Luboš Sourak ^ i. ^

¿ T K A V O D A J Published monthly by

Alliance of Czechoslovak Exiles in Chicago

2619 So. Lawndale Avenue Chicago, Illinois 60623, U.S.A.

Vydává Sdružení Československých exulantů

v Chicagu Vychází měsíčně

Ročník XI. CHICAGO, ČERVENEC - SRPEN 1966 Číslo — No. 7 - 8

NEVYZPYTATELNE METHODY

Zápas svobodného světa s komunis-mem trvá už řadu let a prošel rozličnými vývojovými fázemi, ovlivňován změnami method a výběrem přímo vědecky ří-zených taktických postupů, zejména se strany komunistů. Tím se často na straně západu mění pohled a názor na skutečný stav zápasu, který pak má za následek úpadek odhodlání a ostra-žitosti vést boj důsledně a úspěšně. Ko-munisté v psychologii svého výboje mají přesně zakalkulovány četné změny svého postupu jako svou nejúspěšnější zbraň. Taktika přímého, tvrdého boje je dávno opuštěna. Nahradila ji měkká koexis-tenční a infiltrační politika — t.j. ovliv-ňování a rozkladná činnost přímo v lůně nepřítele. Nová taktika přinesla komunistům již dnes cenné výsledky.

Bylo lby neodpustitelným ig^norant-stvím kdybychom i my, oběti rafinova-ného spiknutí, měli pohodlně mlčet a pomáhat obecné a šířící se lhostejnosti před záludností bolševických method. Spíše je namístě je vytrvale studovat, odhalovat a upozorňovat na ně na kaž-dém kroku našeho denního života.

Francouzský publicista, který prožil téměř čtvrtstoletí v asijském prostředí, pojednávaje o zvláštnostech vietnamské války napsal, že Vietcong jsou "nevidi-telní uchvatitelé". Pronikli do celého vládního systému, jeho příslušníci jsou mezi policii, v armádě, i mezi vysokými vládními úředníky. Toto vzájemné pře-krývání Vietcongu a vládní sítě je no-vým rysem komunistického boje. Viet-cong pochopil, že není v jeho zájmu vy-tvářet paralelní organisaci, ale spíše se usadit v organisaci vlády Jižního Viet-namu jako mikrob v krvi. Potřebuje Vietcong zásoby? Budou co nejdříve. Zařídí se, aby byly dodány přímo z amerických lodí. Zbraně? Budou po-slány tak, aby mohly být Vietcongem zabaveny. Vojenské a policejní infor-mace? Dodají je oni neviditelní agenti v těchto službách.

Podle odhadu odborníků je prý v Sai-gonu na čtyři tisíce buněk Vietcongu, složených vždy asi z pěti mužů. Tisíce těchto ilegálních pracovníků, kteří jsou současně agitátory a ozbrojenými bo-jůvkáři, pracují a vyčkávají. Masa ven-kovského obyvatelstva žije neustále ve styku s kom. podzemím a spolupracuje s ním i když ve většině případech ne z přesvědčení, ale ze strachu, který je živen terorem. Nikdo nemá přehledu, kdo je či není nepřítelem. Proto je tam válka tak obtížná. Této situaci pomohlo zejména odstranění presidenta Diema a jeho tajné policie, která měla přehled a kterou komunisté tolik potřebovali od-stranit. Také se jim to dík neprohlédnuté záludnosti jejich method podařilo.

Tolik ponaučení z Vietnamu. Kolik podobností vidíme však kolem nás v denním politickém životě ba i v našem exilu? Z iniciativy komunistů bylo od-troubeno studené válce, aby ji vystřídala měkká koexistenční politika, která zí-skala důvěru tak mnohých na západě, zatím co slouží Moskvě jako obratný nástroj k šíření zmatku a rozkladu svobodného světa a tím k oslabování bo-je, který nikdy neskončil. Vědecké a studijní výměny pomáhají nepříteli k průmyslové i vědecké špionáži. Otevření turistického ruchu působí jen ideový a názorový chaos a poskytuje bolševikům cenné valuty. Touto politikou dostává se komunistický nepřítel přímo mezi nás, působí v našem prostředí, rozkládá a oslabuje nás i boj proti němu vedený, aniž si toho mnozí z nás uvědomují.

r .

Zastavárna socialistů Cyril List

Málokterá podívaná posledních dní byla tak symbolická jako návštěva britského ministerského předsedy ve Washingtone. Sešli se malý socialista s velkým kapitalistou, britsky úlisný Wilson s dokonalým texasanem Johnsonem. Když tak stáli vedle sebe a pro fotografickou potřebu si tiskli vřele ruce, bylo možno připojit k tomu podtitulek: — Jak je možno a jak není možno dělat socialismus . . .

Jak socialismus dělat nelze, toho je britský ministerský předseda příkladem přímo zářivým. Vydává socialistické předpisy na základě vlastní socialistické teorie, ale účty se snaží posílat do Wash-ingtonu v naději, že mu je president Johnson zaplatí. Ne snad, že by to byla naděje zcela pošetilá. Bývalý lupl: slepic Brož-Títo pěstuje stejným způsobem v Jugoslávii dokonce ještě i mnohem po-krokovější - rozuměj: zmatenější - druh socialismu a státní pokladna ve Wash-ingtonu platí a platí velmi trpělivě všechny účty, které z Bělehradu dostane. Není tedy snad tak zcela pošetilé, když Wilson, který prý nikdy slepice nekradl, čeká, že jeho socialismus by také mohl být z amerického hlavního města sub-vencován. Spojené státy prý mají zapo-třebí hojně spojenců a přátel a údajně jsou za to ochotny platit. Tož soudruh Wilson nastavuje ruku. Dokonce je možné, že když teď Brož-Tito jmeno-val svým úředním dědičem trůnu milio-nářského synka Kocu-Popovíče, také ustanoví příštím vůdcem Labour party nějakého sir- Rolls Royce. Ono je to až dojemně krásné, jak se ti továrničtí chlapci dobře vyjímají v úlohách socia-listických předáků. Když Koca Popovic v Jugoslávii a Ion Maurer v Rumunsku, proč ne sir Rolls Royce ve Velké Bri-tanii ?

Ale už se pomalu shledává, že je fy-sicky nemožné, aby americký poplatník podpisoval účty všem socialistickým po-tentátům na světě. A tak také soudruh Wilson odejel z amerického hlavního města více méně s prázdnýma rukama. Socialismus lze dělat samostatně jen a jen tam, kde mají výkonnou státní po-licii, která se stará o to, aby se pracující poddaní spokojili minimální mzdou. Jak-mile v socialistické zemi policie trochu poleví, je honem třeiba bud' jet žébrat do Washingtonu anebo aspoň pěstovat cizí turisty, kteří jsou také ochotni při-spět na státně kapitalistický schodek. Soudruh Wilson si takové policajtování ve Velké Britanii dovolit nemůže, ve Washingtonu mu nechtějí podpisovat účty — a patrně již ani jmenování ně-jakého sira Rolls Royce nepomůže . . . Jaké smutné vyhlídky . . .

Lze ovšem dělat věci ještě tak, jak je dělá president Johnson sám. Pěstovat to, čemu se stále ještě říká liberální ka-pitalismus, ale co ovšem liberálním kapitalismem již dávno není. Spojené státy mají dnes hospodářství, v kterém část výroby — na příklad výroba země-dělská — je závislá na státních podpo-rách a tím také na státním poručnictví, ale většina výroby a služeb spočívá v rukou obrovitých a namnoze zcela ano-nymních útvarů, jako jsou ohromné kor-porace a odborové unie, doslova Vlastněné svými "předsedy". Tyto obrovité útvary se potýkají mezi sebou a potýkají se se státem, který se částečně mezi nimi snaží proklouznout a částečně jim musí činit stále se množící ústupky.

Jestliže se tedy soudruh britský mini-sterský předseda neodváží zotročit lid po ruském a čínském způsobu, bude mu-sit pěstovat hospodářství po způsobu americkém. Ale i v tomto případě ho čeká ještě i další nepříjemná povinnost: účast na zápase světových hospodář-ských bloků.

'Britové, o kterých se říkávalo, že patří

mezi realistický druh lidí, se zřejmě vzdali svých osad v naději, že takový postup jim ušetří vojenská břemena. — Domnívali se, že když zruší osady, bu-dou moci zůstat pouhou tak zvanou hospodářskou velmocí a budou tedy moci rozpustit vojsko, námořnictvo a letec-tvo, které v minulém století doslova vládlo světu. Ale tu se právě náramně zmýlili. Stalo se totiž hlavní zkušeností současných dějin, že právě hospodářské velmoci se ocitají mnohem blíže vojen-skému konfliktu než země, které nejsou hospodářsky silné. Vynikající švýcar-ský dějepisec minulého století, Jakob

Burckhardt, prorokoval, že militaristický stát se stane velkokapitalistou, a přesně tak předpověděl vzestup státního kapita-lismu. Ale jeho úsloví zřejmě platí i když je obrátíme naruby: velkokapita-listický stát se nutně musí vybavit ja-dernými bombami, ponorkami a jinými podobnými drobnostmi.

Nakonec je již zcela jedno, zda jde o mocnost, která se k svému nynějšímu státně kapitalistickému stavu dostala rusko-čínským způsobem, přes mrtvolu žvanila Karl Marxe, či americkým způ-sobem, přes mrtvoly profesorů, kteří desítiletí vykládali o hospodářské svo-bodě. Všechny hospodářské mocnosti sto-jí dnes ve válečném střehu a jedna se ovšem snaží postrčit do nastávající sráž-ky druhou. Ani Velká Britanie se ne-vyhne přímé nebo aspoň nepřímé účasti na této srážce. A poněvadž soudruh Wilson má stále ještě nějakou naději, že ve Washingtoně by mohli honorovat aspoň některé z jeho účtů, budeme za-tím vidět Velkou Britanii ještě nějaký čas v úloze tak zvaného amerického "spojence".

17. sjezd sudetských Němců

Smířlivá nálada v Mnichově Vladimír Štědrý

V polovině června se do Mnichova sjeli sudetští Němci ze všech částí Německé spolkové republiky (NSR) i ze zahraničí. Konal se tu 17. sudeto-německý den a účast na něm se odhadovala na 300.000 lidí. Haly rozsáhlého výstaviště byly plny vyhnanců z ČSR.

V davech, které se tu sešly, ¡sou zastoupeny takřka všechny vrstvy oby-vatel, zemědělci stejně jako živnostníci, dělníci i úředníci, vesměs lidé, ¡imž se dnes v záp. Německu dobře daří, ¡ak ve svém projevu přiznal poslanec bonn-ského sněmu Wenzel Jaksch, který pravil: "Pro nás, sudetské Němce, byl odsun strašlivým neštěstím, ale také novou dějinnou možností. Mohli jsme se zúčastnit na rozkvětu velkého a pil-ného lidu . . ."

Kdo by si při těch slovech nevzpo-menul na anekdotu, která se u nás doma vyprávěla, když komunisté ote-vřeli hranice přílivu německých turistů? Ty zástupy dobře oblečených, prospe-rujících a z velké části "motorisova-ných" bývalých našich spoluobčanů vzbudily v republice překvapení, pře-cházející až do závisti. Lživá propa-ganda rudého tisku o vyhnancích, ži-vořících v Německu, splaskla. — "S tím odsunem se stal omyl", říkali si prý naši, skutečně živořící pod vládou ko-munistů. "Ne Němce, nás měli odsu-nout!"

Otázkou, která se neodbytně vkrádá na mysl Čechovi, pozorujícímu dění na mnohém takovém sjezdu statisíců su-detských Němců je, zdali by se sku-tečně chtěli vrátit ze země prosperity do ČSSR. Odpověď na ni dal mluvčí sudetských Němců, ministr Seebohm zvědavému německému novináři během tiskové konference: " Z a daných okol-ností nikoliv", řekl stručně.

