Můj cestovatelský rok

Roman Vítek, 2010

1

Závěr

Během posledního roku jsem poznal velký kus světa. Jako nejlepší města, kde bych chtěl žít, jsem zvolil Sydney, San Francisco a Vancouver. Za nimi pokulhávají jedinečné Toronto, které k nejlepší trojce nepřísluší z důvodu krutých zim, a Los Angeles, nebo lépe řečeno jeho čtvrti West Hollywood, Beverly Hills a Santa Monica. Z hlediska přírodních krás mě uchvátilo Kapské město a Rio de Janeiro. Speciální ocenění dostalo Buenos Aires za jeho vysokou komplexní úroveň a relaxovanost obyvatel. Naopak nejnebezpečnější města, ačkoliv ne méně zajímavá, byla Mexico city a kontroverzní Rio de Janeiro.

Jsem rád, že všechny cesty proběhly bez vážných zdravotních problémů, krádeží, přepadení, ztrát majetku a zrušených či zmeškaných letů, které by měly vliv na plánovaný program výletu. Významným změnám v letech jsem se ale nevyhnul, vždy to však přišlo s dostatečným předstihem. Nejhorším zážitkem byl krach společnosti Oasis Hong Kong, se kterou jsem měl koupenou letenku. Jelikož jsem platil kartou, tak mi celou částku zaplacenou za letenku vrátila Česká spořitelna, byť jsem tomu z počátku nevěřil. Všechny cesty skončily v rámci plánovaných rozpočtů. Kromě poznání měst samotných bylo neméně významným faktorem seznámení s charakteristikou jednotlivých národů. Nevěřil jsem, že v tomhle se budou jednotlivé země mezi sebou tak lišit. Kromě Evropy, kde jsou nejkvalitnějším národem bez konkurence Holanďané, mě nejvíce oslovili Kanaďané, Australané, bílí Jihoafričané a Američané. V Asii jsou nejserióznějšími národy Japonci a Korejci. Ostatní národy jako Thajci, Číňané či Malajci jsou sice také milé, ale mohou mít sekundární nekalé úmysly, především pak Číňané. Nejhůře dopadla Jižní Amerika, zejména Mexiko a Brazílie. Zdejší obyvatelé nemají sebemenší smysl pro zodpovědnost a spolehlivost. Ústně poskytnutá informace nemá žádnou váhu, a to ani na letišti. Brazilci jsou sice neskutečně krásní a vášnivý, ale namyšlení a nepraktičtí pro život. Kanaďané mě nadchly pro svoji otevřenost a přátelskost. Navázat kontakty s lidmi je zde jednodušší než v Evropě. To samé platí s mírnými odlišnostmi pro Australany a bílé Jihoafričany. V posledně jmenovaném případě to souvisí s tím, že kdo jde žít do Kapského města, tak tam nejde kvůli kariéře, ale aby si užíval života. Američané jsou také otevření a přátelští, ale na rozdíl od Kanaďanů a Australanů jim chybí určitá jiskra v očích. Česká republika v tomto ohledu nedopadla příliš dobře, i když ve srovnáním s Jižní Amerikou máme u významných věcí jakž takž smysl pro zodpovědnost a spolehlivost. Češi jsou velmi uzavření do sebe, nepřístupní pro ostatní, pokrytečtí, závistiví, myslí jen na vlastní prospěch a distancují se od ostatních lidí, kteří jsou podle nich na jiné společenské úrovni. Pro USA a Kanadu je typická velká symbióza života nejrůznějších vrstev obyvatelstva. Ačkoliv Češi jsou relativně schopní a chytří, tak naše společnost a ekonomika padá dle mého názoru na tom, že každý hrabe do vlastní kapsy a zakázky se dávají kamarádům, ne těm nejlepším a nejvýhodnější. Naprosto souhlasím s názorem jednoho Američana, že Čech je schopen doporučit někoho ne kvůli kvalitě, ale protože to je jeho kamarád, tj. že nemáme žádnou hrdost v tom, koho doporučíme.

Někteří možná vědí, že jsem byl dříve orientován spíše protiamericky, ale po čtyřech návštěvách jsem musel změnit názor. S dětmi, které mají být rozmazlené, se člověk jako turista vůbec nesetká, neboť jsou uklizené ve školách, školních autobusech, autech, hřištích či doma. V centru měst a hromadné dopravě je dětí minimálně. Kritizovaný systém zdravotnictví člověk za normálních okolností také nepozná. Naopak mi přišlo, že všichni mají lepší způsoby chování. I na přeplněné diskotéce do sebe lidé bezohledně nevrážejí, a pokud k tomu dojde, tak je omluva samozřejmostí. Pravdou je, že se i krátké vzdálenosti jezdí autem nebo taxíkem, ale fakt, že jsou Američané velmi hloupí, je trochu přehnaná. Na každém kroku (možná s výjimkou některých nerušných ulic s rodinnými domy) je ve městech pamatováno na chodce a záchody a pitná voda jsou frekventovaně a bezplatně k dispozici. Vstupné se platí až do těch největší atrakcí, v některých městech jsou zdarma i trajekty, hromadná doprava v centru, zoologická zahrada atd. V Americe mám vždy pocit, že za svoje zaplacené peníze dostanu adekvátní produkt nebo službu.

V současné době se již cenová hladina v České republice v porovnání se světem začíná díky krizi dostávat na akceptovatelnou úroveň, nicméně v roce 2007 a 2008 byla situace naprosto bijící do očí. Média, politici a zástupci potravinových společností sprostě lhali, že se ceny potravin rostou také v okolních zemích. Realita však byla, že zvýšení cen v západní Evropě bylo v řádech několika centů. Pořád však platí, že elektronika a značkové oblečení je mnohem levnější v USA a Kanadě. Potraviny v supermarketech jsou nejlevnější ve vyspělých zemích, tj. západní Evropě, Austrálii, USA a Kanadě. Naopak v Asii jsou supermarketové řetězce většinou dražší než u nás. Zde však koupíme extrémně levné, avšak celkem kvalitní, oblečení na trhu. Znalci vědí: Do Thajska jezdíme zásadně s prázdnými kufry.

Speciální kategorie je gay život. Z velkoměstských mimoevropských gay vesnic mě nejvíce uchvátilo Castro, West Hollywood a v Kanadě Toronto, Vancouver a Montreal. Právě v Kanadě chodí kluci nejvíce po ulici za ruku. Z gay pláží mě nejvíce nadchla Puerto Vallarta v Mexiku okupovaná v sezóně Kanaďany a Američany, South Beach v Miami a vzhledem ke kouzelně krásným mužům Ipanema v Rio de Janeiro. Čeští gayové jsou snad ještě více uzavření a nepřístupní v porovnání se světem než čeští heterosexuálové. Názor, že s českými gayi se obtížně navazují kontakty, jsem četl i v zahraničních časopisech naší minority. Za poslední čtyři roky jsem potkal v Praze kromě mě a mého bývalého přítele jen šest párů kluků jdoucích za ruku. České gay páry žijí naprosto zbytečně velmi skrytě a mají někdy trochu zvláštní podoby, odlišující od klasické podoby heterosexuálních vztahů. V USA a Kanadě si single kluci sice užívají, ale pokud jsou ve vztahu, tak k němu přistupují zodpovědněji.

Během svých cest jsem ochutnal i spoustu zahraničních jídel, i když jsem upřednostňoval stravu ze supermarketů. Například v Thajsku to mělo praktický důvod, jelikož to jejich jídlo většinou akorát pošimrá žaludek, ale člověk se toho

2

nenají. Dodnes před sebou vidím a cítím úchvatnou chuť čerstvě upečených kukuřičných placek z mexického supermarketu a jehněčích pokrmů v Kapském městě. Rovněž se ze mě stal velký milovník suši.

Při každé cestě se také nesmírně těšil na letecké zážitky. Jako první po nákupu letenky jsem se staral o to, abych seděl u okénka. Pouze na dvou letech (vždy jednosměrně) nebyla moje touha vyslyšena. Nejlepší aerolinie, se kterou jsem letěl, byla v ekonimické třídě letecká společnost Singapore airlines, následovaná Emirates, některými lidmi neprávem zatracovanou Air France a Korean air. Ze Singapuru do Sydney jsem letěl airbusem A380, tj. největším dopravním letedlem, které je celé dvoupatrové.

Jsem rád, že jsem tento rok cestování uskutečnil a dle mého pocitu mě posunul o velký kus dopředu v chápání života, co je dobré, co špatné a jaké jsou jeho možnosti.

3

Datum Přehled dalekých cest v letech 2008 a 2009 Dopravce

4.4.08-15.04.2008 USA - New York, San Francisco Lufthansa+United

1.10.08-14.10.2008 AUS, SIN - Sydney, Melbourne, Singapur ČSA+Singapore+Quantas

30.10.08-06.11.2008 HKG - Hong Kong ČSA+Air New Zealand

13.11.08-21.11.2008 JAP - Tokyo ČSA+Air France

28.11.8-12.12.2008 MEX - Mexico city, Cancun, Puerto Vallarta ČSA+Aeromexico+Mexicana

8.1.09-22.1.2009 THA, MAL - Bangkok, Kuala Lumpur Royal Jordanian+Air Asia

5.2.09-13.2.2009 USA - Miami, Miami Beach, Fort Lauderdale ČSA+Continental

11.3.09-19.3.2009 JAR - Kapské město ČSA+Lufthansa+SAA

8.4.09-19.4.2009 BRA, ARG - Rio de Janeiro, Buenos Aires ČSA+TAM+Air France

12.5.-27.5.2009 KOR, CHN - Soul, Peking, Šanghaj ČSA+Air France+Korean

15.6.09-25.6.2009 USA, CAN - Seattle, Vancouver, Victoria ČSA+British Airways

13.8.-24.8.2009 CAN - Calgary, Toronto KLM+Air Canada

29.9.-11.10.2009 USA - Chicago, Los Angeles, Palm Springs Swiss+United+American

20.10.-29.10.2009 SAE - Dubaj ČSA+Emirates

4

Dubaj

A je to tady: bohužel poslední cesta mého cestovatelského roku. Tentokrát Dubaj s maminkou. Jako dopravce jsem úmyslně nezvolil nejlevnější Qatar Airways s přestupem v Doha, ale Emirates s odletem z Londýna. Aniž to posádka tušila, začal nekompromisní souboj se Singapore airlines o první místo v mé tabulce hodnocení ekonomické třídy na dálkových letech. Dle sevru airlinetest.de, některých lidí, co jsem potkal ve světě, ale i jednoho ze čtenářů tohoto textu, by Emirates mělo být nejlepší, a tak jsem očekával nejlepší ve všech kritériích servisu ekonomické třídy. Velká očekávání přinášejí většinou velká zklamání. Dle vzorového jídelníčku na internetu a při bonusech za velikost a chutnost jednotlivých chodů mohlo Emirates ohrozit jídlo Air France na letu z CDG do NRT (Tokio) z loňského listopadu. Ale co to? Oproti vzorovému jídelníčku chyběl na tácku salát. Jehněčí zdaleka nedosahující kvalit tohoto masa z letu Air New Zealand z LHR do HKG (Hong

Kong) se sotva dalo ukrojit (maminčino kuře bylo lepší) a předkrm z brambory, salátu a tuňáka z konzervy budil dojem, že kuchařka chtěla spíše ušetřit než ohromit exkluzivitou. Vzhledem k délce letu byla kontinentální snídaně servírovaná po startu velmi dobrá, stejně jako servis s pitím, včetně tvrdého alkoholu. Zábavný systém AVOD splnil očekávání. Filmů bylo asi 150, i když mi neunikla cenzura nabídky, třeba s ohledem na gay tématiku a gay umělce. Servis s horkým ručníčkem a jídelním lístkem, který vůbec neobsahoval nápoje, natož nabízené koktejly, rovněž pokulhával za Singapore airlines. Posádka byla podivná směsice žen nejrůznějších původů, avšak žádná finálová sestava Miss Universe jako u Singapore airlines, a docela pohledných mužů (hezčí muže jsem zažil jen u Air New Zealand), oblečených do velmi slušivých hnědých proužkovaných obleků. Organizace práce mi přišla poněkud zmatené, v naší uličce dokonce zapomněli rozdat jídelní lístek.

Po přistání nás snad jako jediné z letadla hnali od pasové kontroly přes celou halu na „Visa Collecting“, kde nás poslali na oční scan. Když na nás přišla řada, tak nám jen dali razítko na vízum a nasměrovali zpět do fronty na pasovou kontrolu. Kdyby ještě chtěli celníci prohrabovat zavazadlo, tak bych už asi vyskočil z kůže. Jediné plus bylo, že se nevyplňoval žádný mnou tolik nenáviděný přistávací formulář. Pak už jsme si koupili stříbrnou kartu na hromadnou dopravu a vyrazili metrem do města.

Ubytovaní jsme byli v hotelu London Crown Apartements u stanice metra Khalid Bin Al Waleed. Na zdejší poměry spíše podprůměr, ale mělo to malou kuchyňku. Bufetová snídaně obsahovala šest měnících se teplých jídel a nějaké další drobnosti jako ovocný salát, balkánský sýr, cereálie, mufínky apod.

První den jsme nejdříve vyřídili nákup v Carrefour v Deira City Center, které nově leží na již funkční stanici metra, a odpoledne strávili na pláži v Al Mamzar Parku. Cesta metrem a autobusem 27 byla trochu dobrodružná, ale nakonec jsem dojeli. Den je v říjnu krátký, a tak po 17 hodině už je se sluněním po ptákách.

Druhý den byl pátek, a tak metro bylo v provozu až od 14 hodin, nicméně autobusy jezdily od rána. Dopoledne jsme prozkoumávali staré město blízko našeho hotelu a odpoledne mrakodrapovou ulici Sheikh Zayed Road, nákupní centrum Dubai Mall a nejvyšší mrakodrap světa Burj Dubai (881 metrů). Staré město nic moc, zaujal mě jen trh s hezkými tričky za 50 Kč a pohled na lodičky na řece, ale největší nákupní centrum světa s ledovou plochou olympijské velikosti a akváriem (obojí je viditelné bez vstupného, platí se až vlastní bruslení a vstup do tunelu v akváriu) otevřené po dvou odkladech 4.11.2008 bylo ohromující. Největší problém spočíval v tom, jak se tam dostat, jelikož okolí je velmi rozestavěné a zastávka metra ještě není v provozu. Naštěstí od stanice metra Financial Centre jede autobus s konečnou Dubai Mall. Nejvyšší mrakodrap světa má zpoždění v dokončení (poslední termín je 4.1.2010), ale centrální náměstí s vodní plochou mezi Dubai Mall a Burj Dubaj je již částečně otevřené, a tak jsme se k mrakodrapu dostali celkem blízko.

Třetí den jsme dojeli metrem k nákupnímu centru Mall of Emirates, které má pro změnu lyžařskou halu (i přes sklo byla vidě špatná kvalita sněhu), a od ní pokračovali pěšky k hotelu Burj Al Arab, který s výškou 321 metrů představuje druhou nejvyšší budovou světa, která je používána výhradně jako hotel. Leží na umělém ostrově spojeném s pobřežím soukromým mostem. Za Jumeirah Beach Hotel jsme zakotvili na veřejné pláži, kde jsme zůstali až do večera, a vrátili se zpět po pobřeží busem č. 8.

Čtvrtý den dopoledne jme navštívili starou část měst na druhé straně řeky, kde je trh se zlatem Gold souq. Celkově mě to nenadchlo. Odpoledne jsme strávili v Jumeirah Beach Parku, kde to bylo hodně turistické.

Pátý den jsme dopoledne obdivovali Emirates Towers a okolní obří mravence. Emirates Towers sestávají ze dvou mrakodrapů, a sice Emirates Office Tower a Jumeirah Emirates Towers Hotel, které s výškou 355 metrů a 309 metrů představují 12., respektive 29. nejvyšší mrakodrap světa. Odpoledne jsme opět nabrali směr Al Mamzar Park. Večer jsme se toulali po nákupním centru Bur Juman Centre, kde se nacházejí ty nejluxusnější obchody.

A jelikož už se blížil čas odjezdu, tak přišel čas na nákupy. Na trhu ve starém městě jsem si koupil několik triček a v Bur Juman Centre zlevněné džínové kraťasy. Odpoledne šestého dne jsem strávili v našem oblíbeném Al Mamzar Parku.

5

Poslední celý den byl zcela odpočinkový, strávili jsme ho celý na pláži. K našemu překvapení tam bylo před polednem mnohem více lidí než odpoledne. Mezi turisty bylo hodně Rusů a celkově spíše mladší než holky a kluci důchodového či předdůchodového věku. K vidění bylo hodně hezkých heteráčků.

Další den následoval přesun do Londýna, kde jsme oproti prvotnímu plánu zůstali kvůli zrušeným letům ČSA od čtvrtka až do soboty. Servis letu Emirates startujícího v 9:50 již nezačal snídaní, ale rovnou obědem. Tentokrát si Emirates vylepšilo reputaci, hovězí s barbeque omáčkou, zeleninou a pečenými brambory bylo opravdu delikatesní. Předkrm na tácku ale neodpovídal popisu v jídelním lístku. Zklamání však přišlo před přistáním, kdy se podávala jen malá sušenka, což bylo ke kontinentální snídani při letu do Dubaje zcela neadekvátní. Letadlo na zpátečním letu mělo modernější obrazovky a ovladače pro zábavný systém. Sečtena a podtrženo, letecká společnost Emirates jednoznačně prohrála se Singapore airlines a jen těsně porazila Air France nebo Korean Air.

V Londýně jsme v pátek udělali klasický okruh městem a já jsem šel večer prozkoumat zdejší gay scénu. Po pečlivém studiu průvodců jsem nejdříve navštívil bar Comptons of Soho, pak nedaleko ležící bar GAY a nakonec diskotéku Heaven, na kterou se rozdávaly bezplatné vstupenku v předchozí destinaci. Hrála se zmodernizovaná hudba 80. a 90. let a celkově musím říct, že jsem už dlouho nebyl z nějaké gay diskotéky v Evropě tak nadšený jako právě z této.

Ale zpět k Dubaji. Velmi mě překvapila multikulturnost tohoto města. Ze všech muslimských zemí nejkultivovanější. V Istanbulu po mě Turci docela okatě čuměli, v Tunisku zas byli dost dotěrní. Dubaj má v tomto ohledu spíše evropský charakter. Bydleli jsme v bankovní čtvrti a zde byly v černém zahalené ženy a muži v bílém hábitu skoro výjimkou. Více se jich vyrojilo v nákupních centrech, ž čehož lze usuzovat, že tito vymaškaření obyvatelé budou asi velmi bohatí. Nezahalené ženy normálně pracují i jezdí autem. V luxusních obchodech se prodávají dámské plavky, které sotva zakryjí micinku a bradavky. Pánské luxusní plavky jsem však prodávat neviděl.

Nejvíce mě nadchlo metro, které bylo otevřeno 9.9.2009. Momentálně je v provozu deset stanic červené trasy. Vlaky jezdí bez řidiče, zastávky jsou architektonické skvosty a cesta v jednom pásmu stoji jen 2,30 DHS, tj. asi 12 Kč. Stříbrná karta na hromadnou dopravu je velmi inteligentní a dle check-in a check-out při každém nástupu a výstupu z hromadného prostředku odečítá předplacené jízdné, a sice se zohledněním dvou možných přestupů v jednom směru během 180 minut od prvního nástupu. Ve stanicích je zaměstnáno dost lidí: několik nádherných vojáků, několik leštičů, vrchní leštič, kontrolující řadové leštiče, prodavači jízdenek, pomocníci u automatů na lístky a turniketů. Na jednom konci vlaku je zlatá třída, ale na druhém se naskýtá neuvěřitelný pohled do tunelů za jízdy nebo výhled na dubajské mrakodrapy, v jednom směru jízdy dopředu a v druhém dozadu. Metro je pro město spása i v tom ohledu, že díky němu je možné přecházet ulici Sheikh Zayed Road.

Naopak mě nenadchl systém pláží, kdy sice spousta je veřejných, ale některé úseky mají zabrané hotely nebo vodní parky a jiné hezky udělané části jsou za mírný poplatek. Pláže mají být všude bezplatné a hotelové komplexy by měly začínat až za plážovou promenádou, tak jak je tomu třeba v Miami Beach.

Potraviny jsou v Carrefour velmi levné, zejména maso. Nepřehlédnutelná je také úroveň hypermarketu, od čerstvosti až po zásobování. U ovoce a zeleniny je uveden původ, např. rajčata jordánská jsou za 1,95 DHS, zatímco australská za 10 DHS.

Počasí nám přálo, maximální teploty 35°C, v noci rajských 28°C. Drobný problém je klimatizace. V metru OK, ale některé autobusy, obchody a zejména uzavřené autobusové zastávky trochu přemrzlé.

Náklady výletu v Kč na osobu Příklady cen v Carrefour v DHS, 1DHS = 4,7 Kč

Letenka s Emirates 12.500Letenka s ČSA 2.7808 x hotel Dubaj se snídaní 4.8653 x hotel Londýn se snídaní 1.496Vízum SAE 2.500Ostatní výdaje Dubaj 1.085Ostatní výdaje Londýn 663

CELKEM 25.888

Arabský chléb, 1kg, 2,5012 celozrnných sypaných housek, 7,95Tavený sýr, 6x120g, 10,85Gouda, 200g, 13,50Sýrové sendvičové plátky, 500g, 9,90Sardinky v tomatě, 215g, 2,75Šunkový salám, 150g, 4,95Grilované kuře, 1,2kg, 12,95Špíz kuřecí, 300g, 5Špíz jehněčí, 300g, 6Pečené fazole, 425g, 1,60 Mléko, 4x1l, 13,50Bílý jogurt, 1kg, 5,10Hrách, 1kg, 5,50Těstoviny, 1kg, 4,95Voda, 6x1,5l, 4,75CocaCola, 2l, 4Jablka, 1kg, 5,95Pomelo, 5Banány, 1kg, 4,95Pomeranče, 1kg, 4,95

6

Chicago, Palm Springs, Los Angeles

Druhou bonusovou cestou, tentokrát se Star Aliance, se stala návštěva Chicaga, Palm Springs a Los Angeles. Jako dopravce jsem si vybral Swiss International Airlines s přestupem v Curychu.

Swiss nesplnil očekávání do něj vkládaná. Jídlo bylo velmi malé, od katastrofálních jídel amerických aerolinií se lišilo jen v tom, že byl na tácku navíc sýr. Uprostřed letu se servírovala zmrzlina a před přistáním sendvič a malá sušenka. Tvrdý alkohol a sekt měli schovaný ve vozíku v malých lahvičkách, takže nezasvěcený ani nevěděl, co všechno je k dispozici. O něco lepší byly sedačky a nejlepší AVOD, avšak s výjimkou počtu filmů. Špičkové aerolinie nabízejí až ke stovce filmů, Swiss jenom šestnáct. Množství CD bylo v pořádku, dokonce s Rosenstolz (!!!), a hry excelentní. Kromě tradičního pexesa, sudoku a jazykových kurzů mě nejvíce mě zaujal tenis a lyžování.

Na letišti v Chicagu jsem si koupil 72-hodinovou jízdenku na MHD a jel metrem do centra. V den příjezdu jsem stihl už jen nákup ve Walmartu, kde je vzhledem ke kurzu a obecně nízké cenové hladině v USA velmi levně.

První den jsem začal s poznáváním centra Chicaga. Největší atrakcí je mrakodrap Willis Tower, dříve Sears Tower, nejvyšší budova USA a pátá největší samostatně stojící konstrukce světa, na který jsem za 15 USD vyjel výtahem. Bohužel měli špinavá okna, což mi při focení velmi vadilo. Dále jsem pokrčoval k Buckingham Fountain a okolo akvária k planetáriu, odkud je exkluzivní výhled na centrum Chicaga. Z tohoto místa jsem šel okolo vody až k Chicago Riverwalk, nejexkluzivnější části města. Při konstrukci promenády okolo řeky se architekt opravdu vyřádil. Zde nalezneme i Trump Tower, letos dokončený druhý nejvyšší mrakodrap USA. Odpoledne jsem navštívil nejdříve čínskou a pak gay čtvrť. Gay čtvrť se nachází 8 kilometrů od centra města, nicméně je na stanici metra, které jezdí celou noc. Jak bývá zvykem, jedná se o oblast s nízkou zástavbou, nicméně na rozdíl od jiných velkoměst celkem novou. Architektonicky nádherně řešených gay podniků a obchodů zde nalezneme dost, ale přes den je tu poněkud gayuprázdno. Na rozdíl od Castra, Church Street v Torontu nebo West Hollywoodu zde kluci totiž moc nebydlí.

Druhý den byla na programu návštěva pobřeží, Lincoln Parku, zoologické zahrady a skleníků. Platí se pouze za parkování auta, vstup je zdarma. Odpoledne jsem si udělal výlet do nákupní zóny na konečné metra Forest Park. Bohužel začalo pršet, což mi zhatilo večerní plány.

