Nevěsta

Martin Františák

97 Současná česká hra

© Martin Františák, 2012© Centrum pro kulturu a společnost, o. s., 2012© Větrné mlýny (www.vetrnemlyny.cz), 2012

ISBN 978-80-7443-039-8ISSN 1803–7100

Svolení k divadelnímu provozování a k jakémukoliv veřejnému užití této hry udílí DILIA(www.dilia.cz).

Vychází s laskavou podporou statutárního města Brna.

Odehrává se tam, kde jednou bude všude…

Osoby

Matka Javorková, přivandrovalkyně z ValašskaDcera přivandrovalkyně Anna JavorkováStarý Kučera, bývalý starosta Starosta, jeho syn, současný starostaUčitel Bártek, přivandrovalec z BrnaOlga Konvičná, odebraná dcera Anny JavorkovéJana Kučerová, starostova ženaVlastík, jejich syn, student právnické fakultyUrban, zastupitel, přivandrovalec z HanéPavelka, zastupitel, majitel autobazaru, přivandrovalec od OstravyTipánek, zastupitel, malíř, přivandrovalec z Kysuc

Obraz první — Srpen

Srpnový večer. Suchý a horký. Ozvěny placaté… Učitel Bártek ve starém domě paní Anny Javorkové. Otevírá skříně. V ruce seznam. Stále něco hledá.

Učitel Kancionál… Hřeben… punčochy… do vlasů sponky… Šátek… šátek na oslavu… Co já vím, jaký šátek patří na oslavu? Modrý, květovaný… černý asi ne… Nosila ráda černé šátky… Tady je šátků. Který má tolik ráda? Tady je nějaký úplně nový, ještě hezky zaba-lený… (Čte věnování) Mamince. (Zarazí se) Mamince? Musí být sto let zabalený. Ten vám bude slušet. K černým očím bílý šátek. Úplná nevěsta. Mýdlo. Mýdlo — je vyschlé od kamen. Rozpadá se… Takové horko a mýdlo necháváte na kamnech! Tužku, a na papír nezapomeň! Šaty a boty na oslavu mám pod postelí…

Do místnosti vejde Starosta. Učitel jej zprvu nevidí.

Dějství první

7

Starosta Horko! Ale přitom je slyšet dráhu už od potoka. Slyšíte? To není bouřka, jsou to nákladní vagony. (Počítá v duchu) Pěta-dvacet. Slyším jich pořád víc. Než psiska je slyšet řetězy. Cinkají tam a zpátky, od plotu k chalupám. Jako když brou-síš kosu. Máme psy, když už nemáme zvony. Takové horko dávno nebylo… Úplně to škrtí…

Učitel Rušily vás u oběda.Starosta Kdo?Učitel Zvony.Starosta Mě ne. Lidi chtěli, aby zvonily potichu.

Měli je v neděli u hlavy. Stejně tam nikdo nechodil. Řekněte mi, jak můžete zvonit potichu? Jedenáct… Co tady děláte?!

Učitel Ty zvony jste zrušili vy. Balím jí věci… věci, o které vás poprosila, když jste ji vezli do nemocnice…

Starosta Odvezli ji jenom tak, ani se nemohla ustrojit. Chudák. (Starosta mlčí) Nechcete štěně?

Učitel Ne. Nechci. Aby mi ho Pavelka zase střelil?!

Starosta Motal jste se po hřebeni a pes vás hledal v celé honitbě. Nedivte se.

Učitel Já jsem hledal psa!Starosta To už je myslím jedno, jestli jste měl

problémy s chlastem vy, anebo váš pes, ne?! Kdo koho hledal… Měl být na řetězu jako každý dobrý pes. Je za

8

to vděčný, je rád a těší se na úkol jak kůň před taxisem. Pes úkoly potřebuje. Odepneš sponku a řekneš — běž!

