MIDNIGHT SUN-PŮLNOČNÍ SLUNCE CZ

Embed Size (px)

Citation preview

1. Kapitola - Prvn pohled Toto je ta st dne, kdy jsem si pl, abych byl schopn spnku. Stedn kola. Nebo sp oistec je to sprvn slovo? Jestlie existoval njak zpsob, jak si odpykat sv hchy, tak se mu to tady v jist me pibliovalo. Nuda nebyla nm, co jsem si sm vybral, a proto se kad den zdl nemonj a jednotvrnj ne ten pedel. Ml jsem za to, e tohle je m podoba spnku tedy pokud by se spnek dal popsat jako nezivn stav mezi aktivnmi obdobmi. Nepetrit jsem zral na pukliny v omtce ve vzdlenm rohu a pedstavoval jsem si v nich tvary, kter tam ve skutenost nebyly. Tohle je jeden ze zpsob, jak pestat vnmat hlasy, kter uvnit m hlavy psobily jako vytrysknut proudu eky. Nkolik stovek z tchto hlas jsem ignoroval kvli tomu, e m nudily. Kdy pichzeli lidsk mylenky, vybavoval jsem si ve, i to co se stalo pedtm a bylo toho pomrn dost. Dnes se vichni kolem zabvali trivilnm dramatem, a to novm prstkem do malho potu student. Chvilku mi zabralo, ne jsem se jimi pehrabal. Spatil jsem nov obliej, kter se opakoval v mylence za mylenkou, z kadho hlu. Jen normln lidsk holka. Vzruen nad jejm pchodem bylo nudn pedvdateln stejn jako kdy probudte zvdavost dtte lesklm pedmtem. Polovina natench kluk si u pedstavovala sama sebe, jak s n chod a to jenom kvli tomu, e pro n byla nm novm na pohled. O to vc jsem se snail, abych jejich mylenky pestal vnmat. Pouze tyi hlasy jsem blokoval spe ze zdvoilosti ne z nechuti: mou rodinu, m dva bratry a dv sestry, kte u byli tak zvykl na nedostatek soukrom v moj ptomnosti, e to jen zdka dvali najevo. Poskytoval jsem jim co nejvc soukrom, tolik kolik jsem jim jen mohl poskytnout. Kdy jsem se tomu mohl vyhnout, snail jsem se je neposlouchat. Mu se pokouet jak chci, ale pes to j stlevm. Rosalie myslela, jako obyejn, na sebe. Zachytila obraz svho profilu v odrazu nch brl, a dumala nad vlastn dokonalost. Rosaliiny mylenky byly mlkm jezrkem pouze s nkolika pekvapenmi. Emmett zuil kvli wrestlingovmu zpasu, kterm se zabval spolen s Jasperem bhem noci. Sebral bych vechnu jeho omezenou trplivost a vykal bych, a skon koln den, abych pipravil odvetu. Opravdu u Emmettovch mylenek jsem si nikdy nepipadal vlezl, protoe on si nikdy nemyslel nic, co by pak nepovdl nahlas ostatnm anebo to, co by ped nimi neuskutenil. Trochu jsem se ctil vinen, kvli ten mylenek ostatnch, protoe jsem tuil, e jsou tam i vci, o kterch si nepej, abych se je dozvdl. Jestli Rossaliiny mylenky byly mlkm jezrkem, tak potom ty Emmettovy byly jezerem bez jedinho stnu, zrcadlov ist. A Jaspertrpl. Potlail jsem povzdech. Edward. Alice pomyslela na moje jmna a hned tak zskala moji pozornost. Bylo to to sam, jako kdyby moje jmno vyslovila nahlas. Byl jsem astn, e m jmno u natst vylo z mdy, protoe bylo otravn, e pokad, kdy nkdo pomyslel na jakhokoli Edwarda, moje hlava se k tomu lovku automaticky otoila. Tentokrt se m hlava neotoila. Alice a j jsme byli velmi dob v tchto soukromch rozhovorech. Jen zdka ns u nich nkdo chytil. Oi jsem stle upral na pukliny v omtce. Jak je na tom?, zeptala se m Alice. Zamrail jsem se, jen malik zmna nastala na mch stech. Nic takovho, co by upoutalo pozornost druhch. Vlastn bych se jednodue mohl mrait jen tak z nudy. Alicin mentln tn m okamit znepokojil, vidl jsem v jej mysli, e sleduje Jaspera perifernm zrakem.

Je tady njak nebezpe? Zkoumala blzkou budoucnost, peskakujc jednotvrn vize a hledala pinu mho zamraenho pohledu. Pomalu jsem pootoil hlavu doleva, stle pozorujc ry na stn, povzdychnul jsem si a pak se otoil zptky doprava, zptky k puklinm na stn. Pouze Alice vdla, e jsem zakroutil hlavou. Uklidnila se. Dej mi vdt, a se to stane pli hroznm. Upel jsem oi na chvilku na strop a pak zase zptky dol. Dkuji, e to dl. Byl jsem rd, e jsem nemohl odpovdt nahlas. Co bych j tak asi ekl? Poten je na moj stran? To by asi tko byla pravda. Netilo m poslouchat Jasperovo usilovn snaen. Bylo vn nezbytn, abychom tak experimentovali? Nebylo by bezpenj pipustit si, e mon nikdy nebude schopen zvldnout svou ze tak jako zbytek z ns a neposune mezn hranice. Pro flirtovat s katastrofou? Byly to u dva tdny od naeho poslednho loveckho vletu. Pro ns ostatn to nebylo zas a tak nesmrn tk obdob. Tu a tam trochu nepohodln obzvl kdy lovk piel a pli blzko, zejmna pokud vtr foukal patnm smrem. Ale lidi jen vjimen pili pli blzko k nm. Jejich instinkty jim napovdali to, co by jejich rozum nikdy nepochopil a to to, e jsme nebezpen. Jasper byl prv te velice nebezpen. V ten okamik, mal holka na kraji jednoho z nejblich stol pohldla k nm, pestala si povdat se svou kamardkou. Pohodila pi tom svmi krtkmi, svtlmi vlasy, kter si prohrbla prsty. Raditory pivanuly pmo nam smrem jej vni. U jsem si zvykl na pocit, kter doprovzel uctn lidsk vn - na suchou ezavou bolest v hrdle, na pocit przdnho aludku, touhy ho naplnit, na automatick napnut sval, na nadmrn proudn jedu v stech To ve bylo zcela normln, obvykle jednoduch to ignorovat. Bylo to pro Jaspera obtnj jen te, s pocity silnjmi, dvakrt takovmi, sledoval jsem jeho reakci. S dvojnsobnou zn lpe eeno, ne jakou mvm j. Jasper nechal sv pedstavy, aby od nj odely. Pedstavoval si to pedstavoval si sm sebe, jak vstv ze svho sedadla nachzejcho se vedle Alice a chyst se postavit vedle t mal holky. Pemlel o tom, e se k n naklon, jako kdyby j chtl zaeptat do ucha a nech sv rty dotknout se kivky na jejm krku. Pedstavoval si, jak by ctil hork proudn tepu pod jej jemnou pokokou, pod svmi sty Kopl jsem do jeho idle. Na okamik se setkal s mm upenm pohledem, a pak se podval dol. Mohl jsem si vyslechnout pocit hanby a vzpurn vlky v jeho hlav. Mrz m, zamruel Jasper. Pokril jsem rameny. Ty bys nic neudlal, zaeptala k nmu Alice, utujc tak jeho mrzutost. Mohla jsem to vidt. Potlaoval jsem uklbnut, kterm bych prozradil jej le. Mli jsme sloitou dohodu, Alice a j. Nen snadn mt schopnost ten mylenek nebo vidn viz z budoucnosti. Oba jsme byli tmi, kte byli jeho reakc mimodn zaskoeni. Chrnili jsme si vak tajemstv navzjem. Troku pomh, pokud na ni mysl jako na lovka, tvrdila Alice svm vysokm melodickm hlasem pli rychle, ne aby tomu lidsk ui rozumly, kdyby njak, kter jsou dost blzko, poslouchaly. Jmenuje se Whitney. M malou sestiku, kterou m stran rda. Jej matka pozvala Esme na zahradn verek, pamatuje si? J vm, kdo to je, ekl Jasper sen. Odvrtil svj upen pohled a zral ven z jednoho z malch oken, kter byly rozmstny pod okapy podl dlouh mstnosti. Drazn tak ukonil rozhovor.

On dnes mus jt na lov. Bylo absurdn, abychom takhle riskovali, abychom morn zkoueli jeho odolnost, abychom tm tak upevovali jeho schopnost snet utrpen. Jasper by ml rozumn pijmout sv omezen a v hloubi due na nich pracovat. Jeho dvj nvyky nebyly vhodn pro n ivotn styl, neml by dle pokraovat tmto zpsobem. Alice si tie povzdychla a vstala, zrove s tm si vzala svj podnos s jejm jdlem rekvizitami - a zanechala Jaspera o samot. Vdla, kdy u Jasper m dost jejho povzbuzen. I kdy u Rosalie a Emmetta bylo zjevnj ve okolo jejich vztahu, byla to Alice s Jasperem, kte navzjem poznali v jakm rozpoloen se ten druh nachz, stejn jako vdli to, v jakm rozpoloen jsou oni sami. Jako kdyby tak dovedli st mylenky ale pouze jeden druhmu. Edward Cullen. Bezdn reakce. Otoil jsem se po zvuku mho jmna k bytosti, kter ho vyslovila, tebae to neudlala nahlas, jen na nj pomyslela. Nepatrnou chvilku moje oi hledaly dvojici doiroka rozevench, okoldov hndch lidskch oi, kter se nachzeli v bledm srdcovit tvarovanm oblieji. Poznal jsem tu tv, akoli j sm jsem ji nikdy pedtm nespatil. Dnes byla tm nejdleitjm v kad lidsk mysli. Nov studentka, Isabella Swanov. Dcera nelnka mstsk policie, kter ji sem pivedl, aby tu s nm dky njak nepedvdateln situaci bydlela. Bella. Tak opravuje kadho, kdo pouije cel jej jmno Otrven jsem se odvrtil. Sekundu mi trvalo, ne jsem si uvdomil, e ona nebyla tou, kter pomyslela na moje jmno. Samozejm, ona u drtila Cullenovi. Slyel jsem jej prvn mylenky, kter neustvaly. Te jsem poznal hlas Jessicy Stanleyov do t doby m vn otravovala tm svm vnitnm vitoenm. Jak to byla leva, kdy pekonala svou nemstnou blznivou lsku. Bylo skoro nemon, abych unikl jejmu stlmu smnmu malovn vzdunch zmk. V t dob jsem si pl to, abych j mohl pesn vysvtlit, co by se mohlo pihodit s mmi rty a zuby za nimi, kdybych se nkdy dostal blzko k n. To by umlelo ty jej protivn pedstavy. Pomylen na jej reakci mi skoro vytvoilo smv. K niemu nen, aby se j zabvali. Jessica pokraovala. Doopravdy nen ani pli hezk. Nevm, pro na n Eric tak asto zrnebo Mike. Vnitn sebou trhla pi poslednm jmnu. Jej nov poblznn, veobecn oblben Mike Newton, si ji naprosto nevmal. Ale vypad to, e si vm t nov dvky. Znovu jako to dt s lesknoucm se pedmtem.Takhle prmrn komentovaly jej pednosti Jessiiny mylenky, akoli navenek byla k nov pchoz ptelsk, kdy ji objasovala veobecn znm fakta tkajc se m rodiny. Ta nov studentka se na ns musela zeptat. Dnes se na m taky vichni dvaj. Pomyslela si Jessica samolib stranou. Nen to tst, e Bella m spolen se mnou dv hodinyMu se spolehnout na to, e se m Mike bude chtt zeptat, co ona Snail jsem si hlavu zablokovat ped tm hloupm pzemnm bezvznamnm brebentnm, kter m dohnlo k lenstv. Jessica Stanleyov poskytuje t nov Swanov veker pinav prdlo o Cullenov klanu. zamumlal jsem na rozptlen Emmettovi. S vdechem se pro sebe zasml. Doufm, e j to podv dobe, pomyslel si. Lpe eeno bez fantazie, ve skutenosti jsou to jen bezvznamn narky na skandly. Ani trochu hrzostran. Maliko jsem zklaman. A ta nov dvka? Je z tch pomluv tak zklaman? Poslouchal jsem, abych uslyel, co si tato nov dvka, Bella, mysl o Jessiinch vmyslech. Co si pedstavovala, kdy hledla do neznma, o rodin majc kdov bledou pokoku, e by bylo veobecn lep se nm vyhbat? Byla to trochu povinnost znt jej reakci. Choval jsem se jako pozorovatel, zatmco jsem se snail zachytit, vce slov vztahujc se k m rodin. Abych ns ochrnil. Kdyby nkdo nkdy pojal podezen, mohl jsem ns vas varovat a nenucen vyklidit pole. To se as od asu

