918 Rowntree definoval novou minimální hranici „lidských potřeb“, kterou použil
při výzkumu chudoby v roce 1936 a zjistil, že dle nově stanovené hranice žilo v Yorku
v chudobě 30 % dělnické populace, zatímco při použití hranice stanovené v roce 1899, by
tento podíl klesl pouze na 6,8 %, z čehož je patrné, že nově stanovená hranice byla
signifikantně vyšší. (Hatton, Bailey, 2000). Na studii z roku 1936 následně navázala ještě
studie další, která významně ovlivnila další rozvoj v této oblasti. Rowntree na ní, vzhledem
k pokročilému věku, spolupracoval s G. R. Laversem a její výsledky byly publikovány v roce
1951 (Rowntree, Lavers, 1951). K posouzení stavu chudoby tentokrát použili stejnou hranici,
jako ve studii z roku 1936 a zjistili, že chudoba z původních 31,1 % klesla na pouhých 4,6 %.
V dalším rozboru pak přisoudili tento dramatický pokles především sociální politice státu,
která prošla značným rozvojem na základě publikace Beveridgeovy zprávy z roku 194222
.
Autoři studie vypočítali, že při absenci sociální pomoci by podíl dělnických domácností
žijících v chudobě dosahoval 22,4 %. (Rowntree, Lavers, 1951). Na tomto základě bylo
obecně usuzováno, že sociální politika státu byla úspěšná a snížila chudobu. Po čase se však
vynořily určité pochybnosti, nakolik je možné na základě této studie dělat tak dalekosáhlé
závěry. Kritici jí vyčítali nedostatečnost zkoumaného vzorku populace, která se omezovala
pouze na jedno město, zpochybňovali samotnou spolehlivost studie, ale především se zaměřili
na to, zda je možné porovnávat hranici chudoby z roku 1936 se situací v roce 1951.
2. KRITIKA KONCEPTU ABSOLUTNÍHO POJETÍ CHUDOBY
Mezi nejčastější a nejzávažnější výtky kritiků absolutního pojetí chudoby patří srovnatelnost
absolutní hranice chudoby v čase. Jedním z nejvýznamnějších z kritiků absolutního pojetí
chudoby patří P. Townsend (1928 – 2009).
I když lze předpokládat, že základní životní potřeby člověka jsou v čase neměnné, obtížné
je stanovení spotřebního koše základních životních potřeb, neboť jeho stanovení je odvislé od
úsudku toho, kdo tento koš konstruuje a navíc, tento koš se mění v čase a prostoru. V různém
čase a na různém místě mohou být nejchudším vrstvám obyvatelstva dostupné odlišné
spotřební statky, které mohou v rozdílné míře uspokojovat jejich potřeby a které jsou dle
úsudku toho, kdo absolutní hranici konstruuje zahrnuty do základních životních potřeb.
Nedostáváme tím měřítko, které by umožnilo srovnat stav chudoby v různém čase a na
různých místech, čímž lze konstatovat, že absolutní pojetí chudoby je vlastně pojetím
22
W. Beveridge (1879 – 1963) byl britský ekonom a sociální reformátor. Je považován za zakladatele tzv. státu
blahobytu, který se rozvinul v západoevropských společnostech po 2. světové válce.
66
relativním, neboť reflektuje změny stavu společnosti, její vývoj a vývoj statků a služeb, které
společnost poskytuje.
Na otázku, co vše je nezbytné zahrnout mezi základní životní potřeby odpověděl již
Adam Smith (1723 – 1790) ve svém Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, kde
konstatuje: „Nezbytnostmi nemyslím pouze komodity nezbytné k přežití, ale cokoliv, co
považuje zvyk dané země za neslušné nemít.“ (Smith, 1776). Smith pokračuje v rozvíjení
této myšlenky právě na příkladu kožených bot, o nichž se vyjadřuje jako o nezbytnosti nikoliv
pouze ve smyslu holého přežití, ale zároveň jako o statku, který musí člověk mít, aby nebyl
vyloučen sociálně, tedy aby ho nezavrhovala společnost, která by považovala neobutého
člověka za neslušného či opovrženíhodného. Jak lze dovodit, k přežití člověka ve
společnosti23
není nezbytný pouze příjem potravy, ale také mnohem širší okruh statků, jejichž
rozsah se bude rozvíjet a rozšiřovat spolu se samotným vývojem společnosti, která na jedince
klade stále větší požadavky. Při posuzování chudoby je proto nutné vývoj společnosti brát
v úvahu, a proto konstruovaná hranice absolutní chudoby se v čase stává relativní a více
arbitrární, neboť pro posouzení toho, které komodity zařadit do spotřebního koše základních
životních potřeb nutně chybí objektivní měřítka, která se v průběhu času proměňují, neboť
sociálně – ekonomický vývoj dokládá, že dnešní běžná životní úroveň24
je včerejším luxusem
a zítřejší nezbytností. Peter Townsend, jeden z nejvýznamnějších kritiků konceptu absolutní
chudoby vyjádřil svůj přístup k měření chudoby tímto citátem: „Životní potřeby nejsou
neměnné. Neustále se přizpůsobují a rozšiřují s tím, jak se mění společnost a její produkty.
(…) Žádný standard dostatku nemůže být, dozajista, revidován pouze tak, aby bral v úvahu
změny cen, neboť tak by opomněl změny ve spotřebě statků a služeb stejně jako nové
povinnosti a očekávání kladená na členy komunity. Protože nemáme jiné měřítko, nejlepším
odhadem by bylo poměřovat dostatek jedince k průměrnému růstu (či poklesu) v reálných
příjmech.“ (Townsend, 1979), čímž vyjádřil odklon od absolutního konceptu chudoby
k relativnímu konceptu chudoby.
3. RELATIVNÍ POJETÍ CHUDOBY
V polovině 20. století bylo bádání o příjmech domácností a chudobě ideově ovlivněno
ekonomickou teorií J. M. Keynese (1883–1946), který spatřoval problém nízkého
23
Situace by byla poněkud odlišná, pokud bychom zkoumali potřeby jedince v hypotetické situaci Robinsona
Crusoe izolovaného o samotě na opuštěném ostrově (či kterémkoliv místě, kde by nebyl členem širšího
společenství), avšak takové zkoumání by bylo pro posouzení stavu a vývoje chudoby zcela bezcenné. 24
Životní úroveň lze chápat jako termín podřazený termínu kvalita života, neboť životní úroveň je "pouze"
materiální stránkou kvality života, která ovšem může mít vliv i na ostatní oblasti (zdraví, vzdělání, bydlení)
včetně celkové spokojenosti se životem.
67
ekonomického růstu a vysoké nezaměstnanosti v USA ve špatné distribuci bohatství mezi
obyvatele a v nízké poptávce, která je nepříznivě ovlivněna příliš nízkými příjmy chudých.
V roce 1934 byla publikována studie s názvem America’s capacity to Consume (Leven,
1934), v níž byl uveden předpoklad, že reálným cílem ekonomiky v blízké budoucnosti bude
likvidace chudoby zajištěním dobré životní úrovně každého občana a plnohodnotným plánem
výživy bez výdajových omezení. V roce 1937 označuje prezident Roosevelt ve své druhé
inaugurační řeči celou jednu třetinu národa jako nedostatečně bydlící, špatně oblečenou
a živenou.
Pohled na měření chudoby mění zásadním způsobem americký ekonom J. K. Galbraith
(1908–2006). Podle Galbraitha neexistují společenské mechanismy, které by zaručovaly i za
předpokladu zdravého ekonomického růstu eliminaci chudoby. Chudobu následně definoval
nikoliv pouze jako absolutní stav příjmů, ale jako rozdíl v příjmech jednotlivce a průměrného
příjmu v dané části společnosti. Pokud je rozdíl příliš veliký, lze hovořit o chudobě
(Galbraith, 1998).
V roce 1965 byla publikována studie, ve které byl poprvé stanoven čistě relativní koncept
chudoby. Její autor, profesor ekonomie Victor Fuchs, v ní doporučil používat jako hranici
chudoby polovinu mediánového příjmu příjmového rozložení domácností v USA. Podle
autora je nutné používat relativní definici chudoby vzhledem k rozkolísanosti odhadů její
absolutní verze (založené na různých standardizovaných rozpočtech). Uvedl i teoretický
argument proti absolutní míře chudoby: „Pokusy o její konstrukci (konstrukce absolutní míry
chudoby) jsou odsouzeny k nezdaru, protože nerespektují založení člověka jako společenského
tvora (social animal). V dynamické a demokratické společnosti jsou naše soudy o tom, kdo je
chudý, nutně závislé na průměrném příjmu.
Koncept relativní chudoby, který s sebou přinesla druhá polovina 20. století, odpovídá
vývojovému stupni společnosti. V období, v němž J. K. Galbraith publikoval svoji slavnou
knihu Společnost hojnosti, se mění pohled na chudobu: chudoba se již nevztahuje k pouhé
schopnosti (fyzického) přežití, ale je odrazem celkové prosperity společnosti a chudí jsou ti,
kteří se ocitnou na dolním konci příjmové škály.
4. NEDOSTATKY KONCEPTU RELATIVNÍHO POJETÍ CHUDOBY
Kritiku konceptu relativního pojetí chudoby uvádí např. Amartya Sen v článku Poor,
Relatively Speaking (1983) v němž uvádí, že mechanické měření chudoby jako relativního
jevu, může dospět k závěru, který je v jasném rozporu s naším intuitivním očekáváním.
Například, bude-li celá společnost chudnout, ale relace příjmů na příjmové škále zůstanou
68
nezměněny, nemusí být při měření rozsahu chudoby jako podílu domácností pod stanovenou
hranicí relativní chudoby (50 %, resp. 60 % mediánového příjmu) zaznamenat vůbec žádný
nárůst chudoby ( i v případě, pokud již všichni hladoví). Může nastat i případ, že rozsah
chudoby se bude snižovat, přestože celkově bude společnost chudnout, což nastane v případě,
že nejvíce zchudnou (nej)bohatší, zatímco příjem nízkopříjmových skupin obyvatelstva bude
nezměněn či jen poklesne v menší míře. Zdá se proto že absolutní zakotvení chudoby je
nepostradatelné, neboť pouhým porovnáváním příjmu domácností s mediánovým příjmem ve
společnosti neměří chudobu, ale příjmovou nerovnost, což jsou pojmy odlišné pojmy. To lze
snadno dokumentovat i na příkladu z minulosti České republiky, kde před rokem 1989 byla
příjmová nerovnost velice nízká25
, ačkoliv v porovnání se západoevropskými zeměmi či USA
zde příjmové rozložení dosahovalo nižších absolutních hodnot než v západoevropských
zemích či v USA.
5. VYUŽITÍ RELATIVNÍHO KONCEPTU CHUDOBY PŘI MONITOROVÁNÍ
CHUDOBY V ČLENSÝCH ZEMÍCH EVROPSKÉ UNIE
V zemích Evropská unie je monitorována chudoba dle metodických pokynů Evropského
statistického úřadu (dále: „Eurostat“), přičemž se vychází z čistě relativního pojetí. Hranice
chudoby je stanovena jako 60 % národního ekvivalizovaného mediánového příjmu26
. Rozsah
chudoby je v jednotlivých zemích odvozen z příjmové nerovnosti každé jednotlivé země. Na
základě harmonizovaného měření chudoby lze vzájemně srovnávat jednotlivé země, viz graf
č. 1. Jak lze pozorovat na uvedeném grafu, Česká republika dosahuje nejnižší chudoby
(přesněji řečeno nejnižšího podílu příjmů nižších nebo rovných hranici chudoby - 60 %
českého ekvivalizovaného mediánového příjmu - na celkovém příjmovém rozložení). Zatímco
země jako Rumunsko či Bulharsko, v nichž je v tomto srovnání dosahováno vysokého
rozsahu chudoby, vysoký podíl „chudých“ ve Velké Británii (téměř 19 % populace žijící pod
stanovenou hranicí) může být vnímán jako vysoký, a to zvláště ve srovnání s nejnižším
25
Srovnej např. Večerník (1995) 26
Příjmové rozložení, ze kterého je vypočten rozsah chudoby na úrovni č lenských zemí Evropské unie
je příjmovým rozložením tzv. ekvivalizovaných příjmů domácností. Tyto ekvivalizované příjmy jsou
vypočteny jako podíl celkových čistých příjmů domácnosti a počtu spotřebních jednotek pro danou
domácnost. Pro stanovení počtu spotřebních jednotek domácnosti slouží tzv. ekvivalenční stupnice,
která je stupnicí koeficientů stanovených pro jednotlivé členy domácností. Členům domácností se
přiřadí příslušný koeficient dle pořadí člena v domácnosti a u dětí také podle věku přičemž hodnoty
koeficientů jsou vytvořeny tak, aby vyjadřovaly úspory ze společného hospodaření domácností.
Ekvivalenční stupnice používaná Eurostatem obsahuje tyto koeficienty: 1,00 pro prvního dospělého
člena domácnosti, 0,50 pro druhého a každého dalšího dospělého člena domácnosti, 0,30 pro každé
dítě (do věku 13 let včetně).
69
Graf 1: Podíl populace v zemích EU žijící pod hranicí chudoby určené jako 60 %
mediánového příjmu domácností v dané zemi. Pro širší kontext zahrnuty i hranice 20 %, 40 %
a 80 % mediánového příjmu.
Zdroj: Evropská komise (2011)
rozsahem chudoby v České republice. Z toho vyplývá, že toto srovnání chudoby lze chápat
jako ne zcela jasné, spíše se lze přiklonit k tomu, že se jedná o srovnání příjmové nerovnosti,
čemuž též odpovídá název ukazatele používaného ve statistických analýzách: míra nízkých
příjmů, z něhož je v mediálním světě odvozována chudoba v jednotlivých zemích Evropské
unie.
6. KONCEPT SOCIÁLNÍHO VYLOUČENÍ
Koncem 20. století začala v Evropě probíhat akademická diskuse o posunu pojmů od pojmu
chudoba k pojmu sociální vyloučení, přičemž tento posun nespočíval v pouhé záměně pojmů,
ale v záměně, která se týkala objektu zájmu. „V současných prosperujících společnostech již
není hlavním problémem distribuce bohatství, ale problémem se stalo nedostatečné sepětí,
nebo spíše odpoutání jedince a/nebo celých skupin obyvatelstva od společnosti“ (Mareš,
2006). Tím také dochází k posunu od problému rovnosti k problému spravedlnosti a přístupu
k právům. Zatímco ještě v osmdesátých letech minulého století byl v Evropě zájem ekonomů
a sociologů soustředěn na eliminaci chudoby, v polovině devadesátých let se zájem přesunul
na problematiku sociálního vylučování jedinců a/nebo celých skupin obyvatelstva z hlavního
proudu života společnosti.
0
5
10
15
20
25
30
35
40
45
LV
RO
BG
GR
LT
ES
EE
UK
IT
PT PL
CY IE
DE
BE FI
LU
FR
AT
HU
SE
DK
SI
NO
SK
NL IS
CZ
Pro
cen
t p
op
ula
ce
80%
60%
40%
20%
70
Koncept sociálního vyloučení vychází z přesvědčení, že vedle vertikálních (třídních)
nerovností se v současných evropských společnostech objevuje stále naléhavěji problém
nerovností a disproporcí horizontálních, jež ohrožují existenci společnosti stejně, nebo i více
než ji dříve ohrožovaly nerovnosti vertikální (třídní): „Koncept sociálního vyloučení se
nevztahuje ke stupňování nerovností, ale k mechanismům, které mají za následek oddělování
určitých skupin od hlavního proudu společnosti“ (Mareš, 2006). Nejde tedy již o rozdělení
společnosti na ty, kteří jsou „nahoře“ a „dole“ jako spíše o rozdělení na ty, kteří jsou „uvnitř“
a „vně“ společnosti (i když jedním z důležitých důvodů „nebýt uvnitř“ stále zůstává ve
většině případů „být dole“, avšak zdaleka to již není pouze jediný důvod sociálního
vyloučení). Sociální vyloučení tedy znamená vyloučení ze sociálního života společnosti
v důsledku nedostatečného přístupu ke zdrojům, které jsou ve společnosti k dispozici.
K základním zdrojům společnosti patří: trh práce, vzdělávání, bydlení, zdravotní péče
a sociální ochrana. Je-li chudoba spojována především s nedostatečným přístupem
k rozdělovanému bohatství a s následnou materiální deprivací, pak být materiálně deprivován
znamená žít bez statků a služeb, které jsou ve společnosti považovány za nezbytné. Sociální
vyloučení ovšem souvisí i s jinými deprivacemi, jako například sociálními, pracovními,
zdravotními apod. Projevy sociálního vyloučení lze formulovat takto (Gabal, 2006):
symbolické vyloučení spojené se stigmatizací (zevšeobecňující přisuzování
negativních vlastností) jedinců či skupin,
nízká míra vzdělanosti a ztížená možnost tuto nevýhodu překonat,
uzavřený ekonomický systém vyznačující se častým zastavováním majetku a
půjčováním peněz na vysoký úrok (lichva a tzv. rychlé půjčky),
ztížený přístup k legálním formám výdělečné činnosti, závislostí na sociálních
dávkách,
rizikový životní styl, špatné hygienické poměry a související zdravotní stav,
životní strategie orientované na přítomnost,
větší potenciál výskytu sociálně patologických jevů (např. alkoholismu, narkomanie či
gamblerství) a kriminality (zvýšeným rizikem stát se pachatelem, ale i obětí trestné
činnosti),
snížená sociokulturní kompetence (např. jazyková bariéra, nezkušenost či neznalost
vlastních práv a povinností)
71
prostorové vyloučení, kdy jedinci a skupiny postižené sociálním vyloučením často žijí
v uzavřených izolovaných lokalitách s nedostatečnou občanskou vybaveností (sociálně
vyloučené lokality)
Monitorování rozsahu sociálního vyloučení ve společnosti je mnohem složitější, než měření
rozsahu chudoby, neboť se jedná o vícečetnou deprivaci, nikoliv pouze o materiálně
deprivaci, ale též o sociální, pracovní, zdravotní apod.
7. ZÁVĚR
Předmětem diskuse byly dva základní přístupy k měření chudoby: absolutní a relativní.
Koncept absolutní chudoby vychází ze stanovení pevně stanovené minimální hranice
základních životních potřeb, pomocí kterých jedinec / domácnost / uspokojí své základní
potřeby. V chudobě se nachází ti, jejichž příjmy jsou nižší než takto stanovená hranice.
Nedostatkem tohoto přístupu je, že pevně stanovený koš minimálních potřeb neodráží
vývojové sociálně – ekonomické proměny společnosti, ale i produktů. V mezinárodním
srovnání lze obtížně sjednotit odlišnost produktů nakupovaných chudými lidmi. Upravujeme-
li hranici základních životních potřeb dle sociálně – ekonomického rozvoje společnosti, stává
se měřítko, kterým je hranice chudoby stále relativnějším a lze položit otázku, jestli skutečně
existuje absolutní pojetí chudoby nebo se jedná pouze o speciální variantu relativního pojetí
v konkrétním čase a prostoru.
Kritika absolutního pojetí chudoby se stala podnětem pro rozvinutí konceptu relativní
chudoby, které zohledňuje proměny společnosti a její rozvoj. Neporovnává příjmy či výdaje
chudých s pevně stanovenou hranicí, ale naopak s hranicí relativní, vypočtenou z celkového
příjmového rozložení ve společnosti. Tento koncept je však doprovázen též nejasným
vyzněním svých výsledků, neboť striktně pojaté relativní měřítko odráží především příjmovou
nerovnost ve společnosti, neboť relativní měření chudoby nedokáže zachytit absolutní vzrůst,
ale i pokles celkové životní úrovně (růst / pokles všech hodnot příjmového rozložení) či
absolutní hranici chudoby mezinárodně porovnat, což bylo ilustrováno na příkladu naměřené
chudoby v členských zemích Evropské unii, z něhož např. vyplývá, že v České republice je
výrazně nižší chudoba než ve Velké Británii, ale i v Německu.
Na problematiku chudoby a jejího měření byla soustředěna pozornost statistiků, ekonomů a
sociologů v předcházejících dvou stoletích. Od poloviny devadesátých let minulého století se
však těžiště zájmu odborníků přesunulo na problém sociálního vylučování jedinců a/nebo
celých skupin obyvatelstva ze společnosti. Je-li chudoba spojována především
s nedostatečným přístupem k rozdělovanému bohatství a s následnou materiální deprivací,
72
pak sociální vyloučení je spojováno i s dalšími deprivacemi, např.: s deprivací sociální,
zdravotní, kulturní apod. Monitorování takto pojaté vícenásobné deprivace je však prozatím
sledováno s neustáleným souborem indikátorů.
Literatura :
BEVERIDGE, W.H. (1942). Social Insurance and Allied Services (Beweridgeova zpráva),
London
BOOTH, Ch. (1889). Life and Labour of the People in London. London
ENGEL, E. (1857). Die Productions- und Consumtionsverhältnisse des Königreichs Sachsen.
Zeitschrift des statistischen Bureaus des Königlich Sächsischen Ministerium des Inneren,
Sachsen
COOPER, T. C. (1971). Poverty, nepublikovaná práce, St. Hugh‘s College, Oxford
EVROPSKÁ KOMISE, (2011): The Measurement of Extreme Poverty In the European
Union. http://ec.europa.eu/social/BlobServlet? docId=6462&langId=en
GABAL, I. (2006). Analýza sociálně vyloučených romských lokalit. Gabal analysis and
condulting, Praha
GALBRAITH, J. K. (1958). The Affluent Society, Houghton Mifflin Harcourt, Londýn
HATTON, T. J., BAILEY, R. E. (2000). Seebohm Rowntree and the Postwar Poverty Puzzle.
The Economic History Review, 53, 3, New Series, 517-543. Online ISSN: 1468-0289
LEVEN, M. (1934). America’s capacity to Consume /by Maurice Leven, Harold G.
Moulton, Clark Warburton, The Brooking Inst., Washington
ROWNTREE, B. S. Lavers, G.R. (1951). Poverty and the welfare state, Longmans Green and
Company, Londýn
ROWNREE, B. S. (2000). „Poverty: a study of town life“ podle (Hatton, Bailey, 2000)
SEN, A. (1983). Poor, Relatively Speaking. Oxford Economic Papers, 35, 2, New Series: 153-
169
SMITH, A. (1776): An Inquiry into the Nature and Causes of the Wealth of Nations,
Everyman Edition, Londýn: 351-2. (Sen, 1983)
TOWNSEND, P. (1979). The Development of Research on Poverty, Department of Health
and Social Security, Social Security Research: The Definition and Measurement of Poverty,
Londýn, HMSO. (Sen, 1983)
VEČERNÍK, J. (1995). Staré a nové ekonomické nerovnosti: případ českých zemí.
Sociologický časopis/ Czech Sociological Review, 31, 321-334. Praha
73
Kontaktní údaje:
KOTÝNKOVÁ, Magdalena, Doc. Ing., CSc.
Národohospodářská fakulta
Vysoká škola ekonomická v Praze
Nám. W. Churchilla 4
130 67 Praha 3
74
MODERNÍ METODIKY A METODY JAKO STANDARDNÍ NÁSTROJE
REGIONÁLNÍCH MANAŽERŮ
MODERN TECHNIQUES AND METHODS AS STANDARD TOOLS
OF REGIONAL MANAGERS
Jiří Křupka, Miloslava Kašparová, Josef Duplinský, Pavel Jirava
Abstrakt: V článku se pojednává o možnostech využití metodologie měkkých systémů a data
miningových metod v rozhodovacích procesech regionálního managementu v sociální oblasti.
Uvedené modely se týkají problematiky kvality života vybrané skupiny občanů v
Pardubickém regionu. Modely pracují s reálnými daty z dotazníkových šetření a veřejně
dostupných datových zdrojů. V závěru článku jsou diskutovány dosažené výstupy modelů a
jejich využití v procesu řízení ve veřejné správě.
Klíčové slova: Data meaning; měkké systémy; kvalita života; plánování; region
Abstract: The article discusses the possibilities of using of soft systems methodology and
data mining methods in decision making processes of regional management in the social field.
The models concern the issue of quality of life for selected groups of citizens in the Pardubice
region. Models operate with real data from surveys and public available data sources. Finally,
the paper discusses the achieved outputs of models and their using in the process of public
administration management.
Key words: Data Mining; Soft System; Quality of Life; Planning; Region
1. ÚVOD
V úvodu námi proponovaného textu je nutno zdůraznit, že autoři nesledují v této práci obecné
otázky výzkumných metod a metodologie v sociální sféře. Neznamená to samozřejmě, že by
neakceptovali základní paradigmata výzkumu ve společenských vědách, stejně tak jako
konkrétní metody a postupy při sběru dat získávaných konkrétním výzkumem a že by pro ně
neměla podstatný význam a nevedla je v následné analýze k adekvátnímu výběru při postupu
zpracování. Je samozřejmé, že bez těchto východisek se ztrácí smysl a poslání každé práce v
sociálním výzkumu. V tomto směru se ukazuje jako podstatné kritérium systematičnosti a
integrace, viz např. (Loučková 2010).
Cílem příspěvku je ukázat možnosti použití metodologie „měkkých“ systémů a data
miningu (DM) v sociální oblasti v rozhodovacích procesech veřejné správy.
75
Při formulování problému byly použity charakteristiky definic kvality života (Černajová
(2013), Heřmanová 2012, Kováč (2004), Křivohlavý (2001), Mandys et al. (2009), Payne a
Mühlpachr (2005), Phillips (2006), Qlru (2011), Rapley (2003), Slováček et al. (2004),
Svobodová (2012), Vaďurová a Mühlpachr (2005)); komunitního plánování (Havlík a
Skřičková (2007), Mandys (2009), Mandys a Černajová (2013), Mpsv (2005), Rosecký a
Oriniaková (2003), Mpsv (2005a)); rozhodování ve veřejném sektoru (Mandys (2009a),
Ochrana (2001), Skulová a Mühlpachr (1996)); sociální politiky (Potůček, Pilný a Jetmar
(2005), Tomeš, Pilný a Jetmar (2001), Žižková, Pilný a Jetmar (1995), Mpsv (2005a));
veřejné politiky (Ceses (2013), Potůček, Pilný a Jetmar (2005)) a veřejné správy (Ceses
(2013), Černajová (2013), Peková, Pilný a Jetmar (2012), Potůček, Pilný a Jetmar (2005),
Provazníková a Sedláčková (2009)).
2. MODELOVÁNÍ S VYUŽITÍM MĚKKÝCH SYSTÉMŮ
Komunitní plánování (KP) sociálních služeb (SS) je metodou plánování rozvoje SS na úrovni
krajů (v tomto případě se používá termín střednědobé plánování) a obcí. Přestože se zde
terminologie rozchází, principy tvorby plánů regionální sociální sítě by měly být totožné,
neboť totožný je i cíl. Tento plní funkční síť SS, která reflektuje potřeby uživatelů a efektivně
využívá dotační systémy, jež zajišťují její fungování. Jsou k tomu využívány veškeré
informační zdroje a reálné potřeby v sociální oblasti na daném území. Jde o spojení
manažerského a systémového přístupu (Bertalanffy 2003) s přístupy a nástroji z oblasti
sociologie, psychologie či sociální práce (Křupka et al. 2013).