Učitel Měl jsem štěně.Starosta Štěně neštěně. Mně můžete věřit, byl

jsem na vojně psovod. (Ukáže ruce) Vidíte! Výcvik. Musel jsem se z opušťáku vracet o dva dny dříve. On zatím hlado-věl a tesknil. Zdechl by steskem a hlady. Tomu já říkám absolutní věrnost, pane učiteli. Pes patří na řetěz…

Učitel Proč jste přišel? Je tak pozdě. Nikdy nechodíte jen tak.

Starosta Mám to tady rád… Ten sad pod oknem z ložnice. Padá dolů… Měsíc svítí, je dobře vidět. Vidíte, tu jabloň jsem rouboval, když jsme tady všichni přišli, i tu hrušeň… Bílé třešně jsou na jaře úplné nevěsty. Už stárnou a hrbí se. Ta vedle studny je nalomená. Takové sucho nepřežije… Když v sadu nesečeš, tráva seschne. Proroste neřádem, býlím a svinstvem. Je plná myší. Aby je člověk ubíjel, anebo to na podzim zapálil. (Po stropě přeběhnou refl ektory aut) Co je to za světla?!

Učitel Chataři jedou z hospody. Svítí jim to ze zatáčky vždycky donaproti, světlo běhá po stropě. Stará paní se bála, a tak přestěhovala postel do kuchyně. Chodí v noci do zahrady a křičí po nich. Nezvykne si. Hajzli hajzlovští…

9

Starosta Hajzli! Jsou to svině! Mentálně slabí lidi. Kdybyste viděl, kolik po nich každý týden vyvážím s Pavelkou hoven… Taková budka s kouskem zahrádky pro tolik lidí. Co z toho mají? Beztak se k nám jezdí jednou týdně vysrat… Ty jejich chajdy stojí, vedle nich prázdné a cizí stodoly.

Učitel Museli jste jim to povolit?Starosta Zaplatili nám fotbalové hřiště. Vy máte

klíče? Učitel Ano. Spřátelili jsme se. Starosta Co to máte? Učitel Nic. Jenom takové sešity.Starosta Můžu se podívat?Učitel Nechci.Starosta Ukažte… Sny o mamince. Učitel Zdává se jí o ní každou noc. Drží ji za

ruku. Ráno pak sedá na kraj postele a zapisuje… Anča, kača z trgača…

Starosta Jste blázen. Víte, proč vám Pavelka zastřelil psisko?

Učitel Vím.Starosta Víte? Nespletl si ho se zajícem. Nezapo-

mněl na to, jak jste mu řval pod okny — kup si hovna, jezeďáku… Proto nemáte Punťu. Lidi neumí zapomínat. Vy štu-dovaní si představujete svět jinak… Normální chlap, který nemá školy, si pamatuje každý den jak z knížky. Nepře-jde žádné svinstvo… Ty budky jste tady dával vy?

10

Učitel Ano. Ptákům se tady daří dobře! Dělali jsme ty budky ve škole. Musím jí připra-vit věci… Hřeben, punčochy, kancionál…

Starosta Tak ona čte kancionál?Učitel Proč ne? Co čtete vy?Starosta Ten měsíc krásně září — tak byste to

myslím řekl… Víte, ono je sice dobře, že chodíte do školy učit, dělat s děc-kama budky, ono je dobře, že si vás tady Anča oblíbila a že jí balíte kancionál, ale co po tom zbude? Vidíte tu moji jabloň, tu rouboval otec. I tu hrušku.

Učitel Vidím sad. Celý sad. Vy máte jabloň. Jenom jabloň. Musím dobalit ty věci…

Starosta Hajzli! Zase jedou… Proč k nám jezdí? Můžou se přece ožrat u nich… Jezdí k nám dýchat vzduch a pak serou… To bude v pondělí radost. Musíme přistavit kontej-ner. Proč má tolik zbytečných věcí?

Učitel Co chcete vyhazovat? Paní Javorková se přece za dva dny vrátí. Říkal to doktor, když odjížděla sanitka… Únava, nevolnost, málo vody, vedro, topila v kamnech, popraskalo jí mýdlo… Nic vážného.

