LIBOR MAT JKA POZEMNÍ STAVITELSTVÍ IIIlences.cz/domains/lences.cz/skola/subory/Skripta... · vysokÉ u enÍ technickÉ v brn fakulta stavebnÍ libor mat jka pozemnÍ stavitelstvÍ

VYSOKÉ U�ENÍ TECHNICKÉ V BRN� FAKULTA STAVEBNÍ

LIBOR MAT�JKA

POZEMNÍ STAVITELSTVÍ III BH05

ŠIKMÉ A STRMÉ ST�ECHY

STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA

BH05 – Pozemní stavitelství III

2 (321) -

© Libor Mat�jka, Brno 2005

Obsah

- 3 - (321) -

OBSAH str.

1. ÚVOD DO PROBLEMATIKY - 8 -

2. ZÁSADY A POŽADAVKY NÁVRHU ZAST�EŠENÍ - 8 - 2.1. Vn�jší okrajové podmínky návrhu - 8 - 2.2. Vnit�ní okrajové požadavky návrhu - 10 -

2.2.1. Požadavky stavebn� fyzikální - 10 - 2.2.2. Požadavky požární bezpe�nosti - 13 -

2.3. Teoretické �ešení tvaru rovinných st�ech - 14 -

3. ZÁKLADNÍ ROZD�LENÍ ST�ECH - 20 - 3.1. Podle tvaru - 20 - 3.2. Podle sklonu - 33 -

4. KROVOVÉ SOUSTAVY ŠIKMÝCH A STRMÝCH ST�ECH - 34 - 4.1. Tradi�ní soustavy krov� - 34 -

4.1.1. Soustava hambalková - 34 - 4.1.2. Soustava Ránkova - 36 - 4.1.3. Soustavy vaznicové - 38 -

4.1.3.1. Konstrukce plných vazeb sedlových st�ech - 42 - 4.1.3.2. Konstrukce valbových st�ech - 46 - 4.1.3.3. Konstrukce polovalbových st�ech - 51 - 4.1.3.4. Krovy mansardových st�ech - 52 - 4.1.3.5. Krovy pultových st�ech - 55 - 4.1.3.6. Krovy stanových st�ech - 58 - 4.1.3.7. Krovy pilových (shedových) st�ech - 59 -

4.1.4. Soustava Vlašská - 61 - 4.1.5. Soustava v�žová - 61 -

4.1.5.1. Soustava v�žová vaznicová - 63 - 4.1.5.2. Soustava v�žová Mollerova - 64 - 4.1.5.3. Soustava v�žová Otzenova - 65 - 4.1.5.4. Soustava v�žová De lÓrme - 66 -

4.1.6. Soustava skružová - 67 - 4.1.6.1. Krovy ze skružových krokví - 67 - 4.1.6.2. Krovy ze skružových vazník� - 68 -

4.2. Novodobé nosné systémy šikmých a strmých st�ech - 68 - 4.2.1. Novodobá hambalková soustava - 69 - 4.2.2. Vazníkové soustavy - 70 -

4.2.2.1. Prostorové schéma vazníkových soustav - 70 - 4.2.2.2. Vazníky plnost�nné - 70 - 4.2.2.3. Vazníky p�íhradové - 71 -

5. SPOJOVÁNÍ D�EV�NÝCH PRVK� - 72 - 5.1. Spojování d�ev�ných prvk� tradi�ními prost�edky - 72 -

5.1.1. Vazby podélné - 72 - 5.1.2. Vazby p�í�né - 74 -

5.1.2.1. �epování - 74 - 5.1.2.2. P�eplátování - 75 - 5.1.2.3. Kampování - 76 - 5.1.2.4. Osedlání - 77 -

5.1.3. Vazby zesilující a rozši�ující - 77 - 5.2. Spojování d�ev�ných prvk� novodobými prost�edky - 79 -

5.2.1. Kovové spojovací prost�edky - 80 -

6. ST�EŠNÍ PLÁŠT� ŠIKMÝCH A STRMÝCH ST�ECH - 82 - 6.1. Návrh st�ešního plášt� - 82 - 6.2. Materiály - 82 -


- 4 - (321) -

6.2.1. Materiály nosné vrstvy - 83 - 6.2.2. Materiály hydroizola�ní vrstvy - 84 - 6.2.3. Materiály pojistné hydroizola�ní vrstvy - 86 - 6.2.4. Materiály parot�sné vrstvy - 87 -

6.3. Charakteristické skladby, konstrukce a jejich detaily - 88 - 6.3.1. Skladby st�ešního plášt� a tepeln� izola�ní vrstva - 88 -

6.3.1.1. St�ešní pláš� bez tepeln� izola�ní vrstvy - 89 - 6.3.1.2. St�ešní pláš� s tepeln� izola�ní vrstvou pod nosnou konstrukcí - 89 - 6.3.1.3. St�ešní pláš� s tepeln�izola�ní vrstvou mezi prvky nosné konstrukce - 90 - 6.3.1.4. St�ešní pláš� s tepeln� izola�ní vrstvou nad nosnou konstrukcí - 92 - 6.3.1.5. St�ešní pláš� s tepeln� izola�ní vrstvou mezi a pod prvky nosné konstrukce - 93 - 6.3.1.6. St�ešní pláš� s tepeln�izola�ní vrstvou mezi a nad prvky nosné konstrukce- 94 -

6.3.2. Skladby st�ešního plášt� s parot�snou vrstvou - 95 - 6.3.3. Skladby st�ešního plášt� s pojistnou hydroizola�ní vrstvou - 96 -

6.3.3.1. Pojistná hydroizolace nad prov�trávanou vzduchovou vrstvou - 96 - 6.3.3.2. Pojistná hydroizolace na podkladní vrstv� - 97 -

6.3.3.2.1. Pojistná hydroizolace na podkladní vrstv� s volným p�esahem bez ut�sn�ní nebo do drážky - 97 -

6.3.3.2.2. Pojistná hydroizolace na podkladní vrstv� s p�esahem p�ibitým bez ut�sn�ní - 98 -

6.3.3.2.3. Pojistná hydroizolace na podkladní vrstv� se spojem sva�eným nebo slepeným - 99 -

6.3.3.3. Pojistná hydroizolace na bedn�ní - 99 - 6.3.3.3.1. Pojistná hydroizolace na bedn�ní pod kontralat�mi se spojem sva�eným

nebo slepeným - 100 - 6.3.3.3.2. Pojistná hydroizolace na bedn�ní nad kontralat�mi se spojem sva�eným

nebo slepeným - 100 - 6.3.4. Skladby st�ešního plášt� a vzduchové vrstvy - 101 - 6.3.5. Charakteristika st�echy jednopláš�ové - 102 -

6.3.5.1. Skladba st�echy jednopláš�ové - 102 - 6.3.5.2. Konstruk�ní detaily jednopláš�ových st�ech - 103 -

6.3.6. Charakteristika st�echy dvoupláš�ové - 108 - 6.3.6.1.1. Skladba st�echy dvoupláš�ové - 109 -

6.3.6.2. Konstruk�ní detaily dvoupláš�ové st�echy - 116 - 6.3.6.3. Charakteristika t�ípláš�ové st�echy - 124 -

6.3.6.3.1. Konstruk�ní detaily t�ípláš�ové st�echy - 124 -

7. ST�EŠNÍ KRYTINY SKLÁDANÉ - 131 - 7.1. D�lení st�ešních krytin skládaných - 134 - 7.2. Krytina z pálených tašek - 136 -

7.2.1. Vlastnosti pálených tašek, zkoušky, charakteristika - 140 - 7.2.1.1. Tvar a vzhled - 140 - 7.2.1.2. Posouzení zvuku - 140 - 7.2.1.3. Cicváry - 140 - 7.2.1.4. Zkouška náchylnosti k tvorb� výkv�t� - 140 - 7.2.1.5. Hmotnost - 140 - 7.2.1.6. Prosákavost - 140 - 7.2.1.7. Únosnost - 141 - 7.2.1.8. Zjiš�ování mrazuvzdornosti - 141 - 7.2.1.9. Zkouška kyselinovzdornosti - 141 -

7.2.2. Krytina z tašek oby�ejných, dvojitá - 141 - 7.2.2.1. Oby�ejná taška - 141 - 7.2.2.2. Jednoduchá krytina z oby�ejných tašek na lou�e - 144 - 7.2.2.3. Dvojitá krytina na �ídké la�ování (korunová) - 146 - 7.2.2.4. Dvojitá krytina na husté la�ování (šupinová) - 148 -

7.2.3. Krytina z tašek drážkových tažených - 151 - 7.2.3.1. Jednodrážkové tažené tašky - 151 - 7.2.3.2. Krytina z jednodrážkových tažených tašek - 151 -

Obsah

- 5 - (321) -

7.2.3.3. Pracovní postup p�i krytí - 153 - 7.2.3.4. Úprava krytiny u okraj� st�echy - 153 -

7.2.4. Krytina z tašek drážkových ražených se spojitou vodní drážkou - 154 - 7.2.4.1. Taška ražená drážková - 154 -

7.2.4.1.1. Keramická krytina z tašek ražených drážkových - 155 - 7.2.5. Krytina z tašek drážkových s p�erušovanou vodní drážkou - 157 -

7.2.5.1. Ražené drážkové tašky - 157 - 7.2.5.1.1. Taška Francouzská 14 - 157 - 7.2.5.1.2. Taška Francouzská 12 - 157 - 7.2.5.1.3. Taška Brn�nka - 157 - 7.2.5.1.4. Taška Univerzál 12 - 157 - 7.2.5.1.5. Taška Románská 12 - 158 -

7.2.5.2. Krytina z dvoudrážkových ražených tašek - 159 - 7.2.5.3. Pracovní postup - 160 - 7.2.5.4. Úprava krytiny u okraj� st�echy - 161 -

7.2.6. Krytina z prejz� - 164 - 7.2.6.1. Keramická krytina z prejz� - 164 - 7.2.6.2. Pracovní postup - 167 - 7.2.6.3. Úprava krytiny u okraj� st�echy - 168 -

7.2.6.3.1. Úprava krytiny u štítu - 168 - 7.2.6.3.2. Úprava krytiny u úbo�í - 168 - 7.2.6.3.3. Úprava krytiny u nároží - 169 - 7.2.6.3.4. Úprava krytiny u okapu - 169 - 7.2.6.3.5. Úprava krytiny u h�ebenu - 170 - 7.2.6.3.6. Úprava krytiny u komín� - 170 -

7.2.7. Krytina z vlnovek bezdrážkových a drážkových - 171 - 7.2.7.1. Tašky vlnovky - 171 - 7.2.7.2. Krytiny z bezdrážkových vlnovek (esovek) - 171 - 7.2.7.3. Pracovní postup p�i krytí - 172 - 7.2.7.4. Úprava krytiny u okraj� st�echy - 172 -

7.3. Krytina z tašek betonových - 173 - 7.3.1. Úvodem k betonové krytin� - 173 -

7.3.1.1. Druhy tašek a jejich definice - 174 - 7.3.1.2. Typové zkoušky - 174 -

7.3.2. Krytina z maloformátových tašek – betonová st�ešní krytina z plochých tašek (bobrovek) - 175 - 7.3.3. Krytina z betonových tašek profilovaných drážkových - 179 - 7.3.4. Krytina z velkoformátových tašek - 179 -

7.3.4.1. Alpská taška - 180 - 7.3.4.2. Moravská taška - 181 - 7.3.4.3. Kontur - 181 - 7.3.4.4. �ímská taška - 182 -

7.4. Krytina z p�írodní b�idlice - 187 - 7.4.1. Staron�mecké krytí - 194 -

7.4.1.1. Staron�mecké jednoduché krytí - 195 - 7.4.1.2. Staron�mecké dvojité krytí - 199 -

7.4.2. Šupinové krytí - 200 - 7.4.3. Krytí formáty s obloukovým �ezem - 203 - 7.4.4. Pravoúhlé dvojité krytí - 207 - 7.4.5. Krytí šestiúhelníkem - 209 - 7.4.6. Moravské krytí šupinou - 211 - 7.4.7. Krytí �tvercem, obdélníkem a kosodélníkem - 213 -

7.5. Krytina z vláknocementových rovinných prvk� - 214 - 7.5.1. Krytina jednoduchá - 217 -

7.5.1.1. Krytina jednoduchá ze �tverc� se zkosenými rohy - 218 - 7.5.1.2. Jednoduchá krytina ze �tverc� kladených úhlop�í�n� - 222 - 7.5.1.3. Krytina jednoduchá z obdélník� – delší strana rovnob�žná s okapem- 224 - 7.5.1.4. Krytina jednoduchá z koso�tverc� - 225 - 7.5.1.5. Krytina jednoduchá z koso�tverc� se zkosenými rohy - 226 - 7.5.1.6. Z �tvercových a obdélníkových šablon s obloukovým �ezem - 228 -


- 6 - (321) -

7.5.2. Krytina dvojitá - 230 - 7.5.2.1. Krytina dvojitá ze �tverc� – strana rovnob�žná s okapem - 231 - 7.5.2.2. Krytina dvojitá z obdélník� – kratší strana rovnob�žná s okapem - 234 - 7.5.2.3. Krytina dvojitá z obdélník� – kratší strana rovnob�žná s okapem – se zkosenými rohy - 236 - 7.5.2.4. Krytina dvojitá ze šupinových šablon - 238 -

7.5.3. Úbo�í a nároží - 240 - 7.5.3.1. Úbo�í - 240 - 7.5.3.2. Nároží - 243 -

7.6. Krytina z plechových rovinných desek - 245 - 7.6.1. Krytina z plechových šablon - 246 - 7.6.2. Krytina z plechových tašek a šupin - 248 -

7.7. Krytina z vláknocementových vlnitých desek - 250 - 7.8. Krytina z asfaltovláknitých vlnitých desek - 254 - 7.9. Krytina z vlnitého plechu a plech� imitujících tvar taškových krytin - 257 -

7.9.1. Krytina z vlnitého plechu - 257 - 7.9.2. Krytina z plech� imitujících tvar taškových krytin - 259 -

7.10. Krytina z trapézových plech� - 260 - 7.11. Krytina plechová hladká na drážky nebo lišty - 264 -

7.11.1. Krytina plechová hladká na drážky - 264 - 7.11.2. Krytina plechová hladká na lat� - 269 -

7.12. Krytina z d�ev�ných šindel� - 274 - 7.12.1. Jednoduchá krytina z d�ev�ných šindel� - 276 - 7.12.2. Dvojitá krytina z d�ev�ných šindel� - 276 -

7.13. Krytina z asfaltových šindel� - 279 - 7.14. Krytina z došk� (slámy, rákosu) - 284 - 7.15. Krytina z plast� a skla - 288 -

7.15.1. Krytina z plast� - 288 - 7.15.2. Krytina ze skla - 293 -

7.16. Povlakové krytiny - 294 - 7.16.1. Materiály povlakových krytin - 294 -

7.16.1.1. Asfaltové pásy typu „A“ - 294 - 7.16.1.2. Asfaltové pásy typu „R“ - 295 - 7.16.1.3. Asfaltové pásy typu „S“ - 295 - 7.16.1.4. Asfalty oxidované - 296 - 7.16.1.5. Dehtové hmoty. - 296 -

7.16.2. Všeobecné zásady pro práce s živi�nými krytinami - 297 - 7.16.3. Pomocné materiály - 297 - 7.16.4. Podklady krytin - 297 - 7.16.5. Pokládání povlakových krytin - 297 -

7.16.5.1. Jednoduchá krytina z asfaltových pás� položená na bedn�ní - 297 - 7.16.5.1.1. Úprava u h�ebene - 299 -

7.16.5.2. Jednoduchá krytina z asfaltových pás� položená na trojboké lat� - 300 - 7.16.5.3. Dvojnásobná krytina z asfaltových pás� položená na trojboké lat� - 301 - 7.16.5.4. Dvojitá krytina z asfaltových pás� na bedn�ní - 302 -

7.16.6. Pokládání fólií - 303 - 7.16.6.1. Vzájemné spojování fólií - 304 -

7.17. Kompleta�ní prvky krytin - 304 -

8. KLEMPÍ�SKÉ PRÁCE A VÝROBKY - 307 - 8.1. Žlaby - 309 -

8.1.1. Žlaby podokapní - 310 - 8.1.2. Žlaby nadokapní - 310 -

8.1.2.1. Žlaby nad�ímsové - 311 - 8.1.2.2. Žlaby nást�ešní - 311 -

8.1.3. Žlaby zaatikové - 312 - 8.1.4. Žlaby mezist�ešní - 313 -

Obsah

- 7 - (321) -

8.2. Trouby - 314 - 8.3. Lemování - 315 -

8.3.1. Lemování okap� - 316 - 8.3.2. Lemování st�n - 316 - 8.3.3. Lemování komín� - 316 - 8.3.4. Lemování prostupujících ty�í - 317 - 8.3.5. Lemování hromosvodných jímacích ty�í - 318 - 8.3.6. Lemování v�tracích trub - 318 -

8.4. Vyplechování úbo�í - 319 - 8.5. H�ebeny a nároží - 319 - 8.6. St�ešní okna - 320 - 8.7. Krytí vystupujících �ástí fasády - 321 -


- 8 - (321) -

1. Úvod do problematiky

2. Zásady a požadavky návrhu zast�ešení St�echa (též st�ešní konstrukce): je stavební konstrukce nad chrán�ným

(vnit�ním) prost�edím vystavená p�ímému p�sobení atmosférických vliv�, podílející se na zabezpe�ení požadovaného stavu prost�edí v objektu; Sestává se z nosné st�ešní konstrukce, jednoho �i n�kolik st�eních pláš�� odd�lených vzduchovými vrstvami a dopl�kových konstrukcí a prvk�. P�sobící vlivy lze rozd�lit na:

- vlivy vn�jšího prost�edí a

- vlivy vnit�ního prost�edí a provozu uvnit� budovy. Soubor vn�jších a vnit�ních vliv� charakterizujeme jako okrajové podmínky návrhu st�echy.

2.1. Vn�jší okrajové podmínky návrhu

1. Vlivy klimatické

a) teplota a vlhkost vn�jšího vzduchu jejich zn�ny a kolísání, b) slune�ní zá�ení (sv�telné, tepelné, UV), c) pohyb vzduchových vrstev - vítr - vyvolávající statické a

dynamické zatížení, d) atmosférické srážky - déš�, sníh, námraza.

2. Vlivy akustické

a) hluk zp�sobený provozem vn� budovy, b) chv�ní a vibrace z provozu vn� budovy.

3. Vlivy chemické zp�sobené zne�išt�ním a exhalacemi vn�jšího prost�edí budovy.

4. Vlivy ostatní:

a) biologické a bakteriologické vlivy, b) elektromagnetické vlivy, c) možnost úmyslného �i neúmyslného mechanického poškození.

Teplota a vlhkost vn�jšího vzduchu

Teplota a vlhkost vn�jšího prost�edí ( v zimním a letním období ) je jedním z hlavních �initel� ovliv�ující tepeln� technický návrh st�ešní konstrukce. Pat�i�ný význam má i cyklické kolísání teplot v pr�b�hu dne a roku.

Pozemní stavitelství III – BH05

- 9 - (321) -

Slune�ní zá�ení

P�i návrhu st�echy je nutné uvažovat i s ochranou p�ed slune�ním zá�ením, nebo� jeho sou�ástí je i ultrafialová složka, která zp�sobuje degradaci stavebních materiál�.

Zatížení v�trem

Proud�ní vzduchu, dané rychlostí v�tru, vyvolává na st�echu v závislosti na jejím tvaru ú�inky statické ( tlak, sání nebo t�ení ) a ú�inky dynamické ( rozkmitání konstrukce ). Hodnota normové statické složky zatížení v�trem wn se stanoví ze vzorce:

wn = wo . n . cw [kN.m-2]

kde: wn hodnota normové statické složky zatížení v�trem [kN.m-2], wo základní tlak v�tru [kN.m-2], n sou�initel výšky objektu [-], cw tvarový sou�initel, vyjad�ující tvar objektu [-].

Déš� a jeho intenzita

Zatížení konstrukce st�echy vlastní hmotností deš�ových srážek se zanedbává. V�tší význam má p�ímé mechanické p�sobení a chemické p�sobení (tzv. kyselý déš�).

Zatížení sn�hem a námrazou

Vliv sn�hové pokrývky na st�ešní pláš� se posuzuje jako zatížení vlastní hmotností, které je ovlivn�no vlastní objemovou hmotností, výškou sn�hové vrstvy a dalšími �initeli. Hodnota zatížení sn�hem se stanoví dle �SN 73 0035 ze vzorce:

Sn = so . s . [kN.m-2]

kde: Sn je hodnota zatížení sn�hem [kN.m-2], so je základní tíha sn�hu dle sn�hové oblasti [kN.m-2], s tvarový sou�initel st�echy [-], sou�initel vyjad�ující závislost na tíze zast�ešení (krytina,

vaznice, atd. ) [-].

Hluk a chv�ní

Vzduchová nepr�zvu�nost st�ešních pláš�� musí vyhovovat minimálním požadovaným hodnotám dle technických norem. Proto je nutné navrhnout taková opat�ení k zamezení ší�ení hluku do objektu, která sníží hlu�nost a vibrace zdroje hluku, nebo navrhnout vhodnou skladbu st�ešního plášt� z materiál�, které ú�inky hluku ztlumí.

Zásady a požadavky návrhu zast�ešení

- 10 - (321) -

Chemické vlivy

Jsou to látky, jako jsou nap�. oxid si�i�itý, oxid dusíku nebo chlorovodík, spolu se vzdušnou vlhkostí vytvá�í kyseliny, které p�sobí na stavební konstrukce a zp�sobují jejich korozi a degradaci.

Biologické a bakteriologické vlivy

V ovzduší se nachází i bakterie a biologické látky, které se do ovzduší dostávají proud�ním vzduchu. Jedná se o d�evokazné houby, plísn� nebo hmyz, který pak napadá d�ev�né konstrukce. Proto je nutné chránit je od vlhkých proces� izola�ními prvky nebo je hloubkov� impregnovat vhodnými prost�edky.

Elektromagnetické vlivy

Zahrnují p�sobení blesk�, bludných proud�, p�sobení statické elekt�iny a obdobných �initel�, vyvolávajících degradaci n�kterých materiál� a konstrukce st�echy. Významná je také tzv. elektrochemická koroze vznikající na styku n�kterých kov�, které za p�ítomnosti elektrolytu (nap�. vody) tvo�í elektrický �lánek.

2.2. Vnit�ní okrajové požadavky návrhu

Požadavky stavebn� fyzikální:

a) zabezpe�ení tepeln� technické funkce st�echy:

- nejnižší povrchová teplota konstrukce, - sou�initel prostupu tepla, - zkondenzované množství vodní páry uvnit� konstrukce, - energetická náro�nost budovy;

b) zabezpe�ení požadované hodnoty hluku:

- omezení ší�ení hluku do objektu zven�í a naopak;

c) zajišt�ní denního osv�tlení podst�ešních prostor

Požadavky požární bezpe�nosti: - stropní konstrukce posledního podlaží pod st�echou, - požárn� uzavíratelné otvory, - posouzení požárn� nebezpe�ných otvor�.

2.2.1. Požadavky stavebn� fyzikální

Tepeln� technická funkce st�echy:

- navrhovat st�ešní konstrukce v�trané, a to bu� s p�dním prostorem, nebo dvoupláš�ové (u všech typ� budov),

- jednopláš�ové nev�trané st�ešní konstrukce navrhovat pouze výjime�n� v p�ípadech, kdy ϕi ≤ 50%,

- jednopláš�ová st�echa je nevhodná nad prostory s ϕi ≥ 80%,


- 11 - (321) -

- šikmé st�echy nad vytáp�nými prostory musí být tepeln� izolovány nap�. vrstvou tepelné izolace z vláknitých materiál�, uloženou mezi krokve a navazující na tepelnou izolaci st�n,

- nad tepelnou vrstvu je t�eba navrhovat v�tranou vzduchovou vrstvu (nutno �ešit nasávací a vyfukovací otvory),

- p�i kombinaci se skládanou krytinou chránit tepelnou izolaci paropropustnou pojistnou hydroizola�ní vrstvou,

- u st�ech uzav�ených parot�sn� z obou stran musí být vlhkost uzav�ených materiál� co nejnižší, nejvýše m�že odpovídat ustálené vlhkosti materiál�.

Nejnižší vnit�ní povrchová teplota konstrukce

V zimním období musí konstrukce v prostorech s relativní vlhkostí vnit�ního vzduchu ϕi ≤ 60% vykazovat v každém míst� vnit�ní povrchovou teplotu �si podle vztahu:

�si ≥ �si,N = �si,cr + ∆�si [°C]

kde: ∆�si je bezpe�nostní p�irážka zohled�ující zp�sob vytáp�ní vnit�ního

prost�edí a tepelnou setrva�nost konstrukce, [°C] �si,cr je kritická vnit�ní povrchová teplota, p�i které by vnit�ní

vzduch s návrhovou teplotou �ai a návrhovou relativní vlhkostí

dosáhl kritické vnit�ní povrchové vlhkosti ϕsi,cr , [°C]

�si,N požadovaná hodnota vnit�ní povrchové teploty. [°C]

Sou�initel prostupu tepla

Konstrukce vytáp�ných nebo klimatizovaných budov musí mít v prostorách s relativní vlhkostí vzduchu ϕi ≤ 60 % sou�initel prostupu tepla U [W/m2K] takový, aby spl�oval podmínku U ≤ UN.

UN = UN,20 . e1 . (35/∆�ie) [W/(m2K)]

kde: e1 je sou�initel typu budovy, [-] ∆�ie je základní rozdíl teplot vnit�ního a vn�jšího prost�edí, [°C] UN,20 je požadovaná nebo doporu�ená hodnota sou�initele prostupu tepla. [W/(m2K)]

Tab. 1 Hodnota sou�initele prostupu tepla UN,20 dle �SN 730540

UN,20 [W/(m2K)] Rozd�lení st�ech dle sklonu a hmotnosti požadovaná doporu�ená

Ploché a šikmé st�echy do 45° v�etn� 0,24 0,16 Šikmé st�echy nad 45° lehká konstrukce 0,30 0,20


- 12 - (321) -

t�žká konstrukce 0,38 0,25

Zkondenzované množství vodní páry uvnit� konstrukce st�echy:

- u nichž by zkondenzovaná vodní pára ohrozila požadovanou funkci

Mc,a = 0 [kg/(m2.a)]

kde: Mc,a je celoro�ní množství zkondenzované vodní páry uvnit� konstrukce, a = 1 rok.

- s omezenou kondenzací vodní páry uvnit� konstrukce a) zkondenzovaná vodní pára neohrozí požadovanou funkci konstrukce,

b) ro�ní bilance vodní páry

Mc,a < Mev,a [kg/(m2.a)]

kde: Mev,a je ro�ní množství vypa�itelné vodní páry, c) ro�ní množství zkondenzované vodní páry :

- pro jednopláš�ové st�echy, konstrukce s vn�jším tepeln� – izola�ním systémem, vn�jším obkladem, pop�. jiné konstrukce s difúzn� málo propustnými vn�jšími vrstvami Mc,a ≤ 0,1,

[kg/(m2.a)] - pro ostatní konstrukce nižší z hodnot: Mc,a, nebo 0,5 plošné

hmotnosti materiálu [kg/(m2.a)] kde: Mc,a je požadovaná hodnota celoro�ního množství

zkondenzované vodní páry uvnit� konstrukce.

Ve st�ešních konstrukcích odd�lujících prostory s odlišnými tlaky vodních par (pdi, pde), dochází p�i postupném vyrovnávání tlak� k difúzi. Vodní pára prostupuje z míst vyššího tlaku do míst s nižším tlakem. Kondenzace vodní páry na vnit�ním povrchu st�n v bytových a ob�anských stavbách je nep�ípustná.

Kondenzace vodní páry v konstrukci st�echy zp�sobuje zvyšování vlhkosti materiálu, následn� pak : - zvyšování tepelné vodivosti materiálu, - objemové zm�ny materiálu, - nežádoucí vyluhování pojiv a jiných složek, - hnilobu (organických) a korozi (ocelových) materiál�, - výskyt plísní.

St�ešní konstrukce je nutné �ešit tak, aby difúzní odpor jednotlivých vrstev klesal sm�rem k exteriéru, �ímž se výskyt kondenzace omezí pop�ípad� je eliminován.

Energetická náro�nost budovy1

Energetickou náro�ností budovy se rozumí množství energie skute�n� spot�ebované nebo odhadované pro spln�ní r�zných pot�eb spojených se 1 Dle sm�rnice evropského parlamentu a rady 2002/91/ES ze dne 16. prosince 2002 o energetické náro�nosti budov.


- 13 - (321) -

standardizovaným užíváním budovy, což m�že mimo jiné zahrnovat vytáp�ní, p�ípravu teplé vody, chlazení, v�trání a osv�tlení. Toto množství energie se promítá do jednoho nebo více �íselných ukazatel�, které byly vypo�teny s ohledem na izolaci, technické ukazatele a vlastnosti za�ízení, návrh a umíst�ní ve vztahu ke klimatickým hledisk�m, slune�nímu osvitu a p�sobení sousedních konstrukcí, vlastní výrob� energie a jiným faktor�m, které ovliv�ují pot�ebu energie, v�etn� vnit�ního mikroklimatického prost�edí.

ev ≤ ev,N [kWh/(m3.a)]

kde: ev je m�rná pot�eba tepla na vytáp�ní, ev,N je požadovaná hodnota m�rné pot�eby tepla.

Požadovaná hodnota hluku

Chrán�né prostory interiér� budov musí být obklopeny st�nami s dostate�nou vzduchovou nepr�zvu�ností. Požadavky na nepr�zvu�nost stavebních konstrukcí stanoví technické normy z oboru akustiky a ochrana proti hluku v budovách a související akustické vlastnosti stavebních výrobk� a požadavky na n� kladené.

Vzduchová nepr�zvu�nost st�ešní konstrukce závisí na její hmotnosti na

jednotku plochy. �ím je st�echa t�žší, tím v�tší klade odpor rozkmitání zvukovými vlnami a tím mén� vyza�uje zvuk na druhou stranu. Hmotn�jší konstrukce lépe izolují než lehké. St�ídáním hmot akusticky tvrdých a m�kkých se získá v�tší nepr�zvu�nost . Ke zvýšení nepr�zvu�nosti lehké st�ešní konstrukce lze využít principu zdvojení konstrukce (nap�. st�ešní pláš� a samostatn� zav�šený t�sný podhled).

Denní osv�tlení

Základní hlediska pro posuzování denního osv�tlení vnit�ních prostor� budov jsou: - rovnom�rnost osv�tlení, - rozložení sv�telného toku a p�evažující sm�r sv�tla, - osln�ní, - úrove� denního osv�tlení.

V podst�ešních prostorech je nutné zajistit vizuální spojení obytné místnosti s venkovním prostorem. Spodní hrana st�ešního okna by nem�la být výš než 900 mm nad podlahou a jeho horní hrana mén� než 2200 mm nad podlahou obytné místnosti.

Požadavky na posuzování vnit�ních prostor� budov z hlediska denního

osv�tlení jsou uvedeny v �SN 73 0580 Denní osv�tlení budov.

2.2.2. Požadavky požární bezpe�nosti

Základní vybrané požadavky na požární bezpe�nost jsou tyto:


- 14 - (321) -

- stropní konstrukce posledního nadzemního podlaží musí mít charakter požárního stropu, je-li nad ní d�ev�ný krov,

- má-li st�echa funkci požárního stropu, musí být otvory ve st�eše požárn� uzavíratelné a musí vykazovat pot�ebnou požární odolnost,

- jestliže st�echa nebo její �ásti zasahují do požárn� nebezpe�ného prostoru, musí být její povrchové vrstvy ( krytina ) z neho�lavých hmot.

O požární bezpe�nosti staveb existuje celá �ada normativních a pom�rn�

p�ísných p�edpis� (nap�. soubor �SN 73 0802 zahrnující spole�ná ustanovení).

2.3. Teoretické �ešení tvaru rovinných st�ech

Tvar st�echy je závislý na p�dorysu a ú�elu budovy; spád st�ešních rovin je ovlivn�n tvarem st�echy a druhem použité krytiny nebo opa�n�. Pro návrh st�ešního plášt� je nutné p�edem teoreticky vy�ešit jeho tvar a sestrojit pr�m�ty pr�se�nic (h�ebeny, nároží, úbo�í, úžlabí) jednotlivých st�ešních rovin. Vzhledem k tomu, že p�i teoretickém �ešení st�ech se p�edpokládá umíst�ní celé st�echy na p�dorysné pr�m�tn�, je okap stopou p�íslušné st�ešní roviny.

l/2l/2

l

Obr. 1 �ešení tvaru st�echy o stejném sklonu st�ešních rovin

Okap je hrana st�echy, p�es kterou odkapává voda z p�ilehlé st�ešní roviny (v sou�asné dob� jsou �asto žlaby ozna�ovány nesprávným pojmem okapy). Voda p�i správném návrhu tvaru st�echy te�e po st�ešní rovin� rychle a nejkratším sm�rem do vhodných míst.

Pro �ešení tvaru st�echy o stejném sklonu st�ešních rovin platí tato pravidla: - roviny, jejichž stopy (okapy) svírají vzájemn� úhel, se protínají v rozp�lení tohoto úhlu, - jestliže jsou stopy rovin vzájemn� rovnob�žné, protínají se ve vodorovném h�ebeni, který

leží v rozp�lení vzdáleností obou stop, - každá st�ešní rovina je v p�doryse omezena stopou a nejmén� dv�ma pr�se�nicemi; musí

tedy procházet každým bodem minimáln� t�i úse�ky. -

V p�ípad�, že se p�edpokládá stejný sklon st�ešních rovin 45°, výška libovolného bodu st�ešní roviny se rovná jeho kolmé vzdálenosti v p�dorysu od stopy té roviny, ve které bod leží.


- 15 - (321) -

Obecný postup pro teoretické navrhování tvaru rovinných st�ech:

I

II

III

IV

v

v

Obr. 2 Navrhování tvaru rovinné st�echy

1. Ozna�í se kouty a rohy po obvodu daného p�dorysu písmeny velké abecedy (A,B,C,…).

Získají se tak p�ímky (úse�ky), procházející body (AB, BC, CD,…), jež jsou zárove� p�dorysnými stopami (1, 2, 3,…) p�íslušných rovin (I,II,III…).

2. O�íslují se jednotlivé strany postupn� po vn�jším obvodu tak, že platí: AB = 1, BC = 2 atd. 3. Z roh� a kout� se sestrojí polop�ímky (pr�m�ty pr�se�nic rovin), p�lící úhel mezi stopami

(1 a 2, 2 a 3, 3 a 4, atd.) uvnit� daného p�dorysu. 4. Vzniklé pr�se�nice se o�íslují tak, aby každá �íslice ležela v rovin� se stejn� o�íslovanou

stopou, (nap�.: v rovin� I se stopou 1 budou mít pr�se�nice ozna�ení 1/x; x – je �íslo jiné stopy). Spole�ná pr�se�nice rovin I a II bude mít ozna�ení 1/2.

5. Pro t�i pr�se�nice stýkající se v jednom bod� platí, že kterékoliv dv� z nich mají spole�nou �íslici (nap�. 1/2, 1/3; 3/2). �asto vytvá�í t�i pr�se�nice tzv. sb�žišt�. Pro takový p�ípad, kdy se protnou dv� pr�se�nice se spole�nou �íslicí (nap�. 1/2, 2/3) v jednom bod� – pr�se�íku, platí, že t�etí pr�se�nice jím procházející bude mít ozna�ení (1/3). Z prvních dvou pr�se�nic vynecháme tedy �íslici 2.

Dále je uveden p�íklad �ešení okap� st�ešních rovin valbové st�echy nad obdélníkovým

p�dorysem. Pro zjednodušení bude navrhována st�echa se st�ešními plochami rovinnými s hranou �ímsy totožnou s okapem.

P�i �ešení se postupuje tak, že se nejd�íve o�íslují okapy (1, 2, 3, 4) po celém obvodu

(A, B, C, D). Z bodu A se vede polop�ímka p�lící úhel α sev�ený stopami 1 a 4, tato polop�ímka je pr�se�nicí rovin I a IV. K této polop�ímce se napíše ozna�ení (1/4) stop rovin v arabských �íslech souhlasných se stopou té které roviny. Tentýž postup se opakuje z bodu D.


- 16 - (321) -

Ob� pr�se�nice se protínají v bod� E a pln� vymezují rovinu IV. Z ozna�ení pr�se�nice je patrné, že roviny, které tvo�í t�etí pr�se�nici (1/3) v bod� E, jsou roviny I a III, protože jejich stopy 1 a 3 jsou vzájemn� rovnob�žné. T�etí pr�se�nice (h�eben) prochází v rozp�lení vzdálenosti stop 1 a 3 a tudíž také bodem E, rovnob�žn� se stopami 1 a 3. Proto je vedena rovnob�žka se stopami 1 a 3 z bodu E do bodu F, který ur�uje pr�se�nice rovin I a II jako p�lící polop�ímka úhlu sev�eného stopami 1 a 2. Tím je vy�ešena další st�ešní rovina I.

Tímto zp�sobem se postupuje tak, až se všechny st�ešní roviny úpln� vymezí. Do

každé roviny se zakreslí šipka nejv�tšího spádu st�ešní roviny. Pr�se�nice EF rovin I a III je h�eben a vyzna�uje se tím, že šipky sm��ují od této

pr�se�nice kolmo – v p�ímém sm�ru. Pr�se�nice AE, BF, DE a CF se nazývají nároží. Vyzna�uje se tím, že šipky nazna�ující odtok vody sm��ují od pr�se�nice pod úhlem (obr. 3a).

��

Obr. 3 Pr�se�nice st�ešních rovin a) pr�se�nice st�ešních rovin tvo�ících nároží, b) pr�se�nice st�ešních rovin tvo�ících úbo�í

Jestliže jsou šipky opa�ného smyslu, tj. sm��ují pod úhlem k pr�se�nici, nazýváme pr�se�nici úbo�ím (obr. 3b).

Pozn.: Dnes je �asto úbo�í zam��ováno s pojmem úžlabí. Do úbo�í stéká voda jako do sklon�ného žlabu. Jestliže sm��ují šipky k pr�se�nici v

jednom sm�ru (jako u h�ebene), ale v opa�ném smyslu, nazývá se pr�se�nice úžlabím. Úžlabí je „vodorovný“ žlab a je konstruk�n� od�vodn�n pouze u st�ech pilových.

Pohled a bokorys vy�ešené st�echy se sestrojí pravoúhlým promítáním. Nároží a

st�ešní roviny nejsou se žádnou pr�m�tnou rovnob�žné a nejeví se v žádném obraze ve skute�né velikosti.

Skute�ná délka nároží se stanoví po�etn� nebo graficky. Po�ítá se pomocí

Pythagorovy v�ty, kde nároží je p�eponou pravoúhlého trojúhelníka, jeho jedna odv�sna je p�dorysný pr�m�t nároží, druhou odv�snou je výška h�ebene v.

Graficky se sestrojí skute�ná délka nároží, jak je na obr. 2 Navrhování tvaru rovinné st�echy znázorn�no.

Bod B v p�doryse a tím i nároží BF se oto�í do roviny rovnob�žné s nárysnou (do

bodu ( B1)) a promítacím paprskem na osu x. Spojnice bod� (B2) F2 v nárysu je skute�ná délka nároží.

Skute�ná velikost st�ešní roviny (II) se sestrojí sklopením nejdelší spádové p�ímky z nárysu, tj. sklopením bodu F2 do (F1). Spojnice bod� B1 (F1) a C1 (F1) jsou rovn�ž skute�né délky nároží BF a CF. Skute�ná velikost roviny (I) se sestrojí z bokorysu, kontrolou je, že body (F1) a (F´1) leží na kružnici, jejímž st�edem je bod B1.


- 17 - (321) -

P�i �ešení podobných p�dorys�, jak bylo výše popsáno, se m�že stát, že vyjde �ešení chybné, jak je znázorn�no na následujícím obr. 4.

Obr. 4 Chybné �ešení odvodn�ní st�echy

Na obr. 4 tvo�í pr�se�nice dle znaku šipek h�eben, což je �ešení správné. Pr�se�nice S´T´ podle znaku šipek tvo�í úžlabí, které se nesmí p�i �ešení této st�echy vyskytnout. Je tedy nutné p�i �ešení okapu zakreslovat spádové šipky a podobným p�ípad�m v�novat pozornost.

Krom� vy�ešení tvaru st�echy je nutné v projektu uvést zejména rozm�ry a sklony

st�ešních ploch, p�edepsat skladbu a všechny vrstvy st�echy v�etn� tloušt�k a pot�ebných fyzikálních údaj� (objemové hmotnosti, maximální vlhkosti atd., u plechových krytin tlouš�ku plechu, druh a tlouš�ku ochranných vrstev apod.), stanovit �ešení dilatací, ur�it polohu odvod�ovacích prvk� i prostup� v�etn� rozm�r� a vykreslit stavební detaily všech charakteristických i atypických míst tak, aby projekt umož�oval jednozna�né pochopení technického i vzhledového a provozního �ešení st�echy. Pro snadn�jší orientaci ve sklonových pom�rech a pro p�evody sklon� je uvedena tab. 2.


- 18 - (321) -

Tab. 2 P�evod sklon�

Sklon ve stupních [0] Sklon v procentech [%] Sklon pom�rný 1:x

0,5 0,87 1 : 114,90 1,0 1,75 1 : 57,10 1,5 2,62 1 : 38,20 2,0 3,49 1 : 28,60 2,5 4,37 1 : 22,90 3,0 5,24 1 : 19,08 4,0 6,99 1 : 14,30 5 8,75 1 : 11,43 6 10,51 1 : 9,51 7 12,28 1 : 8,14 8 14,05 1 : 7,14 9 15,84 1 : 6,31

10 17,36 1 : 5,67 11 19,44 1 : 5,14 12 21,26 1 : 4,70 13 23,09 1 : 4,33 14 24,93 1 : 4,01 15 26,80 1 : 3,73 16 28,68 1 : 3,49 17 30,57 1 : 3,27 18 32,49 1 : 3,08 19 34,43 1 : 2,90 20 36,40 1 : 2,75 21 38,39 1 : 2,61 22 40,40 1 : 2,48 23 42,45 1 : 2,36 24 44,52 1 : 2,25 25 46,63 1 : 2,14 26 48,77 1 : 2,05 27 50,95 1 : 1,96 28 53,17 1 : 1,88 29 55,43 1 : 1,80 30 57,74 1 : 1,73 31 60,09 1 : 1,66 32 62,49 1 : 1,60 33 64,97 1 : 1,54 34 67,45 1 : 1,48 35 70,02 1 : 1,43 36 72,65 1 : 1,38 37 75,36 1 : 1,32 38 78,13 1 : 1,28 39 80,98 1 : 1,23 40 83,91 1 : 1,19 41 86,93 1 : 1,15 42 90,04 1 : 1,11 43 93,25 1 : 1,07 44 96,57 1 : 1,04 45 100,00 1 : 1,00


- 19 - (321) -

Základní rozd�lení st�ech

- 20 - (321) -

3. Základní rozd�lení st�ech St�ešní pláš� je �ást st�echy, kterou tvo�í nosná vrstva st�ešního plášt�.

K této vrstv� jsou zpravidla p�i�azeny další vrstvy podle funkce plášt� (nap�. vrstva hydroizola�ní, tepeln�izola�ní, parot�sná, pojistná hydroizola�ní, ochranná, pohledová, separa�ní, spojovací a podhledová).

Pod pojmem šikmá st�echa se dnes ozna�uje st�echa se sklonem

vn�jšího povrchu (m��eného od vodorovné roviny) v intervalu 5° <<<< αααα ≤≤≤≤ 45° a strmá st�echa se sklonem vn�jšího povrchu v rozmezí 45° <<<< αααα <<<< 90° (�SN 73 1901/1998 Navrhování st�ech – základní ustanovení ). Dle d�íve platné �SN 73 1901 Navrhování st�ech z 5. 5. 1975, byla šikmá st�echa se sklonem krytiny v rozmezí 10° < α ≤ 45° a strmá st�echa se sklonem krytiny v�tším než 45°.

Šikmé a strmé st�echy se rozd�lují podle sklonu nebo podle tvaru.

3.1. Podle tvaru

Podle tvaru se rozeznávají st�echy vytvo�ené:

- st�ešními plochami rovinnými:

- st�echa pultová – st�echa tvo�ená jednou sklon�nou st�ešní plochou,

Obr. 5 Pultová st�echa

- st�echa sedlová - st�echa tvo�ená dv�ma sklon�nými plochami stýkajícími se v h�ebeni a v nárožích, (úpravy sedlové st�echy u štítu


- 21 - (321) -

kab�incem nebo p�íst�eškem se nacházejí zpravidla u starých stylových stavení),

Obr. 6 Úprava štítu - sedlová st�echa


- 22 - (321) -

Obr. 7 Sedlová st�echa

- st�echa valbová - st�echa tvo�ená �ty�mi sklon�nými plochami stýkajícími se v h�ebeni a nárožích,

Obr. 8 Valbová st�echa

- st�echa polovalbová - st�echa tvo�ená �ty�mi sklon�nými plochami stýkajícími se v h�ebeni a ve zkrácených nárožích; okap polovalby (na rozdíl od valby) je ukon�en v jiné výšce, než okap vedlejší plochy,


- 23 - (321) -

Obr. 9 Polovalbová st�echa

- st�echa k�ížová – st�echa, která vznikne pronikem dvou st�ech sedlových, p�i�emž h�ebeny jsou v jedné výšce,

Obr. 10 K�ížová st�echa

- st�echa polok�ížová – st�echa, která vznikne pronikem dvou st�ech sedlových, p�i�emž h�ebeny jsou v r�zné výšce,


- 24 - (321) -

Obr. 11 Polok�ížová st�echa

- st�echa stanová – st�echa u níž se nároží st�ešních ploch stýkají v jednom bod� – ve vrcholu,

Obr. 12 Stanová st�echa


- 25 - (321) -

- st�echa pilová (schedová) – je �ada k sob� p�iléhajících st�ech sedlových s nestejným sklonem obou ploch nebo st�ech pultových,

Obr. 13 Pilová st�echa


- 26 - (321) -

- st�echa mansardová – st�echa tvo�ená st�ešními plochami o r�zném sklonu, umíst�nými nad sebou, p�i�emž dolní st�ešní plocha má v�tší sklon,


- 27 - (321) -

Obr. 14 Mansardová st�echa a) charakter sedlový, b) charakter valbový, c) �ešení tvaru st�ešní roviny

- v�že (v�žová) – základem je strmá stanová st�echa;

Obr. 15 V�že


- 28 - (321) -

- st�ešními plochami zak�ivenými:

- rozvinutelnými:

- st�echa válcová (valená, oblouková),

Obr. 16 Válcová st�echa

- st�echa válcová zvln�ná,

Obr. 17 Válcová zvln�ná st�echa


- 29 - (321) -

- st�echa ze segment� oblouk�,

Obr. 18 St�echa ze segment� oblouk�

- st�echa kuželová,

Obr. 19 Kuželová st�echa


- 30 - (321) -

- nerozvinutelnými:

- st�echa kulová (rota�ní bá�, bá�ová),

Obr. 20 Kulová st�echa

- st�echa k�ivková rota�ní (nap�. cibulová),

Obr. 21 K�ivková rota�ní st�echa


- 31 - (321) -

- st�echa k�ivková transla�ní,

Obr. 22 K�ivková rota�ní st�echa

- st�echa hyperbolicko parabolická – p�ímková,

Obr. 23 Hyperbolicko parabolická st�echa


- 32 - (321) -

- st�echa konoidová,

Obr. 24 Konoidová st�echa

- st�echa kombinovaná,

- kombinací rovinných a zak�ivených st�ešních ploch:

- st�echa kombinovaná pilová aj.

Obr. 25 Kombinovaná pilová st�echa


- 33 - (321) -

3.2. Podle sklonu

Podle sklonu se st�ešní pláš� dále rozd�luje a ozna�uje jako st�echa: - vlašská;

pro kterou platí: 5l

až4l

v = [mm]

kde: v výška st�echy v h�ebeni [mm], l ší�ka st�echy [mm], l

v

v=l/4-l/5

Obr. 26 Vlašská st�echa

- úhlová -


v = [mm]

kde: v výška st�echy v h�ebeni [mm], l ší�ka st�echy [mm],

v=l/2

l

Obr. 27 Úhlová st�echa

- francouzská


v = [mm]

kde: v výška st�echy v h�ebeni [mm], l ší�ka st�echy [mm], l

v=l/2

. 3

Obr. 28 Francouzská st�echa

- gotická pro kterou platí: lv = [mm] kde: v výška st�echy v h�ebeni [mm], l ší�ka st�echy [mm],

l

v=l

Obr. 29 Gotická st�echa

- v�žová; pro kterou platí: 2uv = [mm] kde: v je výška st�echy v h�ebeni [mm], u úhlop�í�ka �tvercového p�dorysu st�echy se stranou a [mm].

a

u

a

v=2.

u

Obr. 30 V�žová st�echa

Krovové soustavy šikmých a strmých st�ech

- 34 - (321) -

4. Krovové soustavy šikmých a strmých st�ech Z p�edešlé kapitoly je z�ejmá definice st�ech šikmých a strmých,

z hlediska typ� rozeznáváme soustavu hambalkovou, Ránkovu, vlašskou, v�žovou, skružovou a soustavy vaznicové.

4.1. Tradi�ní soustavy krov�

Tradi�ními soustavami krov� se rozumí: - soustava hambalková, - soustava Ránková, - soustava vaznicová, - soustava Vlašská, - soustava v�žová, - soustava skružová.

Na obr. 31 je znázorn�n nejstarší krov, který p�edcházel všem ostatním

soustavám. Délka krokví nep�esahovala 4000 mm. Zv�tšující ší�ka budovy si pozd�ji vyžadovala i v�tší délku krokví s nutností jejich rozep�ení vodorovným ty�ovým prvkem zvaným hambalek.

Obr. 31 Nejstarší krov

Následující kapitoly se budou podrobn�ji zabývat jednotlivými soustavami z hlediska tvar�, konstruk�ních princip� a vhodnosti použití pro dané podmínky.

4.1.1. Soustava hambalková

Soustava hambalková je u nás nejstarší krovovou soustavou a p�edcházela vzniku soustavy vaznicové (obr. 32). Vyskytuje se u �ady starých budov. P�esto však jsou dnes známy moderní hambalkové soustavy, které se v nemalé mí�e používají u sou�asných konstrukcí krov�. V axonometrickém pohledu je uvedena varianta s vaznicí (z d�vod� v�tšího rozponu) jako p�echodová fáze k soustav� vaznicové.


- 35 - (321) -

Obr. 32 Hambalková soustava


- 36 - (321) -

Krokve p�vodní hambalkové soustavy jsou �epovány do konc� vazních trám� (obr. 32), v jalových vazbách do krát�at uložených na pozednicích a za�epovaných do vým�n mezi vazními trámy. Každý pár krokví je rozep�en hambalkem (obr. 32).

Obr. 33 Detaily hambalkové soustavy a) spojení pozednice, vazního trámu a krokve, b) spojení krokve a hambalku

Krokve jsou namáhány na ohyb, vazní trámy na tah a ohyb, hambalky na tlak. V�tší st�echy proto m�ly dva hambalky nad sebou a jejich plné vazby byly sestrojeny z v�šadel jednoduchých i složitých.

P�vodní hambalková soustava však m�la mnohé vady. Byla p�íliš

nákladná, vyžadovala mnoho d�eva, byla velmi pracná, pr��ezy trám� byly �etnými tesa�skými spoji zeslabeny, p�echod krokví k okapu byl obtížný a vadnou krytinou zatékalo zhora do �ep� krokví. Hambalkovou soustavu pak však kolem roku 1830 zdokonalil tesa�ský mistr Mat�j Ránek, jehož nová Ránkova soustava byla používána až do konce 19. století.

4.1.2. Soustava Ránkova

Rozdílem oproti hambalkové soustav� bylo, že Mat�j Ránek vynechal krát�ata i vým�ny v p�vodní hambalkové soustav� (obr. 34) a nahradil je prahy, uloženými na pozednicích a za�epovanými do vazních trám� (obr. 35 a). Do prah� �epoval krokve, vypustil hambalky a ty nahradil st�edními vaznicemi (obr. 35 b). Nicmén� ani Ránek nevy�ešil uspokojiv� p�echod krokví k okapu.

Rozhodn� však byla Ránkova soustava oproti hambalkové mnohem

ekonomi�t�jší, ale stále vykazovala ur�ité vady: p�edevším �epy krokví v jalových vazbách namáhaly práh na st�ih, což je zp�sob namáhání, ve kterém


- 37 - (321) -

d�evo není p�íliš odolným materiálem. Pozd�ji se tedy z Ránkovy soustavy vyvinula soustava vaznicová, která je od po�átku 19. století nejužívan�jší krovovou soustavou.

��

��

��

��

��

��

��

��

Obr. 34 Ránkova soustava a) �ez a p�dorys, b) axonometrie


- 38 - (321) -

Obr. 35 Detaily Ránkovy soustavy a) práh uložený na pozednici a za�epovaný do vazního trámu, b) spojení vaznice se sloupkem a rozp�rou, uložení krokve práh uložený na pozednici a za�epovaný do vazního trámu

4.1.3. Soustavy vaznicové

Vaznicové soustavy krov� poskytují rozmanité tvary st�ech, které mohou být: sedlové, pultové, valbové, polovalbové, mansardové, stanové, pilové neboli shedové. 1. Sedlová st�echa: je nejstarší a stále velmi používaná, je tvo�ena dv�ma

st�ešními rovinami, má dva okapy a dva štíty. Je vhodná pro samostatn� stojící objekty �i �adovou zástavbu (obr. 7).

2. Pultová st�echa: je tvarov� nejjednodušší, má pouze jednu st�ešní rovinu ohrani�enou h�ebenem a okapem, po stranách má dva štíty bo�ní a jeden h�ebenový. Je vhodná pro domy na hranicích pozemku nebo pro stavby pomocné a p�íležitostné (obr. 6).

3. Valbová st�echa: je tvo�ena �ty�mi st�ešními plochami, má okap po celém obvodu budovy, jeden h�eben a �ty�i nároží, pronik nároží s h�ebenem se nazývá vrchol neboli sb�žišt�. Je vhodná pro budovy samostatn� stojící (obr. 8).

4. Polovalbová st�echa: má pouze polovi�ní valby, jejichž okapy jsou položeny výše než u hlavních st�ešních ploch (obr. 9). V d�ív�jších dobách m�ly polovalby r�zné tvary nap�. byl znám štít p�i vrcholu (obr. 36) nebo kab�inec (kukla) u staveb lidových (obr. 37).

5. Stanová st�echa: má jehlanovitý tvar a okap po celém obvodu objektu. Její nároží se sbíhají do vrcholu (obr. 14).

6. Mansardová st�echa: její název je odvozen od francouzského architekta Julese Mansarda. St�echa je tvo�ená dvojicí st�ešních ploch s rozdílnými sklony, vhodná je pro vytvo�ení podkrovních místností (obr. 14).

7. Pilová (shedová) st�echa: jedná se o sdružené st�echy pultové nebo sedlové (nesoum�rné) s okapy p�iléhajícími k sob�. H�ebenové štíty pultových st�ech nebo strm�jší plochy st�ech sedlových se kryjí


- 39 - (321) -

sklen�nou výplní nebo krytinou a jsou zpravidla obráceny k severu. Jsou vhodné pro objekty dílen, hal, vozoven apod. (obr. 13).

Obr. 36 Štít p�i vrcholu

Obr. 37 Kab�inec (kukla) u lidových staveb

St�ešní plochy se rozeznávají rovinné nebo zak�ivené, výjime�n� i zborcené. Z hlediska ekonomického využití materiálu a co nejjednodušší


- 40 - (321) -

vlastní konstrukce st�echy se však volí tvary co nejmén� složité, p�i�emž je však t�eba bezpe�n� zajistit veškeré vnit�ní i vn�jší okrajové podmínky návrhu st�ešní konstrukce.

P�i vlastním návrhu je t�eba dodržet konkrétní konstruk�ní zásady, které zaru�ují statickou stabilitu konstrukce:

- veškeré zatížení krovu je p�enášeno do podpor (zdí, pilí��, sloup�), - p�i volb� pr��ez� všech konstruk�ních prvk� je t�eba uvažovat

s oslabením pr��ez� tesa�skými spoji, - celá konstrukce krovu musí být dostate�n� tuhá v obou sm�rech (p�í�ném

i podélném), což se zajistí pásky, zav�trováním nebo Ond�ejovými k�íži, - vazní trámy by m�ly být co nejmén� namáhány na ohyb (st�ední zdi,

v�šadla, vzp�radla), - d�ev�né �ásti krovu by se m�ly pouze minimáln� obezdívat ( nebezpe�í

zahnívání d�eva), - podst�ešní prostory musí být dostate�n� prov�trány ( st�ešní okna,

viký�e), v p�ípadech obytných podkroví je v�trání nezbytnou podmínkou vhodného hygienického prost�edí a rovn�ž je t�eba zvážit a navrhnout dostate�né osv�tlení a oslun�ní.

Podle spojení jednotlivých konstruk�ních prvk� se rozeznávají krovy:

- tesa�sky vázané, - sbíjené (h�ebíkové), - šroubované, - lepené, - kombinované.

Princip konstrukce vaznicových soustav (obr. 38) Hmotnost st�ešních vrstev nesou krokve, které jsou podporovány

vaznicemi. Vaznice jsou vynášeny ve vzdálenostech max. 4000 ÷ 4500 mm plnými vazbami nebo stolicemi. Takto se zatížení st�ešní plochy p�enese p�es krokve, vaznici, sloupky a vzp�ry do vazního trámu, který je uložen na nosných zdech nebo sloupech nebo jiných podporách, p�es n�ž je zatížení p�enášeno do základ� a následn� do základové p�dy. Vodorovné síly eliminují kleštiny, aby celá konstrukce krovu následn� vyvozovala jen tlaky svislé. Mezi jednotlivými plnými vazbami jsou tzv. vazby prázdné neboli jalové, v nichž jsou krokve vynášeny vaznicí. Vzdálenosti jednotlivých vazeb se b�žn� pohybují kolem 1000 mm, maximum je však 1200 mm s ohledem na tíhu krytiny a klimatická zatížení. Jednotlivé pr��ezy daných konstruk�ních prvk� se mohou p�esn� stanovit statickým výpo�tem nebo i p�ibližn� výpo�ty empirickým.

K p�ibližnému ur�ení pr��ez� slouží vztahy v tab. 3, kde:

a – je volnou délku trámce v milimetrech (m��eno od podpory k podpo�e),

d – vzdálenost plných vazeb v milimetrech (vzdálenost os).


- 41 - (321) -

Obr. 38 Konstruk�ní systém vaznicové soustavy 1) krokve, 2a) kleština horní, 2b) kleština dolní, 3) pásky, 4) šikmé vzp�ry, 5) sloupky, 6) pozednice, 7) vaznice, 8) vazní trám 9) podkladní botky

Tab. 3 Empirické vzorce pro stanovení rozm�r� pr��ez� prutových prvk�

Výška pr��ezu trámce – pro krytiny [mm]

Trámce t�žké: prejzy, dvojité tašky, b�idlice

st�edn�t�žké: jedn. tašky

lehké: asfaltový šindel,

plech

Ší�ka pr��ezu [mm]

Krokve 3 a + 40 3 a + 30 3 a + 20 4/5 v Vaznice a . d + 30 a . d + 20 a . d + 10 3/4 až 4/5 v Sloupky a + 140 a + 12 a + 10 v

1/2 a + 180 1/2 a + 170 1/2 a + 160 3/4 až 5/7 v Vazní trámy Jsou-li zatíženy sloupky nebo vzp�rami, zv�tší se výška o 1 t�etinu

Kleštiny a + 160 a + 140 a + 120 1/2 v Vzp�ry a + 140 a + 120 a + 100 4/5 v Rozp�ry a + 120 a + 110 a + 100 4/5 v Pásky 100/120 mm až 120/150 mm


- 42 - (321) -

Na následujícím obrázku jsou znázorn�ny varianty vzdáleností plné vazby ve vztahu ke štítu.

Obr. 39 Ukon�ení krovu u štítu a) plná vazba je u štítu, b) mezi plnou vazbou a štítem je jedna prázdná vazba, c) mezi plnou vazbou a štítem jsou t�i prázdné (jalové) vazby – vaznice je uložena na pilí�i nebo na st�n�

4.1.3.1. Konstrukce plných vazeb sedlových st�ech

V závislosti na rozp�tí, sklonu st�echy a místních podmínkách mohou být plné vazby navrženy jako:

- stojatá stolice, - ležatá stolice, - kombinovaná stolice, - v�šadlo a vzp�radlo, - stolice bez vazních trám�.

Stojatá stolice

Konstruk�ní princip vychází z vaznic, které jsou podporovány svislými sloupky p�es n�ž je zatížení p�enášeno na vazní trámu svisle (obr. 40). Pozednici je možno ozna�it jako zvláštní druh vaznice (je podporována v celé délce zdí).


- 43 - (321) -

Obr. 40 Stojatá stolice s h�ebenovou vaznicí a) p�í�ný �ez, b) podélný �ez, c) p�dorys, d) detail D1, e) detail D2, f) detail D3, g) detail D4


- 44 - (321) -

Podle délky krokví se rozeznávají stojaté stolice (obr. 41):

- s h�ebenovou vaznicí, - s jednou st�ední vaznicí, - s h�ebenovou a jednou st�ední vaznicí, - s dv�ma st�edními vaznicemi, - s h�ebenovou a dv�ma st�edními vaznicemi.

��

� �

Obr. 41 Schéma plných vazeb stojatých stolic a) s h�ebenovou vaznicí, b) s jednou st�ední vaznicí, c) s h�ebenovou a jednou st�ední vaznicí, d) s dv�ma st�edními vaznicemi, e) s h�ebenovou a dv�ma st�edními vaznicemi

Ležatá stolice Rozdílem proti stojaté stolici je, že vaznice jsou podporovány ne

svislými ale šikmými ( ležatými) sloupky za�epovanými do krokví, takže p�enášejí zatížení do vazního trámu zešikma. Podle délky krokví se rozeznávají ležaté stolice (obr. 42)

- s h�ebenovou vaznicí, - s jednou st�ední vaznicí.

��

Obr. 42 Schéma plných vazeb ležatých stolic a) s h�ebenovou vaznicí, b) s jednou st�ední vaznicí, c) s h�ebenovou a st�ední vaznicí

Kombinovaná stolice Vzniká kombinací obou p�edešlých, takže n�které vaznice jsou

podporovány svislými, jiné šikmými sloupky, které jsou za�epovány bu� do krokví nebo do svislých sloupk� (obr. 43b). Podle délky krokví se rozeznává kombinovaná stolice (obr. 43a, c):

- s h�ebenovou a jednou st�ední vaznicí, - se dv�ma st�edními vaznicemi, - s h�ebenovou a dv�ma st�edními vaznicemi.


