Napříč Březen 2013

Číslo 3Březen 2013Noviny vydávané v MěDDM Sluníčko Aš studenty Gymnázia a SOŠ AšFacebook: Napříč //[email protected]

Napříč AšíVzhledem k tomu, že v těchto dnech

pobíhá natáčení dokumentu o Aši a já jsem měla možnost se ho zúčastnit více, než jsem zprvu předpokládala, jsem začala uvažovat i nad tím, co pro mě znamená ona tolikrát Ašáky zmiňovaná Aš, jejich domovské město.

Když přihlédnu k faktu, že jsem v Aši strávila necelých 19 let mého života, je jasné, že jsem s ní více svázaná nežli mí bývalí spolužáci ze základní školy, kteří se po deváté třídě z Aše rozeběhli na všechny strany a ani nestačili na Aši poznat všechny její světlé stránky. Dnes mi můj názor potvrdil i můj bývalý spolužák větou: „Tady teda rozhodně zůstat nechci.“

Já na rozdíl od něj vím, že i když chci poznat svět a nestát pořád na jednom místě, vždy mě to sem bude táhnout zpět, a kdyby ne, tak rozhodně nikdy nezapomenu, odkud jsem přišla – z Aše, krásného západočeského města, plného kontrastů, paradoxů a hlavně vzpomínek na v něm pro mě skvěle strávené mládí. A já na něj nikdy nezapomenu a bude mě vždy zajímat, co se zde děje, i kdyby jen koutkem oka.

A jestli někdy uslyším některého z mých budoucích známých a přátel říkat něco o tom, že byl v Aši, či ji chce navštívit, rozhodně s ním zapředu hlubší rozhovor na toto téma a prozkoumám jeho názory. Už jsem to takhle jednou udělala, docela nedávno v lednu potkala jsem v Praze onoho Ostraváka. Řekl mi, že tu nic není, akorát po městě běhají myši a na neposekaných polích létají hovada. Tak jsem mu přikývla, že příroda je zde osobitá, ale pak jsem namítla, že má Aš i své krásy. Vyjmenovala jsem oproti tomu, co v Aši nám v Aši schází (jako nemocnice, či nízká kriminalita), to, co Aš poskytuje svým občanům a jaký k tomu mám vztah, protože přece jen, Aš je můj domov a za tím si musím stát.

„Tak možná, že se tam ještě někdy podívám,“ řekl mi a ve mně svitla malá jiskřička, že přeci jen má smyls něco někomu sdělovat. Tak čtete, tento měsíc je to opravdu výživné. (tram)

O AritMě ANeB liDé v AŠi NeMAjí vkUS

Doopravdy chceme, aby nové kulturní centrum vypadalo nějak takto? Je toto skutečně to, co se nám líbí? O Aritmě, La Ritmě, jak chcete.. toho bylo řečeno již mnoho. My se snažíme říct ještě víc. (Dominik Čech)

Lyže a prkna gympLáků na Šumavě

Začátkem března se část druhého stupně Gymnázia v Aši jelo potrápit zimními sporty na Šumavu. (panda)

get ready for fCe examsUžitečné rady pro všechny, kteří chtějí skládat mezinárodní jazykové zkoušky z

anglického jazyka - FCE. Potrvzeno na vlastní kůži.

více čtěte na straně 2



• 2 •

NApříČ BřezeN 2013

o aritměaneb Lidé v aŠi nemají vkus

Nemají. Nemám ho ani já, ani Jarka odvedle ani Lůďa z práce, ani paní Krotková, co ráno balí dětem svačinu do školy. Nemají ho, protože ho nepotřebují. Vkusem účtenky nezaplatíte, na pokladně v Bille vám ho taky nepřijmou. Není to věc nutná k normálnímu, spokojenému životu, o jakém lidé sní. Vkus se nedá stáhnout ani naučit. Vkus nikde neokoukáte, vkus je ryzí věc, která vystupuje z hlubin podstaty toho, za co se považujeme, co jsme. Vkus jako mnoho jiných věcí je potřeba najít, objevit. Vyžaduje úsilí, na které mezi poleháváním u Babovřesek a venčením psa zkrátka není čas, ani chuť.

Vkus se navíc nedá změřit, ani zarámovat do plakety, kterou si s hrdým výrazem vystavíte nad zeď. Vkus je nejistota, neustálá ochota přijímat změny, odvaha poznávat nové, i kdyby to mělo rozdupat na prach to staré. Je to obměna.

Nikomu nelze vyčítat to, v jaké době žil. Jsme definováni tím, co jsme prožili. Dnes žijeme v době nekonečných možností a voleb, ve kterých se ztrácíme. Dříve žili lidé v jednotné, narýsované přímce toho, co je dobré a co je špatné. Někdo také udával, co je hezké a co ne. Režim se snažil o umělou jednotu. Dnešek je posedlý svobodou. Je ale nesvoboda vážně tak příšerná? Někteří lidé jí přežili. A není život v jistotě, kde člověk nemusí moc přemýšlet, věci okolo něj jsou dané a někdo mu říká, co má dělat, mnohem pohodlnější? Dnes máme jenom polemiku.

Věřím, že toto je kříž, který si za sebou táhne předešlá generace. Nechuť orientovat se, otevřít se, smířit se s tím, že se svět změnil, že se mění každý den. Chceme být moderní, ale žijeme v minulosti. Chceme být originální, ale jenom kopírujeme. Chceme mít kulturní centrum, které by bylo symbolem nové éry tohoto města, ale přemýšlíme o něm zpátečnicky. Budova Aritmy je z podstaty továrna, připomínka starých časů. Pojďme z ní udělat výkřik do budoucnosti, že i Aš se může proměnit!