Tato otázka je však vlastně druho-řadá. Oč v podstatě Landsmanšaftům jde, je soudružnost těch více než 2 milionů sudet. Němců, žijících v NSR, udržet v nich vzpomínky na rodnou zemi a živit naději, že ne-li oni, tedy jejich potomci se jednou budou moci navrátit tam, odkud byli vyhnáni. Za-bývat se výhledy tak dalekými by však

překročilo meze tohoto článku. Ubi bene, ibi patria. Domov je tam, kde se ti dobře daří. Toto staré přísloví má dávnou tradici.

Může nám být útěchou, že se sud. Němcům v NSR dobře daří? Vždyť to-mu stejně dobře mohlo být i naopak. Významnější pro nás je, že sudetští Němci již při mnoha příležitostech slavnostně prohlásili neuplatňovat ná-roky na někdejší vlast násilím; a také tón smířlivosti, stále zjevnější při těchto masových shromážděních.

Ochota k spoluprácí. Na 17. sjezdu byla s řečnického po-

dia několikráte projevena ochota přá-telsky spolupracovat s Čechy — niko-liv ovšem s komunistickým režimem — a každá taková zmínka byla provázena spontánním potleskem. Smířlivý tón bylo ostatně možno vyčíst i z článku býv. poslance pražského parlamentu za německou stranu křesťanských sociálů Hanse Schütze, dnes bavorského stát-ního ministra, který v něm k sjezdu napsal o politováníhodných chybách, k nimž došlo na obou stranách a v němž dochází k závěru, že "rány, které nezahojí ani pravda ani právo musí zahojit láska — ruka podaná k smí-ření."

Také vzkaz mladých sudetských Němců české mládeži vyzněl velmi smířlivě. Byl přečten německy i česky a pravilo se v něm m.j.: . . . Dorostla nová generace, která událostí posuzuje střízlivě a bez vyčítek . . . Chtěli by-chom vám touto cestou říci, že mladí sudetští Němci jsou připraveni k upřím-nému rozhovoru v duchu smířlivosti, k rozhovoru, jenž by překlenul propast, kterou minulost mezi námi otevřela . . .

Úplné zapomnění příkoří, která s sebou přinesla nacistická okupace a následující "hromadný odsun" nelze

(FokraČ. na str. 4.)

Strana 2. Z P R A V O D A J Červenec - Srpen 1966

' V i n f o r m a č n í č r t y TITtTV TRIK.

V minulém čísle jsme se zmínili o ju-stičním divadle, které uspořádal jugo-slávský komunistický režim a při němž byl student Gajsek odsouzen ke dvěma týdnům podmínečně za napsání bás-ničky, urážející náboženské city křesťa-nů. Podotkli jsme, že jde jasně o ko-medii, která má vzbudit na Západě a zejména mezi katolíky propagační do-jem, že komunismus se aspoň místy stává lepším a tolerantnějším i vůči ná-boženství, takže s ním lze navázat dia-log, ba třeba i spolupráci.

Jak se však ukázalo, každému to tak jasné nebylo. Ani Vatikánu ne. V nad-šení nad změnou Titova srdce, sdíleném i mnoha katolickými časopisy v jiných zemích, podepsal záhy poté papežský delegát s jugoslávskou vládou jakýsi modus vivendi i s komunistickou pod-mínkou, že kněží nesmějí pod sankcí Svaté stolice zaujímat kritická stano-viska k otázkám a poměrům politickým.

Sotvaže však oschl inkoust na podpi-sech, jugoslávský režim skončil kome-dii, která již zřejmě splnila svůj hlavní účel. Odvolací soud zrušil Gajskovi i jeho podmínečný trest a komunistické státní nakladatelství naopak oznámilo, že vy-dává sbírku jeho protináboženských vý-plodů (včetně oné básničky) knižně. — Tentokráte však proti tomu nesmí pro-testovat už ani duchovenstvo, poněvadž podle výkladu vlády jde o otázku poli-tickou a kritisující kněží by propadli trestům nejen státním, nýbrž i církev-ním.

JUGOSLÁVSKÁ ČISTKA. Svázání rukou duchovním před připra-

vovanou další protináboženskou kampaní však nebylo jediným ani hlavním důvo-dem, proč jugoslávský režim usiloval o smlouvu s Vatikánem a proč v zájmu jejího uspíšení zaranžoval i původní "soud" nad Gajskem. Nejbezprostřed-nějším motivem byla mocenská čistka, kterou Tito plánoval ve vládním a správ-ním aparátu. Obával se, že odstranění řady předních funkcionářů (včetně vlast-ního zástupce Rankoviče) by mohlo pře-chodně oslabit režimní kontrolu nad o-byvatelstvem a vyvolat v některých kru-zích i negativní reakci, čehož by opět mohly využít protikomunistické síly v národě k prosazení větších svobod. Po-něvadž Jugoslávci, zejména v severozá-padní polovině státu, dosud hleděli ke katolickým kněžím jako ke svým du-chovním, ideologickým a tudíž i politic-kým rádcům, bylo nutno tyto potenciální vůdce protikomunistického hnutí ještě před čistkou bezpečně spoutat. Tito správně usoudil, že co by nedokázala ani železa komunistických policistů, může dokázat smlouva s Vatikánem uvalením sankcí církevních.

ROZHODNUTI PRESIDENTA JOHNSONA

bombardovat benzinová skladiště v Sev. Vietnamu bylo uvítáno s nadšením jak vojenskými odborníky Spojených států a ostatních národů, zúčastněných na válce v jihovýchodní Asii, tak i všemi skutečnými přáteli a spojenci USA v celém světě. Popularita pres. Johnsona tím stoupla nejen u americké veřejnosti, nýbrž i u zahraničních antikomunistic-kých státníků — zejména ovšem v těch zemích, které jsou na programu příštího kola agrese orientálních soudruhů. Své uspokojení nad tím vyjádřil australský ministerský předseda Holt, dlící právě na návštěvě ve Washingtonu. A mezi jinými i thajský ministr zahraničí Tha-nat Khoman prohlásil, že pouze ti, kdo jsou na straně komunistického útočníka, mohou být proti tomuto vojensky dávno nezbytnému rozhodnutí.

Kdo se tedy postavil na stranu ko-munistů? Vedle již notorických moskev-ských i pekinských agentů, souputníků a kennedistů (v čele se senátory Full-brightem a Robertem Kennedym) to byli tentokráte i angličtí levicoví socialisté a bohužel, opět — Vatikán. Toto dosud nejzřetelnější zaujetí prokomunistického stanoviska se strany Svaté stolice, vy-

jádřené zejména v listech Osservatore Romano a Osservatore Dominico, vyvo-lalo ve Washingtonu takový úděs, že americký ministr pro Spojené národy Goldberg byl okamžitě vyslán do Říma k rozhovoru s Pavlem VI. Toto stano-visko bylo nepochopitelné zejména proto, že v několika předcházejících papežo-vých projevech se totiž začala opět ob-jevovat kritika komunismu, sice zdaleka ne tak zatracující jako za Piů XI. a XII., avšak nicméně dostatečná. Některé východoevropské kruhy sice vysvětlovaly tyto projevy Pavla VI. tak, jako iby je-jich účelem ¡bylo pouze uspat "proti-marxistické extrémisty" v církvi a zne-škodnit je vzbuzením dojmu, že se již nemusí o nic starat, poněvadž Svatá stolice je už zase zpět v antikomunistic-kém táboře; avšak na Západě foylly pa-pežovy řeči hrány většinou doslovně, pročež vatikánská kritika amerických náletů na benzinové sklady Severního Vietnamu působila ve Washingtonu jako bomba.

PO ROZHOVORECH V ÍUMÉ sdělil Goldberg zástupcům tisku, že na-lezl mezi církevními hodnostáři značné porozumění pro americký postup — avšak toto porozumění nebylo dosud vý-slovně potvrzeno ze žádného pramene vatikánského. Papež Pavel VI. se později nicméně obrátil na Ho Či Minha s ape-lem, aby upustil od svého úmyslu odsou-dit a potrestat zajaté americké letce jako válečné zločince; a zdá se, že v tomto bodě dosáhl aspoň prozatím úspě-chu. Vládci v Hanoi se patrně dali pře-svědčit, že takový soud by mohl změnit vojenský cíl americké politiky v Indo-Číně z pouhé plichty na skutečné vítěz-ství, což by pak znamenalo konec komu-nismu v celém Vietnamu. A takovéto ukončení války by bylo ovšem soudru-hům i jejich přátelům v celém světě velice nevítané.

Papežův apel na Ho Ci Minha byl samozřejmě motivován výhradně touhou po míru, podobně jako jeho předcházející výzvy, aby Spojené státy natrvalo za-stavily jakékoliv bombardování severo-vietnamských vojenských objektů. Totéž žádal v zájmu míru i Sovětský svaz. A tak se nám dnes v mezinárodní lingui-stice objevují tri vzájemně odlišné defi-nice slova "mír".

Ve svém původním významu, jak ví každý český křížovkář, znamenal mír "opak války" a "klid zbraní", případně "ukončení nepřátelství či ozbrojeného konfliktu". Společným jmenovatelem těchto definic býlo konstatování, že se nikde nestřílí, protože nikdo neútočí.

"DUCHAPLNÝ" RECEPT MÍRU. Během posledního desetiletí se Chruš-

Čovovi a jeho nástupcům podařilo pře-svědčit mnoho lidí (včetně některých zá-padních státníků), že mír, jak vidno zejména z výrazu "mírová koexistence", znamená toliko nevedení frontální války mezi velmocemi, pokud série válek a re-volucí pouze lokálních dokáže podlamo-vat sílu svobodného světa, zatím co SSSR buduje potenciál k závěrečnému úderu a následujcímu pohřbu Západu. V této mírové definici je .na rozdíl od oné první zahrnuto střílení, protože re-volucionáři stále někde útočí a napadení se pochopitelně brání, i když podle na-dějí Sovětů bezúspěšně.

Od vyhlášení aggiornamenta začala být propagována ještě třetí forma míru, která na rozdíl od verse Chruščovovy už nedovoluje napadeným ani obranu. V ní se již opět nestřílí, avšak nikoliv pro-to, že nikdo neútočí, nýbrž proto, že se nikdo nebrání. Vychází ze zcela logického poznatku, že k vypuknutí boje jsou vždy zapotřebí aspoň dva: jeden, kdo napadá, a druhý, kdo se brání. Nebrání-li se druhý, nemůže vzniknout boj. A dosta-ne-li agresor bez boje, co chce, nevede válku, a opak války je mír. SOCIALISTICKÁ STRANA ANGLIE

přivedla i ve svém druhém poválečném vládním období celou zemi již opět k hospodářskému úpadku, takže byla nu-cena vyhlásit "rok uskrovňování —" Ačkoliv se vydává za^Ah^nkyni zájmů pracujících, m u s e l a z p ě t n o u

" " "

platností i zvýšení dělnických mezd po-dle již uzavřených kolektivních smluv, uvalila další daně, omezila úvěr, zasta-vila práce na různých sociálních projek-tech atd. Toto jsou sice za dané situace záhodná protiinflační opatření, avšak za vlády konservativců nebylo třeba se k nim uchylovat. Konservativní strana nao-pak mohla jít do dřívějších voleb s o-podstatněným heslem "Nikdy jste se neměli tak dobře".

Staré přísloví praví, že když se oslu daří dobře, jde se klouzat na led. V moderní době se však oslové v Anglii (i v některých jiných zemích) zřejmě za takových okolností nejdou klouzat na led, nýbrž majíce rovné hlasovací právo, volí socialismus a trvají na jeho uskuteč-nění. A tak ani hospodářskou tísní, ani odstrašujícími zkušenostmi se znárod-něnými podniky se poslanci britské La-bour Party nedali odradit od dalšího provádění svého dogmaticky zvráceného programu a ke všem těm kalamitám odhlasovali znovu ještě i další znárodně-ní ocelářského průmyslu.