Cílem procesu KP je posílení sociální soudržnosti komunity, podpora sociálního
začleňování a předcházení sociálnímu vyloučení jednotlivců i skupin (Mpsv 2002, 2005a). Při
modelování takovýchto složitých, reálných „neurčitých“ systémů je možné použít
metodologii měkkých systémů (Soft Systems Methodology), kdy se hledají „řešení“ jak
problém systémově „rozumně“ popsat a „srozumitelně“ zobrazit (Checkland (2000), Monach
(2000)). Příkladem může být model Jenkinsonova akčního výzkumu (Hřebíček 2009, s. 24)
nebo využití Checklandovy metodologie měkkých systémů (CMMS) (Křupka, Ferynová a
Kašparová 2012). Na základě CMMS je řešení problému (používá se i pojmu problémové
situace) dekomponováno do sedmi kroků (fází)27
(Křupka, Ferynová a Kašparová 2012).
27
Grafické vyjádření je uvedeno např. v (Hřebíček 2009), s. 26 nebo (Křupka, Ferynová a Kašparová 2012), s.
61. obr. 2). Jde o: 1. Definování nestrukturované problémové situace; 2. Vyjádření problémové situace „Rich
Picture“; 3. Základní definování relevantních systémů „Root Definition“; 4. Navrhování koncepčních
76
Uvedené kroky není nutné striktně dodržovat, ale řešená situace, vzhledem k nově nabytým
znalostem, někdy vyžaduje návrat k předchozím krokům či práci s jednotlivými kroky v
iteracích (Monach (2000), Weeks (2012)).
Model KP je možné na bázi uvedené metodologie formulovat následovně. Ve fázích 1 a 2
jde o definici výchozí situace s cílem „neutrální“ reprezentace problému (Křupka, Ferynová a
Kašparová 2012). První fáze „Nestrukturovaná problémová situace” má za úkol zajistit popis
problémové situace z co nejvíce možných úhlů pohledu. V této fázi se nedefinuje problém, ale
obecně vymezujeme oblast našeho zájmu (Checkland 1990, 2006). Druhá fáze „Vyjádření
problémová situace” se již zaměřuje na vyjádření problému, k němuž se využívají tzv. „Rich
Picture“. V tomto obrázku by mělo být znázorněno vše, co se daného problému týká např.
struktury, procesy, poměry, lidé, konflikty, hranice, atd. (Křupka, Ferynová a Kašparová
2012). Rich Pictures pomáhají identifikovat nejen všechny uvedené prvky, ale také mezery v
popisu problémové situace nebo naopak nadbytečné informace. Jejich smyslem je komplexní
zachycení situace (Jisc (2012), Křupka, Ferynová a Kašparová (2012)).
Třetí fáze „Základní definice relevantních systémů” bývá také někdy nazývána jako
formování kořenových definic „Root Definitions“. Jedná se o nejobtížnější část CMMS, kdy
se přesunujeme z “reálného světa” na systémovou úroveň a definujeme systémy aktivit
souvisejících s problémovou situací z různých úhlů pohledu. Pro pomoc při formování
kořenových definic je používán myšlenkový nástroj označený jako CATWOE28
- zákazníci,
aktéři, transformace, světonázor, vlastníci a prostředí, který je více popsán v (Ferynová
(2012), Hřebíček (2009), (Monach (2000)). Jedná se o jednoduchý “kontrolní seznam”, který
pomáhá při definici problému (Bpm (2011), Křupka, Ferynová a Kašparová (2012)).
Jednotlivé prvky29
v CATWOE analýze odpovídají otázkám, které určují jejich obsahovou
stránku ve formě prvek/otázka takto (upraveno podle Hřebíček 2009): C/Kdo by mohl
získávat z tohoto systému? A/Kdo by měl provádět příslušné činnosti? T/Jaké vstupy jsou
transformovány na jaké výstupy? W/Co činí tento problém pro společnost významným?
O/Kdo by mohl zrušit, zastavit, odstranit tento problém? a E/Co určuje v daném prostředí, že
systém je takový, jaký je? Obsahová stránka prvků CATWOE může mít podle (Ferynová
(2012) i podobu, která je zpracována podle (Catwoe 2010) a uvedena v (Křupka, Ferynová a
Kašparová 2012, s. 63).
(konceptuálních) modelů; 5. Porovnávání modelů a objektivní reality; 6. Vytváření návrhů na změny; 7.
Implementování změn. 28
CATWOE - Customers, Actors, Transformation Process, Weltanschauung nebo Worldview, Owners a
Environmental Constraints. 29
Grafické vyjádření je uvedeno např. v (Checkland 2006) nebo (Křupka, Ferynová a Kašparová 2012), s. 63,
obr. 3.
77
Ve čtvrté fázi „Koncepční modely – modely účelových aktivit” jsou pomocí kořenových
definic navrženy koncepční (konceptuální) modely využívající systémové pojetí. Existuje více
způsobů pro sestavení koncepčních modelů (Checkland (1990), Křupka, Ferynová a
Kašparová (2012)). V (Křupka, Ferynová a Kašparová (2012), s. 64) je znázorněno obecné
schéma koncepčního modelu - modelu účelových aktivit podle (Checkland 2006). Je
doporučeno zaměřit se na „7±2“ aktivity (Monach 2000) stejné úrovně a s použitím
minimálního počtu sloves je vypsat. Mělo by jít o aktivity, které jsou nezbytné pro provedení
transformace T v CATWOE. Následně se, podle jejich vzájemné závislosti a logické
návaznosti, jednotlivé aktivity propojí pomocí šipek. Každá z těchto aktivit může být zdrojem
nové kořenové definice na „nižší“ úrovni. Na závěr tvorby koncepčního modelu by měl být
také zahrnut subsystém pro monitorování a kontrolování uvedené aktivity. Je také vhodné
předem stanovit kritéria pro měření výkonnosti systému. V páté fázi „Porovnání modelu a
objektivní reality” dochází k porovnání modelu (fáze 4) s realitou (fáze 2). Existuje několik
různých možností, použití maticové tabulky je v praxi nejběžnější. Tabulky jsou využívány
jako nástroj pro sestavení seznamu všech účelových aktivit a jejich vazeb. Pro jednotlivé
činnosti pak určujeme jejich současný stav a vlastníka této činnosti. Z toho jsou pak v diskuzi
„u kulatého stolu“ generovány nápady a návrhy na zlepšení situace. Fáze šestá „Definice
návrhu a změny” a sedmá „Implementace změn” jsou zaměřeny na realizaci potřebných
změn. Analytik a vlastník problému v šesté fázi jedná a diskutuje o tom, jaké změny jsou
možné a praktické. Některé návrhy mohou být nevhodné z politických, strukturálních,
finančních, etnických či jiných důvodů. Po vybrání nezbytných a uskutečnitelných změn, jsou
tyto změny implementovány v poslední fázi do systému (Haklay (1999), Křupka, Ferynová a
Kašparová (2012)).
Aktivity ve třetí a čtvrté fázi je možné zařadit do tzv. systémového myšlení o reálném
světě. Použití systémového myšlení je dáno snahou vysvětlit a zdůvodnit chování reálných
objektů pomocí systémů (Bertalanffy 2003), jejichž celistvost je určována množinou
vzájemně propojených prvků. Jednou z hlavních vlastností systémového myšlení je schopnost
vidět dynamiku systému a poznat vazby (včetně zpětně-vazebních), které mezi prvky systému
i jeho okolím existují (Exnarová a Exnar 2013). Rozdíly mezi systémovým myšlením
(Systems Thinking) a klasickým manažerským přístupem (Command and Control Thinking)
jsou uvedeny v (Middleton 2010), s. xi nebo 69. Různé obsahové pojetí je uvedeno pro tyto
dílčí činnosti: náhled na problém, provedení činností, rozhodování, měření, motivace, etika,
vztahy k zákazníkům, vztahy k dodavatelům a přístup ke změnám.
78
3. MODELOVÁNÍ S VYUŽÍTÍM DATA MININGU
Při návrhu modelů ze sociální oblasti, které slouží na podporu rozhodování30
, je možné použít
metodologie, které definují „standardní“ cyklus řešení problému od plánování, porozumění,
přes modelování až po hodnocení a využití v praxi (zavádění do praxe). Jde např. o
metodologii CRISP-DM (Crisp-dm 2007), popřípadě Analytický proces (Spss 2012), s. 2, obr.
1.
Metodologie pro dobývání znalostí - DM metodologie CRISP-DM se dělí na fáze31
(Crisp-dm
(2007), Křupka (2011)): porozumění problému, porozumění datům, přípravu dat, modelování,
hodnocení a využití v praxi. Cílem úvodní fáze (fáze porozumění problému), v metodologii
nejdůležitější fáze, je pochopení cílů úlohy a požadavků na řešení formulovaných z
manažerského hlediska. Manažerská formulace musí být následně převedena do zadání úlohy
pro dobývání znalostí z databází. Druhá fáze (fáze porozumění datům) začíná prvotním
převzetím dat. Následují činnosti, které umožní získat základní představu o datech, která jsou
k dispozici (posouzení kvality dat, první „náhled” do dat, vytipování zajímavých podmnožin
záznamů v databázi atd.). Obvykle se v této fázi zjišťují základní deskriptivní charakteristiky
souboru dat s využitím různých vizualizačních technik. Základním cílem této fáze je sladit
definované cíle a úlohy s daty, která jsou k dispozici. Fáze přípravy dat zahrnuje tvorbu
datového souboru, jde obvykle o nejpracnější a časově nejnáročnější úkony. Jedná se o
selekci, čištění, transformaci, vytváření, integrování a formátování dat. Metody použité ve
fázi modelování zahrnují algoritmy pro dobývání znalostí. Existuje řada různých metod pro
řešení dané úlohy, je tedy třeba vybrat ty nejvhodnější, vhodně nastavit jejich parametry. Je
zde možné doporučit seskupovací algoritmy (Algorithm of Cluster Analysis), asociační
pravidla (Association Rules) či rozhodovací stromy (Decision Trees). Ve fázi hodnocení se
dosažené výsledky vyhodnocují z pohledu uživatelů, tedy z pohledu zda byly splněny cíle
formulované na počátku projektu. V závěrečné fázi (fáze využití v praxi) je potřebné získané
znalosti upravit do podoby použitelné pro podporu rozhodování (Petr 2008), s. 12-18. Podle
typu úlohy využití výsledků tedy může na jedné straně znamenat prosté sepsání závěrečné
zprávy či případové studie, na straně druhé se může jednat o systémovou definici
„vzorových“ případů a jejich využívání při řešení rozhodovacích a klasifikačních problémů
(Křupka 2011).
30
Rozumějme „zlepšení“ rozhodování. 31
Grafické vyjádření je uvedeno např. v (Crisp-dm (2007), Křupka (2011), Petr (2008)).
79
Přidanou hodnotu problematiky modelování, která je součástí CRISP-DM, je možné ukázat
na řešení problému modelování kvality života (KŽ) v různých oblastech32
(Kašparová,
Křupka a Pírko (2008), Křupka, Kašparová a Jirava (2010), Křupka (2011)). Jde např. o
využití rozhodovacích stromů pro modelování problematiky KŽ. V tomto případě šlo
klasifikaci spokojenosti obyvatel města Chrudimi s kvalitou okolního životního prostředí.
Navrhnuté modely pracují s reálnými daty získanými z dotazníkového šetření. Výzkumy,
průzkumy a šetření týkající se spokojenosti občanů s různými stránkami života jsou v praxi
často užívaným nástrojem získávání informací. Provádějí se průzkumy spokojenosti občanů s
osobním životem, životem v obci, fungováním samosprávy, politickou situací, bezpečností,
životním prostředím, kulturou v obci atd.
Na základě vybraných atributů vycházejících z indikátoru A133
byl vytvořen datový soubor,
obsahující 701 záznamů (objektů, příkladů, respondentů) a 10 atributů (vlastností,
proměnných, dotazníkových otázek). Přehled těchto atributů, které lze rozdělit na atributy
obecné a specifické, je následující: obecné (pohlaví, věk, zaměstnání), specifické (počet
vykouřených cigaret denně, spokojenost se základními veřejnými službami (zdravotní a
sociální služby, školy, veřejná doprava atd.), spokojenost s kvalitou okolního životního
prostředí, počet hodin v průměru týdně aktivního pohybu nebo sportu, vyjádření, zda prostředí
a životní podmínky ve městě mají vliv na zdraví dotazovaného, úroveň spokojenosti s
možností relaxace a odpočinku). Vzhledem ke skutečnosti, že dané atributy byly hodnoceny
různě (Pírko 2008), s. 49, bylo nutné atributy i jejich hodnoty upravit do formy použitelné pro
zvolený algoritmus (Kašparová, Křupka a Pírko (2008), Křupka, Kašparová a Jirava (2010)).
Na základě úprav souboru, tj. odstranění odlehlých a chybných hodnot, úpravy atributů
(převod atributů na dichotomické proměnné a diskretizace vybraných proměnných) byl
získán datový soubor obsahující 691 záznamů popsaných 33 atributy (Křupka 2011).
Pro řešení dané úlohy jsou zvoleny klasifikační modely založené na pravidlech. Jedná se o
rozhodovací (klasifikační) stromy (Kašparová, Křupka a Pírko (2008), Křupka, Kašparová a
Jirava (2010)). Navržené modely byly testovány z pohledu „přesnosti klasifikace“. Cílem
32
Výzkumy, průzkumy a šetření týkající se spokojenosti občanů s různými stránkami života jsou v praxi často
užívaným nástrojem získávání informací. Provádějí se průzkumy spokojenosti občanů s osobním životem,
životem v obci, fungováním samosprávy, politickou situací, bezpečností, životním prostředím, kulturou v obci
atd. 33
Indikátoru A1 „Spokojenost s místním společenstvím“ patří v rámci „Indikátorů udržitelného rozvoje na
místní úrovni“ do skupiny indikátorů „Společné evropské indikátory“. Společné evropské indikátory jsou sada
deseti indikátorů, které odráží rozličné aspekty života a řízení města (základ je ve třech pilířích udržitelného
rozvoje). Umožňuje sběr srovnatelných údajů v rámci celé Evropy a v rámci srovnatelně velkých sídelních
útvarů. Projekt vychází z iniciativy skupin kolem Evropské komise. Daný indikátor zjišťuje a vyčísluje
subjektivní pocit spokojenosti občanů s městem, ve kterém žijí a pracují, a dílčí aspekty této spokojenosti
(Křupka 2011).
80
testování je určit, v kolika případech se klasifikátor shoduje s „reálnými daty“ a v kolika se
dopustil chyby (Kašparová, Křupka a Pírko 2008). Nejlepší algoritmy pracovaly s průměrnou
přesností (30 nezávislých testů) 70 % (Křupka, Kašparová a Jirava (2010), Křupka (2011)).
Rozhodovací strom lze poměrně snadno převést na rozhodovací pravidla. V případě nalezení
průniku pravidel u použitých algoritmů (C5.0, C5.0boosting, C&RT a CHAID) můžeme
pravidla zapsat následujícím způsobem (Křupka 2011):
IF „Úroveň spokojenosti s možností relaxace a odpočinku je vysoká“ AND
„Vyjádření, že prostředí a životní podmínky ve městě mají vliv na zdraví dotazovaného je
ano-velmi“ THEN „Spokojenost s kvalitou okolního životního prostředí je vysoká“
nebo
IF „Úroveň spokojenosti s možností relaxace a odpočinku je vysoká“ AND
„Vyjádření, že prostředí a životní podmínky ve městě mají vliv na zdraví dotazovaného je
ano“ THEN „Spokojenost s kvalitou okolního životního prostředí je vysoká“
nebo
IF „Úroveň spokojenosti s možností relaxace a odpočinku je vysoká“ AND
„Vyjádření, že prostředí a životní podmínky ve městě mají vliv na zdraví dotazovaného je
neurčeno“ THEN „Spokojenost s kvalitou okolního životního prostředí je vysoká“.
Jinými slovy, spokojenost s kvalitou okolního životního prostředí je přímo úměrná úrovni
spokojenosti s možností relaxace a odpočinku a současně vyjádření, že prostředí a životní
podmínky ve městě mají vliv na zdraví dotazovaného není hodnoceno jako ne nebo spíše-ne.
4. ZÁVĚR
Výběr, formulace a cíle výzkumu, rozhodování o kvalitativních, či kvantitativních postupech
musí být součástí týmového rozhodnutí. Podstatou sdělení tohoto článku je popis a námět k
diskuzi o možnosti praktického využití vybraných metod z oblasti měkkých systémů a DM.
Domníváme se, že CMMS by si měla najít své místo v procesu plánování sociální politiky.
Dále, i když si ještě DM metodologie nenašla své „stálé“ místo mezi standardními nástroji
regionálních manažerů, dovolím si konstatovat, že je možné použít DM metody na řešení
problémů na regionální úrovni veřejné správy. Vyvozujeme, že výsledky modelování mají
přidanou hodnotu a jsou efektivním nástrojem pro regionální management za předpokladu
akceptování metodiky CRISP-DM nebo analytického procesu.
81
Další možnosti zkvalitňování rozhodovacích procesů v sociální oblasti je možné spatřit v
použití adaptivních systémů (Miller a Page 2007) či využití koučování (Šimková 2013).
Závěrem bychom také rádi poukázali na to, že do určité míry stále zůstává diskutabilním
faktorem, že značná část domácích výzkumů v sociální oblasti je vázána na dotazníková, či
interviewová šetření. Jen v menší části se setkáváme se systematičtějšími analýzami určitých
ekonomických dat s propojením na tyto výzkumy a ještě méně jsou autorům známy
deskriptující behaviorální studie.
Literatura:
BERTALANFFY, L., (2003): General system theory. Foundations, development,
applications. 14th
ed., George Braziller Inc., New York, 295 s.
BPM (2011). What is CATWOE analysis? BPMgeek. <http://bpmgeek.com/blog/what-
catwoe-analysis>.
CATWOE (2010). CreatingMinds: tools, techniques, methods, quotes and quotations on all
matters creative. Syque 2002 - 2010. <http://creatingminds.org/tools/catwoe.htm>.
CESES (2013). Veřejná politika. Portál veřejné politiky. Centrum pro sociální a ekonomické
strategie, Fakulta sociálních věd, UK, Praha <http://www.verejna-politika.cz/index.php?optio
n=com_content&view=article&id=66&Itemid=78>.
CRISP-DM (2007). CRoss Industry Standard Process for Data Mining. [online] [cit. 2007-05-
15]. Dostupné na WWW: <http://www.crisp-dm.org/>.
HAKLAY, M. (1999). Soft system methodology analysis for scoping in environmental impact
statement in Israel. University College London, London, <http://www.bartlett.ucl.ac.uk/casa/p
df/paper13.pdf>.
HAVLÍK, M., SKŘIČKOVÁ, Z. (2007): Metodiky pro plánování sociálních služeb. Centrum
pro komunitní práci, Praha, 112 s.
HEŘMANOVÁ, E. (2012): Koncepty, teorie a měření kvality života. Sociologické
nakladatelství, Praha, 239 s.
HŘEBÍČEK, J. (2009). Modelování soft (měkkých) systémů. In: 5. letní škola matematické
biologie „Analýza biologických a klinických dat v mezioborovém pojetí“, Masarykovy
univerzita v Brně, Brno, 34 s.
CHECKLAND, P. (1990): Systems thinking, systems practice. J. Wiley and Sons, Chichester,
330 s.
CHECKLAND, P. (2000). Soft systems methodology: A Thirty Year Retrospective. Systems
Research and Behavioral Science, 17, 11-58.
82
CHECKLAND, P. (2006): Learning for Action: a short definitive account of soft systems
methodology and its use for practitioner, teachers and students. John Wiley & Sons Ltd.,
Chichester.
ČERNAJOVÁ, M. (2013): Kvalita života vybrané skupiny obyvatel jako možný indikátor
rozvoje a podpora rozhodovacích procesů veřejné správy na obecní úrovni. Univerzita
Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, Pardubice, 110 s.
EXNAROVÁ, A., EXNAR, Z. (2013): Kauzalita a systémové myšlení. In: Křupka, J., Vítek,
M.: Systémové inženýrství a informatika. Univerzita Pardubice, Pardubice, 118-124. (v
edičním řízení)
FERYNOVÁ, L. (2012): Syntéza a analýzy modelu vybrané části komunitního plánování.
Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, Pardubice, 111 s.
JISC (2012). Rich pictures. JISC infoNet: Promoting good practise, inspiring inovation.
Northumbria University. http://www.jiscinfonet.ac.uk/InfoKits/process-review/rich-pictures.
KAŠPAROVÁ, M., KŘUPKA, J., PÍRKO, J. (2008). Modelování spokojenosti občanů ve
vztahu k regionálnímu rozvoji a kvalitě života. Scientific Papers – series D, 13, 12, 109-120.
KOVÁČ, D. (2004). Kultivace integrované osobnosti. Psychologie Dnes, 2, 12-14.
<kvalitazivota.vubp.cz/prispevky/kvalita_zivota_na_trhu_prace.doc>.
KŘIVOHLAVÝ, J. (2001). Psychologická pojetí a způsoby zjištování kvality života. In:
Psychologické aspekty kvality života. Sborník príspevku z mezinárodního a celostátního kola
ŠVOK. Bratislava, 2001, s. 20-41. <http://www.volny.cz/j.krivohlavy/clanky/c_kvalita.html>.
KŘUPKA, J., KAŠPAROVÁ, M., JIRAVA, P. (2010). Modelování kvality života pomocí
rozhodovacích stromů. Ekonomie a management, 13, 3, 130-146.
KŘUPKA, J. (2011). Poskytují výsledky modelování přidanou hodnotu? In: Sborník
příspěvků z konference Systémové přístupy ’11 - Systémové myšlení jako změna
paradigmatu, 08.12.2011, Vysoká škola ekonomická v Praze, Vydavatelství Oeconomica,
Praha, 38-46.
KŘUPKA, J., FERYNOVÁ, L., KAŠPAROVÁ, M., (2012). Metodologie měkkých systémů a
systém komunitního plánování. In: Sborník příspěvků z konference Veřejná správa 2012. 25.-
26.09.2012, Univerzita Pardubice, Pardubice, 60-71.
KŘUPKA, J., KAŠPAROVÁ, M., JIRAVA, P., MANDYS, J., FERYNOVÁ, L.,
DUPLINSKÝ, J. (2013). Metodologie měkkých systémů a rozhodování v systému
komunitního plánování. Scientific Papers - series D, Pardubice: Univerzita Pardubice, 20, 29,
12 s. (v tisku)
LOUČKOVÁ , I. (2010): Integrovaný přístup v sociálně vědním výzkumu. Slon, Praha.
83
MANDYS, J. (2009): Přístupy efektivního rozhodování veřejné správy při tvorbě místních
strategických plánů, zapojení veřejnosti a zvyšování kvality života občanů. In: Modelování a
rozhodování ve veřejné správě. Univerzita Pardubice, Pardubice, 66-72.
MANDYS, J. (2009). The quality of life as a basic attribute of effective influence of state
administration in the area of social politics formation with the aim at regional politics. In:
Výzvy pre sociálne profesie v modernej spoločnosti. Prešovská univerzita a European Centre
of Community Education, Prešov, 112-123.
MANDYS, J., JIRAVA, P., KAŠPAROVÁ, M., KŘUPKA, J. (2009). Determinants of quality
of life within a region. In: Recent Advances in Environment, Ecosystems and Development.
Energy and Environmental Engineering Series. WSEAS Press, Athény, 229-234.
MANDYS, J., ČERNAJOVÁ, M. (2013). Community planning as a method of regional
development in the social sector in practise on example of Pardubice city. Scientific Papers -
series D, Pardubice: Univerzita Pardubice, 20, 28, 80-90.
MILLER, J. H., PAGE, S. E., (2007): Complex adaptive systems. An introduction to
computational models of social life. Princeton University Press, Princeton and Oxford, 263 s.
MIDDLETON, P. (2010): Systems thinking in public sectors: Case studies. Delivering Public
Services that Work, Triarchy Press, Devon, 1, 112 s.
MOBACH, M. P. (2000): The art of modelling in SSM. 1-9. <http://www.isss.org/2000meet/p
apers/20088.pdf>.
MPSV (2002). Komunitní plánování - věc veřejná (průvodce). <http://www.mpsv.cz/cs/847>.
MPSV (2005). Hlavní zásady a principy komunitního plánování sociálních služeb.
Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. [online] [cit. 2013-11-11]. Dostupné na WWW:
<http://www.mpsv.cz/cs/852>.
MPSV (2005). Komunitní plánování - věc veřejná. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR.
<http://www.mpsv.cz/cs/847>.
OCHRANA, F. (2001): Veřejný sektor a efektivní rozhodování. Management Press, Praha,
246 s.
PAYNE, J., MÜHLPACHR, P. (2005): Kvalita života a zdraví: teoretická a metodologická
východiska. Triton, Praha, 629 s.
PEKOVÁ, J., PILNÝ, J., JETMAR, M. (2012): Veřejný sektor - řízení a financování: teorie a
praxe. Wolters Kluwer Česká republika.cz, Praha, 488 s.
PETR, P. (2008): Data Mining, díl I. Universita Pardubice, Pardubice, 144 s.
PHILLIPS, D. (2006): Quality of life: Concept, policy and practice. London: Routledge, 2006,
276 s.
84
PÍRKO, J. (2008): Modelování pravidlových systémů v oblasti veřejné správy. Univerzita
Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, Pardubice, 80 s.
POTŮČEK, M., PILNÝ, J., JETMAR, M. (2005): Veřejná politika: teorie a praxe.
Sociologické nakladatelství, Praha, 399 s.
PROVAZNÍKOVÁ, R., SEDLÁČKOVÁ, O. (2009): Financování měst, obcí a regionů: teorie
a praxe. Grada, Praha. 304 s.
QLRU (2011). The quality of life model. Quality of life research unit. University Toronto,
Toronto. <http://www.utoronto.ca/qol/qol_model.htm>.
RAPLEY, M. (2003): Quality of life research: A critical introduction. SAGE, London, 286 s.
ROSECKÝ, D., ORINIAKOVÁ, P. (2003). Komunitní plánování sociálních služeb. Sociální
revue - Sociální práce a společenské otázky, 27 s. <http://socialnirevue.cz/me
dia/docs/Rosecky_Oriniakova_Komunitni_planovani_socialnich_sluzeb.pdf>.
SKULOVÁ, S., MÜHLPACHR, P. (1996): Rozhodování ve veřejné správě: teoretická a
metodologická východiska. Masarykova univerzita, Brno, 173 s.
SLOVÁČEK, L. et al. (2004). Kvalita života nemocných – jeden z důležitých parametrů
komplexního hodnocení léčby. Vojenské zdravotnické listy, 73, 1, 6-9. <http://www.unob.cz/f
vz/fa kulta/Documents/VZL/2004/VZL1_04.pdf>.
