r^MMMMn«»ra«aMHMaií^ ,

ESKÁ OTÁZKA,

SNAHY A TUŽBY NÁRODNÍHO OBROZEN

Napsal

T. G. MASARYK.

NÍ 1/3

MKOVSKA KNTHOVrVIrtálného gymnasbvsntnKONdoi

v PRAZE.

Nákladem „asu" 1895.

tn ,-u^. "IlOf.

M3^

iVi.

Tiskem Antonína Renna v Praze.

Pedmluva.

eské otázky nepojímám tu ve smysle poli-

tickém, ve smysle politické praxe, nýbrž rozumím

tím sociologický rozbor všech tch záhad, jež vnucují

se tomu, kdo postihnouti chce smysl eské historie,

kdo poznati chce, ..ím jakožto _zvláštní národ

kulturn žijeme, co chceme, co d^ufame^ ^^ Které a jaké dvody máme pro své národní

snažení? ' Vím pedobe, že se otázka ta prohlásila

a snad ješt prohlásí za národní zrádu. Dnes

v kruzích politických a žurnalistických se zálibou

se apeluje na národní t. zv. zdravý instinkt, na

elementární a pod. síly národní: pokud pohtika je

otázkou moci, jist tento t. zv. národní instink t

je politická síla velmi drahocenná a mžeme býti

rádi, jestliže síl}^ té máme co nejvíce. Avšak

podle každé psychologie instinkt sloužiti musí

rozumu, cílm — kdo tedy dovolává se našich

národních instinkt, cíle ty musí pi-edpokládat,

nevi-li, že ty slepé instinkt}' samj' sebou vedou

k cílm, o nichž ani vdt nemusíme. Dnes

takováto víra v politickou a historickou náhodu

velmi je rozšíena. Já jí nesdílím, ba pokládám ji

za veliké zlo a ve vtšin pípad výroky o ele-

mentárn í_a_P- "áodních silách mám za bezpené

svdectví — politické a národní neuvdomlosti

a nevzdlanosti.

\\ Mn eská otázka jest otázkou po osudech

lovenstva, je mn otázkou svdomí . Vímš KTÓllárem, že historie národ není nahodilá,

nýbrž že se v ní projevuje uritý plán Prozetel-

nosti a že tedy je úkolem historikv a filosofv,

úkolem každého národa, ten plán svtový po-

stihovat, místo své v nm poznat a urit a podle

toho poznání co možná s nejplnjším a nejjasnjším

vdomím postupovat pi vší práci, i politické. Ne-

m^^slím ovšem, že se podaí rozumu sebe proni-

kavjšímu odhaht plány Prozetelnosti, ale vím,že na dnešním stadiu vzdlanosti je povinností

každého myslícího, íditi se pedpisem Kollárovým.

Dnes národní iivedomélosti bez takového hlub-

šího základu filosofického nikomu nelze piknout,

nejmén tm, kdo, a už právem nebo neprávem,

stoji na stráži národní.

Také již Kollár otázku eskou formuloval

jakožto problém malého národa, po nm Palacký

ešil úkol malého státu . Jist Kollárovi slovanská

íHea a vzájemnost byla jen prostedkem proti ná-

rodní malosti, kterou tak zle pocifoval. Piznávámse docela odkryt, že i mne tísní naše malost, ale

nejsem pesvden, jako Kollár, že zídlem jejím

je malý nás poet. Kollár žaloval: „Vzdlanost

malikých národ — ,národkv a n^rodek' —sama bývá malicherná a neduživá . . . ona nežije

ale jen živoí . . . malí nárdkové myslí a cítí

takoka jen na pólo ... v malých národech lid-

skost projevuje se obmezen, zmrzaen ... a t. p."

V tom je mnoho pravdy; avšak myslím si, že

muivá posud malost našeho národního života je

jen doasná, a že pestane. Pestane poznáním

a doznáním našich nedostatkv — kdo nedostatky

ty poznal a pocítil, bude je odstraovat. Za tímto

úelem vznikly i tyto studie.

To, co tu podáno, je ást studií o Kollárovi a

doplujících úvah z minulého a nynjšího roníku

„Naší Doby". Je to struný pehled našeho znovu-

zrození a zárove pedchozí upozornní na pro-

blémy, o kterých by se v soustavném rozboru

eské otázky jednat musilo.

rty tyto jsou koncesí našim neutšenýmliterárním pomrm. O eské otázce chtl bych

totiž nejradji uvažovat ist vcn, bez všelikého

historického úvodu. Avšak vím zase velmi dobe,

jak jsme v otázce té pivykli k historické berli a

proto jí užívám taky. Alespo KoUára, Palackého,

Havlíka — myslil bys — ml by znát každý náš

vzdlanec; ano — ale neznáme jich ani ze sta

jeden, a proto nezbylo než podat takto hlavní

názory našich nejlepších myslitelv a národních

vdcv a pipravit si literární pdu pro vlastní

práci o eské otázce.

V PRAZE v listopadu 1894.

T. G. Masaryk.

ITašelio obrozeni

prvá doba: doba Dobrovského.

ry Hnutí evropské, jež pivodilo francouzskou

revoluci, a vzniklé vzrušení národní a politické i v ná-

*fo3 našem a ostatních národech slovansk3>ch mocnse projevilo. My od té doby datujeme__syé národní

znovuzrození. A v teto pro nás tak dležité dob;Jospíval Kollá?)— narozený v osudném roce 1793:'hlasatel rStnonalismu a humanity narodil se v oka-

mžiku, kdy v hlavním mst Evropy t i^ kdo prohlásili

práva lovka, zakládali nov^ý kult Rozumu . . . V^šecky

vlivy a smry znovuzrození pirozen psobily na

Kollára a zase Kollár sám pokraoval v tchto sm-rech. Jestliže nmecká literatura poskytla mu pro-

stedky, doba znovuzrození vytkla mu cíle a urila

mu dráhu. Všecky vlivy Herdera, Friesa a j. nmé-ckých uitel nebyly by zpsobily Kollárovu ideu —nebýti toho mocného a životního snaženi národního,

nebýti toho usilování o duchovní samostatnost národslovanských a jejich jazyka, všecka nmecká filosofie

nebyla by vytkla ty veliké a vznešené cíle, jimž

Kollár síly své zasvtil — prostedek sebe lepší a

— 8 -

úinnjší ladem leží tomu, kdo cíle nemá a pohnutek

vedoucích . . .

Ujasnme si jen poteby a snahy té doby . Novéh nutí eské dvojí mlo úkol . Prvni7 navázati vším

životem na minulost, v níž národ samostatn S. svo-

b"odn~se vyvíjely a uriti cesty pro vývoj v budouc-

nosti. Druhy : uvdomiti si pítomnost,

poznati stav

zavinny národním a politicI<ym poklesnutím a pro-

brati se z tohoto poklesnutí k novému, plnjšímu

životu. Pi tom srovnávání s pítomností, srovnávání

s tím, co a jak postupují národoyé_jiní, bylo bez-

dn3'm mítkem."Buditelé národa musili poznávat, co ze skuteného

stavu národa má se podržeti, eho máme se zbaviti,

co ješt pejmouti — n astala doba studi í, studií minulosti

a pítomnosti; podle pesnosti a správnosti tchto

studií fantasie a rozum urovaly ideály budoucnosti.

I n concreto byl úkol: utvoiti a rozšíiti samo-

statnou a samobytnou kulturu eskou a tudíž i vzd -

lafí vlastni jaz^^ všestrannou prací literární. Toj^byla" stránka úkolu positivní. Po stránce negativní to

znailo, el iti pevaze kultury a jazyka nmeckého a

vlivm nmeckým vbec! S^NemcTode dávna sou-

sedícími bylo nám zápoliti a konkurovati, proti síle

jejich se udržeti; vlivy maarské do té doby ohrožo-

valy nás mén, ale pece již bylo jim odporovati.

Sousedství slovanských národ — Polák, Rus, Jiho-

slovan — pociovali jsme posud nepatrn. Úkol, jejž

buditelé naši postavili si ped sto lety, máme myjejich potomkové po stu letech a budou ho míti i

potomkové naši, — je to starý náš úkol národní a

kulturní.

Povážíme-li,jaký byl náš úpadek na konci minu-

lého vku, kdežto mezitím národové ostatní a zejména

— 9 —.

také Nmci tak úspšn pokraovali, lze uriti, jakými

cestami jsme se ve svém boji s nmeckou kulturou

bráti musili a brali.

Lid venkovský zachoval si svj jazyk, ale ne-

zacho vala si ho inteligence, uivší se ve školách latin-

sky^ teprve pozdji — v XVlII. století — nmecky.Habsburkové, uvázavše se v panování nad námi, pro-

vádli a provedli protireformaci tak pronikavou, že

všecko eské snažení a pokraování literární a osvtnéna dlouho bylo nemožné. O duchovních potlaovate-

lích sám Tomek vyznává: „Jezovité uložili duchanároda eského v staletý hrob." Proto se íká, že lid,

že sedlák zachoval národnost. Je to do jisté míry

pravda. Avšak ani jmi stavové neztratili vdomí eskéhonaprosto a našim buditelm pipadl úkol, sebrati

všecky eské síly, a probuzovati je k ilejšímu životu,

k životu, jenž vyrovnati se ml životu, jejž podávala

kultura nmecká.

Všecky tyto snahy buditelské, všecko to nadšenéúsilí o samostatnou a samobytnou kulturu pirozen ,

musilo býti založen o na njakém jednotném názorena svt a na "život. Nemá-li život lidí myslících býti

etzem jednotlivých episod — a takového života

lovk jen ponkud myslivjší a opravdovjší prostnesnese, — musí všecka práce myšlenková, i praktická,

založena býti na jistém a pevném základ filosofickém.

Bud si základ ten jakýkoli, ale každý, kdo skutenémyslí, jej má, míti jej musí.

I naši buditelé potebovali takového základu a

n ašli jej ve filosofi i nmecké. .Podivný osud j nmeckáfilosofie dáti miliTla tilosoticky základ pro národnísnažení protmmecké

;

pro svou kulturu eskou naši\

buditelé použiti musili filosofie nmecké a použili filo-

10 —

sofie jen nmecké, nebo myšlénky francouzské a

anglické picházely k nám nmeckým prostredkováním.

Tet djinný význam nmeckého osvícenství, jež

sloužilo našim buditelm na konci minulého století —Dobrovskému, Puchmajerovi a j., — to výklad fakta,

že Kollár pejal filosofii Herderovu a Friesov u. Filo-

sofie humanitní a osvícenská pirozen svdila našemuúsilí po vývoji, pokroku a vzdlání. To se strany

nmecké filosofie a vdy byla jen historická_odplata

za pjku. eské hnutí reformní zúrodnilo i nmeckoupudu pro nové idee, eští vysthovalci, nejlepší to

charakterové potlaovaného národa, v tisících a tisících

šlechtili krev i ducha nmeckého, —- splácela nmeckáfilosofie svj dluh eskému národu a pomáhala budi-

^ _telum peklenouti staletou duchovní smrt. Osvícenství

j y minulého vku, osvícenství nmecké, anglické i fran-

c5uzsk^e~T5ylo jen pokraováním v duchu hlavních ideí

^ n eské reíormace.~

\ Po Kollárovi a s ním i ostatní elní pracovníci

národní a myslitelé eští poád ješt z nmecké filo-

^ sofie erpali své základy pojmové. Palack\' byl zá-

/ , vislý na Kantovi, Havlíek na Bolza^vi, smetanaj.a"jiní na Heglovi a pozdjší utíkali se k HerbartovL

Vedle filosofie a vd^', jak vykládáme, po výtce

i nmecké, s samého poátku národní kultura budovalase djinami. Naši buditelé musili poznávat minulost

vlastního národa, šlo o to, poznati a uriti místo eskéhonároda ve vývoji lovenstva.

A opt práv pro toto nejnutnjší studium b^do

(teba filosofického podkladu a ten nejuritji Kollár

fóriiuloval, pejav Herderovu filo"šoBi djIHT Než Pa-

ijacký nám dal djiny eské, mli jsme filosofii djinsvtových a pirozen zase vzali jsme ji u Nmc.Práv tak ped eskými djinami Palackého Šafaík

\J

— 11

vypracoval nám starožitnosti slovanské — pd lov- /

enstva a humanity postupovalo národní vdomí k sIo

vanstvi a naposledy k ešství, jak ukazuje postup od

Kollára pes Safaika Jc_Palackému.Obdobný byl vývoj jazyka . Postaveni do plnosti

moderního života nasi buditele nutn musili jazyk ne-

toliko oisovat, ale i rozhojovat. erpali tudíž pede-vším ze staré eštiny. Další zdroj byly píbuznéjazyky slovanské a konen jazyk živý a dialekty,

zejména slovenština.

Nebylo snadné upraviti jazyk staletí nerozvíjeny

pro moderní svt myšlenkový; proto dlouho užívalo se^

pro vdeckou práci nminy — nmina nminou se

vyBíJeTál Jste Kollár napsal svj hlavní spis n-mecky — o Dobrovském rozumí se to samo sebou —

,

nmecky napsal Šafaík svou slovanskou literaturu,

Palacký vydal své djiny naped nmecky.V usilování o jazyk svj stali jsme se národem '

„filologickým" a Jungmannv Slovník proto ml tak

veliký význam národní .

Avšak jazyk nevyvíjel se pouze uenými studiemi

jazykozpytnými, mluvnickými a lexikálními, nýbrž

musil pedevším sloužiti básnické tvorb _a_ krásné

literatue, podstatné to ásff Tcaždé literatury národní.

T~v tom oboru byl vývoj líenými pomry peduren.Básníci naši napodobili naped vzory cizí ?. ovsem

zase hlavn nmecké; v peklade „Ztraceného ráje"

Miltonova Jungmann nakupil všecky poklady novéhojazyka spisovného. Ku pekladm záhy pistoupil}'

sbírky národních písní a jejich napodobování ; ke

vzorm západním pidány vzory slovanské a optpoesie lidové. Hanka vydával písn srbské, Kollár,

Šafaík, Celakovský a j. sbírali písn domácí, Cela-

kovský napodobil písn ruské. Pede všemi a nade

— 12 —

všemi však vynikl Kollár svou „Slávy Dcerou"; není

nahodilé, že Slovák první v básních vyslovil všecky

tužby národního úsilí, — na Slovensku jazykové v-domí udrželo se ryzejší.

Naši básníci v té dob všichni zárove jsou innivdecky a naopak zase spisovatelé odborní njakoumrou úastnili se prací z oboru literatury krásné: Puch-

majer, Hanka, Marek, elakovský, Kollár, Šafaík, —i Palacký s poátku básní a zabývá se aesthetikou.

Rozdlení práce nastalo teprve pozdji, vdecká a

básnická innost uritji se urzují.Konen v poslední ad národní náš program

rozšiif se programem politickým . Hnutí a boje o

svobodu na sklonku minulého století zpsobily naše

obrození národní a jazykové, na tomto základ a

hnutím roku 1848 uvdomili jsme si i svá práva i své

poslání politické.

Naznaení dalšího vývoje však už nepotebujeme,nebof bží jen o to, v celkovém vývoji naší národní

vci pochopiti Kollára a jeho slovanskou ideu. Budenám ted možno, poznati a oceniti domácí, slovanské

a eské vlivy psobící v Kollára a po KoUárovi. -

1^2^ Probuzení naše, zpsobené hnutím osvtnýma sv^Dodnickým, není hned uvdomle národním . Ná-rcJ^nÓit a jazyk v tehdejší dob vbec a obzvláštv Cechách za hlavní a osnovné pojmy kulturní po-

kládat se ani nemohly. Po duševních i hmotnýchsvízelích a útrapách protireformace a pevratu spole-

enském, který tím se provádl, pirozen otázka

náboženského a filosofického pesvdení stály v po-

pedí. Proto, jak nejlépe vidíme na Dobrovském,svobody, poskytované Josefem II., sílené smýšlenímcelé Evropy, mly tak veliký význam a tak velikou

cenu. Práv že historie eská odkazovala k veliké

— 13 —

dob reformaní, náboženská svoboda práv Cechmbyla tak vítána. Svoboda pesvdení náboženského— ovšem ješt nedokonalá — v záptí mla i svo-

bodu národní a jazykovou práv tak, jak v minulosti

rélormace v záptí mla sesílení národního vdom: a

vývoj jazyka.

Jazyk a národn ost pojímaly se jakožto orgán a

prostedek" osvty a' osvcován í a teprve pozdjším

vývojem udržení a vzdlání jazyka a národnosti stá-

valo se hlavním a pedním cílem tužeb národních a

politických.

Proto v echách, jako všude v Evrop, hnuti na

sklonku minulého století bylo podstatou svou pokro-

kové, osvtové, svobodomyslné v pravém slova toho

smyslu.*) Josefinism byl v zemích rakouských jeho

oficiálním výrazem.

/ Dobrovskýj^ hlavní náš kisitel, sám byl josefiinista,

byl Vdókonce svobodný zedná. Uená Spolenost

byla stediskem zednáv a vdecké eské práce,

vlastn v echách vdecká práce je ješt bud latinská

nebo nmecká. Není na p. náhodou pro Dobrov-

ského, že prvý jeho vdecký spisek vnován byl

zniení povry, — musil dokázati, že zlomek evan-

gelia sv. Marka, darovaný Karlem IV. metropolitnímu

chrámu, není psaný od sv. Marka samého. Kdo Do-

brovského literární psobení zná jen zdaleka, musí

vdt, že celý jeho smr myšlení a vdeckého pra-

cování nesen je nezlomnou, nadšenou a dslednou

*) „Svobodom3'slný" je doslovný peklad hlavního filosofi-

ckého (deistického) pojmu minulého století; Angliané, Francouzi

a Nmci slova toho tenkráte užívali (freethinking, libe penseur,

reidenker) ; dnes slova toho se již neužívá, protože není již toho

pojmu. U nás slova se užívá, nemáme! podivným zpsobem slov

pro oznaení toho, co Nmci zovou : reiheitlich, freisinnig.

— 14 —

láskou k svobod. Odsud jeho posud vzorná vdeckáodkrytost a jeho široký a svtový rozhled, bez nhožby jeho historické a literární práce daleko nebyly

mly toho vlivu, který mly a posud mají. Dobrov-skému práv z této filosofické stránky ješt málo

se rozumí — alespo záhy byl píliš silným duchemi pro ty naše buditele, kteí z obvyklých rámc my-šlenkov3>ch nemohli se vymaniti. Jen tou silou svého

ducha Dobrovský vštípil život svým literám.

Pro Dobrovského je vbec charakteristické, že,

byl svobodomyslný~ knz práv tak, jak Kollár byl

svobodom3'slný duchovní. Mezi buditeli prvotními vbecjsou množí duchovní a~to jména prvá a nejlepší, af

uvedeme jen : Dobrovského, Puchmajera, Marka, Dob-.nersL, Durycha, Vogta, Vydru ; zejména filosofie pstuje

I

se tém výlun duchovními (Zahradník, Marek, Hyna,

I

Klácel, Smetana). Je to pirozené : tenkráte klérus

poád ješt byl vlastn hlavní, snad i jedinou tídouinteligentní a tudíž i u nás jeho úast v hnutí ná-

rodním byla velmi znaná a blahodárná. Úast ta

zjeví se nám tím vtší, jestliže si vzpomeneme, že

kazatelna byla tém jedinou školou mateštiny.*)

Toto svobodomyslné hnutí v Cechách pirozenodkazovalo k reformaci eské^ k tradicím bratrskýmaHi usitským ; naši buditelé pokraovali, kde reakce

prervala vývoj. Sotva že udlena zbytkm Bratí

') Rondrobné vypoitárW duchovních tehdy i pozdji literárn

inných podal Ježek: Zásluhy duchovenstva o e a literatur.u

eskou (od r. 1700 až 1880) 1880. Jestliže autor (pag. 101) iká,

že literatura naše až po Tomikv spis „Doba prvního lov-enstva" 1846 byla

,,panenská a veskrze kiestanská", tedy to není

správné, míní-li tím, že literatura obrodní byla orthodoxni ; naopakje práv pro duchovni spisovatele charakteristické, že tém dojednoho z uvedených byli v duchu josefínského osvtnictvi roz-

hodn neorthodo.xni.

15

tolerance, otištn mezi prvými spisy Komenského„Labyrint svta". Až v takových podrobnostech jeví

se podstata tehdejšího hnutí.

I není tudíž nahodilé, že první a nejvtší vdcovénového literárního hnutí eského vedle svobodomysl-

ného knze Dobrovského b}^i potomkové eskáchBratí a jejich protestantští následovatetj^KoTlár,

Saaík, alacký. Vi prótíFeformanimu katolictví,

Dobrovský, Kollár, Šafaík, Palacký' jsou obhájcové

svobodv myšlení a vznešených tradic eské reformace.

Dobrovský, Kollár, Šafaík, Palacký hlásají Bratrské

ideály humanity, Palacký nám odhaluje pravou velikost

naší minulosti. +

/*^3^ Tak ted\- i jiistoricky dovedeme oceniti ideu

hunianity, ideu lidskosti a všelidskostij kterou hlásal

Kollár. M\' ted pochopíme, jak práv evanjelický

duchovní pokrauje na dráze zahájené v Cechách

katolickým svobodomyslným knzem, my pochopíme,

jak a pro Kollár Cech • v sousedním protestantském

Nmecku nalézal na vysoké škole J[enské idee vyrostlé

nejdíve ve vlastní otin, jak v Jen ve psobil

Friese a Harms v duchu eských Bratí a jak konenpilnul k humanitnímu ideálu Herderovu. Humanita

po stránce ethické, vzdlanost po stránce rozumovésfalv se KoUarovi národním ideálem.

