Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem

Pedagogická fakulta

Bakalářská práce

Přesahy média fotografie v umělecké tvorbě

2010 Miroslav Hašek

Univerzita Jana Evangelisty PurkyněPedagogická fakulta

Katedra výtvarné kultury

Bakalářská práce

Přesahy média fotografie v umělecké tvorbě

Vypracoval: Miroslav Hašek, VV - JO, Specializace v pedagogiceVedoucí práce: MgA. Luděk ProšekMísto a rok odevzdání: Ústí nad Labem, 2010

Univerzita Jana Evangelisty PurkyněPedagogická fakulta

Katedra výtvarné kultury

Bakalářská práce

Přesahy média fotografie v umělecké tvorbě

Vypracoval: Miroslav Hašek, Specializace v pedagogiceVedoucí práce: MgA. Luděk ProšekMísto a rok odevzdání: Ústí nad Labem, 2010

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem předloženou bakalářskou (diplomovou) práci s názvemPřesahy média fotografie v umělecké tvorběvypracoval(a) samostatně s použitím úplného výčtu citací informačních pramenů uvedených v seznamu, který je součástí této práce.

V Ústí nad Labem dne: 5. 5. 2010

...............................................

Miroslav Hašek

Poděkování

Za neocenitelnou a nezištnou pomoc, cenné rady a připomínky při vypracování této práce děkuji MgA. Luďkovi Proškovi.

Miroslav Hašek

Anotace

V textové části bakalářské práce se zabývám stanovením výchozí pozice a popisem

konceptu vlastního uvažování, které je základem mé práce, tedy i praktické části.

Pokouším se postihnout zásadní momenty, jež ovlivňují proces mé tvorby – výběr námětu

a kontexty s ním spojené, volbu vizuálního média a technologického zpracování, reflektuji

podobu konečného účinku na recipienta a způsob prezentace jako výsledného momentu

celého konceptu. Textová část bakalářské práce je koncipována jako esejistický útvar,

který nejlépe postihne šířku oblasti, v níž se pohybuji. Poukazuji na její charakteristiky,

hledám souvislosti a snažím se ozřejmit důležité, formující skutečnosti.

Abstract

The first part of the thesis deals with setting the starting position and a description of the

concept of my own thinking, which serve as the basis of the practical part as well. I try to

capture critical moments which affect the process of my work - the choice of themes and

contexts associated with it, the choice of visual and media processing technology.I reflect

the shape of the resulting effects on a recipient and the presentation as the final moment of

the whole concept. The practical part of this bachelor thesis is conceived as an essay,

which affects the most width of the focused area .I point out its characteristics, I search the

context and I try to explain the important framing facts.

Klíčová slova

FilmStřihPerformanceFotografieČas

Keywords

moviecutperformancephotographytime

OBSAH

1 Úvod ……………………………...……………………..9

1.1 Výchozí pozice……………………...……………........9

2 Realizace tvůrčího projektu – aspekty a tendence…..11

2.1. Počátek realizace – představa jako základ…………..11

2.2. Způsob realizace – výběr média…………………….11

2.3. From me to Eternity……………………………...….14

2.4. Popis jednoho videa …………………………….…..14

2. 5. Filmové inspirace - Lapený čas ………………….…16

3 The time is now!..............................................................18

3.1. Vyprávění příběhu jako strategie přežití……….……18

3.2. Patos je království………………………….………..18

4 Závěr……………………………………………………20

4.1. Přílišná vážnost...........................................................20

4.2. Husí kůže. A tak… ……………………………….…21

5 Seznam použité literatury…………………….……..…22

6 Přílohy……………………………………….……….…24

1. ÚVOD

Bakalářská práce sestává z praktické části, kterou je soubor tří video-prací (dále

v textu jen video); textová část pak je jejich slovním komentářem, který vysvětluje a

uvozuje praktickou tvorbu. Text pojednávám spíše esejisticky, protože tato forma ve

výsledku lépe odkazuje k samotné praktické části bakalářské práce. Snažím se o své práci

přemýšlet jako o tvorbě/umění, protože již neplním jen zadaný úkol. Videa by

vznikla/existovala i bez toho, že bych dělal bakalářskou práci. Vyjadřování pomocí

vizuálního kódu a systému je mou součástí. Proto se v textové části zamýšlím nad

základními východisky tvorby, snažím se popsat systém své práce, skrze nějž si ujasňuji

svou pozici k tvůrčímu procesu, své místo v něm. Tyto úvahy uvozuji do kontextu

současného výtvarného umění, teorie umění a filmu. V závěru práce se snažím formulovat

základové stanovisko, s nímž pracuji, názor, který je i obsahem praktické části bakalářské

práce.

