nerosty_z_hlediska_chemie · Web viewZŠ Stříbrná Skalice. Bolek Studzinski Přednášky o nerostech z hlediska chemie Dvouhodinová přednáška z oxidů následuje po ukončení

ZŠ Stříbrná Skalice Bolek Studzinski Přednášky o nerostech z hlediska chemie Dvouhodinová přednáška z oxidů následuje po ukončení tématu oxidy v 8. třídě., koncem roku po probrání solí následuje: dvouhodinová přednáška křemičitany a hodinová přednáška z ostatních skupin, Během přednášek žáci doplňují připravené pracovní listy, poté vyhledají systematické názvy a doplní chemické vzorce. Výstupem bude prezentace nebo přehledné tabulky v textovém dokumentu Open Office org. (Word) s fotkami nerostů. V 9. třídě následují přednášky o horninách.

1. Prvky: měď, stříbro, zlato, síra, diamant (grafit, šungit) 2. Sulfidy: sfalerit, chalkopyrit, galenit, antimonit, markazit, pyrit, realgar, auripigment 3. Halogenidy: halit, fluorit 4. Oxidy: viz ML_oxidy_exkurze 5. Karbonáty: kalcit, aragonit (vřídlovec, hrachovec), magnezit, dolomit, cerusit, azurit,

malachit, ulexit 6. Sulfáty: celestin, baryt, sádrovec (selenit,, alabastr, pouštní růže) 7. Fosfáty: Apatit, vanadinit, tyrkys, variscit 8. Křemičitany: viz níže 9. Organolity:jantar 10. Meteority a tektity

Add křemičitany: Granáty – pyrop. almandin, grosulár, spessartin, uvarovit Olivín, zirkon, andalusit ( chistolit, kyanit), staurolit, topaz, howlit, zoisit (thulit, tanzanit), epidot, beryl (smaragd, akvamarín, morganit), turmalín ( skoryl, elbaity) Pyroxeny – jadeit, Spodumen (kunzit) Amfiboly – nefrit Rodonit, chryzokol, apofylit, prehnit, mastek, čaroit, cavansit, astrofylit, klinochlor (serafínit), zeolity - stilbit Slída – muskovit, biotit, fuchsit, lepidolit

Živec – ortoklas ( adular), mikroklin (amazonit), plagioklas ( albit, heliolit, labradorit). Mezi živce řazeny i sodalit a lazurit

ZŠ Stříbrná Skalice Bolek Studzinski

PRVKY V přírodě jsou vzácné, z chemických prvků je pouze 22 nerostů, ale některé jako uhlík tvoří více variant. Čím mají prvky větší schopnost slučovat se s jinými, tím se méně často vyskytnou v ryzí podobě. Proto je v přírodě vzácnější ryzí železo ( v zemské kůře 4 %) než ryzí zlato (miliontiny %). Počítáme mezi prvky i přirozené slitiny, jako jsou např. amalgamy. Měď – cuprum, Cu. Nejčastěji tvoří keříčkovité útvary červené nebo červenohnědé barvy. Ale bývá potažená modrým azuritem nebo zeleným malachitem. Získává z rud, ve kterých se vyskytuje. Stříbro – argentum, Ag. Jako měď se vyskytuje v krystalické podobě ( zkroucené drátky) a ve sloučeninách (běžněji). Barva je stříbřitě bílá, ale na vzduchu rychle černá vrstvou sulfidu stříbrného. Vzniká většinou rozkladem stříbrných rud.V přírodě se vzácně vyskytují i slitiny stříbra a rtuti – amalgamy. Zlato – aurum, Au. Zlato bývá v horninách mikroskopicky rozptýleno. Jen vzácně tvoří plíšky (zlatinky), zrna, drátky a valouny (nugety) zlatožluté barvy. Vzniklo buď usazením z horkých vod nebo rozkladem hlavně pyritu a antimonitu. Je dokonalé kujné a tažné – z 1 g zlata lze vytáhnout drát dlouhý 160 metrů. Hustotou převyšují zlato (15,5 – 19,3), pouze kovy ze skupiny platiny. Elektrum – slitina zlata se stříbrem, bývá na nalezištích ryzího zlata (obsahuje 20 – 50 % Ag). Diamant – carboneum (uhlík), C. Vyskytuje se v podobě zrn a zaoblených osmistěnů v říčních náplavech. Nejtvrdší nerost na Zemi. Brousí se svým vlastním prachem. Po objevení briliantového výbrusu se stal nejcennějším drahokamem. První dva české diamant byly nalezeny u Chrášťan v Českém středohoří o rozměrech 4 x 2,5 mm, (2 x 2 mm) v roce 1927 a třetí u Podsedic v roce 1945. Grafit – carboneum (uhlík), C Vzniká většinou přeměnou černého uhlí, vzácněji je anorganického původu. Na rozdíl od diamatu (tvrdost 10) má tvrdost 1. Barva černá. Dříve se tuha používala na výrobu tužek, dnes především k výrobě ohnivzdorných kelímků a v jaderné technice. Šungit – kusový grafit v okolí Ladožského jezera v Rusku. Tvrdost 4 – 5. Rozdílné tvrdosti diamantu, grafitu a šungitu jsou dány postavením uhlíků. Každý atom uhlíku v diamantu se nachází uprostřed čtyřstěnu, jehož vrcholy tvoří čtyři nejbližší atomy. Atomy uhlíku

