SETKÁNÍ/ENCOUNTER 14.–18. 4. 2015

Hefaistos kuje 3

Zeus seslal 4

Héra dodala 7

Artemis ulovila 10

Arés na zteči 13

Afrodité zahlédla 14

MEETING POINT

25. Mezinárodní festival divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER

ŠéfredaktorkaJiřina Hofmanová

Vedoucí redakceKarolína Vyhnálková

Zástupce vedoucího redakceEva Krčmářová, Kateřina Uhrová

RedaktořiKateřina Balíková, Jiřina Hofmanová, Karolina Ondrová, Michal Prax, Dagmar Říhová, Martin Srba, Miriam Šedá

PřekladateléLucie Kelčová, Kristína Pavlíková, Klára Škrobánková, Lada Štichová

Korektoři české verzeJan Krupa

Korektor anglické verzeAdrian Hundhausen

FotografovéLucie Říhová, Václav Mach

SazbaPetra Novotná

PořadatelJanáčkova akademie múzických umění v BrněDivadelní fakultaMozartova 1, 662 15 BrnoIČ: 62156462DIČ: CZ62156462

3

HEFAISTO

S KU

JE

Editorial ζ

Slovy Rory Gilmorové: „Ještěže tento den nastal...“ Všichni si oddechneme, vyspíme se, někteří si dnes půjdou konečně i zařádit na božskou párty. Násled-né mnohahodinové kóma už jen přidá šlehačkovou čepičku povětšinou prosluněnému a kvalitního diva-dla plného festivalu. Uznávám, že většinu inscenací znám jenom ze zkazek v recenzích, ale fetišistické Zkrocení zlé ženy bude mou mysl bavit ještě dlouho. (Tímto rovněž vyjadřuji osobní lítost, že grazčtí stu-denti nedostali žádnou cenu, já před nimi rozhodně smekám!)Jak jsem slíbila, potravinovou obsesi i nánosy slov si dnes nechám pro sebe a pustím se radši stezkou sentimentu, ač upřímně přiznávám, že mne z roz-ličných důvodů nevede tak strmě jako se mi obyčej-ně na konci kulturních přehlídek stává. Nicméně to neznamená, že bych neměla komu děkovat a komu projevit vděčnost. První na řadu přicházejí samo-zřejmě dvě dobré duše (ne jediné, jen mne nejbliž-ší) z nejužšího vedení festivalu, jmenovitě Bára Holanová a Patrik Boušek. Děkuji jim za odvážnou ruku ve výběru a za důvěru ve mne vloženou. Dovo-lím si doufat, že nelitují.Velký dík patří i všem manažerům a manažerkám, kteří mi před i v průběhu akce v redakci pomohli a předně vedoucí marketingové sekce, která je na-hnala pod má náročná křídla, Báře Leskovjanové. Každý přispěl svým dílem, jestli méně nebo více ne-chávám na jejich vědomí a svědomí.A na závěr skládám hold všem těm, jež mi pomá-hali vytvořit obsah našeho věstníku. Recenzentům za texty povětšinou více než publikovatelné kva-lity. Korektorům za trpělivost a shovívavost nad našimi pravopisnými neznalostmi. Překladatelům za ochotu strávit noci se slovními hrátkami různé kadence. Pavolu Serišovi za nekorektní komiksy, Miriam Šedé za pražský frontální útok.A nesmím zapomenout ani na těch několik režisé-rů, kteří se zapojili do naší restaurace přítomnosti rozhovorů v Meeting pointu. Snad jsme divákům zjednodušili cestu k výpovědi a vidění světa jednot-livých inscenátorů.Těmito slovy se loučím i já s výročním, čtvrtstolet-ním ročníkem SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2015. Jak již dnes bylo několikrát zopakováno – do příštích let hodně zdaru, elánu a výdrže.

Bez slz, bez lítosti, bez erekce.