SPSS (2012): Statistics: IBM SPSS Statistics - Solve research problems easily and efficiently.
<http://www-01.ibm.com/common/ssi/cgi-bin/ssialias?infotype=PM&subtype=SP&htmlfid=
YTD0 3123GBEN>.
SVOBODOVÁ, L. (2012): Kvalita života. In: Koncepty, teorie a měření kvality života:
Sociologické nakladatelství, Praha, 239 s.
ŠIMKOVÁ, L. (2013). Koučování v sociálních službách? Sociální revue - Sociální práce a
společenské. 3 s. <http://socialnirevue.cz/item/koucovani-v-socialnich-sluzbach/category/vzd
elavani>.
TOMEŠ, I., PILNÝ, J., JETMAR, M. (2001): Sociální politika: teorie a mezinárodní
zkušenost. Sociologické nakladatelství, Praha, 262 s.
VAĎUROVÁ, H., MÜHLPACHR, P. (2005): Kvalita života: teoretická a metodologická
východiska. Masarykova univerzita v Brně, Brno, 143 s.
ŽIŽKOVÁ, J., PILNÝ, J., JETMAR, M. (1995): Úvod do studia sociální politiky: teorie a
mezinárodní zkušenost. Vysoká škola ekonomická v Praze, Praha, 192 s.
WEEKS, P. (2012). Applying systems thinking to non-systemic situations. Explanation of
soft systems methodology of Checkland. In: 12Manage: The Executive Fast Track.
<http://www.12manage.com/methods_checkland_soft_systems_methodology.html>.
85
Kontaktní údaje:
doc. Ing. Jiří KŘUPKA, PhD.
Ing. Miloslava KAŠPAROVÁ, Ph.D.
Ing. Pavel JIRAVA, Ph.D.
Univerzita Pardubice
Fakulta ekonomicko-správní, Ústav systémového inženýrství a informatiky
Studentská 84
532 10 Pardubice
PhDr. Josef DUPLINSKÝ, CSc.
Univerzita Pardubice
Fakulta ekonomicko-správní, Ústav správních a sociálních věd
Studentská 84
532 10 Pardubice
86
KVALITA ŽIVOTA JAKO VYUŽITELNÝ INDIKÁTOR PRO POTŘEBY
REGIONÁLNÍ SOCIÁLNÍ POLITIKY
QUALITY OF LIFE AS AN INDICATOR USABLE FOR REGIONAL SOCIAL
POLICY
Jan Mandys; Josef Duplinský; Pavel Jirava; Miloslava Kašparová
Abstrakt: V závislosti na politickém zájmu místní veřejné správy, můžeme považovat kvalitu
života zastoupenou objektivním i subjektivním vyjádřením veřejnosti ke spokojenosti
s místním životem, za jeden z klíčových ukazatelů stavu společnosti v konkrétním regionu.
Příspěvek se zabývá dilematy určování konkrétního indikátoru kvality života na základě
zkušeností s touto empirickou kategorií, tak, aby byl využitelný pro plánovací a rozhodovací
procesy v místní sociální politice.
Klíčové slova: Kvalita života, indikátor, sociální politika, komunitní plánování
Abstract: Depending on the political interests of local government, we consider the quality
of life represented by objective and subjective expression of the public to the satisfaction
of the local life, as one of the key indicators of the state of society in a particular region.
The paper deals with dilemmas identifying specific quality of life indicators, based
on experience with this empirical category, so that it is usable for planning and decision-
making processes in local social policy.
Key words: Quality of life, indicator, social policy, community planning
1. ÚVOD
Kvalita života znamená pro regionální management zastupující systém veřejné správy
na místní úrovni výsledný cíl všech aktivit, které realizuje pro zajištění fungování území,
jež spravuje. Přesto, že se v očích reálné politiky může jednat spíše o filozofický konstrukt,
je právě snaha o dosažení kvality stěžením hybným motorem všech změn, které jsou
v regionu uskutečňovány.
Ve slovníku regionální politiky slýcháme spíše pojmy jako vysoká životní úroveň
či spokojenost občanů. Oba tyto pojmy s kvalitou života úzce souvisí ba dokonce subjektivní
spokojenost se životem, je v pojetí autorů považováno za synonymum ke kvalitě života, neboť
pro praktické uvažování v reálné rozhodovací politice přináší větší srozumitelnost.
V rámci koncepcí kvality života najdeme celou řadu teoreticko-praktických přístupů, jak
tento ukazatel stanovat. Avšak můžeme konstatovat, že praktická využitelnost jednotlivých
87
přístupů pro praxi veřejné správy je značně diskutabilní a stanovit jeden využitelný přístup je
velmi složité. Příspěvek na konkrétním příkladu uvádí zkušenosti autorů s hledáním cest, jak
kvalitu života měřit s ohledem na potřeby rozhodovacích procesů v místní sociální politice.
Zároveň se pokouší navrhnout jednoduchý model zjišťování ukazatele kvality života jako
nezbytného informačního zdroje pro plánování sociální politiky jako zastřešujícího tématu,
které pomáhá dokreslit celkovou situaci ve sledovaném území.
2. KVALITA ŽIVOTA – TEORETICKÝ KONCEPT
V rámci vědeckých teorií a poznání doposud vznikla celá řada postupů a definic (např. Rapley
2003; Vaďurová a Műhlpachr 2005; Philips 2006) kvality života. Jedná se o problém
multidimenzionální povahy s různými důrazy a směřováním jednotlivých vědeckých disciplín
pro jeho definování. To potom následně vytváří ve svém důsledku někdy až nepřehledný,
možná i kontroverzní definiční obraz. Obecně se sice se volá po hledání jednotících kritérií,
ale k nalezení všeobecně přijatelné deskripce pojmu kvalita života dosud nedošlo a můžeme
si klást otázku, zda je to žádoucí. Do diskuze totiž vstupují hlediska psychologická,
sociologická, filozofická, medicínská či ekonomická.
Jestliže uvažujeme o člověku jako o specifické individuální bytosti, musíme na lidský život
pohlížet jako na komplex vztahů, které určují kvalitu jeho života. Nejvýznamnější faktor,
který vstupuje do vzájemných interakcí, je pak faktor zdraví. Toto vzájemné působení
znázorňuje obrázek číslo 1. Vzhledem k individualizaci lidského života musíme za stěžejní
proměnou považovat sociologickou kategorii životního stylu.
Obrázek č. 1 Dimenze lidského života (cit.; Jirava, P., Mandys, J., Kašparová, M., Křupka, J.;
2010, s. 247)
Podle Duffkové, Urbana a Dubského (2008) se v životním stylu se promítá problematika
každodennosti lidského života a životní cyklus. Můžeme tedy říci, že životní způsob je to, jak
jedinec žije svůj život, s kým se stýká. Hovoříme zde o komplexním systému činností, vztahů,
kterými se jedinec uspokojuje a rozvíjí svoje potřeby. Tyto činnosti jsou závislé na normách,
hodnotách a ideách. Celý tento systém je pak ohraničen vyšším kulturním řádem.
Za každodennost můžeme považovat všechny pravidelné lidské činnosti, které se opakují.
88
Tzn., jsou tedy předvídatelné a jsou základem sociální reprodukce individua i malé
společnosti. Řídí se známými, ale obvykle nepsanými pravidly. Tyto činnosti jsou dále časově
a prostorově uspořádané.
Pokud se vrátíme k samotné podstatě pojmu kvality života, můžeme využít definici, která
říká, že kvalita života znamená dostupnost možností, ze kterých si člověk může vybírat při
naplňování svého života a je nutno ji posuzovat jako subjektivní posouzení vlastní životní
situace Philips (2006). Kvalita života je ovlivňována proměnnými (Vaďurová
a Műhlpachr 2005) jako např. psychosomatický stav jedince, sociální vztahy, kultura,
hodnotový systém, vztah člověka k jeho cílům, očekáváním, normám a obavám, osobní
vyznání a také jeho vztah ke klíčovým oblastem jeho životního prostředí. Můžeme tedy
konstatovat, že v sobě zahrnuje to, jak člověk vnímá své individuální místo v životě.
Z tohoto pohledu se tedy přikláníme, že kvalita života je spíše vnímání toho, co osoba
subjektivně za kvalitní považuje v rámci svého individuálního posouzení, než to, co můžeme
změřit různými objektivními ukazateli, jako např. životní úroveň, hrubý domácí produkt,
materiální spotřeba apod. Všechny tyto a další indexy je nutno brát s určitou rezervou ve
vypovídající hodnotě, neboť nesmíme neustále zapomínat na subjektivní vnímání kvality
života, ve kterém se zrcadlí psychologická individualita osobnosti34
. Na druhou stranu se
jedná o mezinárodně platné ukazatele, které je možné porovnávat, představují orientační
(praktické) údaje sledovatelé i přes kulturní specifika jednotlivých národů (Možný 2002).
Velmi komplexní přístup při využití nejrůznějších metod v syntéze nejrůznějších indexů,
které v sobě obsahují údaje o kvalitě života, přináší Mederly, Topercer, Nováček (2004).
Výsledek jejich práce s daty představuje následující tabulka, která v sobě zahrnuje, jak tvrdá
(statistické cenzy), tak měkká data (výzkumy veřejného mínění).
Index
kval
ity a
udrž
itel
nost
i
života
(Index
KU
Ž)
1 - Společensko-politická
oblast
A - Mezinárodní postavení ČR
B - Vnitřní bezpečnostní a politicko-společenská
situace
2 - Sociální oblast C - Demografický vývoj
D - Životní úroveň obyvatel
E - Zdravotní stav obyvatel a zdravotní péče
F - Vzdělání, věda a výzkum
34
Jinými slovy kvalita života znamená, jak je lidský jedinec subjektivně spokojen se svým životem tedy jakýmsi
synonymem pro koncept well-being, který hovoří o vnímání a prožívání pohody individua.
89
G - Přístup k informacím, informatizace
3 - Ekonomická oblast H - Výkonnost ekonomiky a ekonomický rozvoj
I - Zadluženost a saldo ekonomiky
J - Vybrané ekonomické indikátory
4 - Environmentální
oblast
K - Spotřeba přírodních zdrojů, eko-efektivita
L - Kvalita životního prostředí
Tabulka číslo 1. Databáze okruhů kvality života tvořící čtyři okruhy kvality života (cit.
Mederly, Topercer, Nováček, 2004, s. 32).
3. ZJIŠŤOVÁNÍ KVALITY ŽIVOTA – PRAKTICKÉ ZKUŠENOSTI
Následující část se věnuje zkušenosti autorů s několika dílčími přístupy k zjišťování kvality
života. Neklademe si za cíl formulovat dogmatické závěry. Jedná se spíše o krátký exkurz do
několika pokusů s touto složitou veličinou pracovat a ukotvuje teorii pro konstrukt vytvořený
v další části. V první fázi úvah o využití kvality života pro rozhodovací procesy ve veřejné
politice jsme narazili na absenci relevantní základny pro praktický výzkum. Respektive
v oblasti kvality života nebyl dostatek veřejně přístupných datových zdrojů.
Z tohoto důvodu jsme začali pracovat s daty, jež pravidelně vydává Sociologický ústav
akademie věd České republiky. Sociologický ústav (SOU 2007) pravidelně v měsíčních
intervalech realizuje výzkumy veřejného mínění, které se zabývají tématy z oblasti politiky,
ekonomie či společenských problémů. Výhodou je, že se jedná o reprezentativní názory
obyvatel celé České republiky. Toto můžeme považovat za hlavní klad této datové základny.
Další výhodou je pravidelné opakování položených dotazníkových otázek, jež nám pomáhají
vybrané aspekty kvality života sledovat prostřednictvím delších časových řad. Co považujeme
za zásadní nevýhodu je fakt, že otázky pokrývají pouze obecnou úroveň sledované
problematiky. Konkrétně to znamená, že dotazníky nezohledňují regionální specifika dané
oblasti, a také formulace otázek na různé aspekty kvality života jsou v obecné rovině (např. ve
vyjádření jak je respondent spokojen či nespokojen se současným stavem řady oblastí v ČR -
sociální jistoty, nezaměstnanost, fungování úřadů apod.).
Prakticky využitelný pro veřejnou správu můžeme považovat indikátory ECI (European
Common Indicators) (ECI 2013), konkrétně indikátorem A1 - Spokojenost občanů s místním
společenstvím, který v našich podmínkách představuje občanské sdružení TIMUR (Týmové
iniciativy pro místní udržitelný rozvoj). Zde se nám podařilo najít data za rok 2007 a ty jsme
komparovaly se porovnatelnými kategoriemi z téhož roku ze Sociologického ústavu. Sdružení
90
TIMUR používá pro zjišťování hodnotové škály, která jistě lépe vystihuje aktuální
psychosomatický stav respondenta, ale která také vede respondenty k tomu, aby se klonili
k spíše průměrným hodnotám, pokud tuto možnost mají. Jejich zjišťování nejsou vždy
prováděna na daném území na rozdíl od Sociologického ústavu opakovaně v pravidelných
intervalech, avšak i zde můžeme najít jistou kontinuitu (např. již citovaný ECI 2013).
Na straně druhé individuální šetření v dané oblasti lépe postihuje emočního stavu občanů
a zachycuje místní specifika.
V další fázi hledání cest, jakým způsobem přistupovat k analýze dat o kvalitě života jsme
přistoupili k úvahám využít dotazník WHOQOL 100, který by bylo vhodné v rámci
užitečnosti pro rozhodovací procesy veřejné zprávy modifikovat tak, aby z odpovědí bylo
patrné, co je konkrétní příčinou spokojenosti či nespokojenosti respondentů s kvalitou jejich
života.
Autoři dotazníku WHOQOL 100 vycházejí z definice kvality života, která říká35
, že kvalita
života je to, jak jedinec vnímá své postavení v životě (v kulturním kontextu, ve vztahu ke
svým cílům, očekáváním a zájmům). WHOQOL 100 obsahuje 24 aspektů života sdružených
do 6 domén, mezi něž patří fyzické zdraví, prožívání, úroveň nezávislosti, sociální vztahy,
prostředí, spiritualita a celková kvalita života. Dotazník je určen pro populaci do 65 let. Pro
osoby starší se využívá modifikace WHOQOL OLD. WHOQOL 100 rozlišuje mezi soubory
osob s různou úrovní zdravotních potíží a také rozlišuje rozdíly mezi muži a ženami. Dotazník
není vhodné používat k podchycení vlivu bezprostřední nálady nebo krátkodobých změn
(Šťastná 2007). V praktickém výzkumu se nám několikrát ukázalo, že respondenti
v dotazníku WHOQOL 100 (Dragomirecká, Bartoňová 2006) mají problém s odpověďmi na
otázky typu F4.1 Jak Vás těší život?, F7.2 Cítíte se znevýhodněn/a svým vzhledem?, F8.3
Jak moc Vám pocity smutku nebo deprese překážejí ve vašich každodenních činnostech?
Vzhledem k tomu, že se pokoušíme kvalitu života využívat pro výzkumy v rámci
komunitního plánování, kdy jsou respondenty uživatelé sociálních služeb, kteří jsou vyloučeni
z běžného života na základě např. věku či zdravotního stavu, vyžaduje kladení těchto otázek
velmi citlivý přístup. Tento fakt potvrzují i sociální pracovníci ve službách pro seniory, kteří
se s touto metodou setkali. Přes tyto výhrady můžeme konstatovat, že se jedná o jednu
z nejkomplexnějších a nejrespektovanějších metod.
Dosavadní zkušenosti s analýzou dostupných dat výše popsaných přístupů a zároveň vlastní
drobné výzkumy s použitím otázek dotazníků WHOQOL a ECI – A1 nás vedlo k myšlence
35
Světová zdravotnická organizace používá stejnou definici.
91
testovat pro potřeby veřejné správy v Pardubicích (Mandys a kol. 2012) základní otázku „Jak
by respondent hodnotil kvalitu svého života (spokojenost s vlastním životem)“. Tuto otázku
pak tazatelé respondentům interpretovali tak, že se jedná o čistě subjektivní vyjádření
spokojenosti s životem bez ohledu na to, jak respondent tento pojem vnímá a jaká kritéria dle
jeho názoru tento pojem představuje. Z hlediska sociální politiky jsme považovali za nutné
položit doplňující otázku „Jak bezpečně se respondent cítí v každodenním životě?“. Tato
otázka vycházela z faktu, že osoby využívající sociální služby jsou vzhledem ke své situaci
a stavu více ohroženi vnějšími agresory než běžný občan a zároveň nám pomohla rozšířit
informační základnu o kvalitě života. Bezpečí s místem, kde člověk žije, představuje totiž
důležitý aspekt tohoto fenoménu. Ze stejného důvodu, jsme pak zařadili otázku zda „Má
respondent přístup k informacím, které potřebuje pro svůj každodenní život?“. V další fázi
výzkumu pak byly pokládány konkrétní otázky k sociální problematice. Vedle běžného
statistického zpracování pro potřeby veřejné zprávy podrobujeme tuto datovou základnu další
analýze prostřednictvím metod systémového inženýrství. Praktické příklady využití těchto
metod pro potřeby veřejné správy lze nalézt např. Mandys, Černajová (2013); Mandys, Jirava
(2012); Mandys a kol. (2012); Jirava a kol. (2011) nebo Křupka a kol (2010).
4. TEORETICKÝ MODEL INDIKÁTORU KVALITY ŽIVOTA (SUBJEKTIVNÍ
SPOKOJENOSTI) JAKO UŽITEČNÉHO NÁSTROJE SOCIÁLNÍ POLITIKY
Zásadním problémem užití indikátoru kvality života (bez ohledu na to jaké naplnění tohoto
fenoménu obsahuje) je schopnost veřejné správy definovat obecně parametry informačního
systému, který bude sloužit pro rozhodovací procesy. Jinými slovy jedná se o přesnou definici
toho, jaká data regionální management považuje za nezbytná.
Teoreticky vymezuje plánování sociální politiky systém střednědobého plánování sociálních
služeb na úrovni krajských samospráv a komunitní plánování na úrovni obcí. Komunitní
plánování sociálních služeb je metoda, kterou lze na úrovni obcí nebo krajů plánovat sociální
služby tak, aby odpovídaly místním specifikům i potřebám jednotlivých občanů. Posláním
komunitního plánování je zajišťování dostupnosti sociálních služeb. Konkrétně se jedná
o zjištění stavu poskytování sociálních služeb v dané lokalitě a zároveň potřeb, které nejsou
naplněny. Tyto dva parametry jsou srovnány s množstvím finančních prostředků, které obec
na sociální služby vynakládá (Kolektiv autorů; 2004). V procesu vzájemných konzultací pak
vzniká komunitní plán, který je konsenzem mezi tím, co je možné, a tím, co bylo označeno
jako potřebné či prioritní.
92
V případě, že veřejná správa nedefinuje konkrétní zakázku, stačí pro obecné povědomí
zjišťovat informace o kvalitě života na obecné úrovni, tak, jak to bylo uvedeno předchozí
kapitole. Pakliže ale chceme používat koncept kvality života v užším smyslu s tím, že má
efektivně upozorňovat na další aspekty sociální politiky než je pouze podrobná deskripce
povědomí (informovanosti), hodnocení o sociálních službách musíme obsah tohoto pojmu
definovat konkrétněji.
Na základě dosavadních empiricko-teoretických zkušeností doporučujeme, aby ukazatel
kvality života pro potřeby plánování regionální sociální politiky obsahoval kumulované
informace i z dalších oblastí spokojenosti s místním společenstvím, tak jak je třeba definují
indikátory ECI. Vzhledem k postojům veřejné správy systematicky vytvářet datovou základnu
o vybraných jevech na svém území navrhujeme právě tuto kumulaci, neboť díky tomu, bude
možné informace použít nejenom v oblastech sociálních, ale i dalších příbuzných, jako
například doprava, zdravotnictví, kultura, sport a bezpečnost v obci.
Teoretický model, který uvažujeme dále testovat, obsahuje tyto konkrétní kategorie, které
vycházejí z výsledku předcházející analýzy (Mandys a kol. 2012) a dalších citovaných
publikací autorů tohoto textu36
:
Kvalita života
Žebříček
osobních priorit
ve vztahu
k životu v obci
Subjektivní
hodnocení
kvality vlastního
života
(spokojenost)*
Subjektivní
pocit bezpečí
v každodenním
životě*
Hodnocení, zda
má osoba
přístup
k informacím,
které potřebuje
pro svůj
každodenní
život*
Sociální problematika
(sociální služby)
Životní
prostředí Velmi dobrá Maximálně Zcela ano
Uživatelé
služeb
Neuživatelé
služeb
Kultura Dobrá Hodně Většinou ano Zdroj informací
o službě
Znalost pojmu
sociální služba
Sport Ani dobrá ani
špatná Středně
Občas ano,
občas ne
(středně)
Spokojenost se
službou
Úvaha nad
budoucí
možností
36
Důležitou premisou pro popisovaný model je fakt, že většinou společnost zajímá sociální problematika ve chvíli, kdy se člověka dotýká osobně. V jiném případě lidé upřednostňují témata dopravy, zdravotnictví, školství zaměstnanosti apod.
93
služby využívat
Školství Špatná Částečně Spíše ne
Dostupnost
služby (jak
dlouho čekal,
kapacity,
apod.)
Kde by
získával
informace
Sociální věci Velmi špatná Vůbec ne Vůbec ne
Posouzení
dostatečnosti
sociální sítě v
obci
Posouzení
dostatečnosti
sociální sítě v
obci
Doprava Nedokáže
posoudit
Nedokáže
posoudit
Nedokáže
posoudit
Žebříček
hodnocení
prioritních
oblastí
v sociální
oblasti, které
definuje
zakázka
zadavatele.
Žebříček
hodnocení
prioritních
oblastí
v sociální
oblasti, které
definuje
zakázka
zadavatele.
Zdravotnictví
Možné
podotázky:
Spokojenost se
sebou samým
Spokojenost se
zdravím
Dostatek
finančních
prostředků na
své potřeby
Možnost podílet
se na plánování
veřejné politiky
Možné
podotázky:
Definice
nebezpečných
míst v obci
Osobní
zkušenost jako
oběť trestného
činu (zahrnuje
i přestupky, tzn.
drobné krádeže
apod.)
Hodnocení
práce obecní
policie
Hodnocení
práce Policie ČR
Možné
podotázky:
Definice
informačních
zdrojů
Význam rodiny
a přátel jako
informačního
zdroje
Hodnocení
informační
kampaně, kterou
vede obec
Zkušenost
s jednáním s
úřady
Možné
podotázky:
Finanční
situace
respondenta
s ohledem na
možné
využívání
sociálních
služeb
Otázka dluhů
(monitoring
potencionálních
problémů)
Rodinné
zázemí
respondenta
Možné
podotázky:
Finanční
situace
respondenta
s ohledem na
možné
využívání
sociálních
služeb
Otázka dluhů
(monitoring
potencionálních
problémů)
Počítačová
gramotnost
Bezpečí
v obci
Pracovní
příležitosti
v obci
Mezilidské
vztahy
Jiné téma dle
potřeby
uvede ….
Respondent
musí vytvořit
pořadí 1 – 10 a
případně
navrhnout
oblast, která ho
zajímá a není
94
součástí
nabízeného
systému
Demografické charakteristiky respondenta: vzdělání, rodinný stav, ekonomická aktivita, věk, pohlaví (v případě
srovnání vzorku tak dále příslušnost k městské části nebo u uživatelů sociálních služeb druh služby).
* pozn. autoři návrhu si uvědomují riziko, které přináší škála, která umožní respondentovi
zvolit „prostřední“ možnost, která bývá často zneužívána tím, že tuto variantu volí nerozhodní
respondenti, respondenti, kteří nechtějí nad otázkou přemýšlet. Z toho důvodu jsme nabídku
rozšířili na šestý stupeň, který umožňuje respondentovy, aby nehledal odpověď. Zároveň
přijímáme riziko, že i tato kategorie bývá využívána skupinami respondentů, které jsme
popsali výše.
5. ZÁVĚR
Naše konstrukce je odvozena od toho, že sociální politika musí neustále soupeřit s významně
silnějšími konkurenčními oblastmi veřejného života, jako je například sport, doprava apod.
I proto je nezbytné zjišťovat informace nad rámec obsahu sociální politiky, aby bylo možné
operativně vytvářet strategie sociální politiky s ohledem na subjektivní vyjádření veřejnosti
k daným oblastem. Uvědomujeme si, že se jedná o velmi komplikovaný koncept vzájemně
propojených odlišných parametrů. Jedná se však o koncept, který se opírá o jednoznačnou
zakázku veřejné správy, co od sociální politiky sama očekává a kde spatřuje priority.
V procesech komunitního plánování totiž často nastává absurdní situace, kdy si politická
reprezentace od systému plánování slibuje informace o tom, které služby systém považuje za
efektivní, a které ne. To tedy znamená, aby účastníci procesu sami sebe hodnotili a posuzovali
svou individuální výkonnost vůči jiným organizacím. Tento postup ukazuje, že veřejná správa
nemá svou roli hlavního plánovače sociální politiky ujasněnou a přesouvá odpovědnost na
jinou část systému. Zároveň musíme konstatovat, že nemáme definovány objektivní
ukazatele, které by místní správě napomohly rozhodovat, kterou organizaci z dotací podpořit
a kterou již ne, tzn., neumíme posuzovat jejich efektivitu.
Dílčím, ale významným vodítkem v plánovacích procesech by mohlo být vyjádření
veřejnosti k subjektivnímu vnímání spokojenosti se svým životem (kvalitou života), kde by
byly posuzovány všechny aspekty života v obci, se zaměřením na hlubší postoje k sociální
politice. Všechny zjištěné informace jsou však pouhým podkladem pro rozhodování a
odpovědnost za výsledek plánování, rozhodování a fungování sociální politiky nese regionální
management, který by měl umět definovat své priority a za svá rozhodnutí uměl nést
politickou odpovědnost. Zároveň je důležité, aby si veřejná správa uvědomovala, zda
výzkumy pro svá rozhodování potřebuje či nikoliv a jaká konkrétní data očekává a vyžaduje.
95
Literatura:
DRAGOMIRECKÁ E, BARTOŇOVÁ J. a kol. (2006): Příručka pro uživatele české verze
dotazníků kvality života Světové zdravotnické organizace WHOQOL-BREF a WHOQOL-100.
Praha: Psychiatrické centrum Praha, 88 s.
DUFFKOVÁ, J., URBAN, L., DUBSKÝ, J. (2008): Sociologie životního stylu. Plzeň: Aleš
Čeněk, 237 s.
ECI. Výsledky sledování indikátoru ECI: A. 1 Spokojenost občanů s místním společenstvím
v Chrudimi za různá sledovaná období, https://www.google.cz/search?q=A.1+Spokojenost+
ob %C4%8Dan%C5%AF+s+m%C3%ADstn%C3%ADm+spole%C4%8Denstv%C3%ADm+
v+Chrudimi&ie=utf-8&oe=utf-8&rls=org.mozilla:cs:official&client=firefox-a&gws_rd=cr&e
i=v euD UsOHBsvPsgbaqYCYBQ.
