Nová humanistica

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Nová humanisticaAuthor(s): Jan MartínekSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 90, Čís. 1 (1967), pp. 78-86Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23466553 .

Accessed: 15/06/2014 21:44

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.34.79.176 on Sun, 15 Jun 2014 21:44:03 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/stable/23466553?origin=JSTOR-pdf

http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp


ZPRÁVY

semnictví; jeho vydání se bohužel stále

protahuje třebaže je v podstatě hotov.

Archív ČSAV vydal к Husovu výročí rovněž fotoprintem studil Jiřího Berana

Z dějin vědeckého bádání o M. Janu Hu

sovi v letech 1890—1918 (Praha 1965,

strana 98). Čtenářů LF se týká zejména

první část popisující vznik a (počátky ko

mise pro vydávání pramenů českého hnutí

náboženského ve 14. a 15. století, jež byla ustavena hlavně z potřeby zakrýt před ra

kouskou cenzurou, že jde především o vy dávání díla Husova. Program komise takto

šíře zaměřené zařazoval Husa do kontextu

jeho předchůdců a současníků, ať už s Hu

sem souhlasili nebo byli jeho protivníky. Toto širší pojetí ediční činnosti neztratilo

platnost dodnes a bylo doporučováno i na

husovském symiposiu. Druhá část Beranovy

práce se zabývá soutěží České akademie

0 nejlepší spis o M. Janu Husovi. Stojí-li v první části proti sobě především Novot

ný — Flajšhans, jde v druhé části o sou

těž mezi Novotným a Sedlákem. Beran je

přísně objektivní, přitom však odborné

1 lidské vlastnosti Novotného tak vynikají, že staví čtenáře na jeho stranu. Knížka,

jakkoli zaměřená zcela historicky, není

bez podnětnosti pro nová husovská studia.

Některé drobné neipřesnosti, jimž se stěží

mohl vyhnout ten, kdo s komisí nepřišel do přímého styku, opravuje dlouholetý a

poslední jednatel této komise F. M. Bartoš

v článku Boje o Husa v České akademii

1899—1908 (Kostnické jiskry 51, 1966, č.

9, 2).

Anežka Vidmanová

Nová humanistica

Do г. 1964 jsem podával o nových nálezech v oboru latinského humanismu v domácích

a zahraničních sbírkách jen souhrnné zprávy, v nichž byla ukázkově uvedena pouze malá Část nově zjištěných rukopisů a tisků.* Podrobněji jsem zpracoval zahraniční

nálezy z r. 1965 v LF 89, 1966, str. 183—192. Tam byla vypočtena znaCná část nově

objevených spisfl, ale pouze v největší stručnosti, převážně jen heslovitě; jinak by se

nebylo podařilo zachytit poměrně velký počet zjištěných bohemik v jediné zprávě. Te

prve v tomto sdělení o nálezech v Bratislavě r. 1965 a ve Zwickau v Sasku r. 1966

si chci povšimnout, kde je to vhodné, i náplně nově objevených humanistických spisů asi v tom rozsahu, jak je obvyklé v jiných zprávách toho druhu [srov. J. Hejnic, LF 88,

1965, str. 73—87, ZJKF 7, 1965, str. 179—184).

I

Dr. Ján Caplovič, ředitel Lyc. knižnice SAV v Bratislavě, mě laskavě upozornil na

leonvolut 51 humanistických tisků Matice slovenské (Oponice Zay 782), obsahující

kromě základního tisku a tisku č. 42 samá bohemika. Je to celkem 47 různých tisků,

protože dva jsou duplicitní (č. 14 = č. 19, č. 32 = č. 43). Z nich bylo třináct doposud

neznámo a další dva známy jen částečně, totiž v jiném vydání nebo v neúplném exem

pláři. Až do č. 40 jsou tisky řazeny chronologicky. Nejstarší spis v konvolutu je z roku

1596 (č. 42), nejmladší z r. 1611. Nejvíce tisků je z r. 1608 (celkem 12). Domnívám se,

že majitelem konvolutu byl Melichar Colidius ze Solnice, rektor školy u Vysokého

kostela v Kutné Hoře a později radní písař a školní inspektor tamtéž, přední před

stavitel humanistického literárního snažení v Kutné Hoře a zároveň jeden z nejschop

nějších a nejvzdělanějších učitelů na našich partikulárních školách v 17. stol.

* Věstník ČSAV 70, 1961, str. 682—686, o zprávách, které jsem vypracoval společně a2 180, Věstník ČSAV 74, 1965, str. 115—119.

ZJKF 6, 1964, str. 129—131. Totéž platí s D. Martínkovou: ZJKF 6, 1964, str. 174

78



ZPRÁVY

(srov. Rukověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě, Praha 1966 — nadále

R 1 —, str. 410). К domněnce o Colidiově vlastnictví konvolutu mne vedou tyto důvody: 1. Rukopisné věnování Colidiovi na tit. listu tisku č. 48, podepsané M.P.S.Z. (= M. Pau

lus Stránský Zapenus). 2. Doba vzniku tisků v konvolutu, kryjící se s dobou latinských studií a učitelské činnosti Colidiovy (viz výše). 3. Přítomnost tisků, týkajících se Kutné

Hory (15, 26, 31, 39, 51), Brandýsa n. L. (14 = 19, 38), Litoměřic (45, 48) a Žatce (16); v prvních dvou místech C. působil, s Litoměřicemi a Žatcem měl styky (R 1, str. 410).

