Upload
nau
View
72
Download
0
Embed Size (px)
DESCRIPTION
MIKROBIOLOGIE PŮDY Úvod Hlavní skupiny mikroorganismů Vztahy mezi půdními mikroorganismy a rostlinami Funkce půdních mikroorganismů Vznik půdy Koloběh C-látek Koloběh N-látek Koloběh S-látek Koloběh P-látek Mineralizace Imobilizace Humifikace, humus Samočištění Detoxikace xenobiotik - PowerPoint PPT Presentation
Citation preview
MIKROBIOLOGIE PŮDY
1. Úvod
2. Hlavní skupiny mikroorganismů
3. Vztahy mezi půdními mikroorganismy a rostlinami
4. Funkce půdních mikroorganismů1. Vznik půdy2. Koloběh C-látek3. Koloběh N-látek4. Koloběh S-látek5. Koloběh P-látek6. Mineralizace7. Imobilizace8. Humifikace, humus9. Samočištění10. Detoxikace xenobiotik11. Únava půdy12. Produkce fytoalexinů
5. Možnosti ovlivnění
Úvod
Půda: hlavní rezervoár mikroorganismů „živý organismus“ = hlavní místo biotransformace biogenních prvků
Složky půdy:
minerální podíl – cca 45% (skelet – písek . prach – jíl) organické látky – obvykle 1-3%, občas 8%, výjimečně více
(organogenní až 80%); z toho organismy <1%, častěji <0,3%
póry – 50% (voda 2/3, vzduch 1/3)
P Ů D N Í
O R G A N I C K Á
H M O T A
P R I
M Á R N Í
O R G.
H M O T A
E D A F O N
Živá složka půdy Mikroorganismy
Živočichové Živé části rostlin
M R T V Ý
E.
Právě odumřelý edafon
(rozpoznatelný původ)
Snadno rozložitelná V Ø široký poměr
C:N O M
V
P Ř E M.
Organická hmota v transformacích Užší poměr C:N
(= výsledek mineralizace)
H U M U S
H U M U S
Stabilizovaná OM Úžší poměr C:N Dlouhý poločas
rozkladu
Výsledný celkový poměr C:N v půdě 10-12:1
Hlavní skupiny mikroorganismů základní dělení podle výživy podle získávání energie fyziologické skupiny Systematicky
základní dělení Bakterie (pravé, aktinomycety) Houby
POČET A HMOTNOST PROKARYOTNÍCH A EUKARYOTNÍCH PŮDNÍCH ORGANISMŮ
Vývojová linie Skupina Počet jedinců /
g
Hmotnost t / ha
PROKARYOTÉ Bakterie < 109 0,450 – 4,500
Aktinomycety < 108 0,450 – 4,500
CELKEM 0,900 – 9,000
EUKARYOTÉ Houby (Mycota) < 106 1,120 – 11,200
Řasy (Algae) < 105 0,056 – 0,560
Prvoci (Protozoa) < 105 0,017 – 0,170
Hlísti (Nematoda) < 105 0,011 – 0,110
Žížaly (Lumbricidae)
- 0,110 – 1,100
Ostatní bezobratlí a obratlovci - 0,017 – 0,170
CELKEM 1,331 – 13,310
(Brady, 1990)
Půdní bakterie 109. g-1 2,5 t.ha-1
9,5 t.ha-1 Půdní aktinomycety
108. g-1 2,0 t.ha-1
Půdní mikromycety
105. g-1 5,0 t.ha-1
(Kubát, 1992)
podle výživy
autotrofní: zdrojem C je CO2
heterotrofní: zdrojem C org. látka
saprofytické: využívají odumřelou organickou hmotu
zymogenní: využívají odumřelou rostlinnou hmotu
oligotrofní – žijí při nízkých koncentracích živin
eutrofní (kopiotrofní) vyžadují prostředí bohaté živinami
autochtonní: typické pro dané prostředí, vyskytují se pravidelně, množí se (Caulobacter, Hyphomicrobium…)
alochtonní: mikroorganismy do prostředí zavlečené, kontaminující
podle získávání energie fototrofní: zdr oj E světelné záření (fotolitotrofní, fotoorganotrofní)
chemotrofní: zdroj E energie chemických vazeb (chemolitotrofní, chemoorganotroní)
fyziologické skupiny koloběh C: celulolytické, amylolytické, máselné…
koloběh N: amonifikační, nitrifikační, denitrifikační, diazotrofní…
koloběh S: sulfurikační, desulfurikační, (sirné)…
koloběh P: fosfáty solubilizující…
systematicky (rody) kokovité: Staphylococcus, Micrococcus...