ČERNOŠI NASTUPUJÍ TRÍDNl BOJ.

Tzv. organisace pro občanská práva černochů se cítí zřejmě už tak mocnými, že již ani nepovažují za nutné předstírat ještě i nadále své skutečné úmysly. Na posledních valných hromadách CORE a SNCC shodili funkcionáři dosavadní ofi-cielní masky a vyhlásili další program již v typicky marxistické terminologii třídního boje a politické revoluce. Zavrhli rasovou integraci, jež byla dosud jejich údajným cílem, a rozhodli se vyloučit ze svých řad i ty bělošské liberály, kteří by nebyli ochotni zúčastnit se s nimi boje o politickou moc nejen proti bílému obyvatelstvu, nýbrž i proti těm černo-chům, kteří se již svou pílí a schopnost-mi dopracovali důstojného postavení ve vládních službách nebo ve světě ob-chodním či uměleckém a stali se tak už kladnou součástí stávající společnosti.

Sjezdové projevy velmi silně připo-mínaly např. některé známé výroky Kle-menta Gottwalda v parlamentu 1. repu-bliky, v nichž spílal těm "třídním zrád-cům", kteří se stali "zaprodanci kapita-listického systému", a vyhrožoval "pá-nům", že i jeho percentuelně malé množ-ství pravých proletářů (tj. nejnižší luzy a perversních intelektuálů) dokáže pro-vést úspěšnou revoluci a dosadit vlastní diktaturu.

CORE a SNCC nenechávají už nikoho na pochybách, že jim naprosto nejde o "rasovou rovnost" a o "nenásilně mani-festující studenty", kteréžto výrazy si dali do svých názvů pro klamání veřej-nosti v prvním stadiu své činnosti, nýbrž o výlučné soustředění vybrané spodiny k revolučnímu "třídnímu" boji o politickou moc. Jak se asi při těchto projevech cítili ti katoličtí kněží a jeptišky, kteří tyto organisace podporovali a propago-vali, táhli s nimi na Šelmu, Montgo-mery a Washington a ještě i tentokrát seděli mezi účastníky sjezdu, když nyní slyšeli útoky, namířené proti nim sa-mým, a poznali skutečnost? Jedinou útěchou snad pro ně mohlo být, že CORE i SNCC se podobně jako papež Pavel VI. vyslovily pro zastavení ame-rických náletů na Severní Vietnam. — Avšak tím veškerá další podobnost, i když není třeba čistě náhodná, pravdě-podobně končí.

VLNA ZLOČINNÝCH BOUÍtl. Přiznání barvy těchto organisací a

serie černošských bouří v Chicagu, Cle-veiandu, New Yorku a jinde přivodilo ztrátu trpělivosti i u mnoha dosud to-lerantních bělochů, kteří se rozhodli ne-přihlížet již nečinně k dalším provoka-cím a řáděním a zorganizovat protiakce v zájmu vlastní sebezáchovy. Avšak když dva dělají totéž, není to totéž. Když se běloši postaví proti integraci a pro bílou nadvládu, federální vláda a policie proti nim zakročí. Když se čer-noši postaví proti integraci a pro čer-nou nadvládu, parlament odhlasuje další zákony k posílení jejich posic. Když Martin L. King uspořádá v některém městě černošskou manifestaci, po níž následuje řádění s vraždami, paličstvím a plundrováním, dostane Nobelovu cenu míru a volný přístup do Bílého domu. Když americká státoprávní strana uspo-

řádala sjezd v Baltimore, po němž do-šlo k šarvátkám mezi bělochy a čer-nochy (avšak bez vážnějěch zranění a bez loupení), tri organisácori sjezdu byli zatčeni. Belosi jsou odsuzováni jako pomatení extrémisti, černoši jsou omlou-vání letním horkem a mimořádnou vlh-kostí vzduchu. Atd. Atd.

Amerika je tedy zřejmě ještě velmi daleko od rasové rovnoprávnosti — a od současného parlamentu lze sotva -čekávat potřebnou nápravu. Nynější po-slanci a senátoři se totiž většinou zdrá-hají podniknout jakékoliv kroky, které by jim mohly znepřátelit některou dobře zorganizovanou a proto vlivnou skupinu. To se ukázalo obzvláště jasně při stávce aeromechaniků. Téměř každý člen sně-movny uznával obecnou nutnost rychlé-ho zákona na ukončení stávky podle kompromisních doporučení pres. John-sona, ale nikdo si nechtěl pálit prsty s osnovou, jež by mohla být nepopulární u odborů. Nakonec se parlament pokusil vyvléci se z celého problému hozením zodpovědnosti na presidenta, který měl být zmocněn k jakémukoliv jednaní, které sám uzná za vhodné.

CO PLODÍ OPORTUNISMUS? V posledních letech slýcháme časté a

vesměs oprávněné stížnosti na rostoucí koncentraci a centralisaci politické moci v Bílém domě. Avšak vina za tento de-mokracii nebezpečny vývoj nepadá na presidenta, ba ani ne na kennedisty, kteří se shlédli v masové psychologii a chtěli u veřejnosti vzbudit touhu po "vůdci", nýbrž především na americký parlament, který se už od dob Rooseveltových po-čal vyhýbat zodpovědnosti a čím dále tím častěji odmítá použít své ústavní pravomoci.

Je lidsky pochopitelné, že poslanec, jehož politická kariéra závisí na jeho osobním (nikoliv stranickém) většino-vém vítěství ve vlastním volebním ob-vodu, si nechce znepřátelit žádnou vliv-nou skupinu, bez jejíž finanční a propa-gační podpory v příští předvolební kam-pani by se pak už třeba nemohl vrátit do Washingtonu. Avšak člověk, který není ochoten podstoupit takovéto risiko ve veřejnéim zájmu, nemá morální opráv-nění k tomu, aby se o politický úřad vůbec ucházel. Ohtějí4i si Spojené státy zachránit skutečnou representativní de-mokracii, bude muset americké voličstvo začít žádat politické kandidáty i již zvo-lené parlamentní representanty o zá-vazná prohlášení, že se nebudou vyhý-bat rozhodování a zodpovědnosti ze stra-chu před vlivnými organisacemi (ať již černošskými, odborovými či jinými) a že ani v krajních případech nedelegují svou pravomoc presidentovi, nýbrž raději zá-konodárnám jednotlivých států.

Poslanec Či senátor, který tento poža-davek splní, bude mít zajištěno aspoň jedno funkční období. Kandidát, který takový závazek nepřijme, by se do Washingtonu neměl dostat vůbec. Ne-bylo by na škodu začít s podobnou akcí už před letošními volbami a vybírat kandidáty nejen podle jejich názorů, ný-brž i podle důslednosti, jakou lze očeká-vat v jejich prosazování. Nebudeme-li se více starat o kvality svých represen-tantů, dostaneme opět takovou vládu, jakou si zasloužíme, a ztratíme i mo-rální právo si stěžovat.

Emil Ludvík.

Čtěte,

předplaťte,

rozšiřujte . .

Z P R A V O D A J !

Červenec - Srpen 1966 Z P R A V O D A J Strana 3.

Různé zprávy VÍTÁME ČS. SPORTOVCE V CHICAGU

Výroční výlet (piknik) Sdružení čsl. exulantů v Chicagu koná se v neděli 11. září t.r. v lesní reservaci, zahrada č. 4 na 29. ulici a Desplaines Ave. v North Ríverside, 111. Bude opět připraveno vý-borné domácí pohoštění a občerstvení. Po celé odpoledne bude vyhrávati známá hudba p. Škacha. Zveme Vás i Vaše přátele k účasti. • Katolický den koná se letošního roku v neděli 18. září ve Wozniakově zahradě na Blue Island Ave., Chicago, Til. Pořadatelem je Distr. Svaz čes. katolíků, který zve srdečně k účasti. • V prvém srpnovém týdnu konala se v Chicagu výroční konvence Čs. spolků v Americe (ČSA.) nejstarší bratrské pojišťující organisace v USA. Činovníky pro další čtyři leta byli zvo-leni: předseda F. Vodrážka; mpř. B. Václavek; tajemník V. Krákora a pokl. F. Špička. • tJstředna Moravských Spol-ků v Chicagu pilně připravuje Moravský den na neděli 25. září v sokolovně Havlí-ček-Tyrš. Bude tam opět uveden bohatý národopisný program. • Manifestace pro svobodu ujařmených národů konala se v Chicagu v sobotu 16. července t.r. Manifestaci předcházel průvod po State Street, který byl letos zvlášť rozsáhlý a přihlíželo mu desetitisíce lidí. — Také čs. skupina v průvodu byla mnohem po-četnější. • Sdruž. čs. exulantů uspořá-dalo koncem června autobusový zájezd do Cedar Rapids, Iowa k prohlídce tam-ních zajímavostí. Zásluhou exulanta K. Jareše a jeho paní, kteří připravili pro-gram, byl zájezd velmi úspěšný. • Spo-lečnost pro vědy a umění svolává svůj III. vědecký a umělecký sjezd na dny 2.-4. září t.r. na Kolumbijskou universitu v New Yorku. V rámci sjezdu bude val-né shromáždění, hudební večer, a dva dny odborných přednášek. Sjezd je při-praven v mnohem větším rozsahu než oba minulé. Bude prosloveno 138 od-borných přednášek česky, slovensky, anglicky, francouzsky a německy a bude přítomna i řada Američanů zajímajících se o evropské a slovanské problémy. — Bližší informace poskytne úřadovna (Spo-lečnosti, 381 Park Avenue South. Room 914, -New York, N.Y., 10016. • Býv. ministr V. Majer, který byl delegátem sjezdu ČSA. promluvil v Chicagu na schůzi odbočky Čs. nár. rady. V závěru doporučil, aby již dnes se začaly přípravy mohutných společných oslav 50tého vý-ročí 28. října 1918. • V rámci V. sjezdu čs. sportovců v Chicagu je také připravována výstavka čs .sportu, kterou organisuje archivář Svazu M. Neuman z Washington, D.C. • Velká oslava milénia polského křesťanství koná se v neděli 28. srpna t.r. v 8 hod. večer na Vojínově poli v Chicagu. Očekává se ve-liké množství návštěvníků, kteří přijdou manifestovat pro svobodu polského ná-roda. • Čs. Orel v exilu přijal také po-zvání k polské oslavě a jeho delegace zúčastní se v orelských krojích. • V rámci letošního týdne porobených náro-dů zajímalo se mnohem více U. S. zá-konodárců o problémy národů za želez, oponou a o jejich úsilí po svobodě. Je to jistě stupňující se vietnamský kon-flikt, který je nutil k projevům o evrop-ské sféře kom. poroby a útlaku. 96 kongresníků a 14 senátorů se zúčast-nilo kongresní rozpravy v rámci uve-deného týdne. • Dr. Štefan Osuský odjíždí na -dva měsíce do Evropy, kde se v Ženevě zúčastní zasedání Mezinárodní komise právníků a řady jiných jednání. • 38. slovenský národní den konal se v Chicagu v neděli 14. srpna t.r. • Český Festival ve Wilber, Nebr., konal se za veliké účasti v neděli 7. srpna t.r. Pro-gram připravili a řídili Dr. Kučera a B. Klásek. K přítomným promluvil U.S. senátor R. Hruška. • Sokol Tábor v Berwyn, 111. připravuje oslavu 100 let trvání své jednoty na slavnostním ban-ketu. • Za nervosní rozpravy, ke které došlo v Torontě o finanční krizi tamní krajanské instituce Masarytown, došlo k resignaci předsedy F. Havlíčka ze všech veřejných funkcí. Mnozí přijali tuto resignaci s nadšením v bláhovém domnění, že se tím krize vyřeší. Pod-stata krise tamního veřejného života je

Svaz Československých sportovců v zahraničí pořádá svůj, pořadím již pátý sjezd, ve dnech 3. — 5. září t.r. v Chi-cagu. Tři sjezdové dny budou vyplněny bohatým programem sportovním i spo-lečenským, který pilně připravuje chi-cagská odbočka Svazu. Sjezd bude zahájen v sobotu 3. září v tělocvičně a na stadionu Morton-West vyšší školy v Berwyn, III. (vchod na Home ave.) Rozlosováním sportovních vyřazovacích soutěží v kopané, odbíjené, tenisu, stol-ním tenisu, golfu, plování a atletice. Finále utkání bude v neděli 4. září ve dvě hod. odpoledne na stadionu Mor-ton-West, 2400 S. Harlem Ave., v Berwyn, V kopané bude soutěženo o putovní pohár Freda Wolfa z Cleve-landu a v ostatních soutěžích jsou při-praveny krásné trofeje.