ve struktuře grafitu formují šestiúhelníkový prstenec a vytvářejí tak mřížku podobnou včelím plástvím. Mřížky se nacházejí nad sebou ve vrstvách, které jsou navzájem slabě spojeny. V šungitu byly nalezeny fullereny. Molekula fullerenu představuje kouli s povrchem, který tvoří šestiúhelníky a pětiúhelníky v přesné důslednosti spojení – každý šestiúhelník sousedí se třemi šestiúhelníky a třemi pětiúhelníky. Z geometrického hlediska je to komolý ikosaedr. To umožňuje obrovské technologické použití šungitu (solární baterie, kosmický program, medicína, přenos informací, filtrace vody, odkyselení půdy, barvivo. Síra – sulfur, S. Ložiska síry jsou nečastěji vulkanického původu, ale vznikají i usazováním z vod a působením organismů. Vzniká i sublimací při požárech na uhelných haldách a rozkladem sirných rud. Krystaly jsou žluté barvy s nápadnou nízkou hmotností a tvrdostí.

ZŠ Stříbrná Skalice, 25.4.2010


SULFIDY (SIRNÍKY) Do této skupiny patří kromě sulfidů i obdobné sloučeniny arzenu, antimonu, telluru a selenu, protože se tyto prvky chovají podobně jako síra. Sulfidy jsou většinou kovového vidu. Sfalerit (Blejno zinkové) – sulfid zinečnatý, ZnS. Podle řeckého sfaleros = klamavý, nejistý. Je hnědý až černý, žlutý, zelenavý až červený i bezbarvý, takže i zkušení horníci jej často nepoznali.Vyskytuje se kusový na rudních žilách. Je to hlavní nerost zinku. Ten se z něj používá na povlaky a plechy odolné proti oxidaci. Chalkopyrit – sirník mědi a železa, CuFeS2. Je to všudypřítomný rudní minerál a je nejrozšířenější měděnou rudou (obsah až 35 % mědi). Barva mosazně až zlatavě žlutá na čerstvém lomu, často má náběhové barvy – tvořené lomem a rozkladem světelných paprsků na navětralém povrchu nerostu - fialová, modrá, červenavá, na rozdíl od pyritu ho lze rýpat nožem. Kutná Hora, Hradové Střímelice. Galenit – sirník olovnatý, PbS. Vyskytuje se na rudních žilách. Barva černošedá až ocelově šedá. Olova obsahuje až 87% a je snadno získatelné. Galenit je i nejvýznamnější rudou stříbra, protože je v přírodě běžný, i když stříbra obsahuje jen kolem 0,5 %. Je velmi těžký – hustota je 7,4 – 7,6. Kutná Hora. Antimonit – sulfid antimonitý, Sb2S3. Vyskytuje se na žilách s jinými rudami i samostatně. Tvoří krystaly přecházející ve vláskovité útvary. Je barvy ocelové až ocelově šedé s duhovým odstínem. Obsahuje až 71 % antimonu, používaného hlavně k výrobě slitin. Markazit – dvojsulfid železa, FeS2. Má totéž složení jako pyrit, liší se krystaly, ty často srůstají do podoby kopí, vyskytuje se v uhlí i ve vrstvách s ledvinitým povrchem. Barva bronzově žlutá. Vznik a vyskyt je podobný jako u pyritu. Bývá jen v horní části zemské kůry. Tvoří se totiž z chladnějších a kyselejších roztoků než pyrit nebo vzniká rozkladem rostlinných a živočišných těl. Větrá dříve než pyrit. Pyrit – dvojsulfid železa, FeS2. Z řeckého pyrites = jiskřivý, při rozbíjení jiskří. Barva žlutá. Běžně bývá v uhlí, na rozdíl od zlata má černý vryp (říkalo se mu kočičí zlato). Nejvíce pyritu obsahují sedimenty, v nichž nerost vznikl usazováním za malého přístupu kyslíku. Jeho barva často oxidací nabíhá modře, zeleně a

červeně a na povrchu větrá díky kyselině sírové, která může rozložit celé okolí. Proto pozor na pyrit ve sbírkách. Tvoří krystaly, častěji je zrnitý a kusový. Patří k nejběžnějším nerostům. Je rudou pro výrobu H2SO4 a místy i rudou zlatonosnou, dokonce i rudou mědi. Snadno se při větrání přeměňuje na limonit nebo goethit. Kutná Hora, Stříbrná Skalice. Realgar – sulfid arzenatý, AsS. Vzniká rozkladem arzenových nerostů. Tvoří krystaly nebo povlaky oranžovočervené barvy. Působením světla se rozkládá na červenavě žlutý prášek.Vyskytuje se spolu s auripigmentem, obsahuje 70 % arzenu, používá se jako barvivo, v pyrotechnice (bílý plamen) a v koželužství. Auripigment – sulfid arzenitý, As2S3. Provází ostatní arzenové rudy, vzniká jejich zvětráváním a povléká je žlutavou vrstvou. Někdy bývá nahnědlý. Obvykle vytváří lupenité až zrnité agregáty. Vzniká alterací realgaru. Obsah arzenu až 61 %. Po hmotností a tvrdostí.