JIRAVA, P., KŘUPKA, J., KAŠPAROVÁ, M., MANDYS, J. (2011): Analysis of data on
hearing-handicapped people at the regional level. In Recent Researches in Environment,
Energy Planning and Pollution. Atény: WSEAS Press, 55-60 s.
JIRAVA, P., MANDYS, J., KAŠPAROVÁ, M., KŘUPKA, J. (2010). System Approach
to Determinants of Quality of Life within a Region. WSEAS Transaction on Systems, 3, 9, s.
243-252.
KOLEKTIV AUTORŮ. (2004): Průvodce procesem komunitního plánování. Praha:
Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, 59 s.
KŘUPKA, J. - KAŠPAROVA, M. - JIRAVA, P. (2010). Modelováni kvality života pomoci
rozhodovacích stromů. In E+M Ekonomie a Management,13, 3, 130 -146.
MANDYS, J., JIRAVA P. Problematika vstupních analýz pro potřeby komunitního
plánování. In. Evalvácia sociálnych služieb. Trnava, Trnavská univerzita v Trnavě, 2012. 5 s.
(v tisku)
MANDYS, J., JIRAVA P., KAŠPAROVÁ, M., KŘUPKA, J., DUPLINSKÝ, J. (2012):
Situace v sociálních službách na území města Pardubice. Závěrečná výzkumná zpráva.
Pardubice: Univerzita Pardubice, 191 s.
MANDYS, J., ČERNAJOVÁ, M. , (2013). Community planning as a method of regional
development in the social sector in practise on example of Pardubice city. In Scientific Papers
FES. Pardubice: Univerzita Pardubice,28, 10 D, 80 - 90 s.
MEDERLY, P., TOPERCER, J., NOVÁČEK, P. (2004), Indikátory kvality života a
udržitelného rozvoje: kvantitativní, vícerozměrný a variantní přístup. Praha: UK FSV CESES,
117 s.
MOŽNÝ, I. (2002): Česká společnost. Praha: Portál, 208 s.
96
PHILLIPS, D. (2006): Quality of Life: Concept, Policy and Practice. London: Routledge,
276s.
RAPLEY, M. (2003): Quality of Life Research: A Critical Introduction. London: SAGE,
286s.
SOU. Sociologický ústav Akademie věd ČR, v. v. i. (SOU) 2007. Naše společnost 2007:
[počítačový soubor] Praha: Sociologický ústav, Akademie věd ČR v. v. i. (SOU) [producent].
Sociologický datový archiv - Sociologický ústav, Akademie věd ČR, v. v. i. [archiv]. SDA -
reg. č. V0705.
ŠŤASTNÁ, L. Dotazník kvality života WHOQOL-BREF a WHOQOL-100. Centrum
adiktologie. Praha <http://www.adiktologie.cz/cz/articles/detail/586/904/Dotaznik-kvality-ziv
ota-WHOQOL-BREF-a-WHOQOL-100>
VAĎUROVÁ, H., MŰHLPACHR, P.. (2005): Kvalita života: teoretická a metodologická
východiska. Brno: Masarykova univerzita, 145 s.
Kontaktní údaje:
Mgr. Jan MANDYS, Ph.D., PhDr. Josef DUPLINSKÝ, CSc.
Univerzita Pardubice
Ústav správních a sociálních věd
Studentská 95, 532 10 Pardubice
Ing. Pavel JIRAVA, Ph.D., Ing. Miloslava KAŠPAROVÁ, Ph.D.
Univerzita Pardubice
Ústav systémového inženýrství a informatiky2
Studentská 95, 532 10 Pardubice
97
NĚKOLIK POZNÁMEK KE KVALITĚ URBÁNNÍHO ŽIVOTA37
SOME NOTIONS ON THE QUALITY OF URBAN LIFE
František Murgaš
Abstrakt: Vývoj studia kvality života pokračuje kromě studia „tradičních“ témat také
rozvíjením témat nových, kterými jsou nejen studium kvality života v jeho různých etapách
nebo rodových rozdílů, ale i studium kvality urbánního života. Tento rozměr kvality života je
zaměřen na jeden z klíčových prvků současného světa, kterým je město. Zároveň představuje
originální kvalitu života. I když je jednoznačně orientována na místo, jež je ústředním prvkem
prostorové dimenze kvality života, kvalita urbánního života je holistická sui generis, protože
vyjadřuje její osobní i prostorovou dimenzi. Kvalita urbánního života je originální kvalitou
života, je kvalitou života obyvatelů měst a její originalita spočívá především v její prostorové,
objektivní dimenzi. Velký potenciál pro kvalitativní posun v rozvoji kvality urbánního života
a tím samozřejmě i pro rozvoj metodologie geografie kvality života představuje využití
geografických informačních systémů.
Klíčová slova: kvalita urbánního života, originální kvalita života, využití GIS ve výzkumu
kvality urbánního života
Abstract: Development of study of quality of life continues in addition continuing studies
"traditional" themes also develop new themes, which is not only the study quality of life in its
different ages or gender differences in quality of life but also study quality of urban life.
Quality of urban life is part quality of life, focused on one of the key elements present world,
which is a city. Although it is clearly oriented to the place which is the central element spatial
dimensions quality of life, quality of urban life is holistic sui generis, because it is expressed
her personal and spatial dimension. Quality of urban life is the genuine quality of life, it is the
quality of life of its inhabitants, and its originality lies mainly in its spatial, objective
dimension. Great potential for a qualitative shift in the development of the quality of urban
life and of course for the development of methodology geography quality of life is the use of
geographic information systems.
37
Stanovisko Ústavu pro jazyk český AV ČR k alternativám používání termínu „kvalita urbánního života“ nebo
„urbánní kvalita života“: „Vhodnější by bylo použít "kvalita městského/urbánního života". Přídavné jméno
"urban" rozvíjí slovo "život", nikoli slovo "kvalita" (v původní znění není "urban quality"), takže jde vskutku o
kvalitu (of, koho čeho) městského života či kvalitu života ve městech“ (2013).
98
Key words: quality of urban life, original quality of life, using GIS in quality of urban life
study
1. ÚVOD
Kvalita života je jedním z konceptů usilujících o pochopení, popsání a kvantifikaci složitosti
současného světa, vyvíjejícího se v období pozdní moderny. Je konceptem nesmírně složitým,
interdisciplinárním a multidimenzionálním (Heřmanová 2012). Je zároveň konceptem
archetypálním, protože zájem lidí o zlepšování jejich života, o jeho lepší kvalitu je známý již
od antiky. Za první práci s problematikou kvality života se považuje Etika Nikomachova
(Fayers a Machin 2007), ve které Aristoteles rozvíjí princip hédonizmu, podle něhož hlavním
motivem lidského jednání je slast a princip eudaimonie, vrcholného blaha, které může člověk
svým dobrým životem dosáhnout.
V moderní době se koncept objevil a jeho studium se rozvinulo zejména v šedesátých létech
dvacátého století (Marans, Stimson 2011a), když společnost na Západě zbohatla, její
spokojenost však nevzrostla a v některých případech dokonce klesla. U chudých lidí se kvalita
jejich života přímo úměrně zlepšuje s růstem prosperity, po dosažení blahobytu se s
jeho růstem zlepšuje minimálně, nebo vůbec. V ekonomii je tento jev znám jako Easterlinův
paradox, v geografii jako Pacioneho paradox blahobytu (Murgaš 2012). Jedinými jevy, které
s růstem blahobytu stupají, jsou jevy sociální patologie, a spolu s nimi „pocit nespecifikované
nejistoty, všudypřítomné, a tudíž o to víc skličující a deprimující“ (Bauman 2010 s. 12).
Kvalita života je imanentně spjata s pojmem dobrý život (Ferriss 2010), když hodnotíme jak
kvalitní je život, hodnotíme jak je dobrý.
Jako patrně všechny soudobé koncepty, ani kvalita života nemá ustálenou metodologii ani
pojmový aparát. Jedním z mála obecně akceptovaných poznání je to, že ji tvoří dvě dimenze:
osobní (subjektivní, psychologická), která je studována v medicíně, psychologii, teologii
a sociologii a prostorová, o kterou se zajímají geografové, ekonomové, environmentalisté
a ostatní prostorově orientovaní vědci. Přetrvávajícím problémem zkoumání kvality života je
zaostávání rozvoje její metodologie za růstem nástrojů její kvantifikace (Gurková 2011).
Zkoumání kvality života se vyvíjí, kromě pokračování studia „tradičních“ témat se
v posledním desetiletí objevují témata nová. Lze k nim zařadit studium kvality života dětí,
starých lidí nebo rodových rozdílů v kvalitě života a také studium kvality urbánního života38
.
I když je jednoznačně orientována na místo, které je ústředním prvkem prostorové dimenze
38
Tímto výrazem překládáme anglický výraz quality of urban life.
99
kvality života, kvalita urbánního života je holistická sui generis, protože vyjadřuje její osobní
i prostorovou dimenzi. Tím se liší od studia kvality života na jednotlivých hierarchických
úrovních od okresů po státy, orientovaného buď na její prostorovou dimenzi, nebo na
zjišťování spokojenosti se životem, tj. na osobní dimenzi. Výzkum kvality urbánního života je
dlouhý víc než 50 let (Marans a Stimson 2011b).
Ve zkoumání kvality urbánního života je jednou z nejvýznamnějších monografie
Investigating Quality of Urban Life. Theory, Methods, and Empirical Research, vydaná jako
45. část Social Indicators Research Series a editovaná Maransem a Stimsonem (2011a).
Geografové na vývoj zkoumání kvality života v podobě analýz kvality urbánního života
reagovali prácemi Ira, Šuška (2006); Ira, Andráško (2007); Heřmanová (2012) a Temelová et
al. (2012). „Pravděpodobně nejdůležitější součástí geografického zkoumání kvality života je
kvalita městského života. U regionů, především na hierarchické úrovni velkých regionů (krajů
nebo států) osobní dimenze kvality života ustupuje do pozadí ve srovnání s dimenzí
prostorovou. V případě měst jsou v kvalitě jejich městského života obě dimenze ve
vyváženém poměru. Znamená to, že koncept kvality městského života je nejblíže k ideálu,
kterým je holistické chápání kvality života“ (Murgaš 2013).
Ve vztahu ke kvalitě urbánního života lze hovořit o dvou hierarchických úrovních.
V prvním případě základní hierarchickou úrovní jsou městské části, nadřazenou hierarchickou
úrovní je město. Výzkum kvality urbánního života v tomto případě lze ilustrovat prácemi Ira,
Šuška (2006), Ira, Andráško (2007), Kladivo (2010), Marans a Kweon (2011), Stimson et al.
(2011), Türkoğlu et al. (2011) a Heřmanová (2012). V druhém případě je základní
hierarchickou úrovní město jako celek, nadřazenou hierarchickou úrovní je stát nebo svět.
Tento případ lze ilustrovat prací Wokoun et al. (2011).
Cílem příspěvku je nástin konceptualizace kvality urbánního života.
2. KONCEPT KVALITY URBÁNNÍHO ŽIVOTA
Za základ konceptu kvality urbánního života lze považovat integraci přístupů, zaměřených na
osobní a prostorovou dimenzi kvality života (Marans, Stimson 2011b). Jestliže
v zjednodušené podobě lze kvalitu života definovat jako subjektivní hodnocení vlastního
života prožívaného v prostorově diferencovaném vnějším prostředí, tak kvalitu urbánního
života adekvátně tvoří subjektivní hodnocení vlastního života v prostorově diferencovaném
vnějším městském prostředí. Subjektivní hodnocení tvoří osobní dimenzi kvality života, tento
pojem se však používá zřídka. Častějším pojmenováním subjektivního hodnocení je
100
spokojenost (satisfaction) nebo osobní pohoda (personal well-being). Prostorově
diferencované vnější prostředí tvoří prostorovou dimenzi kvality života.
Při konstrukci konceptu kvality urbánního života kromě jeho imanentně holistického
chápání bude stěžejním hledání odpovědi na otázku, jestli je kvalita urbánního života pouze
jednou z kategorií života (jako je tomu u zkoumání kvality života různých věkových skupin
nebo u prostorových jednotek, hierarchicky uspořádaných) nebo je originální kvalitou života.
Jestli je originální, musí být zřejmý její rozdíl od ostatní, tj. ne-urbánní kvality života.
Problém se dále posouvá k otázce, zda to ne-urbánní je rurální, protože urbánním způsobem
života lze žít i na vesnici. A když kvalita urbánního života je originální kvalitou života,
znamená to, že je originální v obou svých dimenzích (osobní i prostorové) nebo pouze v jedné
z nich. Když pouze v jedné, tak ve které?
Pacione (2003) se domnívá, že kvalita urbánního života je originální kvalitou života, za
dimenzi specifickou pro ni považuje společenské skupiny ve městě. S touto premisou lze
souhlasit. Hypoteticky lze předpokládat, že osobní dimenze kvality života a osobní dimenze
kvality urbánního života jsou u větší části Čechů, Moravanů a Slezanů to samé. Když člověk
hodnotí „obecně“ jak se má, tak tohle kognitivní hodnocení je výsledkem stejných procesů,
jaké se projevují, když městský člověk „obecně“ hodnotí, jak se má. Navíc, při sedmdesáti
procentní míře urbanizace v České republice (celosvětově je to přes padesát procent) osobní
prožívání spokojenosti se životem, metodologicky nazývané osobní dimenze kvality života je
především osobním prožíváním spokojenosti se životem ve městě. Tuto hypotézu přirozeně
musí potvrdit empirický výzkum.
Ve smyslu otázek vyslovených v předchozím textu lze odpovědět, že kvalita urbánního
života je originální kvalitou života, je kvalitou života obyvatelů měst a její originalita spočívá
především v její prostorové, objektivní dimenzi.
3. MĚŘENÍ A HODNOCENÍ KVALITY URBÁNNÍHO ŽIVOTA
Při konstrukci konceptu kvality urbánního života lze čerpat z přístupů komerčních
společností, mediální skupiny The Economist, hodnotících „livability39
“ nevětších měst světa
a patrně z marketingových důvodů jej zveřejňujících, měření kvality života v evropských
městech Eurobarometrem nebo z publikovaných prací českých a slovenských vědeckých
pracovišť. V českých reáliích je známé hodnocení kvality života v českých městech, které na
39
ve volném překladu vhodnost pro život
101
objednávku jedné globální společnosti dlouhodobě dělá pražská Vysoká škola ekonomická
v projektu Česká centra rozvoje (Wokoun et al. 2011).
Společnost Mercer v materiálu Quality-of-Living Reports hodnotila dvě stě dvacet jedna
měst podle třiceti devíti indikátorů v doménách: (i) Politické a sociální prostředí, (ii)
Ekonomické prostředí, (iii) Socio-kulturní prostředí, (iv) Lékařská starostlivost, (v) Školství a
vzdělanost, (vi) Veřejné služby a doprava, (vii) Rekreace, (viii) Spotřební tovary, (ix)
Bydlení, (x) Přírodní prostředí. Na prvních deseti místech (10. pořadí je dělené) jsou Vídeň,
Curych, Auckland, Mnichov, Vancouver, Düsseldorf, Frankfurt, Ženeva, Kodaň, Bern a
Sydney (Mercer 2013).
Economist Intelligence Unit, součást mediální skupiny The Economist, ve svém Best cities
rating and report hodnotil města na celém světě podle indikátorů: (i) Zelené plochy, (ii)
Urban sprawl (urbánní kaše, negativní indikátor), (iii) Přírodní charakteristiky (natural assets,
hodnoceny na škále 1 nejlepší/ - 5 /nejhorší/), (iv) Kulturní charakteristiky (cultural assets,
stejné hodnocení), (v) Letecké spojení (connectivity, indikátor je vztažen k leteckému
spojení), (vi) Izolovanost (isolation, poloha vůči městům s více než 750 tis. obyvatel v okruhu
200 km), (vii) Znečištění ovzduší. Na prvních deseti místech se umístily Hongkong,
Amsterodam, Osaka, Paříž, Sydney, Stockholm, Berlín, Toronto, Mnichov a Tokio.
(Economist Intelligence Unit 2012). Z přehledu použitých indikátorů je zřejmé, že Mercer i
EIU kvalitu života ve městech ztotožnili s její prostorovou, objektivní dimenzí. Obě
hodnocení nelze srovnávat pro odlišný výběr indikátorů, je však patrné, že v obou řebříčcích
jsou pouze Mnichov a Sydney. Odlišnost svolených indikátorů ve stejné dimenzi se projevuje
v odlišnosti pořadí.
V říjnu 2013 publikovala EU Flash Eurobarometer č. 366 s názvem Quality of life in cities
Perception survey in 79 European cities, Česká republika byla zastoupena Prahou a Ostravou,
Slovensko Bratislavou a Košicemi. Průzkumu se v roce 2012 účastnilo víc než čtyřicet jedna
tisíc respondentů, v každém ze sedmdesáti devíti měst a čtyř městských aglomerací
odpovídalo nejméně pět set respondentů na dvacet sedm otázek, z nichž nejvyšší výpovědnou
hodnotu měli odpovědi na otázku: I am satisfied to live in [CITY NAME]40
. V takto
formulované otázce se výzkumníci ptali na spokojenost se životem v daném městě, odpověď
je tedy kognitivním hodnocením objektivní dimenze kvality života v daném městě obyvateli
tohoto města. To přemosťuje osobní a prostorovou dimenzi kvality života.
Z průzkumu vyplývá, že spokojenost se životem v městech Evropy je velmi vysoká, (tab. 1).
40
Respondenti mohli odpovědět souhlasím, částečně souhlasím, částečně nesouhlasím,
nesouhlasím a nevím/neodpověděl.
102
Tab. 1 Spokojenost se životem v českých, slovenských a vybraných evropských městech v %.
Poř. Město Spokojenost se životem ve městě
spokojen nespokojen
1. Aalborg 99 0
2. Hamburg 98 2
3.-6. Groningen, Oslo, Kodaň, Curych 97 3
21. Krakov 95 5
39. Košice 92 8
47. Praha 90 10
64. Bratislava 87 13
68. Budapešť 86 14
75. Ostrava 80 20
79 Atény 52 48
zdroj: autor, upraveno podle EU (2013)
V šestnácti z nich je spokojenost 95 procentní, ve čtyřiceti šesti je spokojenost 90 procentní. Z
měst s nejnižší spokojeností jsou kromě maďarského Miškovce všechna ostatní města na jihu
Evropy (Marseille, Palermo, Neapol, aglomerace Atén a Atény).
V rámci projektu Česká centra rozvoje bylo v roce 201141
hodnoceno šedesát tři českých a
moravských měst (tj. měst nad dvacet tisíc obyvatel) dvanácti indikátory v doménách: (i)
Nezaměstnanost, (ii) Cena bytu, (iii) Sociální a zdravotní péče, (iv) Naděje na dožití, (v)
Kriminalita, (vi) Příjmy obyvatel. Na prvních deseti místech se umístily města: 1.
Jindřichův Hradec, 2. Praha, 3. Hradec Králové, 4. Náchod, 5. Pardubice, 6. Písek, 7.
České Budějovice, 8. Třinec, 9. Tábor, 10. Mladá Boleslav (Wokoun et al. 2011).
Na Slovensku byla hodnocena kvalita života ve městě Partizánské (Ira, Šuška 2006),
přičemž autoři nastínili komplexní pohled na kvalitu života obyvatel urbanistických obvodů
okresního města v Trenčínském kraji. Výsledkem jsou rozdíly v objektivní dimenzi kvality
urbánního života v deseti obvodech a subjektivním hodnocení. Pouze ve třech obvodech bylo
subjektivní hodnocení v souladu s objektivními údaji (dvakrát v negativním a jednou
v kladném smyslu).
Osobní, subjektivní dimenzi kvality urbánního života obyvatel Liberce zkoumala Hotová
(2013), obyvatel Jablonce n. Nisou Vokurková (2013). Jejich zjištění jsou v tabulce 2. Ze
subjektivního hodnocení kvality urbánního života vyplývá, že v krajském i okresním městě
Libereckého kraje je spokojenost velmi vysoká, koreluje s daty Eurobarometru, týkajícími se
41
V dalších létech se výzkum soustředil pouze na kraje a krajská města
103
Prahy nebo Ostravy. V obou hodnoceních šlo o hodnocení obyvatel měst, zahrnutých do
zkoumání, bylo to tedy hodnocení osobní, subjektivní dimenze. Hypoteticky lze předpokládat,
že v subjektivním hodnocení bude i při odlišnosti v konstrukci dotazníku převládat stejné
nebo podobné hodnocení.
Tab. 2 Subjektivní hodnocení kvality urbánního života obyvatel Liberce a Jablonce n. Nisou
v roce 2013 v %
Kvalita života Liberec Jablonec
Velmi vysoká 17 31
Vysoká 51 47
Ani vysoká ani nízká 32 17
Nízká 0 3
Velmi nízká 0 2
zdroj: autor, upraveno podle Hotová (2013) a Vokurková (2013)
Velký potenciál pro kvalitativní posun v rozvoji kvality urbánního života a tím samozřejmě
i pro rozvoj metodologie geografie kvality života představuje využití geografických
informačních systémů. Aplikace GIS je založena na topografických informacích a související
databázi (Elmahdi, Afify 2007). GIS lze využít ve výzkumu kvality života na všech
hierarchických úrovních. Elmahdi a Afify (2007) jej použili v analýze kvality života v Egyptě,
Chhetri et al. (2011) zkoumali třetí největší metropolitní region Austrálie na základě dat
z průzkumu SEQQOL2003 s použitím faktorových map. Keul a Prinz (2011) využili GIS
v hodnocení kvality urbánního života v okrsku Salzburg-jih s čtyřicet devět tisíc. Dva
poslední postupy jsou podrobně popsány ve zmiňované práci, editované Maransem a
Stimsonem (2011).
4. ZÁVĚR
Cíl příspěvku byl formulován jako nástin konceptualizace kvality urbánního života, za její
základ lze považovat integraci přístupů, zaměřených na osobní a prostorovou dimenzi kvality
života (Marans, Stimson 2011b). Formulování konceptu kvality urbánního života kromě
imanentně holistického chápání tohoto konceptu lze založit na hledání odpovědi na otázku,
jestli je kvalita urbánního života pouze jednou z kategorií života (jako je tomu u zkoumání
kvality života různých věkových skupin nebo u prostorových jednotek, hierarchicky
uspořádaných) nebo je originální kvalitou života. Jestli je originální, musí být zřejmý její
rozdíl od ostatní, tj. ne-urbánní kvality života. Problém se dále posouvá k otázce, jestli to ne-
104
urbánní je vždy rurálním, protože urbánním způsobem života lze žít i na vesnici. A když
kvalita urbánního života je originální kvalitou života, znamená to, že je originální v obou
svých dimenzích (osobní i prostorové) nebo pouze v jedné z nich. Když pouze v jedné, tak ve
které? V odpovědi na formulované otázky lze konstatovat, že kvalita urbánního života je
v souladu s Pacionem (2003) originální kvalitou života, je kvalitou života obyvatelů měst a
její originalita spočívá především v její prostorové, objektivní dimenzi.
Z měření subjektivní a objektivní dimenze kvality života má výpovědnou hodnotu
konstatování, že při měření objektivní dimenze odlišnost svolených indikátorů se projevuje
v odlišnosti pořadí hodnocených měst. V hodnocení subjektivní dimenze kvality urbánního
života, které je hodnocením samotných obyvatel daného města, lze hypoteticky předpokládat,
že i při odlišnosti v konstrukci dotazníku převládá stejné nebo podobné hodnocení.
Aplikace geografických informačních systémů představuje velký potenciál pro rozvoj
kvality urbánního života i pro rozvoj metodologie geografie kvality života.
Literatura:
BAUMAN, Z. (2010). Umění života. Academia, Praha, 149 s.
CHHETRI, P., STIMSON, R., WESTERN, J. (2011) Using GIS to Drive Region – Wide
Patterns of Quality of Urban Life Dimensions: Illustrated with Data from the Brisbane-SEQ
Region. In: Marans, R. W., Stimson, R. (eds.) Investigating Quality of Urban Life. Theory,
Methods, and Empirical research. Social Indicators Research Series Volume 45. Springer,
Dordrecht, 405-436.
THE ECONOMIST INTELLIGENCE UNIT (2012) Best cities ranking and report. A special
report from the Economist Intelligence Unit. The Economist, London, 26 pp.
ELMAHDI, A., AFIFY, A. (2007) Development of a GIS tool for qualitative assessment of
the Egyptian’s quality of life. Environmentalist, 27, 183-194.
EUROPEAN UNION (2013) Quality of life in cities Perception survey in 79 European cities.
Flash Eurobarometer 366, Publications Office of the European Union, Luxembourg, 145 pp.
FAYERS, P. M., MACHIN, D. (2007) Quality of life. The assessment, analysis an
interpretation of patient-reported outcomes. Second edition. John Wiley & Sons, Chichester,
544 pp.
FERRISS, A. (2010) Approaches to Improving the Quality of Life. How to Enhance the
Quality of Life. Social Indicators Research Studies 42, Springer, Dordrecht, 150 pp.
105
GURKOVÁ, E. (2011) Hodnocení kvality života. Pro klinickou praxi a ošetřovatelský
výzkum. Grada Publishing, Praha, 224 s.
HEŘMANOVÁ, E. (2012) Koncepty, teorie a měření kvality života. SLON, Praha, 239 s.
HOTOVÁ, T. (2013) Subjektivní dimenze kvality života v Liberci. Bakalářská práce.
Technická univerzita v Liberci, Liberec, 57 s.
IRA, V., ŠUŠKA, P. (2006). Percepcia kvality života v mestskom prostredí (na príklade
mesta Partizánske). Geografická revue, 2, 309-332.
IRA, V., ANDRÁŠKO, I. (2007). Kvalita života z pohľadu humánnej geografie.
Geografický časopis, 59, 159-179.
KLADIVO, P. (2010) Vnitřní struktura Olomouce z pohledu kvality života. In: Geografie pro
život ve 21. století: Sborník příspěvků z XXII. sjezdu České geografické společnosti
pořádaného Ostravskou univerzitou v Ostravě 31. srpna – 3. září 2010, s. 695 – 700.
Ostravská univerzita, Ostrava.
KEUL, A., PRINZ, T. (2011) The Salzburg Quality of Urban Life Study with GIS Support.
In: Marans, R. W., Stimson, R. (eds.) Investigating Quality of Urban Life. Theory, Methods,
and Empirical research. Social Indicators Research Series Volume 45. Springer, Dordrecht,
273-294.
MARANS, R., KWEON B.-S. (2011). The Quality of Life in Metro Detroit at the Beginning
of the Millennium. In Marans, R. W., Stimson, R. (eds.) Investigating Quality of Urban Life.
Theory, Methods, and Empirical research. Social Indicators Research Series Volume 45.
Springer, Dordrecht, 163-185.
MARANS, R. W., STIMSON, R. (2011a) An Overview of Quality of Urban Life. In Marans,
R. W., Stimson, R. (eds.) Investigating Quality of Urban Life. Theory, Methods, and
Empirical research. Social Indicators Research Series Volume 45. Springer, Dordrecht, 1-33.