Ani na stránku společenskou nebylo zapomenuto. V sobotu 3. září v 8.30

prý však hlubší, jak nám píše náš čte-nář a nelze prý jí řešit demagogickými útoky a frázemi, které již v minulosti napáchaly mnoho škod. • Klub nových přistěhovalců v Torontu vede si velmi živě. Stará se o problémy svých členů a uspořádal již prvý výlet k návštěvě krajanů v okolí Toronta. • Nezapomeňte a objednejte si zajímavou knihu Dr. F. Poláka "Mnichovská tragedie", stran 234. Cena $3.50. Adresa autora. 28 Hol-lister St., Coxsackie, N.Y. • Redakce "Vinice" časopisu vydávaného čs. misií ve Winnipegu, v Kanadě, oznámila, že zastavuje vydávání časopisu, poněvadž další členové redakčního kroužku opou-štějí Winnipeg. • Čs. strážní jednotka v Nahbollenbachu v Německu (LSCo 4222) se obnovuje. Bližší informace podá Cap. K. Černý. • Dr. Karel Usický, přimlouvá se v "Proměnách" za kon-struktivní výměnu názorů o česko-ně-

hod. večer bude v sokolovně Havlíček-Tyrš "Večer sportovců" s kabaretním pásmem "Večer v Praze", které před-vede clevelandská odbočka Svazu za řízení Luboše Hromádky. K tanci bude vyhrávat Veselá kapela. Reservaci stolů má J. Kokoška, tel. 762-9537. V neděli 4. září ¡e pak "Večer vítězů", rovněž v sokolovně Havlíček-Tyrš, s hudbou Veselé kapely. V pondělí 5. září je valný sjezd Svazu čs. sportovců v za-hraničí s volbou úředníků na příští správní období.

Velké množství čs. sportovců a jejich přátel přijede z různých míst USA a Kanady do Chicaga. Bude to velká událost pro krajanské i exulantské Chi-cago. Je povinností nás všech, abychom přišli tyto hosty pozdravit a prožít s nimi radostné sjezdové dny. Tlumočíme Vám srdečné pozvání chicagské od-bočky Svazu.

meckém vztahu. • Sdružení Čs. dobro-volníci z obou světových válek ve Francii připravuje stavbu důstojného pa-mátníku obětí obou válek. V dobrovol-ných sbírkách získali již přes 30.000 Fr. To však ještě nestačí a proto prosí kra-jany ve svobodném světě o další pomoc, která by neměla být odmítnuta. • Vý-stava "Velká Morava*' o archeologických výzkumech posledních let byla uspořá-dána v Mohuči. Později bude také v Západním Berlíně a ve (Stockholmu. — • Dr. Arved Grebert stal se po zesnulém P. Pridavkovi redaktorem BBC. v Lon-dýně. Po zavedení češtiny do katolic-kých bohoslužeb v CSR. dožadují se nyní také tamní Němci, aby pro ně byly bo-hoslužby v německé řeči. • V ČSR. je opět nepříznivé a deštivé počasí, které silně poškozuje sklizeň. Deště jsou tak vydatné, že způsobily v některých mí-

(Pokrač. na str. 4.)

Laskavý monarcha. Naši tatící čítali podobné příhody v

čítánkách starého Rakouska. Mladší generace se s tímto druhem úředně pro-věřené osobní propagandy mocnáře shledávala v rozličných kalendářích. Naši krajané mají příležitost seznámit se s podobnou limonádovou úctou k vladaři rudé ČSSR na stránkách "Česko-slovenského světa", kde jakýsi V. Krei-bich, údajně student z Prahy předkládá komposici, která nepochybně došla zvláštního ocenění komunistického mi-nistra školství a výchovy. Příběh zní "Autostopař píše":

"Stál jsem již značnou dobu v Praze na Smíchově a přitom uvažoval o tom, co je stopař—smolař, když tu si ná-hle po silnici peláší černá čajka. Snad jen ze zvyku jsem mávl. K mému zdě-šení se bourák "přilepil" — a z něho vystoupil elegantní pán s otázkou — kam prosím? — na rtech.

Pozdrav, objasněni mého dnešního cí-le a už se cpu do vozu. Teprve teď mi však došel humor. Na zadním se-dadle totiž se usmívá pan president Novotný a vzápětí mi už paní Novot-ná ukazuje místo, kam se mám posa-dit. Sedám si tedy a vůz se dává do pohybu. Za pár vteřin zastavuje ještě jednou a pan president zve do vozu ještě dvě děvčata. Pár otázek a odpo-vědí, pod koly sviští asfalt a cíl naší společné cesty se blíží. Po 70 kilo-metrech cesty se loučíme, děkujeme za svezení a přejeme šťastnou cestu dal-šímu příteli stopaři. Když automobil odjíždí, zůstávám s krásným pocitem a ještě dlouho přemýšlím o těch, co nás stopaře — přehlížejí, a o těch dru-hých, o kterých ode dneška vím, že mezi ně patří i náš president.

V. Kreibich, posluchač Vysokého učení technického, Praha."

ZE SVÍTÁ Zatím co se francouzský president de

Gaulle vrátil ze své návštěvy Sovětského svazu, odešli francouzští vojenští zá-stupci z NATO a americké posádky Atlantického společenství se počínají stěhovat ze svých základen ve Francii. • 534etý syn posledního rakousko-uher-ského mocnáře, Otta Habsburský, jemuž byl po desítky let zakázán přístup do Rakouska, může se nyní, z rozhodnutí nové vlády, vrátit do své vlasti kdykoli o to požádá. • V Západním Německu připravují zřízení vládní kanceláře, kte-rá se bude zaibývat stiháním zločinů, spáchaných zejména na sklonku druhé světové války na Němcích. Vyšetřovány mají být také případy zločinů proti lid-skosti, k nimž docházelo při t.zv. odsunu Němců. • V Izraeli, v blízkosti Jeruza-lema byl odhalen pomník pres. John F. Kennedymu. Při dedikaci památníku za-stupoval Spojené státy president Nej-vyášího soudu USA, Earl Warren. — • Jiří Opatrný, druhý tajemník čs. de-legace při UN ve Washingtoně nebyl dost opatrný, když se pokoušel umístit tajné mikrofony v budově amer. stát-ního departmentu. Jeho špionážní spády byly odhaleny FBI a p. Opatrný musil opustit USA. • Až do poloviny června t. r. americké ztráty ve vietnamské válce obnášely: mrtvých 3,883, a zraněných 21,549. • Poslední výsledky průzkumu veřejného mínění v Kalifornii ukazují, že převážná většina obyvatelstva dává přednost republikánskému konservativ-nímu kandidátu na guvernérský úřad, Ronaldu Reaganovi, (52%) před dosa-vadním demokratickým držitelem úřadu, Brownem (37%). • Kubánský diktátor Fidel Castro prý se podrobuje pravidel-nému léčení elektrickými mozkovými šo-ky, aby překonal objevující se příznaky duševního onemocnění. • Americká spo-lečnost Lockheed Aircraft předvedla mo-del letadla, o němž se soudí, že bude prvým supersonickým dopravním velko-letadlem světa. Pojme 266 pasažérů a bude létat rychlostí 1,800 mil v hodině. Jediné křídlo tohoto velkóletadla před-stavuje plochu, na níž by mohlo zapar-

(Pokrač. na str. 5.)

Co by se stalo, kdyby porobené národy revoltovaly proti Sovětskému svazu?

Konservativní novinář Edgar Ansel Mowrer, jehož úvahy se objevují na stránkách brilantního amerického týdeníku "Human Events", položil tuto otázku zástupcům několika středoevropských bených národů" ve Washingtoně.

V uvedeném listě Mowrer zazname-nává některé z odpovědí, jichž se mu dostalo po předcházejícím zjevném překvapení u tázaných. Otázka přišla totiž neočekávaně a autor musil při-pojit, že jde o pouhý předpoklad: že by se vlastenecké síly těchto národů domluvily na společné akci v týž den. Zasáhl by Sovětský svaz a zkrušil by takové povstání tak, jako se stalo v r. 1956 v Maďarsku? Jsou lidé těchto zemí připraveni k takové akci? Z polské strany bylo m.j. zdůrazněno: "Kdyby ruské posádky odtáhly ze země bez vyhlídky na jejich návrat, komunismus v Polsku nepřežije ani týden!"

Československý mluvčí prohlásil: — "Naši lidé jsou méně vášniví než, řek-něme, Poláci. Naše síla je v pasivní resistenci . . . Nicméně 9 0 % národa povstane ještě téže noci, jestliže uvidí naději v úspěch — a ta spočívá ve vyloučení sovětské intervence!"

Zástupce bulharského exilu odvětil: "My Bulhaři jsme byli odedávna přá-teli Rusů, což umožnilo Sovětům učinit komunismus pro můj národ stravitelněj-ším. Ale po dvaceti tvrdých letech masy Bulharů jsou nejen hněvivě protikomu-nističtí, ale právě tak protirusští."

Čtvrtý z tázaných uvedl: "Maďarský lid je připraven k nové revoltě kdykoli — ale jen za předpokladu, že bude jist americkou pomocí. Na tu je však tak málo vyhlídek u této vlády, jako jí bylo za Eisenhowera nebo Kennedy-ho."

"Předpokládejme," píše dále E. A.

národů při nedávném "Týdnu poro-

Mowrer, "že revolta vypukne současně u pěti porobených národů bez ohledu na zahraniční pomoc. Co by udělali a co by mohli učinit Sověti?" Na tuto otázku dostalo se autorovi takřka té-hož argumentu od každého z nich:

"Můj národ nebude bojovat, aniž by měl z á r u k y pomoci zvenčí. Tu je ovšem nemyslitelno očekávat od Evropy při její dnešní poraženecké náladě. Může jít pouze o pomoc americkou. Nicméně—potvrzují autorovi tázaní— "v případě takové mnohanásobné ko-ordinované vzpoury, zejména jestliže rusko-čínské napětí poroste, Rusové by bylí nechopni potlačit víc než jednu nebo dvě národní revoluce. Ostatní budou mít příležitost svou svobodu ob-novit . . . Pak, samozřejmě, bude zase na Američanech, aby pomohli tuto svo-bodu udržet — poskytnutím ochrany prostřednictvím vojenských sborů NATO . . . Na neštěstí — a v tom se shodují všichni dotazovaní — nevidíme pra-žádných známek takového úmyslu na americké straně."

Autor článku přiznává, že toto hořké tvrzení je plně opodstatněno a závě-rem klade otázku sám sobě:

"Mohou-li Spojené státy riskovat zvýšení válečných akcí a samu nukleár-ní válku a tím i všeobecné zničení v obraně jižních vietnamců, proč váhají podstoupit podobné risiko v zájmu ob-novení svobody trpících národů, za je-jichž osud byl při nejmenším zčásti odpověden Franklin D. Roosevelt?"