Když jsem další den přijel na letiště, tak jsem zjistil, že můj první let na cestě do Palm Springs je zrušen. Teta na odbavení mě místo přes Minneaopolis a Denver poslala přes Dallas, a tak jsem byl v Palm Springs dokonce o hodinu dříve. Při přistání v Dallasu jsem mohl obdivovat kolonie rodinných domků s geometrickými tvary a při přistání v konečné destinaci hory. Zatímco vlaková stanice Palm Springs je perón uprostřed pouště obsluhovaný třemi vlaky týdně v každém směru, letiště pro menší letadla je přímo v centru města.

V Palm Springs jsem si za ubytování připlatil a vegetil v clothing optional gay resortu Vista Grande. V ceně bylo zahrnuto vše, co hotel poskytoval, tj. kontinentální bufetovou snídani a po celý den kávu, čaj, vodu a led. Peníze se zde daly utratit jen za soft drinky z automatu.

Krása Palm Springs se nedá vyjádřit slovy a porovnání snese pouze přírodními krásami Kapského města a Rio de Janeira. Pár dní před mým příletem se ochladilo ze 45°C na 35°C. Když v noci klesla teplota na 18°C, tak mi to připadalo, jako kdyby mrzlo. Palm Springs má u letiště i svůj Walmart, kde jsem si nakoupil zásobu potravin. Jak jsem zjistil, Američané, kteří přijeli z L.A., si většinou jídlo přivezli s sebou, a pokrmy si připravili v kuchyňce, která byla součástí každého studia.

V sobotu večer jsem šel do gay baru Hunters, kde se od deseti do jedné intenzivně tancovalo. Spektrum kluků bylo široké od mladých až po kožeňačky a medvídky. Atmosféry byla uvolněná. Američanům se nelíbilo, že na rozdíl od poloviny přítomných tančím v tričku, byť v mém nejlepším od Olaf Benz, a tak mě z něj skoro násilně vysvlékli. Když jsem šel odpoledne okolo sousedního baru, tak na mě nějací ze zahrádky volali: „Hey cutie, I love you“. A druhý mu odporoval: “I love you“.

Tři dny u bazénu utekly jako voda a na programu byl přelet do Los Angeles s přestupem v San Franciscu, na který jsem se velmi těšil. Aniž jsem stihl protestovat, tak mě teta na odbavení s pocitem, jakou mi poskytla prvotřídní službu, posadila do přímého letadla do L.A., které odlétalo za 40 minut. Letadlo bylo malinké, jen 1+2 pro 30 osob, výhled z něj za to exkluzivní, jak můžeš vidět na fotkách. V L.A. jsem tak byl o 4 hodiny dříve.

Nyní nastala hodina H, kdy jsem musel rozlousknout problém, který jsem řešil již v Praze, a dokonce jsem kvůli tomu psal dva emaily na Metro, tedy dopravní podniky L.A. Chtěl jsem si koupit týdenní jízdenku, která za 17 USD umožňuje neomezené cestování metrovlaky a metrobusy po celé oblasti širokého L.A., tj. od Long Beach přes centrum a Hollywood až po Santa Monicu. Zatímco denní jízdenka za 5 USD se dá koupit v papírové podobě na každé stanici metrovlaku, týdenní se musí nahrát na anonymní kartu tap, která se však nevystavuje na letišti ani stanici Aviation, kam člověka doveze bezplatný (jako kompenzace, že metrovlak nezajíždí až na letiště) autobus od terminálů, ale na hlavním nádraží a dalších 650 místech roztroušených po městě (směnárny, obchodní centra apod.). Po zvážení všech možností jsem nakonec zvolil variantu, že jsem si koupil tři jednoduché jízdenky (přestupní nevedou a z Aviation do Hollywoodu se dvakrát přestupuje) a v Hollywoodu jsem si nechal vystavit tap kartu s týdenní jízdenkou platící vždy od neděle do soboty. Díky brzkému příjezdu jsem kromě nákupu ve Walmartu stihl i návštěvu pláží a Marina Green Parku v Long Beach. Jediný Walmart v L.A. ležící přímo na stanici metrovlaku se nachází právě tady.

Los Angeles je roztroušená oblast s hezkými místy, mezi kterými to není nic moc. První den jsem jel prozkoumávat centrum města. Historicky je zajímavá oblast El Pueblo Historical Area s kýčovitými obchůdky. Okolo některých mrakodrapů je to hezké, ale celkově nic moc. Snad jedině California Plaza je opravdu exkluzivní. Odpoledne jsem obdivoval Hollywood a West Hollywood, jehož součástí je i gay čtvrť. Oblast okolo stanice metrovlaku Hollywood/Highland je dost kýčovitá: směsice turistů, pouličních bavičů napodobujících známé osobnosti a dalších pochybných lidí toužících po slávě. Všichni všechno fotí, i když není co. Mnohem zajímavější je gay čtvrť ve West Hollywoodu. Stejně jako v Castru nebo torontské Church Street zde gayové rovněž bydlí, takže to tu má gay charakter po celý den. Navíc je to umocněné celoročně teplým počasím, v důsledku čehož jsou skoro všechny podniky otevřené do ulice, často se zahrádkou. Kluci

7

přes den venčí pejsky, běhají, sedí u kávy nebo jiného drinku a vystavují svoje těla sluníčku, někdy i bez trička. Jediné, co je rušivé, je skutečnost, že Santa Monica je v tomto místě velmi rušný šesti až osmi proudový bulvár.

Druhý den jsem navštívil v kopci ležící Griffith Park s výhledem na celou oblast L.A. a odpoledne slavnou Santa Monicu. Cesta autobusem byla nekonečná, ale samotná Santa Monica byla milým překvapením: Ocean Avenue, slavné schody, nádherná široká pláž s molem, na kterém leží zábavný park, pobřežní promenáda či nejdražšími parfémy vonící luxusní 3rd Street Promenade se značkovými obchody. Cestou zpět jsem se ještě stavil v Beverly Hills, kde bydlí spousta slavných a bohatých. Rodeo Drive s těmi nejluxusnějšími obchody mi doslova vyrazil dech. Rovněž sousední místní radnice stojí za povšimnutí. Večer jsem navštívil nejlepší gay taneční klub v L.A. – Micky’s, jehož poloodění tanečníci jsou vidět až na ulici. Nevědomě jsem se trefil do nějaké mexického večera, což mě na jednu stranu nepřekvapilo, jelikož v L.A. žije velké množství Mexičanů a i nápisy a hlášky v metrovlaku jsou dvojjazyčné, ale na druhou stranu jsem si říkal, že ten poměr ke klasickým bílým Američanům je nějaký vysoký.

Poslední celý den jsem vyřídil nákupy drobností a odpoledne jsem se jel opalovat na pláž v Santa Monice. Vrcholem této cesty byla páteční noc ve West Hollywoodu. Nejdříve jsem navštívil exkluzivní bar a restauraci The Abbey a pak opět Micky’s. Tentokrát zde bylo Mexičanů minimálně.

No a v neděli už jen let z Los Angeles do Curychu, tentokrát mým oblíbeným letadlem Airbus A340. To už jsem věděl, že ve vozíku je schován všechen možný alkohol. Zmrzlina se v noci nepodávala, ale když jsem si šel dozadu pro Colu, tak jsem tam našel hromady sýrových sendvičů, se kterými se vůbec nevyšlo do uličky. Když jsem se zeptal letušky, zda si může ten sendvič vzít, abych jim třeba náhodou nesnědl snídani, tak mi odpověděla stylem, no že se ptám. Snídaně byla o poznání lepší než s British Airways ze Seattle do Londýna nebo s United Airlines ze San Francisca do Frankfurtu.

Ačkoliv platí, že Američané neradi chodí, i krátké vzdálenosti jezdí autem a že někdy v nerušných ulicích s rodinnými domy nemusí být chodník, tak všechna tři města byla chodcům nakloněna a hromadná doprava byla na dobré úrovni. Bezplatné záchody a pitná voda jsou všude k dispozici, zejména v rekreačních oblastech a parcích. V Los Angeles jsem se vzhledem k menšímu počtu chudých černochů a naopak vysokému počtu slušně se chovajících Mexičanů cítil bezpečněji. V USA mám vždy pocit, že ceny jsou stanoveny férově a za svoje peníze dostanu adekvátní produkt nebo službu.

Náklady výletu v KČ: Příklady cen Walmart v USDBonusová letenka Swiss (poplatky) 7.946Letenka do a z Palm Springs 6.763Ubytování v CH, PS a LA se snídaní 13.189Místní pozemní doprava 905Strava, zábava, vstupy, suvenýry 3.050

CELKEM 31.853

Bílý trustový chléb, 430g, 1,10Tmavý toustový chléb, 680g, 1,88Kukuřičné tortily, 1,8 kg, 2,38Čokoládové/Celozrnné sušenky, 453g, 1,10Slepované sušenky nečokoládové, 709g, 1,69Tvrdý sýr, 907g, 6,50Mléko, 3,8l, 2,29Fazole v tomatě, 450g, 0,56Tuňák kusový v oleji nebo vodě, 140g, 0,75Jahodový pendrek, 454g, 1,88Banány, 1,40kg, 1,40Luxusní jablka, 1kg, 2,00

:

8

Calgary a Toronto

Jelikož už mám nalétáno s leteckými společnosti značné množství mil, tak konečně přišel čas na bonusové letenky. V srpnu jsem se rozhodl pro let se společností KLM do Kanady, a sice do dosud nenavštíveného Calgary a mého milovaného Toronta. Rezervace v kanceláři ČSA byl katastrofální zážitek, prodavačky byly zcela neschopné. Na rozdíl od Lufthansy nejde u programu OK Plus provést rezervaci bonusové letenky na internetu.

Z letu KLM z Amsterdamu do Calgary jsem byl nadšený. Mezi dvěma jídly byl na galerii k dispozici bufet s malými svačinkami a uprostřed letu se podával snack, a sice zmrzlina nebo chipsy. AVOD byl na vysoké úrovni a letadlo i sedadla na solidním standardu. Jako mínus bych označil menší první jídlo, které však bylo vykompenzované svačinkami, plastový příbor a absenci tvrdého alkoholu v uvítací rundě s nápoji. Na kratším letu zpět z Toronta do Amsterdamu však přišlo vystřízlivění: žádné svačinky a snídaně jak pro vrabce. Úroveň servisu se u KLM patrně láme na osmi hodinách.

V Calgary mě bohužel čekalo deštivé počasí. Cesta z letiště autobusem a tramvají (částečně jede jako pozemní metro) trvá cca. 60 minut. Po ubytování jsem vyrazil na nákup do Walmartu, jehož nejlépe položená pobočka se nachází hned u stanice tramvaje Marlborough. První a druhý den byl ve znamení čtení knížky a číhání, kdy přestane pršet, abych vyrazil de města. Největšími atrakcemi ve centru města jsou Calgary Tower a Prince’s Island Park. Mě osobně nadchly dřevěné schody od zmiňované parku k ulici Crescent Road, které jsou využívané hlavně k tréninku. Někdo zde běhá pozpátku, jiný to bere po dvou schodech a třetí běží s těžkým baťohem. Ze shora je nádherný výhled na centrum a za dobrého počasí na nedaleké hory. Dále jsem ještě stihl navštívit Stampede park, kde se nachází stadión pro rodeo a Olympijský stadión. Calgary je město zeleně, květin, čisté vody a vzduchu, racků, kachen a veverek. Gay podniky jsou roztroušené po celém širším centru.

V neděli večer byl konečně na programu přelet s Air Canada do Toronta. Sice se nepodávalo zdarma nic k jídlu, ale během 3,5 hodinového letu proběhly dvě kola s bezplatnými nealkoholickými nápoji a k mému překvapení bylo letadlo vybaveno osobními televizemi.

V Torontu mě čekaly tropické noci, ráno po příletu bylo 28°C. Cílem této druhé návštěvy Toronta byly pláže a noční gay život. Hned první den po vyřízení nákupu potravin ve Walmartu u stanice metra Dufferin jsem vyrazil na pláž Cherry Beach. Uspokojila, ale nenadchla. Následující den byl sice teplý, ale silně oblačný. Dopoledne jsem si zopakoval, osvěžil a rozšířil centrum Toronta a odpoledne jsem prozkoumával areál torontské univerzity. Večer jsem začal s poznáváním torontského gay života. Ve středu byl snad nejkrásnější den, jaký si lze v Torontu představit. Teploty klesly pod třicet stupňů a nebe jako vymetené. Celé město se stejně jako já vydalo na pláže na ostrově Toronto Island. U trajektů byly tento den obrovské fronty. Většina lidí jela na Central Island, já jsem se však vydal menším trajektem na Hanlan’s Point, kde pláž nudistická. Výhled z lodě na centrum Toronta a přistávající malá letadla byl opravdu exkluzivní. Již na trajektu bylo vidět, že je pláž navštěvovaná hlavně gayi. Není to sice moře, ale písečná pláž u Ontarijského jezera má vysokou úroveň. Vzhledem k hezkému, i když další dny již ne tak exkluzivnímu, počasí jsem na pláži strávil i další dvě odpoledne. V čtvrtek jsem se v baru George’s Play shodou okolností dal do řeči s velmi krásným stewardem KLM, který příští den ráno letěl Toronto – Amsterdam. V pátek jsem na ulici v gay vesnici potkal Ricka, kterého jsem znal z Puerto Vallarty v Mexiku. Poté jsem na navštívil na jeho doporučení diskotéku The Barn, která interiérem připomíná amsterdamský EXIT.

V sobotu bylo oblačno, a tak bylo na programu řecké město, tedy Greektown, a odpoledne High Park, od něhož jsem šel pěšky po pobřeží okolo Ontario Place až do centra. Od soboty ráno nešel ve čtvrti, kde jsem bydlel, proud, a to celých 24 hodin. Nefungovaly semafory, veřejné osvětlení, obchody byly zavřené. Večer jsem byl s Rickem v Baru Zipperz a pak jsem šel na diskotéku FLY, která hlavní torontským gay tanečním chrámem. Více jak polovina kluků tancovala bez triček, jeden hezčí než druhý. Poslední den jsem již jen odpočíval před večerním letem zpět do Evropy.

Oproti mé návštěvě Toronta před třemi lety, kdy patrně všichni byli na Outgames v Montrealu, byla gay vesnice opravdu velmi živá. Kluci se drželi za ruce, venčili pejsky, popíjeli v barech nebo klábosili na chodníku. Kanadští muži jsou velmi charismatičtí, mnohem otevřenější pro seznámení a komunikaci než Evropané. Na druhou stranu však musím konstatovat, že v Puerto Vallartě v Mexiku byly Kanaďané ještě přátelštější a otevřenější pro seznámení. Asi to způsobovala atmosféra prázdninového letoviska a fakt, že otázka k navázání komunikace „Where are you from?“ je tady víc než na místě.

Toronto je město s extrémním rozdílem teplot mezi krátkým létem a dlouhou osmiměsíční zimou. Právě proto je v Puberto Vallartě tolik kluků z Toronta, kteří utíkají před příšernou zimou. Nicméně v létě toto město prostě miluji.

Náklady výletu v Kč Ceny Wal-Mart, Kanada, v CADBonusová letenka KLM - poplatky 8430Letenka Air Canada 4684Ubytování 3955Vizum 1222Strava, zábava, suvenýry, doprava 3185 CELKEM 21476

Toastový chléb, 675g, 2,0 Mléko, 4l, 4,03 Sýr Caddar/Mozarella, 907g, 9,28 Sendvičové sýrové plátky, 500g, 3,37 Burákové máslo, 1kg, 2,97 Fazole v tomatě, 400g, 0,77 Tuňák kusový, 180g, 0,97 Slepované sušenky, 907g, 1,00 Jablečný závin, kousky, 700g, 1,00 Čokoláda, 100g, 1,76 Lékořice, 450g, 2,0

9

Seattle, Vancouver, Victoria

Červnovou dalekou cestou byla návštěva měst Seattle, Vancouver a Victoria. Seattle sice nebyl a priori vyvolený, ale letenky do tohoto amerického města jsou levnější než do Vancouveru. Tuto informaci jsem nejdříve zjistil sám a potom jsem ji rovněž četl na internetu. Výchozí stanicí byl tentokrát Londýn, kam jsem se dopravil s ČSA v rámci internetového prodeje CLick4Sky. Na letišti v Londýně mi před odletem nabídli, že mi dají 360 EUR (letenka se všemi poplatky stála 511 EUR), když poletím o tři hodiny později. Nicméně jsem musel čekat až do 45 minut před odletem, kolik lidí se nakonec dostaví k odbavení. Nakonec byl použit pouze jeden ze tří adeptů na peníze, já nikoliv, avšak byl jsem povýšen z Economy do Premium Economy, kde jsem měl lepší sedadlo (místo 3-4-3 konfigurace jen 2-4-2 a s větším odstupem řad). Možnost připojení notebooku k napájení jsem neocenil a jídlo bylo stejné jako v Economy.

Od servisu British Airways jsem nečekal nic zázračného, ale nakonec to ušlo. Sympatický steward s hodně chlupatýma rukama a kouzelným úsměvem mi

automaticky dával dvě lahvičky vína. Porce jednotlivých chodů byly celkem velké, i když jako předkrm byl pouze salát. Žádná druhá houska, sýr, crackery či polévka. Servis s obědem byl neuvěřitelné pomalý. Než to celé proběhlo, tak utekly asi dvě hodiny. Mezitím jsem s radostí objevil, že v nabídce cca. 60 filmů je i Milk, kterého jsem ještě neviděl. Nicméně jsem se málem radoval předčasně. Když jsem ho po obědě spustil z menu, tak byl nedostupný. Když jsem ho naladil na televizním kanálu, tak právě končil. Když se mi následně podařili spustit film z menu, tak byl ohlášen restart AVOD systému, který trval 20 minut. Po restartu se mi ale podařilo celý film zhlédnout. Druhé jídlo na 9,5 hodinovém letu byla pouze studená krabička, avšak byly v ní docela dobré věci.

V Seattle jsem bydlel v hostelu Green Tortoise, který byl přímo v centru města, a v ceně byly snídaně a obden bufetové večeře. Vždy byla k dispozici filtrovaná voda, káva a čaj. První den jsem se vydal na poznávání Waterfront, kde se nachází akvárium, spousta barů a restaurací či přístav pro osobní dopravu. Celkový dojem však ničí kolem vedoucí zvednutá magistrála. Poté jsem vyjel na věž Spice Needle, obdivoval na hudbu stříkající International Fountain a vyšlápl si na vrh Queen Anne Hill, odkud je zdarma dobrý pohled na město. Cestou jsem obdivoval vilky bohatých obyvatelů Seattle. Odpoledne jsem si udělal výlet na druhou stranu centra k staršímu mrakodrapu Smith Tower, náměstí Pioneer Square, stanicím St. King Station a Union Station a stadiónu Washington State Stadium. Ještě jsem stihl navštívit exkluzivní trh Pike Place Market s ovocem, rybami a květinami. Nádherné velké pugety se prodávají za 10 USD a ty ještě větší za 15 USD se už skoro nevejdou do náruče.

Další den následoval přesun do Vancouveru. Autobusovou jízdenku jsem koupil již v Praze přes internet. Vzhledem k dlouhé proceduře na hranicích a celkově pomalé rychlosti autobusu trvá jízda cca. 4 hodiny. Kanadský imigrační úředník byl mnohem milejší než americká kolegyně při příletu do Seattle. Překvapivě mi nebyl ukončen pobyt v USA a při návratu do Seattle jsem již nedostal nové razítko. Vancouver mě přivítal bombasticky, jelikož mu bylo jasné, že bojuje o příslušnost ke třem nejlepším městům světa, spolu se Sydney a San Franciscem. Tušil jsem, že lepší počasí již mít nebudu, a tak jsem hned po ubytování v hostelu vyjel na Lookout Harbour Centre Tower. Na Canada Place jsem byl z neuvěřitelné blízkosti svědkem odplouvání zaoceánské cruisovní lodě a spolu s pohledem na startující a přistávají vodní letadla mi to naprosto vyráželo dech. Nová výstavba směrem od Canada Place ke Stanley Parku je ohromující. Každý luxusní výškový obytný dům je jiný, ale všechny jsou v naprosté harmonii. Harbour Green Park mezi zmiňovanými domy a terminálem vodních letedel s výhledem na hory nemůže nechat nikoho chladným. Večer jsem navštívil saunu F212° Steam. Gay scéna je Vancouveru velmi koncentrovaná a podniky jsou maximálně 5 minut chůze od sebe. Kromě diskoték The Odyssey a Celebrities či gay obchodu Priape nejsou ale ostatní výrazněji označeny a ztrácejí se ve směsi obchůdků, restaurací a barů na Davie Street. Takže je nutné znát přesnou adresu a přibližovat se v nepřehledném a přeskakujícím číslování vchodů nebo jít prostě po čichu, což není složité.

První celý den ve Vancouveru jsem šel po pobřeží False Creek od vědeckého muzea Science World s charismatickou koulí ke Granville Bridge, kde jsem přešel most a navštívil Granville Island se slavným trhem. Zpět jsem se vrátil přes Burrard Bridge. Odpoledne jsem křížem krážem procházel ulice centra města. Večer jsme navštívil diskotéku The Odyssey. Ve Spartacusu je napsáno, že do 22:00 je vstup zdarma, nicméně už tam není, že se lokál plní až po 23:00. První show, která mě až tak neuchvátila, je o půl hodiny později. Publikum v tomto klubu se mi velmi líbilo.

Další den jsem za oblačného počasí navštívil Stanley Park, jehož obvod má 9 kilometrů, po kterém vede cesta pro pěší jednosměrná stezka pro cyklisty. Odpoledne jsem obdivoval ještě rozestavěnou olympijskou vesnici. Domy jsou hotové, ale vedle nich ještě stojí na neupraveném terénu stroje. Otevřená je pouze cesta okolo vody. Rovněž hlavní pěší zóna a Robson Square jsou momentálně v rozkopaném stavu. 7 měsíců před olympiádou ještě nemůže Vancouver hlásit: ?Vše hotovo?. Nová linka nebeského vlaku Skytrain začne dle billboardů jezdit někdy v roce 2009 a pak každých 5 minut. Večer jsem šel na druhou diskotéku Celebrities. Zdejší publikum se mi nezamlouvalo tolik jako v The Odyssey, mladší kluci a hodně holek, ale show byla mnohem lepší, jak můžeš vidět na obrázcích. Fotograf si našel i mě a jsem vyfocen s jedním Polákem, který se mě snažil balit. Jeho sympatie však byly jednostranné. Zajímavé je, že v klubech je zdarma obyčejná voda. Ceny nápojů jsou rozumné, ? litru CocaColy za 2,90 CAD a míchané alkoholické nápoje něco přes 5 CAD.

Třetí den byl na programu kampus University of British Columbia a nedaleká nudistická pláž Wreck Beach, ke které je třeba sejít prudké, ale bezpečné schody. Ranní vysoká oblačnost tomuto plánu moc do not nenahrávala. V poledne však vykouklo sluníčko a lidé se začali trousit na pláž. Tmavý písek byl překvapivě velmi teplý, až se na něm nedalo vydržet. Ve svých poznámkách si přečetl, že gay část je u schodů číslo 7 a já sešel z nepozornosti schody číslo 6, takže jsem se musel přemístit. Najít schody číslo 7 bylo mnohem komplikovanější. Už jsem si myslel, že se mi nabourá moje teorie o lehkém seznamování s Kanaďany a nepotkám ve Vancouveru nikoho, s kým bych zažil nějaké ?souznění duší?. Zde jsem potkal Davida. Mezi dvěma vyvrcholeními mě docela profesionálně masíroval a poté jsme jeli jeho autem do gay čtvrti, kde bylo v neděli večer velmi živo. Byli jsme na pivu v plném baru The PumpJack Pub, kam choděcí převážně kožeňačky a medvědi, ale mezi nimi se najdou naprosto exkluzivní typy mužů. V klubu Pulps opodál se konala Beach Party s ohrazenou zahrádkou a pískem se slunečníky před podnikem a v Numbers probíhala Underwaer Party, to vše před šestou večerní. Bohužel jsem již s Davidem nenašli další termín, kdy bychom se mohli setkat.

V pondělí jsem jel na výlet do města Victoria. Autobusová jízdenka je docela drahá, jelikož se bus plaví 90 minut na sedmi palubním trajektu BC Ferries. V sedm ráno při cestě tam se na venkovní palubě být nedalo, ale zpátky jsem si to vynahradil. Perlou hlavního města

10

Britské Kolumbie je parlamentní budova, která je v noci osvětlena 13.000 světel. Prohlídky jsou zdarma a mají historické divadelní vstupy. Autobusová jízdenka byla otevřená, a tak jsem se mohl až na místě operativně rozhodnout, kdy pojedu zpět. Odjezdy byly každé dvě hodiny. Překvapilo mě, že autobusy jezdily s obsazeností maximálně 50%. Odjezd jsem zvolil na 3:45, abych si stihl ještě ve Vancouveru koupit plavky v obchodě v Priape. Měl jsem prostě potřebu udělat nějakou bombastickou tečku za návštěvou jednoho ze tří nejlepších měst světa. Ihned mě zaujaly plavky španělské značky XTG (www.xtg.es), pochopitelně ty nejdražší, ale v tomto okamžiku jsem nepřepočítával, kolik je těch 150 CAD za dvoje plavky na CZK. Priape je něco jako německé Bruno?s, ale nemají tam intelektuální knihy a DVD, naopak se specializují na prádlo a právě plavky.

