test

Občanská nauka On-line Test 3PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKANa počátku byl sarajevský atentát na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinandad Este - 28. 6. 1914. Atentátník Gavrilo Princip byl ve spojení se skupinou ve velenísrbské armády, která se obávala rozšíření vlivu Rakouska-Uherska na Balkáně, čímž bybyly oslabeny její vlastní mocenské aspirace.Skutečným důvodem pro vypuknutí války byly rozpory mezi mocenskými bloky. Šlo oválku dobyvačnou, která měla buď zásadně změnit nebo potvrdit dosavadní rozložení sil,udržet či získat kolonie a trhy. Po nových koloniích toužilo zejména rozvíjející seNěmecko.Na jedné straně stály centrální mocnosti - Německo, Rakousko-Uhersko, zpočátku Itálie,tzv. Trojspolek, podporovaný později Tureckem a Bulharskem. Itálie se však nakonecpřipojila k státům Dohody tj . Ruska, Francie, Velké Británie a Srbska. Dohoduekonomicky podporovaly USA, které se v r. 1917 přímo zapojily do válečných operací.V důsledku říjnové bolševické revoluce opustilo v témž roce řady válčících států Rusko.V první sv. válce se válčilo na čtyřech frontách. Jižní - R-U, Německo a Bulharskoporazilo Srbsko. Nová jižní fronta se otevřela po vstupu Itálie do války. Východní - protiRusku. V r. 1917 se ruská armáda v důsledku revolucí rozložila. Turecká fronta - Bojdohodových států s Tureckem probíhal jednak v oblasti Černého moře a v Přední Asii.Nejdůležitější byla fronta západní. Zde válčili Němci s Francouzi, Brity a od r . 1917 i sAmeričany. Šlo o tzv. válku zákopovou, která si vyžádala obrovské ztráty na životech astrádání civilního obyvatelstva. Skončila vítězstvím Dohody v r. 1918.

Vznik Československa byl umožněn souhrou vnitřních a mezinárodně politickýchpodmínek, které se dotvořily v průběhu válečných let:1. Nepřátelské chování rakouských úřadů k české společnosti(Např. - zákaz užívat češtinu v úřadech, rozpuštění Sokola, uzavření Parlamentu, zákazya cenzurování českých novin, pronásledování českých politiků, omezování české kultury,školství.) vedlo postupně k orientaci veřejnosti k podpoře vzniku samostatnéhoČeskoslovenska , jak ji promyslel a prosazoval Tomáš Garrigue Masaryk, profesor českéKarlovy univerzity..2. Činnost T. G. M, který odchází v prosinci 1914 do emigrace organizovat protirakouskýodboj. K jeho nejbližším spolupracovníkům patřil dr. Edvard Beneš a slovenský astrofyzikMilan Rastislav Štefánik, kteří spolu sestavili Československou národní radu jako hlavníorgán protirakouského odboje a postupně získávali pro myšlenku vzniku Československapředstavitele Dohody. ČNR byla v říjnu 1918 uznána dohodovými státy za prozatímnívládu Československé republiky - Masaryk - prezident, předseda vlády a ministr vnitra,Beneš - ministr zahraničí a Štefánik - ministr války.3. Vytvoření československého zahraničního vojska - legií, které se formovaly zemigrantů, vojenských zajatců a přeběhlíků.4. Domácí česká politika jejímž reprezentantem byl Národní výbor.

28. října 1918, ráno převzal Národní výbor Obilní úřad, který kontroloval vývozpotravin. Odpoledne byla na Václavském náměstí oficiálně vyhlášena samostatnost.Večer vydal Národní výbor svůj první zákon - zákon o zřízení samostatnéhočeskoslovenského státu. Přebírání moci pokračovalo dalšího dne (policejní ředitelství,vrchní zemský soud, státní zastupitelství).30. října 1918 se slovenská reprezentace Martinskou deklarací přihlásila ke společnémučeskoslovenskému státu.Vojenským obsazením pohraničí zabránil NV snahám sudetských Němců o odtržení a

podařilo se mu tak do konce prosince 1918 obsadit celé území historických českýchzemí.Složitá byla situace na Slovensku, které se pod svou správu snažilo získat Maďarsko. Kdefinitivnímu obsazení Slovenska a uznání hranice ČSR došlo za podpory dohodovýchzemí až začátkem července 1919.V září 1919 bylo Dohodou stvrzeno připojení autonomní Podkarpatské Rusi, kterévycházelo z rozhodnutí amerických Rusínů.K rozdělení Těšínska mezi Československo a Polsko došlo až 28. června 1920.