1. 1. Výchozí pozice

Výchozí pozice by měla naznačit, jakým způsobem přistupuji k celé široké oblasti

současné vizuální tvorby. Co je pro mě důležité a směrodatné v procesu utváření

uměleckého díla, v jeho koncepci i následné prezentaci jako výsledku tohoto praktického

snažení. Při reflexi těchto oblastí se zákonitě dotýkám základních otázek formulovaných

v oblasti výtvarného umění i uměleckého provozu. Objevují se hypotézy, kontexty,

souvislosti a souvztažnosti, k nimž odkazuje uměnovědná literatura i samotná umělecká

díla. Je zřejmý nekonečný boj mezi subjektivním autorským vyjádřením, které nelze

objektivně změřit a zhodnotit, a snahou postihnout obecné tendence a charakteristiky

uměleckého procesu a vlastně celé oblasti.

Pro mne jako pro autora znamená umění svobodu, kterou mám v hlavě a která mě

nutí k tomu, abych tváří v tvář její velikosti a hloubce byl pravdivější, opravdovější,

přesnější, ideálnější, univerzálnější, morálnější, komplexnější, moudřejší... Chtěl bych,

abych tuto svobodu mohl zažívat, prožívat a žít, aby tuto svobodu se mnou mohli sdílet

ostatní, abych jim to umožnil a zprostředkoval. Chtěl bych, aby bylo možné si tuto

svobodu znovu a znovu vyvolávat a připomínat.

Touha zanechat otisk, stejně jako dostat odpověď na otázky po smyslu běhu světa a

našeho místa v něm jsou základem uměleckého vyjádření člověka. Daniel Bell, známý

americký sociolog, definuje podstatu kultury tak, že „se snaží nalézat imaginativním

způsobem, skrze expresivitu umění a rituálu, smysl ve světě – zejména pokud jde o jeho

«nepochopitelné» aspekty jako tragédie a smrt, což jsou události, s nimiž je každá sebe-

vědomá lidská bytost v průběhu svého života konfrontována.“ (Bell, 1999, str. 17)

Prostřednictvím svých tvůrčích realizací se tedy snažím uchopit svět.

Zprostředkováním svých postřehů ostatním (prezentace artefaktu) dokumentuji ale také

svou chuť sdílet. Dozvídat se víc o sobě, o světě, který mě obklopuje a jehož jsem součástí.

Pochopit ho a přijmout, nechat ho být. Stejně tak mne zajímá, jak svět vypadá a co daná

vizualita vyvolává, co generuje a jak ovlivňuje další konání. To je základ, z kterého

vycházím a který formuje to, co dělám. Tato činnost je pro mne důležitější, než znát

odpovědi. „Nebudeme-li posuzovat umělecká díla kritérii estetickými, ale kognitivními či

filozofickými, bude jejich hodnota nulová.“ (Kulka, 2000, str. 173)

2. REALIZACE TVŮRČÍHO PROJEKTU – ASPEKTY A TENDENCE

2. 1. POČÁTEK REALIZACE – PŘEDSTAVA JAKO ZÁKLAD

Zamýšlím se nad tím, jak postupuje má cesta při realizaci uměleckých projektů.

Možná je to až sportovní ambice nebo taky dost možná dětská nenasytnost všechno zkusit,

všude být a být tam jako první. Uvědomuji si, že mám v hlavě vždy určité představy o tom,

co chci, co chci zobrazit, sdělit, vyjádřit. Některé teprve musí počkat na zrealizování,

některé jsou ještě v embryonálním stádiu. Čekají, až se rozhodnu, co pro ně udělám a jak.

Základem mé práce je tedy ona představa, idea, na jejímž základě volím technologickou

strategii zpracování a následné prezentace. Nepřistupuji k tomuto procesu tak, že jsem jen

fotograf, jen malíř, tvůrce instalací. Stejnou svobodu, kterou od umění požaduji jako divák

a vnímatel, se snažím uchovávat sám v sobě.

Vzhledem k tomu, že jsem si vybral cestu vizuálního umění, je pro mě základem

oné představy logicky vizualita. Určitou obrazovou představu dále přetvářím pomocí

vizuálního kódu, pomocí technologických i formálních strategií, procesem zacházení

s těmito principy, konceptem myšlení. Chci, aby výsledkem bylo opět něco vizuálního, co

se jen minimálně odchyluje od reality (a od mé představy), co mohu uchopit já i ostatní, co

bude čitelné, a přesto to bude naplněno významy, které všem zúčastněným vytvoří nový

prostor. Představuji si věc, která bude obyčejná a použitelná pro většinu, která v sobě ale

nese schopnost dotknout se věčnosti.

