MASARYKOVA UNIVERZITA V BRN�

FILOZOFICKÁ FAKULTA

Seminá� estetiky

Kniha jako kulturní fenomén s odkazem na

tvorbu Umberta Eca a Jorgeho Luise Borgese

Bakalá�ská diplomová práce

Autor práce: Markéta Nováková

Vedoucí práce: Mgr. Eduard Rore�ek, Ph.D.

Brno 2012

Bibliografický záznam

NOVÁKOVÁ, Markéta. Kniha jako kulturní fenomén s odkazem na tvorbu Umberta Eca a

Jorgeho Luise Borgese. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Seminá� estetiky,

2012. 100 s. Vedoucí diplomové práce Eduard Rore�ek, Ph.D.

Anotace

Bakalá�ská diplomová práce Kniha jako kulturní fenomén s odkazem na tvorbu Umberta Eca

a Jorgeho Luise Borgese si klade za cíl rozebrat fenomén knihy tak, jak se projevoval ve

vybraných dílech t�chto dvou autor�. Práce je rozd�lena na dv� �ásti. V první �ásti nazvané

Kniha jako artefakt bude nejprve vyložen její vývoj, teorie „krásné knihy“ u Williama

Morrise i v �eských zemích, prozkoumá roli smysl� v konfrontaci s knihou a v�nuje

pozornost i knihovnám. Druhá �ást Kniha jako médium pojednává o procesu �tení, vztahu

autora-knihy a �tená�e. Práce také prozkoumá metaforiky knihy v literatu�e. Na záv�r bude

popsána úloha knihy v románu Jméno r�že a ve dvou povídkách J. L. Borgese.

Annotation

Bachelor thesis The book as a cultural phenomenon with reference to the creation of Umberto

Eco and Jorge Luis Borges aims to analyze the phenomenon of books as was manifested in

selected works of these authors. The thesis is divided into two parts. In the first part, entitled

The Book as an artifact thesis first unloads its evolution, the theory of „beautiful book“ at

William Morris and in the Czech lands, explores the role of the senses in a confrontation with

the book and pays attention to libraries. The second part, entitled The book as a medium,

discusses the process of reading, the relationship between author and reader and the book.

Thesis explores the imagery of the book in the literature, too. At the end of this thesis the role

of book will be described in the novel Name of the Rose an in the two stories by J. L. Borges.

Klí�ová slova

Kniha, knihovna, kultura, filozofie, e-kniha, hypertext, modelový �tená�, empirický �tená�

Keywords

Book, library, culture, philosophy, e-book, hypertext, model reader, empiric reader

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem p�edkládanou práci zpracovala samostatn� a použila jen uvedené prameny

a literaturu. Sou�asn� dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umíst�na

v Úst�ední knihovn� FF MU a používána ke studijním ú�el�m.

V Brn� dne 14. prosince 2012

Markéta Nováková

Pod�kování

Na tomto míst� bych ráda pod�kovala Mgr. Eduardu Rore�kovi, Ph.D a Prof. Petru Osolsob�,

Ph.D. za pomoc a trp�livost. Dále bych cht�la pod�kovat rodin� a p�átel�m za psychickou

podporu.

OBSAH

Úvod 2�

Kniha jako artefakt 3�

Vymezení pojmu knihy 3�

Elektronické knihy 4�

Kniha podle U. Eca a J. L. Borgese 5�

Umberto Eco 5�

Jorge Luis Borges 6�

Vývoj a prom�ny knihy 7�

Starov�k 7�

St�edov�k 8�

Knihtisk 9�

Další vývoj 9�

Teorie krásné knihy 10�

Obroda krásné knihy v �eských zemích 11�

Smyslová recepce knihy 12�

Zrak 13�

Hmat 14�

Chu� 15�

Sluch 16�

�ich 16�

Knihy a knihovny 17�

Prostor 17�

�azení knih 18�

Kniha jako médium 20�

Proces �tení 20�

Dva typy �ten� podle U. Eca 21�

Empirický �tená� 21�

Modelový �tená� 22�

Mikrokosmos knihy 22�

Vztah autor-�tená�-kniha 23�

Problematika �asu 24�

Metaforika knihy 25�

Písmo jako pam�� 26�

Kniha jako metafora p�írody 27�

Metaforiky knihy v náboženstvích 27�

Metafory u Williama Shakespeara 29�

Kniha jako literární hrdina 30�

Rozbor románu Jméno r�že 30�

Rozbor Borgesových povídek 34�

Babylonská knihovna 35�

Kniha z písku 35�

Podobnost Eca a Borgese 37�

Záv�r 38�

Resumé 39�

Summary 39�

Bibliografie 41�

2

ÚVOD

„Knihy jsou lidem tím, co pták�m k�ídla.“1

Cílem práce je zmapovat fenomén knihy se zam��ením na díla dvou velkých literát� a

milovník� knih – Umberta Eca a Jorgeho Luise Borgese, nebo� téma knihy je velmi zajímavé

obzvlášt� v evropském kontextu. Knihy pomáhaly utvá�et podobu kultury v dob�, kdy ješt�

nebyla pevn� vymezena, staly se také nástrojem politické moci a ideologického p�sobení,

p�echovávaly se v nich zásadní poznatky a kone�n� kniha byla a je stále i zdrojem pot�šení a

povzbuzení. Zásadní fenomén p�edstavuje i z estetického hlediska. Lze ji chápat jako

um�lecký artefakt i jako médium - type i token. Nabízí otázky: Jak se kryje forma s obsahem?

M�že se kniha jako artefakt pozvednout na post um�leckého díla?

Práce �erpala z primární literatury Umberta Eca, jeho literárn�v�dných i

beletristických prací, které jsou dob�e dosažitelné a aktuální. Pro práci s literaturou J. L.

Borgese byly zdrojem jeho povídky a rozhovory. Dále studie pracovala s tituly zabývajícími

se knižní kulturou, literaturou a také s dílem argentinského editora, knihovníka a spisovatele

Alberta Manguela, který se knižní kulturou dlouhodob� zabývá a p�ed�ítal J. L. Borgesovi,

když oslepl.

Z d�vodu velké ší�e problematiky, je v práci nutno mnoho oblastí nechat stranou. Jako

metoda práce bude zvolena tematická, která se autorce zdá nejvhodn�jší variantou.

Na za�átku se práce pokusí vymezit knihu jako artefakt za pomoci n�kolika definic

z odborné literatury a názor� Umberta Eca a Jorgeho L. Borgese. Prostor bude v�nován i

elektronickým knihám.

Následující kapitola interpretuje knihu jako artefakt. P�es její starov�ké prom�ny se

dostane ke st�edov�ké kultu�e, kde kniha plnila hlavn� úlohu p�i liturgiích. Její zdobnost z ní

d�lala um�lecké dílo samo o sob�, což byl pro vývoj knihy p�elomový bod. V novov�kém

vývoji knihy si v�tší pozornost zaslouží William Morris a jeho hnutí Arts and Crafts

s odkazem i na zástupce obdobného hnutí na našem území. Snaha o obnovu krásné knihy jako

um�leckého p�edm�tu, odmítavý postoj k masové výrob� a implantace estetických myšlenek

do knižní kultury p�edstavují pro obor estetiky významné téma. Práce pokra�uje zamyšlením

1 PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Vyd. 1. Praha: Albatros, 1982. 174 s.

3

nad smyslovým vnímáním knihy. P�estože kniha nejvíce zam�stnává zrak, objeví se v práci i

r�zné další post�ehy spojené s tím, jak jsou u �etby používány ostatní smysly a to v

návaznosti na tvorbu U. Eca a J. L. Borgese. V další kapitole se dostanou ke slovu i knihovny.

Zde si práce krom� zd�razn�ní nejv�tších a nejstarších knihoven povšimne p�edevším

myšlenky, že knihovna je autonomní prostor, který ovliv�uje �tená�e. Sv�j význam má jist� i

uspo�ádání knih.

Druhá �ást práce je v�novaná knize jako médiu. Tedy nositeli jistých sd�lení pro

�tená�e. První podkapitola má název Kniha a její mikrokosmos. Jak název napovídá, každá

kniha má sv�j vlastní sv�t se svými narativními vazbami, které mohou z díla dokonce i

vystupovat a cestovat jinam. Ty se bude práce snažit popsat za p�isp�ní literárn�v�dných teorií

Umberta Eca, a také za p�isp�ní dalších literárních text� sv�tové beletrie. Následující

podkapitola p�edstaví vztahy mezi autorem a �tená�em na pozadí literatury U. Eca.

V záv�re�né �ásti bude interpretován Ec�v román Jméno r�že a dv� povídky od J. L. Borgese.

Práce se také zam��í na hledání podobností v dílech obou autor�.

KNIHA JAKO ARTEFAKT

Vymezení pojmu knihy

Pro další práci s termínem „kniha“ je t�eba vybrat vhodnou definici. Takové hledání se

neobejde bez potíží, protože fenomén knihy, který je v kultu�e pozorován tém�� od jejího

zrodu, prošel mnoha prom�nami stejn� jako její podoba.

Názory na samotný p�vod slova kniha se r�zní. Snad pochází z asyrského jazyka, ze

slova pe�e� (kunukku), 2 podle jiných autor� z �ínského „king“. 3

Organizace UNESCO definuje knihu jako „neperiodickou tišt�nou publikaci, která má

nejmén� 49 stran bez desek.“4 Z d�vodu velké ší�e problematiky definice navrhuji pon�kud

užší od Petra Voita, autora Encyklopedie knihy, nejrozsáhlejší publikace u nás v�nující se

vývoji knihy.

„Kniha je historicky vzniklý zp�sob fixace textového a obrazového sd�lení (a v užším

slova smyslu také synonymum literárního díla). Jakožto produkt knihtisku je kniha

nejd�ležit�jším prost�edkem masové komunikace, v�decké a technické informace a zp�sobem

2 PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Vyd. 1. Praha: Albatros, 1982. 113 s. 3 SOU�EK, Ludvík. Co zavinil Gutenberg : o písmu a o tisku. Vyd. 1. Praha: Albatros, 1975. 35 s. 4 Encyclopedia Britannica [online]. 2011 [cit. 2011-05-07]. Book. Dostupné z WWW< http://www.britannica.com/EBchecked/topic/73295/book>.

4

ší�ení um�leckých d�l.“5 Druhá definice u knihy zd�raz�uje její vizuální �ást, ale je z ní patrna

i myšlenka knihy jako média, �ili zprost�edkovatele informací.

Pojem média je dnes zásadn� spojen s elektronikou. Všechny tišt�né deníky mají svoje

ekvivalenty v internetové podob� a velký rozvoj slaví i elektronické knihy, a proto i ony mají

v této práci sv�j prostor.

Kniha není ale jen médiem, formou, p�es kterou se dostáváme k obsahu. Jedná se také

o nádherný p�edm�t, který má hodnotu sám o sob�, což by touto prací cht�la autorka dokázat.

Elektronické knihy

Vznik elektronické knihy se datuje do roku 1971, kdy Michael Stern Hart p�išel

s myšlenkou založit Projekt Gutenberg, který m�l za cíl poskytnout široké ve�ejnosti knihy

v elektronické podob� za ú�elem zvyšování vzd�lanosti. Do tohoto projektu se zapojilo

mnoho dobrovolník� z r�zných stát� a dnes má tento projekt v databázi kolem 36 000 titul�,

které si m�že kdokoliv bezplatn� stáhnout v libovolném formátu. První elektronické knihy se

zabývaly p�evážn� po�íta�ovou tematikou, pozd�ji se za�aly na internetu sdílet tituly, u nichž

vypršela platnost autorských práv, a byly tedy voln� ši�itelné. Také zde uve�ej�ovali svá díla

auto�i, kte�í neusp�li u nakladatel�. Následn� za�aly uve�ej�ovat e-knihy i americké

knihovny.

Encyklopedie Britannica definuje elektronické knihy jako „digitální soubor obsahující

skupinu textu a obrázk� vhodné pro ší�ení elektronickou cestou a zobrazení on-screen

podobným zp�sobem jako tišt�ná kniha. E-knihy mohou být vytvo�eny tím, že zm�ní tiskárny

zdrojové soubory do formát� optimalizovaných pro snadné stahování a on-screen �tení, nebo

mohou být získané z databáze nebo sady textových soubor�, které nebyly vytvo�eny pouze pro

tisk.“6

V souvislosti s e-knihami bylo vysloveno mnoho otázek a obav. P�edevším zda není

jejich vznik p�edzv�stí úpadku knihy tišt�né. Umberto Eco se k tomuto problému vyjad�uje s

nadhledem:

„Nástup nových technologických za�ízení nevede k tomu, že se d�ív�jší nástroje stanou

zastaralými. Auto jezdí rychleji než jízdní kolo, ale auta neu�inila kola zastaralými a žádné

nové technologické zlepšení nem�že ud�lat kolo lepším, než bylo. P�edstava, že nová 5 VOIT, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a p�íbuzné obory mezi polovinou 15. a po�átkem 19. století: papír, písmo a písmolijectví, knihtisk a jiné grafické techniky, tiska�i, nakladatelé, knihkupci, ilustráto�i a kartografové, literární typologie, textové a výtvarné prvky knihy, knižní vazba, knižní obchod. 2. vyd. Praha : Libri. 447 s. 6 Encyclopedia Britannica [online]. 2011 [cit. 2011-08-11]. E-book. Dostupné z WWW: <.http://www.britannica.com/EBchecked/topic/1235205/e-book>.

5

technologie ni�í p�edcházející roli, je p�íliš zjednodušující.“ 7 „V d�jinách kultury tomu nikdy

nebylo tak, že n�co prost� zabilo n�co jiného. N�co hluboce zm�nilo n�co jiného.“ 8

Na druhé stran� ale tvrdí, že tišt�né knize se ty elektronické nevyrovnají. „I když jsou

tišt�ny na moderním acidním papíru, vydrží aspo� 70 let, a jsou tudíž trvanliv�jší než

magnetické nosi�e. Navíc nezávisejí na dodávkách elektrického proudu a jeho výpadcích a

jsou mnohem odoln�jší v��i nárazu. Dodnes p�edstavují knihy stále ekonomi�t�jší, pružn�jší a

prakti�t�jší zp�sob p�enosu informací za velmi nízkou cenu.“9

Mnoho lidí v diskuzích vyzdvihuje knihu elektronickou hlavn� pro jeho využití p�i

cestování a p�iznává, že n�které knihy si stejn� koupí v tišt�né podob�. Je to doklad pot�eby

�lov�ka n�jakého smyslového kontaktu na stran� jedné a um�leckého požitku na stran� druhé.

Jedním z atribut� knihy je i její vizuální ztvárn�ní, její krása a �lov�k si tu krásu chce

vychutnat všemi smysly. Prom�na knihy v knihu elektronickou m�ní i �tená�ovo vnímání,

které je o smyslové požitky ochuzeno, protože se kniha redukuje na pouhý nehmotný soubor.