4. Přítomnost Colidiova vlastního spisu Gnomae iudicii (40) a sborníků, do nichž napsal

příspěvky (26, 27, 31, 33, 38, 39, 47). 5. Nález konvolutu na západním Slovensku, kde

žil C. v exilu a kde patrně také zemřel (R 1, str. 411 a poslední dva příspěvky na

str. 414; též Knihopis 3067). Náležel-li konvolut Colidiovi, nebyl jistě jeho jediným sou

borem humanistických tisků.

Následuje výčet spisu konvolutu, ktere dosud nebyly zpracovány pro R. Z přispěva

telů do sborníku uvádím v závorce za titulem pouze spisovatele významné a dále

osoby, jejichž jména začínají prvními písmeny abecedy (A—J; důkaz, že jde o tisky v R nezpracované). Je-li místem tisku Praha, uvádí se zkráceně (Р.).

9. In honorem ... Zachariae Nechwatalii Brtniceni ... 1605 .. . P. (Campanus, Emeri

cus Polonius Sentpetroturocenus, Paulus Iacobaeus Czaslavinus, Hieronymus Bukananus

Gurimenus, Paulus Christophorus Surzivicenus a dalších 5 přispěvatelů). К Nechváta

lově bakalářské promoci 13. 9. 1605 v Praze. Srov. R 1, str. 314.

16. Coniuglo ... Matthiae Pessini Straconiceni, Zacensls reipub. civis et consula

ris, ... 7. Idus lunii ... 1606 ... celebrato, docentes cum discentibus in ludo Zatecensi

gratulabantur. P. ... 1606. (Campanus, Andr. Hercynius, Th. Dentulinus Teutobrod., Ioh.

Carchesius Prostannus, Thob. Felix Misenus, Matthaeus Dulcis, Georg. Herolt a dalších

11 přispěvatelů). Sborník žatecké školy.

17. In obitum ... Georgii Nigrini a Nigroponte, Antiquae Pragae civis et typo

graphi,... 29. Decembrls ... 1606... vita functi (Carolides, Campanus, Christoph. Ma

thebaeus, Ioh. Khernerus). Ocenění Nigrinových zásluh o knihtisk.

20. Genethliacon ... Nicolai Rydl a Nayenbergk, civis Palaeopragae ... et reipub. li

terariae promotoris factle principis et aduocati ad suprema regni Boemiae iudícla, ...

scrlptum ... a Samuele Kolín Nymburgeno, al. acad. Prag. P. ... 1606. Autor je totožný

se Samuelem Colinem z Elbinku (R 1, str. 415), o jehož životních osudech a vztahu

к Rýdlovi se z nově objeveného spisu dovídáme. Doposud nebylo známo žádné Colinovo

samostatné dílo, nýbrž pouze jediný drobný příspěvek.

26. Felici hymenaeo doctissimi.. .Venceslai Sstietkowsky Bohemobrodeni, civis ac se

natoris ex octoviratu Cuttnensium ... Ρ. 1607 (Ioh. Czernovicenus, Petrus Hagex (sic)

Teutobrod., Petrus Capo, Ioan. Iaromerzsky, Emericus Sentpetroturocenus, Melch. Co

lidius a dalších 10 přispěvatelů). К svatbě 20. 11. 1607 s vdovou po Martinu Galii Čer

novickém. Velké množství podrobných údajů o příbuzenských a přátelských vztazích

humanistů, kteří se podíleli na vydání sborníku.

31. Epitaphium ... Martini Táborsky ..., primatis rei publicae Νymburgensium ..

1608 ... P. (Petrus Capo, Melch. Colidius, Petrus Fradelius a dalších 7 přispěvatelů).

К úmrtí 24. 2. 1608. Věnováno dvěma kutnohorským měšťanům.

33. Propemptica . .. Casparo Ambrosio Hossticeno ... 1608 P. Zajímavé a obsahově

bohaté propemptikon Ambrosioví na cestu do Polska bylo zpracováno v samostatném

článku v ZJKF 8 (1966), str. 149—152.

34. Pro renovatione sehatus in re publica Veluariensi ... per d. lacobum Menssyk

a Menssteyn ... anno 1608 facta plausus. Gratulační verše obnovitelům velvarské měst

ské rady, jejím jednotlivým členům a epigram na znak města napsal Steiph. Peristerius

Misenus, rozsáhlejší báseň De ojficio angelorum patrně Daniel Cantoris Taborita, civis

Velvariensis, který je podepsán za závěrečnými verši na fol. Η 4b—I 2b, v nichž ]e

79



ZPRÁVY

zmínka o neúrodě v důsledku nepříznivého počasí. Spis patří mezi příležitostnými pra cemi к rozsáhlejším; má 34 ff.

37. Amplissimis ... viris curiae Suticensis consularibus ..patronis meis ..Γενέ

θλια τοΰ σοιτήρος .. _ offert... Ρ 1608. Ovodní řecká Campanova báseň uvádí autorovo

jméno "Ιππιος. Jde patrně o M. Jana Hippia, o jehož pozdějších vztazích к Sušici je

dostatek zpráv.