Strana 4. Z P R A V O D A J Červenec - Srpen 1966

JAK SES MĚL V ČESKOSLOVENSKU? Když takhle žiješ ode dne ke dni,

ani si neuvědomíš, ¡ak se poznenáhlu měníš. Přijedeš ale někam kde ¡si nebyl skoro dvacet let, a ta změna tě praští do oka. Je to divný pocit. Jako když se díváš do výkladního okna: vi-díš, co je za výkladem, ale zároveň též svoji reflekci ve skle. Jedeš se po-dívat co je nového v tvé staré vlasti, a při tom dostaneš perspektivu na tvůj život v té nové.

První věc kterou si uvědomíš ¡e, ¡ak silně prostředí ovlivňuje tu lidskou po-vahu . . . nejen v chování a způsobu života, ale i v myšlení, postojích a ná-zorech. Snad tomu tak nebývajo vždycky do takové míry, ale v dnešní době už je ta technika manipulace lid-ských myslí tak daleko, že téměř není uniknutí. Těch dvacet let ¡e, nakonec, dlouhá doba. To už je ale jiná kapi-tola; i když si odmyslíš tu propagandu, tu politiku, tu basickou filosofii, na které je to všechno postaveno, pořád ještě zbývá jeden fakt: málokterý člo-věk dovede odloučit své myšlení od svých životních skušeností . . . Kravka, která se pase celý život na louce, má-li nějaký duševní život, myslí pravdě-podobně na trávu a bylinky, žába v rybníku na vodu, kameny, mouchy a komáry. Kohout, který se hrabe celý život na hnojišti, má jen ten hnůj — a těch pár slepic kolem.

Než mě tohle grafické přirovnávání přivede příliš daleko, vrátím se raděj k tomu, co jsem chtěl říci hned na za-čátku: je smutné si to uvědomit, ale ti tví příbuzní, tví bývalí přátelé, ti hrdi-nové tvého mládí, ty dávné lásky, i ti nepřátelé, už prostě neexistují . . . Nejezdi do Československa za svými bývalými ideály, za tehdejším přátel-stvím, za starou harmonií a porozumě-ním. Najdeš tam tytéž lidi, v tom se ani moc nezměnilo, ale už jsou ¡¡ní. Ne-jenom to, ty sám jsi se také už změnil, snad více než oni.

Tož to víš, život je těžký všude, a trošku těžší u nás, kteří nejsme obda-ření žádnými přírodními dary. Nemáme tam ani zlaté či diamantové doly, ani půdu která by dala třikrát za rok ú-rodu. Co ale zaráží ¡e tohle: a ť už chtějí či musejí žít pod jakýmkoliv re-žimem, čekal bys, že se aspoň mezi sebou na tom nějak domluví, aby si ten život udělali co nejpříjemněji jak je jen možno za danných okolností. Ono to ale vypadá, jako by se rozhodli udě-lat si tu cestu k socialistickému ráji tak nesnadnou, spletitou, nesmyslnou, a plnou překážek, jak to jen může vymy-slit sto komisí, tisíc teoretiků, fůra ná-rodohospodářských expertů, a nedo-hledné řady partajních poskoků.

V tomto úsilí měli mimořádný úspěch, pokud jsem mohl posoudit. Ovšem, mě-li tu počáteční výhodu, že to všechno basírovali na komunismu, cpž je jedna z nejdůkladněji nedomyšlených teorií které kdy lidská mysl vytvořila. Ale oni i na tom komunismu zlepšili, a sice tím, že ¡ej zkřížili s tím tradičním, vy-zrálým a vybroušeným byrokratismem, který jsme žárlivě střežili už z dob Rakouska-Uherska. Ten zmetek, který z tohoto manželství pošel, je fascinující, zvlášť když je vidíš těmi českými brý-lemi, které mají dvě sklíčka. Jedno ¡e to růžové sklíčko sebechvály — další národní vlastnost, která přečkala ví-tězný únor, a rozkvetla do nevídané krásy — druhé je to sklíčko závisti, též vlastnost která není českému národu neznámá . . . Někteří dávají přednost tomu prvnímu sklíčku, a pro ty je celý život jedním triumfem. Taková továr-nička tam někde v Dolních Podlubách po delším pokoušení vyrobí kus mejdla. Pro kohokoliv jiného po celém světě, to je všechno co to je: prachobyčejné mý-dlo. Podívej se ale na ně tím růžovým

sklíčkem, a najednou už to není jen mejdlo, ale vítězství socialismu nad temnými silami reakcionářského kapi-talismu, důkaz, že vítězná a politicky uvědomělá dělnická třída kráčí mílo-vými kroky za vítězstvím, důkaz že ta česká ruka, český mozek a pracovi-tost nemají sobě rovna v celém světě a tak dále. Co se týče toho druhého sklíčka, já ti dám quotaci z projevu jednoho družstevníka v pražském roz-hlase, který v nevídaném návalu ¡asno-vidnosti řekl: MMy se tak dlouho budem bát, aby nám někdo trochu nezbohatl, až přestanem vnímat, jak všichni chud-nem". No, a co ten prostý člověk, jak ten se na to všechno dívá?

Vzpomínáš si na to slavné staročeské sousoší Laokoona, kde ten starodávný král a jeho synové jsou obklopení ha-dy, kteří se je snaží udusit a rozdrtit? Heroické dílo. Víš, že ti hadi eventueitw nad nimi zvítězí, ale na druhé straně se musíš obdivovat tomu zápasu, a být inspirován tím nadlidským úsilím nedat aspoň zemřít při tom pokusu. Rád bych ti řekl, že tak mi připadá ten prostý český člověk, ale nebyl bych zcela upřímný, kdybych to udělal. Tak ¡ak se mi to jevilo, kdybych chtěl vytvořit podobné sousoší, symbolizující českého člověka, nechal bych tam ty hady, ale místo těch tragických a heroických po-stav, vytesal bych tam takovou při-tloustlou postavu, něco jako Švejk v mládí jak tam sedí nad půllitrem u ho-spodského stolu, a nadává ¡ací jsou to volové tam u vlády, kteří dávají pra-cujícímu lidu hadí maso, místo pořád-ného kusu vepřovýho. Takhle jsem to viděl, a řeknu ti: nikdy jsem si nepřál více, abych se mýlil. Možná, že to vidím zaujatě, a možná, že ¡sem ne-potkal ty pravé lidi. Jedna věc je ale jistá: v případě, že tam jdeš hledat volnost myšlení, iniciativy a akce, to vzrušující cítění sebevědomí, víry ve své vlastní schopnosti, svou tvůrčí či organi-zační sílu, tak si ušetří cestovné, nebo si vezmi s sebou mikroskop.

Ovšem, ¡e to lehké zde sedět a kriti-sovat. Najednou ti může přijít na mysl taková maličká a nesmělá otázka: jak bychom se asi my, Čechoameričané zde v San Franciscu, jevili návštěvníkům tam odtud, obzvláště kdyby měl být tak kri-tický jako my ¡sme připraveni být??? Dokážeme my se podívat na sebe bez těch růžových brejliček? Co je to kon-krétně, na co my zde, uprostřed blaho-bytu, který nám celičký svět závidí, s více volným časem než kterákoliv jiná národnost na světě, ve svobodě a vol-nosti o jaké se ¡im tam doma nemůže ani snít, obklopeni tím nejlepším co může dnešní technologie a kultura na-bídnout, co je to tedy na co můžem být jako národní skupina hrdi? Kde je ten náš elán, naše tvůrčí síla, naše kultura, kde ¡e naše obětavost, nezišt-nost a dedikace?

Tak tady máš ten paradox, kterému se nemůžeš vyhnout. Ti lidé tam doma sní o životě, jaký vedem my zde na západě, a dali by za to nevím co, aby jej mohli mít také. Mnozí ztratili životy, majetky a svobodu při poku-sech o útěk. A tady sedíme my, kterým se to povedlo, a necháváme si umřít pod rukama tytéž tradice a instituce, za které jsme v minulosti bojovali, a za které mnohý dobrý vlastenec ztratil svůj život,jak za války, tak po ní. My jsme se také změnili, a ne docela k dobré-mu. Život by měl být trošku více než starost o tu svoji kapsu či žaludek; musí se v něm jednat o víc než o to, ¡ak jej přečkat co nejpohodlněji. Svoboda má význam jenom v tom případě, když znamená víc než tu "svobodu" vyka-šlat se na všechno a starat se jen o sebe. Jen se podívej na náš Sokol: líbí se ti všecko na tom, co vidíš?

Tak na konec, jestli se člověku zdá, že ti lidé doma nějakým způsobem zkla-mali, a nejsou takoví jak si na ně vzpomínáme, nebo jak ¡sme si přáli a doufali, není to pravda, že my jsme je také zklamali a snad daleko více? Oni, na konec, mají omluvu: jakou má-me my? Jedeš se podívat do Českoslo-venska a najdeš zemi, kdysi hrdou a vitální, v popředí pokroku, ve státě morální a hospodářské stagnace. Je to lehké být kritickým, a porovnávat tamější poměry s americkými. Čím ale my k té Americké scéně přispíváme jako národností skupina? Naší vitalitou, sou-družností, zájmem?

Tak se ptáš a trochu zesmutníš, a možná i začneš mít podezření, že nám ty naše hodiny pomalu docházejí, zatím co my se domlouváme, kdo by je měl znovu natáhnout. Pokud ovšem se vůbec dostaneme na tak triviální de-batu. Většinou se omezujeme jen na ty skutečně důležité věci, jako stěžování si na vyšší vstupné při tanečních zá-bavách, na cenu piva a na to, že jsme nedostali koupit tolik jitrnic co jsme chtěli.

Kdo by si troufal udělat naše sou-soší, a co by asi představovalo? ( — Bulletin, Sokol - San Francisco.)

MNICHOV — (Pokrač.)

ovšem očekávat. Ani po dvaceti letech nemohou všichni Němci zapomenout na to, co Jaksch nazval "strašlivým ne-štěstím", stejně jako nemohou zapome-nout všichni Češi. Avšak — dorostla a dorůstá nová generace a to nejen v záp. Německu, také u nás. A nikoliv bez významu jsou slova min. Seebohma, pronesená před statisícem posluchačů na mnichovském výstavišti: "My, starší, se stavíme bez výhrad po bok mladým a hlásíme se k jejích cílům."

Čas od času zazní ovšem z řad sud. Němců výčitky nespravedlivé a s naší strany zase obhajoba neobhajitelné "kolektivní viny". Na adresu těchto nesmiřitelných zaměřil svá slova za-kladatel Panevropského hnutí hr. Cou-denhove - Kalergi, který v poděkování za "Karlovu cenu", jež mu byla na sjezdu udělena, pravil:

"Měli bychom si vzít příklad z biblic-kého Lota, který hleděl vpřed, zatím co jeho žena se proměnila v solný sloup, protože hleděla zpět."

Stále ještě se vyskytují lidé, chronicky se ohlížející zpět, kteří ne-vysloví slova Čech nebo Němec aniž při tom neskřípali zuby. Avšak odpor není politika, trvalým odporem se nic nevyřeší. Dojista ¡sou Němci povahově tvrdší než Češi a často dokázali, že si nedovedou přátele získávat, spíše na-opak. Avšak máme četná svědectví z posledních let o tom, že mnozí naši doma hledají cestu k smíru, právě tak jako mnozí vyhnaná nahlížejí dnes na události zcela jinak, než před desít-kami let.

