Embed Size (px)
Citation preview
A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž
bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných. I když je
Hospodin vydá v plen do chvíle, než rodička porodí, zbytek jeho bratří se vrátí zpět
k synům Izraele. I postaví se a bude je pást v Hospodinově moci, ve vyvýšeném jménu
Hospodina, svého Boha, a budou bydlet bezpečně; jeho velikost bude nyní sahat až do
dálav země. A on sám bude pokoj. (Proroctví Micheášovo 5,1-4a)
Milí přátelé,
doznívají v nás Vánoce - to, co jsme prožili, s kým jsme se setkali, jak jsme byli
obdarováni, ale i v tom, že jsme si třeba uvědomili, že nám někdo chybí.
Když jsem byl mladší, štvalo mě to, že jsou dnešní Vánoce hodně vzdálené od
jádra původní zvěsti. Ale teď jsem vděčný za naši kulturu, i za to, co v ní z toho
opravdového křesťanství zbylo. Jsem rád, že jako křesťané můžeme slavit Ježíšovy
narozeniny, a že můžeme svobodně mluvit o tom, co pro nás Ježíš znamená. Tady na
zemi asi nikdy nedohlédneme a nedoceníme váhu Ježíšova života - nejen jeho smrti a
vzkříšení, ale i jeho života a jeho narození. Nejen Velikonoce mají co dělat s naší
záchranou, ale i Vánoce.
Každý rok čteme prolog
Janova evangelia o vtělení,
zhmotnění Božího
nehmotného slova, o tom, že
se Bůh kvůli nám stal
člověkem, jedním z nás. A to,
že začátek Božího života
s námi lidmi tady na zemi je
tak drsný, jako narození
Ježíše v chlívku, také není
náhoda (že se to tak při tom
sčítání semlelo): Ježíš
přichází na svět na tehdejší dobu nestandardně,
NÁŠ ČASOPIS
Leden 2019 / 201
obr. Amálka Fuksová, 6 let
2 č.201 Leden 2019
stává se uprchlíkem a už jako novorozeně nás vede k solidaritě.
Součástí Vánoc je i připomínka strašného Herodova pogromu na betlémské děti a
vražda jáhna Štěpána. Patří k nim však i připomínka mudrců, kteří, ač byli pohané a
drželi se astrologie, která byla v Izraeli zakázaná, byli osvíceni Duchem svatým, a když
uviděli dítě v chlívku, rozpoznali v něm narozeného Krále králů.
V naší společnosti zbyly z Vánoc jen střípky, ale i ty jsou důležité: patří k nim
i solidarita: myslíme na ty, které - nejen o Vánocích - postihlo nějaké trápení. Také je
dobře, že Vánoce jsou stále svátky rodiny. Když materiální hojnost nepřeváží péči
o vztahy, mohou být Vánoce opravdu krásné. Jsem rád, že je slavíme. Hody nejsou jen
dobré jídlo, ale především společenství nebo aspoň spolubytí s druhými (vždycky má
smysl k sobě nalézat cestu, i když si třeba moc nerozumíme). Když se daří i vzájemné
porozumění a když si umíme dát najevo, jak jsme si vzácní, může to být krásný čas, kdy
se navštěvujeme a obdarováváme. Když se podaří vystihnout, co druhému udělá radost,
splnit jeho přání nebo mu dopřát to, co by si ve skromnosti sám nedopřál, může to být
také krásné. I vánoční hudba může být krásná, když dáme prostor i tichu a ztišení.
Myslím, že naše kultura se udrží, když na to podstatné nebudeme chtít rezignovat.
Vím, že těm, kterým někdo zemřel nebo se jim rozpadá rodina, to všechno moc
nepomůže. Každý desátý člověk u nás se prý na Vánoce netěšil. Právě proto je
důležité, že Vánoce odkazují jinam než k sobě samým, že jsou jen začátkem (nebo
pokračováním) velikého a krásného příběhu plného naděje - i pro ty, kteří radost nemají.
Ve vánočním příběhu se nemluví o lásce; ona se v něm žije - určitě v příběhu
Josefa a Marie. Na betlémské stáji je namalované srdíčko - jak dětsky - intuitivně trefné!