Starosta Pane Bártku, je nám to všem moc líto, ale pro paní Javorkovou bude jedno-dušší, když tam zůstane. Nejen pro ni, ale i pro nás pro všechny…

Učitel To by musela něco podepsat. Chtěla se přece vrátit na slavnost. Těšila se. Těší se a vrátí se.

11

Starosta Požádala o péči sama. Tady to napsala…Učitel To není pravda. Starosta Přečtěte si to.Starosta stěhuje skříň, postel a židli do středu místnosti. Poplácává zdi.Učitel Je to takovým tím tvým malým písmem.

Aby do toho nebylo vidět. To je další svinský ksindl vašeho synáčka… Počty mu šly dobře, a jak vidím, naučil se i psát. Dokonce na počítači. Odejděte, prosím vás… Odejděte a nechte mě dobalit ty věci.

Starosta Já vím, že to nemyslíte zle.Učitel Jděte. Starosta Bude to pro ni lepší. Nemohla na nohy,

slepla, vidíte, kamna začernalé kou-řem… Mohla se udusit…

Učitel Jak to tak můžete nechat… Víte, co váš syn dělá?

Starosta To jsou pomluvy. Všechno je podle nejlepšího zákona.

Učitel Vysmíváte se všemu. Napíšu o tom do novin.

Starosta Napište… Napište… Netrapte se tím. Bude to tak jednodušší i pro vás. Můžete nám ráno pomoct při vyklí-zení věcí. Třeba si něco necháte na její památku.

Učitel Ona je tady. Vrátí se. Dejte mi pokoj!Starosta Ty mi dej jeden a já ti dám dva… (Najde

fl ašku) Napijte se…Do místnosti vejde Vlastík. Oběma neviděn.

12

Učitel Dobrou noc! Vlastík Dobrý večer…Starosta Počkej venku.Vlastík Nějak jsme se přece domluvili. Je tam

vedro jak v Rusku a já se vleču pěšky až sem.

Starosta Počkej venku, pan učitel už to balí. Vlastík Nic balit nemusíte. Zítra přijede traktor

s kontejnerem.Učitel Tolik toho zase není.Vlastík Myslím, že je toho bordelu na jeden

kontejner minimálně.Učitel Co jsem tě to proboha naučil?!Starosta Jdi napřed. Vlastík Nemám čas. Pojď už!Učitel Vypadni, Vlasťo… Starosta Neslyšíš, Vlasťo?! Běž ven! Zkuste to

pochopit… Já už toho mám taky dost, taky plné zuby! Všeho.

Vlastík Jdeme! (Odejde)Učitel Vy?Starosta Škoda té třešně. Už se jí nedá pomoct.

Kdybych ji zjara ořezal, možná by se ještě chytla. Vypadala jako nevěsta. Vždycky opuštěná se závojem až po zem. Závoj padnul a ona byla celá od krve…

Tma.

13

Obraz druhý — Vápno

Zastupitelé hasí vápno — Urban, Pavelka, Tipánek, Vlastík, starostova žena Kučerová, Starosta. Později Učitel a Starý Kučera.

Pavelka Chodívali jsme tu každý srpen. Srnců jsme pokřápali! Nože pěkně ostré. Tipánek zařezal jehňata. Já bych nemohl, ale on je bezdětný, neví, jak to řve. Řve to jak malé děcko v garáži. Tady jsme to pověsili — Anča a stará přidržovaly lavorek na játra. Vždycky to jedla syrové. Syrová srnčí játra s citronem! To bych nemohl. Jak to tak vrže mezi zuby. Vzpomínáš, starosto?

Starosta Já jsem tady nebyl…Pavelka Pěkně srnečka vyvrhneš. Bachory aj

pajšl. Opatrně musíš stahovat. Kože si brávala Anča. Vzpomínáš, starosto?

Starosta Já jsem tady nebyl. Tata býval starosta. Já ne!

Dějství druhé

14

Pavelka A potom dělala řízečky. Obracela to vařečkou. Kdo to viděl, obracet řízky vařečkou, jak Číňan. Že, starosto?

