t62M

Josef Mach//r883-195!/

Básník' prozaik a pÍekladate|; podobně iako ostatní pÍís|ušnícl jehobásnické 8enerace z počátku stotetí usitovat vytvoňit v protik|aáuk pŤedcházející symbo!istické a dekadentní poezii lyriku prostéhovÝ|azu) běžnfch' ba triviálnÍch životnÍch situací, podávanfch s ironiIa sarkasmem.

Josef Mach se naroďl 5. 2. 1883 v Loučeni u Nymburka. Spolus F. Gellnerem studoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi, pak v Praze.Tam a v Innsbrucku navštěvoval filozofickou fakultu, ale univerzitu nedo-končil. Byl jedním ze zak|ádajicích členri spolku začíirajících literátirSyrinx a též Haškovy Strany mírného pokroku. od r. l9l2 byl redaktoremkrajanskfch listťr, učitelem a riŤedníkem v Chicagu a New Yorku . Za ptvn|světové války se ričastnil československého zahraničního od'boje a od r. l920zastával funkci Íeditele tiskové služby u našeho vyslanectví ve .Washingto-nu. V l. 7922-27 pracoval na velvyslanectvi v Řimě aoďl |'927 na minister-stvu zahraničních věcí v Praze. Po návratu do Prahy psal o svfch zážitcicha zkušenostech v cizině (napň. stuďe o itďském fašismu), věnoval se pčeklá-dání (H. Heine, B. Traven, E' A. Poe, o'Henry' R. Btadfotd aj.) a iedigo-vání rťrzn ch sborníkri (mj. sestavoval sborničky humoru a vtipu). ZemÍe|8. l l. l95l v Praze.

TěŽiště Machova ďla spočívá v humoristické a satirické básnické a pro-zaické tvorbě. Lyriku tohoto zaměiení shrnul zejména do sbírky RobinsonKrusoe (1909), která je stylizována jako piíkrf protiklad tzv. vysoké, těžkosrozumitelné a rafinovaně sloŽité poezie. Mach se umyslně uchyluie k ná-rnětťtm ze všedního života, které byly tehdy pociéovány jako nepoetickéa vulgární. Tato banalizace se projevuje nejen v tématu, ale v celé siruktuŤeverše, založeného na principu opakování |ednotlivfch částí v rťrzn]fchvyznamovfch vztazích, na konfrontaci vznešeného, poetického a všedního,periferního (napčíklad v r]i'mu: květu - toaletu, činy - lihoviny, vfron -Byron, alej topolová - slečna doktorová aj.), na využití postupíianiánovépÍsně ap. Machova poezie je nehledaná, vj:směšná a sebeironická. Autor ses oblibou obraci k erotické tematice, paroduje a trivializuje ji, milostnádobrodružství interpretuie s cynismem a humornou nadsázkou. Komickéstránky shledává nejen na tehdejším měšťanském životnírn stylu, ale i naanarchismu, k němuž se tehdy se sv mi piáteli hlásil (,,Chodil jsem na četnétajné schirze, kde čádila anarchie v plné hrťrze..), vysmívá se víče i skepsi.vzpou.Ťe i konvenci, provokativně demonstruje svoji touhu po šosáckémklidu. obdobn! ráz má i jeho druhá sbírka pčedvátečnfch věrš. Na oboup.olokoulich (1918), vydaná již v USA v Chicagu. PčíleŽitostn charakteriady básní jen posiloval autofovo směŤování od hutného, pďntovaného

163

verše, založeného na kontrastu a paradoxu, k obšírnému veršování feieto-nového rázu, k němuž se Macb uchflil v dalším poválečném období svétvorby (Plaaba do Ameriky 1912' 1930).

oďišnÝ charakter má Machova vlastenecká poezie, kterou psal v doběprvní světové války (Americké oerše z doby tsálečné, 1924), Ylznarrurější nežrétorické verše, opíraiící se často o novináiskou frázi, jsou básně satirické'kárající nešvary českého hnutí v Americe. Rozkolísanou hodnotu má takéMachova prÓza fejetonistického zaměčení' kterou vydával v době poválečné.Tam, kde v prÓze pňevládají groteskní a satiÍické prvky, pňedstavuje tatočást Machova díla protějšek k nejvfznamnější sbírce Robinson Krusoe(sbírka povídek Tíi mrtzloly oe skle1lě a jiné prÓzy' L91'9).

Karel Hynek Máchai t8 , to-1836/

Nejvfznamněiší pĚedstavitel odbojné větve českého romantismu,autor lyrickoepické básnické povídky Mái. v básních, pr záchi dramatickfch ztomcích vytvoÍil ce|f systém poetickfch pňedstava symbol schopnfch vyjadĚovat vnitĚní zkušenost člověka nově serodící epochy; je proto pokládán za zakladatele moderní česképoezie.