Kniha podle U. Eca a J. L. Borgese

Umberto Eco

Eco se ve svém sb�ratelském koní�ku specializuje na r�zné kuriozity vyskytující se

v lidské spole�nosti: „…jak už jsem �íkal. Sbírám všechno, co se zabývá mylnými teoriemi,

pošetilostmi, kultem a taky imaginárními jazyky.“ „Fascinuje m� omyl. Svéhlavost a blbost.“10

a dále píše „Mám knihy, které nabyly ur�ité hodnoty nikoliv pro sv�j obsah nebo vzácnost

vydání, ale vzhledem ke stopám po n�kom neznámém, kdo na r�zných místech podtrhával text

r�znými barvami nebo si psal na okraj poznámky. Tak mám nap�íklad starého Paracelsa,

jehož každá strana se podobá krajce. Zásahy �tená�e spolu s tišt�ným textem vypadají vždycky

jako vyšívání. Vždycky si �íkám: na okraj starých vzácných knih se p�ece nemá psát nebo

v nich podtrhávat. Na druhou stranu si p�edstavme exemplá� staré knihy s ru�n� psanými

poznámkami Jamese Joyce. Tady má p�edpojatost kon�í.“11

Zde m�žeme vid�t, �eho si Eco na knihách cenil. Jednak byl omezen tematicky a

jednak ho fascinoval fakt, že m�l knihu v rukou n�kdo p�ed ním. Na otázku jakou knihu by 7 ECO, Umberto. Mysl a smysl: sémiotický pohled na sv�t. B�eclav: Moraviapress, 2000. 122 s. 8 Ibid. 122 s. 9 Ibid. 122 s. 10 CARRIÉRE, Jean Claude; ECO, Umberto, TONNAC, Jean-Philippe de. Knih se jen tak nezbavíme. Vyd. 1. Praha : Argo, 2010. 101 s. 11 Ibid.. 88 s.

6

nejvíce toužil mít ve své knihovn�, odpov�d�l, že Gutenbergovu Bibli a ztracenou �ást

Aristotelovy Poetiky týkající se komedie. Na opušt�ný ostrov by si zase vzal nejrad�ji

telefonní seznam, protože je v n�m obrovské množství postav, ze kterého by si vymyslel

román.12 Ve své knihovn� má Eco kolem 30 000 svazk�.

Jorge Luis Borges

J. L. Borges je avantgardní hispanoamerický spisovatel, který se narodil v Argentin�,

následn� žil ve Špan�lsku a ve Švýcarsku, odkud se vrátil zp�t do Buenos Aires poznamenán

novými literárními hnutími (expresionismem, dadaismem a ultraismem). Zde se v�noval

redak�ní práci v literárních �asopisech.

Jeho povídková tvorba zapadá do kontextu ostatních argentinských spisovatel� první

poloviny 20. století, kdy byl žánr fantastické povídky velmi populární. Krom� n�j se Borges

v�noval esejistice, p�ednáškové �innosti, recenzím, psaní projev� a scéná��m.

Témata jeho díla byla zprvu vlastenecká (hlavn� jeho první poezie), pozd�ji se

zam��il na metafyzická témata jako je �as, uspo�ádání sv�ta, hledání �ádu, což lze najít i v

povídce Babylonská knihovna a Kniha z písku, ale i v jeho dalších povídkách.

�eskoslovensko zmínil Borges n�kolikrát ve svém díle. V povídce Tajný zázrak, ale

také v básni o golemovi. Je známo, že spisovatelé Franz Kafka, Franz Werfel a Karel �apek

byli jeho oblíbení auto�i. V roce 2008 se v Praze konalo Bienále Kafka-Borges, b�hem

kterého prob�hlo dvoudenní sympozium v�nující se t�mto dv�ma velkým literárním

postavám. Akci po�ádala Spole�nost Franze Kafky a Nadace Fundación Internacional Jorge

Luis Borges a byla na ní p�ítomna i Borgesova manželka. O dva roky pozd�ji se akce konala v

Buenos Aires.

V roce 1955 byl jmenován �editelem Národní knihovny v Buenos Aires. Mluvil o této

události jako o „Boží ironii“13 Místo vzít ani necht�l, nakonec p�ikývl, protože si vzpomn�l,

že oba jeho p�edch�dci byli taky slepí. Zem�el v Ženev�. Ve svých knihách se zabýval

fantaskními tématy, rád si vymýšlel fiktivní knihy, v�noval se taky �íselné symbolice a kabale

(stejn� jako Umberto Eco). S Ecem ho pojilo p�átelství i podobné narativní postupy. Oba dva

jsou spojováni s postmoderním románem. Stejn� jako Eco klade d�raz na kooperaci �tená�e a

textu.

Když Borges oslepl, zval si k sob� dom� r�zné dobrovolníky, kte�í mu p�ed�ítali. Ve

svém dom� ale p�ekvapiv� mnoho knih nem�l. M�l rád anglosaskou a islandskou literaturu, tu

12 ECO, Umberto. Šest procházek literárními lesy. Olomouc: Votobia, 1997. 83 s. 13 MANGUEL, Alberto. Knihovna v noci. Vyd. 1. Brno: Host, 2009. 246 s.

7

m�l u sebe v ložnici. P�i návšt�v� spisovatele Maria Vargase Llosy na dotaz, „pro� nežije

v n�jakém intelektuáln�ji vypadajícím a pohodln�jším dom�“, Borges odpov�d�l: „Tak to

možná chodí v Lim�, ale tady v Buenos Aires se neradi p�edvádíme.“14

Že se dovedl knih zajímav� zbavovat, popisuje jeho služebná: "N�kdy m� pan Borges

požádal, abych ud�lala balík z pár knih a on šel do knihkupectví La Ciudad, kde zrovna

dokon�ovali stav�ní regál�, a nechal knihy ležet v n�kterém prázdném regálu. Tohle d�lal

s knihami, které nem�l rád."15

Vývoj a prom�ny knihy

Starov�k

Ve starov�ku za generace sofist� se provozovala rétorika a obliba v psaném slov� byla

velmi malá, jak nám to dokazuje i postava Sokrata v Platónov� dialogu Faidros. Nejprve

vypráví pov�st o p�inesení písma do Egypta bohem Theuthem a místo nadšeného p�ijetí

nového vynálezu Theutha, faraón reaguje negativn�. „…tato nauka zanedbáváním pam�ti

zp�sobí zapomínání v duších t�ch, kte�í se jí nau�í, protože spoléhajíce na písmo budou se

rozpomínat na v�ci zevn�, z popudu cizích znak� a ne zevnit� sami od sebe; nevynalezl jsi lék

pro pam��, nýbrž pro upamatování.“ Pozd�ji Sokrates vysv�tluje: „Tedy kdo se domnívá, že

zanechal ve spisu u�ebnici um�ní, a také ten, kdo ji p�ijímá, jako by ze spisu m�lo být n�co

jasného a trvalého, je asi pln velké prostoduchosti a vskutku nezná výroku Ammónova, když se

domnívá, že jsou psané výklady n�co více než prost�edek, aby upamatovaly toho, kdo v�c zná,

na látku, která je p�edm�tem spisu.“16

Jak se m�nily podoby knihy ve starov�ku - z kamene a papyrových svitk�, které málo

vydržely a lámaly se, �asem se zm�nilo i jejich vnímání a funkce. Hospodá�ské záznamy

vyst�ídaly delší dokumenty. Také se vyvinulo hláskové písmo. Ve druhém tisíciletí p�ed naším

letopo�tem byl v Pergamonu vynalezen pergamen, vy�in�ná k�že, která se vysušila, vyhladila

a vyb�lila. Byla to lepší varianta než svitek už kv�li politické situaci, kdy se z Egypta nesm�l

papyrus vyvážet. Kniha získala podobu kodexu - slepených dvou stran, p�vodn� �tvercového

a posléze obdélníkového tvaru. Tyto kodexy už plnily i literární funkci. Mezi ty první pat�ily 14 MANGUEL, Alberto. Knihovna v noci. Vyd. 1. Brno: Host, 2009. 169 s. 15 VALENTE, Marcela. BOOKS-ARGENTINA: Seor Borges and the Maid. Inter press service: news agency [online]. 2004 [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://www.ipsnews.net/africa/interna.asp? idnews=23686 16 PLATÓN, Parmenidés : Filébos ; Symposion ; Faidros ; Alkibiadés I, II ; Hipparchos ; Milovníci. 1.vyd. Praha: Oikoymenh, 2003. 277 s.

8

latinské písemné památky (4. stol.). V raném st�edov�ku se kodexy dostávají do prvních

klášter�. Už ve starov�ku se p�echovávaly v chrámech, protože ty p�i útocích z�staly

nedot�eny. Za zmínku jist� stojí malí�ská výzdoba kodex�. Objevovala se už na svitcích, ale

zdaleka ne v takové mí�e.

St�edov�k

St�edov�ká teologie považovala krásu za jeden z atribut� Boha a tomuto faktu

pod�izovala veškeré um�ní. Proto hraje ve st�edov�ku velkou roli sv�tlo a barva. V kostelích

se objevují vitráže, obrazy a iluminace jsou malovány jasnými barvami, �asto i zlatem. To vše

pramení z filozofie o Bohu jako proudu sv�tla, kterou hlásali novoplatonikové a kterým bylo

k�es�anství ovlivn�no. St�edov�cí myslitelé pokládají za dva hlavní znaky krásy formu a

sv�tlo. Spojené v ideji aktivn� utvá�ející formu.17 Um�ní participuje na kráse Boha. Tomáš

Akvinský definuje krásu jako sep�tí úm�rnosti, celistvosti a jasnosti. 18

St�edov�ká kniha má formu kodexu, píše se na pergamen a používá se iluminace.

Po�átkem 14. stol. se objevuje technika deskotisku, která umož�uje nové ilustrace, touto

formou se tiskly votivní obrázky a také karty. Deskotisk byl zásadní pro vznik blokové knihy

(více deskotisk� svázaných k sob�), p�edch�dce knihy dnešního typu. Nejstarší bloková kniha

z roku 1460 se dochovala na Morav�. Jedná se o Bibli pauperum.19

V knižní grafice se nejprve používalo pouhé zvýrazn�ní slov a písmen �ervenou

barvou (podtržení nebo p�eškrtnutí). Následn� verzálkami uvedený odstavec nebo kapitola a

od 5. století se objevují zdobené iniciály. Používají se vegetativní, animální a figurální prvky,

�asto i fantastické. To všechno zakomponované do ornamentu. Od 9. stol. se objevuje

perokresba a obliba v ilustracích se zvyšuje, protože ve 12. století malba dopl�uje i okraje

stránky. Objevuje se i technika drolerie (žertovné, figurální výjevy) a grotesky (vegetativní

ornamenty s vít�znými nebo zví�ecími motivy). Až ve 13. století má ilustrace vztah k obsahu

knihy. V t�chto miniaturách byla pozoruhodná autonomie iluminátora, hlavn� v raných

dobách, kdy mohl svobodn� kreslit libovolná bájná zví�ata. Taky zde fungovala symbolika

barev a první využití ikonologie. Jednotlivé kláštery mívaly sv�j svébytný malí�ský styl.

Krom� vitráží a kostelní malby byla knižní malba neopomenutelným �lánkem st�edov�kého

17 GILBERTOVÁ, Katharine Everett; KUHN, Helmut. D�jiny estetiky. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a um�ní, 1965. 128 s. 18 ECO, Umberto. D�jiny krásy. Vyd. 1. Praha: Argo, 2005. 100 s. 19 VOIT, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a p�íbuzné obory mezi polovinou 15. a po�átkem 19. století: papír, písmo a písmolijectví, knihtisk a jiné grafické techniky, tiska�i, nakladatelé, knihkupci, ilustráto�i a kartografové, literární typologie, textové a výtvarné prvky knihy, knižní vazba, knižní obchod. 2. vyd. Praha: Libri. 124 s.

9

um�ní. D�ležitou roli hrálo také zdobení vazeb, mezi které pat�ilo kování, �emeny a spony.

Konec iluminací nastává s objevem knihtisku, kdy se za�ne používat d�evo�ez.

Knihtisk

Nejv�tší zlom v knižní kultu�e nastává kolem roku 1450 v Mohu�i vynálezem

knihtisku. I když už p�edtím fungovala praxe s r�znými razidly a pe�etidly v Indii a používala

se i v �ecku a v �ím�, nyní m�že knihtisk zprost�edkovat jakýkoliv text širokému okruhu lidí

za pom�rn� krátkou dobu. Velmi rychle se ší�il dál do Evropy a na našem území byla první

kniha vytišt�na v roce 1476. Šlo o spis Statuta sinodalia Arnošta z Pardubic.

Gutenberg�v vynález byl vynikající z mnoha hledisek: první inovací byl vynález

tiska�ského lisu, p�i jehož výrob� se inspiroval v lisu na zpracování ovoce. Nová byla také

technika výroby písmen „liter“, která byla lita z olova a cínu a která se dala po vysázení na

sázítko rozebrat a znovu použít. Došlo i ke zlepšení barvy, která byla hustá a nevpíjela se do

papíru. Výhody t�chto prvotisk� ovšem byly i v lepším �len�ní textu na stránce. Existuje už

titul knihy a je zde široká škála druh� používaných písem. Gutenberg�v vynález otev�el dve�e

renesanci v celé Evrop�.

Další vývoj

S renesancí se znovu objevuje myšlenka autonomie v um�ní. Vychází ze strany um�lc�

a je podložena spole�enskými zm�nami a znovuobjevením teorie novoplatonik�, která tvrdí,

že pravda, dobro a krása jsou na sob� nezávislé ideje. V knižní malb� najdeme figurální

motivy, objevuje se perspektiva a používá se groteska (vegetativní ornament, do kterého jsou

vplétány architektonické prvky, trofeje, podoby zví�at atd.). Postavení um�lce se m�ní k

lepšímu, velká role se p�isuzuje Boží inspiraci.

Pro renesan�ní knihu je dále charakteristická harmonie a zdobnost tu ustupuje

ú�elnosti. Titulní strana p�sobí jako blok. Tisknou se knihy r�zných obor� a �tená� má

pom�rn� širokou škálu výb�ru. Také se znovu �tou anti�tí auto�i. V ilustraci se uplat�uje

d�evo�ez.

V baroku je titulní strana p�ehledn�ji �len�na, tisknou se i knihy kapesních formát� a

d�evo�ez v knižních ilustracích je nahrazen m�dirytem a leptem. Vazby mívají zlacené h�bety

a v�tší knihy mívají mosazné spony. Tematicky se zabývá hlavn� kázáními, teologickými

disputacemi. Tisknou se také r�zné letáky. Na konci 18. století vznikají noviny.

10

B�hem osvícenství dochází k subjektivizaci krásna. Knižní tvorba se vrací ke

klasickým formám a tisknou se nejr�zn�jší p�íru�ky, návody a encyklopedie. B�hem 18.

století a na po�átku 19. století dochází ke zpr�mysln�ní výroby. Zavedla se plát�ná vazba,

papírová obálka a zhoršil se papír. Na to odpovídá Morris a další svým hnutím za obrodu

krásné knihy. S nástupem internetu nastal zlom v chápání textu jako uzav�eného a

ohrani�eného sv�ta. Novodobý �tená� si na internetu m�že sám vytvá�et svoje cesty textem a

proklikávat se jím dle své libosti.

Teorie krásné knihy

Práce se dosud zabývala knihou jako artefaktem, který m�l r�zné funkce a ú�ely, ke

kterým sloužil. Už renesan�ní lidé si ale všimli, že kniha m�že být nositelem estetické funkce

i když neodkazuje k ni�emu jinému. Jaká by tedy m�la kniha být, aby byla opravdu krásná?

„Krásná kniha - krásná v tom smyslu, v jakém toto spojení používají její skute�ní ctitelé a

znalci, nevyzvedává pouze ilustrace, papír �i vazbu. Nezná d�lení na �ásti, i kdyby byly

sebekrásn�jší. Krásná kniha tvo�í jednotný celek.“ 20 Nejlépe vyvážené byly renesan�ní knihy

italské a francouzské produkce. Žádný z jejich prvk� nep�evažoval nad jiným. Pro okrášlení

knihy fungovalo také ex libris – vlastnická zna�ka na první stran� knihy.21

V souvislosti s novov�kou knižní kulturou nelze opomenout Williama Morrise,

renesan�ní osobnost viktoriánské Anglie. Slavného návrhá�e a um�leckého mistra užitého

um�ní a taky spisovatele, který se inspiroval spisy Johna Ruskina, um�leckého kritika, u�itele

a kritika spole�nosti. Pro Ruskina byla provázána um�lecká a etická stránka um�leckého díla.