K této změně v názorech vede obě strany především současná situace v Československu, v zemi vyssávané So-větským svazem a umlčené komunisty. Ti naši doma trpí více, než si t.zv. oficiální exil dovede představit, o zá-padním tisku ani nemluvíc. Ti naši do-ma hledají, jak se vymanit z rdousivého obětí, do něhož je zavedli neschopní sovětofilští politikové během války a po válce. Setrvávat dnes v exilu na chybách těchto politických oportunistů a tím hájit i linii komunistů je v přímém rozporu s tím, co si přeje velká většina našich doma: Méně strachu, že nás Němci jednou snědí!

Dokud Německo zůstane demokra-tické, na čemž má zájem všechen zá-padní svět, nehrozí nám nebezpečí. Avšak — ty naše doma drtí Moskva a to je, co tak mnozí t.zv. patrioti v exilu nechtějí pochopit.

PŘÁTELE RKZ BUDE ZAJÍMAT: 4.VI.1966 zesnul v Praze po krátké

nemoci významný obránce našich Ru-kopisů RKZ, Ing. Bohumil Střemcha ve věku 88 let. Pohřeb se konal za hojné účasti z kaple na Olšanských hřbito-vech ve čtvrtek 9. června. Jménem pří-buzenstva jsou na úmrtním oznámení u-vedeny paní A. Otáhalová z Prahy a Margarit z Medunů, Rio de Janeiro, Brazílie. B. Střemcha byl badatelem a vědeckým pracovníkem v oboru vě-decké fotografie.

Jeho fotografie Rukopisů z r. 1941, jakož i barevné faksimile RK zaslouží plného uznání. Svými přesnými a ne-únavnými studiemi Rukopisů ze stano-viska obrany a vlivem na vědecké au-tority jako univ. prof. Mareše a univ. prof. V. Vojtěcha se zasloužil o obranu jako málokdo v našem století. Po založení Čsl. spol. rukopisné byl jejím horlivým členem výboru a neúnavným pracovníkem po celou dobu jejího trvá-ní. I v posledních letech svého života vynikal neobyčejnou agilitou a duševní svěžestí. V boji o Rukopisy pokračoval alespoň osobním stykem a korespon-dencí v Českých zemích. V posledních třech létech si vyměnil řadu dopisů o rukopisných problémech též s prof. S. Z. Rutarem z New Yorku. Významné jsou i Střemchovy překlady RZK do nové češtiny a do němčiny.

Ing. Lubomír Skokanek vydal strojo-pisně pěknou delší obranu meziřádko-vého staročeského textu Evangelia sv. Jana s ilustracemi.

Ing. Karel Urban napsal delší článek o t.zv. Bráně přes Vltavu, t.j. o ¡¡žním vchodu do Pražského Hradu ve stole-tích X. - XI. Článek upozorňuje mimo jiné na geologické vrty na Malé Stra-ně z r. 1962, které jedinečně vysvětlují jméno této brány, zachované pouze v RK (fol. 3. verso). Vltava totiž tekla (nebo alespoň její západní rameno) mnohem blíže pod Pražským Hradem než je tomu nyní. Cesta od jižní brány vedla k dřevěnému mostu přes řeku. V básni, zvané krátce Oldřich, se mluví ovšem o padacím mostu u hradních pa-lisád, jak pěkně ukazuje Urbanova ¡I-lustrace dle modelu Hradu před 1000 léty, pořízeného na základě nových ar-cheologických objevů. — (Dokáže-li teď někdo, že Hanka aneb jeho přá-telé tajně sondovali pod Malostran-ským náměstím před nalezením RK, "posíl i l" by tím jedinečně oficiální o-posici protirukopisnou. Takový "důkaz" by byl ovšem pouze jednou z dalších absurdností protirukopisných a hodil by se náramně papouškům starých frá-zí.

Velmi zajímavé dílo o více než 500 stranách o TGM a RKZ vydal strojo-pisně Prof. Jan Vrzalík.

RŮZNÉ ZPRÁVY — (Dokonč.)

stech velké povodně a škody. • Valná hromada Sdružení demokratických Če-choslováků v Jižní Austrálii zvolila za předsedu L. Hanuše, mpř. C. Holáska, jednatele J. Wirta a pokladníka M. Žáka. Vydávají zajímavý časopis "Beseda", který řídí K. Eliáš. • Čs. filatelisté kriti-zovali často, že je vydávané velké množ-ství čs. známek s často velmi nízkou výtvarnou úrovní. Dostali od soudruhů odpvěď: celostátní zájem — devizový přínos. Čím více se známek vydá, tím více se jich do ciziny vyveze. • 60 let dožili se v minulých dnech býv. před. Sdružení Ing E. Dellin a člen výboru Fr. Ulrich. Gratulujeme. • Zemřeli: Bývalý jednatel Sdružení Jos. Uhlíř ve věku 64 let. Krajanský pracovník K. Glaser, 80 let. V Kanadě zemřel F. Flosman, býv. mlynář z Klatovska a v New Yorku maj. čs. letectva S. Janouch. Čest budiž jejich památce. • Máte vyrovnáno předplat-né? Pošlete co nejdříve. Děkujeme.

Červenec - Srpen 1966 Z P R A V O D A J Strana 5.

Bude vojna, bude . . . Bohdan Chudoba

Je dobře známo, že bolševičtí kapiialisté jsou lidé prolhaní. Ještě však snad nikdy tito vrchní ředitelé státních podniků pro vykořisťování pucujícího lidu nelhali tak hlasitě, tak vytrvale a tak neomaleně jako v posledních mě-sících.

"Není pravděpodobné, že výsledkem návštěvy presidenta de Gaulle-a v Rusku buae nějaKá. pronikavá změna světa."

U. S. News <& World Report. • "Může de Gaulle vůbec doufat, že svo-

bodné národy Evropy budou souhlasit s politikou dokonalého otočení se zády k ¿»pojeným státům a že je spojí jejich vzájemná siabost pod hrozbou 230 milio-nu obyvatel a 600 nukleárních a thermo-nukleárních dálkových s Dřel Sovětského svazu?"

L'Aurore, Paříž. •

4'In Britain, Whitehall skeptics are more succint; to them de Gaulle's Europe is one, that stretches "from the Atlantic to the Urinals".

Time, červenec 1966. • "Myslím, že sovětští vůdcové zůsta-

nou i v budoucnosti nepřátelští vůči USA. Jako přesvědčení komunisté mají jen jeden cíl — dosáhnout světové re-voluce. Bylo by bláhovým domnívat se, že lepšící se životní úroveň je učiní u-mírnějšími. Blahobytní Rusové nemusí být nezbytně mírumilovnými Rusy."

Dr. W. E. Griffith v interview pro Reader's Digest: "Proč je Rusko naše největší nebezpečí".

• "Dnes už nejde o to bojovat za židov-

skou rovnoprávnost, nýbrž o t, zachovat světové Židovstvo jako jedinečnou sku-pinu a neztratit se assimilací a nábožen-skou lhostejností, neboť žijeme v době, kdy všechny menšiny, všechny nekon-formistické skupiny nebo jednotlivci jsou ohroženi."

Dr. Nahum Goldman, předs. Svět. Žid. kongresu.

Toronto. *

"Nesmíme zapomenout, že Rusové vě-ří v marxistický kult síly. Je jenom jedna země, která je schopna jim čelit— Spojené státy. Proto Rusové hledají s nimi dorozumnění, aniž by o tom hovo-řili příliš hlasitě, ale tím vážněji o tom přemýšlejí."

"La Voix du Nord", Lille, Francie. • "Je mým pevným přesvědčením, že

Spojené státy by měly zdůraznit svou vůdči roli ve svobodném světě spíše než sledovat dosavadní politiku usmiřování komunistických diktatur v Evropě. Měli bychom zahájit propagandu, hospodář-skou a psychologickou ofensivu proti těmto komunistickým diktaturám."

U. S. Kongresman Ed Derwinski, Washington. •

"Socialistické námitky začínají vždyc-ky tvrzením, že jízdné je příliš vysoké, protože soukromé podniky musí nezbyt-ně vydělávat. Co je však přehlíženo: že potřeba vytvořit výdělek a vyhnout se ztrátám vede k ekonomii, výkonnosti a dobré službě. Státní vlastnictví odstra-nilo všechny tyto tři požadavky."

H. Hazlitt v Newsweek. *

"Mnoho jsme už zapomněli z dob mi-nulých, naše mládež slyší o poměrech v první republice zpravidla zjednodušené vylíčení, leckdy budící dojem, že tehdy u nás žili jen nezaměstnaní a vykořisťo-vatelé — koho potom tedy vykořisťo-vali?"

Václav Lacina v týdeníku "Nové Knihy", Praha.

• "Osvícená činnost papeže Jana XXIII.

a dnešního papeže Pavla VI. působí na mladou katolickou generaci, a je jen otázkou, kdy mladí kněží proti staré církevní hierarchii vyhrají."

B. J. Justus, "Nový domov", *

"Církev v Americe je ve stadiu kvasu a převratu, jemuž není v historii ob-doby. Kněží požadují více a více svo-body, aby se mohli podílet na plném životě . . . Jeden z těchto rebelujících, Father W. DuBay ze Santa Monica —

Když hlavní stan nebožtíka Hitlera měl přiznat, že se nacistická vojska dala na útěk, prohlásil, že se odpou-tala od nepřítele. Když Sovětský svaz v dorozumění se skrytými mocnostmi soukromo-kapitalistického světa chystá útok na Rudou Čínu, říká se tomu "za-chovávání jednoty socialistického tábo-ra". "Socialistický tábor", to je jed-notně vedená fabrika, která má svým majitelům, kapitalistickým břicháčům z moskevského politbyra, umožnit, aby se dostali první na měsíc a dál. Hrozný hřích Číňanů ¡e, že si zařídili vlastní politbyro. Proto je chce moskevský státní kapitalismus zničit a domlouvá se za tím účelem se soukromými kapita-listy po celém světě. Hranice Rudé Číny ¡sou již dnes posety sovětskými tanky a sovětští potentáti jezdí po Bukureštích a jiných městech, aby pro svůj zákeřný útok na Čínu získali další posily. My-slíte si snad, že v tom nemají dost prakse? A co jiného dělal Stalin, jejich předchůdce na moskevském státně-kapitalistickém stolci, když chtěl pře-padnout Polsko? Přece se ještě pama-tujete, jak se Ribentrop snadno domluvil s Molotovem a jak nacistické Německo společně se Sovětským svazem pře-padly Polsko v září 1939 . . .

Rudá Čína se tímto způsobem ocitá v sevření kleští od severu i od jihu. Na jihu, ve Vietnamu, stojí Američané. Vietnamské bojiště však není pro Rudou Čínu hlavním bojištěm a Spojené státy nejsou hlavním nepřítelem státních ka~ pitalistů z Pejpingu. Spojené státy se zatím ještě nechystají Rudou Čínu vy-hladit ze světové mapy. Kdo se však velmi úsilovně chystá tak učinit, je Sovětský svaz. Sovětský svaz je proto také hlavním nepřítelem Rudé Číny. Sovětský svaz ovládá půlku Evropy a chtěl by ještě také ovládnout Asii. Když se Číňané opováží namítnout, že jejich národ, který je početně skoro čtyřikrát větší než národ ruský, by taky chtěl nějaký vliv v Asii, začnou státní kapi-talisté v Moskvě harašit puškami. Je očividné, že Rudá Čína bude musit do války. A bude musit do války především proti Sovětskému svazu.

Nechrne zatím stranou otázku, jak tato válka, velmi nevyhnutelná vállca, může dopadnout . . . Poznamenejme jen jedno: že nikde ve hvězdách ani v skutečně odborných vojenských kni-hách není psáno, že by ji musil vyhrát Sovětský svaz.

Obraťme se však spíše k širšímu obzoru a podívejme se, co svět čeká a co čekají jeho jednotlivé části.