ZŠ Stříbrná Skalice, 25.4.2010


HALOGENIDY ( HALOVCE) Jsou sloučeniny kovů s tzv. halovými prvky ( chlórem, fluórem, brómem nebo jódem). Proti ostatním má z těchto prvků odlišné vlastnosti fluór. Fluorové nerosty se vyskytují především v žulových horninách. Proto se na činných sopkách vyskytují vedle spousty chloridů jen stopy fluoridů. Většina chlóru, brómu a jódu je nahromaděna v usazeninách mořské vody. V přírodě jsou halovce v porovnání s jinými skupinami nerostů zastoupeny velmi málo. Halit ( Sůl kuchyňská) – chlorid sodný, NaCl. Ložiska kamenné soli jsou téměř ve všech geologických útvarech. Vytvořila se vypařením slané vody v zanikajících mořských zálivech. Kamenná sůl tvořívá kusové až zrnité masy a na trhlinách krychlové krystaly. Bývá čirá, šedé zbarvení pochází od jílu, hnědé od živičných látek, červené od hematitu, a modré od přítomnosti kovového sodíku. Často obsahuje i příměsi chloridu vápenatého a hořečnatého. Je hygroskopický. Velké krystaly se využívají v optice. V ostravských dolech vytváří na stropech chodeb až 80 cm dlouhé krápníky Fluorit ( Kazivec) – fluorid vápenatý, CaF. Nejčastěji se vyskytují na cínovcových rudních ložiskách a v pegmatitech. Vznikly tam za vysokých teplot krystalizací z horkých vodních roztoků za spoluúčasti sloučenin unikajících z magmatu. Méně běžný je ze sedimentů, např. v uhlí. Je různobarevný, nejčastěji fialový, zelený, žlutý, modrý, méně často bezbarvý. Barvy se běžně střídají i na jednom kameni. Krystaly jsou dokonale štěpné, fluorit po zahřátí fluoreskuje. Na některých průhledných fluoritech je tato vlastnost patrná tím, že v procházejícím světle bývají např. fialové a v dopadajícím mají barvu zelenou. Fluorit je nejhojnější přírodní sloučeninou plynu fluoru (F= 48,7%), který patří mezi nejméně prozkoumané prvky. Jeho sloučeniny mají zvláštní vlastnosti, lze říci, že se v budoucnosti velmi uplatní v technice. Usnadňuje tavení rud, z bezbarvého fluoritu se brousí čočky propouštějící ultrafialové paprsky. Má dezinfekční vlastnosti ( některé sloučeniny fluoru jsou jedovaté). Používá se v konzervárenství (jiné sloučeniny fluoru sníží teplotu až na -100oC). Používá se i při dělení uranu a jeho izotopů v raketové technice. Používá se i při výrobě plastických hmot. Vyžlovka u Jevan, Světice, Kožlí, Plaňany, Kutná Hora, Chobot u Vlašimimotností a tvrdostí. ZŠ Stříbrná Skalice, 25. 4. 2010


OXIDY Výstava v Jeskyňce s odbornou přednáškou, navazuje na látku chemie v 8. třídě po probrání oxidů. Délka - dvě vyučovací hodiny, nejlépe brzy po sobě. Žáci si poté sami dohledají chemické vzorce a zpracují připravené pracovní listy. Dále žáci zpracují ucelený výstup – buď prezentaci, nebo tabulky ve writeru. Uvedené oxidy patří mezi velmi běžné minerály, takže je mohou žáci i potkat ve volné přírodě. Zejména křemen je nejběžnějším nerostem vůbec. Krystalické formy křemene, křišťálu a záhnědy lze najít na Čapíku u vysílače. Oxidy jsou sloučeniny kyslíku s kovovými i nekovovými prvky, Nejrozšířenějším minerálem této skupiny je křemen. Pro upoutání pozornosti začneme krystalickými formami křemene. Křemen – též mléčný křemen či obecný křemen . Bílá, šedá či nejrůznějšími příměsemi zbarvená forma křemene. Křišťál – čirá forma, název z řečtiny a znamená led. Rýpe do skla, je špatný vodič tepla. Ametyst – fialový křemen, opět z řečtiny, znamená střízlivý, neopojný. Barva radioaktivním ozářením a příměsi železa. Citrín – žlutě zbarvený příměsi oxidu železitého. V přírodě vzácný, v prodeji běžně přepálené ametysty. Záhněda – barva kouřově hnědá, černohnědá, šedá. Je –li černá nazývá se morion. Zbarvení je dáno přemístěním iontů křemíku ve struktuře krystalu při radioaktivním ozáření. Ametrín – nová forma křemene. Fialová a žlutá na jednom kameni , odtud název. Myslelo se, že je to smíchaný citrín s ametystem. Endemit – výskyt pouze v Bolívii. Růženín – růžový křemen, běžně v přírodě pouze kusový, krystaly jen v Brazílii ve státě Minas Gerais. Zbarvení dávají příměsi oxidů manganu. Následuje kusový Avanturín – nejznámější zelený díky zelené slídě. Má v sobě také šupinky hematitu. Fulgurit – vzniká na poušti úderem blesku do písku roztavením křemenných zrn. Prokřemenělá dřeva – vznikají nátekem křemenné hmoty do struktury dřevitých hmot. Nejznámější dřeva Arakaurit a Psaronie. Třetí skupina jsou skrytě krystalické formy vzniklé sopečnou činnosti. O této skupině hovoříme jako o chalcedonu a jeho odrůdách. Zbarvení je dáno jemnými částečkami nerostů nebo