2. 2. ZPŮSOB REALIZACE – VÝBĚR MÉDIA

Pokouším se nalézt nejpříhodnější způsob realizování mé ideje. Zároveň s tímto

hledáním zkoumám hranice a strategie fungování daného média (fotografie, instalace,

kresby, videa). Potřebuji si ho osvojit, najít jeho vyjadřovací principy a podstatu. Abych si

určil, kde jsou hranice vyjadřovací formy, v nichž se můžu pohybovat. Abych zjišťoval,

kam jsem schopen zajít a kde jsou moje hranice. A jestli je mohu přesáhnout. Když to

zjistím, budu do budoucna vědět JAK to použít a KDY.

Je mi však zároveň jasné, že to nejsou nijak dogmaticky stanovené hranice – ani ze

strany umění, ani ze strany mojí. Vnímám, že se všechno neustále proměňuje, zostřuje a

rozmělňuje. Není to jen v oblasti výtvarného umění, které se stává více multioborové,

multipluralitní a více postmoderní, než kdy dřív. Tento proces se objevuje i v dalších

okruzích – virtuální sociální sítě (facebook, twitter, youtube, myspace), Evropská unie,

neo-konceptuální umělecké projevy, citace citací citací, Karel Gott, současná filmová

produkce, ekonomická krize…atd. Všechny tyto na první pohled nesouvisející sféry mají

jednu společnou charakteristiku – je v nich možné všechno a nikdo nemůže s určitostí říct,

že fungují jedním způsobem. Tato proměnlivost a neurčenost mi vyhovuje. Nelpím na

jistotách, ani se neděsím změny. Jsem s ní v souznění. Potřeba uchovat a transformovat

nějaký moment vychází z mé podstaty. Vědomí jedinečnosti určité situace a její následné

zachycení v tvůrčím procesu přetváří obyčejnou věc v něco výjimečného a přitom to stále

zůstává normální a přirozené. Zde se přímo nabízí odkaz na Duchampovy ready-made,

alespoň v tom smyslu, jak je reflektuje ve své monografii Jindřich Chalupecký : „

Duchampovi šlo o podstatu umění a možná až o to, co je ještě před uměním. Readymady

měly být a jsou symboly. Nejsou voleny náhodně ani to nejsou předměty lhostejné. Jsou

výrazem významnosti světa, která předchází všem významům jednotlivým a zakládá je. Je

to teprve tato významnost, proč stojí za to , ve světě a se světem žít .“ (Chalupecký, 1998,

str. 191)

Snaha zachytit a fixovat dynamický stav se nejvýrazněji projevila v mých dvou

projektech: ve fotografickém cyklu (Přílohy, č. 1) a v instalaci s názvem Ve větru/Za okny

prezentované na výstavě EXIT 2009 v Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem (Přílohy, č. 2).

K této instalaci píše Tereza Petišková v katalogu k  výstavě toto: „Pokusil se v nich

(instalacích) zachytit či zastavit čas. Práce, která vznikla fixací prádla formovaného silným

větrem, vzbuzuje zvláštní nostalgické a hluboké emoce. Druhá sestává z tajně pořízených

fotografií života mladé rodiny na dvorku domu sousedícího s autorovým bydlištěm. Ačkoli

je řada dosavadních děl Miroslava Haška postavena na absurdním humoru nebo hře

s identitou, v  této instalaci ve výsledku potlačil svůj obvyklý racionální přístup.“ (katalog

EXIT 2009, str. 5)

Zakonzervování atmosféry, času nebo prostředí byla typická například pro práci

umělkyně Louise Bourgeois v sérii jejích instalací nazvaných Cell (Přílohy, č. 3), nebo pro

instalace Eugenio Percossiho (Příloha, č. 4). Z domácí provenience je určitě fascinující

formální fixace, kterou ve své práci reflektuje Dominik Lang (Přílohy, č. 11).

Posléze jsem si uvědomil, že mi nestačí jen fixovat probíhající děje. Zjistil jsem, že

mne přitahuje nápad uvést do pohybu zdánlivě statické věci (okamžik, stav, náladu). Vím,

že tyto věci nejsou v samé podstatě statické, plynou, a proto mne začalo zajímat vyprávění

příběhu prostřednictvím filmové techniky. Na tomto principu mne fascinuje možnost

přimět recipienta dívat se na věc stejnýma očima jako tvůrce. „Divák je nucen podstoupit

tutéž tvůrčí cestu, kterou urazil autor vytvářeje obraz. Divák nejenže vidí zobrazitelné

prvky díla, on zároveň prožívá dynamický proces vnímání a ustalování obrazu tak, jak jej

prožíval autor.“ (citace z internetového zdroje

http://www.famustrih.estranky.cz/clanky/otazky-z-filmove-historie/4_------kulesovovy-

experimenty-a-prinos-ruskych-montazniku-pro-rozvoj-strihove-skladby) Ejznštejn také

chtěl, aby měl divák možnost sám odhalovat vlastní významy filmu, najít se v něm tak, jak

je mu to vlastní, a tím přesáhnout film i autora samotného. Právě s touto dvojakostí

filmu/videa , svobodou a zároveň vnucením, se ztotožňuji.