(reakce na polemiku o Aritmě a příspěvky o jejím možném vzezření - viz titulní strana)

(Dominik Čech)

O Aritmě aneb lidé v Aši nemají vkusSoustředění s trohu jinou ligoulyže a prkna gympláků na Šumavěkrásenská zábava 2013 aneb Omlazovací proces měsíce únoraNocovka ve sluníčkukytarové duo Hey! „Akusticky ve dvou to tu ještě nikdo nezkusil.“první klip kapely Scrawled v režii rostislava riegeraGet ready for FCe examseNeSzetvýznamné dny v březnuFuck.

2

3

4

5

6

7

soustředění s troChu jinou Ligou

V pátek dne 1. března v pět hodin odpoledních se sešel před Hlávkovou školou volejbalový team Sluníčka Aš, jehož jsem členem, s trénery Simonou Dobešovou a Monikou Maršálkovou spolu s teamem sokolovských kluků ze školy ISŠTE a jejich trenéry Petrem Mokariusem a Petrem Kořánem, který hrál extraligu v Liberci.

Ještě než jsme vešli dovnitř, už jsem věděl, že to nebude ledajaké soustředění, ledajaký trénink. A měl jsem pravdu. Do parády si nás vzali pouze sokolovští trénéři a jakmile jsme se převlékli a vešli do tělocvičny, během 20 minut z nás teklo jako z konve. Poté to začalo být volnější, protože si nás rozdělili na dvě půlky; na jedné straně se učilo, jak stát při příjmu a na druhé, jak stát, když máme podání, kde stojí blokař, smečař, nahrávač a s míčem jsme to zkusili jenom párkrát. Po dlouhém vyčerpávajícím prvním tréninku jsme se vydali do bazénu, kde jsme si odpočinuli. Sokolovský team se šel navečeřet do restaurace U Sluníčka a my si došli pro věci na přespání ve Sluníčku a někteří z nás se těch cizích kluků „báli“ a radši zůstali spát doma a druhý den ráno přišli. Jakmile sokolovský team dorazil do Sluníčka, do místnosti, kde se přespávalo, se natahali matrace a spacáky. Pak jsme do místnosti přinesli plátno a dataprojektor a šlo se koukat na film.

Druhý den jsme vstávali časně ráno, uklidili jsme si matrace, nasnídali se a tentokrát se šlo do sportovní haly na bývalé „textilce“. Trénink jsme začali stejně jako minulý den - rozběháním, a poté jsme zkoušeli s míčem to, co jsme se učili předešlý den, což nám moc nešlo, takže jsme spíše zaměřili na posilování nohou. Poté jsme se vydali naobědvat do Sluníčka. Po obědě jsme měli hodinový odpočinek a dále nás čekaly ještě dva tréninky. Načerpali jsme trochu sil a vrátili jsme se zpátky do tělocvičny. I potřetí jsme začali stejně a dále se zaměřili na techniku a strategii. Trenéři na nás viděli, že už toho máme plné kecky a také věděli, že druhý den máme mít jak my, tak i druhý team mistrák. Tak nám navrhnul, že buď poslední dvouhodinku zkratíme na půlhodinku a budeme hrát, anebo to rozpustíme a půjdeme domů. Vyhrála půlhodinová hra.

Nakonec jsme ještě šli do Sluníčka. Pan trenér Petr Mokarius vytáhl tašku, ve které měl kameru, a mně došlo, že jí nemá jen tak. A opět jsem měl pravdu, protože nám oznámil, že nás celý páteční trénink natáčel. Společně jsme si sedli a trenéři stopovali a zpomalovali natočené záběry, aby nám ukázali, co děláme špatně.

Soustředění se mi velice líbilo, protože jsme se naučili spoustu nových věcí a tímto děkuji za celý ašský team volejbalistů, že jsme měli možnost se učit od takových profíků a zažili trochu jiný trénink než obvykle. Už se těšíme na další návštěvu, která nás má čekat za necelý měsíc. (tříska)

• 3 •


Lyže a prkna gympLáků na Šumavě

Součástí výuky v každém ročníku druhého stupně gymnázia je jistý výcvik. A my jeli na „lyžák“. Část letošní Sexty a pár studentů z 2. IE, Septimy a Kvinty se ve dnech 10. až 15. března zúčastnilo povinného lyžařského výcviku.

Lokalita byla jasná, jako každým rokem se jelo na chatu Slavoj nedaleko Železné Rudy na Šumavě. Pod vedením paní učitelky Mgr. Fulínové, Ing. Schwarzové a pana učitele Němce se každý dnem sjížděla sjezdovka na Pancíři. Bohužel kvůli nepříznivým podmínkám, které nám nebyly objasněny, jsme ani na jeden den nezavítali na Špičák, což bylo pro většinu z nás zklamáním.

Ze začátku se jezdilo, jako o život, postupem dní se spíš o život odpočívalo, ale program byl našim silám přizpůsoben a na jedno odpoledne jsme se rozdělili do dvou skupin, přičemž první zůstala na chatě a uspořádala turnaj ve stolním tenise a druhá půlka se s panem uč. Němcem a paní uč. Mgr. Fulínovou vydala navštívit Čertovo jezero.

Na personál na chatě Slavoj si nemůžeme ani v nejmenším stěžovat, spíše jim dlužíme poděkování za vstřícnost. Myslím, že mohu za všechny říct, že si každý zalyžoval a zasnowboardoval podle svých potřeb a maximálně si tuto zimní návštěvu Šumavy užil. A to vše také díky tomu, že se z nás stal výborný kolektiv, který by při možné nabídce jel i příští rok. (panda)

noCovka ve sLuníčku

Jarní prázdniny byly ve znamení sněhu a zimy, a proto není divu, že se některé děti, které prožívaly prázdniny doma, rozhodly strávit jednu noc v MěDDM.