Zdá se především, že nejlépe ¡sou o dané situaci informovaní různí bolše-vičtí místodržící v satelitních guberniích, které Moskva ovládá ve Východní Evro-pě. Tito místodržící — až na jednoho jediného — vidí věci velmi dobře a mají veliký strach. Takový mají strach,

který se pokoušel organisovat kněžstvo v odborové ústředně — prohlásil: Církev je ve stavu revoluce — politické, sociál-ní, theologické. Je to revoluce lidu, hu-manity a svědomí. Já pouze doufám, že bude nekrvavá."

Parade, Sun Times, Chicago. •

''Křesťanství zmizí. Rozplyne se a ztratí. O tom se nepotřebuji přít. Mám pravdu a ještě se prokáže, že mám pravdu . . . My, (Beatles) jsme nyní populárnější než Ježíš. Nevím, co zmi-

že odřekli Moskvě jakoukoli pomoc ve válce proti Číně. Takový mají strach, že ani nepřemýšlejí o tom, co by se s nimi stalo, kdyby Moskva dostala od Pejpingu výprask. Jen jeden z nich zatím Moskvě slíbil plnou vojen-skou podporu — vrchní pražský státní kapitalista Antonín Novotný. Ten je ochoten poslat české divise na Sibiř tak jako jeho předchůdci je posílali na příklad na jistou smrt do průsmyku Dukelského. Nevíme však dobře, čemu je zapotřebí toto stanovisko Tondy No-votného příčítat: zda ¡eho prozíravému přemýšlení o tom, jak pevně je jeho vlastní osud spjat s osudem rudé Moskvy, či zda snad typicky švejkovské ochotě obětovat vše pro pánovo ště-stí.

Skoro stejně dobře je informován francouzský president de Gaulle. Ten však, zdá se, dospěl k závěru, že není ještě možno konkrétně předvídat, zda nastávající válku vyhraje Moskva či Pejping. Hledí si proto obou těchto měst a v obou si zajišťuje svůj vlastní vliv. Není to politika špatná. A ze-jména s francouzského hlediska je to patrně prospěšná politika. V Moskvě jsou s ní ovšem velmi nespokojeni. Z a de Gaulleova zájezdu se snažili získat francouzského presidenta pro politiku, která by jak styky s Rudou Čínou, tak jakoukoli samostatnou francouzskou di-plomacii v Asii hodila přes palubu a vydala se na milost a nemilost moskev-skému politibyru. Ale takové nepro-zřetelnosti se ovšem de Gaulle nedo-pustí a svědčí jen o pramalé inteligenci státních kapitalistů v Moskvě, že něco takového od něho vůbec mohli čekat.

Co se amerického a britského stano-viska týče, jde vlastně o spojité ná-doby. Britské socialistické hospodářství se dostalo do takové závislosti na ame-rických dolarech, že ve Washingtonu vlastně vedou i britský obchod — o britské politice ani nemluvě. Několik socialistických snílků — kteří zřejmě sami ještě ani nechápou totožnost so-cialismu se státním kapitalismem — ne-může ani na půdě britské sněmovny nic na této základní skutečnosti změnit. Ale britsko-americké stanovisko je přece jen stanovisko dvojí: na jedné straně je to stanovisko lidí opatrných, kteří vědí, že není v zájmu Spojených států, aby se vytahovaly kaštany z ohně za Sovětský svaz; a na druhé straně jde o stanovisko intelektuálů z Harvard-ských a jiných škol, kteří považují za hlavní smysl života amerického ob-čana, aby zemřel za sovětskou v la jku— na příklad pomáhaje Sovětskému svazu proti Rudé Číně. Tento zmatek, zejména především intelektuální zmatek bude ještě nutno vyjasnit. Ale kdo ví — snad události budou mnohem rychlejší než jakékoli politické vyjasňování a roz-mýšlení. — — —

EÍ dřív — jestli rock'n'roll nebo křes-ťanství."

John Lenon z pěveckého kvarteta "Beatles".

* "Od Stalinovy smrti evropský komu-

nismus projevuje zřetelnou snahu se re-formovat . . . Tuto periodu v evropském komunismu lze označit jako vědomý po-kus o návrat k normálnějšímu životu, kde zájmy diktátorské strany to do-volí." Ferdinand Peroutka v Našich Hlasech.

Ze světa — (Pokrač.)

kovat na 100 automobilů. • Sovětský chemik G. Slominský přispěl vynikající měrou k zdolání hospodářských potíží bolševiků. Vynašel umělý — kaviár. — Chutí, vzhledem a všemi vlastnostmi se prý neliší od pravého. Je složen ze syn-thetických polymerů. • Francouzi vy-buchli prvou ze serie šesti atomických bomb na polynésském souostroví Muru-roa. • Indie má v přítomné době 480 milionů obyvatel, z nichž vysoké procen-to hladoví. Počet krys v zemi se od-haduje na 2 a půl miliardy. Jediná krysa skonzumuje za rok 5 kilogramů obilí, což představuje ztrátu 12 milionů tun obilí a rovná se přibližně pomoci, které se Indii dostává ze Západu k zdolání hladu. Tato hrozivá statistika přiměla konečně indickou vládu, aby zahájila novou kampaň k hubení krys, chce-li za-chránit lidi. • V Norsku má každá za-městnaná osoba zákonný nárok k čtyř-týdenní dovolené, což se vztahuje i na ženy v domácnosti. Chce-li si hospodyně po čas dovolené odpočinout i od vlast-ních dětí, zavolá úřadovnu Hospodyňské pomoci a ta se postará o domácnost i o mateřské povinnosti. Náklady za tuto službu jsou hrazeny z fondů spravova-ných míst. úřady. • V druhé polovině t.r. bude v USA započato se stavbou dalších atomických elektráren o kapacitě pře-sahující 8.5 milionů kilowattů, v úhrnné cenně 1 miliardy dollarů. • V New Yorku běží další český film o pronásledování Židů v době okupace pod názvem "Sweet Liffht in a Dark Room". • Pařížský ma-gazín "Paris Match" přinesl reportáž o vzrůstajícím neonacistickém hnutí v Ně-mecku, doprovozenou sugestivními foto-grafiemi. Mnichovští reportéři pojali však silné podezření a brzo věc vyše-třili. Šlo o podvod a padělek, který si však mezitím přetiskly i londýnské listy a Moskva. Věc bude mít ohlas až v zá-padoněmeckém parlamentu. Je požado-váno, aby francouzská vláda podnikla kroky proti Paris Match, který je ob-viňován z otravování politické atmos-féry. • FBI podalo svou výroční zprávu: Zločinnost ve Spojených státech stoupla v posledních 5 letech o 46%. Každou hodinu je spáchána vražda, každých 23 minut znásilnění, každých 27 vteřin loupež, každou minutu dojde ke krádeži auta. • V Moskvě vydali výzvu na všechny státy světa, aby společnou akcí donutily Spojené státy k zastavení vo-jenských akcí ve Vietnamu. Vládní so-větská výzva se obrací také k "lidu Spojených států", aby "zločinnou poli-tiku" své vlády odsoudil a vládu smetl. Není pochyby o tom, že výzva spoléhá hodně na své pomocníky z řad t.zv. bo-jovníků za občanská práva. • "Svit", býv. Baťovy závody ve Zlíně, provádí každých deset let průzkum průměrné velikosti lidských chodidel. Nyní ozná-mili, že noha žen ve věku 15-60 let se prodloužila proti r. 1955 téměř o celý inč. Je prý také širší, což je prý výsledek zvyšující se váhy. Hle, nový doklad toho, jak socialismus podporuje všeobecný (bla-hobyt! • Na základě dohody podepsané mezi Záp. Německem a Israelem, v r. 1952 bonnská vláda zaplatila $1 miliardu reparací v náhradu za škody, které 2idé utrpěli za Hitlerova režimu. Vých Ně-mecko nezaplatilo ničeho. Smlouva vy-pršela v březnu t.r., ale byla uzavřena nová, podle níž Bonn poskytne Israeli $40 milionů ve formě půjčky ke stavbě obytných domů a průmyslových podni-ků. • Značná část obilné zásilky, kte-rou nedávno prodala Kanada Sovětské-mu svazu, bude dopravena přes Vancou-ver přímo na Sibiř, kde bude uskladněna a připravena k zásobování sovětských posádek, které jsou rozloženy podél čín-sko-sovětských hranic a jichž počet stále roste. • "American Jewish Con-£ress" protestoval proti připravenému vydání letošní vánoční známky s re-produkcí Madonny s Jezulátkem, díla to slavného holandského malíře Mem-lin^a. Protest byl odmítnut. • Je obecně známou věcí, že mnozí lidé se s oblibou věnují četbě na místě, "kam i císař pán chodil sám". Přemýšleje o tomto faktu, jeden pařížský továrník přišel na nápad tisknout román na pokračování na jím vyráběném toaletním papíru.

Strana 6. Z P R A V O D A J Červenec - Srpen 1966

ŠVÝCARSKO

FAKTA A NÁZORY DR. LADISLAV K. FEIERABEND: "VE

VLÁDĚ V EXILU", DÍL II., je daleko nejzajímavějším ze všech pěti svazků Feierabendových pamětí. Vzpo« minky, zahrnující období od vtažení So-větů do války (červen 1941) až do jara r. 1943, popisují účinky "východního větru nad Londýnem" — jak zní pod-titulek knížky — na představitele na-šeho zahraničního odboje: se vzestupem nadějí na vítězství stoupá i sebevědomí a agresivita stoupenců t.zv. východní orientace, t.j. komunistů, socialistů a vrtichvostů, zostřují se jejich rozpory se západně orientovanými, t.j. pravicovými členy prozatímní vlády a Státní rady, a zesiluje tlak Moskvy na jejich jednání a rozhodování. Je to smutná a trapná historie sporů o koncepci příštího uspořá-dání osvobozeného Československa (pří-pady Hodži, Osuského, gen. Prchaly), ale zejména svárů, pletich, intrik, afér a řevnivostí osobních, podněcovaných strachem ze ztráty posic a moci a sna-hami "stát v hodině vítězství na správné straně" (Bechyně, Šrámek, Laušman, Outrata, Maxa, Majer, Slávik, Ripka a j. a j.) o kterých mnohý čtenář bude číst poprvé.

Co na knížce je zvláště cenné, jest ona vzácná, ač mnohdy až přehnaná ob-jektivita, se kterou se autor snaží ni-komu neukřivdit a nalézt nějakou po-lehčující okolnost i pro osoby toho ne-zasluhující. V mnoha posudcích osob a výkladech událostí projevuje sice Dr. Feierabend prostomyslnou naivitu, takže se zdá, že měli pravdu ti z jeho londýn-ských "přátel", kteří v něm viděli špat-ného politika — ovšem "politika" v tom smyslu, který oni do tohoto slova vklá-dali — ale to právě zvyšuje hodnotu jeho svědectví pro historika.

REVUE "RENCONTRES" Poslední nám došlé čí^lo literární revue

"Kencontres" přináší další z příspěvků věnovaných historii vzájemných vztahů mezi našimi a francouzskými spisovateli a umělci z konce minulého a počátku tohoto století. Studie Dag-Mar: "J. K. Huysmans et ses amis tchéques" odhaluje šíiři, intimitu a plodnost tehdej-ší "kulturní výměny" mezi Rakouskem "utlačovanými" českými literáty a je-jich francouzskými přáteli a je dobré, že oživuje tak mnohá, dnes — bohužel — zapomínaná a mladé generaci již na-mnoze neznámá j ména pionýrů česko -francouzské kulturní vzájemnosti z dob "České moderny".

Je možná mírová koexistence mezi Církví a komunistickým státem?

Tento problém je předmětem studie profesora Katolické university v >Sao Paulo, dr. Plinio Correa de Oliveira, která, pod titulem "Svoboda Církve v komunistickém státě", byla poprvé oti-štěna v brazilské kulturní revui "Cato-licismo" již v r. 1963. Současné zhoršení poměru mezi Církví a komunistickým režimem v Polsku činí toto théma opět aktuálním, a proto je vydání práce prof. Oliveiry v polském překladu činem zá-služným, (Připravují se vydání v řeči německé, maďarské a ukrajinské a zá-jemci se mohou hlásit na adresu: Sr. Fernando Furquim de Almeida, rua Martim Francisco 669, Sao Paulo 3, Brasil).