Další, bohužel slunečný den, byl ve znamení přesunu zpět do Seattle. V podvečer jsem se toulal po centru a hledal ještě neodhalená místa. Poslední celý den amerického pobytu jsem znovu vyšel na vrch Queen Anne Hill, abych měl výhled za lepšího počasí a odpoledne jsem se vydal na delší túru okolo přístavu na jezeře Lake Union ke kampusu University of Washington. Na rozdíl od Vancouveru jsem byl tímto kampusem nadšený. Sestává z gotických budov v rozlehlém parkovém areálu, kde studenti za hezkého počasí hrají hry v trávě nebo se sluní na lavičce. Ohromující je Drumheller Fountain s růžemi okolo. Večer jsem šel do klubu Z, kde se zcela náhodou konala soutěž o nejhezčího muže klubu, kterou uváděla místní pornohvězda. Jako vložka zde byly maséři, kteří ve třech zdarma na třech stolech masírovali návštěvníky klubu se zaměřením na masáž penisu. Jelikož jsem měl sympatie hned dvou maséru od jednoho stolu, tak se mi podařilo dostat mezi 12 vyvolených, kterým byla tato masáž dopřána.

Gay komunita je v Seattlu sice asi stejně velká jako ve Vancouveru, nicméně podniky nejsou tak koncentrované a ve městě jsem potkal jen jeden objímající se gay pár za soumraku na psím hřišti a jeden držící se za ramena v centru, oproti nesčetnému množství mladých i starších gay párů jdoucích za ruku ve Vancouveru. Když jsem poprvé hledal gay podniky na mapě Seattlu, tak to vzhledem k rychle rostoucímu číslování domů vypadalo hrůzostrašně, nakonec ty hlavní podniky byly od sebe vzdáleny asi 10 minut svižné chůze.

Hromadná doprava v Seattle je pikantní směsice krátkého monorailu, pozemních busů, dvou linek pozemních tramvají a podzemního tunelu pod centrem pro tramvaje a autobusy. V centru jezdí autobusy zdarma, takže při cestě do centra se nastupuje předními dveřmi a platí při nástupu a při cestě z centra se nastupuje zadními dveřmi a platí při výstupu.

Bohužel se mi pro cestu zpět nepodařilo odbavit na internetu, systém měl nedefinovaný problém, a tak jsem vyfasoval na letišti jen nějaké prostřední místo, z čehož jsem byl dost naštvaný. U British Airways se nadají místa rezervovat dopředu, hon začíná až 24 hodin před odletem právě na internetu. Naprosto dementní systém. Doufal jsem, že budu mít sedadlo mezi nějakým vyčůraným párečkem, který taktizoval na prostřední volné místo, a pošle mě k okénku. Tak se také stalo.

Zásoby potravin jsem si obstarával v luxusních supermarketech Safeway, které jsou bohužel docela drahé, zejména v Kanadě. Mnohem levnější Wal-Mart je ale většinou hodně mimo centrum. Podařilo se mi dostat jen do Wal-martu ve Victorii, kde vzhledem k menší velikosti města byl hypermarket mnohem lépe dostupný. Náhodou jsem zde potkal čtyři české předdůchodce, nutno podotknout dost hloupé. Dotyčná sháněla českou housku. Další Čechy jsem potkal v hostelu ve Vancouveru, kteří však šmelili s hudebními nástroji a notebooky. Když jsem si vzpomněl, jak po návratu z Miami po mě šli celníci na Ruzyni, jestli nevezu notebook, a já se bál o svoje dvě krabice proteinových koktejlů, tak jsem jim přál pořádné komplikace.

Kanadští muži jsou mnohem hezčí a charismatičtější než jejich američtí kolegové. Pokud je hezky, tak nosí většinou kraťasy a žabky. V 11 hodin vysedávají manažeři v oblecích v kavárnách ve městě a v 17:30 byl hromadný úprk z PriceWaterhouseCoopers. Všichni jsou relaxovaní a příjemní, nic není problém.

Při výměně kanadských bankovek v Praze jsem s hrůzou zjistil, že jsem dostal jiné bankovky, než co mi zbyly z návštěvy Kanady před třemi roky. Na Wikipedii jsem si našel, že i ty staré by měly být dále platné, nicméně se již nepoužívají. Pravda, Kanaďané byli trošku překvapení, když jsem vytasil starou bankovku, ale s úsměvem ji přijali.

Náklady výletu v Kč Ceny Wal-Mart, Kanada, v CADLetenka Londýn - Seattle - Londýn 12 878Letenka Praha - Londýn - Praha 1 989Tranzitní náklady Londýn 1 038Ubytování Vancouver a Seattle 4 470Lokální doprava 2 711Strava 1 054Vstupy, kluby, suvenýry 2 235 CELKEM 26 375

Toastový chléb, 675g, 2,0Mléko, 4l, 4,03Sýr Caddar/Mozarella, 907g, 9,28Sendvičové sýrové plátky, 500g, 3,37Burákové máslo, 1kg, 3,27Fazole v tomatě, 400g, 0,77Tuňák kusový, 180g, 0,97Sušenky, 800g, 2,47Slepované sušenky, 500g, 2,97Čokoláda, 100g, 1,76Lékořice, 450g, 2,0

11

Soul, Peking, Šanghaj

Květnovou dalekou cestou byla návštěva Soulu, Pekingu a Šanghaje. Letenku z Frankfurtu do Soulu jsem ulovil velmi levně na serveru expedia.de s Air France na krátkém letu a Korean Air na dlouhém letu s přestupem v Paříži. Časy odletu a příletu neumožňovaly transport do Frankfurtu s ČSA v rámci prodeje Click4Sky v dané dny, a tak jsem musel dvakrát v Německu nocovat. Při cestě tam byl ve Frankfurtu patrně nějaký veletrh, jelikož ceny hotelů byly velmi vysoké, a tak jsem se usídlil v lázeňském městě Wiesbaden, které je na druhou stranu od frankfurtského letiště. Aspoň jsem ochutnal známý Kochův pramen.

Korean Air je zajímavou alternativou k ostatním leteckým společnostem. V ekonomické třídě sice nepodávají tvrdý alkohol a jídlo je množstevně chudší než u Air France, Singapore Airlines nebo South African Airways, ale nabízejí výběr ze dvou naprosto odlišných jídel, korejského a evropského. Ani moučník není stejný. Na cestě tam jsem zkusil korejskou variantu, zpátky evropskou. Národní pokrm dopravce jsem asi nedokázal ocenit, ale zpět byly lososový předkrm v případě

prvního jídla a mořské plody s bramborem v případě druhého pokrmu opravdu delikatesní. Zábavný program byl prvotřídní: kvalitní obrazovka s dotykovým ovládáním, hezká grafika, výběr asi ze 60 filmů, hry, zajímavá CD jako Ramazzotti, taneční Mrdonna, Pet Shop Boys, Dion a další. Chyběly akorát výukové programy, naopak systém umožňoval si k filmům přehrát trailery. Po celý let chodila jedna letuška uličkou jako učitelka při školním dozoru, tak jsem ji vyzkoušel, že chci Sprite, a hned přiběhla s celou plechovkou. Horký ubrousek před druhým jídlem byl plátěný jako u Singapore airlines. Osobní taštička obsahovala kromě ponožek, kartáčku s pastou a stínítka na oči jako dárek í šňůru na klíče.

Letiště Soul – Incheon patří ke světové špičce. Nejlevnější, i když zdlouhavou variantou dopravy do centra je cesta vlakem AREX na staré letiště, kde vlak zatím končí než bude prodloužen až do centra, a pak 50 minut metrem. Celkové náklady na jednu cestu činí 4500 KRW. Žádný strachy, za 1 korunu českou dostaneme 66 jejich wonů. Velké obavy jsem měl z hledání rezervovaných hotelů. Nad identifikací jejich poloh jsem na internetu, Google Earth a mapách strávil několik hodin. Nakonec jsem to vždy po chvíli našel, i když pokaždé jsme trochu bloudil, než jsem se zorientoval. Ubytování jsem měl ve všech městech na solidní úrovní, tj. pokoj s vlastním příslušenstvím. Rezervace a platby jsem provedl přes hotelclub.com.

Po ubytování v Soulu jsem vyrazil na nákup do E-Martu. Naštěstí jsem se včas dozvěděl, že Carrefour, který bych upřednostnil, v roce 2008 z Korey odtáhl, protože ho Korejci neměli rádi. E-Mart u stanice metra Yongsan byl schován v druhém suterénu, ale jednalo se o obchodní centrum, a tak mě na informacích nasměrovali. V obchodě bylo velmi živo. Korejky vařily čerstvá jídla, překřikovaly se a dávaly ochutnat. Právě tichost a neakčnost Carrefouru byly důvodem jeho korejského konce. Později jsem objevil ještě jeden E-Mart, do kterého se z mého hotelu dalo dojít pěšky. Ačkoliv jsem o něm věděl, tak jeho nalezení bylo obtížné. Nacházel se v druhém suterénu neobydleného mrakodrapu a vchod měl z nějakého průchodu, kde byla jedna větší cedule s názvem hypermarketu.

První den jsem navštívil paláce s hroznými jmény jako Gyongbokgung či Ganggyeonggung nedaleko mého hotelu a odpoledne televizní věž. Výhled bohužel kazila mírná smogová inverze, která je pro asijské mega metropole typická. Po prvním slunečném dni byl druhý zatažený, ale pršet začalo až večer. Procházel jsem oblasti s luxusními obchody, kde člověk potká exkluzivně oblečené mladé Korejce, místní trhy, navštívil radnici, hlavní nádraží, vojenské muzeum Korea War Memorial a moderní čtvrť Itaweon, kde se nachází „Homo Hill“ s několika gay podniky. Nejvíce mě zaujala zajímavě postavená promenáda okolo potoka pod úrovní ulice. Na fotkách ji určitě poznáš.

Další den byl ve znamení přesunu do Číny. Naštěstí, protože od večera předchozího dne pořád pršelo. Lety mezi Soulem, Pekingem a Šanghaji jsem absolvoval s dalším dopravcem aliance Sky Team, a sice se China Southern Airlines. Letušky mají do vínova laděné slušivé kostýmky. Škoda jen, že ten rozkošný klobouček mají na hlavně jen během pukrle na rozloučenou. V rozpisu letu jsem měl napsáno „žádné jídlo“, a tak bylo milým překvapením, když se na 100 minutovém letu podával teplý oběd včetně masového předkrmu s dvěma koly nealko nápojů. Mým favoritem bylo kokosové mléko. Až na poslední letu jsem zjistil, že v útrobách vozíku měli schované i pivo. China Southern Airlines přistavují v Pekingu letadla k ohavnému terminálu 2, a tak neměl tu čest se seznámit s novým terminálem 3 ve tvaru křídel letadla. Od loňského roku jezdí z letiště k metru v širším centru Pekingu vlak za 25 CNY, tj. asi 70 Kč.

Co říci k Číně? Zatímco u nás socialismus znamenal, že jsme byli 100 let pozadu, tak oni jsou 100 let dopředu. Asi zde bude větší rozdíl mezi chudými a bohatými než u nás, ale infrastruktura je vynikající. Hned v den příletu jsem poznal, co je to pekingský smog, o kterém se mluvilo v souvislosti s olympiádou. Viditelnost byla mizivá a když jsem šel večer do Carrefouru, tak se přihnal silný vítr a zvířil všechen ten smog, prach a písek z pouště. Nezbývalo, než se schovat na zastávce hromadné dopravy a dát si před obličej ruce. Nejbližší Carrefour k mému hotelu byl sice jen Carrefour Express, ale výjimečně nebyl v druhém suterénu. Největším hitem byly 200 g mléčné sušenku s vápníkem za 1,60 CNY, tj. asi 4 Kč. Měly sice zvláštní příchuť sena, ale za tu cenu.

Celé tři dny mého pobytu v Pekingu bylo šedé smogové jasno a šílených 36°C. První den ráno jsem zamířil směr „Forbidden City“, které jsem před tím již navštívil virtuálně na internetu, dále jsem pokračoval s prohlídkou socialistického náměstí „Tiananmen Square“ s mauzoleem uprostřed a odpoledne chrámového areálu „Temple of Heaven“. Druhý den jsem jel metrem obdivovat olympijský stadión přezdívaný „Ptačí hnízdo“ a plavecký stadión známý pod názvem „Vodní kostka“. Odpoledne jsem se vydal za mrakodrapy v CBD, k hlavnímu nádraží a k úchvatnému hypermodernímu divadlu „National Grand Theatre“, které se však na své místo vůbec nehodí. Třetí den jsem šel do Beihai parku. Přiznám se, že jsem si připadal jako v parku pro duševně nemocné. Číňané malovali obřími štětci namočenými ve vodě na chodník, chodili pozpátku, vlnili se stuhou, kopali do chrastítka nebo tancovali, některé skupiny sólově, jiné párově. Nejnormálněji vypadaly osoby hrající badminton. Původně jsem chtěl navštívit ještě World Park s miniaturami staveb, ale v zhledem k úmornému horku jsem tento plán neuskutečnil. Celkově je Peking velmi rozvleklé město. Někde něco zajímavého a pak zase dlouho nic zvláštního. Po celou dobu jsem měl hroznou žízeň a nevěděl, jak ji uhasit. Nic nepomáhalo.

Další den jsem se přesunul do Šanghaje, kde bohužel pršelo. Let proběhl velký airbusem A330. Vzhledem k počasí nebyl na první večer lepší program než jít nakoupit do Carrefouru. Na stránkách šanghajských expatů jsem našel diskuzi: - „Kde najdu nějaký Carrefoure na metru?“ – „Zkus Zhongshan Park, tam jsem vždycky sehnala vše, co jsem potřebovala“. A tak jsem vyjel metrem do Zhongshan Parku. Na Goolge Earth jsem si našel, že je to tam samý mrakodrap, a tak se dalo tušit, že to bude zase někde v druhém suterénu. A taky ano a

12

navíc byl vchod z druhé strany než byla oficiální adresa, kterou jsem našel na anglických stránkách čínského Carrefouru.

První celý den v obchodně nejvýznamnějším čínském městě Šanghaji se postupně vyjasňovalo. Město je ve stavební horečce, jelikož EXPO 2010 vypuká již za 11 měsíců. Po Olympijských hrách je to další výzva pro čínský lid, jak pravila moderátorka anglicky mluvícího kanálu čínské televize CCTV9. Maskot Expa a další poutače jsou doslova na každém rohu. V současné době je město z 1/3 uj, z 1/3 fuj a z 1/3 staveniště. Mrakodrapy rostou jako houby po dešti. Jedna z největších atrakcí města, promenáda Bund s výhledem na mrakodrapy ve čtvrti Pudong a televizní věž „Oriental Pearl Tower“, je celá rozkopaná a dostane novou tvář. Až se ta 1/3 dostaví a další fuj se změní v uj, tak se bude jednat o město snů. Od stavební horečky je osvobozeno akorát staré město. Část okolo Yu Yuan s krámky a charismatickými čínskými domečky je opravdu kouzelná. Tři dny pobytu jsem věnoval procházení jednotlivých čtvrtí města, starých i moderních. Vstupy na věže a mrakodrapy ve čtvrti Puding jsou dost vysoké, a tak jsem si vybral jen nejcharismatičtější televizní věž. Město je plné moderních reklamních bannerů s nádhernými muži. Na rozdíl od Pekingu je Šanghaj velmi dynamicky postavená. Na jedná straně řeky všechno směřuje na „People Square“ a na druhé vše startuje od televizní věže. Město nemá v centru hluchá místa. Zpáteční let do Soulu jsem měl z nového letiště Puding, jež je spojeno s metrem rychlovlakem Maglev, který v polovině sedmiminutové cesty sviští rychlostí 430 km/h. Vlak však jede velmi těžce, takže jsem mu ani nevěřil, že se do té své avizované rychlosti dostane, a když v ní byl, tak se významně otřásal. Po zpomalení na 200 km/h jsem si říkal, že už jedeme pomalu jak koza s trakařem. Tentokrát mě v Soulu očekával nádherný slunečný den, který jsem strávil relaxovanými procházkami v centru a pozorováním Korejců. Zpáteční let do Evropy proběhl celý za světla. Jednalo se teprve o můj druhý let nad 10 hodin, během kterého se nesetmělo. Tentokrát se podávala svačina z košíku jako u Singapore airlines, tak jsem si říkal, jestli jsem to na letu do Korey prospal nebo mají svačiny jen na denním letu.

S politováním musím konstatovat, že Číňané jsou velmi milí, ale současně velmi zákeřní. V centru se pohybují lidé s kvalitní angličtinou, kteří předstírají roztomilou konverzaci, ale ve skutečnosti chtějí člověka někam zatáhnout a vnutit mu nevýhodně nějaký produkt nebo službu. V Soulu se nic takového neděje. Korea se spíše podobá Japonsku, ale nejsou tak svázaní požadavky, které na ně klade společnost. V obou zemích se nastupující do metra vrhají do vozu dříve než vystupující opustí vlak. V Číně je to výraznější, stejně jako tlačení se. Wikitravel říká: „Neber žádné ohledy a tlač se taky“. Metro v Pekingu i Šanghaji je opravdu exkluzivní a s hustou sítí. K přetížení dochází akorát ráno a pozdě odpoledne, i když sednout si je problém i v poledne. Všechna hlášení i nápisy jsou dvojjazyčné. Koupě jízdenek může být mírně problematická, jelikož automaty berou jen některé bankovky a někdy je tvrdošíjně vracejí. V Soulu jsou dokonce některé automaty pouze na mince. Je třeba řídit hotovost s ohledem na hromadnou dopravu. Námi tolik milované několikadenní jízdenky zde nevedou a předplacená karta není na pár dní výhodná.

Velmi jsem se obával přecházení ulic, aby to nebyl druhý Bangkok. V Soulu bylo přecházení naprosto bezpečné. V Číně to bylo horší, ale druhý Bangkok to nebyl. Auta, motorky a kola odbočující doprava nebo doleva nedávají v Číně chodcům přednost. Naopak, chodci musejí dávat přednost jim. Na mnoha křižovatkách stojí pískající strejda nebo teta, ale bohužel je ani jedna strana neposlouchá. Jak můžeš posoudit na fotografiích, je Čína zemí květinové výzdoby. Ceny potravin jsou díky mléčným výrobkům vyšší než u nás, ale hotová asijská jídla zase levnější. 180g sushi v obchodu typu 7Eleven stojí v Číně 5 CNY a v Koreji W 1000 KRW, což je asi 15 Kč. Mladí korejští a čínští kluci chodí často v objetí přes ramena, což by v Evropě bylo považováno za homosexuální, ale zde asi není. Staří dědečci se dokonce drží za ručičku. Tento fakt ještě více komplikuje rozpoznání, kdo je vlastně gay. V Soulu byli v metro dva kluci v kraťasech, kdy jeden si opřel pravou nohu v oblasti kotníku o levé koleno a pravé koleno si dal na stehno toho druhého. Ten druhý si na jeho koleno položil ruku. Mě to přišlo neuvěřitelně sexy. Gay scéna má v Číně údajně stále větší grády, ale je nestabilní. Naštěstí jsem ještě před odjezdem zjistil, že největší čínský gay taneční chrám „Pinkhome“ v Šanghaji uvedený ve Spartacusu 2009 (!!!) již neexistuje. Korejci chodí s velkou oblibou v lesklých oblecích.

Náklady výletu v Kč Ceny Carrefour Čína v CNY, 1 CNY = 2,78 CZK

Ceny E-Mart Korea v KRW, 1 CZK = 66 KRW

Letenka Korean Air a Air France 16 792Letenka China Southern Airlines 9 990Tranzitní náklady Frankfurt a Wiesbaden 5 70113 x nocleh Soul, Peking, Šanghaj 5 470Strava 1 315Lokální doprava 914Vízum Čína 1 519Vstupy, zábava, suvenýry 2 025

CELEKM 43 726

Mléko, 1l - 7,10Mléko sója, 1l - 5,80Jogurt 6x100ml - 8,50Tofu 350g - 1,50Máslo 225g - 16,70Tuňák 180g - 10,80Fazole v tomatě 425g - 5,30Toustový chléb 450g - 3,90Nudlová polévka 5x120g - 4,90Šunkové párky 540g - 6,30Sladká houska 100g - 1,50Voda 1,5l - 1,90CocaCola 2,5l - 5,40Džus 2,5l - 10,90

Jízda metrem Peking CNY 2Jízda metrem Shanghai CNY 3 – 5

Mléko 1l – 1830Hermelín 125g – 4480Sendvičové sýrové plátky 340g – 6750Máslo 300g – 3940Špagety 500g – 1750Toustový chlég, 800g – 1450Tuňák 6x100g - 5900 Nudlová polévka 5x120g – 1990Špekulky 700g – 4780Waflové oplatky 165g – 980Slepované sušenky 165g – 1100Pomerančový džus, 2l – 1750CocaCola 1,5l – 1280

Jízda metrem Soul KRW 1000 – 1400

13

Rio de Janeiro, Buenos Aires

Další mou cestou se stala návštěva Rio de Janeiro a Buenos Aires. Letenku jsem koupil přes internetový portál expedia.de s brazilskou společností TAM z Paříže. Do Paříže se neprodávají letenky v rámci nízkonákladového prodeje ČSA Click4Sky, a tak jsem ji musel koupit normální cestou, ale i přesto to byla nejlevnější volba. Do Ria má přímé spojení z Evropy jen TAM, TAP, Air France, British Airways a Iberia. Lufthansa či Swiss létají jen do São Paula. První dojem se z TAMu byl exkluzivní: velmi pohodlné sedačky, voda a bonbón na uvítanou a bohatá osobní taštička. Po vystoupání do letové hladiny však přišlo kruté rozčarování. Zábavný program obsahoval je 12 filmů a jídlo bylo velmi skromné bez aperitivní rundy. Z tvrdého alkoholu byla k dispozici jen Ballentaines. V Riu jsme přistáli po jedenáctihodinovém letu o 30 minut dříve oproti rozpisu. Ubytování jsem měl rezervované přes bookings.de v hotelu Ingles ve čtvrti Flamengo mezi historickým centrem a plážovou částí. Po šťastné ruce v Kapském městě byla tohle jen šeď průměru. V mém pokoji nefungoval trezor. Asi po třech urgencích jsem to vzdal a spoléhal se, že se doklady a peníze ze zamčeného kufru neztratí. Bufetová snídaně byla servírovaná v místnosti jako moje dvě koupelny, ale

naštěstí obsahovala sýr a šunku. Překvapením byla čerstvě vymačkaná šťáva z pomerančů. V den příletu jsem si akorát došel koupit něco k jídlu do supermarketu Sendas, a pak už jsem jen padl do postele a spal až do dalšího dne.

První celý den jsem chtěl zvládnout obě hlavní atrakce Rio de Janeiro, tj. Sugarloaf Mountains (Cukrová homole) a vrch Corcovado s monumentem Christo Redentor. Počasí po ránu vypadalo nadějně, jelikož bylo jasno. Teplo je zde v dubnu pořád, minimálně 22°C ráno a maximálně 30°C odpoledne. Dolní stanice lanovky na Sugarloaf Mountain byla od mého hotelu vzdálena asi 3 km, a tak jsem tam došel po snídani pěšky, akorát včas, než se začaly tvořit fronty. Lanovka na Cukrovou homoli zdražila oproti údajům na sevru Wikitravel z R$ 35 na R$ 45 (1R$ = 9,6 Kč). Úchvatné pohledy je těžké popisovat, posuď z fotografií. Odpoledne jsem vyrazil na druhou stranu k dolní stanici ozubené dráhy na vrch Corcovado, rovněž vzdálené od mého hotelu asi 3 km. Bohužel zde byly značné fronty a ve 14:10 jsem dostal lístek až na 15:20. Potěšilo, že cena odpovídala údaji na Wikitravel, tj. R$ 36. Před odjezdem nahoru už se začala tvořit silnější oblačnost během jízdy už jsem začal tušit, že dojde k nejhoršímu. A tak se stalo. Vidět nebylo nic, chvílemi ani socha Christo Redentor, když jsem stál pod ní. K tomu se nahoře docela ochladilo. Silná přeháňka se naštěstí spustila, až když jsem jel ozubenou dráhou dolů. Tento zážitek negativně ovlivnil dojem z celého dne.