38. Monumentum ... Ioannis Resaunert Brandensis, multls calamitatibus per 55 annos

exercitati, 29. lan. anno 1608 vita in urbe patria functi ... Ρ. (Petrus Capo, Melch. Co

lidius, Paulus Stránský, Thobias Felix Misenus a 7 dalších přispěvatelů). Věnováno třem

měšťanům v Brandýse n. L., kteří jsou v titulu jmenováni.

39. In renovationem ... Cuttnensis senatus ... per ... Hanníbalem de Valdstein ...

1608 12. Calen. Febr. factam ... P. (Campanus, Petrus Capo, Melch. Colidius, Nic. Hancz

linius, Thomas Duchoslai a dalších 7 přispěvatelů).

45. Anni supra sesquimillesimum centesimum septimi descriptio ... 1608 loco strenae

missa a Nicolao ab Hartenfels, collegii Lydomierzicensium prorectore etc. P. Pět kut

nohorských měšťanů, jimž je spis věnován, je uvedeno v titulu, jehož úvodní slova upo

mínají na spis Campanův Anni supra sesquimillesium C. primi brevis descriptio (R 1,

str. 262). V elegii, zabírající 6 stran, se mluví o válkách v Belgii, v Polsku a Sedmi

hradsku, o tureckém nebezpečí, o nepokojích ve vlasti, o živelních pohromách, zvláště

záplavách (Praha, Hradec Králové, Litoměřice), o úmrtí významných osobností v tom

to roce. Zajímavá je i závěrečná báseň, týkající se úmrtí Jana Colera z Bytomi, rektora

v Litoměřicích (R 1, str. 407); udává se přesné datum: prid. Calend. IXbris ... (=31.

10.) 1607.

46. De militia rebusque gestis belicosissimi exercituum ducis, libertatís patríae reu

gionisque propugnatoris fortlssimi Iohannis Ziscae, equitis Bohémi, oratio a lohanne

Dionysio Mraz a Milessovka Bohémo conscripta et habita publico in conventu academiae

Marpurgensis collegii directionem moderante ... d. Hermanna Kirchnero I.U.D. ... Mar

purgi Cattorum ... 1609. A. Kraus, Husitství v literatuře, nezaznamenává. Věnováno třem

Českým šlechticům. Vlastní disputace, psaná prózou, je věcná a názorná, určená pře

devším pro informaci cizinců. Účelem řeři je, jak autor sám uvádí, dokázat, že Žižkovy

úspěchy jsou vysvětlitelné pouze působením nadpřirozené moci. Obhajoba Žižky proti

utrhačům a přehled historiografie o něm. Hojné antické reminiscence, srovnání Žižky

s Hannibalem a Sertoriem. Průvodní verše napsal sám předseda disputace Hermannus

Kirchnerus:

Quid mirum est gelidos detractae ty трапа pellis

terrcres hosti, Zisca, tulisse tuo?

Ipse etiam calamus, rerum quem fama tuarum

imbuit, hostili gignit in aure metům.

At tua postgenitis merito sunt jacta canenda,

ceu praesens iuvenis pagina docta facit,

ut, si forte ferant patriae res, semine Phaenix

exurgat cineris per monumenta tui.

Z přátelství к Mrázovi napsal do díla průvodní verše jeho krajan Ioh. Philemon z Lo

vosic.

48. Doctissimo viro M. Paulo Stránský Zapěno, collegii Litomierzicensis rectori meri

tissimo, cum ... Catharina Zlatohlaveciana de Milessowka, post cbitum d. Iohannis Zla

tohlawek, patricií Lithomierzicen., relicta vidua, nuptialem festimtatem 7. Sept. an. 1610

celebranti amici et discipuli gratulabantur. P. (Campanus, Simon Clemens Zdanicenus,

Martinus Agricola Iarom., Venc. Arcadius, Georgius Crumlovius, Petrus Fradellus a dal

ších 14 přispěvatelů). Z příležitostných spisů, týkajících se Stránského pobytu ve vlasti,

byl doposud znám pouze blahopřejný sborník к Stránského promoci (Prosphoneses).

80



ZPRÁVY

Je rovněž obsažen v tomto konvolutu (32). Nově zjištěné epithalamium je zajímavé

nejen jako doklad rozsáhlých styků Stránského, nýbrž také svým věcným obsahem.

50. De vita et mořte ... Sidoniae baron, a Mi{n)ckwizburg etc., comitissae a Salmis

et Neoburgo ad Oenum, dominae Dobitschavii etc. . .., Weickhardi comitis a Salmis ..

domini Dobitschavii etc., Sacrae Caes. regiaeque Maiestatis consiliarii, coniugis, ad diem

XIII. April anno 1611 denatae . . . oratio autore Balth. Exnero de Hirschberga ... Olo

mucii. Důkladný životopis s přesnými údaji. Ve vyprávění o posledních chvílích zesnulé

je zajímavý doklad o běžném užívání obou jazyků: ... ad interrogata exacte respondit

iamque Germanicae, iam Bohemice oravit... Dílo je dalším svědectvím o vý

znamných vztazích tohoto slezského autora к českým zemím. Pro jeho humanistickou

orientaci je příznačné, jak velmi převažují antické citáty nad biblickými, jinak při po

dobných příležitostech hojně užívanými. Další dvě dosud nezpracovaná humanistická bohemika jsou v konvolutu 22 tisků,

který náležel významnému lužickému humanistovi Janu Bocatiovi (R 1, str. 213). Jde

o konvolut Matice slovenské SD 27 192, jehož studium mi umožnili dr. Boris Bálent

a dr. Ján Čaplovič, jimž oběma děkuji.