Jiřina Hofmanová

4

CESTA KE ŠTĚSTÍNěmecko, Mnichov

Autor hry: Ingrid Lausund

Jazyk uvedení: němčina

Délka: 85 min

Režie: Mario Andersen & Katja Wachter

Kostýmy: Mario Andersen & Katja Wachter & Christina Vogel

Scéna/výprava: Mario Andersen & Katja Wachter

Světla: Peter Platz

Choreografie: Katja Wachter

ZEU

S S

ESLA

L

5

Formulace slovy a pohybem Pomalu, ale jistě mi dochází, že psát recenze o jídle není nutné, neb na předchozích řádcích o něm jistě bylo ře-čeno mnohé. Věnujme tedy několik řádků divadlu.Přestože taneční inscenace Bavorské divadelní aka-demie z Mnichova obsahovala mnoho dlouhých mo-nologů, mohla se i pro němčiny neznalého diváka stát silným zážitkem. Pokud byl tedy ochotný nechat se za-ujmout vizuálním a zvukovým vjemem a bez opory slov si v nich aktivně hledat významy a vlastní interpreta-ce. Věřím, že se najdou i tací, kterým aspoň na nějakou dobu stačilo prostě pouhé sledování čistých a kultivova-ných obrazů, jež herci na scéně vytvářeli.Snad se řešili problémy abstraktnosti a složité formulo-vatelnosti pojmu „štěstí“, hledání vlastní identity a způ-sobu, jakým vztáhnout sebe sama vůči okolí. Mluvené slovo však pro mě jako „negermanofonního“ diváka tvořilo pouze zvukovou kulisu, svazující představení do formy připomínající dobře rytmizovanou a přiroze-ně proudící hudební skladbu. Monology byly většinou přednášeny na pozadí pohybových kreací ostatních sedmi herců. V druhé polovině inscenace se ostře nasa-zené tempo začalo trochu vytrácet. Velký podíl na tom myslím měly dvě promluvy, kde onen pohybový pod-kres chyběl. V tu chvíli jsem poprvé měla čas zalitovat, že nerozumím německy.Celá inscenace byla prostřednictvím kostýmů a osvět-lení laděna do modré barvy. Jinak byla scénografie příjemně prostá. Jeviště na podlaze Divadla na Orlí vy-tyčoval bílý obdélník, podél něhož právě nehrající herci civilně posedávali, pili a přípravovali se na další výstu-py. Za obdélníkem stála bicí souprava, elektrická kytara a basa, na něž si herci sami doprovázeli mnoho čistě tanečních výstupů.Technicky výborně zvládnutý, expresivní tanec, mož-ná radši obecněji pohyb, byl jednoznačně hlavní osou inscenace. Do opozice ke stále se vracející tuctové cho-reografii na popovou melodii nasáklé koncentrovaným štěstím ve formě, jak si ho definují povrchní média, herci-tanečníci stavěli scény boje s vlastním tělem nebo s připoutáním k zemi či k druhému člověku. Vzájemnou příbuznost a návaznost těchto dvou extrémů demonst-roval tanec muže a ženy procházející vývojem od šťastné zamilovanosti přes netečnost až k drsnému souboji. Ke konci představení jsme už sledovali především hroutící se hromadné fotografie lidí se šťastnými úsměvy, una-vené fragmenty již zmíněné kýčovité choreografie nebo vzájemné ostřelování se ukázkově zabalenými dárky a vyprázdněnou formulkou „Happy Birthday“. Jediné, co by se snad dalo této složce vytknout, bylo v několika málo chvílích poněkud rozpačité balancování pohybů na hra-nici mezi stylizací a autentičností.Podle mého názoru inscenaci uškodila její nadměr-ná délka. S tím souvisí i již zmíněná ztráta rytmu, do kterého se sice herci na konci opět dostali, přesto se ale někteří diváci jistě místy nevyhli pocitu nudy. Re-akce publika byly rozporuplné, každopádně myslím, že v  kontextu celého festivalu se mnichovská inscenace rozhodně nedá přehlédnout. Pro mě osobně znamenala jeden z jeho vrcholů.