MARANS, R. W., STIMSON, R. (2011b) Challenges for Quality of Urban Life Research. In
Marans, R. W., Stimson, R. (eds.) Investigating Quality of Urban Life. Theory, Methods, and
Empirical research. Social Indicators Research Series Volume 45. Springer, Dordrecht, 437-
450.
MERCER (2012) 2012 Quality of living worldwide city rankings – Mercer survey.
http://www.mercer.com/press-releases/quality-of-living-report-2012.
MURGAŠ, F. (2012) Prostorová dimenze kvality života. Technická univerzita v Liberci,
Liberec. 148 s.
MURGAŠ, F. (2013) Kvalita života: konceptualizace a geografické souvislosti. V tisku.
106
PACIONE, M. (2003) Urban environmental quality and human wellbeing – a social
geographical perspective. Landscape and Urban Planning 65, 19–30.
STIMSON, R. McCREA, R., WESTERN, J. (2011) The Brisbane-South East Queensland
Region, Australia: Subjective Assessment of Quality of Urban Life and Changes over Time.
In Marans, R. W., Stimson, R. (eds.) Investigating Quality of Urban Life. Theory, Methods,
and Empirical research. Social Indicators Research Series Volume 45. Springer, Dordrecht,
185-208.
TEMELOVÁ, J., POSPÍŠILOVÁ, L., OUŘEDNÍČEK, M. (2012) Nove sociálně prostorové
nerovnosti, lokální rozvoj a kvalita života. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Plzeň,
204 s.
TÜRKOĞLU, H., BÖLEN, F., BARAN, P., TERZI, F. (2011) Measuring Quality Life in
Istanbul. In In Marans, R. W., Stimson, R. (eds.) Investigating Quality of Urban Life. Theory,
Methods, and Empirical research. Social Indicators Research Series Volume 45. Springer,
Dordrecht, 209-232.
VOKURKOVÁ, J. (2013) Hodnocení subjektivní kvality života v Jablonci n. Nisou.
Bakalářská práce. Technická univerzita v Liberci, Liberec, 56 s.
WOKOUN, R., DAMBORSKÝ, M., KOUŘILOVÁ, J. (2011) Výsledky odborné studie.
MasterCard Europe, Praha, 63 s.
Kontaktní údaje
František MURGAŠ, RNDr., Ph.D.
Katedra geografie FP TUL
Studentská 2
461 17 Liberec 1
107
ABSENCE KVALITY ŽIVOTA V POSTMODERNĚ ZÁPADU
QUALITY OF LIFE – CRISIS IN POSTMODERN AGE
Michal Podzimek
Abstrakt: Příspěvek definuje postmoderní ztrátu smyslu pro životní ideál jakožto problém
současné západní populace, která se dostává do stavu noogenní neurózy. Text se na pozadí
filosofických východisek postmoderny zamýšlí nad tématem psychických a didaktických
krizí, které s absencí smyslu života bezprostředně souvisí. Příspěvek je dále filosofujícím
zamyšlením nad možnými východisky z této krize a varuje před přílišným odkládáním řešení
tohoto problému vzhledem k hrozícímu nástupu nové vlny náboženského fundamentalismu.
Klíčová slova: absence, smysl, ideál, transcendence, výchova
Abstract: Contribution deals with postmodern failure in finding meaning of life as important
problem of European population that can be developed into a kind of noogenic neurosis.
Based on the philosophy of modernity and postmodernity the contribution investigates
contemporary crisis of education influenced by crisis of existence. The reason to deal with it
is even stronger today, in the époque of religious fundamentalism.
Key words: life-meaning, postmodernity, religious fundamentalism, crisis of education
1. ABSENCE SMYSLU
Tezí tohoto příspěvku je, že krizi kvality života primárně způsobuje absence smyslu. V
prožívání života jakožto reality, absentuje vize smyslu této reality. Aby mohl být smysl tohoto
příspěvku správně pochopen, je třeba nyní definovat a hermeneuticky správně uchopit klíčový
termín, kterým je absence. Absence jakožto latinské substantivum absentia, ae. f., znamená
„nepřítomnost“. Ve vzdělávacích soustavách je tento termín obecně často používán
v problematice fyzické nepřítomnosti (žáků, studentů atd.). Absence je tedy obecně vnímána
jako „Nepřítomnost“, která se týká osoby a její neúčasti v nějakém procesu. Toto pojetí
absence však význam termínu zcela nevyčerpává. Substantivum absentia přebírá kmen
slovesa ab-sisto –are, - avi, -atum, které je složeno ze slovesného kmene sisto – zřídit a
opozitní předložku ab. Absisto tedy znamená stav, kdy něco, co bylo svobodnou vůlí zřízeno
(například status osoby, norma, úřad), se již v tomto stavu nenachází, bylo od toho ustoupeno.
Proto je sloveso absisto překládáno nejvíce jakožto „odstoupiti“, „ustati“, „přestati“
(například ve spojeních „ustalo úsilí o něco“, „odstoupilo se od názoru“ apod.). Absence tedy
108
neznamená pouze fyzickou nepřítomnost věci či osoby, nýbrž i ustání a odstoupení od nějaké
důležité duševní, tedy za-fyzické (metafyzické) „zřízenosti“ – postoje či principu. A právě
v tomto slova smyslu zde bude termín absence používán: něco důležitého v západní
společnosti ustalo, přestalo a díky tomu dochází ke ztrátě určité subjektivní pohody člověka
ve světě. Tezí tohoto příspěvku je, že s příchodem postmoderny ustal důraz na smysluplnost
života, nebo dokonce, že západní člověk ustoupil (absistoval) od vůle tento smysl hledat.
V prostředí této absence se mu však život a především prožívání jeho kvality značně
komplikuje.
2. ABSENCE SMYSLU JAKO PSYCHICKÝ PROBLÉM KVALITY ŽIVOTA
Pokud má mít člověk život rád, musí se zabývat věcmi, které ho zajímají, které si staví před
sebe jako cíl ve smyslu ideálu. V aristotelské myšlenkové koncepci, na které vyrostlo
evropské moderní myšlení, se jedná o tzv. konečnou příčinu (latinsky causa finalis) kterou se
dosahuje nejenom „cíle díla“ (causa operis), nýbrž také „cíle činícího“ (finis operantis).
Tento předmět zájmu je pak definován jakožto ideál. V oblasti sebevzdělávání, se pak zabývá
věcmi, které s ideálem souvisí a s ostatními informacemi, které se ideálu netýkají, zachází
kriticky a obezřetně z nich vybírá. Touto cestou člověk realizuje sám sebe a zkvalitňuje svůj
život – prožívá jeho kvalitu. Český filosof Jan Patočka k tématu tázání člověka po ideálu
uvádí, že otázky „nejsou původně nic jiného než prázdná místa v našem činnostním rozvrhu.“
(Patočka, J., 1971, s. 30) Člověk ve své aktuální životní situaci nachází otázky, na které
neexistuje samozřejmá či lehce dosažitelná odpověď. Jestliže se základní tázání soustřeďuje
na zodpovězení otázky „Proč žiji?“, pak je tím samým již „potvrzena touha po zaplnění
prázdnoty“. (Pinc, Z., 1999, s. 9). Můžeme říci, že horror vacui (strach z prázdnoty), byl vždy
nejhlubší hnací silou člověka k hledání ideálů – smyslů života, okolo kterých pak vystavěl
celé filosofické systémy. Proto společnost také v období moderny kladla silný důraz právě na
novověké pojetí vědeckosti a s tím související důraz na vzdělání, od doby osvícenství pak
dokonce na všeobecné vzdělání občanů. Člověk, který se v období osvícenství jakoby
vymanil z pout náboženských ideálů a jejich dogmat, toužil nalézt odpověď na otázku po
smyslu své existence cestou exaktního poznávání tzv. „účelovosti věcí“. Ideál ovládnutí
přírody, světa a možná i celého vesmíru, měl dát člověku smysl, který by mu nahradil
někdejší vize božích království v zásvětí.
Tázání člověka po smyslu jeho bytí však nepramenilo pouze z touhy po vyplnění prázdného
místa. Člověk, vzhledem ke svému pocitu svobody, toužil vždy nějak překročit či přesáhnout
(transcendovat) aktuální stav svého života. Jinak řečeno, chtěl po sobě zanechat dílo, které
109
bude alespoň v nějakém ohledu nadčasové a kterým se on, jako již dávno fyzicky neexistující
jedinec, zvěční. Připomeňme zde slavný Horatiův výrok „Vyrobil jsem si pomník z trvalejšího
kovu“ - Egegi monumentum aere perennius (Horatius, Ódy, III., XXX.) I v moderně, která se
výslovně odvrátila od nábožensky a posléze i metafyzicky zdůvodněných cílů, zůstala
aktuálnost takového ideálu života, který by člověčenství posouval (vlastní vůlí každého
jedince) směrem ke „kvalitnější“ formě lidství, až k jakémusi nadlidství: „Hlásám vám
nadčlověka. Člověk je cosi, co má být překonáno. Co jste vykonali, aby byl překonán?“
(Nietzsche, F., 1992, s. 9) Onu možnost přesáhnout sebe sama pojmenoval ve smyslu
aristotelské myšlenkové tradice již ve středověku Tomáš Akvinský ve třetí otázce po povaze
bytí jakožto „možnost poslušnosti“ potentia oboedientalis, (Akvinský, T., 1937, s. 105).
Člověk moderny pak tuto „povinnost“ chápal především jakožto povinnost vůči životu
(poslušnost životu), který má a musí být rozvíjen a zdokonalován. Člověk se cítil povinen mít
takový ideál, kterým dosáhne stavu duševního uspokojení bez jakékoliv frustrace a strachu
z nesmyslu. Podíváme-li se na dějiny západního myšlení komplexně (a neomezujme se jen na
pozitivisticky definované dějiny filosofie), uvidíme, že již od doby svobodných městských
států antického Řecka se až po modernu včetně setkáváme s touhou „číst mezi věcmi“ světa a
takto si definovat cestu ke zvolenému ideálu. Tento intelektualismus, tedy touha po „čtení
mezi věcmi světa“ (inter – lego), měla činit člověka lepším – krásnějším, jak říká již Platon,
když tvrdí, že „krása je dobro“ (Platon, Symposion, 2000, 206c). V tomto platonském duchu
je na Západě stále přítomná snaha postavit do čela společnosti lidi, kteří jsou ve službách
moudrosti: „Aby byla spravedlnost, je nutné, aby odvaha byla stále ve službě rozumu a nikdy
nesloužila žádostivosti“. (Plato, Ústava, 1996, 440a).
Západní člověk současné postmoderny však již v tomto slova smyslu inteligentně nežije,
jeho čtení mezi věcmi ustává, u některých již zcela ustalo – absentovalo. Právě zde můžeme
hledat odpověď na otázku po příčinách úpadku kvality života, respektive úpadku osobní
angažovanosti v životě. Absentuje otázka, která byla na dvě a půl tisíciletí základní otázkou
Západního člověka: „Co je to, co se mi ukazuje?“.
Toto absentování pochopitelně nenastalo najednou. Není sice v moci jednoho
konferenčního příspěvku vyčerpávajícím způsobem ukázat celé dějiny této tendence,
v základních rysech však vypadala její cesta takto: vše započalo již v moderně a to v době,
kdy evoluce technického poznání přerostla v dynamickou technickou revoluci 19. století.
Optimismem opojený člověk 19. a první poloviny 20. století si ve svém nadšení z vědeckých
úspěchů jaksi nevšiml, že se mu výše vyslovená otázka po podstatě věcí a světa (co to je?)
zploštila na otázku pouhé utility (k čemu to je?). Jednoduše řešeno, otázka „proč“ byla
110
postupně nahrazena otázkou „jak“. Optimismus technické a společenskovědní revoluce se
však brzy vyčerpal. Jednak proto, že sama věda ukázala své limity a některé odpovědi na
otázku „jak“ zkrátka nelze nalézt a odpověď na ně objektivně neexistuje. Především
překonání newtonovské fyziky a vznik teorie relativity ukázalo, že objektivita je spíše jakýsi
„mýtus moderny“, a pouhou fyzikou není možné zcela a vyčerpávajícím způsobem uchopit
celou skutečnost vesmíru. Svět nemůže být jednoduše „zpředmětněn“ a „spočítán“, protože
prostor i čas jsou relativní veličiny závislé na pozici pozorovatele. Další ochladnutí optimismu
přinesla společenskosociální situace člověka, který zjistil, že věda a technika může vytvářet
nejenom pokrok, ale i „továrny na smrt“ (Kulka, O., 1967, s. 5). Člověk tváří tvář svým
vlastním hrůzným ideologiím 20. století začal trpět tím, že ve své činnosti (technice) nenalezl
uspokojivou a jistou cestu k ideálu nadčlověka. Člověk moderny, který si optimisticky
definoval svět jakožto imanentní (vystačující si sám se sebou), ztratil v takto definovaném
světě odvahu klást si otázku po smyslu. Takto se tzv. moderna postupně proměnila
v současnou postmodernu, ve které bylo poslední odpovědí na otázku po smyslu života
prohlášení, že sama tato otázka je omyl a zbytečnost. Zbytečnost této otázky pak byla
dokazována především z pozice tzv. existencionalismu ve smyslu neexistence žádné
esenciální přirozenosti. Jinak řečeno: jestliže žádná lidská přirozenost neexistuje, není třeba se
ptát po smyslu lidství. Z těchto pozic pak mohl J. P. Sartre již v roce 1946 prorocky prohlásit
„…připomínáme člověku, že není žádný jiný zákonodárce než on sám.“ (Sartre, J.,P, 2004, s.
53) V tomto duchu pak dále rozvíjeli teorii postmoderny: Saussurův lingvistický
strukturalismus, Kuhnova teorie vědeckých revolucí, Feyerabendův epistemický anarchismus
či dekonstrukce ve filosofii Derridy, postoje M. Foucaulta a dalších.
Takto se člověk jakoby sám „vyhnal z ráje“ a sám se potrestal vizí bezsmyslnosti světa.
Řečeno příběhem biblického mýtu, na kterém západní kultura postavila svojí symboliku: Bůh
již nechodí s Adamem po zahradě Eden, ale člověk kráčí po zemi osamocen a nahý (Genesis
3,10) se svými otázkami a především se strachem ze smrti, který koresponduje s jeho vizí
bezsmyslnosti života a zmaru. Ani ideologie vědeckého ateismu člověka neuspokojila,
protože jak říká již výše zmíněný prorok postmoderny, „…jestliže jsem odstranil Boha Otce,
je nanejvýš zapotřebí mít někoho, kdo by hodnoty vynalézal.“ (Sartre, J.,P, 2004, s. 55).
Jakkoliv je však toto zapotřebí, žádný takový „někdo“ se za celé poválečné období neobjevil a
západní společnost postupně přešla k diktátu konzumerismu, konformismu a jiných „-ismů“.
Člověk se stal zajatcem svých představ o normalitě a úspěšnosti a stal se otrokem moci nad
životem (tzv. biomoci), před kterou varovně zdvihl prst svým dílem poststrukturalista M.
Foucault: „Nová technologie… se obrací k množství lidí, ale nikoli jako k souhrnu
111
jednotlivých těl, nýbrž tak, že naopak tvoří globální masu, na niž působí souborné procesy, jež
jsou vlastní životu a jimiž jsou například narození, smrt, produkce, nemoc atd. Tedy po prvém
zmocnění se těla, jež se děje individualizací, je zde druhé zmocnění se, jež není
individualizující, nýbrž masifikující…“ (Foucault, M., 1976, s. 60). Stejně skepticky se
vyjadřuje k nastupující postmoderně sám Martin Heidegger, který ještě v předválečné době ve
svém slavném díle Bytí a čas opěvoval člověka za to, že je to on, který dává bytí jeho smysl.
Na konci svého života pak v rozhovoru pro časopis Der Spiegel (Spiegel, 0/1997) hovoří o
tom, že „Nur noch ein Gott kann uns retten. - Snad jen nějaký bůh nás může spasit“
(http://www.spiegel.de/spiegel/print/d-9273095.html) a bytí samo, nikoliv člověk sám, může
ukázat lidstvu jeho smysl. Člověk tedy prožívá frustraci, čili pocit zmarnění své existence.
3. SMYSL ŽIVOTA A KVALITA ŽIVOTA VE VÝCHOVĚ
Jestliže absence smyslu činí člověku duševní frustraci, musí se tato frustrace dotknout také
oblasti vzdělání a výchovy. Výchova a zvláště její teorie – didaktika, byla v každém období
vždy něčím nedotknutelným a posvátným - religiem. Je škoda, že bylo slovo religium často
spojováno pouze s oblastí náboženství (religionistika apod.). Termín religium má mnohem
širší obsah a je třeba ho plněji definovat. Religium lze chápat jako obecně lidský postoj,
kterým člověk deklaruje svůj vztah k předmětu svého zájmu. Religiem se stává vše, co je
úctyhodné a co člověk vnímá jakožto závažné či zásadní pro svůj život. M. T. Cicero na
sklonku římské republiky toto substantivum odvozuje z latinského slovesa relegere, tedy
„sebrat, brát na něco ohled“. (Komorovský, J., 1994, s.5) Ciceron při tomto definování
vycházel z filosofické tradice, která vnímala člověka jakožto bytost určenou relacemi –
interpersonálními vztahy. Již Aristotelés vychází z představy, že člověk je živočich, žijící
podstatně v obci jakožto živočich politický - zóon politikon“ a nemůže tedy nikdy žít zcela
osamocen, bez vztahu k jinému: „Kdo však nemůže žít ve společenství nebo je ve své
soběstačnosti nepotřebuje, není částí obce, ale buď divoké zvíře nebo bůh.“ (Aristotelés,
1996, 1253a). Eklektik Ciceron pak svojí definicí tuto přirozenou vztahovost člověka
rozšiřuje i na vztahování se k neživému bytí či k pouhým představám. Člověk vždy na něco
bere ohled, k něčemu se vztahuje, a tento předmět, který k sobě připoutal, pak chrání a
opatruje. Toto religio se pak pro člověka stává závazným a je nepodstatné, jestli jde o ochranu
víry v bohy obce (antika), ochranu víry v monoteistického Boha (pozdní antika a středověk),
či ochranu víry v přírodovědecké a společensko-vědecké principy (pozitivismus moderny).
Jestliže si moderní společnost zakázala brát vážně náboženskou víru v teistické či deistické
formě, započala místo toho ochraňovat jiné hodnoty, které považovala za fundamentální.
112
V tomto ciceronském duchu je tedy možné prohlásit za religio i celý teoretický svět moderní
pedagogiky. Je zřejmé, že všechny na sebe navazující didaktické teorie od teorie od
Wolfganga Radkeho (1571 – 1635), přes J. A. Komenského (1592-1670), dále pak J. J.
Rousseua (1712 – 1778), J. F. Herbarta (1776 – 1841) až po nové formy Johna Deweye (1859
– 1952), byly vnímány jako důležité a hodné religia. V teoriích výchovy se totiž zvláště silně
projevoval apel na ochranu klíčového zájmu společnosti a jejích hodnot. Klíčovým
předmětem zájmu, který má být skrze funkční didaktiku předán další generaci, byla vždy
nějaká idea či princip, ať už to byl u kalvínsky orientovaného Komenského Boží řád, či u
osvícence Herbarta kázeň a řád vycházející z rozumu. Pro dobro společnosti se vytvořila
teorie a soubor nezpochybnitelných výchovných postupů, kterými se nejlépe vštípily principy
– dogmata společnosti. Jednotliví členové společnosti pak byli vedeni tak, aby kromě
získávání znalostí v jednotlivých disciplínách (oblast vzdělání), převzali i principy a dogmata,
na kterých společnost stojí (oblast výchovy). Tyto dvě oblasti nelze oddělit, a proto v žádném
vzdělávacím systému nechyběla nějaká „výchova k…“, ať už to byla například náboženská
výchova, výchova k občanství, výchova k vědeckému ateismu apod.
Právě proto, že výchova k relegere (ochraňování principů společnosti) je zcela zásadní pro
udržení stability společnosti, byla oblast výchovy vždy nejvíce střežena. Pouze jedinci, kteří
se osvědčili jako zcela loajální religiu, se mohli podílet na výchově. Pro starověkého,
středověkého a ještě raně novověkého člověka bylo samozřejmé, že pedagogem je vždy
člověk pevně přesvědčený o pravdivosti učení církve (či církví), protože ideou společnosti byl
Bůh. Proto není divu, že to byla právě dogmatická teologie, která byla přes tisíc let existence
Západu proklamována jakožto královna veškerých věd. Ochrana výchovy se poprvé explicitně
objevuje v době ohrožení náboženské výchovy, kdy se začíná objevovat systém certifikací
vychovatelů, tzv. „kanonické mise“, vyžadované Tridentským koncilem již od 16. století,
dodnes právně kodifikované v planém církevním právu (Codex Iuris Canonici, 1983, kán.
229), kterými se uděluje povolení učit a podílet se na výchově.
V období moderny se praxe certifikací pro vychovatele ještě zpřísnila. Počínaje Velkou
francouzskou revolucí svět moderní výchovy lustroval každého, kdo se měl podílet na
výchově nového religia, a kopíroval nástroje kontroly svých předchůdců. Toto je zřejmé
například již u francouzského jakobínského kultu Rozumu, či proklamace volnosti, rovnosti a
bratrství, které mělo se vší vážností nahradit kult monoteistického Boha. Podobně i pozdější
kulty občanství, kult vědy, kult čisté rasy či kult eschatologické vize pozemského ráje
komunistů byl vždy tím, který měl být určitou ideově prověřenou skupinou vychovatelů
113
ochraňován. Latinským gerundivem vyjádřeno, základní princip společnosti je vždy
„relegendus“ tedy předmět, který „má být ochraňován a zohledňován.“
Může však mít současná postmoderní společnost ještě nějaký „relegendus“, pokud je
zřejmé, že absentovala idea smyslu? Pomineme-li určité pokusy o multikulturalismus, který se
měl stát novým religiem postmoderny, princip „relegendus“ v současné době chybí. Chybí-li
však, ocitá se také prožívání kvality života na mrtvém bodě, protože vlastně ztrácí důvod své
existence. Vize nesmyslu, neúčelnosti a bezcílnosti nenabízí dostatečný důvod k pocitu
kvalitního prožívání. Problém Západu tedy spočívá v jakési šedé zóně nihilismu a majoritě
nihilistů, kteří necítí potřebu angažovanosti v rozvíjení světa, který stejně nemá žádný smysl.
Tito lidé jsou pak i přes svoji psychofyzickou aktivitu uzavřeni pouze do svých příběhů, od
kterých žádné kvalitní životní prožitky často ani neočekávají.
Spolu s postmodernou se tedy v evropském prostoru narodila jakási praktická lhostejnost k
životu a k „překračování sebe sama“. Přesvědčení o existenci principu života, který někam
směřuje, byl nahrazen vírou v bezesmyslný a bezcílný koloběh biologického života (biomoc).
Otázky po cíli, jsou kladeny jen zřídka, zpravidla pouze v mezních situacích, tedy v okamžiku
ohrožení vlastní existence (vidina blízkosti vlastní smrti apod.). Avšak i tyto mezní situace
přicházejí díky technicky vyspělým společenským institucím (nemocnice, ústavy) s menší
frekvencí nežli v minulosti. Žijeme v prostředí jakéhosi praktického – „odreligijnění“ neboli
subreligiozity. Je to zcela moderní forma ateismu, taková, která oproti ideologickému
vědeckému ateismu nemá vůbec žádné teoretické zdůvodnění. Je to tedy jakýsi nihilismus, ve
kterém je síla života (bios) prožívána pouze vlastním subjektivním příběhem, kdy otázky po
počátku, cíli či smyslu života zůstávají nepoloženy.
Tato indiference, hraničící často s výše uvedenou lhostejností „k čemukoliv“, je jedním
z nejcharakterističtějších znaků sociálního (či přesněji asociálního) chování majority.
Americký profesor z poloviny 20. století, Ch. Dawson píše již v roce 1961: „Skutečnou
hrozbou pro budoucnost západní kultury…není racionální nepřátelství rozhodné menšiny,
nýbrž velké množství názorů, které nejsou antireligiózní, ale subreligiózní, takže jejich autoři
nepociťují žádné duchovní potřeby…“ (Dawson, Ch., 1970, s.158). Toto je nová situace, se
kterou se Západ za celou svoji dvoutisíciletou historii nikdy nesetkal, nebo alespoň nesetkal
v masovém či celospolečenském měřítku, jako je tomu dnes. Tradičními nepřáteli Západu byli
vždy jinověrci vně i uvnitř jeho hranic. Západ proto bohužel prožil mnoho krvavých konfliktů
vyvolaných konfrontací idejí, nikdy však nezažil kolektivní lhostejnost a nihilismus. Tím je
ochromen teprve dnes.
114
4. ABSENCE SMYSLU ŽIVOTA JAKO BEZPEČÍ A NEBEZPEČÍ
FUNDAMENTALISMU
Absence smyslu života, na kterou musí logicky navázat i absence kvality života, a která končí
v kolektivní lhostejnosti k životu jako takovému (princip anomie), jistě není optimistickým
závěrem. Má-li však tento příspěvek přispět k transdisciplinární diskusi, pak je třeba
provokativně konstatovat, že filosofické aspekty pro hodnocení kvality života jsou vzhledem k
absenci ideálu společnosti v troskách. Provázel-li tento příspěvek častý etymologický výklad
pojmů a zpřesňování definic, pak i termín provokativní nemůže zůstat bez komentáře. Je zde
především třeba zcela odložit pejorativní význam slova provokace. Sloveso provoco již
samotným morfologickým rozborem ukazuje na složeninu dvou slov: vpřed – pro a volat –
vocare. Provocare je tedy voláním, vybízejícím k cestě dopředu. Jestliže Západ absentoval
svou existenciální touhu hledat a nalézat smysl života v transcendentních ideách, pak se bude
muset k této vášni po metafyzických otázkách s metafyzickými odpověďmi vrátit. Navíc, a to
je důležité poznamenat, čas bojuje proti současnému západnímu nihilismu a vládě konformity
bez ideálu. Evropský prostor se již nezadržitelně zaplňuje muslimy, a tedy islámem. Tito
zatím minoritní, v dohledné budoucnosti však majoritní obyvatelé evropského prostoru, velmi
silně zasáhnou do humánní geografie. Muslim, přesvědčený o pravosti své víry, silně vnímá
nadřazenost svého monoteistického ideálu nad bezcílným západním nihilismem. Evropě tedy
hrozí opět návrat do paradigmatu monoteistické víry, ze kterého se chtěla od osmnáctého
století tak hrdě vysvobodit. Je však třeba upozornit na důležitou skutečnost: Tento návrat
k náboženskému fundamentalismu nebude pouze jakousi jednoduchou regresí do středověku,
protože dějiny nemají zpětný chod. Návrat do područenství monoteisticky vševládného Boha
– Pána (Al-lahu) bude pro západního člověka rigidnější. Je třeba si totiž všimnout obou
náboženských východisek, tedy pramenů křesťanské a islámské víry. Ve víře v nehmotnou
Ideu stvořitele byl v židokřesťanském pojetí vždy obsažen ideál nejvyššího dobra – Bůh
jakožto Dobro. Proto také křesťanská teologie inkorporovala do svého filosofického základu
platonské a ve středověku i aristotelské pojetí Boha jakožto nejvyššího Dobra. Na rozdíl od
tohoto , Bůh islámu je sice také teologicky zpracován jakožto aseitivní bytí (existující tzv. „a
se“, tedy sám ze sebe, nezávisle na čemkoliv jiném), avšak nejvyšší transcendentálií není u
něho dobro, nýbrž svrchovanost moci (potestas absoluta). Takto Muhammadem stvořený bůh
koránu stojí nad všemi protiklady, a tedy i nad protikladem dobro-zlo. Proto je podle tohoto
principu možné legitimovat nerovnost mezi „věřícími“ a „nevěřícími“ (v očích islámu všichni
nemuslimové) a v zásadě i přikazovat jejich odstranění. Tento princip neměl v židokřesťanské
115
teologii nikdy své opodstatnění (jakkoliv se církve snažily i násilím uplatňovat svojí
hegemonii), a proto se křesťanství mohlo ze svých vlastních řad vždy reformovat k ideálu
dobra a posléze i humanizovat. Očekávaný nástup nové formy monoteismu však jedná v
principu tzv. džahady (horlivosti) pro práva boha, legitimizované samotným pramenem
posvátného textu: „A bojujte na stezce Boží proti těm, kdož bojují proti vám ... Zabíjejte je
všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali, vždyť pronásledování je
horší než zabití… zabte je – taková je odměna nevěřících! ... A bojujte proti nim, dokud
nebude konec pronásledování a útlaku a dokud nebude všechno náboženství patřit Bohu.“
(Korán, 2:190-193). Je pravděpodobné, že tváří tvář tomuto pro Západ zcela nepřijatelnému
fundamentalismu probudí v sobě západní člověk touhu po hlubokém hledání svého nového
smyslu? Tuto otázku však nechává autor nezodpovězenou.