Národní shromáždění zahájilo činnost 14. listopadu 1918, které vyhlásiloČeskoslovenskou republiku, zvolilo TGM jejím prvním prezidentem a ustavilo vládu včeles K. Kramářem. Přijalo řadu zákonů - o zavedení 8 hod. pracovní doby, zrušeníšlechtických titulů, uplatnění všeobecného volebního práva také pro ženy, o právu naplacenou dovolenou, o pozemkové reformě v dubnu 1919 - tj. o záboru zemědělské půdynad 150 ha.Vývoj republiky ovlivňovala až do r. 1938 řada politických stran: Československá stranasociálně demokratická, Československá strana socialistická (později národní socialisté),Republikánská strana českého venkova (agrární), Národně demokratická strana, Lidovástrana, Slovenská ľudová strana, německé politické strany (DNSAP - Německánacionálně socialistická strana dělnická).

Zahraniční politika ČSR se opírala především o spojenectví s Francií. Spolu s Jugosláviía Rumunskem vytvořilo Československo obranou alianci tzv. Malou dohodu ( únor 1933). Spojenecká smlouva s SSSR (květen 1935) byla vázána na pomoc Francie v případěnapadení.

Hospodářský vývoj - do r. 1929 prožívalo Československo výraznou konjunkturu.Československo se zařadilo mezi středně hospodářsky rozvinuté státy, ve výši národníhodůchodu na obyvatele předstihlo např. Rakousko, Maďarsko a Itálii. Světováhospodářská krize, která vypukla na podzim 1929, zasáhla ČSR poněkud opožděně avyvrcholila v létě 1933.

Nacionalistická radikalizace - cesta k Mnichovu 1938Německá podoba fašismu - Hitlerův nacistický režim (leden 1933) ohrožovaldemokratické Československo zvenčí.Tíživý dopad krize byl v pohraničí osídleném Němci, kteří volali po autonomii a vezvýšené míře propagovali nacistické myšlenky ve stranách nacionálních socialistů. Povolbách v r. 1935 se stala nejpočetnější Sudetoněmecká strana - hnutí KonrádaHenleina, které se orientovalo na styky s Hitlerovou NSDAP. V únoru 1938 ve veřejnémprojevu odhalil své úmysly Hitler prohlášením, že „osvobodí 10 miliónů Němců“ žijících vpohraničí. Připojení (anšlus) Rakouska oslabilo přímo i obranyschopnost ČSR. Na základěmise lorda Runcimana usoudila britská vláda, že další spolužití Čechů a Němců v jednomstátě není možné. Britská a francouzská vláda vypracovala na základě Hitlerovýchpožadavků plán na odstoupení pohraničních oblastí ČSR s více než 50% německéhoobyvatelstva Německu. Plán byl ultimativní formou předložen čs. vládě 19. září, která jejzprvu odmítla. Přijat byl po tvrdém nátlaku britského a franc. vyslance 21. září. Novávláda generála Jana Syrového vyhlásila 23. září všeobecnou mobilizaci. 29. září 1938se sešli v Mnichově Adolf Hitler, Mussolini, britský a francouzský premiérChamberlain a Daladier. Diktátem bylo Československo, jehož zástupci nebyli kjednání přizváni, donuceno odstoupit své pohraničí Německu. Hraniční území na úkorČeskoslovenska získalo též Polsko a Maďarsko. Československo přišlo o 30% svéhoúzemí a 34% svého obyvatelstva. Alternativou byla osamocená válka s Německem bezhlavního spojence Francie. Proti 3,5 mil. německé armádě stálo 1,5 mil.československých vojáků. Pohraniční opevnění nebyla ještě dokončena, hrozila hrozbaútoku z polské a maďarské strany. To vše dovedlo E. Beneše 30. září 1938 k závěru, žeje nutno nadiktované podmínky přijmout.