A byla to kniha „The Nature of Gothic“, kterou se nechává Morris inspirovat. Mezi jeho

inovace pat�í i nápad, aby ten, kdo zboží navrhoval (tapety, textilie, nábytek) a ten, který ho

vyrábí, byl tentýž �lov�k.

Kolem roku 1860 zakládá hnutí Arts and Crafts, jehož myšlenky se posléze rozší�í z

Británie do Evropy a do Severní Ameriky. Mezi myšlenky tohoto hnutí pat�ila i snaha smazat

rozdíl mezi vysokým a užitým um�ním a vrátit se k jednoduchosti ve výrob� i v motivech.

Navzdory tomu ale hnutí akceptovalo zab�hnutou hierarchii, kdy zaujímala užitá um�ní

(crafts) pozici naspodu pyramidy a ta vysoká (fine arts) naho�e. Také vyvinulo nový smysl

termínu craft. Ten se najednou stal novým ozna�ením ru�n� vyráb�ného výrobku a

20 PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Vyd. 1. Praha: Albatros, 1982. 138 s. 21 Mezi tv�rce ex libris pat�ili p�ední malí�i – Mikoláš Aleš, Alfons Mucha a další a jsou �astým objektem zájmu sb�ratel�.

11

alternativou k pr�myslové výrob�.22 Morris koupil v�tší domek, kde �ást uvolnil jako dílnu.

Nejvíce ho osloví st�edov�ké katedrály a v�nuje se tvorb� vitráží. Potom se v�nuje navrhování

nábytku, tapiserií a se svou firmou Kelmscott Press taky knižní dekoraci. Inspiraci si bere z

gotiky, ze st�edov�kých rukopis� a oživuje stará písma, vymýšlí ornamentální výzdobu. Jeho

dílo p�edznamenalo secesi.

V otázce jak má vypadat správná kniha má jasnou p�edstavu. O písmenech soudí, že

„�itelnost jest zajisté nejp�edn�jší, co žádáme na tvarech písmen, i jest nanejvýš žádoucno,

aby byly vymýceny všechny nepot�ebné nádory a špi�até hrany, a bylo použito jen �isté a

pe�livé linie.“23

U papíru up�ednost�uje ten, který je vyráb�n ru�n� a má být co nejten�í. Hlavní

snahou W. Morrise je ale to, aby se i „dílo pro pot�ebu stalo taky dílem um�leckým.“24

„Morris, jako jeho u�itel John Ruskin, byl tak oddaný étosu práce jako každý �ádný

viktoriánec, ale ne ve služb� okázalosti. Pracoval pro spln�ní ideálu: k dosažení sv�ta, jehož

prost�edí by ur�ovala harmonicky spojená krása a nutnost.“25

Krom� nakladatelství Kelmscott Press se o obrodu krásné knihy snažilo nap�íklad

nakladatelství Doves Press, kde pracovali Morrisovi bývalí kolegové Thomas James Cobden-

Sanderson (byl tv�rcem krásných slepotiskových vazeb) a Emery Walker. Ve svých knihách

nevyužívali ilustrace, pouze vytiskli n�kolik prvních slov verzálkami. Hnutí o obrodu krásné

knihy se dostalo i do N�mecka, kde bylo jejím centrem Lipsko.

Obroda krásné knihy v �eských zemích

Hnutí Williama Morrise poznamenalo v našem prost�edí Zdenku Braunerovou a jejího

partnera Miloše Martena. Zdenka Braunerová byla malí�ka z Roztok u Prahy, která

vystavovala i na Sv�tové výstav� v Pa�íži v roce 1889, krajiná�ka a �lenka spolku Mánes, ze

kterého odešla kv�li jeho souhlasu s asanací Staré Prahy. Na za�átku 20. století se za�ala

v�novat knižní grafice. Krom� Morrise se inspiruje zahrani�ními kulturními �asopisy. Posléze

pracuje na grafické úprav� Moderní revue. Inspiruje se starými �eskými barokními tisky a

obrazy bájných zví�at, bazilišk�, drak� a podobn�. P�ínos Zde�ky Braunerové spo�íval v tom,

že “vystihla empiricky vzájemný vztah mezi obsahem na stran� jedné a výzdobou na stran�

druhé: vztah ilustrací k obsahu, k písmu, vztah mezi potišt�nou plochou a okraji, vzájemný 22 KELLY, Michael. Encyclopedia of aesthetics. Volume 1. New York : Oxford University Press, 1998. 451 s. 23 STANSKY, Peter. Redesigning the world : William Morris, the 1880s, and the Arts and Crafts.

Princeton, N.J. : Princeton University Press, 1985. 4 s. 24 Ibid. 4 s. 25 Ibid. 4 s.

12

vztah titulu, záhlaví, konc�, význam vazby.“26 Dále je cen�na proto, že nedokresluje

ilustracemi text, ale dotvá�í jeho náladu. K tomu používá vin�ty, iniciály a rozviliny. Její

nejznám�jší prací je Pohádka máje, na které pracovala t�icet let, než kniha dostala v roce 1930

finální podobu. Využila zde techniky d�evorytu. Také se podílí na ilustracích d�l Miloše

Martena, Baudelairova Romantické um�ní, Básn� v próze od O. Wilda a další tituly. Mimoto

se v�nuje volné grafice, kresb� tužkou a malovala také ex libris, což je další zp�sob, jak knihu

ozvláštnit a okrášlit. Pozd�ji se v�nuje také malb� a návrh�m skla a nábytku. I zde �erpá

z historických nám�t�. 27 Dohromady namalovala 133 olejomaleb, 528 kreseb, akvarel� a

pastel� a 40 list� volné grafiky. Jist� to byla výjime�ná žena, um�lkyn�, která vykonala pro

�eskou knihu velmi mnoho. Mezi další typografy lze za�adit i Karla Dyrynka, typografa a

budoucího zakladatele Spolku �eských bibliofil�. Bibliofilie je jedna z dalších kapitol d�jin

knižní kultury, což už ale bohužel není p�edm�tem této práce.

Smyslová recepce knihy

Vnímání um�ní je vždy spojeno s požitkem. V rámci krátkého úvodu kapitoly studie

nyní ve stru�nosti zmíní historii estetických úvah k danému tématu.

Hedonikové požitek z um�ní klasifikovali jako slast, kterou ale stav�li na stejnou

rovinu jako požitek smyslový. Platón um�ní odsuzoval jako lež, nicmén� smyslové nazírání

krásy považuje za cestu k naz�ení Boha. Krása je pro n�j jedna z nejvyšších idejí. Podle

Cicerona má v tomto procesu místo pouze zrak a sluch, ostatní smysly objevují pouze

vlastnosti hmatatelné podoby. U Aristotela má smyslovost své místo a je podle n�j správná,

protože nás spojuje s ostatními v�cmi (zavedl pojem vnímání – aisthésis). Immanuel Kant

posléze rozd�luje požitky na smyslové a estetické. Roli smysl� zkoumali také britští

estetikové 18. století (Francis Hutcheson, Robert Burke, David Hume).

I známý knihovník, editor a spisovatel Alberto Manguel píšící o knihách se zmi�uje,

že smyslové vjemy jsou sou�ástí požitku z knihy, „dívat se na stránky a dotýkat se jich. Slyšet

šust�ní papíru, obracení stránek i hrozivé zapraskání h�betu, �ichat v�ni d�ev�ných polic,

pižmový pach kožených vazeb, štiplavý odér zažloutlých kapesních vydání.“28

26 LENDEROVÁ, Milena. Zdenka Braunerová. Praha : Mladá fronta, 2000. 195 s. 27 V roce 1925 vystavovala v Pa�íži na Mezinárodní výstav� dekorativního a užitého um�ní. Potom po delší odmlce spolupracuje s Josefem Portmanem, litomyšlským tiska�em na vydání Martenových d�l. 28 MANGUEL,Alberto. Knihovna v noci. Vyd. 1. Brno : Host, 2009. 26 s.

13

Zrak

Prvním a hlavním smyslem, kterými knihu vnímáme, je zrak. Dokladem toho je i fakt,

že na policích knihkupectví zákazníky vždycky více zaujme barevný p�ebal, než

jednobarevný. S �ímž také grafici, kte�í obálku knihy navrhují, velmi po�ítají a lze tuto

skute�nost najít i v marketingu, protože stejn� vypadající p�ebaly zákazník podv�dom� hned

�adí do stejných edic. Kv�li tomu, aby kniha „lahodila oku“, prochází pom�rn� složitým

typografickým procesem, než p�ijde do tisku. Nabízí se otázky: Jak velké vytvo�it ilustrace?

Jak velké budou zvoleny okraje? Jaký druh �ádkování? Velmi d�ležitá je také volba písma.

Dnes se nej�ast�ji v knihách objevují písma serifová (s patkou) a to proto, že do textu, který

plyne vertikáln�, vnáší horizontální rovinu. Tak text p�i celkovém pohledu na stránku vypadá

vyvážen�. N�kdy se také stává, že je do knihy vloženo n�kolik barevn� odlišných stránek

(nap�íklad na za�átku nové kapitoly). To je další z prvk�, jak ud�lat knihu pro �tená�e

p�itažlivou a zajímavou.

V románu Jméno r�že je smyslové p�sobení knihy patrné b�hem první návšt�vy

skriptoria a knihovny. Mladý mnich Adso obdivuje nádherné barevné a zlaté iluminace a je

jimi naprosto fascinován. „Další listy už byly dokon�eny a p�i pohledu na n� jsme, jak Vilém

tak já, nedokázali potla�it výk�ik obdivu.“29 A po chvíli popisuje krásn� vytvo�enou knihu

žalm�:

„Písmo bylo drobou�ké, iluminace na okraji byly na první pohled sotva rozeznatelné a

oko je muselo zkoumat zblízka, aby objevilo veškerou jejich krásu (v duchu se �lov�k ptal,

jakým nadlidským nástrojem je iluminátor �rtal, aby došel výsledk� tak živých na prostoru tak

nepatrném). Okraje list� byly p�ímo zaplaveny drobnými postavi�kami, které málem jako by v

p�irozené expanzi vyr�staly ze spirál, jimiž kon�ila nádhern� kreslená písmena: mo�ské

sirény, prchající jeleni, lidská torza bez paží vylézala jako žížaly z konce verš�.“30

Zárove� mu ale jeho u�itel Vilém vysv�tluje, že všechno, co je viditelné, je jen jako

zrcadlový odraz n��eho jiného (ne z tohoto sv�ta). Toto podobenství se ostatn� vztahuje i

detektivní rovinu p�íb�hu, kde je každá nová vražda provázaná spoustou znamení.

A tak i v knize jsou vzájemn� provázány obal i obsah. Kniha krásná obsahem se m�že

schovávat za tuctovým obalem a naopak. I tato problematika je p�ítomna ve Jménu r�že v

moment�, kdy mají Vilém a Adso tajemnou knihu, kterou hledají úpln� na dosah, jen jim

nedojde, že je to ona, protože se skládá ze �ty� rukopis� v jedné knize, což byla ve st�edov�ku

29 ECO, Umberto. Jméno r�že. 5. vyd. Praha: �eský klub, 2008. 68 s. 30 Ibid. 68 s.

14

obvyklá praxe. Navíc každá kniha mohla být napsaná v jiném jazyce. Kniha, kterou hledají,

obsahuje druhou �ást �ecky psané Poetiky, arabsky psanou knihu a syrský p�eklad egyptské

knihy o alchymii.

V díle J. L. Borgese nacházíme v povídce Kniha z písku popis vzhledu této podivné

knihy, po které je povídka pojmenovaná. Má plát�nou vazbu, text je vytišt�n na papí�e nízké

úrovn� ve dvou sloupcích, jak tomu bývá u Biblí. Zajímavé ovšem je, že �ísla stran na sebe

v�bec nenavazují, a když se hlavní hrdina povídky zadívá na jednu stránku, prodava� mu

odpoví: „Dob�e si ji prohlédn�te, už ji nikdy neuvidíte.“31

Hmat

Je kniha, kterou držíme v ruce hladká? Má jemný kluzký p�ebal? Nebo je spíše drsný

s výraznou texturou? Pro malé d�ti dnes existuje n�kolik druh� knih, kde jsou vloženy r�zné

kousky plyše a d�ti si tak m�žou osahat, jakou mají zví�ata srst. Jde o didaktický prvek u�ení

zážitkem. Vnímání více smysly v d�tech informaci pevn�ji zakotví. Pro dosp�lé �tená�e

ovšem nic podobného neexistuje. Z�stávají jen otázky:

Jaký to asi byl pocit, když jste si ve st�edov�ku mohli „osahat“ knihu psanou na

pergamenu a vázanou v teplé, hebké k�ži? Ohmatat si všechny nárožnice a chladivé

drahokamy které knihy zdobily? O kolik hmatových vjem� jsme dneska ochuzeni. Nezbývá

než se omezit na vlastnosti papíru, ze kterého je kniha vyrobena a na p�ebal. I to m�že být

zajímavý zážitek. Nap�íklad porovnat paperbackovou vazbu knihy a pevnou. Je pravda, že

�ím dál víc knih se vydává v m�kké vazb� a jsou to i díla beletristická. Z�stává otázkou, kolik

toho ztrácíme.

Nejkvalitn�jší papíry m�žeme vid�t na bibliofiliích. P�evažuje zde velká gramáž a

papír je tím pádem siln�jší než u klasické knihy. Že je papír zdrojem nových možností

v um�ní tvrdí i doktor Ji�í Hynek Kocman, který p�ednáší na VUT v Brn� v Ateliéru papíru a

knihy. Píše, že „papír již není jen podložka, na níž defilují vyšší výtvarné žánry, ale stal se

svébytným um�leckým médiem.“32 Sám je autorem n�kolika výstav, kde prezentoval jak svoje

um�lecké vazby knih, tak i díla �adící se k paper artu. Jde hlavn� o autorské archy ru�n�

vyráb�ného papíru zkombinované s cizími prvky (roztrhaná mapa, natrhané kousky starých

knih apod.), nebo má�ené v �aji. I to je d�kazem, že papír je zdrojem inspirace a m�že se pro

�tená�e stát zdrojem výrazného smyslového požitku.

31 BORGES, Jorge Luis. Zrcadlo a maska. Praha: Odeon, 1989. 416 s. 32 KOCMAN, Ji�í Hynek. Médium papír. Vyd. 2. Brno: VUTIUM, 2004. 5 s.

15

Také hledaná kniha ve Jménu r�že byla na jemn�jším pergamenu než ostatní knihy.

Zna�ilo to její významnost. A bylo to taky jen pár bezmyšlenkovitých pohyb� ruky, které

zap�í�inily, aby se jed z knihy uvolnil do prst� a posléze pronikl p�es ústa do žaludku své

ob�ti.

Chu�

Malé d�ti nemají problém ani s chu�ovým poznáváním knihy. Podobný moment ale

nacházíme i v románu Jméno r�že. Objevuje se zde situace, kdy knihovník Jorge z Burgosu

sní stránky knihy, která m�la být ostatním mnich�m navždycky skryta. „Domluvil a za�al

svýma vyhublýma pr�svitnýma rukama pomalu, po kouscích a v pruzích trhat m�kké stránky

rukopisu. Strkal si je do úst a pomalu je žvýkal, jako by p�ijal hostii a cht�l, aby se stala t�lem

jeho t�la.“33 Nicmén� první metafora, kdy se spojilo jídlo a kniha, se objevila už v Bibli

v knize Ezechiel, kde m�l kn�z vid�ní, p�i kterém dostal za úkol sníst popsaný svitek. Pozd�ji

se tato metafora objevuje v Apokalypse. Také ji používal William Shakespeare.