Ve jménu humanity a osvty práva národní a

jazyková byla zabezpeena a odvodnna : není pi-

rozeného práva národa nad národem, není pirozeného

prava^ nedáti národu vyvíjeti se svým zpúsobern

k^^eálm humanity.

~

rento ideál humanit}- v Cechách ped Kollárem

Dobrovský hlásal, hlásal jej vedle Kollára Šafaík,

znal se k nmu Palacký. Šafaík ve svých djinách

slovanské ei a literatury nám ukazuje, jak Slovan

il

od pírody a celou svou podstatou je „pravý svto-oban v šlechetnjším slova smyslu" a jak proto vždyjen za svou svobodu a práva bojoval ; od svobodymírumilovných Slovanv a od pokroku jejich literatury

oekává „uskutenní idee istého lovctví".*)

T^ ideál lidskosti Palacký káže ve svých Dji-nách eského národa a vzývá jej na obranu národa,

eského vi Nmcm ve svém poslání k frankfurt-

skému parlamentu 1848, rka: „. . . pi vší velé lásce

k národu svému vždy ješt výše cením dobré lidské

i vdecké, než dobré národní.***) Ve své soubornéstudii o krasovd Palacký „svrchovanou ideu lo-vctví" hned na poátku své vdecké dráhy snažil se

filosoficky prohloubiti a zdvodniti ; na spracování

toto idee Herderovy taktéž*mly vliv.***)

Odsud osvtný ráz našeho znovuzrození, odsudvýznam Uené Spolenosti, pozdji Musea, Matice a

jiných zaízení literárních a vdeck3'ch; odsud naše

úsilí o školy, jež eští Bratí národu odkazovali, odsudkonen, hledíme-li na Kollára samého, jeho úsilí filo-

sofické, humanitní a osvtové. Dlužno íci, že Kollár

svým upílišeným racionalismem seslabil své psobení,aVsak pres to Jeho význam _tkví v jeho hunianitniidei. Jeho následníci mohli sespokojiti jeho slovan-

' stvfm — ale jemu a jeho slovanské idei za podkladsloužila osvícenská filosofie. Plytkost racionalismu

Puchmajerova a pozdjšího, ba až dnešního liberalismu

není dkazem a dvodem proti opravdovosti Dobrov-ského a jeho opravdových následník.

""

') Šafaík, Geschichte der slavischen -Sprache und Literaturnach allen Mundarten pp. 54, 64.

") Palacký v Radhosti IIF, 13."*) ibid. p. 367.

— i:

4><4. Poznali jsme te v historickém osvtlení Kollá-

rovy^-^kladní myšlénky filosofické : ideu humanity a \

osvícenství, poznali jsme zárove, jaký dosah tužbvty mely pro naše znovuzrození

;pikroíme nyní

k objasnní druhé základní idee Kollárovy, idee národ- \^nostní : slovanské a eské. Kollár dal výraz t. zv.

znovuzrozeni blovanú.

V pravém slova smyslu znovuzrodili jsme se ]enj

my Cechové a práv to naše obrození dává celémuhnutí slovanskému ráz. Rusové a Poláci se neohro-žovali, leda že hnutí reformní v obou zemích souspa-dalo s hnutím eským. Jihoslované turetí osvobozo-vali se politicky, rakouští jen do jisté míry se ohro-žovali podobn jako my. Zádn}^ jiný národ nepro-_dlal__tak hluboký pemny politické, sociální a kuP"turní jako národ náš a práv proto národní hnutí

minulého století u nás nejzvláštnjším zpsobem se

projevilo.

Sesílení a sebepoznávání slovanských národ dalo

se totiž zárove se sesílením a sebepoznáváním ná-

rodv ostatních. Zárove s námi kísili se na p.Rekové a hlavn Madari, jejichžto vývoj v mnohýchpodrobnostech podobá se vývoji našemu.

Slované jednak sami ze sebe vyvíjeli se obdobnjako národové ostatní, a pokud národové druzí náspedili, pracovali i pro nás. Národové v Evrop již

dávno nejsou isolováni. A co se Slovan dotýká,

vždy byli leny rodiny evropské, kesanské a je

klamné mínní, že od ostatních národ byli jsme od-dleni. Neplatí to ani o Rusech (Kirjevský § 56.)

v té míe, jak se i od neslovanských i slovanskýchmyslitel a hlavn politických a nacionálních jedno-stranc íkává, — o ostatních Slovanech, až na ástSrbv a Bulhar, nikdo toho vlastn ani netvrdí.

1> —

Slované nebyli nikd}' isolováni; fakt, že zejména se

sousedními Germány byli na mnoze v pomru nepi"á-

telském, není dkazem nevzájemnosti, naproti, ostatn

byli Slované s Nmci a tudíž s Evropou také ve

stycích pátelských, alespo mírných.

Národn í hnutí Slovan dalo se, když ve Francii

práva lovclTa 5ya pi ohlašována, kd\^ v nmeckémosofií a literatue hlásal se ideál humanitní a když

anglití filosofov zakládali pirozenou mravouku hu -

manitní .

Idea humanity nezastavila se ped celními a po-

litickými šraky, a ped i za tmi šraky lidé všude

stejn myslili a ke stejným spli cílm volnosti a lid-

skosti. U nás však všecky tyto tužby evropského

myšlení docela pirozen pojily se ke snahám naší

eské reformace a práv proto naše znovuzrození je

historický vývoj docela pirozen}' a ást všeevropského

vývoje vbec.Prohlášeni práv lovka neplatilo tudíž pouze

FranciX ale celému kesanskému svtu _a^ obzvlášt

také národu našemu. A když revoluce zásadám svýmstala se nevrná a když vracela se k tm prostedkmnásilí, proti kterým pvodn povstala, opt celá Evropa— i Francie — spojila se proti ní. Svatá aliance

formáln zpeetila, co pojilo národ}' proti útoné revoluci

a Napoleonovi. Jak v Nmecku tak i na Rusi vzpla-

nulo národní vdomí proti evropskému diktátorovi.

Ze ovšem toto spojení stát elilo pak i proti svobodnárod, je opt jen doklad — teba nemilejší — té

všeevropské vzájemnosti.

Jak všude stejn se cítila* a m3'slilo, vidíme i

z literatury*'a~ITIoióHe^ Vdí idee byly všude stejné,

my Slované pejímali jsme, co vytvoili naši pokroi-

lejší sousedé a nesousedé. Voltaire psal pro Evropu

lít

a etl se v Evrop, stejn v Paíži, Berlín, Praze a

Petrohrad. Rousseau dal výraz tužbám všech ná-

rodv a proto i Herder a pozdji Kant, Schelling a '

Hegel stali se uiteli nejen Nmcv, nýbrž i nás Slovan. I

Herderova idea humanitní žije vDobrovském, vKollárovi,j

Šafaík a Palacký jí se dovolávají. Co Dobrovskýa jiní svtu mli íci, ekli mu v jazyku nesvém, ponich peklady a rychl3>mi zprávami vzájemnost my-šlének a lidí se udržovala a sílila.

Jak ped revolucí a za revoluce, tak opt i v dobreakce v literatue byronism a romantism na celé áese projevuje —- Byron zejména na nás Slovany mocnpsobil: Mácha, Mickiewicz, Puškin. Opt dkaz té

jednot}^ literární a vzájemnosti všeevropské.

Není tu ovšem možné, vylíiti dopodrobna všecek

obsah znovuzrození slovanských národv a ukazovati,

jak mu u jiných národv odpovídají jevy stejné a po-

dobné; ale staí to, co pedneseno, k ospravedlnnívýroku, že znovuzrození Slovan je znovuzrozeními jin^^^-ch nároíuv~"a~~výžnamu všeevropskéRa Zmnaa vývoj národu slovanských znamenaly pemnu a

vývoj národ sousedních i nesousedních. Jestliže na

p. Srbsko se osvobodilo, to pece znamená, že ub3'lo

panství tureckého a to znamená zmnu v celé politické

konstelaci evropské diplomacie. A podobn zmohut-nní slovanských literatur, slovanské vdy a filosofie

znamenalo pemny v evropské spolenosti literární

a pemny ty nutn vliv mly na další rozvoj spole-

enských, politických, národních a hospodáských po-

mr evropských. Vzdlanjší Slovan konec koncstával se v každém ohledu samostatnjším ! Znovu-io-O/cttl Slovátt nezbytné mlo mocné vlivy na sou-

asné pomry evropské.

Tuto svtovost slovanského obrození KoUár velmi

20 —

dobe postehl a svou ideou humanity a vzájemnosti

vyslovoval. Vzájemností slovanskou nepožadoval nic

jiného, nežli co platilo v mire silnjší u národ jinyhTKollár vzájemnost všeevropskou sesíliti chtl tužší

vzájemností slovanskou. Chtl ovšem tužší literární

vzájemností mezi Slovany sesíliti národní vzdláníislovanské a slovanské sebevdomí.

(VS^ Tento svtový význam slovanského znovu-

zrození nejlépe vynikne nám, když srovnáme si, tebajen chvatn, jak samostatn a v téže dob idea slo-

vanská se projevuje v Cechách, v Polsku a na Rusi,

to v I^slišiovi., Mickiewiczoyi a Kirjevském,*) v esko-slovenské vzájemnosti, v polském mesiánství a vMuskémslavjanoÍTÍlství. Již ta souasnost je dkazem, že jedná

se o vc všeobecnjší.

Uení všech tí slovanských myslitel má za

základ rozešení hic;t-nrirkýrh-audeb lovenstva, roz-

ešeni otázky vbec -— otázky tedy. Jak dehnitivne

uspoi;ádati život všech národ, celého lovenstva.>cliyzáhadu tu rozešiti chce na základ rozumovém,""Trok a osvta mají zabezpeiti lovenstvu další

vývoj; pedstaviteli živými tchto px^ncipií abstraktních

jsou Slované, Slované všichni, (^olákješí týž problém;a le ne rozumem, nýbrž citem, ^ng_gs^/etou7 nýbrž ná-

boženstvím má otázka býti rozešena. In concreto

náboženství a církev katolická má býti základem, národpolský ve spojení s francouzským vdcem ; a proto

že bží o novou a definitivní organisaci nejen Slovan,nýbrž i ostatních národ, polské mesiánství nemžese odlouiti od hnutí evropského, naopak musí se ho

*) Idee všech ti dozrávají a poínají se projevovat v téže

dob, kolem roku 1830; a opt po roce 1840 všichni ti podávají

je svtu ve form uzrálejší, definitivní. Souasnost je úplná.

— 21 —

zmocniti a proto Polska spojí se s Francií, v níž

Mickiewicz vidí živý pramen moci. Kdežto Kollár,

jsa vren idei humanity, provedení velikého svtovéhoúkolu oekává od práce literární, žádaje proto i na

Slovanech vzájemnost literární, Mickiewicz provedení

plán mesiánských vidi v moci vojenské, francouzská

bojovnost a moc, jak projsidla se v Napoleonovi,

sloužiti má polské idei. /ÍColIáj je eský Bratr^ Mi-,

ckTewic^ je katolík po srcKrt-^oniface VIII., ukazujícího

svtu podle podání dva mee a koucího: „Ecce duo

gladii, ego sum Caesar." Me tedy provede ideu

polskou, slovanskou, lidskou, me zejména spojí nepá-telské bratry polské a ruské, — eský humanitábratry ty na zemi spojiti chce vzájemností literární,

ve slovanském nebi sedí tam v bratrské shod vedle

sebe, kteí na zemi se katanovali, Kosciuszko a Su-

varov.

Xirjevsk^ také eší problém všelidský. Slavjano^

filstvi^^^- 'teprve 3Te zvuku i pozdjšího výkladu

:

láska k Slovanm — je láska ke slovanské církvi,

ku pravoslaví, stát a vzdlanost na slovanských zá-

kladech Je žádoucí organisace všelidská, všekesfanská ,

slavjanofilstvím odiní se veliké schisma rozdvojivší

západ od v^^chodu. Z východu zazá í spasné svtlo .

Shoda i rznost tchto tí apoštol slovanské a

všelidské lásky odpovídá národnímu bytu a asovýmpomrm. Cjl^všem je stejný, ale rozcházejí se v pfQ- mstedcích. ^Lecli^ dvuje vd a filosofii, (Polák srRu^ |"

náboženstvy aíe každý jinému a své círTíVt: ^edi ^

eká spásu od klidné smírné práce, Rus by mu pi-

svdil, ale Polák chápe se mee. Cech radí se s roz-

umem a povoluje Rusovi, že rozum ten má poslouchati

srdce, Polák apeluje jen na srdce. U jiných národhlava a srdce jsou prý rozloueny : Slovan mysli a

cítí zárove v jednom, u jiných národu jedna mo-hutnost obyejn utlauje nebo pedchází jiné —Kollár ; Sebrati všecky jednotHvé ásti duše v jednu

sílu, najíti to vniterní stedisko bytí, kde rozum i vlei cit i svdomí i krásné i pravdivé i podivné i žá-

doucí i spravedlivé i milosrdné a všecek objem roz-

umu sbírá se v jednu živou jednotu — Kiréjevský ;

Není dosti skutenou pravdu znáti, musíme se pro-

niknouti jejím svtlem a teplem, mj srdce a hlev srdce; ale svt dán hlav, srdce vn se trápí —^lickÍ£wkLž, Avšak : Život lidstva je vývoj rozumu— K ollár i Lidstvo nabaživší se vedení abstraktního

rozumu touží po celosti svého duševního žití a tu

celost jen víra pravoslavná dává — Kirj evsky ; Pa-

novati chci mocí svého citu, cit ten chrání se vírou

katolickou — Mickiewicz. Spasitelem lidstva bude

Slovan — Kollár; Spasitelem lidstva bude Polák

s Francouzem — Mjck[e\^z ; Spasitelem lidstva budeRus — Kirjevsk}^. Ume se nalézti cestu vzájemnou

prací spolenou — Kollár; Národ polský cestu tu námuž ukazuje — Mickiewicz ; Ukazuje ji národ ruský— Kirjevsky. TJuvhajme genim všeho Slovanstva,

tm EToBrovským, Kopitarm, Šafaíkm, Gajm, Po-

godinm, Chomjakovm a jiným a jin3'm mnohým —Kollár; Oddejme se geniu velikého muže, Napoleona— Mickiewicz; Následujte ruského mužika — Kir-jevsky . . .

Podrobnjší srovnání tená sám si uiní; sami

budeme mít píinu jednotlivá uení srovnávat a ocenit,

až vyložíme zejména mesiánství Mickiewiczovo a jiné

idee slovanských i neslovanských myslitel, zabývající

\ se stejnou záhadou. Zatím jen tolik už mžeme z cha-

I

rakteristiky KoUára poznati, že jeho idee jsou nejmén; urité a obzvlášt zasluhuje povšimnutí, že netroufal

si doporuiti za vdce Slovanstva a lidstva národ svj,jak uinil Rus. Polák doufá jen v pomoc národa ne-

slovanského, francouzského. Napoleon jest mu mesi-

ášem, Kiréjevský stavi ruský národ v hlavu jen proto,

že sob zachoval isté uení církve východní. Všichni

ti spoléhali na pVincipie všeobecné, všelidské, již vy-

pracované — v _humanitu. v katolictví, v pravoslaví.

/^6. Jp*es to, ze Kollár hlásal všeobecnou ideu hu- i

maílTintf zárove, ba ve jménu jejím hlásal ideu ná-

_rodnQStní.

Idea národnostní, jak se te obecné pojímá, po- '

íná se upevovati na sklonku minulého století a práv.

v souvislosti s ideálem humanitním. Ped tím lidé '

—

byli si vdomi svého církevního a státního lenství/— že národ, jako celek, vedle církve a státu má kul- A

turní posláni, toto pesvdeni vzniká v kruzích širších 1teprve na sklonku minulého století. Nebudeme vy- ^

kládat, kterými jednotlivými vlivy se tak dalo, staí

nám tu,' co jsme práv ukázali, že na sklonku minulého

století v celé Evrop národov se poali osvobozovatve jménu humanity a pirozeného práva. Proti abso-/

lutismu, jenž ústy Ludvika XIV. hlásal, že státem je

jediný, hlásá Rousseau_a dekretuje francouzský par-

lament, že státem je národ. Tento názor filosoficky

formuloval jeden z nejprvnjších, ba vlastn první,

Herdep^ dovozuje z humanitního ideálu oprávnnostideálu národnostního. Stát Herderovi je útvar umlý,nebof píroda lovenstvo organisuje v národv —rodina rozrstá se v rod, rod v národ, národové

'

každý se svým zvláštním národním charakterem jsou

pirozené organisace vedle a v umlých organisacich

státních. „Píroda vychovává rodiny; nejpirozenjšístát je tudíž také jeden národ s /C(//iiin národním cha-

rakterem. Tento se v nm udržuje mnohá tisíciletí

24

a bží-li vladai z nho zrozenému o to, mže nej-

\pirozenji býti vzdlán; nebo národ je tak rostlina

pirozená jako rodina, jen že má více vtví. Nic

tedy úelu vlád nezdá se tak protiviti jako nepirozenézvtšování stát, divoké smšování lidsk3>ch plemena národ 'p^á jedno žezlo."*) I erpá Herder z hi-

storie pouení a nadji, že všecky umlé utvafy státní

i jako hlína se rozpadnou a že v národních státech

1 uskutení se ideál hu nif^njty. ' ~~^

Docela v souhlase s tímto uením Herderovým, z n-hož do znané míry Rousseau k nám mluví, j^ollár

pojímal národ a národnost jakožto pirozený orgán

lovenstva a tudiz ve jménu humanity žádal svo-

Dodu národa svého a slovanského vbec. PCo llár však

|,|vtom odchýlil se od Herdera, že na národnost kla^tfyjraz 'mnoBem silnjší — vždyC si mu pímo mžev3'tknouti, že se mu, alespo ve „Slávy Dcei", hu-

manita tém ztratila, kdežto národní tužby stupovalaž k samým mezím národní výlunosti, a tudíž i ne-

spravedlivosti.

//^)Národní vdomí jednotlivých slovanských ná-

roOTT^irozen a samo od sebe vedlo ke vzájemnémusblíženi .

Tomu sblížení slovanských národ byly píinynkteré. Pedn skutené kmenové povdomí a s ním

souvisící jazyková píbuznos t. Krev není voda —jsme si rodem blízcí, bližší, než nám jsou národové

na p. germánští a románští ; druhému jaz3'ku slovan-

skému i z praktických dvod snáze a díve se m-žeme nauiti než jiným jazykm. Odkazuje Slovanyk sob nepátelství národ jiných,* zejména nme-cliého, nad Slovany panujícího a mezi nin žijícího'

*) Herder, Idee, IX. kn., 4 kap.

— pangermanism hlásal se drive a uritji než pan-

slavism. Nkteré Slovany svazuje stejné politické t-

leso. Konené u malých národ slovanských a národslabých opora o ostatní národy slovanské a zejména

o národy vtší, kulturn a politicky silnjší, byla do-

cela pirozená. Kollár obzvlášt na tento momentklade nejvtší váhu vykládaje, pro idea slovanské

vzájemnosti vznikla na malém a slabém Slovensku.

Proti tmto silám spojujícím síly psobí i rozpo-

j

ující . Slované sami žalují, že jsou jakoby od pírodyobzvlášt nesvorní; nevím: germánští Skandinávci na

p. také se nedovedou sjednotit a skandinávská idea,

jak známo, selhala pes nápor nmeckým;podobn

Nmci sami dlouho se sváili a politick}- spojeni

nejsou posud. Proto není se co divit, že i jednotliví slo-

vanští národov, vedeni svými zvláštními zájmy jazy-

kovvmi, literárními, kulturními, náboženskými a ko-

nen politickými se nesbližovali tsnji. .a.^

Protože mimo Rusy ostatní slovanští národové

jsou malí a vtšina pod žezlem Habsburským,^poli-

ticky otázka slovanská hned od samého probuzení

slovanského vdomí otáí se okolo otázky rakou.-^ko-^

ruské." ==^

* Austroslavism byl dán sám sebou. Zejména ve

Vídni a také v Pešti inteligence slovanská ve smyslu

austroslavismu se sbližovala. Kollár v Pešti poznával

se zejména s Jihoslovany, tuším, že znal ze slovan-

ských jazyk nejlépe srbsk3S a podobn Šafaík sblí-

žil se jazykov i literárn sg Srby. Položení slovenské

k tomu vedlo —- netoliko v hlavním mst Uher rzni

národové se stýkají, ale Slováci koloniemi svými na

jihu se Srby a Hrvaty jsou promíšeni. Kollárova

vzájemnost tedy ve skutenosti byla vzájemnost slo-

vensko-srbská, slovensko-hrvatská. To byla, pravím.

*

— -ii;—

vzájemnost skutená ; vedla také k politické akci

roku 1848. *)

Na druhé stran všem Slovanm, i Polákm,

Rusko záhy musilo se stati pedmtem slovanských

úvah a tužeb. Rusko na konci XVlll. stol. byloje-

Tíným samostatným slovanským státem, Polska pa-

dala, Srbsko dosáhlo samostatnosti • teprve r. 1815,jediné ernohorci byli volnj.ší

;pirozeným zpsobem

tedy Slované oi své , obraceti musili na Rusko.

Rusko nebylo však pou ze- samostatné, ale veliká mocjel^o poala se v celé Lvrop více než ped tim po-

citovat; o pátelství s Ruskem vždy ucházelo se

Prusko a kjok^.za krokem Rusko zasahovalo do zá-

l^itostí evropských již' tím, že v odvkém boji proti

Turecku bylo pirozen^^m ochráncem pravoslavných

Jihoslovan. Tou mrou, kterou pak moc státní a

politický vliv síleny byly i literaturou, naši buditelé

pirozen ruský jazyk a ruskou literaturu ped ostat-

ními poínali studovat.