Karolina Ondrová

6

Sloveso od ich je ichnen

Bavorská divadelní akademie z Německa se vydala cestou ke štěstí právě v Divadle na Orlí. A vydala se cestou tance, hudby a pohybu. Právě tímto nás pro-vázela od začátku do konce představení. Samozřej-mě ruku v ruce s mluveným slovem.Mario Andersen a Katja Wachter zrežírovali hru od německé autorky Ingrid Lausand a namísto jedno-ho herce jich použili rovnou osm. Těchto osm herců ve víru „štěstí“ žilo na jevišti (teda pokud zrovna ne-seděli po bocích, nepili vodu z lahví jako hokejisti na tribuně čekající na svůj monumentální nástup). Do hysterie měla inscenace možná daleko, ale skrze ne-ustálé zmítání těl v sevření jiných nebo dokonce sebe samých se s ubíhajícím časem do hry vkrádala notná dávka stereotypu. 85 minut byl poměrně dlouhý čas na to, aby se dal vyplnit pouze bojem těla s tělem, těla s duší. I když zpočátku byly ony bitvy na jevišti dosta-tečně působivé.Opakovaná píseň Happy od Pharrella Williamse se zprvu zdála celkem nepatřičnou. Po úvodních cita-cích z knih, kdy se nastínila vážnější atmosféra, se najednou osm herců postavilo do veselé pózy a za-tančilo nám svou choreografii do zvuků této popové skladby. Postupem času se z písně vyklubala ponu-řejší verze a ukázala svůj hořký význam, jaký jsme zprvu mohli opomenout. Tanec muže a ženy zobra-zující přímý vývoj jejich vztahu – zamilovanost, apa-tie, boj proti sobě navzájem – patřil k povedenějším scénám. On a prvky jemu podobné obohacovaly celé představení i upadající temporytmus.Herecké kostýmy se ukázaly jako čistě civilní s je-diným společným znakem – modrou barvou. Snad měla kontrasotvat s veselou písni Happy, jelikož její opak se nazývá Blue, tedy modrá nebo také smutek. Skromná scénografie působila velmi střídmě a čis-tě, což opět umocnilo zážitek z pohybových prvků. Herci se spolu bez problémů vyměňovali na místě aktivního dění, na pozici hraní na hudební nástroje v pozadí nebo, jak už bylo zmíněno, na boční straně jeviště, jako na hokejové střídačce.Délka inscenace byla dle mého názoru nadsazená. Ano, cesta ke štěstí představuje obsáhlé téma, zvláště s využítím motivů vyprázdněnosti narozeninových přání, veselých písní, šťastných citátů a všech mož-ných dalších citových laskomin. Jen to ještě nezna-mená, že se vždy musí říct opravdu vše a že to vše se musí vlézt do představení a že pak celé představení musí běžet v jednom a tom samém rytmu.

Dagmar Říhová

Diskuze

V sobotní diskuzi se jako první rozebírala inscena-ce Shakespearova dramatu Hamlet budapešťské Univerzity divadla a filmového umění. První mi-nuty návštěvníci věnovali procesu zkoušení – po dvoutýdenních čtených zkouškách herci nastoupili na jeviště a začali tvořit. Režisér Zsótérov vycházel z  domněnky, že pohyb má navazovat na  text. Ten má dle něj jasné hranice a záleží, jak je řečen, niko-liv předváděn.Tým litevské Kletby snů zastoupila režisérka Kamilé Gudmonité, která uvedla, že na počátku stála pouze jedna scéna a z ní vzešla touha po vytvoření celé in-scenace. Herce režisérka vybrala z různých ročníků a oborů. Účastníci diskuze se pozastavili nad velice kvalitní angličtinou herců. Největším překvapením pro všechny přítomné bylo zjištění, že dílo nastu-dovali původně v litevštině a až patnáct minut před představením si herci text přečetli anglicky. Režisér-ka také uvedla, že se nechala inspirovat Robertem Wilsonem a Suzukim.Následujících několik minut bylo věnováno Malé mořské víle – Svatbě, jíž pod studentskou režií na-studovali ve Varšavě. Na dotaz, zda se inscenační tým inspiroval Waltem Disneym, herci odpověděli, že od ní nakonec upustili, přestože je to napadlo. Když se diskuze stočila na, herci velice často využí-vané, zapojování diváků do hry, dozvěděli jsme se, že mnoho prvků vzniklo až v průběhu hry.Zbývající čas zaplnila rozprava o grazkém Zkrocení zlé ženy. Účastníci rozebírali scénografii a kostý-my. K uchopení představení režisérka uvedla, že se snažila postihnout, jak se lidé v životě snaží nave-nek určitým způsobem vypadat a k přirozenosti je donutí pouze nečekaná situace – v  tomto případě např. nestabilní cesta z prken v přední části scény. Diváky zaujaly také pohyby herců, o nichž jsme se od herců dozvěděli, že vycházely z improvizací zví-řecích pohybů.Poslední diskuze festivalu byla kratší než v  před-chozích dnech, avšak atmosféra se nesla ve stejně příjemném duchu jako dříve.

