od sv. Františka ∗ občasník choceňské farnosti ∗

1. adventní neděle 2007

Moji milí! Začínáme dnes advent. Advent znamená

příchod, přicházení Pána do našeho života. Přicházení do našich dnů, nocí, do našich osamění a beznadějí. Stálé přicházení.

Bůh vstoupil v Ježíši Kristu do našich (lidských) dějin a advent je dobou, kdy se máme otevírat tomuto setkávání. Bůh k nám přichází ne v majestátu svého božství, ale inkognito, přichází s nabídkou své lásky. A zůstávat v jeho lásce je podmínkou jeho přítomnosti.

Všechny velké věci, které se dějí, se stávají v tichu a ústraní, bez všemasírující reklamy a skandujících davů. Právě takto se stala i největší událost dějin, kdy Bůh se stal člověkem.

Bůh prostřednictvím anděla Gabriela oznámil nazaretské dívce Marii, že udeřila hodina spásy. Maria, na rozdíl od mnoha jiných, věří, že to bude pravda. A reaguje radostnou pokorou, s níž přijímá Boží nabídku. Dává Bohu své „Ano!“ Ano ke všemu, co ji potká, protože za tím stojí Boží vůle.

„Ať se mi stane podle tvého slova!“ V tomto Mariině souhlasu je ukryto celé tajemství života Kristova učedníka. Víra jako ustavičné přisvědčování Boží pravdě. Naděje jako stálá ochota bojovat se zlem. Láska jako plnění vůle milovaného, jímž je sám Bůh.

Chtějme i my na každou Boží výzvu reagovat svým ano jako Maria. Přeji vám do nastávajícího adventu, aby se nám všem dařilo, podle

vzoru Panny Marie a na její přímluvu, uskutečňovat v životě ty plány, které má s námi a se světem Bůh.

Váš duchovní otec Bohuslav

2

Misijní kongres dětí

V sobotu 6. října se v Brně

konal 3. celostátní Misijní kongres dětí, jehož mottem bylo Pošli mě, půjdu já.

Navzdory časnému rannímu vstávání se také děti z naší farnosti tohoto kongresu zúčastnily. A kdo jel, rozhodně nelitoval! Celý kongres byl velice pěkně připraven,

s programem se počítalo jak pro děti, tak pro dospělé. Po společném úvodu v katedrále sv. Petra a Pavla následovala

cesta po pěti brněnských kostelech, které se pro tento den proměnily na jednotlivé kontinenty. V každém z nich bylo připraveno nezměrné množství soutěží a her – např. v Americe lov bizonů, výroba náramků, lov ryb, v Africe lov perel, příprava africké kuchyně, v Asii ukázka karate atd. Dospělý doprovod mohl zhlédnout divadelní představení, film o dětech umírajících na AIDS,…..

Programu bylo na výběr velice mnoho a naše děti se ho snažily stihnout co nejvíce. Z jednotlivých stanovišť přicházely s čelenkami, s náramky z korálků, pomalované v obličeji, na rukách a se zprávou, kde už byly a kam ještě jdou.

Vyvrcholením celého programu byla mše svatá, které předsedal papežský nuncius v ČR Diego Causero.

Domů jsem všichni odjížděli vnitřně obohaceni a s množstvím nezapomenutelných zážitků.

Martina Krsková

3

Zájezd do Drážďan a severních Čech Ve dnech 5. a 6. 10. 2007 jsem se zúčastnila dvoudenního poutně-

poznávacího zájezdu do Drážďan a severních Čech. Jeli jsme společně poutníci z Vysokého Mýta, Chocně, Litomyšle, Ústí nad Orlicí, Hradce Králové a okolí. Duchovní doprovod nám zajišťoval P. ICLic. Miloslav Šiffel z Hradce Králové.