druhá světová válka, 1939 – 45, největší ozbrojený konflikt ve světových dějinách

mezi fašistickými mocnostmi (Německo, Japonsko, Itálie včetně dalších satelitních států)a Spojenci (USA, Velká Británie, od 1941 SSSR, Francie aj.). Nacistické Německo se vdůsledku dohod se SSSR v srpnu – září 1939 cítilo dostatečně připravené a 1. 9. 1939zahájilo válku přepadením Polska, jež bylo současně napadeno i SSSR. Druhásvětová válka měla čtyři fáze: v první (1939 – 41) Německo za tichého souhlasu SSSRovládlo téměř celou kontinentální Evropu (1940 okupovalo Norsko, Dánsko, Belgii avelkou část Francie, 1941 Jugoslávii a Řecko), v dalším postupu bylo zastaveno až poneúspěšné bitvě o Británii; v druhé fázi (1941 – 42/43) Německo porušilo dohody se J.V. Stalinem a napadlo 22. 6. 1941 SSSR, Japonci 7. 12. 1941 přepadli Pearl Harbour(USA) a USA vstoupily do války. V zimě 1942 – 43 dosud značné vojenské úspěchynacistického Německa a jeho spojenců skončily; v třetí fázi (1942/43 – 45) Spojencizvítězili v rozhodujících bitvách v Pacifiku, v severní Africe byl poražen Rommelův Afrika-Korps, na východní frontě bitvy u Stalingradu a Kurska umožnily postup Rudé armády nazápadě, v roce 1943 poražena a vyřazena z války Itálie, 1944 otevřena druhá fronta vzápadní Evropě, 8. 5. 1945 Německo kapitulovalo; ve čtvrté, závěrečné fázi bojů vPacifiku, americké strategické bombardování (dvě atomové pumy) a tažení Rudé armádypřimělo Japonsko 2. 9. 1945 ke kapitulaci. Ve druhé světové válce přišlo o život asi20 mil. vojáků a 35 mil. civilistů, z toho asi 6 mil. Židů.

LÉTA 1939 - 1945, okupace, II. sv. válkaStrategické a hospodářské zmrzačení republiky připravilo cestu k její úplné likvidaci vbřeznu 1939 okupací německou armádou (15. března) a vytvořenímProtektorátu Čechy a Morava 16. března) jako součásti nacistickéVelkoněmecké říše. Státním prezidentem byl dr. Emil Hácha. Na Slovensku vzniklformálně samostatný klerofašistický stát (14. března). Podkarpatskou Rus okupovala 16.března maďarská armáda.Proklamovaná autonomie v Protektorátě byla omezena a postupně likvidována. Podvacetiletí svobodného rozvoje ve vlastním demokratickém státě se národ ocitnul podpřímým vlivem nacistické diktatury. 5. října 1938 odstoupil z funkce prezident E. Beneš.Prožitek okupace a 2. sv. války poznamenal několik generací našich národů a zanechal vnich trauma, jež ovlivňovalo jejich myšlení, hodnotové stupnice, politické postoje ajednání.Počátek války v Evropě1. září 1939 přepadlo Německo Polsko. Na základě spojeneckých závazků vypovědělyvlády Velké Británie a Francie 3. září 1939 Německu válku. Po 17. září obsadila Rudáarmáda východní část polského území. 28. září 1939 uzavřely Německo a Sovětský svazsmlouvu o hranicích a přátelství. V tzv. bleskové válce obsadilo Německo Dánsko,Norsko, Nizozemí , Belgii, Lucembursko a Francii, která kapitulovala 22. června 1940.Rozšíření válkyPo boku Německa se účastní války Itálie a válka se rozšířila do Afriky. SSSR ovládápobaltské republiky. V srpnu 1940 začíná bombardování britských ostrovů.V září 1940 uzavřely vlády Německa, Itálie a Japonska pakt tří (osa Berlín-Řím-Tokio), ke kterému se připojily státy s režimy pod vlivem Německa a Japonska:Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Finsko, Chorvatsko, Slovensko, Mandžusko,Thajsko. Na jaře 1941 ovládly fašistické mocnosti celou Evropu s výjimkou VB a SSSR,který nepřistoupil k paktu tří.Vstup SSSR a USA do války. 22. června 1941 porušilo Německo sovětsko-německýpakt o neútočení a napadlo Sovětský svaz. Přes počáteční vítězství agresoři nedokázaliuskutečnit plán bleskové války a byli poprvé poraženi u Moskvy. SSSR vstoupil do rodícíse protihitlerovské koalice spolu s VB a USA.7. prosince 1941 napadlo Japonsko, vedeno snahou o ovládnutí východní Asie aTichomoří, největší vojenskou základnu USA v Tichém oceánu - přístav Pearl Harbor(pérl hárbr) na Havajských ostrovech. USA vyhlašují válku spolu s VB Japonsku 8.prosince a o tři dny později přešli Američané do válečného stavu s Německem a Itálií.Po počátečních úspěších Japonců došlo k obratu ve vývoji války v Pacifiku porážkou vnámořní válce u souostroví Midway (midvej) počátkem června 1942.Přelom ve válce nastal po drtivé porážce Němců u Stalingradu (nyní Volgogradu) v únoru1943. Přišly další porážky německých a japonských vojsk.