Jako u většiny tomantikťr projevuje se i u Máchy stylová jednota života

a di|a. Ži| ve skromnfch poměrech jako syn pražského krupaie (narozen

16. 1l. 1810), jeho pÍacovnou byla tmavá komirrka za otcovym krámem.

}ako student filozofie a později práv se podílel na literární, kulturní (hrál

ochotnicky v Kajetánském divadle) i politické činnosti mládeže, která po-

čátkem 30. let, povzbuzena i vlivem ewopského revolučního hnutí, zejména

polského, procházela hlubokfmi změnami v názorovém pojetí světa a

v piístupu ke skutečnosti. Spojoval společenskou družnost a veselost se

schopností vnitiniho soustŤedění, promfšlení a básnickébo vyjádňení

vnímané a prožívané reality. Jeho zápisníky a deníky podávaií svědectví

o jeho pracovní metodě' obsahu|í neien vj'pisky z četby (odhalující Mácho-

vy kontakty se světovou literaturou, a to nejen s literaturou německou, ale

i s romantikou anglickou a polskou), záznamy Životních situací, vÝievtr,

piírodních dojmfi, zeiména z četnfch návštěv hradtr, Krkonoš nebo z cesty

do Itálie, ale také zápisy snťr a náčrty básní a prÓz, Záznamy zážitktr a pŤi-

rodních dojmťr dostávají takovou slovní formulaci, Že se stávají materiálemjednotliv ch literárních děl, proměĎuji se plynule v zárodečné irrvky poetic-

kého vidění světa. RovněŽ jeho vztahy k jinfm lidem, zejména milostnjl

vztah k Lori Šomkové, jsou zaznamenávány s věcnou podrobností a záto-

verl prožívány v mučiv1fch polohách, které isou totoŽné s konfliktně poja-

M

M165t64Mtjmi situacemi jeho básnickfch obraz . V r. 1836, v němž vydal knihěMái' dokončil Mácba prármické stuďurri a nastoupil mÍsto advokátníhopraktikanta v Litoměťicích. Ale již za měšíc nato (6. 1l. 1836) tam umírána infekci těsně pied svatbou s Lori, nedlouho po tom' co byly uvďejněnyp:vní kritiky Máje (ieiich autory byli J. S. Tomíče}, J. K. Tyt a J. K.Cbmelenskf)' které iej odsuzovďy iako bofitele harmonického vfvoje českénárodní společnosti v obrození.

Máchtrv neiluztvní Pol|ed na svět i na českou skutečnost ie vfsledkenpostupného yÍvoje. Prvé ieho literární proievy maií ďegickÝ táz. Život aatéto zcmi je ien oďeskerrr nezemské pravé ,,vlasti... Touha po nl (Krdlwič),snaha proniknout poezií k ,,vzoru ktásy.., která ,,v Bohu bydlÍ.. a ,,3 nímza|oži|a svět,, (Vzor kráv), vědomí, že ,,nad hroby slunce ilaté též vzeide..(Na hrobě sestňinlm), vyplfvají z ieho náboženského a idealistického poietísvěta. Elegicky piedvádí Mácba i osudy své země iako toubu po zašlé slávě.Piitom se vyrormává i s podněty vyvolanfmi Rukopisy (Čech, Svat!, Ioan)a ohlasovou poezil (Ohlas ptnt nbodnlch).

od r. 1833 se Máchova tvorba podst8tně měnÍ. Ploierruje se v nl stále vícschopnost iedince uplatnit v novfcb společenskfch podmínkách proti síletraďčnÍch pÍedstav sllu vlastnÍho poznánl, proti vlie vírli k pravdě. Stlalidské touhy se sice neoění, ďe iejí naplnění v posmrtnén iivotě ie icniluzí. Touha po ,,budoucl vlasti.. se končl su.tt| (Budouc7 olcsl). Mácíra máodvahu piijmout poznání, že lidskf osud se uskutečĎuie iedině v pozem.skén ávotě. Tento pňerod vyslovil v básni Těžkonysttusr (,,časně isi ni?PWtl, snír mfch ráii, pouhÍ mládci zustaviv ien svěi..), v nii sam odnItápiedstavu smni spiaté s iluzívní naděií G,Ó by mohl navždy hrob mě krfti -věčné ďc, v wúi iá se whu klÍn..). Zátoveú,dal tomuto pootoji vfraz v pro.zaické snové vizi Po krhottošshd, le v ní ,,poutník.. iako piedstavitď ulsnt-kova hledání. Pouť v horské kÍaiině symbolizuie pocit postupného osltno.cování. A ie v ď mjtus o kláštďe na Sněžce. fcho zemielÍ mniši maiÍmožnost ožltvždy na ieden den v roce, dávaií však nakonec pÍednost stálésmrti pŤed stálou naděií. I poutníkova smrt ie defnitirm{m ánikem, ďcneoÍrže obnovit naděie a proátky ieho ,.minulÝcb dnú...