- 45 - (321) -

��

Obr. 43 Schéma plných vazeb kombinovaných stolic a) s h�ebenovou a jednou st�ední vaznicí, b) se dv�ma st�edními vaznicemi, c) s h�ebenovou a dv�ma st�edními vaznicemi

V�šadlové a vzp�radlové stolice Principem je v�šadlo, které ve stolici vyleh�uje vazní trám, jenž je na ní

zav�šen. Vzp�radlo pak vzpírá nejvyšší vaznice a p�itom m�že nést další nižší vaznice. Používá se v plných vazbách stojatých stolic (obr. 44) nebo v plných vazbách ležatých stolic (obr. 45).

��

Obr. 44 Schéma použití vzp�radel a v�šadel v plných vazbách stojatých stolic a) jednoduché vzp�radlo, b) dvojité vzp�radlo

��

Obr. 45 Schéma použití v�šadel v plných vazbách ležatých stolic a) jednoduché v�šadlo, b) dvojité v�šadlo

Stolice bez vazních trám� Šikmé sloupky ležatých stolic nebo vzp�ry vzp�radel jsou zapušt�ny

hluboko pod okapovou vaznicí bu� do sloupk� (obr. 46) nebo do patek v p�íložkách zd�ných st�n nebo do pražc� na nízkých pilí�ích (obr. 47). Vodorovné tlaky jsou zde zachyceny kleštinami pod každou dvojicí vaznic.


- 46 - (321) -

��

Obr. 46 Schéma plných vazeb ležatých stolic bez vazních trám� a) s jednou st�ední vaznicí, b) dvojité vzp�radlo

��

Obr. 47 Schéma použití vzp�radel v plných vazbách bez vazních trám� a) s jednou st�ední vaznicí, b) jednoduché vzp�radlo

4.1.3.2. Konstrukce valbových st�ech

Konstruk�ní pravidla, která je nutné respektovat p�i návrhu valbové st�echy:

- pod sb�žišt�m ( sb�žišt� obr. 50 = valbový vrchol) se zpravidla navrhuje plná vazba (obr. 49a),

- vaznice sedlové �ásti st�echy probíhají ve stejné výši do valbové �ásti a tvo�í tzv. vaznicový v�nec, jeho rohy jsou vždy podporovány svislými sloupky za�epovanými do vazních trám�,

- valbové vaznice s volnou délkou v�tší než 4500 mm se uprost�ed také podporují svislými sloupky do vazních trám�, sloupky se v tomto p�ípad� zajiš�ují kleštinami do krokve (obr. 51),

- valbové pozednice o volné délce p�esahující 5000 mm (pokud nejsou zajišt�ny kleštinami) je nutné kotvit do zdiva p�dní nadezdívky,

- sloupky pod rohy vaznicového v�nce se zajistí proti vybo�ení tak, že se zde umístí vzp�ry za�epované do vazních trám� (obr. 49),


- 47 - (321) -

- nárožní krokve je také nutné zajistit kleštinami do sloupk� (obr. 48-50) pod rohy vaznic, musí však mít v�tší pr��ez než b�žné krokve, protože se musí se�íznout do dvou st�ešních ploch (p�tiúhelníkový pr��ez) (obr. 48) a také proto, že jejich volné délky jsou v�tší než délky b�žných krokví (obr. 48-51).

Obr. 48 Nárožní krokev a) osedlání nárožní krokve na vaznicový v�nec, b) p�tiúhelníkový pr��ez nárožní krokve, c) nárožní krokev s t�ístrannou lištou

Ukon�ení vaznicového v�nce m�že mít vzhledem k plné vazb� odlišnou polohu. Ukon�ení m�že být nad plnou vazbou (obr. 49a) nebo mimo ni (obr. 49b). Vzájemné umíst�ní vazních trám� a vaznicových v�nc� je na obr. 52.


- 48 - (321) -

Obr. 49 Ukon�ení vaznicového v�nce a) nad plnou vazbou, b) mimo plné vazby

Obr. 50 Krov valbové st�echy – stojatá stolice s jednou st�ední vaznicí


- 49 - (321) -

Obr. 51 Krov valbové st�echy - stojatá stolice se st�ední a h�ebenovou vaznicí


- 50 - (321) -

��

Obr. 52 Schéma poloh vazních trám� pod rohy vaznicových v�nc� valbových st�ech. Vazní trámy jsou kladeny: a) rovnob�žn� s okapy valby, b) kolmo k valbovým okap�m, c) úhlop�í�n�


- 51 - (321) -

4.1.3.3. Konstrukce polovalbových st�ech

Polovalby se zpravidla navrhují ve výšce vaznicových v�nc�, p�i�emž valbové vaznice mohou ležet na nosném pološtítu nebo mohou být p�evislé a tvo�it tak kab�inec ( kuklu – typickou pro lidovou architekturu). U polovalbových krov� (obr. 53) platí stejná konstruk�ní pravidla jako u valbových st�ech.

Obr. 53 Krovy polovalbových st�ech a) ukon�ení valbou, b) ukon�ení kab�incem


- 52 - (321) -

4.1.3.4. Krovy mansardových st�ech

Pro plné vazby mansardových st�ech je možno použít všechny druhy stolic st�ech sedlových. Mansardová vaznice, která se nazývá také vaznicí �ímsovou, je podporována bu� stojatým (svislým) sloupkem (obr. 54, 58b) nebo ležatým (šikmým) sloupkem (obr. 55, 58a) ve stolicích bez vazního trámu.

Obr. 54 Stojatá stolice mansardové st�echy

Obr. 55 Ležatá stolice bez vazního trámu mansardové st�echy

H�ebenová vaznice je podporována vzp�radlem nebo stojatým

sloupkem pop�ípad� v�šadlem (obr. 56). Jinak se u mansardových krov� uplat�ují konstruk�ní zásady platné pro sedlové st�echy.


- 53 - (321) -

Obr. 56 Jednoduché vzp�radlo mansardové st�echy

Existuje dvojí zp�sob uložení krokví na �ímsové vaznici: bu� t�sn� u sebe ve dvou rovinách (obr. 57a) nebo nad sebou vzájemn� p�eplátované (obr. 57b). Nesprávné je �epování horní krokve na konec krokve spodní (obr. 57c).

��

Obr. 57 R�zné zp�soby uspo�ádání krokví na �ímsové vaznici mansardové st�echy a) t�sn� u sebe ve dvou rovinách, b) nad sebou vzájemn� p�eplátované, c) �epování horní krokve na konec krokve spodní (nesprávné provedení)


- 54 - (321) -

Obr. 58 Axonometrie uložení krokve na �ímsovou vaznici, vaznice je podporována: a) šikmým sloupkem, b) svislým sloupkem

Hlavní mansardová �ímsa se upravuje t�emi možnými zp�soby:

- bez �ímsového nám�tku (obr. 59a), tímto se �ímsa dost snižuje,

- s �ímsovým nám�tkem a okapovou vaznicí (obr. 59b),

- s pozednicí a nám�tkem (obr. 59c), �ímž se dosáhne nejvyšší polohy hlavní �ímsy.

��

Obr. 59 R�zné zp�soby uspo�ádání okapu mansardové st�echy a) bez nám�tku, b) s okapovou vaznicí, c) s pozednicí

Mansardové st�echy se �asto používaly v období baroka, kde se mohla snadno uplatnit jejich malebnost. V sou�asné dob� nejsou již tak �asté, ale mohou se používat tam, kde je požadováno obytné podkroví.


- 55 - (321) -

4.1.3.5. Krovy pultových st�ech

Funkcí plných vazeb pultových st�ech je zachycení šikmých tlak�, což je nutné zajistit ješt� pe�liv�ji než u st�ech sedlových, zejména se jedná o tlaky na h�ebenový štít. Proto se h�ebenová vaznice ze zásady nikdy neklade na štítovou ze�, ale klade se na sloupky, které ji podporují a jsou umíst�ny ve vzdálenosti min. 50 mm od vnit�ního líce štítové zdi.

Podle po�tu vaznic v plné vazb� pultové st�echy se rozd�lují pultové

st�echy takto:

- se stojatou stolicí (obr. 60),

- s kombinovanou stolicí (obr. 61, 64),

- s ležatou stolicí (obr. 62),

- s v�šadlem (obr. 63),

- bez plné vazby (obr. 65).

Pultovou st�echu bez plné vazby je možno navrhovat pro délku krokví

max. 4500 mm.

Obr. 60 Stojaté stolice pultových st�echy


- 56 - (321) -

Obr. 61 Kombinovaná stolice pultové st�echy (koza)

Obr. 62 Ležatá stolice pultové st�echy


- 57 - (321) -

Obr. 63 V�šadlo pultové st�echy

Obr. 64 Kombinovaná stolice pultové st�echy


- 58 - (321) -

Obr. 65 Pultová st�echa bez plné vazby

4.1.3.6. Krovy stanových st�ech

Plné vazby stanových st�ech se mohou navrhovat do úhlop�í�ek p�dorysu, jejich nárožní krokve se opírají ve vrcholu o sloupek zvaný hrotnice, za�epovaný do vazních trám� vzájemn� p�eplátovaných nebo ješt� lépe p�es sebe kampovaných. Vaznicové v�nce se podpírají v rozích zpravidla ležatou stolicí. Jinak se zde také uplat�ují konstruk�ní zásady st�ech sedlových. Na obr. 66 je znázorn�n vaznicový krov stanové st�echy se stojatou stolicí.


- 59 - (321) -

Obr. 66 Vaznicový krov stanové st�echy

4.1.3.7. Krovy pilových (shedových) st�ech

Vazní trámy plných vazeb st�ech pilových (obr. 67) jsou podporovány sloupky (mohou být prutové nebo p�íhradové), vedle nichž se odvádí voda ze žlabu. Plné vazby v�tších rozp�tí jsou navrženy jako vzp�radla. Žlaby musí být dostate�n� široké, aby sta�ily pojmout i záv�je sn�hu. P�i návrhu je možno použít konstruk�ní zásady pro st�echy sedlové.


- 60 - (321) -

Obr. 67 Vaznicové krovy pilových st�ech


- 61 - (321) -

4.1.4. Soustava Vlašská

Na rozdíl od vaznicové soustavy zde nenesou hmotnost st�ešních vrstev krokve kolmé na okap, ale krokve vodorovné – tedy rovnob�žné s okapem. Jsou podporovány v plných vazbách vzp�rami v�šadel jednoduchých (obr. 68) nebo trojitých (obr. 69) v osových vzdálenostech 4000 až 5000 mm. Krokve se do vzp�r kampují, opírají se o špalíky nebo jsou p�ichyceny ocelovými prvky, osová vzdálenost krokví bývá asi 1000 mm, v závislosti na tíze st�ešního plášt�. Vrcholová krokev mívá p�tiúhelníkový profil, okapová obvykle profil lichob�žníkový. Vazní trámy krov� velkých rozp�tí se ukládají na sedla. Zav�trování celého krovu se provádí Ond�ejovými k�íži �epovanými bu� do vzp�r v�šadel (v rovin� šikmé) nebo do v�šák� (v rovin� svislé). I zde se uplat�ují konstruk�ní zásady vaznicové soustavy.

Obr. 68 Vazník vlašské soustavy – jednoduché v�šadlo

Obr. 69 Vazník vlašské soustavy – trojité v�šadlo

Vlašská soustava je dnes už zastaralá, používala se pro malé sklony sedlových st�ech a pro v�tší rozp�tí. Její zp�sob podporování vodorovných krokví plnými vazbami, které se ozna�ují jako vazníky, se stal konstruk�ním principem soudobých p�íhradových soustav.

4.1.5. Soustava v�žová

Nejv�tším problémem krov� v�ží je, že jsou zcela vystaveny ú�ink�m v�tru, proto je nezbytné, aby byly dostate�n� zakotveny. Z tohoto d�vodu je také d�ležité, aby podst�ešní prostor byl snadno p�ístupný pro kontroly konstrukce krovu, d�ležité je také dostate�né osv�tlení a v�trání. Osv�tlení a v�trání se u v�ží �eší viký�i.


- 62 - (321) -

Jednotlivé st�ešní roviny musí být dostate�n� tuhé a zav�trované.

Krokve jsou podporované vaznicovými v�nci po výšce ve vzdálenosti 4000 až 5000 mm v tzv. patrech. Stolice jsou �ešeny jako soustava vazních trám�, které probíhají v pat� v�že. Vazní trámy jsou zakampovány do pražc� z tvrdého d�eva, které nesou celou hmotnost krovu v�že. Nárožní krokve by m�ly být pokud možno celistvé, opírají se pak o hrotnici. Celá konstrukce krovu by m�la být navržena tak, aby se p�ípadné jednotlivé vadné trámy mohly vyjmout.

Krovy v�ží se �eší r�znými soustavami nejznám�jší jsou:

- vaznicová,

- Mollerova,

- Otzenova,

- De lÓrmeova.

Obr. 70 Krov v�žové soustavy vaznicové


- 63 - (321) -

4.1.5.1. Soustava v�žová vaznicová

Z hlediska principu je nejjednodušší. Vychází ze zásad soustavy vaznicové sedlových st�ech. Krokve se ve vrcholu sbíhají do hrotnice, která probíhá p�es dv� patra a je vynášená �ty�mi vzp�rami za�epovanými do úhlop�í�ných vazních trám�. Vaznicové v�nce jsou v rozích podpírány takto: v I. pat�e svislými sloupky, ve II. pat�e úhlop�í�nými kleštinami, ve III. pat�e šikmými vzp�rami za�epovanými do hrotnice. Nárožní krokve jsou vyztuženy Ond�ejovými k�íži, stojícími ve dvou nejnižších patrech (obr. 70, 71).

Obr. 71 Schéma krovu v�žové soustavy vaznicové


- 64 - (321) -

4.1.5.2. Soustava v�žová Mollerova

Nosnou konstrukci tvo�í dvojice koz, které leží ve sklonu st�echy a v jednotlivých patrech jsou navzájem vyst�ídány. Kozy jsou sestaveny z Ond�ejových k�íž� za�epovaných do dvou vodorovných pražc�. Mezi jednotlivými dvojicemi koz jsou uloženy dvojice v�nc� vazních trám�, do kterých jsou pražce koz zakampovány (obr. 72).

Obr. 72 Krov v�žové soustavy Mollerovy


- 65 - (321) -

4.1.5.3. Soustava v�žová Otzenova

Principem této soustavy jsou Ond�ejovy k�íže za�epované zárove� s vaznicemi do nárožních krokví v líci st�ešních ploch. Tímto je vytvo�ena tuhá p�íhradovina. Jednotlivá patra jsou navíc vyztužena dvojicemi vazních trám�. Hrotnice, na které je zav�šeno t�žké závaží, aby se tak dosáhlo v�tší stability proti p�eklopení v�že, prochází dv�ma patry (obr. 73). Ve srovnání s p�edešlými v�žovými soustavami je tato soustava jednodušší, leh�í, p�ehledn�jší a dob�e p�ístupná.

Obr. 73 Krov v�žové soustavy Otzenovy


- 66 - (321) -

4.1.5.4. Soustava v�žová De lÓrme

Nosná konstrukce této v�žové soustavy je �ešena krovem vaznicové soustavy, o který se opírají skružové krokve zak�ivených st�ešních ploch ve tvaru bán� nebo cibule (obr. 74).

Obr. 74 Krov v�žové soustavy De l’Orme


- 67 - (321) -

4.1.6. Soustava skružová

Rozeznávají se dva typy skružových soustav:

- krovy ze skružových krokví,

- krovy ze skružových vazník�.

4.1.6.1. Krovy ze skružových krokví

Mají krokve vytvo�eny ze skruží De lÓrme, které jsou dole zadrápnuty do okapové vaznice, zakampované do vazního trámu. Skruže se podporují vaznicemi podle konstruk�ních pravidel vaznicové soustavy. Jsou vhodné pro zak�ivené st�echy sedlové (obr. 75) nebo pro bán� (obr. 76).

Obr. 75 Krov sedlové st�echy ze skruží de l‘Orme

Obr. 76 Krov bán� se skruží de l‘Orme


- 68 - (321) -

4.1.6.2. Krovy ze skružových vazník�

Mají v podstat� plné vazby Ardantovy soustavy (hmotnost st�ešních vrstev nesou op�t krokve vodorovné jako u soustavy Vlašské. V plných vazbách jsou podporovány šikmými vaznicemi, do kterých jsou za�epovány vzp�rné trámy, sestavené do trojúhelník�, hlavní – krajní – vzp�ry se opírají o sloupky, bu� uložené na konzolách zdí nebo volné anebo uložené v hrázd�ných st�nách. Vodorovné tlaky zachycují kleštiny, prodloužené ocelovým táhlem a rektifika�ním �lánkem uprost�ed, zav�trování se provádí Ond�ejovými k�íži, které jsou podporovány skružemi De lÓrme nebo skružemi Emy ve tvaru kružnice, elipsy nebo paraboly. Skruže a vaznice jsou navzájem ztuženy kleštinami, které leží ve sm�ru normál ke skružovým oblouk�m.

Ob� skružové soustavy jsou dnes už zastaralé, používaly se pro malé sklony sedlových st�ech a pro velká rozp�tí nad volnými prostorami všech druh� (haly, kostely) s viditelným krovem nebo se zak�iveným stropem.

Obr. 77 Vazník Ardantovy soustavy

4.2. Novodobé nosné systémy šikmých a strmých st�ech

Rozší�ily jak možnosti p�esných modelací krovových soustav, tak i výpo�tových metod a program�, proto se pom�rn� snadno mohou navrhovat ekonomické zato však dostate�n� únosné pr��ezy všech konstruk�ních prvk� daného krovu.

Oproti p�vodním krovovým soustavám se u moderních konstrukcí

st�ech klade d�raz na co nejefektivn�jší využití podkrovních prostor pro bydlení. V d�ív�jších dobách nebyly podst�ešní prostory �asto využívány. Dnes je prioritou maximální využití podst�ešního obestav�ného prostoru, p�edevším z d�vod� ekonomických.


- 69 - (321) -

Mezi novodobé nej�ast�ji užívané systémy se �adí:

- novodobou hambalkovou soustavu,

- vazníkové soustavy.

4.2.1. Novodobá hambalková soustava

Tato soustava se skládá z trojúhelníkových rám�. Ramena rám� jsou tvo�ena šikmými krokvemi. Rámy jsou kladeny ve vzdálenostech 800 – 1200 mm, v závislosti na tíze st�ešní krytiny respektive celého st�ešního plášt�. Nutné je d�kladné zav�trování. Nepoužívají se Ond�ejovy k�íže z d�vodu komplikací p�i zateplování podkrovních prostor.

Hambalek m�že být konstruk�n� proveden s jednoduchými nebo

zdvojenými krokvemi (obr. 78). Tato soustava se využívá pro krovy malých rozp�tí (do 1200 - 1300 mm), nej�ast�ji tedy pro krovy rodinných dom�. Únosnost krovu je maximální p�i umíst�ní hambalku ve 2/3 výšky krokve. Je vhodné toto pravidlo respektovat zejména p�i rozponech krov� blížících se mezním dovoleným rozp�tím. Je možné navrhovat i hambalkové krovy i na v�tší rozp�tí než je výše uvedeno. Další možností je kombinace kovového rámu s ostatními d�ev�nými prvky. Pro celkové odleh�ení hambalkové soustavy je možno v nutných p�ípadech použít i v�šadla.

Výhody a nevýhody novodobé hambalkové soustavy:

- mezi výhody pat�í vytvo�ení podkrovního prostoru, dostate�ná tuhost st�ešní konstrukce,

- mezi nevýhody se �adí nutnost aplikace podélných ztužidel, což m�že komplikovat provedení zateplení.

Obr. 78 Hambalek se zdvojenými krokvemi 1 – h�ebenový hambalek, 2 – h�ebenová fošna, 3 – krokev, 4 – hambalek, 5 – stropnice, 6 – pozednice, 7 - nám�tek


- 70 - (321) -

4.2.2. Vazníkové soustavy

Vazníky mohou být obecn� plnost�nné nebo p�íhradové, z hlediska použitého materiálu pak d�ev�né, ocelové a betonové. Jsou ur�eny pro st�echy st�edního a velkého rozp�tí s malým sklonem. Používají se zejména v jednopodlažních halách a u objekt� s v�tším rozp�tí bez vnit�ních podpor. Vzájemn� jsou ztuženy podélnými ztužidly, pop�ípad� vaznice také zajiš�ují tuhost v podélném sm�ru. Pro n�které krytiny však p�ítomnost vaznic není nutná, nap�íklad pro krytiny z plech� se navrhuje bedn�ní, které samo o sob� zajiš�uje tuhost v podélném sm�ru. Není proto nutné navrhovat podélná ztužidla.

Návrh vazníku je t�eba d�sledn� posoudit na mezní stav únosnosti a

použitelnosti s ekonomickými pr��ezy prvk�.

4.2.2.1. Prostorové schéma vazníkových soustav

Nehled� na druh použitého materiálu nebo na tvar vazník� v naprosté v�tšin� vazníkových soustav se užívá obdobné prostorové schéma (obr. 79). Nosnou konstrukci st�echy tvo�í vazníky, vaznice, p�í�ná ztužidla, podélná ztužidla p�ípadn� bedn�ní a st�ešní pláš�.

Obr. 79 Prostorové schéma vazníkových soustav 1 – vazník, 2 – vyztužení ve st�ešní rovin�, 3 – vyztužení v rovin� spodního pásu, 4 – mezipodporové podélné ztužidlo, 5 – podporové podélné ztužidlo

4.2.2.2. Vazníky plnost�nné

Vazníky plnost�nné d�ev�né existují lepené nebo sbíjené (obr. 80). Nej�ast�jší typy tvar� plnost�nných vazník� jsou vazníky sedlové, pultové a vazníky konstantní výšky. Jejich hmotnost je možno snížit vyleh�ením.


- 71 - (321) -

Obr. 80 Plnost�nné d�ev�né vazníky a) plnost�nný, b) vyleh�ený

4.2.2.3. Vazníky p�íhradové

Vazníky p�íhradové z hlediska statického p�sobí jako nosníky, rámy a oblouky. Horní pásnice z tohoto d�vodu mohou být bu� p�ímé, zak�ivené nebo zalomené. P�íhradové vazníky také umož�ují v�tší tvarovou rozmanitost než vazníky plnost�nné. Z hlediska typu konstrukce je zde více možností (obr. 81).

Obr. 81 Typy p�íhradových vazník� a) pultový, b) obloukový, c) sedlový

Spojování d�ev�ných prvk�

- 72 - (321) -

5. Spojování d�ev�ných prvk� Tato kapitola se zabývá jak tradi�ními zp�soby spojování d�ev�ných

prvk�, tak i novodobými.

5.1. Spojování d�ev�ných prvk� tradi�ními prost�edky

Na tesa�ské vazby d�eva jsou kladeny následující požadavky:

- mají být co nejjednodušší,

- musí být náležit� pevné i tuhé (trvale),

- spoje musí oslabovat dané pr��ezy co nejmén�,

- m�lo by být také zajišt�no to, aby byl daný spoj namáhán tak, jak bylo uvažováno.

Tesa�ské vazby se d�lí do t�í skupin:

- vazby podélné (p�i prodlužování trám� ve sm�ru podélném i svislém),

- vazby p�í�né,

- vazby zesilující a rozši�ující.

5.1.1. Vazby podélné

Mezi vazby podélné pat�í sraz a plátování. Sraz se používá p�edevším tam, kde je trám podep�en bu� po celé délce nebo �áste�n�. Plátování se používá tam, kde trám není podporován.

Sraz m�že být: rovný, šikmý nebo klínový (obr. 82).

Obr. 82 Vazby podélné, nastavení vodorovných trám� srazy

Sraz se v�tšinou zajiš�uje skobami a páskovou ocelí nebo p�íložkami a svorníky. U nastavování trám� svislých v p�ípad� do�asných konstrukcí se nej�ast�ji používá tupý sraz, u konstrukcí trvalých se dopl�uje �epem nebo ocelovým trnem a skoby jsou nahrazeny okováním ocelovým páskem p�išroubovaným nebo p�ibitým alespo� dv�ma h�eby. Zajišt�ní proti vybo�ení


- 73 - (321) -

se provede pomocí dvou nebo �ty�stranné p�íložky a stáhne se alespo� dv�ma svorníky na každé stran� spoje (obr. 83). Kde nehrozí nebezpe�í vybo�ení, m�že se použít plátování (obr. 84).

Obr. 83 Vazby podélné, nastavení svislých trám�


- 74 - (321) -

Obr. 84 Vazby podélné, nastavení vodorovných trám� plátováním

5.1.2. Vazby p�í�né

U p�í�ných vazeb se spoje d�lí takto:

- �epováním,

- p�eplátováním,

- kampováním a

- osedláním.

5.1.2.1. �epování

Tento zp�sob spojování d�eva se provádí tam, kde se dva trámy k�ižují a jeden nebo oba ve spoji kon�í. Ší�ka �epu bývá zpravidla ¼ ší�ky trámu, délka �epu ¼ - ½ výšky trámu, který má vryp (obr. 85). Jsou-li trámy k sob� kolmé, pak jde o �epování pravoúhlé.

Obr. 85 Vazby p�í�né, �epování


- 75 - (321) -

U spojení trám� šikmých a vodorovných se vyskytují �epy šikmé (nap�. vazní trám – vzp�ra) (obr. 86). �ep k�ížový se pak použije v p�ípadech, kdy je nutné zabránit vnikání vody do vrypu, �epování na pokos nachází uplatn�ní u roh�.

Obr. 86 Vazby p�í�né, �epy šikmé nebo se zapušt�ním

5.1.2.2. P�eplátování

Provádí se tam, kde se trámy k�ižují, p�i�emž je jeden trám nesen druhým. Obecn� platí zásada, že trám, který nese má být mén� oslabený. Oba trámy mohou spojem probíhat dále anebo jeden �i oba ve spoji kon�í. Rozlišuje se p�eplátování úplné nebo �áste�né (obr. 87), dále pravoúhlé nebo šikmé (obr. 88).

Obr. 87 Vazby p�í�né, p�eplátování úplné a �áste�né


- 76 - (321) -

Obr. 88 Vazby p�í�né, r�zné druhy nárožního p�eplátování

Správné a tuhé provedení spoje p�edpokládá d�evo ost�e hran�né, protože práv� hrany jsou p�i p�eplátování namáhány, namáhání tahem se zajiš�uje závitovým svorníkem. Tuhosti spoje se dosáhne vložením jednoho páru hmoždinek a utažením závitovým svorníkem. Kon�í-li jeden z trám� ve spojení, pak se ukon�uje bu� rovným plátem nebo plátem rybinovým, kon�í-li ve spoji oba trámy, vzniká p�eplátování nárožní nebo na pokos (obr. 87, 87).

5.1.2.3. Kampování

Podobá se neúplnému p�eplátování, od kterého se liší ješt� menším oslabením trám� ve spojení. Kampování je vytvo�eno tak, že na jednom trámu je zhotoven kamp, který zapadá do stejn� hlubokého hnízda druhého trámu. Výška kampu �iní 1/6 až 1/8 výšky trámu. Podle tvaru se rozlišují kampy postranní, st�ední, k�ížové a rybinové (obr. 89).

Obr. 89 Vazby p�í�né, r�zné druhy kampování


- 77 - (321) -

5.1.2.4. Osedlání

Nej�ast�ji je používáno u spojení krokve a vaznice nebo pozednice. V p�ípad� osedlání rovného je daný šikmý trám (krokev) za�íznut podle profilu trámu vodorovného (vaznice). Oslabení pr��ezu krokve nemá být v�tší než 1/3 výšky krokve. Spoj se ztužuje h�ebíkem nebo skobou (obr. 90).

��

Obr. 90 Vazby p�í�né a) osedlání krokve na vaznici, b) spojení kleštin s krokví oboustranné �áste�ným p�eplátováním s jednostrannou rybinou

5.1.3. Vazby zesilující a rozši�ující

K zesilování trám� vodorovných dochází tam, kde je daný prvek namáhán na ohyb. Spojení dvou vodorovných trám� takovým zp�sobem, aby p�i ohybu p�sobily jako celek, ser nazývá rošt. Nejjednodušším p�ípadem roštu, je rošt seskobený, má však malou únosnost. Spojuje se tesa�skými skobami ze strany ve vzdálenostech cca 500 mm od sebe pod úhlem 45°. Další možností spojení roštu je zazubení, které už dnes ale není �asté. Výška ozub� je 1/10-1/5 výšky trámu. Zazubené rošty se zajiš�ují ocelovými svorníky, jejichž pr�m�r je asi 1/10 ší�ky trámu. Hlavy a matice svorník� se podkládají dostate�n� velkými podložkami. Další možností jsou rošty hmoždinkové. Tyto rošty jsou zajišt�ny svorníkovými spoji (obr. 91). Od rošt� zazubených se liší tím, že p�ípadnému posunutí �elí na dotykových plochách namísto ozub� hmoždinkami, které se vkládají do vý�ez�, které jsou pro n� v trámech vybrány. Výhoda je v tom, že nedochází k odpadu d�eva a zhotovení je snadn�jší. Rošty obecn� se ale už dnes tém�� nepoužívají, jsou nahrazeny nosníky plnost�nnými a p�íhradovými.


- 78 - (321) -

Obr. 91 P�íklady trámových rošt�

Spojování prvk� po ší�ce se používá p�edevším u prken a fošen. Nejužívan�jším a nejjednodušším zp�sobem spojení je sraz prostý (podle okolností i šikmý nebo klínový). Velmi �asto se používá spojení na polodrážku nebo na pero a drážku. Spoj sám o sob� však není bezpe�ný, je ho t�eba zajistit p�ibitím. Drážkové spoje se nej�ast�ji vyskytují u podlah a obklad� palubkami nebo vlysy a velmi �asto v truhlá�ství (obr. 92).


- 79 - (321) -

Obr. 92 Spojování d�ev po ší�ce

5.2. Spojování d�ev�ných prvk� novodobými prost�edky

Požadavky na usnadn�ní práce a urychlení stavebních prací má za následek progresivní vývoj v r�zných oblastech realizace staveb. Pokud jde o konstrukce krov� nebo vazník� ze d�eva vzniklo n�kolik systém� prvk� pro spojování d�ev�ných prvk�, krov� �i vazníkových soustav. Byly vytvo�eny nové systémy i vhodný spojovací materiál. Krom� spojení d�evo-d�evo �eší také spojení d�evo-zdivo.


- 80 - (321) -

Obr. 93 Sty�níková deska

Spojovací prvky jsou vyráb�ny z ocelového plechu kontinueln� žárov� pozinkovaného. Mezi výhody kotevních prvk� pat�í rychlá a efektivní instalace, vysoká únosnost spoj� (je možné vytvo�it spoje, které jsou v klasických tesa�ských konstrukcích t�žce nebo v�bec proveditelné). Pro instalaci spojovacích prost�edk� není zapot�ebí speciáln� kvalifikovaných pracovník� (každý produkt má doporu�enou instalaci, podle které je užití snadné a srozumitelné). Výhodou je zkrácení doby montáže a vysoká produktivita na staveništi ve srovnání s jinými konstrukcemi.

Nabídky spojovacích prost�edk� obvykle zahrnují:

- záv�sy pro t�žké zatížení, které slouží k fixaci vazníku na vazník nebo vazníku na zdivo,

- záv�sy pro leh�í zatížení ur�ené ke spojování d�ev�ných prvk�,

- kotvící p�ípravky k fixování vazník� na pozednici,

- kotevní úhelníky pro kotvení vazník� �i spojování d�ev�ných nosník�,

- zav�trovací pásovinu a

- úhlové spojky, h�ebíkové desky pro konstruování montážních spoj�.

5.2.1. Kovové spojovací prost�edky

Prvky tradi�ních krovových soustav lze v sou�asné dob� spojovat nejen tradi�ními tesa�ským spoji, ale také za pomocí nových technologií. Tyto technologie umož�ují spojovat jednotlivé prvky bez oslabení pr��ezu a tím snížení únosnosti spoje. Používají se p�edevším kovové prost�edky deskového tvaru, �i jinak profilovaného plechu tl. min 2 mm. Nevýhodou je nutnost tyto prvky posoudit staticky. Široký sortiment t�chto prost�edk� lze rozd�lit na: skrytý trámový spoj, napojení trámovou botkou, napojení úhelníkem, krovové napojení, gerber�v spoj, klíny, patky pod sloupy, d�rované plechy a systém zav�trování. U zast�ešení vazníky jsou jednotlivé prvky vazníku spojovány ve sty�nících zejména d�rovaným (sty�níkovým) plechem. Tyto desky jsou oboustrann� zalisovány do nosných spoj�. Tímto zp�sobem lze dosáhnout tém�� jakéhokoliv tvaru vazníku.


- 81 - (321) -

��

Obr. 94 P�íklady spoj� kovovými spojovacími prost�edky a) gerber�v spoj, b) skrytý trámový spoj

St�ešní plášt� šikmých a strmých st�ech

- 82 - (321) -

6. St�ešní plášt� šikmých a strmých st�ech

6.1. Návrh st�ešního plášt�

Návrh st�ešního plášt� ovliv�uje zejména:

- druh a ú�el objektu ( stavba ob�anská, obytná, do�asná a pod.),

- geografické umíst�ní objektu,

- druh konstrukce st�ešního plášt�,

- druh konstruk�ních detail�, �ástí,

- umíst�ní konstruk�ního detailu,

- tvar st�echy a konstruk�ních detail�,

- základní funk�ní požadavky (mechanická odolnost, mrazuvzdornost, objemová stálost, tepeln� technické, akustické, aerodynamické, hydrotechnické, aj.)

- charakteristika atmosférických podmínek (klimatická oblast, zne�išt�ní, srážky, relativní vlhkost, slune�ní svit, výška sn�hové pokrývky, vítr aj.),

- použitá technologie,

- klimatické podmínky b�hem realizace,

- zp�sob dopravy,

- provozní požadavky (udržovatelnost, zp�sob oprav, demontovatelnost, likvidace)

- ekonomické požadavky aj.

6.2. Materiály

Vhodná volba materiál� pro vrstvy st�ešního plášt� je závislá na zadání okrajových podmínek budoucí exploatace. Jako podklad pro výb�r optimálních materiál� je nutné analyzovat faktory, ze kterých vyplyne nejvhodn�jší �ešení. P�i volb� materiál� je nutno brát v úvahu nejenom jeho cenu, ale i kvalitu.

Materiály je možné rozd�lit podle vrstev st�ešního plášt�, ve kterých se uplat�ují. U st�ech šikmých a strmých jsou to zejména následující vrstvy:

- nosná vrstva,

- hydroizola�ní vrstva, - povlaková hydroizola�ní vrstva, - skládaná hydroizola�ní vrstva,

- pojistná hydroizola�ní vrstva,

- parot�sná vrstva,

- tepeln�izola�ní vrstva.


- 83 - (321) -

6.2.1. Materiály nosné vrstvy

Nosná vrstva vymezuje polohu dalších vrstev st�echy ve st�ešní konstrukci; p�enáší zatížení od vlastní hmotnosti i hmotnosti p�ípadných dalších vrstev st�ešního plášt�, pop�. i klimatických a provozních zatížení, do nosné konstrukce st�echy. V každé skladb� st�ešního plášt� se vyskytuje vrstva s nosnou funkcí, pop�. systém ty�ových podpor nahrazující plošnou nosnou konstrukci. Nosná vrstva se provádí ze d�eva, kovu, betonu a z kompozitních materiál�.

Nosná vrstva d�ev�ná Je u šikmých a strmých st�ech nejvíce používaná. P�ednosti spo�ívají

zejména v mechanicko- technických vlastnostech, (nap�. v malé hmotnosti, p�íznivé pevnosti v tahu a v tlaku, pružnosti, ve snadném zpracování a opracování), v chemické odolnosti. Nevýhodou je snadná ho�lavost, možnost napadení biologickými �initeli (nap�. d�evokazným hmyzem a houbami) a hydroskopi�nost. D�evo má schopnost p�ijímat vodu a vodní páru a zp�t ji uvol�ovat. Tím se m�ní jeho objem, d�evo sesychá nebo bobtná. Sesycháním d�eva se tvo�í trhlinky a d�evo praská. Pro nosnou �ást se využívají zejména tyto prvky:

- prkna pro bedn�ní, - aglomerované desky,

- d�evošt�pkové, - d�evot�ískové, - d�evovláknité, - d�evocementové,

- vodovzdorné p�ekližky, - lat�, - kompletizované panely.

Dále jsou uvedeny p�ednosti a nevýhody jehli�natých d�ev pro nosnou vrstvu

d�ev�nou. D�evo smrkové: je m�kké, lehké, prostoupené prysky�icí a silicemi. Dlouhá a rovná

vlákna jsou p�edpokladem jeho pružnosti a pevnosti v tahu za ohybu. V suchu má velkou trvanlivost, zejména d�evo z kmen� pomalu rostoucích (z horských oblastí). Pro šikmý a strmý st�ešní pláš� je velmi �asto používané.

D�evo jedlové: obsahuje málo prysky�ice, je m�kké, lehké, rovn� rostlé s dlouhými

vlákny, pružné a k�ehké. Jedlové d�evo je v suchu mén� trvanlivé než smrkové. Zm�ny vlhkosti jsou pro d�evo jedlové nep�íznivé.

Pozn.: pro dobrou štípatelnost se využívá pro historické budovy k výrob� šindel�. D�evo borové: obsahuje mnoho prysky�ice, je t�žší, tvrdší a trvanliv�jší než d�evo

smrkové. V�tším množstvím prysky�ice ztrácí d�evo pružnost a ohebnost, má však zna�nou pevnost v tlaku.

D�evo mod�ínové: roste velmi rychle, je z našich jehli�natých d�ev nejtvrdší,

s vysokou pevností v tlaku. Zm�ny vlhkosti d�evu mod�ínovému nevadí ve srovnání s d�evem jedlovým. D�evo vykazuje malé objemové zm�ny a málo praská. Využití je p�edevším v interiéru (nap�. v podhledové vrstv�).


- 84 - (321) -

Z výše uvedených vlastností d�ev vyplývá i jejich použitelnost nebo omezení pro nosnou vrstvu st�ešního plášt�.

Nosná vrstva kovová Materiál má zna�nou pevnost v tlaku i tahu, menší plošnou hmotnost

proti prvk�m betonovým, výhodou je recyklovatelnost. K nevýhodám pat�í malá odolnost proti vysokým teplotám a proti chemickým vliv�m a vlhkému prost�edí.

Pro nosnou �ást se využívají zejména tyto prvky:

- tenkost�nné ocelové ohýbané profily (trapézové),

- plechy vlnité, - plechy lichob�žníkov� profilované,

- složené (kompozitní), - desky, - rámy,

- prutové, - kovoplastové.

Nosná vrstva betonová K výhodám pat�í odolnost proti vlhkosti, ohni, zna�ná únosnost, malé

nároky na údržbu a trvanlivost. Nevýhodou je zna�ná hmotnost.

Pro nosnou �ást se využívají zejména tyto prvky:

- st�ešní desky, - plnost�nné, - kazetové,

- st�ešní panely, - kazetové, - žebírkové.

6.2.2. Materiály hydroizola�ní vrstvy

Hydroizola�nní vrstva chrání podst�ešní prostory i n�které vrstvy st�echy p�ed vodou deš�ovou. Podle vodonepropustnosti (souvislosti) povrchové plochy st�echy rozd�lujeme hydroizola�ní vrstvy na:

- povlakové, - skládané.

Materiály povlakové hydroizola�ní vrstvy

Nejrozší�en�jší je aplikace pro ploché st�echy. Povlakové hydroizola�ní vrstvy se však používají i pro šikmé a strmé st�echy (sklon 5°< <90°). Použité materiály a jejich skladba v povlakové hydroizola�ní vrstv� musí být voleny tak, aby byla zajišt�na její vodot�snost. Je tvo�ena tenkou vrstvou hydroizola�ního pásu, celoplošnou fólií nebo st�rkovou hydroizola�ní hmotou. N�které druhy fólií nesmí být ve stavební konstrukci v p�ímém styku s asfaltem a asfaltovými výrobky, dále pryží, p�novým polystyrenem a p�novým polyuretanem. Dále nesmí být vystaveny p�sobení vod, které obsahují oleje,


- 85 - (321) -

tuky, ani p�ímému p�sobení t�chto látek. Skladba st�echy nesmí obsahovat dehet. Podle použitých materiál� je možné vybrané povlakové vrstvy rozd�lit následovn�:

- asfaltové materiály – asfaltové pásy zpravidla s nenasákavou

nosnou vložkou (sklen�nou, polyesterovou, polypropylenovou nebo kombinace), oboustrann� opat�enou asfaltovou vrstvou na základ� tradi�ních oxidovaných asfalt� (nap�. AO SI 85/25) nebo asfalt� modifikovaných.

Asfalt m�že být modifikován: - polymerem:

- SBS (styrenbutadienstyrenem) – modifikované asfalty se nazývají elastomery,

- PAO (ataktickým polypropylenem s úpravou polyolefíny) – modifikované asfalty se nazývají elastomery,

- APP (ataktickým polypropylenem) – modifikované asfalty se nazývají plastomery.

- plasty – hydroizola�ní pásy zpravidla s výztužnou vložkou na bázi

plast�: - m�k�eného polyvinylchloridu (mPVC), - polyizobutylenu (PIB), - polyetylenchloridu (PEC), - polyolefín� (PAO), - polyethylenu (PE), - vinylacetátethylenu (VAE), - kopolymeru ethylen – bitumen (ECB).

- pryže – hydroizola�ní folie na bázi nap�.:

- ethylenpropylenového kau�uku (EPDM) – elastomer, odolný proti UV zážení,

- chloroprenového kau�uku (CR), - butylového kau�uku (HR), - butadienstyrenového kau�uku (SBR).

Materiály skládané hydroizola�ní vrstvy

Pro skládanou hydroizola�ní vrstvu se využívají zejména tyto prvky a materiály:

- krytina z tašek pálených - pálená hlína – keramika a kamenina, silikáty a kompozitní materiály,

- z tašek oby�ejných, dvojitá, - z tašek drážkových tažených, - z tašek drážkových ražených se spojitou vodní drážkou, - z tašek drážkových ražených z p�erušovanou vodní drážkou, - vlnovek (esovek), - z prejz�,

- krytina z betonových tašek profilovaných drážkových – beton, - krytina z betonových tašek oby�ejných - beton,


- 86 - (321) -

- krytina z p�írodní b�idlice – štípané kamenné desky, - jednoduchá, - dvojitá,

- krytina z vláknocementových rovinných prvk� – cement a výztužné vlákno,

- jednoduchá - dvojitá

- krytina z plechových rovinných desek – kovy a slitiny kov�, (ocel, zinek, hliník, m��, olovo), titanzinek,

- krytina z vláknocementových vlnitých desek - vláknocement - krytina z asfaltovláknitých vlnitých desek – vláknoasfalt, - krytina z vlnitého plechu a plech� imitujících tvar taškových krytin

– kovy a slitiny kov� (ocel, zinek, hliník, m��, olovo, titanzinek), - krytina z trapézových plech� lichob�žníkových– kovy a slitiny kov�

(ocel, hliník, titanzinek), - krytina plechová hladká na drážky nebo lišty – kovy a slitiny kov�

(ocel, zinek, hliník, m��, olovo, titanzinek), - krytina z d�ev�ných šindel� – d�evo štípané nebo �ezané,

- jednoduchá, - dvojitá,

- krytina z asfaltových šindel� – asfaltové materiály - krytina z došk� (slámy, rákosu) – organické hmoty.

6.2.3. Materiály pojistné hydroizola�ní vrstvy

Volba materiálu závisí na celkové skladb� a posouzení celého souvrství. Pro pojistnou hydroizolaci se využívají zejména tyto prvky:

- pásy na bázi asfalt�: - asfaltové st�ešní pásy typu A, - hydroizola�ní asfaltové st�ešní pásy typu R, - hydroizola�ní asfaltové st�ešní pásy typu S, - hydroizola�ní modifikované st�ešní pásy typu R, - hydroizola�ní modifikované st�ešní pásy typu S.

- pásy na bázi plast�: - m�k�eného polyvinylchloridu (mPVC), - polyizobutylenu (PIB), - polyetylenchloridu (PEC), - polyolefín� (PAO), - polyethylenu (PE), - vinylacetátethylenu (VAE), - kopolymeru ethylen – bitumen (ECB). - pásy na bázi kau�uku.

- pojistné desky: - d�evovláknité desky, - d�evot�ískové desky, - d�evocementové desky.


- 87 - (321) -

- pojistné fólie: - rouna impregnovaná speciálním asfaltem, - impregnované lepenky, - fólie nebo rouna z:

- polyetylénu, - polyvinylchloridu, - polypropylénu, - polyesteru, - polyakrylu, - polyuretanu.

Pojistné fólie mohou mít pro zesílení nosnou vložku z plastu, ze

sklen�ného vlákna a pod. a mohou být také kašírované.

6.2.4. Materiály parot�sné vrstvy

Parozábrany se navrhují z materiál� s vysokým difúzním odporem:

- na bázi asfaltových pás�, - kovových fólií:

- z hliníku, - plastových fólií:

- polyetylenu, - polystyrenu, - polypropylenu, - polyamidu,

- kombinací.

Parot�sné vrstvy mohou být vyztužené m�ížkou. Propustnost pro vodní páry se vyjad�uje pomocí faktoru difúzního odporu [-], který udává, kolikrát je hmota mén� propustná pro vodní páru než vzduch. Dle �SN 73 0540 Tepelná ochrana budov (�ást 1-4) se udává ekvivalentní difúzní tlouš�ka rd [m], pro niž platí: rd = µ.d [m], kde d je je tlouš�ka materiálu parozábrany [m]. Hodnota ekvivalentní difúzní tlouš�ky rd je zpravidla v�tší než 50 m.

Materiály tepeln�izola�ní vrstvy

Termoizola�ní materiály jsou zna�n� porézní, nebo mají vláknitou strukturu. Používají se následující materiály:

- p�nové sklo – vyrobené zah�íváním mletých sklen�ných st�ep� a uhlí v uzav�ených formách, je neho�lavé, k�ehké a nenasákavé,

- p�nové plasty – p�íznivá hmotnost, ho�lavé i samozhášivé, nasákavé i nenasákavé: - p�nový polystyren (PPS) – zp��ováním pomocí uhlovodíku

pentanu, otev�ená struktura – zna�ná nasákavost, - extrudovaný polystyren (XPS) – má uzav�enou strukturu, je

nenasákavý, má vyšší pevnost, - p�nový polyuretan – (PU) –krátkodob� odolný až do 250°C,

nenasákavý, - p�nový polyetylen (PP).


- 88 - (321) -

- vláknité hmoty – z roztavených hornin, skla a strusky: - ze sklen�ných vláken, - z minerálních vláken,

- organické materiály: - starý papír – rozvlákn�ný papír se zafoukává do dutin st�ešního

souvrství, - ov�í rouno, - d�ev�ná vlna – mineralizovaná cementovým tmelem.

Termoizola�ní vrstva je nejú�inejší, pokud je souvislá, nenasákavá,

neho�lavá a bez tepelných most�.

6.3. Charakteristické skladby, konstrukce a jejich detaily

St�ešní pláš� spole�n� s obvodovým plášt�m vytvá�í oplášt�ní budovy, chrání objekt p�ed vn�jšími vlivy a pomáhá zabezpe�ovat stav vnit�ního prost�edí. K zabezpe�ení r�znorodých požadavk� vn�jšího a vnit�ního prost�edí se navrhují r�zné druhy skladeb st�ešního plášt�, ve kterých se uplat�uje zna�né množství stavebních materiál�.

Z p�vodních jednoduchých skladeb se postupn� vyvinuly skladby složit�jší. U t�chto skladeb st�ešního plášt� je vhodné, aby koncepci návrhu provedl specialista. Je nutné navrhovat st�ešní pláš� vždy jako celek, tzn. celé souvrství od vnit�ních povrchových vrstev až po krytinu. Ve skladb� souvrství st�ešního plášt� je d�ležité polohové umíst�ní nap�. tepeln�izola�ní vrstvy k nosné konstrukci p�ípadn� hydroizola�ní vrstv�. Umíst�ní tepeln�izola�ní vrstvy ve skladb� st�ešního plášt� ovliv�uje pot�ebné tepelné a vlhkostní vlastnosti jednotlivých vrstev (pojistné hydroizola�ní vrstvy, parot�sné vrstvy a vzduchové vrstvy,) a zárove� ur�uje volbu vhodných materiál�.

Následující p�ehled charakteristických skladeb st�ešního plášt� šikmých

a strmých st�ech bude proveden pro st�ešní plášt� s nosnou konstrukcí d�ev�nou, ve vztahu k následujícím vybraným vrstvám:

- tepeln� izola�ní,

- parot�sné,

- pojistné hydroizola�ní,

- vzduchové.

6.3.1. Skladby st�ešního plášt� a tepeln� izola�ní vrstva

Jedním z požadavk� �SN 73 0540 Tepelná ochrana budov (�ást 1-4) a �SN 73 0544 Tepeln� technické vlastnosti stavebních konstrukcí a budov, je zajišt�ní dostate�né tepelné pohody v zimním i v letním období. D�ležitou vrstvou pro zajišt�ní optimální hodnoty tepelného odporu st�ešního plášt� je tepeln� izola�ní vrstva charakterizovaná sou�initelem tepelné vodivosti λ [W m-1K-1] a tlouš�kou d [m] použitého izola�ního materiálu. Povrchová teplota na vnit�ním povrchu vytáp�né místnosti s relativní vlhkostí ϕ ≤ 80 % musí být bezpe�n� nad teplotou rosného bodu.


- 89 - (321) -

Podle polohy tepeln�izola�ní vrstvy ve vztahu k nosné konstrukci st�echy (nap�. krokvím) se rozd�luje st�ešní pláš� takto:

- bez tepeln�izola�ní vrstvy,

- tepeln�izola�ní vrstva je pod nosnou konstrukcí,

- tepeln�izola�ní vrstva je mezi prvky nosné konstrukce,

- tepeln�izola�ní vrstva je nad nosnou konstrukcí,

- tepeln�izola�ní vrstva je mezi a pod prvky nosné konstrukce,

- tepeln�izola�ní vrstva je mezi a nad prvky nosné konstrukce.

6.3.1.1. St�ešní pláš� bez tepeln� izola�ní vrstvy

Na obr. 95 je znázorn�na jednopláš�ová st�echa bez termoizola�ní vrstvy.

Obr. 95 St�ešní pláš� bez tepeln� izola�ní vrstvy

Je velmi jednoduchá z hlediska provád�ní a ekonomicky nejp�ízniv�jší. Navrhuje se pro budovy, u kterých nevzniká pot�eba tepelné pohody vnit�ního prost�edí (nap�. sklady) nebo pro budovy, u kterých zast�ešením vznikne pouze prost�edí �áste�n� chrán�né (nap�. p�íst�ešky bez obvodového plášt�).

6.3.1.2. St�ešní pláš� s tepeln� izola�ní vrstvou pod nosnou konstrukcí

Na obr. 96 je znázorn�na t�ípláš�ová st�echa s termoizola�ní vrstvou v dolním plášti pod krokvemi. Pojistná hydroizola�ní vrstva ve st�ešním plášti je dostate�n� propustná pro vodní páru. Horní pláš� tvo�í krytina skládaná – tašková.


- 90 - (321) -

Obr. 96 St�ešní pláš� s tepeln� izola�ní vrstvou pod nosnou konstrukcí

Z hlediska technologie provád�ní pat�í k jednodušším st�ešním konstrukcím. Souvislá vrstva tepelné izolace eliminuje tepelné mosty. Vzduchová v�traná mezera daná výškou krokví zajiš�uje dostate�nou možnost odvodu vodní páry. Nedostatkem je snížení vnit�ního prostoru a nutnost použití tuhých izola�ních desek. Další nevýhodou je omezení širokým ost�ním v p�ípad� p�irozeného osv�tlení st�ešními okny.

6.3.1.3. St�ešní pláš� s tepeln�izola�ní vrstvou mezi prvky nosné konstrukce

Tato skladba st�ešního plášt� se m�že podle tlouš�ky tepelné izolace dále rozd�lit na:

- st�echu s termoizola�ní vrstvou na celou výšku krokví, - st�echu s termoizolací nevypl�ující vrstvu na celou výšku krokví.

Dvoupláš�ová st�echa s termoizola�ní vrstvou na celou výšku krokví

Na obr. 97 je dvoupláš�ová st�echa s tepeln� izola�ní vrstvou vypl�ující prostor mezi krokvemi v dolním plášti. P�i vnit�ním povrchu souvrství je umíst�na parot�sná vrstva. Na horním líci dolního plášt� je paropropustná pojistná hydroizolace. Horní pláš� je ze skládané st�ešní krytiny, pod níž je v�traná vzduchová vrstva.


- 91 - (321) -

Obr. 97 Dvoupláš�ová st�echa s termoizola�ní vrstvou na celou výšku krokví

P�edností této skladby je jednoduchost zp�sobu zateplení z d�vod� snadné instalace termoizola�ní vrstvy mezi krokvemi bez snížení výšky podkroví. Nevýhodou je, že se d�ev�né krokve podílejí na tepelných ztrátách asi �ty�ikrát více než minerální tepelná izolace. Vzhledem k p�erušované izola�ní vrstv� krokvemi je nutné použít v�tší tlouš�ku izolace. V p�ípad� napadení nosné konstrukce d�evokazným hmyzem nebo houbami se škody na d�ev�né konstrukci projeví až v pokro�ilém stadiu.

T�ípláš�ová st�echa s termoizolací nevypl�ující vrstvu na celou výšku krokví

Na obr. 98 je uvedena t�ípláš�ová st�echa s tepeln� izola�ní vrstvou mezi krokvemi a v alternativ� s parot�snou vrstvou v dolním plášti. St�echu lze navrhnout i bez parot�sné vrstvy p�i výšce nosných prvk� min. 180 mm. Prost�ední pláš� je tvo�en pojistnou hydroizola�ní vrstvou, ú�inn� propustnou pro vodní páru, s oboustrann� v�tranými vzduchovými vrstvami. Horní pláš� je ze skládané taškové st�ešní krytiny.

Pozn.: z hlediska tepeln� technického se jedná o st�echu dvoupláš�ovou (vzhledem k ú�inn� paropropustné pojistné hydroizolaci a jejímu zanedbatelnému tepelnému odporu).


- 92 - (321) -

Obr. 98 T�ípláš�ová st�echa s termoizola�ní vrstvou nevyplující celou výšku krokví

Uvedená skladba je z hlediska technologie provedení proti p�edchozí náro�n�jší na p�esnost, a tím i pracn�jší. Aby tepelná izolace nezaplnila p�i montáži celou mezeru, je možné ji zajistit pomocí latí o výšce min. 20 mm (podle výšky vzduchové mezery), p�ibitých podél krokví. Pojistnou hydroizola�ní vrstvu je možno op�ít o dráty napnuté mezi krokvemi k dosažení požadované tlouš�ky vzduchové mezery nad izolací.

Montáž st�ešních oken je v této i v p�edchozí skladb� st�ešního plášt�

vhodná a jednoduchá. Výška ost�ní oken je z uvedených zateplených skladeb nejmenší.

6.3.1.4. St�ešní pláš� s tepeln� izola�ní vrstvou nad nosnou konstrukcí

Na obr. 99 je dvoupláš�ová st�echa s termoizola�ní vrstvou nad krokvemi. Parot�sná vrstva, která potla�uje difúzní tok vodní páry a transport vodní páry spárovou propustností do konstrukce, je umíst�na na spodním líci tepelné izolace. Pojistná hydroizolace propustná pro vodní páru je navržena na horním líci termoizolace. V druhé alternativ� je tepelná izolace skládaná, p�sobící sou�asn� jako pojistná hydroizola�ní vrstva.


- 93 - (321) -

Obr. 99 St�ešní pláš� s tepeln� izola�ní vrstvou nad nosnou konstrukcí

P�edností této skladby st�echy je minimalizace možnosti vzniku tepelných most�. Vzhledem k celistvosti izola�ní vrstvy nad krokvemi je možné pro dosažení stejného tepelného odporu, oproti skladbám kap. 6.3.1.3, použít nižší tlouš�ku izolace. Skladba umož�uje vyniknout odkrytým konstruk�ním prvk�m st�ešního plášt� z interiéru. Nevýhodou je, že zatížení od v�tru, sn�hu a horního plášt� musí být p�enášeno bu� speciálními kotevními distan�ním prvky s kontralatí (distan�ní latí) nebo p�ímo tuhými termoizola�ními deskami.

Horní pláš� musí být zabezpe�en proti vliv�m sání v�tru. Nosná

d�ev�ná konstrukce (krokve) musí být chrán�na proti ohni.

6.3.1.5. St�ešní pláš� s tepeln� izola�ní vrstvou mezi a pod prvky nosné konstrukce

Na obr. 100 je znázorn�na skladba t�ípláš�ové šikmé st�echy s termoizolací mezi a pod nosnou konstrukcí (mezi a pod krokvemi). V první alternativ� je pojistná hydroizolace ú�inn� propustná pro vodní páru. V druhé alternativ� je vložena mezi vrstvy tepelné izolace parot�sná vrstva. Pojistná hydroizola�ní vrstva má u této druhé alternativy vysoký difúzní odpor. Skládaná krytina v horním plášti je tašková. Ob� vzduchové vrstvy jsou v�trané.


- 94 - (321) -

Obr. 100 St�ešní pláš� s tepeln� izola�ní vrstvou mezi a pod nosnou konstrukcí

P�ednosti této skladby jsou v souvislé termoizola�ní vrstv� s eliminací tepelných most� nosnou konstrukcí (krokvemi). Snížení výšky podkroví je minimalizováno. Jedná se v zásad� o kvalitn�jší skladbu st�ešní konstrukce s termoizolací mezi krokvemi dopln�nou o pr�b�žnou izolaci pod prvky nosné konstrukce (nap�. dodate�né zateplení p�i rekonstrukcích). Kontrola st�ešního plášt� uvnit� souvrství bez demontáže izolace je nemožná, což je nevýhodou.

6.3.1.6. St�ešní pláš� s tepeln�izola�ní vrstvou mezi a nad prvky nosné konstrukce

V uvedeném p�ípad� (obr. 101) se jedná o tzv. „sana�ní st�echu“. Tepelný izolant je umíst�n mezi a nad krokvemi. Tepelná izolace se ukládá ze strany exteriéru. Tepelný most je eliminován pr�b�žnou tepeln�izola�ní vrstvou.


- 95 - (321) -

Obr. 101 St�ešní pláš� s tepeln� izola�ní vrstvou mezi a nad nosnou konstrukcí

6.3.2. Skladby st�ešního plášt� s parot�snou vrstvou

Parot�sná vrstva (parozábrana) snižuje parciální tlak vodní páry, brání jejímu prostupu a tím omezuje podmínky kondenzace ve st�ešním souvrství. P�i návrhu souvrství st�ešního plášt� je vhodné respektovat zásadu, aby ekvivalentní difúzní tlouš�ka jednotlivých vrstev klesala od vnit�ního prost�edí k vn�jšímu. Parozábrana se má navrhovat co nejblíže k vnit�nímu prost�edí, avšak bez nebezpe�í její perforace. Propustnost pro vodní páry se vyjad�uje pomocí faktoru difúzního odporu [-], který udává, kolikrát je hmota parozábrany mén� propustná pro vodní páru než vzduch. �asto používaná tzv. ekvivalentní difúzní tlouš�ka rd [m] je dána vztahem:

rd = . d, kde d je tlouš�ka výrobku [m]. Pro správnou funkci parozábrany je d�ležitý zp�sob:

- napojení pruh� fólií mezi sebou (nap�. slepením a p�itla�ením, samolepícími pásky): - ve sm�ru nosných prvk� (krokví), - kolmo k nosným prvk�m (krokvím),

- p�ipevn�ní na okolní �ásti konstrukcí nap�:

- p�es la� a t�snící pásku k obvodové st�n�: - rovnob�žn� s okapem, - kolmo k okapu,

- p�es la� a t�snící pásku k nosné d�ev�né konstrukci.


- 96 - (321) -

Pokud je ve st�eše s t�sným horním plášt�m zabudovaná vlhkost, která

nemá možnost vyschnout, dává se p�ednost parobrzd� (rd ≥ 100 m) s difuzním odporem menším, než má parozábrana. Je možné použití moderních parozábran s antibloka�ním systémem s difuzním odporem prom�nlivým ve vazb� na vlhkost prost�edí. V zim� je vlhkost nízká a hodnota rd odpovídajícím zp�sobem vysoká, v lét� je vlhkost vzduchu uvnit� tepelné izolace vyšší, rd

klesá a vlhkost se uvol�uje sm�rem do interieru. Mechanické poškození parozábrany, net�sné spoje fólií , nekvalitní

kotvení v konstruk�ních detailech umožní vnikání vlhkosti do st�ešního souvrství, což se m�že projevit kondenzací.

6.3.3. Skladby st�ešního plášt� s pojistnou hydroizola�ní vrstvou

Podle stupn� t�snosti a umíst�ní je možné pojistnou hydroizolaci ve skladbách st�ešního plášt� rozd�lit takto:

- pojistná hydroizolace nad prov�trávanou vzduchovou vrstvou, - pojistná hydroizolace na podkladní vrstv�:

- pojistná hydroizolace s volným p�esahem bez ut�sn�ní nebo do drážky,

- pojistná hydroizolace s p�esahem p�ibitým bez ut�sn�ní, - pojistná hydroizolace se spojem sva�eným nebo slepeným,

- pojistná hydroizolace na bedn�ní: - pojistná hydroizolace na bedn�ní pod distan�ními lat�mi se spojem

sva�eným nebo slepeným, - pojistná hydroizolace na bedn�ní nad distan�ními lat�mi se spojem

slepeným nebo sva�eným.

6.3.3.1. Pojistná hydroizolace nad prov�trávanou vzduchovou vrstvou

Principem této skladby (obr. 102) je provedení s voln� prov�šenými nebo napnutými fóliemi, které zvyšují t�snost st�ešního plášt� proti deš�ové vod�. Kladou se s p�esahy min. 100 mm. P�ipev�ují se ke krokvím h�ebíky nebo distan�ními lat�mi (kontralat�mi). Pojistná hydroizolace p�ipevn�na pod kontralat�mi je oboustrann� prov�trávaná vzduchovými mezerami. P�i prov�šení folie musí být vzduchová mezera min. 20 mm vysoká a musí v ní být zajišt�no prov�trávání. V dolní �ásti st�echy u pozednice se musí dostávat vzduch zvenku do mezery. Mezerou proudí vzduch nahoru a u h�ebene vychází v�tracími otvory ze st�echy ven. V tomto p�ípad� se nevylu�uje vniknutí kombinovaných hydrometeor� s v�trem do vzduchové mezery.


- 97 - (321) -

Obr. 102 St�ešní pláš� s pojistnou hydroizolací nad prov�trávanou

vzduchovou mezerou Na obr. 102 je varianta skladby s napnutou folií, která není ve spoji

(p�esahem) ut�sn�na.