Jak jsem se již zmínil v předešlém textu, technologický background mé práce je

důležitý proto, aby podpořil obsah. Podřizuji mu výběr média, stejně jako způsob, jakým

v rámci dané formy pracuji. Podřizuji-li výběr média obsahu, neměly by jakékoli formální

nedostatky ohrozit/znehodnotit podstatu. V rámci obsahu díla se pohybuji v několika

rovinách – od fantazijního, nadreálného světa, v němž se odehrávají absurdní, často

nemožné situace, až po puristicky vyprázdněné situace konkrétní a žité reality. Je zřejmé,

že podstatou mé práce je má osobní pozice. Může to vypadat jako subjektivní a egoistické

stanovisko. Zkusím ho rozvést, ne proto, abych se ospravedlnil, ale proto, abych ozřejmil

základní východiska své práce, svého myšlení.

2. 3. FROM ME TO ETERNITY

„Retrospektivní pohled vzpomínání se bez ohledu na dokumentaristickou

autentičnost ukazuje být fikcí; je to způsob literárního „sebeprůzkumu“, tak narcistický jak

jen je vůbec možné, ale právě tím se odhaluje stupeň kolísání mezi „upřímnou“ zpovědí a

estetickou inscenací.“ ( Grosenicková, 2004, str. 51)

V projektech se snažím zohlednit svá pozorování světa i závěry, k nimž jsem došel,

které jsem získal zkušeností nebo s kterými jsem se musel smířit. Vycházím z myšlenky,

že skrze vlastní prožívání mohu dojít k určité univerzálnosti. Nevím, jestli bych se mohl

pravdivě vyjadřovat k otázkám hladomoru ve třetím světě, když mám tuto problematiku

jen teoreticky zprostředkovanou. Proto se snažím obsah vždy nějakým způsobem

vztahovat k sobě – ať již ve formě realizovaných představ o absurdních situacích nebo

změnách identity (fotografické projekty, Příloha č. 1) či lakonických záznamech prostředí,

které mne obklopuje (kresebný projekt – Přílohy, č. 15). Ve videoprojektech, jež jsou

předmětem bakalářské práce, se zabývám vyprávěním jednoduchého osobního příběhu,

který jsem prožil nebo právě prožívám. Mohu jej jednoduše dovyprávět, protože znám ho

do detailu. Spojuje se zde tedy možnost vyprávět a zároveň být v díle obsažen. Snažím se

co nejvíce přiblížit realitě. Nebo lépe – co nejméně se od ní odchýlit.

2. 4. POPIS JEDNOHO VIDEA

V období realizace fotografických projektů mi bylo naznačeno, že nejde ani tak o

fotografie, jako spíš o záznamy osobních performancí. Na fotografiích jsem byl většinou

já, popřípadě v interakci s osobami z mého nejbližšího okolí. Zkoumal jsem sám sebe,

svou identitu, místo, které mám v životě. „Začala (Nan Goldin, pozn. aut., Příloha č. 6)

fotografovat, aby, jak říká, ‘se neztratila sama v sobě, aby zachytila život a zachránila svůj

vlastní’.“ ( Grosenicková, 2004, str. 64)

I v současných videích jsem já, ale jsem zastoupen hercem. V tuto chvíli je pro mne

důležitější, že jsem „tvůrcem“ té skutečnosti, kterou zaznamenávám, jsem jejím

dokumentaristou. Skrze herce zažívám znovu jedinečnost dané situace a pohlížím zpět na

sebe. Právě vědomí a plynutí času, které video umožňuje, mi poskytuje možnost vtáhnout

diváka přímo do situace. Nestačí mi jen ukázat zobrazenou skutečnost, jak tomu bylo

v případě fotografií. Nyní bych chtěl, aby celou situaci divák prožíval.

Předmětem jednotlivých videí je osoba vykonávající určitou činnost, která je

specifická, ale není zvláštní. Pro tu osobu je normální. Osoba předstírá omezení, jež jí

znemožňuje danou činnost vykonávat běžným, standardním způsobem. Vzhledem k tomu,

že osoba je na videu sama a nic nenaznačuje, že by se to mělo nějak změnit (resp. výběr

prostředí přímo evokuje, že je osoba sama), musí se s omezeními vypořádat. Na videu je

vlastně zaznamenán stav, kdy se osoba se svou situací již vypořádala. Jakoby danou

činnost nedělala poprvé, není to zkouška. Je to pro ni běžná situace. A tak se postava plazí

do schodů, protože má bezvládné nohy. Svléká si oblečení, přestože jí neslouží ruce.