3. Threni et epicedia in obitum ... Elisabethae Ursinae, .. . M. Ioachimi Golzii, pasto

ris ecclesiae Cremnicensis in Ungaria ..., coniugis, ... quae ... infantulum Samuellum

(sic) enixa.. extincta est XXX. April ... 1593, ab amicis praecipuis scripta et edita

P. . . . 1593 (Ioan. Ruccardus, Casp. Stolshagius, Nic. Gaebelius, Paulus Lentzius, Michael

Nanticovius, Mathias Buleutes, Paulus Paliurus Tischnoviensis). Jak je vidět, pocházejí

příspěvky především od moravských a zejména jihlavských přátel Goltzových, z nichž

někteří oslavili o dva roky dříve Goltzův sňatek sborníkem Encomia et vota, již dříve

známým, který je též v popisovaném Bocatiově konvolutu (22). Goltz patřil za svého

jihlavského působení к tamním předním humanistům; jeho žáky byli Jan Campanus

a Vavřinec Benedictus z Nedožer, jejichž příspěvky však ve zmíněném sborníku nena

lézáme. Spis přesahuje svým významem lokální rámec většiny pozdních humanistických

prací; týká se události na Slovensku, z větší části byl napsán na Moravě a vytištěn

v Čechách.

19. Carmen herolcum de signis, quae praecesserunt excidium Hierosolymae, diluvium

et subversionem urbis Ninives, amplissimis viris d. cons. et senatoribus inclytae reip.

Crappicensis ... adscriptum ... a Daniele Franconio Crappiciense. Additi sunt duo

psalmi Davidis ... P. (Přispěl David Origenes, Iaromierzii cis Albim scholae rector).

Franconiovo věnování: Amplissimo senatui Crappiciensi, domino Iacobo Strzeda, con

suli, ... loanni Piseczky etc., d. Ioanni Geiza et reliquis Mec§natibus ac amicis. Fran

conius napsal toto dílo při návratu z Nového Města nad Metují (Neohradisstium in

regno Bohemiae cis Methugium), kde řídil školu, do rodiště, hornoslezských Krapkovic

(Chrapkovic). Sípis je další doklad o kulturních stycích českých zemí s tímto městem,

které si dlouho zachovalo slovanský charakter, jak Je vidět i z uvedených jmen jeho

předních představitelů. Z Krapkovic pocházel, jak známo, také profesor pražské univer

sity Mikuláš Albert z Kaménka (R 1, str. 63). Dále působili v Čechách krapkovičtí ro

dáci Michal Alexandři, zvaný též Knížka [R 1, str. 75), a Martin Anserides (R 1, str. 90).

Kromě toho obsahuje konvolut dvě silesio-bohemika, jejichž autorem je Daniel Mu

rovius (Morovius): Carmen gratulatorium ... (2) a Carmen de vinea domini ... (20).

Obě jsou věnována Vilémovi z Oprštorfu. První již bylo známo z jiného exempláře.

Neméně významný je konvolut brémských tisků, uložených v místním pracovišti

Matice Slovenské v Bratislavě (sign. Fr 12 791). Za upozornění děkuji vedoucímu tohoto

pracoviště dr. B. Bálentovi. Vedle známého tisku Summula od Zachariáše Arista (R 1,

str. 102) a jednoho nebohemika obsahuje konvolut tři universitní disputace z let 1611

a 1612, provázené latinskými i řeckými verši Čechů, Moravanů i cizinců a latinskými

věnováními zčásti bohemikální povahy. Autorem dvou disputací je Jan Vetter z Hranic,

— Listy filologické 81



ZPRÁVY

autorem třetí Jan Apollo Horažďovický, který přispěl do jedné z Vetterovýcfo disputací

latinskými verši. S jeho jménem se v R 1 nesetkáváme.

Laskavostí dr. Caploviče mi bylo umožněno seznámit se za pobytu v Bratislavě se

dvěma dalšími významnými památkami z humanistického období, obsahujícími také bo

hemika. Jde především o dílo:

Libellus exercitiorum poes-eos scholasticorum propter tyrones artis versificatoriae, ut,

quo modo ea comparanda, promovenda, amanda et conservanda sít, exemplum capiant, in lucem editus autore Valeriano Maděr Trencziniensi. Následují 2 disticha. Galgocli

typis Valentini Mantskuit anno 1588.

Mikrofilm tohoto tisku, uloženého v Osterreichische Nationalbibliothek ve Vídni

[sign. 35 X 164], má Lyceálna knižnica v Bratislavě. Autor díla Valerianus Maděr, syn Mikuláše Maděra, narozený v Trenčíně r. 1558, působil později v rodišti jako správce tamní latinské školy. Jeho verše cituje Martin Moncovicenus ve svém spise Ultimum

vale [fotokopie tohoto tisku jsem užíval s laskavým souhlasem J. Hejnice) a zároveň

zaznamenává jeho neúspěchy v řízení tohoto gymnasia (similem expertus moderationis

suae aleam).

Maděr udržoval styky s českými humanisty. Svědci o tom jednak příspěvky, pode

psané Ioachimus Hynconius a Matthias Zeybigius Chemnicensis Bohemus [fol. A 7a), jed

nak báseň Ad dominům Martinům Malobicenum {str. 106), psaná v době, kdy byl Malo

bicenus rektorem v Uherském Brodě. O Ladislavu Popeloví na Zbiroze jsou v díle zmínky

proto, že stál v čele trenčanského komitátu.