6.3.3.2. Pojistná hydroizolace na podkladní vrstv�

Pojistná hydroizolace chrání bezprost�edn� prostor pod skládanou krytinou. M�že být uložena nap�. p�ímo na tepelnou izolaci. Pojistná hydroizolace je voln� položena nebo p�ibita ve spojích p�íp. sva�ena nebo slepena ve spojích.

6.3.3.2.1. Pojistná hydroizolace na podkladní vrstv� s volným p�esahem bez ut�sn�ní nebo do drážky

Principem této skladby je aplikace vzájemn� voln� p�eložených fólií, které leží na podkladní vrstv�. Pojistná hydroizolace je t�sná proti srážkové vod� a klade se s p�esahy min. 100 mm v obou sm�rech. P�ipev�uje se k podkladu (nap�. krokvím) h�ebíky nebo distan�ními lat�mi (kontralat�mi) a h�ebíky p�es fólii do krokví. Perforaci folie je možné �áste�n� eliminovat tmelem nebo t�snící páskou. Pro tuto skladbu se spoji p�eložením se použijí dostate�n� vodot�sné pojistné fólie, které se ve spojích neut�s�ují. Pojistná hydroizolace p�ipevn�ná pod distan�ními lat�mi je z jedné strany uložena v celé ploše na podkladní vrstv� (nap�. na termoizolaci), z druhé strany je vzduchová mezera. V tomto p�ípad� se nevylu�uje vniknutí kombinovaných hydrometeor� s v�trem do vzduchové mezery.

V�trací otvory je nutno zakrýt. P�i sou�asném p�sobení kombinovaných

srážek (nap�. v�tru s mlhou, sn�hem nebo dešt�m), nelze v oblasti v�tracích otvor� zajistit t�snost. P�i položení pojistné fólie p�ímo na tepelnou izolaci bez v�trací mezery, musí pojistná hydroizolace spl�ovat komplexn� požadavky dle �SN 73 0540 Tepelná ochrana budov (�ást 1-4) a �SN 73 0544 Tepeln� technické vlastnosti stavebních konstrukcí a budov na st�ešní pláš� v�etn� difúzního odporu.


- 98 - (321) -

Obr. 103 St�ešní pláš� s pojistnou hydroizolací na podkladní vrstv� s volným p�esahem bez ut�sn�ní

Na obr. 103 je varianta skladby s fólií na podkladní termoizola�ní vrstv�, která není ve spoji (p�esahem) ut�sn�na. Spojení p�esahem je mezi krokví a distan�ní latí (kontralatí).

6.3.3.2.2. Pojistná hydroizolace na podkladní vrstv� s p�esahem p�ibitým bez ut�sn�ní

Principem této skladby je provedení pojistné hydroizolace s p�ibitými p�esahy hydroizola�ních asfaltových pás�, které se kladou na bedn�ní. P�esah pás� je min. 80 mm. V míst� p�eložení pás� se pojistná hydroizolace shora p�ibije h�ebíky ve vzdálenostech cca 100 mm.

Obr. 104 St�ešní pláš� s pojistnou hydroizolací na podkladní vrstv� s p�esahem p�ibitým bez ut�sn�ní


- 99 - (321) -

Na obr. 104 je varianta skladby st�ešního plášt� s pojistnou hydroizolací z pás� na bázi asfalt� a fólií na podkladní vrstv�, která není ve spoji (p�esahem) ut�sn�na, je k podkladu p�ibita.

6.3.3.2.3. Pojistná hydroizolace na podkladní vrstv� se spojem sva�eným nebo slepeným

Principem této skladby (obr. 105) je provedení pojistné hydroizolace z vodot�sné pojistné fólie se sva�ovanými nebo slepenými spoji v p�esazích. Pro vodot�sné spoje (p�esahem) se použijí nap�. vhodné lepící pásky nebo lepidla s opat�ením k zabrán�ní kapilárního pr�niku vody. Pojistné fólie mohou být pokládány na bedn�ní nebo na dostate�n� tvarov� stálé termoizola�ní materiály. Pojistná fólie se do podkladní vrstvy nebo do nosné konstrukce st�ešního plášt� (krokví) v míst� spoj� (p�esahem) p�ipev�uje pomocí h�ebík� nebo distan�ními lat�mi. P�i položení pojistné fólie p�ímo na tepelnou izolaci bez v�trací mezery musí pojistná hydroizolace spl�ovat komplexn� požadavky dle �SN 73 0540 Tepelná ochrana budov (�ást 1-4) a �SN 73 0544 Tepeln� technické vlastnosti stavebních konstrukcí a budov na st�ešní pláš� v�etn� difúzního odporu.

Obr. 105 St�ešní pláš� s pojistnou hydroizolací na podkladní termoizola�ní vrstv� se slepeným spojem

Na obr. 105 je varianta skladby s pojistnou fólií na podkladní termoizola�ní vrstv�, která je ve spoji (p�esahem) slepena nebo sva�ena.

6.3.3.3. Pojistná hydroizolace na bedn�ní

Pojistná hydroizolace chrání vrstvy st�ešního plášt� bezprost�edn� pod skládanou krytinou, zejména kombinovaným klimatickým srážkám (sn�hu, v�tru, vod�, aj.). M�že být p�ímo položena na bedn�ní z prken, nebo z konstruk�ních desek se spoji lepenými, sva�ovanými, nebo pouze s p�esahem.


- 100 - (321) -

6.3.3.3.1. Pojistná hydroizolace na bedn�ní pod kontralat�mi se spojem sva�eným nebo slepeným

Principem této skladby je provedení vodot�sné pojistné hydroizolace z asfaltových nebo plastových pás� v celé ploše pod krytinou se sva�ovanými nebo lepenými spoji. Kotvící prvky, prostupy, klempí�ské prvky musí být t�sné proti srážkové vod�. Pásy se p�ipev�ují pod distan�ní lat� v horní t�etin� jejich budoucího p�esahu. P�ekrývající pás p�ekrývá místa p�ipevn�ní. U pás� na bázi asfaltu je nutný p�esah pás� min 80 mm. Z asfaltových a modifikovaných pás� typu S mohou být pojistné hydroizolace jednovrstvé. Ší�ka sva�ené zóny u pás� na bázi plast�, sva�ovaných horkým vzduchem má být nejmén� 20 mm. Ší�ka sva�ené zóny u pás� sva�ovaných za studena má být 30 mm. Ší�ka slepené zóny pás� na bázi kau�uku, vodot�sn� slepených kontaktním lepidlem, má být nejmén� 50 mm. Ší�ka slepené zóny u pás� na bázi plast�, opat�ených z výroby lepícím páskem nebo u pás�, na které se lepící pásek nalepuje na stavb�, má být nejmén� 40 mm.

Obr. 106 Pojistná hydroizolace na bedn�ní pod distan�ními lat�mi se spojem lepeným

Na obr. 106 je varianta skladby s pojistnou fólií na bedn�ní, probíhající pod kontralat�mi. P�esahy pás� a kotvící prvky jsou ut�sn�ny, sva�eny nebo slepeny.

6.3.3.3.2. Pojistná hydroizolace na bedn�ní nad kontralat�mi se spojem sva�eným nebo slepeným

Principem této skladby je provedení vodot�sné pojistné hydroizolace z asfaltových nebo plastových pás� v celé ploše pod krytinou (v�etn� p�esah� st�echy) se sva�ovanými nebo lepenými spoji. Pojistná hydroizolace musí být vedena p�es distan�ní lat�, aby byla p�i p�ipevn�ní latí h�ebíky nebo vruty porušena pouze v této vyvýšené zón�. �ím v�tší je o�ekávané zatížení (nap�. p�i nedosažení bezpe�ného sklonu st�echy), tím vyšší kontralat� je t�eba použít. Kotvící prvky, prostupy, klempí�ské prvky musí být t�sné proti srážkové vod�. Pojistná hydroizolace leží na bedn�ní a probíhá p�es distan�ní lat�. Skladba je bez spodního prov�trání. U této pojistné hydroizolace nesmí být žádné otvory. Vnikání dešt� a sn�hu otvory v�tracích systém� nelze vylou�it. Pojistné hydroizolace s v�tracími otvory mohou být uplatn�ny u p�edchozího typu.


- 101 - (321) -

Obr. 107 Pojistná hydroizolace na bedn�ní nad kontralat�m se spojem lepeným, pravá �ást upravena pro vodot�sné podst�eší

Na obr. 107 je alternativa skladby s pojistnou fólií na bedn�ní a probíhá nad kontralat�mi. Pásy a kotvící prvky jsou ut�sn�ny, sva�eny nebo slepeny.

6.3.4. Skladby st�ešního plášt� a vzduchové vrstvy

V�traná vzduchová vrstva se navrhuje v místech p�edpokládané kondenzace vodní páry a m�že být v souvrství umíst�na:

- mezi pojistnou hydroizolací a skládanou krytinou – odvádí vlhkost ze spodního povrchu krytiny,

- mezi tepelnou izolací a pojistnou hydroizolací – odvádí zabudovanou nebo difundující vlhkost z tepelné izolace.

Vzduchová vrstva nad pojistnou hydroizolací plní ve st�ešní konstrukci následující funkce:

- odvád�ní nahromad�ného tepla ve st�eše p�i slune�ním zá�ení, a tím zkvalit�uje tepelnou pohodu v podkrovních místnostech,

- vyrovnává teploty ve st�ešním plášti, a tím zajiš�uje rovnom�rné odtávání sn�hu a odstra�uje následné namrzání,

- odvádí pronikající vnit�ní vlhkost z obytných prostor, - odvádí vn�jší vlhkost pronikající st�ešní krytinou, - brání kondenzaci vody na spodním líci krytiny.

Šikmé a strmé st�echy je možné rozd�lit podle po�tu st�ešních pláš�� odd�lených od sebe pr�b�žnou vzduchovou vrstvou, které se podílejí na zabezpe�ení správné funkce st�echy takto:

- jednopláš�ová – st�echa (st�ešní konstrukce), odd�lující chrán�né (vnit�ní) prost�edí od vn�jšího prost�edí jedním st�ešním plášt�m,

- nev�traná – jednopláš�ová st�echa, v jejíž skladb� není systém v�tracích kanálk� napojený na vn�jší prost�edí – zpravidla se jedná o st�echu plochou,

- v�traná – jednopláš�ová st�echa, v jejíž skladb� je systém v�tracích kanálk� napojený na vn�jší prost�edí – zpravidla se jedná o st�echu plochou,


- 102 - (321) -

- dvoupláš�ová – st�echa odd�lující chrán�né (vnit�ní) prost�edí od vn�jšího dv�ma st�ešními plášti (horní pláš� – dolní pláš�, nebo také vn�jší pláš� – vnit�ní pláš�), mezi nimiž je vzduchová vrstva. Prostor mezi plášti (vzduchová vrstva) m�že být nepr�lezný, pr�lezný �i pr�chozí nebo slouží jako p�da (p�dní prostor) - nev�traná - dvoupláš�ová st�echa, jejíž vzduchová vrstva je v��i

vn�jšímu prost�edí uzav�ena, - v�traná - dvoupláš�ová st�echa, jejíž vzduchová vrstva je napojena

na vn�jší prost�edí. Napojení vzduchové vrstvy na vn�jší prost�edí umož�uje únik vlhkosti ze st�echy v d�sledku pohybu a vým�ny vzduchu mezi vn�jším prost�edím a mezipláš�ovým prostorem.

- n�kolikapláš�ová – st�echa je vytvo�ena n�kolika plášti odd�lenými od sebe vzduchovými vrstvami. Bližší ozna�ení se volí podle po�tu pláš�� a dalších charakteristik, nap�. st�echa t�ípláš�ová, s v�tranou horní, dolní �i ob�ma vzduchovými vrstvami apod. Do všech vnit�ních a vn�jších teplotních a vlhkostních podmínek prost�edí lze

navrhnout st�echu jednopláš�ovou nebo n�kolikapláš�ovou v závislosti na volených materiálech a jejich uspo�ádání v konstrukci. Tlouš�ka vzduchové vrstvy dvoupláš�ové st�echy se volí co nejv�tší. Minimální tlouš�ka vzduchové mezery v�trané dvoupláš�ové st�echy v závislosti na délce a sklonu vzduchové vrstvy a požadované ú�innosti v�tracího systému. Plochy p�ivád�cích v�tracích otvor� se volí v rozmezí 1/100 až 1/400 plochy st�echy v závislosti na sklonu vzduchové vrstvy; plocha odvád�cích v�tracích otvor� se oproti ploše p�ivád�cích v�tracích otvor� zpravidla zv�tšuje nejmén� o 10 %.

U st�ech nad prostorami o vysoké teplot� a relativní vlhkosti vnit�ního vzduchu se �asto výška v�tracích otvor� rovná tlouš�ce vzduchové vrstvy; zárove� se užívá parot�sných zábran. V�trací otvory se s výhodou navrhují jako pr�b�žné �i tém�� pr�b�žné št�rbiny po všech stranách objektu, u h�ebene, na nárožích a u všech v�tších t�les p�ehrazujících v�tranou vzduchovou vrstvu. Proud�ní vzduchu ve vzduchové vrstv� nemají bránit žádné p�ekážky.V�trání st�echy podporuje sklon horního plášt� a rozdílná výška p�ívodních a odvád�cích v�tracích otvor� st�echy.

Konkrétní konstruk�ní �ešení skladby a konstrukce st�echy je závislé na výpo�tovém posouzení, experimentálním ov��ení, nebo musí být podloženo zkušeností se stejnou �i obdobnou st�ešní konstrukcí v obdobných podmínkách vnit�ního a vn�jšího prost�edí.

6.3.5. Charakteristika st�echy jednopláš�ové

Jednopláš�ová st�echa odd�luje vnit�ní prost�edí od vn�jšího prost�edí jedním st�ešním plášt�m, vytvá�í ho a chrání.

P�i navrhování skladby a konstruk�ního uspo�ádání jednotlivých vrstev jednopláš�ové st�echy je nutné respektovat požadavky ovliv�ující návrh st�ešního plášt�.

6.3.5.1. Skladba st�echy jednopláš�ové

Charakteristika a popis jednotlivých vrstev jednopláš�ové st�echy

V následujícím p�íkladu (obr. 108) je uvedena skladba jednopláš�ové st�echy s tvarovanou tepelnou izolací.

Bezprost�edn� na horním líci tep�ln�izola�ních profilovaných desek je do drážek uložena skládaná krytina tašková. Tepelná izolace je z extrudovaného ( vytla�ovaného ) polystyrenu ( XPS ) s uzav�enou bun��nou strukturou. Její p�edností je malý sou�initel teplné vodivosti, malá nasákavost i


- 103 - (321) -

kapilarita. Na spodním líci je tepelná izolace svým profilováním uložena na latích, které jsou p�ipevn�ny ke krokvím. Pod tepelnou izolací je parozábrana, nev�traná vzduchová vrstva a konstrukce podhledu. P�edností této skladby je minimalizace možnosti vzniku tepelných most�, vzhledem k umíst�ní tepelné izolace nad nosnou konstrukcí ( krokvemi ). Nevýhodou je, že zatížení od v�tru a sn�hu musí p�enášet p�ímo tuhé tvarované termoizola�ní desky, zatížené taškovou skládanou krytinou.

Charakteristické vrstvy:

- nosná st�ešní konstrukce: - d�ev�né krokve,

- st�ešní pláš�: - konstrukce podhledu, - nev�traná vduchová vrstva, - parozábrana, - tepelná izolace na d�ev�ných latích, - skládaná krytina - tašky.

Obr. 108 Skladba a konstruk�ní uspo�ádání jednopláš�ové st�echy s

tepelnou izolací

6.3.5.2. Konstruk�ní detaily jednopláš�ových st�ech

V této kapitole je uvedeno n�kolik nejd�ležit�jších detail� šikmých jednopláš�ových st�ech. Na obr. 109 je vy�ešeno provedení jednoduché nezateplené šikmé st�echy u okapu. Nosný systém krovu tvo�í klasická stojatá stolice. Mimo jiné je zde znázorn�no ukotvení železobetonové prefabrikované �ímsy do pozedního v�nce. V p�ípad� obytného podkroví je nutno navrhnout st�ešní pláš� s tepelnou izolací.

V detailu na obr. 110 je �ešeno napojení šikmé st�echy na sousední vyšší

budovu. Skladba této st�echy je navržena tak, že tepelná izolace je umíst�na jak mezi krokvemi, tak i pod krokvemi. Další detail (obr. 111) znázor�uje p�íklad ukon�ení st�ešního plášt� u štítové zdi. V tomto p�ípad� se jedná o pláš� s tepeln� izola�ní vrstvou mezi krokvemi. Nevýhodou tohoto systému je vznik tepelných most� v míst� krokví. Detail �ešící provedení šikmé jednopláš�ové st�echy v míst� úbo�í (obr. 112) je op�t vypracován pro p�íklad umíst�ní tepeln� izola�ní vrstvy mezi krokvemi s parozábranou a pojistnou hydroizolací, která je v míst� úbo�í zesílena. P�íklad ukon�ení pultové st�echy pomocí speciální okrajové tašky je znázorn�n na obr. 111. Na obr. 114 je vid�t možnost oplechování komína Schiedel s hlavicí z polymerbetonu na jednopláš�ové


- 104 - (321) -

st�eše bez tepelné izolace. H�eben ukotvený h�ebíky nasucho pomocí kovového profilu s latí je na obr. 115. Skladba st�echy je �ešena s tepelnou izolací nad krokvemi. St�ešní okno na obr. 116 je navrženo pro pálenou st�ešní krytinu a tepelnou izolaci jak mezi krokvemi, tak i pod krokvemi. Všech osm detail� znázor�uje odlišné skladby jednopláš�ových šikmých st�ech v r�zných místech.

Obr. 109 Detail jednopláš�ové st�echy bez zateplení u okapu


- 105 - (321) -

Obr. 110 Detail jednopláš�ové st�echy se zateplením v míst� napojení na vyšší budovu

Obr. 111 Detail jednopláš�ové st�echy se zateplením mezi krokvemi u štítu


- 106 - (321) -

Obr. 112 Detail jednopláš�ové st�echy se zateplením mezi krokvemi v míst� úbo�í

��

�� !"��# $�%�&"' ��"��% "��"�� ('!" ��&)� '� ��*�"�� '� ��*��+��'�%� %,�+'�"�� ! ��% !"�-%*��!�)� %��" -

%� %�,��

%��( ,��"�#%��-% ",� �� +

��) � $��%� � �� )��.%-�/0��

��1��'�'"�� %-�%� %,�

� )� .%��2��

3 # �� '�'"�� %-�%� %,�

� ��) '*��

-% ",� $�� ) '*�� *�� , -�% ", -��2�� !��,'"�+

"�� '� ��*��"��

.�� " ,4�� ) $�,� �*

� -!"�� $*$��!%�

+�"'*��+��

Obr. 113 Detail jednopláš�ové pultové st�echy se zateplením mezi krokvemi


- 107 - (321) -

��

, '"� $� +$"%��"��

� � $�)$��+ ,� $��#��*5��*��"��6��

!" (�"��)��.%��+��'�!� ) $+�� $+�)$��+��+ ,� $

��*� ,��)'��"�7 $��'#"��8�*5��*��"��6��

��) � $�"��+�)� 9��$%&��:��*� ,��$� %�

��"��;��!"��# $�"�#%�6��.� ��3�� * -�!%�

!% ��,��+ .)' *�

%�&*$��#1�!*�'�)��

% +$ ,9�"��! �!*�'�)��

%� %�,��$ )$��+ ,� $�% +$ �

��#��6�*5��*��6��

Obr. 114 Detail napojení jednopláš�ové st�echy bez zateplení v míst� komína

��

��

��

��

�� !"��# $�%�&"' ��"��;��6��% "��"�� ('!" ��&)� '� ��*�"�� '� ��*�� )%� %,�+'�"�� ) � $��%� �"�� %� %�,��

��$%��6��

�� 7��'*�&*� 4��+

%�&*$��!��

% , ,4�% "�, $��,�%

-*�&*� $� *�� ,4+�<*�&"�+

�� ,��1��

)�"�'��% , ,9� �% ",� $��,%-=)�.�%�% "��"$�>)�"�'��<*�&"%&�� >

Obr. 115 Detail jednopláš�ové šikmé st�echy se zateplením nad krokvemi v míst� h�ebene


- 108 - (321) -

Obr. 116 Detail st�ešního okna jednopláš�ové st�echy se zateplením mezi a pod krokvemi

6.3.6. Charakteristika st�echy dvoupláš�ové

Dvoupláš�ová st�echa odd�luje chrán�né (vnit�ní) prost�edí od vn�jšího prost�edí dv�ma st�ešními plášti (horním a dolním plášt�m nebo vn�jším a vnit�ním plášt�m), mezi nimiž je vzduchová mezera. P�i navrhování skladby a konstruk�ního uspo�ádání jednotlivých vrstev dvoupláš�ové st�echy je nutné respektovat požadavky ovliv�ující návrh st�ešního plášt�.

V následujících sedmi variantách jsou popsány charakteristické skladby

dvoupláš�ových st�ech v�traných i nev�traných.


- 109 - (321) -

6.3.6.1.1. Skladba st�echy dvoupláš�ové

VARIANTA I.

Charakteristika a popis jednotlivých vrstev dvoupláš�ové st�echy

V následujícím p�íkladu (obr. 117) je uvedena skladba dvoupláš�ové šikmé nebo strmé st�echy s tepelnou izolací nad nosnou konstrukcí st�ešního plášt� ( nad krokvemi ). Na podkladní vrstv� ( podhledu ) a pod tepelnou izolací je umíst�na parot�sná zábrana, která má vysoký difúzní odpor. Tepelná izolace musí být z dostate�n� tuhých desek pro uložení bedn�ní ( na obrázku ) nebo speciálními kotevními distan�ními prvky s kontralatí ( bez celoplošného bedn�ní). Na bedn�ní je pojistná hydroizola�ní vrstva. Vzduchová vrstva je v�traná, vytvo�ená distan�ní kontralatí ( kolmo k okapu ) a je propojená s vn�jším prost�edím. Na latích je p�ipevn�na podkladní vrstva z prken - nebezpe�í jejich zkroucení ( na obrázku ) nebo z p�ekližkových desek. P�ekližka je kvalitn�jší stabilní podkladní vrstva pod krytinu z asfaltových skládaných šindel�. Charakteristické vrstvy:

- vnit�ní (dolní) st�ešní pláš�: - nosná st�ešní konstrukce - konstrukce podhledu, - parozábrana, - tepelná izolace ( nad krokvemi ), - podkladní vrstva, - pojistná hydroizolace,

- v�traná vzduchová vrstva,

- vn�jší (horní) st�ešní pláš�: - nosná a podkladní vrstva

vn�jšího plášt�, - skládaná krytina - asfaltové

šindele.

Obr. 117 Skladba a konstruk�ní uspo�ádání dvoupláš�ové st�echy – varianta I.


- 110 - (321) -

VARIANTA II.


V následujícím p�íkladu (obr. 118) je uvedena skladba dvoupláš�ové šikmé nebo strmé st�echy s tepelnou izolací mezi nosnou konstrukcí st�ešního plášt� ( mezi krokvemi ).

Vnit�ní pláš� je tvo�en konstrukcí podhledu, uzav�enou vzduchovou vrstvou, kterou vytvá�í distan�ní kontrala�. Na dolním líci termoizola�ní vrstvy je p�ipevn�na parot�sná zábrana, která pomáhá vysokým difúzním odporem vytvo�it p�íznivý vlhkostní stav. Tepelná izolace m�že být z minerálních nebo skelných vláken. Optimální je vytvo�it tepelnou izolaci ze dvou vrstev z d�vodu vyst�ídání sty�ných spar u rohoží nebo desek. Nad tepelnou izolací je bedn�ní, které tvo�í podkladní vrstvu pro pojistnou hydroizolaci. Hlavní hydroizola�ní vrstvu tvo�í skládaná st�ešní krytina z tašek.


- vnit�ní (dolní) st�ešní pláš�: - konstrukce podhledu, - uzav�ená vzduchová vrstva ( kontralat� ), - parozábrana, - nosná st�ešní konstrukce, - tepelná izolace ( mezi krokvemi ), - podkladní vrstva ( bedn�ní ), - pojistná hydroizolace,

- v�traná vduchová vrstva ( kontralat� ),

- vn�jší (horní) st�ešní pláš�:

- nosná vrstva vn�jšího plášt�, - skládaná krytina - tašky.

Obr. 118 Skladba a konstruk�ní uspo�ádání dvoupláš�ové st�echy – varianta II.


- 111 - (321) -

VARIANTA III.


V následujícím p�íkladu (obr. 119) je uvedena skladba dvoupláš�ové šikmé nebo strmé st�echy s tepelnou izolací mezi nosnou konstrukcí st�ešního plášt� ( mezi krokvemi ).

Vnit�ní pláš� je tvo�en konstrukcí podhledu, uzav�enou vzduchovou vrstvou, kterou vytvá�í distan�ní kontrala�. Na dolním líci nosné st�ešní konstrukce je p�ipevn�no bedn�ní, které vytvá�í zárove� podkladní vrstvu pro parozábranu, která pomáhá vysokým difúzním odporem vytvo�it p�íznivý vlhkostní stav. Tepelná izolace m�že být z minerálních nebo skelných vláken. Optimální je vytvo�it tepelnou izolaci ze dvou vrstev z d�vodu vyst�ídání sty�ných spar u rohoží nebo desek. Nad tepelnou izolací je bedn�ní, které tvo�í podkladní vrstvu pro pojistnou hydroizolaci. Hlavní hydroizola�ní vrstvu tvo�í skládaná st�ešní krytina z tašek. Charakteristické vrstvy:

- vnit�ní (dolní) st�ešní pláš�: - konstrukce podhledu, - uzav�ená vzduchová vrstva ( kontralat� ), - bedn�ní, - parozábrana, - nosná st�ešní konstrukce, - tepelná izolace ( mezi krokvemi ), - podkladní vrstva ( bedn�ní ), - pojistná hydroizolace,

- v�traná vduchová vrstva,

- vn�jší (horní) st�ešní pláš�: - nosná vrstva vn�jšího plášt�, - skládaná krytina - tašky.

Obr. 119 Skladba a konstruk�ní uspo�ádání dvoupláš�ové st�echy – varianta III.


- 112 - (321) -

VARIANTA IV.


V následujícím p�íkladu (obr. 120) je uvedena skladba dvoupláš�ové šikmé nebo strmé st�echy s tepelnou izolací mezi nosnou konstrukcí st�ešního plášt�, která nevypl�uje celou vrstvu mezi krokvemi.

Vnit�ní pláš� je tvo�en konstrukcí podhledu, uzav�enou vzduchovou vrstvou, kterou vytvá�í distan�ní kontrala�. Na dolním líci termoizola�ní vrstvy je parot�sná povrchová úprava, která pomáhá vysokým difúzním odporem vytvo�it p�íznivý vlhkostní stav. Tepelná izolace m�že být z minerálních nebo skelných vláken. Optimální je vytvo�it tepelnou izolaci ze dvou vrstev z d�vodu vyst�ídání sty�ných spar u rohoží nebo desek. Bezprost�edn� nad tepelnou izolací je odv�trávaná vzduchová vrstva napojená na vn�jší prost�edí. Nad vzduchovou vrstvou je bedn�ní, které tvo�í podkladní vrstvu pro souvrství povlakové hydroizola�ní krytiny. Souvrství povlakové hydroizola�ní krytiny je tvo�eno dv�ma vrstvami. Spodní (podkladní) vrstva je p�ibita na b�dn�ní, horní (hlavní hydroizola�ní) vrstva je na ni natavena.


- vnit�ní (dolní) st�ešní pláš�: - konstrukce podhledu, - uzav�ená vzduchová vrstva ( kontralat� ), - nosná st�ešní konstrukce, - tepelná izolace ( mezi krokvemi ) s parozábranou na dolním líci,


- vn�jší (horní) st�ešní pláš�: - nosná vrstva vn�jšího plášt� (bedn�ní), - podkladní vrstva povlakové krytiny, - povlaková st�ešní krytina.

Obr. 120 Skladba a konstruk�ní uspo�ádání dvoupláš�ové st�echy – varianta IV.


- 113 - (321) -

VARIANTA V.


V následujícím p�íkladu (obr. 121) je uvedena skladba dvoupláš�ové šikmé nebo strmé st�echy s tepelnou izolací mezi nosnou konstrukcí st�ešního plášt�, která nevypl�uje celou vrstvu mezi krokvemi.

Vnit�ní pláš� je tvo�en nosnou železobetonovou deskovou konstrukcí povrchov� upravenou dvouvrstvou štukovou omítkou. Mezi vrstvou tepelné izolace a železobetonovou nosnou konstrukcí je parot�sná vrstva. Na nosné železobetonové konstrukci dolního plášt� je osazen trám nebo fošna z vyschlého d�eva, který tvo�í nosný konstruk�ní prvek horního plášt� st�echy. Tepelná izolace m�že být z minerálních nebo skelných vláken. Optimální je vytvo�it tepelnou izolaci ze dvou vrstev z d�vodu vyst�ídání sty�ných spar u rohoží nebo desek. Na horním líci tepelné izolace je položena pojistná hydroizola�ní vrstva propustná pro vodní páry. Bezprost�edn� nad touto vrstvou je odv�trávaná vzduchová vrstva napojená na vn�jší prost�edí s p�erušením krokvemi ve sm�ru sklonu st�echy. K d�ev�ným krokvím jsou p�ibity d�ev�né lat�. Na latích je položena tašková skládaná krytina.


- vnit�ní (dolní) st�ešní pláš�: - omítka, - nosná železobetonová st�ešní konstrukce, - parozábrana, - tepelná izolace, - pojistná hydroizolace,


- vn�jší (horní) st�ešní pláš�: - nosná vrstva vn�jšího plášt� (st�ešní lat�), - skládaná krytina - tašky.

Obr. 121 Skladba a konstruk�ní uspo�ádání dvoupláš�ové st�echy – varianta V.


- 114 - (321) -

VARIANTA VI.


V následujícím p�íkladu (obr. 122) je uvedena skladba dvoupláš�ové šikmé nebo strmé st�echy s tepelnou izolací mezi a pod nosnou konstrukcí st�ešního plášt�, která vypl�uje vrstvu mezi krokvemi na celou jejich výšku.

Vnit�ní (dolní) pláš� je tvo�en konstrukcí podhledu. Podhled je p�ipevn�n k distan�ním kontralatím, které jsou p�es tuhou termoizola�ní desku p�ipevn�ny ke st�ešním krokvím. Tlouš�kou distan�ní kontralat� vznikne mezi podhledem a tepelnou izolací nev�traná vzduchová vrstva. Mezi vrstvami tepelné izolace je vložena parot�sná vrstva. Tepelná izolace m�že být z minerálních nebo skelných vláken. Tepelná izolace je ze dvou vrstev, a tím se vyst�ídají sty�né spáry u rohoží nebo desek. Na horním líci krokví je d�ev�né bedn�ní s pojistnou hydroizolací. Bezprost�edn� nad touto vrstvou je odv�trávaná vzduchová vrstva v tlouš�ce kontralatí napojená na vn�jší prost�edí. Na latích je položena skládaná krytina z vlnitého plechu, plastu nebo vláknocementu. Charakteristické vrstvy:

- vnit�ní (dolní) st�ešní pláš�: - konstrukce podhledu, - nev�traná vzduchová vrstva, - tuhé tepeln� izola�ní desky, - parozábrana, - nosná konstrukce (krokve), - tepelná izolace, - bedn�ní, - pojistná hydroizolace,


- vn�jší (horní) st�ešní pláš�: - nosná vrstva vn�jšího plášt�, - skládaná krytina - vlnitý plechu, plast nebo vláknocementové desky.

Obr. 122 Skladba a konstruk�ní uspo�ádání dvoupláš�ové st�echy – varianta VI.


- 115 - (321) -

VARIANTA VII.


V následujícím p�íkladu (obr. 123) je uvedena skladba dvoupláš�ové šikmé nebo strmé st�echy s tepelnou izolací jak v dolním, tak i horním plášti, odd�laná nev�tranou vzduchovou mezerou. Tato skladba se používá zpravidla p�i sanaci st�echy a dodate�ném zateplení.

Vnit�ní pláš� je tvo�en konstrukcí podhledu, uzav�enou vzduchovou vrstvou, která vzniká na výšku distan�ních kontralatí. Na dolním líci termoizola�ní vrstvy je parot�sná povrchová vrstva, která pomáhá vysokým difúzním odporem vytvo�it p�íznivý vlhkostní stav. Tepelná izolace (v dolním i horním plášti) m�že být z minerálních nebo skelných vláken jako tuhá, objemov� stálá deska. Mezi tepeln� izola�ními vrstvami dolního a horního plášt� je neodv�trávaná vzduchová vrstva. Termoizola�ní vrstva v horním plášti je souvislá i v míst� krokví a tím jsou eliminovány tepelné mosty nosnou konstrukcí. Tuhé termoizola�ní desky umož�ují p�ipevn�ní bedn�ní v míst� krokví. Na bedn�ní je pojistná hydroizola�ní vrstva z lepenky. Hlavní hydroizola�ní souvrství je ukon�eno plechovou krytinou s p�ipevn�ním k d�ev�ným latím.. Charakteristické vrstvy:

- vnit�ní (dolní) st�ešní pláš�: - konstrukce podhledu, - uzav�ená vzduchová vrstva ( kontralat� ), - nosná st�ešní konstrukce, - tepelná izolace – tuhé termoizola�ní desky ( nevypl�uje celou výšku

krokví ) s parozábranou na dolním líci, - nev�traná vduchová vrstva, - vn�jší (horní) st�ešní pláš�:

- tepelná izolace (tuhé termoizola�ní desky), - nosná vrstva vn�jšího plášt� ( bedn�ní ), - pojistná hydroizola�ní vrstva, - plechová st�ešní krytina.

Obr. 123 Skladba a konstruk�ní uspo�ádání dvoupláš�ové st�echy – varianta VII.


- 116 - (321) -

6.3.6.2. Konstruk�ní detaily dvoupláš�ové st�echy

Na následujícím obr. 124 jsou vyzna�eny charakteristické konstruk�ní detaily st�echy dvoupláš�ové. V následujícím textu jsou tyto detaily znázorn�ny.

D5

D6D4

D7

D3D1

D8

D2

Obr. 124 Charakteristické konstruk�ní detaily dvoupláš�ové st�echy - axonometrie

Popis k jednotlivým detail�m:

D1 Dvoupláš�ová st�echa – �ez h�ebenem; odvod vzduchu nad st�echu je zajišt�n p�es v�trací pás h�ebená�e,

D2: Dvoupláš�ová st�echa – �ez pultovou hranou;zhlaví krokví je zakryto po délce prknem a oplechováno,

D3: Dvoupláš�ová st�echa – �ez úbo�ím; odvod vzduchu nad st�echu je zajišt�n p�es v�trací pás h�ebená�e,

D4: Dvoupláš�ová st�echa – �ez okapem; p�ívod vzduchu u okapové hrany je zajišt�n p�es ochranný v�trací pás, hydroizolace je vytažena k okapové hran� a p�ekrývá okapní plech

D5: Dvoupláš�ová st�echa – �ez vrcholu pultové st�echy napojené na štít; hydroizolace je vytažena na fasádu, zajišt�na a p�ekryta dilata�ní lištou, odvod vzduchu je možný p�es okapní plech,

D5: Dvoupláš�ová st�echa – �ez vrcholu pultové st�echy napojené na štít; hydroizolace je vytažena na fasádu, zajišt�na a p�ekryta dilata�ní lištou, odvod vzduchu zajiš�uje odv�trávací tvarovka,

D6: Dvoupláš�ová st�echa – �ez štítem sedlové st�echy; parozábrana je p�ichycena na štítovou st�nu latí,

D7: Dvoupláš�ová st�echa – �ez st�ešním oknem; d�raz je kladen na správné provedení parozábrany,

D8: Dvoupláš�ová st�echa – komínové t�leso; parozábrana je vytažena na zdivo komínu, d�raz je kladen na napojení hydroizolace k oplechování nad komínem.


- 117 - (321) -

Obr. 125 H�eben – detail D1

Obr. 126 Pult – detail D2


- 118 - (321) -

Obr. 127 Úbo�í – detail D3

Obr. 128 Okap – detail D4


- 119 - (321) -

Obr. 129 Napojení na st�nu – detail D5

Obr. 130 Napojení na st�nu – detail D5


- 120 - (321) -

Obr. 131 Štít – detail D6

Obr. 132 St�ešní okno – detail D7


- 121 - (321) -

Obr. 133 Komín – detail D8

Varianty ukon�ení pojistné hydroizolace u okapního žlabu:

Varianta A: Hydroizolace je vytažena k okapové hran� a p�ekrývá okapní plech, hák je uložen na vyrovnávacím klínu.

Varianta B: Hydroizolace je vytažena na vyrovnávací klín a p�ekrývá

okapní plech, hák je uložen na vyrovnávacím klínu. Varianta C: Hydroizolace je vytažena k okapové hran� a p�ekrývá

okapní plech, hák je uložen na latích. Varianta D: Hydroizolace je vytažena na hák a p�ekrývá okapní plech

na hran� okapu, hák je uložen na vyrovnávacím klínu.


- 122 - (321) -

Obr. 134 Detail ukon�ení pojistné hydroizolace pod okapním žlabem- varianta A


- 123 - (321) -

Obr. 135 Detail ukon�ení pojistné hydroizolace pod okapním žlabem- varianta B

Obr. 136 Detail ukon�ení pojistné hydroizolace pod okapním žlabem- varianta C


- 124 - (321) -

Obr. 137 Detail ukon�ení pojistné hydroizolace pod okapním žlabem- varianta D

6.3.6.3. Charakteristika t�ípláš�ové st�echy

T�ípláš�ová st�echa je vytvo�ena t�emi plášti odd�lenými od sebe dv�ma vzduchovými vrstvami.

Na následujícím obrázku 138 jsou vyzna�eny charakteristické konstruk�ní detaily st�echy t�ípláš�ové. Na následujících obrázcích jsou tyto detaily znázorn�ny.

T5

T6T4

T7

T3T1

T8

T2

Obr. 138 Charakteristické konstruk�ní detaily t�ípláš�ové st�echy - axonometrie

6.3.6.3.1. Konstruk�ní detaily t�ípláš�ové st�echy

��


- 125 - (321) -

��

Obr. 139 H�eben t�ípláš�ové st�echy – detail T1 a) pojistná hydroizolace na bedn�ní – s p�erušením pod h�ebenem, b) pojistná hydroizolace na tepelné izolaci – s p�erušením mimo h�eben

P�i v�trání t�ípláš�ové st�echy h�ebenem je možno navrhnout pojistnou hydroizolaci bu� p�erušením pod h�ebenem (obr. 139a). Hydroizolace je na bedn�ní a v míst� jejího p�erušení je nebezpe�í zate�ení do st�echy kolem h�ebená��. Kvalitn�jší provedení nabízí alternativa (obr. 139b) s p�erušením pojistné hydroizolace mimo h�eben se vzájemným p�esahem. Bezprost�edn� pod �adou h�ebená�� je souvislá. H�ebená�e se kladou na tzv. suché kladení. P�i tomto kladení h�ebená�� musí být první la� ve vzdálenosti 30 mm pod h�ebenem. Na vrchol spoje krokví se p�ipevní držák h�ebenové lat� (obr. 140a). Výška p�ipevn�ní držák� je závislá na sklonu st�echy. Do takto p�ipevn�ných držák� se vloží h�ebenová la� 50/30 mm a stranov� se zafixuje h�ebíky 2,5x32 mm (obr. 140b, c). Po pokrytí celé st�echy krytinou se h�ebenová krycí lišta p�ichytí dv�ma krátkými h�ebíky k h�ebenové lati.

Doporu�uje se klást h�ebená�e tak, aby otev�ená spára byla po sm�ru

p�evládajících v�tr�. Nejd�íve se p�ipevní p�íchytka h�ebená�e do kraje h�ebenu dv�ma nerezovými h�ebíky 2,5x32 mm. Další p�íchytka se p�ipevní jedním nerezovým h�ebíkem 2,8x70 mm p�es díru h�ebená�e a dv�ma nerezovými h�ebíky 2,5x32 mm do h�ebenové lat�.

Tento postup se opakuje. H�ebenová p�íchytka sou�asn� vymezuje krycí

délku h�ebená�e. H�ebenová p�íchytka má na horní �ásti místo otvoru drážku, která umož�uje m�nit krycí délku h�ebená�e a tím pokrýt libovolnou délku h�ebene bez p�i�ezání. Detail u ukon�ení h�ebene a štítových hran se uzav�e perforovanou ucpávkou p�íslušné barvy.


- 126 - (321) -

Obr. 140 Montážní postup p�ipevn�ní h�ebenové lat� a), b) p�ipevn�ní držák�, c) p�ipevn�ní h�ebenové lat� k držák�m

Obr. 141 H�eben t�ípláš�ové st�echy – detail T2


- 127 - (321) -

Obr. 142 Úbo�í t�ípláš�ové st�echy – detail T3

Obr. 143 �ímsa t�ípláš�ové st�echy –detail T4


- 128 - (321) -

Obr. 144 Napojení na st�nu t�ípláš�ové st�echy – detail T5

Obr. 145 Ukon�ení t�ípláš�ové st�echy u štítu – detail T6


- 129 - (321) -

VARIANTA 1

Obr. 146 D7 St�ešní okno v t�ípláš�ové st�eše s vým�nami - detail T7

Obr. 147 St�ešní okno v t�ípláš�ové st�eše – detail T7 - �ez st�ešním oknem a schéma proud�ní vzduchu ve v�trané meze�e

V ploše st�echy nastávají p�ípady, kdy je nutno vytvo�it v�tší prostupy st�ešním plášt�m (okno, komín, šachta aj.). Tyto prostupy nep�ízniv� ovliv�ují pr�b�žnou vzduchovou vrstvu a tím v�trání st�ech. Pokud je prostup bezprost�edn� mezi krokvemi, potom mezi prostupem krokví není v�trací mezera. Varianta 2 �eší posílení v�trání provrtáním krokve v její �ásti. Dle normy pro navrhování st�ech je však toto �ešení nevyhovující. V�trání by bylo možno navrhnout s využitím v�traných tvarovek a s p�erušením pojistné hydroizolace a p�evedením vzduchu z 1. do 2. vrstvy. Obdobn� jako u detailu h�ebene na obr. 139b.


- 130 - (321) -

VARIANTA 1

Obr. 148 Prostup komínového t�lesa t�ípláš�ovou st�echou – detail T8

Obr. 149 Proud�ní vzduchu kolem komína u t�ípláš�ové st�echy – detail T8


- 131 - (321) -

7. St�ešní krytiny skládané St�ešní krytiny skládané jsou vhodné pro krytí sklonitých st�ech hlavn�

staveb bytových, ob�anských a zem�d�lských, ojedin�le staveb pro pr�mysl. Jsou to neho�lavé krytiny, s dobrým estetickým vzhledem, umož�ují architektonické ztvárn�ní st�echy, jsou trvanlivé, udržovací náklady jsou pom�rn� nízké. Pro výrobu se využívá domácích surovin. Jejich nevýhodou je zna�ná hmotnost a vysoká pracnost na stavb� p�i kladení krytiny z pom�rn� malých prvk�.

Skládané krytiny sklonitých st�ech se provád�jí upev�ováním prvk�

k podkladu. Na rozdíl od povlakových krytin plochých st�ech nechrání bez zvláštní úpravy proti pronikání prachu, sn�hu apod. do podst�ešních prostor. V porovnání s celistvými krytinami je skládaná krytina sice pracn�jší a náro�n�jší na provád�ní, avšak její životnost je �asto vyšší než u krytin povlakových, a navíc tato krytina nevyžaduje �astou a rozsáhlejší údržbu. Skládané krytiny se navrhují z plošných prvk� rovinných nebo tvarovaných, propojených p�esahem nebo spojováním na drážky nebo lišty. Skládané krytiny odvádí vodu z povrchu st�echy, nejsou však t�sné v��i vod� p�sobící hydrostatickým tlakem.

Poznámka : M�že-li dojít k zaplavení �ásti krytiny vodou, nap�. v úbo�ích p�i

p�ívalových deštích nebo p�i tání sn�hové pokrývky p�i okrajích st�ech v d�sledku hromad�ní sn�hu a ledu, použití skládané krytiny se bez zvláštních opat�ení nedoporu�uje.

St�echy se skládanými krytinami se doporu�uje navrhovat v�trané.

V�trání umož�uje únik vlhkosti prosakující plochou n�kterých typ� skládaných krytin ze st�echy do vn�jšího prost�edí, potla�uje nebo vylu�uje kondenzaci vodní páry ve st�eše, pop�ípad� odvádí vlhkost proniklou do st�echy z jiných zdroj�.

Pod skládané krytiny, zejména z pálených a betonových tašek a dalších

krytinových prvk� malého formátu, se doporu�uje navrhovat pojistnou hydroizola�ní vrstvu, která zachytí srážkovou vodu, prach a sníh pronikající do st�ešní konstrukce spárami v krytin� i v�tracími otvory p�i extrémních pov�trnostních podmínkách. Obvyklé p�esahy krytinových prvk� jsou u tradi�ních krytin dány empirickou zkušeností. Závisí na konstruk�ním �ešení skládaného hydroizola�ního systému, sklonu krytinových prvk� apod.

Není-li dána stabilita krytinových prvk� na st�ešní ploše jejich

hmotností, pop�. konstruk�ním uspo�ádáním, musí být upevn�ny k nosné st�ešní konstrukci. Zp�sob p�ipevn�ní skládaných krytin musí umožnit dilataci krytinových prvk�. D�ev�né podklady pod krytiny, tj. la�ování a bedn�ní, musí být provedeny z latí a prken podle �SN 73 3150. Pr��ezy latí závisí na vzdálenosti krokví nebo vazník� a na stálých, nahodilých, pop�. dalších zatíženích podle �SN 73 0035.

St�ešní krytiny skládané

- 132 - (321) -

Výrobci skládaných krytin ve svých technických podkladech zejména stanoví :

- nejmenší sklon pro použití skládané krytiny, tj. sklon p�i n�mž krytina bezpe�n� odvádí ze st�echy vodu bez dopl�kových opat�ení,

- pot�ebná opat�ení p�i menších sklonech, - nejv�tší sklon, kdy lze krytinu použít, - p�esah krytinových prvk�, - nutnost a zp�sob p�ipevn�ní krytinových prvk�, - míru v�trání �ásti st�echy pod krytinou, - dopl�ková opat�ení zvyšující použitelnost krytiny, - požadavky na dilataci krytiny, - další okolnosti d�ležité pro volbu krytiny nap�íklad

kyselinovzdornost, protikorozní odolnost, podmínky realizace atd.

Výb�r vhodného druhu skládané krytiny ovliv�ují:

- nadmo�ská výška objektu, - �istota ovzduší, - architektonické požadavky - minimální sklon st�ešních rovin.

Nadmo�ská výška místa objektu

Krytina z drážkových tašek a prejz� se podle �SN 73 1901 Navrhování st�ech nemá používat v územích s nadmo�skou výškou nad 600m.n.m., dvojitá krytina z oby�ejných tašek nad 800 m.n.m.. Výrobce tašek doporu�uje krytinu z tašek bobrovek do nadmo�ské výšky 600 m.n.m., ostatní druhy drážkových tašek a prejz� do 400 m.n.m.

V horských oblastech se projevují zejména extrémní vlivy vysoké

sn�hové pokrývky na st�ešní konstrukci v pr�b�hu zimních m�síc�, zaledn�ní povrchu a okraj� st�echy, ú�inky v�tru v kombinaci s dešt�m a sn�hem. Vlivem sn�hové pokrývky dochází k posunu teplotního pole ve st�ešním plášti a následnému tání sn�hu na styku s povrchem st�ešní konstrukce. Stékající voda pak zpravidla zamrzá v chladn�jších �ástech st�echy (okraje, místa s mén� ú�innou tepelnou izolací) a tvo�í ledové bariéry, za nimiž se hromadí voda, která m�že zatékat net�snostmi ve skládané krytin�. P�i návrhu je vhodné dávat p�ednost jednoduchým tvar�m st�ech a skladbou st�ešního plášt� s lepší tepelnou izolací a intenzívn� prov�trávanou vzduchovou dutinou omezit možnost vzniku námrazy. Nebezpe�ná místa (okraje st�echy, úbo�í) je t�eba navrhovat s dostate�n� širokým oplechováním, pop�ípad� s jinou t�snou úpravou. Na životnost st�ešní krytiny se nep�ízniv� uplat�uje dlouhodob� p�sobící vlhkost v kombinaci s nízkými teplotami, zp�sobující cyklické namrzání krytiny a zvýšené p�sobení ultrafialového slune�ního zá�ení. Skládané st�ešní krytiny z nasákavých materiál� (keramika) se nedoporu�uje používat v podmínkách, kde je možné porušení základního materiálu namrzáním.


- 133 - (321) -

Klimatické podmínky místa objektu

V místech exponovaných nápor�m v�tr� (nap�. u samostatn� stojících objekt�) je t�eba volit t�žší krytinu a mírn�jší sklon st�ešních rovin.

�istota ovzduší

V prašném prost�edí se nedoporu�ují drážkové krytiny z tašek tažených nebo ražených, pon�vadž se rychle zanášejí prachem a krytinou pak zatéká, aniž by byla poškozena. Zanášení drážkových tašek lze z�ásti �elit zv�tšením sklonu st�echy.

Architektonické požadavky

Památkové objekty by m�ly být zakryty krytinou, odpovídající stavebnímu slohu objektu. St�echy složitých tvar� s �etnými malými plochami se snadn�ji pokrývají prvky menších rozm�r�, které se lépe dají p�izp�sobit tvaru st�echy.

Minimální sklon st�ešních rovin

Pro jednotlivé druhy skládaných krytin jsou minimální sklony uvedeny v tabulce 4 podle �SN 73 1901.

Tab. 4 Nejmenší dovolené sklony st�ešních ploch pro r�zné druhy krytin

Nejmenší dovolený sklon Druh krytiny

[°] [%] pom�r

Z tašek pálených nebo betonových

Oby�ejných – jednoduchá Oby�ejných – dvojitá Drážkových – s 1 drážkou Drážkových – se 2 drážkami Vlnovek, esovek Prejzových

40 35 40 35 35 45

83 70 83 70 70 100

1 : 1,2 1 : 1,4 1 : 1,2 1 : 1,4 1 : 1,4 1 : 1,0

Z p�írodní b�idlice – jednoduchá Z p�írodní b�idlice – dvojitá Z vláknocementových šablon – jednoduchá Z vláknocementových šablon – dvojitá Z plastových vlnovek Z plechových šablon Z d�ev�ných šindel� – jednoduchá Z d�ev�ných šindel� – dvojitá Z asfaltových šindel� Z došk� (ze slámy a rákosu) Z vláknitocementových vlnovek

30 25 30 25 15 30 40 35 10 45 10

57,7 46,6 57,7 46,6 26,8 57,7 83 70

17,6 100 17,6

1 : 1,7 1 : 2,1 1 : 1,7 1 : 2,1 1 : 3,7 1 : 1,7 1 : 1,2 1 : 1,4 1 : 5,6 1 : 1,0 1 : 5,6

Pozn.: P�i ší�ce st�ešní plochy > 10 m (m��eno ve sm�ru slonu) a ve výškách > 600 m.n.m. se musí minimální dovolený sklon zvýšit o 5°.


- 134 - (321) -

7.1. D�lení st�ešních krytin skládaných

Krytiny lze rozd�lit:

- Podle hmotnosti na: - t�žké: krytina prejzová dvojitá tašková, dvojitá

b�idlicová, - st�edn� t�žké: krytina tašková z drážkových tašek,

vláknocementové šablony a vlnovky (d�íve azbestocementové, nyní z anorganických a organických vláken, nap�. beronitové), jednoduchá b�idlicová,

- lehké: plechová, živi�ná a laminátová.

Tab. 5 P�ibližná hmotnost st�ešních krytin [kg.m-2]

Druh krytiny Bez podkladu [kg.m-2]

S podkladem [kg.m-2]

Jednoduchá tašková Jednoduchá tašková pln� do malty Dvojitá šupinová Dvojitá tašková šupinová do malty Dvojitá tašková korunová Z drážkových tašek Prejzová, kladená pln� do malty Z vláktocementových desek na lat� Z vláknocementových desek na bedn�ní Z vláknocementových desek vlnitých Z b�idlice na bedn�ní (velké desky) Z b�idlice na la�ování (malé desky) Jednoduchá lepenková na bedn�ní Dvojitá lepenková na bedn�ní Došková Šindelová dvojitá Z pozinkovaného plechu s dvojitou drážkou na bedn�ní

65 70 85

105 95 55

105 25 25 30 45 35 15 20 70 40 20

70 75 90 110 100 60 110 30 40 35 60 40 30 35 75 45 35

- Podle stupn� ho�lavosti: - Spalné: sláma, rákos, d�evo, - Polospalné: lepenka, n�které druhy živic, - Nespalné: pálené hlíny, b�idlice, vláknocement, plech

atd.

- Podle p�vodu: - z látek p�irodních:

- rostlinné: sláma, rákos, d�evo, - nerostné: b�idlice, asfalt,

- z látek um�le vyráb�ných: keramika, beton, vláknocement, plech, sklo, plasty apod.

- Podle konstruk�ní a materiálové varianty skládaných st�ešních krytin (tab. 6):


- 135 - (321) -

Tab. 6 P�ehled materiálových a konstruk�ních variant st�ešních krytin

Materiálová varianta: Konstruk�ní varianta:

P�írodní organické materiály (sláma, rákos, d�evo) P�írodní anorganické materiály (kámen, b�idlice) Pálená keramika a kamenina Silikáty a kompozitní materiály (beton, vláknocement) Kovy a slitiny kov� (ocel, m��, hliník, zinek, olovo) Sklo (vrstvená skla, drát�né sklo) Plasty (polykarbonáty, akryláty) živi�né materiály šindele, vlnité desky (živi�né pásy, pln�né materiály)

došky štípané a �ezané šindele štípané b�idli�né desky

tašky tašky šablony, vlnovky rovné plechy, šablony, vlnovky a profilované desky

plošné tabule

vlnovky, plošné tabule

Rychlejší odtékání vody z povrchu st�echy v d�sledku jejího sklonu

umož�uje využívání konstruk�ních materiál� s omezenou nepropustností (beton, keramika, d�evo, sláma apod.) Díky tomu se pro krytiny šikmých st�ech využívá velmi r�znorodých materiál� a jejich tvarových forem.

Krytiny se spojují p�esahem drážkováním nebo na lat�. Vzdálenost

p�esah� je krom� výšky a polohy objektu ovlivn�na také rychlostí v�tru, jak to dokládá závislost v grafu na následujícím obr. 150.

0 5 10 15 20 25 30 35 40 45

100

200

300

400

500

6003°

V [m.s ]-1

p [

mm

]

S = 6° 10°

15°

25°30°

30°

45°40°

Obr. 150 Závislost p�esah� krytinových dílc� na rychlosti v�tru a sklonu st�ešních rovin, p – p�esah st�ešních dílc� krytiny, v – nárazová rychlost v�tru [m.s-1], s – sklon st�ešní roviny


- 136 - (321) -

7.2. Krytina z pálených tašek

Pálená krytina je u nás po staletí používaný a oblíbený stavební materiál. Je to pro její charakteristický vzhled a zejména pro její funk�ní vlastnosti.

Výhodou jsou p�edevším:

- vysoká životnost,

- vzdušnost,

- vyhovující požární odolnost,

- odolnost proti teplotním výkyv�m,

- odolnost proti v�tru,

- odolnost proti kyselým deš��m a UV zá�ení,

- kompletní sortiment dopl�k�.

Druhy pálených tašek:

- oby�ejné tašky, bobrovky,

- drážkové tažené tašky (jednodrážkové),

- drážkové ražené tašky (dvoudrážkové),

- vlnovky,

- prejzy,

- h�ebená�e.

Základní druhy krytin z pálených tašek:

- jednoduchá krytina z oby�ejných tašek,

- dvojitá krytina z oby�ejných tašek na �ídké la�ování, tzv. korunová krytina,

- dvojitá krytina z oby�ejných tašek na husté la�ování, tzv. šupinová krytina,

- krytina z drážkových tašek tažených,

- krytina z drážkových tašek ražených,

- krytina z vlnovek,

- prejzová krytina. Materiálem pro výrobu pálené krytiny jsou p�írodní látky, cihlá�ské

hlíny a jíly a minerální barviva. Na kvalit� surovin závisí kvalita st�epu. Nasákavost je odstran�na povrchovou úpravou tašek.

Cihlá�ské hlíny jsou v podstat� živcové a slídové horniny, nejmladší cihlá�ské hlíny

obsahující v nejmenším množství zrnka k�emene, slídy a jiných minerál�. Do cihlá�ských hlín se za ú�elem zlepšení kone�ných vlastností p�idávají ost�iva a leh�ivo. Ost�iva vytvá�ejí po


- 137 - (321) -

vypálení vlastní nosnou strukturu výrobku. Tvo�í je písky bezhlinitých p�ím�sí, cihlová nebo tašková dr�, škvára a jemn� mletá struska. Ost�iva zmenšují nadm�rnou plasti�nost cihlá�ských hlín a zamezují vznik trhlin. Leh�iva mají za úkol st�ed vyleh�ovat. Jsou to spalitelné látky (v�tšinou organického p�vodu), jako piliny, rašelina �i uhelný prach. Obecn� se dá �íct, že teplota vypalování se pohybuje okolo 1000°C. Nedostate�né vypálení je okamžit� zjistitelné z vn�jšího vzhledu (místo jasn� �ervené je bledá �ervená), dle zvuku, kde p�i poklepu je zvuk spíše dutý, než zvonivý a jasný. Naopak pálená krytina je barvy tmavorudé až fialovo�ervené a tašky bývají i vzhledov� poškozeny – nej�ast�ji pokroucením. Povrch tašky se n�kdy upravuje. V podstat� jde o dva druhy úprav – engoba a glazura. Engoba je krycí ozdobná vrstva z téhož materiálu, jako je st�ep krytiny a oproti glazu�e netvo�í skelný povlak. Nanáší se jako suspenze na syrový nebo suchý výrobek – poléváním, má�ením, nebo jako �ídké t�sto. Glazura vzniká roztavením jemných prášk� glazurovací hmoty nanesené na povrch st�epu. Glazura se nanáší na syrový nebo ost�e pálený výrobek – má�ením, poléváním, nebo post�ikem. Po vysušení následuje op�tovný výpal p�i teplot�, která je pot�ebná k roztavení a dokonalému rozte�ení po povrchu krytiny.

Rozlišují se tašky:

- režné: vypálená krytina povrchov� neupravená,

- engobované: na povrch je nanesena minerální obarvená hmota, která je spolu s taškou vypálena p�i teplot� 1000°C a vytvá�í tak hladký, matný až pololesklý, prodyšný povrch,

- glazované: na povrch je nanesena skelná obarvená hmota, která je spolu s taškou vypálená nad 1000°C a vytvá�í tak hladký, lesklý a neprodyšný povrch.

Tašky se v horizontální spá�e stykují p�esahem, proti hnanému dešti je u

drážkových tašek jednoduchá nebo dvojitá vodní drážka. Ve vertikálním sm�ru se tašky stykují p�esahem s jednoduchou nebo dvojitou drážkou, p�ekrytím v navýšení (prejz), nebo natupo s podložením p�edchozí vrstvou (bobrovka).

Podkladem pro pokládku keramických tvarovek jsou lat�. Jejich

vzdálenost je závislá na rozm�ru tašky a je shodná s krycí délkou tašky. Dimenze podkladních latí vycházejí z empirických zkušeností nebo jsou stanoveny výpo�tem v závislosti na sklonu krytiny, její hmotnosti a krycí délce, vzdálenosti krokví a v neposlední �ad� na možném zatížení sn�hem. Minimální pr��ez musí být 50/30 mm. Pr��ez kontralatí se stanoví na základ� požadavku na v�trací pr��ez, min. však 50/30 mm, lépe 50/50 mm. Taškové krytiny se provád�jí s prov�tráváním.

Bezpe�né sklony pro pálenou krytinu stanoví tab. 7.

Tab. 7 Bezpe�né sklony podle pravidel pro pokrývání st�ech pálenou krytinou

Pálené krytiny

Druh krytiny Zp�sob krytí Bezpe�ný sklon

Drážková krytina Se spojitou vodní drážkou

taška pro malé sklony - s p�ímou naválkou Jednoduché 22°


- 138 - (321) -

- s kónickou naválkou

S p�erušovanou vodní drážkou

taška se žlábky - jedním - dv�ma

Jednoduché 30°

Posuvná taška posuvná v drážce jednoduché 30° Tažená s bo�ní drážkou taška s bo�ní drážkou jednoduché 35° Nedrážková krytina (bez drážkování) S bo�ní lištou taška krempovka jednoduché 35°

s �ezem p�ekrytým 35° Esovka s �ezem na sraz 40° Klenuté

prejzové krytiny jednoduché 40° dvojité (šupinové, korunové) 30°

Rovné Bobrovka jednoduché s podložením 40°

Poznámka: P�i malých sklonech a za p�edpokladu technických opat�ení jakými jsou plné bedn�ní a odpovídající pojistná hydroizolace, lze s ur�itými typy klást krytinu do sklonu 12°

Krytina se pokládá na sucho a v p�ípadech kdy je vystavena

nadm�rnému v�tru, nebo vyšším sklon�m (45° a více), je nutné p�ipevnit každou t�etí tašku, p�i sklonu 60° a více tašku každou. Tašky se k latím bu� p�ibíjejí nebo se upev�ují r�znými typy p�íponek (jeden konec se zaklesne do záv�sného o�ka na rubu tašky a druhý s hrotem se zatlu�e do st�ešní lat�). Lze použít i m�kký vázací drát (jeden konec se provlékne záv�sným o�kem a omotáním se zajistí proti vytažení a druhý konec se opat�í o�kem a p�ibije se k lati). P�i jakémkoliv sklonu se mechanicky p�ichycují všechny okrajové a okapové tašky. Ukládání krytiny do malty se provádí jen ve speciálních p�ípadech u památkových objekt� a pouze u krytiny z prejz�.

P�ed zapo�etím pokládky je nutné ur�it délku st�echy (krokví), a to ur�ením polohy okapní lat� od lat� podkladní b�žné podle konkrétního typu tašky, dále stanovit vzdálenost poslední lat� od h�ebene podle typu jeho provedení. Vzdálenost mezi první a poslední b�žnou latí musí být násobkem po�tu �ad a jejich pr�m�rné krycí délky. Pr�m�rná krycí délka se stanoví z polohy deseti tašek s v�lí v drážkách a nadoraz v drážkách. Obdobn� jako délka stanoví se i ší�ka st�echy v závislosti na zp�sobu ukon�ení okraj� a typu použité tašky. Po ode�tení ukon�ujících tašek je ší�ka rovna násobku po�tu sloupc� pr�m�rné krycí ší�ky. Ta se obdobn� stanoví p�i roztažených a sražených drážkách.