Zalévá květinu, i když se k ní musí dostat přes nesmyslně nebezpečné překážky.

Inspiračním zdrojem videí se stala dětská hra a její principy, kdy je předstírání

omezení naprosto běžné, je podstatou té hry. Je zásadní metaforou. Slepá bába nebo hry na

to, že „nemáš jednu nohu“, „dostaň se tam bez rukou“, nebo „představ si, že jsi jako

pes“… Bylo pro mne důležité zachytit metaforu, která nějakým způsobem – vizuálně –

zastupuje v podstatě jakýkoli jiný handicap (nedostatek morálky nebo jiných důležitých

charakterových vlastností, nepřítomnost empatie, intelektu, nemožnost žít s milovanou

osobou zásahem osudu), než jen ten zjevný. Nejde mi o sociální sondu nebo moralistní

dokument, který by říkal: „Podívej, jak to mají někteří lidé těžké!“ To bych si nikdy

nedovolil. V prvním plánu nejde ani o reflexi konkrétního omezení, např. ochrnutí. Zajímá

mě ten princip, který přes tělesné omezení přeneseně odkazuje k duševnímu systému.

Hraniční tělesné akce nebo aktivity, v nichž jde o vypjaté emocionální působení, jsou

samozřejmou součástí uměleckého světa a lze zmínit osobnosti Mariny Abramović

(Přílohy, č. 7), Slavena Tolje (Přílohy, č. 8) nebo Jiřího Kovandy. (Přílohy, č. 9)

Vytvoření zdánlivě nesmyslného systému překážek a jejich případné překonávání je

obsahem tvorby například Bruce Naumanna v díle trying to (Přílohy, č. 5), videu

zaznamenávající instalaci umělecké dvojice Fischli & Weiss (Přílohy, č. 10), v projektu

Prostorová představivost Dominika Langa (Přílohy, č. 12) nebo v akcích španělské dvojice

Bestué/Vives, které byly prezentovány na posledním benátském bienále.

2. 4. FILMOVÉ INSPIRACE - LAPENÝ ČAS

Naznačil jsem, že v rámci volby vnímání a vyprávění příběhu se inspiruji

filmovými postupy a technikami. Pokud bych se měl odkázat k určité filmové tendenci,

byly by to charakteristiky neorealistického filmu.„Jde především o schopnost popsat

obyčejného člověka, s jehož životními problémy je možné se ztotožnit. Pečlivá pozornost

věnovaná autenticitě prostředí i tomu nejmenšímu detailu kostýmu, dekorace a rekvizity

(např. Viscontiho filmy) dokazuje, že péče o výtvarnou stránku filmu nemusí být v rozporu

s jeho prostým a všedním obsahem.“ S těmito tezemi mohu souhlasit, ale nejvíc mě

naplňuje prohlášení hlavního mluvčího a teoretika neorealismu, Cezara Zavattiniho:

KAŽDÝ ČLOVĚK JE HRDINA. (citace je použita i internetového zdroje

http://www.famustrih.estranky.cz/clanky/otazky-z-filmove-historie/20_--italsky-

neorealismus)

Snažím se také, aby vizuální působení videí bylo estetické. Nejde mi jen o to,

důkladně zobrazit myšlenku, jde mi také o estetické kvality. Ve shodě s tezemi Tomáše

Kulky (Umění a kýč) se pokouším „maximalizovat jak hodnotu estetickou, tak i

uměleckou“, protože „Umělec se v podstatě snaží o to, aby vytvořil něco nového a aby to

vytvořil dobře.“ (Kulka, 2000, str. 166)

Problematika střihu a zachycení času je dalším formotvorným aspektem při

realizaci videí. Jistou podobnost nacházím v metodě konstruktivního střihu, který

rozpracovává Rus Vsevolod Pudovkin a je charakterizován takto: „Detaily, které organicky

patří ke scénám, nesmí být do scény vkládány, nýbrž scéna z nich musí být budována.

Pozor! Tento formální postup může zcela zatlačit do pozadí osobnost jednajících postav a

tudíž ohrozit divákovo vcítění do myšlení a jednání hrdinů. Což je nejpůsobivější moment

dramatických umění.“ (citace z internetového zdroje

http://www.famustrih.estranky.cz/clanky/otazky-z-filmove-historie/4_------kulesovovy-

experimenty-a-prinos-ruskych-montazniku-pro-rozvoj-strihove-skladby)

Význam střihu příhodně komentuje výrazná osobnost filmu, režisér Andrej

Tarkovský (citace jsou převzaty z internetového zdroje -

http://www.famustrih.estranky.cz/clanky/otazky-z-filmove-historie/16_--tarkovskeho-

kritika-sovetskych-montazniku-a-jeho-vlastni-koncepce-filmove-skladby-, kde je

uveřejněn neoficiální překlad Tarkovského knihy, v anglickém originále Sculpting in

Time): „Střih není koneckonců nic víc, než ideální varianta montáže záběrů, obsažená již

uvnitř materiálu zachyceného na rolích filmu. Přesný význam střihu obrazu je dovolit, aby

se scény a záběry mohly spojit spontánně, aby se v jistém smyslu sestříhaly samy; ony se

spojí ve shodě s vlastní vnitřní podstatou.“

Volím jednoduchou linii příběhu. I časová linie příběhu je jednoduchá.