Druhá významná památka přibližně ze stejného období je tisk Icones sive imagines

vivae literis cl. virorum ... per Nicolaum Reusnerum. Basileae apud Conr. Valdkirch

1589 (Lyc. knižnica В III 378). Dilo samo o sobě je bohemikum již tím, že otiskuje na

fol. G 3a verše Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic Quid fles Calliope ... Tato báseň

je však známa ze staršího tisku Mitisova a dokonce z rukopisu (srov. B. Ryba, Spisy

Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic 1, Praha 1933, str. 20). Unikátní povahy nabývá

zmíněný exemplář Reusnerova spisu tím, že obsahuje řadu autografů českých, sloven

ských i cizích humanistů.

Výtisk náležel Mikuláši Molitoris (Miillerovi) z Turce, který působil po studiích

ve Wittenberku, ukončených r. 1614, na různých latinských školách na Slovensku a

později se stal knězem. Jeho podrobný životopis zpracoval J. Slávik, Dějiny zvolenského

evanjelického a.v. bratrstva a seniorátu, Banská Štiavnica 1921, str. 352. Slávikovy

údaje můžeme podle rukopisných záznamů v uvedeném exempláři Reusnerova spisu

doplnit v tom smyslu, že Molitoris byl po r. 1614 rektorem v Bytče, jeho odchod

odtamtud do Martina se uskutečnil asi krátce po 27. 4. 1616; toho dne se totiž ozna

čuje jako scholae Martinopolitanae designatus rector. Ve Zvoleni se připomíná jako

rektor ještě 17. 7. 1623.

Již ve Wittenberku navázal Molitoris styky s Cechy a rozšířil je za svého pobytu

v Praze koncem července při návratu z Wittenberka do vlasti. Dokladem těchto styků

je zmíněný tisk s vevázanými volnými listy, kam si Molitoris dával zapsat podle

tehdejšího zvyku různé průpovědi, citáty a verše vlastní rukou svých přátel. Z českých

a moravských rodáků resp. z cizinců v Čechách a na Moravě usazených přispěli do

Molitorova památníku Daniel Basilius de Deutschenbergk, IUDoctor, civis et scholarcha

Micropragae, Valentinus Coptiades Praesticenus, M. Christoph. Crinesius Schlaccovaldo

Bohemus, Andreas Crummius Iglaviensis Moravus, Iohannes Faberii Pacovinus, Iohannes

Hallerus Znoima-Moravus, Georgius Hoffmannus Thaborenus Bohemus, Martinus Horky

a Lochowic, iphilosophiae et medicinae candidatus, mathem. studiosus, M. Paulus Miille

rus Witt., gymnas. Igla. in Moravia designatus rector, M. Casparus Rhacopaeus Vod

nanus, M. Vencesilaus Rokycansky Gurimenus, Daniel Sstyrkolsky a Wolowitze, Med.

Doct., Gregorius Wokaun a Wokaunsteina Pragenus a další.

82



ZPRÁVY

Památník má význam nejen pro sledování životních osudů Mikuláše Molitoris, nýbrž také pro určení místa pobytu osob, které tam vepsaly své příspěvky zároveň s časo

vým určením.

Dále mne Dr. Caplovič upozornil na průvodní latinské verše v různých latinských i českých tiscích. Namnoze jde o dosud nezpracované unikáty. Nemohu zde vypočítávat všechna tato zjištění, která značně obohatí údaje Rukověti nebo jejích dodatků. Chci

se v této souvislosti zmínit pouze o zajímavém příspěvku Michala Pěčky z Radostic

v díle Συζήτησις de natura logicae ..quam discutiendam proponit Daniel Fabinus

Epperiensis Pannonius mense Novembri, Argentorati... 1599, na fol. С 3b—С 4a o 17 d.

Pozdravné verše, určené disputujícímu, jsou, podobně jako Pěčkův spis Classicum z doby

jeho studií ve Freiberku v Sasku, ohlasem tureckých válek, jejichž hrůzy Pěčka poznal za svého pobytu v Jageru (srov. LF 89, 1966, str. 312n.). Příspěvek je dokladem Pěčkova

pobytu na štrasburské universitě v listopadu 1599.

II

Humanistica, zjištěná za krátkého studijního pobytu ve Zwickau v Sasku (Ratsschul

bibliothek) v dubnu 1966, jsou součástí různých konvolutů, jejichž provenienci se ne

dalo vždy přesně určit. Proto jsem se v tomto případě rozhodl pro řazeni abecední

podle zásad R.

Alexandři, Michael (R 1, str. 75): 'Ελεγεία de gravi luctuosaque ecclesiae Del per

secutione, quam a saevissima crudelissimorum tyrannorum rabie ... a condito mundo

ad hanc usque ultimam mundi senectam est passa et adhuc patitur ... (1627) ...

Lipsiae (9. 5. 5/95). Veršovaný výklad o pronásledování křesťanů, zpracovaný podle

Eusebia, Orosia a jiných autorů. Srov. prozaický spis Samuela Martinia Oratio de τηιτα

culosa conservatione ecclesiae, napsaný rovněž v exilu (ZJKF 8, 1966, str. 16). Závě

rečná skladba je dochována neúplně. Z titulu díla se dovídáme o posledním Alexandrově

působišti před odchodem do exilu (Koštice u Loun).