Pro naše buditele padá na váhu slabost tehdej-

šího Raknimka^ slabost politická i hospoBáská, pro-

') Této vzájemnosti v oné dob zajisté napomáhala armáda

svou dislokací. Živ se pamatuji, jak na mne v dtství psobila

delší pítomnost polských hulán : jak mne vábil jazyk cizí a

pece necizí, jak mimodk vedl ke srovnáváni a napodobováni

resp. mluvení. Podobné vlivy psobily jist na mnohého ;Kam-

pelík na p. vypravuje (Germanisace, 134) jak v Budíne 1832

slyšel rozmlouvali vojáky .Slováky, Cechy, Poláka, Srba, jak to

na psobilo a jak to povídal Kollárovi : píbh ten „konavého'

života, Kampelik íká, zavdal pi;íinu k rozmluv o slovanské roz-

háranosti, z ehož pozdji povstala v ,,Hronce" krátká rozprava

o vzájemnosti slovanské. Kampelik tedy - (srv. v Sborníku

Kollárov str. 195 Komárkovu staf o literárních stycích Kolláro-

vých s Kampelikem) — pipisuje tomu píkladu prostých slovan-

ských vojín znaný vliv na Kollárv spis o vzájemnosti, spis

i bez toho vlivu byl by vznikl, ale psobil i vliv tento.

jevivší se i8ii státním bankrotem. Obávajíce se

úplného rozpadnutí Rakouska a vidouce, jak proti

svtovládné t^Tanii Napoleonov Rusko se staví

v hlavu potlaených národ, pirozen nadje na za-

chránní národa, k národnímu sebevdomí sotva se

probudivšího, obracely se na Rusko.

Proto vedle austroslavismu ustaloval se rusosla-

vism anebo panslavism rusofilský anebo pi'imo pan-

rusism. Jak se obzvlášt u nás, ped Kollárem, sla-

"vlsm vyvíjel, ihned vyložíme, naped však musímepromluvit o panslavismu a panrusismu — nmeckém.

C8J Ano — ped Kollárem a našimi ostatními

všeslovany v Nmcích projevilo se velmi silné a

urité rusofilství : Herder — (rodem Prus !)— i tu pe-

dešel Koliára. Herder, Kollárv uitel ve filosofii

djin a Slovanstva, ukázal také na svtové poslání

Ruska

!

Herder dostal se totiž hned po svých akademi-

ckých studiích 1764 — narozen je 1744 — do Rigy,

kdež jako uitel a kazatel trávil až do roku 1769.

Doba ta byla pro vývoj filosofie a zejména jeho filo-

sofie djin velmi dležitá, jakož i sám pobyt v Rize

pokládá za nejšastnjší. Obzvlášt pak ml v Rize

píležitost seznámit se s tehdejším reformním úsilím

popetrovským, s plány a zámry carevny Kateiny II.,

jejíž proslavený „nákaz" jej pímo elektrisoval. \ jedné

své ód zrovna zbožuje Kateinu a kochá se veleb-

ností a ohromností „Kateinina svta", sahajícího od

„Ledového moe až k nám (do Rigy), od Cinv až

k Baltu" ...

Petr Velik3> Herderovi od dtství až na konec

života byl ideálem panovníka; anonymní ódou na na-

stolení Petra III. Herder vbec zapoal 1762 svou

— 28 —

básnickou dráhu — rodný kraj Herderv po nkoliklet byl v držení Ruska.

V reform Petrov a v jejím pokraování Kate-

inou vidl velikolepý pokus, ^T}'chovati vlíkyirároVidí v tom úsilí o ideály humanitní a v nazírání tomutvrzovalo jej Kateinino pátelství k francouzským

filosofm. Myslil, že Kateinou i jeho ideály huma-nitní se dají uskuteniti ve velikých rozmrech a

proto se chystal napsati spis o ruské osvt, pejesi, aby zbožovaná carevna obrátila na svou po-

zornost. V ruském národ vidl národ erstvý, svží,

nepokažený; obzvlášt když pak r. 1796 odcestoval

do Francie, na -své oi si potvrdil, co vlastnz Rousseaua již dávno vil, že totiž Francouzové

jsou národ starý, zanikající; srovnávaje takto ve sku-

tenosti Francii a Rusko~^^ teba jen jak v Rize se

mu zjevovalo — došel pesvdení, že z Ruska lze

udlati národ docela svérázný a púvoHm („OrígmaPvoTlvy pímo ídéar~lTtstorTkého vývoje. „Ukrajina

stane se novým eckem : krásné podnebí tohoto ná-

roda, jeho veselá pirozenost, jeho hudební nadání,

úrodná pda atd., jednou se probudí: z tak mnohýchmalých, divokých národ, jakými kdysi i Rekovébyli, vznikne národ vzdlaný, jeho hranice budou se

rozprostírati až k ernému moi a odsud celým

svtem !"

Nebudeme vyliovati, jak Herder se nadchnul

vítzstvími Rus nad Turky, jak se mu nelibí vlastní

rodný stát Prusko — (pruské státy musily by se prý

rozkouskovati, kdyby mly býti šastnými) —,

jak

odsuzuje Friedrichovo chování k nmecké literatue

atd., o tom všem v životopise Herderov tená se

mže podrobnji pouit; zde bží jen o to, posti-

hnouti dležitý pro náš národní vývoj fakt, že Ko ilá-

— 20 —

r v nmecky uitel nebyl pouze milovníkem Slo;

vanu, nýbrž pímo nadšeným ctitelem Rusv a že

jétíó názory o Rusku v pozdjší dob vyzrál}-^ v to,i

co ve sv3'ch „ideách k filosofii djin lovenstva"hlásal o Slovanech a budoucím vku humanit}'. *)

Slovany byli mu in concreto Rusové, v Rusku, v pí-

rod a lidech poznal svého rousseauovského lovka,hjstorické __ poslání Slovan vidl v úkolu Ruska,

uskuteujícího ideál hurnanity a osvícenství

Do které míry a kterými cestami Herder poznal

Rusko slovanské, nemohu íci podrobn. Pokud sou-

diti dovedu podle spis vydaných, Herder etl a znal

historické práce a asopis}^, vydávané vtšinou nme-cký^mi uenci tehd}' v Petrohrad žijícími. Co tehdy

v Rusku se stalo a dalo, o tom Evropa dobe se

pouovala ; dležité spisy vycházely nmeck}', latinsky

a francouzsky a ruské pomr}' všude v Evrop se

stopovaly, tak že Herder snadno i bez znalosti slo-

vanských jazyk mohl se o Slovanech pouiti a to

od Slovan samých, píšících tehdy vtšinou nmecky.**)

Rostoucí vliv Ruska a reformy tam podnikané,

zejména reformy Kateininy, nelíbily se pouze Herde-

') Herderv pobj^t v Rize a ruské vlivy Ha3-m v životopise Her-derov líí I., zejména str. 333 až 337 a 72 ; srv. o Petrovi Velikém II.

186, I., 65 ; o zmínné ód na Petra III. viz I., 15. Prof. Sobstianský(Vieiiia o nauioHíi.ibiiwxi ocoóeuHOCTaxi xap.iKTcpii h lopiuimecnaro

óbira 4pCBiiiixi C.iHBaui 1892 p. 15, 16) jednaje o Herderovychnázorech o Slovanech, praví o rižském vlivu, že Herder stal se

nejhoroucnjšim ruským patriotem, — správn, jestliže se ruskýpatriotism pojímá nenárodn, pouze politicky a to ve smyslu hu-

manitního ideálu XVIII. vku.") Ve svých „Ideách" Herder tam, kde mluví o Slovanech,

dovolává se tchto autorit: „Frisch, Popowitsch, MQller, Jordán,

Stritter, Gerken, Móhsen, Anton, Dobner, Taube, Fortis, Sulzer,

Rossignolt, Dobrowski, Voigt, Pelzel u. s. w."

— >!0 —

rovi. Zajíniav}^ je na p. hlas italského filosofa Fi-

lan^ieriho,jenž podobn

jako Herder oekává ruslýé'

prvenstv í v JLvrop. Oekávaje panství humanity, a

osvty, vidl v zákonniku Kate-in}^!!. dostatený dvod,aby Rusko, sílící se i politicky, vládlo padajícím ná-

rodm evropským *)

A^\ U nás slovanské vdomí šíilo se tedy z uve-

deiiy^ dvod tou mrou, kterou rostlo vdomí eské.

S poátku na konci minulého století slovanské

vdomí sesilovaio se uenci a vdci, hlavn historiky

a gramatiky. Práce Dobnerovy, Pelclovy, Voigtovy,

Durichovy a j.**) odvodovaly a pevnil yjietoliko eské,ale i slovanské vdomí : ohniskem a pevnýnTzllcTademtoho hnutí stal sq/-í)ó1)rovský7Nveliký zakladatel slavi-

siiky, — slavista ánvt^^WýYne^iTdohemisiá, a posílel

,,slavistika" je vcn oprávnným nazváním i speciál-

ních slovanských studií. Vda práv pro naše znovu-

zrození více udlala, než dnes ve mnohých, domnlevelmi

,,praktických" politických kruzích se myslí.

Práce historikv a Dobrovského záhy vnikají do

vdomí inteligence a do lidu Dkazem tomu sloužiti

mže Pchmajer) a jeho innost básnická, pokud totiž

básnícf "význácnji než vdcové charakterisují city a

smýšlení své spolenosti. Své ,,Sebrání zpv a básní"

významn vnoval Dobrovskému, jenž v podniku jeho,

který'mž poíná se naše literární obrození, pomocnou

*) Filangieri, Scienza della legislazione 1770 I. kn., kap. 8.

'*) Pelcl na p. hned v prvém vydání svých djin 1774 po-

ina djiny eské pohledem na .Slovany vbec, jejichžto prý po-

tomky Cechové jsou: lii pak tyto naše „prarodje" podle zná-

mého místa z Prokopia. Doklady k tomu, že se v Cechách vdomislovanské i v starších dobách neztratilo, viz u Perwolfa, Ciacaiie

Hxx BsacMHHfl OTitoiiieHJa H CB!i3i)i II., obzvlášt hlavu o eskéslavistice v XVII. a XVIII. století.

— 31 —

ml úast. V poátcích této sbírky ješt velmi málo

se nalézá uvdomle slovanského povdomí. SámPuchmajer sice uvádí sbírku pekladem ódy Chera-

skova, ale ostatek je šmahem básnno pod vlivem

nmeckých vzorv a nikoli — a to je velmi charak-

teristické a pouné — ve smyslu pozdjšího vlaste-

nectví; teprve v III. roníku (1798) je báse promýšle-

nji vlastenecká — „Na echy" — a v ní je také

zmínka o slovanských národech.

Avšak Puchmajersám^svým vývojem stává__se_

úinnjším hlásatelem~ slovanské idee tím, že vniká

do práci slovanských národ a poznává slovanský-,

zejména ruský jazyk.

Nejrozsáhlejší a N. B. puchmajerovskou báse:Chrám Gnidsk}^ (1804) zdlal podle polského vzoru

Szymanowského. V zajímavé pedmluv Puchmajer

hlásá „sjednocení se všech Slovan (aspo v naší

monarchii písmem latinsk3>m)" a k tomu konci, abyponkud sblížil Poláky s Cechy , zavádí svj pravopis.

Horlí proti pedsudku, jakoby na východu nekvetla

krásná poesie, nýbrž jen na západ, je pesvden,že naopak eským básníkm vzory slovanskými „pe-hojná žíla zlata nejistšího" by se odkryla. Jen tímto

„jistým prostedkem" zabráníme postupu odcestování

a odslovaování. Konen doporuuje obzvlášt polské

básnictví pro svou hodnotu. Zejnena pak pekládáni'

z ,,cizozemštiny" ušetí nám „polovici" práce, bu-

deme-li míti i polský peklad po ruce (pro nestaí

jen polský?!) a druhé: staneme se slovanštjšími a

tak nebude obavy, že „tou nemotornou ponmiloueštinou všecko se pokazí a zmate".

Slyšíme tedy: potebujeme slovanských jazykk oištní eštiny, slovanské jazyky jsou nám z prak-

tických dvod snadno dostupné a konen bud za-

znamenáno, že Puchmajer peje tak zv. austroslavismu— proto, že práv jsme v téže íši vedle sebe.*7

Tento austroslavism a ocenní poesie „nešast-

ného národa Polského" Puchmajerovi nepekáž^l_jtá^ti

se rusofilem; náš prvý básník složil prvou ruskou

mluvnici. Zajisté spojení poesie a mluvnictví pro dobuvelmi je významné. Zajímavo je opt vnování pravo-

pisu rusko-eského (1805) Ržikovi: je nadšen, že

Ržika, byvší v Cherson v diplomatickém poselství,

s Rusy esky se domluvil, je šasten, že takto podándkaz, že eštinou, tou pohozenou eštinou, dále lovkdojde svtem, než jazykem jiným a ovšem nmeckým.

V posledním (V.) svazku svého „Sebrání" (r. 1814)umístna je již báse Markova : Jungmannovi a tamuž zeteln se volá:

Tam od východní strany duch Slavie vje . . .

Tam k Slovanm jest otvor líbezného zení . . .

Vždy Rur3fkovo žezlo nám se nevyrvalo.Až podnes stojí Moskva . . .

Avšak Markem picházíme již do druhého období,

a my chceme naped zachytit slovanský charakter

doby prvé.

lo) Duchovním stediskem této prvé doby národ-^

n ího obroze ní j e Z)Q^r>2;5^ý. Ocenili jsme Dobrov-ského jako osvíceného joseíinistu — žák osvícence

Seibta, jenž žákm svým zjevoval uení Rousseaua

') I ve své básni „Na jazyk eský" 1816 z radosti nad uve-

dením eštiny do škol psanou ozývá se austroslavism :

Radujme se, brati, s námiMoravané, Slováci

!

V spolek svatý pjdem s vámi,

Slezané a Poláci

!

„Jeden jazyk!" naše heslo

Bu, bv nám to slávu neslo. (21)

33

a Humea, dsledným byl pívržencem a záštitnikem

i edSíuhuman ity

.

Kollár od nho netoliko veden byl jako od svých

jenských uitelv a od Herdera k humanit, nýbrž

i k slavistice a slovanské "vzájemnosti. Otcem slovan -

ského našeho vdomí je Dobrovský . Kollár ÍJobro\^

slFeFo uznává za svého hlavního uitele a zajisté

správn a právem. Z jeho innosti poteboval jen

abstrahovati pravidla a ml budovu svou zbudovánua provedenu.

Výslovnji Kollár pomr svj k Dobrovskémuformuluje tak, že prý tento k literární vzájemnosti

proklestil dráhu, akoli „nevdom a neúmysln . . .";

jeho spisy jsou „všeslovanské" (allslavisch), „akoli

ješt nevdl, co slovanská vzájemnost v literatue

jest". A vykládaje, pro pro neznalost slovanských

jazyk Slovanm o dležité vci týkající se všech Slo-

van psáti musí nmecky, opt za píklad uvádí Do-

brovského, že i tento psal svá „panslávská" (pansla-

vischen) díla nmecky nebo latinsky.

Podotkli jsme již, jaký význam má vdecká sla-

vistika Dobrovským založená — naše eské vdom i

bylo práv podstatn slovanské . Dobrovský, jsa za-

kladatelem slavistiky, zárove jest i prvým bohemistou— chceme-li tím slovem oznaiti soubor všech po-

znání, vykládajících nám podstatu eského národa a

eské národnosti. Dobrovský stvoi l srovnávací a h-

storickou gramatiku slovanskou a eskou , on podal

nám diiny literatury naší posud nepekonané co do

koncepce a hloubky názoru, Dobrovský podal mnohéhistorické a linguistické píspvky — zkrátka Do-tírovský byl skuteným zakladatelem vdeckého bá-

dání o Slovanech a eších. A jak správn vnikl do

ducha své mateštiny! — že poznal pízvunost na-

proti Ižiklasickému copu asomrnosti a že ustálil

roztiídní eského slovesa, tyto dva výkony dokazují

samy o sob, jak Dobrovský národnímu hnutí vyka-

zoval dráhy.

Dobrovský cítil však také esky a slovansky —ba vlastn slovansky a esky.

\'ezmte si na p. jen jeho „Slavína" a^3jovankii'í

a hned uvidíte, co Dobrovský uinil pro slovanskou

vc a jak Dobrovský' slovansky cítil. Hned úvodní

poslání „Slavína" ke „slovanským bratím" je nad míru

krásné a hluboké — míním hluboce myšleno i cítno —

;

ani Kollár ani Jungmann, jichžto cit obecn se

uznává, nenapsali nic srden teplejšího. A s jakou

pílí Dobrovsk}' v tchto svých sbírkách, jakož i v ostat-

ních z celé slovanské a svtové literatury shledává,

co by Slovanm slovanský svt mohlo vylíiti, slo-

vanský svt pítomný i minulý. Hned na prvém míst— mluvím o

,.Slavínu" — podává Herderovu sta o

Slovanech a podobn pak, jak pravím, s mravenípílí shledává všecko, co poznání a milování Slovan-

stva mohlo by sloužiti. A jako v „Slavínu" a ,,Slo-

vance", tak už ve svém ,,Literarisches Magazin", ve

svých Djinách eské literatur}^ — slovem ve všech

svých pracích psal a cítil slovansky.*)

Dobrovský' byl rozhodný rusofii^ V jeho soukro-

mých jprednáškách to bylo znáti, jak se Ruskem pe-

liv zabývá; vidti to z toho, že sám podává ruskou

gramatiku a — Puchmajer svou eskou mu vnoval,

k nmecké Dobrovský mu napsal pedmluvu. Kopitar

íká mu, že je „polorus", a vytýká mu pílišné ruso-

") „Slavín" vj-šel 1806, „Slovanka" 1814, „Literarisches Ms-

c:a7.in" prvý svazek 1786.

filství.*) v jednom dopise Dobrovský mluví o státní

ei v Uhrách, 1805 snmem ustanovené; doufá, že

usnesení nepotrvá vn: „Slováci vzpírají se proti

tomu udatn dosti, a kdyb}' pece jazyk svj musili

zamniti za jin}^ dal by se pece lepší vyvoliti "**j

Dobrovský ví, že Slovanstvo svtu V3^dá nové

svtlou \ nícolika ádcích napsal celou filosofii djin.

Odporuje totiž Kopitarovu plánu, ve Vídni založit slo-

vanskou akademii, udává za dvod, že by se jí tam

nedailo, proto že ve Vídni — „vím to diplomaticky ',

(= z úedních listin) — se vylihl ábelský princip

germanisace". „Od Slovan pijíti musí nové osvícení

svta, teba b}' 'Pnici prví stah se hlasateli lepších

fnethod. Slovanský um — (užívá v nmin slova:

um) — ist pojatý je v lidstvu krajn svedeném nej-.

mén pokažený^ Nmeckým rozumem není co opo-

vThovat, aie^našemu umu se nevyrovnává. Francouzský

esprit píliš brzo se vykuuje a sotva že se dá za-

chytit. Qui potest capere, capiat."***j

Dobrovský pochopil i praktickou váhu slovanské

idee a pedstihl v té píin své vrstevníky i v tomto

oíleHu. Až budeme mít hlubší výklad Dobrovskéhoinnosti, i o této stránce jeho psobení nco se snad

dovíme — z dopis ke Kopitarovi jen narážkami se

pedmt naznauje.V tomto ohledu Dobrovského velmi dobe charak-

terisuje adresa, kterou 1791 25. záí v Uené spole-

nosti pednesl králi a císai Leopoldovi II.: O odda-

nosti slovanských národ arcidomu rakouskému. Proto

") Jagié, Briefwechsel zwischcn Dobrovvsky und Kopitar

p, 542, 1826, 3^ kvtna: jindy (p. 539, 1826, 21. dubna) v3-t3'ká

nni jako všem Cechm rusofilstvi — q^ci Ruska prý se koinie.**) Ibid. p. 213 (181 1 22. crvencc^T '

"

'") llíid p. 404 (1815 7. kvtnaV

^

:•](;

že tato adresa práv pro djiny slovanské otázky a

pímo politiky je dležitá, podám tu strun její hlavni

cbsah a sled myšlének.*)

Vzpomínaje lojálnich projev Jihoslovan, doka-

zuje, že mj^ echov více než jiní národové mámepíinu k oadanosti k rodu panovnickému a to" proto,

že ve skutenosti a zejména ól nastolení Marie

Terezie národ eský byl vrný, dokazuje to v ne-

blahých pro jeho zemi válkách a po druhé proto,

že my Cechové zárove s ostatními národy slovan-

skými císaský dm udrželi jsme pi jeho lesku a že

budoucn jej budeme moci chrániti.

Po tomto úvod Dobrovský Leopoldovi podávádkaz, že, co pravil, není pepínáno a dává dkazpedn statistikou slovanský_ch_národ ; adou probírá,

co pro rod panovnický^ uinili Hrvaté, Slované v Sla-

vonii, polské a ruské (russische) voje Halie a Lodo-merie, echové, Moravané a Slováci v Uhrách a ostatní.

Slované, co do potu,_jjoynay[i_se_£inejmenším ostat-

níni]]^^^na?o^um77~,^7ávem tudíž slovanský rod~~mžebýti hrdý, že hlavn svou silou udržel vnjší jistotu

panovnického domu."