I když naše chu�ové orgány zpravidla nep�ichází s knihou do bezprost�edního

kontaktu, ale v souvislosti s gastronomií se uplat�uje n�kolik r�ení, které hojn� používáme a

ani si toho nejsme v�domi. Nap�íklad: „Nep�išla jsem té knize na chu�,“ „Je to podle mého

gusta.“

Než kniha vyjde, �asto se z ní uve�ej�uje na internetu „ochutnávka“. Rádi knihám taky

dáváme p�ídavná jména: suché, peprné, sladké a podobn�, jako bychom mluvili o jídle.

Samoz�ejm� si knihy vychutnáváme, a když jsou p�íliš „nemastné a neslané“, nem�žeme se

jimi „prokousat.“ Filozof Roger Bacon napsal: „N�které knihy m�jte jen na ochutnání, jiné ke

spolknutí, a jen málo jich opravdu p�ežvýkejte a hle�te zažít.“34

„Jakkoliv �tená�i považují knihy za své, nakonec se kniha a �tená� stávají jedním.

Sv�t, kterým je kniha, je pohlcen �tená�em, který je písmenem v textu sv�ta; tak vzniká

kruhová metafora pro nekone�nost �tení.“ 35

Je zvláštní, že v jistém smyslu se odráží tato metafora také v návyku mnich� a

jeptišek. B�hem ob�da denn� poslouchají p�ed�ítanou �eholi jejich �ádu nebo evangelium. 36

33 ECO, Umberto. Jméno r�že. 5. vyd. Praha: �eský klub, 2008. 396 s. 34 MANGUEL, Alberto. D�jiny �tení. Vyd. 1. Brno: Host, 2007. 222 s. 35 Ibid. 225 s. 36 DRAAISMA, Douwe. Metafory pam�ti. Praha: Mladá fronta, 2003. 45 s.

16

Sluch

Zabýváme-li se úlohou sluchu v knižní kultu�e, je nutné p�edeslat, že m�l mnohem

d�ležit�jší úlohu, než je tomu dnes. Ve starov�ku �tená�i �etli nahlas. Pro židovskou kulturu je

slovo pronášené nahlas nesmírn� d�ležité. Sv�d�í o tom i jejich zp�sob modlitby. S nástupem

k�es�anství se objevuje Bible, jako Boží slovo, kterému se p�i�ítala velká úcta, když i Ježíš

byl ztotož�ován se Slovem. „Na po�átku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo B�h.

To bylo na po�átku u Boha. Všechno povstalo skrze n� a bez n�ho nepovstalo nic, co jest.“ 37

St�edov�cí mniši se u�ili nazpam�� a p�itom si text také p�e�íkávali nahlas. Navíc lidé byli

zvyklí poslouchat kn�ze v kostele. Lidé si také d�ív knihy p�ed�ítali, a� už rodi�e d�tem nebo

navzájem.

V dnešní dob� mají velkou popularitu autorská �tení, kdy si �tená�i mohou vychutnat

text p�ímo od autora samotného. Sluch je tedy orgán, který vstupuje do interakce s knihou

velmi �asto a má velkou tradici. Sv�d�í o tom i popularita audioknih. Souvisí to možná i

s usp�chaností dnešní doby, kdy na jednu stranu �lov�k nemá tolik �asu �íst knihu sám

v klidu, ale na druhou stranu se o ni nechce ochudit. I moderní �te�ky elektronických knih

nabízí funkci �teného textu.

�ich

Lze v�bec �ich uplatnit v knižní kultu�e? Podle autorky ano. Spolu se spoustou dalších

�tená�� se ur�it� shodneme, že v�n� knihy je d�ležitá. Jinak voní beletrie a jinak zase

encyklopedie, které jsou tišt�né na povoskovaném papíru. N�které knihy naopak nevoní

v�bec. To když je necháme v prost�edí, kam nepat�í, což je d�vod, pro� jednou vyhodil

Borges knížku z balkonu. Nechal ji totiž v baru, a když mu ji donesli dom�, tak se jí tímto

zp�sobem zbavil, jak popisuje jeho pokojská.38

Lidské pot�eby po libých �ichových vjemech si povšimla i jedna americká firma, která

na svých webových stránkách nabízí sprej s v�ni knih ur�ený pro elektronické �te�ky.

Dokonce si m�žete vybrat, jestli požadujete v�ni nových nebo starých knih. A to je jeden

z d�kaz�, že smyslové vjemy jsou pro nás stále velmi d�ležité. I když je pon�kud bizarní

p�edstava n�koho, jak si na sv�j telefon nebo po�íta�, pop�ípad� �te�ku šplíchá sprej s v�ní

knihy. Pro� ne?

37 Bible, Jan (1,1-3). 38 VALENTE, Marcela. BOOKS-ARGENTINA: Seor Borges and the Maid. Inter press service: news agency [online]. 2004 [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://www.ipsnews.net/africa/interna.asp? idnews=23686.

17

Knihy a knihovny

Zabývá-li se práce knihou, je zcela nemožné opomenout fenomén knihoven. Po

shrnutí nejd�ležit�jších informací budou položeny n�které otázky, jako je vztah prostoru a

�tená�e a �azení knih. Knihovna je totiž originální prostor, ur�ený pro získávání informací i

relaxaci a je-li kniha mikrokosmem (viz níže), m�že být knihovna jedin� vesmírem. Tak ji

také chápe J. L. Borges ve své povídce Babylonská knihovna. Knihovny jsou také do jisté

míry magickým místem. P�sobí na svého �tená�e a záleží jen na n�m, po které z knih sáhne,

kterou cestu v labyrintu si vybere.

U obou zkoumaných autor� se knihovna jeví jako zvláštní prostor budící respekt. Ve

Jménu r�že má do knihovny povolen vstup jen knihovník a jeho pomocník a na p�ípadné

zv�davce jsou p�ichystané r�zné nástrahy, jako je zrcadlo umíst�né tak, aby návšt�vníka

vylekalo nebo sm�s omamných bylin. Zvláštní sekce „nebezpe�ných knih“ je ale i tak pro

jistotu schovaná a zajišt�ná heslem pro vstup.

I v Borgesov� Babylonské knihovn� je knihovna spojená s ur�itým respektem, který

je v tomto p�ípad� ale zp�soben spíše její nekone�ností, v��ností a stálostí. Knihy jsou zde

alfou i omegou života jejich obyvatel, kte�í zde i bydlí a dokonce ani když zem�ou nedostane

se jim žádné úcty, které se zesnulému �lov�ku zpravidla dostává. Místo d�stojného poh�bu a

rozlou�ení mrtvého pouze p�ehodí p�es zábradlí a nechají ho �ítit se do bezedné hlubiny.

Prostor

Prostor, ve kterém jsou knihy uloženy, je zasazuje do ur�itého kontextu a poskytuje

�tená�i r�zné zážitky p�i �etb�.

První knihovny, které známe, pochází z antiky a moc se jich nedochovalo. Nejstarší

knihovna, kterou z�ídil král Aššurbanipal v Ninive, vznikla v 7. stol. p�. n. l. a nejv�tší

knihovnou starov�ku byla knihovna v Alexandrii, která údajn� obsahovala až sedmdesát tisíc

titul�. Vznikla za krále Ptolemaia I. ve 3. stol. p�. n. l. Knihy zde byly už tehdy �azeny podle

abecedy, jak to vymyslel knihovník Kallimachos a odtud se pak rozší�il tento systém do

arabských knihoven a p�etrval dodnes.39 Alexandrijská knihovna se jmenovala Museion – d�m

múz a dodnes se zachovalo jen velmi málo pramen�, takže o její podob� jsou jen dohady.

„Italský badatel Luciano Canfora, který prozkoumal všechny dostupné prameny,

dovozuje, že samotná knihovna musela mít podobu velmi dlouhé, vysoké haly nebo spojovací

chodby v Museionu. Podél jejích zdí byly nekone�né bibliothekai, což je pojem, který p�vodn� 39 MANGUEL, Alberto. Knihovna v noci. Vyd. 1. Brno: Host, 2009. 53 s.

18

neozna�oval místnosti, nýbrž police nebo výklenky pro svitky. Nad policemi byl nápis: Místo

pro lé�ení duše. Na druhé stran� zdí s bibliothekai bylo množství místností, které patrn�

využívali u�enci k ubytování nebo vzájemnému setkávání. Byla tam rovn�ž místnost sloužící

jako spole�ná jídelna.“40 Také zde u�enci komentovali literární díla pro panovníka. Možnost

ubytování p�ímo v knihovn� je velmi inspirativní i pro dnešní dobu.

„Ve st�edov�kých knihovnách prostor opisoval kosmologické uspo�ádání sv�ta.

Knihovna s p�ímými úhly nazna�uje rozd�lení podle sekcí nebo témat, která odpovídají

st�edov�kému pojetí roz�len�ného a hierarchicky uspo�ádaného vesmíru; okrouhlá knihovna

�tená�i velkoryseji umož�uje, aby si p�edstavil, že každá poslední stránka je zárove� stránkou

první. Pro mnohé �tená�e by ideální knihovna byla kombinací obou tvar�, jakýsi pr�se�ík

kruhu a obdélníku nebo elipsy a �tverce, podobný spodnímu patru baziliky.“41 Zde je také prostor pro

Borgesovu metaforu knihovny jako sv�ta, kterou použil v Babylonské knihovn�. Takových knihoven se �tená� do�kal až v baroku.

V renesanci se objevuje obliba antických autor� a vznikají soukromé knihovny

panovník� a zámožných um�lc�. Ve Florencii vzniká první ve�ejná knihovna, kterou založili

Medicejští. Je zajímavé, že knihy byly d�íve uspo�ádané v regálech o�ízkou sm�rem do sálu.

Tyto knihovny byly stále ješt� pultové. Sálové knihovny vznikají až v baroku a jsou velmi

bohat� zdobené. Na zdech jsou výjevy z mytologií nebo z Bible, prostor dopl�ují výklenky se

sochami, regály jsou zdobeny štuky apod. B�hem josefínských reforem byly kláštery zrušeny

a knihy se z�ásti rozprodaly a z�ásti byly uloženy do univerzitních knihoven. V restitucích se

pak n�kdy vrátily, �asto však prostory nevyhovovaly a tak jsou v knihovnách n�kdy dodnes.

Knihy se tak dostaly do úpln� jiného prost�edí, kde jsou p�ístupné pro laické �tená�e.

Ve Jménu r�že je knihovna popsaná jako obrovská a velmi d�mysln� uspo�ádaná,

dokonce jsou zde i pr�duchy kudy proudí vzduch zvenku, aby se knihy neni�ily. Celá Budova

knihovny je popsaná níže.

�azení knih

Ve zp�sobu �azení knih do regál� v knihovnách není možná žádná invence. Knihy se

�adí podle Mezinárodního desetinného t�íd�ní a podle abecedy. Zp�sob �azení podle abecedy

byl vynalezen Kallimachem, jedním z knihovník� Alexandrijské knihovny, jak už bylo

popsáno výše. Mezinárodní desetinné t�íd�ní je zase objev Melvila Deweyeho z roku 1873.

Ale i v soukromých knihovnách zpravidla dodržujeme n�jaký systém. A� už podle jmen

40 MANGUEL, Alberto. Knihovna v noci. Vyd. 1. Brno: Host, 2009. 33 s. 41 Ibid.. 127-128 s.

19

autor� nebo témat. Následující úryvek z novely Hruškadóttir, debutu autorky Jany Šrámkové

p�edkládá dva úhly pohledu na tuhle problematiku. Jedná se o dialog dvou sle�en.

„Hanele má doma prost� knihovnu se�azenou podle abecedy! Nepop�eš to, všimla

jsem si toho, když jsem uvažovala, že je komický zastr�it Topola mezi Tolstoje a Turgen�va.“

„…podle m� neexistuje frigidn�jší p�ístup k literatu�e.“42 Upozor�uje hlavní hrdinku

kamarádka.

„Ano, p�iznávám, knížky sice �adím chladn� abecedn�, ale d�vodem je výhradn� a jen

vizuální hledisko. Žádný jiný faktor nerozmístí barevné h�bety tak geniáln� nahodile a

nesourod�, abych nem�la po�ád pot�ebu n�co p�ehazovat a opravovat. Knihovna tak tvo�í

dokonalý estetický kánon.“43 Tento úryvek dob�e dopl�uje i zabývání se vizuální stránkou

knihy, jak byla popsána výše.

Hrdinka novely tady nasti�uje problematiku, o níž hovo�í i Eco, totiž že knihy mezi

sebou hovo�í, a také tuto teorii zmi�uje Alberto Manguel: „Taková eklektická klasifika�ní

pravidla vládnou i v mé vlastní knihovn�. Abecedním po�ádkem nap�íklad nevhodn� spojuje

humorného Bulgakova s vážným Buninem (v mé sekci ruské literatury) a nutí formálního

Boileaua, aby stál hned za neformálním Beaucheminem (v sekci francouzsky psaných knih),

náležit� p�i�azuje Borgesovi místo hned vedle jeho p�ítele Bioy Cesarese (v rámci špan�lsky

psaných knih), ale vlévá oceán písmen mezi Goetha a jeho nerozlu�ného p�ítele Schillera (v

n�mecké literatu�e).“44

Knihovna je taky, jak píše Manguel, charakteristická tím, jaké knihy neobsahuje. Do

žádné knihovny se nikdy nevejdou všechny knihy, které by cht�l majitel vlastnit.

42 ŠRÁMKOVÁ, Jana. Hruškadóttir. Vyd. 1. V Praze: Labyrint, 2008. 62 s. 43 Ibid. 62 s. 44 MANGUEL, Alberto. Knihovna v noci. Vyd. 1. Brno: Host, 2009. 61 s.

20

KNIHA JAKO MÉDIUM

Nyní bude na knihu nahlíženo z hlediska obsahu a budou také popsány vztahy mezi

autorem-knihou a �tená�em podle U. Eca. Dále práce odhalí literární díla, pro n�ž je motiv

knihy klí�ový.

Proces �tení

Je dokázáno, že proces �tení není plynulý. U �lov�ka se p�i �tení st�ídá fáze, kdy se o�i

fixují na text (p�ibližn� 250ms) a fáze klidu. O�i p�itom rozd�lují text na celky nazvané

sakády. Ty jsou složené ze sedmi až devíti písmen a zárove� periferním vid�ním �lov�k vnímá

následující písmena dop�edu a to až patnáct.45

Stejn� jako se vyvíjela podoba knihy, m�nily se i zp�soby, jak knihu používat a jak

text dekódovat. Ve starov�ku se preferovalo ústní u�ení a písmo bylo považováno nejv�tším

antickým filozofem – Sokratem za n�co, co �tená�i nabídne jen podm�t k p�emýšlení zven�í,

což je ale špatn�, protože úkolem antického �lov�ka bylo známé gnóthi sauthon zkoumat sám

sebe a p�icházet na rozli�né otázky sám a následn� se zdokonalovat. Autorita knihy se

objevuje až u p�edních dramatik� jako byl Euripidés a Sofokles. U Homéra žádné zmínky ani

metafory knihy nebo �tení nenajdeme.

