Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0036

Název projektu: Inovace a individualizace výuky

Autor: Mgr. Martin Fryauf

Název materiálu: Metody kriminalistické praktické činnosti

Označení materiálu: VY_32_INOVACE_FRY20

Datum vytvoření: 25. 11. 2013

Vzdělávací oblast: Metody kriminalistické identifikace

Ročník: třetí

Název školy: BEZPEČNOSTNĚ PRÁVNÍ AKADEMIE

BRNO, s.r.o., střední škola

12.5.2014 Mgr. Martin Fryauf 1

Anotace

Učební materiál pro výuku kriminalistické

techniky – Metodologie, metody

kriminalistické praktické činnosti.

Materiál je součástí výuky předmětu

Kriminalistika ve III. ročníku.

12.5.2014 Mgr. Martin Fryauf 2

Metodické pokyny

Lze použít k výkladu na téma „Metody

kriminalistické praktické činnosti“.

Závěrem prezentace je cvičení na opakování

základních termínů z oblasti kriminalistických

praktických metod.

12.5.2014 Mgr. Martin Fryauf 3

Metody kriminalistické

praktické činnosti

Podstata a druhy metod

kriminalistické praktické činnosti

Pojem metodologie je používán ve dvojím smyslu:

Jako teorie metod neboli věda o metodách.

Jako soubor metod používaných v určité oblasti lidské

činnosti.

Metoda – je určitý postup, cesta, způsob s jehož pomocí

člověk něco poznává, něco zhotoví. Sestává obvykle z

několika kroků (operací), které za sebou následují v

čase. Součástí metody jsou často i různé předměty,

nástroje, technická zařízení.

Podstata metod

O metodě lze hovořit teprve tehdy, když jednající subjekt

si předem určí nejen cíl, ale též cestu vedoucí k cíli.

(nejedná tedy chaoticky!!)

Pro kriminalistickou praktickou činnost by vždy mělo

platit, že je předem promyšlená a připravená, neboť

samotná trestná činnost i způsoby jejího odhalování se

opakují. Proto je lze zevšeobecnit, typizovat a předem

předvídat.

Druhy metod kriminalistické

praktické činnosti

1. Obecné poznávací metody – jsou takové, které se

používají buď ve všech nebo alespoň ve více oblastech

lidské praxe.

Příkladem těchto metod je – pozorování, srovnávání,

měření, popisování, experiment, modelování, analýza,

syntéza, dedukce, indukce, analogie, hypotéza atd.

Druhy metod kriminalistické

praktické činnosti

2. Metody převzaté z jiných vědních disciplín – vzhledem k rychlému rozvoji všech oborů vědeckého poznání lze říci, že není téměř žádná vědní disciplína, jejíž metody by nemohly sloužit odhalování, vyšetřování a prevenci trestných činů.

Matematické a kybernetické metody – se v rámci kriminalistiky využívají k automatickému zpracování dat, v kriminalistické informatice, ve většině kriminalistických expertíz (automatizované identifikační procesy).

Metody fyzikální, fyzikálně chemické a chemické – slouží ke zkoumání stop – elektronová mikroskopie, fotografie, využití neviditelného záření, chromatografie, gamagrafie a další. (jedná se o mimořádně citlivé metody).

Biologické a antropologické metody – slouží k identifikaci osob i mrtvol, ke zkoumání rostlin, zvířat, hmyzu (sérologie, genetika).

Psychologické metody – uplatňují se při stanovování taktiky procesních úkonů (např. výslechová praxe atd.).

Druhy metod kriminalistické

praktické činnosti

3. Specifické kriminalistické metody – vznikli v rámci kriminalistiky

a slouží jejím potřebám.

Některé se používají pouze k dílčím operacím -

(daktyloskopování osob, metody zviditelňování stop).

Některé jsou komplexní – metoda stanovování vyšetřovacích

verzí, metoda vyšetřovacího pokusu atd.

Kriminalisticko-technické metody – (balistické,

mechanoskopické, trasologické (jsou využívány převážně

kriminalistickými techniky).

Strukturálně kriminalistické metody – představují strukturu,

obsah a posloupnost typických činností vyšetřovatele – metoda

plánování vyšetřování, vyšetřovací verze, metoda výslechu,

rekognice a další vyšetřovací úkony.

Charakteristika obecných

poznávacích metod

1. Pozorování - je záměrné, plánovité, cílevědomé vnímání za

účelem prozkoumání jevů nebo předmětů. V kriminalistické praxi je

základní a nejrozšířenější metodou poznání.

Základními požadavky jsou přesnost, věrnost a zejména

objektivnost.

Pozorování má být soustavné a pokud možno opakované.

Je-li to možné mají být variovány podmínky pozorování (při

různém druhu osvětlení, z různých úhlů pohledu apod.).

Má být prováděno soustavné zhodnocování pozorovaných

skutečností.

Pozorování se využívá při všech vyšetřovacích úkonech, zvláště

charakteristické je pro ohledání místa činu, výslech, vyšetřovací

experiment atd.

Charakteristika obecných

poznávacích metod

2. Srovnávání – je současné vzájemné zkoumání a

hodnocení objektů, jehož cílem je nalezení jejich

shodných nebo rozdílných vlastností.

Na srovnání je založena např. kriminalistická

identifikace, kriminalistická evidence, zkoumání

způsobu páchání trestného činu atd.