Na to Dobrovský vzpomíná, jak Slované dívebyli utlaováni pcd Karlem Velkým a ješt pozdji, že

jméno Slovan Nmcm stalo se jménem pro otroka—nyní požívají svobody a upevfiují moc nmeckéhocísae; ped tím Slované v Sasku, Míšni atd. byli

vyhubeni — „nyní panují v rusko-slovanském kmenua kmenem tímto od erného moe až k moi Ledo-vému, zavírají smlouvy na hranicích ínské íše, roze-

sílají úkazy ve své ei do konin více než dv st

*) Uiber die Ergebenheit und Anhánglichkeit der SlawischenVólker an das Erzhaus Oestreich. Prag 1791.

mil vzdálených, pátrají na svtovém moi mezi Asií

a Amerikou.Ped dávnými vky Slované pod eckými císai

v Caihrad musili sloužiti a otroiti pi tahání deva pi jiných nízkých pracích — nyní sultánovi uchvacuji

Krym, porážejí jeho lodstvo na erném moi a byli

bv ho, spojeni se slovanskými národy, jejichž chra-

brost a síly vašemu velienstvu slouží k službám, za-

pudili s jeho pyšného stolce, kdyby vaše velienstvo

nebylo pokládalo za estnjší, pekrátiti krveprolévání

a poraženému vysokomysln dáti mír".

Po této slovanské ásti své ei Dobrovský mluví

za národ eský . Cechové jsou panovníku vrni, nikoli

proto, že po odboji proti Ferdinandovi II. poznali, jak

nevra se msti, ný'brž hlavn z toho dvodu, že

poznávají ve svém králi spravedlivého a moudréhozákonodárce. A koní Dobrovsk}^ adresu prosbou,

aby panovník „proti bujnosti a neskromnému donuco-

vání" jazyk esky chránil

;jestliže se zdá výhodné

pro stát, aby všichni poddaní mluvili týmž jaz3'kem,

tož z druhé strany je jisté, že všeliké v tom donuco-

vání je škodlivé.. Všichni zeíípanští úedníci pro \

echy a Moravu mli by znáti esky. *) ^

M3'slím, že mžeme si o slovanské idei Dobrov-

ského uinit obraz docela jasn}^

Dobrovský skuten se cítí iako Slovan. Jeho

slovanský cit je velmi velý. Slovanskou ideu pojímá

dsledn, dslednji a správnji než Kollár — s hle-

diska humanitního ; v tom, jako Kollár, veden byl

Herderem a nmeckou osvícenskou filosofií. Dobrovský

je rozhodný rusofil, což tím více musí bý'ti v^-znaeno,

*) Tato poslední ást konici suggerujicim vylicnim, jak na

vídeslé universit a j. založeny stolice jazyka eského, nebyla

pednesena, akoli je pitištna.

protože nékterí slovanští spisovatelé ten fakt, že

totiž n aše národní vdomí slovanské hned š poátku '

a vždy ve sv\xh nejlepších pedstavitelích bylo ruso -

hlsk, obcházejí. Ze pi tom podobn, jako po nuíPuchmajer; z praktických a daných pomr politických

uznával i austroslavism, zejména na sklonku XVIll.

století, nemže pekvapiti. Teprve pozdjším vývojemrakouská idea i od nkterých eských politik hlásána

jakožto historická ba pirozená protiva proti Rusku.

Dobrovského v té píin lépe vedly netoliko slovanské

srdce,^le i slovanský „um".

(wT^Naše charakteristika Dobrovského nebyla by

úpliiaTKdybychom nevnovali zvláštní pozornostjeho

pochybování o živqufnfísi -^p^il^-^bn náro^a^ kteréžto

pochybování posud se mu se zlým vzpomínává. Jako

ve mnohých vcech eských i v tomto fakte velmi

povrchn a tendenn se psalo a píše. Pedn a

hlavn: Dobrovský se svou skepsí netaj il — a kdo

má právo ve jménu národnosti — rozhodn povrchnpojímané — pronášeti vlastenecké anathema? Dobrov-

skému se nerozumlo a kivdilo: ta jeho skepse našemuznovuzrození a slovanskému vdomí mnohem a mno-hem více pomohla nežli nepochybování celého tuctu

Hankv a duchem mu spíznných vlastenc.

Nuže pedn. I uznávaný a peslavovaný Jung-

mann pochyboval a pomrn pozdji než Dobrovský

;

napsal ješt 1827 docela pesimisticky: „Nám se do-

stalo (ó, kéž se mýlím!) býti svdky a pomocník}-

koneného mateštiny zahynutí!"*)

*) Musejnik ve lánku: O klasinosti v literatue vbec a

zvlášt eské. Malodušnost až nepknou Jungmann projevil, kd\'ž

ze strachu p své postaveni chtl se zrici vší literami práce a s ni-

žádným z Cechu se nescházeti — to i shovívavého Zeleného po-

nkud zarazilo, ale vykládá si to tím, že prý J. v Litomicích zvykl

na — klid.

39

Pochyboval — Šafaík a to ješt mnohem pozdji,

na sklonku svého života, jak Pypin nám dosvduje.*!

Pochyboval i — Kollár. Kampelík na dotenémuž míst uvádí íz r. 1832) výrok Kollárúv: „Ze Slo-

vák nic nebude, z echv a Moravanv též nic,

ostanou-li zlomk}' osamotnlé; spojí-li se však svornc

v jedno tlo, budou-li spolu držeti, spolu psobiti,

smle všem pohromám a útokm odolají na jich ea národnost se valícím." KoUárovy pochybnosti jsou

však docela zejm vysloven}- i v „Slávy Dcei" :

Jestli Slávy rumy ješté vstanoukukou vaší píští potomci . . . II., 36.

Nejedenkrát véru tak se zdáloMysli mé a srdci bolnému,Jak by ku otroctví vnémuVšechn}'' Slávy nebe odhodlalo . . . III., 6.

Naproti tomu budiž v této souvislosti uvedenojiž zde, že Palacký r. 1825 velmi rozhodn vyvrace l

pochybn osti "Dobrovského n hrabte Kašpara Stern -

berka a uinil památný výrok: „Budeme-li se tak

všichni chovati, pak ovšem musí zahynouti nás národ

hladem duchov3'm; já aspo, kdybych byl tebas ci-

kánského rodu a již poslední jeho potomek, ješt

za povinnost bych si pokládal, piiniti se všemožnk tomu, aby aspoíi estná památka po nm zstala

v djinách lovenstva.'-'*)

Avšak tím, že pochybovali i jiní, není ješt vy-

loženo, co pochybování znamená práv pro naše

slovanské obrození. Naped však musíme se ješt

pozornji podívat na tu skepsi Dobrovského.

*) Pypin, Historie literatur slovanských (Kotik) I. 246

:

Pypin mluví jen o jisté nedve a pocliybnosli v Slovanství —ale to je u Šafaika zárove pochybnost v silu vlastního národa.

**) Kalousek, Nástin životopisu Frant. Palackého. ^Úvodem

k déjinám Palackého, XIX.)

40

Dobrovský pedevším nevyslovoval se vždy se

stejnou a docela rozhodnou a naprostou pochybností.

Uvedu místo jist charakteristické z djin hteratury

(na konci I. vyd. 1792). Zde vyslovuje se s rozhodnouuritostí, zakonuje dílo své básní (Knoblochovou)

:

Výstraha na hánce jazyka eského, a tam teme . . .

Teutone, tvá mn e jest milá,ne však víc než echova,v vlasti, bud erná neb bílá,

své sídlo pede míti má. •

Nev jen! špatná tak není,

jak se tob vbec zdá,ke všemu se schopn mní,vázat, jak velíš, se dá.

Tak krutj^m bys neml býti,

nech si tvá i pedek má;mn bys neml všeho vzíti

místa, s tvou a pebývá.

To asi je názor Dobrovského — (1792!) — .je^^o

požadování literární rovnoprávnosti a rovnocennosti .

Avšak literární rovnoprávnost a rovnocennost nedá se

zákonem zabezpeiti jako politická, a v té píinDobrovský a po nm jiní prost konstatovali skute-

nost a ta byla taková, že jak Dobrovský psal latinsk\^

a nmecky, tak ješt i Šafaík nmecky vydal sv é

Jjiny ^slovanské Fei a literatury^" (1826), ^Kollár

nmeck}'^ vydal svj spis o vzájemnosti (I. vyd. 1837,II. 1844) ^ Palackého dílo životní vyšlo naped n-^mecky (I. svazek 1836) a teprve 1848 esky!

Nevtší jiaši mužové Dobrovský, Safaikj_Kollár .

Palacký psali nmecky — Celakovský, bližší Hankovi,

psobiti mohl pro slovanskou ideu díve v Prusku

než doma. Šafaík ve svých djinách praví, pro psal

nmecky: velikou vtšinu látky pro djiny slovan-

41

ského jazyka a literatury erpal ze spis „témvšech nmeck^xh" a druhý dvod „bylo práni uiniti

knihu stejn itelnou všem studujícím a pátelm lite-

ratury mezi rznými kmen}' našeho mocnáství. Vímvšak ze zkušenosti, že rznost náeí, písmen a pravo-

pisu mezi kmeny zpsobuje zed, již protrhnouti

mezi sto uen\'mi sotva jeden má odvahu a chuf

Toto V3'znání bohužel zarmucuje, je však pravdivé".

Celí se literární pevaze nmin\' nminou a to'

znamená, že se v dob té, tedy v dob t. zv. probu-

zení, národnost ješt nepojímá tak urit a výluns^hledis^k a jazyka jako dnes. To pravé odpovídá po-

kleslosti jazyka eského, idea eská nebyla s poátkupojímána tak národnostn, jako pozdji. A netoliko

idei eské — i slovanské idei, jak vidíme, n-mecký jazyk a nmecká kultura musila sloužiti. Do-brovsk3> neml tu pouze píklady na Slovanech esk^^ch

a rakouských (Kopitarovi a j.), ale i ruských. Neza-pomínejme pece, že nejen Dobrovský a dlouho ještpední naši mužové, nýbrž i Rusové psali a psáti dávali

nmecky; na Rusi v téže dob ruskou historii psali

Nmci — Kohl, Bayer, Muller, Schlózer, Evers, Raitz,

Stritter : Miillera i slavjanofilský historik Bestužev-

Rjumin nazval otcem ruské historie. Nepravím, že

by jen tito Nmci byli psali ruskot historii, že b\

nemli významu i ruští spisovatelé jako Tatišev a j.

;

ale o to bží, že u nás v Cechách v té dob známibyli hlavn ti nmetí spisovatelé, jak vidti ze všechhistorických a literárních prací a jak to Šafaík, jak

jsme etli, výslovn konstatoval.*) «

*) Historie Karamzina poala vycházet teprve 1816. ÚsudekBestuževa-Rjiiniina o Mllerovi viz v jeho Pvcciciia iicTOpia 1872 I..

210; odmlouvá mu, ale nesprávn a neprávem Ko/n/ovi, lIoTop.;.!

pycfi.iMO (MiiocoiHiiiiiii 1884, hlava V.

42

Dobrovský tedy proste uznával, co bylo . Pitom "^harakterisován je dvojí vlastností.

Dobrovský neiti žádného záští a žádné — eklbych — kultu rní závisti k Nmcm, akoli zatracoval

„ábelskou"" germanisaci. Jemu proto nevadí, že Nmcidokonce by mohli nalézti methodii pro naši slovanskou

osvtu. Tak dovede myslit a cítit pouze lovk, ne-

toliko veliký duchem a srdcem, ale lovk naskrze

positivníj, nepotebující pro své ú silí netásky a závisti

k cizímu. Takových lidí vždy J málo, — vtšina

lidí milujíc vlastni, domnívá se, že musí nenávidt cizí.

Dobrovský v tom nám byl z^"ý"^ vzorem nem ali-

£hernosti^ která v boji o jazyk, jak my jej vésti musíme,

snadno se vyvíjí. Dobrovský byl skutené humánní

Slovan — to, eho ani Kollár, akoli in abstracto to

kázal, konati nedovedl.

Tuto klidnou, sebevdomou vlastnost nervosnjši

potomci Dobrovského ne všichni dovedli pochopit a

ocenit, nedovedli poznat toho sílu, sílu v pravd slo-

vanskou. A proto vyskytli se hlasové, kteí Dobrov-

ského zrádcovali, — je mi trpké musiti si piznat, že

tohoto vlasteneckého tažení proti Dobrovskému dopustil

se i Palacký vedle Safaíka a Jungmanna; jsem rád,

že prof. Král snesl svdectví, že hlavní toho vinu

Jungmann nese*) — Jungmann vbec nejlepším a nej-

estnjším lidem nerozuml, jak vidíme u Zeleného.

I

S positivností DobroyjkéhQu.snuvisí jeh o literár ní

v estnoiraTmtrcká odkrytost . Ani tomu naši vlastenci,

starší i novjší, posud nedo'vedou rozumti, jak objevilo

se v zahanbující míe v posledních bojích proti pod-

vrhm, proti nimž už Dobrovský bojoval. I v tom

Dobrovský musí nám býti vzorem.

'i Lisly tllolot:. r. 1894.

id

Nebží tu o vc malou.

V boji duch^ jako v boji fysickém, smi se využiti

všech estných "prostedk. Duchové a vojíni mužni

a zdatní vz3y'Tíý vyznamenávají se rytíi-skostí -

—

bojují mužn, odkryt, estn. Jen duchové menší

a vojíni slabší snadno berou útoišt k podskoku a

k prostedkm neestným. Dobrovský byl pravý rytí

ducha — jemu píila se všeliká nepravda;proto stál

na kritické stráži a zejména protivila se mu všeliká

neupímnost a nemužnost, která se v domnlém zájmu

vlasti v našem táboe již již vyskytovala a které

posud jsme nevyhostili ke vlastní veliké škod. Bylo

pímo požehnáním, že hned pi kolébce našeho znovu-

zrození duch tak kritický a estný vedl mladší po-

kolení.

Avšak je na ase, zkrátiti t3-to úvahy, akoli bych

rád podle sil k tomu pispl, aby Dobrovský byl poznán

a následován. Bylo by to smutné vysvdení pro

naši dobu, kdyby se jeho eská, jeho slovanská práce

pln nepoznala. Který slušný Nmec by chtl zrád-

covat Gotha? Dnes dokonce i Bedich II. od nacionáln

smýšlejících lidí se uznává — a u nás by se ješt

sml zneuznávat muž, jenž byl naším duchovním

otcem?Nemysliž nikdo, že bych rád zamazal Dobrovského

skepsi. Nikoli — on skuten pochyboval; avšak— jak? Co pak nemluví eí dosti jasnou jeho ne-

úmorná, nadšená práce? Obyejná skepse nedovede|

pracovat ; aleDobrovský pochyboval, jak pochybuje >

matka Tiad kolébkou svého slabého duete ^^^^^^^ a z ta-

kové pochybnosti, prýštící že srdce, rodí se spasná

práce záchranná. *)

*) Ješt Braiidl, akoli již poznává kivost posavadnich lisudkú,

napsal: ,, Rozumová, nepoetická povaha jeho jest na píin, že cit

44

A te — trváni — pochopíme V3'znam Dobrov-

ského „pochybování" pro naše znovuzrození a slo-

vanské vdomí.To pochybování bylo jednou z podmínek a hlavních

rozumových pružin eské a slovanské idee. Proto

Kollár tak plamenny-mi slov}' toužil na naši malost,

proto ani nedoufal, že my Cechové sami o sob a

z vlastní síly se udržíme : toto Kollárovo pochybování

je jen jedna stránka jeho slovanské idee. A tak i

Dobrovského sílilo slovanské vdomí — teprve doba

pozdjší vzala nám pochybnosti, a poznáváme posud

svou malost a nedostatenost. Toto poznání vždycky

a právem pivede nás ku vzájemnosti s ostatními ná-

rody a pedevším se Slovany.

potomkv radji se ohlíží po Kollárovi, Jungmannovi atd. ; ale když

vida eská a slavistika vbec atd." Bylo by zbytené polemisovat

proti tomu nesprávnému protistavni citu a vdy — Dobrovský

ml vicc pravého citu než mnohý z jeho protivníkv, kteí jeho

citu práv tak nerozumli, jako jeho rozumu Brandl, Život Josefa

Dobrovského 1883 p. 277. Poznamenati musím, že Brandl v ži-

votopise Safaikov o Dobrovském mluví velmi nepívtiv, —jinak, než v jeho životopise.

líašeho otrozeni

druhá doba : doba Kollárovaa Jungmannova.

i2VDruhé období našehoKoltáfem je charakterisovánp

o nrn^^ platí Tó znané míry

znovuzrozeni pravé— co usoudili jsme

o celé dob, kterou

pibližné od vydání Jungmannova pekladu Miltonova

Ztraceného ráje lze vésti až k roku 1848. *

)

Vdecká práce v této dob se rozšiuje ne vždyna prospch hloubky; ba patrný je jistý chvat u mnohých,svádící až k povrchnosti : c ení se pochopitelným zp-sobem kvantum, nejen kvafita.**) Djiny a jazyko -

') Uritým datem období nedá se rozhranit: nebžif pouzeas, ale o smry myšlenkové, i trvám tudíž, že asi rokem iSii

dosti správn lze poínati nové období rcsp. nový smr. Zestarších Dobrovský poád ješt pracuje a psobí, ale vedle nhorozvíjí se již smr nový.

**) K obživení obrazu doby vzpomeme si na tyto charaklf-

ristické zjevy literárn-kulturní

:

1 781 Nmina zavedena do škol.

1792 Stolice jazyka eského pi pražské universit; v Novcci

Mst za Vídni již 1754, pi vídeské universit 1774.

1 795 Puchmajerova sbírka i . sv.

— -I*;

zpytná studia ovšem stojí v poped i ; organisátorem

a vdcem Palacký se stává, jenž podivuhodnou úsilností

ukojiti chce ten „duchový hlad", jehož ukojení Do-

brovskému nezdálo se být možné. Palacký sám pi-

pravuje se na poátku této doby, kdežto zatím Jung-mann stává se_^rádcem a vdcem mladší generace "a

"

vrstevník. Jungmann pedstavuje nám s jiné stránky

než Kollár snažení této generace. Veliký pívrženec

Yoltairv je nekritickým, a slepým stoupencem osví-

cenství minulého veku a josefinismu; v tom liší se

neprospšn od Kollára, jenž pi všem racionalismu

dovedl si zvoliti lepší vzory — Jungmann i ve filosofii,

netoliko v literatue, dokonce i Wielanda (!) se dovo-

lává. Ve svém osvícenství Jungmann je tak dsledný,

že i absolutism pijímá, mysle pi tom na absolutism

ruský.

1811 Ztracený ráj Miltonuv.

j8i6 Na gymnasiích povoleno uiti eštin (v Cechách).

iSii Srbské písn Hankovy — Podvrhy rukopisné- -- Starobylá

skládání Hankova.1818 Museum založeno.

1820 Puchmajerova ruská mluvnice (nmecká!).

1 82 1 Krok založen (Kollárovj- básn).

1 822 Slov. nár. písn Celakovského, Dobrovského Institutiones.

1823 Národní písn slovenské Kollárem, Safaí-íkem.

1824 Slávy Dcera.

1825 Jungmannovy djinj- literatury.

1826 -Šafaík, Geschichte der slav. Litteratur.

1827 Musejník se poiná Palackým.

1829 Celakovského Ohlas písní ruských.

1831 Matice eská — V Olomouci na akademii stolice . jazyka

zízena.

1834 Slovník Jungmannv I. sv. (1839—V.).

1836 Palackého Djiny I. sv. (nmecký!) — Máchv Máj.

1836—37 Šafaíkovy Starožitnosti.

1846 Havlíek o slovanské otázce.

1848 Palackého Djin}- I. sv. eský — Slovanský sjezd.

Pi Jungmannovi musíme vbec na charakteristický

jeden smr tehdejší Hteratury ukázati. Míním právten wielandism, anebo jak bych nazval tu zálibu lite •

rát v lehké a dvojsmysln smyslné pikanterii býval^^ch

tVancouzských salon. Již Puchmajer spracoval Montes-

quieuv Chrám gnidský — (Duch zákon byl v Ra-kousku zapovzen !) — , po nm Tablic a Palkovimli podobné záliby na Slovensku; Jungmann také

tomuto smru hovl, i Hanka a j. Smr tento i histo-

rick}' docela dobe se hodí k voltáirismu — Puchmajerse stejnou vervou opvoval i Zižku i Venuši. A že

elní pedstavitelé tohoto smru byli duchovní — je

jen dkazem, jak i na naše buditele smr cizí mocnépsobil.

Pro ráz doby pouná je Jungmannova pée, abyMarek sepsal logiku a metafysiku ; inil tak pedevšímpToíÓ] že toto odv tvi nebylo ješt eským jaz^-kem <<

spracováno ~—- ale Jeví se v tom pece i správný •« /

pocit, že" vdeckému a národnímu snažení za základ |l V'

sloužiti musí filosofie jaTožto celkový názor o svt.J

Jungmann horle proti nmecké filosofii, patrn potebu' " ^filosofie naší pocifoval.*) Avšak tam jsme ješt dávnonebyli — PalackýjSafaíkj Klácel a j. všichni vych á-

zeli z filosofie nme_ck^.

Co do svého hlavního obsahu filosofie poád nesla

se smrem humanitním. Kdežto Kollár hlásal humanituHerderovu, Jungmann, jak už eeno, hovl Voltaireo vi,

jehož filosofie taktéž byla humanitní a osvícenská ,

ovšem zpsobem nám se nehodícím ; ze zátiší svéhoneoblomný a opravdový- ,So/2aíi\ hájen}' Dobrov-ským — (Dobrovského všu^e-^rraiezáš, kde bylo teba

*) Pro charakteristiku Jungmanna viz ovšem Zeleného životo-

pis; o filosofii viz p. 347 (a. vyd. 18811.

48 —

srdce a práce) — a podezívaný Jiingnianneni, i na

naše vlastenecké kruhy ml blahodárný vliv. Dležitéje, že i Bolzano ve svém snažení ml cíle humanitní —Kollár pi'ejav filosofii Herderovu skuten vyslovil.

eho dob bylo potebí.

