oblačnost, atmosférické fronty

rozdělení oblačnosti

podle vzhledu

kupovitá

vrstevnatá

podle výšky

vysoká

střední

nízká

s vertikálním vývojem

kupovitá oblačnost

vrstevnatá oblačnost

výška oblačnosti

vysoká oblačnost – nad 6 km

z ledových krystalků

malý „vodní obsah“ - opticky řídká

nevyskytují se srážky

střední oblačnost

kolem 3 km

ledová, vodní, smíšená podle roční doby

vyšší obsah vlhkosti – může být opticky hustá

srážky nedopadávají na zem, pokud nějaké jsou

nízká oblačnost

pod 2 km

většinou vodní nebo smíšené oblaky

opticky hustá

oblačnost s vertikálním vývojem

zasahuje přes několik pater

vertikálně mohutná

srážky

cumulonimbus

nimbostratus

(cumulus)

cirrostratus

Cs – Cirrostratus

(řasová sloha) –

jemný, bílý, oblačný

závoj vláknité

struktury, tvořený

ledovými krystalky, na

nichž se vytváří

halové jevy. Zpravidla

pokrývá celou oblohu.

cirrus

Ci – Cirrus (řasy) –

jednotlivé, jemné, bílé

oblaky vláknité

struktury,

hedvábného lesku,

bez vlastního stínu.

Mají tvar vláken či

svazků vláken.

Nezeslabuje sluneční

světlo, je tvořen

ledovými krystalky.

cirrocumulus

Cc – Cirrocumulus

(řasová kupa) –

jednotlivé bílé obláčky

vločkového tvaru

(beránky), chomáčky

bez stínu uspořádané

do řad či skupin.

altostratus

As – Altostratus (vysoká

sloha) – vláknitá nebo

pruhovaná vrstva

podobná závoji,

plsťového vzhledu. Někdy

je šedý a Slunce jím

prosvítá jako mléčným

sklem, jindy je tmavošedý

až Slunce zmizí. Občas z

něj mohou vypadávat

kapky, ale nedopadají na

zem – vypaří se.

altocumulus

Ac – Altocumulus

(vysoká kupa) –

skupiny nebo vrstvy

větších oslnivě bílých

až tmavošedých,

zčásti stínovaných

chomáčů či valounů,

okraj má perleťový

lesk. Je tvořen

drobnými kapičkami

vody.

altocumulus - lenticularis

stratocumulus

Sc – Stratocumulus

(slohová kupa) – tvoří

vrstvu nebo pole

poměrně hrubých,

světlých až

tmavošedých valounů

a chuchvalců bez

ostrých okrajů. Jedná

se o vodní oblak.

stratus

St – Stratus (sloha) –

stejnoměrná,

jednotvárná, šedá

oblačná vrstva bez

určitých rysů. Není

stejně tlustý, vidíme

světlá a tmavší místa,

chybí mu valounová

struktura. Neprší z

něj, občas mrholí. Je

totožný s mlhou...

nimbostratus

NS – Nimbostratus

(dešťová sloha) –

beztvará, jednolitá,

tmavošedá vrstva bez

detailů. Obsahuje

vodní kapičky i ledové

krystalky. Jedná se o

nízkou oblačnost

teplé fronty. Srážky

mají trvalejší ráz.

cumulus Cu – Cumulus (kupa) –

dosti husté, osamocené,

kypré, obvykle zářivě

bílé oblaky s ostře

ohraničeným tvarem

rovné základny. Vyvíjí se

směrem vzhůru v

podobě kup nebo věží.

Horní část připomíná

květák.Téměř vodorovná

základna bývá poměrně

tmavá. Skládá se hlavně

z vodních kapiček.

cumulonimbus

Cb – Cumulonimbus

(bouřkový mrak) –

tmavošedá až černá

základna, mohutná

oblaka s vrcholným

vertikálním vývojem.

vrcholek se někdy

tvaruje do kovadliny.

oblačnost

Co měříme a určujeme

Výška oblačnosti

Množství oblačnosti

výška oblačnosti

výška spodní základny

výška „horní základny“ - TOP

způsoby měření pilotovací balonek

mrakoměrný světlomět

celiometr

celiograf

výška oblačnosti

několik vrstev oblačnosti nad sebou

množství oblačnosti

subjektivní (neexistuje přístroj na měření oblačnosti)

osminy, desetiny...

pravidlo 1-3-5 SKC 0/8

FEW 1-2/8

SCT 3-4/8

BKN 5-7/8

OVC 8/8

množství oblačnosti

celkové pokrytí oblačností

METAR – nejvýše 4 vrstvy oblačnosti (od

nejnižší směrem k vyšším vrstvám)