Vše začalo v pátek, 22. února. Na 14 dětí čekali tři vedoucí, spousta soutěží, kino, bobřík odvahy a spousta legrace. V šest večer jsme se my, tři vedoucí, sešli společně s dětmi na sále v Domě dětí. Po krátkém seznámení s pravidly společné noci jsme se vrhli na soutěže, z nichž nejzajímavější bylo bezpochyby skládání puzzlí na čas, přičemž jsme mohli zjistit, že ani složení šmouly není věc jednoduchá.

Byl čas večeře - opět se ukázalo, že maminky nenechaly nic náhodě. Vydatné hody, kde nechyběla pizza, sladkosti či jiné dobroty, nám zabraly veškeré místo v žaludku. Bylo nutno sportovat. Začali jsme zvolna – židlovanou. Z mého pohledu je to jedna z mála „věcí“, která nestárne. Hrála se už v mém dětství a na popularitě neztrácí dodnes. Opičí dráhou byl potom završen sportovní blok našeho večera. Sladké odměny přišly vhod, neboť jsme si sami připravili soukromé kino, ve kterém jsme si při promítání filmu mohli užít všech dobrot.

Spánek na řadu ještě nepřicházel. Dosud jsme si neověřili své nebojáctví při bobříku odvahy. Dráha byla připravena napříč celým areálem Sluníčka. Stihli jsme toho za pár hodin více než dost. Všichni jsme mohli jít na kutě s mnoha skvělými zážitky. Bohužel vše jednou končí, ráno jen rychlá snídaně, pár posledních her, úklid a hajdy dom na sobotní oběd. (Francis)

Na 16. února roku 2013 byla našimi Krásenskými Buchtami připravena místní zábava, zvaná krásenská. Sokolovna, místo konání, byla zaplněna do posledního místa. Lístky se prodávaly jak do sálu, tak do výčepu. Po osmé hodině večerní vše začalo. Po úvodním slovu pana starosty Pokorného se nám představila i kapela, Starovarka z Chebu, která nad celým večerním programem tvořila onu hudební atmosféru až do ranních hodin.

Jednou z nejlepších a bezpochyby nejzábavnější částí večera se stala scénka Krásenských Buchet, které všem přítomným velmi názorně předvedly, že omlazovací kúra skutečně funguje a všem ženám prospívá. Více o tom napsat nelze, kdo neviděl, neuvěří. Velmi lákavou se stala též bohatá, skutečně velmi bohatá „tombola“, mezi výhrami nechyběly elektrické spotřebiče, drogeristické záležitosti či různé zážitky, ba i speciální nástroje. Coby nejvýraznější je nutno vypíchnout sadu brček, která se předávala jako pomůcka pro kolektivní bublinkovou lázeň, nebo nástroj pro nalezení všeho. První a

zároveň nejlukrativnější cenou však zůstala, tramtadadá, cesta kolem světa! Ano, přátelé, je to tak, neboť cestovat kolem světa se dá i na území pár čtverečních metrů. Výherkyně si díky této ceně odnesla spoustu pochutin danou zemi typizujících.

Večer nekončil, hrálo se, tančilo (nejen na parketu), popíjelo, bavilo a plesalo. Z mého pohledu byla krásenská zábava vydařenou akcí především proto, že se sešli lidé kulturu vyznávající, a tudíž ji prožívající plnými doušky. Když nás, asi napotřetí, opustila kapela, vystačili si neúnavní Krásenští s reprodukovanou hudbou. Zazněly hity všech věkových kategorií a postupně jsme se rozcházeli do svých domovů, postelí, na podlahy…

Krásenská zábava 2013 byla akcí dle pořadatelů úspěšnou, dle obsluhy jistě výhodnou a dle přítomných zúčastněných zábavně-kulturní. Na příští rok jsou pořadatelky již předpřipraveny a nám všem nezbývá než se těšit, těšit a těšit.

(Francis)

krásenská zábava 2013 aneb omLazovaCí proCes měsíCe února!

• 4 •


O zajímavé hudební projekty nebyla v Aši nikdy nouze. Honza Tučný a Ondra Kindl jsou dva, v tom nejlepším slova smyslu, obyčejní studenti gymnázia, kteří hrají na místní poměry neobyčejnou hudbu. Nepotřebují bubeníka, vystačí si ve dvou se svými akustickými kytarami a společným zpěvem. Zpívají česky, anglicky, jak je zrovna chuť. A jestli mají co říct? Přesvědčte se sami.

Pánové, řekněme, že vás absolutně nikdo nezná. Jak byste se čtenářům ve stručnosti představili?

Ondra: Zdravím, já jsem Ondra Kindl, většině známější jako Endy, studuju v Aši na gymnáziu. A v kapele Hey! zastávám pozici kytaristy a zpěváka.

Hansy: Já jsem Hansy, čistě jenom Hansy. Taky studuju na gymnáziu, v podstatě chodím s Endym do stejné třídy a to už vlastně od Základní školy, přesněji od 4. třídy a… hudba je pro mě všechno.

Fajn, u té hudby rovnou zůstaneme. Jste dvoučlenná folková kapela Hey!…

Ondra: Dá se to tak říct. Ten folk dejme radši do uvozovek. (pozn. autora: nedáme)Když už jsme u toho názvu, jak vlastně vznikl? Hansy: Název vznikl tak, že jsme asi měsíc nebo dva zkoušeli

hrát s Fábou (pozn. autora: Fabien Řezáč, kytarista kapely Scrawled) a jeho napadl název Hey! Nevím přesně jak, ale tady pána vedle na to napadla zkratka How eyes yell (doslovně přeloženo jako: Jak křičí oči). Když nad tím tak přemýšlím, tak chtěl Fába asi název, který se dobře křičí při skandování.