obraz Života takto poiímnného se stává n1mt btarm| náptnl Mác.hovytvotby. Elegická touha piestává bjt součástí posmrtné naděie, ale stává seobsaherrr životnÍho pocitu, ktcrÍ ie v dŮsledku tobo v&šinou tragickÍ. Snya naděie isou znakem lidského dětsM a touha po lásce a po lidskJptnosti sepohytuie v nenaplněné prázdnotě: ,,v šÍrÍ sv& po raii toulou mroucírámě moie rozest|ral iserrr - po ráii . a tta prsa boroucí pouhou, lástryprázdnou tisknu zen..'(V wět jsan ostottpií). Motiv zeurě, vaah ke krásnépŤlrodě' kterou člověk živě a odst|něně tmímá, ktctá ele pŤitom 3 ním a3-souclťí' stává se doprovodnfm motiven všech lidskfcb aramat piedvádě.nfch lvíáchou.

svÍn díl{'m dávď Mácha rozličnou podobu, mnoM z ďch zústile icnv náčrtech' napÍ. dramata, z nicbž neidelší ie pokus o veršované drama

BratŤí z dějin pierrryslovskfch sporÍr o trirn. Psal drobné básně lyrické(většinou soneťy)' ďe i rozsáhlé básně lyrickoepické. V prÓze jsou napsányveďe krátkfch vljevťr (napi. filozoficky pojatého ďďogu Rozbroj nět t

lebo Ntioratu, iakéhosi žalnu nad Prahou, vlastí, národen a zeal) roz-

sáhtejší povídky, z nichž některé byly zarrfšleny jako součásti větších cyklú.V duchu romantické poetiky Mácha stírá rozhraničení mezi žánry' mezilyrikou a epikou, mezi poezií a prÓzou. tazyková sÚánka jeho projev{r'

zámětlá organizace jeji zvrrkové složky, pravidelné rozwžal bláskovjchzvuk{r, tvorba slovních spojení i metďor dává všem texťťrn, veršovanjni prozaickjm, básnickÍ charakter. K tomu pŤistupují i kompoziční postupy'

které umožliuii stálou koďrontaci jednotlivfch motivtr' situací' scén.Závéry, k nimž Mácha dospÍvá, mají zpraviďa povahu nepŤeklenutelnéhokontrastu, kterÍ bÍvá podbarven ironicky, groteskně nebo uagicky . vizproslulé obrary: ,,Na tváŤi lehkÍ'smích, hlubokÝ v srdci žď.. nebo ,,Bezkonce láska ie - zklamánať láska má... Pfitom však jsou Máchovy obrazynatolik fragrnentárnt (v epickÝch ďlech se nerozváď děi v cďé šlŤi' ale za.chycují se ien jeho určité sitrlace nebo scény), že to umožĎuje vnímat ienejen v souvislostech daného díla, ale i včleĎovat je volně do novfch sou.vislostí, porovnávat je s osobní zkušeností čtenáče. Právě tato okolnostdává Máchorrlm dílťrn velkou básnickou životnost, pocifují se stále jako

aktuálni.Své obrazy životnÍch osudir promítal Mácha zprvrr do historie. Vznikla

iada náěrt{r historick!'ch povídek, z nichž pouze iedna, tj. Kfi'aoklad,byla ukončena a za autorova života vydána (183a); byla zamfšlena iakosoučást větštho povídkového cyklu Kor. Romantickj"rn hrdinou, tj. nosite-lem tragického životního pocitu, je v této povídce kat sloužící králi Václa.vu IV., ve skutečrrosti levoboček pčemyslovského rodu. Ačkoliv na rozdílod Václava IV..se cítí bft povolán ke královskému riÍadu, ie jen vykonavate-lem královskj'ch rozkaztr: ',kde otcové moii vládli žez|em i mečem' vládl

isem já jejich mečem toliko... Kat trpí touto situací, ale není schopen ji

změnit, podle Husov1!'ch slov nikdy nepomine |eho ,,boj srdce dobréhos hlavou z|ou,, a teprve ,,chladnf hrob vrátÍ pokoi.. jeho ,,velkému srdci...Povídka má podtitul ,,Ó králi! - Dobrou noct... Tato slova zazrívají v texnr

mnohokrát iako jakási ozvěna, která má pro jednotlivé osoby v rozličnjlchsituacích vždy iirrÝ, ale pŤitom pŤíznačn!' smysl.