Starosta Já jsem tady nebyl. Já jsem chodil do školy. Tata tu byl.

Pavelka A pak jsme pili pivo, limo, becherovku, huby mastné jak indiáni a cigáni. Že, starosto?

Starosta Ale jo.Učitel Co si tady vezmete teď? Šálky, otlu-

čené hrnce anebo… anebo tady ten obraz? Pod prkny je hlína, třeba vás ta zakopaná kočka odežene, ale vy se nebojíte… Těch pár baněk, tři vánoční ozdoby, uschlé jabloně… jablka jsou kyselejší než zdechlá ryba. Stavět tady nemůžete, udělali jste uzávěru, anebo… anebo jestli ty plaňky u plotu chceš prodat, tak já je od vás koupím. Chceš?

Starosta Neblbni, Tomáši, neblbni… Já jsem tady nepřišel jen tak, to ty víš.

Učitel Že by vám zasvitlo do zatopeného kos-tela…?

Urban (otevírá okna) Otevřu okna. Vlasťo, otevři dveře. Venku sucho… Nebývalo tu tolik chladno. Je to slepené z kamení. Pořádně zatopím, ať to do rána vyschne. (Poplácává zdi) Topit a větrat, jinak se to zrosí. Dejte to na prostředek. Vlasťo, podej noviny, mám je v koleč-kách. Barvu postav tady.

15

Starosta Stačí vybílit. Na obci je vápna dost. Na lajny na hřiště…

Urban Vzal jsem dva pytle. Pojď, Vlasťo, zku-síme ho v té vaně vyhasit. (Hasí vápno)

Starosta Co je to za obraz? Nic na něm není vidět.

Učitel Kristapána umučení… asi.Pavelka Jelen s kopytem místo ocasu. Namaloval

jí ho tady Tipánek. (Smích) Moc se jí líbil!

Starosta Nedělej ze mě vola. My jsme tady byli dávno před tebou. Máme k sobě tady s Ančou blíž, než by sis mohl myslet, blíž, než k ní máš ty nebo já k tobě. Sedni si a hleď. Slyšíš? Pravda je ta, že se postaráme, vždycky jsme se o sebe starali, nenechali jeden druhého být. Stáří je… je jak ta jabloň, tu neošetříš, musíš vykopat, převézt a zalévat.

Učitel Jabloň nepřesadíš. Kdybych do ní měl vymodlit blesk, tak to neuděláš, o to se postarám.

Starosta Každý ví, že ty jsi přišel, když my už jsme tady dávno byli. Přehradu máme, školu máme… Všichni víme, proč jsi tady také ty.

Učitel To všichni vědí, proč jste tady přišel vy.Starosta My víme co a jak.Učitel Možná mi to tady zachránilo rozum.

Čert ví… Chataři, voda v údolí, sníh prohrnovat tankem, sedět a chlastat u škvárového hřiště…

16

Starosta A co bys pil bez zatopeného údolí? Dešťovku? Tak čistou vodu nenajdeš… Měj rozum.

Učitel Proboha, vy ji chcete opravdu vystěho-vat?

Urban Co toto je za vápno?! Dívej, Vlasťo, jak vře.

Starosta O tom už jsme dost mluvili. Vápno je od Pavelky. Na škváře nám nevadí, jenom když prší, tak propaluje kopačky.

Učitel Říkala mi, že tady z té postele vyjde do dveří s velkou zlatou klikou, zavře je v klidu a nevrátí se. Chtěla tady umřít.

Starosta Zase ti psi…Učitel Pořád mluvíme o těch vašich psech.Starosta Ty nech psy na pokoji, nebyls na vojně.Učitel Vlastní psy neodkopnete, a jednu z vás

odkopnete. Vy jste totiž schopní jenom vylézat a zalézat, viset z cizího, z čeho-koliv. Kdybych vám v té škole nedělal pohůnka… Domluvme se.