První den jsme navštívili Drážďany – hlavní město spolkové země Sasko v Německu, kde jsme si prohlédli historické centrum a podívali jsme se do pozdně barokního kostela Nejsvětější Trojice, do obnoveného chrámu Panny Marie a do nádherného parku u zámku Pillnitz na východním okraji Drážďan.

Navečer jsme se vrátili přes přechod v Hřensku do ČR, kde jsme v Ústí nad Labem slavili mši sv. v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Po mši následovala ve farní budově beseda s P. Mirkem Šimáčkem, který pochází z Chocně a nyní působí v Ústí nad Labem.

Ubytováni jsme byli v Krásném Březně. Po snídani v hotelu jsme po 8. hodině ráno odjeli na prohlídku zámku Velké Březno, který patřil rodu Chotků. Také se v něm v tyto dny konala výstava jiřin.

Potom jsme navštívili skanzen Zubrnice – Muzeum lidové architektury Českého středohoří. Viděli jsme roubenou usedlost z r. 1808, dále roubený špýchar, brázděnou stodolu, kůlnu na vozy, sušárnu ovoce, kostel sv. Máří Magdaleny, školu a vesnický obchod.

Odpoledne, po výborném obědě v restauraci u Huntířova, jsme si chtěli prohlédnout poutní kapli v České Kamenici, ale protože už tam bylo zavřeno, zakončili jsme náš zájezd mší sv. v poutním kostele Navštívení Panny Marie v Horní Polici u České Lípy. Na hlavním dřevěném oltáři ze 17. stol. je skleněná vitrína s dřevěnou soškou Matky Boží a dvě vitríny s relikviemi sv. mučedníků Kristina a Pavla, přenesené sem z římských katakomb v první polovině 18. stol. Trojlodní kostel s hranolovou věží stojí uvnitř nádvoří, které je obklopeno na třech stranách ambity. Do ambitu je vkomponováno 7 kaplí a je v něm umístěn silný řetěz s masivními pouty. Podle farní kroniky byl za třicetileté války zajat Švédy jistý poutník a těmito řetězy přikován. V noci se pak vymanil z připoutání ke sloupu a i s řetězy uprchl do Police, kde mu teprve řetěz spadl. Tolik legenda, pravdou však je, že na tomto poutním místě se nejeden kajícník zbavil okovů hříchu.

Pak už následoval návrat domů, kam jsme přijeli asi ve 22:30 hod.

účastnice zájezdu

4

Zájezd do Neratova a Letohradu V sobotu 13. 10. 2007 pořádaly vysokomýtská farnost a

organizace Orel zájezd do Neratova v Orlických horách a Letohradu. Jako duchovní doprovod jel s námi P. Pavel Mistr.

Neratov leží na samých hranicích s Polskem. Barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie z let 1723-33 se stal známým poutním místem. 10. května 1945 kostel, po zásahu střelou z pancéřové pěsti Rudé armády, vyhořel. Interiér byl uchráněn silnými cihlovými klenbami. I přes snahu místních obyvatel o opravu se v r. 1957 propadly klenby. V r. 1973 byl na trosky vydán demoliční výměr, ale na demolice naštěstí

nezbyly finanční prostředky. V r. 1992 byl kostel zapsán do Státního seznamu památek.

Obnovu provádí Římskokatolická farnost Neratov ve spolupráci se Sdružením Neratov. V r. 1991 se tam konala 1. pouť. V r. 2006-2007 byl kostel zastřešen. Zajímavá je především jeho severojižní orientace. Plánuje se dokončení obnovy kostela.

Po mši sv. v Neratově jsme si prohlédli Zemskou bránu na řece Divoké Orlici a odjeli jsme do Letohradu, kde jsme poobědvali ve stylové restauraci Nový dvůr, a navštívili jsme Muzeum řemesel, které je největší svého druhu v ČR. Nachází se tam přes 50 expozic řemeslných dílen a živností z období 1850-1930, pohyblivý vyřezávaný skanzen s 25 řemeslníky a unikátní technické památky.