K otevření druhé fronty vyloděním v Normandii došlo až 6. června 1944, kdeuspíšilo konec bojů na evropském válčišti.9. května 1945 vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace Německa.6. a 9. srpna 1945 svrhli Američané na Hirošimu a Nagasaki atomové pumy, kterébezprostředně usmrtily 100 tisíc civilistů a mnozí další postupně zemřeli na nemoci zozáření.8. srpna 1945 vyhlásila sovětská vláda válku Japonsku.2. září 1945 podepsáním bezpodmínečné kapitulace Japonska skončila druhá sv. válka.

Výsledky 2. sv. válkyDo války bylo postupně vtaženo více než 80% obyvatelstva planety. Během šesti letzahynulo více než 50 milionů lidí a 35 milionů bylo zraněno. (SSSR 28 mil., Německo 6,5mil., Polsko 6 mil., Japonsko 2,5 mil., Jugoslávie 1,7 mil.). 7 mil. Evropanů zahynulo vkoncentračních táborech. Obrovské byly rovněž materiální ztráty. Největší ztráty lidské imateriální utrpěl Sovětský svaz, který měl rozhodující podíl na porážce Německa. Vlivemvýsledků 2. sv. války vzrostla ve světě úloha socialistických a komunistických stran,začal se rozpadat koloniální systém. Svět se rozdělil na sféry vlivu - západní - vůdcembyly Spojené státy americké a východní - sféra vlivu Sovětského svazu. Tzv. studenáválka trvala pak několik desetiletí.