Zaznamenávaný časový úsek se téměř kryje s výslednou stopáží videa, která má většinou

kolem 3 až 4 minut. Tarkovský o fenoménu času ve filmové tvorbě říká následující: „Jak

se čas projevuje v záběru? Stává se zřejmým, když cítíte něco významného, pravdivého,

přesahujícího akci na plátně; když si uvědomíte, dost vědomě, že co vidíte v záběru, není

ohraničeno do jeho obrazového ztvárnění, ale je to odkazem na něco, co se rozpíná mimo

záběr až k nekonečnu; odkazem na život.“

Střih a zachycení času jsou to konstruktivní prvky, které podporují i obsah mé

práce. „ A to vždy vede k tomu, že tam je možné najít víc myšlenek, víc nápadů, než tam

autor vědomě vložil. Tak jako život, který neustále plyne a proměňuje se, dovoluje každému

interpretovat a cítit každý moment podle svého, tak i opravdový obraz, věrně natočený na

film, jehož čas přetéká přes hranice záběru, žije uvnitř času, pokud čas žije uvnitř něj;

tento obousměrný proces je určující faktor ve filmu.“

3. THE TIME IS NOW!

3. 1. VYPRÁVĚNÍ PŘÍBĚHU JAKO STRATEGIE PŘEŽITÍ

Vyprávění příběhu je v podstatě strategie přežití. Kreativním způsobem umožňuje

čelit světu a omezením, s nimiž se musíme vyrovnávat. Tématem mých videí je vyprávění

příběhu o překonávání překážek. V rámci prostředí, ve kterém se děj odehrává, výběrem

aktérů, se snažím o co nejmenší odchylky od reality, abych dosáhl univerzálnosti.

Zaznamenávaná činnost, charakter „herců“ i prostředí odkazuje k fenoménu kolektivní

paměti. Zvyšuje se tím působení videa a především jeho následné recepce. Nabídnutím

podvědomě známých atributů zmenšuji bariéru mezi samotným dílem/videem a

divákem/pozorovatelem. Vytvářím povědomé, a přesto ne zcela přesně identifikovatelné

prostředí. Do popředí nastupuje osoba a její činnost. I konání osoby je však do jisté míry

univerzální (právě díky návaznosti na dětské hry) a nejdůležitější se tedy stává příběh,

který je za zobrazeným aktem. Jeho podstata, jeho pokračování a směřování. Jeho smysl. A

přesto vše zůstává skryté a nejisté. Vyvolává otázky a vzbuzuje touhu dozvědět se

odpovědi. Jako když člověk stojí pod temnou oblohou posetou nekonečnem hvězd. Je

nicotný a přesto součástí. Chce vědět, a přesto ví, že nikdy nebude, že to vlastně ani není

důležité.

3. 2. PATOS JE KRÁLOVSTVÍ

Každý známe onu chvíli, kdy nás něco dojme či rozradostní. Uchováváme

v paměti nejeden moment, úplně obyčejnou situaci (nebo naopak vědomí existence

zázraku, něčeho neobyčejného), což nám pomáhá znovu a znovu se vypořádávat s během

světa – snažit se být lepší, milovat, probouzet se každé ráno, žít navzdory neodvratnému

konci. Bavit se a prožívat skutečnost, přestože není vždy radostná. Nestojím o to,

poukazovat v první řadě na marnosti. Své postavy a jejich omezení vnímám pozitivně.

Vyrovnávají se s nepřízní a snaží se v této situaci zachovat si důstojnost i humor a

kreativní přístup.