Druhý den jsem jel obdivovat pláže Copocabana a Ipanema. Obě jsou odděleny od střední a severní části pohořím, takže se k nim nedá dojít hezkou cestou pěšky, ale cesta busem nebo metrem je nezbytná. Metro je v Riu na vysoké úrovni, avšak drahé. Od dubna 2009 jedna cesta podražila na R$ 2,80. To je v porovnání 3 Kč v Mexico city nebo 7 Kč v Buenos Aires docela dost. V roce 2011 bude metro prodlouženo a konečná stanice bude přímo před gay pláží na Ipanemě, která byla mým cílem druhého dne. Na internetu jsem našel informaci, že je zde mnoho gay a lesbických párů, které se drží za ruce, líbají nebo jinak projevují náklonnost, a proto pokud máme sebou někoho milého a cítíme se romanticky, tak máme dělat to samé. Tento den byly bohužel malinké „tsunami“, a tak se celá pláž stěhovala až skoro k promenádě mezi širokou pláží a silnicí. Na Ipanemě jsou nejkrásnější muži ze všech gay pláží, co jsem navštívil, nicméně nejlepší gay pláží pro mě zůstává Puerto Vallarta v Mexiku (s Kanaďany a Američany). Zdejší gayové jsou sebevědomí, ale mají problém přiznat, že jsou pasivní, a namyšlení, a tak je navazování kontaktů vzhledem k této skutečnosti a k jazykové bariéře složité. Slušně anglicky umí málokdo. Lépe postavení gayové ve čtvrti Ipanema přímo bydlí. Součástí plážové kultury je kouření jointů, a tak to bylo chvílemi cítit jako v Amsterdamu. Mimochodem, brazilští muži: Jejich krása je opravdu nesmírná. Mají a priori chlupaté neholí, většinou si je neholí a nosí kraťasy. Na Copacabaně a Ipanemě je obvyklé, že chodí bez trička a někdy jen v plavkách zdůrazňujících jejich velký penis. Dále je o nich známo, že si pořád sahají do rozkroku. Když jsem to říkal jednomu chlápkovi, který uměl anglicky, tak to způsobilo všeobecné veselí.

Třetí den ráno, na velikonoční neděli, jsem se vydal na poznání historického centra, což nebyla šťastná volba. Byl jsem docela zděšen, centrum bylo v hrozném stavu, špinavé a akorát se všude válela chudina. Později jsem zjistil, že ve všední den, když jsou v provozu kanceláře a otevřeny obchody, je to o 300% lepší. Když skončí pracovní doba a obchody zavřou rolety na pět západů, tak se z Centro stává otřesná a nebezpeční čtvrť. Pár zajímavých budov v tomto prostředí zcela zaniká. Neobvyklá je moderní Catedral Metropolitana. Odpoledne jsem i přes zataženou oblohu strávil na gay pláži. Plážová doba je od 11, když se kluci vyspí na po náročné noci, do 17 za hezkého počasí, jinak jen do 16. V 18 už je v Rio de Janeiro v dubnu tma jako v pytli, což činí den celkem krátký. Tedy žádná Ibiza, kde si člověk musí dávat pozor, aby nezmeškal poslední autobus do města ve 20:00.

Další den následoval přesun do Buenos Aires. Prvním bonbónkem bylo zastavit autobus na letiště za R$ 7. Barvu má podobnou jako ostatní městské autobusy a nápis „Aeropuerto International“ je nejmenší ze všech autobusů. Často jede několik busů v houfu, což činí situaci ještě nepřehlednější. Jídlo na TAM letu do Buenos Aires bylo po předchozí zkušenosti docela překvapením. Množstevně stejné, ale jednalo se o brazilské speciality servírované na pestrobarevné kartónovém podnosu. V Buenos Aires jsme přistáli o 15 minut dříve oproti rozpisu. Jelikož se blížilo setmění, tak jsem nepodstoupil dvouhodinovou jízdu městský autobusem do centra za cca. 3 ARS (1 ARS = 6 Kč), ale jel jsem luxusním busem Manuel Tienda León za poloviční cenu než taxi, nicméně v ceně je rozvoz z autobusového nádraží na libovolnou adresu v centru. Ubytování jsem měl v Buenos Aires pod kanadskými křídly, a sice u bývalého vedoucího oddělení víz na kanadské ambasádě v Praze, který byl po zrušení vízové povinnosti Čechů do Kanady převelen do Argentiny. V roce 2006 pozval Gilles mě a Vláďu Černohorského, jediné české účastníky Outgames v Montrealu, jménem kanadské ambasády na oběd. Od té doby jsem s ním udržoval emailový kontakt. Jeho apartmán v hlídaném domě ve čtvrti ambasád měl sedm obytných místností.

První den v Buenos Aires jsem navštívil kulturní centrum La Recoleta se známým hřbitovem, oblast nádraží Retiro, náměstí Plaza Libertador San Martin, kam doputovala výstava medvědů (ačkoliv od posledního spatření českého medvěda v Berlíně uplynulo dost vody v řece, tak jsem ho okamžitě mezi všemi poznal a běžel k němu), pěší zóny Florida a Lavalle, sloup El Obelisco, náměstí Plaza de Mayo s katedrálou, nově vystavěnou přístavní čtvrť s restauracemi Puerto Madero, Carrefour, Parque 3 de Febrero s okouzlující zahradou růží, botanickou zahradu, která je domovem koček, a nákupní centrum Alto Palermo Shopping (jako Nový Smíchov bez Tesca).

Druhý den jsem v centru pokračoval s prozkoumáním starších čtvrtí s nádechem tanga, a sice San Telmo a slavné čtvrti La Boca. Odpoledne jsem na Gillesovo doporučení navštívil Hipódromo, koňské závodiště, kam je volný vstup, a nově vybudovanou oblast s obchody a restauracemi ve vesnickém stylu Hollywood Palermo. Večer jsem nadýchávat atmosféru centra a Puerto Madero po setmění.

14

Gilles zkonstatoval, že jsem za dva dny navštívil to, na co potřebují ostatní turisté týden. Mým miláčkem byl jeho pejsek Buga (letěl sedmkrát přes Atlantik) , který mě pořád olizoval a zbláznit se mohl z mého pytle se špinavým prádlem.

Poslední den v Buenos Aires byl zcela relaxační.. Dopoledne jsem navštívil posední památku chybějící v mé sbírce, a sice Palacio del Congreso Nacionál, v jehož okolí bydlí nějací jinak pro toto město netypičtí bezdomovci, a pozoroval zaměstnance oddávající se v parku polednímu pikniku. Poté jsem relaxoval při obědě na Gillesově balkóně a následně v trávě v Parque 3 de Febrero, tak jak to Argentinci milují: ať už jen tak, při čtení knížky nebo flirtování s partnerem. Dokonce jsem viděl dva líbající se kluky, přes den, vedle promenády. Po celou dobu mého pobytu bylo zcela jasno s teplotami po ránu 12°C a 24°C přes den. K dopravě jsem používal vlastní nohy a metro. Metro (1 jízda = 1,1 ARS) jezdí hodně plné a je v něm vysoká teplota, odhaduji tak 28°C. Argentina je u zbytku Jižní Ameriky neoblíbená, jelikož oni sami se od ní distancují a považují se za něco více. Nicméně Buenos Aires má vysokou evropskou úroveň, je udržované a čisté. Argentinci jsou velmi elegantní, v centru je hodně mužů v obleku.

Let zpět do Ria jsem měl v 5 hodin ráno, a tak mi Gilles musel objednat taxi. Na Buenos Aires je zcela odporné, že se zde po check in musí platit odletová daň ve výši 18 USD. Tentokrát jsem to měl s přestupem v São Paulo, a tak jsem potřeboval vědět, zda mám projít imigrací v São Paulo, vyzvednout kufr, projít celnicí a znova odevzdat zavazadlo. Jsem dostal pokaždé jinou informaci, a tak jsem z toho byl na mrtvici. Nakonec se zavazadlo přeložilo samo, imigrací a celnicí (bez kufru!!!) prošel v São Paulo a posléze znova bez dodatečné kontroly v Rio de Janeiro. V São Paulo jsem si ale musel palubní vstupenku opatřit novým čárovým kódem, což mě docela naštvalo, proto jsem způsobil na check in trochu rozruch, tak mě vyřídili přednostně. Jelikož bylo azuro, tak jsem hodil kufr na pokoj (tentokrát mi raději dali pokoj bez trezoru) a pospíchal na gay pláž.

Poslední den v Rio Janeiro jsem buď mohl jet na gay nudistickou pláž Recreio, která se nachází 12 km od předměstského nákupního centra Barra Shopping s hypermarketem Carrefour nebo zopakovat nepovedené Corcovado a odpoledne strávit na Ipanemě. Rozhodl jsem se pro druhou variantu.

V den odletu jsem šel dopoledne na pláž Flamengo kousek od hotelu, odkud je výhled na Cukrovou homoli a letadla přistávající na vnitrostátním letišti Santos Dumont, a po obědě jsem odjel na letiště, kde jsem sepisoval tento text před večerním odletem, jelikož jsem nebyl schopen jinak zabezpečit bezpečnost pro svůj pas. Přistání v Paříži bylo dobrodružné, dosednutí se podařilo až na druhý pokus. Letadlo vydávalo při vysouvání podvozku tvrdé rány a přes ideální počasí s chovalo dost neklidně. Když jsem viděl z okénka terminální budovy, tak jsem si říkal, že jsem ještě velmi vysoko. Za pár vteřin letadlo prudce zabralo a začalo znova stoupat. Během celého opakovaného přistání (trvalo to 10 minut) jsme nedostali jedinou informaci a jedna cestující se z toho poblinkala. I přes tento incident jsme přistáli přesně podle rozpisu.

Výlet byl nádherný, ale k nadšení něco chybělo, nejen milenec po mém boku. Běžní lidé umějí anglicky jen málo nebo vůbec, a hlavně ta jejich hrozná mentalita: všechno odkývají, aniž by přemýšleli, i když to není pravda. Člověk se nemůže spolehnout na žádnou ústně poskytnutou informaci. V Argentině jsem byl pod kanadskými křídly (kdo mě zná, tak ví, že Kanaďany zbožňuji pro jejich, spolehlivost, zodpovědnost, otevřenost a komunikativnost), a tak jsem se k argentinské mentalitě zas tolik nedostal. Naštval mě například zlodějský kurz směnáren na letišti v Buenos Aires, zatímco banka opodál měla kurz mnohem výhodnější. V obou zemích se mi líbilo, že se při loučení může vždy říkat „Ciao“. Ceny potravin v supermarketu jsou na obdobné úrovni jako v ČR, překvapila mě vysoká cenová hladina služeb v Brazílii. Obě země se potýkají s více jak jednocifernou inflací.

Náklady výletu v Kč Ceny potravin Brazílie, Sendas, 1R$ = 9,6 Kč

Ceny potravin Argentina, Carrefour, 1 ARS = 6 Kč

Let PRG-CDG-PRG 4 800Let CDG-GIG-CDG 19 110Let GIG-EZE-GIG 7 5876 x hotel Rio se snídaní 6 000Strava 708Doprava 1 275Lanovky, vstupy, suvenýry 1 901

CELKEM 41 382

Šunka, 1kg, R$ 12,90Mortadela, 1kg, R$ 6,95Tuňák, 200g, R$ 2,79Bionápoj, 200ml, R$ 0,95Mléko, 1l, R$ 1,89Ovocný kefír, 1l, R$ 1,90Tvrdý sýr, 1 kg, R$ 16Bageta, 200g, R$ 0,90Toatový chléb, 500g, R$ 3Fitness chléb, 500g, R$ 12Rýže, 1kg, R$ 1,83Sušenky slepované, 160g, R$ 0,99Cracker, 200g, R$ 0,99Voda, 1,5l, R$ 0.89CocaCola, 2l, R$ 2,99

Tuňák, 200g, ARS 2,40Mléko, 1l, ARS 2,60Ovocný kefír, 1l, ARS 3,50Jogurt, 100g, ARS 0,90Tavená pomazánka, 100g, ARS 4Housky, 500g, ARS 1Toatový chléb, 500g, ARS 4,30Rýže, 1kg, ARS 3,60Čočka, fazole, sója v konzervě, 350g, ARS 2,1Sušenky slepované, 100g, ARS 2CocaCola, 1,5l, ARS 4,50Džus ovocný, 1l, ARS 3

15

Kapské město

Dalším cílem mého poznávání světa se stala Jihoafrická republika, konkrétně Kapské město. Letenku jsem koupil na serveru expedia.de z Frankfurtu se South African Airways přes Johannesburg tam a s Lufthansou přímo zpět. Největší šok přišel při letu s ČSA do Frankfurtu koupeného v rámci internetového prodeje Click4Sky, kdy ČSA od března zcela degradovalo servis s pitím, změnu však prezentují jako krok k lepšímu. Nově je zdarma pouze pomerančový a jablečný džus, voda, káva a čaj. Ostatní nápoje, včetně Coca Coly, jsou za poplatek.

South African Airways jsou na serveru airlinetest.de kritizováni, že jim dochází výběr jídla v případě cestujících obsluhovaných později, za malou rozmanitost zábavného programu a nemotivovanost personálu, tj. že se po rozdání jídla někam zašijí. Jelikož jsem seděl v šesté řadě ekonomické třídy, tak s prvně jmenovaným jsem problém neměl, k dispozici bylo asi 40 filmů, zatímco nejlepší aerolinie jich mívají okolo 100, a voda či džusy nejrůznějších příchutí v krabičce byly k dispozici po celou dobu letu. Lufthansa na zpátečním letu sice podávala i tvrdý alkohol (SAA pouze kvalitní

jihoafrické víno a pivo), ale měla menší jídla a nedávala taštičku s ponožkami, stínítkem na oči, kartáčkem a zubní pastou jako SAA. Filmů bylo u Lufthansy v nabídce pouze 12!!! (Němci by si měli nejdříve zamést doma, než kritizují jiné aerolinie.) Kromě jedné bělošky byl na palubě SAA palubní personál pouze černé pleti. Cestou tam mě v nabídce zaujal film „The Duchess“ o charismatické vévodkyni Georgianě, který jsem si pustil hned dvakrát. Všechny lety s SAA a Luftahnsou byly airbusem A340, který mě nadchl svými leteckými vlastnostmi.

Imigrační a celní úředníci v Johannesburgu mě potěšili, že nevyžadovali vyplnit žádné příjezdové kartičky. Do Kapského města jsem přiletěl v 14:00, tj. ve zcela ideální čas. Jelikož zde neexistuje bezpečný hromadný transport do města, tak je třeba jet taxíkem nebo tzv. „shuttle vanem“, který je pro jednu osobu levnější, ale i tak velmi drahý (R 160 = 352 Kč), zejména vezmeme-li v úvahu nízké ceny benzínu v JAR. V případě ubytování jsem měl tentokrát velmi šťastnou ruku. Za fantastickou cenu jsem na serveru expedia.de rezervoval luxusní hotel Ritz s exkluzivní bufetovou snídaní. Pokoj jsem dostal v 19. patře, takže jsem měl nádherný výhled, jak můžeš posoudit z fotografii, a to i z koupelny. Po ubytování jsem si šel koupit nějaké zásoby do nedalekého supermarketu Shoprite, jehož polohu jsem lokalizoval ještě v Praze, a po zpáteční cestě po promenádě okolo moře jsem zcela unaven padl do postele.

První celý den mého pobytu v Kapském městě mělo být podle předpovědi před odjezdem zcela jasno s 31°C, místo toho bylo zataženo, takže výlet lanovkou na Table Mountain byl ohrožen a nakonec šťastně přeložen na další den. Po snídani jsem se vydal směrem do centra. Z encyklopedie Wikitravel jsem věděl, že existuje možnost bezplatné prohlídky parlamentu. Nejdříve mě posílali od čerta k ďáblu, ale nakonec se mě jeden bílej policajt ujal a dovedl mě až k tomu správnému okénku. Prohlídky jsou od pondělí do pátku ve 12:00, a tak jsem měl 2,5 hodiny na bloudění po okolí. Ačkoliv Cape town není hlavní město, tak všechna zasedání parlamentu se konají zde, zatímco zasedání vlády jsou v Pretorii. Odpoledne jsem navštívil gay saunu „Hot House“, kde jsem se seznámil s Henniem, který mě v neděli a ve středu před letem vzal na výlety autem po okolí Cape town, kam bych se jinak bez vlastního dopravního prostředku nedostal. Hotel Ritz má velmi dobrou polohu, jelikož všechny městské atrakce jsou do vzdálenosti 6 km, takže jsem vše odchodil pěšky a nebyl závislý na nějaké dopravě. Chodníky jsou ve slušném stavu a na všech velkých křižovatkách jsou semafory.

Jelikož první den nebyl efektivní podle mých představ, tak jsem druhý den napral největšími atrakcemi. Nebe bylo vymetené, tak nic nebránilo mému plánu.V sauně jsem se dozvěděl, že na fotografování z Table Mountain je lepší odpoledne, tak jsem se po snídani vydal směrem k plážové oblasti Camps Bay. Od hotelu Ritz až do Camps Bay vede promenáda nebo cesta pro pěší, která je vyhledávána bílými běžci k joggingu. Pohled na nádhernou pláž na úpatí hor byl naprosto ojedinělý, jak můžeš posoudit z fotografií. Odpoledne byla konečně na programu ona slavná lanovka, která je symbolem Cape town. Cesta k dolní stanici byla sice trochu do kopečka, ale jako vytrénovaný borec jsem to zvládl jako sníst malinu. Vzhledem k hezkému počasí jsem se obával front, ale překvapivě jsem se po zakoupení jízdenky za R 145 (320 Kč) dostal do první lanovky nahoru. Na tomto místě mi dochází slov, no posuď na fotkách. Jenom na vysvětlenou, nahoře je jakýsi oficiální okruh s hezkými pěšinkami. Vstup mimo oficiální cestičky je na vlastní nebezpečí. I přes ucaprtané nohy jsem dokončil naplánovaný program a v podvečer navštívil stále se budující A&V Waterfront na místě starých doků s mnoha obchody, restauracemi a zábavným programem v amfiteátru.

Třetí den jsem jel s Henniem na nudistickou pláž Sandy Bay, jejíž zadní část je gay, a poté jsme pokračovali do vinařského sadu „Groot Constantia“, kde se pěstovalo a vyrábělo víno exportované od 17. století evropským královským rodinám. Proto si také tehdejší majitelé žili na velmi vysoké noze. Na závěr dne jsem navštívili městečka Muizenberg a Simon’s town, jež jsem původně chtěl navštívit lokálním vlakem, který není zcela bezpečný, protože v něm jezdí samí chudí černoši, a tak jsem byl rád, že jsem to vyřídil touto cestou.

Čtvrtý den ráno jsem šel obdivovat do centra radnici a zámek „The Castle of Good Hope“. Při focení těchto dvou atrakcí bylo ještě skoro jasno, ale pak se zatáhlo a v poledne začalo pršet. A tak jsem místo plánovaného slunění na pláži šel do sauny a poté jsem ještě navštívili nedaleký bar „Café Amsterdam“. Poslední celý den mého pobytu v Cape town sice nepršelo, ale teploty klesly, takže se opět nedalo slunit. Počasí však přímo lákalo k procházkám okolo moře.

V den odletu jsem jel s Henniem na druhou stranu od Kapského města k Bloubergstrand, odkud je výhled na Robben Island, kde byl 27 let vězněn Nelson Mandela, a pak jsme pokračovali přes Durbanville do Wellingtonu, kde měl Hennie farmu. Cestou jsem mohl obdivovat pštrosy chránící farmy a nápisy u dálnice „Nehoukej. Vyrušíš pštrosy“. S přibývající odpolední hodinou přišel čas dojet na letiště a rozloučit se.

V Jižní Africe žijí převážně bohatí běloši, kteří si zde užívají života, a chudí černoši. Bezpečnostní situace se nedá přirovnat k něčemu, co jsem doposud navštívil. Něco je krásné a bezpečné, to druhé zase riskantní. Běloši jsou zde krásní a relaxovaní jako Australané a komunikativní a přátelští jako Kanaďané. Jako čerstvě „rozvedený“ se mi podařilo „zamilovat“ se hned do dvou mužů: 27-letého číšníka narozeného v Cape town a 34-letého modela původem z Londýna, který žije v Kapském městě tři roky, a dělal průvodce klukům z Bel Ami při jejich natáčení v JAR. Proto zná slova „Kurva“ a „Do píčy“. V obou případech byly sympatie vzájemné a nezůstalo jen u platonické touhy.

16

Infrastruktura, zejména, silnice, jsou na vysoké úrovni. Mnohé je zásluhou současné starostky Helen Zille, která vládne rukou přísnou, jelikož černoši by nejraději vše rozkradli a pak křičeli, že jsou diskriminovaní. Barevní lidé zcela bez příjmů dostávají od vlády R 1.000 na měsíc a vláda jim zdarma staví jednoduché malé domečky v chudinských čtvrtích na okrajích měst. Ty se pak paradoxně stávají velmi nebezpečnými místy, kde je třeba být v autě zamčený, jinak kriminální živly na křižovatce otevřou dveře a osoby v autě okradou. Země se pilně připravuje na Mistrovství světa ve fotbale příští rok. Letiště v Johannesburgu i Kapském městě jsou jedno velké staveniště a v prvně jmenovaném městě se staví vlak do centra, který by měl být bezpečný. Rovněž výstavba nových stadionů je v plném proudu.

Ceny v JAR jsou nižší než v ČR, zejména pak v případě benzínu (R 6-7 za litr) a restauračního stravování (jídlo od R 30). Potraviny v supermarketu stojí v průměru jako v ČR, velmi levný je chléb. Naopak ceny luxusních nemovitostí pro bohaté bělochy mohou dosáhnout astronomické výše. Plat bílého číšníka v dobré restauraci dosahuje R 18.000. Jihoafrická kuchyně je opravdu kvalitní. Velmi oblíbené je jehněčí maso, ať už opečené, v karbenátcích nebo párcích. A o neuvěřitelně sladkém ovoci ani nemluvě.

Náklady výletu v Kč Příklady cen v supermarketu Shoprite, R 1 = 2,2 KčLetenka FRA - CPT 18 377Letenka PRG - FRA 2 7806 x ubytování hotel Ritz se snídaní 7 879Lokální doprava 413Strava, zábava, vstupy, suvenýry 1 889

CELKEM 31 337

Sýr chaddan, 100 g R 4,30Rýže, 2 kg R 18Jogurt, 6x100 ml R 10Mléko, 1 l R 4,20Tuňák, 200 g R 9Voda, 1,5 l R 5Coca Cola, 2 l R 13Chléb světlý, 700 g R 3,50Chléb tmavý, 600 g R 4,30Čokoláda, 200 g R 14Sušenky 3x150 g R 12

17

Miami, Miami Beach, Fort Lauderdale

Dalším cílem mého cestování po světě se stala Florida, konkrétně Miami, Miami Beach a Fort Lauderdale. Letenku jsem koupil u Student Agency s ČSA a Continental Airlines přes Curych a New York. Chovala se poněkud nestandardně, ale lety nakonec proběhly, byť ne zcela podle plánovaného rozpisu, jak se dozvíš na konci textu. Jelikož Continental Airlines, zvolené za nejlepší americkou aerolinii, mají jiný systém odbavení, tak v Praze nešlo vytisknout palubní vstupenky pro navazující lety. V Curychu mě nejdříve poslali k tranzitní přepážce v hale A, ke které jsem musel jet vlakem, jelikož ČSA přistavují letadla k satelitnímu terminálu E. Tam mě poslali zpět na terminál E, jelikož oni tam nemají systém Continental Airlines. Na poslední chvíli si jedna ženská za přepážkou vzpomněla, že budu potřebovat přechodnou palubní vstupenku, jinak bych neprošel na terminálu E bezpečnostní kontrolou. U východu E22 mě již přivítali jménem, že o mě právě mluvili. Servis Continetal airlines v ekonomické třídě byl spíš horší než lepší. Žádný horký ubrousek, alkohol za poplatek 5 USD, jídlo velmi jednoduché a porce malé. Akorát servis nealkoholickými nápoji byl dobrý. Boeing 767 s neekonomickou konfigurací

sedaček 2-3-2 na delším letu byl vybaven osobními obrazovkami, běželo na nich však jen několik filmů dokola. Hry fungovaly jen na zpátečním letu. Přistání na letišti Newark v New Yorku bylo tvrdé, ale s výhledem na Manhattan. Ještě hezčí byl výhled při startu do Miami, kdy jsem jasně rozeznal i sochu svobody. Continental airlines dávají jako jediná americká letecká společnost občerstvení na vnitrostátních letech, které bylo neobvyklé: sendvič, kukuřičné čipsy, hořčice nebo majonéza a čokoládový bonbón nebo lentilky M&Ms. Ostatní americké aerolinie dávají zdarma pouze nealkoholické nápoje.

V Miami jsme přistáli v 19:00, přesně podle letového řádu. Nejdříve jsem si v Mercado Miami koupil za 26 USD stírací sedmidenní lístek na hromadnou dopravu, a pak vyrazil Metrobusem J do Miami Beach. Ubytováni jsem si rezervoval v Miami Beach International Travelers Hostel. Kromě toho, že to bylo levné, tak hostel podával bezplatnou bufetovou snídaní a bezplatné servírované obědy a večeře, a hlavně ležel 300 metrů od gay pláže. Nevýhodou byla vysoká hlučnost z lobby do pozdních nočních hodin a ráno od popelářů (vždy v 7:10) a ptáků.

Sice podle předpovědi, ale poněkud překvapivě jsem přistál do 12°C. Klasické počasí v zimě je jasno 28°C. Špatné počasí, sice bez deště, ale které znemožňovalo pobyt na pláži, trvalo celé první dva dny. Zcela typické počasí přišlo až poslední dva dny. Pro zajímavost, klasické letní počasí je slunečno 32°C s prudkými přeháňkami, vysokou vlhkostí a rizikem hurikánů.