1. vždy nejnižší bez ohledu na množství

2. nejbližší vyšší s pokrytím alesp. 3/8 (SCT)

3. nejbližší vyšší s pokrytím alesp 5/8 (BKN)

4. CB nebo TCU nejsou-li již zmíněny dříve

srážky

souvisí principielně se vznikem oblačnosti

kondenzace, sublimace vznik OBLAKů nebo MLHY

vzestupné pohyby nebo izobarické ochlazování

(nebo přidávání vlhkosti)

srážky

příčiny vystupování vzduchu

výstupné proudění - termika, konvekce

nucený výstup

frontální

orografický

konvergence

srážky, už opravdu...

podle druhu

déšť

mrholení

sníh

sněhová zrna

kroupy

usazené srážky (rosa a jíní, jinovatka)

srážky

podle formy

trvalé

občasné

přeháňky

(bouřka)

srážky

tekuté

pevné

smíšené

namrzající

mrznoucí X zmrzlé

srážky

Intenzita jevu

slabá

mírná

silná

velmi silná

srážky

Wikipedia - srážky...

Vzduchové hmoty

Velké objemy vzduchu s přibližně stejnými

parametry. Horizontálně dosahují až rozměrů

pevnin či moří, vertikálně několika km (až po

tropopauzu)

Zdroji VH jsou oblasti s přibližně stejným

povrchem (teplota, vlhkost)

Vzduchové hmoty

VH většinou nezůstávají dlouho nad jedním

místem a při jejich přesunu dochází k jejich

postupné transformaci, opět zejména vlivem

povrchu nad který se přesouvají

Klasifikace vzduchových hmot

Teplé VH – přesunují se nad studenější oblasti, kde

se ochlazují

Studené VH – přesunují se nad teplejší oblasti, kde se

ohřívají

Místní VH – zůstávají několik dnů (vyjímečně týdnů i

déle) v teplotní rovnováze se svým podkladem

Stabilní VH a instabilní VH

Podmínky počasí uvnitř VH

teplé stabilní VH – většinou vzniká inverzní

zvrstvení atmosféry a tvoří se inverzní oblačnost

a mlhy a nevýrazné ale trvalejší srážky,

nevýrazný denní chod

Podmínky počasí uvnitř VH

studené stabilní VH – radiační ochlazování spodní

vrstvy atmosféry a možnost vzniku radiačních

mlh, velmi suchá, v zimě často extrémně nízké

teploty, nepříliš výrazný denní chod

Podmínky počasí uvnitř VH

studené instabilní VH – obvykle velká absolutní

vlhkost, vytváří se konvekce a kupovitá

oblačnost, výrazný denní chod teploty

Podmínky počasí uvnitř VH

instabilní teplé VH – silný radiační ohřev, menší

rozsah konvekce i oblačnosti, výstupné

velkoprostorové pohyby

Podmínky počasí uvnitř VH

místní VH – určující podmínkou bývá intenzita

slunečního záření a kvalita podkladu, roční doba

a pod.

Geografická klasifikace VH

arktický vzduch – vzniká za polárním kruhem

polární vzduch – vzniká v oblasti mírných

zeměpisných šířek, stabilita a počasí velmi závislé

na ročním období

tropický vzduch – vzniká v subtropických oblastech,

vertikálně nejmohutnější a nejteplejší

ekvatoriální vzduch – rovníkový, teplý, vlhký,

neopouští rovníkovou cirkulaci

Geografická klasifikace VH

arktické, polární a tropické VH dále dělíme na

mořské a pevninské (kontinentální). Jejich

vlastnosti a podmínky počasí jsou dány jejich

stabilitou, ročním obdobím atd.

Geografická klasifikace VH

cirkulace

cirkulace

složitější schéma cirkulace

fronty

rozhraní mezi dvěma vzduchovými hmotami –

teplou a studenou.

fronty atmosférická fronta – ostře vyjádřená přechodná vrstva

oddělující vzduchové hmoty

frontální čára (fronta) – průsečnice frontální plochy se zemským

povrchem

hlavní atmosférické fronty – oddělují geografické typy VH:

arktická fronta AF (AV x PV)

polární fronta PF (PV x TV)

tropická fronta TF (TV x EV resp. rozhraní mezi pasáty) (též

tropická zóna konvergence)

klimatická fronta – průměrná dlouhodobá poloha hlavních

atmosférických front

teplá fronta

studená fronta

studená fronta II. typu

okluzní fronta

studená fronta „dohání teplou“

vznik okluzní fronty

teplá okluzní fronta

studená okluzní fronta