To jediné místo ve Starém zákoně, kde se píše o tom, že se Mesiáš narodí
v Betlémě (na to si zákoníci v Herodově paláci vzpomněli hned), mluví o naději
uprostřed veliké beznaděje, poroby, okupace a ponížení. Mluví o tom, že ten, který
přijde - a my věříme, že už přišel, bude pokojem, mírem, který nás naplní tak jako
vzduch, který dýcháme, třeba i s krásnou vůní. Tak jako na tom obrázku od Amálky se
nad betlémskou stájí něco rozprostírá, jako křídla, tak se Boží pokoj rozprostírá nad
každým člověkem a nabízí se, může člověka prostoupit. Přesto o něj musí člověk stát
nebo o něj dokonce usilovat, jak to říká Heslo Jednoty bratrské pro rok 2019: Vyhýbej se
zlu a konej dobro, vyhledávej pokoj a usiluj o něj. (Ž 34,15b) V překladu Viktora
Fischla: Hledej pouze mír, jak lovec za ním jdi.
Přeju Vám všem, aby Vám z Vánoc něco zůstalo v srdci - když ne radost, tak
aspoň pokoj, aby se nám podařilo jej přijmout, a když nepřichází sám, tak za ním jít,
rozhodně se nespokojit s tím, že mi vládne nepokoj, nervozita, obavy nebo strach.
Děkuji Vám, že jste si mne opakovaně zvolili, na několik dalších let. Chápu, že
nemůžu vyhovět všem a že každý nemusí být nadšený z mých způsobů práce. O to víc
si vážím toho, že takový člověk nepřestane chodit do kostela - dává tím správně najevo,
že nejde přece o mě a o to, jaký jsem, ale o Boží slovo.
Dar pokoje je nezbytný i pro ekumenickou spolupráci. V našem městě jsme díky
Bohu ušli už velký kus cesty. Program ekumenických shromáždění je na poslední straně
časopisu. Nenechte si ujít ani sborový den se zajímavým hostem: Jan Ort se rok na
Leden 2019 č.201 3
východním Slovensku intenzivně věnoval práci s Romy. Co nám asi řekne? A co nám
říká a řekne Bůh tento rok? Přeju Vám, ať je pro Vás rokem dobrým.
Srdečně Váš Daniel Heller
Jubilanti ———————————————————————
Marie Randýsková Jiřina Jakubíková
Bohuslava Badošková Marie Fuksová
Daniel Hluchý Jarmila Krausová
Josef Šrámek Jana Kalhousová
Emílie Rykalská Karel Koláček
Jan Ondrášek
Zimní
František Novotný
Jak je to krásné Jak je to krásné,
mít ruce zkřehlé mrazem, když z nebe ticho padá.
když někde na dosah Když led pokryje říčku
je kapsa tátova. od břehu ke břehu,
Když démantové slzy když o cancourek světla
z rampouchů kanou na zem se den s večerem hádá,
a maminin čaj s medem když dvoje lidské stopy
je náhle nad slova. se sejdou ve sněhu.
z knihy „Tichá vůně slov“
Staršovstvo ————————————————————— Reminiscence
- koncert ZUŠ pro Diakonii, koncert pěveckého sboru Ondráš z Nového Jičína,
koncert skupiny Gympleři, Česká mše vánoční od Jana Jakuba Ryby
- výročí ČCE v Obecním domě
- sborový večer s Velkou Lhotou
- opakovaná volba faráře
- vánoční hra, posezení na Silvestra
- výměna farářů - s Josefem Hurtou
- kázání pro děti
- pohřeb bratra Jana Březovjáka
- oslava bratra Josefa Šrámka na kafi po bohoslužbách
Strategický plán ČCE
- proběhla diskuse ohledně tohoto plánu. Diskutovala se též možnost, že by byl náš
kostel otevřený podobně jako některé katolické kostely, případně určenou dobu
v týdnu. Je třeba na tuto dobu zajistit službu. Bratr farář požádá o tuto službu
v ohláškách. Staršovstvo navrhuje čtvrtek odpoledne. Bratr farář Heller zašle
seniorátnímu výboru svoje postřehy a připomínky ke strategickému plánu.