pihodilo njak lovk s aktivn pedstavivost by v ns mohl spatit podobnou charakterizaci znmou z knih nebo z kina. Obvykle ji zskali patnou, ale pak bylo stejn lep se pesthovat na njak nov msto, ne riskovat podrobn zkoumn. Velmi, velmi vzcn, by nkdo mohl uhodnout pravdu. My jim vak nedali pleitost, aby si mohli ovit svou hypotzu. Jednodue jsme zmizeli, bylo to lep ne zanechat hrzu nahnjc vzpomnku Nic jsem neslyel, i kdy jsem zablokoval pozornost poetilho vnitnho monologu Jessicy, kter pokraoval a rozplval se. Bylo to jako kdyby vedle n nikdo nesedl. Jak zvltn, nepesunula se ta dvka? Nezd se mi a zas tak pravdpodobn, e Jessica pod blbol pro sebe. Vyveden z mry jsem si ovoval sv tuen. Ovoval jsem si to, co mi moje mimodn slyen kalo a to nebylo nco, co jsem nkdy pedtm udlal. Znovu jsem se podval do tch samch irokch hndch o. Sedla vpravo, na tom samm mst, kde sedla i pedtm, a dvala se na ns, co bylo instinktivn chovn, pedpokldal jsem, e j Jessica stle prozrazuje mstn klepy o Cullenovch. Mluvili zrovna o ns, co je pirozen. Ale nedokzal jsem uslyet epot. Sklopila svou pitalivou, ervenajc se tv a zahanben uhnula pohledem, pry od trapn chyby, kdy byla pistiena, jak upen zr na neznmho lovka. Bylo dobe, e Jasper dosud zral oknem ven. Nerad jsem si pedstavoval, jak bych dokzal, aby touhu po tak snadn zsobrn krve udrel pod svou kontrolou. Emoce, zrac se na jejm oblieji byly tak zejm jako kdyby to, co se dozvdla, bylo vepsno do jejho ela: div jako kdyby nevdom vstebvala nepatrn odlinosti mezi jejm druhem a tm mm, zvdavost, kdy poslouchala Jessiiny historky, a bylo tam jet nco jinhookouzlen? To by nebylo poprv. My jsme pro n ndhern, pro nae zamlen koisti. Potom, nakonec jsem uvidl rozpaky, kdy jsem zachytil jej pohled uprajc se na m. A jet, akoli jej mylenky byly tak zejm v jejch neobvyklch och neobvyklch kvli jejich hloubce, jej hnd oi se asto zdli mlk v jejich temnot nemohl jsem nic slyet, krom ticha z msta, kde sedla. Vbec nic. V t chvli jsem poctil neklid. Toto bylo nco, s m jsem se jet nikdy pedtm nesetkal. Je se mnou nco v nepodku? Ctil jsem se pesn tak jako vdycky. Znepokojen jsem naslouchal jet usilovnji. Vechny hlasy jsem blokoval, ale neoekvan se dostaly do m hlavy lmu si hlavu s tm, jakou m asi rda hudbumon bych se mohl zmnit, e to nov cdko pemlel Mike Newton, o dva stoly dl uprajc zrak na Bellu Swan. Podvej se na nj, jak na n civ. Nen to dost, e si na tohohle kluka poml polovina holek z koly Eric Yorkie myslel na obdobn mylenky, rovn se motajcch okolo t dvky. .jak nechutn. Mysl si, e ona je slavn nebo nco na ten zpsobDokonce i Edward Cullen, zr Lauren Malloryov rovn rlila na jej obliej, uchzejc, ml by bt vc oplen. A Jessica se pedvd jako jej nov nejlep kamardka. Jak vtip A jzliv kritika pokraovala, podobn mylenky chrlily i jin dvky. Vsadm se, e se m pak na ni bude kad vyptvat A proto jsem rda, e s n mluvm. Vymyslm njakou npaditj otzku pemtala Ashley Dowlingov. Snad se mnou bude na panltin Doufala June Richardsonov. zvldnu to udlat dnen veer? Test z trigonometrie a z anglitiny. Doufm, e mi moje maminka Angela Weberov, tich dvka, jej mylenky se kupodivu zabvali normlnmi vcmi, byla jedin ze vech u stolu, kdo nebyl posedl tou Bellou. Mohl jsem slyet vechny, slyet kadou bezvznamnou vc, na kterou pomysleli, zatmco jsem prochzel skrz jejich mysli. Ale nic od docela nov studentky s klamn sdlnma oima. A, pochopiteln, jsem mohl slyet to, co ta dvka kala, kdy mluvila s Jessicou. Nemusel jsem st mylenky, abych byl schopn uslyet jej hlub jasn hlas na opan stran dlouh mstnosti..

Kter je ten kluk s rezav hndmi vlasy? Slyel jsem ji zeptat se, nenpadn se na m podvala koutkem oka jenom proto, aby rychle odvrtila pohled, kdy uvidla, e na ni pod zrm. Kdy jsem ml te pleitost, oekval bych, e jakmile uslym zvuk jejho hlasu, pomohl by mi zjistit charakter jejch mylenek, ztracench nkam, kam jsem k nim neml pstup, ale byl jsem bezprostedn zklaman. Obvykle ke mn lidsk mylenky pichzej na stejn rovni jako jejich fyzick hlasy. Ale tento tich, nesml hlas byl neznm, nepatil ani k jednomu ze stovek mylenek odrejcch se po cel mstnosti, tm jsem si byl neochvjn jist. Naprosto nov. hm, hodn tst hlupako! Tohle si pomyslela Jessica tsn pedtm, ne odpovdla na dvinu otzku. To je Edward. Je ndhern, samozejm, ale nepltvej asem. On na rande nechod. dn z holek pro nj asi nen dost hezk. Odfrkla si. Odvrtil jsem hlavu, abych skryl svj smv. Jessica a jej spoluaky nemli pedstavu, jak maj tst, e m ani jedna z nich obzvl nepitahuje. Pod pechodnm humorem, jsem poctil podivn nutkn, ktermu jsem jasn nerozuml. Mlo to co doinn se zlomyslnm tnem Jessiinch mylenek, kter si ta nov dvka neuvdomovalaCtil jsem to nejpodivnj nutkn, abych se mezi n vloil, ochrnil tak tuto Bellu Swanovou od temnho chodu Jessiinch mylenek. Co jsem to poctil za zvltn vc? Zkouel jsem vysldit podnt k tomuto impulsu tm, e jsem si dlouho prohlel tu novou dvku. Snad to je jen njak pochopiteln dlouhou dobu pohben ochrann instinkt siln chrn slab. Tato dvka vypadala zranitelnji ne jej nov spoluci. Jej pokoka byla tak prsvitn, a bylo tk tomu uvit, poskytovala j to takovou ochranou vrstvu od vnjho svta. Mohl jsem vidt pravideln tep krve pod sv, bledou membrnouAle na to bych se neml zamovat. Byl jsem dobr v tomto ivot, vybral jsem si to tak, ale byl jsem zrovna tak zniv jako Jasper, ale nemlo by smysl upozorovat na to a pitahovat tm lkav pokuen.. Nepatrn mezitm svratila obo, vypadala jakoby si neuvdomovala To bylo neuviteln frustrujc! Jasn jsem vidl, e je pro ni velmi namhav sedt tam, povdat si s lidmi, kter neznala, a bt v centru pozornosti. Mohl jsem ctit jej nesmlost jen ze zpsobu, jakm drela sv kehce vypadajc ramena, troku shrben, jako kdyby kadou chvli oekvala odmtnut. Nicmn mohl jsem jenom ctit, mohl jenom vidt, jenom se domnvat. Nebylo tam nic krom ticha od evidentn pln obyejn lidsk dvky. Nic jsem nemohl slyet Pro? Jdeme? Zamumlala Rosalie, peruujc tak moji soustednost. S pocitem levy jsem od dvky odvrtil pohled. Nechtl jsem pokraovat v tom selhvn to m drdilo. A rovn jsem nechtl vyvinout njak zjem o jej utajen mylenky jenom proto, e se byly pede mnou skryty. Nepochybn kdybych rozlutil jej mylenky a j bych nael zpsob jak to udlat byly by pouze banln a bezvznamn stejn jako mylenky ostatnch lid. Nevyplatilo by se mi sil, kter bych vynaloil, abych doshl cle. Take, m u ta nov z ns strach? Zeptal se Emmett, stle jet ekajc na mou odpov na svou pedelou otzku. Pokril jsem rameny. Kupodivu se o to nezajmal natolik, aby se vce doadoval informac. Neml bych se taky zajmat. Vstali jsme od stolu a odeli z jdelny. Emmett, Rosalie a Jasper pedstrali, e jsou maturanti, a tak odeli do svch td. J jsem si hrl na to, e jsem mlad ne oni. Uzavral jsem ni stupe pednek biologie, a tak jsem pipravoval svj intelekt na nudu. Vyuoval ji nejist Mr. Banner, kter neoplval o moc vt

inteligenc ne prmrnou, zvldl bych zen jakkoli jeho hodiny, a to bud as, e nkdo takov vlastn dva vysokokolsk tituly v oboru medicny. Ve td jsem se posadil na sv msto a chystal si knihy rekvizity, jako vdy toti tyto knky neobsahovaly nic, co bych jet doposud neznal vysypal jsem je na stl. Byl jsem jedinm studentem, kter ml stl sm pro sebe. Lid nebyli dostaten chyt, nevdli, e by se m mli bt, ale jejich instinkty peit byly natolik dostaten, e se ode m dreli dl. Tda se pomalu zaplovala, jak se postupn ostatn trousili z obda. Svalil jsem se zptky na idli a oekval konec pestvky. Znovu jsem si pl, abych byl schopn spnku. Vzhledem k tomu, e jsem o n pemlel, a tak, kdy Angela Weberov doprovzela tu novou dvku ke dvem, m jej jmno vyruilo a vynutilo si tak moj pozornost. Bella vypad zrovna tak nesmle jako j. Vsadm se, e je pro ni dnen den opravdu tk. Peji si, abych dokzala nco ctale pravdpodobn by to znlo prost jen hloup Ano! Pomyslel si Mike Newton, otoil se na svm sedadlu a podval se na vstupujc dvku. Dosud, z msta kde stle Bella, nic. Przdn msto, zatmco by m mly jej mylenky drdit a deptat. Prola blzko, krela po ulice vedle m a dostala se k uitelskmu stolu. Uboh dvka, sedadlo vedle m bylo tm jedinm, kter bylo k dispozici. Automaticky jsem uklidil to, co se nachzelo na jej stran lavice, shrnul jsem sv knihy na hromadu. Pochyboval jsem, e by se tu ctila pjemnji. Bude tu ptomna dlouh semestr v tto td, pinejmenm. Teba, kdy budu sedt vedle n, budu schopen vyhnat na povrch jej tajemstvne, e bych je nkdy pedtm poteboval poslouchat. Bella Swanov se dostala k mstu proudn zahtho vzduchu, kter ke mn vanul od ventilace. Jej vn m pratila do nosu jako demolin koule, jako der beranidla. Bylo to tak nepedstaviteln a intenzivn, na to abych zestrunil mohutnost, toho co se mi v tu chvli pihodilo. V tu chvli jsem byl tak mlo podobn lovku, jako nikdy, nezstala mi ani znmka po lidstv, ve kterm jsem byl natolik spn, abych v nm sm sebe ukryl, abych v nm nadle existoval. J jsem predtor. Ona je m koist. To, e na celm svt nebylo nic dalho, bylo pravdou. V mstnosti pln svdk nebylo nic oni ji paraleln s tm byli v m hlav znieni. Na zhadu jejch mylenek bylo zapomenuto. Jej mylenky neznamenaly vbec nic, vzhledem k tomu e by v nich u dle nepokraovala. J jsem upr, a ona m tu nejslad krev, jakou jsem kdy uctil v poslednch osmdesti letech. Nepedpokldal jsem, e by takov vn mohla existovat. Kdybych to bval vdl, odeel bych ji hledat u dlouho pedtm. Proesal bych celou planetu kvli n.. Dokzal jsem si pedstavit tu chu ze m plila v celm hrdle jako ohe. Moje sta se pekla a vysychala. erstv proudn jedu vbec nepomohlo rozehnat ten pocit. Mj aludek se zkroutil spolen s hladem, kter byl pipomnkou izn. M svaly se stoili jako pruiny. Neuplynula ani cel vteina. Ona se dosud blila tm samm krokem, kterm poslala svou vni po vtru ke mn. Zatmco se jej chodidlo dotkalo zem, jej oi sklouzly na okamik smrem ke mn, zejm mnila, e je ten pohled kradm. Ten letm pohled se setkal s mm, a j zahldl sm sebe, jak se odrm v irokch zrcadlech jejch o. Leknut v jej tvi, kter jsem tam spatil, ji zachrnilo ivot na nkolik palivch okamik. Nedlala mi to leh. Kdy zpracovala vraz na m tvi, krev se j znovu nahrnula do tv, mla tu nejndhernj barvu pleti, kterou jsem kdy vidl. Vn siln zamlila mou mysl. Pes tu vni jsem mohl st pemlet. Moje mysl bsnila, vzdorovala sebeovldn, nebyl jsem schopen souvisle pemlet. Krela mnohem rychleji, jako kdyby rozumla tomu, e potebuje

uniknout. Jej spch byl nemotorn - kloptla a zakopla dopedu, skoro se svalila na holku, kter sedla pede mnou. Zraniteln, bezbrann, slab. Dokonce jet vc ne bylo obvykl pro obyejn lidi. Snail jsem se soustedit na svj obliej, vidl jsem ho v jejch och, rozpoznval jsem obliej s vrazem hnusu. Obliej netvora ve mn obliej, kter znovu zvtzil po desetiletch snahy a nekompromisn sebekontroly. Jak snadno ji okamit roztrhal a vyplynul na povrch! Vn znovu zavila okolo m, rozprila hrstku mch mylenek a tm m popohnla ven z mho sedadla. Ne. Moje ruce sevely okraj stolu, zatmco jsem se pokouel udret se na idli. Devo neodpovdalo tomuto elu. M ruce ho z obou stran drtily, vykraovala si a bez peruen, dorazila soubn s hrst deva v mch rukou, kter byli rozdrcen na kai a kter zanechaly obrys od mch prst vyryt do zbylho deva. Zniit dkaz. To je nejdleitj pravidlo. Okamit jsem zdemoloval devn okraj, kter zjevn neodpovdal tomuto elu. Rychle jsem rozdrtil na prach devnn okraj s obrysem mch konek prst, nezanechvajc tam nic krom kostrbat dry a hromady hoblin, kter jsem ml rozptlen po nohch, na podlaze. Zniit dkaz. Soubn zniit Vdl jsem, co se to se mnou dje. Dvka mus pijt, mus si sednout vedle m, a j ji musm zabt. Nevinn nhodn divci v tto td, osmnct dalch dt a jeden mu, kterm bych nemohl dovolit, aby opustili tuto mstnost, a by uvidli to, co by mohli brzy vidt. Trhnul jsem sebou pi mylence na to, co musm udlat. Ani za nejhroznjch okolnost jsem nespchal nic podobnho tomuto druhu zvrstva. Nikdy jsem nezabjel nevinn, ne pes osm desetilet. A nyn jsem plnoval vyvradit dvacet najednou. Tv netvora v odrazu se mi vysmvala. Zatmco se kousek m chvl z plnu netvora, dal kousek m to plnoval. Kdybych zabil to dve jako prvn, ml bych na ni pouze patnct a dvacet vtein do t doby, ne by ostatn lidi v mstnosti zaali reagovat. Mon o malinko vc, ne by si prvn z nich uvdomil, co jsem udlal. Ona by nemla as vykiknout nebo uctit bolest, nezabil bych ji surov.Tak moc bych si chtl dt tuto ciz dvku s jej straliv pitalivou krv. Teprve tehdy bych je musel zastavit v jejich tku. Nemusel jsem se obvat oken, byly vysoko a mlokomu by poskytly tkovou cestu. Jen dvee zatarasit je a jsou polapeni. Bylo by pomalej a obtnj, pokouet se je sejmout vechny, kdy by zpanikaili a drali se ven, pohybovat se v chaosu. Ne nemon, ale krom toho by tu udlali moc hluku. as na mnoho vkik. Nkdo by je mohl uslyet a j bych byl okolnostmi donucen zabt v tto ern hodince jet vc nevinnch lid. A jej krev by ochladla bhem toho, co bych vradil ostatn. Vn m znovu udeila, uzavrajc tm moje hrdlo suchou bolest Take, jak tedy na prvn svdky. Podrobn jsem si to v hlav plnoval. Nachzel jsem se uprosted mstnosti, v nejvzdlenj ad vzadu. Jako prvn bych vydil pravou stranu. Dokzal bych zlomit tyi nebo pt krk za vteinu, odhadoval jsem. Nebyl bych hlun. Prav strana by byla tou astnou stranou, oni by m toti nevidli pichzet. Pohyboval bych se dopedu a pak zptky na levou stranu, kdybych to takhle vzal, nanejv pt sekund a skon kad ivot v mstnosti. Dost dlouh doba na to, aby Bella Swanov pochopila, krtk na to, aby chpala, co pichz pro ni. Dost dlouh doba pro n, aby poctila strach. Dost dlouh doba, teba, na to, aby ji ok nepimrazil na msto, vzhledem k tomu e by mohla vykiknout.. Jeden tlumen vkik, dky ktermu by se nikdo nezvedl, nikdo by neutkal. Zhluboka jsem se nadechl, a vn byla ohnm, kter se hnal skrz m vyschl ly v m vyhasl hrudi, aby pohltila jakkoli lep impuls, kter jsem byl schopn udlat. Prv te se otoila. Za pr vtein, se posad kousek ode m.