Literatura:
ARISTOTELÉS, (1996): Etika Níkomachova. Praha: P. Rezek, 493 s.
BIBLE, (2012): Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih):
český ekumenický překlad. 18., (9., opr.) vyd. Praha: Česká biblická společnost, 1387
SCODEX IURIS CANONICI, (1994): Kodex kanonického práva: úřední znění textu a
překlad do češtiny: latinsko-české vydání s věcným rejstříkem. Praha, Zvon, 812 s.
DAWSON, Ch., (1992): Krize západní vzdělanosti. 1. vyd. v ČSFR. Praha:, Státní
pedagogické nakladatelství, 232 s.
DER SPIEGEL, In: http://www.spiegel.de/spiegel/print/d-9273095.html
FOUCAULT, M., (2005): Je třeba bránit společnost: kurs na Collѐge de France 1975-1976.
Praha, Filosofia, 218 s.
HORATIUS, Odes, In: http://www.thelatinlibrary.com/hor.html
KOMOROVSKÝ, J., (1994): Religionistika: Věda o náboženstvách sveta a jej pomocné
disciplíny. Bratislava, Univerzita Komenského, s. 5
KORÁN. (2012), Praha, Československý spisovatel, 797 s.,
KRAUS, O. a KULKA, E., (1964), Továrna na smrt: dokument o Osvětimi-Birkenau. Praha,
Naše vojsko, 285, 28, 7.
NIETZSCHE, F., (1992) Tak pravil Zarathustra: kniha pro všechny a pro nikoho. Praha,
Votobia, 300 s.
PINC, Z., (1999): Fragmenty k filosofii výchovy, Praha – Oikoymené, str. 9
PATOČKA, J., (1971) Základní problémy předsókratovské filosofie, Praha, 30 s.
116
PLATÓN. (2000): Symposion. 4., opr. vyd. Praha: OIKOYMENH, Knihovna antické tradice;
sv. 4, 80 s.
PLATÓN, (1996): Ústava. Praha: OIKOYMENH, Oikúmené. Platónovy spisy; 18, 359 s.
SARTRE, J.-P. (2004): Existencialismus je humanismus, Praha: Vyšehrad, Krystal, 109 s.
SBÍRKA ZÁKONŮ ČR - Školský zákon č. 561/2004, In: http://www.mvcr.cz
AKVINSKÝ T., (1937): Theologické summy svatého Tomáše Akvinského první část:
doslovný překlad, Část 1. V Olomouci, Edice Krystal, profesoři bohovědného učiliště řádu
dominikánského, 1041s.
Kontaktní údaje:
PaedDr. IC.Lic. Mgr. Michal PODZIMEK, Th.D.
Katedra Filozofie FP TUL
Studentská 2
461 17 Liberec 1
117
KVALITA ŽIVOTA JEDINCE Z POHLEDU KONCEPTU FLEXICURITY V ČESKÉ
REPUBLICE A ŠVÉDSKU
QUALITY OF LIFE FROM THE FLEXICURITY’S CONCEPT PERSPECTIVE IN
THE CZECH REPUBLIC AND SWEDEN
Marcela Richterová
Abstrakt: Na koncept flexicurity lze nahlížet také z pohledu jednotlivce. V odborné
literatuře se setkáváme s názory, že s rostoucí délkou nezaměstnanosti klesá aktivita hledání
pracovního místa a zhoršuje se pocit well-being. Podíl dlouhodobě nezaměstnaných však na
evropských pracovních trzích neklesá. Zdá se, že v boji se strukturální nezaměstnaností
koncept selhává. V literatuře se také setkáme s nepřesvědčivými důkazy o pozitivním vlivu
institucí a politik flexicurity na celkovou úroveň nezaměstnanosti. Častěji existuje shoda o
jejich kladném vlivu na flexibilizaci trhu práce. Příspěvek porovnává opatření politiky
zaměstnanosti v České republice a ve Švédsku v období 2007 – 2009 a zamýšlí se nad tím, jak
mohla tato opatření ovlivnit kvalitu života nezaměstnaných prostřednictvím jednotlivých
komponent konceptu.
Klíčová slova: flexicurity, kvalita života, nezaměstnanost, Česká republika, Švédsko
Abstract: The flexicurity concept can also be viewed from the individual’s perspective. In
the literature the opinions that job search activity declines and emotional well-being worsens
with the prolonging spell of unemployment are pronounced. The rate of long-term
unemployment on European markets does not decline. The concept seems to fail to struggle
against structural unemployment. Unconvinced evidence about a positive impact of flexicurity
institutions and policies on the aggregate level of unemployment is proved in the literature.
The text compares the active labour market policy measures in the Czech Republic and
Sweden in 2007-2009 and gives some thought on possible impact of these measures on the
unemployed quality of life through the flexicurity components.
Key words: flexicurity, quality of life, unemployment, the Czech Republic, Sweden
1. Úvod
Koncept flexicurity bývá v odborné literatuře diskutován spíše z agregátního pohledu, jeho
vlivu na celkovou úroveň zaměstnanosti v ekonomice. Názory na jeho pozitivní vliv na míru
nezaměstnanosti nejsou přesvědčivé, spíše je zdůrazňováno jeho působení na podporu
mobility na pracovním trhu. I s přihlédnutím k tomuto důvodu se tento příspěvek dívá na
působení jednotlivých komponent a institucí konceptu flexicurity z pohledu jednotlivce. Na
118
to, jaká opatření a komponenty tohoto konceptu mohou působit na osoby hledající pracovní
místo a přispět tak k jejich lepšímu životu. Struktura článku je následující. Druhá kapitola
vymezuje koncept flexicurity z agregátního pohledu, opírajícího se o politiku zaměstnanosti
Evropské unie, a z pohledu jednotlivce. Třetí kapitola popisuje opatření politiky
zaměstnanosti v České republice a ve Švédsku, jako jedné ze zemí s vyšším stupněm
flexibilizace pracovního trhu, v období 2007 – 2009. Čtvrtá kapitola nastiňuje,
prostřednictvím jakých komponent konceptu flexicurity mohou tato opatření působit na
jednotlivce a čím mohou přispět ke zkvalitnění života především dlouhodobě
nezaměstnaných. Obsahem poslední kapitoly je krátká diskuze a závěr.
2. KONCEPT FLEXICURITY
2.1 AGREGÁTNÍ POHLED
Koncept flexicurity má v zemích Evropské unie reagovat prostřednictvím „soft mode of
governance42
“ na globální tendence ve světové ekonomice, jež se v posledních letech potýká
s vysokou nezaměstnaností a velkým podílem dlouhodobě nezaměstnaných na této úrovni
nezaměstnanosti. Tento koncept se na první pohled snaží spojit dva protikladné aspekty trhu
práce. Na jedné straně flexibilitu trhu práce a její čtyři komponenty43
, jež se zdají být prioritou
zaměstnavatelů, a na druhé straně jistotu pracovního trhu a její komponenty44
, z níž mají
profitovat především zaměstnanci. Evropská unie se však snaží o uplatnění takových forem
flexibility, které mohou být výhodné pro obě strany pracovního procesu. Zdůrazňuje praktiky
zaměstnanosti, které zajistí jak organizační flexibilitu, tak jistotu pracovního místa (European
Commission 2007).
Působení jednotlivých komponent však může být mnohorozměrné a nejednoznačné a
vzájemné interakce některý složek se mohou vzájemně vykompenzovat (např. Wilthagen &
Tros 2004 nebo Nordic Council of Ministers 2010). V literatuře se setkáme
s nepřesvědčivými důkazy o pozitivním vlivu institucí a politik flexicurity na celkovou
úroveň nezaměstnanosti45
. Častěji existuje shoda o jejich kladném vlivu na flexibilizaci trhu
42
Tzv. “soft mode of governance” odráží přístup Evropské unie, jehož prostřednictvím jsou rozhodnutí o
realizaci směrnic a doporučení v oblasti politiky zaměstnanosti ponechána ve výhradní pravomoci členských
států. 43
Kterými jsou, jak vyplývá z Wilthagenovy matice (Wilthagen & Tros, 2004 nebo European Commission,
2006), vnější a vnitřní numerická flexibilita, funkční a mzdová flexibilita. 44
Kterými jsou jistota pracovního místa, zaměstnanosti, příjmu a možnosti kombinace pracovního a soukromého
života (viz tamtéž). 45
K vlivu legislativní ochrany zaměstnanosti jako instituce konceptu flexicurity na celkovou úroveň
nezaměstnanosti více například Calmfors & Holmlund (2000) nebo Tvrdoň (2008).
119
práce. Jak uvádějí de Beer & Schils (2010), „legislativní ochrana zaměstnanosti (jako jedna
z institucí konceptu flexicurity, pozn. autorky) neovlivňuje významně agregátní míru
zaměstnanosti a nezaměstnanosti, ale omezuje realokaci na trhu práce a prodlužuje průměrnou
dobu zaměstnání a délku nezaměstnanosti“. Dle stejných autorů podobně „uvolnění
legislativní ochrany zaměstnanosti....ovlivní pouze rozdělení zaměstnanosti a nezaměstnanosti
podle délky jejich trvání (….will only have an impact on the distribution of employment and
unemployment over duration classes)“. Méně přísnější legislativní ochranou zaměstnanosti a
tedy vyšší flexibilizací trhu práce je možné přispět ke zkrácení délky nezaměstnanosti. Na
druhé straně jsou vyslovovány názory, že i dánský model flexicurity46
může být překonán
zeměmi se „slabšími profily“ konceptu flexicurity (Berglund & Furåker 2010).
2. 2 FLEXICURITY Z POHLEDU JEDNOTLIVCE
Z pohledu jednotlivce lze na koncept flexicurity pohlížet také z úhlů pohledů, které
nepostihují tradiční modely nezaměstnanosti a zohledňují jiné náklady nezaměstnanosti než
ekonomické. Již bylo zmíněno výše, že panuje shoda o příznivém vlivu konceptu na
flexibilizaci trhu práce. Koncept přispívá k vyšší mobilitě nezaměstnanost-zaměstnanost. Na
tento vliv nahlížíme jako na skutečnost, která může při zkrácení délky nezaměstnanosti
působit na lepší psychickou pohodu jednotlivce, lepší zdraví, popřípadě na příznivější
vyhlídky na lepší odměnu za vykonávanou práci. Vliv dlouhodobé nezaměstnanosti na
jednotlivce je diskutován dále v textu.
3. OPATŘENÍ ČESKÉ A ŠVÉDSKÉ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI V OBDOBÍ
2007 – 2009
3.1 OPATŘENÍ AKTIVNÍ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI V ČESKÉ REPUBLICE
2007 – 2009
Podívejme se na to, jaká opatření politiky zaměstnanosti se používala v období ekonomického
poklesu a zhoršené situace na trhu práce v České republice a Švédsku, zemí, která patří k
zemím s vyšší flexibilitou trhu práce (demonstrováno například analýzou Laporšek & Dolenc
2011). V České republice, stejně tak jako ve Švédsku, byla politika zaměstnanosti
charakterizována větším důrazem na aktivaci a motivaci uchazečů. To vyplývá také
z Globálního cíle Evropské strategie zaměstnanosti spočívajícího v dosažení vysoké
zaměstnanosti založené na kvalifikované a flexibilní pracovní síle, který je zaměřen na tři
46
Dánsko a Nizozemí jsou v literatuře uváděné jako země úspěšně aplikující koncept flexicurity, byť úspěch a
priority konceptu uplatňované v obou zemích jsou odlišné; více například v Andersen & Svarer (2007) nebo
Bekker & Wilthagen (2008).
120
zásadní oblasti: 1. flexibilitu trhu práce, 2. začleňování na trhu práce a 3. vzdělávání (MPSV
ČR 2008). V podmínkách ČR je tento cíl zaměřen na modernizaci veřejných služeb
zaměstnanosti a zapojení externích dodavatelů některých služeb a představen například
v podobě opatření „Institut trhu práce“, orientovaného také na zaměstnavatelskou složku.
Jak je patrné z MPSV ČR (2008, 2009, 2010) nejvíce ohroženými skupinami na trhu práce,
na něž se politika zaměstnanosti zaměřovala, jsou skupiny osob s určitým znevýhodněním,
jako jsou nedostatečně kvalifikované osoby, mladí uchazeči a osoby dlouhodobě
nezaměstnané. Hlavními používanými nástroji české politiky zaměstnanosti byly
rekvalifikace, poradenské činnosti, pracovní rehabilitace, společensky účelná pracovní místa a
veřejně prospěšné práce. Významným nástrojem české aktivní politiky zaměstnanosti (APZ)
byly i v tomto období investiční pobídky do zpracovatelského průmyslu, kdy úřady práce
aktivně spolupracovaly se zaměstnavateli v regionech nejvíce postižených nezaměstnaností.
Rekvalifikace jsou důležitou součástí české APZ. Jejich zaměření bylo rozšířeno a bylo jich
možné využít i ke zvýšení nebo prohloubení rekvalifikace, přičemž byly realizovány na
základě monitorování trhu práce, požadavků zaměstnavatelů i zájmu uchazeče. Rozšiřovala se
nabídka poradenských služeb a využívala se i preventivní opatření ve formě Informačních a
poradenských středisek úřadů práce a tzv. JOB klubů. V rámci JOB klubů se setkávají malé
skupiny účastníků s cílem zorientovat se na trhu práce a nacvičit dovednosti a techniky
vyhledávání práce47
.
Změna zaměření rekvalifikací, jež byly preferovaným nástrojem APZ v době krize, se
projevila v tom, že byly více svázány s nabídkou volných míst. Na krizi také reagovala
opatření „Vzdělávejte se“48
, projekt, jehož cílem bylo udržet zaměstnance v podnicích
postižených krátkodobým snížením výroby, a „Školení je šance“49
, projekt rozvíjející tzv.
měkké dovednosti, jako jsou komunikační, obchodní nebo jazykové. Podobně tomu bylo i s
projektem RESTART, jež se snažil podchytit ohrožené zaměstnance ještě před tím, než s nimi
zaměstnavatel rozváže pracovní poměr, formou vzdělávacích a školících aktivit.
3.2 OPATŘENÍ AKTIVNÍ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI VE ŠVÉDSKU 2007 – 2009
Ve švédské politice zaměstnanosti byl v rámci jejího zefektivnění v roce 2007 zaveden
zastřešující program Jobb-och utvecklingsgarantin (Záruka práce a rozvoje), který nahradil
Aktivitetsgaranti (Záruka aktivity) z roku 2000 (Björklund et al. 2006) začleňující aktivační
47
Více informací na portálu MPSV ČR. 48
Více informací na portálu MPSV ČR. 49
Více informací na portálu MPSV ČR.
121
prvek do švédské politiky zaměstnanosti. V jeho rámci došlo k zredukování počtu programů
APZ a podpoření aktivního přístupu osob hledajících práci. Cílem jeho zavedení bylo zabránit
opakovaným nárokům na podporu v nezaměstnanosti. Švédská APZ v tomto období kladla
důraz na posílení zprostředkovatelské činnosti (jak vyplývá například z
Arbetsmarknadsstyrelsen 2008), jež měla usnadnit párování osob hledajících práci s volnými
pracovními místy. Zprostředkovatelskou činnost se švédský úřad práce Arbetsförmedlingen
snaží posilovat směrem k uchazečům podporou využívání například samoobslužných služeb
nebo proškolováním zprostředkovatelů o nejvíce poptávaných odvětvích. Také pro švédskou
APZ je charakteristická orientace na zaměstnavatele, s nimiž uzavírá dohody o
zprostředkování (Arbetsförmedlingen 2010).
Nový program se zaměřil na ohrožené skupiny nezaměstnaných, tedy dlouhodobě
nezaměstnané, mladé lidi a přistěhovalce. Důraz švédské APZ byl kladen také na posílení
personálu, na využívání služeb pracovních instruktorů (jobbcoacher), ať již vlastních, nebo
najatých od jiných firem. V době krize posiluje švédský úřad práce svůj personál také
v oblastech nejvíce postižených nezaměstnaností, kde zřizuje dočasné zprostředkovatelny, jak
tomu bylo například v případě Volva. Tedy i pro švédskou APZ je typické využívání služeb
externích dodavatelů (tzv. kompletterande aktörer). V době utlumení pracovního trhu švédský
úřad práce sázel také na praxe, na něž vyčlenil velký objem peněžních prostředků.
4. PŮSOBENÍ OPATŘENÍ AKTIVNÍ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI SKRZ
JEDNOTLIVÉ KOMPONENTY FLEXICURITY NA JEDNOTLIVCE
Jak již bylo řečeno výše, neexistuje shoda o vlivu působení jednotlivých komponent
flexicurity na agregátní úroveň nezaměstnanosti a spíše je v literatuře konstatován pozitivní
vliv na flexibilizaci trhu práce, tedy na podporu mobility na pracovním trhu. Vyšší mobilita
na pracovním trhu může zkrátit délku nezaměstnanosti. To může zvýšit jistotu
zaměstnatelnosti nebo pracovního místa, jistotu příjmu nebo numerickou či funkční flexibilitu
či více sladit pracovní a soukromý život jedince.
Jaké mohou být jiné náklady nezaměstnanosti kromě ztráty příjmu? Tuto otázku klade
Şahin (2011) ve svém komentáři. Pozitivní vliv působení jednotlivých komponent flexicurity
na kvalitu života jedince lze při zkrácené délky nezaměstnanosti vidět ve větší emoční pohodě
jedince a lepších dlouhodobých vyhlídkách, co se týče výše příjmu v budoucnu nebo typu
vykonávaného povolání, ale také dlouhodobých příznivějších zdravotních důsledcích.
Krueger & Mueller (2011) ve své studii z období odeznívající recese vyvozují závěry týkající
se aktivity při vyhledávání práce a emoční pohody jednotlivce. Shledávají, že čas věnovaný
122
vyhledávání práce se s délkou nezaměstnanosti zkracuje, že pocit nespokojenosti vzrůstá a
míra výstupu z nezaměstnanosti do zaměstnanosti klesá. Psychologické náklady
nezaměstnanosti, jež nejsou zahrnuty v tradičních ekonomických modelech, které vyjadřují
náklady vyhledávání práce jako náklady obětované příležitosti, tak při dlouhodobé
nezaměstnanosti vzrůstají.
Sahin (2011) uvádí další práce potvrzující, že vysoká nezaměstnanost snižuje pocit štěstí a
uspokojení ze života. Stejný autor ve svém komentáři k výše uvedené studii udává, že
pracovníci, kteří byli v minulosti dlouhodobě nezaměstnaní, jsou vystaveni dlouhotrvajícím
ztrátám příjmu při svém opětovném zaměstnání. Zmiňuje i negativní dlouhodobé účinky na
mladé nezaměstnané, pokud nastoupí do zaměstnání v době poklesu hospodářské aktivity.
Mladí pracovníci častou přijmou práci, kterou by za jiných okolností odmítli, a méně
placenou. Uvádí také zjištění jiné studie, která dochází k závěru, že starší mužští pracovníci
v minulosti propuštění a znovu zaměstnaní jsou vystaveni i po mnoha letech většímu riziku
úmrtnosti.
5. DISKUZE A ZÁVĚR
Je otázkou, zda není snaha o větší motivaci a aktivaci uchazečů o práci, a tedy zaměření na
nabídkovou stranu pracovního trhu, příliš jednostranná. Co mají dělat motivovaní uchazeči
s proškolenými novými dovednostmi a připraveni a ochotni nastoupit do zaměstnání, pokud
taková zaměstnání nebudou existovat? V tom případě nemůže působení jednotlivých
komponent flexicurity, jako jsou například jistota zaměstnatelnosti, příjmu nebo numerická či
funkční flexibilita, najít pozitivní uplatnění v praktickém životě. A taková komponenta, jako
je možnost kombinace pracovního a soukromého života, se může zdát už jen pouhou snovou
nadstavbou. V tomto případě koncept flexicurity selhává i ve svém pozitivním vlivu na
psychickou pohodu jednotlivce, nemůže jej zbavit stresu, do kterého se při opakovaném
hledání práce, při vyčerpání již všech nabídek práce, dostává. Krueger & Mueller (2011)
uzavírají, že čím delší dobu jsou nezaměstnaní bez práce, tím větší smutek udávají a cítí
menší uspokojení ze života právě ve dnech následujících po té, co věnovali více času hledání
práce. Pak také existuje riziko, že nebudou zlepšeny ani jejich příjmové, ani zdravotní
vyhlídky do budoucna. Z tohoto úhlu pohledu se jeví užitečné navrhované opatření Sahinem
(2011) propojit údaje nezaměstnaných osob o pojištění v nezaměstnanosti, poskytující jejich
charakteristiky, s údaji o dostupných místech v regionu, udávajících zaměstnavatele
s největším množstvím nabídek práce s nejvíce žádanými povoláními. Stejné údaje mohou
sloužit také jako vodítko, kam směrovat rekvalifikace.
123
Také opatření politiky zaměstnanosti poskytující asistenci nezaměstnaným osobám při
vyhledávání práce a zaměřená na jejich aktivní přístup, jak v České republice, tak ve Švédsku,
mohou přispět ke snížení emočního stresu a kvalitnějšího života ve dnech bez práce. Díváme-
li se na koncept flexicurity z pohledu jednotlivce, vidíme, že lze prostřednictvím jednotlivých
jeho komponent působit na kvalitnější život. Mohou mu napomoci nástroje politiky
zaměstnanosti podporující aktivní přístup při hledání práce a zvyšující motivace
nezaměstnaných osob práci najít. Zdá se ale, že taková opatření mohou být efektivní, pokud
budou na jedné straně individuálně přizpůsobena uchazečům o práci, a na druhé straně, pokud
bude při směrování osob hledajících práci brána v úvahu také poptávková strana pracovního
trhu.
Literatura:
ANDERSEN, T., SVARER, M. (2007). Flexicurity – Labour Market Performance in
Denmark. CESifo Economic Studies, 53, 3, 389-429
ARBETSFÖRMEDLINGEN (2010). Arbetsmarknadens Årsredovisning 2009. [The Labour
Market Annual Financial Report 2009]. Arbetsförmedlingen, Stockholm
ARBETSMARKNADSSTYRELSEN (2008). Årsredovisning 2007. [The Labour Market
Annual Financial Report 2007]. Arbetsmarknadverket, Stockholm
BEER, P., DE, SCHILS, T. (2010): Introduction: achieving an optimal social mix. In: Paul de
Beer, P., de, Schils, T. (eds.): The Labour Market Triangle: Employment Protection,
Unemployment Compensation and Activation in Europe. Edward Elgar Publishing,
Cheltenham, 25 s.
BEKKER, S., WILTHAGEN, T. (2008). Europe’s Pathways to Flexicurity: Lessons
Presented from and to the Netherlands. Intereconomics, 43, 2, 68-73
BERGLUND, T., FURÅKER, B. (2010). Flexicurity Institutions and Labour Market
Mobility. An Intra-Nordic Comparison. Gothenburg, University of Gothenburg. Department
of Sociology. Příspěvek prezentovaný na konferenci IREC2010, Oslo, 2010.
BJÖRKLUND, A., EDIN, P.-A., HOLMLUND, B., WADENSJÖ, E. (2006):
Arbetsmarknaden [The Labour Market]. 3rd
ed. SNS Förlag, Estonsko
CALMFORS, L., HOLMLUND, B. (2000). Unemployment and Economic Growth: A Partial
Survey. Swedish Economic Policy Review, 7, 1, 107-153
EUROPEAN COMMISSION (2006). Flexicurity. EMCO working group on Flexicurity.
http://www.ec.europa.eu/social/BlobServlet?docId=2706&langId=en
124
EUROPEAN COMMISSION (2007). Employment in Europe 2007. Office for Official
Publications of the European Communities, Luxembourg
KEUNE, M., (2008): Flexicurity: a Contested Concept at the Core of the European Labour
Market Debate. Intereconomics, 43, 2, 92-98
KRUEGER, A. B., MUELLER, A. (2011). Job Search, Emotional Well-Being, and Job
Finding in a Period of Mass Unemployment: Evidence from High-Frequency Longitudinal
Data. Brookings Papers on Economic Activity: Spring 2011, 1-57
LAPORŠEK, S., DOLENC, P. (2011). The Analysis of Flexicurity in the EU Member States.
Transylvanian Review of Administrative Science, 32 E, 125-145
MPSV ČR (2008). Analýza vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti v roce 2007.
Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, Praha
NORDIC COUNCIL OF MINISTERS (2010). Labour Market Mobility in Nordic Welfare
States. Nordic Council of Ministers, Copenhagen
AYŞEGÜL, Ş. (2011). Comment on KRUEGER, A. B., MUELLER, A. Brookings
Papers on Economic Activity: Spring 2011, 70-79
TVRDOŇ, M. (2008). Institucionální aspekty fungování trhu práce, Politická ekonomie, 56,
5, 621-642
WILTHAGEN, T., TROS F. (2004). The Concept of “Flexicurity“: A new approach to
regulating employment and labour markets. Transfer: European Review of Labour and
Research, 10, 2, 166-186
Kontaktní údaje:
Marcela RICHTEROVÁ, Ing.