Ve st�edov�ku bylo �tení v klášterních skriptoriích a knihovnách praktikováno jako

memorování a je pro st�edov�k typické, že u�enci m�li v pam�ti n�kolik úryvk� z knih, které

potom používali pro r�zné situace. Fungovalo to podobn� jako dnes p�ísloví. Alberto Manguel

poukazuje na vnit�ní bohatství, které m�li u�enci neustále „po ruce“ oproti nesamostatnosti

lidí dnešních, kte�í jsou závislí na technice. I Umberto Eco píše, že u�ení se nazpam�� má

dobrý vliv pro �lov�ka, protože si tím procvi�í mozek. Pro st�edov�k je dále typická

mnohovýznamovost. N�které v�ci m�li i protikladné významy. Všechny významy se

odvozovaly z teologie, p�edm�ty pozemského sv�ta byly považovány za odrazy sv�ta

posmrtného. St�edov�ká interpretace textu navíc spo�ívala p�evážn� ve �tení Písma – pro n�j

byl také vymyšlen hermeneutický systém �ty� význam� – doslovný, alegorický, morální a

anagogický.

Následovala exegeze protestant�. Ti nepoužívali alegorický význam, ale jen doslovný

a následn� od dob osvícenství se za�al postulovat názor, že smysl textu je jen jeden. Pozd�jší

45 WEINSCHENK. Susan. 100 v�cí, který by m�l každý designér v�d�t o lidech. Praha: Computer press. 2012. 36 s.

21

p�ístupy zapojovaly více roli autora. Ve dvacátém století existuje mnoho r�zných p�ístup� jak

dekódovat text. Objevuje se sémiotika, hermeneutika, strukturalismus apod.

Umberto Eco zastává teorii otev�eného díla, kde se �tená� výrazn� podílí na tvorb�

významu textu. Prostor pro tento zp�sob interpretace byl dán už v baroku, které pracovalo ve

svém um�ní s iluzí a nutilo recipienta participovat na jeho výkladu. O svém otev�eném díle

�íká: „Dílo z�stává nevy�erpatelné natolik, nakolik je „otev�ené“, nebo� v n�m byl

uspo�ádaný sv�t, založený na univerzáln� sdílených pravidlech, nahrazen sv�tem založeným

na vícezna�nosti, a to v negativním smyslu, protože chyb�jí usm�r�ující centra, i pozitivním

smyslu, protože hodnoty a dogmata jsou zde neustále zpochyb�ována.“46 Interpretace tedy

m�že probíhat libovoln�, nicmén� ne do nekone�na.

Tohle téma souvisí i s hypertexty s nimiž se setkáváme jako lidé 21. století neustále.

Na rozdíl od d�ív�jšího hledání v knihách se dostáváme k informacím neuv��iteln� rychle.

Zde je také problém s ov��ováním a filtrováním informací, kterých se práce Umberta Eca také

dotýkají. V nekone�nosti možností se ztrácí kouzlo svobody volby. Omezení je n�kdy

výhodou, jak to Eco zmi�uje ve svém názoru na hypertextový román.

„Hypertextový a interaktivní román nám nabízí svobodu a tvo�ivost a já doufám, že se

takový druh vynalézavé tvo�ivosti bude praktikovat ve školách budoucnosti. Napsaná Vojna a

mír nás ale nekonfrontuje s neomezenými možnostmi svobody, nýbrž s p�ísnými zákony

nutnosti. Abychom byli svobodnými, pot�ebujeme i tuto lekci o život� a smrti a takovou

moudrost nám stále nabízejí pouze knihy.“47

Dva typy �ten� podle U. Eca

Empirický �tená�

Jedná se o tu „mén� edukovanou“ variantu. Jedná se o �tená�e, který projektuje do

textu svoje vlastní nitro. “Empiri�tí �tená�i mohou �íst mnoha zp�soby a neexistuje žádné

pravidlo, které by jim p�edepisovalo jak �íst, protože �asto berou text jako nádobu pro své

vlastní vášn�, které mohou p�icházet z vn�jšku, mimo text, anebo které v nich text náhodou

probouzí.“ 48 Umberto Eco interpretaci empirického �tená�e znázor�uje na p�íkladu, kdy je

46 ECO, Umberto. Otev�ené dílo.[online]. [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://cirkus-umberto.ic.cz/ OperaAperta.pdf 47 ECO, Umberto. O literatu�e. Vyd. 1. Praha: Argo, 2004. 124 s. 48 ECO, Umberto. Šest procházek literárními lesy. Olomouc: Votobia, 1997. 16 s.

22

�tená� smutný a nebaví ho komedie. �etl ji tedy špatn�. Empirický �tená� text používá pro své

sn�ní, napln�ní tužeb apod., zatímco moderní ho interpretuje.

Modelový �tená�

Modelový �tená� p�istupuje na hru, kterou s ním text hraje. „Je to jakýsi ideální typ,

kterého text nechápe jen jako spolupracovníka, ale snaží se ho zárove� tvo�it.“49 A tvo�í ho

zase textem. �tená� je nucen pozorovat, dívat se, uvažovat, nacházet vztahy a podobnosti.50

Aby m�l text modelového �tená�e, je tedy vlastn� autorovým úkolem a ne vizitkou jeho

kvality.

Modelový �tená� má dva stupn�. První je ten, který �te, aby zjistil, jak p�íb�h dopadne.

Modelový �tená� druhého stupn� se snaží dekódovat autorovu strategii, jeho hru se �tená�em.

A tak se i z empirického �tená�e m�že stát �tená� modelový, bude-li si klást otázky po

autorov� metod�. Stejn� jako modelového �tená�e má Eco i pojem modelového autora. Jde tu

o jistou narativní strategii, která je �tená�i neznámá a postupn� odhalovaná.

Mikrokosmos knihy

První, kdo obrátil starou metaforu „sv�t je jako kniha“ byl John Owen (1563 – 1622).

Tato kniha je sv�t; lidé jsou, Hoskine, verše; shledáš zde. Stejn� jako ve sv�t�, málo dobrých.51

Kniha se také jeví ve svých metaforách jako uzav�ený sv�t, kde jsou písmena jednotlivé �ásti

stvo�ení. To znamená, že se jedná o ur�itý autonomní prostor, kam je �tená� zván, aby

p�istoupil na pravidla, která mu fikce p�edkládá. Eco použil jako p�íklad metaforu lesa

s množstvím spletitých cest, jejichž volbu nechává na �tená�i.

Krom� faktu, že �tená� p�echází z reality do fikce b�hem �etby, už situace, kdy se p�i

�tení vzdaluje realit�, je n�kde odd�len, obklopen prost�edím, které mu ke �tení vyhovuje, ho

uzavírá i vn�jškov� z dosahu ostatního sv�ta. �tená� má tedy taky sv�j mikrokosmos a každá

kniha má svoje publikum. Alberto Manguel upozor�uje s lehkou nadsázkou na nešvar soudit

lidi podle knih, které �tou. Stává se to ale �asto. Jakoby ur�ité knihy byly jen pro vyvolené a

k ostatním se nehodily. Ten mikrokosmos je tu ale pro každého. Už to bylo nastín�no

v kapitole o �azení knih. N�které knihy jako by vystupovaly z papíru a k�i�ely do okolí

v soustavné touze ho prom��ovat. A knihy �lov�ka doopravdy prom��ují, když jim to

49 ECO, Umberto. Šest procházek literárními lesy. Olomouc: Votobia, 1997. 7 s. 50 Ibid.. 36 s. 51 CURTIUS, Ernst Robert. Evropská literatura a latinský st�edov�k. Vyd. 1. Praha: Triáda, 1998. 347 s.

23

umožní. Kniha osvobozuje lidského ducha, proto je nebezpe�ná pro totalitní režimy. Velmi

dob�e tuto situaci popisuje román 451° Fahrenheita.

P�i tomto bloud�ní spletitými uli�kami textu �tená� pracuje s fantazií. Jedno z jejich

možných d�lení a autorce nejsympati�t�jší je d�lení toto: „Zejména je t�eba rozlišovat mezi

fantazií p�ekra�ující skute�nost, tzv. fantasti�ností, abstraktní utopií �i science fiction a

fantazii pro pravdu reálného,“52 kdy ten druhý druh netvo�í nové reality, ale objevuje takové

prost�edky, ve kterých ukáže rysy dané reality mnohem pravdiv�ji. Tahle definice se dá

uplatnit i v interpretaci díla J. L. Borgese. Pro Eca je nutné brát v prvé �ad� za základ reálný

sv�t a fikci jako parazita na n�m. “Neexistuje žádné pravidlo, které by p�edepisovalo, kolik

smyšlených prvk� m�že v díle být, ale všechno, co text explicitn� nepojmenovává �i

nepopisuje jako odlišné od toho, co existuje ve sv�t� reálném, musíme chápat jako

odpovídající zákon�m a podmínkám skute�ného sv�ta,“53 Na tato pravidla �tená� p�istupuje

zcela automaticky a nep�ijde mu divné, že nap�. vlk mluví. N�kdy je ale problém najít rozdíl

mezi fikcí a realitou, protože “ve fikci jsou tak t�sn� propojeny p�esné odkazy k reálnému

sv�tu, že poté, co strávil �tená� n�jaký �as ve sv�t� románu a smísil prvky fikce s odkazy k

realit�, �tená� už p�esn� neví, kde je.“54

Na jedné stran� m�žeme na smyšlený sv�t nazírat jako na malý sv�t nekone�n�

omezen�jší než sv�t reálný. Na druhé stran� smyšlený sv�t n�co ke stávajícímu sv�tu dodává,

je v�tší než tento reálný sv�t. A n�kdy se m�že stát, že postavy vycestují z knihy ven a najdou

si místo jinde. Eco tvrdí, že je to dob�e, protože získaly ob�anství v reálném sv�t� a

osvobodily se od p�íb�hu, který je vytvo�il.55

Vztah autor-�tená�-kniha

V této kapitole práce využije literárn�v�dných teorií Umberta Eca, literárního estetika,

který rozebírá text z hlediska sémiotiky. V šedesátých letech se p�iklán�l ke strukturalismu,

ale pak se od n�j oddálil a p�išel se svojí teorií otev�eného díla - teorií participace �tená�e na

textu. Interpreta�ní �innosti �tená�e ale nenechává zcela volnou ruku, protože semióza není

nekone�ná. „V roce 1962, kdy jsem vydal Otev�ené dílo, jsem se zabýval tím, jak um�lecké

dílo m�že na jedné stran� postulovat volnou interpreta�ní invenci svých p�íjemc� a na stran�

52 HENCMANN, Wolfhart, LOTTER, Konrad. Estetický slovník. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. 69 s. 53 ECO, Umberto. Šest procházek literárními lesy. Olomouc: Votobia, 1997. 111 s. 54 Ibid. 167 s. 55 Ibid. 168 s.

24

druhé vykazovat strukturální rysy, které �ád svých možných interpretací stimulují a

regulují.“56

„Postulovat spolupráci se �tená�em neznamená chtít strukturální analýzu

kontaminovat mimotextovými prvky. �tená�, coby aktivní princip interpretace, je sou�ástí

generativního rámce samotného textu.“57 Jde tedy o jakousi strategii, do které zve �tená�e.

K tomu, aby je podnítil k p�emýšlení nad textem a nad strategií samou, používá nap�íklad

p�ímé otázky, nebo odbo�ení od tématu. Eco zaznamenal, že �tená� potom p�i �etb� vlastn�

p�edstírá, že se p�íb�h skute�n� udál, nicmén� stále si pamatuje tu dohodu, že je to jenom

fikce. �ást �tená�� berou tuhle fikci ale vážn� a dokonce si dohledávají historické reálie

k Ecovým román�m.58

Je zajímavé, že n�které situace v rámci fikce bereme jako skute�né a n�které nikoliv i

v rámci jednoho díla. Eco to ukazuje na �ervené Karkulce. To, že vlk mluví, nebereme jako

problém, ale když sní Karkulku, tak si myslíme, že je mrtvá doopravdy. Nez�ídka se taky

stává, že �tená� ztrácí orientaci, kde se nachází. Zda ve fikci nebo v realit�. Tomuto jevu

napomáhají postavy, které migrují z literárních d�l do skute�nosti. Postavy jako t�eba Hamlet

nebo Harpagon, Othello se staly archetypy a lidé je znají, i když ne�etli p�íslušná literární

díla.

Problematika �asu

Spole�n� s vytvá�ením fabule p�íb�hu musí autor do p�íb�hu zakomponovat pojem

�asovosti. Práv� to, jakým tempem p�íb�h plyne, ovlivní proces �tení. Eco rozd�luje dva

druhy �asu, �as diskurzu a �as p�íb�hu. �as diskurzu je tedy výsledkem strategie výstavby

textu, která je v interakci se �tená�em a vnucuje mu to, jak dlouho bude �íst.59 Liší se od �asu

p�íb�hu, n�kdy dost výrazn�. U dialog� jsou si tyto �asy rovny. Už Aristoteles tvrdil, že

katarzi by m�la p�edcházet dlouhá peripetie. U. Eco zmi�uje styl psaní Iana Flemminga, který

nepodstatné události popisuje dopodrobna na rozdíl od t�ch d�ležitých, které vylí�í v n�kolika

v�tách. N�kdy je velká popisnost použita za ú�elem vytvo�ení prostoru.

Podle Umberta Eca by m�l být p�íb�h psán tak rychle, jak rychle se udál. Na rozdíl od

n�j pro Borgese je �as v jeho povídkách �asto jen nehybnou sou�ástí d�je. Ve zkoumané

Babylonské knihovn� je �as jen trvající v��nost. 56 ECO, Umberto. Lector in fabula: role �tená�e aneb Interpreta�ní kooperace v narativních textech. Praha: Academia, 2010. 17 s. 57 ECO, Umberto. Lector in fabula : role �tená�e aneb Interpreta�ní kooperace v narativních textech. Praha: Academia, 2010. 17 s. 58 ECO, Umberto. Šest procházek literárními lesy. Olomouc: Votobia, 1997. 100 s. 59 Ibid. 79 s.

25

Metaforika knihy

„Motivy písma a knihy v obrazné �e�i najdeme ve všech epochách sv�tové literatury,

ale s charakteristickými rozdíly, podmín�nými vývojem celé kultury. Pro obraznou �e� se totiž

nedá využít každá oblast reality, nýbrž jen ta, která má hodnotový p�íznak.“60 Nejstarší

metafory, které se objevují v orientální literatu�e, používají nej�ast�ji zví�ata, jak na to

poukázal Johann Wolfgang Goethe, který se metaforikou zabýval, protože byla pro tehdejšího

�lov�ka životn� d�ležitá. Stejn� tak kniha byla už ve starov�kém Egypt� nesmírn� vzácná,

protože ji vlastnili pouze ti nejbohatší a sloužila k náboženským ú�el�m.

„Ve staré Helad� ale tém�� zcela chybí p�edstava o posvátnosti knihy. Stejn� jako

chybí i obrazné využití písma a knihy. Nezná je Homér ani Hesiodos. Teprve Pindaros a

tragikové chápou pam�� jako písmo.“61 Nicmén� jak už bylo zmín�no výše, Platón tyhle

otázky �eší ve svém dialogu Faidros. Sokrates byl proti písmu, protože tvrdil, že nic nového

nep�ináší a p�ijmout novou informaci lze pouze z ústního podání. „Písmo se tu tedy stává

metaforou pro ústní výuku filozofie. Z tohoto obrazu hned vyr�stají další. Moudrost je semeno,

které rozumný rolník nebude „vysévat pomocí t�tinového pisátka“ a „psát na �ernou vodu“.

Nanejvýš bude „jen pro zábavu osévat a popisovat zahrady písma, aby si pro sebe

nashromáždil vzpomínky pro �asy, kdy dosáhne zapomínavého žateckého v�ku.“62 Zde je

d�ležitý obrat psát n�co na vodu ve smyslu d�lat n�co zbyte�n�. Velmi �astá je také metafora

psaní a práce na poli. Používá ji i Platon. U Prudentia je potom �ádek obrazn� pojmenován

jako brázda. Pisátko je zde p�ipodob�ováno k rádlu.

Zm�na nastává v helenismu. Se všeobecným rozvojem v�d se v knihovnách a školách

rozvíjí i knižní kultura. Navíc má pro �eky i spole�enskou funkci. Spole�né �tení utužovalo

kolektiv.