Československý odboj - domácí a zahraničnízahrnoval odpůrce fašismu různého smýšlení pocházejících ze všech společenskýchvrstev. Společným cílem byl boj za obnovení Československé republiky. Formyodporu byly organizované i neorganizované (malování protiněmeckých nápisů,vydávání ilegálních tiskovin, sabotáže, organizování odchodů osob do zahraničí). Vznikajítajné ilegální organizace Politické ústředí, Obrana národa, Petiční výbor Věrni zůstaneme.Později na jaře 1940 jejich spojením byl vytvořen ÚVOD - Ústřední vedení odbojedomácího (představitel Vladimír Krajina). Řízeno Moskvou pracuje v ilegalitě ústřednívedení KSČ. Vedení odbojových organizací bylo napojeno na představiteleexilové vlády v Londýně (E. Beneš se ujal řízení zahraničního odboje - působítéž v USA) a na Moskvu často prostřednictvím zahraničního rozhlasového vysílání.Vytváří se zahraniční jednotky československých vojáků. Zasahují do bojů vPolsku, při ústupových bojích francouzské armády. Proslavili se českoslovenští letci vbitvě o Velkou Británii. Na sovětsko-německé frontě zasáhl do bitvy u Sokolova(březen 1943) 1. čs. samostatný prapor - později brigáda se podílela v listopadu1943 na osvobození Kyjeva pod velením plukovníka L. Svobody.V domácím odboji se od poloviny roku 1944 aktivizují partyzánské jednotky.V srpnu 1944 vypuklo na Slovensku SNP. Vypuklo však předčasně. Sovětské velenízměnilo na přání čs. strany původní operační plány a zahájilo 8. září 1944 karpatsko -dukelskou operaci, ve které během 80 dnů zahynulo 21 000 sovětských a 1900 našichvojáků.České květnové povstání proti okupační moci vypuklo spontánně pod vlivem postupuspojenců na všech frontách. Vypuklo 1. května 1945 v Přerově a rozšířilo se doNymburka, Poděbrad, Semil a dalších míst až po Prahu 5. května. K záchraně Prahy předútočícími jednotkami SS přispěli vlasovci, ruští vojáci v německých uniformách, kteří sechtěli dostat do amerického zajetí. Povstalci vyhlašovali obnovení Československérepubliky. Mělník a další místa osvobodila 8. - 10. května 2. polská armáda (zahynuloasi 1000 mužů). 9. května s postupem rudoarmějců získala Praha svobodu. Na územíČSR zahynulo 144 tisíc sovětských vojáků. Jednotky americké 3. armády generálaGeorge S. Pattona (džorže petna) osvobodili Plzeň (6.května), Aš, Cheb. Dálenepostoupili, aby neporušily dohodu se sovětskou stranou o demarkační linii (hranicimezi vojsky) Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice. Padlo, raněno či nezvěstných načeskoslovenském území zůstalo v průběhu bojů na 2000 vojáků. OsvobozováníČeskoslovenska se od prosince 1944 zúčastnilo také téměř 250 000 rumunských vojáků.Padlo, raněno nebo zůstalo nezvěstných více než 55 000 příslušníků různýchrumunských jednotek.

druhá světová válka, ztráty na životech

Země Vojáci Civilisté----------------------------------------------Sovětský svaz 13 600 000 7 000 000Čína 6 400 000 5 400 000Polsko 320 000 5 400 000Německo 4 750 000 500 000Japonsko 1 200 000 600 000Jugoslávie 410 000 1 280 000Francie 340 000 470 000Maďarsko 140 000 280 000Itálie 330 000 85 000Velká Británie 324 000 62 000Rumunsko 378 000 celkemUSA 259 000 celkemNizozemsko 12000 198 000Řecko 20 000 140 000Belgie 12 000 76 000Finsko 84 000 celkemBulharsko 20 000 celkemNorsko 10 000 celkemDánsko 1 400 celkem

Oběti koncentračních táborů:V koncentračních táborech zahynulo 4 až 6,5 mil. lidí, z toho 2,5 mil. v Osvětimi.O vyvražďování Židů v evropských zemích existují přibližné minimální údaje:Polsko 2 350 000Sovětský svaz 700 000Československo 233 000Rumunsko 200 000Maďarsko 180 000Německo 160 000Nizozemsko 104 000Francie 60 000Rakousko 58 000Řecko 57 000Jugoslávie 55 000Belgie 25 000Itálie 8 500Druhá světová válka si vyžádala asi 55 mil. obětí

Léta 1945 - 1948Výsledky II. sv. války ovlivnily poválečné uspořádání politických poměrů naosvobozených územích, zařazení osvobozených zemí do sfér velmocenských zájmů. ČSRse ocitla ve sféře zájmů Sovětského svazu. Došlo výraznému posílení levicovýchstran a na základě Košického vládního programu (programové prohlášení vlády)vyhlášeného 5. dubna, byl zakotven zákaz pravicově orientovaných stran. Proklamovalnejužší spojenectví se Sovětským svazem. Základnou nového politického systému mělabýt Národní fronta, tvořená všemi politickými a sociálními směry jež vedly boj protiokupantům. Prosazoval potrestání zrádců a kolaborantů a konfiskaci majetku všechnepřátel republiky. V důsledku přijetí Košického vládního programu se naše zeměvyhnuly jakýmkoli formám občanské války, ale podpořil přechod do sovětské sféry vlivua vytvořil výhodné výchozí pozice pro snahy KSČ o získání rozhodující moci ve státě.Nová vláda byla výsledkem jednání mezi dvěma centry našeho zahraničního odboje,londýnským a moskevským, která probíhala v březnu 1945 v Moskvě.Byly vydány prezidentské dekrety o potrestání nacistických zločinců, zrádců akolaborantů a o mimořádných lidových soudech, o znárodnění dolů, klíčovéhoprůmyslu, bank a soukromých pojišťoven. Na Postupimské konferenci bylschválen odsun německého obyvatelstva. Předcházel mu však divoký odsun