Vysoká škola ekonomická v Praze
Katedra hospodářské a sociální politiky
Nám. W. Churchilla 4
130 67 Praha 3
125
KVALITA PRACOVNÍHO ŽIVOTA – RŮST NEJISTOT, RIZIK A ZMĚN
QUALITY OF WORKING LIFE – GROWTH OF UNCERTAINITY, RISKS AND CHANGES
Lenka Svobodová, Iveta Mlezivová
Abstrakt: Současná společnost se pomalu odvrací od tradičního vnímání práce jako smyslu
života a základní hodnoty života. Přesto je třeba stále vnímat kvalitu pracovního života (KPŽ)
jako nedílnou, často však v naší zemi opomíjenou součást celkové kvality života.
Kvalifikované stanovování strategií a koncepcí národohospodářské a zejména sociální
politiky se nemůže obejít bez znalostí stavu a pravděpodobného vývoje KPŽ, podmínek
práce, nových rizik a možností jejich účinné prevence. Hrozby a rizika se mění, jsou rychlejší,
zvyšuje se jejich kombinace a komplexnost. Příspěvek se věnuje některým významným
trendům a jejich dopadům do světa práce v České republice.
Klíčová slova: Bezpečnost a ochrana zdraví, kvalita pracovního života, práce, rizika, trendy
Abstract: Contemporary society is slowly turning away from the traditional perception of
work as the meaning of life and a basic value of life. However, the quality of working life
must still be perceived as an integral - but in our country often overlooked - part of the overall
quality of life. Qualified determining of the strategies and concepts of national economic and
social policy in particular, can not do without the knowledge of the status and presumable
development of the quality of working life, working conditions, new risks and opportunities
for effective prevention. Threats and risks are changing and faster; their combination and
complexity is increasing. The article deals with important trends and their impacts on the
world of work in the Czech Republic.
Key words: Occupational Safety and Health, Quality of working life, Work, Risks, Trends
1. ÚVOD
Život a jeho kvalita jak jedinců, tak i celých společenství patří k nevyčerpatelným tématům
zkoumání. Teoretický přístup ke kvalitě života je ovlivněn výchozí vědeckou disciplínou. Je
zřejmé, že různé zorné úhly pohledu nabízí medicínský, sociologický, ekonomický,
psychologický, environmentální přístup. Kvalita života je spojena s člověkem, prostorem a
časem, má individuální a společenskou rovinu, komplexní a multidimenzionální rozměr, který
vyžaduje holistický a interdisciplinární přístup. Tento příspěvek přináší nepatrnou výseč
problematiky, nepouští se do složitostí konceptu kvality života, do teoretických přístupů, ani
126
do problematiky měření a metod hodnocení kvality života. Obrací pozornost na realitu
pracovního života v současné společnosti. Úroveň a kultivace komplexních pracovních
podmínek při zajišťování zdrojů pro život a seberealizaci pracujících obyvatel v ČR nejsou
dlouhodobě prioritami a předmětem skutečného zájmu tvůrců politik. Pomineme-li krátké
období předvolebního ideologického boje (v realitě neplněné volební programy a sliby), tak
kvalita pracovního života je spíše řešena ve výzkumu, kde pod tlakem objektivně existujících
skutečností, celosvětových vývojových a globalizačních trendů stále více narůstá potřeba
mapovat, analyzovat, predikovat dopady (pozitivní, negativní) těchto jevů na kvalitu
pracovního i celkového života, identifikovat příležitosti i přinášet možnosti pro pozitivní
změny ve společnosti. KPŽ je tvořena vzájemnou interakcí objektivních podmínek,
subjektivního vnímání, hodnotového systému a aspirací. Ústředními body současných procesů
jsou změny a růst složitosti.
2. TRENDY SVĚTA PRÁCE
Omezenost našeho současného poznání nám nedovoluje vyslovit kategorické soudy a přesné
predikce, jak se bude proměňovat práce. Záměrem je nastínit některé trendy, poodhalit nejen
negativní jevy, narůstající hrozby, ale i příležitosti k pozitivnímu vývojovému směru lidské
práce, kvality pracovního i celkového života člověka. Je třeba podporovat pokrokové snahy o
trvale udržitelný rozvoj, slaďování zájmů a prosazování harmonického rozvoje všech stránek
života.
Mění se prostor, čas, podmínky. Na jednom pólu zaznamenáváme, že se společnost pomalu
odvrací od tradičního vnímání práce jako smyslu života a základní hodnoty člověka (Prudký,
2003), na druhém, že placená práce se stává vzácným statkem a je stále častěji privilegiem
vyvolených. Jde o mizející výsadu lidí dosud ještě zaměstnaných (Mareš, 2004). Dynamicky
roste složitost moderního světa. Na počátku 21. století je svět v neklidu, nepřestalo se válčit,
roste náboženská nesnášenlivost, moc se spojuje s korupcí, zločinecké sítě prorůstají
společností, zesilují ekologické hrozby. Ekonomická rizika představují zejména
nerovnoměrnost vývoje, polarizace na velmi bohaté a velmi chudé, nadměrná zadluženost, ve
vyspělých zemích nadhodnocené ceny aktiv, omezené energetické zdroje apod. Globální
činnosti, jednání a procesy nejsou vyváženy globální odpovědností. Stírají se hranice mezi
přirozeným a virtuálním světem. Akcelerátorem jsou informační a komunikační technologie
(ICT) a v praxi rychle aplikované vědecké objevy a poznatky. Procesy směřují od přetváření
hmoty k práci s informacemi. Mění se způsob mezilidské komunikace. Aplikace ICT
v pracovních systémech přináší na jedné straně obrovské možnosti pro automatizaci
127
a organizaci pracovních činností, pro zdokonalování řízení, zrychlování vnitřní i vnější
komunikace; rozšiřuje možnosti uplatňování nových forem vzdělávání, zvyšuje vyžadovanou
flexibilitu, mobilitu i uživatelský komfort pracovníka apod. Na druhé straně však je stále více
lidí pod elektronickou kontrolou. ICT přináší samotným pracovníkům řadu nových problémů
a rizik, jako jsou muskuloskeletální problémy, zvýšená zátěž zrakového smyslového ústrojí,
přetížení informacemi a psychologický stres při neustálém tlaku informačně intenzivní práce.
Také nelze opomenout vzrůstají nedostatek přímých sociálních a osobních kontaktů.
Napadení či zhroucení informační infrastruktury představuje hrozbu, jejíž důsledky si ve
vyspělých ekonomikách lze jen těžko představit.
Poznatky vědy a jejich aplikace v praxi lidstvu nejen prospívají, ale z historické zkušenosti
je jisté, že generují nové problémy a rizika, jejichž všechny dopady (včetně zneužití) nelze
v současnosti postihnout. Rozvoj nanotechnologií může přinést například rizika
nekontrolovaného rozšíření umělých mikroorganizmů, genetické inženýrství nastoluje etický
problém klonování, není utopií propojení nervových buněk s čipy atd. V souvislosti s tím
vyvstávají aktuální úkoly pro výzkum v oblasti bezpečnosti a ochraně zdraví – jak účinně
chránit člověka v práci s novými riziky, jak zajistit spolehlivost složitých systémů (jaderných,
chemických, počítačových apod.). Nové technologie mají pro lidstvo důležitý přínos v tom, že
mimo jiné pomáhají substituovat prvotní přírodní zdroje umělými či recyklovanými, že
umožňují efektivnější hospodaření se zdroji, podporují motivace podniků k čisté produkci a
minimalizaci odpadů.
Vzrůstá dynamika strukturálních a sektorových změn, dochází k útlumu tradičních odvětví,
rozvoji nových založených na aplikaci nejmodernějších technologiích. Doba, kdy průmyslové
podniky komplexně zabezpečovaly celý výrobní proces, je nahrazena procesy outsourcingu a
procesy offshoringu (přesouvání průmyslové výroby z domácích do hostitelských zemí). Oba
tyto procesy ukazují na spojení průmyslu se službami a na měnící se geografii průmyslu
(Dvořáček, 2007). Výkon práce se na jedné straně přesouvá z uzavřených prostor čím dál více
do terénu, blíže k zákazníkům a klientům. Na druhé straně se služby díky ICT a levné
pracovní síle, koncentrují a vykonávají daleko od zákazníků mimo dané území státu v
ekonomicky nejvýhodnějších teritoriích (asijské zóny). Snahy o větší intenzitu využitelnosti
všech zdrojů se také odrážejí v otázkách flexibility a adaptability práce, v otázkách
pracovních režimů, forem pracovních poměrů, pružnosti pracovní doby. Ustupuje význam
klasického zaměstnavatelského vztahu, prosazuje se rozmanitost a individualizace pracovních
vztahů. Zaměstnavatelé také stále více prosazují u svých zaměstnanců požadavek na společné
sdílení rizika podnikání.
128
Tyto změny otevírají řadu otázek na téma míry sociálně právní ochrany zaměstnanců, role
státu a úlohy odborů, pozice a vztahů mezi samotnými zaměstnavateli a zaměstnanci apod.
Zaměstnavatelé jsou k prosazení vyšší flexibility motivováni konkurenčním tlakem a snahou
o co nejvyšší efektivnost vložených prostředků. Zrychlení procesu inovací, aplikace stále
náročnějších technologií obvykle spojených s vyšší úrovní informatizace vyžadují zlepšení
organizace práce, maximální využití vysoce specializovaných a kvalifikovaných pracovních
sil. Vysoká flexibilita je dosahována v USA. Vyšší pružnost amerického trhu práce oproti
Evropě je zejména dána rozdílnou tradicí, vysokým stupněm deregulace trhu, nižší mírou
sociálně právní ochrany, vyšším stupněm individualizace pracovních vztahů, vysokým
podílem malých a středních podniků a vysokou zaměstnaností ve službách, kde je
uplatňováno více atypických forem zaměstnání.
Organizace pracovní doby a forma zaměstnaneckého vztahu významně působí na kvalitu
života člověka. Ovlivňují zejména takové oblasti, jako jsou: rovnováha pracovního
a mimopracovního života, zaměstnatelnost, jistota příjmu a zaměstnání, kariéra a rozvoj
dovedností, zdraví a duševní pohoda či časová suverenita.
Dochází k růstu podílu pracovníků v nestandardních pracovních úvazcích, v termínovaných
pracovních poměrech, na částečný úvazek, ve smlouvách o dílo a v dalších atypických
formách. Tyto formy práce jsou v jednotlivých zemích různě chráněné sociálním
zákonodárstvím. Zaměstnavatelé tak mohou stlačovat náklady práce (neodvádění prostředků
na sociální a zdravotní pojištění, nevyplácení odstupného apod.), zaměstnávat pracovníky
i ve značně nehumánních podmínkách, za nepřiměřeně nízkou mzdu nebo zcela nelegálně.
Zaměstnavatelé také využívají této skupiny pracovníků k určitému tlaku na stávající
(kmenové) zaměstnance, na jejich mzdovou úroveň standardní práce, k tlaku na omezování
a snižování jejich sociální ochrany. Klasickým příkladem je nárůst nevykazované přesčasové
práce zejména v „asociální“ době zaměstnanců. Méně kvalifikované pracovní síly začaly být
odsouvány do oblasti „nedobrovolné“ flexibility – nasazovány v omezeném časovém prostoru
dle nároků a výkyvů trhu či okamžitých potřeb podniku.
Další změny ve světě práce přináší prodlužování produktivního věku a stárnutí
populace. Uplatňování starších pracovníků na trhu práce je však stále těžší. Dokladuje to
vysoká míra nezaměstnanosti v Evropě právě v těchto vyšších věkových skupinách. V praxi
nejsou projevy věkové diskriminace žádným mimořádným jevem. Personální politika firem
i přístupy managementu zatím nedávají dobré signály pro zásadní změnu v této oblasti. Také
ve světě narůstá násilností při výkonu práce (sociální služby, zdravotnictví). Roste podíl žen
v pracovní síle (sféra služeb, platová diskriminace). Nejen trh práce, ale i celou společnost
129
zasahuje imigrační pohyb pracovních sil. Stále se nedaří úspěšně řešit a odstraňovat
prohlubování regionálních nerovností. Přitom posilování regionální dimenze je jedním
z významných prvků záruky trvalé udržitelnosti, zlepšování situace na trhu práce
a upevňování sociální soudržnosti.
Nestabilita, dynamika změn, časté reorganizace pracovních systémů mohou být příčinou
vážných nehod. Změnu doznává uspořádání a charakter pracovních systémů, povaha a
charakter práce samotné včetně možných nových rizik. Ohroženy jsou životy a zdraví lidí,
majetek, životní prostředí. Změny jsou identifikovány jako potenciální stresující činitel.
Poznání základních souvislostí a hlavních podmínek celospolečenského vývoje je
nezbytným předpokladem pro současné a budoucí ovlivňování všech rozhodujících aktérů,
kteří utvářejí a podílejí se na formování trhu práce, politice zaměstnanosti i celkové sociální
politice tak, aby se zvyšovala nejen efektivnost, produktivita, kvalita výroby a služeb, ale aby
zároveň se zlepšovala kvalita pracovních míst i kvalita pracovního života ve všech důležitých
aspektech.
3. SITUACE NA TRHU PRÁCE V ČESKÉ REPUBLICE (R. 2012)50
Česká republika měla 10,5 miliónů obyvatel s průměrným věkem 41,3 let. Celkem 7,2 mil.
obyvatel (68 %) bylo ve věku 15 až 64 let, z nich bylo 5,2 mil. ekonomicky aktivních. V ČR
žilo 425 tis. invalidních důchodců (ČSSZ). Zaměstnaných bylo 4,8 mil. osob, z toho bez a se
základním vzdělání 205 tis. osob (4,3 %), se středním vzděláním bez a s maturitou 3 609 tis.
osob (75 %) a s vysokoškolským vzděláním je 996 tis. osob (20,7 %). Úřady práce evidovaly
545 tis. uchazečů o zaměstnání a pouze 35 tis. volných pracovních míst. V primárním sektoru
(zemědělství) bylo zaměstnáno 150 tis. osob (3 %), v sekundárním (průmysl a stavebnictví)
1 864 tis. osob (38 %) a v sektoru služeb 2 877 tis. osob (59 %). V Hight-tech oborech51
, které
představují vyspělost ekonomiky, pracovalo v ČR necelých 200 tisíc zaměstnanců.
Dlouhodobým trendem v sektorové ekonomice je snižování podílu zemědělství a průmyslu při
rostoucí váze služeb (včetně přesunu pracovních sil).
Zvyšuje se podíl duševní práce. Ve struktuře zaměstnání podle klasifikace zaměstnání (CZ-
ISCO) v roce 2012 bylo 1 850 tis. (38 %) převážně fyzicky pracujících osob (zemědělci,
50 Rámcové údaje za rok 2012 dle údajů ČSÚ /VŠPS/, MPSV, ČSSZ
51
Zahrnují výrobu léčiv, kancelářských strojů, počítačů, zdravotnických přístrojů, spojovacích zařízení, letadel apod. Do obdobné sféry služeb se řadí zejména spoje, činnosti v oblasti výpočetní techniky, výzkumu a vývoje. Ve službách i ve zpracovatelském průmyslu se podíl zaměstnaných osob v těchto oborech pohybuje kolem 7 %.
130
Obr. č. 1 – Vývoj sektorové zaměstnanosti v ČR
Zdroj: Vlastní zpracování dle zdrojových dat ČSÚ
řemeslníci, opraváři, obsluha strojů a zařízení, nekvalifikovaní a pomocní pracovníci)
a 3 040,1 tis. osob (62 %) s převahou duševní práce a výkonu různých druhů služeb (úředníci,
techničtí a odborní pracovníci, specialisté, zákonodárci a řídící pracovníci, pracovníci ve
službách a prodeji).
Obr. č. 2 – Struktura a charakter vykonávané práce v ČR (r. 2012)
Zdroj: Vlastní zpracování dle zdrojových dat ČSÚ
Celoživotní povolání jsou na ústupu, práce jako jedna z kotev života ztrácí svoji poutací
sílu. Mění se charakter práce (od fyzicky namáhavé k psychicky náročné). Zvyšují se nároky
na pracovní sílu - nároky na zvládání nových postupů a technologií, včetně informačních
0
500
1000
1500
2000
2500
3000
3500
1948 1950 1960 1970 1980 1990 2000 2004 2012
Tis.
oso
b
Počet pracovníků v jednotlivých sektorech NH
I. II. III.
FYZICKÁ 38%
DUŠEVNÍ 62%
; 0 ; 0 Povaha vykonávané práce v ČR
131
(schopnost učit se, komunikovat a analyzovat a řešit problémy a přeměňovat stávající znalosti
na nové znalosti, je zdrojem konkurenční výhody s narůstajícím významem). Přibývá práce na
zkrácený úvazek, s časovým omezením (dočasný kontrakt), sezónní práce a práce doma. ČR
v těchto trendech zaostává za vyspělými zeměmi. Pracovní úvazky na dobu určitou má 8 %
zaměstnaných (v EU 27 cca 14 %), kratší pracovní dobu v ČR má pouze 5,5 % zaměstnaných
oproti téměř 20 % zaměstnaných v EU 2752
.
V reálné praxi se potvrzuje již výše uvedený trend, a to že placená práce se stává vzácným
statkem. Trh práce dlouhodobě vykazuje nestabilitu, nesoulad mezi nabídkou a poptávkou
zejména v oblasti kvalifikace pracovní síly. Zostřuje se soutěž o pracovní místo. Za nejvíce
ohrožené osoby na trhu práce jsou považovány osoby zdravotně postižené, mladí lidé do 25
let bez praxe, jejichž ohrožení na trhu práce se v posledních letech zvyšuje, zejména z důvodu
nedostatečné praxe a nevhodné kvalifikace. Ohroženy jsou matky vracející se z rodičovské
dovolené a v neposlední řadě osoby starší 55 let věku.
Hodnoty člověka jsou významným zdrojem postojů a motivací pro práci. Ovlivňují
rozhodování a směry aktivit. Posun směrem k hédonistickým a konzumním hodnotám a také
k růstu významu volného času a vlastních zálib potvrdil nejen ve svých analýzách Prudký
(2003), ale řada výzkumů a šetření Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického
ústavu AV ČR, v.v.i. (CVVM). Zřejmě vlivem krize a narůstající nezaměstnanosti se tento
trend snižování významu pracovních hodnot změnil. Dle výsledků šetření CVVM53
v r. 1994
označilo 46 % respondentů jako velmi a spíše důležité mít jakoukoli práci. Od roku 2004 tuto
důležitost deklaruje více než 70 % respondentů (74 % v r. 2011). Velmi významnou kategorií,
zejména pro střední a starší generaci, je jistota práce (zaměstnání). Důležité je nejen mít práci,
ale i mít možnost ji vykonávat v bezpečných, zdraví neohrožujících a důstojných
podmínkách.
4. PREVENCE = ZAMEZENÍ VZNIKU ZDRAVOTNÍ I EKONOMICKÉ ÚJMY
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci je nedílnou součástí moderní sociální politiky
a fungující společnosti. Má významnou veřejně politickou dimenzi. Ve své celistvosti přispívá
52 V Nizozemsku tvoří podíl kratších úvazků až 49,6 %, u žen dokonce 76,9 %. Podíl kratších úvazků žen vyšší
než 50 % je také v Německu, Rakousku a Belgii (zdroj: ČSÚ, r. 2012).
53 Zdroj: Naše společnost – projekt kontinuálního výzkumu veřejného mínění CVVM SOÚ AV ČR, v.v.i.
Šetření: IVVM 1990 (N = 1444), IVVM 1994 (N = 969), IVVM 1999 (N = 1007), CVVM květen 2004
(N = 1002), CVVM květen 2006 (N = 1033), CVVM květen 2008 (N = 1066), CVVM květen 2011 (N = 1115).
132
k reprodukci a rozvoji společnosti, k potlačování chudoby a nezaměstnanosti, snižuje
potenciální marginalizaci větší části populace a podporuje sociální integraci. Současný stát je
stále (i když cíleně dochází k postupnému omezování) reprezentantem uplatňování formální
roviny solidarity, mimo jiné je také finančním zdrojem a garantem pro poskytování zdravotní
péče (redistribuce ve směru od zdravých k nemocným), poskytování péče o občany, kteří
z důvodu invalidity neparticipují na pracovním trhu (redistribuce mezi účastníky trhu práce
a těmi, jejichž životní situace je staví mimo něj) atd. Problematika je spojená s hodnotovou
orientací, ideologickými a politickými preferencemi, názory na oprávněnost různých skupin
občanů na zajištění (služby a poskytované dávky v různých oblastech sociální politiky).
V dlouhodobém krizovém období s omezenými zdroji dochází k významným deficitům ve
vztahu mezi tvůrci a vykonavateli sociální politiky na jedné straně a veřejností na straně
druhé. Je proto třeba vynakládat úsilí a hledat nové perspektivní cesty ke zvyšování kvality
života členů společnosti.
Jak v současnosti konkrétně vypadá situace v oblasti bezpečnosti a ochraně zdraví při
práci? Z dlouhodobého hlediska se situace příznivě vyvíjí, nicméně stále existuje mnoho
negativních jevů (například roste závažnost pracovních úrazů). Ročně o život v práci přijde
více než sto lidí. V roce 2012 bylo 44 tis. osob 2,5 miliónů kalendářních dnů v pracovní
neschopnosti pro pracovní úraz (průměrná délka pracovní neschopnosti na jeden případ byla
55 dní). Denně tak v práci chybělo průměrně 6 620 osob. Podle řady indicií lze odhadovat, že
Obr. č. 3 – Vývoj pracovní úrazovosti v ČR
Zdroj: Vlastní zpracování s využitím dat ČSÚ (Nem-Úr)
0
1 000 000
2 000 000
3 000 000
4 000 000
5 000 000
6 000 000
0
50 000
100 000
150 000
200 000
250 000
300 000
1969
1971
1973
1975
1977
1979
1981
1983
1985
1987
1989
1991
1993
1995
1997
1999
2001
2003
2005
2007
2009
2011
po
čet n
em
oc. p
ojiš
těných
po
če
t pra
c. ú
razů
a o
sta
tníc
h ú
razů
roky
nemocensky pojištění
počty pracovních úrazů s prac. neschopností
počty případů prac. neschopnosti - ostatní úrazy
133
pracovní úrazy jsou z různých důvodů (např. z obavy ztráty zaměstnání) ve značném počtu
zatajovány; neboť například v r. 2012 bylo na chirurgiích celkem ošetřeno 236 tis. pracovních
a školních úrazů a v nemocnicích bylo pro poranění a otravy hospitalizováno 190 tis. osob.
Rizikové práce vykonávalo 450 tis. osob (10 % z celkového počtu nemocensky pojištěných).
Pracovní úrazy a nemoci z povolání jsou příčinou lidského utrpení, neplnohodnotného života,
absence a špatné pohody při práci, předčasných odchodů do důchodu, ohrožují plynulost a
kvalitu výroby a služeb, mají nepříznivý vliv na potenciál a rentabilitu podniků, podílejí se na
snížení produktivity, konkurenceschopnosti země. Náklady zatěžují všechny účastníky, ve
svém konečném důsledku na úrazy a nemocnost doplácí celá společnost. V posledních deseti
letech se celospolečenské náklady a ztráty z titulu pracovních úrazů vč. smrtelných a nemocí
z povolání pohybovaly v intervalu 15 - 30 mld. Kč ročně. V ČR žije asi 1,8 milionu osob
s nejrůznějším zdravotním postižením (vrozené příčiny, důsledky onemocnění). Každoročně
k nim přibývají dvě stovky lidí, kteří v důsledku úrazu zůstanou těžce zdravotně postižení.
K problémům trhu práce patří také návrat osob, které utrpěly úraz nebo nemoc z povolání, do
pracovního procesu. Často však práci nenaleznou vůbec. Na úřadech práce je jejich průměrná
doba evidence mnohonásobně vyšší než u jiných uchazečů. Pomineme-li některé objektivní
skutečnosti, že pouze jen část osob nemá požadované fyzické a psychické předpoklady
k výkonu určité práce, zaměstnavatelé vesměs nechtějí (nejsou motivováni) i nedokáží
plnohodnotně vyhovět potřebám zdravotně postižených s ohledem na požadavky pracovního
prostředí, pracovního místa a režimu pracovních činností. V ČR je zaměstnáno jen cca 15 %
ze skupiny ekonomicky aktivních občanů se zdravotním postižením. Osob, kterých z nějakého
důvodu nelze vůbec zaměstnat je pouze 5 %. Z toho vyplývá, že 80 % osob se zdravotním
postižením se o práci uchází marně (přitom část se o práci neuchází vůbec). Důležitou výzvou
pro budoucnost je odstraňovat bariéry, které brání zdravotně postiženým lidem
v plnohodnotném životě a jejich uplatnění na trhu práce.
Zodpovědný přístup k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, účinné, promyšlené
a motivující programy mohou vyústit ve zdravější a spokojenější obyvatele. Kromě toho lze
očekávat: méně úrazů a nemocí; nižší náklady na léčení, léky, na odškodnění, pojistné; vyšší
spokojenost v zaměstnání; lepší využití pracovního potenciálu zaměstnanců, jejich znalostí
a dovedností; vyšší produktivitu, růst kvality; nižší kapitálové náklady – dobře navržené
(ergonomicky) a správně provozované zařízení (pracoviště, linka) bude déle fungovat, apod.
Prevence však vyžaduje pozitivní vůli k provádění, aktivní a informovanou účast všech
zainteresovaných aktérů.
134
5. ZÁVĚR
Stále je třeba ve společnosti prosazovat, aby práce naplňovala jak základní existenční potřeby,
tak sociální potřeby a potřeby seberealizace svých členů. Evropská nadace (European
Foundation for the Improvement of Living and Working Conditions) vychází z pojetí
zlepšování kvality pracovního života v podobě cílů54
:
Obr. č. 4 – Schéma cílů zlepšování KPŽ dle evropské nadace Eurofound
Literatura:
ČSÚ, Statistické ročenky České republiky
DVOŘÁČEK, J. (2007). Vývoj zpracovatelského průmyslu a průmyslových podniků na
počátku 21. století. Acta Oeconomica Pragensia, 2, 6-16.
MAREŠ, P. (2004). Od práce emancipující k práci mizející. Sociologický časopis/Czech
Sociological Review, 40, 1-2, 37-48.
PRUDKÝ, L. (2003): Hodnotové preference a orientace. In Frič, P. a kol.: Češi na cestě za
svojí budoucností. Praha, CESES, 126-150s. 54
Quality of Work, Eurofound, Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek, je orgánem
Evropské unie, přičemž je jedním z prvních, které byly v EU založeny, aby se ujaly práce ve specializované
oblasti politik EU. Konkrétně byla nadace zřízena nařízením Rady (nařízení Rady (EHS) č. 1365/75 ze dne
26. května 1975) a jejím úkolem je přispívat k navrhování a vytváření lepších životních a pracovních podmínek
v Evropě.