Netvor v moj hlav se usml v dychtivm oekvn. Nkdo po m levice pi zavrn sloky s n prskl. Nepodval jsem se, abych odhalil to, kter z lid odsouzench ke zkze to byl. Ale ten pohyb odeslal obvyklou vlnu vzduchu bez vn, vzduchu, kter zavanul a k m tvi. Pouze na jednu krtkou vteinu, jsem byl schopn myslet jasn. V t drahocenn vtein jsem v moj mysli uvidl vedle sebe dv tve. Jedna patila mn, nebo lpe eeno by mi mohla patit, zarudl oi, kter zabily u tolik lid, e jsem pestal potat jejich poty. Odvodovaly, ospravedlovaly, omlouvaly ty vrady. Zabijk zabijk, vrah jinch, mn silnch zrd. To byl syndrom Boha, to jsem uznval rozhodovat o tom, kdo si zaslou rozsudek smrti. To byl kompromis se mnou samotnm. ivil jsem se lidskou krv, ale pouze od tch nejnemorlnjch zhralc. M obti byly ve svch zlovstnch kratochvlch sotva lidtj ne jsem byl j. Dal tv patila Carlisleovy. Mezi tma tvemi byla takov nepodobnost. Jedna byla ziv den a druh ern noc. Nebyl vlastn dn dvod, aby mezi nimi podoba byla. Carlisle nebyl mj biologick otec v tom jednoduchm smyslu. Nenesli jsme dn spolen rysy. Podobnost v naem zbarven pleti byla vsledkem toho, m jsme byli, kad upr ml tu samou ledov bledou pokoku. Podobnost v barv nebo naich och byla zpsobena jet jednou vc vsledkem na vzjemn volby. A jet, tebae to nebylo zsadn pro tuto podobnost, domnval jsem se, e moje tv vznamn zaala zrcadlit tu jeho, v poslednch sedmdesti podivnch letech, tehdy kdy jsem pijal jeho volbu a nsledoval tak jeho kroky. Moje rysy se nezmnily, ale pipadalo mi, jako kdyby njak z jeho moudrost ovlivnila mj vraz, e malinko z jeho soucitu by mohlo bt v tvaru mch st, e troka z jeho trplivosti byla patrn na mm ele. Vechna ta zdokonalen se ztratila v tvi netvora. Za pr okamik mi nic z nich nezstane, nic co by odrelo ty roky strven s mm stvoitelem, mm uitelem a mm otcem ve vech ohledech, s tm jsem potal. Moje oi by planuly ervenou stejn jako ty blovi: veker podobnost se ztrat navky. V moj mysli m ale Carlisleovy shovvav oi neodsuzovaly. Vdl jsem, e by mi prominul ten straliv in, kter hodlm udlat. Protoe m m rd. Protoe jeho mysl je lep ne je ta moje. A ml by m rd, i kdybych se mu nyn ukzal jako patn. Bella Swanov se posadila na sousedn idli svmi strnulmi a nemotornmi pohyby spolen s obavou? - a vn jej krve kolem m vykvetla v neprosn oblak. Ukzal bych mmu otci, e se ve mn zmlil. Utrpen z tohoto faktu bolelo skoro stejn tak moc jako ohe v mm krku. Odklonil jsem se od n v hnusu vzpral jsem se netvorovi prahnoucm po tom, abych si ji vzal. Pro sem musela pijet? Pro mus existovat? Pro mus zruinovat tu krtkou dobu poklidu, kter jsem ml v tomto mm ne-ivot? Pro se tento protivn lovk vbec narodil? Ona m zni. Odvrtil jsem od n tv, zatmco m zaplavovala prudk nenvist neovldan rozumem. Kdo je tento lidsk tvor? Pro j, pro te? Pro musm ve ztratit kvli tomu, e si vybrala toto nehostinn msto na to, aby se v nm objevila? Pro pijela sem! J se nechci stt netvorem! J nechci vyvradit tuto mstnost plnou nekodnch dt! J nechci ztratit vechno, co jsem zskal ivotem plnm obtovn a odprn si! Nechtl bych. Ona mi to neme udlat. Vn je problm, ta odporn pitaliv vn jej krve. Kdyby tu byl aspo jedin njak zpsob, jak odolat k by dal prudk zvan erstvho vzduchu dokzal proistit moji hlavu. Bella Swanov pohodila mm smrem svmi dlouhmi, hustmi, mahagonovmi vlasy. Je duevn chor? To je jako kdyby povzbuzovala tu zrdu! Popichovala ho. Nebyl tu ptelsk vnek, kter by odvl jej vni pry ode m. Vechno me bt brzy ztraceno.

Ne, nebyl tu vstcn vnek. Jen se nesmm nadechovat Zastavil jsem prtok vzduchu pes m plce. leva byla okamit, ale ne pln. Stle jsem ml v hlav pamtku na jej vni, jej chu na koeni jazyku. Nebudu schopn toho, abych jet dlouho odolval. Ale mon bych mohl odolat hodinu. Jednu hodinu. Snad dost asu na to, abych opustil tuto mstnost plnou obt, kter by se mon nemusely stt obmi. Kdy nepodlehnu na jednu krtkou hodinu. Nectil jsem se ve sv ki, a nebylo to tm dchnm. Moje tlo nepotebovalo kyslk, i kdy se dchn neztratilo z mch instinkt. Spolhal jsem se vce na vni ne na m dal smysly ve stresujcch obdobch. Nachzel jsem takovou alternativu pi lovu, a to bylo prvn varovn v ppad nebezpe. Nenarazil jsem a zas tak asto na nco tak nebezpenho jako jsem byl j, tedy krom - pudu sebezchovy, kter byl zrovna tak siln u mho druhu jako tomu bylo u obyejnch lid. Nepjemn, ale zvldnuteln. Snesitelnj ne jej vn a ne a zas tak skliujc jako m zuby skrz jej jemnou, tenkou, prsvitnou pokoku a k rozplen, mokr, pulsujc Hodinu. Jenom jednu hodinu. Nesmm myslet na tu vni, na tu chu. Ta tich dvka nechala sv vlasy pepadnout mezi ns dva, naklonila se dopedu tak, e se j vlasy rozprostely pes desky. Nemohl jsem spatit jej tv, pokusit se pest si jej emoce v jasnch hlubokch och. Byl to prv ten dvod, pro nechala sv dv kadee rozprostt mez ns? Ukrt sv oi pede mnou? Ze strachu? Z nesmlosti? Skrt sv tajemstv pede mnou? Moje pedchoz podrdnost k bytosti, zmaen dky jejm tichm mylenkm, byla slab ve srovnn k potebnosti a nenvisti kter m nyn ovldly. Kvli tomu jsem nenvidl tuto kehkou enu-dt vedle sebe, nenvidl jsem ji se vm zpalem spolen s tm, s km jsem lpl na svm nkdejm j, na m lsce k rodin, mm snm, vzhledem k nemu lepmu ne, co jsem j Nenvidm ji, nenvidm jak ve mn vyvolv pocit ten, kter sten pomhal Ano, podrdnost, kterou jsem ctil ped tm ne zeslbla, ale to te ponkud, pli, pomhalo. Drel jsem se njakho pocitu, kter by m odvedl od pedstav, jestli by chutnala jako Nenvidm podrdnost Netrplivost. Copak ta hodina nikdy neskon? A jakmile hodina skonpak ona odejde z tto mstnosti. A j udlm co? Mohl bych se pedstavit: Ahoj, jmenuji se Edward. Mohl bych t doprovodit na dal hodinu? Ona ekne ano. Je zdvoil, aby to udlala. Dokonce i kdyby se m bla, a kdy, domnval jsem se, by to udlala, nsledovala by m jak je to zvykem a la by vedle m. Mlo by bt dostaten jednoduch odvst ji patnm smrem. Pokusil bych se dostat ji k lesu pomoc pobdek, mezitm bych se prstem dotknul jejich zad v rohu parkovit. Mohl bych j ct, e jsem si zapomnl knky v aut Vimnul by si nkdo, e jsem byl tou posledn osobou, se kterou se potkala? Prelo, jako obvykle, dva tmav nepromokav plt smujc patnm smrem by nevzbudily pli mnoho zjmu, nebo by m to alespo neprozradilo. A na to, e j jsem nebyl jedin student, kter si dnes vmal jej ptomnosti - akoli nikdo ji tak vraedn nevnmal jako jsem ji vnmal j. Obzvl Mike Newton si uvdomoval jakoukoli zmnu jej pozice, kdy se ovala na sv idli nectila se ve sv ki tak blzko u m, zrovna tak jak by se nectil nkdo jin, zrovna tak jako j jsem neekal, e jej vn zni vechno vldn, vechny zleitosti. Mike Newton by si urit vimnul, kdyby odela ze tdy se mnou. Kdybych vydrel posledn hodinu, mohl bych vydret i dv? Trhnul jsem sebou v trzniv bolesti. Ona pjde dom do przdnho domu. Policejn nelnk Swan pracuje po cel den. Vdl jsem, kde le jeho dm, jako jsem to vdl o kadm dom v tomto malikm mst. Jeho dm se choulil rovnou napravo naproti hustmu lesu, bez blzkch soused. Dokonce kdyby mla as zakiet, co by sice mon nestihla, ale stejn by to tam nikdo neslyel. Byl by to natolik uvliv zpsob, takov kterm bych se ml zabvat. Chodil jsem sedm stolet bez lidsk krve. Kdybych zadrel dech, doku to vydret i posledn dv hodiny. A kdy

ji dostanu samotnou, nen tu ance, aby se nkdo jin zranil, a nen dvod, abych bhem tto zleitosti pospchal, a netvor v m hlav souhlasil. To byla sofistika myslet si, e zachrauji devatenct lid v tto td spolen s tou nmahou a trplivost, budu pece menm netvorem, kdybych zabil jen nevinnou dvku. Akoli jsem ji nenvidl, uvdomoval jsem si, e m nenvist je nespravedliv. Vdl jsem, e to, co skuten nenvidm, jsem j. A nenvidl bych ns dva mnohem vc, kdyby byla mrtv. Probral jsem se v tchto monostech po celou dobu hodiny pedstavujc si nejlep zpsoby, jakmi bych ji zabil. Pokouel jsem se vyhbat pedstav svho momentlnho skutku. Mon je pro m vtina z toho pli, protoe bych mohl prohrt tuto vnitn bitvu a skonit u vradn vech na dohled. A tak jsem plnoval strategii, a nic vc. To m zabavovalo po celou hodinu. Jednou, pmo k sammu zvru, vzhldla pes splvavou hradbu ze svch vlas. Mohl jsem ctit, jak ve mn neoprvnn nenvist vyhasn, kdy jsem se setkal s jejm pohledem spatil jsem dsledek toho v jejch vystraench och. Krev ji vymalovala tv, dve ne se mohla znovu schovat za sv vlasy, a j tm byl mlem znien. Ale zvonek zadrnel. Zachrnn zvonkem jak kli. My oba jsme se zachrnili. Ona, se zachrnila ped smrt. J, jsem se na krtkou dobu zachrnil ped bytost, kter jsem se zrove bl i nenvidl ji. Nedokzal jsem odejt tak pomalu, jak bych asi ml, kdy jsem vyrazil ze tdy. Kdyby se na m nkdo pozorn zahledl, mon by zskal podezen, e nco nen v podku se zpsobem, jak se pohybuji. Nikdo mi nevnoval pozornost. Vechny lidsk mylenky se stle toili okolo dvky, kter je odsouzen ke smrti za o trochu del dobu, ne za hodinu. Schoval jsem se dovnit svho auta. Nerad jsem pomlel na sebe, jak se sm ped sebou musm schovvat Jak zbable to znlo. A na to, e to te tak nesporn je. Nevlastnil jsem dostaten mnostv sebekontroly na to, abych zstal tam, kde se okolo nachzeli lid. Soustedil jsem rovn velkou st sv nmahy na to, abych nezabil jednoho z nich, abych se odvrtil od vech tch monost, abych odolal druhm lidem. Jak pltvn by to bylo. Kdybych byl podlehnul netvorovi, mon bych z toho mohl tak vytvoit cennou porku Pehrval jsem si hudebn cdka, kter m za normlnch okolnost ukliduj, ale te mi moc nepomhaly. Ne, to co mi nyn nejvc pomhalo, byl chladn vlhk sv vzduch, kter ke mn smoval spolen s lehkm detm pes oteven oknka. Akoli jsem si pamatoval vni krve Belly Swanov s dokonalou pesnost, s kadm nadechnutm istho vzduchu to bylo jako kdybych smval uvnit mho tla jej nkazu. Znovu jsem byl rozumn. Znovu jsem mohl myslet. Znovu jsem mohl bojovat. Mohl jsem bojovat proti tomu, m bych se nechtl stt. Nesmm jt k n dom. Nesmm ji zabt. Evidentn jsem rozumn, uvaujc tvor, a mm na vbr. Pokad tu je volba. Nepocioval jsem tuto monost ve td, ale a te, a kdy jsem byl od n dl. Mon, kdybych se j velmi, velmi opatrn vyhbal, nebylo by teba, abych svj ivot mnil. Ml jsem vci uspodan takovm zpsobem, kter jsem ml rd. Pro bych ml dovolit njakmu protivnmu a lahodnmu bezvznamnmu lovku, aby ve zniil? Nesmm zklamat mho otce. Nesmm zpsobit moj matce zrmutek, starosti bolest. Ano, taky by to zranilo mou adoptivn matku. A Esme je tak jemn, a tak kehk, tak starostliv a mrn. Zpsobit nkomu jako je Esme bolest, bylo skuten neomluviteln. Jak ironick, e jsem chtl chrnit tuto lidskou dvku ped ubohmi, nevrlmi vhrukami Jessicy Stanleyov utpanch mylenek. Jsem tou posledn osobou, kter by nkdy mohla zastvat postoj ochrnce Isabelly Swanov. Ona by za dnch okolnost nepotebovala ochranu o nic vc ne jakou potebovala pede mnou.