4 č.201 Leden 2019
Žádosti
- do našeho sboru se přihlásila sestra Jana Binderová roz. Bosáková – staršovstvo
vyjadřuje radost z této události
- bratr Heller bude sloužit v neděli 20.1.2019 na sborovém dnu v Opavě
- žádosti o svatbu: Gabriela Janečková a Tomáš Urbánek v penzionu Na kraji lesa
27.4. 2019; Veronika Janošková a Miroslav Ziobroň v sobotu 13.7.2019 -
staršovstvo bere na vědomí
Dohoda o provedení práce se správcem sborového domu br. Hellerem - staršovstvo
souhlasí, bude předána seniorátnímu výboru ke schválení
Další termíny
- bratr farář Heller bude na farářském kurzu 31.1. a 1.2.2019
- 31.3.2019 - termín sborového shromáždění
Zprávy ze středisek Diakonie
- bratr Jelínek informoval o jednání DR Diakonie 14.12. 2018. Novým ředitelem
střediska Diakonie Valašské Meziříčí od 1.1. 2019 je Ing. Miloslav Běťák. Stávající
ředitelka Mgr. Zdislava Odstrčilová byla zvolena místostarostkou města Valašské
Meziříčí. Proběhne sloučení střediska se střediskem Hospic Citadela:
- k 1. 7. 2019 přijme středisko Hospic Citadela nový název Diakonie Valašské
Meziříčí se zachováním stávajícího IČ
- od 1. 1. 2020 dojde ke sloučení našeho střediska s přejmenovaným střediskem
Diakonie Valašské Meziříčí a vznikne jeden subjekt, přičemž oba sloučené subjekty
si budou rovny
- po vzniku nového sloučeného střediska bude vyhlášeno výběrové řízení na nového
ředitele střediska.
- Stávajícím členům dozorčí rady končí čtyřletý mandát k datu 25. 3. 2019 a budou
znovu voleni správním orgánem spolupracujícího sboru ČCE ve VM.
Na příštím jednání staršovstva bude provedena volba členů dozorčí rady.
Sestra Eva Janírková podala finanční informace k 31. prosinci 2018: Pokladna:
23 251,- Kč, bankovní účet: 130 184,- Kč, saláry hotově: 28 300,- Kč, saláry bankou:
237 700,- Kč, sbírky celkem za prosinec: 23 820,- Kč, z toho: pro potřeby sboru
13 968,- Kč, účelová 3 602,- Kč.
Mimořádná sbírka na pomoc postiženým zemětřesením v Indonésii 10 996,- Kč.
Byla uhrazena splátka půjčky od Jeronýmovy jednoty ve výši 100 000,- Kč.
Bratr farář ohlásí sbírku na pomoc rodině zemřelého faráře Aleše Mosteckého.
Hospodářské záležitosti
- Sestra Carbolová sdělila, že není třeba projektová dokumentace pro další
projednání na stavebním úřadě.
- Žádost o mikroprojekt u VMS na pořízení nábytku do velkého sálu - podal bratr
Heller – byla úspěšná.
ze zápisu Tomáše Jelínka
Leden 2019 č.201 5
Událo se ———————————————————————
Čtvrtá adventní neděle
V neděli 23. 12. odpoledne se již
tradičně konala vánoční hra dětí a
mládeže – vánoční divadlo pro širokou
veřejnost – tentokrát s názvem „Na Arše
v šest“. Předlohu, kterou napsal Ulrich
Hub a přeložila Eva Muroňová, upravil
předtím br.f. Jan Jun z Prostějova.
Hlavními postavami byli tři tučňáci.
Tučňáci se podle pokynů holubice,
Noemovy obětavé, ale nešťastné
spolupracovnice, mají nalodit na
Noemovu archu (i když umějí plavat).
Protože smí nastoupit jen dva, třetího
propašují na palubu v kufru. Mezi
účinkujícími probíhají zajímavé dialogy,
především se jedná o to, jakou máme
představu o Bohu. Děkujeme všem, kdo
se na hře podíleli.
6 č.201 Leden 2019
Silvestrovské posezení
Po silvestrovských bohoslužbách jsme se tradične sešli v sále k posezení,
povídání, sdílení. Daniel Košťál si pro nás připravil a přečetl kapitolu z románu T. Trygve
Gulbranssena „Věčně zpívají lesy“: Dag z Medvědího Dolu se rozhodl, ač to zprvu vůbec
neplánoval, na přání příbuzných po mnoha letech navštívit vánoční bohoslužbu. Jak to
ale udělat, aby nepřišel o svoji hrdost? Jedná se o román z prostředí divoké a drsné
norské přírody. Děkujeme Danielovi za čtení.