absorbovanými oxidy různých kovů (Fe, Ni, Mn). Bílé zbarvení může způsobit voda a plyny nashromážděné v mikrodutinách. Chalcedon – vznikl překrystalováním koloidního opálu. Karneol – od červené přes oranžovou ke hnědé a žluté. Zbarvení od sloučenin Fe. Chryzopras – zelený vodnatými sloučeninami niklu. Achát – vrstevnatý chalcedon všech možných barev. Mechový achát – chalcedon prostoupený dendrity oxidů železa ( goethit – hnědé, manganu – černé nebo chloritických nerostů – zelené). Jaspis – směs křemene a chalcedonu, často s příměsemi dalších oxidů. Není předěl mezi achátem a jaspisem. Všelijaké barvy a kombinace. Heliotrop – z řečtiny, (slunce a měniti) používal se k pozorování pohybů slunce nařezaný na tenké destičky. Je to zelený jaspis se skvrnami hematitu. Kašolong – z mongolštiny – krásný kámen. Směs opálu a chalcedonu, lepí se na jazyk. Opál – chemicky rovněž SiO2 ale s vodou. Je hygroskopický , saje vodu. Zbývá skupina dalších oxidů: Magnetit , bývá magnetický, nejbohatší železná ruda Hematit – krevel: jméno podle červené barvy, vryp má vždy červený, červené barvivo. Limonit – hnědel: přírodní barvivo. Způsobuje žluté nebo hnědé zbarvení kamenů. Rutil – důležitá surovina pro obsah titanu, v křemeni zarostlý se nazývá sagenit Goethit – na počest slavného mineraloga J.W.Goetha, který ho určil. Korund – červená varianta nese jméno rubín. Ostatní barvy safír (zejména modrá). Chryzoberyl – varianta alexandrit – na denním světle zelený, při umělém fialový. Spinel – nejkrásnější spinely jsou v české svatováclavské koruně.


KARBONÁTY ( UHLIČITANY )

Jsou v přírodě rozsáhlá skupina solí odvoditelných od hypotetické kyseliny uhličité. Jejich výskyt je dán tím, že nejsou odolné vůči kyselinám a rozkládají se za vysokých teplot už za nepříliš vysokého tlaku a jsou schopny se vzájemně mísit.

Kalcit – uhličitan vápenatý, CaCO3.

Kalcit je po křemeni nejrozšířenějším nerostem na zemském povrchu. Krystaluje v klencích, ale běžněji je kusový. Vytváří horninové masy a také většina krápníků je vápencových. Tato pestrost je daná tím, že kalcit vzniká za nejrůznějších podmínek. Nejznámější naleziště kalcitu jsou na rudních žilách, na fluoritových ložiskách, v dutinách výlevných hornin, ale usazuje se i v horkých pramenech (travertin). Čistý kalcit je bílý nebo bezbarvý, ale bývá i žlutý, fialový (kobaltem), modrý, oranžový, zelený,hnědý, červený. Stříbrná Skalice, Markovice, Libodřice.

Manganokalcit – růžový kalcit zbarvený manganem.

Mramor – krystalický vápenec. Tedy hornina tvořená kalcitem.

Aragonit – uhličitan vápenatý, CaCO3.

Je chemicky totožný s kalcitem, ale není štěpný. Také je tvrdší. Má tvrdost 3,5 – 4, kalcit 3. Jeho krystaly bývají jehličkovité až stébelnaté. Při teplotě 400o C se mění na kalcit.Tvoří se z teplejších roztoků než kalcit. Barva bílá, šedá, červená až černá, žlutá, hnědá, modrá. Často se páskovaný aragonit z Afriky prodává pod názvem onyx nebo onyxový mramor.

Vřídlovec – jemně vrstevnatá odrůda vzniklá usazováním z horkého zřídla (Karlovy Vary).

Rodochrozit (Dialogit)– uhličitan manganatý, MnCO3.

Z řeckého Rhodon = růže, chrosis = barva neboli (dialoge – výběr). Nachází se na rudních žilách a v ložiscích pyritových a manganových rud a zřídka se vyskytuje krystalovaný, jinak bývá zrnitý až celistvý. Je bílý, narůžovělý, červený, hnědý, na povrchu černá. Chvaletice.

Magnezit – uhličitan hořečnatý, MgCO3

Název podle prvku. Bývá krystalický i celistvý. Zrnité magnezity vznikly přeměnou vápenců a dolomitů, celistvé rozkladem hadců, ty bývají tvrdší, protože obsahují příměsi opálu. Tvrdost magnezitu je 4 – 4,5. Barva bílá, našedlá nebo žlutavá. Používá se při výrobě porcelánu a keramiky, vyrábějí se z něho ohnivzdorné cihly, používá se i do vysokých pecí

Dolomit – uhličitan vápenatohořečnatý, CaMg(CO3)2.

Název na počet francouzského geologa Dolomieua. Tvoří základní horninu celých pohoří. (Dolomitové horniny vznikly jako mořské usazeniny z drobných schránek živočichů). Barva je bílá, šedá, červenavá, ale i narůžovělá, žlutavá a hnědá, černá. Kutná Hora.

Azurit – zásaditý uhličitan mědi, Cu (OHCO3)2.