- 139 - (321) -

St�ední krycí délka se ur�í následovn�: Položí se 12 tašek lícem dol�, jak je znázorn�no na obrázku 151. M��í se délka 10

tašek jednou s v�lí v drážkách, podruhé nadoraz v drážkách. St�ední krycí délka D se vypo�te : D = (l1+l2)/20

Obr. 151 St�ední krycí délka (�ez krytinou ve sm�ru spádu) l1 – minimální, l2 - maximální krycí délka

Pro p�esnost se míry zjiš�ují na st�edu dvou podélných �ad. St�ední krycí ší�ka : M��ení se provádí obdobn� na 12 taškách složených bokem k sob�. M��ení se provede s taškami p�i roztažených a sražených drážkách, jak je z�ejmé z obr. 152. St�ední krycí ší�ka Š se vypo�te : Š = (S1+ S2)/20

Obr. 152 St�ední krycí ší�ka (�ez krytinou rovnob�žn� s okapem) S1 – maximální, S2 - minimální krycí ší�ka

P�i provád�ní detail�, prostup�, h�eben�, úbo�í apod. se doporu�uje postupovat podle technické dokumentace výrobc�, za použití p�íslušného


- 140 - (321) -

sortimentu tvarovek a p�íslušenství. To platí i pro výpo�et a rozložení sn�hových tašek, sn�holam� a sn�hových hák�, za ú�elem zadržet rovnom�rn� sníh na st�eše, zabránit jeho sesuvu a zamezit vzniku ledových val� nad žlabem. Rozhodující je nadmo�ská výška, výška sn�hové vrstvy a sklon st�ešní konstrukce. Další z neopominutelných prvk� jsou v�trací tašky, které musí zajistit ú�inné prov�trávání st�ech s pálenou krytinou. Plastové p�íslušenství je vyrobeno z kvalitních a odolných materiál�. Kovové p�íslušenství je z pozinkované oceli, m�di �i hliníku. Ke všem typ�m tašek je možné k lokálnímu p�isv�tlení podst�eší použít plastové tvarovky.

7.2.1. Vlastnosti pálených tašek, zkoušky, charakteristika

7.2.1.1. Tvar a vzhled

Je pot�eba posoudit tvar a vzhled tašky, která musí odpovídat p�edm�tovým normám. Vn�jší vzhled se posuzuje makroskopickou prohlídkou. P�i ní se zjiš�uje zbarvení, pravidelnost tvaru, drsnost povrchu, tvar hran, množství trhlin, puklin a odšt�pk�, nep�esnost dosedu na lat�, prohnutí, poškození povrchu, zjiš�ování rozm�r�. Trhlinky v lícní ploše jsou p�ípustné, pokud p�i poklepu vydávají jasný zvuk a vyhoví prosákavosti a mrazuvzdornosti. Trhlinky v perech a drážkách jsou p�ípustné, pokud krytina vyhoví prosákavosti. Také je nutné posoudit tašku po estetické stránce.

7.2.1.2. Posouzení zvuku

Podle zvuku je možno nedestruktivn� p�i poklepu posuzovat skryté vady ve st�epu. Nedostate�n� vypálené, nebo trhlinami prostoupené výrobky se vyzna�ují odlišnými zvuky. P�i zkoušení zvuku výrobk� se zazna�í do protokolu tyto druhy: zvonivý, jasný, tlumený a k�aplavý.

7.2.1.3. Cicváry

Cicváry jsou zrna oxidu vápenatého. Vznikají vypálením vápence obsaženého v cihlá�ské zemin�. Chemickou reakcí s vlhkem obsaženým ve vzduchu, p�ípadn� malým množstvím vody zp�sobuje oxid vápenatý v d�sledku zv�tšování objemu praskliny, trhliny �i úplný rozpad výrobku. Škodlivost se prokazuje vystavení výrobk� vodní pá�e a následným posouzením zm�n a poklesu pevnosti. Cicváry nejsou škodlivé, pokud se po zkoušce nezjistí viditelné zm�ny – trhlinky, odšt�pky, nebo pevnost nepoklesne o více než 20% (�SN 72 2680-Základní technické požadavky). Technologicky lze toto nebezpe�í snížit d�kladným rozemletím zrn vápence ve válcovacích mlýnech p�i p�íprav� cihlá�ské hmoty.

7.2.1.4. Zkouška náchylnosti k tvorb� výkv�t�

Krom� základních vlastností pálených tašek se sleduje p�ítomnost škodlivých solí a p�ím�sí, jimiž jsou oby�ejn� uhli�itanové nebo síranové slou�eniny zp�sobující na povrchu tašek barevné skvrny a mapy. Skvrny �i mapy vznikají vzlínáním roztok� rozpustných látek, obsažených v cihlá�ské zemin�. Výkv�ty tvo�ené p�evážn� vápenatými slou�eninami se nepovažují za škodlivé. Výkv�ty tvo�ené alkalickými a ho�e�natými slou�eninami se nepovažují za škodlivé, pokud pálená krytina vyhoví ustanovení o neprosákavosti a mrazuvzdornosti, které tyto soli svými vlastnostmi ovliv�ují.

7.2.1.5. Hmotnost

Hmotnost jednoho kusu pálené krytiny nesmí být v�tší, než hodnota udávaná výrobcem.

7.2.1.6. Prosákavost


- 141 - (321) -

Prosákavost je zkouška, p�i níž je pálená krytina vystavena nálevu vody a p�i prosakávání nesmí dojít k odkápnutí d�íve, než po t�ech hodinách.

7.2.1.7. Únosnost

Únosnost pálené krytiny musí vyhovovat hodnotám uvedeným v �SN EN 538. Druhy tašek:

- oby�ejná: vzdálenost podpor 250 mm, pr�m�rná nejmenší únosnost 500 N, jednotlivá nejmenší únosnost 400 N.

- drážková : - tažená : vzdálenost podpor 250 mm, pr�m�rná nejmenší únosnost

500 N, jednotlivá nejmenší únosnost 400 N, - ražená : vzdálenost podpor 250 mm, pr�m�rná nejmenší únosnost

1500 N, jednotlivá nejmenší únosnost 1200 N.

- zvláštní: podle dohody, nejmén� jako pálená krytina oby�ejná.

7.2.1.8. Zjiš�ování mrazuvzdornosti

Mrazuvzdornost se zkouší opakovaným zmrazováním a rozmrazováním v cyklech (norma uvádí 25 cykl�) p�i teplot� –20°C až +20°C, kdy vodou nasycené vzorky se vloží do mrazícího za�ízení, v n�mž se udržuje výše uvedená teplota ±3°C. Po uplynutí 16 hodin se provede rozmrazení výrobku ve vod� +20°C teplé. Rozmrazení trvá 2 hodiny p�i úplném pono�ení vzorku. Po této zkoušce nesmí na pálené krytin� vzniknout okem viditelné trhlinky, nebo lístkování (tj. viditeln� se odlupující šupiny). Únosnost nesmí klesnout o více než 20% v��i únosnosti té samé krytiny p�ed zkouškou. Krytina musí být po této zkoušce neprosákavá. Zvuk p�i poklepu musí z�stat jasný.

7.2.1.9. Zkouška kyselinovzdornosti

Je zkouška schopnosti pálených tašek odolávat dlouhodobému p�sobení kyselého prost�edí. Výsledek K75 pak p�edstavuje zna�ení minimální trvanlivosti 75%. P�i zkoušce odolnosti proti kyselinám bylo dosaženo obecn� výsledku u pálené krytiny K95 a u betonové krytiny K80. V našich podmínkách je tato zkouška stále d�ležitá, nebo� míra odolnosti ovliv�uje životnost krytiny.

7.2.2. Krytina z tašek oby�ejných, dvojitá

7.2.2.1. Oby�ejná taška

Oby�ejná taška – bobrovka má tvar obdélníka se zaobleným spodním okrajem. Bobrovka je tradi�ní st�ešní taška vyráb�ná tažením. Je 380 mm dlouhá a 175 mm široká (mohou existovat i jiné rozm�ry). Horní plocha je bu� hladká, nebo jemn� rýhovaná. Na spodní ploše je ozub k zav�šení na st�ešní lat�. Tašky pro velmi sklonité st�echy mají na horním konci dva otvory pro p�ibití na lat�.

Vertikáln� se tašky stykují natupo s podložením, v horizontálních spárách pouze p�esahem, jehož velikost je závislá na sklonu krytiny.


- 142 - (321) -

TAŠKA 1/1 TAŠKA 1/2TAŠKA TAŠKA

OKAPOVÁTAŠKA 2/3

POD KORUNOVOU SKLADBUTAŠKA

H�EBENOVÁ

TAŠKA POD V�TRACÍ TAŠKU

V�TRACÍ

185 90

390

280

240

290

135

POD KORUNOVOU SKLADBU

TAŠKA POD V�TRACÍ TAŠKU

VELKÁ PRAVÁTAŠKA OKRAJOVÁ

MALÁ PRAVÁTAŠKA KRAJOVÁ

MALÁ LEVÁTAŠKA KRAJOVÁ

VELKÁ LEVÁTAŠKA OKRAJOVÁ

HLADKÝ DRÁŽKOVÝ KONCOVÝ KØÍŽOVÝ

H�EBENÁ�H�EBENÁ�H�EBENÁ�H�EBENÁ�

370

400

300

��

Obr. 153 Druhy standardních a doplkových tašek – Bobrovek a) h�ebenová taška, b) okapová taška


- 143 - (321) -

Tab. 8 St�ešní taška Bobrovka – pálená hlína

Technické údaje

Délka [mm] 390 Ší�ka [mm] 185 Tlouš�ka [mm] 11 Nasákavost [%] max. 5 Únosnost [N] 1500 Materiál pálená

hlína Mrazuvzdornost > 140

cykl� Kyselinovzdornost [%]

min. 99

Krycí délka/ší�ka (podle sklonu)

60 – 100 mm

Použití krytiny: - bez pojistné hydroizolace - s pojistnou hydroizolací

nad 35° do 35°

Zp�sob barvení (engoba, glazura)

glazura

Barva

režné provedení �ervenohn�dé glazované aj.

Po�et [ks/m2] 35 Hmotnost [kg/m2]

cca 60

Rozm�r latí [mm] 50/30

Zp�soby kladení na sucho šupinové korunové

Kotvení h�ebíky vruty

Odv�trání h�ebenem nebo v�tracími taškami

Kompletnost st�ešního systému

ano

Vybavenost dopl�ky

ano

Atypická výroba (speciální, jiné rozm�ry, atd.)

možná v�etn� konkávních a konvexních tvar�

Udávaná životnost 100 let Udávaná záruka 50 let

Taška BOBROVKA

185

36

390

11

Zp�sob kladení

150

DVOJITÁ KRYTINAŠUPINOVÁ

VZDÁLENOST LATÍ 150 mmSPOT�EBA 35 KS/mHMOTNOST 60 KG.m

2

-2

300

VZDÁLENOST LATÍ 150 mmSPOT�EBA 35 KS/mHMOTNOST 60 KG.m

2

-2

DVOJITÁ KRYTINAKORUNOVÁ


- 144 - (321) -

Tab. 9 St�ešní taška Bobrovka - kamenina

Technické údaje Bobrovka

Ozna�ení B 18 B 15 B 16

Délka [mm] 380 310 380

Ší�ka [mm] 179 154 154

Tlouš�ka [mm] 15 15 1,5

Materiál kamenina

Mrazuvzornost absolutn� mrazuvzdorná

Kyselinovzdornost odolná proti kyselým deš��m

Krycí délka/ší�ka [mm] (podle sklonu) 145 – 165/180 110 – 130/155 145 – 165/155

Doporu�ený sklon použití krytiny od 30° od 30° od 30°

Zp�sob zbarvení engoba

Barva sv�tle hn�dá, tmav� hn�dá, zlat� okrová, p�írodn� �ervená, stará barva

Po�et [ks/m2] cca 36 podle sklonu 56 42

Hmotnost [kg/ks] 1,8 1,2 1,5

Rozm�r latí [mm] 48/24

lat� Doporu�ený podklad v p�ípad� zateplení difúzní fólie, eventueln� pojistná

hydroizola�ní fólie

Odv�trání odv�trávací tašky nebo odv�trání h�ebenem

Kompletnost st�ešního systému ano

Vybavenost dopl�ky veškeré dopl�ky z plastu nebo pálené krytiny

Udávaná životnost 80 let

Udávaná záruka 10 let

7.2.2.2. Jednoduchá krytina z oby�ejných tašek na lou�e

Tašky se kladou na la�ování s p�esahem 120 mm, proto vzájemná vzdálenost latí je 260 mm. Horní hrana h�ebenové lat� má být od h�ebenu vzdálena 50 mm, aby tašky p�iléhaly horní hranou t�sn� k sob�. Podél okapu a h�ebenu i u st�ešních pronik� se kladou dv� �ady tašek.


- 145 - (321) -

175 175 175

39040

390

130

130

390

260

260

260

220

50/3

050

/30

50/3

0

LINIE OKAPU

LINIE �ADY

LOU�

DVOJITÁ �ADA

Obr. 154 Krytina z Bobrovek na lou�e – kladení na vazbu

�ady se kladou na st�ih (obr. 155a) nebo na vazbu (obr. 154). P�i kladení na st�ih sty�né (bo�ní) spáry probíhají, p�i kladení na vazbu p�ekrývají st�edy horní �ady sty�né spáry �ady dolní. Pod sty�né spáry se kladou borové lou�e nebo úzké proužky z plechu. Spodní �ada u okapu a poslední �ada u h�ebene se pokládají zplna do malty. Ostatní krytina se pokládá �áste�n� do malty – malta se nanáší na sty�nou spáru. Úprava krytiny u okapu je na obrázku 155a, úprava krytiny u h�ebenu je na obrázku 155b . Protože lou�e dlouho nevydržely, krytina se dnes již nepoužívá.

DVOJITÁ �ADA

175 175

390

130

260

260

260

7

��


- 146 - (321) -

260

260

260

175175

38050

DVOJITÁ �ADA

� � � � � � ��

Obr. 155 Krytina z oby�ejných tašek na lou�e a) úprava u okapu, b) úprava u h�ebenu – kladení na st�ih

7.2.2.3. Dvojitá krytina na �ídké la�ování (korunová)

M�že se klást �ty�mi zp�soby:

- nasucho s okrajovým rámem,

- �áste�n� do malty,

- zcela do malty.

Nasucho s okrajovým rámem

U krytiny nasucho se v n�kterých místech musí tašky položit zcela do malty. Jsou to dv� až t�i �ady u okapu, u h�ebene a u štítu. Zbývající plocha se klade nasucho. Tento zp�sob se nazývá kladením do rámu. H�ebená�e se zcela vypl�ují maltou.

�áste�n� do malty

Malta se nanáší lžící po celé délce sty�né spáry. Ložné spáry (vodorovné) z�stávají suché. Krytina položená �áste�n� do malty je �asto v ložných spárách podmazaná z p�dy, aby se zamezilo zafoukávání sn�hu, prachu a sazí do p�dy. Kvalitn�jší bylo klást krytinu p�ímo zcela do malty. V dnešní dob� se tém�� nepoužívá mimo oprav, údržby a rekonstrukcí.

Zcela do malty

P�i tomto pracovním postupu se vypl�uje maltou krom� sty�ných spár i ložné spáry (vodorovné). Malta se klade lžící na horní okraj spodní �ady tašek v ší�ce asi 30 mm. Taška se do této malty zatla�í a p�irazí k sousední tašce jako p�i pokládání �áste�n� do malty.


- 147 - (321) -

310

310

310

230

50/30

50/30

50/30

50/30

50/30

Obr. 156 Dvojitá krytina z Bobrovek na �ídké la�ování (korunová)

Krytina se používala u šikmých st�ech se sklonem od 35° (obr. 158, 159). Pr��ez latí je p�i vzdálenosti krokví do 1 metru 50/30 mm. P�i sklonu od 35° do 45° se p�ibíjely lat� na vzdálenost 280 mm, p�i v�tším sklonu na vzdálenost 310 mm. Krov se la�uje pomocí d�ev�né odm�rky, která se zhotoví z kusu lat� pro daný druh krytiny.

60

150 ŠÍ�KA 50

LA�OVÁNÍ

30

Obr. 157 Odm�rka pro la�ování

P�evislá �ást st�echy u okapu se podbíjí bedn�ním z prken tl. 24 mm, z d�vod� estetických a ochrany. Sklon st�echy musí být všude stejný, aby tašky na sob� ležely celou plochou. Ložné spáry se nesm�jí rozvírat, protože by pod krytinu vnikal v zim� sníh a v lét� prach. Proto se spodní okapní la� p�ibíjí na výšku. H�ebeny a nároží se pokrývají h�ebená�i.


- 148 - (321) -

50

300

300

380

80

100

50400

TAŠKA H�EBENÁ�180

H�EBENOVÁ LA�, NEBO MALTA

5030

KROKEV 140/1

60

3050

3050

2x 30/50

Obr. 158 Dvojitá krytina na �ídké la�ování

Obr. 159 Dvojitá krytina na �ídké la�ování (korunová)

7.2.2.4. Dvojitá krytina na husté la�ování (šupinová)

Tato krytina (obr. 160) se používá na st�echách se sklonem od 35°. P�i sklonu 35° až 45° je vzdálenost latí 150 mm, p�i v�tším sklonu 160 mm. Na každé lati je zav�šena jedna �ada tašek. Každá �ada tašek sahá p�es dv� la�ová pole. U okapu a h�ebenu se kladou dv� vrstvy na jednu la� jako u korunové krytiny. P�i jednoduché �ad� by voda zatékala mezi sty�né spáry. U okapu se p�ibije první la� nastojato tak, aby spodní okraj tašek p�esahoval do t�etiny


- 149 - (321) -

vnit�ní ší�ky podokapního žlabu. Poslední la� u h�ebene se p�ibije 50 mm od vrcholu. Ostatní lat� se rozd�lí stejnom�rn� po celé ploše st�ech podle ur�eného la�ování. U sklonu st�echy v�tšího než 45° se tašky zajistí p�ibitím. Krytina se pokládá obdobn� jako korunová krytina zprava doleva a od okapu k h�ebenu a zakládá se rovn�ž t�emi taškami. Tašky se mohou klást na vazbu, tj. st�edy horních tašek jsou nad sty�nými spárami spodní �ady (obr. 161, 162).

OPLECHOVÁNÍ

H�EBENÁ�

BOBROVKAST�EŠNÍ LA�5030

370TAŠKABOBROVKA

H�EBENÁ�15

0

30

100

220

380140160

LA� ZAPUŠT�NÁ DO KROKVE

3050

180

Obr. 160 Dvojitá krytina na husté la�ování (šupinová)

U okapu, štítu, h�ebenu, nároží a u st�ešních pronik� se upravuje krytina obdobn� jako krytina korunová. Úbo�í se kryje plechem (obr. 163), nebo taškami (obr. 163b). První varianta je jednodušší, avšak mén� vzhledná. To�ené úbo�í se kryje zvláštními (delšími) taškami, které se dole p�i�ezávají.

180150

2/3 1/3

110110

390

390

70

2

2x 30/50

1 2

LA� 50/30 ZAPUŠT�NÁ DO KROKVE

��


- 150 - (321) -

Obr. 161 Úprava dvojité krytiny na husté la�ování u okapu a) okap je podbit, b) u podokapní �ímsy, c) pohled na krytinu, 1 – linie okapu, 2 – dvojitá �ada

Obr. 162 Úprava krytiny na husté la�ování u h�ebenu 1 – h�ebená�, 2- dvojitá �ada

��

Obr. 163 Krytí úbo�í taškami na husté la�ování a) kombinace s oplechováním, b) to�ené úbo�í


- 151 - (321) -

Obr. 164 Dvojitá krytina na husté la�ování

7.2.3. Krytina z tašek drážkových tažených

7.2.3.1. Jednodrážkové tažené tašky

Je to taška druhu Stadler obr. 165a, nebo Steinbrück obr. 165b., pop�. Standard obr. 165c. Jsou 400 mm dlouhé, ší�ka se nep�edepisuje. Tašky t�chto typ� mají jednoduchý tvar daný technologií výroby.

400

400

400

200 200 200

��

Obr. 165 Jednodrážková tažená taška a) Stadler, b) Steinbrück, c) Standard

Tašky Stadler a Steinbrück mají na lícní ploše dva podélné žlábky k odvád�ní vody, taška Standard má na rubové ploše otvor pro sponku, kterou se m�že p�ivázat k lati. Tašky se dodávají zpravidla s neupravenou lícní plochou, výjime�n� s povrchem upraveným engobou nebo glazurou. Tašky Stadler a Standard se dnes b�žn� nevyráb�jí.

7.2.3.2. Krytina z jednodrážkových tažených tašek

Krytina z tažených tašek, obr.166, je lehká a dob�e t�sní ve sty�ných spárách. Používají se pro st�echy se sklonem od 40°. Lat� mají vzdálenost 280 až 320 mm a to podle sklonu a ší�ky st�echy. První la� u okapu se p�ibíjí nastojato, poslední la� u h�ebenu ve vzdálenosti 30 až 50 mm od linie h�ebenu podle sklonu st�echy. Zbývající vzdálenost mezi okapní a h�ebenovou latí se


- 152 - (321) -

rozd�lí na p�edepsanou vzdálenost latí tak, aby p�esah tašek p�es sebe byl nejmén� 80 mm.

80

50 320

50

50

320320

50

Obr. 166 Krytina z tašek jednodrážkových (tažených)

310

320

40080

320 40

355 250

3050

5030

TAŠKAH�EBENÁ�

V�TRACÍ PÁS H�EBENE

DRŽÁK H�EBENOVÉ LAT�

Obr. 167 Krytina z tašek jednodrážkových (tažených)

U st�ech se sklonem v�tším než 45° se p�ichytí krytina sponami nebo se p�iváže vázacím drátem ke h�ebíku, který se p�ibije do lat�. U staveb vystavených silným v�tr�m se krytina k lat�ní p�ivazuje pozinkovaným nebo


- 153 - (321) -

m�d�ným drátem o pr��ezu 1 mm. Krytinu je možno p�ibít do lat� h�ebíkem, pokud má p�edem p�ipravený otvor v horní �ásti tašky.

1

2

43

5

Obr. 168 Uvázání jednodrážkové krytiny k latím 1 – taška, 2 – plechová spona (drát), 3 – la�, 4 – krokev, 5 – detail uvázání

7.2.3.3. Pracovní postup p�i krytí

Na každou la� se zav�sí jedna �ada tašek. Tašky se pokládají vždy zprava doleva od okapu k h�ebeni. P�i krytí se postupuje v pruhu t�í tašek jako u hladké krytiny. Tašky se kladou na vazbu, to znamená, že st�ed horní hrany tašky je nad sty�nou spárou dolní vrstvy. Proto se za�íná vždy každá druhá �ada polovinou tašky.

7.2.3.4. Úprava krytiny u okraj� st�echy

Krytina u štítu, požární zdi a st�ešního proniku se pokládá zplna do malty. St�ešní proniky jsou oplechovány, nebo se používají speciální systémové tvarovky. Úprava krytiny u okapu je na obr. 169. Okapní la� se p�ibíjí nastojato. Spodní hrana krytiny musí sahat do první vnit�ní t�etiny podokapního žlabu.

Úprava krytiny u úbo�í a nároží st�echy je obdobná jako u krytiny

z oby�ejných tašek. Úprava krytiny u h�ebenu je na obr. 170. H�ebenové lat� se dávají na vzdálenost 40 mm od h�ebenové linie. Drážkové h�ebená�e se pokládají na h�eben a nároží obdobn� jako u krytiny z oby�ejných tašek. U st�ech vystavených silným v�tr�m se h�ebená�e p�ivazují.


- 154 - (321) -

320

50

320

400

80

50

80

2/3 1/3

Obr. 169 Úprava jednodrážkové krytiny u okapu

320

40

Obr. 170 Úprava jednodrážkové krytiny u h�ebenu 1 – h�ebená�, 2 – h�ebenová la�, 3 – v�trací pás h�ebene, 4 – držák st�ešní lat�

7.2.4. Krytina z tašek drážkových ražených se spojitou vodní drážkou

7.2.4.1. Taška ražená drážková

St�ešní tašky jsou z poloviny rovné, druhá polovina je nadvýšená ve tvaru p�lkruhu, což p�ízniv� ovliv�uje t�snost styku. Krycí ší�ka tašek �iní 195 ÷ 205 mm, délka 340 ÷ 350 mm, hmotnost tašky je 3,1 ÷ 3,6 kg. Ostatní parametry jsou v tab. 10.


- 155 - (321) -

Mají hladký líc a v pravé stran� p�echázejí ve tvar prejzu. Na levé stran� jsou dv� drážky a u hlavy dva žlábky. Rubová strana má t�i žebra, na pravé stran� jsou dv� péra, která zapadají do drážek druhé tašky. Na dolní stran� zapadají dva ozuby do jamek spodní tašky.

RUB

LÍC

SPOJITÁ VODNÍ DRÁŽKA

Obr. 171 Taška Holland

7.2.4.1.1. Keramická krytina z tašek ražených drážkových

Krytina se ukládá na �ídké la�ování s nejmenším sklonem 35°. N�které moderní typy tašek umož�ují s pojistnou hydroizolací sklony od 12°. P�i sklonu nad 45° je t�eba krytinu upevnit proti sání v�tru.

DRŽÁK H�EBENOVÉ LAT�V�TRACÍ PÁS H�EBENEH�EBENÁ�

320

320

Obr. 172 Keramická krytina z ražených drážkových tašek se spojitou vodní drážkou


- 156 - (321) -

Tab. 10 Technické parametry tašky drážkové ražené se spojitou vodní drážkou

Technické údaje

Typ tašky HOLLAND

Výrobce Tondach

Délka [mm] 420

Ší�ka [mm] 250

Tlouš�ka [mm] 11

Nasákavost [%] 10

Únosnost [N] 2000

Mrazuvzdornost nad 25 zmrazovacích cykl� Krycídélka/ší�ka

[mm] 353/196

Min. sklon st�echy s t�sným podst�eším s vodot�sným podst�eším

25° 22° 20°

Úprava engobami, glazurou

Barevnost p�írodní režná

Po�et [ks/m2] 14,2

Hmotnost [kg/m2] 49,7

Rozm�r latí [mm] min. 30 x 50

na sucho, na lat� Zp�soby kladení

na st�ih

Kotvení

v krajích u okapu a h�ebenu, v ploše nad 45°každá 3 taška; Nad 60° každá taška, p�ichytává se p�íchytkami, šrouby,

Doporu�ený podklad

bezpe�ný sklon - s difúzní folií s t�sným podst�eším – bedn�ní s vhodnou izola�ní folií, s vodot�sným podst�eším - bedn�ní s hydroizolací

Taška HOLLAND

205

335

TAŠKA HOLAND - OKRAJOVÁ ŠTÍTOVÁ LEVÁ

150-

170

196 196 196 196196

25

45

150-

170

37

120-

140

TAŠKA HOLAND - OKRAJOVÁ ŠTÍTOVÁ PRAVÁ

196 196 196 250 196 25

Odv�trání v�traný st�ešní pláš� s v�tracími pr��ezy dle norem

Kompletnost st�ešního systému TONDACH

systém umož�ující provedení v�trání st�ešního plášt�, pokládku nasucho, se všemi keramickými �i plastovými dopl�ky

Vybavenost dopl�ky keramické, plastové a kovové pro kompletnost st�ešního systému dle typu tašek

Atypická výroba ukon�ovací, rozbo�ovací a ozdobné h�ebená�e

Udávaná životnost 60 - 90 let

Udávaná záruka 10 let na mrazuvzdornost tašek


- 157 - (321) -

7.2.5. Krytina z tašek drážkových s p�erušovanou vodní drážkou

7.2.5.1. Ražené drážkové tašky

Dvoudrážková (francouzská) taška má po stranách na líci dv� drážky, které zapadají do sousedních tašek. U hlavy tašky jsou na lícní stran� dv� jamky, do kterých zapadají svými ozuby horní tašky. Na rubové ploše má taška na horním konci dva záv�sné háky, na dolním konci dva ozuby, které zapadnou do zámk� spodní tašky.

P�vodní francouzská taška pat�í k nejstarším pr�myslov� vyráb�ným typ�m keramických krytin. Krytina z t�chto tašek je v našich podmínkách vhodná do nadmo�ské výšky 600 m.

Obr. 173 Dvoudrážková ražená taška s p�erušovanou vodní drážkou

7.2.5.1.1. Taška Francouzská 14

Taška je s dvojitým a zvláš� hlubokým hlavovým a bo�ním drážkováním vhodná zejména proti bou�kovým deš��m, pro své pevné a bezpe�né spojení a zesílený st�ed a okraj. �íslo za názvem ozna�uje po�et kus� na m2.

7.2.5.1.2. Taška Francouzská 12

Nový velkoformátový výrobek, se stejnými výhodami, jako p�edešlá taška.

7.2.5.1.3. Taška Brn�nka

Taška s dvojitým drážkováním. Charakteristická je m�nitelná krycí délka v rozmezí až 60 mm p�i vzdálenosti latí 280 – 340 mm. Tato výhoda se zejména uplatní p�i zm�n� krytiny na stávajícím la�ování.

7.2.5.1.4. Taška Univerzál 12

Nový velkoformátový výrobek. Dvojité bo�ní drážkování a drážka v hlav� tašky. P�i spojení tašek dojde k p�ekrytí bo�ních vodních drážek krycím profilem. Taška je posuvná, což umož�uje kladení o rozte�i latí 330 – 390 mm.


- 158 - (321) -

7.2.5.1.5. Taška Románská 12

Taška s p�edností drážkového typu a klenutého profilu. Taška je zámkové konstrukce. Optimální krycí délka je 380 mm, což je také vzdálenost latí. Je to jednodrážková taška s krycí i vodní drážkou a vytvá�í tak dokonalý spoj sousedních tašek.

Francouzská 14 Francouzská 12 Brn�nka

Univerzální Románská 12 Drážkový h�ebená�

Obr. 174 H�ebená� a tašky drážkové ražené s p�erušovanou vodní drážkou

Tab. 11 Technická data drážkových ražených tašek s p�erušovanou vodní drážkou

Výrobce TONDACH

Typ tašky Francouzská

14 Brn�nka

14 Varia

14 Francouzská

14 Francouzská

12 Univerzál

12 Románská

12


- 159 - (321) -

Délka [mm] 405 415 465 Ší�ka [mm] 240 250 275 Tlouš�ka [mm] 11 11 Nasákavost [%] 10 –12 8 Únosnost [N] 2000 3000 Mrazuvzdornost vysoko nad 25 cykl� Krycí délka/ší�ka [mm] (podle typu

335

280 - 340

posuvná taška

280-340 posuvná

taška 340 380

330 - 390 posuvná

taška 380

Použití krytiny: - bez pojistné hydroizolace - s pojistnou hydroizolací

30°

25°

30°

25°

35°

30°

30°

25°

30°

20°

30°

25°

18°

15°

Barva p�írodní režná; engoby: �ervená,hn�dá; po dohod� �erná, modrá, zelená aj.; glazury bobrovek na objednávku

Po�et (ks/m2) 14,5 14,5 - 14,5 - 14,2 11,3 11 - 13 11,5 Hmotnost (kg/m2) 42 43,5 -

53,5 40 - 48 40 42 39 - 46 46

Rozm�r lati (mm) 50 x 30

Zp�soby kladení

voln� na lat�; vazba na drážku voln� na lat�; vazba na drážku vazba na

st�ih

Kotvení tašky po obou okrajích st�echy, v�etn� h�ebene a okapu; v ploše: p�i sklonu nad 45° každá 3. až 5. taška; p�i sklonu nad 60° každá taška

Doporu�ený podklad

pojistná hydroizolace nebo v klimaticky náro�ném prost�edí bedn�ní s hydroizolací (povinné p�i zatepleném podkroví), v obou p�ípadech použit kontralat� pro vytvo�ení v�trací mezery pod krytinou

Odv�trání na b�žný metr h�ebene 1 – 2 v�trací tašky (v každém poli mezi krokvemi i v naroží; v�traný h�eben položený na sucho

Kompletnost st�ešního systému TONDACH

zejména: pojistné hydroizolace nebo bedn�ní s hydroizolací, v�traný h�eben, v�traná st�echa; kontralat�; vazba na drážku

Vybavenost dopl�ky

keramické - podle typu: taška polovi�ní, odv�trávací, štítová levá a pravá, ukon�ovací levá, sn�hová, h�ebenová, okapní, h�ebená�e plastové dopl�ky podle typu: sanitární komplety, anténní tašky, t�sn�ní úbo�í, v�trací pasy h�ebene, paropropustné hydroizola�ní folie a membrány atd. kovové dopl�ky: nášlápné tašky pro stupy nebo rošty, p�íchytky h�ebená�� a tašek, držáky h�ebenové lat�

Atypické výrobky

ozdobné a ukon�ovací ozdobné h�ebená�e, rozbo�ovací h�ebená�e

Udávaná životnost

60 - 90 let


7.2.5.2. Krytina z dvoudrážkových ražených tašek

Krytina je st�edn� t�žká a t�sná, je vhodná pro st�echy se sklonem v�tším než 35°. Vzdálenost latí je 320 až 350 mm. První dv� lat� se umístí blíže k sob� na vzdálenost asi 220 mm, ostatní lat� se dávají na p�edepsanou vzdálenost.


- 160 - (321) -

Dvoudrážkové tašky se kladou na st�ih, což znamená, že sty�né spáry probíhají. Kladení na vazbu je obtížn�jší. H�eben a nároží se kryje drážkovými h�ebená�i.

250

��'��,? ,�*$�)��"

!"��# $��1

��

430

340

��

"�#%�

", �� )��"

��'��,? ,�*$�)��"

,�"��*$��!��

)�.�%�� ,9��"�

40

�� 7

Obr. 175 Krytina z tašek dvoudrážkových (ražených) s p�erušovanou vodní drážkou

Obr. 176 Pohled na krytinu z ražených tašek

7.2.5.3. Pracovní postup

Krytina se pokládá zprava doleva od okapu ke h�ebenu v pruhu širokém 4 až 5 tašek. U každého ukon�eného pruhu se kontroluje prknem p�iloženým kolmo k okapu, zda jsou tašky položeny kolmo k okapu. Když zbude položit ješt� asi 2 až 3 m, rozm��í se sty�né spáry tak, aby na konci vyšla celá taška (spáry se d�lají v�tší nebo menší podle pot�eby). P�i kladení na vazbu (obr.


- 161 - (321) -

177) zapadnou zámky horní tašky do jamek dvou tašek spodních. Tento zp�sob krytí je obtížn�jší i proto, že se musí tašky pro každou druhou �adu p�lit.

430

340

Obr. 177 Krytina z dvoudrážkových ražených tašek kladených na

vazbu


Všechny uvedené úpravy se provád�jí obdobn� jako u drážkové krytiny tažené. P�i úprav� u okapu s podokapním žlabem (obr. 178a) se klade okapní la� nastojato. Dolní hrana spodní �ady zasahuje do vnit�ní t�etiny podokapního žlabu. Úprava krytiny u nad�ímsového žlabu je na obr. 178b.

H�eben a nároží se pokrývá drážkovými h�ebená�i. Úprava krytiny u h�ebenu je na obr. 179.

U st�ech, které jsou vystaveny silnému v�tru a mají sklon v�tší než 45°, se tašky p�ipev�ují k latím krytinu drát�nými nebo plechovými sponami obr. 180a.


- 162 - (321) -

��

Obr. 178 Úprava krytiny z dvoudrážkových tašek u okapu a) s podokapním žlabem, b) u nadokapního �ímsového žlabu

Obr. 179 Úprava krytiny z dvoudrážkových tašek u h�ebenu 1 – h�ebená�, 2 – h�ebenová la�, 3 – v�trací pás h�ebene, 4 – držák st�ešní lat�

Ražené dvoudrážkové tašky mají již z výroby v žebírku nebo se v sedle

výstupek s otvorem. Delší zahnutý konec spony se zasune do otvoru a druhý konec se špi�kou zarazí do lat� nebo k lati p�ibije pozinkovaným h�ebíkem. K p�ipevn�ní se m�že použít i m�kký vázací drát, který se otvorem provlékne a n�kolikrát obto�í. Druhý konec drátu se sto�í do o�ka, kterým se provlékne pozinkovaný h�ebík a p�ibije k lati (obr. 180b). N�kdy se p�ibíjí krytina k latím h�ebíky. P�i p�ibíjení se h�ebíky nedotahují, abych se taška nepoškodila.


- 163 - (321) -

Na následujícím obr. 181 jsou znázorn�ny v �ezu (rovnob�žn� s okapem) skladby krytin ražených s p�erušovanou vodní drážkou. Ukon�ení okrajovou štítovou taškou levou a pravou se rozm�rov� i tvarov� liší.

�

�

��

Obr. 180 Upevn�ní krytiny z dvoudrážkových tašek a) sponou, b) vázacím drátem, 1- taška, 2 – vázací drát, 3 – la�, 4 – krokev

c) d)

b)a)


- 164 - (321) -

g) h)

f)e)

Obr. 181 Technické údaje a vodorovný �ez skladbou krytin taškových ražených s p�erušovanou vodní drážkou a) taška románská 12 - okrajová štítová levá, b) taška románská 12 - okrajová štítová pravá, c) taška univerzál 12 - okrajová štítová levá, d) taška univerzál 12 - okrajová štítová pravá, e) taška francouzská 14 - okrajová štítová levá, f) taška francouzská 12 - okrajová štítová, g) ukon�ení levé �ásti štítu základní taškou, h) ukon�ení pravé �ásti štítu základní taškou a oplechováním

7.2.6. Krytina z prejz�

Princip žlábk� v taškách p�edešlých krytin je u tašek prejzových domyšlen d�sledn�. Žlábky jsou hlubší a jsou vytvo�eny ze samostatných tašek. Deš�ová voda stéká ze st�ešní plochy ve dvou sm�rech. Jednak z navýšení do žlábk� a dále žlábky k okapu po sklonu st�echy (obr. 182).

7.2.6.1. Keramická krytina z prejz�

Krytina je tvo�ena dv�ma prvky – korýtkem (hákem) a k�rkou (prejzem) (obr. 183), vzájemn� stykovanými v horizontální spá�e p�esahem a ve spádnici p�esahem v nadvýšení. Dvojice prvk� se nazývá prejz.


- 165 - (321) -

3

2

5

4

7

300

100

50

sm�r p�evládajících v�tr�7

5

2

4

3

1

6

Obr. 182 Prejzová krytina

1 – krokev, 2 – st�ešní la�, 3 – hák (korýtko), 4 – k�rka, 5 – h�ebenová la�, 6 – pokrýva�ská malta, 7 – nosový h�ebená�

Obr. 183 Keramická krytina z prejz�

P�ekrytí prejz� ve vodorovné spá�e se volí v závislosti na sklonu tab. 12.

Tab. 12 P�ekrytí prejz� ve vodorovné spá�e v závislosti na sklonu

Sklon krytiny [°] 10 - 25 25 - 35 35 – 50 P�ekrytí �ad [mm] 120 100 80


- 166 - (321) -

Je to typická a dnes také jediná krytina, která se klade do malty. Uplat�uje se zejména u památkových objekt�. Pokládka je velmi pracná a náro�ná na �emeslnou zru�nost a zkušenost, a proto jí je nutno vždy sv��it odborné firm�. Nejnáro�n�jší je rozm��ení krytiny a rozla�ování st�ešního plášt�, protože každý detail musí být ukon�en k�rkou.

Protože jde o krytinu t�žkou – cca 117 kg/m2, je pr��ez záv�sných latí min. 40/60 mm. Minimální p�esah krytiny je 60 mm, tzn. rozla�ování se provede maximáln� po 320 mm. Bezpe�ný sklon je 40°, ve sklonech vyšších než 45° se háky k latím p�ibijí �i p�išroubují.

Tab. 13 Technické parametry prejz�

Typ tašky PREJZ (hák/k�rka)

Délka [mm] 380/380

Ší�ka [mm] 202 – 207/58 – 100

Tlouš�ka [mm] 11

Nasákavost [%] 10 – 12

Únosnost nad [N] > 1700

Mrazuvzdornost [cykly] nad 25 zmrazovacích cykl� Krycí délka/ší�ka [mm] podle typu tašky a sklonu st�echy)

320 / 202 – 207

Min. sklon st�echy [°]: - s t�sným podst�eším - s vodot�sným podst�eším

40° 35°

Úprava engobami - Úprava glazurou - Barevnost p�írodní režná Po�et [ks/m2] 16 hák� + 16 k�rek

Hmotnost [kg/m2] 49,60 s maltou 116,60

Rozm�r latí [mm] min. 60/40

Zp�soby kladení do malty, na lat�

Kotvení hák: šrouby a h�ebíky k�rka: dráty

Doporu�ený podklad dle možností s folií Odv�trání s individuálními dopl�ky

Atypická výroba ukon�ovací, rozbo�ovací a ozdobné h�ebená�e

Udávaná životnost 60 - 90 let


TONDACH

Ke spojení hák� (korýtek) se do l�žka nanáší malta, p�i nanesení dalšího háku a jeho p�itla�ení se malta vytla�í sm�rem do p�dy a od�ízne. P�edem namo�ené k�rky se kladou na styky hák�. Jsou z 1/3 vypln�ny maltou a zatla�í se a osadí tak, aby ozub k�rky zapadal mezi háky. Speciální postupy jsou pro pokládání nároží, úbo�í i h�ebene.


- 167 - (321) -

Prejzová krytina (obr. 184) se používá na st�echy se sklonem nad 45°. Je velmi dekorativní. Je jí pokryta v�tšina historických budov. Dnes se prejzová krytina používá jen pro st�echy monumentálních staveb a k opravám starých st�ech.

Obr. 184 Prejzová krytina

Spodní korýtka (háky), se kladou na sucho, a z vrchních k�rek (prejz�), které se kladou do malty. Korýtka se zužují sm�rem dol�, prejzy sm�rem nahoru.

P�i v�tším sklonu st�echy se krytina p�ipev�uje k latím. Prejzy mají

v pat� otvor, do n�hož po položení zastr�í h�ebík, který po zatvrdnutí malty chrání prejz p�ed sklouznutím. Prejzy se m�žou p�ipev�ovat i m�kkým pozinkovaným drátem, který se prostr�í otvorem a oba konce se p�iváží ke h�ebíku, který se zarazí do lat�.

St�echu se la�uje od h�ebenu sm�rem k okapu na vzdálenost 320 až 370

mm. První la� se p�ibije tak, aby horní hrana byla 10 mm pod linií h�ebenu. Potom se odm��í p�esn� délka krokve a rozd�lí se ji na vzdálenost latí podle sklonu a ší�ky st�echy. Vyjde-li zbytek u okapu menší než 60 mm, rozd�lí se stejnom�rn� po celé st�eše. Rozdíl v la�ování nesmí být v�tší než ± 30 mm. P�i la�ování st�echy p�ibíjíme na stejnou vzdálenost i špalíky na nároží, pokud se bude nároží krýt dvojitým pruhem.

7.2.6.2. Pracovní postup

P�ed pokládáním se mají k�rky a korýtka má�et �tvrt hodiny ve vod�. Spojovací malta pro k�rky je z praného �í�ního písku a vápna. Krytina se klade zprava doleva po dvou kolmých �adách, tzv. prutech.

U okapu na pravé stran� se položí do malty dva háky a na h�ebenovou

la� dva háky nasucho. Podle t�chto položených hák� se napne na st�eše š��ra a


- 168 - (321) -

upevní se na h�ebíky zatlu�ené do okapní a h�ebenové lat�. K horní hran� hák� položených u okapu se naneseme proužek malty a do ní se zaklesnou další dva háky sm�rem ke h�ebenu. Tímto zp�sobem se položí pruh hák� až ke h�ebenu. Potom se zamáznou spáry mezi položenými háky. Horní ¾ prejzu se zaplní maltou. Napln�ný prejz se p�eklopí na spáru dvou hák�. V dolní �ásti jsou prejzy bez malty.


7.2.6.3.1. Úprava krytiny u štítu

Je-li štítová ze� ukon�ena v rovin� st�echy a není oplechována, osadí se krajní háky až 20 mm p�es líc zdiva zplna do malty. Prejzy se na krajní hrany hák� neosazují, protože by z nich deš�ová voda stékala na zdivo. Je-li štítová ze� vyvedena nad st�ešní rovinu a není lemována (obr. 185a), vy�ízne se do omítky zdiva rýha, do níž se zatla�í hák krytiny a spára se zat�e maltou. Vlastní štítová ze� se p�ekryje jedním nebo dv�ma pruhy hák� a k�rek tak, aby p�es ze� p�e�nívaly 10 nebo 20 mm. U levé štítové nelemované zdi se pokládá krytina v posledních prutech tak, aby vyšly celé háky a aby se nemuseli p�isekávat. Je-li štítové zdivo lemováno (lemování se d�lá vždy dvojité se svislou drážkou (obr. 185b), položí se první pruh hák� ke svislému ohybu asi na vzdálenost 40 mm. P�es tuto spáru se položí zcela do malty k�rky. U druhého štítu, u n�hož se krytina uzavírá, musí být shodná úprava lemování jako u první zdi. Pokud tomu tak není a pokud nevychází celý hák, doporu�uje se upravit lemování plechem.

� � ��

Obr. 185 Úprava prejzové krytiny u štítové zdi a) ze není lemována, b) ze je lemována plechem, 1 – k�rka, 2 – korýtko, 3 – lemování.

7.2.6.3.2. Úprava krytiny u úbo�í

Úbo�í se musí oplechovat plechem o rozvinuté ší�ce nejmén� 500 mm. Háky se položí na sucho normálním zp�sobem (pouze háky) a od�íznou. Potom se pokládají prejzy do malty a jednotlivé pruty k�rek se upraví do pot�ebného


- 169 - (321) -

tvaru. Upravená krytina se m�že pokládat k upevn�né st�ešní lati, a to zplna do husté malty. Potom se la� odstraní a spára uhladí lžící.

7.2.6.3.3. Úprava krytiny u nároží

Nároží se pokrývá bu� jednoduchým prutem, nebo �ast�ji z estetických d�vod� prutem dvojitým (obr. 186). Na nárožní krokev se upevní špalíky z latí a na n� se položí do malty jedna šikmá �ada (prut) hák�. Ob� strany p�iléhajících hák� se upraví. Krytina se uzavírá nejprve na pravé stran� dvojitého prutu položením pravé �ady k�rek. Potom se uzavírá levá p�iléhající strana a osazuje se levá strana. Dutiny vzniklé na vn�jších stranách položených k�rek (prejz�) se vyplní hustou maltou. Kryje-li se nároží jedním prutem, používá se širokých hladkých nebo ozdobných h�ebená��.

32

1

Obr. 186 Krytí nároží dvojitým prutem u prejzové krytiny

1 – pravý prut nároží, 2 – nárožní krokev, 3 – normální krokev (nám�rná)

7.2.6.3.4. Úprava krytiny u okapu

U podokapního žlabu se dají háky (korýtka) do první vnit�ní t�etiny podokapního žlabu. U zaatikového žlabu musí háky p�esahovat p�es oplechování nejmén� o 100 mm (obr. 187). V n�kterých p�ípadech kon�í st�echa u dolního okraje bez žlabu. V tom p�ípad� p�e�nívá krytina 30 mm p�es okraj.


- 170 - (321) -

Obr. 187 Úprava prejzové krytiny u zaatikového žlabu

7.2.6.3.5. Úprava krytiny u h�ebenu

H�ebená�e jsou široké a mají rovné okraje. D�íve se vyráb�ly h�ebená�e s laloky, které zapadaly do vln prejzové krytiny. H�ebená�e se pokládají zplna do husté malty. Na h�ebenovou linii se p�ibije úzké prkno, ke kterému se h�ebená� p�ibije nebo p�iváže (obr. 191). N�kdy se používají místo h�ebená�e obrácené háky.

Obr. 188 Úprava prejzové krytiny u h�ebenu

a) oby�ejný h�ebená�, b) dvouramenný h�ebená� (korýtko, k�rka), c) zvláštní h�ebená� s laloky

7.2.6.3.6. Úprava krytiny u komín�

Lemování komín� plechem se musí p�izp�sobit krytin�, ší�ka oplechování za komínem musí být 350 mm (150 mm na p�esah krytiny a 200 mm na volný pruh mezi zdivem a krytinou). Po stranách je lemování široké 200 mm. Pod komínem musí oplechování p�esahovat krytinu nejmén� o 100


- 171 - (321) -

mm. Tvar plechu se p�izp�sobí tvaru hák� a k�rek nebo se k uvedenému plechu p�iletují tvarové uzáv�rky vln.

7.2.7. Krytina z vlnovek bezdrážkových a drážkových

Krytiny z vlnovek jsou bezdrážkové nebo drážkové, tažené nebo ražené. Vznikly odstran�ním nevýhod krytiny prejzové. U vlnových tašek je spojen prejz s korýtkem v jednu tašku. Jsou r�zných tvar� i velikostí a ozna�ují se nap�. jako esovky, pánve, �ímanky, vlnovky.

7.2.7.1. Tašky vlnovky

Taška vlnovka – esovka (v p�í�ném �ezu má tvar vlny) je na horním okraji opat�ena ozubem k uložení na podkladní la�ování. Pro krytinu je charakteristické stykování ve spádnici v nadvýšení p�esahem vln, nebo spojení ve sty�ných spárách sty�nou drážkou. V horizontální spá�e se tašky stykují prostým p�esahem alespo� 70 mm, vzdálenost latí �iní cca 290 mm.

Krytina je vhodná pro st�echy se sklonem nad 35°, s pojistnou

hydroizolací i pro sklony od 24°. Krytina je vhodná do nadmo�ské výšky 400 m. Další kapitola bude v�nována krytin� bezdrážkové tažené z vlnovek, které se používají �ast�ji než tašky drážkové – ražené.

�$*

� � � � ��

Obr. 189 Taška vlnovka (esovka) a) bezdrážkové – tažené, b) drážkové ražené

7.2.7.2. Krytiny z bezdrážkových vlnovek (esovek)

Krytina je vhodná na st�echy od sklonu 35°. P�i la�ování p�ibijeme první la� 300 mm od okapu, poslední la� u h�ebenu 100 mm od vrcholu. Ostatní plocha se rozd�lí pro la�ování asi po 320 mm. Jednotlivé �ady vlnovek p�esahují p�es sebe 70 mm, bo�ní p�esah je dán tvarem tašek. Hotová krytina se podobá krytin� prejzové. Krytinu se klade zplna do malty a vyspárujeme se jemnou maltou z p�dy. U v�tších sklon� st�ech v horských oblastech se tašky p�ivazují drátem nebo sponkami. Ložné spáry mezi h�ebená�i a taškami se


- 172 - (321) -

musí zat�ít jemnou maltou. Krytina z vlnovek je podobná prejzové krytin�, je také estetická, mén� pracná a mén� nákladná (obr. 190).

��

�� 7

�� 7

,�"��* $��!��

��

)�.�%�� ,9��"�

�! ,%�

��

Obr. 190 Krytina z bezdrážkových vlnovek (esovek)

7.2.7.3. Pracovní postup p�i krytí

Ší�ka st�echy se rozd�lí tak, aby po obou stranách vyšly celé vlnovky. Krytina se pokládáme zleva tak, že u okapu se p�i krytí položí t�i vlnovky a u h�ebenu t�i vlnovky. Napjatou š��rou se kontroluje podél tašek pr�b�h jednotlivých pruh�. V p�ípad� použití malty se maltuje levý spodní okraj tašek, které se zav�šují na lat�. Ložné spáry se potom z p�dy upraví a doplní jemnou maltou. V sou�asné dob� se však kladou tašky p�evážn� na sucho.


U štítu se položí první a druhý pruh zplna do malty a otvor u zdvižené vlny se vyplní maltou. U štítové nebo požární zdi se vyseká do zdiva rýha, do ní se vlnovky dorazí a spáru se zat�e maltou (obr. 191a). U lemovaného štítu plechem se p�irazí vlnovky až ke svislé �ásti lemování (obr. 191b). Všechny vlnovky krajních pruh� se zajistí sponami. Krytí štítové zdi vlnovkami je na obr. 191c.

U okapu se vyplní mezery u prvních �ad vlnovek bu� tvarovanými d�ev�nými špalíky, nebo vy�íznutým plechem (obr. 192). Úbo�í se upravuje obdobn� jako u prejzové krytiny. Úprava krytiny u nároží je rovn�ž obdobná jako u prejzové krytiny. Na nároží se p�ibije nárožní la� nastojato. Tašky kolem nároží se pokládají zplna do malty. H�ebená�e pro vlnovky jsou bu� hladké s rovným okrajem, nebo s okrajem tvarovaným podle vlnovek. H�ebená�e se pokládají zplna do malty od levé strany. Vlnovky se zajiš�ují p�i strmých st�echách a v místech se silnými v�try sponami nebo m�kkým vázacím drátem jako u drážkových tašek. Kladení do malty se provádí pouze u historických budov. U nových st�ech se krytina klade na sucho s vylou�ením mokrého procesu.


- 173 - (321) -

��

Obr. 191 Úprava krytiny z esovek u štítové zdi a) ze není lemována, b) ze je lemována plechem, c) krytí štítové zdi vlnovkami

Obr. 192 Historická úprava krytiny z esovek u okapu

1 – taška, 2 – tvarovaný plech p�ipevn�ný k oplechování okapu, 3 – oplechování okapu, 4 – bedn�ní st�echy, 5 – p�íponka

7.3. Krytina z tašek betonových

7.3.1. Úvodem k betonové krytin�

Betonové tašky se vyráb�jí z praného k�emi�itého písku, vysoce hodnotného portlandského cementu, neagresivní vody a barevných pigment� na bázi oxid� železa. Pigment je inertní p�ím�sí, která slouží k zabarvení betonu. P�idáním pigment� se docílí probarvení celé hmoty. Pro zvýšení estetického vzhledu a zvýrazn�ní barev se povrch m�že dále nast�íkat akrylátovou barvou, n�kdy ješt� s p�ím�sí písku pro vytvo�ení drsné struktury.

Betonové tašky se vyzna�ují vysokou pevností a díky menší nasákavosti betonu jsou mrazuvzdorné. D�sledkem v�tší objemové hmotnosti betonu je v�tší plošná hmotnost. U velkoformátové krytiny je plošná hmotnost srovnatelná s klasickými materiály na bázi keramiky. Tašky se ukládají nasucho, pokládání do malty se nedoporu�uje. Suchou montáží s použitím kovoplastických t�snících prvk� se �eší rovn�ž i detaily nároží, h�ebene, lem� apod.

V sou�asné dob� se vyráb�jí tašky drážkové i bez drážek, tašky žlábkové a zvláštní tašky (h�ebená�e, odv�trávací tašky apod.).

Dle technických norem se sledují tyto vlastnosti :

- geometrické (rovinnost, pravoúhlost, hmotnost atd.),


- 174 - (321) -

- fyzikální a mechanické (únosnost charakteristické tašky Fc – profilované tašky)

- prosákavost – zda p�ed uplynutím zkušebních 20 hodin a 15 min. neodkápne ze zkoušeného vzorku kapka vody (provlhnutí není na závadu),

- odolnost proti mrazu a rose – 25 cykl� zmrazování a rozmrazování za p�edem ur�ených podmínek. Pro zkvalitn�ní výsledku se poslední dv� zkoušky st�ídav� provád�jí na ur�ených

vzorcích, to znamená, že na vzorku se provede zkouška prosákavosti, vzorek se nechá vysušit a poté je provedena zkouška mrazuvzdornosti a naopak.

7.3.1.1. Druhy tašek a jejich definice

Zvláštní taška (tvarovka) - stavební prvek z betonu, který ve spojení s betonovými taškami spl�uje v konstrukci st�echy zvláštní funkci. (h�ebená�, prvky pro nároží, žlaby, hákový klenák, prvky pro p�evislé st�echy). Taška žlábková – zvláštní taška, která se používá tam, kde na sebe navazující dv� st�ešní plochy svírají úhel. Taška drážková -Profilovaná nebo rovná st�ešní taška, která má postranní drážky nebo postranní �elní drážky. Taška bezdrážková – rovná taška s p�í�ným nebo podélným vyklenutím, která má v podstat� pravoúhlý tvar s tvarovanou nebo rovnou p�ední hranou. St�ešní taška s pravidelnou p�ední hranou – st�ešní taška (s drážkou nebo bez drážky), která má záv�snou délku navrženou konstantní nebo ve sm�ru ší�ky pravideln� zm�n�nou. St�ešní taška s nepravidelnou p�ední hranou – st�ešní taška (s drážkou nebo bez drážky), která má ve sm�ru ší�ky prom�nlivou záv�snou délku.

7.3.1.2. Typové zkoušky

Záv�sná délka a pravoúhlost – Záv�snou délku musí výrobce uvést v technických podmínkách. Pro betonovou krytinu s pravideln� se m�nící záv�snou délkou se nesmí odchylovat o více než ± 4 mm od hodnot udaných výrobcem. P�i kontrole pravoúhlosti s jmenovitou konstantní záv�snou délkou nesmí být rozdíl mezi 12 a 13 v�tší než ± 4 mm. Rovinnost – P�i kontrole nesmí být mezera mezi jednotlivými body dotyku a rovnou srovnávací plochou v�tší než 3 mm. Hmotnost – Hodnota hmotnosti tašek musí být uvedena v technických podmínkách výrobce. P�i kontrole musí hodnota hmotnosti spl�ovat následující požadavky :

- pro tašky s hmotností max. 2 kg smí �init odchylka od hodnoty zadané výrobcem max. ± 0,2 kg,

- pro tašky s hmotností v�tší než 2 kg smí �init odchylka od hodnoty zadané výrobcem ± 10%.


- 175 - (321) -

Únosnost – Hodnota únosnosti je vyjád�ena v N. P�i kontrole dle �SN nesmí být únosnost Fc menší než hodnota uvedená v tabulce normy (u drážkových tašek je Fc od 800 N), další údaje jsou dále vztaženy k výšce profilu a krycí ší�ce. Prosákavost – Zkouška se provádí na tašce, u které je hladina vody max. 15 mm nad vlnou. Taška se p�ed zkouškou uloží nejmén� na 20 hodin v prost�edí s teplotou od 15 do 30°C a relativní vlhkostí 40%. Po dobu zkoušky prosákavosti, tj. po dobu 20 hodin, nesmí ze zkoušeného vzorku odkápnout kapka. Odolnost proti mrazu a rose (mrazuvzdornost) – Po provedené zkoušce mrazuvzdornosti musí dle normy krytina vyhov�t požadavku na prosákavost a únosnost. Zkoušky se provád�jí s taškami minimálního stá�í 28 dn�, tj. po vyzrátí betonu. Tašky se p�ed zkouškou pono�í na 3 dny do vodot�sné nádoby s vodou a bezprost�edn� po vytažení (jen s ut�ením odkapávání) se uloží do chladícího prostoru. Cyklus se skládá ze �ty� fází (ochlazování, zmrazování a rozmrazování). Ochlazování po dobu 2 hodin ±30 min, postupn� až na teplotu –20°C (±5°C). Zmrazování p�i teplot� –20°C (±5°C) po dobu jedné hodiny ±15 min. Rozmrazení ve vod� o teplot� +20°C (±5°C) po dobu 1-2 hodiny. Poté se cyklus znovu opakuje, a sice celkem 25 krát. Tvar a vzhled – P�i zkoušce je nutno posoudit tvar a vzhled každé tašky. Vn�jší vzhled je posuzován makroskopickou prohlídkou. P�i ní se zjiš�uje pravidelnost tvaru, množství trhlin, které jsou p�ípustné pouze pokud jsou povrchové a nemají vliv na další zkoušky jako jsou prosákavost, mrazuvzdornost, únosnost. Betonová krytina m�že dále vykazovat výkv�ty. Ty však neovliv�ují další požadované vlastnosti mimo estetický vzhled. Vlivem klimatického p�sobení po�así dochází rovn�ž ke zm�nám barvy.

Pr�vodní doklady : dodací list, faktura nebo certifikáty výrobce, které se p�edávají p�i dodávce betonové krytiny musí obsahovat následující údaje :

- jméno, ozna�ení zboží nebo jiné údaje pro identifikaci výrobku; - zemi p�vodu a volitelným zp�sobem závod výrobce, �íslo evropské normy, zna�ku

CE (pokud byla ud�lena); - model a barvu krytiny; - zna�ku cizí kontroly (je-li ud�lena).

7.3.2. Krytina z maloformátových tašek – betonová st�ešní krytina z plochých tašek (bobrovek)

Krytina z betonových bobrovek je vn�jším vzhledem podobná s krytinou z keramických nebo kameninových prvk� stejného tvaru, zásady skladby jsou proto obdobné. Sou�ástí sortimentu vyráb�ných tašek jsou i dvojité tašky, používané pro ukon�ování krytiny na okraji (odlomením se vytvo�í levý �i pravý ukon�ující kus).

� � ��


- 176 - (321) -

Obr. 193 Bobrovka – betonová a) dvojitá taška, b) zdvojená taška

��

Obr. 194 Schéma krytí betonovou bobrovkou a) šupinové, b) korunové

Tab. 14 Závislost sklonu st�ešní krytiny na rozte�i latí

Šupinové krytí Korunové krytí St�ešní sklon

[°] rozte� latí

[mm]

spot�eba

[ks/m2]

rozte� latí

[mm]

spot�eba

[ks/m2]

25-35 155 38 310 38

35-45 165 36 320 37


- 177 - (321) -

Obr. 195 Schéma korunového krytí Bobrovkou a) položení h�ebene na sucho, b) na maltu 1 – h�ebená�, 2 – h�ebenová la�, 3 – v�trací pás h�ebene, 4 – držák st�ešní lat�, 5 – malta

Tab. 15 Technické parametry krytí

Spot�eba [ks/m2] Sklon st�echy

P�ekrytí tašek [mm]

Vzdálenost latí A [mm]

Hmotnost [kg/m2] Bobrovka Zdvojená

bobrovka 25° 110 310 83,5 37,95 19,08 30° 110 310 83,5 37,95 19,08 35° 100 320 80,9 36,76 18,49 40° 100 320 80,9 36,76 18,49 45° 100 320 80,9 36,76 18,49


- 178 - (321) -

Obr. 196 Schéma šupinového krytí Bobrovkou a) položení h�ebene na sucho, b) na maltu 1 – h�ebená�, 2 – h�ebenová la�, 3 – v�trací pás h�ebene, 4 – držák st�ešní lat�, 5 – malta


Pot�eba [ks/m2] Sklon st�echy

P�ekrytí tašek [mm]

Vzdálenost latí B [mm]

Hmotnost (kg/m2) Bobrovka Zdvojená

bobrovka 25° 110 155 83,5 37,95 19,08 30° 110 155 83,5 37,95 19,08 35° 100 160 80,9 36,76 18,49 40° 100 165 78,4 35,65 17,93 45° 100 170 76,1 34,60 17,40

Minimální sklon st�echy s bobrovkou je 25° (norma doporu�uje 30°). Podkladem jsou st�ešní záv�sné lat�. Jejich pr��ez závisí na vzdálenosti krokví a velikosti zatížení, min. je 50/30 mm. Krytina je podobná krytin� z pálených bobrovek, proto i zp�sob kladení – šupinové �i korunové je obdobné. Speciální tvarovky jsou odv�trávací tašky, tašky pro pr�chod antény, prosv�tlovací tvarovky z plexiskla, protisn�hové tvarovky a další.