Ačkoliv Máchu vábil historickj'kolorit, podporuiící jeho sklon k fantazii

a k vyhraněnjm situacím, dovedl vnrŽít pro své obrazy i současnéhoprostfedí. Zamfšlel napsat cel;|' cyklus oÓraa ze žizlota mého' z nlchž

áokončil a vydal pouze dva. Cyklus zahajoval Večer na Bezdězu (1834).

Bezděz a jeho ziíceniny tvoŤí kulisu k Máchovlm rivahám o obdobÍch lid.

ského života a k vÝievu neznámé poutnice, která nese v ntrši dětskou rakev.

Marinka (1834) je cele pojata jako vjpověď v první osobě, pŤitom ie však

komponována iako hudebď dramatická skladba o dvou dějstvích s ouveťťu-rou, intermezzem a fináleoo. Celá povídka je prostoupena popisn které se

\

M 164

qť ':T".:í írla"n" právnické stuďuri a nastoupil místo advokátníhorc]'.'lo*|.'Ír-]toměfičtch. Ale jiŽ za městc nato (6. ll. 1836) tam urríráp'ff1.:;;pÍed svatbou s.Lori, nedloubo po totn' co byly uvďeiněnyÉ T"Iijjllnr.lje (jejicb autory byli J. S. TomIček, J. K. Tyl a J. K.

ffi.'T-iilgg;';'"i*y#:'' jakoboiiteleharmonickéhovf vo ječeské

"Tff.:t":il'ívď pohled na svět i na českou skutečnost je vjsledken'.Ť.'l'].""woie. Prvé ieho literáÍnÍ projevy rraiÍ elegickf táz. Život, na

ry'iT:Ť:.; oďeskem aezemské pravé ,,vlasti... Touha po nl (Krdlotlič),této zeril'!,lilu' poezií k ',vzoru Msy.., která ,,v Bohu bydlÍ.. 8 ,,3 ním,',?,!Tiv,- k,d,y),vědomt, že ,,nad hroby slunce z|atétéžvzejde..

&,'#i;"i:i#l;reiil*11*".*::ix:"Xi;ffi '$"Nii.t?s:ffi ;"::''fi *j%ff "ff"#;hyRukopisy(Čech,Svat!,Ivan)'"Š:"::l .-rratmu" ívoÍba podstautě mění. Proievuie se v nt stáIe vtc

''i,1$'{,i.5;1xy;"',ffi Ť"ffi [:Txi'i""ffi r$"fi::š'#r.:ia::J;;-iice neoění, ďe ieir naplněnl v posmrtnén životě ie ien|d':"joYl.;;.'budoucÍ vlasti.. ge kond snrtÍ (Budouct olcsl). Mácha má

lÍái"6;g[.ffiu'i#ť*{;t1trFffi:lxt}i,lfr.1T*@.ouo..'.J"t ráii, pouhÝ mládci zustaviv ien svět..), v ntž sám da-tl'p'Ti:1"'..TiJ spiaté s iluzírmÍ naděií G,Ó by mohl navždy hrob mě krfti -

{*:.:T T".' í'í se whu klfux*). Z$ovei dal tomuto postoji vfraz v iro.vcg- uL' ],aaPo hrkaošsha. Je v nÍ ,,poutnlk.. iako piedsuvitcl básnl-d*! Y"?]j.. p"uť v hors[é krajině symbolizuie poďt postupnébo osaho.x"":.TTT.; ní mÝrus o kláštďe na SněŽce. Je.bo zenietÍ mniši mail.ou||l^o'll vždy Áajedeo den v roce' dávaiÍ však nakonec pÍednost stálénoŽtrost Ť;b.; naděií. I poutďkova smrt ie defnitirm|rn ániken, nic

ffii"*[. Kffi:'''l*tr"' *";f.'lllŤffi náplnÍ MáchovyTi{'}*ffi ffi li:*ifr Hnl'H::ilTí.Ť:Í#"lÍ:il;:i*:*t'#r*:'i:ffJ.xŤ;-;"#Tf T:"'illff"ÍH":;l4lfi ixrffi ,!"ff ;,il:*-";,ff'ff.il"'ffi :#;:'JÍ:*pY$ol'T"-uo'et.iivě a odstlněně rm|má, která ale pfitom s nín ne-

l#ffi:''f,rc doprovďnÝm motiven všech lidskfcfi dramat pŤedvádě-

"ry-ry*,H, $val Mácba rozličnou podobu, mnoM z nicb zústála icn

" iJffi""il;on. dramatal z nicbž neidelšÍ ie pokus o veršované drama

M165

Brati| z děiin pierrryslovskÍch sporťr o trťrn. Psal drobné básně lyrické(většinou sonety), ale i rozsátrlé básně lyrickoepické. V prÓze jsou napsányvedle krátkfch vfievir (napŤ. filozoficky pojatého ďďogu Rozbroj stlěttLlebo Ntfusratu, iakéhosi Žalmu nad Prahou, vlastí, národen a znl) toz-sáhlejší povídky, zntchžněkteré byly zamfšleny iako součásti větších rykltt.V duchu romantické poetiky Mácha stírá rozhraničení mezi žánty' mezilyrikou a epikou, mezi poezií a prÓzou. lazyková suánka jeho proiev{r'