Název podle modré barvy nerostu (v perštině). Azurit vzniká zvětráváním měděných rud, krystaly jsou tmavě modré, povlaky bývají pomněnkově modré. Jako ruda se těží výjimečně, přestože obsahuje 55 % mědi. Slouží jako modré barvivo a k výrobě modré skalice. Velmi často bývá doprovázen malachitem. Stříbrná Skalice, okolí Českého Brodu.

Malachit – zásaditý uhličitan mědi, Cu2(OH)2CO3.

Z řeckého malache = sléz. Vzniká zvětráváním měděných rud, barva světle až černě zelená. Nejčastěji vytváří povlaky nebo agregáty s ledvinitým povrchem. Obsahuje 57 % mědi. Velmi často bývá v kombinaci s azuritem a také prorůstá chryzokolem. Hradové Střímelice, okolí Českého Brodu.

ZŠ Stříbrná Skalice, 25. 4. 2010 /2


SULFÁTY (SÍRANY) Jsou soli kyseliny sírové. Jsou zpravidla nekovového vzhledu a mají nízkou tvrdost. Vznikají především usazováním z mořské vody, ze sopečných plynů, na hořících haldách, působením kyseliny sírové uvolněné při oxidací sulfidů zejména pyritu a markazitu. Celestin – síran strontnatý, SrSO4. Jméno z latiny coelestus = nebeský, pro svou blankytně modrou barvu. Bývá i žlutavý, červený, nejčastěji čirý nebo bílý protože modrá barva mizí už při teplotách kolem 200 0C. (na světle bledne). Nejčastěji se vyskytuje v usazeninách vzniklých ze schránek mřížovců, na hydrotermálních žilách a v dutinách vyvřelých hornin. Může vzniknout i usazením z mořské vody. Používá se v chemickém a potravinářském průmyslu a pro lékařské a pyrotechnické účely (červené zbarvení plamene stronciem). Chryzantémový kámen – čínský celestin v břidlici. Baryt – síran barnatý, BaSO4. Z řeckého barys = těžký (hustota 4,48). Vznikl vyloučením z roztoků vystupujících ze zemského nitra, hlavně za vyšších teplot. Často obsahují jeho žíly přimíšený fluorit.Vzniká i z horkých pramenů. Běžný na rudních žilách. Bývá nápadný i dokonalými krystaly, kusový vytváří většinou lupenité agregáty. Čistý baryt je bezbarvý až bílý, bývá dále nažloutlý, nazelenalý, červený, namodralý, hnědý. Po zahřátí ve tmě září. 90 % světové těžby barytu se spotřebuje k hlubinným výplachům a těsnění vrtů. Používá se zejména při výrobě různých barviv (např. bílá, zcela nejedovatá barva, odolná vůči různým chemickým vlivům). Glazury a emaily, dále jako výplň papíroviny a jiných hmot, ve sklářství, při výrobě cementu, omítek a betonu k ochraně před radioaktivním zářením. V lékařství (barytová kaše při rentgenování zažívacího traktu, barvení plamene zelenožlutě v pyrotechnice. Stříbrná Skalice a okolí. Sádrovec – vodnatý síran vápenatý, CaSO4 . 2 H2O. Název podle využití. Obvykle bezbarvý nebo barva je bílá, žlutavá, červenavá, červená, šedá až černá. Těžitelná ložiska sádrovce se vyloučila z mořské vody, mineralogicky zajímavé výskyty vznikají zvětráváním kyzů na rudních a uhelných slojích. Tvoří krystaly připomínající slídu nebo jsou v podobě sloupců. Používá se hlavně k výrobě sádry, pálením při vyšší teplotě než 400 oC nepřijímá vodu.a pak se používá do barviv a cementu. Méně často se používá k výrobě síry a kyseliny sírové. Alabastr – jemně zrnitý , čistě bílý a prosvítající sádrovec . Používá se jako sochařský kámen. Selenit – vláknitý sádrovec.

Pouštní růže – Tyto útvary vznikly odpařením vody ze solných jezírek nebo rozkladem kyzů. Dokonalé vyvinuté a neporušené shluky sádrovcových krystalů, ležící volně v písku. Mívá někdy i přes polovinu přimíšených jemných zrnek písku, které strhl při rychlé krystalizaci do svých šedohnědých nebo nažloutlých krystalů. Jsou to často velmi velké útvary podobné rozkvetlým růžím nebo listům.

ZŠ Stříbrná Skalice, 25. 4. 2010


FOSFÁTY

Do této skupiny patří fosforečnany, arseničnany a vzácné vanadičnany. Je to po křemičitanech nejrozsáhlejší skupina, pokud jde o počet druhů. Jen vyjímečně se zde nachází nerosty, které se nemísí s jinými.

Apatit – Přírodní krystalický fosforečnan vápenatý bez bližšího chemického určení..

Fluorapatit – fosforečnan vápenatý s fluórem, Ca5(PO4)3F.

Apatit dostal jméno z řeckého apató – klamu. Dříve se přírodozpytci domnívali, že každý nerost má svou charakteristickou barvu, apatit proto pokládali za nejrůznější nerosty. fluor i chlor mohou být nahrazovány skupinami OH- , CO, vápník pak manganem, stronciem, yttriem, Ce, Na, Mg aj. Bílý, šedý, zelený, modrý, fialový, hnědý, vzácněji žlutý, oranžový nebo růžový. Nejhojnější fosfát.

Vanadinit – vanadičnan olovnatý s chlórem, Pb5Cl(VO4)3.