Speciálními pokyny se �ídí výpo�et množství a rozmíst�ní sn�holam� a protisn�hových tvarovek a protisn�hových zábran v ploše st�echy, vyráb�ných z pozinkovaného plechu potaženého um�lou hmotou. Rozložení t�chto prvk� závisí na sklonu st�echy a na p�edpokládaném zatížení od sn�hu.


- 179 - (321) -

Tab. 17 Technická data – Bobrovka betonová

Délka [mm] 420 Ší�ka [mm] 342 Nasákavost [%] max. 9 Únosnost [N] 550 Mrazuvzdornost min. 25 cykl� dle �SN EN 491 Záv�sná délka [mm] 365 Použití krytiny v rozmezí - bez pojistné hydro izolace - s pojistnou hydroizolací

25 - 90° 25 - 30° plné bedn�ní s pojistnou hydroizolací

30 - 90° pojistná hydroizolace Zp�sob barvení ve hmot� i na povrchu Barva cihlov� �ervená, viš�ová, tmavé hn�dá, �erná Po�et [ks/m2] 36 Hmotnost [ks/m2] 2,2 Rozm�r latí [mm] 50/30 Zp�sob kladení korunové nebo šupinové Doporu�ený podklad lat� minimáln� 50/30 mm Odv�trání taška v�trací, suchý h�eben Kompletnost st�ešního systému kompletní st�ešní systém Udávaná životnost 100 let Udávaná záruka 30 let

7.3.3. Krytina z betonových tašek profilovaných drážkových

Na našem území má betonová st�ešní krytina tém�� stoletou tradici. V sou�asné dob� pat�í tém�� k nejpoužívan�jší krytin� šikmých st�ech.

Výhody jsou :

- vysoká životnost, - vysoká funk�nost díky kompletnímu systému dopl�k�, - mrazuvzdornost, - vysoká pevnost, - odolnost proti teplotním výkyv�m, - odolnost proti v�tru, - neho�lavost.

Materiálem pro betonovou krytinu je vápenec vypálený na portlandský

cement, t�íd�ný písek a pigmenty oxidu železa. Hmotnost krytiny �iní podle typu tvarovky u velkoformátových tašek 43

– 48 kg/m2, u maloformátových tašek podle typu pokládky 77 – 84,6 kg/m2. Krytina se provádí s ú�inným prov�tráváním. Rozm�r kontralatí je 50/50 mm.

7.3.4. Krytina z velkoformátových tašek

Minimální sklon je od 17° pro všechny klimatické podmínky a nadmo�ské výšky. Podkladem jsou záv�sné lat�. Jejich pr��ez se �ídí vzdáleností krokví. Minimální pr��ez je 50/30 mm. Rozte�e latí vycházejí z pot�ebného p�ekrytí tašek v závislosti na sklonu st�echy :


- 180 - (321) -

- 17° - 22° - nutné bedn�ní s pojistnou hydroizolací, min. p�ekrytí je 105 mm,

- 22° - 25° - max. 315 mm, min p�ekrytí 105 mm, - 25° - 30° - max. 330 mm, min. p�ekrytí 90 mm, - nad 30° - max. 340 mm, min. p�ekrytí 80 mm.

St�ešní krytina se klade na sucho, volným položením na záv�sné lat�.

Od sklonu 45° se každá 2. – 3. taška každé �ady uchycuje stranovou p�íchytkou, od sklonu 60° se p�íponkou uchycují všechny tašky. Tašky se kladou na st�ih tak, aby sousední drážky byly dokonale spojeny zámkem tašky následující.

7.3.4.1. Alpská taška

Taška se zvýšenou dvojitou vodní drážkou, symetrickým st�edním obloukem a zakulacenou spodní hranou.

Obr. 197 Alpská taška

Alpská taška classik se liší se od p�edešlé hladkým povrchem

s nást�ikem disperzní barvou.


- 181 - (321) -

7.3.4.2. Moravská taška

Zvýšená dvojitá vodní drážka, asymetrická vlna a zakulacená hrana.

Obr. 198 Moravská taška

7.3.4.3. Kontur

Od ostatních typ� se odlišuje výraznou hranatostí v p�í�ném �ezu.

Obr. 199 Kontur


- 182 - (321) -

7.3.4.4. ímská taška

Polom�r st�edního oblouku je v�tší než u tašky Alpské.

Obr. 200 �ímská taška

Obr. 201 Kladení h�ebená�� a) na sucho, b) do malty 1 – h�ebená�, 2 – h�ebenová la�, 3 – v�trací pás h�ebene, 4 – držák st�ešní lat�, 5 – malta

V oblastech s p�edpokládaným v�tším výskytem sn�hu se doporu�uje vzdálenost okapové lat� 350 mm a okapní hranu st�echy opat�it plechovou okapnicí.


- 183 - (321) -

Tab. 18 Technické parametry betonových tašek profilovaných drážkových

Název tašky

Technický parametr Alpská taška Moravská taška

Moravská taška plus �ímská taška

Délka [mm] 420 420 420 ší�ka [mm] 330 335 332 Nasákavost [%] do 8 do 8 do 8 Únosnost [N] min. 2000 min. 2000 min. 2000 Mrazuvzdornost min. 25 cykl� dle �SN EN 491 Záv�sná délka [mm] 398 404 398 Krycí ší�e [mm] 300 300 300 Použití krytiny v rozmezí – bez pojistné

hydroizolace – s pojistnou

hydroizolací

17°až 22° – nutné bedn�ní (vrchní záklop) s bitumenovým pásem nebo spec. difúzní fólií

22° až 25° – položení voln� na lat� od 45° – každou 3. tašku každé �ady uchytit stranovou

p�íchytkou od 60° – uchytit stranovou p�íchytkou každou tašku

Zp�sob barvení v hmot� i na povrchu

Barva

cihlov� �ervená,

�ervenohn�dá

tmavohn�dá, b�idlicov� �erná

Moravská taška cihlov� �ervená. Moravská taška plus cihlov� �ervená, �ervenohn�dá,

tmavohn�dá b�idlicov� �erná

cihlové �ervená, �ervenohn�

dá

Po�et [ks/m2] cca 10 cca 10 cca 10 Hmotnost [kg/m2] cca 43 kg cca 45 kg cca 47 kg Rozm�r latí [mm] 50/30 50/30 50/30 Zp�sob kladení na st�ih i na vazbu Doporu�ený podklad lat� min. 50/30 mm Odv�trání min. 10 ks odv�trávacích tašek na 100 m2 Atypická výroba zaoblená spodní hrana Udávaná životnost 100 let Udávaná záruka 30 let


Hmotnost [kg/m2]

Spot�eba [ks/m2]

Sklon st�echy

Vzdálenost latí VL [mm] Alpská taška, Alpská taška

Classic, Moravská taška �ímská taška

17-25° max. 315 43 48 10 25-30° max. 330 43 48 10 > 30° max. 340 43 48 10


- 184 - (321) -

Obr. 202 Konstruk�ní ší�ka st�echy z velkoformátových tašek – vodorovný �ez

Obr. 203 Detail h�ebene s betonovou st�ešní krytinou 1 – krytina, 2 – lat� 50/30, 3 – pojistná hydroizolace, 4 - kontrala� 50/30, 5 – pojistná hydroizola�ní fólie, 6 – krokev


- 185 - (321) -

Obr. 204 Detail betonové st�ešní krytiny u okapu


- 186 - (321) -

Obr. 205 Konstruk�ní zásady betonové st�ešní krytiny KM Beta a) axonometrický pohled na st�echu, b) vodorovný �ez, c) detail h�ebene


- 187 - (321) -

Obr. 206 Konstruk�ní zásady betonové st�ešní krytiny KM Beta – pokra�ování a) krytí mansardové st�echy, b) taška KM Beta, c) ukon�ení okapnice pod žlabem, d) p�ipevn�ní okapnice ke žlabu

7.4. Krytina z p�írodní b�idlice

Zdrojem b�idlic pro krytinu jsou p�írodní ložiska obsahující nejjemn�jší prachové �ástice jílovitých sediment�. Sedimenty vznikly v r�zných geologických obdobích p�ibližn� p�ed 150-500 miliony let (spodní karbon). Usazená hornina byla dotvarována p�sobením tangenciálních tlak� a vyvrásn�ním. B�idlice je hornina s p�írodními barevnými p�ím�smi. Jílovité b�idlice a fylity mohou mít r�zné barvy v závislosti na p�ím�sích minerál�. Nej�ast�ji se vyskytují pokrýva�ské b�idlice v r�zných odstínech tmav� šedých a �erné. Tmavší b�idlice obsahují více organické hmoty. Zelenou baru zp�sobuje chlorid, oxidy železa zbarvují b�idlici do �ervena. Pro dodržení p�ibližn� stejného barevného odstínu se ke krytí st�ešních ploch a st�ešních detail� používají kameny jen z jednoho lomu. P�ípadné viditelné minerály neovliv�ují podstatn� funkci ani životnost krytiny. Je t�eba po�ítat s tím, že r�znobarevné b�idlice budou mít r�zné vlastnosti a budou se jinak opracovávat. Výjime�nou vlastností tohoto materiálu je zejména možnost d�lení na tenké desky, mimo�ádn� malá nasákavost vody a vysoká mrazuvzdornost.

Krytina st�echy je tvo�ena jednotlivými b�idlicovými kameny, které se

vyráb�jí v r�zných formátech a velikostech pro r�zné druhy krytí. B�idlice umož�uje dodate�nou úpravu (�ezáním, p�isekáváním, prosekáváním), a tím usnad�uje �emeslné zpracování složitých tvar� a detail� st�ech. Naštípaný kámen je velmi trvanlivý, pom�rn� tenký a zárove� neho�lavý. Ve srovnání s obdobnými skládanými krytinami vyžaduje více ru�ní práce, �emeslné dovednosti a znalostí technologie, než ostatní st�ešní krytiny. Výhod estetického vzhledu jílovitých b�idlic, p�írodního materiálu vzniklého v r�zných geologických obdobích, využívali již �ímané. Díky pozitivním vlastnostem se pokrýva�ská b�idlice používala i mimo oblasti svého p�vodu, kde se uplatnila p�edevším na významných budovách staveb nejen církevních, ale i sv�tských. B�idlicová krytina je velmi odolná proti p�sobení klimatických vliv� i v extrémních klimatických podmínkách. Vyzna�uje se dlouhodobou životností.

P�írodní b�idlice se láme a upravuje do charakteristických tvar� a

rozm�r� pro ur�itý druh krytí. Strojním osekáním p�írodního kamene vznikne tzv. formátovaný kámen. Pro ukon�ení krytiny na okrajích st�ech u h�ebene, okap�, na nároží, úbo�í apod. je nutné vytvo�it p�ímo p�ikrytí st�echy atypické tzv. dopl�kové kameny. Surové kameny vzniklé štípáním z kvádr� na�ezaných z b�idlicových blok� mají o�ezané hrany. P�i osekávání b�idlicových desek


- 188 - (321) -

z jedné strany se z hrany na prot�jší stran� odlupují šupinky a vzniká tak osekaná hrana. Všechny viditelné hrany formátovaného nebo dopl�kového kamene se musí osekávat z rubové strany. Základní tvary b�idlicových desek jsou uvedeny na následujícím obrázku.

Obr. 207 Základní tvary b�idlicových desek

Zásady návrhu a provád�ní

- �ím je nižší sklon st�echy a �ím v�tší je vzdálenost mezi h�ebenem a okapem, tím v�tší se musí zvolit kámen. �ím v�tší je sklon st�echy a �ím menší je vzdálenost mezi okapem a h�ebenem, tím menší se m�že zvolit b�idlicová deska.

- Krytí nap�. provázaných úbo�í, zaoblených st�ešních ploch a ploch v�ží vyžaduje zvýšenou pozornost. Zvláštní požadavky na krytí musí být zohledn�ny již v návrhu, zejména u zaoblených viký��.

- B�idlicové desky r�zných formát� se používají pro krytí zaoblených st�ešních ploch, je nutné použít b�idlicové desky r�zných formát�. P�itom musí být respektovány požadavky na minimální p�ekrytí.

Sklony st�ech

- Pro jednotlivé druhy krytí jsou stanoveny mezní a bezpe�né sklony st�echy. Bezpe�ný sklon st�echy je nejmenší hranice sklonu st�echy, která se v praxi považuje za bezpe�nou proti pr�niku stékající deš�ové vody krytinou pro daný druh krytí, zvolený formát a velikost b�idlicových desek bez spolup�sobení dalších vrstev st�ešního plášt�. Mezní sklon st�echy je nejmenší hranice sklonu st�echy, která se v praxi


- 189 - (321) -

považuje za bezpe�nou proti pr�niku stékající deš�ové vody krytinou bez spolup�sobení dalších vrstev st�ešního plášt� pro zvolený druh krytí. Ur�ení nejmenšího a nejvyššího povoleného stoupání �ady vyplývá z následujících obr. 208, obr. 209, tab. 20 a tab. 21.

Obr. 208 Ur�ení nejmenšího a nejv�tšího povoleného stoupání linie �ady

Tab. 20 Tabulka nejvyššího povoleného stoupání linie �ady

Typ seku alfa sklon na 1000 mm délky okapu stoupání

Tupý 37,5° 767 mm Normální 37° 753 mm Ostrý 32,5° 637 mm Obloukový 45° 1000 mm


- 190 - (321) -

Tab. 21 Mezní a bezpe�né sklony st�echy pro r�zné druhy krytí a r�zné velikosti b�idlicových desek

Zp�sob krytí Druhy krytí Mezní sklon

st�echy T�íd�ní

kamenných desek *

Bezpe�ný sklon st�echy

1/1 1/2 1/4

� 25°

1/8 � 30° 1/12 � 35° 1/16 � 40° 1/32 � 50°

Staron�mecké jednoduché krytí 25°

1/64 � 60° 42/32 40/32 40/30 38/30 36/28 34/28

� 25°

32/28 30/25 � 30°

28/23 26/21 � 35°

24/19 22/17 � 40°

Šupinové krytí 25°

20/15 18/15 � 50°

30/30 � 25° 25/25 � 40° 35/25 � 30° 33/23 � 35°

Krytí formáty s obloukovými �ezy 25°

30/20 � 40° velká � 25°

prost�ední � 35° Moravské krytí šupinou 25° malá � 45°

Stoupající �ady -

jednoduché krytí

Krytí �tvercem, obdélníkem a kosodélníkem

25°

� 25°

Stoupající �ady

− dvojité krytí

Staron�mecké dvojité krytí 22°

� 22°

1 2 3

� 30°

4 5 � 45°

Vodorovné �ady -

jednoduché krytí

Krytí šestiúhelníkem 30°

6 7 8

� 60°

60/30 50/25 � 22°

40/40 40/25 40/20

� 30°

35/35 35/25 35/20

� 40° Vodorovné �ady -

dvojité krytí

Pravoúhlé dvojité krytí 22°

30/30 30/20 � 50°


- 191 - (321) -

* Rozm�ry kamenných desek jsou ur�eny u jednotlivých druh� krytí - D�vodem pro zvýšení bezpe�ného sklonu st�echy mohou být zvláštní

klimatické podmínky, nep�íznivá poloha objektu �i velká vzdálenost mezi h�ebenem a okapem.

- Jestliže je sklon st�echy nižší než bezpe�ný sklon, je t�eba provést dopl�ková opat�ení.

- Nedodržení bezpe�ného sklonu st�echy o více než 10° není p�ípustné ani s dopl�kovými opat�eními.

Podkladní konstrukce

D�ev�ný materiál musí být zdravý a suchý, bez zbytk� k�ry a lýka. Tlouš�ka bedn�ní se volí v závislosti na sv�tlé vzdálenosti podpor dle

tabulky 22.

Tab. 22 Tlouš�ka d�ev�ného bedn�ní se volí v závislosti na sv�tlé vzdálenosti podpor

Sv�tlá vzdálenost podpor (nap�. krokví) v mm

Min.tlouš�ka prken d�ev�ného bedn�ní v mm

�600 24 600-1000 30 nebo ztužení roštem z latí

>1000 Upravit podpory bedn�ní tak, aby vzdálenost podpor byla do 600 mm pro prkna tl. 24 mm nebo 600 až 1000 mm pro

prkna tl. 30 mm*.

*Nap�. ztužením bedn�ní roštem z latí. Doporu�ená ší�ka prken je 120 - 150 mm. Prkna se p�ipev�ují pomocí

nejmén� dvou h�ebík� nebo rovnocennými upev�ovacími prost�edky. Na h�eben se upevní prkno s plnou ší�kou.

Pr��ez latí �iní u upevn�ní kamen� pomocí h�ebík� p�i sv�tlé vzdálenosti krokví do 600 mm nejmén� 400/600 mm. P�i upevn�ní kamene pomocí svorkových há�k� musí pr��ez latí p�i sv�tlé vzdálenosti krokví do 600 mm �init nejmén� 48/24 mm. U v�tších vzdáleností krokví nebo v p�ípad� zvýšených požadavk� (tlak v�tru, zatížení sn�hem apod.) je nutné použít v�tší pr��ezy. Délka h�ebík� pro p�ipevn�ní bedn�ní (latí) musí být nejmén� 2,5 krát v�tší než tlouš�ka prken nebo latí. Hloubka proniknutí h�ebíku do podkladu musí být rovna nejmén� 12 násobnému pr�m�ru h�ebíku.

Materiály na bázi d�eva

Pro konstrukci podkladu je možné použít tyto desky na bázi d�eva: - p�ekližované desky pro stavebnictví pro použití ve vlhkém prost�edí, - p�ekližované desky pro stavebnictví pro použití ve venkovním

prost�edí, - desky z orientovaných plochých t�ísek - OSB/3 Nosné desky pro

použití ve vlhkém prost�edí, - desky z orientovaných plochých t�ísek - OSB/4 Zvláš� zatížitelné desky

pro použití ve vlhkém prost�edí.


- 192 - (321) -

Tab. 23 Tlouš�ka bedn�ní z materiál� na bázi d�eva se volí v závislosti na sv�tlé vzdálenosti podpor

Sv�tlá vzdálenost krokví [mm]

Min.tlouš�ka desek [mm]

� 600 22

600-1000 28 nebo ztužení roštem z latí

> 1000 Upravit podpory bedn�ní tak, aby vzdálenost podpor byla do

600 mm pro desky tl. 22 mm nebo 600 až 1000 mm pro desky tl. 28 mm*.

*Nap�. ztužením bedn�ní roštem z latí.

Spoje ležící rovnob�žn� s podporami mohou být umíst�ny pouze na

t�chto podporách (nap�. na krokvích). Ší�ka uložení na podporách �iní nejmén� 30 mm. Zm�na délky desek m�že �init až 2 mm na metr. Mezi deskami se proto zhotoví spáry 2 mm/m x délka(ší�ka) desky. Doporu�uje se maximální délka desky 2050 mm. Volné okraje, které b�ží kolmo k podporám se spojují pomocí drážky, péra nebo jiných rovnocenných opat�ení. Klížení a prost�edky na ochranu d�eva nesmí negativn� ovliv�ovat upev�ovací a spojovací prvky. Desky z materiál� na bázi d�eva se okamžit� po položení musí opat�it ochrannými prost�edky proti pov�trnostním vliv�m.

Na bedn�ní se upevní vhodný podkladní pás. Používají se asfaltové

pásy s nenasákavou vložkou minimální kvality. Jednotlivé pásy mohou být kryty od h�ebene k okapu nebo rovnob�žn� s okapem. P�ekrytí musí �init nejmén� 80 mm. Místo podkladního asfaltového pásu se p�ipouští použití difúzní fólie ur�ené pro použití na bedn�ní.

Upev�ovací prvky

Upevn�ní kamene se provádí h�ebíky nebo vruty, které jsou alespo� pozinkovány, p�íp. há�ky nebo skobami, které musí být z korozivzdorné oceli nebo m�di. Upev�ovací prvky z korozivzdorné oceli nebo m�di nesmí mít hladký d�ík. Pr�m�r hlavy upev�ovacího prvku �iní nejmén� 8 mm. Jejich délka musí být nejmén� 40 mm. Nutné je proniknutí h�ebík� bedn�ním (viditelné špi�ky h�ebík�). Pravoúhlé dvojité krytí se m�že upev�ovat zatloukacími �i svorkovými há�ky. Zatloukací há�ek musí být o 10 mm delší než výškové p�ekrytí. Svorkový há�ek – velikost záv�su se odvíjí od tlouš�ky lat� v�etn� desky. Pro zatloukací a svorkový há�ek je otev�ení pro upevn�ní kamene závislé na tlouš�ce kamene.

Materiály pro výrobu p�ípoj� a ukon�ení m�že být použit

titanzinkový plech, pozinkovaný plech, válcované olovo, m�d�ný plech, korozivzdorný ocelový plech, hliníkový plech, plech s um�lohmotnou vrstvou apod. v b�žné kvalit� a tlouš�ce.

Druhy krytí

Druhy krytí se vyvinuly na základ� využití optimálního tvaru b�idlicových desek. Zpracováním v�tších surových kamen� na krycí prvky


- 193 - (321) -

jednotného formátu a rozm�r� vznikly formátované kameny, které umož�ují rozm��ení více �ad a pokládku provád�t najednou. Specifickým místem ukon�ení b�idlicové krytiny je zejména okap a h�eben. Krytí probíhá se z�etelem na konstrukci okapu.

Okap m�že být provád�n jednoduchým nebo dvojitým krytím. P�i

jednoduchém krytí m�že kamenná deska p�esáhnout konstrukci bedn�ní maximáln� o 50 mm. P�i nutnosti p�esazení podkladní konstrukce krytinou o více jak 50 mm musí být vždy použito dvojité krytí okapu. Aby m�ly kamenné desky na okapu stejný sklon, jako kameny v ploše, je nutné jejich podložení lištou. V p�ípad�, že krytina p�esahuje hranu podkladní konstrukce o mén� než 50 mm, je nutné použít okapní plech. V ostatních p�ípadech se použití okapního plechu doporu�uje. P�i použití žlabových hák� je nutné jejich zapušt�ní do bedn�ní, p�íp. la�ování. P�i montáži okapové �ady jednoduchého krytí se musí bo�ní p�ekrytí zvýšit nejmén� o jednu t�etinu oproti bo�nímu p�ekrytí kamenných desek v ploše. Výškové p�ekrytí desek okapové �ady je totožné s výškovým p�ekrytím kamen� v ploše.

U h�ebene se krytí plochy ukon�uje h�ebenovou lemovkou. Bo�ní

p�ekrytí se musí zv�tšit kv�li pot�ebnému rozmíst�ní h�ebík� (vrut�). H�ebenové desky h�ebenové lemovky nesmí mít v oblasti hlavy žádné otvory. H�ebenové desky se upev�ují nejmén� �ty�mi h�ebíky nebo vruty uvnit� bo�ního p�ekrytí. Doporu�uje se pomocné upevn�ní h�ebenových desek zatloukacími há�ky. Uzavírací kameny se upev�ují zásadn� h�ebíky nebo vruty z korozivzdorného kovu a nesmí se umístit bezprost�edn� na hran� okraje. P�esazení h�ebenové lemovky se provádí podle p�evládajícího sm�ru v�tr� v dané oblasti. Toto p�esazení h�ebene se doporu�uje 50 mm. Ve výjime�ných p�ípadech (nap�. menší délky h�eben�) tomu m�že být jinak. Aby kameny h�ebenové lemovky na h�ebeni m�ly stejný sklon jako kameny v ploše, musí se podložit d�ev�nou lištou. Krytí h�eben� krom� staron�meckého krytí m�že být také provád�no h�ebenovým plechem nebo h�ebenovými va�kami. P�i použití h�ebenového plechu se m�že upevn�ní kamen� h�ebenové lemovky provést i v oblasti hlavy.

P�i krytí na lat�ní se používají h�ebenová prkna. Odv�trávací pr��ezy, které se musí eventuáln� dodržet, lze realizovat zabudováním jednotlivých v�tracích tvarovek anebo konstrukcí v�tracího h�ebene, který se zhotoví p�ímo na míst�.

Velikosti b�idlicových desek

B�idlicové desky mají r�zné tvary a velikosti pro r�zné druhy krytí. Používají se hotové b�idlicové desky a polotovary, které se dále opracovávají. Hotové desky pro pravoúhlé dvojité krytí jsou zpravidla ned�rované. Desky pro jiné druhy krytí jsou opat�eny nejmén� t�emi otvory pro upevn�ní. Opracování desek pro pravoúhlé krytí a krytí šestiúhelníkem je provedeno na všech hranách po celé délce z rubové strany. U desek pro ostatní druhy krytí se musí �elo kamene opracovat z lícové strany nebo m�že mít u�íznutou hranu. Hlava m�že mít opracovanou nebo u�íznutou hranu. Ostatní hrany se musí opracovat z rubové strany. Tlouš�ky desek mají být 4 až 6 mm. U v�tších desek se mohou vyskytovat i v�tší tlouš�ky.


- 194 - (321) -

Jsou rozlišovány následující druhy krytí:

- Staron�mecké jednoduché krytí, - Staron�mecké dvojité krytí, - Šupinové krytí, - Krytí formáty s obloukovým �ezem (n�mecké krytí), - Pravoúhlé dvojité krytí (anglické krytí), - Krytí šestiúhelníkem (francouzské krytí), - Moravské krytí šupinou, - Krytí �tvercem, obdélníkem a kosodélníkem.

7.4.1. Staron�mecké krytí

Staron�mecká krytí se provád�jí z b�idlicových desek r�zných výšek a ší�ek. Krytí se provád�jí tak, že se za�íná u okapu s nejvyššími deskami a sm�rem k h�ebeni se zmenšují.

Výška desek se m��í kolmo k noze v míst� paty a ší�ka se m��í na

výškové linii p�ekrytí.

Obr. 209 Konstrukce kamene normálního seku

Výškové p�ekrytí je kolmá vzdálenost mezi hlavou a nohou dvou se p�ekrývajících desek, m��eno na výškové linii p�ekrytí. Bo�ní p�ekrytí je vzdálenost mezi h�betem a �elem dvou desek, které se p�ekrývají, m��ená na výškové linii p�ekrytí.

Široké a úzké desky se rozd�lují na st�ešní ploše. P�eložení široké desky

dv�ma úzkými nebo dvou úzkých desek jednou širokou je p�ípustné.


- 195 - (321) -

a) b) c)

Obr. 210 Pravé kameny a) s tupým sekem, b) s normálním sekem, c) s ostrým sekem

Desky se kryjí se spušt�nou a posunutou patou. Krytí zleva doprava se ozna�uje jako pravé krytí (pravé desky), krytí zprava doleva se ozna�uje jako levé krytí (levé desky).

Staron�mecká krytí se provád�jí jen na plném bedn�ní s podkladním

izola�ním pásem a stoupáním linie �ady. �ím menší je sklon st�echy, tím v�tší musí být stoupání linie �ady. Stoupání linie �ady musí ležet, v závislosti na sklonu st�echy, mezi nejnižším a nejvyšším povoleným stoupáním linie �ady.

7.4.1.1. Staron�mecké jednoduché krytí

Staron�mecké jednoduché krytí (obr. 211) se provádí deskami s tupým, normálním nebo ostrým sekem na plném bedn�ní s podkladním izola�ním pásem a stoupáním linie �ady. Krom� toho jsou možné speciální seky desky.

Obr. 211 Schéma staron�meckého jednoduchého krytí

Kameny pro staron�mecké jednoduché krytí se vyráb�jí s tupým, normálním a ostrým sekem. B�žné velikosti kamen� jsou uvedeny v tab. 24.


- 196 - (321) -

Tab. 24 B�žné velikosti kamen�

T�íd�ní výška [mm]

ší�ka [mm]

1/1 500 - 400 420 – 320

1/2 420- 360 380 – 280

1/4 380 - 320 340 – 250

1/8 340 - 280 300 – 230

1/12 300 - 240 260 – 200

1/16 260 - 200 220 – 170

1/32 220 - 160 180 – 130

1/64 180 - 120 160 – 110

Úhel �elo/noha a úhel h�bet/noha desek je v následující tab.25.

Tab. 25 Úhel �elo/noha a úhel h�bet/noha desek

Sek kamene Úhel �elo/noha [°] Úhel h�bet/noha [°] Tupý sek 75 115 Normální sek 74 125 Ostrý sek 65 135

Obr. 212 Konstrukce kamene tupého seku


- 197 - (321) -

Obr. 213 Konstrukce kamene normálního seku

Obr. 214 Konstrukce kamene ostrého seku

Krycí desky se upev�ují v závislosti na výšce: - u výšky kamen� > 240 mm nejmén� 3 h�ebíky nebo vruty, - u výšky kamen� < 240 mm nejmén� dv�ma h�ebíky nebo vruty.


- 198 - (321) -

Upev�ování se provádí zásadn� v oblasti výškového p�ekrytí. U st�ešních ploch, které jsou vystaveny silným v�tr�m, nap�. u výškových budov, v�ží nebo st�ešních ploch se sklonem > 70° se m�že provést upevn�ní pod linií výškového p�ekrytí, avšak uvnit� bo�ního p�ekrytí.

Tab. 26 Minimální velikost p�ekrytí

Sek kamene Výškové p�ekrytí Bo�ní p�ekrytí

Tupý sek Normální sek

29 % výšky* desky; p�i výškách desek �170 mm : 50 mm

Ostrý sek

29 % výšky* desky; p�i výškách desek �170 mm:

50 mm 38 % výšky desky

∗ P�i výškách desek v�tších než 420 mm je výškové p�ekrytí 120 mm. P�ípadné nedosažení minimálního bo�ního p�ekrytí lze napravit

pooto�ením desky (v�tším spušt�ním paty).

Tab. 27 Velikost desek v závislosti na sklonu st�echy

Nejmenší t�íd�ní sklonu

Bezpe�ný sklon st�echy ve stupních

Doporu�ená horní hranice st�echy ve stupních

1/1 25 30 1/2 25 30 1/4 25 35 1/8 30 40

1/12 35 50 1/16 40 60 1/32 50 - 1/64 60 -

P�i volb� t�íd�ní se musí zohlednit délka krokví a poloha objektu. V

p�ípad� pochyb je t�eba použít vyšší t�íd�ní desek anebo desek s ostrým sekem. Také je možné zvolit pravé nebo levé krytí.

Krytí okapu se provádí s provázanou nohou, tzn. že se provádí

provázan� s ostatními okapními deskami a s deskami st�ešní plochy v jednoduchém krytí. Minimální p�ekrytí kamenných desek musí odpovídat nejmén� p�ekrytí desek v ploše. Bo�ní p�ekrytí kamenných desek se doporu�uje zv�tšit. Toho lze dosáhnout v�tším spušt�ním a posunutím paty nebo ost�ejším sekem h�betu okapních desek. Kameny mohou mít i rovný h�bet. Okapní kameny se upev�ují nejmén� t�emi h�ebíky nebo vruty.


- 199 - (321) -

Obr. 215 Okap – Staron�mecké jednoduché krytí s provázanou nohou

H�ebenová lemovka m�že být provedena v pravém nebo levém krytí. Kameny h�ebenové lemovky mohou mít zaoblené nebo zkosené rohy.

Obr. 216 H�eben – staron�mecké jednoduché krytí

7.4.1.2. Staron�mecké dvojité krytí

Staron�mecké dvojité krytí se provádí kamenné desky s normálním sekem na plném bedn�ní s podkladním izola�ním pásem a stoupáním linie �ady.

Kameny se upev�ují nejmén� t�emi h�ebíky nebo vruty uvnit�

výškového p�ekrytí, p�i�emž otvor v oblasti �ela je cca 50 mm nad linií hlav p�edcházející �ady kamen�.

Obr. 217 Schéma staron�meckého dvojitého krytí


- 200 - (321) -

Desky u t�etí následující �ady musí desky první �ady p�ekrývat nejmén� o 20 mm (výškové p�ekrytí). T�íd�ní kamen� pro staron�mecké dvojité krytí je shodné s b�žnými velikostmi kamen� pro jednoduché krytí.

Staron�mecké dvojité krytí se zpravidla užívá u:

- sklon� st�echy 22° až 25°, - sklon� st�echy > 25° a velkých délkách krokví a u zvláš� exponovaných

objekt�, - sklon� st�echy > 25° na základ� regionálních zvláštností.

Krytí okapu se provádí s provázanou nohou, tzn. že se provádí provázan� s ostatními okapními kameny a s kameny st�ešní plochy v jednoduchém krytí. Toto platí i pro kameny st�ešní plochy, které leží p�ímo nad okapní �adou. Výškové p�ekrytí okapních kamen� musí �init alespo� polovinu viditelné výšky nad nimi ležící �ady, plus 20 mm.

Obr. 218 Okap –staron�mecké dvojité krytí s provázanou nohou

H�ebenová lemovka se provádí oproti krytí st�ešní plochy jednoduchým krytím. Kamenné desky h�ebenové lemovky musí kameny v ploše p�ekrývat nejmén� o 100 mm.

7.4.2. Šupinové krytí

Šupinové krytí (obr. 219) se provádí deskami (šupinami) stejné velikosti s normálním sekem na plném bedn�ní s podkladním izola�ním pásem a stoupáním linie �ady. �ím menší je sklon st�echy, tím v�tší musí být stoupání linie �ady. Stoupání linie �ady musí ležet, v závislosti na sklonu st�echy, mezi nejnižším a nejvyšším povoleným stoupáním linie �ady. Tvar desky odpovídá kamenu s normálním sekem (obr. 220).


- 201 - (321) -

Obr. 219 Schéma šupinového krytí

a) b)

Obr. 220 Šupinové kameny a) pravá šupina, b) levá šupina

Výška šupin se m��í kolmo k noze a ší�ka rovnob�žn� s nohou ve st�edu výšky. Výškové p�ekrytí je vzdálenost mezi hlavou a nohou dvou se p�ekrývajících šupin. Bo�ní p�ekrytí je vzdálenost mezi �elem a h�betem dvou šupin, které se p�ekrývají, m��ená na linii výškového p�ekrytí.

Šupiny se upev�ují v závislosti na výšce:

- u výšky kamen� > 240 mm nejmén� t�emi h�ebíky nebo vruty, - u výšky kamen� < 240 mm nejmén� dv�ma h�ebíky nebo vruty.

Upev�ování se provádí zásadn� v oblasti výškového p�ekrytí.

U st�ešních ploch, které jsou vystaveny silným v�tr�m, nap�. u výškových budov, v�ží nebo st�ešních ploch se sklonem > 70° se m�že provést upevn�ní pod linií výškového p�ekrytí, avšak uvnit� bo�ního p�ekrytí (obr. 220). Minimální výškové a bo�ní p�ekrytí �iní 29% výšky desky, u výšky desky ≤ 170 mm je p�ekrytí minimáln� 50 mm. Šupiny se kryjí se spušt�nou a posunutou patou. Krytí zleva doprava se ozna�uje jako pravé krytí (pravé šupiny), krytí zprava doleva se ozna�uje jako levé krytí (levé šupiny).


- 202 - (321) -


Velikost šupin (výška/ší�ka v mm)

Bezpe�ný sklon st�echy [°]

Doporu�ená horní hranice sklonu st�echy [°]

420/320 400/320 400/300 380/300

25

30

360/280 340/280

25 35

320/280 300/250

30 40

280/230 260/210

35 50

240/190 220/170

40 60

200/150 180/150 50 -

P�i volb� velikosti šupiny se musí zohlednit délka krokví a poloha

objektu. V p�ípad� pochyb je t�eba použít v�tší šupiny. Také je možné zvolit pravé nebo levé krytí.

Krytí okapu se provádí s provázanou nohou nebo s napojenou špi�atou

nohou. Kameny napojené špi�até nohy (špice) musí p�ekrývat kameny okapní �ady nejmén� p�ekrytím odpovídajícím výškovému p�ekrytí kamen� v ploše. U krytí s provázanou nohou se okapní kámen a kámen z plochy musí na vodním kamenu dotýkat svými h�bety. P�ípustné je i v�tší spušt�ní a posunutí paty. Každý kámen na okapu se upev�uje nejmén� t�emi h�ebíky nebo vruty. Krytí h�ebene je na obr. 222.

Obr. 221 Okap – Šupinové krytí s provázanou nohou

Krytí h�ebene se provádí jako u staron�meckého jednoduchého krytí.


- 203 - (321) -

Obr. 222 H�eben – Šupinové krytí

7.4.3. Krytí formáty s obloukovým �ezem

Krytí se provádí �tvercovými nebo obdélníkovými deskami s obloukovým �ezem (obr. 223), na plném bedn�ní s podkladním izola�ním pásem a stoupáním linie �ady. �ím menší je sklon st�echy, tím v�tší musí být stoupání linie �ady. Stoupání linie �ady musí ležet (v závislosti na sklonu st�echy) mezi nejnižším a nejvyšším povoleným stoupáním linie �ady.

Obr. 223 Schéma krytí formáty s obloukovým �ezem

Desky s obloukovým �ezem se kryjí se spušt�nou a posunutou patou. Krytí zleva doprava se ozna�uje jako pravé krytí (pravé kameny s obloukovým �ezem), krytí zprava doleva se ozna�uje jako levé krytí (levé kameny s


- 204 - (321) -

obloukovým �ezem). Desky s obloukovým �ezem se upev�ují nejmén� dv�ma h�ebíky nebo vruty; p�i sklonu st�ešní roviny nad 40° nejmén� t�emi. V oblasti �ela se upevn�ní provádí pod výškovou linií p�ekrytí, avšak uvnit� bo�ního p�ekrytí. Pro formáty s obloukem musí jejich minimální výškové a bo�ní p�ekrytí odpovídat hodnotám uvedeným v tab. 29 a tab. 30. Bo�ní p�ekrytí se kontroluje v pr�se�íku oblouku s hlavovou linií nižší �ady kamen�. Tvar oblouku si m�že vynutit zv�tšení bo�ního p�ekrytí oproti minimálnímu. Výškové a bo�ní p�ekrytí v závislosti na sklonu st�echy pro obvyklé formáty s obloukem uvádí následující tab. 29 a tab. 30.

Obr. 224 �tvercové kameny formát� s obloukovým �ezem


- 205 - (321) -

Obr. 225 Obdélníkové kameny formát� s obloukovým �ezem

Tab. 29 Minimální p�ekrytí v mm u krytí formáty s obloukovým �ezem – �tvercové formáty

Formát 300/300 250/250

Sklon st�echy Výškové p�ekrytí Bo�ní p�ekrytí Výškové p�ekrytí Bo�ní p�ekrytí

�25° 110 90 - - �30° 100 90 - - �35° 90 90 - - �40° 90 90 90 80 �45° 80 90 80 80 �55° 70 90 70 80

Tab. 30 Minimální p�ekrytí v cm u krytí formáty s obloukovým �ezem – obdélníkové formáty

Formát 350/250 330/230 300/200 Sklon

st�echy Výškové p�ekrytí

Bo�ní p�ekrytí

Výškové p�ekrytí


Výškové p�ekrytí


�30° 90 80 - - - - �35° 80 80 80 70 - - �40° 70 80 70 70 70 60 �45° 70 80 70 70 70 60 �55° 60 80 60 70 60 60


- 206 - (321) -

Krytí okapu se provádí s provázanou nohou nebo s napojenou špi�atou nohou. Kameny napojené špi�até nohy (špice) musí p�ekrývat kameny okapní �ady nejmén� p�ekrytím odpovídajícím výškovému p�ekrytí desek v ploše.

Obr. 226 Okap – krytí �tvercem s obloukovým �ezem a s napojenou špi�atou nohou

U krytí s provázanou nohou se okapní kámen a desky z plochy musí na vodním kamenu dotýkat svými h�bety. P�ípustné je i v�tší spušt�ní a posunutí paty.

Napojená špi�atá noha (obr. 226) se provádí tak, že se okap pokryje �adou kamen� rovnob�žn� s okapem. Stoupající �ady kamen� plochy se v závislosti na sklonu st�echy napojí u formátu 300/300 jednou, dvojicí nebo trojicí špic, u formátu 250/250 ješt� p�ticí p�ípadn� šesticí špic. Po�et špic pro spojení u formátu 300/300 v závislosti na sklonu st�echy:

- 25° až 37° 1 špice, - 37° až 45° 2 špice, - více než 45° 3 špice.

Formát kamen� h�ebenové lemovky odpovídá formátu kamen� použitých v ploše. Na obr. 227 je znázorn�no krytí h�ebene �tvercem s obloukovým �ezem.


- 207 - (321) -

Obr. 227 H�eben – krytí �tvercem s obloukovým �ezem

7.4.4. Pravoúhlé dvojité krytí

Pravoúhlé dvojité krytí se provádí obdélníkovými (obr. 228) nebo �tvercovými deskami na vazbu s p�ibližn� 3 až 6 mm sty�nou spárou. Kameny mohou mít také zkosené nebo zaoblené rohy. T�etí �ada musí první �adu p�ekrývat dle následující tabulky.

Tento druh krytí je možný na plném bedn�ní s podkladním izola�ním pásem nebo na la�ování (obr. 229).

Obr. 228 Schéma pravoúhlého dvojitého krytí – upevn�no na bedn�ní


- 208 - (321) -

Obr. 229 Schéma pravoúhlého dvojitého krytí – svorkováno na lat�ní

Desky se upev�ují:

- nejmén� dv�ma h�ebíky nebo vruty - dv�ma h�ebíky nebo vruty a jedním svorkovým há�kem, - dv�ma h�ebíky nebo vruty a jedním zatloukacím há�kem.

P�i sklonu st�ech nad 50° a p�i velikosti kamene 400/400, 500/250,

600/300 se doporu�uje použít vždy dvou h�ebík� (vrut�) a jednoho svorkového nebo zatloukacího há�ku. Velikosti desek: 600/300, 500/250, 400/400, 400/250, 400/200, 350/350, 350/250, 350/200, 300/300, 300/200 mm.

Tab. 31 Minimální p�ekrytí t�etí �ady nad první v mm (výškové p�ekrytí)

Formát 600/300 500/250

400/400 400/250 400/200

350/350 350/250 350/200

300/300 300/200

Sklon st�echy Výškové p�ekrytí [mm]

�22° 120 - - - �30° 100 100 - - �40° 80 80 80 - �50° - 60 60 60

Krytí okapu se provádí dvojit�. Kamenné desky se upev�ují nejmén� dv�ma h�ebíky nebo vruty.


- 209 - (321) -

Obr. 230 Okap – Pravoúhlé dvojité krytí

Viditelná výška poslední �ady, která leží pod h�ebenovou lemovkou, má odpovídat viditelné výšce ostatních �ad. H�ebenová lemovka se provádí pravým nebo levým krytím s bo�ním jednoduchým p�ekrytím nebo dvojitým bo�ním p�ekrytím. Jednoduché krytí musí mít bo�ní p�ekrytí nejmén� 100 mm. Dvojité krytí (obr. 231) musí mít bo�ní p�ekrytí nejmén� 20 mm. Paty h�ebenových kamen� mohou být bez úpravy nebo zaoblené �i zkosené.

Obr. 231 H�eben – pravoúhlé dvojité krytí

7.4.5. Krytí šestiúhelníkem

Desky se kladou sty�nými hranami k sob� (obr. 232) s pot�ebnou v�lí. Krytí se provádí se spušt�nou špi�kou nejmén� o 10 mm. Tento druh krytí je možný na plném bedn�ní s podkladním izola�ním pásem nebo na la�ování. Desky se upev�ují nejmén� dv�ma h�ebíky nebo vruty.


- 210 - (321) -

Obr. 232 Schéma krytí šestiúhelníkem

Velikost desek: 430/290, 380/250, 360/240, 330/210, 300/200, 290/190, 260/180 mm.

Svislé š��rování je dáno ší�kou kamene (provádí se v míst� sty�ných

spár desek). P�ekrytí ur�uje délka sty�né hrany a velikost spušt�ní špi�ky. Desky velikostí 4 a 5 se mohou používat pouze u st�ech se sklonem ≥ 45° a velikostí 6,7 a 8 u st�ech se sklonem ≥ 60°.

Krytí okapové �ady (obr. 233) se provádí osazením desek rovnob�žn�

s okapem. �ady plochy se napojí tvarov� stejn� upravenými kameny.

Obr. 233 Okap – Krytí šestiúhelníkem


- 211 - (321) -

Kameny se upev�ují nejmén� dv�ma h�ebíky nebo vruty. Viditelná výška kamen� tvaru trojúhelníku (špi�ek) se má rovnat výškovém p�ekrytí kamen� v ploše.

7.4.6. Moravské krytí šupinou

Moravské krytí šupinou (obr. 235) se provádí deskami r�zné výšky a ší�ky. Krytí se provádí tak, že se za�íná na okapu s nejvyššími kameny. Desky se sm�rem k h�ebeni zmenšují.

Obr. 234 Levé kameny a) s tupým sekem, b) normálním sekem, c) ostrým sekem

Obr. 235 Schéma moravského krytí šupinou

Výška desek se m��í kolmo k noze v míst� paty (výšková m��ící �ára) a ší�ka se m��í na výškové linii p�ekrytí. Výškové p�ekrytí je kolmá vzdálenost mezi hlavou a nohou dvou se p�ekrývajících desek, m��eno na výškové linii p�ekrytí. Bo�ní p�ekrytí je vzdálenost mezi h�betem a �elem dvou desek, které se p�ekrývají, m��ená na výškové linii p�ekrytí.

Desky se kryjí se spušt�nou a posunutou patou. Krytí zleva doprava

ozna�ujeme jako pravé krytí (pravé kameny), krytí zprava doleva ozna�ujeme jako levé krytí (levé kameny).


- 212 - (321) -

Moravské krytí šupinou se provádí jen na plném bedn�ní s podkladním izola�ním pásem a stoupáním linie �ady. �ím menší je sklon st�echy, tím v�tší musí být stoupání linie �ady. Stoupání linie �ady musí ležet, v závislosti na sklonu st�echy, mezi povoleným nejnižším a nejvyšším stoupáním linie �ady.

Krycí desky se upev�ují v závislosti na výšce:

- u výšky kamen� > 24 cm nejmén� 3 h�ebíky nebo vruty, - u výšky kamen� < 24 cm nejmén� dv�ma h�ebíky nebo vruty.

Upev�ování se provádí zásadn� v oblasti výškového p�ekrytí. U

st�ešních ploch, které jsou vystaveny silným v�tr�m, nap�. u výškových budov, v�ží nebo st�ešních ploch se sklonem > 70° se m�že provést upevn�ní pod linií výškového p�ekrytí, však uvnit� bo�ního p�ekrytí.

Tab. 32 Minimální velikost p�ekrytí

Výškové p�ekrytí Bo�ní p�ekrytí

29 % výšky* kamene;

p�i výškách kamen� �170 mm: 50 mm

29 % výšky* kamene;

p�i výškách kamen� �170 mm : 50 mm

* P�i výškách kamen� v�tších než 420 mm je výškové p�ekrytí 120 mm.

Nedosažení minimálního bo�ního p�ekrytí lze napravit pooto�ením desky (v�tším spušt�ním paty).


Bezpe�ný sklon Doporu�ená horní hranice * T�íd�ní st�echy [°] st�echy [°]

velká šupina 25 30 prost�ední šupina 35 45

malá šupina 45

* Doporu�uje se zohlednit z ekonomických d�vod�.

P�i volb� t�íd�ní se musí zohlednit délka krokví a poloha objektu. V p�ípad� pochyb je t�eba použít vyšší t�ídu kamen�. Taktéž je možné zvolit pravé nebo levé krytí.

Krytí okapu se provádí s provázanou nohou nebo s napojenou špi�atou nohou. Kameny napojené špi�até nohy (špice) musí p�ekrývat desky okapní �ady nejmén� p�ekrytím odpovídajícím výškovému p�ekrytí desek v ploše. U krytí s provázanou nohou se okapní kámen a kámen z plochy musí na vodním kamenu dotýkat svými h�bety. P�ípustné je i v�tší spušt�ní a posunutí paty.

Každý kámen na okapu se upev�uje nejmén� t�emi h�ebíky nebo vruty. Schéma krytí je obdobné jako u šupinového krytí, nebo u krytí formáty s obloukovým �ezem. H�ebenová lemovka m�že být provedena v pravém nebo v levém krytí. Kameny h�ebenové lemovky mohou být zaoblené nebo zkosené.


- 213 - (321) -

7.4.7. Krytí �tvercem, obdélníkem a kosodélníkem

Krytí se provádí na plném bedn�ní (obr. 236) s podkladním izola�ním pásem a stoupáním linie �ady. �ím menší je sklon st�echy, tím v�tší musí být stoupání linie �ady. Stoupání linie �ady musí ležet, v závislosti na sklonu st�echy, mezi nejnižším a nejvyšším povoleným stoupáním linie �ady. Desky se kryjí se spušt�nou a posunutou patou. Krytí zleva doprava se ozna�uje jako pravé krytí (pravé desky), krytí zprava doleva se ozna�uje jako levé krytí (levé desky).

Obr. 236 Schéma krytí �tvercem, obdélníkem a kosodélníkem

Desky se upev�ují nejmén� dv�ma h�ebíky nebo vruty, p�i sklonu st�ešní roviny nad 40° nejmén� t�emi. V oblasti �ela se upevn�ní provádí pod výškovou linií p�ekrytí, avšak uvnit� bo�ního p�ekrytí.

Tab. 34 Minimální p�ekrytí v mm u krytí �tvercem, obdélníkem a kosodélníkem

Formát �300/300 < 300/300

- �250/250

<250/250 -

� 220/220 >350/250

<350/250 -

� 300/200

<300/200 -

� 260/180

Sklon st�echy

Výš

kové

p�e

kryt

í

Bo�

ní p�e

kryt

í

Výš

kové

p�e

kryt

í

Bo�

ní p�e

kryt

í

Výš

kové

p�e

kryt

í

Bo �

ní p�e

kryt

í

Výš

kové

p�e

kryt

í

Bo�

ní p�e

kryt

í

Výš

kové

p�e

kryt

í

Bo�

ní p�e

kryt

í

Výš

kové

p�e

kryt

í

Bo �

ní p�e

kryt

í

�25° 110 90 - - - - - - - - - - �30° 100 90 - - - - 90 80 - - - - �35° 90 90 80 80 - - 80 80 - - - - �40° 90 80 80 70 - - 70 70 80 70 - - �45° 80 80 70 70 70 70 70 70 70 70 70 70 �50° 70 70 60 60 60 60 60 60 60 60 60 60


- 214 - (321) -

Pro kosodélník se formát udává rozm�ry stran. P�edpokládá se

maximální hodnota tupého úhlu 135°.

Krytí okapu se provádí jednoduše s napojenou špi�atou nohou, nebo dvojit�. Kameny napojené špi�até nohy (špice) musí p�ekrývat kameny okapní �ady nejmén� p�ekrytím odpovídající výškovému p�ekrytí kamen� v ploše. Napojená špi�atá noha se provádí tak, že se okap pokryje �adou desek rovnob�žn� s okapem. Stoupající �ady kamen� plochy se v závislosti na sklonu st�echy napojí jednou, dvojí, trojicí, �tve�icí, p�ticí p�ípadn� šesticí špic.

Každá deska na okapu se upev�uje nejmén� t�emi h�ebíky nebo vruty. Schéma krytí je obdobné jako u krytí formáty s obloukovým �ezem. Formát kamen� h�ebenové lemovky odpovídá formátu kamen� použitých v ploše. H�ebenová lemovka m�že být provedena v pravém nebo levém krytí.


Bezpe�ný sklon Doporu�ená horní hranice * T�íd�ní st�echy [°] st�echy [°]

velká šupina 25 30 prost�ední šupina 35 45

malá šupina 45

* Doporu�uje se zohlednit z ekonomických d�vod�. P�i volb� t�íd�ní se musí zohlednit délka krokví a poloha objektu. V

p�ípad� pochyb je t�eba použít vyšší t�ídu kamen�. Taktéž je možné zvolit pravé nebo levé krytí.

Krytí okapu se provádí s provázanou nohou nebo s napojenou špi�atou nohou. Kameny napojené špi�até nohy (špice) musí p�ekrývat desky okapní �ady nejmén� p�ekrytím odpovídajícím výškovému p�ekrytí desek v ploše. U krytí s provázanou nohou se okapní kámen a kámen z plochy musí na vodním kamenu dotýkat svými h�bety. P�ípustné je i v�tší spušt�ní a posunutí paty.

Každý kámen na okapu se upev�uje nejmén� t�emi h�ebíky nebo vruty. Schéma krytí je obdobné jako u šupinového krytí, nebo u krytí formáty s obloukovým �ezem. H�ebenová lemovka m�že být provedena v pravém nebo v levém krytí. Kameny h�ebenové lemovky mohou být zaoblené nebo zkosené.

7.5. Krytina z vláknocementových rovinných prvk�

Použití a výroba vláknocementových výrobk� se za�ala na p�elomu 19. a 20. stol. Tvarov� vychází z p�írodní b�idlice jak svými tvary, tak i zp�sobem pokrývání. Vláknocementová krytina všeobecn� známá pod názvem Eternit je u nás spojována s olomouckým rodákem Ludvíkem Hatschekem. Od zahájení výroby až do dnešní doby je jednou z nejpoužívan�jších krytin. Uplatn�ní si našla zejména v tradi�ních oblastech p�írodních surovinových zdroj� b�idlice. Vzhledem k tomu, že b�idlice je zna�n� k�ehká a p�i opracování b�idlicových desek vzniká zna�né množství odpadu, bylo nutno tuto nevýhodu nahradit práv� vláknocementovou krytinou. Ve srovnání s b�idli�nou krytinou je leh�í, mén� pracná na výrobu, pružn�jší, levn�jší a snadn�ji se opracovává a �eže na šablony ur�ených tvar�. B�idli�nou krytinu pro svou cenu snadn�jší výrobu a montáž postupn� vláknocementovou krytinu nahrazovala a rozši�ovala se i na území mimo svých p�írodních zdroj�.


- 215 - (321) -

P�evážná �ást této krytiny v historii byla vyrobena s použitím azbestu a to až do konce

20. století. Vliv zdravotních a ekologických požadavk� ovlivnil zásadn� zm�nu materiálového složení. Azbestocementová (osinkocementová) krytina byla nahrazena vláknocementovou krytinou.

Vláknocementová krytina se vyrábí z cementu nebo k�emi�itanu vápenného, vody a

výztužných syntetických nebo p�írodních (buni�inových) vláken. Šablony se lisují z uvedené hmoty a dále �ežou na požadované tvary. Pohledová strana a hrany šablon jsou nat�eny penetrací a pohledovou akrylátovou barvou. Rubová strana šablon je opat�ena transparentním akrylátovým nát�rem. P�irozená barva krytiny je šedá eventueln� m�že být probarvena v celé hmot�. Povrchová úprava se provádí nát�rem nebo nást�ikem. Strojní nást�ik zajiš�uje stejnom�rnou vrstvu nást�iku. Povrchová úprava má funkci jak ochranou, tak estetickou. Šablony se vyráb�jí zejména v t�chto odstínech: modro�erná, tmav� šedá, tmav� hn�dá, �ervená, cihlov� �ervená, sv�tle �ervená, bílá, sv�tle šedá, zinkov� šedá, sv�tle modrá a jiné. Krytina m�že být bu� hladká, nebo svojí texturou napodobuje p�írodní b�idlici.

�eské normy �SN EN 494 a 49 ur�ují požadavky na technické vlastnosti a zkoušky.

Zkouškami se zjiš�ují: mechanické vlastnosti, m��ení pr�hybu, zkouška na nepropustnost vody, zkouška teplou vodou, zkouška nasáknutí – vysušení, zkouška mrazuvzdornosti a zkouška teplo – déš�.

Nový výrobek podléhá každé typové zkoušce, aby se prokázalo, že vyhovuje norm�.

Typové zkoušky se nemusí opakovat, nedojde-li k zásadní zm�n� složení výrobku nebo výrobní metody. D�ležitá je zkouška teplo – déš�, kdy se šablony vystaví st�ídání: déšt� (170 min.), p�erušení 10 min., oh�ívání na 70°C (170 min.), p�erušení 10 min. T�chto cykl� je 50 a po nich se na zkoušeném vzorku nesmí objevit žádné viditelné trhliny, rozvrstvení nebo jiné porušení v takové mí�e, aby její zp�sobilost k použití byla snížená.

Normy rozlišují vláknocementovou krytinu na desky vlnité a desky rovinné. V norm�

jsou uvedeny dv� technologie výroby st�ešních desek: - azbestová technologie (AT)– výrobky s chrisotilovým azbestem – výrobky

s použitím azbestu jsou však zdraví škodlivé - bezazbestová technologie (NT)- výrobky azbest neobsahují, je použito jiných

výztužných vláken. P�ítomnost azbestu ve výrobcích je zdraví škodlivá, zejména uvol�ování vláken p�i

jejich opracování.

Normové požadavky na vlastnosti krytiny a metody ov��ování t�chto vlastností: P�edepsaná norma �SN EN 492:1995:

Zkoušená vlastnost Normový požadavek - Mezní odchylka délky [mm] ±3 - Mezní odchylka ší�ky [mm] ±3 - Minimální tlouš�ka [mm] 4

(-10%, +25%) - Ohybový moment [Nm/m] pr�m. min. 50 jednotliv�

min. 30 - Objemová hmotnost [g/cm3] min. 1,6 - Nepropustnost vody (po 24 hod.) bez kapek na spodní stran�

zkušebního vzorku - Zkouška teplou vodou min. 0,75

(po 56 dnech uloženi v 60 °C teplé vod�) - Pom�r RL [-] - Zkouška nasáknutím -vysušením min. 0,75

(50 cykl�) Pom�r RL [-] - Mrazuvzdornost min. 0,75

(100 cykl�) Pom�r RL [-] - Zkouška teplo - déš� (50 cykl�) bez viditelných trhlin nebo

rozvrstvení


- 216 - (321) -

St�ešní desky jsou vyztuženy vlákny nap�.: nesouvisle, náhodn� roztroušenými elementy, souvislými prameny nebo pásy, rouny nebo tkaninami.

Rozm�ry rovinných desek (šablon) jsou v ší�kách 200-400 mm s délkou 400-600 mm a tlouš�ka prvku se pohybuje od 4 do 7 mm. Nej�ast�jší rozm�r je 400/400 mm s tlouš�kou 4 mm. Plošná hmotnost krytiny se pohybuje v rozmezí 11-29 kg.m-2. Minimální sklon u rovinných desek krytiny jednoduché je 30°, u krytiny dvojité 25°.

Rovinné prvky je možno rozd�lit následovn� na:

základní �tvercové, koso�tvercové a obdélníkové, tvarové neboli šablony:

- �tvercové se zkosenými postranními rohy, - �tvercové se t�emi zkosenými rohy, - koso�tvercové ostroúhlé se zkosenými postranními rohy a

s dolním rohem ostrým, zkoseným nebo zaobleným, - koso�tvercové tupoúhlé se zkosenými postranními rohy a

s dolním rohem ostrým nebo zaobleným, - obdélníkové se zkosenými dolními rohy,

šupinové: - oby�ejné (nap�.bobrovka), - korunové o 3 nebo více lalocích.

Šablony

Šablony zajiš�ujeme na dolním rohu v�trným nýtem (obr. 222). Nýt se vsune mezi spáru p�ibitých p�íložník�, tak aby tr�el vzh�ru. Potom se vezme šablona, navlékne se spodním otvorem na nýt a osadí tak, aby horní roh ležel na narýsované kolmici a kraje se�íznutých roh� se kryly se špi�kami p�íložník�. P�ibije se nejd�íve pravý a potom levý h�ebík. Nakonec se ohne nýt sm�rem dol�. Špi�ky horních šablon p�esahují 10 mm na spodní desku. Voda stéká po hranách šablony a odkapává ze špi�ky na spodní šablonu.

Obr. 237 Upevn�ní šablony v�trnou sponou (v�trným nýtem)

Minimální sklon


- 217 - (321) -

Pro r�zné druhy krytí jsou stanoveny v �SN 73 1901/98 - Navrhování st�ech doporu�ené bezpe�né sklony st�ešních rovin. Jednoduchá krytina 25°, dvojitá krytina 30°. Pokud je nutné v nezbytných p�ípadech (nap�. p�i rekonstrukci st�echy) snížit bezpe�ný sklon st�echy (max. o 10%), doplní se skladba st�ešního plášt� o vhodnou pojistnou hydroizolaci. Voln� stékající voda po krytin� nesmí bez dalších pomocných vrstev proniknout st�ešní krytinou.

Nosná konstrukce krytiny:

- lat�, - bedn�ní z prken, - bedn�ní z desek na bázi d�eva.

Lat�

Rozm�r latí je p�i osové vzdálenosti krokví do 700 mm minimáln� 24/48 mm. P�i osové vzdálenosti krokví do 800 mm minimáln� 30/50 mm. P�i v�tších vzdálenostech krokví a nadmo�ských výškách nad 600 m n. m. je nutno pr��ez lat� posoudit statickým výpo�tem (�SN 73 0035, �SN P ENV 1991 -Zásady navrhování a zatížení konstrukcí).

Doporu�ená délka h�ebík� použitých k p�ipevn�ní latí musí být minimáln� 2,5 krát v�tší než tlouš�ka latí.

Bedn�ní z prken Minimální ší�ka prken má být v�tší než 120 mm. Tato prkna jsou p�ibita ke každé

krokvi dv�ma h�ebíky. Každé prkno, jehož ší�ka je v�tší než 200 mm se p�ibije ke krokvi t�emi h�ebíky. Délka h�ebíku musí být minimáln� 2,5 krát v�tší, než tlouš�ka prken. Tlouš�ka navržených prken závisí na vzdálenosti krokví. Pro r�zné vzdálenosti krokví lze doporu�it následující tlouš�ky prken:

Vzdálenost krokví: Tlouš�ka prken: 600 mm, 24 mm, 600 -1000 mm, 30 mm, vzdálenost krokví nad 1000 mm. nutno staticky posoudit.

Bedn�ní z desek na bázi d�eva Podle zp�sobu výroby se rozd�lují tyto deskové materiály z aglomerovaného d�eva na:

p�ekližované desky, t�ískové desky, desky z orientovaných plochých t�ísek (OSB vláknité desky) a cementot�ískové desky. Je nutné však zvolit takový materiál, do kterého lze snadno zatloukat h�ebíky. Orienta�ní tlouš�ky desek ve vazb� na vzdálenost krokví je následující:

Vzdálenost krokví: Tlouš�ka prken: vzdálenost krokví do 600 mm, 22 mm, vzdálenost krokví 600-1000 mm, 28 mm, vzdálenost krokví nad 1000 mm. nutno staticky posoudit.

Desky se spojují ve sm�ru spádu st�echy nad krokvemi nebo kontralat�mi. Ve sm�ru rovnob�žném s okapem se desky spojují nap�. na pero a drážku. Maximální rozm�r desky by m�l být cca 2000 mm.