Chalupecký v duchampovských meditacích cituje Jamese Joyce: „Nebojím se

samoty, nebojím se pohrdání, nebojím se ztráty toho, co musím ztratit. A nebojím se omylu,

ani velkého omylu, i kdyby trval celý život nebo celou věčnost.“ A předchází tomu: „…

Nechci sloužit tomu, čemu dávno nevěřím, ať se jedná o domov, vlast, nebo církev; a chci

se pokusit vyjádřit se nějakým způsobem života nebo umění, a to tak svobodně, kolik mohu,

a použít ke své obraně jen ty zbraně, kterých užít sám si dovolím; mlčení, vyhnanství a

lest.“ (Chalupecký, 1998, str. 397)

4. ZÁVĚR

4. 1. PŘÍLIŠNÁ VÁŽNOST

Baví mne více POP než aktivismus. Souhlasím s vyřčenou větou Jiřího Kovandy,

že jej „oslovuje více umění poetické, než politické.“ V textu se často dotýkám fenoménů

pravdy, svobody, bytí a světa a myslím je vážně. Jsou pro mou tvorbu určující, jsou

přirozenou součást mého světa. A zároveň mám na paměti, že už Marcel Duchamp

varoval před přílišnou vážností. „Nikdy jsem nemohl vystát vážnost života, ale je-li to

vážné bráno s humorem, dostává všecko hezčí barvy.“ (Chalupecký, 1998, str. 93)

A tak přestože, jsem si vědom tvrzení Martina Heideggera: „ ’Pravda‘ není jen

nějakou známkou správné věty, kterou by vypověděl lidský ‘subjekt’ o nějakém ’objektu‘ a

která by pak někde, neznámo kde, platila, nýbrž pravda je odkrytí jsoucna, odkrytí, skrze

něž se bytostně určuje jistá otevřenost. Do jejího otevřeného pole je vystaveno veškeré

lidské vztahování a chování.“ (Heidegger, 1993, str. 41), nazírám ho také z pozice Tomáše

Kulky: „…(předpona post -, po níž může následovat téměř cokoli, hraje v uálském

prostředí nenahraditelnou roli. Vyvolá dojem, že autor dobře zná historii diskuze dané

tematiky – všem známý ‘modernistický’ diskurz – stojí však vysoko nad ní.) Tyto pojmy,

jakož i odkazy na módní autority, používá uál spíše jako jakási zaklínadla než jako slova,

která by v daném kontextu něco vysvětlovala. Tato intelektuální zaklínadla však mají svůj

účel. Mají vyvolat pocit sounáležitosti k intelektuální elitě, ke všemu, co je ’in‘, k oblasti,

v níž se posouvají hranice vědění.“ (Kulka, 2000, str. 192)

4. 2. HUSÍ KŮŽE. A TAK...

ESCAPISM – habitual diversion of the mind to purely imaginative aktivity or

entertainmnet as an escape from reality or routine (Merriam-Webster OnLine Search

dictionary)

Vracím se k úvodním úvahám o pojmu umění, o jeho smyslu. Jsou otázky, které se

ve světě umění, kultury obecně budou vznášet neustále. Psal jsem o svých touhách a

snech, usilování a snažení, pokusech a domněnkách, svatých pravdách i tušeních, které

mne provázejí na cestě světem vizuálního umění. Psal jsem o tom, co je pro mne důležité a

jak se na to dívám. Snažil jsem se některé věci vřazovat do širších souvislostí, aby nedošlo

k chybné interpretaci.

V textové části bakalářské práce jsem se pokusil nastínit východiska, podobu a

směřování svého myšlení a tvorby. I když se samozřejmě vztahuji k různým uměleckým

osobnostem, strategiím a tendencím, které mne ovlivňovaly a ovlivňují, v rámci odkazů a

uvození do souvislostí s touto širokou oblastí jsem se chtěl vyhnout planému vypočítávání

příbuzností a oblíbeností a jejich pouhé montáže do textu.

Umění a tvorba je pro mne důležitá. Ale důležitější je pro mne pocit husí kůže.

Stavy, věci, pocity, vjemy, které ji vyvolávají, vytvářejí jakýsi základní prostor mého

života. Prostor, v němž můžu být svobodný. Je to chvíle, kdy si uvědomuji, že si víc

uvědomuji, kdy jako by víc cítím, víc prožívám. Je to zásadní moment. Stimuluje mne. A

s vědomím tohoto momentu můžu jít dál, tvořit, můžu se pokoušet, vítězit i prohrávat.

5. Seznam použité literatury:

BELL, Daniel. Kulturní rozpory kapitalismu. 1. vydání. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. 323 s. ISBN 80-85850-84-2

CAMPANY, David (ed.). Art and Photography. 1. vydání. , Londýn, Phaidon Press Litd., 2003. 304 s. ISBN 0 7148 4286 9

DUNN, Melissa, GREGAROVA, Marika, PRICE, Matt. PragueBiennale 2. (katalog k výstavě) 1. vydání. Milan: Giancarlo Politi Editore, 2005. 491 s. ISBN 88-7816-134-9

EKMAN, Joanna (ed.). Louise Bourgeois. The Locus of Memory, Works 1982 – 1993. New York: Brooklyn Museum, 1994. ISBN 0-8109-3127-3

FLUSSER, Vilém. Do universa technických obrazů. 1. vydání. Praha: OSVU, 2001. 162 s. ISBN 80-238-7569-8