Kde je Alice? Nenadle jsem se divil. Nevid m ve velkm mnostv zpsob zabjet Swanovu dceru? Pro mi nepijde na pomoc zastavit m nebo mi pomoct zbavit se jakchkoli dkaz? Je zcela zamstnan sledovnm problmu s Jasperem, e si nevimla tto stranj pravdpodobnosti? Jsem silnj ne si myslm? Opravdu nic t dvce neudlm? Ne. Vdl jsem, e to nen pravda. Alice mus bt intenzivn soustedn na Jaspera. Hledal jsem smr, vdl jsem, e by mohla bt v mal budov pouvan na hodiny anglitiny. Dlouho jsem nezamil lokalizaci jejho dobe znmho hlasu. Ale pedpokldal jsem sprvn. Kad jej mylenka se tkala Jaspera, pozorujc jm zvolen osoby s podrobnm zkoumnm. Pl jsem si, abych ji mohl poprosit o radu, ale zrove jsem byl rd, e nev, eho jsem schopn. e si nebyla vdoma masakru, o kterm jsem uvaoval minulou hodinu. Poctil jsem po celm tle nov plen plen z pocitu hanby. Nechtl jsem, aby o tom nkdo vdl. Kdy se budu vyhbat Belle Swanov, kdybych neml monost, abych ji zabil zrovna kdy jsem na to pomyslel, netvor se svjel a skpal v zuivosti zuby potom by to nikdo nemusel vdt. Kdybych se mohl dret dl od jej vn Nebyl dn dvod, pro bych to nemohl pinejmenm alespo zkusit. Sprvn si vybrat. Pokusit se, abych byl takov, jak si Carlisle mysl, e jsem. Posledn hodina koly byla skoro u konce. Rozhodl jsem se pevst svj nov pln do akce. Pod lep ne sedt tady na parkoviti, kde by m mohla potkat a zkazit mj pokus. Znovu jsem poctil nespravedlivou nenvist k tto dvce. Nenvidl jsem ji pro jej nevdomou slu, kterou nade mnou zskala. Mohla by mi udlat nco, co by m oernilo. el jsem rychle trochu pli rychle, ale nebyli tu dn svdci peel jsem mal arel koly pmo k jej kanceli. Nebyl dn dvod proto, aby mi Bella Swanov zkila cestu. Mla by se mi vyhbat, byla skoro jako mor. Kancel byla przdn tedy a na sekretku, tu jedinou jsem tu taky chtl vidt. Nevimla si mho tichho pchodu. Pan Copeov? ena s nepirozen ervenmi vlasy vzhldla a jej oi se rozily. Pokad jsem je zaskoil, bezvznamn pedzvst toho, emu nerozumli, nezle na tom kolikrt jsem to vidl v na ptomnosti. Ach, zalapala po dechu, trochu zmaten. Uhlazovala si svou sukni. Hlupako, myslela si pro sebe. On je tak mlad, dost na to, e by mohl bt mm synem. Pli mlad, abych pemlela o zpsobu jak Ahoj, Edwarde. Co by sis pl? Jej asy se zatepetali za tlustmi brlemi. Trapn. Ale vdl jsem, jak bt okouzlujc, kdy jsem se jm chtl stt. Bylo to jednoduch od t doby, co jsem byl schopn okamit rozlutit mylenky a to, jak kad zvuk nebo gesto pijali. Naklonil jsem se dopedu, setkal se s jejm pohledem, jako kdybych u byl zmaten. Tohle by mlo bt snadn. Pemlel jsem, jestli byste mi mohla pomoci s mm rozvrhem hodin. Promluvil jsem jemnm hlasem, kter jsem si nevyhradil pro den lid. Slyel jsem, jak se j rozbuilo srdce. Samozejm, Edwarde. Jak bych ti mohla pomoct? Pli mlad, pli mlad, neustle si v duchu opakovala. patn, pochopiteln. J jsem star ne jej ddeek. Ale podle informac na mm idiskm prkazu, uhodla. Pemlel jsem, jestli byste mi mohla pehodit hodinu biologie do maturitn rovn spoleenskch vd? Fyziky, teba? Existuje tu problm s panem Bannerem, Edwarde? Vbec ne, je to tm, e u jsem se uil tuto ltku

V tom pokroilm programu osnov koly, kde jste vichni studovali na Aljace, sprvn. Jej tenk rty se sepulili, zatmco o tom pemlela. Oni by u vichni mli bt na univerzit. Slyela jsem uitele stovat si. Bezchybn nzory, nikdy otlen s odpovmi, nikdy patn odpov v testu jako kdyby nali njak zpsob, jak vindlovat v kadm pedmtu. Mr. Varner by sp uvil v to, e kad fixluje ne, aby si myslel, e je student chytej ne on Vsadm se, e je jejich matka douuje Ve skutenosti, Edwarde, fyzika je nyn peplnn. Mr. Branner nesn, kdy m ve td vc ne ptadvacet student Nedlal bych dn pote. Samozejm, e ne. Ne, perfektn Cullene. J to vm, Edwarde. Ale nen tam dost mst jako tomu je Mohl bych potom vynechat biologii? Mohl bych vyut tu hodinu k soukrommu studiu. Vynechat biologii?. Jej sta se otevela.To je len. Jak tk je, abys prosedl pedmt, kter u um? Mus tu bt problm s Mr. Bannerem. Uvauji, e kdybych si o tom s Bobem promluvila? Nebude mt dostatek splnnch kredit, abys postoupil. Dohonm to pt rok. Mon by sis o tom ml promluvit se svmi rodii. Dvee za mnou se otevely, ale kdo to udlal, to m nezajmalo, take jsem pchozho ignoroval a soustedil se na pan Copeovou. Naklonil jsem se o trochu bl a otevel doiroka oi. Tohle by psobilo lpe, kdyby byly oi zlat msto ernch. Ta ernota lekala lidi, jak jen mohla. Prosm, pan Copeov? Dlal jsem svj hlas jet neodolatelnjm, ne mohl bt - a to mohlo bt znan podmaniv. Nen tu njak dal tda, do kter bych mohl pejt? Jsem si jist, e tu mus bt voln msto nkde jinde. est hodina biologie neme bt jedinou alternativou . Usml jsem se na ni, dval jsem si vak pozor, aby mi neprobleskly zuby tak zeiroka, a by j to vydsilo, a tak pvtivj vraz zmkil mj obliej. Slyel jsem, jak j srdce bilo rychleji. Pli mlad, pipomnala si freneticky. Take, mon bych si mohla promluvit s Bobem myslm tm pana Bannera. Mohla bych ho potkat, kdyby--- Sekunda byla tm jedinm, co ve pln zmnilo: prosted v mstnosti, mj kol tady, z toho dvodu jsem se naklonil pmo k ervenovlas en Sekunda byla tm jedinm, co pln ve zmnilo, protoe Samantha Willsov otevela dvee, zpomalila, vloila do drtnho koku vedle dve njak papr a pospchala znovu ven, aby v kvapu odela ze koly. Sekunda byla tm jedinm, co pln ve zmnilo, protoe prudk zvan vtru skrz oteven dvee vrazil do m. Sekunda byla tm, jedinm co pln ve zmnilo, protoe jsem si uvdomil pro m prvn osoba, kter otevela dvee, nevyruila svmi mylenkami. Otoil jsem se, i kdy jsem nepoteboval, abych se v tom musel ujiovat. Otoil jsem se pomalu, bojujc o kontrolu nad svaly, kter se bouili proti mn. Bella Swan stla se zdy pitisknutmi u zdi vedle dve a svrala ve svch rukou lnek novin nebo test. Oi mla jet ir ne obyejn, kdy zaznamenala mj zuiv, a nelidsk pohled. Vn jej krve naskla do kadho kousku vzduchu v mrav, vytpn mstnosti. Mj krk zachvtil ohe.. Ten netvor na m znovu zral ze zrcadel jejch o, maska zla. M ruce ve vzduchu nad pultem zavhaly. Pkazem jsem se pinutil, abych se neohldl za elem toho, abych se dostal k n na druhou stranu a pak pratil hlavou Mrs. Copeov do jejch psacho stolu s dostatkem sly na to, abych ji zabil. Dva ivoty spe ne dvacet. Obchod. Netvor nervzn, dychtiv, hladov ekal na m, kdy u to udlm

Ale vdy tu byla volba musela tu bt.. Zastavil jsem chod svch plic, a zamil se na Carlislev obliej ped mma oima. Obrtil jsem se nazptek k oblieji Mrs. Copeov, a slyel jej vnitn div ve zmn mho vrazu. Ucukla pede mnou, ale jej strach se nezformoval do souvislch slov. S vyuitm vekerho sebeovldn jsem se pemhal bhem desetilet a to odprnm, a tak jsem udlal svj hlas jet jemnjm. V plicch bylo akort tolik vzduchu, abych jet jedenkrt promluvil, pospchal jsem se slovy. To tak nevad. Vidm, e to nen mon. Mockrt vm dkuji za pomoc. Otoil jsem se a vystartoval z mstnosti, pokouejc se o to, abych nectil horkokrevnou teplotu dvina tla, kdy jsem ji jenom o kousek palce mjel. Nezastavil jsem se do t doby, dokud jsem nebyl u svho auta, pohybujc se pli rychle po celou cestu z toho msta. Vtina lid u vypadla, take tu nebylo mnoho svdk. Slyel jsem studentku druhho ronku, D.J. Garrettovou, vimla si toho, ale tehdy jsem tomu nevnoval pozornost. Odkud Cullen piel? vypadalo to skoro jako kdyby jen tak vystoupil ze slabho vnku. zase moje pedstavivost Maminka vdy k Kdy jsem nasedl dovnit mho Volva, ostatn u tam byli. Snail jsem se, abych ovldal sv dchn, ale lapal jsem po erstvm vzduchu, jako kdybych se dusil. Edwarde? zeptala se Alice, s obavou v hlase. Podval jsem se na ni a potsl hlavou. "Co se ti k ertu stalo?" vyzvdal Emmett, najednou odveden od toho, e Jasper nem nladu dt si s nm odvetu. Msto odpovdi jsem zaadil zpteku. Musm se z parkovit dostat dv, ne Bella Swanov pijde i sem. Mj osobn dmon m pronsledoval... otoil jsem auto a zrychlil. Ne jsem vjel na silnici, ml jsem tam tyictku. Na silnici jsem jel chvli sedmdestkou, pak jsem zahnul za roh. Ani bych se dval, vdl jsem, e Emmett, Rosalie a Jasper se vichni otoili a zrali na Alici. Pokrila rameny. Nemohla vdt, co se stalo, jen to, co se stane. Te se dvala na m. Oba jsme vnmali, co v duchu vidla, a oba jsme byli pekvapen. "Ty odchz?" zaeptala. Te ostatn zrali na m. "Odchzm?" sykl jsem skrz zuby. Potom to uvidla, jak se m rozhodnut zatepotalo a jin volba nasmrovala mou budoucnost na jinou, temnj cestu. "Oh," vyrazila ze sebe. Bella Swanov, mrtv. Moje oi planouc rud erstvou krv. Ptrn, kter pijde potom. Chvle opatrnosti, kdy budeme ekat, a bude bezpen zase zat a vyrazit... "Oh," zopakovala. Obraz se zaostil. Vidl jsem poprv vnitek domu Swanovch, vidl jsem Bellu v mal kuchyce se lutou linkou, jej zda otoen ke mn, jak jsem se za n vyplil z ptm... jak m k n thne jej vn... "Dost!" zapl jsem, neschopn vydret vc. "Promi mi," zaeptala a oi mla vytetn. Netvor se radoval. A vize v jej hlav se posunula zase dl. Osaml non silnice, okoln stromy pokryt snhem, rychlost skoro dv st mil v hodin. "Bude mi chybt," posteskla si. Emmett a Rosalie si vymnili zkostn pohled. Byli jsme skoro u zatky vedouc k pjezdov cest u naeho domu. "Tady ns vysa," ekla Alice. "Carlisleovi bys to ml ct sm." Pokval jsem hlavou a auto prudce zabrzdilo, a to zaskplo. Emmett, Rosalie a Jasper tie vystoupili; dostane se jim vysvtlen, a budu pry. Alice se dotkla mho ramene.

"Zachov se sprvn," zaeptala. Tentokrt dn vize, ale rozkaz. "Charlie Swan m jen ji." "Ano," ekl jsem, i kdy jsem souhlasil jen s tm, co ekla nakonec. Vystoupila a la za ostatnmi; v obavch krabatila elo. Vyjel jsem zptky k mstu a vdl jsem, e ta vize, kterou mla Alice, bude blikat ze tmy jako peruovan svtlo blesku. Kdy jsem dojel devadestkou zptky do Forks, nevdl jsem jist, kam vlastn jedu. Rozlouit se s otcem? Nebo padnout do nrue netvorovi, kter byl ve mn? Silnice mi ubhala pod koly. 2. Kapitola - Oteven kniha Hodil jsem sebou do zvje snhu a nechal ledov popraek obkreslit tvar mho tla. Pokoka se mi ochladila na teplotu shodnou s okolm a mal kousky ledu jsem vnmal jako samet na sv ki. Obloha nade mnou byla jasn, poseta hvzdami, kter nkde zily mode, jinde lut. Vytvely ve vesmru velkolep obrazce ndhern pohled. Dokonale krsn. Lpe eeno ml by bt. Byl by, kdybych byl schopn vidt ho. Nebylo mi lpe. U ubhlo est dn, est dn, po kter jsem se skrval v divoin Denali. Ale nectil jsem se o nic ble svobod, ne jsem byl v prvn moment, kdy jsem zachytil jej vni Kdy jsem se dval na tu ndhernou oblohu, bylo to, jako kdyby mezi jej krsou a mma oima byla jaksi pekka. Tou pekkou byla tv, obyejn lidsk tv, kterou jsem nemohl vyhnat z mysli. Slyel jsem pibliujc se mylenky dve ne kroky, kter je nsledovaly. Zvuk pohybu nebylo na snhu tm slyet. Nebyl jsem pekvapen, e sem za mnou Tanya pila. Vm, e nad rozhovorem, kter za chvli nastane, pemlela nkolik uplynulch dn, odkldvajc ho na tak dlouho, dokud si nebyla jist, co vlastn chce ci. Njakch pt metr ode m si povzdychla a vyskoila na vynvajc ernou sklu, balancujc pouze na pikch chodidel. Pokoka Tanyi mla ve svtle hvzd stbrnou barvu a jej dlouh kuerav blonat barvy jasn zily tm rov, protoe v nich mla jahodov odstn. Jej jantarov oi se tpytily, kdy m pehovala zahraban do pli tla ve snhu. Jej rty se pomalu rozthly do smvu. Byla dokonal. Byla by, kdybych byl schopn ji vidt. Povzdechl jsem si. Na vrcholu skly se pikrila, dotkajc se j prsty a jej tlo se stoilo. Dlov koule, pomyslela si. Vyskoila do vzduchu; jej postava se promnila na tmavou kouli, kdy se objevila mezi mnou a hvzdami. Stoila se do klubka a skoila do hory snhu hned vedle m. Najednou na m dopadla halda snhu. Hvzdy zmizely, kdy jsem se ocitnul hluboko pod ledovou pokrvkou. Opt jsem si povzdechnul, ale ani jsem se nepohnul. Tma pod snhem ani nebolela, a bohuel mi ani nezastrala pohled. Stle jsem vidl tu samou tv. "Edwarde?" Snh se zase pohnul protoe Tanya m zaala rychle vyhrabvat. Oistila moj nehybnou tv od toho jemnho prachu, nedvajc se mi do o. "Promi," zaeptala. "Byl to jen ert." "Vm, byl vtipn." Zkivila sta. "Irina a Kate tvrd, e t mm nechat na pokoji. Mysl si, e t otravuju." "To ne," ujistil jsem ji. "Prv naopak, j jsem ten, kdo je nepjemn - pern nepjemn. Opravdu se omlouvm." Jede dom, e? Pomyslela si. "Jet jsem se celkem nerozhodl." No ale tady nezstane. Jej mylenky byly te citliv, smutn.