7.5.1. Krytina jednoduchá

Základní rozd�lení krytiny jednoduché podle zp�sobu krytí a podle typ� šablon skládané vláknocementové krytiny z desek, je následující:


- 218 - (321) -

- ze �tverc� se zkosenými rohy, - ze �tverc� kladených úhlop�í�n�, - z obdélník� – delší strana rovnob�žná s okapem, - z koso�tverc�, - z koso�tverc� se zkosenými hranami, - z �tvercových a obdélníkových šablon s obloukovým �ezem.

7.5.1.1. Krytina jednoduchá ze �tverc� se zkosenými rohy

Jedná se o tzv. francouzský zp�sob krytí (n�kdy též �eskou šablonou), který se provádí p�edevším na lat� (obr. 238). Volná vzdálenost mezi šablonami je 5 mm a spodní špi�ka šablony p�esahuje pr�se�ík podložených šablon o 10 mm. Šablony se p�ipev�ují dv�ma h�ebíky a jednou vichrovou sponou.

Okap P�i francouzském krytí se za�íná zakládacím okapovým lemem nap�. ze

šablon 300/300 se zkoseným rohem.Jejich bo�ní p�esah je minimáln� 120 mm. P�esah šablon u okapového lemu je stejný jako u šablon v ostatní ploše st�echy. Šablony se musí pokládat (u okraje okapu) s volným p�esahem �50 mm p�es bedn�ní nebo lat�. Aby m�ly šablony okapového lemu stejný sklon jako ostatní plochy, je vhodné je podložit. P�ipevn�ní podkladních šablon se provádí minimáln� dv�ma h�ebíky. P�ipevn�ní okapového lemu se provádí alespo� t�emi h�ebíky na šablonu.

Štít Štítová hrana se u francouzského krytí provádí jako souvislá,

p�ímá.hrana P�i pr�b�žné štítové hran� je možno použít polovi�ní ší�ku šablon. Bo�ní volný p�esah p�es lat� je 40 – 60 mm.Venkovní rohy je nutno zaoblit nebo zkosit. P�ipevn�ní šablon na štítové hran� se provádí alespo� t�emi h�ebíky.

Obr. 238 Krytina jednoduchá ze �tverc� se zkosenými rohy, rozm�r 400/400, okapový lem 300/300 (francouzské krytí)

H�eben Montáž h�ebene se provádí ze špi�atých šablon (více než polovina

šablony) a h�ebenového lemu. Provádí-li se pokrývání na lat�, je nutno p�imontovat h�ebenové prkno odpovídající ší�ky. Viditelná výška špi�atých


- 219 - (321) -

šablon by m�la být shodná s vodorovnou š��rovou rozte�í. Lem st�echy p�ivrácené k p�evládajícímu sm�ru v�tru se pokrývá s p�esahem. P�esah šablon je 40 – 60 mm. Aby m�ly šablony na h�ebenu stejný sklon jako ostatní, je nutné je podložit. Pro h�ebenový lem se používají stejné šablony jako pro okapový lem.H�ebenový lem se provádí s bo�ním p�esahem minimáln� 100 mm. Šablony se p�ipevní alespo� �ty�mi h�ebíky pod p�ekrytím. Koncová šablona se viditeln� p�ipevní h�ebíky z nerezav�jící oceli.

Obr. 239 H�eben s lemem podložený �ástí �tvercové šablony se zkosenými rohy

Na následujících obrázcích jsou p�íklady krytí šablonami dostupnými na našem trhu.

Obr. 240 Okap bez lemování


- 220 - (321) -

Obr. 241 Okap s lemováním – souvislá p�ímá okapní hrana

Obr. 242 Okap s polovi�ním lemováním


- 221 - (321) -

Obr. 243 Okap ukon�ený okapním plechem

Obr. 244 H�eben ukon�ený h�ebenovým lemem s p�esahem


- 222 - (321) -

Obr. 245 H�eben ukon�ený h�ebenovým lemem a h�ebená�i

7.5.1.2. Jednoduchá krytina ze �tverc� kladených úhlop�í�n�

Tzv. moravský zp�sob nebo též n�mecké jednoduché krytí. �tverce 400/400 mm se p�ibíjí na lat� položené pod úhlem 45° k linii okapu. P�esah krytiny je 70 - 100 mm, tím je dána i vzdálenost latí mezi sebou.

�ím menší je sklon st�echy, tím v�tší musí být p�esah krytiny. P�i menším sklonu st�echy se musí použít mezilatí, a to p�edevším v horských oblastech. Proto se v tomto p�ípad� doporu�uje bedn�ní st�echy z prken tlouš�ky 24 mm, na které se p�ibíjí nepískovaná lepenka jako podklad pod krytinu.

Nejprve se p�ibíjí na okap krajovky 200/400 a 400/400 mm nebo �tverce, u nichž se od�íznou dolní rohy. Potom se položí s náležitým p�esahem p�íložky, které se na�ežou z celých �tverc�. Po položení p�íložek se p�ibíjí vlastní krytina obdobn� jako krytina ze �tverc� se zkosenými rohy.

Rovn�ž h�eben, nároží, štítové zdi a st�ešní proniky se upravují obdobn� jako u krytiny ze �tverc� se zkosenými rohy. Okap

P�i moravském krytí se za�íná zakládacím okapovým lemem nap�. ze šablon 200/400 a 400/400. Jejich bo�ní p�esah je minimáln� 120 mm. P�esah šablon u okapového lemu je stejný jako u šablon v ostatní ploše st�echy. Šablony se musí pokládat (u okraje okapu) s volným p�esahem �50 mm p�es bedn�ní nebo lat�. Aby m�ly šablony okapového lemu stejný sklon jako ostatní plochy, je vhodné je podložit. P�ipevn�ní podkladních šablon se provádí minimáln� dv�ma h�ebíky. P�ipevn�ní okapového lemu se provádí alespo� t�emi h�ebíky na šablonu.


- 223 - (321) -

Štít

Štítová hrana se u moravského krytí provádí jako souvislá, p�ímá hrana. P�i pr�b�žné štítové hran� se ostatní šablony pod štítovým lemem do�ezávají. Bo�ní volný p�esah p�es lat� je 40 – 60 mm. P�ipevn�ní šablon na štítové hran� se provádí alespo� t�emi h�ebíky. H�eben

Montáž h�ebene se provádí z h�ebenového lemu. Pod h�ebenovým lemem se musí šablony se�íznout. Provádí-li se pokrývání na lat�, je nutno p�imontovat h�ebenové prkno odpovídající ší�ky. Lem st�echy p�ivrácené k p�evládajícímu sm�ru v�tru se pokrývá s p�esahem. P�esah šablon je 40 – 60 mm. Aby m�ly šablony na h�ebenu stejný sklon jako ostatní, je nutné je podložit. Pro h�ebenový lem se používají stejné šablony jako pro okapový lem.H�ebenový lem se provádí s bo�ním p�esahem minimáln� 100 mm. Na následujících obrázcích jsou p�íklady krytí šablonami dostupnými na našem trhu.

Obr. 246 Ukon�ení u okapu jednoduchou okapovou �adou


- 224 - (321) -

Obr. 247 Ukon�ení u okapu jednoduchou okapovou �adou - s lemem u štítu

7.5.1.3. Krytina jednoduchá z obdélník� – delší strana rovnob�žná s okapem

Vodorovné krytí se provádí na bedn�ní nebo p�i sklonech � 35° na lat�. Tento zp�sob krytí bývá též n�kdy ozna�ován jako tzv. švýcarský. Krytí se provádí hranatým pravoúhlými šablonami pokládanými podle sm�ru p�evládajících v�tr�. Kotvení se provádí dv�ma h�ebíky a jedním há�kem pro každou šablonu. Doporu�ený sklon � 30°.

Obr. 248 Krytina jednoduchá z obdélník� (600/300) - delší strana

rovnob�žná s okapem (tzv. švýcarské krytí)


- 225 - (321) -

Okap Krytí u okapu se p�i vodorovném krytí provádí obdobn� jako následující

�ady v ploše st�echy. P�ipevn�ní lemu je stejné jako u ostatních šablon na st�eše. Šablony u okapu se kladou s p�esahem �50 mm p�es bedn�ní nebo lat�. Aby m�ly šablony okapového lemu stejný sklon jako ostatní plochy je vhodné je podložit.

Štít

Montáž ukon�ení u štítu se provádí zp�sobem pr�b�žným. Volný p�esah šablon p�es podkladní konstrukci je 40 – 60 mm. Vn�jší rohy je nutno zaoblit nebo zkosit. P�ipevn�ní krajních šablon se provádí minimáln� t�emi h�ebíky. Šablony na konci s nadpolovi�ní ší�kou se musí navíc p�ipevnit há�kem.

H�eben

H�eben se ukon�uje h�ebenovým lemem. Sm�r krytí lemu h�ebene j e shodný se sm�rem krytí ostatní plochy st�echy. Lem st�echy p�ivrácené k p�evládajícímu sm�ru v�tru se pokrývá s p�esahem. Výškový p�esah šablon je 40 – 60 mm. Aby m�ly šablony na h�ebenu stejný.

7.5.1.4. Krytina jednoduchá z koso�tverc�

Krytina z koso�tverc� (obr. 249) se provádí na lat�, nebo na bedn�ní. Šablony se p�ekrývají bo�n� i výškov�. Šablony se p�ipev�ují h�ebíky.

Okap

P�i krytin� jednoduché z koso�tverc� se krytí za�íná zakládacím podkladním okapovým lemem z obdélník� nap�. ze šablon 200/400 se zkoseným rohem.Jejich bo�ní p�esah je minimáln� 120 mm. P�esah šablon u okapového lemu je stejný jako u šablon v ostatní ploše st�echy. Šablony se musí pokládat (u okraje okapu) s volným p�esahem �50 mm p�es bedn�ní nebo lat�. Aby m�ly šablony okapového lemu stejný sklon jako ostatní plochy, je vhodné je podložit. P�ipevn�ní podkladních šablon se provádí minimáln� dv�ma h�ebíky. P�ipevn�ní okapového lemu se provádí alespo� t�emi h�ebíky na šablonu.

Štít

Štítová hrana se provádí jako souvislá, p�ímá hrana. Pod štítovým lemem se musí šablony se�íznout. P�i pr�b�žné štítové hran� je možno použít polovi�ní ší�ku šablon. Bo�ní volný p�esah p�es lat� je 40 – 60 mm.Venkovní rohy je nutno zaoblit nebo zkosit. P�ipevn�ní šablon na štítové hran� se provádí alespo� t�emi h�ebíky.


- 226 - (321) -

Obr. 249 Jednoduchá krytina z koso�tverc�

H�eben Montáž h�ebene se provádí z koso�tvercových šablon a h�ebenového

lemu. Provádí-li se pokrývání na lat�, je nutno p�imontovat h�ebenové prkno odpovídající ší�ky. Lem st�echy p�ivrácené k p�evládajícímu sm�ru v�tru se pokrývá s p�esahem. P�esah šablon je 40 – 60 mm. Aby m�ly šablony na h�ebenu stejný sklon jako ostatní, je nutné je podložit. Pro h�ebenový lem se používají stejné šablony jako pro okapový lem.

7.5.1.5. Krytina jednoduchá z koso�tverc� se zkosenými rohy

Pokrývání koso�tverci se provádí p�edevším na lat�. Volná vzdálenost mezi šablonami je 5mm a spodní špi�ka šablony p�esahuje 10 mm. Koso�tvercové šablony se p�ipev�ují dv�ma h�ebíky. Doporu�ený sklon � 30°.

Obr. 250 Krytina jednoduchá z koso�tverc� se zkosenými rohy

Okap P�i krytí koso�tverci se okap provádí s použitím okapního lemu.

Šablony je nutno klást s p�esahem �50 mm p�es bedn�ní nebo lat�. Okapový lem se d�lá p�evážn� s použitím stejných šablon jako na st�echu. P�i�emž stranové p�ekrytí obnáší minimáln� 120 mm. Výškové p�ekrytí je shodné jako


- 227 - (321) -

u ostatních ploch. Aby m�ly šablony okapového lemu stejný sklon jako ostatní plochy je vhodné je podložit. P�ipevn�ní p�ídavných šablon se provádí minimáln� dv�ma h�ebíky. P�ipevn�ní okapového lemu se provádí alespo� t�emi h�ebíky na šablonu.

Štít

Štítové hrany jsou p�i koso�tvercovém krytí provázané nebo pr�b�žné . P�i pr�b�žné štítové hran� je možno použít polovi�ní ší�ku šablon. P�i provázané štítové hran� je pot�eba okraj st�echy obednit. Volný p�evis šablon p�es hotovou konstrukci obnáší na štítové hran� 40 – 60 mm. Venkovní rohy je nutno zaoblit nebo zkosit. P�ipevn�ní šablon na štítové hran� se provádí alespo� t�emi h�ebíky.

Obr. 251 Ukon�ení krytiny u štítu provázanou hranou

H�eben

Montáž h�ebene se provádí ze špi�atých šablon (více než polovina šablony) a h�ebenového lemu. Provádí-li se pokrývání na lat�, je nutno p�imontovat h�ebenovou fošnu odpovídající ší�ky. Viditelná výška špi�atých šablon by m�la být shodná s vodorovnou š��rovou rozte�í. Lem st�echy p�ivrácené k p�evládajícímu sm�ru v�tru se pokrývá s p�esahem. P�esah šablon je 40 – 60 mm. Aby m�ly šablony na h�ebenu stejný sklon jako ostatní je nutné je podložit. Pro h�ebenový lem by se m�ly, stejn� jako pro okapový lem, použít stejné šablony jako na ploše. H�ebenový lem se provádí s bo�ním p�esahem minimáln� 100 mm. Šablony se p�ipevní alespo� �ty�mi h�ebíky pod p�ekrytím. Koncová šablona se viditeln� p�ipevní h�ebíky z nerezav�jící oceli a nesmí ležet bezprost�edn� na hran� okapu nebo nároží.

Obr. 252 H�eben s lemem podložený �ástí koso�tvercové šablony


- 228 - (321) -

7.5.1.6. Z �tvercových a obdélníkových šablon s obloukovým �ezem

Pokrývání na sklonitých st�ešních plochách následuje po provedení bedn�ní z prken a po položení pojistné hydroizolace a. U st�ech se sklonem > 70°se m�že pokrývat i bez stoupání linie �ady (tedy vodorovn�). Pravé krytí vyžaduje šablony s obloukem vlevo a u levého krytí šablony s obloukem vpravo. Šablony se pokládají s visící patou. Zpevn�ní se d�lá dv�ma h�ebíky na každou šablonu, pro šablonu 400/ 400 je nutno použít i há�ek. Doporu�ený sklon � 25°, u rozm�ru 250/250 mm � 30°.

Obr. 253 Krytí z šablon s obloukovým �ezem s provázanou nohou a za�átkem (n�mecké krytí)

Okap Pokrytí okapu m�že být bu� p�ekrývané nebo s podkladem.Šablony se

pokládají s p�esahem 50 mm a více p�es konstrukci. Šablony se musí pokládat p�i aplikaci s navázanou nohou. Musí být zadní strana nožních šablon navázaná na st�ešní šablony. P�ekrytí nožních šablon do špice musí odpovídat alespo� p�ekrytí st�ešní plochy. St�ešní tašky na okapu s výjimkou malých nožních šablon do špice se musí p�ipevnit alespo� t�emi h�ebíky. Pokrytí špi�atou nohou následuje vždy u okapního vázání. Toto se kryje stejnými šablonami jako ostatní plocha. P�itom p�ekrytí do strany je alespo� 120 mm. P�ekrytí je ve stejné výšce jako u ostatních šablon v ploše. Šablony v okapním lemování se musí p�ipevnit t�emi h�ebíky.

Obr. 254 Okap se zašpi�at�lou nohou a okapovým lemem


- 229 - (321) -

Štít Za�áte�ní a koncová (levá a pravá) štítová hrana by se m�la pokrývat

s provázáním (bez lemu). volný p�esah šablon p�es hotovou konstrukci štítové hrany je 40 až 60 mm. Venkovní hrany šablon na štítové hran� se mají zaoblit. Koncová strana se m�že pokrýt dvojit�. P�i použití rozm�ru 400/400 mm mohou šablony u štítové hrany (p�i za�átku kladení ) vybíhat (�ást šablony je od�íznuta). Všechny šablony na štítové hran� se musí p�ipevnit alespo� t�emi h�ebíky. Šablony na koncové štítové hran� se ješt� navíc musí p�ipevnit zatloukacím há�kem. Pokud jsou šablony na štítové hran� p�ipevn�ny pouze v jejich hlav�, není možno použít h�ebíky.

Obr. 255 Štítová hrana s dvojitým koncovým místem

H�eben H�ebeny se pokrývají h�ebenovým lemem. Pod h�ebenovým lemem se

musí šablony se�íznout do špice. pro h�ebenový lem se používají stejné šablony jako pro ostatní plochu st�echy. H�eben se m�že pokrývat bu� ve sm�ru nebo v protism�ru pokrývání st�echy. Sm�r kladení šablon h�ebenového lemu ur�uje sm�r p�evládajících v�tr�. P�ekrytí p�es spodní šablony je 40 až 60 mm. Aby byla plocha h�ebenového lemu ve stejném sklonu jako ostatní plocha st�echy je vhodné tyto šablony naho�e podložit. P�ekrytí šablon do strany se musí z d�vodu zpevn�ní zv�tšit. Šablony se p�ipev�ují min. �ty�mi h�ebíky v ploše stranového p�ekrytí. Koncová šablona se p�ipevní viditeln� h�ebíky z nerezové oceli.

Obr. 256 Ukon�ení krytiny h�ebenovým lemem


- 230 - (321) -

Obr. 257 Stoupání linie �ady

Navrhované stoupání musí být mezi minimálním a maximálním stoupáním linie �ady Minimální stoupání linie �ady je vyjád�eno vzorcem Vmin= 1- sin kde: je sklon st�echy Maximální stoupání linie �ady je Vmax= 1,0 m na jeden metr okapové délky. Pro ur�ení sklonu je možno použít následující tabulku 36.

Tab. 36 Tabulka ur�ení sklonu

Sklon st�echy [°] Minimální stoupání linie �ady Vmin [m]

Maximální stoupání linie �ady Vmax [m]

25 0,577 1,00 30 0,500 1,00 35 0,426 1,00 40 0,357 1,00 45 0,293 1,00 50 0,234 1,00 55 0,181 1,00 60 0,134 1,00 65 0,094 1,00 70 0,060 1,00

7.5.2. Krytina dvojitá

Základní rozd�lení krytiny dvojité podle zp�sobu krytí a podle typ�

šablon skládaných vláknocementových krytin z desek, je následující: - z �tverc� – strana rovnob�žná s okapem - z obdélník� – kratší strana rovnob�žná s okapem


- 231 - (321) -

- obdélník� – kratší strana rovnob�žná s okapem – se zkosenými rohy - ze šupinových šablon

7.5.2.1. Krytina dvojitá ze �tverc� – strana rovnob�žná s okapem

Dvojité krytí Doporu�ený sklon � 25° a p�i rozm�ru 300/300 a 200/400 � 30°. Kladení dvojitého krytí se provádí p�edevším na lat�. Volná vzdálenost

mezi šablonami je 5mm. Šablony mohou být hranaté nebo se skosenými rohy. P�ipevn�ní šablon se provádí dv�ma h�ebíky pro rozm�ry 300/600 a 400/400 je nutné použít navíc há�ek.

Okap

P�i dvojitém krytí je první �ada lemování okapu z šablon o výšce vyjád�ené následujícím pravidlem: Výška šablony = š��rová rozte� + p�ekrytí.

Ukon�ující šablony u okapu se kladou s p�esahem � 50 mm p�es bedn�ní nebo lat�. Aby m�ly šablony okapového lemu stejný sklon jako ostatní plochy je vhodné je podložit. P�ipevn�ní podkladních šablon se provádí minimáln� dv�ma h�ebíky.

Obr. 258 Dvojitá krytina ze �tverc� (400/400)

Štít Montáž ukon�ení u štítu se provádí zp�sobem pr�b�žným. Ší�ky šablon

< 125 mm jsou nep�ípustné. Je tedy nutné p�ípadné menší rozm�ry než 125 mm vyrovnat p�i�íznutím sousedních šablon. Volný p�esah šablon p�es podkladní konstrukci je 40 – 60 mm. Vn�jší rohy je nutno zaoblit nebo zkosit. P�ipevn�ní krajních šablon se provádí minimáln� t�emi h�ebíky. Koncová šablona se viditeln� p�ipevní h�ebíky z nerezav�jící oceli a nesmí ležet bezprost�edn� na hran� okapu nebo nároží.


- 232 - (321) -

H�eben

Obr. 259 H�eben s lemem podložený obdélníkovou šablonou

Na následujících obrázcích jsou p�íklady krytí šablonami dostupnými na našem trhu.

��


- 233 - (321) -

��

Obr. 260 Ukon�ení okapu a) okapním plechem, b) tvarovkami

��


- 234 - (321) -

��

Obr. 261 Ukon�ení h�ebene a) šablonami, b)h�ebená�i

7.5.2.2. Krytina dvojitá z obdélník� – kratší strana rovnob�žná s okapem

Doporu�ený sklon � 25° a p�i rozm�ru 300/300 a 200/400 � 30°. Kladení dvojitého krytí se provádí p�edevším na lat�. Volná vzdálenost mezi šablonami je 5mm. Šablony mohou být hranaté nebo se skosenými rohy. P�ipevn�ní šablon se provádí dv�ma h�ebíky pro rozm�ry 300/600 a 400/400 je nutné použít navíc há�ek.

Obr. 262 Krytiny dvojitá z obdélník� (anglické krytí)


- 235 - (321) -

Okap P�i dvojitém krytí je první �ada lemování okapu z šablon o výšce

vyjád�ené následujícím pravidlem: Výška šablony = š��rová rozte� + p�ekrytí. Ukon�ující šablony u okapu se kladou s p�esahem �50 mm p�es bedn�ní

nebo lat�. Aby m�ly šablony okapového lemu stejný sklon jako ostatní plochy je vhodné je podložit. P�ipevn�ní podkladních šablon se provádí minimáln� dv�ma h�ebíky.

Štít

Montáž ukon�ení u štítu se provádí zp�sobem pr�b�žným. Ší�ky šablon <125 mm jsou nep�ípustné. Je tedy nutné p�ípadné menší rozm�ry než 125 mm vyrovnat p�i�íznutím sousedních šablon. Volný p�esah šablon p�es podkladní konstrukci je 40 – 60 mm. Vn�jší rohy je nutno zaoblit nebo zkosit. P�ipevn�ní krajních šablon se provádí minimáln� t�emi h�ebíky. Koncová šablona se viditeln� p�ipevní h�ebíky z nerezav�jící oceli a nesmí ležet bezprost�edn� na hran� okapu nebo nároží. H�eben

Obr. 263 Ukon�ení h�ebenu lemem z šablon 300/300 s podložením obdélníkem

Dvojité krytí 320/600 doporu�ený sklon � 25°. Kladení dvojitého krytí se provádí p�edevším na lat�. Volná vzdálenost mezi šablonami je 5 mm. P�ipevn�ní šablon se provádí jedním há�kem na šablonu pouze v okrajových a rohových oblastech dv�ma h�ebíky na šablonu. V oblastech s intenzivními v�try je nutno p�ibít všechny šablony.

Obr. 264 P�ipevn�ní šablon záv�sným (svorkovým) nebo zatloukacím hákem na la�


- 236 - (321) -

7.5.2.3. Krytina dvojitá z obdélník� – kratší strana rovnob�žná s okapem – se zkosenými rohy

Obr. 265 Dvojitá krytina z obdélník� se zkosenými hranami (320/600)

Na následujících obrázcích jsou p�íklady krytí šablonami dostupnými na našem

trhu.

Obr. 266 Okap ukon�ený s podložením doplkovými prvky


- 237 - (321) -

Obr. 267 Ukon�ení okapu okapním plechem

Obr. 268 Ukon�ení h�ebenovým lemem s h�ebená�i


- 238 - (321) -

Obr. 269 Ukon�ení h�ebenovým lemem s p�esahem

7.5.2.4. Krytina dvojitá ze šupinových šablon

Obr. 270 Dvojitá krytina ze šupin (bobrovek)


- 239 - (321) -

Obr. 271 Ukon�ení okapu okapním plechem

Obr. 272 Ukon�ení h�ebenovým lemem s p�esahem


- 240 - (321) -

Obr. 273 Ukon�ení h�ebenový lemem s h�ebená�i

7.5.3. Úbo�í a nároží

7.5.3.1. Úbo�í

Zvláštní pozornost je nutno v�novat krytí nároží i úbo�í. Je možno rozlišit následující úbo�í:

- plechové, - va�kové, - podkládané, - provázané.

Úbo�í se vytvá�ejí plechové nebo z úbo�ních šablon. P�i volb� typu

úbo�í je nutno respektovat velikosti p�ilehlých ploch a polohu budovy. Pro r�zné typy úbo�í je nutno dodržet následující sklony:

- plechové -, - va�kové 25°, - z šablon 30°.

Aby m�ly šablony u okapu stejný sklon jako ostatní šablony v úbo�í je nutno je podložit.

Plechové úbo�í

U krytí úbo�í na latích s rozte�í >130 mm je nutno osadit prkna odpovídající ší�ky jako podklad pro oplechování. P�esah šablon p�es plech

m��ený pravoúhle k linii úbo�í musí být u sklonu st�echy < 50° minimáln� 120 mm. U sklonu st�echy � 50° minimáln� 100 mm. Kladení šablon do

plechového úbo�í se provádí pr�b�žným zp�sobem. P�itom mohou být použity


- 241 - (321) -

v�tší rozm�ry šablon. Rohy šablon se s ohledem na tok vody zaoblí nebo zkosí.

Obr. 274 Krytí plechovým úbo�ím

Va�kové úbo�í

Va�kové úbo�í je možno použít pouze u stejných sklon� p�iléhajících ploch. Každá, k úbo�ní linii p�iléhající šablona má výstupek. Nohy šablon se v úbo�í setkávají. Od st�edu úbo�í k šablonám je mezera pro odtok vody, která je � 10 mm. Krytí se provádí pr�b�žným zp�sobem. P�ípadné p�i�ezávání šablon v úbo�í je možné pouze v jedné t�etin� šablony. P�ipevn�ní výstupk� se provádí v horní �ásti šablony ve výškovém p�ekrytí dv�ma h�ebíky. Rohy šablon se s ohledem na tok vody zaoblí nebo zkosí.

Obr. 275 Krytí va�kovým úbo�ím

Podkládané obdélníkové úbo�í

Úbo�í podkládané šablonami je možno použít pouze u stejných sklon� p�iléhajících ploch.

K pokrývání se používají úbo�ní šablony o rozm�ru 130/400 nebo 200/400. Jako podklad je nutno p�idat úbo�ní bedn�ní. Ší�ka úbo�í musí být alespo� p�t šablon u rozm�ru 130/400 p�ípadn� �ty�i šablony u rozm�ru 200/400. Šablony se kladou trojit� s minimálním p�esahem 10 mm. P�ekrytí šablon z p�ilehlých ploch p�es šablony v úbo�ích musí být p�i sklonu � 40°


- 242 - (321) -

minimáln� 120 mm a p�i sklonu � 50° alespo� 10 mm. Rohy šablon se s ohledem na tok vody zaoblí nebo zkosí. Každá šablona se p�ipevní minimáln� dv�ma h�ebíky.

Obr. 276 Krytí podkládaným obdélníkovým úbo�ím

Pravé/levé provázané úbo�í

Pravé/levé provázané úbo�í je možno použít pouze p�i n�meckém krytí (krom� rozm�r� 300/400 a 400/400). P�i nestejném sklonu p�iléhajících ploch je nutno za�ít pokrývat u mén� sklon�né plochy. P�i stejném sklonu se kryje od menší plochy k v�tší. Používají se šablony o rozm�rech 130/400 a 130/150. Podkladem je bedn�ní úbo�í v ší�ce asi 160 – 180 mm. Bedn�ní je vytvarované ve sm�ru krytí úbo�ními šablonami. Ší�ka úbo�í musí být minimáln� sedm, maximáln� dev�t šablon. Bo�ní p�esah úbo�ních šablon musí být minimáln� 65 mm a p�esah na výšku m��eno v úbo�ní linii o jednu t�etinu více než v ploše st�echy. Šablony v úbo�í se musí p�ipevnit alespo� t�emi h�ebíky.

Obr. 277 Krytí pravým provázaným úbo�ím


- 243 - (321) -

7.5.3.2. Nároží

Pro r�zné druhy krytí a typy šablon jsou zobrazeny následující nároží:

- n�mecké krytí s provázaným za�átkem, - n�mecké krytí s provázaným dvojitým koncem, - koso�tvercové krytí s p�ekládaným lemem, - francouzské krytí s p�ekládaným lemem, - dvojité krytí s p�ekládaným lemem.

Výškový a bo�ní p�esah na nárožní hran� musí odpovídat minimáln� p�íslušné ploše. Šablony nároží musí p�ekrývat plochu šablon st�echy alespo� o 100 mm.

Krytina nároží st�echy p�ivrácené k p�evládajícím v�tr�m se klade s p�esahem p�es hranu nároží. P�i rozdílných sklonech st�echy p�ilehlých ploch k nároží se pokrývá mén� sklonitá strana s p�esahem p�es hranu nároží. Volný p�esah šablon je 40 - 60 mm.

V p�ípad�, že se nepoužije uvedený zp�sob krytí je možno nároží oplechovat nebo použít dvojité krytí. P�ipevn�ní šablon se provádí minimáln� t�emi h�ebíky na šablonu v oblasti p�ekrytí. P�i kladení krytiny provázan� se navíc každá šablona p�ichytí jedním há�kem. Venkovní rohy šablon se musí zakulatit nebo zkosit.

Obr. 278 N�mecké krytí nároží s provázaným za�átkem


- 244 - (321) -

Obr. 279 N�mecké krytí nároží s provázaným dvojitým koncem

Obr. 280 Koso�tvercové krytí nároží s p�ekládaným lemem


- 245 - (321) -

Obr. 281 Francouzské krytí nároží s p�ekládaným lemem

Obr. 282 Dvojité krytí nároží s p�ekládaným lemem

7.6. Krytina z plechových rovinných desek

Do krytin z plechových rovinných desek se zahrnují:


- 246 - (321) -

- plechové šablony - s výhodou se používají pro krytí velkých tvarov� nenáro�ných ploch, vyzna�ují se zna�nou tuhostí a plností. Používají se pro st�echy továrních hal, skladiš�, zem�d�lských provozních budov, ale i pro rodinné domky, rekrea�ní chaty,

- plechové tašky, šupiny jsou �asto zdobené lisovaným ornamentem nebo symbolem. Používají se i ke krytí složit� �len�ných st�ech s mnoha malými plochami a pro v�že, v�ži�ky i strmé st�echy, které jsou u mansard apod.

Hmotnost krytiny je pom�rn� malá a krytiny mají zna�nou pevnost. U

tvarovaných desek jejich velká plocha p�i pom�rn� malé hmotnosti umož�uje rychlou montáž. Krytina je neho�lavá a odolává p�i dobré údržb� všem vliv�m pov�trnosti. Je-li krytina bez tepelné izolace, je pot�eba podst�ešní prostor dokonale odv�trávat, protože plechové krytiny jsou prakticky vzduchot�sné.

7.6.1. Krytina z plechových šablon

Podkladem krytiny z plechových šablon je v�tšinou bedn�ní provedené z prken minimální tlouš�ky 24 mm. Na bedn�ní se h�ebíky s velkou hlavou p�ibije jednoduchý asfaltový pás typu A s p�esahem 100 mm, který se klade rovnob�žn� s okapem. Pro úsporu �eziva se n�kdy místo souvislého bedn�ní používá prken tlouš�ky 24 mm s rozte�í 300 mm. Norma p�edepisuje minimální sklon krytiny z plechových šablon 30°. Krytina ze šablon z pozinkovaného plechu

Šablony se vyráb�jí se t�emi podélnými prolisy bu� trojúhelníkového nebo segmentového tvaru. Dodávají se v�tšinou bez povrchové úpravy. Hmotnost šablony s trojúhelníkovými prolisy p�i tlouš�ce plechu 0,6 mm je 2,5 kg. U plechu se segmentovými prolisy je hmotnost p�i tlouš�ce plechu 0,55 mm – 2,2 kg, p�i tl. 0,6 mm – 2,4 kg a p�i tl. 0,8 mm je hmotnost šablony 3,2 kg.

� � ��

��

:��

� �

��

��

Obr. 283 Šablony z pozinkovaného plechu s trojúhelníkovými a segmentovými prolisy

Kladení šablon

Šablony se upev�ují k podkladu ve vrcholech pozinkovanými h�ebíky délky 56 až 63 mm se dv�ma podložkami, nejprve p�ítla�nou – plechovou a pak t�snící z PVC. Po délce se p�ekrývají prolisy umíst�nými ve sm�ru


- 247 - (321) -

p�evládajících v�tr�. Minimální p�esah šablon je 100 – 150 mm ve sm�ru spádu.

H�eben se p�ekrývá plechovými h�ebená�i délky 1000 mm, rozvinuté ší�ky 330 mm. P�esahují se minimáln� o 100 mm a p�ibíjejí se stejn� jako šablony k h�ebenovým latím. H�ebená� se v místech prolis� prost�ihne.

Spot�eba materiálu:

- plechových šablon 2,5 – 2,6 ks / 1 m2 st�ešní plochy,

- plechových h�ebená�� 1,1 ks / 1 m h�ebene.

Krytina ze šablon z hliníkového plechu - Alukryt

Používají se šablony s hliníkového lakovaného plechu (Alukryt) s t�emi podélnými prolisy trojúhelníkového tvaru. H�ebená� z hliníkového plechu je provedený v p�edepsaném sklonu a je ukon�en pravoúhlým ohybem s prost�iženými otvory pro prolisy šablon. Hliníkové h�ebíky o rozm�ru 3x45 mm slouží k p�ipev�ování šablon a h�ebená��. Jsou podloženy elastickými podložkami pr�m�ru 8 mm (3 mm) x 1,5 a hliníkovými pr�m�ru 8 mm (3 mm) x 0,8 mm2.

��

��

��=��!��

��

��

Obr. 284 Sou�ásti st�ešní krytiny z hliníkových šablon a) šablona z hliníkového plechu, b) h�ebená� z hliníkového plechu s provedenými výst�ihy tvaru žeber šablony

Šablony se ukládají na bedn�ní provedené z prken tlouš�ky 24 mm. Tvar a kvalita šablon umož�uje provád�t podklad z prken o rozte�i podpor 300 mm, což snižuje náklady na provedení krytiny. Šablony se podkládají nepískovanou asfaltovanou lepenkou.

Kladení šablon

Alukrytové šablony se kladou kolmo k okapu tak, aby se podélné prolisy dvou sousedních šablon p�ekrývaly. P�ekrytí se provádí ve sm�ru p�evládajících v�tr�. Minimální p�ekrytí ve sm�ru spádu je 100 mm.

Jednotlivé šablony se v místech p�edpokládaného p�ipojení po osazení prod�rují. P�ibíjejí se hliníkovými h�ebíky 3 x 45 mm s hliníkovou podložkou a


- 248 - (321) -

elastickou podložkou. Kolem štít�, okap� a u h�ebene se šablony p�ipojují v�tším po�tem h�ebík� (minimáln� do vzdálenosti 1000 mm). Jiných h�ebík� než hliníkových se nesmí použít, nebo� by mohla vzniknout elektrochemická koroze.

Obr. 285 Montáž krytin z hliníkových šablon a) 1,2 – d�ev�ná konstrukce st�echy, 3 – h�ebená� Alukryt, 4, 5 –šablony, b) podrobnost spojení dvou šablon, 1 - d�ev�ná st�ešní konstrukce, 2 – krytina Alukryt, 3 – h�ebík

Klempí�ské práce jako lemování komín�, ukon�ení krytiny, okapnice apod., je vhodné provád�t z hliníkového plechu. Jako náhradu je možné použít pozinkovaný plech, který je ve styku s hliníkovou krytinou opat�en povrchovou úpravou (po odmašt�ní pozinkovaného plechu se provede jeden nát�r S 2003 a dvojnásobný nát�r S 2013).


- plechových šablon 22 ks / 10 m2 st�ešní plochy, - plechových h�ebená�� 1,1 ks / 1m h�ebene, - h�ebíky 80 ks, - podložky elastické 80 ks, - podložky hliníkové 80 ks.

7.6.2. Krytina z plechových tašek a šupin

Pro výrobu se používá plech zinkový, pozinkovaný, hliníkový, ale také m�d�ný. Podkladním materiálem je la�ování nebo bedn�ní z prken na kterém je p�ibita asfaltovaná lepenka. Nevyrábí se b�žn�, ale na objednávku.

��

�

��

��

�

�

�

�

��


- 249 - (321) -

P�ed kladením tašek musí být oplechována úbo�í, olemovány nadezdívky, štítové zdi, komínová t�lesa a ostatní proniky. Tašky p�esahují úbo�í i lemování o 50 – 70 mm a p�ipev�ují se k n�mu zav�šením.

�tvercové tašky mají rozm�ry 350 / 350 mm a 500 / 500 mm, ší�ka ohyb� podél dvou horních stran je 25 – 30 mm. Tašky se p�ipev�ují za ohyby p�íponkami p�ibitými k bedn�ní nebo la�ování. Vzájemn� se p�ekrývají a zav�šují se do sebe ohyby na dolních dvou stranách. Tento spoj umož�uje dilataci.

Výhodou tašek vyrobených z hliníkového plechu je jejich malá hmotnost cca 3,5 kg/m2 a tím snadné a rychlé kladení. P�ibíjejí se pouze hliníkovými h�ebíky a na styku t�í tašek se p�ichycují shodn� jako krytiny vláknocementové pomocí hliníkové spony. Na kratších hranách mají tyto tašky ohyby, z nichž je jeden ohnut nahoru a druhý dol�. Tašky se za horní ohyby p�ichycují p�íponkami k latím a pak se do nich zasunou dolní ohyby tašek vyšší �ady. Na delších hranách jsou p�lkruhové ohyby, jimiž se tašky vzájemn� p�esahují.

��

Obr. 286 Krytiny z plechových tašek a) krytina z �tvercových zinkových nebo pozinkovaných tašek, b) krytina z plochých hliníkových tašek

Na h�ebenech se p�ipev�ují hladké, u historických staveb �asto bohat� tvarované plechové pásy s jednoduchým ohybem, s nímž se spojí h�ebenové lišty.

Vyráb�jí se také tvarované tašky z pozinkovaného nebo hliníkového plechu, které se p�ibíjejí h�ebíky na st�ešní lat� nebo bedn�ní. Jsou vhodné pro st�echy jednoduchých tvar�, se sklonem v�tším než 30° a vzájemným p�esahováním tašek nejmén� o 60 mm. Jejich tvar je odvozen od hladké pálené tašky. Horní �ást t�chto tašek je ohnuta pro zav�šení za horní hranu st�ešní lat�.


- 250 - (321) -

Sty�né spáry jsou tvarovány tak, že styk dvojice tašek je uzav�en trojúhelníkovým p�ikrytím (zámkem). Kladou se na st�ih a každá se p�ibíjí dv�ma h�ebíky.

Velkou nevýhodou t�chto krytin z korodujících materiál� je nutnost obnovy nát�ru. Je t�eba jej obnovovat po dvou až �ty�ech letech.

Krytina z plechových šupin se používá pro dekorativn� p�sobící strmé

st�echy a v�ži�ky. Vyrábí se lisováním ze zinkového a m�d�ného plechu a to bu� jako jednotlivé kusy, nebo v seskupení n�kolika šupin ve tvaru p�ibližn� �tverce nebo koso�tverce �i v pásech. Podkladem je obvykle plné bedn�ní, k n�muž se krytina p�ipev�uje p�íponkami p�inýtovanými nebo p�ipájenými k šupinám.

Kladení krytiny postupuje od okapu k h�ebenu s p�edem provedeným oplechováním okapu, úbo�í, lemování nadezdívek. H�eben je opat�en oplechováním s dolní stranou s ohyby, za n�ž se nejvyšší �ada šupin zav�sí.

7.7. Krytina z vláknocementových vlnitých desek

Krytina se používá ke krytí st�ech s minimálním sklonem 11°, p�evážn� u pr�myslových staveb, zem�d�lských objekt� a provizorních staveb, jako jsou ubytovny a sklady. Pro bytové a ob�anské stavby nejsou tyto krytiny z estetického hlediska vhodné.

Krytina má malou hmotnost a velkou pevnost. Protože prvky jsou velkoplošné, je montáž rychlá. Desky jsou mrazuvzdorné, vodot�sné a odolávají vliv�m pov�trnosti. Dají se snadno opracovat, �ezat pilkou na železo i snadno vrtat. Jsou však k�ehké a p�i prudkém nárazu nebo zatížení se lámou. Proto jsou nepochozí. Nejsou odolné proti agresivnímu prost�edí p�sobícímu na cementy. Životnost je nejmén� 30 let bez jakékoliv údržby. Základní pravidla krytí

Krytina se p�ipev�uje na vodorovné lat� upevn�né h�ebíky do krokví vaznicových soustav. Vlnovky do délky 1250 mm se podpírají dv�ma lat�mi, vlnovky délky v�tší než 1250 mm t�emi vodorovnými lat�mi. Nejmenší pr��ez latí p�i osové vzdálenosti 1200 mm �iní 75/75 mm, jinak musí být p�edepsán projektovou dokumentací. Lat� mohou být též ocelové nebo železobetonové. Ke krytí se používá vždy nejdelší vlnovky, kratší vlnovky se používají jako dopl�kové.

P�esah vlnovek se �ídí sklonem st�echy. U sklonu st�ešní roviny mén� než 17° je podélný p�esah desek nejmén� 200 mm, u sklonu v�tšího než 17° nejmén� 150 mm. U budov v horských oblastech se zv�tšuje podélný p�esah u sklonu menšího než 17° až na 250 mm. Aby se vlnovky nemusely v poslední �ad� u h�ebenu p�i�ezávat, m�že se p�esah této �ady zv�tšit až na 300 mm. Bo�ní p�esah je asi 50 mm.

P�ed krytím se musí u desek se�íznout dva protilehlé rohy, a to p�i krytí z pravé strany pravý roh naho�e a levý roh dole. P�i krytí z levé strany se se�íznou opa�né rohy. Výška se�íznutí se rovná podélnému p�esahu, ší�ka se rovná ší�ce bo�ního p�esahu. Se�íznutím se zamezí �ty�násobnému p�eložení


- 251 - (321) -

desek p�i krytí p�es sebe. Otvor musí mít pr�m�r o polovinu v�tší, než je vrut, aby se umožnilo krytin� dilatovat. Postup p�i p�ipev�ování vlnovek

P�ed zapo�etím krytí se p�em��í vzdálenost vodorovných latí pro daný sklon a podélný p�eklad.

U okapu se položí vedle sebe uzáv�rky vln, které p�iléhají nosem k okapové krokvi. Na uzáv�rky vln se položí první �ada z nejdelších vlnovek, které se kladou z levé nebo pravé strany. Bo�ní p�esahy vln se musí klást ve sm�ru p�evládajících v�tr�. U h�ebenu se desky nesm�jí dotýkat. Na každou položenou �adu vlnovek se vyzna�í p�esah �árou rovnob�žnou s okapem.

První a poslední desky �ady se p�ipevní na vrcholek druhé a páté vlny vruty do latí. Ostatní desky se p�ipevní jen v jednom míst�, a to ve vrcholu druhé vlny od bo�ního p�esahu. Ve dvou místech se p�ipev�ují vlny u výškových budov, u otev�ených sklad� a stájí a u budov v horské oblasti, v níž vanou silné v�try.

K d�ev�ným latím se p�ipev�ují desky pozinkovanými vruty 8x120 mm s kovovou pružnou podložkou a s t�snící pryžovou podložkou. Vruty mají šestihrannou hlavu. Nesmí se dotahovat násilím, aby vlnovka nepraskla a mohla dilatovat.

Na kovové vazni�ky z válcovaných profil� tvaru I se pokládají vlnovky obdobn� jako na d�ev�né lat�, místo vrut� se však používá p�íchytek (hák�) z pozinkované oceli pr�m�ru 6 mm, které mají závit s hlavicí a p�itla�ovací a t�snící podložkou.

Úprava krytiny u okapu

Nejprve se položí �ada uzáv�rkových vln. Potom první �ada desek tak, aby spodní okraj sahal do 1/3 žlabu. Vlnovky se kladou kolmo k okapu. Úprava krytiny u štítu a požární zdi

Uzáv�r vln u štítu se upraví podle pot�eby o�íznutím. P�i p�esahu musí oplechování sahat do st�edu nejbližší spodní vlny. P�es štítové zdivo, které lícuje s krytinou, musí vlnovka p�esahovat polovinou vlny. Pod st�ešním pronikem musí být lemování upraveno tak, aby se pod n� mohla vložit p�íslušná tvarovka. P�e�nívající štítová nebo požární ze� se p�ekrývá upravenou krytinou a p�esahem 30 mm na každou stranu, nebo se oplechuje.

Obr. 287 Úprava krytiny z vlnitých vláknocementových desek u okapu


- 252 - (321) -

1 – uzáv�rka vln, 2 – uzáv�rka vln z pohledu, 3 – vlnitá deska

Obr. 288 Bo�ní p�esah desek

Úprava krytiny u h�ebene

H�eben se kryje dvoudílnými kloubovými h�ebená�i, které se kladou proti sm�ru p�evládajících v�tr�. Na jednu stranu se pokládá spodní díl, aby vlnami zapadal do vln p�ilehlých vlnovek, na druhou stranu se položí obdobn� vrchní díl. Vlny obou stran musí souhlasit.

Obr. 289 Úprava krytiny z vlnitých vláknocementových desek u h�ebene a) dvoudílný h�ebená�, b) úprava h�ebene

H�ebená�e se p�ipev�ují vruty do vaznic na vrcholu každé druhé vlny. Vlnité desky se nikdy nesm�jí u h�ebenu dotýkat. Úprava krytiny u nároží

Nároží se zakrývá postupn� deskami z jedné a z druhé strany. Na nároží se p�ibije hranol 60/130 mm, který se zakryje h�ebená�i. Úprava krytiny u úbo�í

Úbo�í se vybední a vyplechuje pásem plechu o rozvinuté ší�ce 660 mm. Upravené vlnovky lícují po obou stranách se žlabem širokým 200 mm.


- 253 - (321) -

Obr. 290 Úprava krytiny z vlnitých vláknocementových desek u úbo�í

Úprava krytiny u st�ešních pronik�

U komín� a sv�tlík� se musí vlnovky podle pot�eby p�i�ezávat, �ímž se sníží jejich únosnost. Proto se upevní další pomocné lat� nebo se komín obední na ší�ku 500 mm. Nad komínem p�esahuje krytina lemování o 100 mm, na p�ední stran� p�esahuje oplechování krytinu o 100 mm.

Obr. 291 Úprava krytiny z vlnitých vláknocementových desek u st�ešního proniku a) horní �ást st�echy, b) dolní �ást st�echy, 1 – zatloukací hmoždinka, 2 – dilata�ní lišta, 3 – plech, 4 – tmel


- 254 - (321) -

Obr. 292 Úprava krytiny z vlnitých vláknocementových desek u st�ešního okna 1 – lemování okna vlnitým olov�ným plechem, 2 – vlnitá deska, 3 – st�ešní okno

7.8. Krytina z asfaltovláknitých vlnitých desek

Asfaltovláknité (bitumenové) vlnité desky jsou pevn� spojené homogenní sm�si z organických a anorganických vláken a živice. Homogenita desky zaru�uje její vlastnosti.

Základním prvkem ve výrob� jsou recyklované lepenky. Tyto lepenky jsou ve více vrstvách slisovány (ve tvaru vln). Po této základní operaci je deska pono�ena do horké lázn� z živice (cca 200oC), kde dojde k nasycení živicí. Kone�nou povrchovou úpravu tvo�í vinylakrylátové prysky�ice, které jsou tepeln� vytvrzeny. Krytina se dodává v barvách šedé, bílé zelené, modré, �ervené, hn�dé a sv�tle hn�dé.

Látkové složení:

- živice cca 48%,

- organické a anorg. vlákno a plnivo, p�ídavné a barvící látky cca 52 %.

Bitumenové desky jsou ur�eny k pokrývání st�ech, které krom� vlastní hmotnosti, sn�hu a v�tru nejsou vystaveny žádným jiným zatížením. Pro svou elasticitu jsou zvláš� vhodné pro zak�ivené st�echy (min. polom�r oblouku je 8 m), dále pro skladové objekty, obchodní za�ízení, pr�myslové haly, zem�d�lské objekty živo�išné i rostlinné výroby (kondenzace kyselých par), objekty s chemickým provozem. Používají se také p�i rekonstrukcích starých st�ech i bez demontáže p�vodní krytiny. Výhodou je jejich snadná opracovatelnost, nekorodují, nek�ehnou, odolávají hnilob�, plísním, houbám a v�tšin� chemikálií, vyzna�ují se snadnou manipulací, díky své nízké hmotnosti. Nevýhodou je menší životnost.

Obecn� platí:

- maximální nasákavost 16%,

- teplotní roztažnost 0,1% p�i teplotním rozdílu 50°C.


- 255 - (321) -

Na bitumenové desky se vztahují jednotlivá ustanovení normy EN 534. Velkoformátové desky se vyráb�jí ve dvou tlouš�kách:

- typ A = 3,0 mm,

- typ B = 2,4 mm. Typové zkoušky

P�íslušnými zkouškami se zjiš�ují hlavn� tyto vlastnosti:

- geometrické (míry desek, pravoúhlost, rozd�lení vln apod.),

- mechanické (prohnutí, pevnost proti nárazu, proti proražení h�ebíkem apod.),

- fyzikální (prosákavost, mrazuvzdornost, teplotní roztažnost, odolnost proti UV zá�ení).

Hmotnost Hmotnost na každý m2 rozvinuté plochy:

- typ A cca 2,6 kg/ m2,

- typ B cca 2,2 kg/ m2.

Jímavost vody Nejvýše 15% hmotnosti desek – p�i teplot� vody 20°C.

Propustnost

Žádná kapka pod deskou po dobu 48 hodin. Hladina vody musí být 100 mm nad vrchol vln. Odolnost proti mrazu

Zkušební t�leso je pono�eno 24 hodin ve vod�. Po vytažení se podrobí 25 zmrazovacím cykl�m, které se skládají z 28 hodinového zmrazení p�i teplot� –20°C a 16 hodinového rozmrazení p�i +50°C. Nesm�jí vzniknout trhliny ani žádné jiné zm�ny.

U vlnitých prvk� se používají p�edevším desky o rozm�rech:

- ší�ky 900 – 1000 mm,

- délky 1250 – 2500 mm,

- výšky vln 38 mm.

Plošná hmotnost se pohybuje v rozmezí od 3 kg.m-2, ale i 13 – 19 kg.m-2 v závislosti na konkrétním druhu materiálu. Používá se pro sklon st�ech od 7° - 89°.

Zásady pro montáž krytiny z asfaltovláknitých vlnitých desek

Podkladem pod krytinu se používá plnoplošné bedn�ní nebo la�ování s rozestupem v závislosti na sklonu a zatížení krytiny. Doporu�ené rozestupy latí jsou p�evážn� 200, 310, 460 p�ípadn� 620 mm. Jde o lehkou krytinu, proto je nutné dbát na d�kladné p�ipevn�ní latí do nosné konstrukce (krokví). Pokládají se proti sm�ru p�evládajících v�tr� a o tak, aby 2. �ada za�ínala polovinou desky dle následujícího schématu.


- 256 - (321) -

@

��

�� :

��

Obr. 293 Schéma kladení desek

Tab. 37 Podélné a p�í�né p�esahy s doporu�enými rozestupy la�ování

sklon st�echy rozte� latí podélný p�esah p�í�ný p�esah

7 – 10° max. 200 mm 2 vlny min. 200 mm

10 - 15 ° max. 460 mm 1 vlna min. 160 mm

> 15 ° max. 620 mm 1 vlna min. 140 mm

Úprava krytiny u h�ebenu

P�i použití na nároží valbové st�echy se pod h�ebená� používá samolepící klínové t�sn�ní. Pro úbo�í se používá úžlabového prvku pod který se také používá samolepícího klínového t�sn�ní. Pro ut�sn�ní desky u okapu a h�ebene se používá vlnové t�snící lišty.

��


- 257 - (321) -

��

Obr. 294 Ukon�ení krytiny u štítu a u okapu a) �ešení okraje st�echy pomocí štítové lišty, b) u okapu st�echy nesmí volný konec p�e�nívat o více než 50 mm

Úprava krytiny u st�ešních pronik�

U komín� a sv�tlík� se musí vlnovky podle pot�eby p�i�ezávat, �ímž se sníží jejich únosnost. Proto se upevní další pomocné lat� nebo se komín obední na ší�ku 500 mm. Nad komínem p�esahuje krytina lemování o 100 mm, na p�ední stran� p�esahuje oplechování krytinu o 100 mm.

7.9. Krytina z vlnitého plechu a plech� imitujících tvar taškových krytin

V sou�asné dob� �asto používaná krytina nap�. pro rekonstrukce st�ech, kde není možné zvyšovat zatížení od krytiny.

7.9.1. Krytina z vlnitého plechu

Výhodou krytin z vlnitého plechu je lehkost p�i pom�rn� zna�né únosnosti, rychlé odvedení vody, jednoduché kladení, a tím snadná a rychlá montáž k d�ev�ným vazni�kám i na ocelovou konstrukci. Nevýhodou je zna�ná tepelná vodivost a hlu�nost p�i siln�jším dešti nebo krupobití. Další nevýhodou je kondenzace vodních par na spodním podkladu a to, že tenké plechy nejsou poch�zné, což znesnad�uje opravy.

Krytina z vlnitého plechu je vhodná pro pr�myslové objekty, sklady,

garáže aj., u nichž je sklon st�echy v�tší než 20o. Vyrábí se z plechu ocelového pozinkovaného, zinkového, hliníkového, ale dodává se i s poplastovanou povrchovou úpravou, v r�zných velikostech tabulí a vln a v r�zných tlouš�kách. Jsou-li vlnité plechy velmi tenké, kladou se na bedn�ní nebo na husté la�ování. Tlustší vlnité plechy jsou samonosné, a proto nevyžadují souvislý podklad. Kladou se na vazni�ky, jejichž vzájemná vzdálenost vyplývá z délky použitých tabulí. Tabule, které jsou delší než 2000 mm, musí být vazni�kami podporovány i uprost�ed.


- 258 - (321) -

Vodorovné spoje tabulí musí vždy ležet zplna na vaznicích. S kladením se za�íná u okapu. První �ada se nechává p�es okraj st�echy p�e�nívat asi do t�etiny okapního žlabu.

V podélném sm�ru se p�i sklonu st�echy v�tším než 35o tabule

p�ekládají na ší�ku asi 100 mm, p�i menším sklonu na ší�ku asi 150 mm.

��

��8��

��8��

�� !�� ,� $�+' �� '�!%� -�+' ��A

�"��

*�� ,��,�� '7%�

,�� $%

�!3�� %�

��' $% ,4�,�-"

%�&"' ��,� '"9� ��' $%-

�!3�� %�

)��,� ��,�� '7%�

Obr. 295 Konstruk�ní úpravy krytiny z vlnitého plechu a) p�esahování krytiny z vlnitého plechu, b) p�ipevn�ní krytiny k vazni�kám

Styky tabulí se na vrcholu každé vlny pronýtují nebo se tabule vždy ob jednu vlnu stáhnou ocelovými šrouby. Je-li t�eba v mimo�ádných p�ípadech vlnité plechy spojit pevn�, snýtují se tabule pozinkovanými nýty pr�m�ru 6mm. Otvory pro šrouby musí být pon�kud v�tší, než je pr�m�r šroub�, aby tabule plechu m�ly možnost p�i objemových zm�nách dilatovat. Pod matici je t�eba vždy vložit t�snící kroužek. Šrouby mají mít nerezav�jící úpravu, a to bu� pozinkováním v ohni, nebo kadmiováním. Dnes se ke krytin� dodávají speciální vruty s nerezav�jícími povrchovými úpravami s podložkou umož�ující vodot�snost styku. Postranní spoje tabulí jsou dostate�n� zajišt�ny p�esahem sousedních vln a pronýtováním ve vzdálenostech 400 - 600 mm.

Samonosné vlnité plechy v�tší tlouš�ky se kladou na d�ev�né hranolky nebo ocelové

nosníky, k nimž se tabule p�ipevní speciálními šrouby nebo zasunutím za ocelové p�íchytky p�inýtované k vazník�m. P�íchytky se osazují za každou t�etí vlnou. U zinkové krytiny se p�íchytky navlékají do o�ek p�ipájených ke spodní stran�. Vzdálenost podpor se �ídí stupn�m samonosnosti plechu a m�že být 400 - 1600 mm. P�i použití hliníkového plechu kladeného na vazni�ky je d�ležité spolehliv� zabránit korozi p�ímým stykem obou kov�. Tomu se zabrání kvalitním nát�rem.

Ukon�ení krytiny u h�ebene je u ocelové st�ešní konstrukce jiné než u konstrukce

d�ev�né. U ocelové konstrukce bývá u h�ebene na každé stran� jedna vazni�ka. Na okraji h�ebenového plechu se vykrojí nejlépe na lisu �ílka, která po ohnutí uzav�ou prostor mezi vlnami. Na druhém okraji se plech pon�kud sto�í do tvaru válce, což jednak zvýší jeho tuhost a jednak je styk h�ebenových plech� t�sn�jší. Šikmá rovinná �ást plechu má mít ší�ku 200 - 300 mm. Je-li sklon st�echy menší, musí být rovinná �ást širší. Ukon�ení krytiny na h�ebeni nemusí být ze dvou plech�, nýbrž m�že být pouze z jednoho kusu.


- 259 - (321) -

Obr. 296 Úprava krytiny z vlnitého plechu u h�ebene na ocelové st�ešní konstrukci

Ve vrcholu u d�ev�ného krovu je obvykle h�ebenová vaznice, k jejímž bo�ním stranám se p�ibíjejí plechové p�íponky pro p�ichycení h�ebenového lemování. H�eben bývá zvýšený (což zlepšuje celkový vzhled) a zakrývá se plechovou lištou.

)��,� 4�%� ,

Obr. 297 Úprava krytiny z vlnitého plechu u zvýšeného h�ebene na d�ev�né st�ešní konstrukci

7.9.2. Krytina z plech� imitujících tvar taškových krytin

Jádro st�ešních tašek tvo�í ocelové prvky st�ešních desek, které jsou tvarovány jako tašky. Ocelové jádro je oboustrann� povrchov� upraveno mnoha ochrannými vrstvami. Povrch je barevn� upraven od tmav� šedé do �ervené barvy. Sklon st�echy provedené z této krytiny je od 6o.

Tento druh krytiny se dodává ve velkém množství typ�. Délka st�ešních

dílc� se pohybuje od 1050 - 8000 mm. Velikost tašek podle typu je od 300 – 400 mm. Tlouš�ka plech� se pohybuje od 0,5 - 0,6 mm.


- 260 - (321) -

Desky se kladou na lat� s osovou vzdáleností v�tšinou od 300 - 400mm, ale také až 1200 mm a p�ipev�ují se k nim speciálními samo�eznými šrouby, které se dodávají jako p�íslušenství st�ešních desek. Pot�eba šroub� je mezi 5 – 6 kg/m2. Zakrytá ší�ka st�ešní desky je 1000 – 1100 mm.

��

�

��

�

��

Obr. 298 Pohled na st�ešní krytinu imitující tvar taškové krytiny a p�íklad rozte�e latí

Obr. 299 P�íklad rozm�r� st�ešní krytiny imitující tvar taškové krytiny

Krom� základních desek bývá sou�ástí p�íslušenství i h�ebená� – standardní délky 2000 mm, okapové lemování standardní délky 2000 mm, obvodové lemování stejné délky. Vyráb�jí se i pr�hledné st�ešní desky se standardní délkou 800 – 1400 mm.

K uzav�ení h�ebene, úbo�í a ut�sn�ní okapového lemování se dodávají

výpl�ové bloky z polyethylenu speciáln� tvarované. Je-li t�eba upravit délku jednotlivých st�ešních desek, které se však dodávají v délkách podle objednávky, je možné �ezat.

7.10. Krytina z trapézových plech�

Trapézové plechy (široké ohýbané profily) jsou základním konstruk�ním prvkem pro lehké st�ešní plášt� pr�myslových nebo jiných velkorozm�rových objekt�. Dodávají se v r�zných velikostech, profilech a


- 261 - (321) -

s r�znými povrchovými úpravami. Ve v�tšin� p�ípad� se vyráb�jí na míru dle projektové dokumentace, respektive podle specifikace zákazníka. Vyráb�jí se z nekone�ného pásu plechu, který je tvarovaný podle typu profilu a je �ezaný na míru dle p�ání zákazníka, avšak do maximální délky 10000 mm. Dodávají se s lakoplastovou úpravou na jedné nebo po obou stranách. Dodávají se i typy s odvod�ovacími kanálky pro st�ešní konstrukce. Potom jsou sou�ástí dodávky i t�sn�ní ve tvaru trapézu a r�zná oplechování v požadovaném tvaru.

Jádro materiálu tvo�í ocelový oboustrann� žárov� pozinkovaný plech,

na který je po nanesení pasiva�ní vrstvy a základního nát�ru nanesená vrstva laku, která je následn� vytvrzená v peci. Takto vzniká na povrchu lakoplastová vrstva požadované tlouš�ky (nap�. Polyester 25 mikrometr�).P�íklady jmenovitých rozm�r� jsou uvedeny v tabulce 38.

Plechy se dodávají v barevných odstínech RAL. Tabule trapézového

plechu se p�ipev�ují na vaznice z válcovaných ocelových profil� r�zného tvaru nebo d�ev�né lat�. P�i použití nosných profil� (vyššího profilování) je možné jich použít jako nosných prvk� a pak se upev�ují p�ímo na prvky nosného systému (vazníky apod.). Tabule se p�ipev�ují samo�eznými vruty. Jejich druh je odvislý od vlastnosti podkladní konstrukce (d�evo, kov). Na podložce vrutu je navulkanizované t�sn�ní EPDM, které zabezpe�uje vodot�snost spoje. Vruty spojující profil s podkladní konstrukcí se umís�ují vždy ve spodní vln� profilování. Dva kusy profil� se mezi sebou spojují v horní vln� profilování.

Prostupy se d�lají pom�rn� obtížn�, a proto mají být umíst�ny co

nejblíže k h�ebeni nebo k okapu. P�i použití širokých ohýbaných profil� jako krytiny je výhodné klást je vcelku od h�ebene až po okap. Vylou�í se tak p�í�né spáry, a tím i riziko zatékání, a umožní se zmenšit sklon st�ešní roviny. P�esah jednotlivých panel� se provádí 200 mm, v nep�íznivých klimatických podmínkách až 250 mm. P�i menším sklonu (5 - 10%) se všechny spáry musí ut�snit trvale pružným tmelem. Mezist�ešní a zaatikové žlaby se u t�chto krytin ut�s�ují obtížn�. Vhodným �ešením je odvodn�ní prost�ednictvím ocelových samonosných žlab� z plechu tlustého alespo� 4 mm, upravených pro p�ipojení krytiny.