První den po snídani jsem jel Metrobusem do centra Miami. Jako úvodní seznámení jsem zvolil projížďku všemi třemi okruhy nebeského vláčku bez řidiče zvaného Metromover, který jezdí zadarmo v několikaminutových intervalech. Na rozdíl od letištních vláčků však jezdí do kopečka i z kopečka. Poté jsem v supermarketu Sedano nedaleko centra nakoupil sušenky a další snacky jako dokrmení k plné penzi v hostelu. Odpoledne jsem procházel South Beach, mimo jiné jsem navštívil Flamingo park s volnými hřišti pro různé sporty (nejvíce mě zaujalo hříště pro pejsky), pěší luxusní bulvár Lincoln Road s obchody a restauracemi a promenádu okolo pláže. Druhý den jsem jel opět do centra a prozkoumával pobřežní část od Financial District až po Bayfront Park, kde se nachází nákupní centrum Bayside. Odpoledne jsem v South Beach navštívil Židovské muzeum, které má v sobotu vstup zdarma, a zachycuje židovské sportovce, královny krásy, soudce a další osobnosti z Floridy, a zajímavý Holocaust Memorial. Večer jsem šel na drink do gay baru TWIST s polonahými tanečníky. Třetí den dopoledne jsem navštívil čtvrť Little Havana, kde se hovoří výhradně španělsky. Odpoledne jsem se konečně dočkal, strávil jsem ho na pláži. Muži v gay části u 12th Street jsou opravdu nádherní a vytrénovaní. Jelikož byla neděle, tak tu bylo obzvláště živo. Plážový čas je od 12 do 16, poté se kluci přesouvají do nedalekého Palace baru. V pondělí byl na programu výlet do Fort Lauderdale. Cesta z Miami Beach vyžaduje mnoho přestupů. Nejdříve Metrobusem, pak Metromoverem, následně Metrorailem (placená linka pozemního metra), potom Tri-railem (příměstský vlak), a nakonec opět autobusem. Jelikož zpáteční jízdenka na Tri-rail obsahuje i první a poslední cestu busem ve Fort Lauderdale, tak jsem platil jenom 6,75 USD za Tri-rail. Z autobusového nádraží ve Fort Lauderale jsem se vydal pěšky přes centrum a kouzelnou ostrovní část s jachtami a vilkami směrem k pláži. Gay sekci jsem musel chvíli hledat, ale nakonec jsem ji našel u Sebastian Street. Ačkoliv průvodce Spartacus má mohutnou reklamu na toto letovisko s nádhernými muži na obrázku, tak se zde rekreují spíše starší klientela. Překvapením byla skupinka Japonců. Inzerované gay hotely jsou větší vilky, nejedná se o rozlehlé budovy. Patý den dopoledne jsem se projel Metrorailem na druhou stranu než je stanice Tri-railu, tedy jižním směrem okolo Miami university do čtvrti South Miami. Tato část je mnohem hezčí než severní oblast. Odpoledne jsem strávil na pláži a před večeří jsem se jel busem podívat do čtvrtí North Beach a Bal Harbour, kde jsem nafotil zajímavé snímky. Poslední den dopoledne jsem vyřizoval nákupy (2x 2273g 100%-ního syrovátkového protainu za 81 USD a dvoje luxusní džíny za 64 USD) a vyfotil Miami a Miami Beach z mostu McArthur Causeway. Odpoledne jsem strávil, jak jistě očekáváš, na pláži.

Velmi mě překvapila infrastruktura Miami, zejména pak Miami Beach. Všude jsou chodníky, přechody se semafory, pláž je zcela veřejná. Mezi pláží a hotely je plážová promenáda, dlážděná, přírodní nebo v podobě zvednutého dřevěného chodníku. Lépe už to prostě nejde. Hromadná doprava je na vysoké úrovní a jezdí relativně často.

Zpáteční let byl docela dobrodružný. Z Miami jsme kvůli silným větrům v oblasti New Yorku odletěli o 30 minut později, ale tím to teprve začalo. Ze stejného důvodu jsme před New Yorkem přes půl hodiny kroužili nad mraky a čekali na možné přistání. Jakmile jsme začali klesat do mraků, tak začal vítr dělat s letadlem psí kusy. Malou útěchou byl exkluzivní pohled na Manhattan těsně před dramatickým dosedem. Navazující let do Curychu měl opět zpoždění, naštěstí však nebyl zrušen. Zpoždění bylo způsobeno jednak pozdním příletem našeho stroje do New Yorku, a když jsme zavřeli dveře letadla, tak jsme měli startovní číslo 15. Jelikož někteří piloti odmítali v tak silném větru startovat, tak to trvalo 100 minut, než jsme se odlepili od země. Prvních pár minut bylo opět krušných, ale zbytek letu proběhl v pořádku. Zpoždění na příletu činilo právě oněch 100 minut, takže jsem zmeškal ranní let ČSA do Prahy. Představa čekat na večerní let ČSA mi byla docela nepříjemná. Po otevření dveří se ozvalo hlášení, že pasažér Vítek do Prahy má kontaktovat pozemní personál u východu z letadla. Teta mi dala do ruky nějaký papír, ať s ním jdu na tranzitní přepážku v terminálu A, spolu s informací, že mám trvat na letu Swiss do Prahy ve 12:45. Švýcaři mě přijali, což mě překvapilo, jelikož to je jiná letecká aliance.

Američané nejsou sice tak milí a přátelští jako Kanaďané, ale přesto jsou v tomto ohlednu příjemnější než Evropané. Pokud chceme někomu poděkovat (např. za vyfocení), tak řekneme „Děkuji. Opravdu to oceňuji. Jsi můj kamarád“. I v autobuse děkujeme řidiči. Lidé nejsou tak úzkostlivý na informace o svém životě. Při nákupu ve speciálním obchodě (oblečení, výživa) se s prodavačem diskutuje, jako

18

bychom byli několik let kamarádi. Pokud se s někým např. srazím, tak se omluvím, i když to byla vina toho druhého. Ačkoliv my si z Američanů v některých ohledech utahujeme, tak oni si zase musí utahovat z nás, jací jsme nepřátelští, uzavření a nevychovaní.

Náklady výletu v Kč

Letenka s Continental via EWR a ZRH 16 3137x hostel s plnou penzí 2 903Ostatní strava 193Lokální doprava 630Fort Lauderdale 161Suvenýry a zábava 164

CELKEM 20 363

19

Bangkok, Pattaya, Kuala Lumpur

Pro cestu do Thajska a Malajsie jsem si vybral leden, jelikož tento měsíc je v Bangkoku statisticky nejméně srážek a teploty klesají ze svých extrémních hodnot. Pro Kuala Lumpur již toto neplatí, zde předpovědi počasí hlásí déšť pro každý den v roce, i když leden je nejsušším měsícem. Pro Bangkok vyšla moje teorie dokonale. V Kuala Lumpur se každé odpoledne přihnaly dešťové mraky, ale za celý můj čtyřdenní pobyt nezapršelo. Po říjnové zkušenosti s velmi vlhkým a teplým klimatem v Singapuru bylo pro mě přejemně teplé klima s přijatelnou vlhkostí v Thajsku a Malajsii milým překvapením.

Letenku jsem pořídil u Student Agency s leteckou společností Royal Jordanain s přestupem v Ammanu za velmi dobrých cenových podmínek. Jordánské aerolinie mě překvapily výborným servisem a výběrem ze tří teplých jídel na obou letech. Nekonala se sice uvítací runda aperitivy a výběr tvrdého alkoholu byl omezen na vodku a whisky, ale přidávala se houstička. Zcela nelogicky bylo letadlo A320 na kratším letu vybaveno osobními obrazovkami se systémem AVOD (osobní zábava spočívající z filmů, hudby či her), zatímco na delším letu měl letoun A310 pouze centrální obrazovky. Patrně je to tím, že v dohledné době mají být letadla A310 a A340 nahrazena letouny Boeing 787 Dreamliner .

V Bangkoku jsme přistáli v 14:30, tj. v ideálním čase pro příjezd do destinace. Imigrační a celní procedury proběhly bez problémů. Poté jsem skočil do expresního busu AE2 jedoucího za 150 bahtů k ulici Khao San Road, kde jsem si ještě v Praze rezervoval přes internet ubytování s

malou americkou nebo asijskou snídaní v levném hotelu Sawasdee Banglumpoo Inn Bangkok. Pokoj s příslušenstvím mě mile potěšil. Na svoji cenovou kategorii byl velmi prostorný s klimatizací, ledničkou a úložným prostorem. Součástí servisu byly i dvě láhve bezplatné pitné vody.

Bangkok jsem měl nastudovaný z průvodce vydaného dle stavu před rokem 1999, což nebylo nejšťastnější. Město od té doby zaznamenalo extrémní vývoj. V roce 1999 byl zprovozněn Skytrain (nadzemní metro) a dokončen nejvyšší thajský makodrap Baiyoke Tower II, v roce 2004 letiště Suvarnabhumi a linka podzemního metra. Severní autobusový terminál uvolnil místo depu Skytrainu a vyrostl na druhé straně parku. V dohledné době bude zprovozněn Skytrain na letiště a budou otevřeny nové stanice na již stávajících linkách. Mrtvým bodem však zůstává právě oblast Grand Palace a Khao San Road. Přes den se dá využít člun Chao Phraya Express Boat za 13 bahtů ke konečné stanici Skytrainu, večer však již z hromadných dopravních prostředků obsluhují tuto oblast jenom autobusy za 7 bahtů s nápisy pouze v lokálním písmu a nepravidelnými intervaly.

První celý den v Bangkoku jsem zahájil prohlídkou Grand Palace a chrámu Wat Phra Kaew, kde se platí vstupné 350 bahtů. Při přecházení rušné komunikace před palácem jsem se seznámil s jedním Australanem z Brisbane, a tak jsme absolvovali prohlídku spolu a pokračovali dále do čínské čtvrti, kde jsme se rozdělili. Odpoledne jsem navštívil chrám Wat Ratchanaddaram a umělý vrcholek Golden mountain s chrámem Wat Saket. Jelikož byla neděle, tak jsem druhý den ráno vyrazil na víkendový trh Chatuchak, který se nachází vedle konečné stanice Skytrainu Mo Chit. Trh je krytý, takže je chráněn před sluníčkem a deštěm, a k dostání je především výhodné oblečení. Cestou jsem objevil u stanice National Stadium nejvýhodněji položený supermarket Tesco Lotus, který byl výrazně levnější než předtím navštívený řetězec Tops. Základní potraviny jsou v Thajsku sice levné, ale některé luxusnější (čokoláda, pečivo) naopak dražší než u nás. Odpoledne jsem navštívil chrám Wat Benchamabophit, paláce Vimanmek Palace a Annantasamakhorn Throne Hall a prošel se okolo ministerských a vládních budov. Třetí den jsem prozkoumával moderní oblast od Siam Square směrem k autobusovému nádraží Ekamai na ulici Sukhumvit Road, odpoledne pak okolí řeky u Grand Palace. Čtvrtý den jsem si udělal výlet do známého letoviska Pattaya. Autobusy odjíždějí každých třicet minut z terminálu Mo Chit i Ekamai a cesta trvá zhruba 2 hodiny. Autobus jede převážně průmyslovou oblastí, takže výhled nic moc. Ani letovisko samotné mě nenadchlo: úzké pláže, hustý automobilový provoz, žádné autobusy. Jediným plus je velké množství supermarketů jako Tesco Lotus, Carrefoure, Big C či Foodland. A gay Pattaya? To jsou především dědečci posedávající na lavičkách nebo procházející se po městě, kteří hledají thajské kluky, kteří se na oplátku od nich nechávají vydržovat. Hezkých gay Evropanů, Severoameričanů nebo Australanů tu je málo. Pátý den jsem dojel expresním člunem okolo chrámu Wat Arun do centrální stanice a prošel oblast okolo hotelu Oriental a ulici Silom s mnoha hotely, v jejíchž postranních uličkách Soi 2 až 9 se nacházejí gay podniky, mezi nimi i známá diskotéka DJ Station. Poté jsem relaxoval v parku Lumphini.

Šestý den byl na programu přesun do Kuala Lumpur. Letenku jsem koupil u asijského nízkonákladového giganta Air Asia v rámci akce letenka za 0 RM, takže jsem platil jen letištní a další poplatky. V Bangkoku používá Air Asia klasický terminál, v domovské destinaci Kuala Lumpur má vlastní terminál LCCT, který má místo vnitřních chodeb venkovní cestičky se střechou, po kterých se k letadlům chodí pěšky z jednoduché budovy. Ačkoliv je společnost Air Asia se sloganem „Nyní může letět každý“ velmi levná, tak 58 červených letounů A320 a 3 velké letouny A330 pro lety do Austrálie a vzdálenějších asijských destinací jsou v perfektním stavu a letušky v červeném kostýmu a stewardi v tmavém blaseru s červeným okrajem jsou krásní a upravení jako z marcipánu. 11. března 2009 začíná Air Asia lítat mezi KL a londýnským letištěm Stansted, a sice najatým strojem A340. LCCT je na druhé straně letiště KLIA, takže se k němu nedá dojít pěšky z hlavního budovy, ale je třeba se nechat přepravit za poplatek autobusem. Proto je lepší jet z KL Sentral autobusem přímo k LCCT. V rámci konkurenčního boje mezi společnostmi Aerobus a Skybus klesla cena u prvně jmenované z 9 RM na 8 RM, ačkoliv na jízdence je napsaná cena 9 RM. V Kuala Lumpur jsou nejlevnější mnohahvědičkové hotely na světě, a tak jsem si vybral kvalitní Cititel Express Hotel Kuala Lumpur. Bufetová snídaně obsahovala kromě kontinentálního bufetu a stolu s ovocem ještě teplý bufet s rizotem a těstovinami na asijský způsob, rýžovou polévkou, suchou rýží, fazolemi, párečky, vaječnými pokrmy, bramboráčky a dalšími exotickými ingrediencemi na dochucení.

První den po snídani jsem chvátal k nejvyšším mrakodrapovým dvojčatům na světě, budově Petronas Towers, abych si vystál frontu na bezplatnou vstupenku na Skybridge mezi věžemi. Přišel jsem v 8:40 a v 9:10 jsem dostal vstupenku na 12:00. Samotný výhled byl trochu zklamáním, jelikož úhel rozhledu je omezen věžemi na obou stranách. Cestou zpět jsem se stavil v turistickém centru, kde je na 20 minut zdarma internet. Odpoledne jsem navštívil známé náměstí Merdeka, Central market a čínskou čtvrť. Druhý den jsem zamířil do parku Lake Garden. Největším problémem bylo se dostat od trhu Central market k mešitě National Mosque. Už jsem to chtěl vzdát, když jsem našel cestu nadchodem k nádraží, dále přes budovu garáží, a pak podchodem přímo k mešitě. Příroda v tomto kopcovitém parku nacházejícím se na západ od mešity je opravdu okouzlující. Najdeme zde například ptačí ZOO nebo park orchidejí. Stejně jako na ostatních místech ve městě je i zde intenzivně zavlažováno. Odpoledne jsem se šel projít na moderní nákupní ulici Bintang Walk, kde se

20

výrazně snížilo procento zahalených žen v této muslimské zemi. Poslední celý den v KL jsem navštívil CRAFT Complex vystavující a prodávající výrobky lidového umění, obchodní centrum PWTC, prošel se okolo radnice a dokončil nákupy.

Kuala Lumpur není v turistické oblasti tak rozlehlé město jako Bangkok, takže se dá s výjimkou oblasti KL Sentral projít pěšky. Na rozdíl od thajské metropole si ale není možné cestu naplánovat podle mapy, jelikož některé ulice jsou jen pro auta a některé křižovatky se nedají přejít. Je nutné trochu improvizovat a cestu si upravit dle aktuální situace. K hromadné dopravě tu slouží charismatický monorail a metro jedoucí nad i pod zemí.

Následující den jsem se vrátil zpět do Bangkoku. Poslední celý den v thajské metropoli jsem se věnoval nákupům a v podvečer jsem vyrazil do gay sauny Babylonia, která je v časopisu Spartacus Traveler označena jako místo v Bangkoku, jež nesmíme zapomenout navštívit, a současně jako nejlepší gay sauna v Asii. Realita předčila všechna očekávání. Za 230 bahtů (260 o víkendu) jsou k dispozici dvě sauny, dvě páry, venkovní bazén s lehátky, posilovna, restaurace, venkovní bar s příjemným posezením, fontánky s pitnou vodou, ve skříňce dva velké ručníky, kondom, lubrikant a v šatně kromě voňavého mýdla ústní voda, gel na vlasy a vatová tyčinka na čištění uší. Interiéry jsou v luxusním provedení a provoněny příjemnými esencemi. V den odletu jsem po poledni odjel na letiště a ve zbylém čase do večerního odletu jsem psal tento text. Před vstupem k imigračnímu odbavení při odletu z Thajska je cedule s velkým písmem upozorňující, že dovoz padělaného zboží je v některých zemích trestným činem a jako příklad jsou uvedeny možné sankce ve Francii nebo Itálii. Zatímco při letu z Ammanu do Bangkoku bylo letedlo skoro plné a okolo sebe jsem měl samé staré Jordánce vypadající jak největší socky, tak při cestě zpět bylo letadlo poloprázdné a v mém okolí byli samí mladí krásní chlupatí Jordánci. Na poslední chvíli se v Bangkoku přihnaly do letadla dvě „krávy“ s metrovými sochami koníků, a posadily je před a na sedadlo vedle mladého Jordánce, kterému se to pochopitelně nelíbilo, a spustila se hádka, kterou řešilo pět letušek. „Krávy“ nechtěly koníky přemístit do schránek nad hlavami nebo na jiné volné sedadlo. Jordánec nakonec ustoupil.

Bezpečnost je v Thajsku na vysoké úrovni. Největší nebezpečí hrozí při přecházení ulic. Stejně jako v Malajsii jsou řidiči velmi agresivní a chodce nepouštějí. Jízda na červenou není nic výjimečného, takže my chodci musíme být pořád ve stoprocentním postřehu. Někde jsou postaveny nadchody nebo podchody, ale na můj vkus by jich mělo být několikrát více. Jediné, co je obtěžující, jsou taxikáři vnucující svoje služby a komáři, kteří se mohou i v metropolích vyskytnout. V Malajsii je bezpečnost mírně nižší než v Thajsku, ale rovněž dostatečná.

Kuala Lumpur má mnohem hezčí zeleň než Bangkok. Už cesta z letiště je velký rozdíl. V KL se projíždí nádhernými palmovými háji, zatímco v Bangkoku nevábným předměstím. Z historického hlediska však Bangkok výrazně dominuje. V obou metropolích kvetou výstavby osad rodinných domků na okrajích měst. Klasické thajské jídlo je velmi chutné a levné, jelikož se vyrábí z lokálních ingrediencí. Na můj vkus jsou však porce velmi malé a vzhledem k lehkosti jídla jsem měl po nich brzo hlad. Takže něco pořádného z Tesca to jistilo. V Bangkoku jsou všude na ulicích stánky s čerstvě připravenými jídly. To neplatí pro KL. Zde jsou pouliční stravovací zařízení výjimkou. To však neznamená, že by malajská jídla byla méně chutná.

Náklady výletu Kč Příklady cen v thajském Tescu, 1 baht = 0,6 Kč

Příklady cen v malajském Giant nebo UO, 1 RM = 5,55 Kč

Letenka s Royal Jordanian do Bangkoku via Amman 14 230 Letenka s Air Asia do Kuala Lumpur 1 422 Tranzitní náklady 1 834 12 x ubytování se snídaní v Bangkoku a KL 5 268 Strava 840Lokální doprava 875 Vizum 1 400Vstupy, zábava, suvenýry 897Oblečení (viz poslední obrázek z Bangkoku) 2 111

CELKEM 28 877

Mléko, 1 l 40Toustový chléb, 400 g 32Jogurt, 150 g 13Tuňák v konzervě, 180 g 28Makrela v tomatě, 145 g 10Tofu, 300g 20Pečené fazole v tomatě, 450 g 32Sušenky slepované, 400 g 42Nudlové polévky, 10 x 65 g 48Rýže, 5kg 133Ananas 18Pomeranče, 1 kg 25Nutella, 375 g 155Mentos 9CocaCola, 2 l 32Voda, 1,5 l 12

Mléko, 1 l 5Sójové mléko, 1 l 2Toustový chléb, 400 g 3Jogurt, 150 g 1,5Tuňák v konzervě, 180 g 2,7Makrela v tomatě, 145 g 1Tofu, 300g 1Trubičky, 300 g 3Čokoláda, 200 g 6Banány, 1 kg 2,5Pomeranče, 1 kg 1,7Mentos 1 CocaCola, 1,5 l 2,4Voda, 1,5 l 1

21

Mexico city, Puerto Vallarta, Cancun, Chitzen Itza

Termín návštěvy Mexika jsem pečlivě naplánoval na začátek prosince, abych měl zaručeno slunečné počasí, neboť v tomto období statisticky prší jen jeden den v měsíci a nejvyšší denní teploty u moře jsou mírně pod 30°C. Letenku jsem koupil přes server expedia.de s ČSA z Prahy do New Yorku a s Aeromexico z New Yorku do Mexico city za výhodných cenových podmínek. Přemalovaný airbus A310 s novými sedačkami stál u hangáru, a tak jsme do New Yorku (a bohužel i zpět) letěli jeho nezrenovovaným bratrem, který měl pode dveřmi nedůvěryhodnou záplatu. Po problémech se spuštěním starých televizí pronesl jeden kluk v řadě za mnou poznámku k technickému stavu těchto dvacetiletých letadel: „Už to začíná“. Servis prvního teplého jídla zůstal i po updatu zachován včetně aperitivní rundy, ale oproti mému letu s ČSA do Montrealu před dvěma roky bylo druhé jídlo výrazně degradováno. Místo bohatého studeného tácku se podávala jen krabička s lískovou kapsou jako při evropských letech okolo dvou hodin. V New Yorku jsem musel projít imigrační kontrolou jako kdybych vstupoval na území USA, přejet bezplatným vláčkem na jiný terminál a znova se odbavit na let do Mexika. Boeing 737-700 společnosti

Aeromexico působil velmi novým a bezpečným dojmem. Servis v ekonomické třídě byl bohatý na tvrdý alkohol. Stejně jako konkurenční společnost Mexicana podává Aeromexico u všech letů nad 60 minut od 11:00 whisky, rum, vodku, brandy a tequilu. V Mexico city jsme přistáli v 21:45, tj. o 15 minut dříve oproti rozpisu. Původně jsem chtěl jet do hotelu metrem. Dle internetového portálu Wikitravel mělo být nalevo před budovou terminálu, jenže nic takého se nekonalo. Místo toho mě posílali na nějaký autobus jedoucí k metru, o kterém se však nikde nepsalo. A tak jsem nakonec jel do hotelu taxíkem. Naštěstí stál zhruba stejně jako v Japonsku vlak do města. Teprve později jsem zjistil, že Aeromexico, Delta a Continental přistavují letadla k novému terminálu 2, který je na druhé straně přistávacích drah, kde metro opravdu není. Hotel Ambasador, který jsem rezervoval přes server hotelclub.com, byl přímo v centru, ale svým udávaným čtyřem hvězdičkám neodpovídal.

Ráno jsem vyrazil na nákup potravin. Ještě doma se mi podařilo lokalizovat výhodně položenou pobočku řetězce Superama. Supermarketů je sice v Mexiko city hodně, ale v historickém centru se nenacházejí. Později jsem našel ještě blíže centru položený Walmart u nádraží Buenavista. Řetězce pro mě byly milým překvapením: velký výběr, nižší průměrné ceny než u nás, vysoká úroveň hygieny, rychlé pokladní či osoba na nandání nákupu do tašek. Během dne jsem poznal moderní bulvár Passeo de Reforma se sloupem Angel de Independencia a novým mrakodrapem Torre Mayor, park Alameda, mrakodrap Latinoamericana, náměstí Plaza de Constitution (Zocalo) s katedrálou Basilica de Gaudalupe, kdy již začínaly přípravy vánočních radovánek, a Zona Rosa. Ta byla pro mě dalším milým překvapením. Nejedná se pouze o oblast s nočními podniky, ale rovněž přes den živou čtvrť, kde se baví všichni bez ohledu na sexuální orientaci či věk. Kluci držící se za ruce nebo líbající se nejsou výjimkou.

Další den byl na programu přesun do letoviska Puerto Vallarta. Tentokrát jsem již na letiště dojel bezpečně metrem. Terminál 1 je dost nepřehledně rozdělen dle leteckých společností do mnoha hal a nikde jsem nenašel souhrnné informace o odletech na několik hodin dopředu. Mexico city se nachází v nadmořské výšce 2.200 metrů a letiště je velmi blízko centra, takže všechny starty a přistání jsou vyhlídkovým letem nad městem. V Puerto Vallartě jsem přistál se společností Mexicana okolo poledne. Městský autobus z letiště jsem po chvilce našel, zaplatil 5 MXN a dojel až do jižní části letoviska, kde jsem měl přes server expedia.de rezervovaný hotel, a která je současně gay hnízdem Puerto Vallarty. Vše je tu pohromadě: hotely, kde kluci bydlí, gay pláže i noční život. Odpoledne po příletu a další dva dny jsem strávil na gay pláži Los Muertos. 90% návštěvníků této pláže tvoří Kanaďané (hlavně z Toronta) a Američané. Dopoledne jsem využíval k nákupu potravin v supermarketu Ley, který se nacházel na druhé straně centra, tj. asi 2 km od mého hotelu, a k fotografování starobylého středu letoviska. Supermarkety Walmart a Commercial Mexicana se nacházejí u přístavu v blízkosti letiště.