A kdy vznikli samotní Hey!? (chvilka hloubavého přemýšlení)Hansy: No, řekněme, že spolu hrajeme už takový... (další

chvilka přemýšlení) 4 roky možná 5. Každopádně, vždy tu byl ten problém, že jsme vlastně nevěděli, co chceme hrát a že jsme vždy chtěli bubeníka, s čímž byl tady na Ašsku problém, protože tady žádný nebyl.

Ondra: Nebo jsme taky něco vytvořili a pak se to jednoduše podělalo.

Hansy: Přesně. A asi tak rok a půl, dva roky nazpátek, se to začalo formovat do toho, kde jsme teď. A oficiální vznik byl, tuším, říjen minulého roku.

Ondra: Některý songy jsme měli samozřejmě vymyšlené už dřív, ale až docela nedávno jsme začali nahrávat na Bandzone a tak podobně.

Chcete pořád toho bubeníka? A hledáte třeba i jiný směry ve vaší tvorbě?

Ondra: Donedávna jsem si to myslel, ale postupem času mi přijde, že se to s dvěma kytarami stačí, že si tam člověk udělá, co potřebuje.

Hansy: Děláme teď třeba na instrumentální tvorbě, která jde i jiným směrem. Chceme být různorodější, prostě skládáme, co

nás napadne. A tam bych řekl, že by se tam ty bicí i hodili. Ale to je otázka do budoucnosti. Spíš si myslím, že by se hodila ještě jedna kytara, která by vytvářela pozadí.

Ondra: Také je to o penězích. Já bych rád zakomponoval třeba klavír, ale kde na to vzít.

Ondro, ty jako zpěvák docela vybočuješ. Dřív tady byl i jeden zpěvák pro tři kapely. Jak na svém zpěvu pracuješ?

Ondra: Teď v září jsem začal normálně chodit na zpěv do hudebky. Vážně to není taková sranda, jak se zdá. Je to jako každý jiný nástroj, je to o dýchání, vyslovování. No, strašná věda.

Co třeba texty? Je to váš společný tvůrčí proces, nebo je to spíš Endyho záležitost?

Hansy: Texty vznikají nezávisle na sobě. Takže to bývá tak, že jeden člověk přijde s hrubým nárysem songu, který se dává dohromady a vymýšlí si k němu i zpěv, ale není to pravidlo. Teď zrovna oba pracujeme na songu, který, co se týče textu, vytváříme spolu.

Ondra: Většinou bych řekl, že ten hrubý nákres je vlastně přesný nákres. Song je většinou hotový a ten, kdo ho napsal, si k němu dodělá text, přičemž ten druhý k tomu dodá kytaru. Hlavně, jak spolu hrajeme dlouho, tak už si rozumíme.

Hansy: Každopádně.Ondra: Takže se nám vlastně nikdy nestalo, že by jeden přišel

s návrhem, který by ten druhý zavrhl. Je v textech nějaká tematická linka, která vás provází třeba

už delší dobu?Ondra: Já bych řekl, že texty skládáme docela jinak. U mě

platí to tradiční: „Za vším hledej ženu“. Takže když se mnou nějaká vytřela podlahu, tak jsem vzal do ruky kytaru, vytáhl to ze sebe a nechal to v tom songu. Není to ale jenom o tom. Jsou tam i nějaký texty s poselstvím typu: „neseď doma na zadku a něco udělej“. Taky se snažím nebýt úplně přímočarý. Jde mi o to, aby tam byla nějaká lyrika.

Hansy: U mě je to většinou tak, že mě musí napadnout příběh. Endy třeba tvoří víc na základě pocitů, já spíš vyprávím příběhy.

Vy máte, pokud vím za sebou dva koncerty. Jeden v hranickém Pekle a druhý v Jazz rocku. Kdybyste měli ty dva koncerty srovnat, co se týče atmosféry, lidí atd.

(Hansy si neuvěřitelně krkne, na což je náležitě pyšný a žádá mě, abych to každopádně uvedl do rozhovoru. Je fakt dobrej.)

Hansy: Tak určitě.Ondra: Ten koncert v Pekle byl první, což ho vlastně definovalo.

Takže naše první zkušenost s lidmi co se týče komunikace, zpětný reakce atd. V Jazz rocku mohli lidé alespoň něco čekat, ale každopádně ty nevíš, co čekat od těch lidí. Každopádně reakce byly vážně dobrý.

Hansy: V Pekle nás lidé chválili, což jsme absolutně nečekali a v tom Jazzu to bylo podobný, což nás ohromně potěšilo. Důležitý je taky vidět v publiku lidi, které známe, což nám dodává sebedůvěru a díky tomu si ten koncert mnohem více užíváme.

Ondra: To je vážně asi nejúžasnější pocit, když řekneš název songu a lidi vědí. A co je nejdůležitější, když za tebou přijede vlastní mamka a zpívá si tam s tebou texty.

Hansy: Navíc když vidíš i svoje kamarády, jak si s tebou prozpěvují části songů. Nádhera.

Díky za rozhovor, pánové.Oba: My děkujeme.

Rozšířenou verzi rozhovoru si můžete přečíst v Listech Ašska. (Dominik Čech)

kytarové duo hey! „akustiCky ve dvou to tu jeŠtě nikdo nezkusiL.“

• 5 •


Ašská hudební death-hardcorová kapela Scrawled povýšila a natočila svůj první ryze profesionální videoklip na píseň s názvem Nikdy. Všechno, co natáčení obnáší, zajišťoval pro toto hudební seskupení Rostislav Rieger s výpomocí Jaroslava Balíka.