tyčinky sporulující: Bacillus, Clostridium
tyčinky nesporulující (řada plejomorfních): Arthrobacter, Mycobacterium, Nitrosomonas, Nitrobacter, Pseudomonas, Rhizobium…
aktinomycety: Streptomyces, Nocardia…
houby: Mucor, Rhizopus; Aspergillus, Fusarium, Penicillium, Trichoderma…
Vztahy mezi mikroorganismy a rostlinami
Všechny varianty: od mutualismu po parasitismus
Spermosféra
= mikroflora povrchu semen
Může být antagonistou patogenních mikroorganismůMůže ohrožovat klíční rostlinku (zvláště houby)Využití chitinolytických mikroorganismů (Pseudomonas) pro regulaci
= biologické moření
Epifytní mikroflora
= mikroflora nadzemních částí rostlin
U zdravé rostliny často antagonista nežádoucích mikroorganismůU poškozené se může podílet na nežádoucích procesechZ hlediska krmivářského složení nepříznivéHnilobné bakterie (až 90%) – dominantní rod Pseudomonas Mikromycety – zastoupení do 10%, negativní – rozklad živin a
produkce mykotoxinů (Mucor, Rhizopus; Aspergillus, Fusarium, Penicillium…)
Sporulující tyčinky – zastoupení až 10%, negativní - rozklad živin, produkce kyseliny máselné (Bacillus, Clostridium)
Bakterie mléčného kvašení – obvykle do 1(3)% - pozitivní, významné pro silážování (Lactobacillus, Lactococcus)
Rhizosféra
= mikroflora povrchu kořenů a přiléhající půdy (< 1mm)
Ovlivněna kořenovými exudátyOvlivňuje výživu rostlinMůže mít podíl na únavě půdyOdlišné složení – dominantní nesporulující tyčinkyOdlišný počet (rhizosférní efekt = R/S), poměr výrazně > 1
(obvykle 10-100 /1000/x)
Mykorhiza
= mutualistické (symbiotické) soužití mycelia hub a kořenů rostlin, pro některé rostliny až obligatorní
Různá úroveň vzájemného vztahu: peritrofní – ektotrofní – endotrofní
VAM = vesikulo-arbuskulární mykorhiza, průnik vláken do buněk kořenu rostlinyVýznam:
R - Zvětšení povrchu kořenůR - Zlepšený příjem vody a živinR – Zvýšení mineralizace v blízkosti kořenů
(dostupnost živin)R – Zlepšená dostupnost PH – Zlepšené zásobování glycidy
Funkce půdních mikroorganismů
Vznik půdy
Půda = přírodně historický útvar; vzniká působením půdotvorných činitelů na mateční horninu
Půdotvorní činitelé: - fyzikální - chemické - biologické (hlavně mikroorganismy)
Organismy ovlivňují: zvětrávání hornin – vnik kyselin (org. i anorg.) syntéza organických látek zvláště humusu rozklad org. látek tvorba struktury (agregace) míšení org. a min. látek (hlavně makroedafon)
Koloběh C-látekÚplná aerobní respiraceMáselné kvašení
Koloběh S-látekMineralizaceImobilizaceSulfurikaceDesulfurikace
Koloběh N-látekAmonifikaceNitrifikaceDenitrifikaceFixace N2
Imobilizace
Koloběh P-látekMineralizaceImobilizaceSolubilizace fosfátů
Mineralizace
úloha mikroorganismu nazastupitelná
CÚplná aerobní respirace
= org. C-látky CO2 + H2O
= úplná mineralizaceMáselné kvašení
= org. C-látky CO2 + H2 + org. kyseliny (máselná..) + alkoholy
= neúplná mineralizace typická pro anaerobní podmínky, vysoký podíl organických látek
NAmonifikace = přeměna org. N látek NH4
+
Aerobní i anaerobní proces
POrg. P-látky minerální (H2PO4
2-, HPO4-, PO4
3-)
Aerobní i anaerobní proces
SOrg. S-látky minerální (H2S, SO4