prováděný krutým způsobem. Odsunem bylo vysídleno 2 256 000 Němců (způvodních 30% obyvatelstva v českých zemích zůstalo 1,8%.).Na základě výsledků voleb v květnu 1946 byla jmenována nová vláda v čele skomunistou Klementem Gottwaldem. Volbám předcházela obratná manipulaceveřejného mínění. Komunisté získávali důležité pozice v bezpečnostním aparátě(ministerstvo vnitra, útvary Bezpečnosti). Pod jejich vlivem jsou sjednocené odbory.Prostřednictvím zmanipulovaných výpovědí se komunisté snaží zdiskreditovat domácínekomunistický odboj.Odmítnutím Marshallova plánu (program pomoci Spojených států hospodářské obnověEvropy) posílil orientaci země na východní totalitní a nedemokratickou stranu tzv.železné opony (sféry vlivu Sovětského svazu).

1948 - 1968 Komunistický režim a jeho proměnyV únoru 1948 odvolal komunistický ministr vnitra V. Nosek osm velitelů SNB a nahradilje komunisty. Vláda rozhodla, aby realizace ministrových rozkazů byla zastavena. Nosekse odmítl rozhodnutí vlády podřídit. Po té 20. února podali ministři strany národněsocialistické, lidové demisi (odstoupení z funkce). Předpokládali, že prezident Benešjejich demisi nepřijme a v nadcházejících volbách zvítězí. Komunisté podpořeni vcelorepublikové jednohodinové generální stávce, které se zúčastnilo 24. února na 2,5milionů občanů, požadovali přijetí demise a doplnění vlády o zástupce stran, kterévybere Gottwald. 25. února 1948 přistoupil prezident na komunistické požadavky, přijaldemisi demokratických ministrů a jmenoval vládu složenou téměř výlučně z komunistů ajejich nejvěrnějších spojenců. Došlo k zavedení skryté diktatury jedné strany, změnouústavy byl pak položen základ k přestavbě dosavadního demokratického systému vtotalitní režim. O vývoji v Československu rozhodovali sovětští poradci a jejichprostřednictvím vedení KSČ.Nastala atmosféra zastrašování při parlamentních volbách, voličům byla předložena tzv.společná kandidátka Národní fronty - tj. bez opozičních politiků, docházelo k falšovánívolebních výsledků. Došlo k zinscenování politických procesů (popraven byl generál Píkaa Milada Horáková. Od r. 1948-1951 odešlo ilegálně do zahraničí přes 25 000 našichobčanů.V ekonomické oblasti došlo k likvidaci soukromého sektoru, ekonomika se řídilajednotným a politickým ústředním plánem. Byl podporován pro zemi nevýhodný těžkýprůmysl, na základě požadavků Sovětského svazu. Došlo k násilné kolektivizacizemědělství.V roce 1960 byla přijata nová ústava, která změnila oficiální název státu naČeskoslovenská socialistická republika (ČSSR) a uzákonila vedoucí rolikomunistické strany a její ideologie ve státě.Pokusy o reformu socialismu. Od roku 1963 probíhají diskuse o úloze trhu za socialismu,které zahájili ekonomové pod vedením Oty Šika. Od r. 1965 probíhají pokusy včlenittržní ekonomiku do socialistického systému. Ukazuje se, že další ekonomický růst nenímožný bez reformy politického systému. Reformní komunisté (A. Dubček) nepomýšlelina zavedení politického pluralismu, nýbrž jen o demokratizaci veřejného a stranickéhoživota. Tyto snahy byly označovány jako demokratický socialismus nebo socialismus slidskou tváří. Vedoucí úloha KSČ měla zůstat zachována. V řadách nestraníků sílilynázory, že v reformách je třeba pokračovat bez ohledu na potřeby a zájmy KSČ. Částkomunistů se obávala možné změny politického systému a podpořili vpád vojskVaršavké smlouvy (s výjimkou Rumunska) v noci z 21. na 22. srpna 1968. Následovaloobdobí tzv. normalizace tj. znovunastolení totalitního režimu naprosto podřízenéhoSSSR.