Bylo nutné domluvit si natáčecí hodiny na místa, která byla pro klip zvolena jako nejideálnější, vymyslet celou koncepci, přepravovat účinkující, stejně tak jako vybavení a další. Na všechno tohle postačilo pouhých 10 000,-, které jsou podle slov Rostislava Riegera ve světě filmu doopravdy nicotnou částkou, což je jednoduše vidět z toho, jaké sumy padají na profesionální klipy světových interpretů. Dokážu si sám představit, že například při dnešních cenách pohonných hmot se musel tento obnos velmi rychle zmenšovat.

Další věc, jíž je nutno podotknout, se týká smyslu tohoto klipu. Jeho autor se snaží vyvrátit poměrně zdogmatizovaný náhled na kapely, které se přiklání k těmto hudebním stylům, a jejich fanoušky. Máme tendence je často vnímat jako největší společenské povaleče, kteří tráví svůj čas jen u piva a naprosto nesmyslným tlacháním o ničem. Proto se autor snaží vklínit do lidí vizi reálnější - že je to normální subkultura jako každá jiná, kterou slučuje akorát společná hudba, ale že ve svém životě fungují jako kdekdo jiný. Dokonalým příkladem toho je právě kapela Scrawled.

Myslím, že stojí za to zmínit ještě jednu věc, než se pustíme do samotného rozhovoru s autorem klipu. Čistá doba natáčení i s postprodukcí nezabrala déle, než 3 týdny, avšak první slovo o tomto klipu padlo již před rokem a půl, idea vytvoření klipu pro lokální kapelu je dokonce ještě mnohem starší, než kapela Scrawled sama.

Jak ses dostal k potřebným materiálním prostředkům, které ti pomohly celou tuto vizi realizovat? A kde si vzal pro tvorbu takového projektu zkušenosti?

Toto řemeslo představuje již řadu let především moje největší hobby, a tak prostředky z obou kategorií získávám postupně sám vlastní cestou. Za tu dobu jsem se podílel na různých audiovizuálních projektech, v rámci osobní tvorby se však videoklip kapely Scrawled dá považovat za první větší autorský projekt.

Kde všude probíhalo natáčení?Natáčení probíhalo na lokacích v Chebu, Libé, Hazlově a

Dolních Pasekách - jeden záběr byl pak symbolicky natočen i v Aši, odkud kapela i tvůrci pochází.

Bylo složení lidí, kteří se měli v klipu nějak angažovat vždy stejné, nebo byla vize jedné hlavní postavy - Marián Pekár, plánována již od úplného počátku?

Scénář videoklipu patří mezi věci, které prošly nejvýraznějším vývojem, přičemž prvotní návrhy byly výrazně odlišné od finální podoby - z tohoto důvodu se ve videoklipu po boku Mariána Pekára, který byl pro hlavní postavu jasnou volbou díky specifickému vzezření a kreativnímu přístupu, neobjevila Sarah Erbanová, přestože se účastnila úvodního společného meetingu k projednání scénáře.

Jak se zprvu kapela k tvému nápadu stavěla a jak probíhala vaše spolupráce?

Členové Scrawled díky mé dlouhodobé vizi o vytvoření videoklipu pro lokální kapelu s natáčením souhlasili prakticky ihned po předložení návrhu - díky zájmu a nadšení se pak jednotliví členové aktivně účastnili v rámci příprav i asistenčních prací při natáčení. I přes podobnou představu o videoklipu a zmíněnou aktivní spolupráci obou stran se našly určité ohledy, v

nichž mi kapela dle mého názoru musela zkrátka jen důvěřovat (např. k výběru písně „Nikdy“ se mi kapelu podařilo přesvědčit i přes téměř jednohlasné zvolení jiné skladby).

Sám jsi při promítání řekl, jak je již výše zmíněno, že tvým cílem bylo poukázat na to, že metalová hudba nestojí na bezmozcích, kteří jen tupě hází hlavou v „cool“ prostředí. Nemohu se nezeptat, proč jsi tedy tento prvek do svého klipu zakomponoval?

To jsi mě špatně pochopil, protože naopak zastávám názor, že podobný fyzický projev, který by se nejspíš dal charakterizovat jako specifický druh tance, k tvrdším žánrům hudby patří. Má myšlenka se však týkala přístupu k videoklipu - vzhledem ke skutečnosti, že píseň má z hudebního hlediska co nabídnout, byla by obrovská škoda její vyznění utopit ve videu, v němž by se po dobu pěti minut bez většího smyslu střídaly záběry na hrající kapelu v jednom, jak říkáš, „cool“ prostředí - a právě tomuto monotónnímu vyznění jsem se chtěl vyhnout a naopak přijít s vyváženou vizuální složkou, která by písni dala navíc nový rozměr díky vlastní myšlence a příběhu.

Jaké jsou další plány s tímto klipem? Bude probíhat nějaká veřejnější publikace, než které jsme mohli být svědky v Alešovce a na gymnázium?

Práce týkající se uveřejnění videoklipu jsou nyní v plném proudu díky právě probíhajícím jednáním o tom, kde všude bude možné videoklip zhlédnout - již nyní se však s jistotou dá potvrdit jeho uveřejnění na internetu jako součást mého osobního projektu, na němž již nějakou dobu pracuji.

A poslední věc, které by mě zajímala. Zamýšlíš už nějaké další projekty do budoucna? A budou se dále týkat produkce hudebních klipů, nebo hodláš zabrousit i do jiných vod?