Oslava narozenin bratra Josefa Šrámka V neděli 6.1.2019 nás bratr Josef Šrámek pozval do sálu na pohoštění, které
připravila u příležitosti jeho osmdesátin jeho rodina. S bratrem Hurtíkem hráli na
harmoniky, abychom si mohli společně zazpívat. Zpívali jsme písně z evangelického
zpěvníku i lidovky. Děkujeme za pěknou společnou chvíli a přejeme Josefu Šrámkovi
hodně radosti a Božího požehnání do dalších let, a aby měl ještě dostatek sil na
docházení do Diakonie, kde také místní klienty potěšuje hrou na harmoniku.
Leden 2019 č.201 7
Uplynulo 100 let od prvního pořezu na parní pile Jana Křižana - vzpomínka na budovatele
Rozhodli jsme se nadvakrát přetisknout již starší článek z novin Echo Valašska (6-
7/2014), protože Křižanovi byli vždy úzce spjati s naším sborem - i jako dobrodinci.
Parní pilu v Krásně n. Bečvou budoval hodslavický rodák Jan Křižan (1882-1941),
dále Jan Křižan, zhruba před sto lety. Na přání otce absolvoval Českou obchodní
akademii v Brně. Ještě před nástupem dobrovolného roku v c.k. armádě byl na praxi na
parní pile firmy Brummel v Klatovech. Otec (nar. r. 1843) vozil palivové dříví především
do Nového Jičína. Byl rád, že jediný syn má o živnost zájem. Později kupovali dříví od
výrobců v okolních lesích, zaměstnávali tesaře, vyráběli krovové a vazební dřevo, spolu
je nakládali a rozváželi do širokého okolí. V sortimentu měli i sbíhavě tesané až 30 cm
široké a 20 m dlouhé stavební trámy, pro které otec, už když obchodoval sám, našel
odběratele ve Vídni, Lvově, Krakově i Ostravě. Velkou část sortimentu tvořily tzv. doláky,
což bylo důlní dřevo získané z tenčí části smrkové kulatiny.
Když se Jan Křižan osamostatňoval, dozrával jeho nápad přidat k otcovu obchodu
dřívím pořez. Když mu bylo 29 let, oženil se s Emilií, dcerou Františka a Anny
Dobešových ze střítežského fojtství. Manželé se záhy přestěhovali do Krásna. Jan
Křižan expedoval část zboží po železnici a zde na krásenském nádraží měl pronajatý
sklad. V nájemní smlouvě však vězelo značné riziko, a tak se mladý obchodník rozhodl
vybudovat sklad vlastní. Koupil pozemky nedaleko tratě a začal snít o „malém gatříku“.
Pily na Valašsku však nemívaly dlouhé trvání a zanikaly stejně rychle, jako vznikaly.
Říkalo se tehdy, že „zhořely“. Sklad však už roku 1913 napojil na železnici vlečkou, která
měla pro jeho obchod zásadní význam. Hned začal realizovat plány na zhodnocení
suroviny, jejichž výsledkem byla výroba řeziva a později od r. 1922 i beden. První gatr (z
angl. cutter = řezačka) čili rámovou pilu zprovoznil na jaře 1914. Pohon zajišťoval parní
stroj a při výrobě páry byl zužitkováván dřevěný odpad. Pila získala jednu z jejích
charakteristických staveb, cihlový komín. Parní stroj byl brzy využíván na výrobu
elektřiny. Jedním z odběratelů byla Schlesingerova továrna na klobouky, město vsak
nabídku elektřiny nevyužilo a dalo přednost elektrárně Bečva.
Budování pily už v začátku zkomplikovala válka. Jan Křižan byl mobilizován
a nastoupil na východní frontě Rakouska. Provoz začínajícího podniku zatíženého
investičními půjčkami se pokoušela udržet jeho manželka. Poněkud bezradná
nastávající maminka se na pilu přestěhovala a podařilo se jí provoz aspoň částečně
udržet. Jan Křižan se z východní fronty vrátil s prostřeleným stehnem, a jakmile to šlo,
dal se do práce na pile. Manželku rychle zaučoval, protože co den očekával nový
povolávací rozkaz. Na frontu se musel vrátit, ale po několika měsících byl opět zraněn.
Tentokrát se vrátil s průstřelem plic. I z tohoto zranění se zotavil, ale nikdy úplně
nevyléčil, protože kulka uvízla kousek před páteří. Bylo to choulostivé místo a lékaři si
netroufali projektil odstranit.