2-)
Aerobní i anaerobní proces
Priming efekt(objeven při studiu mineralizace)
= urychlení mineralizace obtížně mineralizovatelné látky v přítomnosti snadno mineralizovatelné (po jejím přídavku)
Produkce CO2
snadno obtížně směs
priming efekt
_________________________________
Význam: rozklad složitých látek detoxikace
Imobilizace
= příjem látek živými (mikro)organismy z půdního roztoku a jejich zabudování do buněk
Výsledek = nárůst biomasy (počet buněk či jejich hmotnost)
Při nadbytku živiny jednoznačně pozitivní
Při nedostatku konkurence s rostlinami
Výrazný vliv ve vazbě C
Optimální poměry:
C:N 25 (30) : 1C:P 100 : 1C:S 400 : 1
Širší poměr znamená výraznější imobilizaci
Humifikace
= proces transformace primární organické hmoty na humus
Humus = stabilní organická hmota s užším poměrem C:N a s dlouhým poločasem mineralizace (proto nemůže sloužit jako aktuální významný zdroj živin)
Základní podmínky:
Přísun organické hmotyVnější podmínkyPřítomnost aktivních mikroorganismů
Přísun organické hmoty (OH)
Organická hmota je zároveň zdrojem meziproduktů (M) pro synthesy a zdrojem E
Hlavní zdroje OH (především rostliny):
kořenové exudáty (1300-1600 kg/ha), poločas rozkladu 1-3 dny, zdroj E+
odumřelé kořínky za vegetace (1000-1300 kg/ha), poločas rozkladu 1-3 týdny, zdroj E+,
M±
odumřelé rostliny /posklizňové zbytky/ (3500-4000 kg/ha), poločas rozkladu 6-40 měsíců, zdroj
E+, M+
organická hnojiva (dávka variabilní), poločas rozkladu: močůvka 3-5 dnů,
kejda 3-6 týdnů,hnůj 3-6 měsíců, kompost 10-40
měsíců;zdroj E i M
odumřelý edafon – velmi variabilní (např. při 5t bakterií + 5t hub/ha to může být cca
21t/ha), poločas rozkladu – dny
Významný vliv chemického složení:
Zdroj Zdroj Mineralizace energie meziproduktů
Rychlá Dobrý Málo
Glycidy
Proteiny
Hemicelul.
Celulosa
Tuky
Vosky
Lignin
(humus)
Pomalá Špatný Hodně
Tři fáze přeměny organických látek:
1) transformace vodorozpustných látek (značná část mineralizována Energie)
2) transformace nerozpustných látek (vznik fenol - proteinových komplexů)
3) „zrání“ převážně fyzikálně-chemické reakce: kondenzace, polymerace, tím stabilizace
Vnější podmínky
TeplotaOptimální mesofilní podmínkyNižší teplota zpomaluje procesVyšší teplota urychluje humifikaci, ale vyšší mineralizace,
vzniká kvalitní humus v menším množstvíVyšší teplota přispívá k hygienizaci (likvidace patogenů)
snižuje klíčivost semen
pHOptimální kolem 7,0Nižší zpomaluje humifikaci, zvýšený rozvoj mikromycet, méně kvalitní humusVelmi vysoké pH přispívá k hygienizaci (vápnění např. kalů, ztráty NH3)
AeraceVysoká aerace podporuje mineralizaci, vzniká méně ale kvalitního humusu,
proces rychlejší – dostatek energieNedostatečná aerace neposkytuje dostatek energie, více meziproduktů,
proces pomalejší, méně kvalitní humus ve větším množstvíDoporučení – kombinace aerobních a anaerobních podmínek s dominancí
aerobních (překopávání kompostu)
VlhkostNutný faktor – příjem živinV protikladu s aerací (zaplnění pórů)Optimum – 60% max. vodní kapacityV kompostu cca 65 rel. %
Další faktoryKlimat, erose, půdotvorný substrát…