Martin Srba

HÉR

A DO

DALA

7

8

Paranoidní schizofrenik nebo génius?

Představení Azyl 12-77 vzniklo v  rámci projektu Příběhy 20. století, které mělo za úkol předsta-vit studentům JAMU dokumentární divadlo. Text z  pera Martina Hodoně v  režii Jána Tomandla ztvárnili studenti 3. ročníku činoherního herectví, Adam Mašura a Viktor Zavadil.Už od vstupu do místnosti se na scéně pohybuje Mašura, ztvárňující, jak později u policejního vý-slechu zjistíme, Jana Lukeše. Lukeše můžeme bez-pochyby označit za renesančního člověka, který se věnuje tolika oborům, až z toho rozum zůstává stát. Lukeš byl, než mu vzali licenci, lékařem. Poté, co se snažil o státní převrat a byl označen za nepřítele státu, svou genialitu směřoval už výhradně ke své-mu psanému projevu. Vymyslel si vlastní jazyk „iši“, do něhož všechna svá díla přeložil. Lukeš psal také básně, věnoval se hudebnímu skladatelství a dalším oborům.My Lukeše potkáváme ve chvíli, kdy ho na policej-ní stanici přesvědčí o tom, že trpí paranoidní schi-zofrenií. Léčí se v  Terezíně a Bohnicích. Po sedmi letech je mu přiznán invalidní důchod. Nechce svůj život vzdát, a proto vyhledá odbornou pomoc u doktora Stuchlíka (Viktor Zavadil). Divák se stá-vá svědkem spousty zcizovacích efektů. Předkládá se mu spousta pravd, polopravd a lží o tomto muži. Stává se rovněž svědkem intimního sblížení Lukeše a Stuchlíka.Mašurův projev je psychologizující a není pro něj problém zahrát jak v začátcích vzdorujícího muže, tak na konci lidskou trosku, co se zcela odevzdala a přišla o všechno. Zavadilovi a jeho nevinné tváři není problém uvěřit naprosto cokoliv, a proto mám pro Lukeše jisté pochopení. Oba jsou typově velmi dobře zvoleni. Mašura – drsňák s  geniální duší. Zavadil – andělská tvář s povážlivě pochybnou po-vahou.Na běloskvoucí scéně se odehrává poněkud čer-nobílý příběh. Herecké výkony jsou skvělé, text by místy mohl být propracovanější. Myslím si ale, že dokumentární divadlo by mělo vypadat jinak…

Michal Prax

Azyl 12-77. Režie: Ján Tomandl, hrají: Adam Mašura, Viktor Zavadil.

9

Co se tady tak válíte? … Vy jste pili?