Starosta To není naše chyba, že tu jsi.Urban Kdybys vzal hrabě ze sadu a pomohl mi

to vyhasit, bylo by to lepší!Vlastík Au! Stříklo mi to do oka! Učitel Proč bych taky byl? Denně vám s úsmě-

vem říkat: Dobrý den, protože je váš, potom se vaším dnem postrkovat, zkoušet se sobě i zasmát, tvůj laskavý posměch milostivě přijímat, vaše barevné prdele na zahradních stolič-kách poplácávat, slavnosti s vámi slavit.

17

Zdechlosti pochlebovat a tupost nad kosu vyvyšovat. Jako ten blbý pohůnek, co žije v bytě s celníkem… A co chceš? Abych hleděl, jak jí lezete v kopačkách do postele?

Pavelka Kopačka drží krok z hospody aj na mezi! Opřeš se a stojíš! Na kopačky pozor! Chceš kopačku? (Skopne Učitele na zem a posype mu obličej nehašeným vápnem) Svině! Co chce?!

Vlastík Co chceš?!Urban Co chceš?!Tipánek Co chceš?!Kučerová Co chcete?Starosta Neřvi po mně. Zítra přijdeme, a nechci

vidět žádné svinstvo. Vůbec nic se tady neděje zlého! A teď jdi. Musím zkontro-lovat věci.

Učitel Ty a tvoje věci, Kučero! A co tady bude?

Starosta Myslivecká chatka. Přistavíme větší sporák.

Tipánek Nějaké paroží pověsíme vedle kukaček.Urban Na dvoře lavičky s výhledem.Vlastík Zahradu oplotíme, ať nám tu ti sráči

odnaproti nevlezou. Učitel V zahradě možná necháme postavit

posed…Starosta A časem by obec mohla mít malou mys-

liveckou hospůdku!Tipánek Makadam!Všichni Makadam!

18

Starosta Co se tak díváš? Nemysli si, máme to tady všichni rádi. Každý tady leccos prožil. Pomáhali jsme jim od začátku.

Učitel Až do konce.Urban První se musí vymalovat!Starosta Kdybys věděl… Základy jim opravil

Jarek.Pavelka Já střechu.Urban Já jsem jim vozil nákupy…Na vozíku přijíždí Starý Kučera.Starosta Ten budík jsme jí dali my, že, tati? Starý Kučera Anča, kača z trgača, ukradla kus koláča.

Tomu dala, tomu taky, tomu taky dala a ten maličký — šup do komůrečky. (Smích všech) Ticho! Ticho! Ticho!

19

Obraz třetí — Sad samoty

Všichni jakoby usnou. Do prostoru vchází Dcera — Anna Javorková — se svou Matkou. Tak jak tomu bylo při jejich příchodu před padesáti lety.

20

Obraz čtvrtý — Příchod

Starosta Proč máš takovou zlost, proboha?Učitel Protože nikomu nezůstanete nic dlužni!Vlastík Pojď. Ty lavky dáme zezadu. Ty dveře

vysadíme, ať můžeme chodit rovnou na dvůr.

Starosta Jdi domů, Vlastíku. Já se tady ještě porozhlédnu.

Vlastík Nějaké příbory tady má. Je to hliník. Musíme vzít lžíce a nože na obci.

Starosta Vezmeme.Zastupitelé odcházejí. V místnosti zůstává Učitel se Starostou a Starým Kučerou.Učitel Tady mám seznam věcí a ty věci jí

odvezu. Dokud se nevrátí, tak na nic nesáhnete! Rozumíš, na nic! A kdo přijde? Kdo? Vy!? Kdo to je? Ty, Vlastík, Pavelka, Urban, Tipánek, Zbranek, Holiš, Kubal a Novotný, Jarek?! Neser mě!

Starosta (bere z police sklenici, otevírá ji a pije) Co nepiješ, není s tebou žádná řeč.

21

Nepít umí každý, ale pořádně si dát, to chce výdrž… Na!

Učitel Z cizího nepiju. Styděl bych se.Starosta Je to moje… To má od nás. Pavelka jí

dělal podlahu.Starý Kučera se hlasitě začítá do deníkových zápisů Anny Javorkové. Evokuje tak minulé a Matka s Dcerou začínají příběh svého nového domova.