Přítomnost aktivních mikroorganismů
Nejsou specializované mikroorganismyNutná komplexní aktivní mikroflóraŘada katabolických a anabolických procesůVýsledek – humus, stabilní komplexní organická hmotaStadia procesu:
1. bakterio-plísňové2. aktinomycetové
HUMUS
Stabilní organická hmota s dlouhým poločasem rozpadu
Složení – pestrá chemická struktura, popis založen na srážení a rozpouštění v alkaliích a kyselinách
Komponenty humusu: Fulvokyseliny Huminové kyseliny Huminy Hymatomelanové kyseliny
Samočištění
= přirozená eliminace alochtonních (kontaminujících, zavlečených) (mikro)organismů
Princip: - konkurence o živiny - konkurence o prostor
Rozhodující faktor = komplexní aktivní půdní mikroflora
Stimulace: Diversita rostlin (osevní postup)
Agrotechnika (regulace pH, vlhkosti, aerace, aj.)
Dostatek organických látek (organické hnojení)
Optimální poměr živin C : N : P
Detoxikace xenobiotik
= Bioremediace = mikrobiální odstranění kontaminujících chemických látek
V zemědělství hlavními kontaminanty pesticidy a ropné produkty
Možnosti detoxikace: Hlavní metabolismus (kontaminant je zdrojem E či biogenních prvků) Kometabolismus (kontaminant je přiřazován do metabolických drah bez
významnějšího přínosu)
Rychlost detoxikace velmi variabilní; poločasy rozkladu týdny až roky (triaziny 6-18 měsíců, chlorované uhlovodíky i 17 let)
Obecná opatření: Optimalizace volby (biodegradabilita) Způsob použití Agrotechnika (regulace pH, vlhkosti, aerace, aj.) Dostatek organických látek (organické hnojení) Optimální poměr živin C : N : P
Řízená dekontaminace:
In situKontaminace prostředí (půdy) není vysoká, řešení = optimalizace faktorů a tím využití běžně přítomné mikroflory
Ex situKontaminace překračuje únosnou míru pro biotu
Postup na modelu „půda“: Zeminu vytěžit Umístit na zabezpečené místo Zeminu naředit (nekontaminovaná zemina; rostlinné odpady – sláma,
kůra, piliny; hnůj; apod. Upravit poměr živin – C : N : P Upravit fyzikální charakteristiky (pH, vlhkost ….) Doplnit vhodné mikroorganismy = inokulace; např. Pseudomonas Většinou aerovat (podle použitého mikroorganismu
Technologické varianty: Land farming Kompostování Bioventing Bioreaktor
Únava půdy
= fytotoxicitazhoršený růst rostlin nejčastěji jako důsledek pěstování monokultur
Příčiny: Jednostranné vyčerpání živin Hromadění metabolitů (= poškozena samočistící schopnost půdy) Posuny v mikroflóře Hromadění fytopatogenů
Citlivost rostlin rozdílná: Citlivé: jabloň, vojtěška, jetel Málo citlivé: obilniny Nejméně: citlivá kukuřice
Opatření: Diversita rostlin (osevní postup) Agrotechnika (regulace pH, vlhkosti, aerace, aj.) Dostatek organických látek (organické hnojení) Optimální poměr živin C : N : P Sterilace
Produkce fytoalexinů
= látky produkované mikroorganismy ovlivňující rostliny
Stimulátory růstu Obdobné růstovým hormonům
(auxiny, gibereliny, indolyloctová kyselina, aj.) Produkce hlavně v rhizosféře Cca 20 % bakterií (např. Pseudomonas, Xantomonas, Bacillus…)
Inhibitory růstu Největší frekvence pod monokulturami Někdy až 50 % izolátů Producenti: např. Pseudomonas, Bacillus, Penicillium, Aspergillus