U Umberta Eca je kniha nástrojem moci, je nositelkou nebezpe�ných myšlenek, které

mohou rozbourat myšlenkovou soudržnost mezi mnichy. Proto ji Jorge, starý, nevlídný mnich,

napustí jedem a zaviní n�kolik úmrtí. Kv�li n�mu také nakonec vypukne požár a celý klášter

lehne popelem. Jen kv�li nadutosti a svéhlavosti starého mnicha. Možná se zde jedná o

metaforu lidské civilizace. Pokud nebude mít p�ístup k informacím, bude snadné s nimi

manipulovat a nastolit totalitu.

V Knize z písku jde spíše o metaforu nástroje, který si dovede svého �tená�e omotat

kolem prstu, p�ivést ho k šílenství. Autor zde dal ale knize nadp�irozené schopnosti, kdy v ní

60 CURTIUS, Ernst Robert. Evropská literatura a latinský st�edov�k. Vyd. 1. Praha: Triáda, 1998. 327 s. 61 Ibid. 328 s. 62 Ibid. 328 s.

26

p�ibývají stránky a posléze zase mizí. Stejn� tak v Babylonské knihovn� je kniha metaforou

n��eho obrovského, nadp�irozeného a zbožšt�ného. Princip jazyka, kterým je psaná, se

ztotož�uje s principem chodu celého vesmíru.

Písmo jako pam��

Po Platonov� dialogu se písmo jako symbol pam�ti objevuje v pozdn� �eckých

textech. „Zesnulý z�stává vepsán v pomníku lidských srdcí. Kone�n� i život sám bývá

p�irovnáván ke svitku, který se odvíjí, dokud text jej neukon�í záv�re�ná kudrlinka –

koronis.“.63„Pohanský starov�k m�l ve své religiózní záv�re�né fázi i p�edstavu o spásném

významu a posvátnosti knihy. Tehdy se homérské básn� staly „svatými knihami pohanství“.

Novoplatonici citují Homérovy verše k podpo�e svých spekulací stejn� jako církevní otcové

verše z Bible.“64

V �ím� se knižní kultura vyvíjí až spolu s rozvojem alexandrijsko – helenistické

literatury. V dob� Cicera, Horatia a Vergilia vzniká ideál klasického um�ní a knižní

metaforika op�t ustupuje.

V raném st�edov�ku se objevují knižní metafory v souvislosti s mu�edníky.

„Mu�edník sám je inscripta Christo pagina (Kristem psaná stránka).“65

V šestém století vzniká mnišství, kde nacházíme mnoho metafor s tematikou knihy na

okrajích stránek �asto od opisova�� a další metafory nacházíme v díle špan�lského

spisovatele Isidora ze Sevilly (6.-7.stol.). Ve svých Etymologiích se v�nuje sedmi svobodným

um�ním. Objevuje se u n�j i myšlenka, že n�která písmena mají magický význam a celá jedna

z jeho knih je v�novaná knihám a knihovnám. Pro rané období st�edov�ku je b�žné zobrazení

osob a personifikovaných zví�at a r�zných v�cí s texty.66

Písmo m�lo být zobrazením stálosti v �asech, které stabilní nebyly. Jak píše Douwe

Draaisma, lidé se dožívali nízkého v�ku, byla velká úmrtnost a písmo mohlo na tomto sv�t�

n�co zanechat. V šestnáctém století nastal obrat a knihy se staly najednou jedním ze symbol�

marnosti. 67

63 CURTIUS, Ernst Robert. Evropská literatura a latinský st�edov�k. Vyd. 1. Praha: Triáda, 1998. 331 s. 64 Ibid. 332 s. 65 Ibid. 336 s. 66 Ibid. 341 s. 67 DRAAISMA, Douwe. Metafory pam�ti. Praha: Mladá fronta, 2003. 48 s.

27

Kniha jako metafora p�írody

St�edov�ký básník Alan používá citát, kde vysv�tluje, že stvo�ení je jako kniha. Tento

citát je použit i v románu Jméno r�že.

Omnis mundi creatura

Quasi liber et Pictura

Nobis est et spekulum.68

Ve 12. století se objevuje metaforika knihy i ve filosofii. Nap�íklad Hugo a Santo

Victore nebo Hugo de Folieto. Ten si vytvo�il tezi o existenci �ty� knih života. „První byla

napsána v ráji, druhá na poušti, t�etí v chrámu a �tvrtá existuje od v�k�. Tu první napsal B�h

do srdce �lov�ka, druhou Mojžíš na desky, t�etí Kristus na zemi a �tvrtou psala Boží

proz�etelnost.“69 Roger Bacon (oblíbený filozof hlavní postavy Jména r�že) p�išel s

touto metaforou: „Nebo� náš Spasitel �ekl: Bloudíte, neznajíce písem ani moci Boží, kde nám

ke studiu nabízí dv� knihy, abychom neupadali do blud�.“70

Metaforiky knihy v náboženstvích

Nejstarší symbolika knihy se dochovala v mezopotámském mýtu Enúma eliš. Zde je

kniha zobrazována jako Kniha sv�ta, kde jsou zaznamenány osudy lidí. Odtud se pak

inspirovala další náboženství. Islám rozlišuje mezi Knihou sv�ta a souhrnem osud�

jednotlivých lidí. Je pro n�j také typické, že p�ikládá velký význam písmu a kaligrafii. Ernst

Robert Curtius se domnívá, že „Arabské písmo skýtá znalci estetický požitek, jemuž se

nevyrovná nic z naší kultury písma.“71 Metafory pak t�ží práv� z této obliby v písmu. Pro

d�razný p�íkaz m�li metaforu „píchat n�komu rydly dovnit� o�ních koutk�“72. N�které

zásadní situace cht�li zaznamenat „písmeny z tekutého zlata“73. Metaforika písma se objevuje

i v milostné poezii. „Plavé vlasy jedné krásky psaly �íslici 1 na bílou stránku jejího lí�ka,

jako když zlato te�e po st�íb�e.“74 Z historických reálií víme, že Arabové ovlivnili špan�lskou

kulturu, takže leccos jsme pochytili touto cestou. Goméz m�l prý 80 metafor knihy a písma.

Skoro se zdá, že východ byl na metaforicky nápadit�jší než západní sv�t.

68 CURTIUS, Ernst, Robert. Evropská literatura a latinský st�edov�k. Vyd. 1. Praha: Triáda, 1998. 344 s. 69 Ibid. 344 s. 70 Ibid. 347 s. 71 Ibid. 371 s. 72 Ibid. 372 s. 73 Ibid. 372 s. 74 Ibid. 372 s.

28

Podle Ernsta Roberta Curtia se nejvyššího posv�cení knize dostalo zásluhou

k�es�anství. A to z toho d�vodu, že díky n�mu se produkovalo mnoho spis�, a� už

posvátných, liturgických, životopisy svatých apod. 75 Nelze opomenout zásadní vliv židovské

kultury jako základu. S k�es�anstvím sice sdílí Tóru, písmo je pro Židy ale mnohem více

hodno úcty než pro k�es�any a to díky tomu, že se židovská kultura zabývá kabalou, kde je

každé písmeno spojeno s �íslem a má velkou d�ležitost v kosmologickém výkladu uspo�ádání

sv�ta.

Ve Starém zákon� se objevuje hned n�kolik metafor. Už samotné desky s Desaterem

Božích p�ikázání jsou napsané a p�edané Mojžíšovi ve fixované form�. Nejednalo se tedy o

ústní akt. Už tento fakt m�že dokládat význam písma.76 “Desky Zákona jsou psané prstem

Božím.“(Iz 31,18). Podle jedné eschatologické vize „svinuta budou nebesa jako kniha“ (Iz

34,4). Další metafora nebe jako knihy „a nebe se schovalo jako kniha zav�ená.“(Zj 6,14).

Jiné jsou metafory vztahující se k pam�ti, které byly popsány výše. V Novém zákon� je

situace, kdy Ježíš píše do zem� a kdy „emauzským u�edník�m otevírá mysl, aby rozum�li

písm�m“(LK 24,45). Také sv. Pavel v jednom ze svých dopis� píše „Jste list Krist�v…

napsaný ne �ernidlem, ale Duchem Boha živého, ne na deskách kamenných, ale na deskách

srdce masitých“ (2 K 3,3).77

Metafory knihy najdeme i v knize proroka Ezechiela v situaci, kdy k n�mu p�išel

Hospodin a dal mu svitek, který m�l sníst.(Ez 2,9-10) Stejn� jako se to potom stalo apoštolovi

Janovi ve Zjevení.(Zjevení 10, 9-11)

Ve starém zákon� prorok dostává úkol „vepiš to do knih na památku“ (Ex 17,14) dále

„Vezmi sob� knihu velikou, a napiš na ni písmem lidským“(Iz 8,1).78 Job vyslovuje p�ání, aby

jeho nevina byla na v��né �asy zapsána do knih a vytesána do kamene.(Jb 19,23) Zajímavé je,

že Jud�v h�ích „napsán jest pérem železným, rafií kamene p�etvrdého, vyryt jest na tabuli

srdce jejich“ (Jr17,1). Porovnáme-li to s Novým zákonem, kdy Ježíš píše do písku, je vid�t

jak se zm�nily spolu s teologickým významem i metafory. Starý zákon, jako prost�edí, kde

platí zákon „oko za oko, zub za zub“ a Nový zákon s postavou milosrdného Vykupitele, který

zapíše h�ích na zem, aby byl vzáp�tí odvanut v�trem a zapomenut.

75 CURTIUS, Ernst, Robert. Evropská literatura a latinský st�edov�k. Vyd. 1. Praha: Triáda, 1998. 334 s. 76 Ibid. 335 s. 77 Ibid. 335 s. 78 Ibid. 335 s.

29

V buddhistickém pohledu je kniha symbolem „dokonalosti moudrosti, �e�i a výrazu.

Tárá má knihu osv�cující moudrosti. Spo�ívající na lotosu, který symbolizuje rozkv�t

ducha.“ 79

Metafory u Williama Shakespeara

Když se zam��í práce nyní na metafory v dramatu, je nutno p�iznat, že v alžb�tinské

dob� je používání metafor knihy velmi b�žné, což souvisí s jejich velkou oblibou.

Shakespearovo dílo je toho dokladem. Také ale nad ostatními autory metafor vyniká svojí

r�zností a nápaditostí. „P�ináším vám podivné zprávy. Jsou dobré? Záleží na známce, kterou

jim vtiskne vývoj událostí; ale mají dobrý obal: zvenku vypadají docela hezky.“80 Dále užívá

metafory tvá�e jako knihy, ze které se dá �íst.

„�ti v knize Paridovy mladé tvá�e

a najdeš p�vab vepsaný do ní perem krásy…

A co v tom skvoucích svazku z�stane temného,

nalezneš napsáno na okrajích jeho o�í.

Ta drahocenná kniha lásky, tento nevázaný milenec,

má k v�tší kráse zapot�ebí jen pevnou vazbu:

Ryba žije v mo�i, a je skv�lé,

když krása vn�jšku skrývá krásu uvnit�:

nejv�tší slávu v o�ích mnoha sklidí kniha,

která zlatými sponami zamyká zlatý p�íb�h.“81

Nebo v dramatu Macbeth:

„Vaše tvá�, m�j pane, je jako kniha,

v níž lidé mohou �íst podivné v�ci.“ 82

Ve h�e Bou�e má kniha vysoké postavení, je majetkem hrab�te Prospera, který z ní

�erpá, protože je to �arod�jná kniha. Na konci hry ji potápí a tím se zbavuje i svých

�arod�jných schopností.

79 COOPEROVÁ, J.C. Ilustrovaná encyklopedie tradi�ních symbol�. Vyd. 1. Praha : Mladá fronta, 1999. 85 s. 80 CURTIUS, Ernst. Evropská literatura a latinský st�edov�k. Vyd. 1. Praha: Triáda, 1998. 362 s. 81 Ibid. 363 s. 82 Ibid. 367 s.

30

Kniha jako literární hrdina

Nyní se práce zam��í na n�které z titul�, ve kterých hrála kniha p�ímo klí�ovou roli. A

jedná se o knihy autor�, kte�í se sami knižní kulturou dlouhodob� zabývali. První bude

zmín�n román Jméno r�že, který není t�eba p�edstavovat. Zde bude cílem poukázat na

klí�ovou roli knihy v románu, která vyplývala z dobového kontextu. Kniha byla objektem

velké hodnoty a zdrojem velkého nebezpe�í, totiž v�d�ní. Kv�li zaslepenosti �lov�ka se tak ve

finále ni�í celá knihovna.

Dále se práce dotkne díla argentinského spisovatele J. L. Borgese a to zvlášt� dvou

povídek – Kniha z písku a Babylonské knihovny. Sám Borges byl Ec�v p�ítel a Eco si na n�m

velmi cení jeho odkazování na jiné knihy, což mimo jiné sám použil v úvodu k Jménu r�že. I

když Borges zem�el d�íve, než se hypertext za�al používat, Eco o n�m tvrdí, že ho p�edjímá.

Jmenované povídky jsou toho dokladem.

Rozbor románu Jméno r�že

Umberto Eco vystudoval st�edov�kou filozofii, to byl jeden z d�vod�, pro� si vybral

pro sv�j román st�edov�ké téma. Jak píše s nadsázkou sob� vlastní v Poznámkách ke Jménu

r�že, „p�ál jsem si zavraždit n�jakého mnicha“83. Ve Jménu r�že se mu poda�ilo n�kolik v�cí

zárove�. Napsat úžasný napínavý detektivní p�íb�h, pojednání o st�edov�ké filozofii a

teologii. Skoro až reportáž o koncilu a to všechno jako kroniku starého mnicha Adsa, který

p�íb�h vypráví jako retrospektivu.

Název

Samotný název románu je pon�kud záhadný a k jeho dekódování se nabízí hned

n�kolik interpretací. Eco je významným sémiotikem a zná tedy principy ozna�ování a

ozna�ovaného. Sám se k názvu díla vyjád�il tak, že jde o h�í�ku se �tená�em, nechává ho volit

z obrovského množství symbol� a odkaz� jaké r�že v literatu�e má.

Také se ale zmi�uje o básni od st�edov�kého mnicha Bernarda z Morleye ze sbírky,

jejíž úryvek m�žeme �íst na poslední stran� románu: "Stat rosa pristina nomine; nomina nuda

tenemus.- N�kdejší r�že je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci.“84

Jedná se o poslední v�tu románu spisu, který dopsal starý mnich Adso v klášte�e v

Melku a p�ipravuje se na smrt. Po tom, co popsal požár kláštera, který zni�il všechny vzácné

83 ECO, Umberto. Poznámky ke "Jménu r�že". In Sv�tová literatura. Ro�. 31(1986), �. 2, 229 s. 84 ECO, Umberto. Jméno r�že. 5. vyd. Praha: �eský klub, 2008. 412 s.

31

rukopisy, které tam byly p�edtím tak pe�liv� st�eženy, všechnu moudrost tehdejšího sv�ta,

za�ne i starý mnich zoufat nad stavem sv�ta, nad marností všeho konání a nevyhnutelnosti

smrti. Nabízí se otázka, pro� tuto informaci nechává Eco až na konci. D�vodem je prý to, že

b�hem �etby si �tená� už na název utvo�il n�jaký názor sám, takže ho to neovlivní. 85 Což je

jedna z cest jak zapojuje �tená�e do svých her.