záměrná organizace jeií zvtrkové složky, pravidelné torwže bláskovfchzvuktr, tvorba slovních spojení i metafor dává všem textttm' veršovanjmi prozaiclcjm, básnickf charakter. K tomu pÍistupují i kompoziční postupy'které umožĎují stálou koďrontaci iednotliÚch motivťr' situací' scén.Závěry, k nimŽ Mácha dospívá, mají zpraviďa povahu nepÍeklenutelnéhokontrastu, kterÍ bÍvá podbarven ironicky, groteskně nebo tragicky - vizproslulé obrazy: ,,Na tváŤi lehkÝ smícb hlubokf v srdci žď.. nebo ,,Bezkonce láska je - zklamánať láska má... PŤitom však isou Máchovy obrazynatolik fragmentární (v epickÝch dílech se nerozvádí děj v celé šíňi' ale za-chycuií se jen ieho určité siilace nebo scény), že to umožůuje mímat je

nejen v souvislostech daného ďla, ale i včlerlovat je volně do novfcb sou-vislostí, porovnávat je s osobď zkušeností čtenáie. Právě tato okolnostdává Máchovjm ďlŮm velkou básnickou životnost, pocifují se stále jako

aktuální.Své obrazy životďch osud{r promítal Mácha zprvu do historie. Vznikla

Ťada náčrtťr historick!'ch povídek, z nichž pouze iedna, tj. Kfiz:oklad'byla ukončena a za autorova života vydána (183a); byla zamfšlena jako

součást většího povidkového cyklu í(ar. Romantickjm hrdinou' tj. nosite-lem tragického Životního pocitu' je v této povldce kat slouŽící králi Václa.vu IV., ve skutečnosti levoboček pŤemyslovského rodu. Ačkoliv na rozďlod Václava IV. se cítí bft povolán ke královskému riŤadu' ie jen vykonavate-lem královskj'ch rozkazťr: ,,kde otcové moii vláďi žez|em i mečem' vládljsem já jejich mečem toliko... Kat trpí touto situací, ďe není schopen iizměnit, podle Husovj'ch slov nikdy nepomine ieho ,,boj srdce dobréhos hlavou zlou.. a teprve,,chladnf hrob vrátí pokoi.. jeho .velkému srdci...Povídka má podtitul ,,Ó králi! - Dobrou noc!... Tato slova zaznívaií v textumnohokrát iako jakási ozvěna, která má pro jedrrotlivé osoby v rozličnj'cbsituacích vždy jinÝ, ďe pÍitom pŤíznačnj'smysl.

Ačkotiv Máchu vábil historickf kolorit, podporující ieho sklon k fantaziia k vyhraněnÍm situaclm, dovedl vyržít pro své obrazy i současnéboprosďedí. Zarn!š|e| napsat celf cyklus Obraztl ze žioota mého' z nic|tždokončil a vydal pouze dva. Cyklus zahajovď Večer na Bezdězu (1834).

Bezděz a jeho zfíceniny tvoŤí kulisu k Máchovlm rivahám o obdobích lid-

ského života a k vjjevu neznámé poutnice, která nese v nťrši dětskou rakev.Marinha (1834) je cele pojata iako rrÍpověd v první osobě, pŤitom je všakkomponována iako hudebď dramatická skladba o dvou dějstvích s ouvertu-rou, intermezzem a finálem. Celá povídka ie prostoupena popisy, které se

166M Mt67

jako hudební motivy často opakují a nahrazují piímá pojmenovánl. Prostie.dí pražskfch zahrad s jeho davy ,,cituprázdnfch měšéákťr.. a žántové vfievyz domir a uliček na Františku jsou pozadím pro několik podivuhodn chsetkání autora s groteskní postavou starce hrajícího na housle a s jeho dcetouMarinkou. Tato dívka pčedstavuje pro autota svět wcholného dorozuměnía soucítění. Je zprostiedkováno na jedné straně Máchovou poezií a na druhéstraně Marinčinou brou na piano a její písní. Povídka demonstruje, Že,,žádnÝ cit tak čistj. není, aby nebyl smíšen!. s citem sobě odpornfm...Po návratu z Krkonoš je autor pňítomen toliko Marinčinu pohÍbu a brzynato se dovídá i o smrti jejího otce. Zťrstává opět sám,,,tichf.. jako ''harfabezestrunná zavěšena v kobce otcri pňešl1!'ch...