Zájezd jsme zakončili na Andrlově chlumu u Ústí nad Orlicí, kde někteří z nás vystoupali na ocelovou rozhlednu, která je vysoká 50 m a byla postavena v r. 1996.

účastnice zájezdu

5

VIXET 07 – Vikariátní setkání mládeže v Lanškrouně

Když jsem v sobotu brzo ráno vstávala, přemýšlela jsem, jaký ten dnešní den bude. Vikariátko mělo být poprvé v Lanškrouně. Téma tohoto setkání bylo přátelství. Chtěla jsem stihnout začátek programu, a protože vlakové spojení do Lanškrouna není zrovna nejlepší, jeli jsme (brácha a já) už o půl sedmé. Čím více se začal přibližovat čas 9:30 (začátek programu), tím více jsme potkávali spoustu známých tváří a také všudypřítomné fotografy. Zbytek choceňské výpravy (4 kusy) dorazil až po začátku programu, a přišel tak o hitparádu, jejímž tématem bylo taktéž přátelství. Celým programem nás provázela hudba mládežníků z Čermné a z Jablonného. Scénky si také zaslouží pochvalu. Hráli jsme taky pár her. A pokoušeli jsme se o rekord: kolik lidí se naskládá do jedné lavice – nejvíc bylo 39!

Katechezi měl pro nás připravenou speciální host z Vesmíru – P. T. Hoffman. Ve skupinkách jsme se měli zamyslet nad tématem a nějakým způsobem ho ztvárnit – básničkou, kresbou… O stravu duchovní tedy bylo postaráno, a jelikož se blížilo poledne, bylo

třeba nasytit také naše hladové žaludky. Tohoto nelehkého úkolu se zhostila zdejší jídelna více než dobře. Následující program byl taktéž dobrý. Akční horolezecká stěna, sprejerská skupinka, Nuda v Lanškrouně, která rozhodně nudou nebyla. Pro ty, kteří si chtěli spíše popovídat někde v klidu, byla připravená čajovna. Toto setkání jsme ukončili mší svatou, kterou hudebně doprovodila lanškrounská mládež. Nakonec jsme dostali ještě večeři ☺. Řeknu vám, tohle vikariátko bylo opravdu povedené. Vůbec se mi nechtělo odjíždět.

Mně se chce něco říct...

Mně se chce opravdu něco říct… Choceňská mládeži, styďte se! VM nás převálcovalo! Až do sobotního dopoledne jsem byla přesvědčená, že Choceň má víc mládeže než Mýto. Teď už o tom přesvědčená nejsem �.

Anežka Janečková

6

Pro malé a nejmenší Ahoj děti!!☺ Už jsme se konečně dočkali a je tu adventní doba a blíží se Štědrý den.... Už jste napsaly dopis Ježíškovi? Aby nám dny pěkně ubíhaly, můžeme si vyrobit zajímavý skřítkový adventní kalendář... Potřebujeme: 24 toaletních ruliček, barevné papíry, nůžky, lepidlo, fixy

Z každé ruličky si vyrobíme skřítka tak, že ji polepíme barevným papírem. Z papíru vytvoříme kornoutek jako hlavičku a posadíme ji na polepenou ruličku a fixem domalujeme oči, pusinku a nos. A nakonec všechny skřítky očíslujeme 1-24. S maminkou třeba pak můžete vymyslet na každý den úkol, o co se budete snažit, jako např. umýt nádobí, hrát si se sourozencem, nedívat se na televizi, odříct si sladkost,...

A když se vám úkol podaří splnit, ve skřítkovi na vás bude jistě čekat malá odměna.☺☺☺ Závěrem něco málo z dějin adventu... Adventní doba byla původně dobou postu. Půst církev zachovávala mezi 11. listopadem a 6. lednem, na který původně připadala oslava narození Ježíše Krista (dnes slavnost Zjevení Páně). Těchto osm týdnů představovalo (s výjimkou sobot a nedělí, které nebyly postními dny) dohromady 40 dní. Počátky adventu sahají do 7. století, kdy se v západní církvi slaví určitý počet (4 až 6) adventních nedělí; papež Řehoř Veliký stanovil jejich počet na čtyři.