Konstruk�ní podrobnosti je nutno vy�ešit s ohledem na spolehlivé

odvád�ní vody. Všechny sou�ásti st�ešního plášt� by m�ly mít stejnou životnost, aby bylo možno provád�t jejich údržbu, pop�. vým�nu ve stejných �asových cyklech.

Lehký st�ešní pláš� bez tepelné izolace. P�i této úprav� p�ebírají

ohýbané profily funkci nosné i krytinové vrstvy. �ešení je vhodné p�edevším pro nevytáp�né objekty. Sklon st�ešní roviny musí být nejmén� 10%, s p�esahem panel� 200 mm.


- 262 - (321) -

Tab. 38 Technické údaje trapézových profil�

Základní technické údaje

Rozm�ry

Název a technické ozna�ení krytiny

(barva) Sk

lon

st�e

chy

Max

imál

ní d

élka

Min

imál

ní d

élka

Skla

debn

á ší�k

a

A

B

C

Tlo

uš�k

a pl

echu

Ploš

ná h

mot

nost

Pot �

eba

skru

tiek

Úpr

ava

povr

chu

P�ís

luše

nstv

í

Jednotky [°] [mm] [kg/m2] [ks] - -

6

1000

0

400

1090

18

73,5

30

0,5

0,63

0,75

4,49

5,78

6,88

5

1090

B CA

1090

BCA

RAN 20R

St�ešní profil

1035

ACB

H

ladk

ý po

lyes

ter

Hla

dký

plec

h, t�

sn�n

í

5

1200

0

400

1035

34

119

40

0,63

0,75

0,88

1,00

1,25

1,50

6,09

7,25

8,50

9,66

12,06

14,49

6

RAN 35B

St�ešní profil

1035

ACB

Hla

dký

poly

este

r

Hla

dký

plec

h, t�

sn�n

í


- 263 - (321) -

-5

1200

0

400

915

41,2

119

40

0,63

0,75

0,88

1,00

1,25

1,50

6,09

8,20

9,62

10,93

13,66

16,39

6

RAN 40B

St�ešní profil 915

AB

C

Hla

dký

poly

este

r

Hla

dký

plec

h, t �

sn�n

í

Obr. 300 Lehký st�ešní pláš� z trapézového plechu a) okap a podokapní žlab, b) napojení u sv�tlíku, c) atika, d) axonometrie trapézového plechu

Lehký st�ešní tepeln� izolující pláš� s krytinou z trapézového

plechu. Konstruk�ní princip je stejný jako v p�edcházejícím p�ípad�. �ešení je vhodné pro vytáp�né objekty s relativní vlhkostí vnit�ního vzduchu do 70%. Je-li relativní vlhkost vyšší, musí se navrhnout prov�trávaná vzduchová mezera


- 264 - (321) -

mezi nosnou a krycí vrstvou. Nosnou vrstvu tvo�í široké ohýbané profily tlouš�ky 0,8 mm, p�i požadavku v�tší únosnosti musí být plech tlustší.

Tepeln� izola�ní vrstva je tvo�ena m�kkými deskami z minerálních

vláken. Desky jsou uloženy mezi distan�ními ocelovými profily, které nesou krytinu. Hmotnost 1m2 závisí na profilech a na hmotnosti tepelné izolace a pohybuje se od 25 – 35 kg.

Obr. 301 Lehký st�ešní tepeln� izolující pláš� s krytinou z trapézového plechu

Pro sestavení komplexního st�ešního plášt� se krom� širokých ohýbaných profil� vyráb�jí dopl�kové prvky a materiály. Jsou to prvky pro lemování a t�sn�ní prostup� �íms, atik i st�n, ukon�ující prvky u okap� a h�ebená�e. P�i sklonu st�ešní roviny menším než 10% je t�eba p�í�né a podélné spáry i n�které prostupy t�snit trvale plastickým tmelem.

Na místo montáže se svazek dopraví je�ábem. Bu� se rozebírá p�ímo na st�eše nebo již

na zemi a na st�echu se dopravují postupn� jednotlivé panely. P�i doprav� a manipulaci je t�eba zabránit poškození a zne�ist�ní panel�.

Montáž profil� je snadná a rychlá, pokud se použije vhodného ná�adí. P�i montáži se

postupuje tak, že se nejd�íve klade �ada panel� p�i okapu a potom následující �ady sm�rem k h�ebeni p�i dodržení správných �elních a bo�ních p�esah�. P�i kladení na st�ih se setkávají vždy �ty�i panely v jednom míst�. Lépe je klást tabule na vazbu, to však vyžaduje zúžení panel� u štít�, aby se dosáhlo vyst�ídání.

Prvky pro lemování se osazují zárove� se spodními, pop�. horními panely. Jednodušší

tvary prvk� se spojují p�esahem. Desky tepelné izolace je nutno klást bezprost�edn� po nát�ru.

7.11. Krytina plechová hladká na drážky nebo lišty

7.11.1. Krytina plechová hladká na drážky

Dle výkresu a p�esných rozm�r� st�echy se navrhne takové rozd�lení na vodorovná nebo kolmá pole k okapu, aby krytina byla vzhledov� p�kná a soum�rná.


- 265 - (321) -

Výhodou drážkované krytiny je její schopnost p�izp�sobit se objemovým zm�nám, vznikajících p�i teplotních rozdílech. Délkové rozdíly, které p�i t�chto jevech vznikají se vyrovnávají v drážkách. Pokud jde o menší plochy p�ipev�ují se k podkladnímu bedn�ní p�íponkami. Výhodou tohoto spojení je možnost krytiny dilatovat. Pokud prochází krytinou h�ebíky nebo vruty, je t�eba jejich hlavy zakrýt plechovými klobou�ky, nebo se zakrývají krycími pásky, které se ke krytin� p�ipájí.

Stojaté drážky se používají jen pro spoje sm��ující od h�ebene st�echy

k okapu (ve sm�ru sklonu). Ležaté drážky se uplat�ují u spoj� probíhajících vodorovn�, tj. rovnob�žn� s okapem. Neprovádí se souvisle pr�b�žn�, ale rozmís�ují se prost�ídan�, a to tak aby bylo možno drážky snadno položit.

Vodorovné spoje se provád�jí jako ležaté drážky, které mohou být

jednoduché nebo dvojité, což závisí na druhu plechu a na sklonu st�ešní plochy. Plechy spojené jednoduchými drážkami se k podkladu p�ipev�ují p�íponkami. P�íponky tlouš�ky min. 1 mm, široké 50 mm a dlouhé 160 mm, se umís�ují ve vzájemných vzdálenostech 300 - 400mm.

Obr. 302 Spojení na jednoduchou drážku ležatou, p�ipevn�nou k podkladu p�íponkami

Má-li být krycí plech v míst� spoje p�ipevn�n k podkladu, musí se p�i vytvá�ení drážek vložit p�íponky dovnit�. Má-li st�ešní plocha sklon menší jak 45o, d�lají se u pozinkovaného, m�d�ného a hliníkového plechu spoje na dvojitou ležatou drážku, která je sama o sob� natolik pevná a vodot�sná, že ji není t�eba k podkladu p�ipev�ovat p�íponkami.

Dvojitým drážkám se dává p�ednost p�ed jednoduchými, protože jsou

vodot�sn�jší a pevn�jší než jednoduché. Spoje na dvojitou drážku jsou vhodné i pro ploché st�echy. Vzhledem dilataci musí mít svislé drážky v�li alespo� 3 mm.

Na h�ebenech a nárožích jsou stojaté drážky dvojité a podél nich je

krytina k podkladu p�ipevn�na vždy stojatými p�íponkami. Postup ohýbání dvojité stojaté drážky se symetrickou stojatou p�íponkou je na obrázku 303.


- 266 - (321) -

Obr. 303 Postup ohýbání dvojité stojaté drážky s dvojitou stojatou symetrickou p�íponkou

P�íprava pro kladení krytiny

Podkladní konstrukce musí být bez nerovností, které se musí vždy odstranit nebo opravit. Teprve potom se na podkladní konstrukci rozprost�e nepískovaná asfaltovaná lepenka. Pod hliníkový plech se umís�uje lepenka neobsahující fenol nebo tlustší naolejovaný papír.

P�i rozd�lování st�ešní plochy na jednotlivé pásy je vždy nutné zakreslit všechny

prostupy, aby pozd�ji p�i kladení krytiny netvo�ily potíže nebo nebránily plynulému odtoku vody.

P�i použití tabulí plechu velikosti 1000 / 2000 mm je t�eba st�íhat dílce ve velikostech,

p�i nichž nedojde ke ztrátám:

- 1000 / 666 mm,

- 666 / 400 mm,

- 500 / 333 mm.

Kladení krytiny

Za�íná se u okapu, kde se krytina spojí s okapním plechem vodorovnou ležatou drážkou a na styku jednotlivých polí dvojitou stojatou drážkou, která se u okapu položí a zahne pod okapnici. Nevýhodou této položené drážky je to, že se zakrytý prostor zanese ne�istotou, která je trvale vlhká a proto plech v tomto míst� brzy koroduje. Konstruk�n� lepší úprava je na obr. 304. Stojatá drážka okapního plechu je u okapnice prost�ižena, spodní �ást je na styku zasunuta do sousední okapnice a horní �ást je p�ehnutá.


- 267 - (321) -

Obr. 304 P�ipojení krytiny s okapním plechem vodorovnou ležatou drážkou

��"��$� %�

��'� (� ��!� ��

� )%��)�� $!% ,� 9�� %&

Obr. 305 Ukon�ení stojaté drážky okapového plechu prost�ižením p�i okapnici

Výjimku v postupu kladení, tj. nikoli od okapu k h�ebeni, ale naopak, tvo�í krytina v�ží. Lešení, z n�hož se pracuje, je p�ichyceno ke konstrukci v�že a s postupem práce shora dol� se demontuje.


- 268 - (321) -

Drážky na h�ebeni a nároží se d�lají stojaté. P�echod stojaté drážky z krytiny do drážky na h�ebeni nebo na nároží se provede položením stojaté drážky v míst� vzájemného styku a ohnutím do drážky na h�ebeni nebo na nároží. Totéž se týká p�í�ných drážek. Je t�eba dát pozor aby se dv� drážky nesetkaly ve stejném míst�. Výška dvojité stojaté drážky je bu� 35 mm nebo 45 mm.

�!3�� %�

Obr. 306 Položení svislé drážky v blízkosti h�ebene na krytinu

Lemování nadezdívek a štítových zdí. Drážky v nadezdívkách nebo ve zdech je nutno vysekat p�edem. Ohyby musí být

stá�eny ve sm�ru toku vody, aby voda nemohla proniknout do záhybu, ale aby po n�m hladce stekla. Další závadou m�že být to, že se p�i nesprávném sto�ení záhybu vrchní plech p�i ohýbání dvojité drážky láme. Záhyby se po obou stranách položí t�sn� na plocho a zast�ihnou. Stojatá drážka se dokon�í a v p�echodu na lemování se položí pod krycí lištu.

Obr. 307 Postup p�i lemování st�ešních pronik� v plechové krytin�

P�i lemování plechové krytiny u štítu se na bedn�ní p�ibije podkladní pás, k n�muž je nutno p�ipevnit záv�trnou lištu okapnici. Okrajový pás krytiny se ohne kolmo na výšku 50 – 70 mm a p�ipevní se k podkladu stojatými p�íponkami ve vzdálenostech po 300 mm. Podkladní pás i p�íponky je t�eba spolehliv� p�ipevnit k bedn�ní p�ibitím shora.

P�i lemování komín� a jiného nadst�ešního zdiva se kolem proniku nechávají volné

pruhy, z nichž pruh na p�ední stran� by m�l být široký 500 – 700 mm. Na této �elní stran� se také s lemováním za�íná. Nejd�íve se ust�ihne plech v rozm�ru odpovídajícím ší�ce nezakryté plochy a potom se ohne kolmo na �elo komína. Pak se p�e�nívající plech ohne pomocí koutových záhyb� pro stojatou drážku, která je na stranách komína postavena pon�kud na koso


- 269 - (321) -

ve sm�ru sklonu. Potom se lemování ust�ihne na výšku dvojité stojaté drážky a v ležaté �ásti se p�ipevní ohyb pro drážku pomocí stojatých p�íponek k bedn�ní st�echy. U zadní �ásti komína se ohyby bo�ních drážek upraví podobn� jako u �ásti �elní.

Je-li zadní �ást komína zna�n� široká (širší jak 600 mm), je t�eba ji upravit do tvaru

sedla, aby voda odtékala na ob� strany. D�lá-li se za komínem sedlo, skládá se lemování ze dvou �ástí, které se na h�ebeni sedla spojí dvojitou stojatou drážkou. Ta se ve st�ešní ploše ukon�í položením pod drážku, která je nad ní a ke které se p�ipojí. Odstup na stran� od nejbližší stojaté drážky by m�l být dostate�ný, aby bylo zajišt�no plynulé odtékání vody bez jakýchkoli p�ekážek. Za úzkým komínovým zdivem se sedlo ned�lá. Nakonec se provádí bo�ní lemování. Nást�ih obou díl� se ud�lá tak, aby lemování po ohnutí p�íslušných ohyb� p�esn� zapadalo mezi �elní a zadní díly. Lemování musí být na svislých stranách komína vyvedeno alespo� do výšky 150 mm a jeho ukon�ení na horní stran� zakryto krycí lištou.

Obr. 308 Lemování komína se d�lá sou�asn� s kladením krytiny

Lemování st�ešních oken a poklop� se d�lá podobn� jako lemování komínového zdiva. Pro spojení s plechovou krytinou je t�eba použít dvojité stojaté drážky, které jsou ve srovnání s jednoduchými ležatými drážkami p�i tepelných zm�nách pevn�jší a vodot�sn�jší.

7.11.2. Krytina plechová hladká na lat�

Plechová krytina na lat� je vhodná pro st�echy mírného i strmého sklonu. Tento zp�sob kladení je nej�ast�jší u krytiny ze zinkového plechu na st�echách s mírn�jším sklonem (1:2 až 1:3), protože zinkový plech je k�ehký a


- 270 - (321) -

spojení na dvojitou drážku u n�ho nelze provést, jelikož plech praská i p�i jednoduché drážce.

Vzhledem ke zna�ným objemovým zm�nám p�i teplotních rozdílech se

tabule zinkového plechu nesm�jí p�ibíjet. Pájení je možné jedin� p�i zakrývání malých ploch.

Pro kladení na lat� se uplat�uje také plech pozinkovaný, m�d�ný a

hliníkový, a to p�evážn� u velkých st�ešních ploch, protože krytina p�sobí esteticky, zejména p�i bo�ním oslun�ní. Další p�edností této krytiny je to, že nebrání dilataci ani p�i nejvyšších teplotách. Nejvhodn�jší tlouš�ka hliníkového plechu je 0,8 - 1,0 mm.

Krytina se klade na bedn�ní z vyschlých hran�ných prken, širokých 150

– 20 mm a tlustých min. 25 mm, aby se neprohýbala. Prkna se kladou s mezerou 3 – 5 mm a ke krokvím se p�ibíjejí h�ebíky dlouhými 70 – 80 mm. Na bedn�ní se pod plechovou krytinu klade vrstva asfaltované nepískované lepenky.

Druhy krytiny se liší r�zným pr��ezem latí:

- n�mecký zp�sob – lat� obdélníkového pr��ezu 60/40 mm,

- belgický zp�sob – lat� lichob�žníkového pr��ezu 30, 40/60 mm,

- francouzský zp�sob – lat� lichob�žníkového pr��ezu 60, 30/40mm.

Lat� mohou mít také �tvercový pr��ez s horní plochou zkosenou do

st�íškového tvaru. Pro plechovou krytinu na lat� podle n�meckého zp�sobu jsou vhodné tabule, které jsou

na podélných stranách ohnuty kolmo nahoru, aby ohyby dosedly t�sn� na bo�ní st�ny latí. Horní hrana ohnuté �ásti má ohyb široký asi 5mm pro zachycení p�íponkami, které jsou p�ibity k horní ploše lat�. Nakonec se horní plocha lat� zakryje zasunutím krycí lišty. N�mecký zp�sob se uplat�uje zejména p�i kladení zinkového plechu.

U belgického zp�sobu se lat� kladou užší stranou na p�íponky, p�ibité p�ímo na

bedn�ní. Tyto p�íponky, široké 100 – 200 mm, p�idržují krycí lišty p�ehnuté p�es hrany latí až ke stojatým ohyb�m plechových tabulí. Tabule plechu ohnuté jen na polovinu výšky lat� jsou p�ichyceny samostatnými stojatými p�íponkami, širokými 30 mm. Belgický zp�sob je rovn�ž vhodný p�edevším pro zinkový plech.

U francouzského zp�sobu se kladou lat� širší stranou na p�íponky, p�edem p�ibité na

bedn�ní, které se p�itla�í ke zkoseným st�nám. Okraje tabulí plechu se ohnou nahoru, aby t�sn� p�ilnuly k zešikmeným bo�ním st�nám latí, a p�ichytí se horními ohyby p�íponek. Krycí plech na horní stran� latí se ohne tém�� až ke krytin�, kde je po obou stranách ukon�en okapnicí. K lati se p�išroubovává vruty, jejichž hlavy se zakryjí p�ipájenými plechovými klobou�ky. Krycí plech je také možno do ohyb� p�íponek zasunout. Další možností francouzského zp�sobu je p�ibít p�íponky na bo�ní st�ny latí. Tato alternativa se uplat�uje p�i použití zinkového, m�d�ného nebo hliníkového plechu.


- 271 - (321) -

Obr. 309 Druhy plechové krytiny na lat� vzájemn� se lišící r�zným

pr��ezem latí a) n�mecký, b) belgický, c, d, e) francouzský

Postup kladení krytiny na lišty

Krytina se klade od okapu k h�ebeni, od st�edu ke štít�m nebo naopak. U okapu se p�ibije podkladní pás široký 250 – 500 mm, s ohybem 25 – 30 mm širokým na vn�jší hran�. Pak je t�eba vym��it polohu latí, které je nutno p�ipevnit kolmo k okapové hran�. �ela latí jsou kolmá nebo šikmo se�íznutá. Na lat� se p�ibijí p�íponky a za�nou se klást jednotlivé tabule s p�edem p�ipravenými ohyby. Mezi latí a ohybem tabule musí z�stat volná mezera 3 – 5 mm, aby mohla krytina p�i teplotních objemových zm�nách dilatovat. Mezera by m�la být na obou stranách p�ibližn� stejn� velká, což je t�eba p�ekontrolovat ješt� p�ed upevn�ním tabulí p�íponkami.

Potom se plech u okapu p�ehne a spojí na jednoduchou drážku s podkladním pásem.

Tím se vytvo�í okapnice, která musí být dostate�n� vzdálena od okraje, protože jinak by mohl vítr zahán�t vodu pod krytinu. U nad�ímsových žlab� se plechová krytina p�ipojí k zadnímu ohybu žlabu.

�elo lat� je t�eba zakrýt plechovou lištou, která je na spodní hran� p�ipojena na

podkladní pás stejn� jako krytina. Zakrýt šikmo se�íznuté �elo je složit�jší než �elo se�íznuté kolmo. Nasazování krycích lišt upravených jako ví�ko nevyhovuje tehdy, vznikne-li spára, kterou m�že pronikat voda. Lepší je �ešení, p�i n�mž je plech spojen se sousedními pásy na drážku a u dolního okraje je spojen s okapnicí.

Obr. 310 Zakrytí šikmo se�íznutého �ela lat� s nasazením krycího

ví�ka


- 272 - (321) -

Na odborné provedení je pon�kud náro�né ukon�ení krytiny na h�ebeni nebo na nárožích. K pevn� p�ipevn�né h�ebenové lati (nesmí být p�ibita h�ebíky, pouze p�išroubována) se ohnou okraje plech� podél bo�ních st�n nahoru, kde se ukon�í drážkou jednak pro p�ichycení p�íponkami, jednak pro zasunutí krycí lišty. Ve styku latí vzniknou v plechu koutové záhyby, které se vytvo�í plochými klešt�mi s dlouhými �elistmi. Pro usnadn�ní práce se v tomto míst� n�kdy plech prost�íhává, to však je nesprávné, protože potom proniká pod krytinu voda.

Obr. 311 Ukon�ení krytiny na h�ebenu u pevn� p�ipojené h�ebenové lat�

Tvar krycích lišt, které se osazují nakonec, závisí na zp�sobu kladení krytiny (n�mecký, belgický, francouzský). Krycí lišty se vyráb�jí ve dvoumetrových nebo v jednometrových délkách s p�inýtovanými �i p�ipájenými p�íponkami na dolním konci lišty asi 50 – 60 mm od �elní hrany, kterou p�íponka p�esahuje o 40 mm. P�i osazování krycích lišt se postupuje od okapu sm�rem k h�ebenu s tím, že se krycí lišty zasunují za ohyby sousedních pás� krytiny. Následující lišta p�ekrývá lištu p�edcházející o 50 – 60 mm. P�e�nívající konec p�íponky se zasune pod plech p�edcházející lišty. P�esah lišt má být co nejt�sn�jší, aby voda nemohla vzlínat, a to zejména u krytin s malými sklony. Spoje krycích h�ebenových a nárožních lišt se provedou stejn�.

Ve styku h�ebenových (nárožních) krycích lišt s lištami sm��ujícími k okapu je t�eba

h�ebenové (nárožní) lišty prost�ihnout, konce lišt, které se k�ižují, p�ehnout na h�ebenovou (nárožní) la� a p�ibít h�ebíky. Pak se h�ebenová (nárožní) lišta spojí krycí vložkou na jednoduché ležaté drážky s tím, že vložka p�ekrývá spoj jednotlivých polí krytiny o 50 – 60 mm. Se sousedními lištami se krycí vložka smí spájet jedin� u zinkového plechu. K�ížení u m�di a hliníku se vhodn� zakrývá vložkou ve tvaru k�íže, která se na sousední lišty nava�uje.

V úbo�í jsou �ela latí zkosena a kryta zadrážkovaným plechem. S plechem úbo�í je

krytina spojena na dvojitou drážku. U st�ech s mírným sklonem se oplechování úbo�í provádí ve tvaru mezist�ešního žlabu. Lemování pronik� v krytin� na lat�

Lemování nadezdívek a st�ešních pronik� se d�lá tak, že se pásy krytiny ohnou asi 150 mm nahoru a v kout� se p�i �ele lat� vytvo�í záhyb. Pak se osadí krycí lišta, která p�ekrývá naplocho položený koutový záhyb. Lišta se p�i zadní hran� ohne svisle k lící zdiva. Potom se k okraj�m svislých ohyb� p�idrážkuje krycí plech na jednoduchou ležatou drážku a �ela drážek se p�ekryjí ohnutým r�žkem plechu. V ší�ce 50 – 60 mm je dále nutno zahnout krycí plech na krycí lištu lat� a v koutech jej rozklepat, aby na lištu t�sn� p�iléhal. Nakonec se horní hrana lemování p�ekryje dilata�ní lištou p�ibitou do zdiva nap�. zatloukacími hmoždinkami.


- 273 - (321) -

Obr. 312 Lemování st�ešních pronik� a nadezdívek na lat�

Komínové zdivo se lemuje stejn� jako u drážkované krytiny. Pokud st�ešní la� sm��uje do komínového t�lesa, je potup p�i lemování stejný jako p�i lemování nadezdívek v p�edcházejícím p�ípad�. Na zadní stran� komínového zdiva se lemování provede stejn� jako u krytiny drážkované s tím, že la� pokra�uje až nad nejblíže vyšším vodorovným spojem krytiny. �elo této lat� musí být zkoseno a zakryje se plechem, který se p�ipojí k vodorovnému spoji krytiny a k zadnímu lemování komína na dvojitou stojatou drážku.

U štítu, u n�hož není nadezdívka, ukon�í se krytina lichob�žníkovými lat�mi. Okraj

m�že štítovou ze� p�e�nívat nebo s ní lícovat. Jestliže okraj bedn�ní štítovou ze� p�e�nívá, použije se tzv. francouzský zp�sob. P�íponky se p�ehnou p�es hranu bedn�ní svisle dol�. Krycí lišta tvo�í zárove� štítové lemování a koncovým ohybem je p�ipojena k p�e�nívajícím konc�m p�íponek.

Obr. 313 Ukon�ení krytiny u štítu lichob�žníkovými lat�mi

Pokud bedn�ní se štítovou zdí lícuje, je vhodný tzv. n�mecký zp�sob. Krycí lišta musí chránit štítovou ze� p�ed odkapávající vodou, a proto má vyloženou okapnici. P�íponka musí sledovat tvar lišty a je ukon�ena v okapnici lišty. P�ichycení musí být pevné, aby vítr nemohl krytinu nadzvednout. Je-li svislá �elní st�na tvarována ohyby nebo vroubkováním, zv�tší se její tvarová tuhost, a tím se také dosáhne lepšího vzhledu.


- 274 - (321) -

7.12. Krytina z d�ev�ných šindel�

Šindelová krytina byla tradi�ní krytinou venkovských staveb v horských a podhorských oblastech. Postupn� vytla�ovala doškovou krytinu z m�st a pozd�ji i z obilná�ských oblastí. Je mnohem leh�í (40 kg.m-2) než krytina došková a je trvanliv�jší a t�sn�jší než krytina prkenná.

Staré ná�e�ní názvy:

- strý�ek – stolice na ru�ní obráb�ní šindele,

- stružnica – slouží k uchycení šindel� p�ed drážkováním,

- str�žek – drážkova�,

- výstruh – klinová rýha vytvo�ená drážkova�em,

- st�ela – ostrá hrana, zapadající do výstruhu (dnes se spoj nazývá pero a drážka).

Šindel se vyrábí bu� ru�n� (šindel štípaný), nebo strojn� (šindel �ezaný). Štípaný

šindel se vyrábí štípáním ve sm�ru vláken, proto se tak snadno nebortí, voda z n�ho rychle stéká a nesaje tolik vodu jako �ezaný, jehož vlákna a cévy jsou p�e�íznuty. Pro výrobu štípaného šindele se používá rovn� rostlého a dob�e štípatelného smrkového (mod�ínového nebo d�íve jedlového) d�eva. Stromy ur�ené na šindele se porážejí v zim� a d�evo se zpracovává pokud je dob�e štípatelné. Postupuje se tak, že kmen o pr��ezu asi 300 mm se oloupe a roz�eže na 500 – 600 mm dlouhé špalky (závisí na štípatelnosti d�eva). Z p�leného špalku se v�jí�ovit� odsekávají sekyrou a palicí (sekyra tvo�í klín) dílce tlouš�ky asi 20 mm. Jejich vnit�ní hrana se zúží asi o 20 – 30 mm, aby zbylá �ást byla široká cca 100 – 120 mm. Hotový šindel je asi 60 – 120 mm široký, 600 mm dlouhý a tlustý 15 – 20 mm. Takto naštípaný šindel se pak po obou plochách opracuje po�ízem do kapkovitého tvaru. Uchycuje se p�itom do sv�ráku (d�dek), který umož�uje táhnout po�íz sm�rem k sob� – po vláknech d�eva. Drážka, do níž zapadá špi�ka dalšího šindele, �ímž se vytvo�í vodot�sný styk, se d�íve d�lávala zvláštním nástrojem – struhem. Dnes se m�že vyfrézovat, ale tak, aby vytvo�ila drážku odpovídající pr��ezu klínu. Hotové šindele se skládají do hranic s mezerami, aby k nim mohl vzduch, a nechají se asi 6 m�síc� sušit. P�ed kladením se šindele impregnují a po položení dvakrát natírají vhodným nát�rem.

V sou�asné dob� se ru�n� štípané šindele vyrábí v délkách (400), 500 a

(600)mm, ší�ky 60 – 120 mm, v tlouš�ce 20 mm. Šindel se vyrábí ze smrku bez vn�jší povrchové úpravy. Dodává se ve svazcích po 50 kusech o hmotnosti 10 – 12 kg. Ru�n� štípaný šindel se klade na smrkové lat� v jedné až t�ech vrstvách. Jeho životnost je min. 40 let.

�8��

��

��8��

��

��.��

�8��

�

Obr. 314 Šindel štípaný – postup výroby


- 275 - (321) -

ezaný šindel nemá výhody jako šindel štípaný. Používá se pro dvojitou šindelovou krytinu. Je 80 – 150 mm široký, 600 mm dlouhý a 15 mm tlustý. Krom� krátkého se �eže i šindel dlouhý, 20 mm tlustý, 160 – 200 mm široký a 4000 mm dlouhý. Jeho životnost je kratší než u šindele štípaného.

� �

��.�:

��.�:

��

��

��

�

Obr. 315 Šindel �ezaný

�8��

��

��

��8�

��8��

��

Obr. 316 Druhy šindele a) štípaný, b) �ezaný, c) šupiny, d) šindálek

Na st�echy se zak�ivenými plochami se používá šindel 200 – 400 mm dlouhý, dole zaoblený nebo hrotitý, kterému se �íká šupiny. Ke stejnému ú�elu je možné použít tzv. šindálk�, neboli švédský šindel. Jsou to prkénka 300 – 400 mm dlouhá, 100 – 120 mm široká, na dolním konci 10 mm, na horním 6 mm.

Šindel a šupiny mají na jedné stran� b�it na druhé drážku. Zaražením

b�itu do drážky sousedního šindele se dosáhne vodot�snosti. Šindel se p�ibíjí ve sm�ru nejv�tšího spádu st�echy v �adách na lat� profilu 50/30 mm (d�íve také lat� štípané, sekané), p�i vzdálenosti krokví 1000 – 1400 mm. Ostrou hranou proti p�evládajícím v�tr�m, aby vítr nevhán�l do drážek vodu. P�ipev�ují se


- 276 - (321) -

pomocí tzv. šindelák� nebo drát�nek, dnes i pozinkovanými h�ebíky (délka 70 mm, menšího pr�m�ru, aby se šindel neštípal).

Krytina šindelová je :

- jednoduchá,

- dvojitá na �ídké la�ování,

- dvojitá na husté la�ování.

7.12.1. Jednoduchá krytina z d�ev�ných šindel�

Šindele se za�ínají klást u okapu s p�esahem 100 – 150 mm. H�eben se p�ekrývá prkny. Jednotlivé �ady šindel� musí být p�i kladení rovnob�žné s okapem a h�ebenem. P�ibíjejí se na smrkové lat� ve vzdálenostech 350, 450 a 550 mm – podle délky šindel�. Ke spodní lati se p�ichycuje každý šindel, k horní asi každý šestý. Okapní �ada šindel� se p�ibíjí na la� p�ibitou na stojato. První �ada p�esahuje hranu okapu o 80 - 100 mm, stejn� jako �ada h�ebenová na stran� p�evládajících v�tr�. V h�ebenové �ad� se p�ibíjí k podkladové lati každý šindel dv�ma h�ebíky (šindeláky). Vzdálenost latí odpovídá délce šindele tak, aby p�esah byl min. 100 mm. Po�et šindel� na 1 m2 jednoduché krytiny je 17 kus�. Jednoduchá krytina šindelová ovšem není úpln� vodot�sná. Doporu�ený sklon u jednoduché krytiny je 40o.

��

��

��8��

��

��

�

�

� ��)

Obr. 317 Jednoduchá šindelová krytina 1 – krokev, 2 – la�, 3 – šindel, 4 – prkno ve sm�ru p�evládajících v�tr�

7.12.2. Dvojitá krytina z d�ev�ných šindel�

Dvojitá krytina na �ídké la�ování

Bývá nej�ast�jší a pokládá se na stejné la�ování jako krytina jednoduchá. Doporu�ený sklon u krytiny dvojité je 35o. Na každou la� se


- 277 - (321) -

p�ibíjejí dv� vrstvy šindele tak, že spáry spodní vrstvy jsou kryty vrstvou horní. Vrstvy šindel� p�esahují op�t o 100 – 150 mm. Na náv�trné stran� p�esahuje h�ebenová �ada o 80 – 100 mm p�es h�eben st�echy. Na každý šindel se po�ítá s jedním šindelákem.

��

��8��

��

��

�

� ��)

Obr. 318 Dvojitá šindelová krytina na �ídké la�ování 1 – krokev, 2 – la�

Dvojitá krytina na husté la�ování

P�i hustém la�ování sahá každý šindel p�es 3 lat� a p�esahování �ady bývá 80 – 100 mm. Spot�eba latí je dvakrát v�tší než p�i �ídkém la�ování. H�eben se n�kdy kryje plechem, oby�ejn� však p�esazením dvojité vrstvy na stran� p�evládajících v�tr� p�es vrstvu prot�jší strany. Tento zp�sob krytí má vadu, že �ást každého šindele je vystavena vlivu pov�trnosti, což u jednoduchého krytí není, kde spodní vrstva je vrchní vrstvou úpln� chrán�na.

Šindelákem se kryje bu� p�ímo na lat�, nebo na bedn�ní. Zp�sob krytí

je podobný jako na husté la�ování.


- 278 - (321) -

Obr. 319 Dvojitá šindelová krytina na husté la�ování 1 – plech, 2 – krokev, 3 – šindel, 4 - la�

!+��,��)�($*$*��,�"�B

�

�

��

��

��

��

��

��

��

Obr. 320 Trojitá šindelová krytina z �ezaného šindele na �ídké la�ování 1 - la�, 2 – krokev, 3 – la�, 4 - záv�trná lišta

Krytí nároží a úbo�í

Do nároží se p�ejde ze sm�ru kolmého k okapu tím, že se místo šindele rovného použije kosý šindel (kosák – šindel p�itesaný do klínu a dle pot�eby r�zných délek), jímž �ada nabývá až se kolem nároží oto�í. N�kdy se zak�ivené plochy pokrývají tzv. šindálky dl. 300 - 400 mm, širokými 100 – 120 mm a tlustými 6 mm, nebo tzv. šupinami, dole zahrocenými nebo oblými, dlouhými 200 – 400 mm. Aby p�esahování �ad bylo stejné, je nutné volit v tomto p�echodu šindel delší a na širším konci jej podle sm�ru p�i�íznout nebo položit


- 279 - (321) -

pod �adu oby�ejné délky, �ady podkládací. Úbo�í se dá podobným zp�sobem vykrýt jako nároží.

Obr. 321 Krytí úbo�í, nároží a úprava okapu u šindelové krytiny a) nároží to�ené, b) nároží �eské, c) úbo�í 1 – p�ekládací �ad, 2 – podkládací �ad

Po dokon�ení šindelové krytiny se provádí impregna�ní nát�r, pomocí nát�ru, který chrání proti hnilob� a houbám.

U štípaného šindele se nát�r opakuje po 6 - 8 letech, u �ezaného po 4

letech.

7.13. Krytina z asfaltových šindel�

Krytina z asfaltovaných šindel� se používá od konce 19. století (výseky z dehtových lepenek). Dnes jsou to vý�ezy z asfaltovaných hydroizola�ních pás�, bu� na bázi oxidovaného nebo modifikovaného asfaltu a s r�znými druhy použitých nosných vložek a povrchových úprav od jemnozrnného p�es hrubozrnný posyp p�ípadn� s povrchem z velmi tenkého m�d�ného plechu. Používají se pro trvalé objekty – rodinné domky, rekrea�ní chaty a chalupy. Architektonicky p�sobí vcelku p�íznivým dojmem. Dle �SN 73 1901 Navrhování st�ech p�edepisuje sklon krytiny z asfaltovaných šindel� minimáln� 10o.

Asfaltované šindele lze snadno ohýbat a �ezat. Jsou opat�eny

samolepícími body, p�ekrytými odstranitelnou plastovou fólií, která brání slepení jednotlivých šindel� p�ed jejich montáží. Po odstran�ní fólie slouží tyto body k vzájemnému slepení jednotlivých šindel� na st�eše. K podkladu se p�ibíjejí korozivzdornými h�ebíky. Jednotlivé asfaltové šindele se p�ekrývají vzájemným p�esahem. Pásy nad sebou jsou vodorovn� posunuty o polovinu ší�ky základního tvaru. Tlouš�ka asfaltových šindel� je 3 – 4 mm, ší�ka 500 mm. Jejich p�edností je malá plošná hmotnost 4 – 15 kg.m-2 a t�snost proti


- 280 - (321) -

pronikání prachu. Lze je použít i na p�vodní krov st�echy. Umož�uje ch�zi po ploše st�echy bez jejího poškození. Velkou p�edností je také, p�i kvalitním provedení, její dlouhá životnost.

P�íklady asfaltovaných šindel� dostupných na našem trhu a jejich montáž: Asfaltované šindele z Bitagitu SI

Vyráb�jí se z asfaltovaných pás� typu S s nosnou vložkou ze sklen�né posukované rohože. Z nichž jsou šindele vysekány do vhodného tvaru. Šindel má plošnou hmotnost 0,97 kg/ks. Šindele se používají na krytiny šikmých st�ech se sklonem nejmén� 17o.

Podklad tvo�í d�ev�né bedn�ní z prken minimální tlouš�ky 24 mm, vhodn�jší je však p�ekližka. K podkladu se šindele p�ibíjejí pozinkovanými h�ebíky s velkou hlavou (papíráky).

S kladením krytiny se za�íná u okapu. Krytina je ukon�ena bu�

klempí�sky provedeným oplechováním nebo asfaltovým pásem Bitagitu SI ší�ky 330 mm, který je sou�ástí dodávky. H�eben se provádí v�tšinou nataveným asfaltovaným pásem z Bitagitu SI. Jednotlivé listy šindele se �asem slepí a vytvo�í jednolitou povlakovou krytinu.


- asfaltované šindele 8,5 ks / m2,

- h�ebíky s velkou hlavou 75 kg / 100 m2,

- asfaltované pásy ší�ky. 330mm 60 m / 100 m.

�

�

��

@��

�� :�:�

��

��

Obr. 322 Krytina z asfaltovaných šindel� 1 – bedn�ní tlusté min. 24mm, 2 – asfaltový pás bitagit SI o ší�ce 300 mm, 3 – asfaltový šindel, 4 – pozinkovaný h�ebík

Asfaltované šindele Bonner-AWA

Asfaltované šindele jsou rozd�leny dv�ma rovnob�žnými drážkami ší�ky 8 mm na t�i stejné díly. Skládají se z nosné vložky proložené živicí a krycí vrstvy se speciálních živic. Na viditelné stran� je zaválcován barevný granulát hornin. Samolepící silikonový pásek se p�i pokládání šindel� neodstra�uje. Šindele se dodávají v barv� p�írodní b�idlice, zelené cihlové,


- 281 - (321) -

�ervenohn�dé, hn�dé a modré. Doporu�ený min. sklon st�echy je závislý na rozm�ru st�echy (vzdálenost okap – h�eben):

- do 7,5 m hloubky odpovídá min. sklon 10°,

- do 10,0 m min. sklon 15°,

- nad 10,0 m min. sklon 20°.

Doporu�ený maximální sklon je 85o. Krytinu lze použít do nadmo�ské

výšky 2000 m. Podklad tvo�í suché bedn�ní z ost�e hran�ných prken ší�ky cca 80 až 150 mm (lépe však d�evot�íska), výrobce p�edepisuje tlouš�ku minimáln� 22 mm. Na n�m je rovnob�žn� s okapem položena asfaltovaná lepenka typu A s p�esahy 100 mm.

��

��

��

��

Obr. 323 Asfaltované šindele Bonner-AWA a) rozm�r šindele, b) p�íprava šindele na krytí h�ebene st�echy

Postup p�i kladení

První �ada šindel� u okapu se ukládá obráceným sm�rem a p�ibíjí se vždy 4 pozinkovanými h�ebíky s velkou hlavou. Výrobce doporu�uje rozm�r 2,5 x 25mm. Na n� se p�ibíjejí další �ady šindel�, p�i sklonu do 60o �ty�mi h�ebíky, p�i vyšším sklonu 6 h�ebíky. Doporu�ená výška vazby je 125 mm, maximální 140 mm. Aby byla zajišt�na vodorovnost �ad šindel�, p�ipevní se na horní okraj budoucí �ady napnutá š��ra. Š��ra se používá i pro svislost sty�ných spár.


- 282 - (321) -

H�eben se kryje jednotlivými listy od�íznutými z normálních šindel� (obr. 301), které k bedn�ní se p�ibíjí vždy dv�ma h�ebíky. Výhodou této krytiny a jím podobným je, že není t�eba provád�t na st�eše žádné klempí�ské práce (nap�. nároží, úbo�í apod.).


- asfaltované šindele 8 ks / m2,

- h�ebíky s velkou hlavou 28 ks / 1 m2, p�i sklonu do 60°,

- h�ebíky s velkou hlavou 42 ks / 1 m2, p�i sklonu nad 60°,

- asfaltované pásy pro okap 8 ks / 14 m.

�@:

�

�

�

�

�

��

�

Obr. 324 Krytiny ze šindel� Bonner-AWA a) první �ada, b) další �ady, c) krytí h�ebene, 1 - bedn�ní, 2 - doporu�ené položení nepískovaného pásu, 3 - první �ada opa�n� umíst�ných šindel�, 4 - další postupn� kladené šindele, 5 - napjatý provaz zajiš�uje vodorovnost šindel�, 6 - napjatý provaz zajiš�uje svislost šindel� - jejich sty�ných spár, 7 - p�edposlední �ada šindel�, 8 - poslední �ada šindel�, 9 - p�ibíjení upravených šindel� na krytí h�ebene, 10 - p�ibití šindel�


- 283 - (321) -

Kanadské asfaltované šindele Jsou to vícevrstvé asfaltované šindele. Jádro tvo�í impregnovaná pls�,

pod ní ve spodním lící st�ední vrstvy je upravený asfalt. Na vrchní stran� je op�t upravený asfalt s keramickou upravenou kamennou drtí a samolepící adhezní pásek.

Dle tvaru se rozlišují typy:

Elegance

Má rozm�r 1000/336 mm. Osazuje se s p�esahem 143 mm. Tlouš�ka je 4,2 mm a hmotnost 14,1 kg/m2. Na 1 m2 st�echy je t�eba 7 šindel�.

Dodává se v šesti barevných odstínech od královské modré až po

perle�ov� šedý. Je to s ohledem na jeho plošnou hmotnost nejpevn�jší typ šindel�. Je doporu�en minimální sklon st�echy 15o. Roofmaster

Má nepravidelné okraje a hluboké svislé linie, které krytin� dodávají vzhled lidové architektury. Má sedm barevných odstín� od b�idlicové k cedrové.

Jeho rozm�ry jsou 1000/343mm. Tlouš�ka šindele je 3,6 mm. Hmotnost

11,8 kg/m2. P�edepsaný minimální sklon st�echy je 15o. Na 1 m2 st�echy je t�eba 7 kus�. Tradition, Rampart a Citadel

Má rozm�r 1000/336mm. P�esah je p�edepsán 143 mm. Tlouš�ka je od 3,1 - 3,9 mm, tomu také odpovídá hmotnost 9,6 - 12,48 kg/m2. Na 1 m2 st�echy je t�eba 7 šindel�. Minimální sklon st�echy je 7o.

Šindele se dodávají v barvách od bílé až po sametov� �ernou.

Super – Lok

Jsou to šindele, které mají naprosto jiný tvar a velikost než šindele obvyklé. Mají rozm�r 833/533 mm, p�esah je 403 mm. Jejich tlouš�ka 4,0 mm a mají plošnou hmotnost 12,5 kg/m2. Na 1 m2 st�echy je t�eba 9 kus�.

Šindele mají �ty�i barevné varianty od cedrové až po sametov� �ernou.

Používají se zejména v oblastech �astých v�tr�. Šindel má tvar písmene T. Dokonale do sebe zapadají a jejich spojení je natolik spolehlivé, že není t�eba slepovacích pásk�. Šindele se kladou na bedn�ní, které musí být dokonale spojeno s krokvemi. Musí se provést natolik pozorn�, aby se rozdíly ve výšce spár neprojevily (neprokopírovaly) do šindel�. P�í�né spojení prken je nutné na pero a drážku. Postup p�i kladení:

Kladou se od okapu sm�rem k h�ebeni. Šindele se p�ipojují h�ebíky s velkou hlavou o pr�m�ru 8 mm, délka h�ebík� je doporu�ena od 28 – 36 mm. P�i kladení šindel� s mírným spádem od 7o do 20o musí být použito speciálního


- 284 - (321) -

pokládání šindel�. H�eben, nároží a úbo�í se kryjí �ástmi asfaltovaných šindel�.

Obr. 325 Druhy kanadských asfaltových šindel� a) standart, b) classic, c) Super-lock, d) Roofmaster

Na trhu jsou mimo jiné dostupné i jiné šindele, které jsou vícevrstvé. Jejich skladbu tvo�í jádro z rohože ze skelného vlákna, k jeho spodní stran� je p�ipevn�n p�írodní bitumen bu� oxidovaný nebo modifikovaný. Na n�m je silikonový písek. V horní vrstv� je op�t bitumen – stejný jako v dolní vrstv�. Horní líc šindel� je pokryt keramickými granuláty r�zných barev, které chrání horní vrstvu proti ultrafialovému zá�ení. Keramzitová horní vrstva se provádí p�i vysokých teplotách. Nanášejí se do nich p�írodní barviva, která na povrchu vytvá�ejí sklovinu.

Obr. 326 Druhy vícevrstvých šindel� firmy Tegola Bohemia a) Traditional, b) Master, c) Elegance, d) Tradition

7.14. Krytina z došk� (slámy, rákosu)

Došková krytina je velmi starou krytinou. Za�ala se používat ve spole�nostech s vyvinut�jším stupn�m zem�d�lství, zejména tedy v nížinách v obilná�ských oblastech. U nás se dochovala jen výjime�n�, ale nap�íklad v severním N�mecku je doposud tradi�ní krytinou.


- 285 - (321) -

Zhotovuje se z došk� (vázané ze slámy, rákosu) p�ivázaných bu� slam�nými pov�ísly, vrbovým proutím, m�kkým drátem (pom�d�ným, pozinkovaným) nebo v dnešní dob� i silonovými úplety k la�ování nebo hrazdám, p�i vzdálenostech krokví 1500 – 1750 mm. Lat� bývali sekané, štípané, dnes se používá p�evážn� �ezaných o pr�m�ru 40/60-50/70 mm. Hrazdy se používají pr�m�ru 60 mm, nebo 80 - 100 mm roz�íznutých po délce z mladého smrkového a jedlového d�eva. Vzdálenost la�ování se volí dle délky slámy (rákosu) a bývá u slámy 360 - 450 mm, u rákosu až 750 mm. Vzdálenost se volí tak, aby každý došek ležel na t�ech latích. Tlouš�ka krytiny, aby nepropoušt�la vodu, musí být min. 250 - 300 mm. �ím je st�echa strm�jší, tím m�že být vrstva krytiny slabší. Zp�soby krytí i vázání jsou velmi r�zné, každý kraj a oblast má své zvláštnosti.

Dle krytí a vázání lze rozeznat doškovou krytinu:

- hladkou (�esanou),

- stup�ovitou.

�

�

��

��8��

�

��

Obr. 327 Došková krytina hladká (�esaná), vázaná na ty� nebo la�, h�eben tvo�í kalenec 1 – krokev, 2 – ty� o pr�m�ru 50mm, 3 – snopek, 4 – pov�íslo, 5 – kalenec tvo�ící h�eben

�

��8��

��

�

Obr. 328 Došková krytina hladká (�esaná), h�eben tvo�í pov�íslo 1 – krokev, 2 – la�, 3 – došek, 4 – pov�íslo, 5 – ty� o pr�m�ru 50mm


- 286 - (321) -

U �esané krytiny se vážou došky siln�jším koncem stébla, stup�ovité koncem slabším. Vázání se v�nuje zvláštní pé�e, nebo� je rozhodující pro trvanlivost krytiny (12 – 15 let). Sousední �ady došk� se vyst�ídají tak, že mezi dva došky téže �ady se položí došek �ady vyšší.

Došková krytina m�la v minulosti a i v dnešní dob� m�že mít pro rolníka mnohé výhody. Je lehká, úpln� vodot�sná, dosti trvanlivá, chrání výborn� píci p�ed mrazem i vedrem. Naopak nevýhodou je její snadná zápalnost. Po spálení pov�ísel, padá ho�ící sláma ze st�echy a znemož�uje �asto vyklizení ho�ící budovy. Proto je lepší pro uchycování používat drát�.

Proti vnit�nímu ohni se došková krytina chrání hlin�nou mazaninou, vypl�ující obdélníkové p�íhrady mezi lat�mi a krokvemi. Proti vn�jšímu ohni se došky chrání mechem (po dešti zv�tšuje zna�n� hmotnost krytiny), nebo tzv. kalenci. Vzdorují i lépe v�tru (t�žké), vynikají i úsporou slámy (tlouš�ka jen 150 mm), ale jsou �asto poškozovány myšmi. Jejich tíha na 1m2 je 70 - 90 kg, jsou mén� trvalé a opravy jsou obtížné. Úprava štítu a nároží

U štítu se došky chrání prkny na svislo, tzv. v�trovci, aby se došky v�trem nevydouvali. Jiným zp�sobem krytí jsou tzv. svory. Jsou to ty�ky cca 1250 mm o pr�m�ru 40 – 50 mm, kladené na došky rovnob�žn� s okapem. Svory se kladou nad lat�, k nimž se ve vzdálenosti 400 – 600 mm siln� p�itahují vrbovým proutím nebo drátem.

Nároží se kryje záklasníky (vlasáky). Kladou se vždy t�i vedle sebe (na stojato) a kraje se zast�ihávají. Úprava krytiny u h�ebenu

Zvláštní pé�e vyžaduje krytí h�ebene. Nejjednodušeji se došky na náv�trné stran� (do dvora) p�es h�eben p�esadí a z druhé strany se dorazí. N�kde se kryje h�eben drnem nebo kalenci po obou stranách svázanými, jež se na st�echu vytahují po prkn�, za mokra se kladou vedle sebe p�es h�eben a rozd�lanou hlínou ješt� uhladí. Používá se také krytí h�ebene došky p�ipevn�nými d�ev�nými bidly (lem�zi). Lem�ze se ke krokvím siln� p�itáhnou b�ezovými nebo smrkovými houžvemi nebo se p�ibíjí cca 400 mm dlouhými h�eby. Také se lem�ze provrtávají a osazují se na d�ev�né kolíky (cca 470 mm dlouhé), zaražené do krokví. Po silném vtla�ení lem�z� do došk� se hlavy d�ev�ných kolík� rozklínují. Vadou tohoto zp�sobu je to, že došky pod lem�zemi zahnívají, vlivem p�sobení vody, která se pod nimi drží. Velmi �asto se h�ebeny kryjí bu� šindelem, taškami nebo plechem. Spot�eba materiálu

Na 1m2 hladké krytiny je zapot�ebí 9 došk�, tj. 20 kg slámy (cca 0,3 m3), 2,5 - 3 m latí, 3 - 4 h�eby 80 mm dlouhých na p�ibití latí (p�ibíjí se také d�ev�nými kolíky) a 4,4 m pov�ísel (nebo jiného vázacího materiálu). Na 1 m2 st�echy kryté rákosem se spot�ebuje 5 svazk� rákosu (cca 0,32 m3) po cca 80 stéblech, 1,5 m latí, 2 h�eby 80 mm dlouhý a 5 m drátu. Stup�ovité krytí vyžaduje asi 25 kg slámy a o 1m pov�ísel více než krytí hladké. Na 1m h�ebene je zapot�ebí 8 kalenc�. Na jeden kalenec se spot�ebuje cca 2,13 kg slámy a 0,013 m3 hlin�né kaše. Hmotnost 1 m2 doškové krytiny i s la�ováním a krokvemi je 55 kg. Zásady pro montáž krytiny z došk�


- 287 - (321) -

S krytím se za�íná od okapu Obrácenými došky 780/500 mm (klínovitá strana dol�). P�evislé krokve u okapu se podbijí prkny, aby vítr nezdvihal došky a na n� se položí (i p�i �esané krytin�) dv� vrstvy záklasník�. U okapu se �asto kryje též šindelem nebo taškami. Došek se p�itla�í k pomocnému prknu a p�ibije se pomocí lat� asi 150 mm dlouhým h�ebem obto�eným drátem. K lati a k okapovému prknu se p�ibije ješt� 3 - 4 h�eby. Vedle krajního došku se p�ibíjí další kalenec okapní. Na okapní �adu se kladou Obrácené došky normální 920/780 mm. První kalenec se rozp�lí (vazba) a p�ibijí na la�. V t�etí �ad� se kladou již kalence normáln� (kosou stranou vzh�ru) a p�ibíjí se na la� p�ti h�eby. H�ebenové kalence (s klasy) se ohýbají p�es h�eben, který se zesílí slámou nebo pýrem a zalije se impregna�ní kaší. H�eben se m�že též zdobit porostem v�esu nebo kru�inky. Po dokon�ení krytu st�echy se o�istí, vy�nívající stébla se ost�íhají a polije se 2 – 3x impregna�ní kaší smíchanou se sádrou (cementem). St�echa vyschne za 2-3 týdny. Došky tvo�í souvislý, jednotný, nepropustný a tvrdý povrch. Tato krytina je ohnivzdorná. P�i požáru se osv�d�il zinkový drát napjatý nad lat�mi, k n�muž se kalence p�idrátují. V N�mecku je kalencová krytina za�azena mezi nespalné.

Výroba došk� Došek (panenka, snopek) je cca 2 kg t�žký svazek slámy (rákosu) používaný ke krytí

st�ech. Na došky se používá pat�i�n� vysoká cca 1200mm ru�n� sklízená, cepem vymlácená slámy je�ná (nejlepší, nejtvrdší a po dešti rychle vysychající), ovesná a nej�ast�ji žitná (je nejdelší, avšak dnešní odr�dy žita mají silná a k�ehká stébla a došky z nich mají jen krátkou životnost). Pšeni�ná sláma je m�kká a snadno se slehne. Dnes se využívá triticale, tzv. pšenžita). Sklízí se ne zcela dozrálé obilí. Klasy se odstra�ují z d�vodu rychlého zahnívání. K výrob� došk� se používá též neloupaný rákos plochý 2 – 3 m dlouhý. Používá se zralý rákos (žlutohn�dé barvy), suchý a mén� než 2 roky starý.

K vázání došk� se nej�ast�ji používají slam�ná pov�ísla, na rákosové došky (panenky)

též vrbového proutí. Z otepi žitné slámy (cca 0,13m3) vážící 8 – 15kg, vyrobí došká� 3 – 6 došk� se zbytkem 1,6 – 3 kg cuchané slámy. Došek se svazuje bu� u oddenku (pro krytinu �esanou) (obr. 329a) nebo pod klasy (došek �ezaný, záklasník, vlasák, zást�ešek) (obr. 329b). U oddenku se došky p�i�íznou (srovnají) kosí�em na �eza�ce. P�evazují se též ohnuté klasy (Obr 329c). Uchem se prostr�í pov�íslo, kterým se došek p�iváže k lati. Nej�ast�ji se sláma pov�íslem voln� sváže, rozd�lí d�ev�ným nožem ve dva díly, z nichž se jeden oto�í o 360o (obr. 329d) až má pov�íslo tvar osmi�ky. Oby�ejn� se ob� poloviny oto�í v protivném smyslu o 180o

kolem hole (obr. 329e,f). K p�ekládání h�eben� se též používá došk� svázaných po obou koncích (obr. 329g).

Obr. 329 Zp�soby vázání došk� a) u oddenku, b) pod kasy, c) ohnuté klasy, d) do tvaru „osmi�ky“, e, f)oto�ení kolem hole, g) na obou koncích


- 288 - (321) -

7.15. Krytina z plast� a skla

Používají se zejména tam, kde je t�eba podkrovní místnosti shora prosv�tlit, p�i využití jejich technických a fyzikálních vlastností. Jsou zejména vhodné k zast�ešení zimních zahrad, skleník�, bazén�, ateliér�, podkrovních místností, ale také k zast�ešení jednoduchých nevytáp�ných prostor�, jako jsou p�íst�ešky rovné i obloukové, atria, terasy, verandy, sportovišt� apod.. Lze je použít u sv�tlík� a krytí továrních hal a místností, zvlášt� u st�ech pilových. Plastové materiály vykazují výborné ohybové vlastnosti a jsou proto s výhodou používány u st�ech válcového tvaru. Minimální sklon pro jejich použití je 5o u trapézového profilu a 15o u hladkých a vlnitých desek.

7.15.1. Krytina z plast�

K provedení �ásti nebo celé st�echy se používají i plasty a polykarbonáty. Z mnoha druh� ty základní: polyvinylchlorid (houževnatý PVC, také zna�ený hPVC), polymethylmetakrylát (PMMA, tzv. plexisklo) a polykarbonát (PC).

Historie použití i stá�í t�chto krytin je oproti tradi�ním velmi krátká.

Plexisklo vzniklo v roce 1933. Dvacet let po n�m v roce 1953 vznikl v laborato�ích chemického koncernu BASF v Leverkusenu polykarbonát. K jeho použití na st�eše však došlo až v roce 1971.

Rozlišují se tyto typy výrobk� (desek): - kom�rkové desky, - rovinné desky, - trapézové desky, - desky s vlnou a - desky zámkové (s tlouš�kou desky 30, 40 a 60 mm).

Tab. 39 Typy kom�rkových systém� vícest�nných polykarbonátových desek

Název

SDP FWP TITAN TERMOGAL SELECTOGAL POLYCLIP

Struktura AD

A

D

A

D D

A AD

Ší�ka standart 2,1 0,98;

1,2; 2,1 0,98; 1,2 0,98; 1,2 1,2 0,62

Tlouš�ka [mm] 4,5; 6; 8; 10 16 10 25 16 16

Objemová hmotnost [kg/m3]

1; 1,3; 1,5; 1,7 2,8 1,7 3,5 3,0 2,8

Tep. roztažnost 3 mm/m ší�ky i délky

Sou�initel 3,9; 3,6; 3,3; 2,5 2,5 1,7 2,3 2,3


- 289 - (321) -

prostupu tepla k

[W/m2k]

3,05

Min. pol. ohybu [mm]

700; 900; 1400; 1750 3000 1750 4370 2800 -

Prostupnost sv�tla [%] 83 78 63 55 40 70

Pevnost v tahu 63 N/mm2

Barva �irá, opál, kou�, ostatní barvy na objednávku

Modul pružnosti 2200 N/mm2

Záruka 10 let

��

�

�::

��

�::

�� :�

�

��

�

��

�

��@

�:�:

��

� ��

�

�

:�

��

��

Obr. 330 Vlnité a trapézové desky


- 290 - (321) -

Obr. 331 P�íklady použití a upevn�ní desek v hliníkovém zasklívacím systému

Vyráb�né profily se rozlišují i dle vhodnosti místa použití: - bez UV ochrany (v interiéru), - s UV ochranou jednostrannou (do exteriéru), - s UV ochranou oboustrannou (do exteriéru). Ochranná vrstva UV se p�idává p�i vytla�ování k základnímu materiálu tak, že s ním

vytvo�í homogenní celek. Americký zp�sob pak p�edstavuje nást�ik UV ochrany na polotovar za ústím extrudéru.

Desky polykarbonátové (PC) jsou vyráb�ny z výchozí suroviny – granulátu. Jedná se o

termoplastický materiál – polykarbonát, z n�hož jsou pomocí vytla�ovacích lis�, extrudace nebo koextrudace vyráb�ny dutinové desky nebo panely. Desky jsou standardn� vyráb�ny jako systémy dvoust�nné, trojst�nné (s dv�mi vzduchovými kom�rkami), �ty�st�nné (se t�emi vzduchovými kom�rkami) a nadstandardn� p�tist�nné (s p�ti vzduchovými kom�rkami).

Standardní tlouš�ka: 4, 5, 6, 8, 10, 16, 20, 30 a 35 mm. Standardní ší�ka je 2100 mm,

pro tlouš�ku 16 mm i 980 a 1200 mm. Standardní délky jsou 6 – 7 m, v�tší délky jsou omezeny p�epravními možnostmi. Dle požadavk� lze vyráb�t i v jiných ší�kách a délkách. Základní tvary kom�rek jsou �tvercové a obdélníkové. Kom�rky mohou být vyztuženy po úhlop�í�ce. Nov� se vyráb�jí desky, u nichž jsou výše uvedené kom�rky vytvá�eny do vlnitých profil�, ale také je spodní strana vrchní st�ny opat�ena pilovitým povrchem, který umož�uje odrážení slune�ních paprsk� v letních m�sících.

Polom�ry ohybu za studena jsou limitovány 150 násobkem tlouš�ky prvk�. Polom�ry

ohybu pro jednotlivé tlouš�ky desek jsou: - pro 4,5mm je polom�r ohybu 500mm, - pro 6,0mm je polom�r ohybu 900mm, - pro 8,0mm je polom�r ohybu 1200mm, - pro 10,0mm je polom�r ohybu 1500mm, - pro 16,0mm je polom�r ohybu 2400mm. Desky polyvinylchloridové (PVC) jsou vyráb�ny obdobným zp�sobem. Nov� se

p�edstavuje technologie biaxiálního protažení. Tento postup p�edstavuje protahování desky v podélném i p�í�ném sm�ru za horka. Proces zna�n� m�ní molekulovou strukturu – nar�stají molekulové �et�zce PVC a tím roste pevnost materiálu.

Z profil� jsou vyráb�ny tyto druhy: - vlny, - tzv. Eurovlna, - trapéz.


- 291 - (321) -

V tlouš�kách 0,8 – 1,5 mm ), u speciálních profil� i více, ší�ky desek se vyráb�jí od 800 – 1250 mm a v délkách od 2 – 8 m. Délky jsou op�t omezené p�epravními podmínkami. Desky delších rozm�r� �áste�n� nahrazují tzv. role, jejichž délka je až 2500 mm. Vlastnosti

Sou�initel tepelné vodivosti Polykarbonátové desky (panely) jsou z tohoto hlediska výrazn� lepší než jednoduché

prosklení Délková roztažnost Jde o d�ležitý údaj zejména pro projektanty p�i navrhování nosných konstrukcí.

Dilata�ní pohyby desek jsou v rozmezí od 3 – 6mm/ ší�ky i délky. Propustnost sv�tla Je vyjád�ena v procentech. U transparentních typ� se pohybuje toto procento od 70-

90%. U barevných typ� je nižší. Požární odolnost Desky se za�azují do skupin C1 – t�žce ho�lavá hmota až C3 – lehce ho�lavá hmota. Hmotnost Je jednou z dalších p�edností plast� a polykarbonát�. Hmotnost prvk� se pohybuje od

1,0 – 6,5 kg.m-2 (výjime�n� však i 12 kg.m-2 – plastové b�idlice z recyklát�). Rozsah použití Plasty i PC lze použít v rozmezích teplot od – 40 do + 120oC. Barevné odstíny a barvy Transparentní, opálový, kou�ový, zelená, �ervená, �erná, hn�dá, sv�tle modrá,

krémov� modrá a bílá.