Severoameričtí kluci byly velmi milí a komunikativní. Ještě jsem si ani nestačil první den rozložit ručník a už se mi běžel představit jeden černoch z Toronta s otázkou, jestli jsem porno hvězda. Poznal jsem řadu zajímavých lidí a zjistil mnoho užitečných informací. Gay sezóna je v Puerto Vallartě od poloviny listopadu do konce března, přičemž top gay sezóna je od 15.12. do 15.1., kdy si americké a kanadské sestry berou dovolenou. Tuto zimu je Puerto Vallartě mnohem méně Američanů např. oproti minulému roku, kdy bylo problém najít na pláži volné místo. Kanaďané usuzují na americkou ekonomickou krizi. Mimochodem, pro Kanaďany není dovolená v tomto mexickém letovisku nijak finančně náročná: charterový let s Air Transat a týden ubytování all inclusive za 700 CAD. Druhý den jsem na doporučení ostatních šel do klubu Maňana. Za 50 až 100 MXN klub nabízí sérii několik striptýzů nebo taneční show (začátek 00:30), později travestie show a dva taneční parkety, jeden vnitřní se španělskou hudbou a druhý venkovní u bazénu s komerčním housem.

Po dvou celých dnech v Puerto Vallartě následoval se společností Mexicana a přestupem v Mexico city přesun do známého letoviska Cancun. Z letiště jezdí do centra luxusní městský autobus, bohužel také za luxusní cenu 40 MXN. Hotel jsem rezervoval opět přes expedia.de v centru města, jelikož zde jsou hotely výrazně levnější než v hotelové zóně, která se táhne 20 kilometrů vedle města ve tvaru číslovky 7. Hotel samotný byl nádherný, ale ležel mezi průmyslovými dílnami. V historicky a architektonicky nezajímavém centru Cancunu je neobvykle mnoho supermarketů na město této velikosti.

Další den jsem začal s prozkoumáváním architektonicky velmi zajímavé hotelové zóny. Nádherná pláž ale není veřejně přístupná na všech místech, pouze v částech takto označených. Došel jsem až na špici sedmičky, kde se nacházejí bleší trhy a zábavné podniky pořádající akce jako Hot Male Body Contest s hlavní výhrou 1.000 USD. Kolem prvních deseti kilometrů bulváru Kukulcán vede stezka pro pěší či cyklisty a po bulváru jede každou minutu autobus za 6,5 MXN k hotelům nebo do centra. Druhý den jsem prozkoumával další část hotelové zóny a došel až pláži Playa Delfines, která je v průvodci Spartakus označena jako gay. V realitě to znamená, že sem spíše chodí domácí cruisovat než že by si zde gay páry či skupinky užívaly sluníčka a vodních radovánek. Na třetí den jsem si koupil výlet po stopách bájných Mayů s návštěvou ruin Chichen Itza. Hlavní pyramida je nádherná, ale celkově se mi Pompeje nebo Efes líbily více. Čtvrtý den jsem strávil sluněním a koupáním na pláži Playa Delfines. Poslední den v Cancunu jsem měl smůlu. Chtěl jsem se opalovat na špici hotelové zóny, ale přišel náhlý prudký déšť, a tak jsem se celý promočený musel vrátit na pokoj. Odpoledne jsem již zůstal u hotelového bazénu.

Následující den jsem se přesunul s Mexicanou zpět do hlavního města, abych zde strávil poslední dva dny v Mexiku. Ten první jsem po vyřízení nákupů jel obdivovat kouzla historicko kulturní čtvrti Coyoacan s nádhernými opravenými domečky, která byla domovem umělců jako Frida Kahlo, Leon Trotsky či Diego Rivera. Bohužel na mé mapě je jen malý výsek této oblasti a stejnojmenná stanice metra byla od

22

zajímavých míst dost daleko, takže jsem trochu bloudil, ale nakonec vše našel. Večer jsem šel na náměstí před katedrálu, kde se již na plno rozjely vánoční radovánky. Žádné stánky s jídlem či cetkami, ale samé bezplatné atrakce pro všechny věkové kategorie: ledová plocha klasické velikosti, kde hostovala lední revue, klauni, umělá iglú, pro děti pak ledová rampa pro sjíždění na pneumatikách, sníh na stavění sněhuláků a pro nejmenší vláček okolo stromečku. Okolní budovy byly od přízemí až po střechu posety velkými zářícími pestrobarevnými obrazci. Poslední den v Mexiku jsem navštívil náměstí Plaza de las tres Culturas s historickými základy staveb, nádraží Buenavista, Olympijský stadión postavený u příležitosti Olympijských her v roce 1968 a univerzitní město Ciudad Universidad s 270.000 studenty každý semestr, které žije zcela jiným životem než okolní čtvrti. Je to spíše rekreační park se školními budovami, kde se studenti učí nebo relaxují v trávě. Ne bezdůvodně byla univerzita zapsána na seznam UNESCO.

A pak už následoval ranní let s Aeromexico do New Yorku a odpoledne s ČSA z letiště JFK do Prahy.

A bezpečnost? Mexico city je divočejší než evropská města. Všude je přítomna policie, které je mnoho druhů. Celkem běžné jsou policejní akce, kdy je na budovu mířeno zbraněmi nebo jsou policisté nastoupení vedle sebe s obrannými štíty. Mexičané si však vedle toho žijí jako by se nic nedělo. V metru snad není v centru stanice, aby do vozu nenastoupil někdo prodávající CD nebo DVD včetně hlasité prezentace nebo ukazující svoje umění. Obvykle však nic neprodají ani nic nedostanou. Poprvé jsem byl z toho trochu vyveden z míry, ale pak jsem si zvykl. Ulice jsou plné stánku s rychlým občerstvením, CD či DVD, které jsou mimochodem za směšnou cenu, brýlemi, čepicemi či jiným zbožím. Občas je problém přejít rušnou ulici, ale většinou se provoz v nějakou chvíli zastaví, aby se dalo přeběhnout. V Puerto Vallartě a Cancunu je bezpečnost zcela na evropské úrovni. V nesouladu s informacemi na stránkách Ministerstva zahraničních věcí jsem neměl ani střevní problémy (při stravování ze supermarketu jsem to ani neočekával) ani mě nic nepoštípalo.

Náklady výletu Kč Ceny v supermarketu (Wal-mart, Chedraui, Comercial Mexicana atd.)

Letenka PRG-MEX via JFK 19 351 Letenka MEX-PVR-CUN-MEX 10 442 Ubytování (13 nocí) 11 296 Strava 1 104 MHD a taxi 639 Výlet Chichen Itza 1 240 Suvenýry a vstupy 963 CELKEM 45 034

Kukuřičné tortily, 1 kg 5 MXNHouska 0,70 MXNSušenky, 1 kg 17 MXNPomeranče, citróny, banány, 1 kg 5 MXNJablka, 1 kg 25 MXNMléko, 1 litr 10 MXNOvocný jogurt, 125 g 2,5 MXNTuňák, 175 g 8 MXNPečené fazole, 500g 8 MXN

Metro, Mexico city 2 MXN1 MXN = 1,43 CZK

23

Tokio

Japonsko. Lidé jsou k sobě velmi milí, usmívají se, na ulicích platí zákaz kouření, nikdo člověka neoslovuje za účelem vlastního prospěchu či nekalého úmyslu, infrastruktura je na vysoké úrovni. V pracovní dny je centrum Tokia zaplaveno muži v tmavých oblecích. Celkově je v Japonsku velmi málo tlustých lidí, ačkoliv se v televizi často mluví o jídle. Bezdomovci se v Tokiu nějací najdou, ale nežebrají.

Letenku do Tokia jsem koupil u Student Agency s Air France z Londýna s přestupem v Paříži. Do Londýna jsem se dopravil s ČSA v rámci jejich internetové prodeje Clickk4Sky. Při cestě do Japonska jsem měl na přestup v Paříži jen 60 minut, a ačkoliv to nebývá obvyklé, tak Air France mělo zpoždění. V nepříjemné situaci jsem však nebyl sám a u východu z letadla již čekali zaměstnanci letiště, aby nás rozvezli autem přímo k letadlům navazujících spojů, jelikož přestupy na pařížském letišti nejsou jednoduché, a to i v rámci nádherného terminálu 2E/2F.

Air France mile překvapilo svým servisem, zejména pak kvalitou a velikostí večeře. Mezi prvním a druhý jídlem nebylo roznášeno pití ani malé svačiny, ale občerstvení bylo k dispozici bufetovou formou v zadní části Boeingu 777. V osobní taštičce byly k dispozici špunty do uší a ochranná páska na oči. Vlhký ubrousek byl pouze balený a úvodní runda s nápoji měla omezený výběr alkoholických drinků. Osobní televize dálkových letadel Air France mají dotykové ovládání, ale škála filmů není tak široká jako u jiných společností. Stejně jako u Air New Zealand byl na mém letu v nabídce muzikálový film Mamma Mia.

Do Tokia jsem přiletěli čas, ale již po setmění. Na následující cestu zastávkovým vlakem Kesei Limited Express za 1000 jenů do centra a hledání hotelu jsem se náležitě připravil. Nápisy jsou v japonských vlacích i podzemní dráze ve dvou písmech, takže všechno šlo jako po másle. Nejvíce jsem se obával hledání hotelu ve směsi tokijských ulic. V aplikaci Google Earth se mi podařilo lokalizovat nejbližší stanici podzemní dráhy i hotel a pomocí různých záchytných bodů jsem si zmapoval cestu. Vše vyšlo dokonale a hotel Horidome Villa byl milým překvapením. V pokoji byla k dispozici televize, lednička, rychlovarná konvice, čaj, fén, baterka. Každý den se kromě ručníků měnilo povlečení, župan či kartáček na zuby. Záchod byl vybaven ovladatelným programem na mytí zadečku. Hotel neposkytuje snídani, ale ráno je na recepci volně k dispozici káva.

První celý den v Tokiu jsem vyšel na základní procházku okolo Imperiál Palace, který není běžně otevřen pro veřejnost, a přístupných východních zahrad paláce. Odpoledne jsem obdivoval chrámy ve čtvrti Asakusa. Právě v této oblasti se nachází několik neřetězcových supermarketů. Nejlevnější řetězcové supermarkety jako Jusco, Ito-yokado či Dai-ei se mi během celého pobytu najít nepodařilo. Patrně se nacházejí až na okrajích měst.

Druhý den začalo pršet, a tak jsem dopoledne vyřídil nákupy potravin a odpoledne vyrazil na procházku od Tokio Tower přes vládní čtvrť okolo Národního divadla Japonska do luxusní nákupní čtvrti Ginza. Od třetího dne bylo ve směs azuro s teplotami až 20° C, takže paráda. Spolu s barevným japonským podzimem to byla úchvatná kombinace, jak můžeš obdivovat na fotkách. Po snídani jsem dojel metrem k Government Office s volnými vyhlídkovými terasami, relaxoval v tajemném parku Yoyogi, procházel se po luxusní nákupní ulici Omotesando Ave. Odpoledne jsem nasával atmosféru zábavného parku vedle Tokio Dome. Čtvrtý den byl na programu Rainbow Bridge. Vzhledem k průmyslovému charakteru tokijského zálivu jsem neobjevil místo na pevnině, z kterého by byl na most úchvatný pohled. Od mostu jsem šel ke věži Tokio Tower, abych ji vyfotil za hezkého počasí a vyjel výtahem na vyhlídkovou plošinu. Dále jsem pokračoval k mrakodrapové čtvrti Shinbashi a náhodou objevil potravinové trhy ve čtvrti Tsukiji, kdy bylo možné řadu nabízených produktů ochutnat. V případě rybích delikates jsem si ale vše ochutnat netroufl. Domácí ochutnávají o sto šest, takže nějaké upejpání nebylo na místě. Odpoledne jsem procházel smíšené trhy okolo nádraží Ueno a přemýšlel, jak utratit zbylé peníze. Poslední celý den jsem si udělal procházku okolo řeky Sumida a dále na ostrovy Tsukishima a Harumi, které se mění z průmyslové oblasti na exkluzivní rezidenční a rekreační čtvrti. Odpoledne jsem pak utrácel zbylé peníze podle výsledků průzkumu z minulého dne.

V den odletu do Evropy jsem znova nafotil oblast okolo Imperiál Palace včetně zahrad za jasného počasí. Na letiště jsem vyrazil dříve, abych viděl cestu vlakem za světla. N zpátečním letu byla zajímavá společnost. Přede mnou sedělo černé baseballové družstvo, které odbavovalo extrémní množství zavazadel a do letadlo přišlo poslední s obrovskými příručními zavazadly, které se už nemohly nikam vejít. Přes uličku seděla transka v růžových kozačkách na vysoké podpatku, zelených leginách, průhledném černém přehozu se zlatými listy a křiklavě žluté paruce.

Na stránkách MZV je text, který varuje české turisty před vysokými cenami v Japonsku. Dále je popisováno, jak se čeští turisté dostávají do problémů již na letišti, když zjistí, kolik stojí taxík do centra. Poněkud trapné. Ceny potravin jsou mírně vyšší, ale pokud člověk ví, kde (řetězcové nebo jiné supermarkety) a kdy (před zavřením se zlevňuje až 70%) nakupovat, tak to nemusí být pravda. Jídlo v obyčejné restauraci či rychlém občerstvení vyjde na 100 – 200 Kč. Doprava je trochu dražší, jízdenka podzemní dráhou vyjde na 25 – 60 Kč. Spotřební zboží jako oblečení, boty či elektronika se dá v Japonsku koupit velmi výhodně.

Zajímavý je systém tokijské dopravy. Podzemní dráhu provozují tři společnosti, přičemž jízdné je podle ujetých stanic. Při přestupu z jednoho dopravce na druhého se platí dvakrát minimální sazba daného dopravce. Kreditová jízdenka PASMO nebo Suica platí u všech dopravců, jízdné se odečte automaticky dle nástupní a výstupní stanice.

Náklady výletu Kč

Letenka Londýn - Tokio via Paříž 21 448 Letenka Praha - Londýn 1 980 6x nocleh Tokio 5 671 Strava 982

Lokální doprava 640Suvenýry a vstupy 678

CELKEM 31 399

24

Hong Kong

Termín cesty do Hong Kongu jsem pečlivě plánoval, aby nebylo ani horko ani zima, a hlavně, aby nepršelo. Ještě týden před mým odletem to vypadalo nadějně, ale pár dní předem se předpověď změnila na roztroušené bouřky. Nakonec z toho bylo silně zataženo s jedním upršeným dopolednem, takže mohlo být ještě hůře. Nejvýhodnější letenku jsem objevil z Londýna s Air New Zealand jako součást jejich pravidelného letu z Londýna do Aucklandu s mezipřistáním v Hong Kongu. Do Londýna jsem se dopravil s ČSA v rámci jejich internetového prodeje Click4Sky. Odlet Boeingu 747 směr Auckland byl naplánovaný na 21:15 a vše nasvědčoval přesnému startu. Po skončení bezpečnostní instruktáže se ale letadlo ne a ne pohnout. Teprve po dlouhé chvíli nám bylo oznámeno, že se pracuje na odstranění drobné závady. Zpoždění nakonec činilo 3 hodiny, přičemž po celou dobu jsme seděli v letadle. Pokud by se v mé cílové destinaci přistávalo ráno, tak by mi nevadilo, ale vzhledem k posunujícímu se přistání do večerních hodin jsem byl z toho docela nervózní.

Servis Air New Zealand nebyl tak bohatý jako v případě Singapore Airlines při cestě do Austrálie, ale přesto velmi kvalitní. Zcela chyběl horký ubrousek, uvítací runda s tvrdým alkoholem, jídelní lístek a hygienická taštička. Naproti tomu sedačky a osobní televize byly kvalitnější než v případě starých letadel Singapore Airlines. Uprostřed letu se podával sendvič se zmrzlinou, přičemž malé přesnídávky jako sladké a slané pečivo či lupínky byly bufetovou formou na tácku v kuchyňce. Zábavný program zahrnoval asi 90 zajímavých filmů, mezi nimi i novinku Mamma Mia. Stewardi Air New Zealand, kterých bylo více než letušek, by sice nemohli soutěžit o titul Mr. Universe, ale mají neodolatelný úsměv a vyzařují dobrou náladu a uvolněnost.

Po přistání jsem si vyměnil peníze, koupil Octopus kartu na hromadnou dopravu a vzhledem k tomu, že check in v hotelu byl na voucheru uveden jen do 22:00, tak jsem skočil do prvního expresního busu A21 směr Kowloon za 33 HKD. Z letiště se dá dostat i o 10 HKD levněji, a sice zastávkovým busem E21 nebo busem S1 ke klasické vlakové stanici a dále metrem. Ubytování v New International Guesthouse, který se nacházel přímo na špici Kowloonu, bylo velmi prosté, ale pro mé potřeby zcela dostačující. První den ráno jsem vyrazil na nákup potravin, přičemž velkým uměním bylo nalézt běžný supermarket. Za mého pobytu jsem objevil supermarkety Wellcome a PARKnSHOP, které měly obdobné ceny, bohužel k mému překvapení docela vysoké. Dopoledne jsem trajektem přejel na ostrov Central a zahájil prohlídku podle průvodce z internetu. Cesta mě zavedla na trhy sušených mořských tvorů, do místních tržnic potravin pro chudé i exkluzivních nákupních center. Navštívil jsem chrám Man Mo a projel se po místních eskalátorech, za jejichž použití dává město prostřednictvím Octopous karty v daný den slevu 2 HKD na metro. Odpoledne jsem se procházel po promenádě Avenue of Stars, která oslavuje hvězdy stříbrného plátna. Najdeme zde otisky rukou slavných osobností či řadu soch s filmovou tématikou. Večer jsem byl velmi zvědavý na symfonii světel, největší pravidelnou světelnou a laserovou show nad městem za doprovodu hudby na světě. A nutno podotknout, že čtvrthodinová estráda světel nezklamala.

Druhý den jsem si vyčlenil pro návštěvu vzdálenějších oblastí, a sice parku Kowloon Walled City Park a velkého chrámu Wong Tai Sin Temple. Park byl opravdu velmi nádherný, jak nasvědčují fotografie v galérii. Chrámy v Hong Kongu mě nijak neoslovily. Je v nich akorát zápach z pálení nějakých tyčinek, kterých má každý v ruce požehnaně. Odpoledne jsem jel opět na centrální ostrov a navštívil náměstí Golden Bauhinia Square u kongresového centra HKCEC a prošel si tuto centrální oblast z druhé strany. Večer jsem navštívil pouliční trh Temple market.

Třetí den dopoledne pršelo a tak jsem odpočíval na pokoji. Po dešti se ale vyjasnilo, a tak jsem okamžitě využil situace a jel speciální tramvají na kopec Victoria Peak, z kterého se skýtá nádherný pohled na město. Jízda tramvají je velkým zážitkem, jelikož její naklopení je v některých úsecích cesty opravdu extrémní. Večer jsem využil k nákupu suvenýrů a dárků v obchodech i na pouličních trzích.

Další byla již na mém programu cesta z Hong Kongu do Londýna. Tentokrát proběhlo vše bez komplikací. Nemilým překvapením byla černá tlustá letuška, která poněkud nezapadala do ostatní posádky letadla, a zrovna obsluhovala v mé uličce. Zpáteční let byl celý za světla a naskytl se nám jedinečný výhled na horské oblasti Asie.

Celkově bych Hong Kong označil za město světel a extrémů. Město opravdu září, a to nejenom díky zmiňované symfonii světel. Všude na domech jsou pestrobarevné světelné nápisy. Velmi zarážející je kontrast mezi chudobou a bohatstvím. Exkluzivní mrakodrapy a nákupní centra, naproti domu neudržované výškové domy s byty či jiná obydlí a zapáchající místní tržnice. Ceny jsou na naše zvyky dost nepoměrné, například 1,5 litru mléka v supermarketu stojí stejně jako na pouličním trhu kalhoty. Na ulicích jsem potkával velké množství žebrajících postižených lidí.

Celý výlet jsem před návratem do Prahy zakončil dnem stráveným v Londýně. Od mé poslední návštěvy tohoto města uplynula již řada let, a tak to bylo zajímavé osvěžení.

Náklady výletu Kč Ceny v supermarketu v Hong Kongu HKG KčLetenka Londýn - Hong Kong 14 475 Letenka Praha - Londýn 1 980 Nocleh Hong Kong 2 016 Nocleh Londýn 2 142 Strava 654 Lokální doprava 508Suvenýry 338 CELKEM 22 113

Toastový chléb, 450g 10 25 Mléko, 1l 20 50 Džus, 1l 14 35 Pečené fazole, 450g 6 15 Kusový tuňák, 185g 10 25 CocaCola, 2l 10 25 Ovesné vločky, 1kg 10 25

25

Singapur, Sydney, Melbourne

Začátkem října jsem uskutečnil dlouho odkládanou cestu do Austrálie, tj. do měst Sydney a Melbourne. Letenku jsem si koupil u Student Agency pod číslem Lufthansy, přičemž se z toho vyklubal let operovaný leteckou společností Singapore airlines, která zvítězila v prestižní anketě o nejlepší leteckou společnost za rok 2008, a co více, let ze Singapuru do Sydney byl na palubě zbrusu nového airbusu A380, což se z původního rozpisu Student Agency ani nedalo poznat. Do Frankfurtu jsem letěl den předem s ČSA v rámci jejich internetového prodeje Click4Sky.

ČSA mělo zpoždění, ve Frankfurtu pršelo, přes půl hodiny nejezdily regionální vlaky z letiště do města a v penziónu Alpha, kde jsem mě rezervované ubytování, mi s omluvou, že je ve Frankfurtu veletrh, přidělili nějaký sklepní pokoj. Takže začátek byl rozpačitý. Další den se ale vše obrátilo. Bufetová snídaně v penziónu Alpha byla excelentní, počasí se vylepšilo a letecká společnost Singapore airlines svým servisem podle očekávání nadchla. Začalo to kvalitou horkého ubrousku, hygienickou taštičkou s ponožkami, zubním kartáčkem a pastou, osobní televizí se

zábavným programem zahrnujícím filmy, muziku, hry či výukové programy, jídelním lístkem až po výběr alkoholických nápojů a svačinový servis z košíku mezi prvním a druhým jídlem v případě dvanáctihodinového letu mezi Frankfurtem a Singapurem. Všechna hlavní jídla jsou vyfocena v internetové galérii. Singapurské letušky v modrých, zelených nebo červených vzorovaných šatech vypadají jak finálová sestava Miss Universe, to však již neplatí pro singapurské stewardy. Jeden je středního věku, druhý má sklon k tloušťce a třetí vypadá příliš dětsky. Během čtyř letů jsem zpozoroval, že servis nebyl vždy úplně stejný, záleží na konkrétní posádce, či dokonce letušce. Například v protější uličce každému cestujícímu v ekonomické třídě letuška při sbírání nádobí nabízela Baileys, zatímco v mé nikoliv. Musel jsem si o lahodný drink říci. Nebo při posledním letu místo první rundy s tvrdým alkoholem a koktejly singapurská děvčata pouze poletovala s nalitým džusem, vodou, pivem a vínem, což mě naštvalo. Při každém letu jsem se totiž těšil na koktejl na bázi cherry brandy „Singapore Sling“.

V Singapuru jsme přistáli brzy ráno. Zdejší letiště vyhrává ankety o nejkrásnější letiště světa ještě suverénněji než singapurské aerolinie ankety o nejlepší leteckou společnost. Měkké koberce s velmi výrazným vzorem, pohovky nejrůznějších druhů, volný internet, kino, bazén s barevnými rybami, motýlí zahrada, to je několik z nadstandardních atribut tohoto letiště. Předpověď počasí byla 31° a příležitostné bouřky, které jsou typické pro dva ze tří dnů v Singapuru. Při letu do Austrálie jsem měl v Singapuru úmyslně přestávku 14 hodin, a tak jsem prošel imigrační kontrolou, koupil si plastový zálohovaný lístek na supermoderní metro a vyjel do města. Teprve při přestupu z letištní linku na trasu jedoucí centra jsem poznal neuvěřitelně teplé a vlhké zdejší klima, zatímco vlak byl klimatizovaný tak, že jsem musel mít svetr. Po celé dopoledne se nad Singapurem tvořily hrozivě vypadající mraky, pršet naštěstí nezačalo. Nejdříve jsem trochu bloudil, ale pak jsem se chytil, a úspěšně prochodil všechny turisticky atraktivní místa v centru. Pokud se v Singapuru něco neopravuje, tak je vše moderní, opravené a udržované, obyvatelé disciplinovaní a ukáznění. Není se čemu divit, když zákony jsou tak přísné, a mnoho pro Evropany běžných věcí (např. žvýkáni) je zakázaných. I přes velkou únavu jsem se těšil na let airbusem A380 na trase Singapur – Sydney. Stroj je silný jako lev, i když drobným otřesům při startu nebo v důsledku turbulencí se také nevyhne, ale pohromou jsou okénka. Mají totiž trychtýřovitý tvar a vzdálenost první vrstvy od druhé je tak velká, že se nedá vůbec nic vyfotit. Osobní televize je mnohem větší a dálkové ovládání na šňůře uložené pod obrazovkou, přičemž servisní stoleček je v polovině přehnutý, aby nebral místo televizi.