Liduš Luxová

7

Advent – jak jej prožít Spadne-li nám něco krásného a cenného „z čistého nebe“ do klína,

máme pochopitelně radost. Mnohdy ale nejsme schopni takový nečekaný dar plně přijmout a docenit. Abychom cenné věci uměli skutečně přijímat, je třeba být připravenými. A přípravou je již naše touha. Odkrývá nové hlubiny našich schopností a mobilizuje naši energii. Naše síly se tak spojí a nasměrují k vytouženému cíli.

Každému z nás se už určitě stalo, že se chtěl do něčeho pustit, ale nevěděl, jak na to. Mnohdy to nakonec vzdal. Totéž platí i o práci na vlastním životě, na životě z víry. Několik tipů jak žít víru ve všedním životě shrnul v desetibodovém programu s názvem „Desatero pokoje“ papež Jan XXIII. Je to spiritualita přizpůsobená všednímu dni.

Každý bod lze žít buď jeden den, jeden týden, či jeden měsíc…

Začít je možno kdykoliv. Třeba právě nyní…

Jen pro dnešek se budu snažit prožít den, aniž bych chtěl vyřešit problém celého svého života.

Co všechno na mě dnes čeká! Před svými problémy dnes nebudu uhýbat, nebudu klesat na mysli, budu jim hledět do očí. Předám sebe i se svými problémy Bohu, uvědomím si: i dnes se o mne stará On. Jde se mnou přes hory a doly, výšiny i hlubiny. Stačí vždy jen krátká modlitba, občasné zamyšlení a připomenutí.

Jen pro dnešek nebudu nikoho kritizovat a napravovat. Jsem především zodpovědný sám za sebe, ne za druhé. Měl bych tedy

především sám na sobě vidět všechno to dobré, ale i zlé. A měl bych se, pokud možno, vidět tak, jak mě vidí Bůh. On má o mém životě největší přehled. Jemu záleží jak na mně, tak ale i na lidech v mém okolí. Nyní je tedy pro mě důležité Kristovo slovo: „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra a trám ve svém oku nepozoruješ?“ Jen pro dnešek chci tedy korigovat pouze sám sebe.

Jen pro dnešek budu žít z jistoty, že jsem stvořen pro štěstí. Jsme Boží synové a dcery. Naše oči pro Boha ale osleply, naše uši pro

jeho slovo ohluchly, ztrácíme božský cíl a běžíme výhradně za lidskými cíli.

8

V uších nám přestává znít Boží volání. Jsme pyšní na to, co jsme a co chceme. Naše zacpané uši ale musíme pročistit, abychom slyšeli, k čemu jsme povoláni, odvalit kámen z našich srdcí, abychom poznali, k čemu nás Bůh stvořil.

Jen pro dnešek věnuji alespoň deset minut dobré četbě. Dobrá četba je pro život duše stejně důležitá a nutná jako dobrá výživa

pro život těla. „Čtěte málo, ale dobře!“ Otevírám si pravidelně i Boží slovo – Bibli?

Jen pro dnešek chci poznávat plán, který se mnou má Bůh. Nemusím se štvát, ani váhat. Bůh zná mé kroky a jejich rychlost, zná

mé možnosti. Půjde se mnou za předpokladu, že se vydám po jeho cestách a že ve svých plánech ponechám místo na jeho dobré záměry.

Jen pro dnešek se přizpůsobím okolnostem, aniž bych chtěl okolnosti přizpůsobit mým přáním.

Domnívám-li se, že lidé se vždy musí přizpůsobit mně, promeškám mnohé cenné hodnoty pro svůj život. Něco velmi důležitého mi může být darováno právě v lidech, kteří jsou mi málo sympatičtí.