Foyer Divadla Husa na provázku se plní k prask-nutí, všichni netrpělivě přešlapují z místa na mís-to. S malým zpožděním, pro umělecký svět ovšem tolik příznačným, začíná závěrečný ceremoniál 25. ročníku Mezinárodního festivalu divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER. Jak důvěrně zná-má a vystihující se jeví pro konec festivalu úvodní scénka studentů herectví. Bezvládně polehávají po jevišti, neschopnit si zapálit, natož obléknout spodní prádlo, v jejich tváři se zračí minimum spánku a  nějaká ta kocovinka. Na programu se poté znovu, jako již při zahájení, objevuje divá-ky velmi oceňovaný dythyrap – oficiální před-stavení sponzorů. Následuje část alfa, proslovy, při nichž se vystřídají „medový muž“ a  „slaďouš“ prof. Ing. MgA. Ivo Medek, Ph.D., „titán“ Divadel-ní fakulty JAMU doc. MgA. Zbyněk Srba, Ph.D., a  koordinátorka letošního festivalu Barbora Holanová. Svorně poděkují organizátorům, porotě a  partnerům, zúčastněným popřejí šťastnou cestu domů a aby se jim dařilo v jejich profesní kariéře. Následuje část beta, při níž je ještě naposledy před-stavena festivalová porota. Nedostavil se pouze porotce Jussi Kareinen, jehož prý museli ostatní porotci zabít, protože s nimi při rozhodování nesou-hlasil (pozn. redakce: samozřejmě se jedná o vtip). Ceremoniál pokračuje částí, na níž všichni dychtivě čekají, předávání cen. Rozdá se celkem šest sošek Marta. Dvě si odnáší studenti z Litvy, po jedné stu-denti z Bratislavy, Mnichova, Budapešti a Verscia. Závěrečný akt zakončuje proslov prof. Mgr. Petra Oslzlého a prof. Josefa Kovalčuka, PhDr., kteří za-vzpomínají na vůbec první ročník festivalu a shod-nou se a tom, že za 25 let své existence dospěl, ale zároveň neztratil nic ze své svěžesti. Studenti he-rectví se s námi rozloučí bizarním „tancem vítězů“. Festival končí, ale vy si pamatujte, že život je jako banán. Když ho oloupete, už to nevrátíte.

Kateřina Balíková

12

ARTE

MIS

ULO

VILA CENA STUDENTSKÉ POROTY

Cenu studentské poroty E:UTSA předal Luka Vassos, předseda studentské poroty:Za konzistentní způsob, kterým kombinuje prvky výtvarného a scénického umění, hudby a choreo-grafie a tak otevírá dveře našich myslí, udělujeme cenu studentské poroty Kamilé Gudmonaité, re-žisérce inscenace Kletba snů z  Litevské akademie hudby a divadla, Vilnius, Litva

CENY POROTYCenu poroty předal Paul Bourne, předseda poroty:Za vynikající autorské a režijní vedení mimořádně talentovaného souboru, se kterým se vytvořila cho-reograficky, vizuálně, zvukově a hlasově přesvědči-vý příběh se silným metafyzickým, imaginativním a  spirituálním rozměrem v inscenaci Kletba snů porota uděluje cenu Kamilé Gudmonaité z Litevské akademie hudby a divadla, Vilnius, Litva.

Cenu poroty předala Christine Richier:Porota uděluje cenu herecké dvojici, která společně vytvořila vyvážený konkrétní, čistý a vyzrálý výkon. S lehkostí a artikulovaným vyzrálým herectvím při-spěli společně s celým hereckým souborem režijně přesvědčivé inscenaci Talk to me. Porota uděluje ocenění Barboře Andrešičové a Richardu Autnerovi z Akademie múzických umění v  Bratislavě, Slovensko.

10

11

Cenu poroty předá Frédéric Poty:Za intenzivní a energickou prezentaci v  novátor-ském pohledu na kultovní drama vysoce hodnotíme originální koncentrovanou práci a strhující herectví v  inscenaci Hamlet. Porota uděluje cenu Attilovi Vidnyánszkému z  Univerzity divadla a filmového umění, Budapešť, Maďarsko.

Cenu poroty předá Kristina Žantovská:Porota uděluje cenu autentickému a dynamickému herci, který byl součástí přesvědčivé kolektivní prá-ce, jež experimentuje s fyzickým a vokálním výra-zem, zapojuje naši citlivost při hledání a vyjadřování životního štěstí v inscenaci Cesta ke štěstí. Oceně-ným je Sebastian Griegel z Bavorské divadelní aka-demie, Mnichov, Německo.