Mimo historii, jazykozpyt a literární otázky -

—

obzvlášt o hodnot prostonárodní poesie — poínáse pstovati vda pírodní a mathematika — nedarnotílásal Vydra, z mathematiku práv my Cechovémáme pstovati; v Praze i prvé technické školy za-

loženy, arci nmecké. Po výtce však a v pravém slova

smysle národní byly djiny politické a literární a

k tomu jazykozpyt, tedy slavistika v ne|širším objem u.

Mysl badatel poád obrácena byla k dávné minu-

losti, pítomností jen nepímo se zabývajíc; smrten, který jsme u Kollára charakterisovali jakožto

archaeologický — „Starožitnosti Šafaíkovy" — je

obecný.

Celakovský již v t dob je modernjší, nej-

modernjší: pohižuje ie~ v národní píse lidovou,

v lidu hledá koeny svého národního, aesthetického

i filosofického názoru slovanského. (Slovanské národní

písn 1822 a násl., Ohlas písní ruských 1829, Ohlaspísní eských i84:0. Mudrosloví slovanské — ást už

1837^ Musejniku — 1852.) ^..^

Al^ V slavistice po Dobrovském Šafaík) pokraujea to—v djinách starých Slovan. ^PS~ Dobrovskéhoslovanské mluvnici Šafaíkovy slovanské staro-

žitnosti.

Je na ase, uiniti zde poznámku, myslím, dle-žitou pro ocenní národnostního vdomí. Nemže totiž

býti nahodilé, že zkoumání vlastních eských djin_a_£-ského jazyka pedcházelo studium djin, literatury a

jazyka starých Slovan : pro mli jsme naped „Staro-

— 4f) —

žitnosti slovanské" než „Djiny národa eského" a

„Pravk zem eské" (1866), pro „Mluvnici staro-

eskou" (1845) pedcházely „Institutiones"?

Pro vdecké spracování njakého uritého oboru,

v našem pípad eských djin a eského jazyka,

vbec bytu eského národa, poteba je všeobecnéhopodkladu ideového . To tkví v'^pojmové práci samé.Proto 'nejen Kollár, nýbrž i ostatní buditelé utíkali se

k nmecké fi losofii a obzvlášt k nmecké filosofii

djni a z téhož dvodu všeobecné názory slovansképodkládal}' se speciálním eským. Také bylo na ne-

schdn^^ch cestách eských teba vdce, rádce. Po-znání eského bytu vyžadovalo ustaviné srovnáníbytu ostatních národ slovanských. A proto slavistika

pirozen pedcházela bohemistiku a naše vdomieské musilo se zakládati na vdomí slovanském.Naše slovanství má pirozený základ i ve vdeckémmyšTen í a poznáván í7

~

Mimo to byl i jiný vdecký a to filologický d-vod pro ten pomr slovanského a eského; uvedemejej hned v následním odstavci, pi otázce jednotnéhospisovjíého jazyka.

((^4^ „ Slovan a vlastenec" — to heslo tehdejšího

slovansKéKo vdomí, ~Júngmannem hned 1810 pro celé

dlouhé období formulované. *)

Ú silí o istý a slovanský jazyk jsou hlavním požá-

dávkenTdobyTikFsinFmuHlia^ni^^ších základech ideových"! Charakteristický v tom smruje náš Kollár a odsud pak i ta dvojakost jeho hle-

diska — Herderovsko-humanitního — a v „SlávyDcei" ie nacionálniho. Poíná se vbec panování,

aneb abych mluvil v duchu doby, carství slova. „Co

*) U Zeleného 1. c. p. 39.

- 50

jazyk spojil, toho lovk nerozluuj" —- Marek kázal;

iiebof jazyk náš — Kollár horoval -—je svatý. Sporyo i anebo y nemly by jniak smyslu a nedaly by se

dnes pochopit.

Pi tom všem slovanské vdomí bylo poád velmjabstraktnK__ Podívejme se na vc trochu blíže.

Kdo ovšem posuzuje dobu podle slov a pání,

ten mže býti tím tehdejším jakož i posavadním naším

slovanstvím spokojen; ne docela bude spokojen, kdoposuzuje konání a iny a jejich pravé pohnutky a

píiny poznává. Ne každý, kdo volá : Pane ! Pane !

pichází do království nebeského.

Pes všeliké horování pro Rusy a všeck}- Slovany,

a pes všecek odpor proti Nmcm — Nmci zu^-

stávah našim i skutenými u iteli. Jungmann i Marek,

Celakovský i Vocel a j. práv tak zstávají závislí

na nmeckých myšlénkách jako Kollár. Jak Kollár

z Herdera a j. erpá své hlavní idee, tak Marek, tento

upímný Slovan a rusofil, v úsilí o eskou filosofii

podává nám v eském spracování kantovce Kiese-

wettra a Kruga!*) I spory o prosodii a neeskénázory odprcv Dobrovského vnuknuty byly klasi-

cismem nmeckým a nmeckými básníky, jako Klop-

*) Bylo by zajímavé vdti, jak se tenkrát uilo slovanskýmjazykm. Prvé jinoslovanské mluvnice byly ruské; prvá od Do-

brovského v nmecké ei: „Neues Hilfsmittel, die russische Spracho

leichter zu verstehen" 1799, vydána ješt 1813; po nm je Puch-

majerv pravopis rusko-eský (1805) a jeho unieckcí obšírná

gramatika pod návodem Dobrovského 1820. Ceskj' sepsána prvá

ruská gramatika od Hanky 1849. Prvá polská mluvnice je od

Špachty 1836, po nm Hanka 1839. Srbsko-hrvatská mluvnice

vyšla teprve v naší dob. Slovník svých pro slovanské eiposud vlastn nemáme, a musí tedy, kdo chce ísti jazyky slo-

vanské a cizí vbec, znáti naped — nmecky*

51

Štokem, Vossem a j., kteí si v antických formách

libovah".

A pece tenkrát alespo krásná literatura ruská

i polská posk^-tnouti mohla takové vzory, jaké naši

básníci a literáti hledali v Nmecku. V 30tých a

40tých letech mohli se ísti a studovati Krylov,

Gribojedov, Zukovsk}^, Bafuškov, Jazykov, Puškin

i Lermontov a Gogolj, — kde jsou vlivy té literatury?

Kde jsou filosofické vlivy Caadajeva a Kirjevského,

Slowackého, Krasinského a j.?

Sám ovšem velmi dobe vím, které toho byly a

posud jsou píiny, pro které závislí jsme na nmin;raý'm úkolem tu jest, fakt konstatovati a faktem ukázati,

jak daleci jsme od skuteného plnní toho, co sam i

na sob požadujeme. V" slovanství našem bvlo hnedteTi^y íTnoho nepravdiv^b. povrchního a nezdrav

fantastického; za slovanské pojmy brala se slova, za

vc liché tvrzení. Bylo zajisté nutné a potebné, jak

Jungmann uinil, pekládaje Ztracený ráj Miltonv,pibírati si ke slovm eským i slova z ostatních

jazyk slovanských; avšak co Jungmann, Šafaík a

Kollár inili s plným vdomím, jiní inili záhy jen

z mód3\ *)

Ostatn k Jungmannov pekladu Ztraceného ráje

Miltonova máme ješt poznámku. V peklade tomto— není pochybnosti — Jungmann zbudoval nový náš

spisovný jazyk: není to zvláštní, že ideový obsahtohoto díla byl neslovanský? Nebyl však nmecký —

*) Ze slovanských slov KoUárem pejatých výslovn se

zmíniti mžeme jen o „vzájemnosti"; Kollár sám ve spise o vzá-

jemnosti (§ 2.) prohlašuje je za slovo z církevního, ruského a

polského jazyka — eská ,,obapolnost" mu nestaila.'* Dr. Mrko• - Sborník 215 - se domnívá, že Kollár slovo má z Lindehopolského slovníku.

íKOVSKA KliíHOVNh'^

reálného fiynrin»s*

V smaKorsicícH

poznamenal jsem už kdysi, že anglická literatura v nás

vžd}' dobe psobila. V hlavním díle našeho písem-

nictví Angliané dali nám obsah, Slované formu —kdy konen i obsah a všecky idee budou slovanské,

netoliko forma?

Fantastinost a pri tom neznalost a nekritické roz-

lišovány'

óbylo staroeské, co novóšIíéT^co je ceslc

é

a ^o jToslovanské, jeví se^ve spm^u o podvzenériílEopisy^ v tom práv jeví se asové všeslovanství

-ktrnkretné, ale v podob pímo proteovské.

Jak na jedné stran i z ist vdeckého hlediska

teba bylo znalosti slovanského svta, tak zase na

stran druhé znalosti té zneužíváno a zdržováno jí

poznání našeho zvláštního bytu eského. Analogie

vedla namnoze i na cesty nepravé. Domnnka, že

ztratili _jsme svj _vlastní slovanský ráz naprosto, je

vMjbec lichá a pepjatá -— strach našich "buditel rnlT

lú ve mnohém píliš veliké oi. *) Veliký toho je

dkaz v djinách Palackého, jenž naši starou dobu

píliš dviv konstruoval na tehdejších názorech

o totožnosti všeho slovanského;

pijaly se na p.zprávy o tehdejším bytu zádružném a podle toho

konstruoval se zádružný byt i pro eské pedky —kritická otázka, zdali nynjší zádruha jihoslovanská vždy

*) Pokud bží o ponmení, nesmí se zapomínat, že tehdy

nebylo jako dnes povinného navštvování školy a že škol bylo

málo, tak že lid zstával v jádru svém eském nezasažen. Naškolách vyšších pak pednášelo se latinou. Puchmajer proto, jak

vykládá nám jeho životopisec, když pišel do Budjovic k piari-

stm, plynn mluvil latinsky, ale nieho po nmeku. (Ježek

v Nástinu životopisném k Sebraným básním Puchmajerovým, Nár.

bibl. il. vyd., p. 248.) Skutená germanisace, germanisace pro-

myšlenjší, poíná teprve s centralisací Marie Terezie a je stup-

ována císaem Josefem.

— 53 —

byla taková, zdali se také, jako všecko ve spolenosti,

nev\^^ela, — otázka ta a pod. se ani nevznesla.

rT^ Do znané míry jeví se nereálnost a fanta -

stiiTP^také v úvahách o všeslovanském anebo jednot -

ném jazyce spisovném

;

avšak otázka má i svou váž-

ríéjsi stránku.

Rozumí se nám dnes samo sebou, že se njakýspisovný jazyk nedá konstruovat; úvahy o njakémslovanském volapúku nikdo nebude bráti vážn. Avšakv tehdejší dob k úvahám tm naši otcové snadnjibyli svádni, protože tenkráte spisovný jazyk se teprve

ustaloval a mnohá jinoslovanská slova pejímal. Neníse tedy divit, že i Dobrovský, Puchmajer, Jungmann,Šafa-ík, KoUár a ovšem"~už dokonce Hajika o m ožnost i

jednotného jazyka piln uvažovalu Šafaík na p.oekává, že národní i jazykové zvláštnosti brzy v}^-

mizejí. *}

Podobn soudili jiní — a ovšem musilo by se

pi každém vyšetiti, jak si pedstavoval vznik a pod-

*) Za charakteristiku tohoto smru uvedu, co ekl Jungmannve svém pi^eklad Ztraceného ráje, oekávaje výtku, ,,pro tolik

neznámých slov" zavádí : ,,kdo se dobrých knih, zvlášt písma sv.

ítáním piln zanáší, tomu málo neznámých bude" a k vý'tce, že

má i slova jinoslovanská, praví : ,,Nechtj, milý vlastene, abyvznešená báse všedním jazykem zneuctna byla; radji Slovanjsa lepši slovenštin pivykej a s rozumnými toho, abychom i myCechové všeobecné spisovné ei slovanské vstíc pomalu vchá-

zeli, žádej." A Šafaík v pedmluv k ,, Písním lidu slovenského

v Uhich" 1. 1823, p. XXVI: ,,Nezadlouho a svítající vzdlanosti mezi vše Slovany rovnost pivede jako mezi údy jedné rodiny

a zmaže skrze to vlastnosti jednotlivj^ch kmen. Z nynjšíhotozuárodu stane se národ, strakatá rozmanitost roztopi se ve vše-

obecnou jednotu, ástky se již berou stotožniti s celosti, jejich

rozdíly a znaky hasnou, brzo snad zblednou a zmizeji i poslední

jejich šlépje a s nimi — i písn a zpvy pítomných národních

ratolestí. Co tedy ješt zachrániti mžeme, to jsme vci a po-

tomkm zachrániti podlužni."

54

Státu jednotného jazyka. Zdali na pr. Dobrovskýmyslil na církevní jazyk a j. jinak. O tom všem ne-

dávno Budilovi napsal obšírný spis, v nmž dokazuje,

co se snad rozumí samo sebou, že dnes ruština je

jediným oprávnným jazykem, jehož Slované mohli by

u žívati jakožto spoleného jazyka spisovneliu. "'")

Tyto úvahy o jednotném jazyce ml}' mimo ná-

rodní a politické dvody jeden dvod ist vdecký,jazykozpytný. Tou mrou, kterou filologie se pe-movala v srovnávací jazykovdu a spolené koenya prvky jazykových a plemenných kategorií, ba do-

konce i prajazyk vyhledávala a konstruovala, naši

eští a vbec slovanští jazykozpytci podobn picházeli

k jednotnému jazyku, kladouce do budoucnosti, co

ostatní jazykozpyt hledal v minulosti.

/^la/ Vytýkali jsme Kollárovi „Slovana in ab-

straÍTo^^' — platí výtka celé dob. Jungmann, když se

dovdl o zprávách, že zem eské mají být spojeny

s Halii, tšil se z toho a nevadilo by mu prý, kdybyúadní jazyk byl polský — byl by prý pece jen

slovanský. Avšak Jungmann zajisté se v tom klamal

a v tom práv jeví se abstraktnost, knižnost tahá

sloyanství.

Protože již mluvím o Polácích, musíme se po-

ohlédnouti po polonofilství, jaké u nás tehdy bylo.

Ukázal jsem už k Puchmajerovi, jak erpal z pol-

štiny a jak doporuoval austroslavism ; avšak i Puch-

majer pi tom byl rozhodný rusofil. Jak ped <ním

*) Bitciilovi, 06inec.iiiBaHCKÍM aauKi bi pnjy 4pyrii.\i o6iiiiix^

flSMKOBX 4peBHeH II noBOii EBponM, 1892. Viz pkný posudek

dra Jokla v Athenaeum 1893, 15. bezna a si.

1

Dobrovský o Polácích soudil, vidti z toho, jaké

lánky o Polácích sbíral ve svých liter, asopisech ;

lánky ty posud nepozbyly pounosti. *)

Polskou otázkou u nás zabývali se slovanští vla-

stenci živji po povstání r. 1830 práv tak, jak popovstání r. 1863. Víme z korespondence Jungmannovys Markem, že byla tehdy strana polonofilská; Mareksám se k ní nehlásí, naopak i Mickievviczovy Dziadyodmítá. Jist však se už tehdy polsky u nás pilnji

uilo a z polštiny vážilo, jak svdí netoliko Safaikovostudium Suro\vieckého aj., nýbrž i Kollárovo aj. do-

volávání polských pramen. Vlivy__po]s]íé Hteratur\-

pomrn silnjší vidti na literatue slovenské; slo-

vehská mládež r. 1830 byla pro Poláky, Chalupka (S.l

odnesl si z povstání ránu. U nás rusofilský Celakov-ský pro svj odpor proti ruské odplat za povstání

zbaven byl svého psobení na žádost ruského vyslance

ve Vídni. Jist svdectví krásných cit pro svobodu,

práv tak, jak u nás v druhém povstání 1863 mladší

generace byla pro Poláky.

Spor rusko-polský nedá se odbýti nkolika máloslovy ;_^zde zatím jen musíme íci, že naše nesyni-

pathie s nepokrokovým a nelidovým šlechticko-kleri-

kálním vedením Polsky jsou jist oprávnny; Eoláci

naše rusoíilství posuzují nesprávn, vidí-li v nmpouhé" klekáni ped moci lysickou, jak Mickiewicz to

v^ytýkal Kollárovi. esky lovk poznává a cítí v ruské

literatue, v ruském myšlení a žití i duchovni mo'

sobe píbuznou, tu uznává, ^s ní cítí a jí se zahíváa' sílí. Pece brzy po prvém povstání 1 sami Poláci,

ná~"pr7 Giiroivski, psali a cítili rusoilsky — ostatn

*) Slovanka 1814, p. 116. Briefc iiber Polen.

— 50 —

nepochopuje nynjší polská generace poád ješt ani

Mickievviczovy improvisace? — —Naši slovanští vlastenci navazují v té dob osobní

styky s jin3''mi mysliteli a psobiteli slovanských ná-

rod rakouských, a také s ruskými. Rusko tenkráte,

stojíc práv v ele svaté aliance a elíc nejdslednjiproti revoluci a césarismu francouzskému, i z politi-

ckých dvod k sob poutalo nadje netoliko nás

echv, nýbrž i jiných národ. Jak vbec slovanské

hnutí tehdy poínalo se na západ posuzovat a stu-

dovat, svdí fakt, že na universitách ,v Nmecku a

také v Paíži zakládány byly stolice slavistiky.

Slovanská idea pojímala se, jak už od samého

poátku, práv v Kollárov dob, sub specie Rusk a.

Jakub Malý, mluv o vlivu Kollárovy „Slávy Dcery"praví: „Nebylo-li budoucnosti pro národ náš v osobní

jeho individuálnosti, k emuž arcit v onch dobách —(totiž za Kollára) — hlubokého ponížení málo se po-

dobalo, ml aspo radji zachovati zvláštnost svou

slovanskou co len 8omilionového celku." Malý na to

vykládá, jak utvoila se strana, pokládající Rusko za

pirozeného ochránce všech utištných Slovanv a

vykládá, že tehdáž „blouznivé mysli" obíraly se .ideou

veliké slovanské federace, kterážto myšlénka na Rusi,

pstovaná tajnými spolky, vedla k povstání proti carovi

Mikuláši 1825. „Snahy tyto byly v Cechách dobeznám}^, vzbuzujíce v povahách sanguinických ped-asné, niím neoprávnné nadje."

„Avšal ke cti zdravého rozumu eského tebakonstatovati, že tato .ruská strana' rnez[__ylastendj_

jejíž duší byl nebožtík Hanka^ byla jensíaba proti

vipIíWp ArtSj-gjnp tprh^ kt^í jedinou spásu národu vy-

h^pdávali v nm samém ... v jeho Statné piinlivosti

a vytrvalosti na dráze nastoupené, která vedouc k du-

ševní osvt musila touto samou vésti také k ma-teriální jeho emancipaci." *)

Malý tu dosti dobe vytkl jednu píinu tohoto

našeho rusofilství. Malost národa a jeho sil mla se i/]

nahraditi velikostí cizí, tebas soukmenovc^ Avšak iWraylil S Malý, ze Dy se velikost Ruska ode všech '

byla pojímala jen f3sicky. Dobrovský v uvedené eik samému císai prohlašuje Rusko za pedstavitele

všech Slovanv a Dobrovskému nikdo nebude vytýkat

materialisme

I rfíoilár/ povdl docela jasn a urit, pro idea

vzájemiDsrr na Slovensku se zrodila: „Kdo již ncomá, obxejn spokojuje se tím, co má, a nepomyslí,

se rozšiovati; kdo však nic nemá, ba chce mnohé,chce míti všecko. Karpatští Slováci posud nemli nic

svého v literatue: proto byli prví, kteí ruce své

rozprosteli k objetí všech Slovan."Fakt je, že Hanka, živící se ve vdecké slavistice

odpadky s bohatého stolu Dobrovského, rusofilství po-

jímal více materialisticky a malichern. Avšak bylo b}-

nespravedlivé tvrditi, že tehdy byli jen Hankové slo-

vanskými a rusofilskými. Docela jiným lovkem a

charakterem byl na p. Marek, jehož poslání, svdí-cího Jungmannovi, jsme se již dotkli. Marek slovan-

skou ideu pojímal mnohem hloub nežli Hanka a než

Junaoi^nn a byl také dslednjší. *")

riy.^Obraz doby nebyl by úplný, kdybychomalespWr slovem se nedotkli i mravní stránky tehdej-

ších lidí.*

*) Zpomink}- a úvahy, p. 49.**) Vypsáni Markova charakteru u Zeleniho dopluje proí.

Koiubinský ve svých vzpomínkách ,,z kraje bývalých kací",tištných 1882 v petrohradském ,,HcTop. BtcTHiiK''-u v stati:.

„Návštva v Libuni" lii, jak golety staec vren byl svým rusc-

ilským nadjím z dob Dobrovského.

— 58 —

Svtlé stránky asto a posud se nám právemstaví ped oi : oddanost a láska k vlasti, zanícení

pro vc národní , neúmorná píle a obtivost — zajisté

vlastnosti krásné a povznášející Avšak obraz není

bez stín a stín velmi tmavých, — probírali jsme se

z duliovní a politické poroby a neshodili jsme se

sebe okovy najednou a navždy. Sotva že se ulevilo

národm v Rakousku císaem Josefem, opt nastala

reakce, reakce malicherná a pi tom pece tuhá. Re-akcí tou trpli bez odporu i Nmci, ale my a ostatní

Slované trpli jsme více. Tím zase trpli charakterové

a povah}'. Jak smutné to byly doby, když Jungmann,jak teme u Zeleného, své životní pesvdení tajil

ped nejdvrnjšími páteli!