P�i setkání se sémiotikou dostává tento citát zcela jiný význam, význam neur�itého

znaku. R�že byla ve st�edov�ku snad nejv�tším zdrojem symbol�. Symbolika r�že v literatu�e

sahá až do antiky k románu Zlatý osel, ve st�edov�ku byl napsán Román o r�ži, krásná žena

byla p�irovnávána k r�ži (to zase m�že vypovídat o mladé vesni�ance, která se zalíbí Adsovi,

kterému je její jméno utajeno).

Další inspiraci uvádí Eco v Poznámkách ke Jménu r�že: „Podotýkám, že cht�l-li

Abélard podat d�kaz, že jazyk se m�že zabývat jak v�cmi, jež zmizely tak t�mi, které nebyly,

používal jako p�íklad výrok nulla rosa. Z toho a� si vyvodí �tená� n�jaký záv�r už sám.“86 To je

velmi zajímavé v tom kontextu, že práv� Abélard našel kompromis mezi nominalisty a

realisty ve sporu o univerzálie. Zatímco realisté uznávali skute�nost obecninám a nominalisté

jednotlivinám. S tím, že obecniny považovali pouze za jména, Abélard oba názory slou�il do

definice: „Ve skute�nosti, která nás obklopuje, jsou univerzálie jen ve v�cech. Pro Boha jsou

však p�ed v�cmi, totiž jako praobrazy stvo�eného v jeho božském duchu. A pro �lov�ka jsou

vskutku po v�cech, totiž jako pojmové obrazy, které musíme teprve získat ze shodnosti v�cí.“87

Kone�né rozhodnutí nechává Eco na �tená�i. Jde tedy o takovou postmoderní h�í�ku,

která se k jednomu z nejtypi�t�jších postmoderních román� velmi hodí.

Román

D�j se odehrává v benediktinském opatství na apeninském poloostrov�, n�kde mezi

Piemontem, Ligurií a Francií, kam p�ijíždí starý františkán Vilém z Baskervillu se svým

žákem, mladým benediktinem Adsem. Postava Viléma z Baskervillu je intertextuální citace

Sherlocka Holmese, jak se k tomu p�iznává Eco v Poznámkách ke Jménu r�že.88 Vilém sem

byl pozván, aby vy�ešil záhadu vraždy mnicha, a za jeho p�ítomnosti se stane n�kolik dalších

vražd. To vše na pozadí nestabilní situace církve, kdy musela �ešit problém dvojpapežství a

problémy s heretickými hnutími. Klí�ovou roli zde hrají církevní dogmata. Spor mezi

85 ECO, Umberto. Jméno r�že. 5. vyd. Praha: �eský klub, 2008. 412 s. 86 ECO, Umberto. Poznámky ke "Jménu r�že". In Sv�tová literatura. Ro�. 31(1986), �. 2, 228 s. 87 STÖRIG, Hans Joachim. Malé d�jiny filosofie. Vyd. 1. Kostelní Vyd�í: Karmelitánské nakladatelství, 2000. 186 s. 88 ECO, Umberto. Jméno r�že. 5. vyd. Praha: �eský klub, 2008. S. 231.

32

patristickými a scholastickými p�ístupy. Spor nominalist� a realist� a posedlost touhou po

moci. Rozvržení románu odráží život v klášte�e. Kapitoly jsou rozd�leny podle dní (celkem

jich je sedm a každý den se stane jedna vražda, které zpo�átku nazna�ují sedm polnic z

Apokalypsy) a každý den je pak rozd�len podle modlitby breviá�e, kterou se mniši modlili a

která jim rozm��ovala den do r�znorodých �inností, které vykonávali. Za�átek byl matutinum

n�kdy kolem druhé hodiny v noci a den kon�il kompletá�em kolem šesté hodiny ve�erní.

Na za�átku lí�í Eco velmi spletitou cestu k rukopisu jistého Adsa z Melku. Nejprve

píše, že dostal kopii a originál je uložen v klášte�e v Melku. Bohužel však rukopis ztratil, a

když hledal v klášte�e v Melku, nic nenašel. Pak ale našel odkaz na spis Adsa v úpln� jiné

knize, ke které se dostal náhodou. Toto pohrávání si s p�vodem knihy je velmi borgesovský

motiv a Eco to sám p�iznává.

Práce se nechce zabývat vylí�ením d�je, proto se zam��í pouze na ty �ásti, kdy se v

románu objevuje kniha a na které má kniha vliv.

Opatství, ve kterém se d�j odehrává, je proslulé svojí velkou knihovnou, která

obsahuje všechnu dosavadní moudrost. Jde o budovu, která má tvar obdélníku se �ty�mi

osmibokými v�žemi v rozích a všechny architektonické prvky mají svoje zakotvení v teologii.

„Byla to stavba osmihranná a zdálky vypadala jako �ty�hran (tvar nejdokonalejší, nebo�

vyjad�uje pevnost a nedobytnost M�sta božího), její k jihu obrácená strana se ty�ila nad

náhorní plání, na níž stálo opatství, zatímco k severu obrácené zdivo jako by vyr�stalo ze

samotné hory, nad níž strm� �n�lo. T�i �ady oken vyzna�ovaly trojitý rytmus stavby, co bylo

hmotn� �ty�hranné na zemi, to bylo duchovn� trojhranné na nebi. Když jsme byli blíž, ukázalo

se, že z �ty�st�nu na každém rohu vyr�stá sedmihranná v�ž s cimbu�ím, jejichž p�t st�n je

umíst�no na vn�jší stran� – �ty�i z osmi stran velkého osmihranu zplodily �ty�i menší

sedmihrany, které se z vn�jšku jevily jako p�tihrany. Nikomu by nemohl uniknout obdivuhodný

soulad tolika posvátných �ísel, z nichž každé má subtilní smysl duchovní.“89

Tato budova Viléma z Baskervillu a Adsa ohromí, už když se blíží k opatství. „Svou

velikostí a tvarem se Budova nijak nelišila od t�ch, které jsem pozd�ji spat�il na jihu italského

poloostrova, nap�íklad Castel Ursino nebo Castel del Monte; pro svou nep�ístupnost však

byla nad n� hroziv�jší a v poutníkovi, který se k ní pomalu blížil, budila opravdu báze�.“ 90

V prvním pat�e budovy se nacházela kuchyn� a refektá� (jídelna), ve druhém

skriptorium a ve t�etím pat�e knihovna, do které m�l p�ístup pouze knihovník, což bylo velmi

zvláštní, protože se knihovna pyšnila nejv�tším po�tem titul� z celého k�es�anského sv�ta. Ve

89 ECO, Umberto. Jméno r�že. 5. vyd. Praha: �eský klub, 2008. 21 s. 90 Ibid. 21 s.

33

skriptoriu sice byl seznam titul�, ale ten byl velmi nep�ehledný, knihy tam nejsou totiž �azeny

podle jmen autor� ale podle data, kdy do kláštera p�išly. Místo úložišt� knihy bylo taky

op�edeno tajemstvím. Knihy mají sice signaturu, ale n�které její �ásti knihovník necht�l

objasnit. „Bu� nevíte, nebo jste zapomn�l, že do knihovny má p�ístup pouze knihovník. Je

tudíž správné a dosta�ující, aby pouze on um�l tyto údaje rozluštit.“91

Vilém tento zákaz kritizuje a snaží se p�ijít té záhad� na kloub. Je také d�ležité, že d�j

se odehrává v dob� velkých zm�n. Vznikají heretické skupiny, existují už univerzity a boj o

záchranu pravé víry je pro mnichy velmi náro�ný. Proto je nejsnazší se p�ed nároky doby

izolovat. Když opat obhajuje toto opat�ení, tvrdí, že: „To protože ne všechny pravdy jsou

vhodné pro všechny uši a ne všechny lži zbožná duše rozpozná.“92

Skriptorium byla jedna dlouhá místnost s klenbou, podep�ená sloupy, bylo zde mnoho

oken, které zajiš�ovaly dostate�ný p�ístup sv�tla pro iluminátory, restaurátory, malí�e iniciál a

kopisty. T�ch se sem vešlo celkem �ty�icet a každý m�l sv�j st�l pod oknem spolu s

pom�ckami, které ke své práci pot�eboval: 93„...kalamá�i na inkoust, jemnými pery, které tu

n�kolik mnich� p�i�ezávalo tenkými nožíky, pemzou na uhlazování pergamenu, pravítky, podle

kterých se d�lají linky, na n�ž se pak klade písmo. Každý písa� m�l bu� vedle sebe, nebo nad

šikmou plochou stolu �tecí pultík a na n�m rozev�ený kodex, který m�l práv� v práci. Stránku

zakrývala pohyblivá maska, takže byl vid�t jenom opisovaný �ádek. N�kte�í u sebe m�li i zlaté

a jiné barevné inkousty. Jiní zase jenom �etli a d�lali si poznámky do svých pergamen� nebo

na tabulky.“94

Z šifry, kterou najdou na pracovním stole zem�elého iluminátora se Vilémovi a Adsovi

poda�í vyluštit, že jde o nápis Finis Africae. Je to název tajné místnosti v knihovn�, kde jsou

uschovány tajné knihy, které se nesmí dostat nikomu do rukou. Odtud taky pochází ona

d�ležitá kniha, která zp�sobí smrt tolika lidí. Jde o tlustý rukopis, který obsahuje n�kolik knih

a jednou z nich je druhý díl Aristotelovy Poetiky.

Pomocný knihovník Berengar ji totiž propašoval z knihovny ven, aby ji p�edal mnichu

Adelmovi a následn� se dostala do rukou mnoha lidem. Každý, kdo se s ní dostal do styku,

zem�el. Na konci p�íb�hu se dozvídáme pro�. Starý mnich Jorge z Burgosu stránky knihy

napustil jedem. To proto, že nenávid�l Aristotela za to, že píše o smíchu v pozitivním smyslu.

Vilém z Baskervillu se s ním jednou dostane do diskuze o tom, zda se Ježíš Kristus smál nebo

ne. Jörge se na n�j rozho��en� obo�í, že to nem�že být pravda, protože smích pochází od

91 ECO, Umberto. Jméno r�že. 5. vyd. Praha: �eský klub, 2008. 67 s. 92 Ibid. 35 s. 93 Ibid. 64 s. 94 Ibid. 64 s.

34

ábla. Z tohoto vý�atku lze vid�t, jak velká byla v klášte�e nenávist k jiným názor�m a k

filozofii, jak nebezpe�né stanovisko je uzav�enost v��i jiným názor�m. Na konci p�íb�hu

Jörge z Burgosu inkriminovanou knihu sní a tak se otráví, knihovnu zapálí a nejv�tší zdroj

vzd�lanosti st�edov�ku tak lehne popelem.

V záv�ru románu se objevuje pasáž, jak po požáru v opatství sbírá Adso, jednotlivé

útržky pergamen� a schovává si je do své mnišské kutny a dokonce se na konci vyprav��

p�iznává, že je má schované dodnes. Tento detail sv�d�í jednak o velké lásce k psanému textu,

což by se dalo u st�edov�kého mnicha o�ekávat, ale taky je zde paralela s jednou legendou o

sv. Františkovi z Assisi, který údajn� sbíral jednotlivé kousky pergamenu, které p�i svých

cestách našel a na dotaz pro� to d�lá, odpov�d�l: „Synu, to jsou písmena, z nichž se skládá

p�eslavné jméno Boží.“95

Rozbor Borgesových povídek

Pro Borgesovy povídky je typická jistá komplikovanost d�je, jak už popsal Eco, �asto

se zde objevují odkazy na další knihy, které mohou být smyšlené a n�které p�edznamenávají

hypertext. Borgés svou zálibu v imaginárních sv�tech popisuje takto: „Psát tlustopisy,

rozvád�t na p�ti stech stránkách myšlenku, kterou lze dokonale ústn� vyjád�it v n�kolika

minutách, je namáhavá a vysilující pošetilost. Lépe je p�edstírat, že takové knihy už existují a

podávat jejich obsah �i komentá� k nim.“96 Jak ale píše František Vrhel v doslovu souboru

povídek Zrcadlo a maska, ned�lá to proto, že by cht�l utíkat z reality, ale je to pro n�j nástroj,

jak se jí hloub�ji p�iblížit.97 A možná tak jen vybízí k nekone�nému hledání pravdy. Eco

poznamenal, že zájem o Borgesovo dílo se zrodilo spole�n� se strukturalismem, protože

Borges�v styl psaní není jen experiment se slovy samotnými, ale také se strukturami pojm�.

Proto je také tak t�žké jeho díla interpretovat. 98

Z povídek, které se zabývají knihou, budou podrobn� rozebrány dv�.

95 ECO, Umberto. O literatu�e. Vyd. 1. Praha: Argo, 2004. 344 s. 96 BORGES, Jorge, Luis. Zrcadlo a maska. Praha: Odeon, 1989. 11 s. 97 Ibid. S. 444. 98 ECO, Umberto. O literatu�e. Vyd. 1. Praha : Argo, 2004. 119 s.

35

Babylonská knihovna

V této povídce Borges �erpá z �etby Franze Kafky, kterého obdivoval a práv� tuhle

povídku cht�l napsat v jeho stylu. Dokonce je v povídce na Kafku narážka ve slov� „Qaphqa“.

Druhou z povídek pod jeho vlivem je Loterie v Babylónu.99

Ve zkoumané Babylonské knihovn� používá a rozpracovává metaforu knihovny jako

vesmíru. I když se jedná na první pohled o budovu (v�ž s šestiúhelníkovými galeriemi kde je

nep�etržité a nedosta�ující sv�tlo), pozd�ji zjiš�ujeme, že její obvod je nekone�ný.

Probíhá zde normální kolob�h života jako v normálním sv�t�. �lov�k tu b�hem života

putuje z jednoho šestiúhelníku do druhého. Když popisuje místo, kde se nachází, �íká, že je

„n�kolik málo mil od rodného šestiúhelníku“. Stejn� jako by �íkal od rodného m�sta v

normální realit�. Je-li ale sm�r tohoto pohybu podmín�n n�jakým zákonem nebo náhodou, to

nevíme. Víme ale, že je po smrti hozen p�es zábradlí na galerii odkud se padá do „nekone�né“

tmy.

Babylonská knihovna je podle hlavního hrdiny jakýmsi dokonalým prostorem, jejímž

tv�rcem je B�h. Jistou komplexnost stvo�ení dokládá fakt, že knihovna obsahuje všechny

možné kombinace písmen, všechny knihy, co existují i co by mohly existovat. Každá kniha tu

má sv�j význam a žádná se nepovažuje za zbyte�nou, i když se v ní t�eba jen opakují t�i

písmena po�ád dokola. Také mají ur�itý �ád. Všechny mají stejný po�et stran, slov a písmen.

Problém je, že ur�itou knihu nelze nalézt. M�že to být metafora pro hledání informací

v dnešním sv�t�. Schopnosti t�ídit je a dále s nimi pracovat. O�iš�ova�i, kte�í z knihovny

vyhazovali knihy, kterým nerozum�li, zase mohou být paralelou inkvizice. Zvláštní odd�lení

knih bylo odd�lení Karmínového šestiúhelníku. Tady byly knihy magické. M�ly menší formát

a ilustrace. Záhadou knihovny je, že si lidé mysleli, že existuje kniha, která je výtahem všech

ostatních. Borges poukazuje na r�znost znak� v r�zných jazycích. Nakonec vyprav��

konstatuje, že Knihovna je neohrani�ená a periodická.