Bavarus, Conradus: lubilare carmen ... Lipsiae ... 1610 (48. 4. 11/189). Oslava výročí

založení lipské university. Chvála pražského vysokého učení a jeho zakladatele Karla IV.

Zmínka o rozkolu, který vedl к založení university v Lipsku (fol. В 2b, В За). V zá

věru vyslovuje autor radost nad tím, že byla v Čechách (Rudolfovým majestátem)

zaručena náboženská svoboda a že bylo rozhodnuto provést reformu pražské university.

Corvinus, Elias (R 1, str. 436n.J: Ecloga de mořte filii Dei ... Vitebergae ... 1554

(6. 5. 12/35). Elegia de dlgnitate et excellentia poeseos ... Viennae Austriae ... 1559

(6. 2. 16/2).

Craniveldus, Nicolaus (R 1, str. 469n.): Elegia propemptica ... Nicolao Polando, ...

Mecoenati ..., cum ... Plaviam ... arcessitus Egra ... discederet 20. lulii anno 1593

(6. 7. 23/82). Srov. LF 89, 1966, str. 186. Biograficky velmi obsažné; týká se též Polan

dových předchůdců v duchovní správě v Chebu.

Gabler, Ionas: Echo honori nuptiarum ... Matthaei Scholteti, ecclesiae Schlocnaviae

diaconi ..., celebrandum Schlocnaviae ad d. 20. Febr. anno 1618 (42.3.13; rukopis na

zadní předsádce a přídeští).

Grauel, Henricus: Apologus nuptlalis (6.5.19/15). Německé a latinské verše na počest

českého exulanta Kryštofa Megandra. Srov. LF 89, 1966, str. 189.

Guthenus, Andreas: Carmen gratulatorium in honorem ... Viti Matheoli Straconiceni,

cum ipsi anno 1588 pridie ldus Julii munus sacrum docendi euangelium et adminis

trandi sacramenta in celebri oppido Witeberga commendaretur ... Vitebergae ... 1588

(5.1.14/130). Do této jednolistové publikace přispěl též Nicolaus Gibertus Blancken

burgensis Thuringus.

Hauschkonius, Tobiáš (Srov. LF 89, 1966, str. 187): D.O.M.A. Piis et beatis Manibus...

Tobiae Hauschkonii, poet. coron. Caesar., philol. et polyhist. eximii deque iuvent. Christ.



ZPRÁVY

opt. meritl etc., a.s. 1661, die 28. Novembr. . . . humanis exempti . .. sacra faciunt exse

quialia fautores quidam et amici. Dresdae typis Montanls [6.2.10/93). Mezi sedmi při

spěvateli jsou většinou významní představitelé literárního snažení v Německu, ale

též český exulant Ioh. Mleynskius a Hauschkoniův příbuzný Methodius Georgeníelder.

Vysoko hodnotí Hauschkoniovy literární a pedagogické zásluhy M. Adamus Tíilsnerus

IHauschkonius vatum princeps e gente Bohéma ...). Jak ze sborníku vyplývá, věnoval

se Hauschkonius učitelskému povolání patrně až do své smrti. 1 jinak obsahuje spis řadu biografických údajů. — Coronis votiva . . . nuptialíbus . . . Christiani Burchardi

Berlichii .. . pridie Calend. Xbris . .. 1658 Dresdae .. . celebratis devota ... a Tobia

Hauschkonio r(ustensi) B(ohemo). Dresdae (48.4.11/177). Latinské verše a jejich ně

mecký překlad, podepsaný G. H. — Kromě toho byly zjištěny Hauschkoniovy příspěvky

(6.6.25/126; 6.6.25/144; 48.6.1/22).

Heintzius, Ioannes (rozdílný od toho, o němž je zmínka v LF 89, 1966, str. 187): lohanni Heintzio Valle-Ioachimico Bohémo lauream magistralem d. 28. Ianuar. an 1619

gratulantur promotores, praeceptores, fautores, amici. Lipsiae (9.5.5/18).

Hermannus, Zachariáš (srov. LF 89, 1966, str. 187): Biga epigrammatum ... lohanni

Georgio ab Amemh, ... Iohannis Georgii, ducis Saxoniae, . . . polemarcho, ... con

secrata anno 1630 ... Dresdae ... 1633 (26.1.13/297). Pozornosti si zalouží zejména druhá báseň této jednolistové publikace: De triplici victoria intra octiduum ab eodem in

Silesia parta.

Hoilman, Sebastianus: Ad ... Hieronymum lreutlerum, ... sacrae (Jaesareae maies

tatls consillarium, ... Gorlicii ... 1601 men. lan. d. XXV (6.8.6/24).

Hordisaeus, Georgius (z Chebu): Epithalamion in nuptias ... Pauli Schwab ... 1585

Witebergae (16.5.15/18).

Iacobus, Ioannes: Γαηήλια jestivitati nuptiarum . . . Clementis Besoldi, verbi divini

apud Egranos ministři, ... 7. Octob. ... 1606. Curiae Variscorum (16.5.15/33). Přispěl Ioan. Polandus Egranus (praeceptori olim suo). Iacobus napsal tento příležitostný spis

jako konrektor chebské školy.