Jedná se o práci na mé osobní webové prezentaci - v současné době dokončuji přípravy materiálu nejprve pro osobní stránku na Facebooku, která bude shromažďovat má díla na poli audiovizuální tvorby zahrnující mimo jiné např. fotografie, video projekty či hudební skladby. Zde rovněž budou k vidění i budoucí projekty, mezi které bych rád zařadil i další videoklipy různorodých interpretů (již nyní se však projednávají i první představy ohledně dalšího videoklipu Scrawled) a mimo výše zmíněné rovněž obecně vše, co v sobě bude skrývat zajímavý nápad či potenciál.

Děkuji za rozhovor.(druhá zadní lavice u dveří blíž k uličce)

první kLip kapeLy sCrawLed v režii rostisLava riegera

• 6 •


get ready for fCe examsNa naší škole je spíše, než mezinárodní zkouška z angličtiny,

známa mezinárodni zkouška z němčiny, a to proto, že každoročně mají studenti oktávy možnost si Sprach Diplom bez poplatku udělat. Podobné jsou si tyto zkoušky v tom, že se jedná o stejnou úroveň obtížnosti. Obě nesou obtížnost B2, což je o stupeň vyšší, než státní maturita a za výborný výsledek jak v FCE tak v SD můžete získat dokonce úroveň C1. Největší nevýhoda FCE tkví v tom, že naše škola se na ní nikdy nesoustředila a tudíž jí každý účastník musí zaplatit v plné výši, což čitá bohužel celých 4500,-Kč.

A jak vlastně probíhá přihlášení, příprava a na co si dát pozor? Je to jednoduché.

Zaprvé, pokud na konci jakéhokoli školního roku budete vědět, že rok potom chcete dělat FCE, sledujte webové stránky britishcouncil.org již od září, protože za pozdní přihlášení můžete připlatit penále až 2000,-Kč.

To se může stát nepříjemné zejména studentům oktávy, kterým by zkouška mohla ovlivnit jakkoli jejich přijímací řízení na vysokou školu a neměli by kvůli prošvihnutí správného termínu jinou možnost, než tyto peníze připlatit.

Zadruhé, nemějte strach z nějaké části, která vám dělá největší problémy. FCE zkouška má pět částí - speaking, listening, writing, reading a use of english.

Před pár lety to nejspíš bylo tak, že pro složení zkoušky bylo nutné z KAŽDÉ částí získat více než 60%, což spoustu lidí odradilo. Je to logické, nikdo nechce zaplatit tak velké peníze, potom dát čtyři části na C1 a jen kvůli jedné neudělat celou zkoušku.

Jenže tento úryvek z britishcouncil.org jasné říká, že tomu tak již není: „Kandidáti obdrží standardizované hodnocení celé zkoušky v podobě počtu bodů získaných z maximálního pevně stanoveného počtu 100 bodů. Pro úspěšné složení zkoušky není nutné dosáhnout uspokojivého výsledku v každé části zkoušky.“

Stačí, když dosáhnete 60% součtu všech částí a zkouška je vaše.

Zatřetí, na speaking se DÁ připravit. Skládá se v podstatě ze tří částí. Při té první vám zkoušející podává základní otázky typu, odkud pocházíte, jaké jsou vaše koníčky a podobně.

Při druhé před vás položí dva obrázky, k nimž jsou přiřazeny různé otázky, vy je musíte porovnat a odpovědět na výše uvedené dotazy. Jedna z věcí, která se hodnotí, je samozřejmě slovní zásoba, pokud zkoušejícímu ukážete, že při porovnávání obrázků umíte použít jiný výraz než „in the first picture, we could see“, bude velmi šťastný a přidá vám to body.

Další část je konverzace s dalším kandidátem FCE zkoušky, který je v místnosti s vámi. Tady stačí jen zatnout zuby a doufat, že téma, které dostanete, bude sedět vašim požadavkům, každopádně jsou dost podobná těm, jež slýcháme i u maturity, tudíž i na to se dá připravit.

Jako bonus vám musím doporučit jednu věc, které byla předtím řečena i mně - abyste se u konverzace co nejvíce projevili a ukázali svou schopnost mluvit, se svým společníkem

zarytě v ničem nesouhlaste. Začtvrté, NEučte se phrasal verbs!!! Na tohle kladu speciální

důraz, je to jedna z nejtěžších věcí, které se dají na cizím jazyce naučit - jejich specifické fráze. Je jich hodně, jsou si často velmi podobné a jejich význam se dá málokdy vyvodit. V FCE zkoušce se s tím nepotkáte! Jedině tak u use of english, ale to maximálně u dvou otázek, které ale pořád nestojí za každodenní mučení sebe sama nad touto problematikou.

A konečně zapáté, nenechte se znervóznit tikajícími hodinami. Speaking uteče rychleji, než váš první sex a na všechny další části je spousta času a je v podstatě nemožné, aby vás u něčeho začal tlačit.

Tento článek bych zakončil přáním pro všechny ostatní, kteří ho budou číst a zkoušku FCE si budou chtít zkusit. Do budoucna, hodně štěstí!

(druhá zadní lavice u dveří blíž k uličce)

eneszet„Budík. Budík zvoní. Ten zatracenej budík zas zvoní,“ plulo mi

v hlavě, když jsem musel v sobotu devátýho vstávat. Sokolov je daleko, a tak se musí vyrazit včas. Na Karlovce tyto testy vyžadují, naštěstí jim na mojí fakultě stačí „jen“ základ. Ano, NSZ 2013 potkaly i mě.

Přihlašování na testy překvapivě jednoduché, rychle, stručně a jasně jako téencézet. Ale spousta věcí, při kterých si každej selskej mozek řekne: Co to je? Příplatky? Za poslání výsledků poštou? Kilo? Za to, že to pošlou o tři dny později, než se to dozvím on-line? Dvě kila? Za to, že budu sedět sám v lavici, která byla vyrobena pro pohodlí dvou? Pětikilo? Za to, že se rozhodnu zkoušku vykonat někde jinde, protože to jinak nejde?