Stejná místnost před padesáti lety. Rozestavěné věci Matka a Dcera opět zabydlují. Jde o Matku a Dceru — Annu Javorkovou — autorku deníků.Matka Ještě výš, až tam do kúta to musíš

vylíčit. Neboj sa nic, kdyby mňa ty zuby tolik nebolely, vylezla bych tam sama.

Dcera Maminko, já už sa bojím. Ten žebřík sa úplně celý prohýbá.

Matka Neboj sa. Já ho držím. Nespadneš. Pořádně, až tam do kúta.

Dcera Tady u stropu je horko. Tetička říkala, že jsme blbé, když líčíme v zimě.

Matka Bude tady čisto. Bude sa nám tu hned víc líbit. Ukaž. Vylezu tam sama. Pojď dolů.

Dcera Vy máte, maminko, krásné zuby. Byla by škoda, kdyby vám některý měli vytrh-nút.

Matka Byla bych jak tetka. Ta má v hubě enom tři zuby. Kdybych sa na tebe usmíla, bála by sas. Bude sa nám tu líbit, uvidíš. Na jaře si oblečeš ty oranžové šaty, kúpím ti žluté střevíce, na hlavu černú

22

šatku s květem… Každý sa za tebú ohlédne.

Dcera Tetka v obchodě sa mi smíla, že mám nosit červenú anebo žlutú šatku. Prý aby bylo poznat, odkáď jsme přišly… Škoda že jsme si nevzaly našu pec. Mohly jsme ju zbúrat a znovu postavit. Tatínek ju míval tolik rád.

Matka Drž mě pořádně, ti pravím! Pece sa nedajú odvézt. Postel aj stůl ano. Podaj mi vápna. A pořádně to promíchaj. Slyšíš! Na co myslíš, ty opico!

Dcera Bojím sa v té posteli spat. Aj divné věci sa mi v ní zdávají.

Matka Na novú není peněz. A co? Šak je to tatínkova postel.

Dcera No právě. Já furt vidím, jak v té posteli ležel, než umřel, a jak vykládal, že vidí před očima létat samé zlaté a bílé. Pořád vidím, jak jsme u tatínka stály a zpívaly, on měl, chudáček, v truhle nohy skrčené pod sebe. Měla jste, maminko, červený kabát na sobě a já tatínka moc litovala, jak jsme ho mohli tak nesoucitně dat.

Matka Truhla byla malá. Tož podáš mi to vápno či ne? Utři si ruky, když už to s nima mícháš, nebo ti jich to rozežere. A otevři okno, ať to vyvětrá.

Dcera Půjde dovnitř průvan a zima a vyrvú vám zub!

Matka Proč furt zavíráš. Co jsme tu došly, tak furt zavíráš, okna aj dveře zamykáš.

23

Dcera Ráno jsem opravila klíč… Bojím sa tu. Třeba tu pod vratama vleze ten černý pes, vletí do světnice, zakúsne červe-ného kocúrka a mě do ruky kúsne…

Matka Nevymýšlaj, Aničko, a vylič ty rohy dolů u kamen! Co ty máš v hlavě…

Dcera To dělá ta postel. Zdálo sa mi, že jsem byla jako nevěstú a připravovala jsem sa k svatbě. Košilu jsem měla uvázanú na raménka a na prsách přivázaný talíř, veliký a bílý. Bylo by blbé s tým talířem stát před úředníky. Tak jsem ho chtěla sundat, a vtom přišel Kučera, taléř roz-bil, šaty mi roztrhnul, smýkl mně ruku mezi nohy a chtěl mě šmajchlit aj s tým svojím cimfrlínem. Fuj.