Na principu srovnávání je založena řada přístrojů

určených k identifikaci – např. srovnávací mikroskop

nebo daktyloskopický komparátor.

Charakteristika obecných

poznávacích metod

3. Měření – jeho cílem je kvantitativní určení vybraných vlastností

objektů nebo jevů. Takovými vlastnostmi je např. hmotnost, délka,

doba trvání, teplota, rychlost.

4. Popisování – je vyjádřením charakteristických znaků zkoumaných

objektů. Smyslově vnímaný obraz objektů se popisováním převádí

do slovního nebo jiného informačního signálu.

Je součástí např. kriminalistické dokumentace, kriminalistické

informatiky.

Typickým příkladem je např. úřední a laický popis osoby.

Charakteristika obecných

poznávacích metod

5. Experiment – je metoda zkoumání jevů a jejich souvislostí v

podmínkách kontrolovaných a účelově měněných pozorovatelem.

Umožňuje stálou kontrolu nad probíhajícími procesy a jejich

podmínkami

Vytyčení cíle experimentu a stanovení hypotézy

Experiment prověřuje správnost představ vyšetřovatele o faktech

významných pro věc, prověřuje hodnověrnost důkazů a dokonce

umožňuje získat nové důkazy.

6. Modelování – metoda zkoumání reálných objektů pomocí jiných,

zpravidla uměle vytvořených objektů

Např. metoda skládaného portrétu, využití také při rekonstrukci

Přípustnost metod kriminalistické

praktické činnosti

1. Tyto metody musí respektovat obecné

principy, na nichž je vybudována činnost

státních orgánů v demokratickém právním

státě. Humanismus

Respektování lidských práv (zakotvených zejména v Listině

základních práv a svobod)

Přípustnost metod kriminalistické

praktické činnosti

2. Musí být schopny vést k poznání a dokázání pravdy. (neodhalený trestný čin x stíhání nevinného občana)

Zásada aktivnosti – požaduje, aby policejní orgány nevyčkávaly pasívně vnějších podnětů, nýbrž aby z úřední povinnosti a z vlastní iniciativy vyhledávaly i skryté trestné činy a jejich pachatele a usilovaly o pravdivé poznání.

Zásada objektivnosti – proces vyšetřování nesmí být subjektivně ovlivňován a musí směřovat ke zjištění skutečného stavu věci. Vyšetřování musí být nestranné, je třeba opatřovat důkazy jak usvědčující, tak vyviňující, aniž by se vyčkávalo návrhů stran. Všechny faktická zjištění a úřední postup musí být spolehlivě a věrohodně dokumentovány.

Zásada rychlosti – stopy trestného činu ztrácejí s přibývajícím časem na své informační hodnotě a je nezbytné je rychle procesně dokumentovat, jinak dochází ke ztrátě důkazů a nemožnosti postihnout pachatele.

Přípustnost metod kriminalistické

praktické činnosti

3. Musí být v přísném souladu se zákonem –

výslovnou právní úpravu vyžadují zejména

ty kriminalistické metody, které zasahují do

občanských práv a svobod (např. výslech) Jsou zakotveny v policejních zákonech, jiných správních normách

nebo v trestním řádu

Otázky k tématu

1. Co je metoda?

2. Charakterizujte druhy metod kriminalistické praktické

činnosti.

3. Charakterizujte metodu pozorování v kriminalistické

praktické činnosti.

4. Charakterizujte metodu srovnávání v kriminalistické

praktické činnosti.

5. Charakterizujte metody měření a popisování v

kriminalistické praktické činnosti.

12.5.2014 Mgr. Martin Fryauf 17

Odpovědi na otázky:

1. Metoda je určitý postup, cesta, způsob s jehož pomocí člověk něco poznává, něco

zhotoví. Sestává obvykle z několika kroků (operací), které za sebou následují v

čase.

2. Obecné poznávací metody, metody převzaté z jiných vědních disciplín, specifické

kriminalistické metody.

3. Pozorování je záměrné, plánovité, cílevědomé vnímání za účelem prozkoumání

jevů nebo předmětů. Pozorování má být soustavné a pokud možno opakované.

Pozorování se využívá při všech vyšetřovacích úkonech, zvláště charakteristické je

pro ohledání místa činu, výslech, vyšetřovací experiment atd.

4. Srovnávání – je současné vzájemné zkoumání a hodnocení objektů, jehož cílem je

nalezení jejich shodných nebo rozdílných vlastností. Daktyloskopické stopy se

zajišťují fotograficky, in-natura, zajištěním na daktyloskopickou folii, odlitím.

5. Měření – jeho cílem je kvantitativní určení vybraných vlastností objektů nebo jevů.

Takovými vlastnostmi je např. hmotnost, délka, doba trvání, teplota, rychlost.

Popisování – je vyjádřením charakteristických znaků zkoumaných objektů.

Smyslově vnímaný obraz objektů se popisováním převádí do slovního nebo jiného

informačního signálu. Je součástí např. kriminalistické dokumentace,

kriminalistické informatiky. Příkladem je např. úřední a laický popis osoby.

12.5.2014 Mgr. Martin Fryauf 18

Zdroje

KONRÁD Zdeněk, MUSIL Jan, SUCHÁNEK

Jaroslav. Kriminalistika

C.H. Beck, 2004 (2.) - váz., 608 str.

EAN: 9788071798781 ISBN: 80-7179-878-9

12.5.2014 Mgr. Martin Fryauf 19