Zlepšování
kvality
pracovního
života
zabezpečení jistoty
kariéry a zaměstnání zachování a zlepšování
zdraví a well-being
rozvíjení kvalifikace
a kompetencí
sladění prac.
a mimoprac. života
135
www.mpsv.cz
www.cssz.cz
www.uzis.cz
www.cvvm.soc.cas.cz
www.eurofound.eu
Kontaktní údaje:
Ing. Lenka SVOBODOVÁ, Ing. Iveta MLEZIVOVÁ
Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i.
Jeruzalémská 9
116 52 Praha 1
136
KOMPARACE VENKOVSKÝCH REGIONŮ JIHOMORAVSKÉHO KRAJE
Z HLEDISKA KVALITY ŽIVOTA
COMPARISON OF RURAL AREAS IN SOUTH MORAVIAN REGION IN TERMS
OF QUALITY OF LIFE
Jana Žitňáková, Mária Pákozdiová
Abstrakt: Kvalita života je v dnešní době velmi diskutované téma, které odkazuje na
všeobecné blaho společnosti i jednotlivce. Jedná se o široký koncept, který odráží politickou
situaci, hospodářství, fyzické a duševní zdraví, životní prostředí, vzdělávání, volnočasové
aktivity, denní program, bezpečnost, kvalitu služeb či sociální interakce. Předkládaný
příspěvek se věnuje porovnání kvality života ve venkovských oblastech Jihomoravského kraje
pomocí vybraných ekonomických, sociálních a environmentálních ukazatelů. Jihomoravský
venkov není jednotný a kromě jiných faktorů souvisí se vzdáleností od města Brna. Vybrané
regiony tedy zastupují určité typy tohoto venkova. Jedná se o území tzv. vnitřní periferie,
suburbanizovaného venkova a oblast pohraničí.
Klíčové slova: indikátory kvality života, index kvality života, Jihomoravský kraj
Abstract: Quality of life is a much discussed issue nowadays, which refers to the general
welfare of society and of an individual. It is a broad concept that reflects the political
situation, economy, physical and mental health, environment, education, leisure activities,
daily schedule, safety, quality of service and social interaction. This paper is aimed at the
comparison of quality of life in rural areas in the South Moravian Region using selected
economic, social and environmental indicators. Moravian countryside is not uniform and,
among other factors, it is associated with the distance from the city of Brno. Selected regions
thus represent certain types of rural areas. These are the so-called suburbanized rural areas,
rural areas of the borderland and rural areas of the inner periphery.
Key words: quality of life indicators, quality of life index, South Moravian Region
1. ÚVOD
Kvalita života prezentuje pojem, kterému je v současné době věnována poměrně velká
pozornost a který je předmětem mnoha výzkumů, kvantitativních i kvalitativních, různých
vědních oborů, a jenž má široký a nejednoznačně definovaný obsah. Kvalitu života lze
137
definovat podle několika hledisek, ale obecně přijímaná definice či jednoznačné pojetí tohoto
konceptu neexistuje (Heřmanová, 2012). Je nutno říci, že obsah jednotlivých definic ovlivňuje
nejen vědní oblast, která se zkoumání kvality života věnuje, ale také cíl daného výzkumu a
rovněž i samotný přístup autora k této problematice.
Na to, jak kvalitní život je možno žít, působí dle Petrůje (2008) konkrétní podmínky, jež se
na daném území, ve kterém jedinec žije, vyskytují. Tyto podmínky mohou život člověka
ovlivňovat jednak pozitivně a jednak negativně55
. V literatuře se lze setkat s následujícími
vlivy na kvalitu života: přírodní, sociální a kulturní podmínky, politická a ekonomická situace
v území, stav životního prostředí, se kterým úzce souvisí zdravotní stav obyvatel. Dalšími
často opakovanými vlivy jsou například vzdělanostní úroveň, denní program a volnočasové
aktivity obyvatel, kvalita a dostupnost služeb či bezpečnost v území.
Existuje řada metod, kterými lze měřit a posuzovat kvalitu života. Obecně lze tyto metody
zařadit do dvou skupin vzhledem k tomu, zda hodnotí kvalitu života dle objektivně nebo
subjektivně sledovatelných faktorů kvalitu života ovlivňujících. Co se týká subjektivního
hodnocení kvality života, posuzuje se v něm celková spokojenost člověka s vlastním životem,
ve vztahu k jeho osobním zájmům, hodnotám, očekáváním, cílům a životnímu stylu
(Křivohlavý, 2004). Subjektivní měření je mnohem obtížnější než objektivní, a to zejména
z toho důvodu, že každý člověk má své vlastní pojetí kvality života a je poměrně složité tato
pojetí mezi sebou srovnávat. Naproti tomu vede objektivní přístup k hodnocení kvality života
často ke srovnatelným výsledkům, a to proto, že je zaměřen na konkrétní životní podmínky a
dosaženou životní úroveň jednotlivce či obyvatelstva (např. Heřmanová, 2012). Kvalitu života
jako takovou nelze měřit přímo. K jejímu objektivnímu měření se užívá tzv. indikátorů kvality
života. Vhodně zvolené indikátory umožňují určovat stav a trendy vývoje, zprostředkovávat
souhrnné informace o environmentálních, demografických, sociálních, ekonomických a
dalších jevech, a to jak na lokální, regionální, národní, tak i mezinárodní úrovni (Svobodová,
2008). Indikátory lze rozdělit do kategorií dle cíle výzkumu a aspektů života, které jsou
objektem zkoumání. Jejich rozdělení na indikátory ekonomické, sociální a environmentální
úzce souvisí s pilíři udržitelného rozvoje (neboli obecněji udržitelnosti) a s indikátory těchto
pilířů, jak byly definovány v závěrech konferencí OSN z Ria a Johannesburgu56
. Například
Lampič a Špes (2007) uvádí rozdělení indikátorů do tří zmiňovaných kategorií, v rámci
55
Například Murgaš (2008:7) tuto bipolaritu vyjádřil slovy: „Kvalita života vyjadřuje oba póly lidského života:
blahobyt, příjmy, uspokojení, štěstí, zdraví a zdravé životní prostředí na jedné straně, chudobu, samovraždy,
trestné činy, úmrtnost na civilizační choroby a narušené životní prostředí na druhé straně.“ 56
Viz například Situační zpráva ke Strategii udržitelného rozvoje ČR, dostupné z:
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/AC7B747D2291ED5BC1257577004FD5A6/$file/OVV-situacni_zprava-
2009.pdf
138
kterých hodnotí udržitelnost a kvalitu života v malých městech České republiky ve srovnání
s malými městy ve Slovinsku. Mezi ekonomické indikátory autoři řadí: průměrný příjem,
hrubý domácí produkt na osobu, podíl pracovních míst v sektoru služeb z celkového počtu
pracovních míst, dostupná pracovní místa, městský rozpočet, počet osob samostatně
výdělečně činných, cena stavebních pozemků ad. Dále uvádí následující sociální indikátory:
index stáří, vzdělanostní struktura (podíl populace s nejvyšším dosažením vzděláním),
nezaměstnanost, dostupnost veřejných služeb aj. Do skupiny environmentálních indikátorů
dle uvedených autorů patří: kvalita ovzduší, koeficient ekologické stability, odpadové
hospodářství a čištění odpadních vod ve městě a další.
2. SLEDOVANÉ ÚZEMÍ
Sledované území představuje úroveň správních obvodů obcí s rozšířenou působností (dále jen
SO ORP). S výjimkou města Brna lze území Jihomoravského kraje charakterizovat jako
venkovské. Ve venkovských obcích žijí asi dvě třetiny obyvatel kraje. Mezi okolím Brna a
jednotlivými periferními regiony existují podstatné rozdíly, které souvisejí především se
vzdáleností jednotlivých oblastí od krajského města a tato diferenciace má významný podíl na
rozvojových perspektivách jednotlivých mikroregionů (Vaishar et al., 2011). Z tohoto důvodu
byly vybrány čtyři regiony zastupující dva typy periferních oblastí a jeden typ
suburbanizovaného regionu, kterým je SO ORP Šlapanice ležící v těsné blízkosti krajského
města. Správní obvody ORP Boskovice (vnitřní periferie), Znojmo a Veselí nad Moravou
(pohraničí) patří do skupiny hospodářsky slabých regionů se soustředěnou podporou státu57
.
Tato území se vyznačují vysokou mobilitou obyvatel, vyšší mírou nezaměstnanosti, nižší
vzdělanostní strukturou obyvatelstva či negativním migračním saldem. Vzhledem k
nedostatečnému počtu pracovních míst, lidé musí dojíždět někdy i na poměrně velké
vzdálenosti.
3. METODIKA
Příspěvek zkoumá kvalitu života dle objektivních hledisek. Objektivní hledisko je chápáno
jako měření kvality života pomocí zvolených indikátorů ze tří oblastí: ekonomické, sociální a
environmentální. Podkladový materiál pro objektivní měření tvoří statistická data dostupná
pro SO ORP. Vybrané ekonomické indikátory kvality života v daném území byly následující
57
Dne 22. února 2010 schválila Vláda ČR svým usnesením č. 141/2010 vymezení regionů se soustředěnou podporou státu na roky 2010–2013. Dostupné z: http://www.regionalnirozvoj.cz/index.php/aktuality/items/regiony-se-soustredenou-podporou-statu.html
139
Obr. 1 Vymezení sledovaného území na mapě Jihomoravského kraje
(zdroj: http://www.kr-jihomoravsky.cz)
míra nezaměstnanosti, počet podnikatelských subjektů na 1000 obyvatel, průměrná doba
pobytu v hromadných ubytovacích zařízeních a počet dokončených bytů na 1000 obyvatel.
Dále byly zvoleny sociální indikátory kvality života, které tvoří: index stáří, zemřelí na 1000
obyvatel, přistěhovalí na 1000 obyvatel, počet zdravotnických zařízení na 1000 obyvatel.
V environmentální oblasti kvality života jsou zapojeny tyto indikátory: koeficient ekologické
stability, podíl lesů z celkové výměry katastru, podíl plynofikovaných obcí na celkovém počtu
obcí, podíl zastavěných a ostatních ploch z celkové výměry katastru.
Prvním z výše uvedených ekonomických indikátorů je míra registrované nezaměstnanosti,
udávaná v %. Vyjadřuje podíl, kde v čitateli je počet dosažitelných neumístěných uchazečů o
zaměstnání a ve jmenovateli součet zaměstnaných z VŠPS (Výběrové šetření pracovních sil),
počtu pracujících cizinců podle evidence MPSV (Ministerstva práce a sociálních věcí) a MPO
(Ministerstva průmyslu a obchodu) a počtu dosažitelných58
neumístěných uchazečů o
zaměstnání. Nezaměstnanost jako ekonomický ukazatel kvality života souvisí s negativními
dopady ztráty zaměstnání nejen pro jednotlivce a jeho rodinu, ale také pro budoucí
hospodářský růst dané země či regionu. Například Kentoš et al. (2010) uvádí následující
negativní účinky ztráty zaměstnání: ztráta finančních prostředků na živobytí a obava
z upadnutí do chudoby, zdravotní problémy: stres, deprese, neurózy, alkoholizmus, drogy,
kouření, problémy kardiovaskulárního systému, samovraždy, upadání sebevědomí a důvěry
58
Dosažitelní neumístění uchazeči jsou uchazeči o zaměstnání, kteří mohou bezprostředně nastoupit do
zaměstnání při nabídce vhodného pracovního místa.
140
ve vlastní schopnosti a pokles životní úrovně. Druhý ze zvolených indikátorů představuje
počet registrovaných subjektů na 1000 obyvatel. Počítá se jako podíl počtu registrovaných
subjektů daného území a středního stavu obyvatel daného území. Hodnota tohoto
ekonomického indikátoru kvality života je jednou ze součástí ukazatele stability a
diverzifikace místní ekonomické základny59
, který je primárně zaměřen na charakter
zaměstnanosti a jeho možnou náchylnost k výkyvům (Šilhánková et al., 2012). Cestovního
ruchu, kterého pro rozvoj většiny evropských regionů nelze opomenout, se dotýká další ze
zvolených ekonomických indikátorů kvality života, kterým je průměrná doba pobytu hostů
v hromadných ubytovacích zařízeních. Udává průměrný počet dnů strávených zahraničními a
tuzemskými hosty v takovýchto zařízeních (hotely, pensiony atp.). Odkazuje zejména na
atraktivitu dotčeného území pro zahraniční i tuzemské návštěvníky (nepřímo tedy také na stav
životního prostředí, zejména jeho přírodní složky) a tím zároveň na přilákání finančních
prostředků do regionu. Posledním indikátorem z ekonomické oblasti je počet dokončených
bytů na 1000 obyvatel. Vyjadřuje (dle definice Českého statistického úřadu) počet bytů v
budovách pro bydlení, nových i stávajících, jejichž výstavba byla ve sledovaném období
dokončena, tj. na které vydaná kolaudační rozhodnutí nabyla právní moci. Souvislostmi mezi
bydlením, mobilitou a trhem práce se ve své studii zabývá Vagač (2003).
Prvním ze zvolených sociálních indikátorů je index stáří. Vyjadřuje, kolik je v populaci
obyvatel ve věku 65 a více let na 100 dětí ve věku 0-14 let a vypovídá o stárnutí populace.
Patří mezi indikátory prioritní osy 1: Společnost, člověk a zdraví Strategického rámce
udržitelného rozvoje60
ČR. Druhým sociálním indikátorem kvality života je hrubá míra
úmrtnosti, čili počet zemřelých na 1000 obyvatel. Vypovídá o zdraví obyvatel. Počet
přistěhovalých na 1000 obyvatel spadá do kategorie mechanického pohybu mobility
obyvatelstva. Migrační přírůstek je projevem atraktivity obce. Vysoké hodnoty kladných
migračních sald jsou jedním z typických projevů suburbanizace61
. Dalším ze zvolených
indikátorů kvality života v sociální oblasti je počet zdravotnických zařízení na 1000 obyvatel.
Jedná se o počet takovýchto zařízení (nemocnice, ambulantní zařízení, léčebné ústavy apod.)
v území přepočítaný na 1000 obyvatel. Vypovídá o dostupnosti zdravotní péče ve zvoleném
území.
59
Více o ukazateli stability a diverzifikace místní ekonomiky a dalších indikátorech udržitelného rozvoje na
místní úrovni viz:
http://www.indikatory.eu/sites/default/files/Priloha_1_Podrobny_popis_metodiky_na_web.pdf. 60
Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR dostupný z:
http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/strategie_udrzitelneho_rozvoje/$FILE/KM-SRUR_CZ-
20100602.pdf. 61
Téma projevů suburbanizace viz například: http://www.ruraldevelopment.cz/data/RV3_def_new.pdf.
141
Koeficient ekologické stability, jako indikátor kvality života v environmentální oblasti, je
bezrozměrné číslo, které dle definice ČSÚ vyjadřuje podíl ekologicky příznivých ploch
(chmelnice + vinice + zahrady + ovocné sady + trvalé travní porosty + lesní půda + vodní
plochy) a ploch, které zatěžují životní prostředí (orná půda + zastavěné plochy + ostatní).
Druhým environmentálním indikátorem kvality života je podíl lesů z celkové výměry katastru
v %. Představuje podíl plochy lesních pozemků evidovaných v katastru nemovitostí na
celkové ploše katastru. Lesy, když pomineme jejich hospodářskou funkci, jsou zařazeny i pro
statistické účely mezi ekologicky příznivé plochy a představují nejvýznamnější složku
přírodního prostředí. Jejich zastoupení v území má tedy významný (převážně pozitivní) vliv
na kvalitu života. Jsou často součástí zákonem chráněných území a podporují atraktivitu
regionů. Dalším environmentálním indikátorem kvality života je podíl plynofikovaných obcí
na celkovém počtu obcí v %. Cílem plynofikace obcí je především zvýšení čistoty ovzduší.
Poslední ze zvolených environmentálních indikátorů kvality života představuje podíl
zastavěných a ostatních ploch z celkové výměry katastru v %. Je jednou ze součástí využití
území jakožto klíčového indikátoru životního prostředí ČR62
.
Tab. 1 Tabulka Indexu životních podmínek (Zdroj: Komparace životních podmínek v krajích
České republiky (Petrůj, 2008), vlastní konstrukce
Index životních podmínek
Index ekonomických podmínek
Míra registrované nezaměstnanosti (%)
Počet registrovaných ekonomických subjektů na 1000
obyvatel
Průměrná doba pobytu v hromadných ubytovacích
zařízeních (dny)
Počet dokončených bytů na 1000 obyvatel
Index sociálních podmínek
Index stáří
Zemřelí na 1000 obyvatel
Přistěhovalí na 1000 obyvatel
Počet zdravotnických zařízení na 1000 obyvatel
Index environmentálních
podmínek
Koeficient ekologické stability
Podíl lesů z celkové výměry katastru (%)
Podíl plynofikovaných obcí na celkovém počtu obcí (%)
Podíl zastavěných a ostatních ploch z celkové výměry
katastru (%)
Pro analýzu daného materiálu bylo použito metody třístupňového Indexu životních podmínek
dle Petrůje (2008). Index životních podmínek (dále IŽP) se skládá ze tří subindexů a každý
62
Více o klíčových indikátorech životního prostředí ČR na: http://issar.cenia.cz/issar/page.php?id=1506.
142
z nich obsahuje 4 základní ukazatele. Výběr ukazatelů pro tuto analýzu byl ovlivněn zejména
dostupností dat a částečně se tedy odlišuje od indikátorů, jež použil Petrůj (2008). Index
životních podmínek dle Petrůje (2008) obsahuje 12 ukazatelů, které jsou rozděleny do
3 subindexů – Index ekonomických podmínek, Index environmentálních podmínek a Index
sociálních podmínek. Jednotlivé indikátory jsou dále převedeny na bezrozměrné číslo
v intervalu <0, 1> podle vztahu:
a) pokud se s rostoucí hodnotou indikátoru Xi kvalita života zvyšuje
Ixi = (Xi – Xmin / Xmax – Xmin),
b) pokud se s rostoucí hodnotou indikátoru Xi kvalita života snižuje
Ixi = (Xmax – Xi / Xmax – Xmin).
Ixi – výsledné bezrozměrné číslo.
Xi – vybraný indikátor.
Xmax, Xmin – maximální a minimální hodnoty ukazatele X z daného souboru ukazatelů.
Ve výsledku platí, že hodnota 0,00 vyjadřuje nejméně příznivé podmínky vzhledem ke kvalitě
života. Hodnota 1,00 vyjadřuje nejvíce příznivé podmínky v rámci hodnocení kvality života.
Tímto přístupem lze seřadit jednotlivá území podle toho, jakých hodnot indikátorů v daném
roce dosáhly a to ve vztahu (relativně) k ostatním územím (Petrůj, 2008). Jednotlivé
subindexy jsou vypočítány jako aritmetické průměry jednotlivých ukazatelů a celkový IŽP je
aritmetickým průměrem všech subindexů (Heřmanová, 2012).
4. VÝSLEDKY A DISKUSE
Výsledná data objektivní analýzy umožňují zhodnotit životní podmínky ve vybraných
územních celcích SO ORP Jihomoravského kraje a to jak celkově, tak i pomocí jednotlivých
charakteristik. Z hlediska komplexního hodnocení Indexu životních podmínek v letech 2006 –
2011 vykazuje nejlepší podmínky území Šlapanicka. Jedná se o oblast s nejnižší mírou
nezaměstnanosti, největším počtem podnikatelských subjektů na 1000 obyvatel a největším
počtem dokončených bytů. Šlapanicko zastupuje oblast suburbanizovaného venkova
představující území poměrně „mladé“ z hlediska věku svých residentů. Tito obyvatelé jezdí za
službami do města Brna, což ukazuje mj. i nejnižší počet zdravotnických zařízení na 1000
obyvatel. Šlapanicko má největší podíl zastavěných a ostatních ploch z celkové výměry
katastrálního území SO ORP. Podle rozboru jednotlivých dílčích subindexů za rok 2011 má
143
0,20
0,30
0,40
0,50
0,60
0,70
0,80
2006 2007 2008 2009 2010 2011
Ind
ex
živo
tníc
h p
od
mín
ek
Roky
Index životních podmínek
SO ORP Boskovice
SO ORP Šlapanice
SO ORP Veselí nad Moravou
SO ORP Znojmo
území Šlapanicka nejlepší podmínky v ekonomické i sociální oblasti, avšak hodnocení
environmentálních podmínek zařadilo tuto oblast na předposlední místo.
Nejméně příznivá se jeví situace na Znojemsku. Míra nezaměstnanosti byla v některých
letech až trojnásobně vyšší než na území Šlapanicka. Podle hodnocení environmentálních i
sociálních podmínek za rok 2011 se Znojemsko umístilo na posledním místě.
Podle hodnocení ekonomické situace patří sledované oblasti druhé místo.
Oblast SO ORP Boskovice se podle hodnocení celkového IŽP umístila za SO ORP Šlapanice.
Boskovicko má nejmenší počet podnikatelských subjektů na 1000 obyvatel a druhou nejvyšší
míru nezaměstnanosti. Ze sociálního hlediska se zde vyskytuje největší počet zdravotnických
zařízení na 1000 obyvatel a oblast vykazuje nejvíce zemřelých na 1000 obyvatel. Koeficient
ekologické stability má trvale na tomto území hodnotu 1,15. Je to nejvíce, ze všech
sledovaných území. Plynofikovaných obcí je zde naopak nejméně.
Obr. 2 Graf vývoje Indexu životních podmínek ve vybraném území v letech 2006 – 2011
zdroj: autorka
Území SO ORP Veselí nad Moravou se ukazuje jako nejvíce turisticky atraktivní.
Průměrná doba strávená v ubytovacích zařízeních v této oblasti se pohybuje okolo tří a půl
dne. Jistě je to dáno i přírodními podmínkami, jelikož velká část oblasti se nachází na
území CHKO Bílé Karpaty (převažuje zde atraktivita území). V obvodu ORP dochází
k nejmenší stavební činnosti (trvale nejmenší počet dokončených bytů), stěhuje se nejmenší
144
počet nových obyvatel a oblast vykazuje největší hodnotu indexu stáří, tzn., převažují zde lidé
nad 65 let. V obvodu ORP Veselí nad Moravou jsou všechny obce plynofikovány.
5. ZÁVĚR
Analýza jednotlivých indexů přinesla zajímavé výsledky, které umožňují zhodnotit životní
podmínky v obvodech ORP. Rozbor jednotlivých částí může přispět k detailnějšímu popisu
situace, která panuje mezi těmito oblastmi. Nejpříznivější situace panuje na Šlapanicku,
naopak nejméně příznivá je v oblasti Znojemska. Šlapanicko představuje území se silnými
vazbami na město Brno, jak z hlediska ekonomického, tak i sociálního. Dále všechny vybrané
periferní oblasti jsou skutečně problematické, avšak situace na vnitřní periferii se jeví jako
méně závažná oproti pohraničí. Je důležité se detailně zaměřit na jednotlivé problémové
okruhy a objektivní výsledky doplnit subjektivním hodnocením oblasti samotnými obyvateli
či regionálními zástupci. Značný problém tvoří nedostatek kompletních dat pro objektivní
analýzu na úrovni okresů, SO ORP, SO POU, čímž je velmi ovlivněn výběr jednotlivých
ukazatelů pro jednotlivé subindexy. Některé poměrně důležité statistiky pro možnost
objektivního hodnocení kvality života nejsou vedeny vůbec nebo údaje v nich již nejsou
aktuální. Možná nejlepší podmínky co do možnosti výběru a hodnocení dostupných dat panují
na úrovni krajů a jednotlivých obcí.
Literatura:
HEŘMANOVÁ, E. (2012): Koncepty, teorie a měření kvality života. Sociologické
nakladatelství (SLON), Praha, 239 s.
KENTOŠ, M. et al. (2010): Kvalita života krátkodobo a dlhodobo nezaměstnaných. Človek a
spoločnosť, 2, Internetový časopis pre pôvodné teoretické a výskumné štúdie z oblasti
spoločenských vied. Společenskovedný ústav SAV, Košice.
KŘIVOHLAVÝ, J. (2004): Kvalita života. Vymezení pojmu a jeho aplikace v různých
vědních disciplinách s důrazem na medicínu a zdravotnictví. In: Hnilicová, H. (eds.): Kvalita
života. Sborník příspěvků z konference, konané dne 15. 10. 2004 v Třeboni. Institut zdravotní
politiky a ekonomiky, Kostelec nad Černými lesy, 120 s.
LAMPIČ, B., ŠPES, M. (2007): Sustainable development of small towns. Oddelek za
geografijo, Filozofska fakulteta, Ljubljana, 168 p.
145
MURGAŠ, F. (2008): Geografický pohľad na kvalitu života a zmeny v spoločnosti na
Slovensku. In: Ira, V.: Ľudia, geografické prostredie a kvalita života. Geographia Slovaca, 25,
Geografický ústav SAV, Bratislava, s. 7-24.
PETRŮJ, J. (2008): Komparace životních podmínek v krajích České republiky. Diplomová
práce. Vysoká škola Ekonomická, Národohospodářská fakulta, Praha, 104 s.
SVOBODOVÁ, A. (2008): Regionální hodnocení kvality života. Diplomová práce.
Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, Brno, 65 s.
ŠILHÁNKOVÁ, V. et al. (2012): Jak sledovat indikátory udržitelného rozvoje na místní
úrovni?: návod pro zpracování případových studií. Civitas per populi, Hradec Králové, 88 s.
VAGAČ, L. (2003): Bytová výstavba, mobilita, zamestnanosť – vybrané súvislosti. Centrum
pre hospodársky rozvoj, Bratislava, 29 s.
VAISHAR, A. et al. (2011): Současný stav a vývojové tendence jihomoravského venkova.
Mendelova univerzita, Brno, 166 s.
VAISHAR, A. (2013): Změny krajiny na okraji velkých měst. Je suburbanizovaný venkov
ještě venkovem?. Mendelova univerzita, Brno, 100 s.
Poděkování: Terénní šetření pro tuto práci bylo podpořeno v rámci projektu „Promoting
traditional collection and use of wild plants to reduce social and economic disparities in
Central Europe", který je realizován prostřednictvím programu CENTRAL EUROPE a
spolufinancován z ERDF, číslo 3CE361P4.
Kontaktní údaje:
Ing. Jana ŽITŇÁKOVÁ, Mgr. Ing. Mária PÁKOZDIOVÁ
Ústav aplikované a krajinné ekologie
Mendelova univerzita
Zemědělská 1
613 00 Brno
146
Název Prostorová dimenze kvality života
Editor RNDr. František Murgaš, Ph.D.
Určeno pro účastníky konference
Vydavatel Technická univerzita v Liberci
Schváleno Rektorátem TU v Liberci dne
Vyšlo v prosinci 2013
Počet stran 146
Vydání 1.
Tiskárna Vysokoškolský podnik Liberec, s.r.o., Hálkova 6,
Liberec
Číslo publikace XXX
Tato publikace neprošla redakční ani jazykovou úpravou.
ISBN 978-80-7494-006-4