"Ne. Nezd se, e by to pomhalo." Zakenila se. "To je moje chyba, e?" "Samozejm e ne," jemn jsem zalhal. Nesna se bt gentleman. Usml jsem se. Moje ptomnost t znepokojuje, obvinila m. "Ne." Nadzdvihla jedno obo v tak nevcm vraze, e jsem se musel zasmt. Byl to jen krtk smch, nsledovan dalch povzdechem. "No tak dobe," piznal jsem se. "Troku." Taky si povzdychla a opela si bradu o ruce. Jej mylenky byly mrzut. "Jsi tisckrt krsnj ne hvzdy, Tanyo. Samozejm, e ty o tom dobe v. Nenechej moji tvrdohlavost, aby podkopala tvoje sebevdom." Zachichotal jsem se nad tm, bylo to tak nepravdpodobn. "Nejsem zvykl na odmtnut," postovala si a napulila rty. "Samozejm e ne," souhlasil jsem, snac se nespn blokovat jej mylenky, kdy vzpomnala na tisce spnch lovk. Tanya preferovala lidsk mue za prv jich bylo vce a za druh byli mkc a tepl. A samozejm, vdy nedokav. "Mro," popichoval jsem ji doufajc, e to peru pliv jejch vzpomnek. Zakenila se, odhalujc zuby. "Prav originl." Narozdl od Carlislea, Tanya a jej sestry objevili svoje svdom pozdji. Nakonec to byla jejich zliba v much, co je postavilo proti zabjen. Te mui, kter si oblbily ili. "Kdy ses tu ukzal," ekla pomalu. "Myslela jsem si, e Vdl jsem, co si myslela. A mohl jsem si myslet, e se takto bude ctit. No tehdy moje analytick mylen pracovalo na velmi nzkch obrtkch. "Myslela sis, e jsem si to rozmyslel." "Ano." Zamraila se. "Ctm se stran, e si s tebou takto zahrvm, Tanyo. Nechtl jsem nepemlel jsem. J jen, e odeel jsem velmi unhlen." "Nepedpokldm, e mi pov pro? Sednul jsem si a ovinul ruce okolo kolen, obrann jsem se stoil. "Nechci o tom mluvit." Tanya, Irina a Kate byly velmi dobr v ivot, kter si vybraly. V nkterch chvlch i lep ne Carlisle. Navzdory blzkosti tch, kte by mli a kdysi i byli jejich koist, nedlaly dn chyby. Ctil jsem se pli zahanben, ne abych se j piznal. "Problmy se enami?" hdala, ignorujc moji neochotu. Zasml jsem se bez nznaku radosti. "Ne takov, jak si mysl." Potom nastalo ticho. Poslouchal jsem jej mylenky, kdy pemlela nad nkolika monostmi, jakmi by si vyloila moje slova. "Nejsi ani trochu blzko," povdl jsem j. "D mi jet jednu anci?" zeptala se. "Nech to tak jak to je, Tanyo." Zase nastalo ticho, stle uvaovala. Ignoroval jsem j, nespn se snac ocenit hvzdy. Po moment ticha se vzdala a jej mylenky nabraly jin smr. Kam pjde, kdy odejde, Edwarde? Zptky ke Carlisleovi? "Nemyslm si," zaeptal jsem. Kam pjdu? Nemohl jsem si vzpomenout na jedin msto na tto zemi, kter by m zaujalo. Nebylo nic, co bych chtl vidt nebo dlat. Nezle na tom, kam bych el, protoe to nebude nikam budu stle akort utkat ped nm. To je hrozn. Kdy jsem se stal tahle zbablm? Tanya m chytila svoj thlou rukou okolo ramen. Ztuhnul jsem, ale neodthnul jsem se. Myslela to vce jako ptelsk objet ne cokoliv jinho.

"Myslm, e se tam vrt." ekla hlasem, ve kterm bylo jen mlo z jejho pvodn ruskho pzvuku. "Nezle na tom co to je nebo kdo to je, to co t stra. Ty jsi ten typ, kter se tomu postav elem." Jej mylenky byly tak jist jako jej slova. Snail jsem se pijmout obraz, kterm m vidla ve sv hlav. Obraz toho, kdo se tomu postav. Bylo pjemn opt o sob takto pemlet. Nikdy jsem nepochyboval o sv odvaze, o sv schopnosti elit problmm, a do t nedvn stran hodiny biologie. Polbil jsem j na tve a velmi rychle se odthnul, kdy se ke mn otoila s napulenmi rty. Smutn se nad tm usmla. "Dkuju Ti, Tanyo. Poteboval jsem to slyet. Jej mylenky nabraly podrdn tn. "Nem za. Doufm, e v budoucnu bude rozumnj, Edwarde." "Promi, Tanyo. V, e jsi pro m pli dobr. J jet jsem nenael to, co hledm." "Take, pokud u t ped odchodem neuvidm. Sbohem, Edwarde." "Sbohem, Tanyo." Kdy jsem tato slova vyslovil, vidl jsem se. Vidl jsem se odchzet. Vidl jsem se bt dost siln, dost siln na to, abych se vrtil na jedin msto, kde jsem touil bt. "Znova, dkuju." Okamit byla na nohch a bela pry, pohybujc se pes snh tak rychle, e jej chodidla ani nemly as se ponoit do snhu, nenechala za sebou dn stopy. Neotoila se. Moje odmtnut ji tilo vc, ne pipustila, dokonce i v jejch mylenkch. Nechtla m vidt znovu pedtm, ne odejdu. Moje sta se sthla starost. Nechtl jsem Tanyu zranit, i kdy jej city nebyly hlubok a sotva pln, ale v kadm ppad nic co bych chtl optovat. Stle jsem se nectil bt gentlemanem. Opel jsem si bradu o kolena a opt jsem se podval na hvzdy, i kdy u jsem chtl bt na cest. Vdl jsem, e m Alice uvid pichzet a pov to ostatnm. Pot je to hlavn Carlislea a Esme. Jet chvli jsem se dval na hvzdy a snail se proniknout za tv v moj hlav. Mezi mnou a tepotajcmi svtly na obloze byl pr zmatench okoldov hndch o hledcch na m a pokouejcch se zjistit, co bude moje rozhodnut znamenat pro ni. Samozejm, nebyl jsem si jist, jestli prv tuhle informaci jej neobvykl oi hledaly. Ani v mojch pedstavch jsem si nedokzal vybavit jej mylenky. Oi Belly Swanov se dvaly i nadle a nezasten vhled mi unikal. S tkm povzdechem jsem se vzdal a postavil se. Kdy pobm, mu bt zpt v Carlisleov aut za mn ne hodinu. V touze vidt svoj rodinu a v touze bt tm Edwardem, kter se vcem postav tv v tv, jsem bel pes hvzdami osvtlen snhov pole nezanechvaje dn otisky chodidel. "Bude to v podku," vydechla Alice. Jej oi byly nesoustedn a Jasper ml jednu ruku tsn pod jejm loktem, aby j vedl, kdy jsme kreli pes peplnnou jdelnu v mal skupince. Rosalie a Emmett byli v ele. Emmett vypadl smn, jako bodyguard uprosted neptelskho zem. Rosalie byla tak ostrait, no mon vce vytoen ne ochransk. "Samozejm e bude," potvrdil jsem. Jejich chovn bylo absurdn. Kdy bych si nebyl jist, e to zvldnu, zstal bych doma. Nae normln rno se zmnilo na hrav rno - v noci snilo a Emmett a Jasper chtli vyut moj nepozornosti, aby m zbombardovali snhovmi koulemi. Kdy je znudil nedostatek mho zjmu, obrtili se proti sob. Jejich pehnan ostraitost by byla vtipn, kdyby m tak nevytela. "Jet tu nen, ale co se tk smru, kterm pijdenebude to po smru vtru, kdy si sedneme na nae obvykl msta." "Samozejm e budeme sedt na naem obvyklm mst. Pesta, Alice. Leze mi na nervy. Budu pln v pohod." Kdy j Jasper pomhal sednout, zamrkala oima a zamila se na moj tv.

"Hm," ekla, znjc nanejv pekvapen. "Myslm, e m pravdu." "Samozejm e mm." zamumlal jsem. Nesnel jsem bt stedem jejich pozornosti. Poctil jsem nhlou sympatii k Jasperovi, vzpomnajc na vechny ty chvle, kdy jsme ho ochrann obletovali. Krtce optoval mj pohled a uklbnul se. Otravn, co? Zaklebil jsem se na nj. Nebylo to nhodou teprve minul tden, kdy se mi tahle dlouh jednotvrn mstnost zdla tak vraedn nezajmav? Nebyla pro m tehdy jako spnek, jako kma, jen samotn setrvvn zde? Dnes byly moje svaly napnut jako struny klavru, pipraven zahrt pi sebemenm stlaen klves. Moje smysly byly extra ostrait, sledoval jsem kad pohled, kad pohyb vzduchu, kter se dotknul moj pokoky, kadou mylenku. Hlavn mylenky. Zstal u jen jedin smysl, kter jsem drel pod zmkem a odmtal ho pout. uch, samozejm. Nedchal jsem. ekal jsem, e uslym vce o Cullenovch v mylenkch lid, kdy jsem se jimi jen tak zbn probral. Cel den jsem ekal, hledajc kadou novou znmost Belly Swanov. Chtl jsem vdt, komu se svila a jak nov klepy o ns koluj kolou. Ale nic. Nikdo si nevmal pti upr v jdeln, bylo to jako pedtm, ne to nov dve pilo. Pr lid v tto mstnosti na ni stle myslelo, stejnmi mylenkami jako ped tdnem. Te jsem se ale ctil fascinovan, namsto toho aby m to nudilo. Nikomu o m nic neekla? Nen mon, e by si nevimla mho ernho vraednho pohledu. Vidl jsem jej reakci. Urit jsem j hloup vystrail. Byl jsem pesvden, e to urit nkomu ekla, mon i trochu zveliila, aby to znlo lpe. Pidat mi pr hrozivch dk. A potom, slyela m, kdy jsem se snail pesunout si hodiny biologie. Muselo ji napadnout, z mho vrazu, e ona byla ten dvod. Normln dve by se ptalo, porovnvalo si svoje zitky s ostatnmi a hledalo njak spolen znak, kterm by si vysvtlila moje chovn, aby se nemusela ctit jako outsider. Lidi se neustle sna ctit normln, zapadnout. Ladit se vemi okolo, jako stdo ovc. Tahle poteba byla silnj hlavn v obdob dospvn. Tohle dve nebude dnou vjimkou. Ale nikdo si ns nevmal. Bella mus bt vjimen plach, kdy se nikomu nesvila. Mon si promluvila s otcem, mon toto bylo to nejsilnj poutoi kdy m se to zdlo mlo pravdpodobn, kdy s nm strvila tak mlo asu. Bli si je k mm. Ale i tak, v nejbli dob budu muset jt okolo nelnka Swana a poslouchat, co si mysl. "Nco novho?" Zeptal se Jasper. "Nic. Ona asi to nikomu neekla." Vichni tyi narz zvedli obo. "Mon nejsi tak straideln, jak si mysl," ekl Emmett, chichotajc se. "Vsadm se, e j bych j vystrail lpe." Zakoulel jsem oima. "Pemlm pro.? Znovu se pozastavil nad mm novm objevem - neobyejn zamlkl dvka. "U jsme to probrali. J prost nevm." "Pichz," najednou zaeptala Alice. Ctil jsem, jak jsem strnul. "Sna se vypadat lidsky." "Lidsky, k?" Zeptal se Emmett. Zdvihnul svoj pravou pst a petoenm prst odhalil snhovou kouli, kterou ukrval v dlani. Samozejm se nerozpustila. Udlal z n kousek ledu. Oi ml upen na Jaspera, ale j jsem vidl, kam se ubraj jeho mylenky. A takt Alice, samozejm. Kdy j na n nhle hodil, odrazila ji od sebe a led peletl pes celou dlku jdelny pli rychle pro lidsk oi, a se nakonec rozbila na kousky o cihlovou ze, piem ze se rozbila tak. Hlavy vech z tohoto roku mstnosti zraly na kousek ledu na zemi a potom se otoily, aby naly vinka. Nedvaly se dl ne pr stol od ns. A nikdo se nedval na ns.