Lépe neŽ historie s jejími piedem danÝmi osudy a lépe neŽ konkrétnlpodoba pťíběhu ze současnosti vyhovoval nakonec Máchově potieběfantaziiní, do děiin blíže nezačleněnf piíběh. v Máji (1836) pitsobil natvar tohoto pŤíběhu pňíklad Byronovy lyrickoepické básnické povídky.Dedikace (věnování), čtyŤí zpěvy a dvě intermezza umožrlují kompozičněrozčIenit smysl pčíběhu vloženého do májové piírody. Její oslavu pokládalMácha sám za ,,oučel hlavní.. celé básně. Tato oslava děje se ovšem tak,že je postavena ',proti rozdílnlrrn dobám života lidského... (Iprostied krásnémájové pňírody, manifestujicí lásku, se uskutečřuje postupné osamocovánívšech tií romantickÝch hÍdintl básně, Jarmily, Viléma, Hynka.

Jarmila se v prvém zpěvu nedočká svého Viléma, ,,strašného lesťr pána..,kterj, dovršil své společenské vyděděnectví vraždou svého otce, jejíhosvťrdce. ,,Večerni máj.., kterf vyzyvá k lásce, je svědkem její životní tra-gédie. Hluboká noc a její ticho intonují druhf zpěv věnovanj' Vilémovfmrivahám v žaláÍlí kobce. Úkazy nočního nebe, jakož i hlas padající kapkyrytmují čas těchto posledních chvil pčed popravou. Piipomínky osudovj'chnáhod určuiícÍch běh Života vystiídá hrhza z nicoty budoucího nebytl.Tčetí zpěv je opět Vilémriv' zachycuje jeho cestu na popraviště a popravrr.ovládá jej krajinná scenérie ,,jitiního máje.., symbolizuiící krásu země,stálé prirvodkyně člověka na jeho cestě Životem. K ní se nesou poslednlhoroucí pozdravy Vilémovy, s ní, ,,kolébkou.. a ,,matkou svou.., splfvá vcchvíli smrti' Zároveů, však tento zpěv piipomněl marnou touhu po zašlémsvětě ,,dětinskfch.. snťl a naději, kterf pozbyl své reálné hodnoty jako

,,zbortěné harfy tÓn.., ,,mrtvé milenky cit.. atd. Obě intermezza obklopuiltento zpěv. První vyvolává pťrlnoční vizi popraviště, které hoďá piijmoutnovou oběť. V druhém pčiiímá horská krajina i sbor VilémovÝch druhťt4právu o smťti svého vridce' Čtvrtj' zpěv pťivádí na scénu autora (Hynka)'krerf po letech, opět prvního máje, pŤichází na popraviště, zam;fšlí se nadpiíběhem, nad tragičností lidského osudu a ztotožĎuje se s Vilémem a rar.rrrilou. PŤedstava minulosti je opět totožná s ,,dětinskÍ'm věkem.., ,'zt!ace.njlm lidstva rájem... Současnost, ,,nynější čas jinošství svého.., pčirovnáváMácha k básni Máj : krása vnějšího světa je provázena htubokfm lidskfmsmutkem. I budoucnost je totoŽná s Vilémovou pňedstavou nicoty. PÍitom

celá báserl je věnována s ironick1im podtextem,,věrnému Čechu.., vyznáva-jícímu nepomíjejícnost takov1fch hodnot, jako ie Bťrh, král, vlast.

Ještě pied vydáním Máje napsal Mácha prozaickou fantastickou povídkuCik ni'která vyšla až v 50. letech. I zde se proces tragického poznání soustče-ďuje v jedinci, kter1i prochází dějem. on i jeho starší druh Giaccomo seobievují v symbolickém kost1imu ,,cikánti.., lidí sice vyťazenj'ch ze společ-nosti, pňitom však nezávislfch' Piicházeií zdaleka do ''tiché kraiiny..,ovládané zločinnou zvulí hraběte Valdemara z Borku, aby v nÍ vykonávalispravedlnost. Giaccomo zabiie Valdemara, aby pomstil svou milenku.Mladf cikán však objevuje ve Valdemarovi svého otce. Nese v sobě tíhutohoto poznání, stuprlovaného i utrpením milované Židovky Leji, která serovněž stala obětí jeho otce. }ako mrtvou Leu a popraveného Giaccoma,,strašlivá bouie - rozkotavši koráb, jenž jej měl do zasllbené uvésti země _i jeho vyvrhla na ostťov hlubokého ticha; on byl vyzdviŽen, podšen nadevšecky vášně a náruživosti dnťr lidskÝch... Ačkoliv byl dědicem Valdema-rovfm, obléká na sebe opět šat cikána a odchází ,,v šír1 svět... Na uměleckéatmosféče povídky se podílí nejen fantastickf děj plnj' tajemství, nejenpiírodní popisy a groteskní vfjevy nebo postavy (napÍ. žvanivé povídánívyslouŽilce Bárty)' ale celj'systém symboltr a motivťt ovládajících vfznamo-vou kompozici díla.