Jen pro dnešek chci konat dobro. Konání dobra vyvěrá z Boží dobroty. Nemusím konat nemožné, mohu

činit jen to, co je v mých lidských silách. Jeho dobrota totiž chce působit i skrze mne. Vykonám pouze to, co je možné, a vše ostatní ponechám Bohu. Vždyť je to Bůh, kdo dobro dává a působí.

Jen pro dnešek vykonám dobrý skutek a nebudu o tom nikomu vypravovat.

Jak mohu žít tak, aby v mém okolí přibylo trochu dobra?

Jen pro dnešek chci konat Boží vůli.

V životě se vždy najde něco, co mi připravuje více starostí – nějaký nevyřešený problém, který přede mnou narůstá a skličuje mě. Proto si určím pořadí věcí, které je nutné vyřídit a předně vykonám něco konkrétního, do čeho se mi vůbec nechce, co již dlouho odkládám. Když se k tomu nakonec odhodlám, jistě poznám, že mi najednou zbývá více času na vše ostatní a jak mi je lehce. Vždycky smím důvěřovat, že Bůh mi chce pomoci, stojí při mně a ukazuje mi cestu z každé životní situace.

9

Jen pro dnešek chci věřit v Boží prozřetelnost. Bůh o mně ví a stará se o mne tak, jako by mimo mne nebylo nikoho

na světě (i kdyby okolnosti svědčily o pravém opaku). Bůh si mě váží, cení mě jako drahocenný šperk a miluje mne jako svou milovanou dceru nebo syna.

Jen pro dnešek nebudu mít strach. Nebudu mít strach radovat se ze všeho, co je krásné, a budu věřit

v dobrotu. Nebudu mít strach před tím, co mě jednou může potkat. Vždyť tolikrát je v Písmu připomínáno : „Neboj se, jsem s Tebou, držím Tě za ruku.“ Naše často „podzimní nálada“ by se tak měla měnit v náladu spíše adventní. Strach a hrůza by se měly měnit v očekávání krásného, co nám Pán přislíbil. Svítilnou mým nohám je tvé slovo, Bože, a světlem mé stezce. (Žl 119,105) Zpracováno podle knih J. Haase: „Žít pokojně“ a W. Stinissena: „I dnes je den Boží – rozjímaní na celý rok“.

Tichá noc – svatá noc

K Vánocům už neodmyslitelně patří dárky. Mohou Vás stát hodně, málo nebo taky nic. Věřte, že právě na ty bez cenovky se někdy celý život vzpomíná…

Před jedněmi válečnými Vánocemi jsem dostala od své spolužačky podezřelý „moták“. Doputoval klikatými cestami z tábora nucených prací v těžce bombardovaných Drážďanech. Byla v něm prosba o bochníček chleba. Podařilo se, a když jsme se po válce s Věrou sešly, mluvila o tom chlebě jako o nejvzácnějším vánočním dárku svého života.

A z opačné strany - po válce zůstali moji rodiče na statku v Běstovicích bez pracovních sil. Postupně totiž odcházeli do pohraničí zabírat usedlosti po vystěhovaných sudetských Němcích. Hospodařit se muselo dál, nedodávky se přísně trestaly, později i několikaletým vězením. V Ústí nad Orlicí u nádraží byl zřízen