FOSTER, Hal et al. Umění po roce 1900. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Slovart, s. r. o., 2007. 704 s. ISBN 978-80-7209-952-8

Fotograf/Intimita/. č. 4/2004. Brno: Medica Publishing and Consulting s. r. o., 2004. 121 s. ISSN 1213-9602

Fotograf/Tvář/. č. 1/2002. Praha: Mediagate s. r. o., 2002. 111 s. ISSN 1213-9602

GODFREY, Tony. Conceptual Art. 1. vydání. London: Phaidon Press Limited, 1998. 447 s. ISBN 0 7148

GOMBRICH, E., H. Příběh umění. 1. vydání. Praha: Argo, 1997. 683 s. ISBN 80-7203-143-0

HEIDEGGER, Martin. O pravdě a Bytí. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1993. 80 s. ISBN 80-204-0416-3

CHALUPECKÝ, Jindřich. Úděl umělce: duchampovské meditace. 1. vydání. Praha: Torst, 1998. 445 s. ISBN 80-7215-050-2

KOLEČKOVÁ, Zdena. La Chambre Noire. 1. vydání. Ústí nad Labem: Fakulta užitého umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, 2005. 112 s. ISBN 80-7044-731-1

KULKA, Tomáš. Umění a kýč. 2. rozšířené vydání. Praha: Torst, 2000. 285 s. ISBN 80-7215-128-2.

MORGANOVÁ, Pavlína. Akční umění. 2. doplněné vydání. Olomouc: Nakladatelství J. Vacl, 2009. 277 s. ISBN 978-80-904149-1-4

PACHMANOVÁ, Martina (ed.). Neviditelná žena: antologie současného amerického myšlení o feminismu, dějinách a vizualitě. 1. vydání. Praha: One Woman Press, 2002. 404 s. ISBN 80-86356-16-7

PACHMANOVÁ, Martina. Věrnost v pohybu: Hovory o feminismu, dějinách a vizualitě. 1. vydání. Praha: One Woman Press, 2001. 237 s. ISBN 80-86356-10-8

PETIŠKOVÁ, Terezie, VARTECKÁ, Anna. Exit 2009. Katalog k výstavě. 1. vydání. Ústí nad Labem, FUD UJEP, 2009. 20 s. ISBN 978-80-7414-210-9

POLITI, Gea et al. Praguebiennale 3: Global and Outsiders: Connecting Cultures In Central Europe. Milan: Giancarlo Politi Editore, 2007. ISBN-88-7816-142-X

SILVERIO, Robert. Postmoderní fotografie. 1. vydání. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2007. 146 s. ISBN 978-80-7331-083-7

6. Přílohy:

1a)

1b)

1 a + b) Miroslav Hašek, Bez názvu, 2008

1c)

1d)

1 c + d) Miroslav Hašek, Bez názvu, 2008

2a)

2b)

2 a + 2b) Miroslav Hašek, Ve větru/Za okny, 2009

2c)

2d)

2 c + d) Miroslav Hašek, Ve větru/ Za okny, 2009

2e)

2f)

2 e+f) Miroslav Hašek, Ve větru/ Za okny, 2009

3) Louise Bourgeois, Cell VII, 1998 (interior view)

http://www.woodstreetgalleries.org/past/gaurantee.html

4) Eugenio Percossi

5) Bruce Nauman – „Trying to“

http://www.youtube.com/watch?v=sgwr-0taDek&feature=related

6) Nan Goldin

http://greeninkdesigns.files.wordpress.com/2009/03/nan-goldin.jpg

7) Marina Abramović

http://toil2.files.wordpress.com/2008/07/marina-abramovic-ulay-imponderabillia-1977.jpg

8) Slaven Tolj

http://www.subversivefilmfestival.com/subff2009/slikem/200905120727390.Slaven%20Tolj%20performans.jpg

Video: http://www.subversivefilmfestival.com/subff2009/video.php?menu_id=13

9) Jiří Kovanda

http://2.bp.blogspot.com/_jNhB5cuaYdk/SsF-Lc1R9xI/AAAAAAAAFso/2Ni28ulbK4c/s400/Madison_Palffy_column_Jiri_Kovanda_eleator.jpg

10) Fischli and Weiss, „The Way Things Go“, 1987

http://www.youtube.com/watch?v=GXrRC3pfLnE

11) Dominik Lang, Nákupní taška, 2005

http://artlist.cz/?id=3204

12) Dominik Lang, Prostorová představivost, 2006

http://artlist.cz/?id=3288

13) Bestué/Vives, Proteo, 2009

http://www.youtube.com/watch?v=BkoGJpdAwYQ&feature=related

14) Bestué/Vives, Acciciones en Casa, 2006

http://video.google.com/videoplay?docid=6141722106263931899#