Záruka je obvykle poskytována na 10 let a týká se:

- nerozbitnosti v d�sledku krupobití, - barevné stálosti, - zachování základních mechanických vlastností (pevnost, nem�nnost

geometrických rozm�r� apod.). Zásady pro montáž plastové krytiny

Desky nesmí být p�i skladování vystaveny p�ímému slunci pro nebezpe�í zatavení

ochranné fólie a deformací. Skladují se naležato. P�i projektování a instalaci je t�eba po�ítat s roztažností desek jak v p�í�ném tak podélném sm�ru. Na každý 1m délky se provádí dilata�ní mezera 3mm.

Kom�rkové desky se zabudovávají s použitím podložky, která roznáší tlak a vždy

v�etn� ochranné fólie, aby se zamezilo p�ípadnému poškození poškrábáním apod. Na konstrukci se kladou tak, aby kom�rky byly ve sm�ru spádnice. P�ed instalací je t�eba z kom�rek odstranit ne�istoty (nejlépe stla�eným vzduchem) a z obou stran �ezu je p�elepit t�snící páskou. K zajišt�ní vodot�snosti konstrukce se používají silikonové tmely. Upev�ují se v nosné konstrukci minimáln� do hloubky 20 mm. Otvory se vrtají pomocí speciálního kónického vrtáku s tolerancí pro uvažovanou roztažnost. Desky se �ežou ru�ní nebo kotou�ovou pilou pro �ezání oceli.

Pracovní postupy p�i pokládání a upev�ování jednotlivých vlnovkových, trapézových

desek jsou obdobné jako u krytiny z vlnitých vláknocementových desek. Protilehlé rohy se však neod�ezávají, tak jak je tomu u krytiny vláknocementové. �ezy se zabrušují smirkovým papírem.


- 292 - (321) -

Na okapovou vazni�ku se p�ibijí plechová nebo prefabrikovaná (dodávaná ke st�ešnímu systému) lišta ve tvaru vln vlnitých desek. Na tuto tvarovanou lištu se klade první �ada vlnovek, a to tak, aby bo�ní p�esahy byly ve sm�ru p�evládajících v�tr�. Ostatní �ady se kladou s �elním p�esahem, který je u sklonu st�echy do 17o nejmén� 200 mm, p�i sklonu v�tším než 17o nejmén� 150 mm. Druhá �ada za�íná vždy polovinou desky. Osazují se z pracovní lávky, aby byl rovnom�rn� roznesen tlak. Vlnité desky (krytina) se p�ipev�uje na vodorovné d�ev�né nebo ocelové vazni�ky. P�ed montáží krytiny se nejprve dokon�í nát�ry základní st�ešní konstrukce. Je t�eba dodržet maximální vzdálenosti vazni�ek uvád�ných v projektu nebo výrobcem pro použitou krytinu, aby se desky neprohýbaly. Na d�ev�nou vazni�ku se desky p�ipev�ují speciálními vruty s plastovou �i pryžovou záklopkou, nebo se pod šestihrannou hlavu vkládá plechová p�ítla�ná podložka a na ni pryžový t�snící kryt. Vlnovky se p�ipev�ují v nejvyšším bod� vlny, a to na t�ech až �ty�ech místech na ší�ku vlny. Pro kompletaci krytiny se používají tvarové podložky v základním tvaru vlnitých desek jako u krytiny vláknocementové.

Na ocelovou vazni�ku se p�ipev�ují vlnovky tvarovanými p�íchytkami (háky)

z pozinkovaného apod. materiálu, pr��ezu 6 mm. P�íchytka má šestihrannou hlavici se závitem. Pod hlavici se dává plechová a p�ítla�ná podložka. Je-li podkladní konstrukce z ocelových trubek, p�íchytky se k trubkám p�iva�ují. P�i upev�ování vlnovek se �asto vkládají pod hlavice vrut� pojistné matice, aby vlnovky byly p�ipojeny t�sn�. H�eben pokrýváme h�ebenovými korýtky, která se p�ibíjí do h�ebenové lat� tlusté 40 mm.

+' �:�

�

��8��

�

+' �:�

��

Obr. 332 Úprava vlnovkové krytiny – u okapu a h�ebenu 1 – upevn�ní na d�ev�nou vaznici, 2 – upevn�ní na ocelovou vaznici, 3 – tvarová podložka

�

��

�

Obr. 333 Úprava vlnovkové krytiny – u komína a štítové zdi 1 – p�ekrytí zdiva, 2 – p�ipojení na d�ev�nou konstrukci, 3 – tvarovaná podložka


- 293 - (321) -

7.15.2. Krytina ze skla

Rozlišují se dva základní druhy krytiny:

- z tabulového skla, - ze sklen�ných st�ešních tašek. Sklen�né tašky se používají k orienta�nímu prosv�tlení p�dních prostor

p�irozeným sv�tlem. Jsou dopl�kem krytin a vyráb�jí se ve stejných tvarech jako tašky pálené keramické, betonové a vláknocementové. Sklen�né tašky jsou ploché, drážkové tažené a ražené, sklen�né háky a prejzy. Drážkové sklen�né tašky se nemají osazovat na st�echy, je-li v p�dním prostoru seno nebo sláma. Slune�ní paprsky p�i pr�chodu taškou (p�sobící jako �o�ka) mohou ho�lavé látky zapálit. Osazují se na lat�, stejn� jako oby�ejná krytina nasucho. Do krytiny z vláknocementových desek se vyráb�jí sklen�né šablony a �tverce stejných rozm�r� jako prvky vláknocementové. Upev�ují se na há�ky nebo spony.

Ploché tabulové sklo, které se používá ke krytí, je 4 – 10mm tlusté. Používá se tabulového skla s bezpe�nostní fóliovou nebo drát�nou vložkou. Vyrábí se do velikosti 1,5 m2. Nejmenší sklon pro sklen�nou krytinu je 50°. Pokud má sníh samo�inn� sjížd�t po sklu (a nestínit), je nutný sklon min. 45°. Drážky musí být p�ed položením skla vymáznuty m�kkým fermežovým tmelem.

Informativní vzdálenosti nosných podp�r (rám�), na nichž jsou tabule

skla položeny, jsou udávané v závislosti na tlouš�ce skla: - p�i tl. skla 4 mm je vzdálenost podp�r 450 mm, - p�i tl. skla 5 mm 550 mm, - p�i tl. skla 6 mm 600 mm, - p�i tl. skla 8 mm 750 mm, - p�i tl. skla 10 mm 750 mm.

Sklo tlouš�ky 6° mm vzdoruje náraz�m krup. Sklen�né tabule do ší�ky 300 mm jsou

p�esazeny ve sm�ru nejv�tšího spádu o 40 – 50 mm, v�tší tabule jsou p�esazeny o 100 – 150 mm a neleží v míst� v p�esahování t�sn� na sob�. Mezi tabulemi skla se vytvá�í mezera 2 – 3 mm, která brání vzlínání vody. Pokud nejsou tabule skla dostate�n� rovné, pokládají se v p�esahu do úzkého pásu tmele (obr. 334 f, g) nebo na pásky ze zinkového plechu tvaru S, které chrání tabule p�ed nadzvednutím od v�tru (obr. 334 h, k). V t�chto pásech je možné v horním ohybu vytvo�it ventila�ní otvory. Jiný zp�sob je znázorn�n na obr. 334 c, kde stojinou podp�ry se prostr�í železné kolí�ky, pro jednu tabuli je pot�eba 2 – 4 kolí�k�. �asto se ukládají na pružné podložky z hliníkového nebo zinkového plechu apod., žlábky jsou dole ukon�ené pro odvedení zkondenzované vody do okapového žlabu. Aby voda lépe do žlábk� p�itékala, se�íznou se spodní tabule zešikma a p�itom je možné provést žlábky ob jednu podp�ru (rám) (obr. 334 d, e). Pro upevn�ní vrchních tabulí se také ke stojinám podp�r (rám�) uchycují malé úhelní�ky nebo p�íponky z hliníkového nebo pozinkovaného plechu apod. Je-li vzdálenost okenních podp�r (rám�) v�tší a nejsou-li ložné plochy tabulí tmeleny, vkládají se doprost�ed plechové sponky 30 mm široké tvaru S, aby tabule za v�tru neklapaly (obr. 334 h). Každá tabule se musí v uložení položit celou svou plochou, a proto se vypl�ují klínovité mezery mezi vrchní tabulí a p�írubou podp�ry (rámu) tmelem nebo proužky plsti, pryže, olova apod. Také spáry mezi krycími lištami a sklem je t�eba jimi ut�snit.


- 294 - (321) -

�CDEFG5/H�IJKICGL�

8�

/� �0

��8��

MICGL�

IJKICGL�

I0MN

/� �0

�8��

�8��

I0MN�G��C�C0CEC

8��

Obr. 334 R�zné zp�soby uložení - zasklívání sklen�né st�ešní krytiny do podp�r (rám�)

V drážkách podp�r (rám�) se sklen�né tabule po osazení zatmelí m�kkým fermežovým tmelem. Vlivem jeho stárnutí a nedostate�nou p�izp�sobivostí rozdílným roztažnostem skla, kovu a jiných materiál�m s kterými je v p�ímém kontaktu, se v dnešní dob� zasklívají tabule bez tmele a spáry mezi nimi a podp�rami (rámy) se zakrývají krycími lištami plastovými, hliníkovými, zinkovými apod. (obr. 334). Tento detail �eší kompletizované zasklívací systémy, které jsou dnes dodávány mnoha firmami a pln� se jich také využívá, p�edevším p�i zasklívání velkých ploch a reprezentativních prostor. D�íve se pro beztmelé zasklívání používalo patentních p�eslí a jiných patentních zp�sob�. P�esle m�ly na každé stran� dvojité žlábky k odvád�ní vody a sklen�né tabule se v uložení p�itla�ovaly olov�nými lištami, které se p�ipev�ovaly do stojin.

7.16. Povlakové krytiny

Povlakové krytiny šikmých st�ech se v sou�asné dob� vyskytují a používají již výjime�n�. Vyskytují a provádí se na st�echách objekt� ur�ených k rekrea�ním ú�el�m, u provizorních a nenáro�ných objekt� bez požadavk� na vysokou životnost �i trvanlivost, starších horských chalupách apod.

7.16.1. Materiály povlakových krytin

Základní rozd�lení povlakových krytin na šikmé st�echy: - asfaltové pásy, - fólie.

Asfaltové pásy se z hlediska tlouš�ky d�lí na:

- pásy typu A, - pásy typu R, - pásy typu S.

7.16.1.1. Asfaltové pásy typu „A“

Jsou pouze speciální papírové lepenky impregnované primárním asfaltem. Nemají žádnou krycí asfaltovou vrstvu. Kladou se v�tšinou v n�kolika vrstvách, vzájemn� slepovaných horkým asfaltovým nát�rem. Doporu�uje se používat pouze u provizorních a nenáro�ných objekt� bez požadavk� na vysokou životnost �i trvanlivost. Je možné je zpracovávat p�i teplot� nad + 5° C. Nap�. asfaltový pás s ozna�ením „A 400 H“.


- 295 - (321) -

7.16.1.2. Asfaltové pásy typu „R“

Mají oboustrannou asfaltovou krycí vrstvu s plnivem. Tlouš�ka jedné vrstvy nep�esahuje tlouš�ku 1mm. Povrchová úprava je provedena z r�zných druh� posypového materiálu (nap�. ze šupin z mastku, k�emi�itého písku, b�idlice apod.), která plní funkci dekora�ní, ale hlavn� chrání pás proti UV zá�ení a zabra�uje stékaní asfalt�. P�esto se také nehodí požít na trvalé krytiny bez kvalitní ochranné vrstvy. Zpracovávají se p�i teplot� nad + 5°C. Nap�. asfaltový pás s ozna�ením „R 333 H“ s nasákavou nosnou vložkou nebo „V 13“ s nenasákavou nosnou vložkou.

7.16.1.3. Asfaltové pásy typu „S“

Mají více asfaltových krycích vrstev, p�i�emž tlouš�ka jedné vrstvy je nad 1mm. Používá se asfalt� s plnivy. Povrchová úprava je r�zná jako u asfaltového pásu typu „R“. Minimální teplota vzduchu pro práci je + 5°C. Tento druh asfaltového pásu je nejvhodn�jší pro hydroizolaci šikmých st�ech. Obdobn� jako je tomu u pás� typu „R“ tvo�í nosnou vrstvu bu� nasákavá nebo nenasákavá vložka.

Pro povlakové krytiny se podle �SN 73 1901 mají p�ednostn� používat

asfaltové pásy s krycí vrstvou typu R a asfaltované pásy se zesílenou krycí vrstvou typu S s nenasákavými vložkami podle �SN 50 3601. Asfaltované izola�ní pásy typu A, R se zna�í zkratkou AIP, asfaltované izola�ní pásy natavitelné typu S zkratkou NAIP.

Pro výrobu pás� se používají za horka zpracovávané oxidované nebo

modifikované asfalty s r�znými druhy plniv (filerami). Oxidovaný asfalt vzniká oxidací surového ropného asfaltu (primárního asfaltu). P�imícháním modifikátor� do sm�si extrahovaného asfaltu a polofoukaného asfaltu vzniká asfalt modifikovaný. Modifikace asfalt� p�ináší rozší�ení použitelnosti asfaltovaných pás� p�i v�tších teplotních rozp�tích, zlepšují jejich užitné vlastnosti a výrazn� zpomalují proces stárnutí.

Druhy asfalt�:

- oxidovaný, - modifikovaný SBS, - modifikovaný SBS-SIS-SEBS

Tab. 40 Po�et vrstev asfaltového pásu typu S dle sklonu st�echy a druhu asfaltu

Druh asfaltu Sklon st�echy Min po�et pás� typu „S“

Oxidovaný 1° až 3° 3

Modifikovaný 1° až 3° 2

Oxidovaný nad 3° 2

Modifikovaný nad 3° 1

Speciální pásy nad 3° 1


- 296 - (321) -

Tab. 41 Po�et vrstev povlakové krytiny dle sklonu st�echy a druhu povlakové krytiny

Povlaková krytina Sklon st�echy Nejmenší po�et vrstev

(AIP) z asfaltových pás� A, R 3° a menší 3° až 10°

v�tší než 10°

4 3 2

Z asfaltových pás� S (NAIP)

3° a menší v�tší než 3°

3 2

Bezešvá, kombinovaná

Z asfaltových a asfaltolatexových suspenzí, asfaltových emulzí, z asfaltových izola�ních tmel�

3° a v�tší 8° a menší 3° a v�tší

Podklad je asfaltovaný pás s krycí vrstvou nebo

nastavitelné asfaltové pásy

Z fólií pryžových bez omezení 1

z plast� (nap�. PVC) bez omezení 1

Pro nanášení základních živi�ných izola�ních vrstev i krycích nát�r� se používají nát�rové hmoty. Rozd�lují se na asfaltové a dehtové. Oba typy nelze kombinovat, protože se špatn� spojují a mají sklon k odlu�ování jednotlivých izola�ních vrstev. Pro povlakové krytiny se v�tšinou používá živice zpracovávané za horka (p�i teplotách 140 – 200oC).

Druhy živi�ných nát�rových hmot:

- asfalty oxidované – AO-SI, - dehtové hmoty.

7.16.1.4. Asfalty oxidované

jsou ropné asfalty, p�i b�žných teplotách tuhé, �erné barvy. Vyráb�jí se ve více druzích podle druhu m�knutí a penetrace. Taví se p�i teplot� od 150°C. Nát�ry se stejnom�rn� roztírají na suchý podklad opat�ený penetra�ní vrstvou. Roztírají se v tlouš�ce 2 – 4 mm. Dodávají se v sudech z ocelového vlnitého plechu o objemu 100 – 220 litr�. Spot�eba závisí na jejím druhu a zejména teplot� a druhu podkladu. Pohybuje se od 1000 – 2000 g/m2.

7.16.1.5. Dehtové hmoty.

Jsou hmoty v�tšinou �erné barvy. Používají se pro nát�ry a ochranu dehtových lepenek a pás� (typu D). N�které typy se nesmí použít p�i teplotách nižších než 0°C. Dob�e izolují, impregnují a dob�e p�ilnou k podklad�m. Izokryt z�stává dlouho elastický, tedy p�i zm�nách teplot nepraská a nestéká. U t�ch typ�, které se pro lepší zpracovatelnost �edí r�znými �edidly je t�eba dodržovat všechna bezpe�nostní opat�ení. Izotmel se používá jako obnovovací nát�r dehtových lepenek.


- 297 - (321) -

7.16.2. Všeobecné zásady pro práce s živi�nými krytinami

Všechny vrstvy se kladou ve sm�ru p�evládajících v�tr�. To znamená, že se za�íná od okraje, který je nejvzdálen�jší od sm�ru p�evládajících v�tr�.

Jednotlivé vrstvy pás� se p�ibíjejí na šikmé st�eše do bedn�ní, ve spojích se lepí živi�nými lepidly. Jindy se lepí jednotlivé vrstvy celoplošn� do živi�ných nát�r�. Jednotlivé pásy NAIP se mezi sebou sva�ují a celoplošn� se lepí do podkladní vrstvy.

Nepískované pásy se lepí celoplošn�. Na horní vrstvu se kladou pásy pískované,

opat�ené posypem nebo se povrch opat�í posypem do vrchního živi�ného nát�ru za horka. Pokud je podkladní konstrukce betonová, musí se vždy nejprve nat�ít penetra�ním nát�rem.

Povlaková krytina se nejprve nah�eje a pak se na podklad lepí celoplošn� za studena. Položený pás se zaválcovává t�žším ru�ním válcem. Živi�né krytiny AIP a NAIP se kladou za teplot od + 5°C. Za dešt�, sn�žení a p�i teplot� nižší než + 5°C se s povlakovými krytinami nemá pracovat. Pro nát�ry za horka je nutno volit správné složení nát�r� (asfaltodehet), aby tyto hmoty za horka ze st�echy nestékaly. P�íliš tvrdé asfalty za chladn�jšího po�así rychle tuhnou a praskají.

P�esahy jednotlivých izola�ních vložek musí být nejmén� 100 mm. V úbo�í se zv�tšuje p�esah na 150 mm. P�esahy je nutno dávat po sklonu st�echy. U okapu, štítové zdi, u úbo�í a u st�ešních pronik� se pokládá (pod oplechování) pás AIP, nejlépe nepískovaný, který p�e�nívá 150 mm p�es oplechování. Pásy �ežeme v ší�ce 330 mm. Pás, který p�esahuje p�es plech, se na plech a na pás, který je podložen pod lemování, lepí živi�ným lepidlem. P�ed pokládáním jednotlivých vrstev se doporu�uje pásy rozvinout na rovném podkladu, aby se �ádn� narovnaly.

7.16.3. Pomocné materiály

H�ebíky na krytinu jsou pozinkované a mají širokou hlavu (lepenká�e), délku trnu 25 – 36 mm a pr�m�r 2,5 mm. Pr�m�r hlavy je 10 mm, bývá na povrchu vroubkovaná.

Z trojúhelníkových latí se provádí rošt pro jednovrstvou nebo vícevrstvou krytinu na bedn�ní. Délka základny je 70 mm a strany 50 mm. P�i�ezávají se ze smrkových hranol� 50x50 mm v délkách 4 – 6 m. K podklad�m se p�ibíjejí stavebními h�ebíky se zápustnou m�ížkovanou hlavou, dlouhými 70 – 90 mm s pr�m�rem d�íku 3 mm (3,15 mm).

7.16.4. Podklady krytin

Bedn�ní pro povlakové krytiny na šikmých st�echách je ze smrkových prken tlouš�ky 18 – 24 mm, širokých 80 – 170 mm. Povrch bedn�ní musí být rovný, bez vy�nívajících hran nebo suk�. Prkna nesm�jí být podéln� prasklá nebo zlomená. Jednotlivá prkna se ke krokvím p�ibíjejí nejmén� dv�ma h�ebíky 2,8 x 70 mm. Prkna se kladou na sraz, s co nejmenšími spárami. Nastavují se jen na krokvích. P�i kladení prken dbáme na to, aby nastavování na krokvích bylo st�ídáno. Za�íná se klást vždy od okapu a postupuje se sm�rem k h�ebeni. D�evo na bedn�ní musí být suché a zdravé. �ásti bedn�ní p�e�nívající p�es líc stavby, které nebudou v podhledu podbedn�ny, musí být spojeny na pero a drážku.

Pokud je podklad pod povlakové krytiny betonový musí mít na povrchu

cementový pot�r tlouš�ky alespo� 15 mm, pevn� spojený s podkladní vyrovnávací vrstvou. Jeho povrch se hladí d�ev�ným hladítkem.

7.16.5. Pokládání povlakových krytin

7.16.5.1. Jednoduchá krytina z asfaltových pás� položená na bedn�ní


- 298 - (321) -

Je to v�tšinou pouze provizorní úprava st�ešního plášt� a nem�že se u ní po�ítat s velkou odolností proti pov�trnostním vliv�m, zejména proti v�tru. Klade se zpravidla bez oplechování. Provádí se z asfaltovaných pás� s posypem nebo jiné vhodné asfaltové pásy. Podél okapu se nejprve položí pruh široký 250 nebo 330 mm a ohne se tak, aby p�esahoval spodní líc bedn�ní o 10 mm. Spodní okraj asfaltového pásu se k hran� bedn�ní p�ibij h�ebíky se širokou hlavou (2,5 x 25 mm) ve vzdálenosti po 50 – 80 mm, horní okraj ve vzdálenosti 200 – 250 mm. H�ebíky musí být od okraje asfaltového pásu vzdáleny alespo� 10 mm, jinak by se asfaltový pás vytrhávala. �ást asfaltového pásu na bedn�ní se nat�e živicí a na ni se položí další pás, široký 1000 mm tak, aby jeho spodní okraj lícoval s hranou bedn�ní, a p�ibíjí se h�ebíky se širokou hlavou (po 50 – 80 mm). Horní okraj se p�ibíjí ve vzdálenostech 200 – 250 mm. Další pruhy se pokládají již v ší�ce 1000 mm, s �elnými a podélnými p�esahy nejmén� 100 mm. Spodní okraje se p�ibíjí h�ebíky po 80 – 100 mm. �elné p�esahy se musí provád�t ve sm�ru p�evládajících v�tr� a všechny p�esahy (podélné i �elné) musí být p�ed p�ibitím nat�eny živicí. �elné p�esahy se musí v ploše st�echy vyst�ídat.

Asfaltové pásy bez posyp� se musí natírat horkým asfaltem nebo dehtem apod. Asfaltované pásy s posypy se v místech p�esah� musí vy�istit od posypu, ochranné nát�ry nevyžadují.

Obr. 335 Jednoduchá hladká krytina z asfaltových pás� provedená na bedn�ní 1 – bedn�ní, 2 – okrajový pruh asfaltového pásu, 3 – nát�r živicí, 4 – okapový pás asfaltového pásu, 5 – nát�r živicí, 6 – další asfaltové pásy

Okraj st�echy m�že být upraven n�kolika zp�soby. Nejjednodušší je jednotlivé asfaltové pásy p�ehnout p�es okraj bedn�ní a p�ibít je ve vzdálenostech po 50 – 80 mm tak, aby asfaltový pás p�esahoval alespo� o 10 mm spodní hranu bedn�ní (obr.335). N�kdy se okraj zesiluje pruhem asfaltového pásu širokým 200 mm, který se p�ibije na p�esahový pruh p�edem


- 299 - (321) -

nat�ený živicí. Výztužný pásek se p�ehne tak, aby p�esahoval hranu bedn�ní o 10 mm (obr. 336).

Nej�ast�ji se krytina z asfaltových pás� ukon�uje p�etažením pás� p�es

trojbokou lištu 60 / 30 mm, p�ibitou po obvodu bedn�ní.

7.16.5.1.1. Úprava u h�ebene

Zbývá-li pro p�esah asfaltového pásu p�es h�eben st�echy pruh široký alespo� 150 – 200 mm, p�ehnou se jednotlivé asfaltové pásy p�es h�eben a p�eloží p�es p�esah ve sm�ru p�evládajících v�tr� (obr. 337). Plochy p�esah� se p�ilepí po celé ploše, spodní pruh a horní p�ilepený pruh na druhé stran� h�ebene se p�ibíjí h�ebíky ve vzdálenosti 50 – 80 mm.

Obr. 336 Úpravy okraje st�echy a) (1 – bedn�ní, 2 – ohnutý asfaltový pás podél okraje st�echy, 3 – h�ebíky, 4 – bez ochranného nát�ru), b) (1 – bedn�ní, 2 – okrajová lišta, 3 – krytina z asfaltových pás�, 4 – nát�r živicí, 5 – zesilující ochranný pruh asfaltového pásu, 6 – h�ebíky), c) (1 – bedn�ní, 2 – krytina z asfaltových pás�, 3 – trojboká lišta, 4 – okapový pásek asfaltového pásu)


- 300 - (321) -

Obr. 337 Úpravy h�ebene krytiny z asfaltových pás� a) (1 – bedn�ní, 2 – povlaková krytina, 3 – nát�r živicí, 4 – h�ebenový pás z asfaltových pás� široký 500 mm), b) (1 – bedn�ní, 2 – h�ebenový pás z asfaltových pás�, 3 – nát�r horkou živicí, 4 – h�ebenový pás ve sm�ru p�evládajících v�tr�, 5 – sm�r p�evládajících v�tr�)

Vybedn�né úbo�í krytiny z asfaltových pás� se pokrývá 600 mm širokým pruhem asfaltového pásu p�ibíjeným h�ebíky. Tento pruh se nat�e horkou živicí a na n�j se položí druhý pruh široký 1 m tak, aby zasahoval stejn� daleko od osy úbo�í. Asfaltový pásy p�iléhající k úbo�í se p�etáhne o 100 – 150 mm p�es okraj úžlabního pásu a od�íznou podle sklonu úbo�í.

Nezbude-li po položení posledního pruhu u h�ebene pot�ebný p�esah, u�íznou se asfaltové pásy z obou st�ešních ploch tak, aby v h�ebeni lícovaly (obr. 337). Spára ve h�ebeni se pak p�ekryje pruhem asfaltového pásu širokým 400 – 500 mm a se stejn� dlouhými p�esahy na obou st�ešních plochách. H�ebenový pruh se pokládá do p�edem naneseného živi�ného nát�ru. Jeho okraje se p�ibíjí ve vzdálenostech 50 – 80 mm k bedn�ní.

7.16.5.2. Jednoduchá krytina z asfaltových pás� položená na trojboké lat�

Tato krytina je vhodná pro jednoduché stavby, ve kterých se nepo�ítá s dlouhou životností.

Nejprve se položí okrajový pruh asfaltového pásu široký 330 – 500 mm

(p�i v�tším sklonu sta�í 330 mm), ohne se p�es okraj bedn�ní s p�esahem 10 mm. Horní okraj se p�ibíjí po 200 – 250 mm. �elní p�esahy obvodového pruhu mají být široké 100 mm a sm��ují vždy proti v�tru. Trojboké lat� se základnou 70 mm se upev�ují kolmo k okapu od pravého okraje st�echy. P�ibíjí se stavebními h�ebíky 2,8 x 70 mm vzdálenými nejvýše 500 mm. H�ebíky do latí se zaráží kolmo ve vrcholu, kdyby se p�ibíjely ze stran, mohly by se lat� rozštípnout. Lat� se ukon�í cca. 300 mm od okapu tak, aby p�esahovaly okrajový pruh alespo� o 100 mm. U h�ebene skon�í asi ve vzdálenosti 150 mm a jejich konce se ohoblují nebo šikmo se�íznou do ztracena. Lat� se kladou ve vzdálenosti 950 – 960 mm, rovnob�žn� s okrajovou lištou. P�i rozm��ování t�chto vzdáleností se p�ihlíží k ší�ce asfaltových pás� (obr. 338). Do


- 301 - (321) -

jednotlivých polí vymezených lat�mi se rozvine tak, aby okraje pás� zcela ležely na bocích latí. Postupuje se sm�rem od okapu k h�ebeni a dbá se na to, aby st�ešní plocha byla pokryta v celé délce jediným souvislým pruhem. Musí-li se pás nastavit, dodrží se podélný p�esah min. 100 mm.

Obr. 338 Jednoduchá krytina z asfaltových pás� provedená na trojboké lat� 1 – bedn�ní, 2 – okapový pruh asfaltového pásu, 3 – trojboké lat�, 4 – asfaltový pás, 5 – nát�r živicí, 6 – p�esah asfaltového pásu (nejmén� 100 mm), 7 – nát�r živicí, 8 – asfaltový pás široký 100 – 120 mm

Uložený pruh se p�ibije k bok�m latí h�ebíky se širokou hlavou ve vzdálenostech po 250 mm. Sty�né spáry obou sousedních pás� ve vrcholu trojboké lat� se uzav�ou proužkem asfaltového pásu širokým 100 – 120 mm (položí se do živi�ného nát�ru) a nakonec se p�ibije z obou stran ve vzdálenosti po 80 – 100 mm k latím. P�esah nastavení pásku má být široký nejmén� 100 mm. Postupuje se vždy od okapu sm�rem ke h�ebeni. U h�ebene st�echy se p�esáhne asi o 100 – 150 mm p�es okraj a p�ibije se h�ebíky. P�es h�eben se potom do živi�ného nát�ru položí h�ebenový pruh asfaltového pásu široký 300 – 330 mm (podle sklonu st�echy). Na okrajích se p�ibije do bedn�ní rovn�ž ve vzdálenostech po 80 – 100 mm. Horní plochu krytiny natíráme živicí, nebo ji necháme bez nát�ru u asfaltových pás� s posypem.

7.16.5.3. Dvojnásobná krytina z asfaltových pás� položená na trojboké lat�

Je odoln�jší proti vliv�m pov�trností než krytina jednoduchá. Uplat�uje se zejména v horských oblastech, u st�ech se sklonem v�tším než 30°, p�i menším sklonu m�že podél latí zatékat. Krytina tohoto druhu v�tšinou nemá oplechování.

Nejd�íve se položí jednoduchá krytina z asfaltových pás� na bedn�ní.

První vrstva se klade jako jednoduchá krytina na hladko. Za�íná se u okap�, s podélnými i �elnými p�esahy 100 mm. Na spodní vrstvu se potom p�ibíjejí trojboké lat�. Vrchní vrstva se nalepí k podkladu z asfaltových pás� a na boky


- 302 - (321) -

trojbokých latí plnou plochou pruhu dlouhých max. 5000 mm. Vrchní pás asfaltového pásu se �ídce p�ibíjí k latím h�ebíky se širokou hlavou. Pruhy se nastavují p�i délkách st�ešní roviny v�tší než 5000 mm p�esahem min. 100 mm. P�esahy se natírají živicí. Sty�né plochy dvou sousedních asfaltových pás� ve vrcholu trojboké lat� se p�ekryjí asfaltovým pásem širokým 100 – 120 mm, stejn� jako u jednoduchých krytin položených na trojbokých latích.

Asfaltované pásy s posypy se v místech p�esah� musí vy�istit od

posypu, ochranné nát�ry nevyžadují. Ukon�uje-li se st�echa u okapu oplechováním, pak se postupuje podle zásad klempí�ských prací.

7.16.5.4. Dvojitá krytina z asfaltových pás� na bedn�ní

Používá se pro objekty trvalejšího charakteru. Pokládá se stejným zp�sobem jako jednoduchá krytina z asfaltových pás�, jen s tím rozdílem, že krytinu tvo�í dv� vrstvy. Horní vrstva se však k podkladu nep�ibíjí, ale lepí (obr. 339). P�ibíjí se pouze u strmých st�ešních ploch na horním okraji, který je potom p�ekryt horním asfaltovým pásem.

Obr. 339 Dvojitá krytina z asfaltových pás� na bedn�ní (hladká) 1 – bedn�ní, 2 – okapový pás široký 1000 mm, 3 – nát�r živicí, 4 – okapový pruh asfaltového pásu, 5 – první p�ibíjená vrstva asfaltového pásu, 6 – okapový pruh asfaltového pásu široký 500 mm, 7 – druhá vrstva asfaltového pásu

S krytinou se za�íná u okapu. Pruh asfaltového pásu široký 1000 mm se položí tak, aby jeho spodní okraj lícoval s bedn�ním. Po okrajích se p�ibije k hran� bedn�ní ve vzdálenostech 80 – 100 mm pokrýva�skými h�ebíky. �elné p�esahy se provedou op�t široké 100 mm, ve sm�ru p�evládajících v�tr�. Pokra�uje se jednotlivými pásy až ke h�ebeni, stejn� jako u jednoduché krytiny z asfaltových pás�. Na první vrstvu z asfaltových pás� se položí u okapu


- 303 - (321) -

vyztužující pruh asfaltového pásu 300 mm. K hranám bedn�ní se p�ibíjí s p�esahem 10 mm, p�es spodní líc bedn�ní. Rozte�e h�ebík� jsou 50 – 80 mm p�i spodním okraji a 200 mm p�i horním okraji ztužujícího pásu. Druhá vrstva z asfaltových pás� se pokládá tak, aby se �elné p�esahy ve spodní a horní vrstv� vyst�ídaly. Toho se dosáhne tak, že okapový pruh se provede z pásu širokého jen 500 mm. Vyst�ídáním spoj� se zabrání hrbol�m, které by vznikly ve styku �ty� asfaltových pás� v jednom míst�. P�ed pokládáním druhé vrstvy se dokonale o�istí povrch od prachu a ne�istot. Druhá vrstva z asfaltových pás� se klade na p�edem nanesenou živici.

Hydroizola�ní fólie lze rozd�lit následovn�:

- termoplasty, - elastomery, - termoplastické elastomery.

Fóliové hydroizola�ní materiály nemají takovou tradici jako asfaltové pásy, avšak �ada z nich je již n�kolik desetiletí s úsp�chem aplikována. Podobn� jako asfaltové pásy i fólie prošly a stále procházejí vývojovým procesem, který jejich kvalitu neustále zvyšuje. V mnoha p�ípadech fólie vytvá�ejí asfaltovým pás�m zna�nou konkurenci.

7.16.6. Pokládání fólií

Je technologicky odlišné od pokládání asfaltových pás�. Fólie se na podklad kladou v naprosto p�evážné v�tšin� voln� s tím, že se bu� mechanicky k podkladu kotví, nebo zat�žují stabiliza�ní �i jinou provozní vrstvou.

Mechanické kotvení fólií k podkladu se �eší pomocí speciálních

talí�ových hmoždinek, kotvících ter��, kotvících lišt, p�ípadn� i pomocí rozp�rných nýt�, a to bu� ve spojích dvou sousedních pás� nebo i v ploše fólie mimo spoje. Takto mechanicky p�ipevn�né fólie jsou v�tšinou podloženy separa�ní vrstvou, kterou tvo�í speciální polyesterová tkanina, nebo jsou již z výroby na spodním líci opat�eny (kašírovány) polyesterovým �i jiným rounem.

Toto podložení tkaninou nebo kašírování spodního líce fólie je nutné ve

t�ech p�ípadech: - podkladem fólie je jakýkoliv hrubý podklad, který by ji mohl

mechanicky poškozovat, - jedná-li se o fólii z m�k�eného PVC, která se musí položit na

jakýkoliv polystyrén nebo asfaltový pás (m�k�ené PVC se chemicky nesnáší s p�novými ani asfaltovými výrobky),

- musí-li se fólie k podkladu lepit. Neplnoplošné (eventueln� zcela výjime�n� plnoplošné) p�ilepení

k podkladu asfaltem �i speciálními lepidly (v�tšinou na bázi polyuretanu) je mén� rozší�ené a používá se pouze v od�vodn�ných p�ípadech. Takto lepená fólie musí být na spodní stran� již z výroby opat�ena v�tšinou polyesterovým �i jiným podobným rounem.


- 304 - (321) -

7.16.6.1. Vzájemné spojování fólií

Vzájemné spojování fólií se provádí bu� teplovzdušnou aktivací stykových ploch (u termoplastických fólií), které se tak stávají lepivé, p�ípadn� i speciálními lepidly. U n�kterých elastomerických fólií se vzájemné spoje �eší i vložením speciálních lepících pásk� do t�chto p�esah�. Výjimkou jsou n�které z polyizobutylénových fólií, které mají p�esahy opat�eny samolepící vrstvou.

7.17. Kompleta�ní prvky krytin

Ke st�ešním krytinám neodmysliteln� pat�í tzv. st�ešní dopl�ky. Jedná se o širokou paletu výrobk�, které se d�lí na:

- odvodn�ní st�ech, - v�trání, - pr�niky st�ech, - pojistné izolace, - ostatní dopl�ky.

Odvodn�ní st�ech Výrobky, jejichž ú�elem je odvád�t vodu ze st�ešní roviny, se dají

rozd�lit do dvou materiálových bází: - plastové, - kovové.

Plastové Jsou v�tšinou vyráb�ny z PVC (upraveného stabilizátory proti UV

zá�ení, tvrdosti atd.)

Výrobky: okapové žlaby p�lkruhové a obdélníkové o délkách od 1000 – 6000 mm, pr�m�rech 85 – 185 mm, odpadní potrubí (svody) o pr�m�rech 50 – 125 mm a délce 1000 – 5000 mm.

Sou�ástí systému jsou odbo�ky, redukce, kolena, vnit�ní a vn�jší rohy a

kouty, trubkové spojky, žlabové spojky, žlabové spojky, žlabové háky, objímky svod�, sklopný výpus� pro sb�r deš�ové vody, lepidla. Použití v rozmezí teplot od – 40 do + 70°C. Vyráb�jí se v barevných odstínech bílá, hn�dá, cihlov� �ervená, šedá, grafitová.

Kovové Jsou vyráb�ny z plechu pozinkovaného, hliníkového, titanzinkového,

m�d�ného a nerezové oceli.

Výrobky: - podokapní žlab p�lkruhový a obdélníkový o délkách od 1000 –

4000 mm a pr�m�rech 100 – 150 mm, - odpadní potrubí (svody) o pr�m�rech 75 – 150 mm, - kotlíky: válcovité, kuželovité, hranaté oválné, kulaté a záv�sné.

Povrchové úpravy – plastisol a polyester v barvách RAL.


- 305 - (321) -

Sou�ástí systému jsou dále žlabové háky, žlabové rohy a kouty, žlabové spojky, objímky svod�, p�echodové kusy, kolena o zak�ivení 40, 60, 72 a 80, lapa�e ne�istot, �ela žlab�, odpadové výpusti deš�ové vody atd. ze všech druh� lze nestandardn� vyráb�t i ozdobné prvky.

V�trání a pr�niky st�ech

Výrobky jsou z n�kolika materiálových bází: - PVC, - kovové, - keramické, - betonové.

PVC V�trací komínky do pr�m�ru 125mm, odv�trávací hlavice kanalizace,

hlavy odv�trání, tašky s pr�chodkami kanalizace a anténními pr�chodkami, v�trací pás h�ebenový i úžlabní a nárožní s kartá�em i bez, ochranné v�trací m�ížky.

Kovové Ze všech používaných plech� se tvo�í komínky odv�trání, pr�chodky

kanalizace a anténní, lemovací prvky komín�, st�ešních oken, úbo�í a nároží.

Keramické Jsou zastoupeny odv�trávacími taškami, taškou s anténní pr�chodkou,

pr�chodem ventilace.

Betonové Pat�í sem taška s anténní pr�chodkou, taška s odv�trávacím otvorem.

Pojistné izolace Jsou vodot�sné ze strany exteriéru a paropropustné ze strany interiéru.

Pojistné izolace se používají p�i nízkých sklonech st�ech nebo jako vhodná opat�ení proti zafoukanému sn�hu. Základním materiálem je polyetylénové mikrovlákno. Technologicky lze použité fólie rozd�lit na fólie, které dovolují pr�nik páry na základ� svých vlastností a druhý typ fólie je opat�en mikroperforací.

K orientaci ve kvalit� slouží: - ekvivalentní difúzní zkouška (t.j. sou�in faktoru difúzního odporu

s tlouš�kou vrstvy pojistné izolace v metrech), - propustnost pro vodní páru (schopnost propustit vodní páru b�hem

24 hodin p�i 23°C a relativní vlhkosti 50%), - pevnost, - UV stabilita.

Ostatní dopl�ky Zástupci ostatních dopl�k� jsou polyetylénové a kovové zachytáva�e

listí ve žlabech, sn�hové zábrany, systém termodachu – polystyrenové tvarovky, do kterých se ukládají jednotlivé tašky. Tvarovky jsou osazeny p�esn� mezi krokve. Použitý polystyrén je stabilizovaný, samozhášivý a má nízkou nasákavost. Sou�asn� supluje parozábranu a pojistnou izolaci.


- 306 - (321) -

Spojovací prvky ze všech druh� materiál� jako h�ebíky, vruty, hmoždinky, pásky, samolepící pásky, izola�ní pásy úbo�í v�etn� samolepících, samolepící lemy pr�chod� st�ech jsou dalšími zástupci dopl�k�. Celá �ada je dále dopln�na stoupacími železy, plošinami a ozdobnými prvky st�ešní roviny.

Obr. 340 P�íklady st�ešních doplk� – odvodovací systém


- 307 - (321) -

8. Klempí�ské práce a výrobky Klempí�ské práce a výrobky zahrnují:

- žlaby, - trouby, - lemování, - úbo�í, - h�ebeny a nároží, - poklopy a st�ešní okna, - krytiny, - krytí vystupující �ásti fasády.

B�žné práce se provádí nej�ast�ji z pozinkovaného plechu v tlouš�kách:

0,5; 0,55; 0,6; 0,65; 0,7 a 0,75 mm, jinak z ocelového plechu ve stejných tlouš�kách, ze zinkového plechu �ísel: 5, 10 – 12, 13 – 18, 20, 23, 26 nebo z m�d�ného plechu tvrdého, polotvrdého a m�kkého v tlouš�kách: 0,5; 0,55; 0,6; 0,7; 0,8 mm. Hlavní konstruk�ní zásady pro klempí�ské práce jsou:

- k podkladu se plech nikdy nep�ibíjí p�ímo, ale pomocí p�íponek nebo per, z d�vodu možnosti dilatace, - zinkový plech se používá jenom tam, kde leží po celé ploše nebo tam, kde není namáhán na ohyb, protože není dostate�n� pevný, - jednotlivé konstrukce se navrhují v takových rozvinutých ší�kách, aby byly ur�itými �ástmi tabulí 1 metr širokých: nap�. 2 díly á 500 mm, 3 díly á 333 mm, 4 díly á 250 mm, 5 díl� á 200 mm a 10 díl� á 100 mm.

Pro navrhování a provád�ní klempí�ských prací je d�ležitá roztažnost plechu (nap�. p�i rozdílu teplot od 10° do 40°C je roztažnost ocelového plechu + 0,5 mm, oproti zinkovému, jehož roztažnost je + 1,2 mm). U plechových konstrukcí, kde p�evládá délka se prvky klempí�ských prací nastavují vodot�sn� a v nastavení se nýtují jedno�ad� �i dvou�ad� nebo spájejí. Prvky plech� p�esahují p�i spájení a jedno�adém nýtování 20 mm, p�i dvou�adém nýtování p�esahují 40 mm. Spoje plech� zinkových se pouze spájejí, plechy pozinkované a m�d�né se spájejí a nýtují ( nýtování se provádí nýty o pr�m�ru 2 mm v rozte�i 30 mm a 10 mm od kraje plechu ).

Spoje plech� u konstrukcí širších než 500 mm se provádí na sucho drážkami ležatými nebo stojatými. Ležaté drážky se rozeznávají ve t�ech druzích: jednoduché, dvojité a kryté, stojaté drážky jsou pak jednoduché a dvojité (obr. 190). P�íponky a pera jsou také v t�ech možných variantách: ležaté (jednost�ižné), stojaté (dvoust�ižné) a drát�né (obr. 191), kladou se ve vzdálenostech maximáln� 300 mm od sebe.

Obr. 341 Spojování plechu drážkami a) ležatá jednoduchá, b) ležatá dvojitá, c) ležatá krytá

Klempí�ské práce a výrobky

- 308 - (321) -

dilata�ní, d) stojatá jednoduchá, e) stojatá dvojitá

Obr. 342 P�ipevování plechu k podkladu p�íponkami a) jednoduchá, b) dvojitá, c) drát�ná

Okraje ležatých plech� se vyztužují bu� záhyby nebo p�ehyby, okraje stojatých plech� se vyztužují naválkami nebo trubkami. Záhyby se zahýbají bu� nahoru nebo dol�, p�ehyby jsou bu� ležaté, pravoúhlé, kosé, okapní nosy nebo stojaté (obr. 343). Návalky a trubky jsou bu� kulaté nebo hranaté (obr. 345). Po dokon�ení práce se plech natírá olejovou barvou na základní nát�r. Ocelové plechy se natírají t�ikrát, pozinkované dvakrát a zinkové plechy dvakrát, ale to jen ve výjime�ných p�ípadech, protože nát�r na zinkový plech není nutný, m�d�né plechy se nenatírají v�bec.

�� O��

Obr. 343 Vyztužení okraje ležatého plechu a) záhyby, b) ležaté p�ehyby, c) pravoúhlé p�ehyby, d) kosý p�ehyb, e) stojatý p�ehyb, f) ohyb


- 309 - (321) -

��

Obr. 344 Vyztužení okraje stojatého plechu naválkami a) kulaté, b) hranaté

8.1. Žlaby

Žlaby se rozeznávají:

- podokapní, - nadokapní, - zaatikové, - mezist�eší.

Podle typu tvaru se d�lí žlaby na:

- p�lkruhové, - �ty�hranné, - trojúhelníkové, - lichob�žníkové.

Podle zp�sobu uložení se d�lí žlaby na:

- hákové, - l�žkové.

Hákové žlaby se nej�ast�ji vyrábí z pozinkovaného plechu o tlouš�ce 0,62 mm, jinak také z m�d�ného plechu o tlouš�ce 0,55 mm; l�žkové žlaby se vyrábí zpravidla z plechu zinkového. Po celé délce se sestavují v díln� z jednotlivých dílc� 1 nebo 2 m dlouhých, které následn� spojuje vodot�sn�; na stavb� se pak osazují do spádu alespo� 1:200. Velikost pr��ezu žlabu se ur�uje empiricky dv�ma zp�soby: bu� podle plochy st�echy tak, že na 1 m2 plochy st�echy p�ipadne zhruba 1 cm2 pr��ezové plochy žlabu nebo podle druhého zp�sobu, kde na 6 m hloubky st�echy (ve vodorovném pr�m�tu) p�ipadne ší�ka žlabu 150 mm a na každý 1 metr hloubky st�echy se ší�ka žlabu zv�tší nebo zmenší o 25 mm.

Voda ze žlab� stéká do odpadních trub; jejich vzájemná vzdálenost je nejvýše 25 m, což zahrnuje i rozvodí (obr. 345). Aby voda z p�epln�ného žlabu nestékala na fasádu nebo dovnit� budovy, snižuje se vn�jší okraj žlabu alespo� o 10 mm.

Háky pro hákové žlaby jsou provedeny z ploché oceli 30/5 mm a jsou p�ipev�ovány ve vzájemných vzdálenostech asi 1000 mm.


- 310 - (321) -

L�žka pro l�žkové žlaby jsou prkenná, betonová, zd�ná, kamenná, ocelová apod. Krytina p�e�nívá asi na t�etinu ší�ky žlabu, oplechování okapu nebo plechová krytina mohou být spojeny se žlabem na jednoduchou drážku ležatou.

Obr. 345 Maximální vzdálenost odpadních trub

8.1.1. Žlaby podokapní

Podokapní žlaby se �eší vždy jako hákové zpravidla p�lkruhového pr��ezu, okraje se vyztužují kulatými naválkami. P�i pr�m�ru 150 mm mají nej�ast�ji rozvinutou ší�ku 330 mm. Spád žlabu m�že být vytvo�en dv�ma zp�soby: háky stejn� hluboké p�ipevn�né po stranách krokví nebo háky nestejn� hluboké p�ipevn�né na krokve (obr. 346).

Obr. 346 Zp�soby provedení podokapních žlab� v návaznosti na p�ipevn�ní

8.1.2. Žlaby nadokapní

Podle polohy se rozeznávají dva druhy: - nad�ímsové, - nást�ešní.

Nadokapní žlaby jsou posunuty za hranu �ímsy, a proto vyžadují speciální oplechování �ímsy tak, aby nezatékala voda do zdiva p�ípadn� porušeným žlabem. Nem�ly by se klást daleko za hranu �ímsy, protože jinak by voda z prostoru p�ed žlabem nebyla zachycena a voln� odkapává na chodník.


- 311 - (321) -

8.1.2.1. Žlaby nad�ímsové

Obvykle se navrhuje �tvercový pr��ez v provedení hákovém nebo l�žkovém. Rozvinutá ší�ka je zpravidla 500 mm p�i hran� 160 mm. Je d�ležité si uv�domit, že provedení nad�ímsových žlab� je oproti žlab�m podokapním složit�jší, nákladn�jší a p�ístup k nad�ímsovým žlab�m je pom�rn� komplikovaný, což je nevýhoda, protože údržba žlab� je d�ležitá pro jejich co nejdelší životnost.

Obr. 347 Žlab nad�ímsový

8.1.2.2. Žlaby nást�ešní

Nej�ast�jší jsou nást�ešní žlaby o �tvrtkruhovém pr��ezu v p�ípad� hákových žlab� a trojúhelníkového pr��ezu v p�ípad� žlab� l�žkových. Oplechování �ímsy je p�ichyceno k podkladu háky žlab�, které na oplechování leží, proto se již nemusí dodate�n� p�ichycovat. Na vn�jším okraji je žlab p�ichycený p�íponkou k háku a jeho vnit�ní okraj je p�ichycený p�íponkou do ležatého p�ehybu (obr. 348). Spád nást�ešních žlab� m�že být proveden dv�ma zp�soby: háky stejn� hlubokými, kde rozvinutá ší�ka žlabu je po celé délce stejná a krytina p�esahuje p�es horní okraj žlabu v nestejné ší�ce nebo háky nestejn� hlubokými, p�i nichž rozvinutá ší�ka žlabu se zv�tšuje po spádu a krytina p�esahuje ve stejné ší�ce. Druhá varianta je neekonomická, dochází k velkému odpadu plechu. Tento zp�sob se použije pouze tam, kde nestejné p�esahování krytiny není problémem.


- 312 - (321) -

Obr. 348 Žlab nást�ešní

Nást�ešní žlaby jsou provedením jednoduché, snadno p�ístupné a kontrolovatelné, ale jsou dost nevzhledné a dnes se už tém�� nepoužívají (hlavn� ne u nízkých budov, kde estetická stránka je hodn� d�ležitá).

8.1.3. Žlaby zaatikové

Tyto žlaby jsou vždy l�žkové �tvercového pr��ezu z plechu zinkového. Oplechování žlab� je spojeno s oplechováním atiky ležatou drážkou, proto rozvinutá ší�ka závisí na ší�ce atiky. Vnit�ní okraj žlabu je vyztužen ležatým p�ehybem. Doporu�uje se oplechovat vždy celou zadní st�nu atiky (obr. 349). Spád zaatikových žlab� je tvo�en dnem l�žka, proto p�i stejné rozvinuté ší�ce p�esahuje krytina do žlabu nestejn�, to ale není v daném p�ípad� na závadu. Zaatikové žlaby jsou špatn� p�ístupné a kontrolovatelné, provedením pat�í mezi nejsložit�jší a málokdy plní dob�e svou funkci: nap�. v zim� záv�je sn�hu brání odtoku vody a p�i tání dochází k namrzání ústí kolem vpustí.


- 313 - (321) -

Obr. 349 P�íklad zaatikového žlabu

8.1.4. Žlaby mezist�ešní

Vyskytují se u st�ech shedových (pilových) a obvykle se umís�ují do st�ešní konstrukce (obr. 350). Jejich okraje jsou spojeny s lemováním okapu na jednoduchou ležatou drážku. Zaatikové a mezist�ešní žlaby se zakrývají la�ovými p�íklopy jednak proto, aby sníh nezalehl žlab a také proto, aby tvo�ily pochozí lávky na umožn�ní p�ístupu k oprav� st�ešní krytiny i pro odstra�ování poruch samotných žlab�.

Obr. 350 P�íklady mezist�ešních žlab�


- 314 - (321) -

8.2. Trouby

Trouby slouží k odvodu vody ze žlabu. Trouby se provádí ze stejného plechu jako jsou žlaby. Jako žlaby mohou také trouby být kruhového nebo �tvercového pr��ezu a jsou sestaveny po výšce z jednotlivých dílc� o délce 1000 mm nebo 2000 mm. Zasunují se do sebe 60 mm na sucho a jejich podélné švy se bu� spájí (v p�ípad� zinkového plechu) nebo se zahnou a bodov� spájí anebo se nýtují (pozinkovaný a m�d�ný plech). Trouby se pak osazují tak, aby podélné spoje nep�iléhaly ke st�n�. Velikost pr��ezu trub je asi ¾ pr��ezu žlabu, jsou-li trouby osazeny 20 000 mm od sebe. Maximální vzdálenost trub od sebe je 25 000 mm, což zahrnuje i rozvodí (obr. 345). Ke st�nám se trouby p�ipev�ují na výšku po vzdálenostech 2000 mm bu� háky nebo zd��emi, a to bu� kloubovými nebo sponkovými se sponkou lomenou nebo rovnou (obr. 353); jsou z plochého železa 30/2 mm nebo 20/3 mm. M�d�né trouby jsou p�ichyceny zd��emi m�d�nými nebo ocelovými potaženými m�kkým m�d�ným plechem. Trouby se opírají o háky trojúhelníkovými nosy (obr. 353a); o zd��e se opírají oblounky oblé nebo hranaté (obr. 353b), které jsou pájeny 60 mm od spodního okraje jednotlivých dílc� trub. Pokud trouba prostupuje p�es �ímsu nebo ze�, pak se ukládají do ochranné manžety nebo trouby o 1 mm v�tšího pr�m�ru, která je ze stejného plechu jako odpadní trouba. Zm�ny svislého sm�ru zprost�edkují kolena, která jsou trojího druhu z hlediska tvaru: �ímsová, odskoková a výtoková. �ímsová kolena jsou 45º, výtoková kolena mají své ústí vyztuženo návalkem. Podle zp�sobu výroby se rozeznávají kolena skládaná nebo lisovaná (obr. 354). Napojení na kanaliza�ní troubu se p�ipojuje odpadní trouba bu� p�ímo nebo manžetou (obr. 354e).

Obr. 351 Maximální vzdálenost trub

Obr. 352 Háky a zd��e pro odpadní trouby

a), d) háky; b), c) kloubové zd��e; e), f) sponkované zd��e lomené; g) sponkovaná zd�� rovná


- 315 - (321) -

Obr. 353 Podep�ení odpadních trub a) nosy, b) oblounky

Obr. 354 Kolena odpadních trub a) �ímsové lisované, b) �ímsové skládané, c) odskakované, d) výtokové, e) manžeta pro krytí spoje s litinovou troubou

8.3. Lemování

Prostupy t�les st�echou a okraje st�ech nem�žou pokrýva�i vykrýt vodot�sn�, proto se p�edem lemují. Jsou to zejména: - st�ešní okapy, - st�ny vy�nívající nad st�echu a štíty, - komínová t�lesa, - ty�e, - hromosvody, - v�trací trouby.

K lemování se obvykle používá pozinkovaný plech tl. 0,62 mm, jinak titanzinkový plech tl. 0,70 mm, nebo m�d�ný plech tl. 0,60 mm Lemování


- 316 - (321) -

okap� a st�n je sestaveno po délce z jednotlivých dílc� plechu 1 m nebo 2 m dlouhých a navzájem jsou vodot�sn� spojeny (zinkový plech spájením, pozinkovaný a m�d�ný jednoduchou ležatou drážku).

8.3.1. Lemování okap�

Rozvinutá ší�ka plechu pro lemování okap� závisí na druhu krytiny a obvykle bývá 250 nebo 330 mm. Vn�jší okraj lemování m�že být volný nebo spojený p�ímo se žlabem na jednoduchou drážku. Volný okraj je zahnutý do okapního nosu a p�ipev�uje se k podkladu dv�ma zp�soby: plechovými p�íponkami k bedn�ní (obr. 355a) nebo podkladním plechem po celé délce, který p�ibije h�ebíky k bedn�ní (obr. 355b).

Obr. 355 P�ipevování lemování st�ešního k bedn�ní a k betonu a) p�íponkami, b) podkladním plechem

8.3.2. Lemování st�n

Jsou to p�edevším st�ny vy�nívající nad st�echu a štíty. Smysl oplechování t�chto st�n je v ut�sn�ní styku st�ny s krytinou a také v ochran� st�n p�ed provlhnutím. Zpravidla se provádí na výšku 150 mm.

8.3.3. Lemování komín�

Na p�edních a bo�ních st�nách je lemování komín� obdobné jako lemování st�n (obr. 356). Na zadní st�n� komínu (proti spádu) je plech podsunutý pod krytinu a bývá zformovaný do sedla tak, aby voda odtékala podél st�n. Horní okraje lemování bo�ních st�n se upravují dv�ma zp�soby: bu� stup�ovit� nebo šikmo v ší�ce 150 mm. Na hranách komínového t�lesa se plechy spojují na jednoduchou drážku.


- 317 - (321) -

Obr. 356 Lemování komínu (prostupu st�echou)

8.3.4. Lemování prostupujících ty�í

Jedná se o lemování ty�í procházejících krytinou: hromosvody, zábradlí apod. Lemování ty�e se skládá ze t�í �ástí plechu: desky, trubky a zvonku. Deska plechu 200 / 250 mm se prosekne úhlop�í�n� a vzniklé cípy se zahnou a p�ipájí k trubce; deska p�ekrývá krytinu po spádu a na ostatních stranách je podsunuta pod krytinu. Manžeta 100 mm vysoká a mírn� kónická se navlékne na ty�, kolem které se zatmelí a nad trubkou se p�ipájí k ty�i dilata�ní klobou�ek (obr. 357).

Obr. 357 Lemování prostupujících ty�í


- 318 - (321) -

8.3.5. Lemování hromosvodných jímacích ty�í

Provádí se z ocelového plechu pozinkovaného tl. 0,6 mm Lemování jímací ty�e se skládá ze 4 �ástí: ze spodní st�íšky s trubkou a z vrchní st�íšky s trubkou (obr. 358). Spodní st�íška má tvar obdélníka 200 mm dlouhého a vypouklého podle tvaru h�ebená�e, na který t�sn� doléhá. St�íška se otvorem navlékne na trubku, ke které ji p�ipájí. Trubka je 70 mm vysoká, mírn� kónická. Navlékne se na ty�, ke které se zatmelí. Horní st�íška je ve tvaru zvonku s pr�m�rem 200 mm a doléhá na drát svodu. P�ipev�uje se k trubce 50 mm vysoké a k jímací ty�i podobn� jako st�íšku spodní.

Obr. 358 Lemování hromosvodných jímacích ty�í

8.3.6. Lemování v�tracích trub

Z d�vod� jednodušší práce se v�trací trouby lemují z titanzinkového plechu (obr. 359), i když jsou ostatní klempí�ské práce na stavb� provedeny z plechu pozinkovaného. Manžeta i deska je vyrobena z jednoho kusu plechu; manžeta asi 150 mm vysoká se ut�sní k troub� pomocí tmelu a k plechové troub� se p�ipájí. Okraje desek u malých trub se provádí jako lemování ty�í a u velkých trub podobn� jako lemování komín�.


- 319 - (321) -

Obr. 359 Lemování v�trací trouby

8.4. Vyplechování úbo�í

Úbo�í zala�ované se zpravidla oplechuje pozinkovaným plechem tl. 0,62 mm a vybedn�né úbo�í obvykle plechem titanzinkovým tl. 0,70 mm, nebo m�d�ným tl. 0,60 mm. Vyplechování úbo�í nastavuje po délce z jednotlivých dílc� plechu dlouhých 1 nebo 2 m a nastavuje je po spádu na sucho s p�ekládáním širokým 60 mm. Rozvinutá ší�ka plechu je závislá na druhu krytiny a na sklonu st�echy. Okraje pruh� plechu se ohýbají do ležatého p�ehybu obráceného vzh�ru, do n�hož zapíná p�íponky ve vzájemných vzdálenostech po 300 mm.

8.5. H�ebeny a nároží

Ty se zpravidla kryjí h�ebená�i z krytinového materiálu, což je nejlevn�jší a esteti�t�jší zp�sob, protože je udržen jednotný vzhled st�echy. Plechem se tedy obvykle kryjí h�ebeny a nároží jen na st�echách s krytinou šindelovou, b�idlicovou a z vlnitého plechu. Obvykle se používá plech titanzinkový tl. 0,70 mm, pozinkovaný 0,62 mm tl. nebo m�d�ný 0,60 mm tl. Sestavují se pruhy plechu po délce z jednotlivých dílc� dlouhých 1 nebo 2 m a nastavují se na sucho s p�eložením širokým 60 mm. Rozvinutá ší�ka plechu je obvykle 330 mm. Okraje plechu leží na hladké krytin� ležatým p�ehybem obráceným dol�. K podkladu se plech p�ipev�uje dv�ma zp�soby: bu� ztužujícími pásky nebo podkladními plechy (obr. 360).


- 320 - (321) -

305 mm

10

a) b)

Obr. 360 Oplechování h�ebene krytin b�idlicových a z hladkých tašek – p�ichycení a) ztužovací pásky, b) podkladní plech

8.6. St�ešní okna

Výrobci st�ešních oken na našem trhu vyráb�jí pro své r�zné typy oken odpovídající oplechování. Proto již p�i výb�ru ur�itého st�ešního okna se vybírá ur�itý druh lemování. Obecn� však záleží na tvaru st�ešní krytiny a obvykle se rozeznávají t�i druhy oplechování: pro profilovanou st�ešní krytinu, pro plochou st�ešní krytinu anebo kombinované lemování. Oplechování zajiš�uje vodot�snost a ochranu proti pov�trnostním vliv�m. To, že se skládá z prefabrikovaných díl�, které mají stejnou úpravu jako oplechování oken, umož�uje nenápadné a architektonicky �isté osazení oken do libovolné krytiny.

Obr. 361 Tradi�ní oplechování st�ešního okna (výlezu)


- 321 - (321) -

8.7. Krytí vystupujících �ástí fasády

Nej�ast�ji se jedná o krytí �íms, které je provedeno z plechu titanzinkového tl. 0,70 mm, pozinkovaného 0,62 mm tl. nebo m�d�ného 0,60 mm tl. Je sestaveno z jednotlivých dílc� 1 nebo 2 m dlouhých, které se v nastavování bu� spájí (zinkové plechy) nebo nýtují a spájí (pozinkované a m�d�né plechy). Široké plechy (nad 500 mm) se spojují na dvojitou stojatou drážku.

Documents

LIBOR MAT JKA POZEMNÍ STAVITELSTVÍ IIIlences.cz/domains/lences.cz/skola/subory/Skripta... · vysokÉ u enÍ technickÉ v brn fakulta stavebnÍ libor mat jka pozemnÍ stavitelstvÍ