CENA ŘEDITELE FESTIVALU

Cenu ředitele festivalu předá Petr Oslzlý:Za inspirativní scénáristický, režijní a herecký au-torský umělecký výkon v  inscenaci Kniha ukrade-ných tváří uděluje ředitel festivalu ocenění Várnai Balázsovi z  Dimitriho divadelní školy, Verscio, Švýcarsko.

3D digitální technologie a umění dokáží jít ruku v ruce

Pořadatelé festivalu SETKÁNÍ/ENCOUNTER oslo-vili společnost MCAE Systems, která již 20 let pů-sobí na trhu 3D digitálních technologií a nabízí služby 3D modelování, 3D digitalizaci, obrábění, průmyslový design a další, aby pomocí 3D tisku vyrobila  cenu nazvanou E:UTSA, která je udělo-vána studentskou porotou za nejinspirativnější nebo nejvíce podnětný individuální výkon. Její re-alizaci uskutečnil MgA. Adam Krhánek, architekt a člen design týmu společnosti MCAE Systems. Pro předtiskové úpravy byl použit modelovací software FreeForm, který  umožňuje  rychlý způsob, jak mo-hou designéři a modeláři vytvořit nebo upravit ori-ginální modely. Samotný 3D tisk ceny byl realizován pomocí tiskárny Fortus 450mc od firmy Stratasys. Tento stroj používá různé termoplasty produkč-ní kvality, v  tomto případě byl použit materiál ABS v barvě Ivory a technologie tisku FDM. Po vytištění došlo ještě k  následnému vyhlazení modelu a po-lychromii, což je technika zdobení uměleckých děl. Následně byl použit lak.

Monika Bársonyová

12

13

Arés na zteči #naposledymožnánadobro

Moje antická – autentická mise je u konce. Mrzí vás to určitě stejně jako mě. Plačte, hořekujte, ó, občané, nemáte to ani v tištěném zpravodaji.

Jako Vatikánem prošumí každá legendární death metalová kapela, omluví se Papeži a pokračuje směle na turné na Svatopetrském náměstí – podobně chtě-la i Miriam Šedá udělat skandál v Brně a odjet, aby ji – #snad #třeba #možná #spíšvůbec #nikdoneví #my-slímželedakulové #jetoasipravděpodobnéjakožese-stanuskutečnouženou – pozvali příští rok znovu.

Musím se přiznat, že jsem dopadla stejně jako ona metalová legenda. Místo pranýře – NIC. Když jsem vešla na závěrečný večírek, čekala jsem, že mě začne dav uražených jednotlivců, celých etnických i sexuál-ních skupin kamenovat. Místo toho po mě u vchodu nechtěli ani lístek a nabídli mi víno. Místo do tmy, to bylo do světla. Nepříjemné to bylo zčásti – vína byla dost – zvlášť, když zahraniční hosté opatrně srkali a mnohdy se báli skleniček dotýkat.

Skandál se nekonal, vykonala se Miriam.

PS: Koncem každého festivalu přichází zlomová fáze, ten jediný konečný bod; taková smrt v Brně. Za-tím je jisté, že SETKÁNÍ / ENCOUNTER 2015 zemřel a já ne – uvidíme po závěrečném mejdanu, protože potom vždycky přichází jenom sentiment.

Čekání na nedělní vlak; zbytky zahraničních dele-gací rozmetané po bytech místních adeptek na poli teorie i praxe; pedagogové sepisující omluvné emaily svým studentům, protože jim zase chvíli říkali prav-du o jejich schopnost a vlastních promarněných ži-votech ve službách múzy; #školaneníjeviště; holubi bez křídel, zato kadící na záňadří kostelních věží; #Bůhtosledujezúkrytu; internetové portály plné no-vých informací, fotek – některé i velmi kvalitních re-cenzí #RozRazilonlinejenelepší; stáhni sníh z kůže; tajemství loňského léta; kremrole; #Miriamkončí.

Miriam Šedá

ARÉS N

A ZTEČI

14

AFR

OD

ITÉ

ZAH

LÉD

LA

15

18

19

20