Kniha z písku

P�íb�h za�íná, když k jednomu muži p�ijde na návšt�vu podivný podomní obchodník a

chce mu prodat bibli. Hlavní hrdina má ale doma biblí dostatek. Prodava� mu tedy nabídne

zvláštní a vzácnou knihu, která pochází od n�jakého prostého negramotného muže. Kniha

byla velmi t�žká a její zvláštnost spo�ívá v tom, že nemá za�átek ani konec a �ísla stránek na

99 BORGES, Jorge Luis; BARNSTONE, Willis. Zrcadla jsou zvláštní v�c: dva rozhovory. Olomouc: Votobia, 1996. 70-71 s.

36

sebe v�bec nenavazují. Stránky dokonce i mizí. P�esýpá se jako písek. Hlavní hrdina knihu

koupí za celý sv�j plat a vzácnou Viklefovu Bibli a pozd�ji se stane jejím otrokem. Ve snaze

najít n�jaký princip, na základ� kterého kniha funguje, p�estane vycházet z domu a celé dny

tráví u knihy. Žádný princip se mu najít nepoda�í. Stránky z knihy vyr�stají nazda�b�h a jsou

psány neznámým písmem, které se hlavnímu hrdinovi neda�í rozluštit. Nakonec se rozhodne

knihy zbavit, protože by ho psychicky zni�ila. Píše: „P�ipadalo mi to jako zlý sen, jako n�co

nechutného, hanobícího a znetvo�ujícího realitu.“100 Nejprve chce knihu spálit, ale bojí se, že

kou� nekone�né knihy musí být logicky taky nekone�ný a zamo�í celou planetu. Pak odejde

do knihovny a tam ji nechá ležet na regále.

Povídka Kniha z písku poukazuje na nebezpe�í, které mohou (nejen) knihy

p�edstavovat, pokud jim �lov�k podlehne. A je to taky metafora k hypertextu. �tená� je

fascinován tímto nekone�ným klubí�kem, ze kterého se nikdy nem�že vymotat, až se stane

otrokem a za�ne knihu vnímat jako autoritu, jako neproniknutelné tajemství a božstvo. A to i

p�esto, že textu knihy nerozumí. Je v tom i jistá marnost, protože k �emu je taková kniha, jejíž

text nelze �íst, která není nijak ohrani�ená? Taky je to ale výzva, které se dá snadno

podlehnout. Sám prodava� ji ozna�í za “ábelskou knihu“. Pro� ji ale prodává spolu

s biblemi? M�že zde být i skrytá moralita, že �tená� prodá bibli a koupí si za ni (a za celý plat)

jakousi neznámou, ba dokonce „ábelskou“ knihu.

Co se tý�e obchodníka, ten se jí cht�l o�ividn� zbavit a tušil, že bývalý zam�stnanec

Národní knihovny bude mít o takovou knihu zájem, což se splnilo, protože do této knihy

investoval celý plat a Viklefovu Bibli. Musel to být tedy velký milovník knih.

Zajímavé je, že muž, který knihu prodává, pochází z Orknejí, což je souostroví ve

Skotsku a o m�st�, kde se d�j odehrává, nevíme v�bec nic. Jen jméno ulice. Taky jména obou

hrdin� jsou �tená�i utajena. Je zde taky samoz�ejm� skrytá podobnost s Babylonskou

knihovnou. Nekone�nost, cizí jazyky a posedlost �lov�ka p�ijít na systém, který je v knize

schován.

100 BORGES, Jorge, Luis.Zrcadlo a maska. Praha: Odeon, 1989. 418 s.

37

Podobnost Eca a Borgese

Jak bylo popsáno výše, sám Eco se nechal Borgesem inspirovat a v�noval mu jednu

postavu ze svého románu – ctihodného Jorgeho z Burgosu (m�sta, kde byl vynalezený papír).

Podotýká, že když román psal, tak nev�d�l, co postava Jorgeho z Burgosu ud�lá. 101

Ur�it� je ale zvláštní, že dva auto�i nap�í� kontinenty (i když Borges žil pom�rn�

dlouhou dobu v Evrop�) si jsou tolik podobní. Pokud jde o tituly, které Eca nejvíc ovlivnily,

byla jednou z hlavních Babylonská knihovna. I knihovna ve Jménu r�že vypadá velmi

podobn�. Objevují se tam i zrcadla. Zatímco U Borgese mají úkol zv�tšovat prostor, ve Jménu

r�že jsou to spíše nástrahy, jak vylekat a odehnat zv�davé mnichy. Další podobnost je

v postavách – mužích oddaných knihám. U Eca to jsou mniši a u Borgese muži, oddaní

knihám, kte�í s nimi tráví celý sv�j život a krom� t�lesných pot�eb a nepohodlného „spaní ve

stoje“ ve vedlejší místnosti. Jsou neustále mezi regály s knihami a hledají. V obou dílech se

objevuje problematika cenzury. Hledá se systém �azení (a v neposlední �ad� systém a �ád

celého sv�ta). Vilém na n�j nakonec p�ijde rozumovou cestou a v Babylonské knihovn� není

nalezen.

101 ECO, Umberto. O literatu�e. Vyd. 1. Praha: Argo, 2004. 120 s.

38

ZÁV�R

Práce se snažila nahlédnout na knihu jako na fenomén, utvá�ející kulturu a spole�nost.

Výklad tématu op�ela o názory a interpretaci d�l dvou postmoderních autor�, v jejichž dílech

hraje kniha významnou roli. Zaznamenala také osobní knižní preference t�chto autor�,

doplnila n�které názory na knihy jako takové i zamyšlení nad jejich budoucností (hlavn� v

p�ípad� U. Eca).

Nejprve vybrala vhodnou definici knihy. Neopomenula knihy elektronické a názory

Umberta Eca a J. L. Borgese. Zjistila, že U. Eco dává p�ednost knihám tišt�ným, i když se k

elektronické knize nestaví ryze odmítav�.

Ve svém rozvržení práce kopírovala rozd�lení na obsah a formu, zprvu se v�novala

knize jako artefaktu, kde shrnula nejd�ležit�jší etapy ve vývoji knihy, v�novala se krásné

knize a hnutí Williama Morrise, odhalila, že pro n�ho byla ideální kniha ta, která byla

harmonií všech �ástí a byla díky ru�ní výrob� um�leckým dílem, i když se jednalo o spot�ební

zboží a doplnila snahy �eské malí�ky Zdenky Braunerové. Poté dokázala, že kniha p�sobí na

všechny z lidských smysl�. Kapitola v�novaná knihovnám popsala d�ležitost vhodného

prostoru pro knihy a zdánliv� triviální otázku �azení knih.

Ve druhé �ásti nazvané Kniha jako médium se práce zabývala obsahem knihy,

zmapovala d�jiny interpretace, Ecovu typologii �tená�e, vztah autora a �tená��v p�ístup k fikci

a dotkla se i rozdílu mezi �asem reálným a �asem p�íb�hu, který je pro proces �tení také

d�ležitý jako jeden z dalších nástroj� autora. Následn� se snažila vybrat nejzásadn�jší

metafory knihy v literatu�e a objevila bohatou metaforiku nap�í� staletími a zem�pisnými

ší�kami. Za d�ležité považuje zjišt�ní, že metafory knihy provází za její dlouhý vývoj i mnoho

protiklad�. Na jedné stran� kniha jako stálost, jistota, atribut Boha a na druhé stran� za

n�kolik století marnost, pouhá v�c, která podlehne zkáze jako všechno ostatní. V poslední

�ásti rozebrala klí�ové pasáže z románu Jméno r�že, které se týkaly knihy, kde našla mnoho

odkaz� na st�edov�kou literaturu, ale také velmi v�rn� vylí�ené klášterní skriptorium

odpovídající skute�ným dobovým knihovnám a skv�le vylí�ené dobové názory na knihu jako

nebezpe�ný nástroj moci, ale také zdroj t�ch nejkrásn�jších myšlenek, pro které je n�kdo

schopný i zabít �lov�ka. Pak byly rozebrány dv� Borgesovy povídky. Rozbor Borgesových

povídek nebyly pro autorku jednoduché a jist� by stály za hlubší rozbor nebo porovnání s

další Borgesovou tvorbou.

39

RESUMÉ

Práce si klade za cíl prozkoumat fenomén knihy a to z n�kolika úhl� pohledu.

Zam��uje se na knihu jako na p�edm�t, který b�hem svého vývoje získal n�kolikrát atributy

um�leckého díla a nahlíží na knihu jako na fyzický artefakt i jako na médium. Druhým cílem

je popsat úlohu knihy ve vybraných povídkách J. L. Borgese a v románu Jméno r�že.

V krátké úvodní kapitole se nabízí n�kolik definic knihy a je zde popsána stru�ná

historie elektronických knih a názory dvou klí�ových autor� této práce na knižní

problematiku.

První kapitola se v�nuje knize jako artefaktu a obsahuje t�i podkapitoly. Ve zkratce

jsou zde popsány d�jiny knihy s jejími d�ležitými momenty a zvláštní prostor je v�nován

teorii krásné knihy a hnutí Williama Morrise, protože práv� ono anglické hnutí toužilo knize

vrátit její um�leckou hodnotu a soud� podle vlny typograf� po celém území Evropy, kte�í se

inspirovali, byla tahle myšlenka úsp�šná. Na našem území se inspirovala Williamem

Morrisem malí�ka Zde�ka Braunerová. Práce navazuje kapitolou o smyslovém vnímání knihy

a dokazuje, že na �tení participují opravdu všechny smysly. Poslední �ástí kapitoly Kniha jako

artefakt je podkapitola o knihovnách, kde se krom� jejich vývoje zabývá vztahem knih a

prostoru a systémy knižního uložení.

Druhá �ást práce, kapitola Kniha jako médium zkoumá proces �tení, jeho d�jiny a

vztahy mezi autorem-knihou a �tená�em, to vše za p�isp�ní Ecových teorií narace. Následující

kapitola je v�nována metaforám knihy. V poslední kapitole je popsána úloha knihy v románu

Jméno r�že a ve dvou povídkách J. L. Borgese.

SUMMARY

Bachelor thesis aims to explore the phenomenon of the book from different angles. It

focuses on the book as an object which received several attributes of the artwork during its

evolution of the artwork and sees the book as a physical artifact and as a medium.

The second aim is to describe the roles of book in selected short stories by J. L. Borges

and novel Name of the Rose.

In a brief introductory chapter, the work offers several definitions of the book. There is

described a brief history of electronic books and views of two key authors of this work on the

book issue.

40

The first chapter is devoted to the book as artifact and contains three subsections. In

short, there are described the history of the book with its important moments and special

space is devoted to the movement and „theory of beautiful books“ of William Morris. This

movement was desired impulse to return the book's artistic value, and judging by the waves

around the typographers of Europe. He was inspired Zdenka Braunerová in this country. This

work follows a chapter on sensory perception and the book shows that reading really

participate in all senses.

The last part of chapter Book as an artefact is a chapter on libraries, which deals with

the relationship of books and space systems and sorting books.

The next part, chapter book as a medium for exploring the reading process, its history

and the relationship between author and reader-book, all with the assistance of Eco´s theories

of narration. The following chapter is devoted to metaphors of the book. The last chapter

describes the role of books in the novel Name of the Rose and two short stories by JL Borges.

41

BIBLIOGRAFIE

BIBLE : Písmo svaté Starého a Nového Zákona : v�etn� deuterokanonických knih : �eský ekumenický p�eklad. Praha: �eská biblická spole�nost, 1993.

BORGES, Jorge Luis; BARNSTONE, Willis. Zrcadla jsou zvláštní v�c: dva rozhovory. Olomouc : Votobia, 1996. 92 s. ISBN 8071980714.

BORGES, Jorge Luis. Zrcadlo a maska. Praha: Odeon, 1989. 448 s.

CARRI�RE, Jean-Claude; ECO, Umberto; TONNAC, Jean-Philippe de. Knih se jen tak nezbavíme. Vyd. 1. Praha: Argo, 2010. 237 s. ISBN 9788025702666.

COOPEROVÁ, J. Ilustrovaná encyklopedie tradi�ních symbol�. Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 1999. 239 s. ISBN 8020407618.

CURTIUS, Ernst Robert. Evropská literatura a latinský st�edov�k. Vyd. 1. Praha: Triáda, 1998. 738 s. ISBN 8086138070.

DRAAISMA, Douwe. Metafory pam�ti. Praha: Mladá fronta, 2003. 281 s.

ECO, Umberto. D�jiny krásy. Vyd. 1. Praha: Argo, 2005. 439 s. ISBN 8072036777.

ECO, Umberto. Jméno r�že. 5. vyd. Praha: �eský klub, 2008. 429 s. ISBN 9788086922027.

ECO, Umberto. Lector in fabula : role �tená�e aneb Interpreta�ní kooperace v narativních textech. Praha: Academia, 2010. 290 s.

ECO, Umberto. Mysl a smysl: sémiotický pohled na sv�t. B�eclav: Moraviapress, 2000. 183 s. ISBN 8086181367.

ECO, Umberto. Poznámky ke "Jménu r�že". In Sv�tová literatura. Ro�. 31(1986), �. 2, s. 227-241.

ECO, Umberto. O literatu�e. Vyd. 1. Praha: Argo, 2004. 313 s. ISBN 8072035886.

ECO, Umberto. Šest procházek literárními lesy. Olomouc: Votobia, 1997. 196 s.

GILBERTOVÁ, Katharine Everett; KUHN, Helmut. D�jiny estetiky. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a um�ní, 1965. 502 s.

HENCKMANN Wolfhart; LOTTER Konrad. Estetický slovník. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. 229 s.

KELLY, Michael. Encyclopedia of aesthetics. Volume 1. New York: Oxford University Press, 1998. 521 s.

KOCMAN, Ji�í Hynek. Médium papír. Vyd. 2. Brno: VUTIUM, 2004. 87 s. ISBN 8021426268

LENDEROVÁ, Milena. Zdenka Braunerová. Praha: Mladá fronta, 2000. 230 s.

MANGUEL, Alberto. D�jiny �tení. Vyd. 1. Brno: Host, 2007. 480 s. ISBN 9788072942312.

MANGUEL, Alberto. Knihovna v noci. Vyd. 1. Brno: Host, 2009. 302 s. ISBN 9788072943364.

PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Vyd. 1. Praha: Albatros, 1982. 205 s.

PLATÓN ; NOVOTNÝ, František. Parmenidés : Filébos ; Symposion ; Faidros ; Alkibiadés I, II ; Hipparchos ; Milovníci. Vyd. 1. Praha: Oikoymenh, 2003. 430 s. ISBN 8072980637.

SOU�EK, Ludvík. Co zavinil Gutenberg: o písmu a o tisku. Vyd. 1. Praha: Albatros, 1975. 76 s.

STANSKY, Peter. Redesigning the world : William Morris, the 1880s, and the Arts and Crafts. Princeton, N.J.: Princeton University Press, 1985. 293 s. ISBN 0691066167.

STÖRIG, Hans Joachim. Malé d�jiny filosofie. Vyd. 1. Kostelní Vyd�í: Karmelitánské nakladatelství, 2000. 630 s.

ŠRÁMKOVÁ, Jana. Hruškadóttir. Vyd. 1. V Praze: Labyrint, 2008. 111 s. ISBN 9788085935981.

VOIT, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a p�íbuzné obory mezi polovinou 15. a po�átkem 19. století: papír, písmo a písmolijectví, knihtisk a jiné grafické techniky, tiska�i, nakladatelé, knihkupci, ilustráto�i a kartografové, literární typologie, textové a výtvarné prvky knihy, knižní vazba, knižní obchod. 2. vyd. Praha: Libri, 2008.1350 s. ISBN 9788072773909.

WEINSCHENK. Susan. 100 v�cí, který by m�l každý designér v�d�t o lidech. Praha: Computer press, 2012. 240 s.

Elektronické zdroje:

VALENTE, Marcela. BOOKS-ARGENTINA: Seor Borges and the Maid. Inter press service: news agency [online]. 2004 [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://www.ipsnews.net/africa/interna.asp?idnews=23686

ECO, Umberto. Otev�ené dílo.[online]. [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://cirkus-umberto.ic.cz/OperaAperta.pdf.