Janda, Matěj: Ara sepulchralis Iohannis Philipi, filioli . . . dn. Mauritii, ducis Saxo

niae, ... 1652 ... Dresdae ... extincti (6.6.25/25).

Iessenius, Ioannes: Carolinae Pragensis academiae rector et cancellarius ... Pragae 10. Ianuarii ... 1618. Vyhláška, jíž Jessenius zve mistry a studenty pražské university na pohřeb Laurentia Starka ze Strakenfelsu, jehož životní osudy stručně uvádí. F. Piek,

loh. Jessenius, Leipzig 1926, str. 303, nezaznamenává, ač jinak Jesseniovy vyhlášky

registruje.

Lang a Langenhart, Nicolaus: Εις πανάγυριν nuptiarum nobilis viri Nlcolai Lang a Langenhart ..., capitanei in Rotenhaus et Aldlitz, ... et ... Annae, ... Leopoldi

Kolbels a Geysingk, capitanei Commotaviensium, filiae (6.7.22/48). Mezi přispěvateli

je též rektor chomutovské školy M. Laurentius Borisch, původem z Drážďan.

Nigrinus, Jiří (srov. LF 89, 1966, str. 189): Σνν Χριστφ. Carmen gratulatorium ...

lohanni Georgio, duci Saxoniae ..., 24. lunii . .. 1638 . .. scriptum. Nigrinus, původem

z Litomyšle, označuje své vyhnanství za jecienáctileté la G. N. L., exule undecennali)

a podepisuje se fňeoZ(ogiae) sř«d(iosus).

Rennerus, Georgius: Leichpredigt .. . des Herrn Wolfgang Pachelbls vom Gehag.

(49.1.10). Připojen sborníček latinských skladeb, do něhož přispěli: Isaac Bruschius,

M. Georgius Christoph. Rennerus, Wolfgangus Adamus Pachelbl filius, Andreas Reutz

Egranus. Autor pohřební řeči se označuje des egrischen Craises superattendens. Wolf

gang Pachelbl vom Gehag (Gehaag = Háje u Chebu) + 3. 4. 1620.

Rumpalius, Alexander: Flos brumalis famae perennanti nobilis ... viri dn. Alexandři

Rumpalii de Kundratitz ... Dresdae (48.4.11/193). Přispěli: Stephanus Steffecius a Colo

dieg Med. D.; Matthias Janda, antehac Palaeo- et Neo-Pragae pastor; Nicolaus Basilius,

84



ZPRÁVY

quondam Leutmericensis р., hospes Dresdensis; Daniel Longolius B. Boh., pastor Waren

burgensis; M. Adam Tiilsnerus; Methodius Georgines. — Rumpalius * 10.7.1587 v Pra

chaticích, člen m. rady v Praze, 1 11. 1. 1652 v exilu v Drážďanech. O jeho mecenášství

v době pražského působení i v exilu se zmiňuje Janda (Cuius templa, fórum, schola

plebs quoque sensit amorem / dum Pragae eximius ipse senátor erat) a Tiilsnerus

/... amicum lacrimant / amici et exules patronům, immo patrem).

Simon, Laurentius: Vota acclamatoria in honorem . .. Laurentii Simonis Belicensis

Marchici, ad functionem ecclesiasticam in Bohemia suscipiendam ... 26. Martii in .. .

Witebergensium academia ordinati, scripta ab amicis et bonis favitoribus. Witebergae . . .

1607 (9.5.5/27). Mezi přispěvateli: Erasmus Steinpach a Steinpach, nobilis Boiohemus;

Georgius Herolt Gčrkovinus Boemus (=z Jirkova u Chomutova).

Sporischius, Ioannes (srov. LF 89, 1966, str. 190). lohannis Sporisehii ab Otten

bachaw ... in euangelia et epistolas, quae dominícis et festis diebus per totius anni

cursum ... legi solent, επιγραμμάτων libri tres, P. ... 1577, 56 + 4 ff (31.4.11). Bez

sign. uvádí již G. Gellner, ČMM 60, 1936, str. 354. Mitisův příspěvek a zajímavá ko

respondence (též list Mitisovi, daný ve Znojmě 2. 1. 1577). Srov. podobný spis Salo

mona Frencelia [Periochae qnomoloqicae, 1592).

Stolcius, Daniel: Trias hexastichorum siue tres centuriae epigrammatum . .. Franco

jurti ... 1622 (25.10.35/3) 47 ff. Pochvalné verše cizinců; Stolciovy vlastní epigramy —

až na některé výjimky (str. 91) — významné spíše pro obsah než pro osobní vztahy.

Štefek z Koloděj, Štěpán: Parentatio in cbitu ... Annae Caelestinianae a Freyfeld ..., dni Stephani Steffecii a Kolodeg, medic. dcctoris . . ., coniugis . . quae Dresdae .. .

1645 ... animam ... iradidit, scripta . .. ab amicis et marito Dresdce ... 1645 (6.6.25/

144). Mezi přispěvateli Štefek, Hauschkonius, Matthias Georgines.

Treutler, Philippus Ioannes: ňra S. beatis Manibus nobiliss. .. . domini Wenceslai

Treutleri a Kroschwitz etc., Vet. Pragae senatoris, VI. Kal. Quintil. st. n. ... 1606 ...

defuncti, ab agn[ato) et amicis Marpurgi Catt. posita eura Philippo-Ioannis Treutleri

a Kroschwitz (6.8.6/31). Mezi 19 přispěvateli především profesoři marburské univer

sity a Treutlerovi přátelé ze Slezska, z Čechů Daniel Štyrkolsky a Wolowitze. Sborník

velmi bohatý na životopisné údaje a zprávy o Treutlerových cestách do ciziny, které

vykonal jako průvodce Karla ze Zerotína.