Tvoří krystaly, vláknité agregáty s ledvinitým povrchem, nebo bývá kusový. Vyskytuje se v oxidační zóně rud olova (galenitu). Je žlutý, oranžový, červený, hnědý, vzácněji bílý.

Tyrkys – vodnatý zásaditý fosforečnan hliníku s mědí, CuAl6[(OH)2PO4]4 . 4H2O.

Bývá pouze skrytě krystalický, ledvinitý, krápnikovitý nebo tvoří povlaky. Vyskytuje se v trhlinách výlevných hornin a pískovců, vzácněji v pegmatitech. Vzniká infiltrací povrchových vod do hornin se zvýšeným obsahem apatitu. Barva zelenomodrá, modrá nebo zelená. Napodobuje se barveným howlitem, tyrkenitem, zbarvenou fosilní či čerstvou slonovinou. Bývá též rekonstruovaný (lisovaný odpad).


ZŠ Stříbrná Skalice

Bolek Studzinski

Křemičitany

Představují 40 % všech nerostů a jsou tedy nejrozšířenější skupinou nerostů. U některých je křemík zastoupen hliníkem. Tyto křemičitany pak nazýváme alumosilikáty (např. živce ).

Olivín – křemičitan hořečnatoželeznatý, (Mg, Fe)2SiO4.

Barva zelená až žlutozelená. Nejčastěji v podobě zrn ve vyvřelinách, hlavně v čedičích.

Chryzolit (peridot) – názvy pro průhledné olivíny. Chryzolit = zlatý kámen, z řečtiny a peridot je neznámého původu z francouzštiny. Kozákov , Podmoklice a Smrčí u Semil.

Granáty – podvojné křemičitany prvků s oxidačním číslem 2 a 3.

Název buď z malum granatum = granátové jablko (vzhledem k nejčastější barvě) nebo z granum = zrno (pro tvar), obojí z latiny. Málo známá je skutečnost, že granáty jsou jedním z nejlepších brusných a leštících materiálů. Používá se i při výrobě smirkového papíru.

Pyrop – křemičitan hořečnatohlinitý, Mg3Al2(SiO4).

Klasický český granát. Barva ohnivě červená příměsí chrómu. Název z řečtiny = ohnivý.

Almandin – křemičitan železnatohlinitý , Fe3Al2(SiO4)3.

Nejběžnější granát. Barva vínově červená až fialová (větší příměsi železa a chrómu).

Granáty mohou být i zelené, žluté, černé, oranžové .

Zirkon – křemičitan zirkoničitý, ZrSiO4.

Barva žlutohnědá, žlutozelená, červenohnědá, ale bývá i čirý. Název odvozený od prvku.

Hyacint – červenohnědá, žlutočervená odrůda zirkonu.

Andalusit – křemičitan hlinitý, Al2SiO5.

Chiastolit (Křížový kámen) – odrůda, která na průřezu vytváří uhlíkovým pigmentem podobu kříže nebo připomíná motýlí křídla. Název odvozen od podoby s řeckým písmenem chí. Tehov, Světice.

Disten (kyanit) – nerost stejného chemického složení, ale jiné krystalizace. Zajímavostí je, že jeho modré krystaly mají ve směru protažení tvrdost 4 až 5 a ve směru kolmém 7. Odtud název, z řečtiny dis = dvojitý, stenos = síla.

Staurolit – složitý zásaditý křemičitan železnatohlinitý, Al9FeO3(OH)(SiO4)2.

Další křížový kámen. Název z řečtiny, stauros = kříž a lithos = kámen.

Topaz – křemičitan hlinitý s fluorem, Al2F2SiO4.

Název podle ostrovu Topazos v Rudém moři. Někdo odvozuje jméno ze sanskrtu (tapas = oheň). Barva žlutá (chróm), modrá (železo a radioaktivní ozáření), růžová, bývá i čirý. Význačným znakem je dokonalá štěpnost.

Dumortierit – velmi složitý křemičitan a boritan hlinitý, Al7(BO3)(SiO4)3-O3.

Název z francouzštiny, podle paleontologa Dumortiera. Bývá modrý, fialový, hnědý, narůžovělý. U nás zejména v pegmatitech na Kutnohorsku, dále Běstvina.

Beryl – křemičitan berylnatohlinitý, Al2Be3(SiO3)6.

Pojmenování z řečtiny. Barva zelenavá, žlutozelená.

Smaragd – sytě zelená odrůda berylu, zbarvená oxidem chromitým.

Akvamarín – světle modrá nebo modrozelená odrůda. .

Turmalín – velmi složitý zásaditý bórokřemičitan řady prvků, zvláště sodíku, hliníku, železa, hořčíku a vápníku, s proměnlivým složením.

Holanďané ho do Evropy přivezli z Cejlonu (dnes Srí Lanka) pod sinhálským názvem turamali = kámen přitahující popel.

Skoryl – černý turmalín, NaFe32+Al6(BO3)3-Si6O18(OHF)4.

Z německého názvu Schörl. Nejčastěji tvoří krystaly v žulových pegmatitech draselných).

Elbait – barevný turmalín, Na(LiAl)3Al6(BO3)3Si6O18(OH)4.

Název od Elby. Výskyt v sodno – litných pegmatitech.

Rubelit – růžový až červený elbait.

Verdelit – zelený elbait..

Indigolit – modrý elbait. Rožná, Dobrá Voda u Velkého Meziříčí..