"Velmi lidsk, Emmette," oste poznamenala Rosalie. "Pro do t stny rovnou nevraz pst?" "Vypadalo by to psobivji, kdybys to udlala ty, zlato." Snail jsem se na n soustedit, udrujc usmvavou tv, jako kdybych se zastoval jejich ertku. Nedovolil jsem se podvat se smrem, o kterm se vdt, e tam bude stt. Snail jsem se jenom poslouchat. Zaslechnul jsem netrplivost Jessiky s novm dvetem, kter vypadala roztrit a bez hnut stla na jednom mst. V Jessiinch mylenkch jsem vidl, e tve Belly Swanov opt zervenaly. Nadechnul jsem se, krtce a mlce, pipraven nechchat pi kad znmce jej vn v mm okol Mike Newton byl s nimi. Slyel jsem oba jeho hlasy duevn i fyzick, kdy se ptal Jessiky, co je s Bellou. Nelbilo se mi, jakm smrem se jeho mylenky ubraly, zblesky nhlch pedstav, kter se objevovaly v jeho mysli, zatmco j pozoroval, kdy sebou trhla a probudila se ze svho snn, jako kdyby zapomnla, e tam je. "Nic." Slyel jsem ct Bellu tichm, jasnm hlasem. Znlo to jako zvonn zvoneku pes hluk v jdeln a j vdl, e je to jen proto, e jsem mu soustedn naslouchal. "Jenom si dm nco k pit," pokraovala, kdy dohnla konec ady. Musel jsem se alespo na chvli podvat jejm smrem. Uprala oi na podlahu a barva se j z tv pomalu vytrcela. Rychle jsem se podval na Emmetta, kter se te usmval nad bolestnm smvem na moj tvi. Hej brcha, vypad, jako kdybys byl nemocn. Upravil jsem svj vraz na nenucen. Jessica nahlas uvaovala o Bellinimm nedostatku chuti k jdlu. "Nem hlad?" "Vlastn je mi trochu patn," jej hlas byl slab, ale stle velmi jasn. Pro m trpily obavy, kter nhle vyazovaly z mylenek Mike Newtona? Pro bych se ml starat o to, e maj majetnick podtn? Nebyla moje vc, e po n Mike Newton tak neuviteln dychtil. Mon na n takto reagovali vichni. Nechtl jsem j instinktivn chrnit i j? Pedtm jsem j chtl zabt. To je Byla ta dvka nemocn? Tko posoudit vypadala tak asn s tou prsvitnou pokokou. Potom jsem si uvdomil, e jsem se o n bl pln stejn jako ten zabednn chlapec a donutil jsem se nepemlet nad jejm zdravm. Ale i pesto se mi nelbilo, e jsem ji sledoval pes Mikeovy mylenky, Potom jsem se soustedil na Jessiku, pozorn sledujce jak si sedaj za stl. Natst si sedli k pravidelnm Jessiinm sousedkm, k jednomu z prvnch stol v mstnosti. Ne ve smru vtru, tak jak to slbila Alice. Alice do m ouchla. Za chvli se sem podv, tak se chovej jako lovk. Zatnul jsem zuby. "Pohodika, Edwarde," ekl Emmett. "Upmn. No tak zabije jednoho lovka. Pro to se pece svt nezhrout." "Ty tak v," zamumlal jsem. Emmett se zasml. "Mus se nauit se pes vci penst. Jako j. Vnost je dlouh as na to, aby se lovk utpl v pocitu viny." Hned potom na nj Alice hodila hrst plnou drobnch kostiek ledu, kter ped nm ukrvala v dlani. Pekvapen zamrkal a potom se zken zakaredil. "Ty jsi to chtla," ekl j, kdy se naklonil nad stl a vytsl si smrem k n svoje vlasy pln ledu. Snh, rozpoutjc se v tepl mstnosti se z jeho vlas rozstknul napl rozputn. "Fuj!" Stovala si Rosalie, kdy se spolu s Alic oistily.

Alice se smla a vichni jsme se k n pidali. V jejch mylenkch jsem mohl vidt, jak si to dopedu pipravila, a vdl jsem, e ta dvka ml bych o n pestat pemlet jako by byla jedin na svt e se Bella dv nam smrem, jak si hrajeme a smjeme se a e vypadme astn jako lidi a pitom nereln dokonale jako na obraze Normana Rockwella. Alice se stle smla, drc Rosalii jako tt. To dve - Bella se na ns mus dvat. zase zr na Cullenovi, pomyslel si nkdo a to upoutalo moji pozornost. Automaticky jsem se podval smrem k mylence, a moje oi narazily na msto, odkud se il hlas, kter jsem dnes tolik poslouchal. Moje oi se pomalu pesunuly z Jessiky doprava a zamily se na dvin pronikav pohled. Rychle svsila hlavu a opt se skryla za zvojem vlas. Co si myslela? Moje frustrace narstala kadou minutou. Snail jsem se nejist, protoe jsem to jet nikdy pedtm nezkouel zkoumat ticho okolo n. Mj mimodn sluch se vdy objevil pirozen, bez ptan, nikdy jsem na nm nemusel pracovat. Te jsem se soustedil na zlomen toho, co obklopovalo jej mylenky a zahalovalo je roukou tajemstv. Nic, jenom ticho. Co to s n je? Pomyslela si Jessica. Bylo to jako ozvna mho vlastnho rozhoen. "Edward Cullen na tebe zr," zachichotala se Belle do ucha. V jejm tnu nebyla ani znmka jej skuten rlivosti. Jessica se v pedstranm kamardstv zlepovala. Byl jsem pln zaujat dvinou odpovd. "Nevypad rozzloben, e ne?" zaeptala. Take si vimla moj pedchoz reakce. Samozejm, e ano. Jej otzka Jessicu zmtla. Vidl jsem svoj tv v jejch mylenkch, kdy zjiovala mj vraz, ale nepodval jsem se na n. Stle jsem se soustedil na dvku, snac se slyet alespo nco. Ale nepomhalo to. "Ne," ekla, i kdy si pla, aby mohla ct ano - velmi ji znepokojoval mj upen pohled i kdy v jejm hlase po tom nebylo ani stopy. "Ml by?" "Myslm, e m nem rd," zaeptala Jessice a poloila si hlavu na ruce, jako kdyby byla unaven. Snail jsem se pochopit ten pohyb, ale mohl jsem jen hdat. Mon, e byla unaven. "Cullenovi nemaj rdi nikoho," ujistila ji Jessica. " no, oni si nikoho nevmaj dost na to, aby si k nmu vytvoili vztah. " Nikdy to nedlaj, postovala si v mylenkch. " Ale on na tebe pod zr." "Pesta se na nj dvat," sykla dvka na Jessicu a zdvihla hlavu, aby se ujistila, e ji poslouch. Jessica se zachichotala, ale bylo to, jako kdyby ji o to nkdo podal. Dve neodvrtilo pohled od stolu a do konce hodiny. Myslel jsem si i kdy jsem si samozejm nemohl bt jist e to bylo zmrn. Vypadala, e se na m chce podvat. Jej tlo se pomalu natoilo mm smrem, jej hlava se zaala otet, ale potom j to dolo, zhluboka se nadechla a strnule hledla na toho, kdo prv mluvil. Vtinou jsem ignoroval mylenky ostatnch lid, kte byli okolo n, pokud se j zrovna nezaobrali. Mike Newton plnoval po kole snnou bitku, ale asi si jet nestihl uvdomit, e se snh prv zmnil na d. Jemn snhov vloky pi dopadu na stechu zaaly vc a vc pipomnat bubnovn det. Opravdu si t zmny nevimnul? Mn se to zdlo tak hlasit. Kdy obd skonil, zstal jsem sedt. Lidi se rozchzeli a j se pistihnul pi tom, jak se snam rozeznat zvuk jejch krok mezi ostatnmi jako by na nich bylo nco zvltnho. Pern hloup. Ani zbytek moj rodiny se nepohnul. ekali, co udlm j. Pjdu do tdy a sednu si vedle toho dvete, i kdy jsem na moj pokoce, ctil tak neskuten asnou vni jej krve a teplo jejho pulzu ve vzduchu? Byl jsem na to dost siln? Anebo jsem u na jeden den ml dost? "J myslm, e je to v podku," ekla vhav Alice. "Tvoje mysl je pipraven. Myslm, e tu hodinu peije."

Jene Alice vdla, jak rychle se nzor me zmnit. "Pro pospchat?" zeptal se Jasper. I kdy se nechtl ctit samolib, e te jsem j ten, kdo je slab, pesto se tak trochu ctil. "Jdi dom. Jdi na to pomalu." "Co se tak stranho dje?" nesouhlasil Emmett. "Bu ji zabije, nebo ne. Ale a u je to za nmi." "Jet se nechci sthovat," stovala si Rosalie. "Nechci zanat znovu od zatku. Konen jsme tm dokonili stedn kolu, Emmette." Nemohl jsem se rozhodnout. Stran, ale opravdu stran jsem se tomu chtl postavit. Nechtl jsem zase utkat. A tak jsem nechtl pekroit hranice. Minul tden byla chyba, e jsme Jaspera nechvali tak dlouho bez lovu, nebyla tohle tak takov zbyten chyba? Nechtl jsem bt dvodem ke sthovn. Urit by mi za to nepodkovali. Vlastn jsem chtl jt na hodinu biologie. Uvdomil jsem si, e chci opt vidt jej tv. Tohle rozhodlo. Tahle zvltnost. Hnval jsem se pro to sm na sebe. Nepsahal jsem si nhodou, e nenechm ticho Belliny mysli aby m donutilo pehnan se o n zajmat? No a te byl jsem nadmru zaujat. Chtl jsem vdt, o em peml. Jej mysl byla zaven, ale oi oteven. Mon jsem v nich mohl st namsto mylenek. "Ne, Rose, myslm si, e to opravdu bude v pohod," ekla Alice. "Vyjasuje se mi to. Jsem si na devadestti procent jist, e se nic nestane, kdy do t tdy pjde." Zvdav se na m podvala a pemlela, co asi zmnilo moje mylenky, e jsou jej vize najednou jistj. Nebude u dost zvltn snait se nechat Bellu Swanovou naivu? Emmett ml pravdu, i kdy na druh stran - pro u to nemt za sebou? Postavm se tv v tv pokuen. "Jdte do tdy," pikzal jsem jim a vstal od stolu. Odeel jsem bez ohldnut. Slyel jsem obavy Alice, Jasperv nesouhlas, Emmettv souhlas a zuivost Rosalie, s kterou m sledovala. Naposledy jsem se zhluboka nadechnul a veel do tdy. Piel jsem vas pan Banner se stle jet pipravoval na dnen laboratorn prce. Dvka si sedla za mj n - stl a se svenou hlavou koukala do seitu, do kterho si mrala. Piblil jsem se ke stolu a dval na seit. Zkoumal jsem papr a byl jsem velice zaujat vplody jej mysli. dn z nich nemlo vznam, pouze jeden krbanec za druhm. Mon ani nepemlela nad obrazy, kter kreslila, ale nad nm jinm ??? Odsunul jsem svoji stoliku dost siln na to, aby zavrzala na linoleu lidi se toti ct o mnoho lpe, kdy se nkde objev provzeni zvukovou kulisou. Vdl jsem, e to slyela nezvedla hlavu, ale jej ruka vynechala jedno koleko v obrzku, kter kreslila. Pro se neotoila? Mon byla vyden. Musm na n tentokrt zapsobit jinak. Aby si myslela, e to pedtm byla jen jej pedstavivost. "Ahoj," ekl jsem tichm melodickm hlasem, kter jsem pouval pro lidi a vykouzlil jsem zdvoil smv bez nznaku zub. Te u hlavu zvedla a jej velk hnd oi byly vylekan, zmaten, pln nevyslovench otzek. Byla to pesn ta tv, kter mi minul tden blokovala vhled na hvzdy. Kdy jsem se dval do jejch zvltnch hlubokch hndch o, uvdomil jsem si, e nenvist ta nenvist, kterou jsem ctil k jej samotn existenci se vypaila. Te, kdy jsem nedchal a nezkoumal jej vni, bylo tk uvit, e bych mohl nenvidt nkoho tak zranitelnho. Zaervenala se, ale nic neekla. Moje oi byly upen na jej tv a zkoumaly hloubku jejch o. Snail jsem se ignorovat lkavou barvu jej pokoky. Ml jsem dost vzduchu na rozhovor bez toho, abych se musel nadechnout.

" Jmenuju se Edward Cullen," pokraoval jsem, i kdy jsem vdl, e to ona u dvno v. Bylo to prost slun. " Minul tden jsem neml anci se pedstavit. Ty mus bt Bella Swanov. Svratila obo zdla se zmaten. Odpov j trvala dle, ne by mla. " Odkud zn moje jmno? zakoktala. Opravdu jsem j musel vydsit. Ctil jsem se vinn, ona byla tak bezbrann. Jemn jsem se zasml tohle byl zvuk, pi kterm se lidi ct uvolnnji. "No, myslm, e tady zn tvoje jmno kad. Skuten si musela vimnout, e se v tomhle obyejnm jednotvrnm mst stala centrem pozornosti. "Cel msteko ekalo, a pijede. Uklbla se, jako by se j tahle informace moc nelbila. Pedpokldal jsem, e je pesn tak stydliv, jak vypad a e pozornost se j lbit nebude. Lidi se obyejn ctili pesn opan. I kdy nechtli vyboovat z ady, zrove chtli bt ve svtle reflektor pro jejich jedinenost. "Ne," ekla. "Chci ct, pro jsi mi ekl Bello." M radi, kdy se ti k Isabella? zeptal jsem se zmaten, protoe jsem nevdl, kam svoj otzkou smuje. Nerozuml jsem tomu. Byl jsem si jist, e prvn den vem kala, e se jmenuje Bella. Byli skuten vichni lid tak nepochopiteln bez jejich vnitnch mylenek? "Ne, mm rda, kdy mi kaj Bella," odpovdla a jemn otoila hlavu na stranu. Jej vraz jestli jsem ho pochopil sprvn byl rozpolcen mezi rozpaky a zmatkem. Ale myslm, e Charlie chci ct tta o mn urit mluv jako o Isabelle a zd se, e takhle m tu zn kad. Pokoka j ztmavla dalm odstnem erven. "Aha," odpovdl jsem hloup a rychle jsem se odvrtil od jej tve. Prv jsem si uvdomil, co ta jej otzka znamenala lpnul jsem vedle, udlal jsem chybu. Kdybych hned prvn den neposlouchal mylenky ostatnch, tak bych ji nejprve oslovil plnm jmnem jako ostatn. A ona si toho rozdlu vimla. Ctil jsem se znepokojen. Velmi rychle se mho pelapu chytla. Dost ikovn na toho, kdo by se ml v moj ptomnosti ctit vystraen. Ale ml jsem vt problm, ne jej podezen o mn, kter si schovvala uvnit svoj hlavy. Dochzel mi vzduch. Kdybych s n chtl znovu mluvit, musel bych se nadechnout. Bylo velmi tk s n nemluvit. Nanetst pro ni, kdy sedla vedle m, automaticky se z n stal mj partner na laboratorn prce. A dnes bychom mli pracovat spolu. Zdlo by se j zvltn a nevslovn drz, kdybych j bhem laborek ignoroval. Podezvala by m jet vc, vc by se m bla Odsunul jsem se od n tak daleko, jak to jenom moje idle dovolila, a otoil jsem hlavu na stranu. Duevn jsem se pipravil, rozkzal svm svalm zstat na mst a potom jsem se rychle, zhluboka nadechnul, nechvaje vzduch proudit pes sta. Ach! Bylo to neskuten bolestiv. I kdy jsem j nectil, rozpoznal jsem jej vni na jazyku. Mj krk byl opt v plamenech, spalujc bolest byla stejn siln jako minul tden. Zatnul jsem zuby a snail se dt opt dohromady. "Zante," nadil pan Banner. Poteboval jsem vechnu svoji sebekontrolu zskanou bhem sedmdesti let tvrd prce, abych se otoil k dveti, kter hledlo na stl, a usmval se Dmy maj pednost, kolegyn? zeptal jsem se j. Podvala se mi do tve, potom zbledla a oi se j rozily. Bylo nco v mm vrazu? Opt se m bla? Nemluvila. Nebo mu zat j, jestli chce, ekl jsem tie. "Ne," odpovdla a opt se zaervenala. " J zanu." Radi jsem se zadval na vybaven na stole, na otluen mikroskop, na box se sklky, ne abych se dval na proud krve pod jej prsvitnou pokokou. Znovu jsem se pes zuby nadchnul a kubla se mnou bolest v hrdle, kdy jsem zachytil jej chu.