Pile se začalo dařit. Jan Křižan získané peníze investoval do nových gatrů a na
další si půjčil. S provozem mu vydatně pomáhal švagr František Dobeš, který se stal
8 č.201 Leden 2019
prokuristou. (Ten zůstal na
pile až do padesátých let,
kdy byl zbaven funkce a
posléze z místa vyhozen.
Díky jeho pamětem mohl
tento článek vzniknout.)
Poválečný rozmach
neměl dlouhé trvání. Odbyt
náhle poklesl. Snížení výroby
vedlo Jan Křižan k výrobním
alternativám. Přemýšlel, jak
se zbavit nahromaděných
desek, a poohlédl se po
strojích na výrobu beden.
Továrnu na bedny začal
budovat koncem r. 1921. Na
jaře 1922 se někteří
zaměstnanci přeškolili a
výroba beden se rozjela. Pro
neustálé přestavby byla na
pile v dlouhodobém provozu
vlastní výroba betonu. Když
poklesla poptávka po řezivu,
někteří ze zaměstnanců byli získáni na stavbu dělnických bytů na Hřbitovní ulici. Situaci
na dřevařském trhu dále zkomplikoval prudký nárůst hodnoty koruny vůči zahraničním
měnám během r. 1921, který vývoz řeziva zabrzdil.
Stav zaměstnanců v r. 1922 málo převyšoval 150, ale byl poměrné stabilní. Po
nejhorším útlumu pořezu se koncem r. 1922 objevily známky oživení. Únosné půjčky na
nákup kulatiny však banky poskytovat nechtěly a kapacita pily zůstávala nevyužitá. Jan
Křižan už déle uvažoval, jak nejlépe zajistit provoz, a jednal s několika dodavateli
kulatiny o založení komanditní společnosti. Navrhoval, aby společnost měla pilu
v pronájmu a její členové se zavázali dodávat pevné kontingenty kulatiny. Zisk ze
stabilního provozu a vytěžení strojů měl společníkům zajistit dobré ceny za kulatinu
a pile dostatek práce. Po trpělivém a dlouhém přesvědčování byla Společnost založena
a začala fungovat od 1.1. 1923. O dění na pile vsak Jan Křižan už nemohl rozhodovat,
ale byl to výkonný výbor, ve kterém byli zastoupeni všichni společníci. Jan Křižan byl
pouze dočasně jedním z komplementářů. Největší vklad do společnosti vlastnilo, a tedy
největší vliv na běh společnosti mělo Vítkovické horní a hutní těžířstvo (Vítkovické že-
lezárny), kterému patřil Rožnovský lesní velkostatek. Na celkovém vkladu do společnosti
mělo 44%ní podíl. (pokračování v dalším čísle)
Ondřej Křižan
Leden 2019 č.201 9
Diakonie ČCE – hospic CITADELA
Žerotínova 319/21
Valašské Meziříčí, 757 01
Telefon: 573 034 161- recepce
www.diakonievm.cz
Číslo účtu: 1855020319/0800
Žerotínova 1421
Valašské Meziříčí, 757 01
Telefon: 571 629 084 - recepce
www.citadela.cz
Číslo účtu: 94-2556380247/0100
Adventní benefiční koncert
Diakonie ČCE – středisko ve Valašském Meziříčí ve spolupráci se Základní
uměleckou školou Alfréda Radoka Valašské Meziříčí a Farním sborem ČCE ve
Valašském Meziříčí, uspořádala dne 7. 12. 2018 v 18 hodin v prostorách
evangelického kostela ve Valašském Meziříčí Adventní benefiční koncert.
10 č.201 Leden 2019
Benefiční koncert zahájila úvodním slovem ředitelka střediska Diakonie Zdislava
Odstrčilová. Benefičně vystoupili žáci Základní umělecké školy Alfréda Radoka Valašské
Meziříčí, a to Smyčcový orchestr pod vedením Heleny Hrachové a žáci Literárně
dramatického sboru pod vedením Bohumily Plesníkové.
Výtěžek benefičního koncertu činil 18 130,- korun a je určen na nákup
a rekonstrukci Chráněného bydlení Johannes, kde poskytujeme domov 12 lidem
s lehkým až středně těžkým postižením. Díky Nadaci Divoké husy bude tento výtěžek
zdvojnásoben.
Děkujeme všem, příchozím i vystupujícím, že podpořili naši činnost.