V národ malém pak obzvlášt vždycky hrozí

nebezpeí, že opatrnost a rozvážná svdomitost se

obrací v dvojakost a nemužnou „tichost ". K otroctví

zvení pipojuje se otroctví uvnit, i sahá se pak

i k prostedkm neestným, jimiž lidé slabí doqjnívají

se sloužiti vlasti. Tak stalo se i u nás i Tjyli jsme

podloudnictvím literárním zdrženi na dráze vdeckéhovývoje, jako na dráze sociálního a politického vývoje

zdržováni jsme hlavn vlastní nemužností a sdruženou

s ní zvláštní fantastickostí, kterážto fantastickost vždy

mívá koeny nejen rozumové, nýbrž snad pedevšímmravm.

(^^^XA synem a hlavním pedstavitelem této dobybyl/I^náiv/ jehož slovanskou ideu ted, trvám, vidti

rnz^ffie^vplném osvtlení historickém; mžeme tepehlédnouti netoliko vlivy cizí (nmecké), nýbrž i

domácí.

Pomocí nmecké filosofie Kollár vyložil svto-

d jný význam slovanského obrození ; tento blahodárný

vliv ml na Kollára hlavn Herder práv tak jak na

')f) —

celou adu slovanských mj^slitei. Herderova filosofie

I^oHárovi dala nutný pro jeho slovanskou ideu filo-

sofický základ ; Herder formuloval idee o historickém

'poslání Slovanv a dokonce byl pedchdcem Kollárova

rusofilství. Herder odkázal naše buditele k^ studiu

národního lidového umní . Tento V3'znam Herderapro nás, tuším, je nyní pesnji uren. Mjme také

na mysli, že Herder i na jiné myslitele naše podobnpsobil a že již tím rzn3-m snahám slovansk3'ch mysli-

tel dostal se jednotný filosofický a sociologický

podklad. Idee Herderov}- netoliko o Slovanech, ale

jeho názory filosofické a zejména také o poesii lidové

pijímaly' se u nás od Dobrovského, Safaíka, Jung-'

manna, Celakovského, Palackého a ješt Stúra. Všichni

tito dovolávají se Herdera a ásten i v pekladechnkteré jeho názory podávají.

U Polák j e Herderúv vliv v téže dob patrný

na ^ ro:m££kni , jenž zase pímý vliv ml v Safaíka,

a obzvašt na Brodzinském, polském hlasateli idee

isté lidskosti. Brodzinski i u nás b}! záhy znám(Celakovskému a j.).

Na Rusi Herdera dobe znali Karamzin, Nadždin,a slavjanofilský Sevyrev ve svých literárn-historických

pracích mnoho má od nho. Sbratele lidových písní

Maksimovi a Metlinský taktéž uili se od Herdera.

Byl tedy Herder hlavním slovanským uitelemv dobé~obrození.

"

eské vlivy na Kollára jsou ted taktéž vyložen v.

Dobrovský, hlavn však snahy novjšího pokolení podveHehim Jungmannovým a Šafaíkovým na Kollára

nejživji psobí. Obzvlášt veliký byl ylLŠafaikuy .^

jak sám ve spise o vzájemnosti vyznává. \'liv Safa-

^

(K)

ikv byl jist i tím tak rozhodný, že oba mužovémli stejný filosofický a vdecký základ z Jeny. Neboti Šafaík byl práv ped Kollárem v Jen a podléhal

tam týmž vlivm filosofickým a sociálním, kterýmKollár podléhal ; Šafaík studoval na p. u týchž

profesor Friesa, Okena, Ludena, k tomu oba byli ze

Slovenska, a proto pochopitelno, že Kollár lnul k ba-

faíkovi, ze veden byl Šafaikovými vdeckými pracemi

a že i spolen pracovali na V3^dávání lidový'ch písní

slovenských. *)

') Až budeme niit o Safaíkovi lepši životopis než Brandlvi literární pomr jeho s Kollárem bude vyložen kriticky. Profesor

Sobstianský (1. c. p. 45, 224) upozoruje na to, že SafaiMk ve

.svých „djinách slovanského jazyka a literatur" celou V. hlavu

(Charakter a osvta Slovan vbec) až na malé odchylky témdo slova pevzal z Kollárova kázání o „dobrých vlastnostech ná-

roda slovanského", jak jsme již upozornili, r. 1822 vydaného.Prof. Sobstianský vidí v tom pímo plagiát, domnívaje se, že

Dobrovského úsudek o kompilatorství Safaikov práv i v poznání

tohoto domnlého plagiátu byl založen. Prof. Sobstianský cituje

vedle sebe Kollárovo kázáni a Safaikovu kapitolu V., aby tvrzeni

své posilnil. Avšak vc není, taková; je složitjš' než profesor

Sobstianský poznal. Pokud se plagiátu týká, tedy prof. Sobstianskýsám ukazuje, že Šafaík na konci dotené hlavy uvedená kázání

Kollárova (vedle jiných spis) cituje. Tím tedy plagiatství již je

seslabeno;

pravda je, že se v takovém pípad obyejn uritjiudává, co spisovatel takto pejal. Proti plagiatství mluví však

fakt, že Kollár a Šafaík po vyjití Šafaíkova spisu netnén se

pátelili a že naopak Kollár ve svém spise o vzájemnosti (§ 7.1

Safaikových djin slovanské literatury se dovolává a Šafaíkavbec za svého hlavního uitele uvádí. Nezabýval jsem se otázkou

podrobnji; z toho, co jsem poznal, zdá se mi, že Kollár a Ša-

faík nkteré kapitoly o Slovanech vypracovali spolen anebo že

druh druhu názory doploval. K tomu názoru byl jsem dovedennetoliko tím, co prof. Sobstianskj^ uvádí, ale i docela opanýmfaktem, že totiž Kollár z Šafaíka tak pejímá, jak Šafaík z Kollára

pejal. Kollár totiž pejal do svého spisu o vzájemnosti (§ 14.)

velmi dležitou charakteristiku neslovanských národvajejí poesie,

již Šafaík podal v pedmluv ke sbírce slovanských písní lidových.

— 61 —

Další výklad toho, jak na Kollára a v em vliv

mli Kopitar, jehož se dovolává a s nímž byl ve

spojení, a podobn ostatní slovanští spisovatelé doby,

sem už nepatí. Poznamenati však sluší, že skrovný

byl vliv slovanských spisovatel píšících svými slo-

vanskými jazyky; r. 1844 — (vyšlo druhé vydání

spisu o vzájemnosti )— Kollárovi mohly a snad i mly

býti známy myšlénky a smry nkterých ruských

spisovatel, avšak není se co diviti, nejsou známyposud. Ve „Slávy Dcei" (IV., 31) uvádí sice Cham-jakova za jeho báse: Orel, avšak v té dob vyslo-

veny již byly idee a problémy slavjanofilské a západ-

nické a tch Kollár neznal.

Pokud teba bylo pochopit vznik slovanské idee

Kollárovy, snesl jsem, co se mi zdálo být vážnjší

;

Kollár pejal zejména, co tu Šafaík íká proti romantismu, jehož

prý Slované jsou prosti, a má od Safaika i .psychologickou cha-

rakteristiku Slovan. ;'Ša'faík%a p. íká: „U jiných národ bývá

obyejné jedna mocndSt-4«é^jestli ne potlaitelkyn, aspo ped-bhun všech ostatních ; u Slovan zdají se všecky rovné právo

míti a stejn3>m krokem kráeti; u jiných jsou zaasté hlava a srdce

tak rozsousedny, že tenáovi kidla ustanou od jednoho k dru-

hému létati, Slovan mysle cítí a cít mysli, v chrám Slávy políbili

se tito dva geniové lidského pirození tak, že se z jejich svorného

satku bezpochyby celé duchovni budoucnosti nový dokonalejší

život narodí, ideál lovenství v nejmožnjší úplnosti uskuteující

a pedstavující." To do slova Kollár pejal, podobn, ' jakož i

s ostatními podrobnostmi. Ješt uvádím to, co Šafaík napsal

o charakteru jednotlivých národ neslovanských : „Duch básnictví

chýlí se u jiných národ hned více k dobrodružství (Spanlé),

hned více k náruživostem (Vlachové), hned více ku vtipnosti a

zdvoilosti (Francouzové), hned více k rozilenosti a sentimentál-

nosti (Anglové), hned více k rozumování (Nmci), u Slovan zdá

se básnictví býti plod, na kterém pod praporem obrazotvornosti

všecky duše moci rovný podíl mají." I to a ješt jiné podrob-

nosti u Kollára se nalézají. Srv. Písn svtské lidu slovenského

v Uhich 1823, I., Pedmluva, zejména XX Vil. a násl.

1>2 —

kdo nám bude chtít vyložit i spisovatele a básníka,

rozho^jai prameny i z tchto oblastí.*)

( 19. yješt jedné vci vyslovnji si musíme všimnout.

í'aktV4miž, že Kollár byl Slovák a že na Slovensku— l^rahy vzdálen — žil a psobil. Kollár sám, jak

se pamatujeme, nám iekl, že a pro idea slovanské

vzájemnosti vznikla na Slovensku: Kollár vzájemností

'

vuliká své kmenové malosti — bez spojení s ostatními

Slovany, jak ekl Kampelíkovi, ,,nic nebude" ani ze

SloválTuv^ ani z Ce iú" Slovenská a eská "skepse

vyhojena ^ýú mla vírou v Slovanstvo.

Že Slovák stal se prvým pvcem idee slovanské,

je zajisté pozoruhodné a stojí za uvažování, jako že

vbec pro nás otázka slovenská má nejvtší dležitost.

Je na ase, netoliko slovensk}' zpívat — i to již se

zapomíná — ale slovensky cítit a — myslit. Anomyslit — k tomu Kollár svou požehnanou prací nás

vybízí, Slováky i . Cechy.

Podivné osudy našeho znovuzrozeni I

Prvním naším buditelem je Cech, ale narozený

v Uhrách a budí nás svým mocným hlasem neeským-- nevzbudil nás hlas, zvuk, hmota, ale duch, rozum

a cit ! Prvé halleluja po vzkíšení zapl Slovák a

Slovák druhý s ním odkrývá vzkíšeným skvlou mi-

nulost Slovan všech jako ideál a metu vlastních tužeb

národních. Moravan rozvíjí, když se vzkíšení posil-

") Kollár sám udává, že vzal do „Sláv\^ Dccrj-" a jiných

svých básni nkteré nmecké básn; vtším dílem, že je jich více,

nežli se pamatuje, jakož vbec v asové nmecké literatue nalezne

se dosti vzorv a myšlének, jichž Kollár užil. Vlivy ty pi etbpoznává neliterát. Jak na p. nemli bychom verše, zachované

u Celakovského: Kesan a lovk: „Nesmíchej s cílem prostedk.Ne z lovka snad má kesfan, nébrž z kesfana býti lovk", na

prvé petení odnésti k Schillerov známé básni o Rousseauovi ?

A podobn\''ch píklad na snad je více.

— (:i3 —

nili, obraz vlastni dávnovkosti, až konen opét Cech

široko daleko v zemích eských svolal zástupy lidu

v mocný tábor národní ...

Dobrovský — Kolíár -— Šafaík —;. Palacký —Havlíek . . .

Slovensko ve zlých dobách pi-ijalo naše exulanty

a v jejich duchu pracovalo k našemu obrození. Kollárovou

humanitou mluvili k nám naši pedkové i duchemsvým i slovem. Slo vko eské na Slovensku, teba ve

form dialektické, zachovalo se ryzejší a proto na

Slovensku a Slovákem zavzniti mohla prvá mocnápíse eská. Všecko, co Kollár znamená krásné naší

literatue — a znamená jí velmi mnoho — Kollárem

Slovensko jí znamená.

Na Slovensku a v Slovácích Kollár vidti mohl

a vidl t}- krásné vlastnosti, jež podle Herdera vidl

na Slovanech všech. Mže býti spor, zdali Kollárova

charakteristika Slovan odpovídá ve skutenosti Slo-

vanm všem; avšak mn není pochybnosti nejmenší,

že Kollár správn vycítil pknou náturu slovenského

lid a že jeho charakteristika Slovan je docela živý

o5raz Slováku! 1 a 'obzvláštní zbožnost, ta pilná praco-

vitost, ta nevmná veselost, ta láska ke svému jazyku

a konen ta mírumilovná snášelivost, kteréžto vlast-

nosti Kollár pipisuje všem Slovanm, rozhodn jsou

vlastnosti Slovák nynjších. Kollár ovšem neznal

dostaten všech slovanských kmenv a pirozenýmzpsobem sevšeobecnil, co pozoroval ve svém okolí,

v em sám žil a psobil.

Slovensko i sv^ým zempisným položením v dobznovuzrození pišlo ku platnosti. Kollár sám vy-

týká, že Slovensko je srdcem Slovanv a že tudíž

idea slovanské vzájemnosti vznikla tam.~ Kollár tu

sice mluví poeticky ; ale pravda je, že Slovensko

(>4

dotýká se na vtším prostranství Polák, Rus a Jilio-

slovan a styky ty, na p. s Rusy uherskými, jsou

velmi intimní, slovenština a ruština skuten splýva li

a jedna v druhou pecház í. Pokud se zejména Ruskaýká, na váhu padá i okolnost ta, že KoUár je z Turcea že Turanští již dávno docházejí na Rus za úelempodomního obchodu. Nejednou sám ml jsem píle-

žitost pozorovati docela urité vlivy ruské, ba pímoporuštní na prostých olejkáích a šefranicích. MatkaKollárova, jak pipomíná ve svých „Pamtech", po-

cházela z takové rodiny obchodující na Rusi. V týchž

„Pamtech" mžeme se doísti, jak již na hocha pso-bila pítomnost Rus, Turcem táhnoucích, a jak zejména

Kozák Ivan Danilov se mu zalíbil a jak si Rusy za-

miloval. Na cest do Jeny osud poslal mu Danilova

jakožto uitele z ruštiny.

Na význam srbsko-chorvatského sousedství mlijsme již píležitost ukázati

;jako Šafaík v Novém

Sad, tak Kollár v Pešti stýkal se se Srby a Chorvaty

•a slovanskou vzájemnost takto i skuten prožíval.

Konen dalo by se ukázati i na to, že Slovác i

pro svj chudý kraj záhy chodili svtem — dráteníek

je jen zvJáštni druh a chcete-Ii typ toho vynucenéhosvtoobanství ; Kollárova humanita a humanitní svto-

obanství pkn dalo by se paralelisovati s chudými

ale pilnými, estnými svtochodci, vracejícími se vždy

obas a na konec života v rodnou ddinku . . ,

A nezapomínejme : slovenský vliv u KoUára cítí

se i v ohlase maarského utiskování Slovákv. Utisko-

vání to Slováci proto nesli a nesou tak zle, ž e;, Ma-

dai pro svou hegemonii nemají pražádného dvodunež moci^ Neml nám L-echúm mohou ukazovati liaT

svou literaturu, kulturu a velikost — avšak ani toho

ani onoho Madai nemají. Kulturní stav maarského

lidu je nižši nez lidu slovenského a literatury zna^^

ejsi ivlaari nemají ješt dnes á dokonce žádné ne-

mli v""^b KolláoveT Potlaování Slovák má ráž

ist fysický, odnárodování a pomadarštní má proto

tak zlé následky kulturní i mravné.

Kollár líe boje Slovan s Nmci ve své obrazi-

vosti mimodk má ped oima neblahý pomr Slovákva Madarv ; odsud živost a sytost poetických obrazva pojmuv o ponmování a odnárodování — v Cechách

tehdy a na Morav tak mocného národního citu zná-

silování ani býti nemohlo. Madarsk}^ nápor tím více

se pocioval, že Maai sami teprve pracovali o zve-

lebenL-a zvtšení své literatury a svého jazyka.* )

ž^20j)Avšak slyším námitku, co tu se sentirnentál-

ním afmeníkem, kde bží o kritický a vdecký vý-

klad Kollárova uení : drátai jsou docela pkné a

milé figurky v básních, ale co s nimi ve vd a v

život? kam tu dokonce s „dráteníky"? Kollár je

romantik a fantasta, idealisoval si Slovany, ale tím

prokázal nám Slovanm špatnou službu, jen pravda,

jen poznání skutenosti mže nám býti prospšné . . .

Pravda — Kollár idealisoval Slovany, má dost

neskuteného ve svých myšlénkách a vybásnného,mnoho má nepravdivého, ba i fantastického a tudíž

opravdu jak na jedné stran prospl, zase i škodil.

Avšak je takovým odsouzením a piznáním vc všecka

již vyízena? Není.

Prof. Sobstianský ve svém spise iní Kollárovi

nepímo, Šafaíkovi pímo a vbec všem slavistm

starší a vtšin i dnešní doby tu výtku, že prý o Slo-

') I Šafaík ve svých djinách slov. literatury (p. 45) uvádi

místa tendenního románu Dugonicsova z r. 1788 — Šafaík cituje

3. vyd. z r. 1805 — hlásajícího již tehdy nejsurovjší boj proti

všemu Slovanstvu. Srv. KoUárv Výklad. V., 73, 74, 76.

m —

vanstvu psali sentimentáln a poeticky, ale nerealisticky,

nepravdiv.^

XSouhlasím s prof; Sobstiansk^n, alg^ jen do jisté

míry aljn po jedné št-án.'') -Ve sporu rukopisném

i u nás v novjší dob o charakteru Slovan se jed-

nalo, sám vci jsem se tehdy dotekl, ale jen mimo-

chodem a bez podrobnjšího rozlenní pojmuv**) a

proto o vci nyní chci promluvit alespo potud, pokud

Kollárovo uení s této stránky musí býti posouzeno.

Sobstiansk3> kritikou názor Herdera, Surowie-

ckého,Karamzina,Safarlka, slovanské historické literatury

pošafaíkovské, dále rozborem starých pramen, jedna-

jících o charakteru starých Slovanv, a konen po-

dobnou kritikou posavadního uení o právnickém bytstarých Slovan pichází k tomu závru :

***)

Uení o mírném pasivním charaktere devnjchSlovaiu^lžzmklo~v~slavištrce apriorní konstrukc í, jjjkoli

kritickým studiem pramen ; zejména humanitární filo-

sotií Herderovou a demokratickými ideami Rousseauo-

V3>mi sestrojen byl ideál našich pedkv. Odsud slavisté

tito pišli k vývodm, jimž vlastn chtli uniknout,

uíce, že Slované jen obdlávali pdu a zajímali se

hudbou ; usiTi pipustit,~že Slovan é nebyli schoj)n i -

výbojného tažení a že tudíž ochotn se podiovalikSzdému cizímu nájezdníku. Dále romantití slavisté

*) Spis Sobstianského vruské literatue vzbudil ilou polemiku.

Sobstianskému se postavil prof. Bagalíj v Charkov (k HcTopiii

yienii o óhirh .ipeBiiHXX CjIíibhht., 1892); Sobstianský mu od-

povdl (OiBtib npo'!'. Bara.ibio), Sobstianskému opt Bagalj.

Další hlasy viz /KypHa.rt. mhh. Hiip. nponB. 1893, p. 182 násl.

**) Athenaeum III., p. 296. poznámka."*) O této druhé ásti práce Sobstianského (Uení o národ-

ních zvláštnostech právnického bytu starých Slovanu) zde nejednáme;

ást problému objasoval jsem v sociolog, rozboru rukopisu

Zelenohorského v Tagiov archive, X. svazek.

museli pipouštti, že Slované nau ili se válenémua vybojnému umni od Hun , Avarv a obzvlášt oQermán ; Iconen musilo se tvrditi, ~íe Slované nebylí

s to, aby utvoili a v poádku udrželi stát; milujíce

nade všecko svobodu, neuznávali nad sebou žádné moci..

Avšak tyto názory — bobstianský pokraujek positivnímu vyložení — jsou práv chN^bné. Jestliže

se pramen}' bez pedsudku rozebírají, ztrácí se tatoj

pTotiva „germanismu" a „slavismu "^_a^ vT3íme ^tolik::

staré djiny Slovan podobají se djmám všecH ná-

1

rod; V3"víjejících ii že stavu dívošského Historie

nezná toho zlatého vku, kdy lidé žili v pokoji, ti-

chosti a bez moci nad sebou. Ani staí Slované nežili

v té „sociální idyle" ; vždy bylo by i absurdní si

pedstavovat, že práv Slované na poátku žili tak

slavn a pozdji stali se hrubými a divokými. Ne-stranné studium památník ukazuje, že staí Slované \

byli národ bojovný,

podnikavý a ukrutný a všecek )

jich byt byl v souhlase s tmito základními vlastnostmi

charakterovými. Zjemnní mrav zaalo se u Slovanpijetím kesanství, této veliké kulturní sí ly. Ta slo-

vanská plemena, jež déle držela pohanství, déle za-

chovala svj poátený'' b3^t.

Touto okolností a nikoli sousedstvím s druhými

bojovnými národy musí se vyložit fakt, že v dob dosti

pozdní u baltických Slovan nalézá se divoká bojov-

nost, otroctví, mnohoženství, ubíjení dtí a starcv a

konen i obtování lidí.

Idealisování Slovan — to ješt musím doložiti

— Sobstianský pipisuje hlavn politickým resp .

národnostním úelm.Nesprávný názor o charaktere starých Slovan

poíná se prý teprve na konci minulého vku Her-

derem a od Herdera pejal jej Surowiecki, Šafaík,

5^-

Kollár a jejich vlivem pijal se a pijímá se od slavist

posud. Ped Herderem až do nejstarších dob spiso -

vatelé liTIi biovany ]ako bojovné, udatné, ulmitné,

sveep. ^Sobstianský obzvlášt dovolává se spisu

Eužiana Aniona z r. 1783, ve kterémž prý tento

starší správný názor po prvé obšírnji byl vyložen.

Na Rusi ješt Karamzin pidržel se staršího, správ-

ného^mínní.f2,lS'Yo je trest názoru našeho ruského kritika.