Turmalín meloun – zelený turmalín s červeným nebo růžovým středem.

Jadeit – křemičitan sodnohlinitý, NaAl(SiO3)2.

Ze španělského ijada = býk. Převážně je bílý, šedý nebo zelený.

Aktinolit – zásaditý křemičitan vápenatohořečnatý s železem, Ca(Mg,Fe)5(OH2)(Si4O11)2..

Nefrit – forma celistvého aktinolitu, barva zelená. Čína, Bajkal.

Rodonit – křemičitan manganatovápenatý, CaMn4﴾SiO3﴿5.

Název z řeckého rhodon = růže, vzhledem k růžové barvě, oxidací rychle šedne až černá zejména oxidy manganu. Nachází se na ložiskách manganových rud (u nás Chvaletice).

Chryzokol – vodnatý křemičitan mědi, CuSiO3+ n H2O.

Z řeckého chrysocolla = zlatý lep. Barva modrozelená, modrá, hnědá až černá. Vzniká rozkladem sirných sloučenin mědi. Často bývá znečištěn limonitem a opálem nebo prostoupen malachitem (chryzokol s malachitem). Nejčastěji v podobě povlaků.

Apofylit – složitý vodnatý křemičitan draselnovápenatý s fluorem, KCa4F(Si4O10)2 . 8H2O.

Z řeckého apofyllisó = rozlupuje se. Nerost se pálením následkem unikání vody rozlupuje.. Barva krystalů je čirá, bílá, zelenavá (fluor s obsahem vanadu), růžová. Nejčastěji bývá v dutinách vyvřelin.

Prehnit – složitý zásaditý křemičitan vápenatohlinitý, Ca2Al2(OH)2Si3O10.

Do Evropy ho přivezl poprvé holandský plukovník Prehn. Je bledě zelený, žlutý , šedý až bílý. Nachází se především v drúzových dutinách hornin. Markovice.

Talek (Mastek) – zásaditý křemičitan hořečnatý, Mg3(OH)2Si4O10.

Jméno z arabštiny. Barva bílá, šedá až zelenavá.

Čaroit - velice složitý zásaditý křemičitan draselnovápenatosodný s fluorem, (CaNa)2(KSrBa)(SiAl)4O10(OH,F).

Tvoří vláknité agregáty fialové barvy. Povodí řeky Čara v Rusku.

Slídy – velmi složité zásadité alumosilikáty s hořčíkem, draslíkem, hliníkem, železem, sodíkem a jinými prvky.

Muskovit – zásaditý alumosilikát draselnohlinitý s fluorem, KAl2(OH,F)2AlSi3O10.

Nejčastěji bezbarvý. Nejběžnější slída, zejména v pegmatitech. Kutná Hora.

Fuchsit – zelená odrůda muskovitu zbarvená chromem. Kutná Hora.

Lepidolit – složitý zásaditý alumosilikát hlinitolitnodraselný s fluorem , K(LiAl)3(SiAl)4O10(OH,F).

Barva obvykle růžová až fialová, zelenavá, šedá, bílá.

Živce – draselné nebo sodnovápenaté alumosilikáty.

Ortoklas – křemičitan hlinitodraselný, KAlSi3O8.

Pojmenován vzhledem k jeho štěpnosti, z řeckého orthos = přímý a klao = štípati. Obvykle bílý, žlutobílý, růžový až červený. Je jedním z nejrozšířenějších křemičitanů v přírodě a je jedním z nejhojnějších horninotvorných nerostů. Nejkrásnější krystaly ortoklasu bývají v dutinách hrubozrnných žul. Tyto nazýváme pegmatity. Často v nich bývá ortoklas prorůstán křemenem – písmenková žula (písmenkový pegmatit). Má pak totiž formu klínového nebo hebrejského písma.

Adulár (Měsíční kámen, Měsíček) – Nejčistší odrůda ortoklasu. Název podle naleziště Adula ve Švýcarsku, na rozdíl od ostatních živců bývá průhledný, mnohdy prostoupený chlority, a jemně měnící barvy (duhový adulár).

Mikroklin – křemičitan hlinitodraselný, KAlSi3O8.

Pojmenování z řeckého mikros = nepatrný a klino = skláněti se vzhledem k jeho trojklonné souměrnosti zjistitelné mikroskopicky.

Amazonit – namodrale zelená odrůda mikroklínu. Za pojmenování vděčí omylu, neboť zelený kámen z nalezišť v povodí Amazonky je nefrit. .

Plagioklasy – živce sodnovápenaté.

Albit – křemičitan hlinitosodný, NaAlSi3O8.

Barva bílá, z latiny albus = bílý. Vždy obsahuje příměs vápníku.,

Oligoklas – albit.s příměsí anortitu.

Sluneční kámen (heliolit) – odrůda oligoklasu červenavé barvy se zlatavým třpytem. Markovice (alpské žíly).

Labradorit – anortit s příměsí albitu s převahou složky vápenaté. Barva šedomodrá až zelenomodrá s výraznou měnou barev.Název podle místa výskytu.

Sodalit - složitý alumosilikát sodný s obsahem chlóru, Na8Cl2(AlSiO4)6.

Název podle složení. Mnohdy v horninách zastupuje živce, proto jej počítáme mezi ně. Barva modrá, modrobílá, zelenavá, šedá.