Mácha by| již za svého života v kruhu svj,ch piátel pokládán za v jimeč-nf básnickf zjev. Vydání celého jeho literárního odkazu a zhodnocení jehobásnického vfznamu bylo však teprve dílem následujících generací' Byltaké rozličnj'm zpťrsobem vykládán' Jako básník tragického a piímo osudo-vého, a tím i pesimistického vidění světa, ale také jako básník revolučněpojatého odboje, jako ztělesrlovatel potieb osvobozujícího se moderníhočlověka, jeho touhy po společenské realizaci lidskfch vztahťr. Celé básnickéskupiny se k němu pťihlašovaly, tzv. škola májová vstupovala s jeho iménemdo literatury, byl btízkf básnikťrm počátku 20. století, pro básníky let dva-cát ch a tiicátjlch byl hlavním piedchťrdcem jejich uměleckého a životníhopostoje (Hora' Halas), iejich avantgardního programu (Nezval).

Josef Svatopluk Machar/7864-1942/

Básník a prozaik, dlouho|etf feietonista času, jeden z iniciátorrlCeské moderny a auto ieiího manifestu. |eho básnické diloneiIuzívním viděním hodnot soudobé společnosti pňedznamenalonovou etaPu vfvoje české poezie, iak ii vytvoňila básnická 8enerace90. let. Svou civi|ností a drirazem na vfznamovou stránku slovapŤedstavovalo vfraznou protiváhu k patetickému a rétorickémus|ohu lumírovcŮ, zejména k tvorbě J. Vrchlického.

jako hudební motivy často opakuií a nahrazují piímá pojmenování' Prostie-ď pražskj'ch zahrad, s jeho davy,,cituprázdnfch měšéákťr.. ažántové v$jevyz domir a uliček na Františku jsou pozadím pro několik podivuhodn;fchsetkání autofa s groteskní postavou starce hraiícího na housle a s jeho dcerouMarinkou. Tato dívka piedstavuje pro autofa svět wcholného dorozuměnla soucítění. Je zprostŤedkováno na jedné straně Máchovou poezií a na druhéstraně Marinčinou hrou na piano a její písní. Povídka demonstruie, Že

',žáďny cit tak čisty není, aby nebyl smíšenf s citem sobě odpornfm...Po návratu z Krkonoš je autor pčítomen toliko Marinčinu pohibu a brzynato se dovídá i o smrti jejího otce. Zistává opět sám,,,.iichf.. jako ,,harfabezestrurrná zavěšena v kobce otctr pňešl1ich...

Lépe neŽ historie s jejími piedem danÝmi osudy a lépe neŽ konkrétnlpodoba piíběhu ze současnosti vyhovoval nakonec Máchově potňeběfantazijli, do dějin blíže nezačleněnf piíbětr. Y Mdji (1836) pťtsobil natvar tohoto piíběhu piíklad Byronovy lyrickoepické básnické povídky.Dedikace (věnování), čtyii zpěvy a dvě intermezza umožríují kompozičněrozčlenit smysl pčíběhu vloženého do májové piírody. Její oslavu pokládalMácha sám za ,,oučel hlavní.. celé básně. Tato oslava děje se ovšem tak,že je postavena ''proti rozdíln;im dobám života lidského... (Iprostňed krásnémájové piírody, manifestující lásku, se uskutečĎuje postupné osamocovánívšech tčí romantickÝch hrdin básně, Jarmily, Viléma, Hynka.

Jarmila se v prvém zpěvu nedočká svého Viléma, ,,strašného lesir pána..,kterf dovršil své společenské vyděděnectví vraždou svého otce, jejíhosvtrdce. ,,Večerní máj.., kterf vyzyvá k lásce, je svědkem její životní tra-gédie. Hluboká noc a její ticho intonují druhj.zpěv věnovanf Vilémovj'mrivahám v ža|áÍní kobce. Úkazy nočního nebe, jakož i hlas padající kapkyrytmují čas těchto posledních chvil pied popravou' PŤipomínky osudovj'chnáhod určujících běh života vystťídá hrriza z nicoty budoucího nebytl.Tčetí zpěv je opět Vilémtrv, zachycuje jeho cestu na popraviště a popravu.ovládá jej krajinná scenérie ,,jitčního máje.., symbolizuiící krásu země'stálé prirvodkyně člověka na jeho cestě Životem. K ní se nesou posledníhoroucí pozdravy Vilémovy, s ní, ,,kolébkou.. a,,matkou svou.., splfvá vechvíli smrti. Zároveů, však tento zpěv piipomněl marnou touhu po zašlémsvětě ,,dětinsk!ch.. sntr a nadějí, kterj' pozbyl své reálné hodnoty jako