"Profze." ekla, po rychlm pezkoumn. Chtla vymnit sklko, i kdy se na nj jen krtce podvala. Mu se podvat? Instinktivn, hloup, jako bych byl jeden z jejho druhu, jsem se nathnul, abych zastavil jej ruku. Na sekundu se teplo jejho tla vplilo do moj pokoky. Bylo to jako elektrick proud, ale urit vc ne jen tistaedest stup Celsia. Horko mi probhlo od dlan pes celou moji ruku. Rychle rukou ucukla. "Promi," zaeptal jsem pes stisknut zuby. Potebovala jsem se njak rozptlit, tak jsem pevn uchopil mikroskop a zadval se pes objektiv na vzorek. Mla pravdu. "Profze," souhlasil jsem. Byl jsem jet pli rozruen, abych se na n podval. Dchal jsem jen tolik, kolik jsem mohl pes zaat zuby a snail se ignorovat ten ohniv hlad. Soustedil jsem se na lohu a zapsn vsledk do dku laboratorn prce. Potom jsem vymnil sklka. Na co prv myslela? Co ctila, kdy jsem se dotkl jej ruky? Moje ruka pro ni musela bt ledov chladn odpuzujc. Nevdl jsem, pro je tak ticho. Zadval jsem se do mikroskopu. "Anafze," zamumlal jsem, kdy jsem to zapisoval do druhho dku. "Mu?" zeptala se. Podval jsem se na n, pekvapen, jak nedokav vypadala jej ruka nathnut k mikroskopu. Nevypadala vystraen. Opravdu si myslela, e to mm patn? Nemohl jsem si pomoct, musel jsem se usmt nad jejm vrazem plnm nadje, kdy jsem mikroskop posunul smrem k n. Zadvala se do objektivu s dychtivost, kter ale rychle pominula. Koutky st se j prohnuly. Sklko ti? zeptala se bez toho, aby odvrtila oi od mikroskopu, jen natahujc ruku. Poloil jsem dal sklko do jej dlan a dval si velk pozor, abych se j nedotkl. Sedt vedle n bylo jako sedt vedle hoc lampy. Ctil jsem, jak se mi jej zsluhou zvyovala teplota tla. Nedvala se na nj dlouho. "Interfze," lhostejn poznanela pli se snaila, aby to tak vyzvlo a posunula mi mikroskop. Nedotkla se papru, ale ekala, ne to zapu. Zkontroloval jsem to opt mla pravdu. Takto jsme lohu i dokonili, obas jsme prohodili njak to slovo, ale nedvali jsme se jeden druhmu do o. Byli jsme jedin, kte u byli hotov ostatn tmy mly problmy. Mike Newton se nedokzal soustedit snail se pozorovat m a Bellu. Doufm, e to zstane jen pi tomhle, pomyslel si, oste m sledujc. Hm, zajmav. Nevdl jsem, e ten chlapec m nesn. Tohle byl nov objev, asi takov jako nedvn pchod tohoto dvete. A aby to bylo zajmavj, zjistil jsem k mmu pekvapen e ten pocit je vzjemn. Opt jsem se podval na dve, zmaten rozsahem chaosu a rozruchu, kter mi, nap jejmu obyejnmu a nekodnmu pchodu, zpsobila v ivot. Ne, e bych nevdl, co vrtalo Mikeovi v hlav. Byla hezktak zvltn. ekl bych, e jej tv je spe zajmav. Ne moc symetrick jej zk brada nesedla k irokm lcnm kostem, m extrmn barvy kontrast tmavch vlas a svtl pokoky. A nakonec tu byly oi, kter byly pln tichch tajemstv. Oi, kter prv te provrtvaly ty moje. Optoval jsem jej pohled, snac se uhodnout alespo jedno z jejch tajemstv. Nos oky? vyhrkla nhle. Divn otzka. "Ne." Tm jsem se usml nad mylenkou zlepovn mho zraku. "Aha," zamumlala. Myslela jsem, e m njak jin oi. Okamit jsem se ctil h, kdy jsem si uvdomil, e nejsem jedin, kdo se snail odhalit tajemstv. Pokril jsem rameny a otoil se smrem k uiteli.

Samozejm, e mm jin oi, ne kdy se do nich dvala naposledy. Abych se pipravil na dnen utrpen a pokuen zrove, strvil jsem cel vkend lovem a snail se utiit hlad, jak to jenom lo. Nakrmil jsem se krv zvat, i kdy to nezmnilo pchu ve vzduchu, co se kolem n vznela. Kdy jsem se na ni naposledy dval, moje oi byly ern hlady. Ted, kdy moje tlo tm plavalo v krvi, mly zlatou barvu. Jemn jantarovou z toho, jak jsem se nadmrn snail utiit hlad. Dal krok vedle. Kdybych vdl, na co nar, jednodue bych j ekl, e ano. Sedl jsem vedle lid v tto kole u dva roky, ale ona byla za tu dobu jedin, kter se ke mn dostala dost blzko na to, aby si vimla zmny v barv mch o. Ostatn, zatmco obdivovali krsu na rodiny, rychle sklopili oi, kdy jsme optovali jejich pohled. Plae se odvrtili a snaili se ignorovat detaily naeho objeven v instinktivn snaze neporozumt. Ignorace byla perfektnm vynlezem lidsk mysli. Pro zrovna tohle dve mus vidt tak moc? Pan Banner se zastavil u naeho stolu. Vdn jsem nasval erstv vzduch, kter s sebou donesl, ne se stihl smchat s jej vn. "Ale, Edwarde," ekl, zkoumajc nae odpovdi nemyslte, e by i Isabella mla dostat svou anci u mikroskopu? "Bella," opravil jsem ho automaticky Ve skutenosti identifikovala ti z pti. Pan Banner se na ni skepticky podval. U jste tuhle laboratorn prci dlala? Zaujalo m, kdy se plae usmla. Ne s cibulovm konkem. S blastulou blice? Zjioval. "Jo." To ho pekvapilo. Dnen laboratorn prce byla nco, co vybral z pozdjch vyuovacch hodin. Zamylen kval hlavou. Byla jste ve Phoenixu v pokroilm programu? "Ano." Byla vysplej, inteligentn na lovka. To m nepekvapovalo. "No," ekl po chvli, "Myslm, e je dobe, e vy dva jste partnei pro laboratorn prce.. Obrtil se, mumlajc si sm pro sebe, " Tak ostatn studenti dostanou anci nco se nauit." Vsadm se, e to slyela. Opt si mrala do seitu. Dva kroky vedle jen za jednu hodinu. To bylo dost uboh. Vlastn jsem ani neml pont, co si o mn mysl jestli se m boj, jestli a jak moc m podezv. Musel jsem vynaloit vt snahu, aby si nzor na m poopravila. Nco ct nebo udlat. Nco lepho, co by odsunulo ty krvelan mylenky na nae posledn stetnut. To je velk koda, s tm snhem, vi? ekl jsem, opakujc to, o em se nkolik student prv bavilo. Klasick, nudn tma rozhovoru. Poas to vdy zabere. Podvala se na m s oividnmi pochybnostmi nezvykl reakce na moje normln slova. "Ani ne," ekla, co m opt pekvapilo. Snail jsem se opt zavst konverzaci do obyejnch kolej. Byla urit ze svtlejho a teplejho msta jej pokoka to njak vyzaovala, i kdy byla tak bled. A chlad j urit taky nedl dobe. A ani mj ledov dotyk Nem rda zimu. Konstatoval jsem. "Nebo mokro," souhlasila. To se ti mus ve Forks tko t. Mon jsi sem nemla chodit, chtl jsem dodat. Mon by ses mla vrtit, odkud jsi pila. Ale nebyl jsem si jist, jestli to vlastn chci. Stle si budu pamatovat vni jej krve. Byla tu njak zruka, e bych j nakonec nepronsledoval? Krom toho, kdyby odela, jej mysl by pro m navdy zstala tajemstvm. Nekonen hlavolam. To ani nem pont, ekla tichm, zamraenm hlasem. Jej odpovdi nikdy nebyly takov, jak bych ekal. Nutily m ptt se vc a vc

Pro jsi sem tedy pijela? doadoval jsem se odpovdi a uvdomoval si, e mj hlas byl nalhavj, ne by ml bt pi normln konverzaci. Otzka znla drze a ourav. To je komplikovan. Zamrkala oima a dle se tm nezdrovala. J jsem naopak zvdavost mlem praskl zvdavost, kter m spalovala tm stejnou silou jako hlad v mm hrdle. Vlastn jsem zjistil, e se mi i trochu lpe dch ta agnie se dala snst pes nenucenost. Myslm, e to doku pochopit, nalhal jsem. Mon kdy budu zdvoil, tak bude odpovdat na moje otzky tak dlouho, a budu dost drz, abych se ptal. Tie si prohlela svoje ruce. Vyvolalo to u m netrplivost, chtl jsem j svoj rukou zvednout bradu, abych si mohl odpovdi pest v jejch och. Bylo by to ode m ale velmi hloup a nebezpen kdybych se znovu dotkl jej pokoky. Nhle zvedla hlavu. Byla pro m leva, opt vidt vechny ty emoce v jejch och. Rychle bez pemlen odpovdla. Moje matka se znovu vdala, Ach, tohle bylo tak lidsk, tak lehk k pochopen. Smutek j na chvli problesknul v och. To nezn tak sloit, konstatoval jsem. Mj hlas byl nn, navzdory tomu, e jsem si to dopedu neplnoval. Jej smutek m dlal zvltn bezmocnm, pl jsem si, abych pro ni mohl nco udlat, cokoliv, aby se ctila lpe. Divn. Kdy se to stalo? "Loni v z." Tko si povzdechla. Zadrel jsem dech, kdy jej tepl dech ovinul moj tv "A ty ho nem rda," hdal jsem, dychtc po dalch informacch. "Ne, Phil je fajn, opravila moje domnnky. V koutku jejch st jsem spatil nco jako smv. Mon trochu moc mlad, ale docela mil. Tohle mi pekazilo scn, kter jsem si pedstavoval v mylenkch. Pro jsi s nimi nezstala?zeptal jsem se zvdav. Znlo to, jako bych byl dotrn. Co jsem i byl. Phil hodn cestuje. Vydlv si jako fotbalista. Jej smv byl nyn u viditeln, vbr tohoto povoln ji pobavil. Usml jsem se zpt, i kdy jsem to neplnoval. Nesnail jsem se, aby se se mnou ctila uvolnn. Ale jej smv m donutit se tak usmvat te jsem byl zasvcen do jednoho z jejch tajemstv. Slyel jsem o nm? V mysli jsem sem probral vechny plakty profesionlnch fotbalovch hr a pemlel, kter z nich je asi Phil. Asi ne. Nehraje dobe A dal smv. Jenom druhou ligu. Hodn se sthuje. Seznam v m hlav se okamit pesunul a j jsem zvaoval na sekundu seznam dalch monost. V ten sam moment jsem si naplnoval nov scn. A tvoje matka t sem poslala, aby mohla cestovat s nm ekl jsem. Zdlo se, e hdn mi pinelo vce odpovd ne otzky. A ml jsem pravdu. Trochu zvedla bradu. Ne, neposlala m sem," ekla tvrdm tnem. Moje hdn ji rozzlobilo, i kdy jsem nevdl pro. "Poslala jsem se sama." Nepokouel jsem se zjistit vznam ani zdroj jej natvanosti. Byl jsem totln zmaten. Vzdal jsem to. Tahle dvka mi jednodue nedvala smysl. Nebyla jako ostatn lidi. Mon, e ticho jejch mylenek a pchu jej vn na n nebyly jedin neobvykl vci. "Tomu nerozumm," pipustil jsem nerad. Vzdychla si a dlouze se zadvala do mch o, dle ne by vydrel normln lovk. Naped bydlela se mnou, ale stskalo se j po nm," vysvtlovala pomalu a tn jejho hlasu byl s kadm dalm slovem oputnj. Byla z toho neastn tak jsem se rozhodla, e je na ase strvit njakou dobu s Charliem. Vrska na ele se j prohloubila. "A te jsi neastn ty," poznamenal jsem. Nemohl jsem zastavit proud mch hypotz, doufal jsem, e se o n nco dozvm z jejch reakc. A tahle se nezdla bt daleko od pravdy. "No a?" odpovdla, jako by jej pocity nemly vznam.