Tresť úvah prof. Oliveiry možno shr-nout asi takto:

Aby katolicismus se mohl shodnout s komunismem, musel by komunismus pře-stat být komunismem. Hluboká, napro_ stá protiva mezi marxistickou ideologií a doktrínou Církve zabraňuje katolíkům akceptovat jakýkoliv "modus vivendi" s komunistickým režimem. Zkušenost již dostatečně jasně prokázala, že veškerá "uvolnění" postoje komunistických vlád vůči Církvi nebyla nežili taktickými tahy s cílem oslabení neústupnosti masové oposice věřících vůči komunismu, a že tudíž nezbývá, nežli boj na život a na smrt. - ol -

Švýcarské televísní programy nejsou zvlášť přitažlivé nebo dokonce napínavé, at 'již ¡de o vysílání v ja-zyce německém či francouzském. O druhém lze říci, že bývá živější, což ovšem není výhradně švýcarskou spe-cialitou, nýbrž souvisí s mentalitou a charakterem obou velkých národů. Při tom je na štěstí obsah programů te-levisních méně schematický než u švý-carského rozhlasu, který s tvrdošíjnou pravidelností podržuje týden co týden v určitých dnech a hodinách totéž ge-nerální thema: přesto však televisní divák, odkázaný výhradně na domácí stravu, radostně uvítá, je-li v programu ohlášen přenos z celoevropských ústře-dí, na př. Eurovisíon, a ť již jde o oblast vědeckou, kulturní či sportovní. Nároč-nější předplatitelé televise si pořizují nákladné nástřešní antény (dnes o-statně již automaticky namontovávané na střechách novostaveb), aby si zpe-střili příjem z velkých sousedních států, poskytující mnohem bohatší výběr než programy domácí.

V těchto dnech přinesla však švý-carská televise vysílání přímo sensační, a to v relaci, která, žel, pro svůj vy-sloveně politický charakter, nebývá vždy sledována širokými vrstvami.

"Fakta; a názory" přinášejí povětšině rozpravy a komen-táře k aktuálním problémům vnitropo-

litickým nebo mezinárodním. Tentokrát kolem "Round Table" zasedli kromě F. L. Schenka hraběte Stauffenberga — syna osnovatele nezdařeného atentátu na Adolfa Hitlera z 20. července 1944, hned po té popraveného — profesor bernské university historik Dr. W. Hofer, dále až do nedávná významný poli-tický činitel švýcarské strany soc.-demokratické Dr. P. Meierhans a místo-předseda a vedoucí ideolog dnešní Ná-rodně-demokratické strany záp. Ně mecka, Dr. Adolf von Thadden. Cílem diskuse bylo, podrobit kritickému roz-boru zmíněnou historickou událost a to s hlediska, byla-li Stauffenbergova akce velezradou či produktem podzem-ního odbojového hnutí anebo pokusem o zavraždění krutého tyrana.

Otázka bez odpovědí. Hned od samého počátku diskuse

bylo zřejmé, že elegantní, uhlazený mluvčí německých radikálních naciona-listů stojí jinde než ostatní tři účastníci, kteří atentát interpretovali jako pokus učinit konec Hitlerově vládě a tím i nesmyslnému ničení lidských životů a hmotných statků v mamutím zápolení, onou dobou pro Německo již tak jak tak ztraceném. Pan von Thadden se ve svých letmo nadhozených poznám-kách a ve své pohrdlivé nonchalanci netajil tím, že nepovažuje jednání na-cistického režimu za doby války za

vyslovené bezpráví, nýbrž hájil theorii, že v konfliktu šlo především o to, za-držet rudé hordy před vpádem na Zá-pad a tím zachránit Evropu jako celek před bolševickým chaosem, jemuž po-sléze východní státy vskutku propadly. Na jasné a konkrétní dotazy ostatních mluvčí pan von Thadden většinou rea-goval vytáčkami a podrobnostmi o nacionálně - oposičním programu své strany vůči nynější vládě západního Německa. Jeho sebevědomý a pový-šenecký postoj vydráždil posléze syna Hitlerovy oběti, mladého Stauffenber-ga, k frontálnímu útoku, v němž od německého politika žádal nekompro-misní odpověď na otázku, je-li toho názoru, že hítelrovské Německo mělo válku vyhrát. Pokračuje v dosavadní taktice, vyhnul se dotazovaný nejprve jasné odpovědi poukazem na podrob-nosti podružného významu, a když Stauffenberg dotaz opakoval, důrazně žádaje "ano či ne", von Thadden ne-dal vůbec odpovědi. Toto stanovisko vyvolalo u ostatních debatérů úplnou konsternaci a předsedající také v zá-pětí vysílání ukončil. Nicméně diskuse bude mít jistě ještě další ohlas v tisku.

Rš.

Zaslali jste už předplatné?

společnsti? Můžete se o tom přesvědčit nahlédnutím do týdeníku "Nové knihy", vycházejícího v Praze, který přináší recense a vyrábí reklamu pro veledíla bolševických literátů. Jedním z nich je Miroslav Hanuš, který sepsal román nazvaný "Slunce toho rána". Tady je ten příběh v kostce — citujeme z uve-deného listu:

"Maturitní večírek je vyvrchole-ním, ale i zakončením řady let spo-lečného života mladých lidí. Alena je na něm trochu nesvá, až příliš hlučná, a dokonce si zapálí i cigaretu, což normálně nedělá. Neujde to bdělému zraku medika Bohumila, Alenina věr-ného přítele, který přišel vypomoci hrou na klavír. Proto když se Alena nenápadně vytratí, jde za ní, sleduje ji až k železniční trati a tam ji v poslední chvíli strhne zpod kol při-jíždějícího vlaku. Pokusem o sebe-vraždu chce Alena řešit svůj milostný omyl, který nezůstal bez následků, a k jejímu rozhodnutí nemalou mě-rou přispěly i rozvrácené vztahy rodičů.

Hanušova psychologicky hloubavá novela je naléhavým mementem nejen svým viděním světa mladých . . . atd."

Na jiném místě jsme se dočetli, že Sedlmayerová Anna napsala detektivku "Pomozte mi, Terezo!" Pražský list in-formuje eventuelní zájemce, že v této poutavé socialistické literatuře jde v podstatě o toto:

"Detektivní román, jehož hlavní hrdinkou je příslušnice Veřejné bez-pečnosti Tereza, která vyšetřuje sple-titý případ a zamiluje se přitom do manžela záhadně zmizelé ženy."

Už z uvedeného je zjevno, že novátor-ský talent socialistických autorů pře-kvapivě překonává buržoasního ducha zaniklé "Červené knihovny" a přináší netušené objevy! P.

Z P R A V O D A J — Vydává Sdružení Československých exulantů v Chicagu. Adresa: 2619 So. Lawndale Avenue, Chicago, Illinois 60623, U.S.A. Vychází měsíčně. Předplatné $2.50 na rok. Uzávěrka 10tého každého měsíce.

6 6 8

hořký cocktail Jak zaznamenává Human Events ve

svém červencovém čísle, (CBS) Colum-bia Broadcasting System nedovolí žádné ze svých nebo jí řízených tele višních stanic, aby zařadila do svého pořadu hodinu trvající hudební program nazva-ný "Up with People", který je podpo-rován americkou továrnou na čepelky Schick. Program byl vyroben z inciativy hnutí "Mravního znovuvyzbrojení", je vlasteneckého zaměření a byl shlédnut již miliony lidí ve Spojených státech, kteří jej přijali s příznivým oceněním. CBS přesto namítá, že program prý je "politický" a "povahy ideologické" a proto nemůže prý být vysílán stanicemi této společnosti.

"Informaciones Exclusivas", vychá-zející v México City, píší: Na Tacubaya ulici v hlavním městě Mexika stojí roz-lehlý, aristokratický palác sovětského vyslanectví . . . Vyslanectví vydává ročně asi 250 vis mexickým "turistům". Aby úspěšně zvládlo takovou agendu má k tomu přibližně právě tolik per-sonálu jako vyslanectví americké, které vydává 1,000 vis denně. Úkoly a po-slání 7 5 % zaměstnanců sovětského vy-slanectví jsou zahaleny rouškou tajem-ství. Jejich cesty do Spojených států, na Kubu, do karibské oblasti, po. stře-dní a jižní Americe jsou mnohem ča-stější, než cesty samotných vládních úředníků Mexika, kteří jako turisté dá-vají přednost Evropě. Ze 130 členů o-sazenstva sovětského vyslanectví je asi 40 označováno za "vysoké funkcioná-ře", což jim poskytuje svrchovanou imu-nitu, které si velmi přejí. Roční rozpo-čet tohoto sovětského zastupitelství se odhaduje kolem 650 milionů pesos (52 miliony $) . . . Doporučujeme vám k přemýšlení: Proč tolik Rusů a tolik peněz v Mexiku?

Kdybyste náhodou propadli návalu dů-věřivosti a podlehli účinku klamného zdání, že v rudém Československu—se něco uvolnilo, raději si dvakrál slete, než začnete se svými pj korespondovat v příliš uvolněi

Mohlo by se stát, že byste je svedli k stejné upřímnosti a následky by ne-byly právě příjemné ani pro vás, ani pro ně. Píše-li někdo z CSSR do ciziny, je stále mlčky vymáháno, aby své do-pisy podával u poštovní přepážky. To je psychologická forma cenzury. Dopis nemusí být ani úředně čten, aby byli rudí mocipáni jisti, že v něm není nic závadného, neboť každý si předem roz-váží psát o něčem jiném než o počasí a dobrém zdraví, jde-li $ tím na poštu osobně a podřídí se tomuto druhu kon-troly. Věc je podstatně jiná, vhodí-li pisatel svůj dopis do schránky a zapo-mene-li dokonce uvést zpáteční adresu! Bystré oko soudruha poštovního úřed-níka takové zásilky pečlivě sleduje a opatřuje je razítkem "Zásilka z poštovní schránky". To aby při dalším třídění neušla pozornosti dalšího soudruha cen-sora z ministerstva vnitra. Tak pozor! Režim komunistických špiclů, policajtů a stranických dozorců se hned tak ne-vzdává "výdobytků své revoluce", jak se některým naivním duším tady na Západě zdá.

* * *

V notoricky známém plátku "Česko-slovenský svět", který je z Prahy po-sílán do zahraničí s úmyslem otupovat krajanské hlavy, se objevil nedávno obrázek dětí exulantů v krojovém sbo-ru, vystupujících na jedné z oněch aka-demií, které nacvičují opět učitelé-exulanti z českých sobotních škol v Chicagu. Ptáte se, jak se tam dostal? Kterýsi prosťáček použil kopií obrázků fotografa-exulanta a poslal "Čs. Světu zprávu" o aktivitě našich krajanů z chicagské slavnosti", za kterou mu re-dakce onoho listu moc děkuje. Onen krajan si musí uvědomit, že exulanti ani jejich děti o tento druh publicity v bolševické tiskovině vůbec nestojí.

Na periferii českého písemnictví vždy-cky bujela limonádová literatura, dekla-rovaná jako "ženská četba". Vzpomeňme jen někdejší t.zv. "Červené knihovny". Komunisté, předstírajíce, že jsou nositeli také nové kulturní pochodně, ji pronásle-dovali sarkasmem a označovali ji za ty-pický produkt úpadkové kapitalistické

^^společnosti ? Můžete se o tom přesvědčit ^bolševici budují "společnost novou" —

,ké jsou však duchovní produkty této

B CO L ©ISCARD