Já s&"m nechci pouštti do rozboru celé knihy Sob-stianského; avšak musím pece vyložit, v em má

pravdu, v em nemá a mimo to otázka o charakteru

áiovanu'^ v pozdjších studiích se nám bude vnucovat— radji si ji tedy osvtleme hned zde.

Abych nepišel v podezení Sobstianským prá-

vem uvedené, že totiž mnozí slovanští spisovatelé

(Sobstianský pipustí, že neslovanští spisovatelé ne-

vedou si u vci lépe) z pohnutek politických a národ-

nostních Slovany tak nekriticky idealisují, povím strun ,

C ' k terými methodickými pravidly se ídím pi posuzován í

ja studiu charakteru národa n etoliko slovanského, ale

I každého.

\ V/ /TN (Zásady všeobecné.) O národech i o národ vlast-

^ ^—^ ním mže se souditi docela nestrann a neníJjt^ba

zbožovat i vlastní národ ; mn na p. Slováci,

protože poznávám jejich chyby, o nic nejsou

nemilejší, než když jsem chyb tch nepoznával.

Nepochopuji, pro "poznávání skutenosti by vadilo

pirozené lásce vlastního lidu, jazyka, národa.

V iiárodyzvlášt vyvolené nevím. N^máinpojtí^eby snižo^vati národy jiné, aby mj tím vynTkal .

Poznávám také chyby jiných národv, ale ty mnetak nepálí, jako chyby národa mého, — mnesamého. Uznávám pednosti národ jiných ochotn,

i

— 69 —

ale to na cit mj národní nemá vlivu žádného.

M yslím, že je mra\^ ní pnvínnn^fí, mluv iti o národedi

vlastním i cizím odkryt: národnostní augurství

pekazí vlastnímu "pokroku.

2^Pi"esvduji se poád více, že o vlastnostech ná-

rod soudívá se tém pravidlem nesprávn aneb

a"sp5 povrchn.^ Lidé na lidech jiných obyejnévidí jen, co jedí a pijí, jak se šatí, a ty dojmysmyslné a práv proto silné mají pak vliv na

úsudek o charakteru — není ovšem snadné poznat

duši lovka a národa. Pijímám tudíž úsudkytakové co nejopatrnji, ba pímo s nedvrou —sám proto úsudku svého pronésti se takokaostýchám. Staí posuzovat jednotlivá spoleenskázízení, nkteré jednotlivé vlastnosti duchovní a

tlové — vbec neodvažuji se k paušálnímu ani

chválení ani odsuzování podle zvyku tch, kteí

^^ dnes z národnostních vášní a rozilení žijí.

^3) Jako pi lovku i pi národu hledím hlavn naj^^

duši a ducha, jazyk nepokládám za svaty, ale zaTprostedek sloužící duchu ve zlém i dobrém. Ma-'

teský jaz3'k pirozen je prostedek nejmilejší

a tudíž i nejúinnjší. \Í£_ sporech národnostních

j de mn pedevším o zápas duchovní — idee a

city, mravní cíle mn rozhoduji. Poklá'darn braru

fazyka ~ža baTbarstvi bezduchého materialismu a

politického mechanismu. P^ti hmot však bojovati

chci duchem

;

proto jsem dávno V3'sfoupil z Ofkvmodloslužebného slovíkástvi a národnostníh o

íanatismu. M ravnost — lidskost musejí býti cíleni

iTázdého jednotlivce a ná ro da. Zvláštní národní^

1^4. jŽásad}' speciální.) Nespokojujme se slovanstvím

^-^a Slovanstvem — studujme vždv echa, Poláka,

70

Rusa, Srba. Negeneralisujme ukvapen; jen ty

vlastnosti, které skuten všem slovanským ná-

rodm jsou spolené v mire stejné, pokládejme

/.a slovanské (všeslovanské).

Studujme Slovany nynjší a lépe pochopíme i

Slovany minulé. Srovnávací studium žijících

Slovan je jistjší '"než ten zastaralý nistónsm,

potloukajícT se' nejradji v dobách co možná nej-

temnjších a nejneznámjších. Do minulosti vnášej

svtlo z pítomnosti ; mínní^ že lze postupovati

©opan, je klam.

Pestame pokládati zízení a události politické

a "Válené za všecek život národu. Psychologicko'-"

historická analyse na p. eského Bratrství (uenía církevního zízení) aneb analyse Domostrojepraví nám o charakteru Slovan více, než njakýbyzantinský císa VI. století. Srovnávací studium

Gótheova Fausta s Dostojevského Bratry Karama-zovými poví o nmeckém a ruském charakteru

více, než tucty vlasteneckých výron slovanských

a nmeckých demagogv — a demagogství dnes

>,-s^ trní i hodn vysoko.

r 7.) A nalogie s národy ostatními vždy bývá dobrýmvdcem,

_

jsouf si lidé v jisté dob za stejných

okolností dosti podobní, více ,než se na prvýpohled jeví. A jsou lidé, ím lidé vždy byli

; jvy -

. .yíjíme se, ale podstatn se nemníme.

(p&. ^ko^í ^ píroda na lovka a národy poád a—'^ifft psobí, profo studium vliv tch mnohé

otázky zdánliv národnostní alespo z ásti dovederozešit. Nepipisuj duši, co je jen na tle, basnad jen na kožichu.

/^9r^Zásada nejspeciálnjší.) Poznávám poád lépe a

^--^épe, že charakterem Slovanm Gerrn áni jso ii

nejbližší. Toho se ovšem mohu doíst v každé

Vdecké ^etnografii, ale o to bží, poznat to ze

života a literatury a podle toho i jednat. Na p.vyplývá mi z toho pravidlo, že nmecké vIíyv

neporušily našeho eského charakteru tak, jak

mnozí slavjanoíilové se domnívají. Ostatn i z d-vodU politických a národnostních umlé dlání

národnostních rozdíl je zbytené; politický v}'-

voj ídí se mnohem více skuteností, nežli fikcemi.

Proti vlivm ducha cizího nezbývá nežli posta-

viti vlivy ducha svého. To dje se bezvdom

:

jakmile však lidé o tom poínají uvažovat, ne-

zbývá než sebestudium a studium cizího co nej-

pesnjší a nejsvdomitjší a pak vdom dlat,

dlá se bezvdom.2^ Ted, doufám, dohodneme se s prof. Sob -

_ fým.^

Tedy pedn hlavní otázka: liší se Slované ud

Germán a Román (po pípad i ostatních národu)

svou vrozenou humánností, projevující se i historick y,

zéimna" v politVe f^—;||á lenictví, nebojovnosti ?

* Odpovídám :/^ano I jSlované liší se od dotenýchnárod touto vlastttoSu; avšak je tfeba vlastnost tu

náležit urit a urit zárove stupe rozdílnosti.

Znamená to, že Slovan proto není a nebyl udatny?

Prof. Sobstiansk^ý právem ukazuje, jak í)lovane sáíui

o sob a podobn i cizí posuzovatelé o nich vždy

právem tvrdili, že Slované jsou udatní.

Znamená to, že Slovan é nejsou hrubí, ba suroví

a ukrutní? Neznamená. Mže býti nátura vehni mkkáa "pi tom ukrutná; takové krajnosti mohou býti spvjeny a bývaji: ba zdá_se mi, zeje to obzvlášt vlastnost

KusuTjak to potvrzuje analyse charakter nejvetšíoTi

•ruskýli umlcv a spisovatel, v^-stihujících charakter"

svého liclu. Vidím to v Mítjovi Dostojevského, vidím

to v Rpinov Ivanu Hrozném, vidím, cítím to na

živých. Vlastnost ta i neslovanské- pozorovatele zaráží

;

souhlasí v tom úsudky etné a mohl bych citovat

adu dobrých spisovatel mn soukromí známých, jsou

proto i doklady literární na p. Leroy-Beaiilieu. Chci

z Leroy-Beaulieua citovati alespo hlavní vty.*) Leroy-

Beaulieu klade sice píliš velikou váhu najyliv sever-

ního podnebí ; zima a krajnosti podnební zpsobily prý

charakter ruský; podnebí mlo a má jist vliv, avšak

sotva tak veliký — než tu nebží v3^1ožit, jak cha-

rakter ruský se složil, nýbrž jen o to, jaký jest. Leroy-

Beaulieu tedy vidí v ruském charakteru velikou pa-

sivnost, trplivost a resignaci až fatalistickou. Tato

vlastnost vidí se obzvlášt svtle na ruském vojáku.

„ Ruský voják je nejvytrvalejší v Evrop; v tom ohledu

dá se srovnati jen se svým starým nepítelem, s vo-

"^ákem tureckým. Oba mají schopnost strádati a trpti,

jež národm západu je cizí. Pi tom ruský národ od

pírody je na svt nejmén bojovný. INebyl v zádn"dob bojechtivy. Uokoli v3'bojoval, pud výbojce nemá.

Ve své nátue mírumilovný, ve válce vidí jen bi,

jemuž se podrobíme z poslušnosti vi Bohu a caru."

Leroy-Beaulieu upozoruje dále na zvláštní smíšení

tvrdosti a srdenosti , neitelnosti a dobrot}* ; ve válce,

^

v boji rusk}^ voják je neuprosn}', ale hned po boji je

naivn dobrácký a velkodušný, je^^ukrutný a zase od

srdce mily.^ Rus není vytrvalý, obzvlášt tam^ kde

nekyne mu úspch. Ruský rozum je praktický a po-

sitivní, n elibuje si v á'Bstrakcích, nemá rád metafysik}',

nezabývá se pravlastnostr"vgt!í7 za to nejradéji se kochá

') Das Reich der Zaren und die Riissen (Pctzoldv peklad)

I. sv. 3 kniha, o národním (.harakteni ruském.

vdami pírodními a sociálními. „Je málo národ, jimž

sentimentality tak úpln se nedostává a kteí b}' si to

tak chválili." Záliba v praktickém a zdravém smyslu

stupuje se nkdy az do brutalit}-; ekl Rus, že kus

svra má vtší cenu než Fuškm. Rus ie realista, natu-

ralista. Ruská duše je melancholická —- Hercen pkn;

nazval písn velkoruské zvuícími slzami. Z této me- .

iancholie rodí se mysticism , zatlaující druhdy koennýrealism — Gogol, Dostojevský. Tato melancholie spo-

jena je s ocTdanosti až tatalistickou: klid a rovnováha

ruského mužíka pekvapuje, napit}^ je obyejn smírný

a nehluný atd.

Zde máme všecko, co KoUár, Herder a jiní o

charakteru Slovan nám povdli. A ku podobnýmzávrm dospli bychom analysí charakter Tolstého,

Dostojevského, Garšina, Turgenva atd., analysí filo-

sofických ideí Kirjevského, Kollára a Safaíka. Nebof

ten fakt, že se v KoUárovi, Šafaík^vi, v Kirjevském,

v Tolstém a jiných slovansk3>ch myslitelích tak ho-

roucí víra v ideál humannosti ujala, váží pi nejmenším

tolik, kolik výpovdi císae Prokopla, Mauricia a ji-

n3'ch starých pán, jak nám je Stritter a j. ze star3^ch

pramen shledali.*! Ku podobným závrm picházímevbec analysí neslovanských lepších autor všech, kteí

studiemi a posuzováním Slovan se zabývali.**)

| V druhém dílu Safarikových Starožitnosti svedectvi o sta-

rých -Slovanech na konci jsou podána.

**) Z Anglian, ktei te tak bedli\ studuji Rusy, mohl

bvch uvésti adu, kteí nesouhlasí s obvyklým deklamováním o bar-

barství ruském; upozoruji na sociologickj' velmi vzdlaného autora

p. Drage : napsal román: Cyril, v nmž studuje Rusy, jakožto své

národní soupee. Je zajímavo vidt, jak mnohé vlastnosti ruské,

které Leroy-Beaulieu také postehl, životu odpozoroval, a jim ne-

rozumí.

- 74 —

;Takovým tedy zpsobem Rusové jsou nebojovní

a tudíž humánní. A netoliko Rusové, nýbrž i Poláci a

my Cechové. Naši zuiví Husité a Táboi jsou tomuvedle našich Bratí jen dalším dkazem.

Je-li však tato nebojovnost vlastnost pkná, dobráa lepši n ez gernián^lcá^ bojovnost, nijak není eeno;

obojí vlastnosti mají dobré a špatné stránky . Nebžío bojovnost naprostou a ideální, nýbrž relativní, o ne-

bojovnost, která svou podstatou slouena je s jinými

a také nepknými vlastnostmi. Vyslovil jsem už protij

KoUárovi pochybnost o tom, zdali ideál humanitní daT*

sé uskuteniti tou slovanskou nebojovnos tí.

Dokonce pak jiná je otázka, co my Slované mámeradji, své-li i cizí vlastnosti — rozumí se, že své,

i když o jejich výbornosti nejsme vždy pevn a d-vodn pesvdeni. Ostatn všecko to jsou vci velmi

prosté — jen scholastikové národnostní v tom rádi

naleTgj^ohfížp.

r 23^^/Vím ovšem, že to, co uvádím z Leroy-Beau-

lieua, platí o Rusech nynjších — avšak do jisté mír}''

platí to i pro dobu starší, mezi Rusy a národ\' ger-

mánskými byl tehdy v celku týž pomr, jaký je nyní.

Než nechme Rusy stranou — jaký pak je rozdíl

mezi námi Cechy a Nmc i

?

Rozumí se, že jsem pi svých slovanských stu-

diích o tomto themat mnoho uvažoval; snažil jsem

se vc vypozorovat a formulovat. Nebylo mi to snadné— až náhodou pítel Nmec jednou za ei o cha-

rakteru nás ech a jich Nmc sdlil mi následující

skutenou událost — malikost, jíž charakter echav^ a Nmce znamenit je zachycen. Historie je dosti

nevinná, jedná se v ní o zabití — koek ; avšak hi-

storie je pro naši otázku výtená a proto ji podávám;

ostatn, jak tená hned pozná, zabití nkolika koek

stálo mnohem více myšlének a cit, myšlének a cit lid-

ských, než jích stálo nkteré loupežné tažení v V. stol.,

o nmž nám historikové napsali celé folianty.

Na národnostním rozhraní severovýchodním Cech

koupil si (nedávno) statek; pítel mj v kraji byl du-

chovním, ml píležitost historii pozorovat a dopo-

zorovat.

Nový statká, jak eeno Cech, nenávidl — koky,ml proti tm zvíatm, jak se íká, idiosynkrasii a

proto byl všecek rozzuen, když na svých dvou dvo-

rech u svých šafá nalézal hojnost koek. Šafái cho-

vali koky proti myším. Jeden dvr byl v eské obci

a byl na nm šafáem Cech, druhý dvr byl už v n-mecké obci, šafá b3'l Nmec.

Mj pítel znamenal, jak statká pro koky sku-

ten se stával nervosní i ekal, co z vci bude, ne-

bof bylo mu nápadné, že prost nerozkázal, aby se

koky odstranily. Picházeje na dvory po ^rvé, po

druhé, po tetí vždycky ptával se šafá a okolkoval,

k emu tolik tch koek mají — ale neekl jim, že

jich nechce vidt. Po tvrté se již tázal, zdali ty kok}'

„ješt" máji.

Šafái echovi ty optovné otázky pánovy ne-

daly pokoje — Nmec zstal klidný. Cech poradil se

s ženou, jako že ten pán patrn koek nemá rád a

proto se usnesli, že je chudata odstraní. Pán byl tomuvelmi rád, a nieho neíkal. Na nmeckém dvoekoky však zstaly — až kd3'ž jednou pán už píliš

nápadn chválil Vávru za to, že již nemá .,tch"

koek, šafá Schmidt se zeptal, peje-li si pán, aby

byly odstrann}'. Pán k otázce potakal a tak zmizely

koky i z nmecjvého dvora.

Avšak na dvorech nad míru plemenily se myši— pan statká poznal, že musí svou velkomstskou

— 70 —

idiosynkrasii podídit ohledm národo-hospodársk3''m,

a nechce-li, aby se sýpky staly myším královstvím.

A nyní stejná historie se odehrává opaným po-

stupem. Pán po ase o kokách poíná mluvit velmi

z daleka — patrn si tentokráte tím mén troufal dát

pímý rozkaz; pak se zase obou šafá jen dotazuje,

nemají-li „ješt" koek — Vávra zase se poradil se

svou ženou: „Jáku, stará, nemyslíš, že pán si pejemít koky, když se tak ,po nich ptá?'' a když pán

pisel po tetí nebo po tvrté, našel' u Vávr}^ nové

koky. Zase Schmidtovi pochválil Vávru, Schmidt zase

se pímo otázal, má-li také poídit koky a když mubylo eeno, že b}' to „snad neškodilo" — byly ko-

nen i na nmeckém dvore kok}' rehabilitovány.

Vidíte — vysvtloval mi pítel Nmec — tu máte

echa Slovana a Nmce Germána. ^(^ch pán, kde by

Nmec prost _vvslovil své pání a vli, neporou

i

pnm o. ba ani nežádá, ale své pikáni svý'm podízenýmCechem dá vycítit, dá že mu dovtípit ; Hemec_šafáse iTedovtipuje, ale mužn a odkr^^t se po vli pá-

nové táže a ten mus í se mu necht rozhodjiout. KT uri-

tému rozkazu, co porueno, koná.^^ Pípad ten — pítel pokrauje — velmi mne

zarazil a dal mn myslit. Tázal jsem se sám sebe —který z obou šafá je milejší . . . líbí se mi' více

Cech, je v pomru obou více citu, nžnosti anebo jak

bych to nazval; ovšem i naše nmecká pímost a

mužnost je pkná, ale není tak milá. A co byste ekl— táže se pítel — jak otázku rozhodl statká Cech?Tázal jsem se ho na vc — jemu, zdá se mi, n-mecký šafá jaksi imponoval . . .

Pravíte: nmecká „pímost" — perušuji svého

lidového psychologa;jaká je tedy v tom eském na-

povdní a dovtípení „nepimost"? Je to jen nepi-

— 77 —

most, ale nevidím v tom — pokrauje mj besedník

po krátkém rozvažování — neupímnosti, nic faleš-

ného, je v tom pouze nco mkího, jemnjšího, anebo

jak bych to ekl . .

.

To je moje historie o kokách — ujištuji, pouila

mne mnohem více než všecko, co od nejstarších dob

až po dnes z literatury o charakteru Cech a Nmcjsem si shledával. asto a optn jsem si vc ana-

lysoval — nešlo mi dlouho z hlavy to slovo o n-mecké: pímosti-^Vzpominal jsem si, že nám blovanúmá-obzviášt nám Cechm vytýkají jakousi falešnost a

Iživost; vzpomnl jsem si, že my sami si to vyt3''káme

— Dostojevský na p. kára ruskou nepravdivost.

I hledal jsem, zdali v té netroufalosti a mkkostinašeho eského statkáe není práv netroufalost lovka,jenž si lidem netroufá podívat do oí, tedy netroufalost

lovka pece jen neupímného ? Avšak— pemyšlovaljsem — pro pak Rusové mají dvojí slovo pro lež

(Igaf — soryaf)? Není to ukázání, že je dvojí lež?

A nevykládá se naše eská „faleš" do jisté míry tím,

že nejsme samostatní, kdežto v jádru svém nejsme

falešni a neupímní, pouze „nepímí" (jak ekl mjpítel)? Této nepímosti Nmci a jiní Neslované ne-

rozumjí — — avšak — lekl jsem se opt — nevede

tato nepímost snadno ke skutené a nepkné ne-

upímnosti ? Ale co — hájí se ve mn Cech — ne-

vede ta nmecká pímost k drzosti a hrubosti?

Svil jsem své pochybnosti píteli. Obratempošty dostal jsem starou odpov — tak urit byl

u vci rozhodnut. „Srovnejte pece — radí zárove— kázání svých eských a našich neliiecky cli—refoi'-

mátor, teba Husa a Luthera, uvidíte (sit venia verbo'

Vávru a Schmidta. Co pak nepochopujete, že do

— 78 —

Vaší eské mkkosti niusila se pimísit germánskápevnost Wiklifova a pozdji Lutherova?"

List mne potšil, ale i nepotšil — bez Wikliaby to nebylo šlo? A pomohl nám Luther?...

Nebylo by nám možné — (vím, že se pi tchtoúvahách byzantinští císaové, píšící o Slovanech, v hrobobracejí i

— zvykati si, když už jsme tak mkcí, ke

vlastnímu pevnému pedsevzetí, k takové autosuggesci

ve vtším slohu, donutit sebe samého sám, tak jak ti

naši sedláci prosili slavného úadu, aby jim bylo poru-

eno_dlati silnici, které tak tuze potebovali... Ped) "S^^ /'Kars^ dva ruští mužíkové vojáci dívají se na pevnost.

A. Vezmeme ji?

B. ;Obzírá pevnost jako by znaleck3''m okem) —Nevezmeme, není možná.

A. . . . Jestliže nám rozkážou ?

B. . . . Vezmeme — rozumí se . . .

A tak ten mkký, nebojovný mužík, jak Leroy-

Beaulieu íká, stává se nejlepším vojákem, mkký lovkstává se udatn3> k neuvení. Všecko_tedy tkyf v ixnn i

ahyrhom^obe my .sa mi - rozk a ^nva lL-ne -cizí . . > .

^^24..J).

Prosím tenáe za odpuštní, jestliže jsemse proílfešil proti formám kritické úvahy vdecké —již se vracím k vývodm prof. Sobstianského. (Myslím

ovšem, že jsern se od nich ani neodchýlil.)