V Sydney jsem přistál další den brzo ráno za exkluzivního počasí. Imigrační a celní kontroly proběhly neuvěřitelně hladce, dokonce jsem ani nemusel otvírat kufr, což bývá v Austrálii obvyklé. Na internetu jsem našel, kde se na letišti kupuje Travelpass opravňující k neomezenému týdennímu cestování vlakem, trajektem a busem v okruhu dle volby. Kvůli Manly a Sydney Olympia Parku jsem si zvolil zelený Travelpass za 43 AUD. Každý Travelpass kryje cestu busem 400 a vlakem do centra, nikoliv však přímou cestu vlakem do centra. Ubytování jsem rezervoval přes server www.hotelclub.com v hotelu Y Hyde Park. Už na internetu jsem četl, že toto zařízení poskytuje za nízkou cenu kvalitní ubytování. Realita však byla ještě lepší. Nádherný pokoj měl k dispozici lednici, televizi, klimatizaci, žehličku, žehlící prkno a varnou konvici včetně kávy a čaje. Mikrovlnka byla k použití ve třetím patře. Kontinentální snídaně spočívala z misky cereálií a bez omezení toasty s máslem, margarínem, burákovým máslem, džemem či medem a džus, káva, čaj, mléko. Nastěhování bylo možné až v 13:00, a tak jsem si uložil zavazadlo a vyrazil k Opeře, po jejímž spatření jsem toužil dlouhých patnáct let, a jel nakoupit potraviny do Aldi. Některé australské filiálky tohoto evropského řetězce jsou k mé radosti umístěny blízko center měst. V New Yorku je například Aldi také, ale nejbližší pobočka je vzdálena 20 km od centra. Ceny australského Aldi jsou více než příznivé, více nalezneš v dolní tabulce. Po obdržení pokoje jsem zalehl a spal až do večera.

Druhý den přišlo velké rozčarování, když se ochladilo a začalo jemně pršet. Toto počasí trvalo přes dva dny. Dopoledne jsem vyrazil na prohlídku přístavu Darling Harbour, čínské čtvrti a trhu Paddy’s. I zde se dalo mnoho věcí pořídit levněji než v České republice. Po obědě jsem nechtěně na tři hodiny usnul a do setmění stihl jen procházku po Royal Botanical Garden. Jelikož byla sobota, tak jsem večer navštívil gay čtvrť, kterou v Sydney reprezentuje ulice Oxford Street. Nejlepšími bary jsou „Columbian Hotel“ a „Stonewall Hotel“, jejichž dobrá atmosféra se přenášela až na ulici. Jelikož jsem však celkově očekával něco jako Castro v San Franciscu, tak jsem byl docela zklamaný. Že je zde zábava namíchaná s hetero, by mi nevadilo, ale byl jsem v šoku z toho, že se zde kluci běžně nedrží za ruce jako v San Franciscu. Čest Sydney zachránil až poslední den, kdy jsem po několika lesbických párech potkal tři páry kluků držících se za ruku nebo jdoucích v rámě.

Třetí den jsem se jel ráno vlakem podívat do severního Sydney a poté pokračoval zpět do Sydney Olympia Parku. Musím přiznat, že park mě nenadchl. Jednotlivé stadióny nejsou architektonicky nijak oslňující, a celkově to působí nekompaktně. I přes zataženou oblohu jsem odpoledne jel na pláž Bondi Beach a udělal si pobřežní procházku po stezce okolo útesů směrem k pláži Tamarama Beach. Na čtvrtý den ráno jsem měl elektronicky zaplacenou prohlídku Opery. Ranní ptáčata kupují na internetu lístek se slevou 30%. Při prohlídce jsem se dozvěděl mnoho zajímavého o dramatické výstavbě tohoto symbolu Sydney a navštívil divadelní studio, dramatické divadlo a hlavní koncertní sál. „Siluetu Opery v Sydney poznají dva ze tří obyvatelů této planety, to znamená, že je stejně slavná jako Mickey Mouse“, zahájil svůj výklad obtloustlý průvodce, zcela jistě naše teta. Odpoledne se začala protrhávat oblačnost, a tak jsem vyrazil do rekreační oblasti Manly. Trajekt plný výletníků vypovídal o oblibě tohoto místa s plážemi, promenádami a národními parky. Po návratu do města jsem s ohledem na jasnou oblohu operativně zařadil návštěvu Sydney Tower, když vstupenku jsem rovněž koupil se slevou již doma přes internet.

26

Pátý den jsem neměl jinou volbu v řazení programu než jet na gay nudistickou pláž Lady Bay Beach, na kterou se dá dostat autobusem nebo trajektem do Watson Bay a pak 15 minut pěšky. Naštěstí bylo zcela jasno a australské sluníčko má takovou sílu, že i přes oficiální teplotu vzduchu 20° se dalo opalovat. Bylo úterý, a tak malou pláž navštívilo přes poledne asi 15 mužů. Pozdě odpoledne jsem znova vyrazil na pláž Bondi Beach, abych tuto krásnou oblast nafotil za slunečného počasí. Šestý den jsem dojel trajektem do stanice Taranga ZOO a pokračoval 5 kilometrů po stezkách národního parku s cílem gay nudistická pláž Obelisk Beach. V oáze Cliffton Garden jsem už myslel, že nenajdu pokračování trasy pro pěší, jelikož se muselo projít uzamykatelnou brankou, která vypadal jak dveře soukromého stavení, ale nakonec jsem úspěšně došel k cíli. Pláž Obelisk Beach je větší a uzavřenější než Lady Bay Beach na protější straně zálivu. I přes několik mráčků se opět dalo opalovat. Pozdě odpoledne jsem jel trajektem do Darling Harbour okolo Luna parku a vyšlápl si pěšky na most Harbour Bridge.

Sedmý den byl na programu přesun ze Sydney do Melbourne. Z opatrnostních důvodů jsem let se společností Qantas rezervoval přes poledne, abych měl dostatek času dostat se na letiště a do města. Vnitrostátní cestování probíhá bez prokázání totožnosti, tj. pouze na elektronický kód. Qantas překvapil velmi lahodnými masovými sendviči k obědu. Spojení letiště s městem hromadnou dopravou je v Melbourne velmi špatné. Jede pouze několik autobusů denně pod čísly 478, 479 nebo 500 k příměstskému vlaku Connex, který již jezdí pravidelně. Na letišti navíc není jízdní řád výše jmenovaných autobusů, takže je třeba si ho stáhnou na internetu. Díky mým poledním letům jsem v Melbourne zvládl obě letištní cesty hromadnou dopravou za 5,50 AUD na cestu, přičemž oficiální letištní autobus stojí 16 AUD na cestu. Ubytování jsem rovněž rezervoval přes internetový portál www.hotelclub.com v hotelu Claremont na předměstí 3 km od centra. Dopravní spojení bylo fantastické, vedle hotelu se nacházela zastávka tramvaje i stanice vlaku South Yarra. Pokoj byl sice velmi prostý, ale v kuchyni byla pořád k dispozici káva, čaj, mléko a filtrovaná voda. Kontinentální snídaně byla oproti hotelu Y Hyde Park bohatší o bufet cereálií a ovocný kompot.

Osmý a devátý den jsem prozkoumával Melbourne. Navštívil jsem za 16 AUD obytný mrakodrap Eureka Tower, kroužil bezplatnou historickou tramvají po City Circle, obdivoval nově vznikající čtvrť Docklands, která by měla být hotova okolo roku 2020, navštívil pobřežní část St. Kilda s mnoha restauracemi, které mají v oblibě rovněž gayové, Royal Botanical Garden a mnoho dalších zajímavostí. Melbourne mi přišlo čistší a udržovanější než Sydney, ale není tak charismatické, a pláže jsou o několik tříd horší. Gay život se překvapivě nekoncentruje v centru, ale v nízkodomkové oblasti South Yarra, která je známá luxusními obchody, a kde se nacházel i můj hotel. Gay je v Melbourne hodně, ale zdaleka ne tolik jako v Sydney. No a tím jsem vyčerpal program v Austrálii. Následoval let zpět do Sydney, nocleh a návrat zpět přes Singapur, tentokrát s šestihodinovou přestávkou, kterou jsem využil na vyřízení mailové pošty a relaxaci.

Po příjezdu do Austrálie ze Singapuru přijde člověku všechno neudržované a lidé nedisciplinovaní, ale po malé aklimatizaci si člověk tuto zemi zamiluje. Každý si tu trochu dělá, co chce, aniž by to mělo důsledky na bezpečnost země. Očekával jsem však, že Australané budou více neformální a ještě trochu usměvavější a otevření. V Sydney chodí hodně mužů jenom v kraťasech a žabkách, v Melbourne je oblékání trochu formálnější. Celkově jsou Australané hodně otužilí, jelikož i za chladných rán chodili pouze v krátkém rukávu. Umějí se bavit a relaxovat, hodně běhají, rádi chodí do barů a na večeře. V městech je řada asijských restaurací a hlavně, Australané zbožňují sushi. Přes poledne se chodí na piknik do parku, a to včetně zaměstnanců v obleku: sundají boty a relaxují. Školáci nosí uniformy, přičemž Melbourne je v tomto směru formálnější než Sydney. Každá škola nebo druh školy má uniformy jiné, ale v rámci jednoho druhu uniformy mají školáci stejné i baťohy. Austrálie je rájem pro chodce. Všude jsou chodníčky a cestičky, v Sydney se dá dokonce dojít po cestách pro pěší i na letiště. Značení hromadné dopravy je v případě vlaků a trajektů vynikající. To však neplatí pro autobusy. Na zastávce je v lepším případě pouze informace, v kolik hodin odjíždí jaký autobus do které konečné stanice. Informace o trase většinou chybí a řidiči moc ochotní nejsou, dokonce se jeden řidič na cestujícího utrhl, že je jeho povinnost, aby se staral o to, kam autobus jede. Ale i přes tyto drobné mouchy a mušky se mi v Austrálii velmi líbilo.

Náklady výletu Kč Ceny potravin v ALDI v AUD a v Kč (kurz 14) Letenka FRA-SIN-SYD-SIN-FRA 32 010 Letenka SYD-MEL-SYD 4 117 Letenka PEG-FRA-PRG 3 980 1x ubytování Frankfurt se snídaní 887 6x ubytování Sydney se snídaní 7 457 3x ubytování Melbourne se snídaní 3 587 Strava 637 Lokální doprava 976 Vstupy a suvenýry 2 096Pojištění 998 CELKEM 56 745

Pečené fazole v tomatě, 450 g 0,45 6,30 Tuňák kusový, 185 g 0,89 12,50 Toastový chléb bílý, 650 g 1,09 15,30 Čokoláda, 300 g 3,19 44,70 Ovocný jogurt, 1 kg 3,89 54,50 Cottage sýr, 500 g 3,19 44,70 Mléko, 1 l 1,09 15,30 Rýže, 2 kg 2,79 39,10 Cukr, 2 kg 1,45 20,30 Mouka, 1 kg 0,95 13,30

27

New York, San Francisco

Jako cestu „USA pro začátečníky“ jsem si vybral návštěvu New Yorku a San Francisca. České internetové portály prodávající letenky sice nabízejí výhodné lety do New Yorku, byť s neatraktivními dopravci, ale neznám žádný, který by umožňoval si koupit více letů najednou, což bývá velmi výhodné a je v zahraničí často využíváno. Po dlouhém zvažování jsem si vybral na internetové portálu www.expedia.de kombinovanou cestu Lufthansy a United airlines s odletem z Prahy přes Frankfurt a zastávkami v New Yorku a San Franciscu.

Časy odletů a příletů mých cest byly velmi příznivé, jediným nepříjemným byl odlet z Prahy do Frankfurtu v 6:10. Zaspat se mi nepodařilo, a tak jsem byl ve čtvrt na osm v místě odletu své první cesty dvoupatrovým Boeingem 747. Po dlouhých procedurách, zda má každý pasažér potřebné dokumenty k cestě do USA a nezbytné bezpečnostní kontrole, se konečně vyrazilo na do vzduchu. Sedadlo jsem měl rezervované 52K (okénko), ale překvapilo, jak málo místa na nohy jsem měl u dálkového letadla dispozici. U novějších dálkových letadlech Lufthasy má každý

cestující v ekonomické třídě vlastní obrazovku, ale letitý Boeing 747 má pouze obrazovky v uličkách. Nezbytným vybavením každého sedadla jsou deka, polštářek a sluchátka. Servis Lufthansy v ekonomické třídě začal aperitivem s malým pytlíčkem slaného pečiva (potěšili mě, že měli moje oblíbené Campari), následovala očista teplým ubrouskem. Palubní personál nijak nepospíchal, a tak se oběd podával až po 90 minutách letu. Výběr byl ze dvou jídel: pasta nebo chicken. Kuřecí pokrm sestával ze steaku s pečenými brambory, grilovanou paprikou a rajčatovou omáčkou. Musím uznat, že jsem obdobnou dobrotu na palubě letadla ještě nejedl. Jako předkrm se podával zeleninový salát a jako moučník dortík s čerstvou jahodou a šlehačkovým krémem. Místo obvyklého taveného sýru byl na tácku kousek hermelínu. Při sbírání nádobí personál nabízel na dobré zažití Kognak nebo Bailies. Viditelnost byla podprůměrná, hezký pohled se vyskytl až v poslední třetině letu, když jsme se nacházeli nad mrazivými oblastmi Kanady. Hodinu před přistáním se podávala rozpečená bageta uvnitř plněná šunkou a sýrem nebo vegetariánskou směsí. Dvě řady přede mnou šunka došla, a tak jsem se musel nedobrovolně vzdát masa. Lufthansa opět zabodovala, jelikož to bylo vynikající. Přistání v New Yorku bylo hladké, ale za silné oblačnosti. V očekávání hrozných vstupních procedur do USA, kdy se mnou bude zacházet jako se zločincem, jsem byl mile překvapen, jak to proběhlo hladce. Žádné prohlídky zavazadel, žádní psi, jen pár nevinných otázek.

Větším oříškem bylo koupit Metrocard již na letišti, abych ji mohl využít již k cestě busem Q10 ke konečné stanici metra A. Dle Wikitravel se dá Metrocard koupit v terminálu 1 a 6 v Hudson newstand. Černoška na informacích mi řekla, že na letišti Metrocard nevedou. Když jsem našel dotyčný novinový stánek, tak mě poslali dolů do kavárny. Z kavárny se vyklubal občerstvovací stánek hned vedle černošky na informacích. Kavárnice ale měla jen jednodenní a třicetidenní Metrocard a já chtěl sedmidenní. Naštěstí se mi ale podařilo rozměnit pětidolarovou bankovku, abych mohl zaplatit 2 dolary za autobus, než jsem si v metru mohl koupit Metrocard. Z bezpečnostních důvodů lze platit u řidiče pouze mincemi a nevrací se. Metro A jede do oblasti Central parku asi hodinu, ačkoliv tato expresní linka v mnoha stanicích nestaví. Když jsem konečně dorazil do hotelu rezervovaného přes www.bookings.de, tak mi řekli, že jsou „dva pokoje v mínusu“, a poslali mě do sesterského hotelu. Tam mě sice už očekávali, ale byl jsem vzteky bez sebe, že potvrzená rezervace moc „potvrzená“ nebyla. Cestou se mi podařilo objevit supermarket ASSOCIATED (www.associatedsupermarkets.com), který vypadal velmi nadějně, tj. levně, jelikož tam nakupovala spousta černochů.

Pro den příletu jsem měl naplánovanou návštěvu Muzea moderního umění, jelikož v pátek mají od 16:00 do 20:00 vstup zdarma. Po nečekaných komplikacích jsem byl ubytován až v 18:00, tj. pět hodin po příletu, a tak jsem muzeum oželel a dokopal se pouze k nákupu ve zmiňovaném supermarketu. Ceny potravin byly milým překvapením: např. pečené fazole za 0,67 USD, 2 x 2 litry exotického džusu za 3 USD, kusový tuňák za dolar nebo 300g sendvičové sýrové plátky za 0,99 USD. Jak lze očekávat, tak jsem se probudil ve tři ráno a nemohl usnout. Naštěstí se mi podařilo znovu zabrat, čímž jsem si celkem narovnal posunutý čas.

První den jsem vyrazil na seznamovací okruh městem: Chelsea, Greenwich Village, Soho, Chinatown, Civic Center, World Trade Center a Financial district. Oproti předpovědi se počasí během dne vyjasnilo, a tak jsem se operativně rozhodl zařadit na sobotní odpoledne procházku v Central parku, kde jsem neopomenul obdivovat venkovní bruslařský stadión Donalda Trumpa, který je spojen i s osobou naší krasobruslařky Áji Vrzáňové. Od Central parku jsem pokračoval po Broadway k náměstí Times Square, které je známé svými světelnými reklamami, a dále k hale Madison Square Garden a mrakodrapu Empire State Building. Lístek na vyhlídkovou plošinu tohoto mrakodrapu jsem si přes internet koupil již v Praze, ale jeho návštěvu jsem odkládal s nadějí, že někdy bude ráno hezké slunečné počasí. Ráno v 8:00, kdy otvírají, totiž nebývají fronty. Večer jsem prošel gay ulice čtvrti Chelsea a známou Christopher Street, kde začala celá historie CSD. První oblast je okolo hlavní ulice, která ruší jinak již ponurou atmosféru, a v Christopher Street jsem míjel jen samé podivné živly. Celkově jsem v New Yorku potkal jen dva páry kluků držících se za ruku.

Od druhého dne se výrazně ochladilo. Teplé oblečení jsem měl, ale v mém pokoji byla hrozná zima, jelikož okno netěsnilo a topilo se minimálně. Tak jsem se na noc musel zachumlat do čeho se dalo. Druhý den dopoledne jsem absolvoval podrobnou prohlídku Midtown, tedy středního města. Tato oblast se hemží samými mrakodrapy. Směrem ke špici Manhattanu jsou pak stavby nižší, aby se ve finanční čtvrti opět zvedly. Vrcholem prohlídky byla návštěva Rockefeller Plaza, kostela St. Patrick’s Cathedral a nádraží Grand station. Odpoledne jsem se svezl trajektem Staten Island Ferry, který jezdí zdarma každých 30 minut, a je z něj nádherný výhled na sochu svobody a finanční čtvrť Manhattanu. Poté jsem pokračoval na Brooklyn Bridge, kde cesta pro pěší a cyklisty vede překvapivě středem mostu. Jako poslední bod programu tohoto dne jsem si naplánoval sídlo OSN. Budova však byla v neděli odpoledne pro veřejnost zavřená a nedala se ani obejít.

Třetí den dopoledne jsem podrobně prošel čínskou čtvrť. Jsou to však spíše jen čínské trhy. I průvodce přiznává, že Číňané zde již nežijí. Navíc je to takové nekompaktní, přerušované hlavní třídou a italskou čtvrtí. Okouzlující jsou vždy rybí trhy a stánky s ovocem a zeleninou. Odpoledne jsem absolvoval různé dodělávky, které se mi nevešly do tras předchozích procházek jako Flatiron building, Lincoln Center s divadlem a koncertní halou a horní část Central parku s mnoha muzei.

28

Čtvrtý den ráno nezbylo nic jiného, než jít na Empire State Building, ačkoliv nebylo jasno. I přes počasí byl pohled dolů úchvatný. Zde jsem také potkal jediné Čechy v New Yorku. Po osmé ráno jsem se opravdu vyhnul frontám. Když jsem v devět jel dolů, tak už se to před výtahy začalo kroutit jako had. Jak jistě tušíš, v poledne se začala oblačnost protrhávat. Při pomyšlení na tu frontu jsem ani nebyl naštvaný. Odpoledne jsem využil k fotografování, takže jsem jel znovu trajektem a prošel se po Brooklyn Bridge. Všechny fotky však obnovit nešly, jelikož některé záběry žádaly dopolední sluníčko.

New York mě naprosto překvapil svoji čistotou a dokonalou infrastrukturou. Každý kousek zeleně je nádherně upraven, i v centru jsou hřiště pro děti se zákazem vstupu pejsků a speciální hřiště pro pejsky. Po ulici nejede žádné staré nebo laciné auto, pouze luxusní vozy. Speciální kategorií je metro. Vzhledem ke svému stáří působí zanedbaně, ale jezdí poměrně často 24 hodin denně. Některé linky jsou expresní, tj. nestaví v každé stanici, jiné lokální. Zážitkem je cesta ze špice Manhattanu směrem nahoru v odpoledních hodinách, kdy se lidé vracejí z práce. Metro je nacpané tak, že sardinky v konzervě mají prostorový luxus. Kromě nájmů a hotelového ubytování, které jsou v New Yorku drahé, mi přišlo vše velmi levné: elektronika, oblečení, boty i vybrané jídlo.

Následující den byl ve znamení přeletu z New Yorku do San Francisca. Jelikož je doprava na letiště zdlouhavá a může se vyskytnout řada komplikací, tak jsem vyrazil z hotelu již v 6:00, ačkoliv let statoval až v 11.00. Na vnitrostátních letech United Airlines nedává zdarma jídlo, v ceně letenky jsou zahrnuty pouze nealkoholické nápoje. Polovinu kabiny letounu Boeing 757 zabírala první a business třída s obrovskými rozestupy sedadel a i v ekonomické třídě bylo neobvykle hodně místa na nohy. Šestihodinový let byl nádherný a ukázal rozmanitost krajiny vnitrozemí USA. Milým překvapením bylo letiště v San Franciscu (SFO). Zatímco new yorské letiště Johna Fitgeralda Kennedyho (JFK) je směsice nehomogenních budov propojených moderním letištním vlakem, letiště SFO působí velice moderním stejnorodým dojmem. Všechno šlo jak po másle. Bezplatný letištní vlak mě dopravil do výjezdového bodu luxusního příměstského vlaku BART a stanice tohoto dopravního systému Civic Center byla přímo u mého hotelu. Překvapil mě akorát systém jízdenek BART, kdy se lístek nekupuje na konkrétní trasu, ale magnetická karta se nabije na určitou hodnotu a ta se na základě zaznamenané vstupní a výstupní stanice snižuje. Hotel i můj pokoj byl výrazně lepší než v New Yorku, ačkoliv levnější a s malou snídaní ve formě kávy, čaje a koblih. Úkolem prvního dne bylo najít výhodný supermarket a podařilo se. Na okraji gay čtvrti Castro jsem objevil supermarket SAFEWAY (www.safeway.com). Na první pohled vypadal moc luxusní, ale nakonec jsem našel, co jsem hledal. Fazole za 0,67 USD sice neměli, ale za to výhodné pytle 12 velkých housek za 3,30 USD, libru jahodového pendreku za 2,19 USD nebo kusového tuňáka za dolar. Zboží dávají do papírových tašek, což působí velmi elegantně. Navíc zde nakupuje spousta gayů a pozorovat našince při vybírání zboží je rovněž velkým zážitkem.

Již v Praze jsem se rozhodl, že si koupím v San Franciscu Citypass za 54 USD, který zahrnuje veškerou dopravu kromě BART, výlet lodí po zálivu, návštěvu akvária, tří muzeí a pekárny. V New Yorku Citypass neobsahoval městskou dopravu, ale samá obří muzea, která mě zas tolik nezajímají, a tak jsem si ho nekupoval. V informační středisku u stanice Powell Street jsem si pořídil Citypass, sedl na slavnou lanovou dráhu vedoucí přes vrcholky městských kopců a dojel k molu číslo 39, odkud vyjíždějí výletní lodě. Pozor, od 9 hodin bývají ve směru k vodě na lanovku dlouhé fronty. Plavba byla nádherná, pod mostem Golden Gate Bridge to docela houpalo, jelikož vody jsou zde velmi divoké. V druhé polovině plavby jsme objeli ostrov Alcatraz, kde bylo známě vězení, ze kterého se nedalo uprchnout. Vězení bylo nakonec vzhledem k extrémním nákladům na jednoho vězně zavřeno. Zahlédli jsme i slavné lvouny sídlící u mola číslo 39. Po plavbě lodí jsem navštívil sousedící akvárium. Je postaveno formou tunelů pod vodou a jedoucího chodníku, ale celkově působí zašlým dojmem. Odpoledne jsem pokračoval okolo vody až k hlavní mnohakilometrové třídě Market Street, svezl se lanovkou po California Street a navštívil čínskou čtvrť. Chinatown, jak se čtvrť jmenuje, zde působí celistvým, homogenní a komorním dojmem. Některé ulice jsou potravinové, jiné cetkové. V jedné z uliček jsem potkal jediné Čechy v San Franciscu. V tomto městě žije obrovská čínská komunita, zatímco černoši typičtí pro New York jsou spíše výjimkou. Odpoledne se začalo velmi oteplovat a tento trend trval následující tři dny.