10

sběrný tábor, kde se přidělovaly pracovní síly z řad vystěhovaných Němců. S velkou nechutí tam otec zajel. Na kodrcající kárce tažené věrnou kobylkou Frézou přivezl tenkrát domů mamince to, co nikdo nechtěl. Dvě mámy a devět malých, hladových, vyděšených dětí. Nejmladší Líza měla pět, nejstarší Fredy třináct let. Uživit v té složité době jedenáct krků navíc nebylo nejlehčí. Soužití bylo zpočátku těžké. Obě rodiny vyhnané ze svých chalup poblíž Koclířova bez otců, v té době už možná padlých někde na východní frontě, žily ze dne na den, bez jediné jistoty. Nelze se divit, že jejich důvěra k Čechům byla pramalá. Ale všechno se urovnalo a ledy se prolomily o prvním Štědrém večeru. Tenkrát se všechny děti shromáždily kolem naší maminky a dětskými hlásky jí jako dárek zazpívaly německy, jinak to neuměly, všech šest slok vánoční Stille Nacht, heilige Nacht. A dojatá maminka jim s košem plným dárků, sestávajících se převážně z jablek, ořechů, mísy koláčů a několika vánoček, přidala slib, že je neopustí. Ještě celé dva roky žily potom u nás, než je bez vlastní volby rozdělili a odsunuli jednu rodinu do východního, druhou do západního Německa. Dlouhá léta potom docházely rodičům z obou těch rozdílných světů pozdravy a díky za přežití.

Do třetice představím dárek mladšího data, který zdobí můj byt společně s nápaditými výrobky mých vnoučat a pravnoučat.

Přišlo mi poštou prosté, neohoblované prkénko s vypadlým sukem. Je na něm ručně namalovaná vstupní brána oseckého kláštera. Na rubu vypsanou rukou nápis: „Stálý úsměv a přízeň Boží přeje Slávek a spol.“ Kdože je Slávek? Nedostudovaný právník, později číšník v Monte Carlu, malíř z Mont Martru, alkoholik, zlodějíček. Dnes tráví léta Kristova v oseckém klášteře a ve společnosti sobě podobných, za pomoci několika statečných, hledá cestu do lepšího života. A protože bych to nedovedla vyjádřit lépe, předávám Vám všem jeho vánoční přání: Stálý úsměv a přízeň Boží!

Anna Syrová

Prosba Pokud máte doma stará prostěradla či jednobarevné kusy látek,

jež nepotřebujete, přineste nám je. Vše využijeme při práci s dětmi. Díky!

Martina Krsková

11

Informace, oznámení

Misijní jarmark V neděli 9. prosince po mši svaté se před kostelem koná

VÁNOČNÍ MISIJNÍ JARMARK. Za dobrovolný příspěvek, určený na podporu misií, Vám budou děti nabízet vánoční svícny, zvonečky, perníčky, dečky pod svícny….. Uvedené výrobky jsou prací jak dětí, tak dospělých. Za pomoc při přípravě jarmarku jim všem patří velký DÍK.

Martina Krsková

Farní akce

8. 12. 9.00 – 11.00 výroba vánočních svícnů na Misijní jarmark

fara

9. 12. po mši sv. Misijní jarmark před kostelem

prosinec

16. 12. po mši sv. Adventní posezení pro seniory

farní sál

5. 1. 9.30 Požehnání tříkrálovým koledníkům

kostel sv. Františka

7. 1. 15.00 Tříkrálové odpoledne

náměstí v Chocni

5. – 11. 1. Tříkrálová sbírka

leden

19. 1. 9.00 - 14.00 program pro děti fara

7. – 9. 3. víkendový pobyt pro děti

Říčky

15. 3. 9.00 - 13.30 program pro děti fara březen

15. 3. Diecézní setkání mládeže

HK

17. 5. Diecézní setkání dětí

HK květen

pravděpodobně 24. 5. nebo 31. 5.

pouť dětí

12

Uzávěrka dalšího čísla DrobečkůDrobečkůDrobečkůDrobečků je 20. ledna 2008. Příspěvky prosím

doručte na adresu drobecky@seznam.cz, Zuzaně Novotné, Martině Krskové nebo panu faráři. Díky. Náklady na jeden výtisk 8 Kč. Příspěvek prosím vhoďte do kasičky v kostele. Drobečky připravili: M+J Šimkovi, korektura textu: Martina Krsková.

V neděli

se ve farním sále koná

Přijďte se zastavit v tomto předvánočním čase, posedět, popovídat

a zhlédnout vystoupení dětí.

Adventníposezenípro seniory