Kromě samostatných spisu bohemikální povahy byly zjištěny příspěvky našich huma

nistů v dílech jinak nebohemikálních: Andreas Angrar Thumensis Bohemus (9.5.5/33), Venceslaus Custos a Lipka Bohemus (6.2.16/26), Venceslaus Dasypus (48.8.10/11), Hauschkonius (viz výše), Sebastianus Marquardus a Hrádku (6.2.16/26), Hinconius

Felix Krzinecki l.b. a Ronau (48.4.11/63), Iohannes Marxius (48.6.1/30), Nicolaus Neu

deck Sconbacensis (sic) Bohemus (48.8.10/53), Stephanus Stephecius a Colodieg (48.6.

1/30), Iohannes Schindlerus Elnbogensis, rector scholae Chissensis (6.8.6/34), M. Iohan

nes Wolfius Bohemus (9.5.5/36).

Rozsáhlý literární okruh vytvořil Aegidius Strauchíus, superintendent v Dráždanech.

К. tomuto ckruhu patřila celá řada rodáků z Čech. Verše těchto spisovatelů nacházíme

v mnoha tiscích konvolutu 48.8.12.

Byla zjištěna řada dalších spisů, které sice nemají pro vytčenou oblast bádání

význam jako literární prameny, ale obsahují cenné životopisné údaje o studentech a

exulantech z českých zemí v Sasku.

Jako při předchozích průzkumech byl i nyní shromažďován materiál pro studii,

která se má zabývat srovnáním latinské literatury na české a německé půdě v období

humanismu. Byly dále sledovány cesty, jakými se dostala bohemika do míst nynějšího

uložení, při čemž byla v každém konkrétním případě řešena otázka, zda šlo o náhodu

či uvědomělý čtenářský zájem. Tohoto materiálu má být využito v práci, v níž půjde o rozlišení, které naše latinské publikace z období humanismu se těšily největší oblibě

85



ZPRÁVY

zahraničních čtenářů a které naopak zůstaly svým působením omezeny jen na oblast

českých zemí.

Pro řešení naposledy uvedené otázky mělo velký význam sledování rukopisných

záznamů v tištěných knihách, ať již šlo o vlastnické záznamy a rukopisná věnování

nebo o poznámky, komentující obsah knihy. První svědčí- o provenienci a osudech

knih, druhé o čtenářském zájmu a stanovisku к jejich obsahové náplni. Význam ruko

pisných marginálií však nespočívá pouze v tom. Dokladem mohou být poznámky Chris

tiana Daumia к dílu Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic. Obsahují některá testi

monia o tomto vynikajícím humanistovi, která Potůček (Bohuslaus Hassensteinius baro

a Lobkowicz, Epistolae, str. XIX—XXV) neuvádí, a pokoušejí se řešit i textově kritické

otázky Bohuslavova díla [De miseria humana, Mitis fol. D 3b: armis obrutus správně

opraveno na arenis; srov. B. Ryba, Spisy B. Hasišt., str. 63). Zabývají se také životními

osudy Bohuslavovými, zaujímají stanovisko к jeho spisům а к dílu jeho odpůrců

{zvláště Hieronyma Balba)a sledují dokonce i otázky autorství. V exempláři Mitisovy

Farrago z r. 1570, který náležel Daumiovi (4.8.7/12), je na str. 218 připsáno rukou:

Mantuani est, Epig. 43 ad Falc., tomo II. Podobná poznámka je na str. 224 u tištěného

nadpisu Carmen de virtute ad Falcones. Jiný exemplář téhož Mitisova vydání Bohusla

vových básní (6.3.45) náležel známému českému humanistovi Danielu Schoeneiu z Ko

lína, který působil v Domažlicích, rukopisné poznámky však nejsou od něho, aspoň ne

všechny. Český majitel knihy by si jistě nepoznamenal: Bohuslaus est nomen Bohem.,

Germanice Gottlob, Latine Dei celebrator. Tato poznámka pochází patrně rovněž od

Daumia.

Jak vyplývá z předchozího, znamenal pruzkum historických fondu ve Zwickau značný

přinos pro poznání naší humanistické literatury. Dík za příznivý výsledek mých studií

náleží správcům těchto sbírek, kteří mně badatelskou práci značně usnadnili. Jsou to

především Fráulein Lisbeth Hertel, Dr. Karl Steinmiiller a Ioachim Werner.

Jan Martínek

De renascentium litterarum monumentis nuperrime inventis RÉSUMÉ

JAN MARTÍNEK

Humanioris aevi opera Posonii et Cygneae reperta necdum in Enchiridio renatae

poesls Latinae descripta breviter enumeravi. Bibliothecarum praefectos atque alios Jio mines eruditos, quorum sine auxilio tantos laborum meorum fructus capere non potuis sem, silentio ipraeterire nefas existimo. Sunt ante alios Dr. B. Bálent, Dr. J. Čaplovič, L. Hqrtel, Dr.. K. Steinmviller, J. Werner, quibus novorum fontium inventorum laudem libenter concedo.

86



Documents

Nová humanistica