Drahomíra Holubová
Zemřelí ——————————————————————— Sestra Milada Košelová se narodila 28. 8. 1929 v Křivém. Vystudovala střední
zdravotní školu a stala se porodní asistentkou, ve Valašském Meziříčí pomohla přivést
na svět bezpočet dětí.
Vdala se v našem kostele 1.12. 1956. Manželství žel netrvalo dlouho, a u křtu
malého Pepíka po roce už otec nebyl. Celý život věnovala své práci v porodnici a svému
synovi Josefovi, kterého měla nesmírně ráda. Snažila se pracovat a hospodařit tak, aby
mu umožnila vystudovat, což se mu podařilo, stal se soudcem v Praze. Když byla paní
Košelová před devíti lety v Praze na operaci kyčle, měla v plánu pobýt u syna do doby,
než se bude moci sama o sebe postarat. Když ji sanitka k synovi dovezla a otevřeli byt
syna, který měl být v práci, našli jej tam mrtvého. Veliká bolest z jeho předčasné smrti
byla v rozhovorech s paní Košelovou stále velmi silně přítomná.
Paní Košelová trpěla různými nemocemi a sníženou pohyblivostí. Byla
dlouhodobou klientkou pečovatelské služby Diakonie. Loni v prosinci se také účastnila
předvánočního setkání stacionáře u nás na faře. Za službu Diakonie byla velmi vděčná -
svůj byt chtěla Diakonii odkázat. K tomu již nedošlo, protože zhoršení zdravotního stavu
na podzim přišlo náhle. Paní Košelová zemřela 29.10. 2018. Protože jsme nevěděli o
žádných příbuzných, zorganizovala Diakonie uložení jejích ostatků na hřbitově ve
Valašském Meziříčí. Bylo to 6.12. 2018, téměř na den přesně po devíti letech poté, co
jsme na hřbitově ukládali urnu jejího syna.
Jsem vděčný Diakonii, že své klienty, kteří říkají, že nikoho nemají, nenechá odejít
bez toho, abychom se s nimi rozloučili. Vždyť mezi pečovateli a sestřičkami a mezi
klienty, o které se starají, vznikne časem pouto - někdy silné, někdy příjemné, někdy
méně, ale vždy je to vztah. Myslím, že to je podobné jako v jiných vztazích: lepší je
vztah komplikovaný, než žádný. Lepší než sociální izolace je úsilí o komunikaci a snaha
s druhými vyjít, protože pak se otevírají dveře lidské i Boží blízkosti, i když se někdy zdá,
že prostor ovládá hořkost. Na hřbitově jsme společně četli ze Zjevení Janova (21.kap.) o
novém prostoru Boží vlády, kde už nebude žádná bolest ani hořkost, kde Bůh setře
každou slzu z očí. Byl jsem rád, že na rozloučení přijeli vzdálení příbuzní, o kterých jsme
ani nevěděli.
Leden 2019 č.201 11
Bratr Jan Březovják se narodil se na vsetínské Jasence 19.12. 1948 do
zemědělské rodiny jako nejmladší ze tří sourozenců; měl dvě starší sestry, které již
zemřely.
Vychodil základní školku a vyučil se chemikem pro továrnu DEZA, kde pracoval
na úpravně vody, a to až do odchodu do důchodu. Při práci vystudoval střední
zemědělskou školu s maturitou.
Velké štěstí jej potkalo v jeho manželce Drahomíře, která vždy udržovala teplo
domova. Nejdříve žili u jejích rodičů na Malé Bystřici, pak se přestěhovali do Valašského
Meziříčí, kde dostali byt a kde prožil pan Jan Březovják celkem 45 let. Narodila se jim
dcera Ilona a syn Pavel, a jejich dětství bylo šťastným obdobím celé rodiny. Díky dětem
mají manželé Březovjákovi čtyři vnučky a jednoho vnuka.
Bratr Březovják měl od malička rád koně a dostihy. Rád se o ně staral, ale ještě
raději na nich jezdil. Často jezdil na dostihy, jednou jel dokonce „Velkou pardubickou“.
Stal se rozhodčím a také trénoval další žokeje v Rožnově pod Radhoštěm na Bařiskách.
Rád také cestoval a i v pozdějším věku si autem sám dojel tam, kam si přál. Rád
hrál šachy a chodil na hřiby. Měl rád lidovou hudbu a jeho oblíbenou televizní stanicí byl
Šlágr TV. Rád zpíval a měl zvučný hlas.