Druhý den v San Franciscu jsem si udělal výlet na dvojici vrcholků Twin Peaks a do oblasti Mission Dolores. Nejdříve jsem se nemohl vymotat z křivolaké vilové čtvrti, ale nakonec jsem našel cestu na vrcholek. Už stoupání naznačovalo, že mě čeká něco úchvatného. Samotný vrcholek kopce již není zastavěn, za to kouzelně voní přírodou. Pohled dolů je opravdu skvostný, bohužel pro focení mostu se hodí dopoledne, zatímco pro focení města odpoledne. Pro velký úspěch jsem byl na kopci třikrát: Na focení jedné strany, na focení druhé strany a na soumrak, kdy se celé město rozzáří světly. Druhý den odpoledne jsem si udělal výlet okolo mrakodrapu Transamerica Pyramid ke věži Coit tower na kopci Nob hill a projezdil si systém lehkého metra.

Na třetí den jsem si naplánoval návštěvu Golden Gate parku. Část blíže městu je spíše domovem různých živlů, ale prostřední část je skvost. Nachází se zde rozlehlé prostranství AIDS Memorial, botanická zahrada (vstup zdarma), japonské čajové zahrady, de Young muzeum (Citypass), Kalifornská akademie věd (momentálně v rekonstrukci), nádherné prostranství Music Concourse mezi dvěma předchozími stavbami a jezero Stow Lake s Jahodovou horu uprostřed. Další část několikakilometrového parku slouží všudypřítomným rekreačním běžcům, cyklistům a milovníkům grilování v přírodě. Z Golden Gate parku jsem pokračoval do Lincoln parku, který je ve znamení golfu a nachází se zde další z muzeí ze Citypassu (Palace of the Legion of Honor). Z úpatí parku je nádherný pohled na Golden Gate Bridge. Odpoledne jsem vystoupal k moderní katedrále St. Mary’s Cathedrale, kde se právě konala svatba, a navštívil bezplatné Cable Car muzeum, které vysvětluje princip fungování lanovek.

Poslední den pobytu v San Franciscu jsem prochodil severní část Golden Gate National Recreation Area. Byla neděla, bez mraků a neuvěřitelné vedro, zcela nad průměry tohoto města v dubnu. Severní část rekreační oblasti se táhne od stanice lanovky kolem vody několik kilometrů až k mostu Golden Gate Bridge a je útočištěm běžců, cyklistů, pejsků s pány a rodin s dětmi. Cílem výletu byl výstup na most. Pouze mi nebylo jasné, jak se od břehu pod mostem dostanu nahoru na most, jelikož auta najíždějí po dlouhé zvedající se nájezdové komunikaci. Obavy byly zbytečné, k začátku mostu vede kouzelná přírodní stezka. Most je pro pěší otevřen za denního světla, pro cyklisty pořád. Auta platí směrem do města menší poplatek. Na zpáteční cestě jsem využil poslední dvě atrakce ze Citypassu: Exploratorium, které vysvětluje zásady přírodních věd a každý si může exponáty sám vyzkoušet, a pekárnu Boudin spojenou s ochutnávkou různých druhů chleba. Poslední odpoledne jsem se jel opalovat na pláž Ocean Beach. Lehké metro N jede až přímo k pobřeží. V centru sviští souprava pod zemí, pak vyjede na povrch, předělá schůdky a pokračuje jako pomalá tramvaj. Začal jsem si dělat starosti, jak zítra v tomhle vedru pojedu s mým malým kufříčkem, mnoha dárky či suvenýry a zimní bundou na letiště. Cestou z pláže se začala ohromnou rychlostí valit jakási mlhovina, a když jsem za dvě hodiny vystrčil hlavu z hotelové okna, tak už to bylo na svetr a bundu.

San Francisco, to je také město homosexuálů a bezdomovců. Neopomenul jsem udělat několik procházek do gay čtvrti Castro. V pátek a sobotu večer to tu žije jako např. v Německu o CSD. Věkový průměr je určitě okolo 40 let, nejedná se tedy o mladou čtvrť. Některé podniky požadují vstupné 2-3 dolary. Na známém baru Midnight Sun je nápis „Vstup pouze starším 21 let. Pokud vypadáš mladší než 30

29

let, buď připraven ukázat svůj průkaz totožnosti“. Kluků držících se za ruce je ve večerních hodinách vidět opravdu mnoho, někdy i drobné scény, kdy člověk neví, jestli jde o partnerské smiřování nebo se ten druhý snaží dostat toho prvního do postele. Ve stanici metr Castro jsou osvětové billboardy zaměřené ha gaye, jak METH může naprosto zničit život. Člověk zde získá idealistickou představu o gay páru, který má malý domeček v Castro čtvrti, stará se o malou předzahrádku, nakupuje v Safeway a vodí se za ruce po Castru.

Jinou kapitolou jsou bezdomovci. Bydlí hlavně v okolí nádherné radnice v oblasti Civic Center. Patrně se jim zamlouvá zdejší počasí, tj. příjemně teplé s minimem srážek. Ačkoliv vypadají hrozně, jsou neškodní. San Francisco má neskutečně krásnou přírodu. Vše kvete, každý kousek země je udržován, u každého domečku je nádherná pestrobarevná předzahrádka. Vynikající je rovněž infrastruktura. Systém lehkého metra a příměstského vlaku BART je velmi dobrý, i když kopcovitý terén umožňuje jen částeční využití podzemních dopravních systémů.

Poslední den mé cesty byla na programu, jak asi očekáváš, cesta ze San Francisca do Prahy přes Frankfurt, tentokrát se společností United Airlines (sedadlo 49A). Ani na tomto mezinárodním desetihodinovém letu nebyl alkohol v ceně letenky, jídlo však ano. K obědu byly lasagne (moje volba) nebo hovězí s bramborovým nákypem, hlávkový salát s dresingem a neskutečně dobrý silně čokoládový dort. Salát a moučník byly o trochu větší než u Lufthansy, ale chyběl sýr. Servis United byl výrazně rychlejší, palubní posádky Lufthansy jsou obecně dost pomalé. Uprostřed noci se podával malý snack (slané pečivo a sušenka) a ke snídani sýrová bageta a ovocný salát. Servis s nealkoholickými nápoji byl po celou dobu letu na vysoké úrovni, měli např. i lahodné mléko. Letělo se přes Kanadu, Grónsko a Island, takže po většinu lety byl vidět sníh a mraky. Až nad ránem se otevřel krásný pohled na rozzářený Rejkjavík. Zajímavé bylo, že se po celou noc nikdy zcela nesetmělo.

Počasí bylo během mého výletu trochu bláznivé, tj. v New Yorku teploty silně po průměrem a v San Franciscu nad průměrem, ale za celou dobu na mě nespadla ani kapka deště. Ještě dlouho se budu vzpamatovávat z euforie z tohoto výletu…

Náklady výletu Kč

Letenka 21 122 Lokální doprava 1 046 Noclehy New York 5 935 Noclehy San Francisco 4 667 Strava 688 Dárky, suvenýry, vstupy 1 918 Vízum 2 385 Pojištění 300 CELKEM 38 061

30

Přehled cest dle roků a destinací, stav k 30.10.2009

1977 Německo (Drážďany)

1978 Jugoslávie (Makarska, Omiš, Varaždin)Německo (Drážďany)

1979 Jugoslávie (Makarska, Omiš, Varaždin)Německo (Drážďany)

1980 Jugoslávie (Makarska, Omiš, Varaždin)Německo (Drážďany)

1981 Jugoslávie (Makarska, Omiš, Varaždin)Německo (Drážďany)

1982 Jugoslávie (Makarska, Omiš, Varaždin)Německo (Drážďany)

1983 Jugoslávie (Makarska, Omiš, Varaždin)Německo (Drážďany)

1984 Jugoslávie (Makarska, Omiš, Varaždin)Německo (Drážďany)

1985 Maďarsko (Budapešť, Balaton)Německo (Drážďany)

1986 SSSR (Jalta, Simferopol, Bachčisaraj)Německo (Drážďany)

1987 SSSR (Soči, Picunda, Gagra)Německo (Drážďany)

1988 SSSR (Soči, Adler, Picunda, Gagra)Německo (Drážďany)

1989SSSR (Užgorod, Mukačevo)Jugoslávie (Gradac)Německo (Berlin, Drážďany)

1990

Německo (Berlín, Řezno)Rakousko (Vídeň)Maďarsko (Budapešť)Řecko (Soluň, Olymp, Meteora)

1991

Švýcarsko (Ženeva)MonakoItálie (Verona)Španělsko (Pineda, Barcelona)Německo (Řezno)

1992Francie (Paříž, Remeš)Německo (norimberg, Regensburg)Itálie (bibione, Benátky)

1993

Itálie (Řím, Neapol, Florencie, Capri, Amalfi)Dánsko (Kodaň, Kronborg)Švédsko (Malmoe)Německo (Hamburk, Chemnitz, Mohuč, Trevír)Francie (Méty)Lucembursko (Luxembourg)

1994

Rakousko (Insbruck, Zell am See, Kitzbuehel, Hallstatt, Gossausee)Německo (Mnichov, Fuessen, Neuschwannstein)Chorvatsko (Pula)Polsko (Klodsko)

1995 Tunisko (Sousse)Polsko (klodsko)

1996

Belgie (Brusel, Gent, Bruggy, Antverpy)Nizozemí (Amsterdam, Rotterdam)Lucembursko (Lucemburk) Německo (Norimberk)Tunisko (Hamammet, Tunis)Polsko (Klodsko)

1997Švýcarsko (Lausanne, Bern, Luzern, Fribourg, Ženeva)Francie (Anneccy, Chamonix)Španělsko (Callela)

1998Anglie (Londýn, Oxford, Windsor, Stanford)Turecko (Bodrum, Efes)Rakousko (Vídeň)

1999 Francie (Paříž, Loara)Tunisko (Hammamet, Nabeul)

2000 Maďarsko (Budapešť, Balatonkenese)Turecko (Kemer)

2001 Rakousko (CSD Vídeň), Tunisko (Sousse)

2002 Německo (CSD Berlín, Postupim)Tunisko (Tunis)

2003 Německo (CSD Berlín, Mnichov, Oberstdorf, Ga-Pa)Tunisko (Sousse, Tunis, Monastir, Port el Kantanoui)

2004

Nizozemí (Amsterdam)

Německo (Europride Hamburk, CSD Berlín, EG Mnichov, Ga-Pa)Španělsko (Barcelona, Sitges, Pineda)

2005

Španělsko (Madrid, Toledo, Gran Canaria)

Německo (Berlin GLR a CSD, Köln am Rhein CSD, Stuttgart, Frankfurt)Nizozemí (EG Utrecht, Amsterdam)Řecko (Atény)Itálie (Miláno)

2006

Francie (Paříž)Švédsko (Stockholm)Německo (Mnichov, Ga-Pa, Kolín nad Rýnem, Berlin)Španělsko (Ibiza)Kanada (Montreal, Toronto, Quebec)Řecko (Mykonos)Holandsko (Amsterdam)

2007

Tunisko (Sousse, Tunis, Port El Kantanoui)Finsko (Helsinky)Itálie (Turín)Německo (Drážďany, Frankfurt, Berlín, Mnichov, Hamburg)Rakousko (Salzburg)Belgie (Brusel, Antverpy, Bruggy, Ghent)Norsko (Oslo)Portugalsko (Lisabon)Irsko (Dublin)

2008

USA (New York, San Francisco)Estonsko (Tallinn)Finsko (Helsinky)Německo (Mnichov, Frankfurt)Španělsko (Barcelona, Malaga, Cordoba, Sevilla)Singapur (Singapur)Austrálie (Sydney, Melbourne)Hong KongJaponsko (Tokio)Mexiko (Mexico city, Puerto Vallarta, Cancun, Chichen Itza)

2009

Thajsko (Bangkok, Pataya)Malajsie (Kuala Lumpur)

USA (Miami, Miami Beach, Fort Lauderdale, Seattle, Chicago, Palm Springs, L.A.)Kanada (Vancouver, Victoria, Calgary, Toronto)JAR (Kapské město)Brazílie (Rio de Janeiro)Argentína (Buenos Aires)Čína (Peking, Šanghaj)Korea (Soul)Spojené arbské emiráty (Dubaj)Švýcarsko (Curych)Lotyšsko (Riga)Dánsko (Kodaň)Turecko (Istanbul)Německo (Berlín, Frankfurt)Velká Británie (Londýn)Nizozemí (Amsterdam)Rakousko (Vídeň)

31

Navštívené země do 30.10.091 Německo 77-89, 90-94, 96, 99, 02-092 Slovensko 77, 88, 893 Maďarsko 85, 90, 004 Chorvatsko 78 - 84, 89, 945 Ukrajina 866 Rusko 87, 887 Gruzie 87, 888 Rakousko 90, 94, 98, 01, 07, 08, 099 Řecko 90, 05, 0610 Švýcarsko 91, 97, 0911 Monako 9112 Španělsko 91,97, 04, 05, 06, 07,0813 Francie 92,93, 97, 99, 0614 Itálie 91, 92, 93, 94, 05, 06, 0715 Vatikán 93, 0616 Dánsko 93, 0917 Švédsko 93, 0618 Lucembursko 93, 9619 Polsko 94, 95, 9620 Tunisko 95, 96, 99, 01, 02, 03, 0721 Belgie 96, 0722 Nizozemí 96, 04, 05, 06, 0923 Anglie 98, 08. 0924 Turecko 98, 00, 0925 Kanada 06, 0926 Finsko 07, 0827 Norsko 0728 Portugalsko 0729 Irsko 0730 USA 08, 0931 Estonsko 0832 Singapur 0833 Austrálie 0834 Hong Kong 0835 Japonsko 0836 Mexiko 0837 Thajsko 0938 Malajsie 0939 JAR 0940 Brazílie 0941 Argentina 0942 Korea 0943 Čína 0944 Lotyšsko 0945 Spojené arabské emiráty 09

Navštívené metropole nad 100.000 obyvatel1 Budapešť (HUN) 85, 90, 002 Berlin (GER) 88, 90, 02 - 07, 093 Vídeň (AUT) 90, 98, 01, 094 Paris (FRA) 92, 99, 065 Řím (ITA) 93, 066 Kodaň (DEN) 93, 097 Tunis (TUN) 95, 96, 02, 03, 078 Brusel (BEL) 96, 079 Amsterdam (NED) 96, 04, 05, 06, 0910 Bern (SUI) 9711 London (GBR) 98, 08, 0912 Madrid (SPN) 0513 Athény (GRE) 0514 Stockholm (SWE) 0615 Helsinky (FIN) 07, 0816 Oslo (NOR) 0717 Lisabon (POR) 0718 Dublin (IRL) 0719 Tallinn (EST) 0820 Singapur (SIN) 0821 Hong Kong (HKG) 0822 Tokio (JAP) 08

23 Mexico city (MEX) 0824 Bangkok (THA) 0925 Kuala Lumpur (MAL) 0926 Buenos Aires (ARG) 0927 Soul (KOR) 0928 Peking (CHN) 0929 Riga (LAT) 0930 Istanbul (TUR) 09

Navštívená další města nad 100.000 obyvatel1 Drážďany (GER) 76 - 89, 072 Soči (RUS) 87, 883 Řezno (GER) 89, 90, 91, 074 Soluň (GRE) 905 Ženeva (SUI) 91, 976 Barcelona (SPN) 91, 04,087 Verona (ITA) 918 Remeš (FRA) 929 Norimberk 92, 9610 Benátky (ITA) 9211 Trevír (GER) 9312 Mohuč (GER) 9313 Saarbrücken (GER) 9314 Florence (ITA) 9315 Neapole (ITA) 9316 Malmo (SWE) 9317 Méty (FRA) 9318 Innsbruck (AUT) 9419 Sousse (TUN) 95, 99, 01, 03, 0720 Antverpy (BEL) 96, 0721 Bruggy (BEL) 96, 0722 Gent (BEL) 96, 0723 Rotterdam (NED) 9624 Lausanne (SUI) 9725 Oxford (GBR) 9826 Mnichov (GER) 03, 04, 06, 0727 Hamburg GER) 04, 0728 Utrecht (NED) 0529 Kolín nad Rýnem (GER) 05, 0630 Frankfurt nad Mohanem (GER) 0531 Stuttgart (GER) 0532 Milán (ITA) 0533 Montreal (CAN) 0634 Quebec (CAN) 0635 Toronto (CAN) 06, 0936 Turín (ITA) 0737 Salzburg (AUT) 0738 New York (USA) 0839 San Francisco (USA) 0840 Malaga (SPN) 0841 Cordoba (SPN) 0842 Sevilla (SPN) 0843 Sydney (AUS) 0844 Melbourne (AUS) 0845 Cancun (MEX) 0846 Miami (USA) 0947 Miami Beach (USA) 0948 Fort Lauderdale (USA) 0949 Kapské město (JAR) 0950 Rio de Janeiro (BRA) 0951 Wiesbaden (GER) 0952 Šanghaj (CHN) 0953 Curych (SUI) 0954 Seattle (USA) 0955 Vancouver (CAN) 0956 Victoria (CAN) 0957 Calgary (CAN) 0958 Chicago (USA) 0959 Los Angeles (USA) 0960 Dubaj (SAE) 09

32

Statistika mých letů – mapa

33

Statistika mých letů dle aerolinií

Aerolinie dle km Aerolinie dle počtu letů

1 ČSA 59 334 1 ČSA 42 59 3342 Singapore Airlines 33 182 2 Lufthansa 12 23 5073 Air France 23 751 3 Travel Servise 12 19 4184 Lufthansa 23 507 4 Air France 9 23 7515 TAM 22 510 5 Swiss 7 20 3406 Swiss 20 340 6 Tunisair 7 10 9067 Travel Servise 19 418 7 TAM 6 22 5108 Air New Zealand 19 282 8 KLM 6 15 9209 Royal Jordanian 18 598 9 Aeroflot 6 11 48410 Korean Air 17 876 10 Air Berlin 6 7 82811 Continental 16 188 11 Sky europe 6 4 28012 KLM 15 920 12 Singapore Airlines 4 33 18213 British airways 15 420 13 Royal Jordanian 4 18 59814 United Airlines 13 491 14 Continental 4 16 18815 Aeroflot 11 484 15 Germanwings 4 4 56816 Emirates 11 006 16 Mexicana 4 3 89417 Tunisair 10 906 17 United Airlines 3 13 49118 South African 9 973 18 China Southern 3 2 80519 Air Berlin 7 828 19 Air New Zealand 2 19 28220 Aeromexico 6 740 20 Korean Air 2 17 87621 Germanwings 4 568 21 British airways 2 15 42022 TAP Portugal 4 464 22 Emirates 2 11 00623 Sky europe 4 280 23 South African 2 9 97324 Onur air 3 954 24 Aeromexico 2 6 74025 Mexicana 3 894 25 TAP Portugal 2 4 46426 Turkish airlines 3 572 26 Onur air 2 3 95427 Noveulair 3 244 27 Turkish airlines 2 3 57228 American Airlines 3 102 28 Noveulair 2 3 24429 Aer Lingus 2 910 29 American Airlines 2 3 10230 China Southern 2 805 30 Aer Lingus 2 2 91031 Clickair 2 720 31 Clickair 2 2 72032 Air Canada 2 692 32 Air Asia 2 2 44433 Air Asia 2 444 33 Norwegian Air Shuttle 2 2 28234 Norwegian Air Shuttle 2 282 34 Austrian arrows 2 1 56635 Austrian arrows 1 566 35 Quantas 2 1 41436 Carthago Airlines 1 510 36 Allitalia 2 1 29437 Quantas 1 414 37 Malev 2 94438 Allitalia 1 294 38 Air Canada 1 2 69239 SAS 1 088 39 Carthago Airlines 1 1 51040 Malev 944 40 SAS 1 1 088

34

Statistika mých letů dle letadel

Letadla dle km Letadla dle počtu letů

1 Boeing 747 87 102 1 Boeing 737 61 77 4332 Boeing 737 77 433 2 Airbus A320 33 41 6493 Airbus A320 41 649 3 Airbus A319 16 13 5614 Airbus A330 39 777 4 Boeing 747 10 87 1025 Airbus A310 39 228 5 Airbus A321 9 10 8146 Boeing 777 38 158 6 Airbus A330 6 39 7777 Airbus A340 28 925 7 Airbus A310 6 39 2288 Airbus A319 13 561 8 Tupolev 154 6 11 4849 Boeing 767 13 389 9 Fokker 100 6 4 08210 Tupolev 154 11 484 10 Boeing 777 5 38 15811 Airbus A321 10 814 11 Airbus A340 4 28 92512 Airbus A380 6 301 12 McDonnell Douglas MD-82 4 4 39613 McDonnell Douglas MD-82 4 396 13 Boeing 767 3 13 38914 Boeing 757 4 157 14 Fokker 70 3 2 11515 Fokker 100 4 082 15 McDonnell Douglas MD-88 2 3 95416 McDonnell Douglas MD-88 3 954 16 Bombardier Q300 2 1 36617 Fokker 70 2 115 17 ATR 100 2 1 02618 Bombardier Q300 1 366 18 Avro 100 2 1 02219 ATR 100 1 026 19 Canadier Regional Jet 2 98020 Avro 100 1 022 20 Airbus A380 1 6 30121 Canadier Regional Jet 980 21 Boeing 757 1 4 15722 Airbus 318 406 22 Airbus 318 1 40623 EMB120 176 23 EMB120 1 176

35

Tabulka hodnocení leteckých společností na dlouhých tratích – ekonomická třída

Společnost Hodnocené lety jídlo I jídlo IIservis mezi pití nealko

pití alko

seda-dlo

AVOD

perso-nál

ubrou-sek

taštič-ka

me-nu Body

Koeficient 0,2 0,1 0,05 0,05 0,1 0,1 0,15 0,1 0,05 0,05 0,05

1 Singapore airlines FRA-SIN, SIN-SYD 7,5 6,86 8 10 10 6 8 10 10 5 10 8,136

2 Emirates LHR-DXB 7,5 4,67 6 10 10 8 10 8 4 0 7 7,417

3 Air France CDG-NRT 9,5 8,47 8 8 6 8 9 5 3 4 5 7,397

4 Korean Air CDG-ICN 5,5 6,91 8 8 5 8 9 10 7 8 0 6,991

5 KLM AMS-YYZ, YYC-AMS 5,5 6,02 7 10 7 8 8 7 5 0 0 6,202

6 South African Airways FRA-JNB 7,5 8,87 4 9 5 6 7 5 3 7 0 6,187

7 Swiss ZRH-ORD, LAX-ZRH 4,5 5,40 6 8 10 8 7 8 4 0 0 5,990

8 Air New Zealand LHR-HKG 5 6,94 6 8 5 8 9 8 0 0 0 5,844

9 Lufthansa FRA-JFK, CPT-FRA 5,5 5,22 4 8 10 6 6 6 5 0 0 5,572

10 TAM CDG-GIG 4 6,72 2 10 5 9 3 7 5 8 0 5,272

11 Royal Jordanian AMM-BKK 5,5 8,26 4 8 5 8 0 8 5 2 0 4,976

12 British Airways LHR-SEA 5 4,00 4 8 5 6 5 7 0 7 0 4,900

13 ČSA PRG-JFK, PRG-YUL 5,5 4,71 3 8 10 2 0 6 2 0 0 4,021

14 Continental Airlines ZRH-EWR 3,5 5,68 2 10 0 5 3 5 0 0 0 3,318

15 United Airlines SFO-FRA 3,5 3,37 6 10 0 4 0 5 0 0 0 2,737

• Body za druhé jídlo jsou přepočteny koeficientem doby letu• Body za servis mezi rovněž zohledňují dobu letu

36

Obsah

ZÁVĚR ..........................................................................................................................................................................................................2

DUBAJ............................................................................................................................................................................................................5

CHICAGO, PALM SPRINGS, LOS ANGELES........................................................................................................................................7

CALGARY A TORONTO ...........................................................................................................................................................................9

SEATTLE, VANCOUVER, VICTORIA...................................................................................................................................................10

SOUL, PEKING, ŠANGHAJ......................................................................................................................................................................12

RIO DE JANEIRO, BUENOS AIRES.......................................................................................................................................................14

KAPSKÉ MĚSTO........................................................................................................................................................................................16

MIAMI, MIAMI BEACH, FORT LAUDERDALE ................................................................................................................................18

BANGKOK, PATTAYA, KUALA LUMPUR..........................................................................................................................................20

MEXICO CITY, PUERTO VALLARTA, CANCUN, CHITZEN ITZA...............................................................................................22

TOKIO..........................................................................................................................................................................................................24

HONG KONG..............................................................................................................................................................................................25

SINGAPUR, SYDNEY, MELBOURNE....................................................................................................................................................26

NEW YORK, SAN FRANCISCO..............................................................................................................................................................28

PŘEHLED CEST DLE ROKŮ A DESTINACÍ, STAV K 30.10.2009.......................................................................................................................................................................................................................31

STATISTIKA MÝCH LETŮ – MAPA.....................................................................................................................................................33

STATISTIKA MÝCH LETŮ DLE AEROLINIÍ.....................................................................................................................................34

STATISTIKA MÝCH LETŮ DLE LETADEL........................................................................................................................................35

TABULKA HODNOCENÍ LETECKÝCH SPOLEČNOSTÍ NA DLOUHÝCH TRATÍCH – EKONOMICKÁ TŘÍDA................36

Všechny fotky najdeš na adrese http://picasaweb.google.cz/rvitek76

37