No, dobrý…Ráno vyjedu, cesta bílá jako štít našeho národa. Cestou

nabírám Honzu a vyrážíme. Zpoplatnění rychlostky způsobilo, že jsme jeli „zadem“, cesta stejně časově náročná, leč trochu děravější. Sokolovský gympl nalézáme bez problémů, je to ta první nejhnusnější budova nalevo. Povedlo se mi to, o co se snažím vždy - být na místě B o chvilku dříve. Brouzdáme se úzkou cestou k hlavnímu vchodu: je zamčeno. Nakonec však odemykají (bez příplatku) a jako uvítání nám slouží velká tabule, mimochodem dost nepřehledná (abecední seznam? Nic!), dle které jsme byli k vykonání zkoušky rozděleni do příslušných místností.

Pamatuji si, že po krátkém hledání mého místa a usazení se mou pozornost upoutal jistý druh komerce. Nejprve to byly nástěnné hodiny se štítkem NSZ, potom visačky profesorů – logo NSZ. Fixky na všech stolech: změna (pro Scio vyrobila společnost Centropen). Už aby to začlo…

Dostává se nám dlouho očekávaného momentu, rozpečetění zadání testů. Vše probíhá, jak se dalo očekávat. Tři oddíly: verbální, analytický a kvantitativní (o kvalitu moc nejde). Ještě hromadné čůrací procesí a: „Můžete začít psát.“ Přesné stopování času prováděné jedním z profesorů mě blažilo celou dobu zkoušky.

HOTOVO!Zdá se to být konec a taky že je! Všichni odcházejí z areálu

gymplu přibližně desetkrát rychleji, než přicházeli. Mně nezbývá než nasednout do auta, nainstalovat džípíesku a razit svým směrem za zážitky zcela jinými než těmito uplynulými, pro VŠ nutnými.

(Francis)

• 7 •


významné dny v březnuLetošní březen je něčím

výjimečný. A není to počtem odhalených psích i lidských exkrementů po odtátém sněhu, ani novými napadenými centimetry sněhu po slunečném týdnu, kdy si každý již naivně myslel, že je zima za námi. Jde o jarní rovnodennost, která se letos posouvá o den zpátky, a to konkrétně na 20. března, 12 hodin a 1 minutu a posunutá zůstane nejspíše necelé století, než se, podle odhadů, roku 2102 posune o další den, tedy na 19. března.

Astronomové tím řeší nedostatky našich kalendářů, podle kterých trvá rok 365 dní. Ve skutečnosti má však astronomický rok 365 a čtvrt dne. Jasně, tento nedostatek jsme přeci už vyřešili přestupným rokem a 29. únorem jednou za 4 roky. Jenže, vesmír není přesný jako švýcarské hodinky, a tak nám ty minuty a vteřiny stále někde schází a jinde přebývají, a tím pádem musíme čas od času změnit své zaběhnuté zvyky. Takže až vám vaši potomci a mladší sourozenci budou doma tvrdit, že se v prvouce učili, že jarní rovnodennost je 20. března, nepohlavkujte je za to, že nedávali ve škole pozor, budou mít totiž nejspíš pravdu. Změna je život.

6. březen: mezinárodní den jóduMůže to znít komicky, ale vlastně je to úplně obyčejné.

Jód je velice důležitým prvkem pro lidské tělo. Umožňuje jeho zdravý vývoj jak tělesný, tak duševní. Jeho dostatek v přirozené potravě je pro nás nezbytný. My se o to nemusíme zrovna moc starat, máme totiž jódem obohacenou sůl a tu používáme v podstatě všude. Dále získáme hodně jódu z mořských ryb nebo z některých minerálek. V jiných částech světa to však není s jódem tak slavné, a to hlavně v rozvojových zemích, a ač se to může zdát podivné, nedostatek tohoto jediného prvku může způsobovat obrovské problémy. Nejvíce by ho měly konzumovat děti, které jsou ve vývinu a těhotné ženy. Těhotná žena, mající nedostatek jódu, může totiž klidně porodit dítě bez vyvinutých končetin a jiných částí těla. A to nechceme. Zkrátka, jód je důležitý a zaslouží si svůj den!

11. březen: evropský den mozkuTento den odstartuje každoročně týden plný přednášek

o tomto orgánu a bádání nad tím, jak to všechno ksakru vlastně funguje. A víte co? To nikdo ještě pořádně neví. Čím více se vědci snaží odhalit, jak náš mozek pracuje, tím méně toho ve skutečnosti ví. Nikdo není schopen pochopit složitost nervového systému tak dokonalého, jaký by člověk pomocí techniky nikdy nestvořil.

18. březen: ukLiďme světA víte vy co? Nemusíme uklízet svět, stačilo by, kdybychom

si uklidili tu naši Aš (a jak by řekl přespolní: ten váš Aš). A víte ještě co? Nemuseli bychom uklízet, kdybychom nedělali bordel. Jak to, že to jinde ve světě funguje? Anglie – země čistoty, tam snad i ty vajgly padají do koše místo na zem a všem to přijde normální. Nám přijde normální, že na procházce lesem potkáme PETky, pytlíky, letáky, papíry, obaly, vajgly,

rozbité lahve, sklo, pneumatiky, televize, pračky, ledničky a v neposlední řadě ty hovínka, jak je máme tak po zimě rádi a často o nich diskutujeme. Všechno je to JEN o lidech. A přiznejme si: my Češi jsme prostě prasata.