Lazurit (lapis lazuli) – alumosilikát sodný s obsahem síry, Na8S(AlSiO4)6.

Dostal jméno z arabštiny azul = modrý ( z latiny lapis = kámen).

Klinochlor – zásaditý alumosilikát ze skupiny hořečnatých chloritů, (MgFeAl)6(SiAl)4O10(OH)8.

Serafínit – klinochlor z Ruska s kresbou připomínající andělské perutě.


ORGANOLITY (ORGANICKÉ SLOUČENINY). Řadíme mezi ně přírodní soli organických kyselin, přírodní uhlovodíky a zkamenělé pryskyřice. Jantar – fosilní pryskyřice. Třením se stávám elektrický.. Proto dostala elektřina svůj název od jantaru (řecký název élektrón = lesklý kov). Barva žlutá, červená, tmavě hnědá, černá. Je snadno hořlavý. Jantar je zkamenělou pryskyřicí třetihorních jehličnatých stromů. Pobřeží Baltského moře. Dnes se zpracovává i odpad z jantarové suroviny, zahřátím za vysokého tlaku se z něho získává lisovaný jantar (ambroid). Slouží také k výrobě kyseliny jantarové, jantarového oleje, v lékařství, a izolačních materiálů v jemných elektrických přístrojích. Valchovit – Podle obce Valchov u Boskovic. Je starší než jantar, druhohorní, vznikl v křídě. Je voskově žlutý a vytváří hlízy v uhelných lupcích a v pískovcích. Kopál – čtvrtohorní pryskyřice. ZŠ Stříbrná Skalice, 25. 4. 2010

ZŠ Stříbrná Skalice

Bolek Studzinski

METEORITY A TEKTITY

Mají často blíže k horninám než k nerostům a jejich složení i původ jsou značně neobvyklé. Dnes jsou i předmětem zvýšeného zájmu badatelů, protože jejich výzkum může přinést informace o složení mimozemských těles a o složení jádra naší Země.

Meteority

Podle složení rozeznáváme meteorická železa a meteorické kameny. Vzácné jsou přechodové typy, tvořené oběma složkami. Meteorická železa se skládají z železa s příměsí niklu. Meteorické kameny jsou nenápadné a podobají se pozemským vyvřelinám. Povrch je pokryt černou kůrou, vzniklou natavením za letu. Přechodnou formou jsou například pallasity. V jejich základní hmotě, složené z železa a niklu se nacházejí krystaly olivínu. Největším meteorickým železem je balvan asi 60 tunový v severní Namíbii. Největší meteorický kámen přes 1 tunu spadl v Nebrasce v USA. Ty většinou se roztříští na řadu menších při dopadu (Stonařov u Jihlavy v roce 1808 asi 300 kamenů). Pallasity jsou známy ze Severní Ameriky.

Tektity

Vznikly roztavením pozemských hornin po dopadu velkého meteoritu a roztříknutí sklovitých kapek daleko od místa dopadu. Barvu mají černou, žlutou nebo černo žlutou, názvy podle místa výskytu (např. indočínity, filipinity, australity) .

Vltavíny (Moldavity).

Jediné zelené tektity. Vznikly po dopadu meteoritu v Ries u Stuttgartu. Nacházejí se zejména na Třebíčsku a Znojemsku a v jižních Čechách (široké okolí Českých Budějovic).


Ladova krajina v proměnách časuPředkládá: Boleslav Studzinski

Zhodnocení dosud uskutečněných mineralogických přednášek pro žáky osmých a devátých tříd.

Doposud jsem provedl přednášky na třech školách. ZŠ Stříbrná Skalice, ZŠ Štěpánov nad Svratkou a ZŠ Skuteč, Smetanova ulice. Všechny přednášky byly zaměřeny na propojení mineralogického systému s chemickými skupinami. Ve Štěpánově a Skutči to byly oxidy, ve Stříbrné Skalici se zatím uskutečnily přednášky dvě ( oxidy a prvky + sirníky). Cílem přednášek bylo žáky zaujmout a případně je i nadchnout pro některou z tématik jejich vzájemným propojením. Už nyní se ukazuje, že tato cesta je možná, žáky opravdu dokáže zaujmout, ale jeví se, že nebude moc použitelná pro jiné subjekty. Základním nedostatkem je vybavení škol v tomto směru. Pořízení podobných ukázek by vyšlo poměrně draho, protože žáky zaujala především pestrost různých minerálů. A to jak podle druhů kamenů, tak podle jejich zpracování. Propojení dvou tématik vidím velice dobře. Zvláště pro chemii by to mohl být zajímavý podnět, jak žáky nalákat ke studiu. Ale i mineralogie se tímto způsobem dá velice dobře dětem přiblížit. V obou dalších školách okamžitě projevili zájem o další spolupráci v této oblasti. Toto platí bezpodmínečně pro Štěpánov, ve Skutči pak pro hodiny přírodopisu. Ve Stříbrné Skalici je situace taková, že již několik let připravuji přednášky o minerálech a horninách pro různé třídy zejména na prvním stupni. Podle ohlasu žáků je zřejmé, že tyto přednášky jsou pro ně zajímavé, takže splňují základní motivační cíl.

Documents

nerosty_z_hlediska_chemie · Web viewZŠ Stříbrná Skalice. Bolek Studzinski Přednášky o nerostech z hlediska chemie Dvouhodinová přednáška z oxidů následuje po ukončení