Období normalizace po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968Znaky:- ztráta suverenity, okupační sovětští vojáci na našem území- likvidace opozice, výhody pro „normalizátory“ a loajální straníky - prominenty, pasivita„mlčící většiny“- ekonomická závislost Sovětském svazu- posrpnová emigrace 700 - 800 000 osob

- organizace opozice proti totalitnímu režimu (Charta 1977, Výbor na obranunespravedlivě stíhaných)- nárůst všeobecné nespokojenosti, represivní opatření režimu a jeho slabost - ztrácíoporu v zahraničí, to vše

vyvřelo v listopadových dnech r. 1989, kdy se režim v podstatě nenásilně (bez použitízbraní) vzdal moci

„sametová revoluce“ cinkání klíči na náměstích.Dne 29. 12. 1989 byl zvolen Václav Havel prezidentem republiky, který slíbil dovést tutozemi ke svobodným volbám.

EVROPSKÁ INTEGRACE – SJEDNOCOVÁNÍ EVROPYEvropská unie – společenství dvanácti evropských států byla založena 7. února 1991 vMaastrichtu. Její základ tvoří tři evropská společenství: – Evropské společenství uhlí aocele (vznik 1951: Belgie, záp. Německo, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko),Evropské hospodářské společenství a evropské společenství Euratom (1958). Postupněse připojily další evropské státy: Británie, Irsko, Dánsko (1973), Řecko (1981),Španělsko a Portugalsko (1986), Rakousko, Finsko a Švédsko (1995). 1997 – Evropskákomise doporučuje Českou republiku, Polsko, Maďarsko, Estonsko a Slovinsko jakoúčastníky první vlny vyjednávání o rozšíření unie. Evropská unie zahrnuje tři evropskáspolečenství, společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a spolupráci v oblasti justice avnitřních věcí. Maastrichtská smlouva zakotvuje vznik měnové unie a způsob zaváděníjednotné evropské měny.

Instituce Evropské unie: Odkaz2 Odkaz3

Evropská rada – zasedání prezidentů a premiérů členských zemí. Schází se zpravidladvakrát ročně. Rozhoduje o základních směrech politiky Evropské unie.Rada Evropské unie – sestává z ministrů členských zemí. Rada v unii rozhoduje, přijímáevropské právní akty. Při rozhodování je každému členskému státu přiřazen určitý počethlasů.Evropská komise – sestává z dvaceti komisařů zodpovědných za jednotlivé resorty a asi12 tisíc úředníků. Komise má jako jediný evropský orgán právo legislativní iniciativy, tzn.že může předkládat texty legislativních dokumentů ke schválení Radě EU a Evropskémuparlamentu, je tzv. strážcem smluv – upozorňuje na jejich porušování a podává žaloby kEvropskému soudnímu dvoru.Evropský parlament – sestává z 626 přímo volených poslanců jednou za pět let. Každýčlenský stát má právo na určitý počet poslanců. Potvrzuje složení Evropské komise aschvaluje rozpočet EU. Ve většině oblastí je poradním orgánem.Evropský soudní dvůr – sestává z 15 soudců a 8 generálních advokátů. Řeší spory mezičlenskými státy a žaloby Evropské komise proti členským státům. Rozhoduje o tom, zdabylo porušeno evropské právo, je –li o to požádán.Dalšími orgány jsou Evropský účetní dvůr, Soud I. instance, Evropský měnový institut,Evropská investiční banka, Evropský soud pro lidská práva.