21. březen: mezinárodní den zdravého spánkuMůže se zdát legrační, že věnujeme tak velkou pozornost

spánku, přirozené činnosti každého člověka, aktu relaxace, odpočinku a regenerace těla. Méně legrační jsou pak ale zástupy lidí v čekárnách u psychiatrů stěžující si na poruchy spánku. Právě proto, že nám spánek poskytuje výše uvedené základní potřeby člověka, nám jeho nedostatek nebo nedostatečná kvalita může fatálně uškodit. A přiznejme si všichni, že se nestává každý den, abychom ráno vstali odpočati a po vydatném spánku opravdu příjemně naladěni. Jó, máme to těžký v téhle generaci plné hluku, světla a nepřekonatelné rychlosti, která zásadně zkracuje prospané noci. Zapřemýšlejte, jestli je váš spánek dostatečně kvalitní.

28. březen: den učiteLůVýročí narození Jana Amose Komenského se nemůže

obejít bez povšimnutí. Ano, učitelování není žádná brnkačka a tudíž musíme ocenit všechny ty dobrovolně se nervující a stresující a věčně podceňované dobré duše, předávající své vědomosti. Ale, není učitel jako učitel. Máma vždycky říká: Být lékařem a učitelem je poslání, ne řemeslo. A upřímně, na tom něco bude. Však si v dospělosti vzpomenete vždy jen na učitele, kteří vám něco doopravdy předali, a kteří vás něco pořádně naučili a ne na ty, kteří si znuděně a otráveně odseděli své hodiny, popřípadě neuměli vysvětlit svůj předmět. Jenže, jak to tak chodí, když nevíte co by, jděte na ekonomku nebo na pajdu. A pak vysoké školy chrlí jednoho „učitele“ za druhým, aniž by se zaručovaly za to, že si ten a ten učitel plat za svou práci opravdu zaslouží. A biti na tom budou vždy jen ti, kteří, na rozdíl od těch učících strojů, nemajících kouska zápalu pro učení, svoji práci milují a jsou jí oddáni.

Jak je to možné, že se snad v každých významných dnech dostanu k tomu, že život není fér?

(Prasárna)

fuCk.Jsme lidi. Rádi si věci přibarvujeme. Rádi věci hrotíme.

Rádi flirtujeme. Rádi se litujeme. Rádi děláme blbosti. Rádi se smějeme. Rádi se bavíme. Rádi provokujeme své nejbližší. Rádi opakujeme chyby. Rádi prožíváme. Rádi se milujeme. Rádi zkoušíme něco nového. Rádi přemýšlíme o budoucnosti. Jsme rádi naivní. Wait.. máme vůbec rádi sami sebe?

(tříska)

• 8 •


ŠTEFÁNIKOVA 2515, AŠ [email protected] 354 525 503

ITÁLIE SE SLUNÍČKEM - LIDO ADRIANO

19. 07. - 28. 07. 2013 CENA: 7. 040,- Kč

Itálie - Lido Adriano - nádherné jadranské letovisko s množstvím obchodů, obchůdků, restaurací, v blízkosti města Ravenna a 150 km jižně od Benátek.

Jedná se o oblast vyhledávanou zvláště pro velké množství kulturních památek - San Marino, Benátky, Ravena, množství zábavních, vodních parků v blízkém okolí. Nejznámější, Mirabilandia, je vzdálen jen 10 km a nabízí návštěvníkům

druhý den vstup zdarma. Ubytování je zajištěno v apartmánové Residence Belvedere s bazénem, která se nachází přímo u široké a dlouhé písčité pláže

s pozvolným vstupem do moře, vhodného i pro neplavce či malé děti.

UBYTOVÁNÍ V APARTMÁNECH: 4-6/lůžkové apartmány v rezidenci Belveder Apartmány mají dvě ložnice, jedna

má 2 lůžka, druhá palandu, dále obývací pokoj s rozkládacím gaučem a kuchyňským koutem, sociální zařízení, balkon a terasu s posezením a krásným výhledem na moře, popř. do parku. V ceně ubytování je užívání dvou bazénů. Tenisový kurt v těsné blízkosti je za doplatek. Všechny apartmány jsou nově

vybaveny a renovovány a mají balkony nebo terasu.

Pobyt je vhodný pro rodiny. Je možné své ratolesti poslat i samotné. Pro děti bude zajištěn pedagogický dozor a zdravotník po celou dobu pobytu.

Počet míst omezen. Hlásit se můžete v MěDDM – přihlášky i na stránkách

Záloha 2. 000,- Kč/osoba

Cena poukazu zahrnuje: Luxusní autobusovou dopravu vč. přistavení busu do Aše

7x ubytování (7 nocí/8 dní) 7x plnou penzi dle dříve předaného jídelního lístku.

Služby českého delegáta a českého personálu CK Povinné pojištění proti úpadku CK

Pobytovou taxu zahrnující využívání sportovních hřišť, bazénu, tobogánu, výřivky, animačních programů pořádaných kempem, užívání el. proudu, teplé a

studené vody.

Cena poukazu nezahrnuje: Pobytovou taxu 20 EUR za každý apartmán

povlečení vlastní nebo lze zapůjčit za poplatek vratná kauce 25 EUR osoba/pobyt, bude vrácena v případě nepoškození věcí v

apartmánu při předání

NApříČ

za březnovým vydáním napříč roku 2013 stojí...(SíDlO reDAkCe)MěDDM Sluníčko AšŠtefánikova 2515iČO: 47722363

(reDAktOři)Dominik Čechvanda eisenhammerová Sarah erbanovátomáš StřeskaMatěj tkadlecMichal trkal

(ŠéFreDAktOrkA)Michaela trávníčková

(GrAFiCká úprAvA)Michaela trávníčková

Documents

Napříč Březen 2013