Byl ale také člověkem, kterého druzí lidé zajímali, byl důvěrníkem v domě, kde
s manželkou žili, což s sebou často nese starosti.
Kvůli různým zdravotním problémům byl od 58 let v penzi, a jak jej všechno bolelo,
postupně utlumoval své aktivity. Pořád se však něco učil, byl sečtělý, jeho rodina říkala,
že by vyhrál v soutěži „Milionář“, ale nikdy se nenechal vyhecovat, aby se jí účastnil.
Díval se rád na televizi a všechno ho zajímalo. Pamatoval si, co které z vnoučat dělá, a
zajímal se o ně, a to i v době dlouhé hospitalizace.
Na konci března loňského roku totiž upadl a byl hospitalizován s krvácením do
mozku. Bylo to před velikonocemi, kdy plánoval ještě jít do kostela. Po stabilizaci
zdravotního stavu se bratr Březovják snažil rehabilitovat a dělal velké pokroky. Jeho
zdravotní stav se zlepšoval a jeho rodina si jej chtěla vzít do domácího ošetřování, ale
během posledních dvou týdnů se situace zvrátila a bratr Jan 2. ledna ve věku 70 let
zemřel.
Jeho výraznou vlastností byl smysl pro pořádek, chtěl, aby věci okolo něj byly
pěkné a měly svůj řád. Neměl rád, když si lidé stěžovali a nadávali na život a na poměry,
protože sám vyšel z chudých poměrů a viděl, jak se nám dnes daří.
Ač měl tak rád koně, závěr jeho života ukázal, že nejvíc pro něj znamenala jeho
rodina. Proto jsme při rozloučení četli mj. ze Žalmu 147 (7-11) - s vděčností za jeho
život: „Pějte Hospodinu píseň díků, zpívejte našemu Bohu žalmy při citeře, tomu, který
zahaluje nebe mračny, který připravuje zemi deště, který dává na horách růst trávě,
tomu, který zvířatům potravu dává, i krkavčím mláďatům, když křičí. Netěší ho síla koně,
nemá zalíbení v svalech muže. Hospodin má zalíbení v těch, kdo se ho bojí, v těch, kdo
čekají na jeho milosrdenství.
Daniel Heller
Úřední hodiny:
kdykoli dle dohody
Farář Daniel Heller
mobil: 777 342 910
pevná linka: 571 161 561
Pastorační pracovnice
Věra Tyralíková
mobil: 723 981 253
Pokladník Eva Janírková
mobil: 777 344 994
Adresa sboru:
Blahoslavova 3
757 01 Val. Meziříčí
telefon do kanceláře:
571 161 560
e-mail: valasske-
číslo účtu
u Poštovní spořitelny:
190396260/0300
http://valasske-
mezirici.evangnet.cz
NÁŠ ČASOPIS
Vydáno 13. 1. 2019
Příspěvky, ohlasy
a připomínky přijímá:
Anna Jelínková
Palackého 420/21
757 01 Val. Meziříčí
mobil: 721 935 185
Bohoslužby:
13. 1. neděle 9.30 pravidelné bohoslužby
15. 1. úterý 17.30 ekumenické bohoslužby u nás
20. 1. neděle 9.30 pravidelné bohoslužby
22. 1. úterý 17.30 ekum. bohoslužba v katol. kostele
27. 1. neděle 9.30 bohoslužby s večeří Páně
(sborový den) 14.00 Práce s Romy – Jan Ort
29. 1. úterý 17.30 ekum. bohoslužba v modlitebně
Církve adventistů sedmého dne
3. 2. neděle 9.30 bohoslužby s kázáním pro děti
5. 2. úterý 17.30 ekum. bohoslužba v modlitebně
Apoštoské církve (v budově Numeri na Zašovské ul.)
Pravidelný týdenní program
Středa 15.00 náboženství pro předškoláky (2.,16.,30.1.)
17.00 setkání rodin (9.a 23.1., u Hellerů, tel.777342910)
Čtvrtek 13.00 náboženství
17.00 biblická hodina (jen 3. a 10. ledna!)
Pátek 18.00 mládež
Neděle 8.45 zkouška pěveckého kroužku
9.30 bohoslužby a nedělní škola
Bohoslužby v Domově Seniorpark:
- neděle co 14 dní ve 14.00 hod.
- 13.1. farář Daniel Heller
- 27.1. jáhen Radek Hanák