Dl jsem se j dval do o s pocitem, e jsem aspo na chvli zahldl jej dui. V tom jedinm slov jsem pochopil, kam mezi svoje priority zaadila sebe. Byla tak odlin od lid, jej vlastn poteby byly pln vespod jejho seznamu. Byla obtav. Kdy mi to dolo, zhada osoby skrvajc se uvnit tto tich mysli se zaala pomalu vyjasnit. To se nezd spravedliv. Pokril jsem rameny a snail se vypadat nenucen, abych zakryl intenzitu svoj zvdavosti. Zasmla se, ale v jejm smchu nebylo ani stopy po veselosti. To ti jet nikdo neekl? ivot nen fr. Chtl jsem se jejm slovm zasmt, ale ani j jsem se nectil vesele. U jsem nco vdl o nefrovosti ivota. "Myslm, e to u jsem nkde slyel. Zmaten se na m podvala. Na chvli odvrtila pohled, ale pak se na m opt zadvala. "Tak to je vechno," ekla. Ale j jet nebyl pipraven ukonit tuto konverzaci. Ta mal vrska, dkaz jejho smutku, m trpila. Chtl jsem j prstem vyhladit, ale nemohl jsem se j dotknout. Bylo by to pli nebezpen. "Hraje to dobe," ekl jsem pomalu, stle uvaujc nad dal hypotzou. Ale klidn se vsadm, e trp, ale nedovol, aby to na tob nkdo poznal. Zaklebila se, jej oi se zily a rty zkroutily v klebku, kdy se rozhldla po td. Nelbilo jsem se j, e jsem to uhdl. Nebyla klasick muednk - kdy trpla, nechtla mt publikum. "Mlm se?" Jemn sebou trhla, ale i nadle pedstrala, e m nesly. To m pinutilo se usmt. "Myslm, e ne." "Co na tom tob zle?" doadovala se odpovdi, stle se dvajc jinam. "To je moc dobr otzka," piznal jsem vc sob ne j. Jej soudnost byla lep ne ta moje vidla pmo do jdra vci, zatmco j jsem trpil na okraji, pomalu se pesouvajc po stopch. Detaily jejho lidskho ivota by m nemly zajmat. Nebylo pro m sprvn zajmat se o to, co si mysl. Krom ochrany moj rodiny ped prozrazenm, lidsk mylenky nebyly dleit. Nebyl jsem zvykl jednat tak intuitivn. Pli jsem se spolhal na mj vjimen sluch zejm jsem nebyl tak vnmav, jak jsem si myslel. Dvka si povzdechla a zamraila se. Dvala se pmo ped sebe. Nco na jej znechucen tvi bylo velmi vtipn. Cela takhle situace tahle konverzace byla vtipn. Nikdo jet nebyl pede mnou ve vtm nebezpe jako takhle mal dvka kadou chvli jsem mohl, vyruen moj smnou posedlost touto konverzac, vdechnout jej vni nosem a napadnout ji dv, ne bych se stihl zastavit a ona byla rozzloben, e jsem j neodpovdl na otzku. Otravuju t?" usml jsem se nad absurdnost cel thle situace. Rychle se na m podvala, jej oi se zdly bt chycen do pasti mho upenho pohledu. Ne tak docela," odpovdla mi. " Sp jsem otrven sama ze sebe. Jsem tak snadno iteln mamka mi vdycky k, e jsem jej oteven kniha. Rozladn se zamraila. Uasle jsem j sledoval. Dvod, pro byla rozladn, byl, e si myslela, e v n doku velmi snadno st. Tak divn. Jet nikdy v celm svm ivot, jsem se tak moc nesnail nkoho pochopit mon lpe een v existenci protoe ivot asi nebylo to prav slovo. Ve skutenosti jsem neml ivot. "Naopak," nesouhlasil jsem a ctil jsem se tak divn ostrait jako kdyby tu bylo njak skryt nebezpe, kter nedoku rozlutit. Znepokojovala m zl pedtucha. Mn pipad iteln velmi obtn." Pak tedy mus bt dobr ten, hdala, utvejc si svoje vlastn domnnky, kter byly zrovna velmi trefn. "Obvykle jsem," souhlasil jsem. Zeiroka jsem se na n usml a odhalil adu zivch ostrch zub.

Byla hloupost to udlat, ale nhle jsem byl pekvapen zoufal, a chtl jsem to dve njakm zpsobem varovat. Jej tlo bylo ke mn bl, ne kdykoliv pedtm, nevdomky se pesouvala ve smru na konverzace. Vechna ta mal znamen, kter dostaten odradila zbytek lidstva, na n nefungovala. Pro se ode m zden neodthla? Urit vidla dost z m temn strnky, aby si uvdomovala nebezpe, alespo instinktivn. Nedostal jsem se k tomu, abych zjistil, jestli moje varovn mlo dostaten efekt. Pan Banner pak okikl tdu, aby dvala pozor a tak se ode m otoila. Zdlo se, e se j ulevilo, e ns peruil, mon tedy nebezpen nevdomky pochopila. Alespo jsem v to doufal. Viml jsem si, jak ve mn narst okouzlen, i kdy jsem se ho snail potlait. Nemohl jsem si dovolit, aby se mi zdla zajmav. Lpe eeno - ona by mi to nemla dovolit. Stran moc jsem se s n chtl znovu bavit. Chtl jsem vdt vce o jej mm, o ivot, kter vedla, ne sem pila, o jejm vztahu s otcem. Vechny nesmysln detaily, kter by vypovdaly o jejm charakteru. Ale kad jedna sekunda, kterou bych s n trvil, by byla chyba, nemla by takto riskovat. Nedval jsem pozor, take jsem se nadchnul v moment, kdy si svmi prsty prohrbla vlasy. Vjimen koncentrovan nval jej vn narazil do mho hrdla. Ctil jsem se stejn jako ten prvn den jako nic koule. Ml jsem tm zvra od bolestnho ohn v krku. Musel jsem se chytit stolu, abych vbec dokzal sedt. Dnes jsem ml nad sebou vt kontrolu. Nic jsem nerozbil. Netvor uvnit m zuil, ale natst se nevyval v moj bolesti. Byl svzan. Zatm. pln jsem pestal dchat a odthnul jsem se od n tak daleko, jak mi jen lavice dovolovala. Ne, nemohl jsem se nechat oarovat. m vce se o ni budu zajmat, tm vce bude pravdpodobn, e ji zabiju. Vdy jenom dnes jsem dvakrt bezvznamn lpnul vedle. Co kdy udlm tet krok, kter u nebude tak bezvznamn? Jakmile zazvonil zvonek, vyltnul jsem ze tdy a pravdpodobn zniil kad dojem slunosti, kter jsem si pes hodinu vybudoval. Znova jsem venku pervan dchal ist, vlhk vzduch jako kdyby to bylo liv. Snail jsem se vzdlit se od toho dvete tak daleko jak to jenom lo. Emmett na m ekal ped dvemi na hodinu panltiny. Chvli pozoroval mj divn vraz. Jak to lo? Zeptal se opatrn. "Nikdo nezemel," zamumlal jsem. No tak to je nco. Kdy jsem vidl Alici na konci panikait, myslel jsem si, e Kdy jsme vchzeli do tdy, vidl jsem jeho vzpomnky pr sekund dozadu pohled pes oteven dvee na jeho posledn hodin - bled Alice rychle bela pes cel arel k budov, kde jsem ml hodinu j. Ctil jsem jeho nutkn vstt a pidat se k n a hned na to jeho rozhodnut zstat sedt. Kdyby Alice potebovala pomoc, ekla by si o n. Sednul jsem si do lavice a vystraen a znechucen jsem zavel oi. "Nevdl jsem, e to bylo tak blzko. Nemyslel jsem si, e to smruje. Nevdl jsem, e to bylo tak zl," zaeptal jsem. Nebylo, ujistil m. Nikdo nezemel, ne? "Pesn," odpovdl jsem pes zaat zuby. "Ne tentokrt." Mon, e se to bude zlepovat. "Jasn." Nebo ji mon zabije. Pokril rameny. Nebyl bys prvn, ani posledn, kdo by to zkazil. Nikdo t nebude soudit. Obas lidi prost von pli dobe. Sem ohromen, es to vydrel tak dlouho. "Nepomh mi, Emmette." Byl jsem rozzloben, e pijal mylenku, e bych mohl zabt to dve, jako kdyby to bylo nco nevyhnutelnho. Byla to jej chyba, e vonla tak dobe? Pamatuju se, kdy se to stalo m, zaal se rozpomnat a vthnul m svmi vzpomnkami o polovinu stolet zpt, na poln cestiku za soumraku, kde ena ve stednch letech sundvala uschl prdlo ze ry nataen mezi dvma jablonmi. Vn jablek visela tko ve vzduchu

u bylo po sklizni a opadan ovoce jen tak leelo na zemi. erstv pokosen pole tomu vemu vytvelo harmonick pozad. Emmett prochzel tou cestikou, ml nco zadit pro Rosalii a vmal si veho, krom t eny. Obloha byla nad obzorem purpurov, nad stromami stle zbarvena do oranova. Pokraoval by dl, bez jakhokoliv dvodu zapamatovat si tuto chvli, ale nhl non vtk rozfoukal bl prdlo jako plachty na lodi a pivl vni t eny pmo do Emmetovy tve. "Ach," zastnal jsem potichu. Jako kdyby moje vzpomnky nestaily. Vm. Netrvalo to ani pl sekundy. Ani jsem neuvaoval nad vzdorovnm. Jeho pam zanala bt pro m pli oteven. Vyskoil jsem na nohy a zatnul zuby tak siln, e bych mohl pekousnout i ocel. "Esta bien, Edward?" Zeptala se m pan Goffov, vylekan mm nhlm pohybem. Vidl jsem svoj tv v jejch mylenkch a vdl jsem, e nevypadm dobe. "Me perdona," zamumlal jsem a el ke dvem. "Emmett--por favor, puedas tu ayunda a tu hermano?" zeptala se ho, bezmocn na m ukazujc, nebo jsem ji tm odeel z mstnosti. "Jist," slyel jsem ho odpovdt. Za chvli byl hned za mnou. el za mnou a na druh konec budovy, kde m dobhnul a chytil za ruce. Odstril jsem jeho ruku s nepotebnou slou. Tato sila by mohla rozttit kosti v lidsk ruce. "Promi, Edwarde." "Vm." Zhluboka jsem dchal a snail se vyistit si hlavu i plce. "Je to zl jako tohle?" snail se nemyslet na tu vn, kdy se m ptal. Ale nespn. "Hor, Emmette, hor." Na chvli se mezi nmi rozhostilo ticho. Mon, e "Ne, nebylo by lep s tm skonit. Jdi zpt do tdy Emmette. Chci bt sm." Beze slova a i bez mylenky se otoil a rychle odeel. Bu ekne uitelce panltiny, e jsem nemocn nebo e chodm za kolu nebo e jsem upr, kter se vymkl kontrole. Zle vlastn na jeho obhajob? Mon, e bych ml odejt. el jsem do auta, abych pokal na konec vyuovn. el jsem se skrt. Opt. Chtl jsem strvit tenhle as rozhodovnm nebo obhajobou svch rozhodnut ale byl jsem jako narkoman. Pistihnul jsem se, e zase prochzm mylenky, kter vychzely ze kolnch budov. Hlasy moj rodiny vynvaly mezi vemi, ale te m nezajmaly. Aliciny vize nebo Rosaliino stovn. Jessicu jsem nael snadno, ale dvka s n nebyla, tak jsem hledal dle. Mylenky Mikea Newtona upoutaly moji pozornost a nakonec jsem ji nael byla s nm na tlocviku. Byl neastn, protoe jsem s n dnes na biologii mluvil. Utoval se ale jej odpovd, kdy se j na to zeptal Jet nikdy jsem ho nevidl s nkm prohodit vce ne dv slova. Je jasn, e se mu Bella lb. Ale nelb se mi ten pohled, kterm se na ni dv. Ale nezd se, e on by se lbil j. Co e to kala? Zajmalo by m, co to s nm minul tden bylo Nco v tom smyslu. Nezn to jako by ji zajmal. Asi spolu moc nemluvili Snail se utit a povzbudit se mylenkou, e se o mne Bella nezajm. Natvalo m to, vc ne bylo ppustn, tak jsem ho pestal poslouchat Pustil jsem si CD s jakousi agresivn hudbou a zvil hlasitost natolik, aby to pekielo ostatn hlasy. Velmi jsem se musel soustedit na hudbu, abych se opt nezaposlouchal do mylenek Mikea Newtona, kter sledoval nic netuc dve. Prkrt jsem se ale podval. Nepehuju j, snail jsem se pesvdit sm sebe. Jenom jsem se pipravoval. Chtl jsem vdt, kdy pesn odejde z tlocviny, kdy doraz na parkovit. Nechtl jsem, aby m pekvapila. Kdy studenti zaali vychzet ze dve tlocviny, vystoupil jsem z auta, i kdy jsem si nebyl jist, pro jsem to vlastn udlal. Mrn prelo ignoroval jsem, e mi moknou vlasy.

Chtl jsem, aby m zahldla? Doufal jsem, e se se mnou zase bude bavit? Co jsem to vlastn dlal? Nepohnul jsem se, i kdy jsem sm sebe pesvdoval, abych nastoupil zpt do auta. Vdl jsem, e moje rozhodnut je trestuhodn. Pekil jsem si ruce na hrudi a dchal jsem velmi mlce, kdy jsem j zahldl, jak jde proti mn. Nepodvala se na m. Prkrt se podvala na mraky, s vrazem, jako by ji rozilovaly. Byl jsem zklaman, kdy se dostala k autu dve, ne kolem m prola. Pozdravila by m? A pozdravil bych j j? Sedla si do svho pickupu s vybledlou ervenou barvou do zrezl obludy, kter byla star ne jej otec. Pozoroval jsem j, jak nastartovala ten star stroj zahuel hlasitji ne jakkoliv jin vozidlo tady na parkoviti a potom nathla ruku smrem k topen. Chlad j byl nepjemn nelbil se j. Proesvala si prsty svoje hust vlasy, jako kdyby je chtla vysuit. Pedstavil jsem si, jak asi von vnitek auta a rychle jsem tu mylenku vytlail z hlavy. Podvala se kolem sebe, kdy se pipravovala vycouvat a konen se podvala mm smrem. Dvala se na m jen krtkou chvli, take ve, co jsem mohl vyst z jejho vrazu, bylo pekvapen. Odtrhla ode m oi a zaala couvat. Slyel jsem, jak dupla na brzdu a jen o chlup se vyhnula nrazu do auta Erina Teagueho. Zadvala se do zptnho zrcadla, sta staen zlost. Kdy ji druh auto bezpen objelo, rychle zkontrolovala svoje okol, dokonce dvakrt a potom vycouvala z parkovacho msta tak rychle, e jsem se musel zasmt. Vypadalo to, jako by si myslela, e je nebezpen v tom svm starm pickupu. Mylenka Belly Swanov e je nebezpen pro kadho, a e nezle na tom, m jezd, m udrela smjcho se, po celou dobu, kdy m mjela ve svm aut a upen hledla ped sebe. 3. Kapitola Fenomn Ve skutenosti jsem neml hlad, ale i pesto jsem se rozhodl, e se v noci znovu vydm na lov. Trochu prevence, i kdy vm, e nen dostaten. Carlisle el se mnou, nebyli jsme spolu sami od t doby, co jsem se vrtil z Denali. Kdy jsme beli pes tmav les, slyel jsem, jak peml o mm nhlm odchodu minul tden. V jeho mylenkch jsem znovu vidl svoj tv, zkivenou bolestnm zoufalstvm a zrove jsem ctil jeho pekvapen a nhl obavy. "Edwarde?" "Musm odejt, Carlisle. Musm hned odejt." "Co se stalo?" "Nic. Zatm. Ale stane se, kdy tu zstanu." Nathnul se pro moji ruku. Ctil jsem, jak ho zabolel, kdy jsem se odthnul. "Nerozumm." "Byl si u Byla u nkdy chvle." Vidl jsem, jak se zhluboka nadechnul, vidl jsem divn svtlo ve svch och, kter pronikalo skrz jeho starosti. "U ti nkdy njak osoba vonla lpe ne ostatn?" O moc lpe?" "Oh." Hrozn jsem se stydl, kd