Matka Nevykládaj. Kučera sa ti líbí. Vím to.Dcera Tož líbí, jenomže on by nejrači shodil

gatě a chtěl se mnú něco mět.Matka Zkus to maso, jestli je už uvařené.Dcera Eště to chce pět minut.Matka Jak ťa napadlo pět minut, když nemáš

hodinky.Dcera Tož tak. Jak jich budu mět, tak jich budu

nosit v kapse. Ne na ruce, jak vy na ruce.Matka To víš, že dole pod Kučerú, jak sa nastě-

hovali Staňci, tak jezdil starý po dvoře na motorce a hlavú narazil do zdi od chléva?

Dcera Vím. Měli tam před barákem vyhozený budík v bahně. Očistím ho a bude. Už to maso je.

24

Matka Tak ukliď podlahu. Já nachystám taléřky. Jaké to je pěkné. Bude sa nám tu líbit. A co ten Kučera?

Dcera Nic. Šel s Křenkama z kostela a šahal mně po řiti.

Matka A dala ses?Dcera Tož enem tak málo aj jo.Matka No vidíš.Dcera Když já nechcu, aby mě lidi potem súdili

jak vás, když tatínek umřel.Matka Nejak jsme musely žit. Kučery sa neboj,

kdyby něco bylo, tak zavoláš a já budu stát u lože a dávat pozor.

Dcera To tak eště. Abych byla březí jak kočka na jaro.

Matka Dobrú chuť.Dcera S vámi sa tu, maminko, nebojím, aj když

každý mluví jinak a je to všecko tak cizí než u nás. Kdybyste nebyla jak tatínek, já bych tak prosila a objímala vás, že bych s váma šla aj na jiný svět.

Matka Milenko moja drahá, to by nebylo v mé moci. V tom Bůh poroučí a rozkazuje, kdo kdy má byt na světě.

Dcera No nevím. Když jsme sem po městě jely, tak u kostela stály mladé cérky v sukňách enem po břich. Mně to připadá, že ti věřící sú jak aj nevěřící. Tak nevím, co su já?

Matka Ty si ty. To člověk nenajde. Dojez a spat.Dcera No to jsem zvědavá, co zas dneska

bude.

25

Starý Kučera (dočítá z deníků) Včera jsem byla na hřbitově a šla jsem přes zahradu a tam byla světnice a v ní úzké lože a také lavky. A tam dědouškové měli štrycle chleba a dávali nám ukrát. Mojí drahé mamince a mně chutnál ten jejich chléb…

Starosta A co uděláš?! Mluv? Co uděláš?! Napíšeš, ale komu? Co napíšeš? Noviny má německý chatař s novým modrým volvem. Ty si myslíš, že tebe bude někdo poslouchat? Tam běž ke studni a skoč po hlavě. Jdi ke studni a skoč po hlavě do ledové vody. Pak zavolej a my tě možná vytáhnem.

Učitel Ty se umyj od těch jeho hoven. Vlezly ti ušima do hlavy! To máš nadosmrti!

Starosta Kdybych nebyl starosta, tak bych ti rozbil hubu!

Učitel Někoho určitě najdeš. Starosta Jak jsi přitáhnul, tak rád odtáhneš.Učitel Hoďte mě do studny. Určitě si vzpo-

menete, jak jste to dělali! Po hlavě do ledové vody… (Odchází)

Starosta Je toho všeho škoda. Prach se mi potí na zpocené dlaně. Dříve tady mívala čisto. Vzpomínám, jak jsem šel koli-krát z družstva, seděla před chalupou a čekala, až vyschne podlaha. Slyšíte ty králíky?… Učitel je chodí poklízet… Žere to jak lidi. Úplně jsme na králíky zapo-mněli. Dožrali by se do krve. Úplně jsme

26

na ně zapomněli a přitom… Když jsme přišli, byl tady jiný dobytek a chcípal. Nejhorší byla telata… Tati, říkal jste, že telata dožrali koně a psi?

Starý Kučera Dožrali…Starosta Kůň žere tele, když neví jak a kudy.

Zítra přijdeme, sedneme si, nakrá-jíme klobásy, vypijeme si… Ty králíky necháme učitelovi… Že, tati?

Starý Kučera Necháme. Nechej mě tady!

27