,,zbortěné harfy tÓn.., ,,mrtvé milenky cit.. atd. obě intermezza obklopujítento zpěv. První vyvolává prilnoční vizi popraviště, které hodlá pŤijmoutnovou oběť. V druhém piijímá horská krajina i sbor Vilémovfch druhit4právu o smfti svého vťrdce. Čtvrty zpěv pŤivádí na scénu autora (Hynka)'kterf po letech, opět prvního máje, piichází na popraviště, zam;fšlí se nadpiíběhem, nad tragičností lidského osudu a ztotožĎuje se s Vilémem a Jar-milou. Pňedstava minulosti je opět totožná s ,,dětinsk1i'm věkem.., ',zttace.nfm lidstva rájem..' Současnost, ,,nynějši čas jinošství svého.., piirovnáváMácha k básni Máj : krása vnějšího světa je provázena hlubokfm lidskÍnsmutkem. I budoucnost je totožná s Vilémovou piedstavou nicoty. Piitom

167

celá báserl je věnována s ironick1i'm podtextem,,věrnému Čechu.., vyznáva-jícímu nepomíjejícnost takovfch hodnot, jako je Bťrh' král' vlast.

Ještě pied vydiíním Máje napsal Mácha prozaickou fantastickou povídkuCikrini'kte ' vyšla až v 50. letech. I zde se proces tragického poznání soustŤe.ďuje v jedinci, kter1i' prochází dějem. on i ieho staršI druh Giaccomo seobjevuií v symbolickém kostfmu,,cikánťr.., Iidí sice vyiazenj'ch ze společ-nosti, pŤitom však nezávislfch. Pčicházejí zdaleka do ,,tiché krajiny.,,ovládané zločinnou zvulí hraběte Valdemara z Borku, aby v ní vykonávalispravedlnost. Giaccomo zabije Valdemara, aby pomstil svou milenku.MladÝ cikán však objevuje ve Valdemarovi svého otce. Nese v sobě tíhutohoto poznání, stuprlovaného i utťpením milované židovky Leii, která serovněž stala obětí jeho otce. Jako mrtvou Leu a popraveného Giaccoma,,strašlivá boďe - rozkotavši koráb' |enž iej měl do zaslÍbené uvésti země -i jeho vyvrhla na ostrov hlubokého ticha; on byl vyzdvižen, po\rj'šen nadevšecky vášně a náruživosti dnri lidskfch... Ačkoliv byl dědicem Valdema-rovfm, obléká na sebe opět šat cikána a odcházl ,'v šírÝ svět... Na uměleckéatmosféÍe povídky se podílí neien fantastickf děj plnj, tajemství, nejenpčírodní popisy a groteskní v jevy nebo postavy (napč. žvanivé povídánívysloužilce Bárty), ale celf systém symbolir a motivťr ovládajících rn.fznamo-vou kompozici díla.

Mácha by| již za svého života v kruhu svfch piátel pokládán za vfjimeč-nf básnickf zjev. Vydání celého jeho literárního odkazu a zhodnocení jehobásnického vjlznamu bylo však teprve dílem následujících generací. Byltaké rozličn m zptrsobem vykládán. Jako básník tragického a pčímo osudo-vého, a tím i pesimistického vidění světa, ale také iako básník revolučněpojatého odboje' iako ztělesrlovatel potŤeb osvobozujícího se moderníhočlověka, jeho touhy po společenské realizaci lidskÝch vztahtr. Celé básnickéskupiny se k němu piihlašovaly, tzv. škola má|ová vstupovala s ieho jménemdo literatury, byl blízkf básníkťrm počátku 20. století, pro básníky let dva-cát1ich a tiicátfch byl hlavním piedchtrdcem jejich uměleckého a životníhopostoje (Hora' Halas), iejich avantgardního programu (Nezval).

Josef Svatopluk Machar/7864-1942/

Básník a prozaik, dlouho|etf fejetonista času, jeden z iniciátorriCeské moderny a autor jejího manifestu. |eho básnické díloneiIuzívním viděním hodnot soudobé společnosti pňedznamenalonovou etaPu vfvoje české poezie, iak ji vytvoŤi|a básnická 8enerace90. |et. Svou civilností a drirazem na vfznamovou stránku slovapÍedstavovalo vfraznou protiváhu k patetickému a rétorickémuslohu lumírovcri, zejména k tvorbě |. VrchIického.

M166M