^obstianský proti Herderovi, jak už vzpomenuto,

uvádí historika Antona, jenž prý o Slovanech správný

názor formuloval. V Antonov spise: Erste Linien

eines Versuches uber der alten Slawen Ursprung,

Sitten, Gebráuche, Meinungen und Kenntnisse 1783.

Sobstianský vidí potvrzení názorv o Slovanech pedHerderem panujících, že totiž byli udatní, bojovní,

sveepí a ukrutní, jako národové jiní^ Dejme tomu,

že Anton má nám býti autoritou — skuten velmi

soustavn zpracoval otázku spornou na základ autorit

starších a starých, avšak mimo to i na znalosti jazyka

a pozorování žijících Slovan.*}

Proetl jsem spis Antonv pozorn, ale nena-

lézám v nm toho, co tam vidí Sobstianský. AntonSlovanm té bojovnosti, ukrutnosti a sveeposti ne-

pipisuje, jak Sobstiansk\^ se domnívá Anton líí

Slovany jako bojovné, je pravda, ale ta jejich bojovnost

i "u Anturra

—

jE docela zvláštní a jina nez nmecká.AnfUTí ttííí blovany jako bojovné; avšak když se

s líením tím srovnává všecko ostatní, co o charak-

teru Slovan uvádí, vyniká i podle Antona rozdíl

Slovanv od Nmc docela jasn.**)

*) V pedmluv Anton tuto svou methodu jasn vykládá.*') Anton uvádí o charakteru devních Slovan tyto hlavni

punkty. V kapitole o „charakteru a vzdlání" teme, že Slované

nebyli zlobiví, mezi sebou že velmi byli milí a lahodn i, neznali

riesmíit hiosnr pohostinští b yli vice než Germáni (^

A

nton výHovneto pravij ; starali ie nadmíru o chudc, krádeže nebylo — vzíti

cizí pokrmy a nápoje k uhostén i, nebylo~jim krádeži.. Vyzná-

fiienávali se udatnosti , bez niž by nebyli opanovali tak rozsáhlé

zem, které ásten ješt mají v držení ; s udatnosti spojena b\^la

láska k svobod , netrpící naprosto nejslabších okov. Mysl mlisTTlonnou k veselos ti — Lužian, a asto trpti musí tvrd na-

kládáni svého nmeckého junkera, je veselý. Tato veselost astozvrhala se v lehkomyslnost . Byli ukrutní ; ukrutnost pochodíz udatnosti vzdláním nezmirnné ; ted tij i tam pechází ve msti-

vost. Rádi pili, byli-li viln i, Anton neví; manželství je jim svaté.

Konen Anton odmítá líeni západních spisovatel, kteí Išlovanum

pipisovali : nevrnost, nestálost, zkaženost, tupost, neuelivost)

drzost, zlodjskost, nemilosrdnost. Anton uvádí žalobu, že prýSrbové v Lužici proti Nmcm jsou potmšilí a zlí ; avšak pokládá

to vice za nedvru a myslí, že se vyvinula potlaoxánim se

stran}' Nmc. Staí Slované byli písn spravedliví. V kapitole

o „válce" Anton chválí slovanskou bojovnost; to vyžaduje sou-

sedství a hledáni nových sídel. Válcm~pro koist, kdo bj^l veválce udatný, byl ctn. Ve válce byli velmi ukrutní ; asto pili

z lebek nepátel. „Ukrutnost kmen, válících s Nmci, je známa.

— ,^0 —

Anton vbec v nkterých vcech konstatuje rozdíl

mezi Slovany a Nmci. Avšak hlavní rozdíl mezi

obma tkví v tom, že o Slovanech podle starých

pramen tvrdí, že byli záhy zemdlci a již z toHo

j8e, že národ nebyl tak bojovný, jako Nmci, kteiú

všech zemdlských prací pímo ^ stydelT Toto

''Anton ve svém spise o blovanech výslovn neíká,

a tudíž se i Sobstianskému tento veliký rozdíl mezi

starými Slovany a Nmci ztratil. Avšak Anton napsal

i spis o starých Nmcích, v nmž stejnou methodoii

a stejným zpsobem postupuje a ve spise tom mámedocela jasný komentá k tomu, co ve spisech o Slo-

vanech by nevynikalo samo sebou.*)

Ve spise tomto teme, že každý národ — (tudíž

i Slované) — z divošství pichází v barbarství a

z barbarství v kulturu ; uermáni, když pišli do styku

s ímany" nebyli již divothy. Germánská, docela

význaná vlastnost byla bojovnost a láska k svobod— jen udatnost byla ctností, práce v potu tváe se

jim nelíbila, radji cedili krev.

V kapitole o „Válce" Anton germánskou chra-

brost a bojovnost líí docela jinak nežli v téže kapitole

líil ve spise, starším tyto vlastnosti Slovan. PatrnAntonovy oi jiskily, když tak nadšen vypisuje, jak

avšak píliš asto podobným nakládáním k tomu byli dráždni."

Ješt za Prokopia (tedy v VI. stol.) spravovali se demokraticky

:

Anton vytýká zvláštnost jazyka, že se pojem : vládnouti neoznaujeslovem, oznaujícím velmože a pána.

Mimo válku konen Anton uvádí y kapitolách posledních,

že se Slované zamstnávali orbou, lovem, velastvím a dobytká-^tvim. Celý národ byl hudební a zpvný. Mli dovedné kováe,tkali, obchodovali atd., mli více vdomostí než Nmci.

') Spis slov: Geschichte der Teutschen Nazion, vyšel 1793;v I. díle jedná o charakteru, mravech a vdomostech Germanii.

Viz kap. VI. a násl.

— 81 —

Nmci, kde vyhráli, obyvatelstvo zotroovali, jak jejich

útok byl hrozný a jak celý národ záhy zízen byl vojensky.

Jestli že neválil, Germán jen lovi l — potem a prací

si~zaopatovat pokrm a nápoj, políládal za otrocké, —otro ci musili na pracovat.

Anton tudíž rozdílu mezi Nmci a Slovany]

v pjíin bojovnosti nezmenšil, naopak jen potvrdil.

Opakuji však, že je ovšem nesprávné, starou dobuá la Rousseau si tHeátisovat — v tom Sobstianský •

n£á pravdu . Naši pedkové byli hrubí, suroví, ukrutní

atd., ale nebyli tak bojovní, celou svou náturou bo-

jovní a pánovití, jako Germáni.

Podobn Sobestiansk}' nedosti pesn vykládá

názory (^lerdex^-y o Slovanech. Herder — jak jsmeetli — netvrdí, že Slované nebyli udatní, ale tolik'

íká, že Slované milujíce klid, nebyli s to, trvale se

o rganisovat vojensky a že tím o Nmc, ITtei To

4ovedli, byli potlaeni.^ l^erder vytýká, že blované"

nedobývali panství svtového, že byli zemdlci a ob-

chodníci. Ve svém poddanství stali se lstivými,

ukrutnými a otrocky línými. Pipouštím však, že i

Herder starou dobu vbec a také slovanskou si ped-stavoval idylitjší, než mj ; v tom práv byl žákem

i

Rousseauovým a pokud se týká staroslovanské zá-

libý v orb, úinkovaly snad i tehdejší idee fN-siokra- •

tické, jimž ["Rousseau se své strany podléhal. Pesto však Herder ve hlavní vci správn podával o

Slovanech, co starší a novjší prameny ped ním

dávaly.

Sobstianský se mýlí, ka, že Herder pijlišn

jdealisoval Slovany" — alespo neidealísoval pouze

Slovanu, nýbrž i Germány. Petme si jen v „Ideách

k filosofii djin" hlavu o „Nmeckých národech" a uvi-

díme, jak Herder soudí o Nmcích. Líí je docela

ii

— 82

jako Anton, jsoujtju ..rekové a pánové štitíd- ik práce;

takoví byli a ásten posud jsou. Usti jejich mee zle

pt)ffitoválT vlastni kilieiiov;—ale i „chudáci Slované i

Prusové, Kurové, Livonci a Estové", avšak Nmciodrazili i divoké Huny, Uhr}', Mongoly a Turky.^Oni tedy to jsou, kteí nejvtší ást Evrop\- netoliko

vybojovali, zúrodnili a podle svého zpsobu zaídili,

nýbrž také uchránili — jinak by ani to nebylo mohlovzrsti, co vzrostlo. Jejich postavení mezi ostatními

národy, jejich vojenské zízení a kmenové vlastnosti

staly se tudíž základy (Grundíesten) kultury, svobodya jistoty Evrop}'; djiny, tento svdek neporušený,

dávají zprávu o tom, zdali svým politickým staveni

nutn nebyli i píinou pozvolného pokroku této

kultury."

Herder tedy vidí ve zvláštním vojenství- Nmcpiro/enou píinu Dosavadního kulturní ho vývoje; STó-

van tak bojovní nebyli a proto Nmcm podlehli,

avšak — a to jsme již etli drive . . . — nastává

doba více nevojenská a tudíž — vedle Nmc —j

i nebojovní Slované konen pijdou ku platnosti.

Jak a pro Herder a jiní vili v budoucnost

isté lovckosti — o tom jsme již také mluvili; zde

toho teba jen vzpomenouti, aby bylo jasno, že vctak, jak Sobstianský ji líil, se nemá. Herder neuka-

zuj e, že jen Slované provedou humanisaci všeho lo -

v^enstva, — to byla idea KoUároya . Herder oekávalevropské soustátí iievojensk, v nmž princip humanity

u všech národv a yšemi národy bude dsledn pro-

veden. Militarism byl Herderovi jen pechodní pro-

U st^edek humanisace, práv tak, jak moderním socio-

} logm Comteovi a Spencerovi.*!

*) Sobstiansly se domnívá, že Herder poteboval pro svou

humanitami theorii alespo jeden nevojenský národ a že tím ná-

- S3 -

/25.)Podivejme se te na Kollár^vy názory o Slo-

vaneekr Sobstianský vytýká Tnu nepímo — Šafaí-i

kovi pímo, že staré a tudíž n3-njší Slovan}- ideali-l

soval, že jejich charakter líil poeticky a sentimentálnli

Kollár skuten Slovany nekritick}- idealisoval.

Avšak idealisace ta netkví tak v tom^ že jmi pipi-

soval tak velikou nebojovnost a humanitu, nýbrž více

ješt vtom, že jejich odprce píliš ern vymaloval;

byl k našim národním odprcm ve mnohém nespra- (

vedlivý. Vytkli jsme to již. Avšak bj^lo by nespra-

vedlivé nezpomenouti, jak o Slovanech v té dob posudpsali také nmetí, madarští a jiní spisovatelé a nikoli

spisovatelé podízení. Znám literaturu tu dost dobea mohu bez vášn íci, že v nmeckých spisovatehch

i s této stránky jeví se jejich tvrdší bojovnost a pá-

novitost. Když na p. Hegel svému národu tak jedno-

strann pisuzoval všeliké prvenství — pro se divit,

když Kollár svému národu je dává? Vyznal jsem, že

rodem stali se mu ruští Slované, k nimž pilnul svým pobytemv Rize. Pobyt v Rize na Herdera ml vliv, avšak Herder ml —a tó je hlavni vc — ponkud jiné theorie, než Sobstianský je

pedkládá. Zejména vil, že vývojem doby i Nmci stali se ménbojovnými a proto nepoteboval nebojovných Slovan pro ten úkol,

jejž Sobstianský jim ukládá. Odkud však Herder erpal své ná-

zory o .Slovanech, jak jsme vidli, sám nám ekl, uvádje Antonaa jiné spiso\'^ele. Ped Herderovými „Ideami", v nichž lii Slo-

vany, vyšel také spis Gcbhardiho (Allgemeine Geschichte der

Wenden und Slawen 1789), z nhož Karamzin mnoho erpal pro

charakteristiku starých .Slovan ; Sobstianský sám uvádi to, co

Gebhardi íká o udatnosti Slovan — íká totiž, co Herder, že

totiž s poátku nebyli udatni, teprve pozdji, kd\'ž se nauili váliti

od svých nepátel a že jejich udatnost byla vlastn pasivní, nikoli

„pravá" atd. Herder liší se od Gebhardiho hlavn tim, že klidné

konstatuje své mínní o národech všech, tudíž i o Slovanech a

stejn o Nmcích. Je však možná, že sympatie k Slovanm a ze-

jména Rusm erpal hlavn ze slovanských lidových písni —i v tom nevidl bych nekritickosti.

1

_ 84 -

Kollár tu i tam proti našim národním odprcm pro-

jevuje vice nenávisti, než se na filosofa sluší — avšak,

jak týž KoIIár z celého srdce uznává i nmecká dobro-

diní, na p. práv Herdera

!

KoUárova idealisace Slovan i proto je tak jedno-

stranná, že sice uznává i naše slovanské vaáy, ale

nevidí vždy tch chyb velikých a hlavních, žal uj

e

jednostrann pouze na nesprávnost a nedostatek osví-

cenosti. Ve skutenosti ml chyby naše hledat hloub

a hlavn neml vinu našeho úpadku tak jednostrannvidti v zámyslech a zlob nepátel. To naíkání a ža-

lování na osud na p. Slovan polabských je jist

slabé — i Nmci na p. a jiní národov ztratili a ztrá-

cejí svou pdu pod náporem Rusv.Ty a podobné vady KoUárovy všecky jsme na

svém míst nestrann pipustili. Jak by však podle

názor mých i básník velmi nadšený mohl napsati

teba novou „Slávy Dceru", vykládati nemusím. Starý

romantism i v tomto oboru mizí a vymizí.

Kollárova nekritická idealisace Slovan nevyplývá

však pouze z národnostnino citu, nýprz ma své d

-

jvody i v nedokonalé vdecké method . I to jsme na

svém míst vytýkali. Zejména musíme ješt íci a opa-

kovat, že Kollár chybuje, pipisuje Slovanm všembeze všeho vlastnosti docela stejné, kdežto ve sku-

tenosti i co do nebojovnosti jsou jist kmenové roz-

díly na p. mezi chrabrostí polskou, udatností erno-horskou a neústupností ruskou. Podrobnjší psycho-

logická a sociologická analyse by tu rozhodn nalezla' odstíny a rozdíly stupové i kvalitativní. V3SI0VÍI jsem

[už, že Kollár vlastnosti slovenské nevdomky uin il

slovanskými.

Kollár také píliš prost neiní rozdílu mezi Slo-

vany starými a nynjšími; alespo vnjší podmínky

— S5 —

života byly v dob staré velmi rozdílné a již z toho

vyplývají nkteré rznosti ve vlastnostech, teba nezákladní.

- Kollár ovšem práv tak nepesn líí vlastnost i \Germanuv, a vším tím se stalo, že mezi Germány a

Slovany ustaíiovil rozdíl tak naprostý, který se jehozákladní filosofické idei, humanit, píí. Avšak i to

jsme JIŽ doznali, že Kollár nebyl s to, ideu národ-

nostní a humanitní souladn zcelit.

Tato idealisace Slovan konen ^^ hledíme-li

k vývodrn Sobstianského — nepochodí pouze odIlerdera , nýbrž od Slovan a hlavn od nás Lechu ,"

resp. Slovák.^)

*) Ve spise o vzájemnosti Kollár pro svj názor o Slovanechdovolává se hlavn Herdera ;

^ ve svých „Výkladech" {II, 66) do-

volává se Komenského, jenž už nazval národ náš „holubicím".

Z Karamzina pipomíná v té souvislosti, že Rusové a všickni Slo-

vané od starodávných asu byli milovníky- holub. Dále se dovo-lává polských autor, Surowieckého, Rakovvieckého a Niemciewicze,

pak JMóhsena (1781), Linharta (1791 ), Csaplowitse (1829). A všichni

tito spisovatelé a obzvlášt i nmetí .Slovanm pipisují v celku

vlastnosti, které Kollár jim pipisuje. Ješt bych ukázal na pramen,jehož Šafaík se dovolává ve svých djinách slovanské literatur\^

;

bezpochyby' i Kollár spis znal; minim Rohreiv Versuch uber die

slavischen Bewohner der oesterr. Monarchie 1804; ve spise tomvšecky hlavní pouky Šafaíkovy a KoUárovy se nalézají a ob-

zvlášt se poád ukazuje na neblahý vliv dlouhé porob\-. V CešíchRohrer dovolává se Rieggeia, jehož spisy v Cechách velmi byl^'

znám\-, a ten napsal o nás: „Die Bóhmen sind ihrem moralischenCharakter nach — uberhaupt — fromm, oft bis zum Aberglauben,anhánglich an die Religion ihrer Vater, ihre alte monarchische Re-gierungsorm, und an ihre alten Sitten und Gewohnheiten ; arbeitsam,

beharrlich, andauernd bei allen Beschwerlichkeiten — selbst desKrieges ;

— tapfer, aber doch fríedliebend; immcr frohen Muthes,langmiithig, mildthátig, redlich und treu. In ihrem ausseren Betragensind sic gerade trocken und verrathen gewohniich auch eine ge-

ringe Politur. So ist der Grundcharakter der Bóhmen, wenn er

rein und unvcrfálscht gelassen wird." Rohrer, I. c. II. p. 155.

S(i —

Sobstianský však docela právem žádá, abychomsi v tom poínali krititji. Avšak musím ve prospchnašich „idealistv" ukázati ješt k jedné vci. Í^Hár

K—jak vyloženo — kolísal mezi vzájemnosti literániT'

národn politickou. To znamená te}' také, že i Slo-

vanm pipisoval bojovnost a udatnost.

Kivdilo by se Kollárovi, kdyby se mu v otázce

nebojovnosti Slovan pipisovala naprostá nejasnost.

Sám pece odpovídá k námitce, jež se Slovanm i-nívala pro jejich pílišnou mkkost: „Slované, praví,

mají síly a energie dost, srdnatostí a zmužilostí dobyli

si panství nad desát3'm dílem zemkoule, udrželi je za

nejvtších bouek mnoh3''ch století a proti nejprudším

útokm etných nepátel. Ovšem Slované nikdy se

nedomáhali nadvlády svtové, nikdy nezabývali s^ krve-

prolíváním a podmaováním jfnýcH" národ z emesla,proto že svobody si ctiii i na nepíúteli a" ji milovali,""

vbec milovali více mír nežli válku."*)

Smíme tudíž své vývody vi prof. Sobstian-

skému shrnouti takto: Kollár — (o jiné nám tu ne-

I

bží) — pochybil svou' idealisací Slovan v, ale chyba

[je menší, nž Sobstianský míní a tkvi v jmýcn p i-'

'inách, nežli které Sobstianský vytknul.'

') o vzájemnosti 4? 15.

írašeho obrození

tetí doba : doba Palackéhoa Havlíkova.

(gó^^dá se mi, že te vznik Kollárovy idee hi-

storicky je dost osvtlen. Vidíme netoliko, jak a odkudjednotlivé myšlénky Kollárem b3'ly používán}', kdovei vliv ml vtší, kdo menší; poznali jsme však

i celou dobu jeho, vidíme ho tudíž v celém kulturním

prostedí. Nezbývá, než doplniti rozvoj obrodních ideí

po Kollárovi, pokud tento rozvoj další i v Kollárovi

byl už naznaen a pokud Kollár sám na lidi dobypozdjší psobil. Tím podána bude charakteristika jtetího období našeho obrození, doba od konce letí I

40tvch do poátku let 8otých.

Uriti skutený vliv osoby není snadno. U Kol-

lára je to tím tžší, protože ti, ve které psobil, ze-

jména jeho vrstevníci, sami podléhali t3''mž vlivm,kterým Kollár sám podléhal; Šafaík na p. erpalstejné idee ze stejných pramen — v em tedy byl

skutený vliv Kollárv na jeho myšlení? Kollár tor-ii

muloval, co se cítilo a vilo obecn. I'

Ukázali jsme na zvláštní pomr Kollára a Sa(a-

— 88 —

íká. Celakovský*) na p. pro charakteristiku starých

Slovan sám dovolává se Safaíka a Kollára a idee

obou prost pejímá — kdo v tom ml vliv rozho-

dující?

Rozlišovati by se musily vlivy jazykové, básnické,

filosofické a národn politické.**) Vjiv, Kollárv by l

veliký;

pokud vidím, nejyíce psobil jako budite l

vlastenecký a tím národn-politický. Na tento vliv

politický v prbhu studie astji narazíme. Tvrípsobení jeho ideí nebylo tak hluboké a nemohlo být,

protože Kollár ideí svých sám nepropracoval dosti

samostatný!^ ''

' '

Spis o vzájemnosti se peložil do srbštiny, ruštiny

(2krát), ale „Slávy Dcera" zstala dost nepovšimnutau Slovan. Zdá se mi, že literární vliv Kollárv,kde nebyl osobní, jako na p. na Gaja, byl slabší, než

vliv asové idee slovanské a že psobení „Slávy

Dcery" pekážela nejednotnost básnické koncepce a

její až archaeologické provedení. Kollár není ten

básník, jenž by mozek a srdce mocn a neodolatelnbyl strhl a na vžd}- upoutal; alespo jeho základní

idee nezmocují se myslí na dobro a na vždy. Proto

„SJáy^;__Pcera" mimo Cechy a Slovensko nevzbudila

hlubšího ohjasu. Kollár byl náš prvý básník, mlvliv svým bohatstvím slovesným, podncoval a udržoval

city národní, ale nevidím hlubšího vlivu na básnících

a tém žádného na naši vdu a filosofiL Ohlas jeho

základních ideí filosofických, jeho filosofie djin je

tém nijaký; naši myslitelé erpali z nmecké litera-

tury i Stúr, jenž Kollárem se v mládí nadchl, svou

') Ctní o poátcích djin vzdlanosti a literaturj' národslovanských, 1877, 31.

") Ve „Sborníku" podávají se rzné podrobnosti; odkazuju

k nim tenáe, nechtje tu vci opakovati.

— 89 —

filosofii déjin si bére od Hegla. Kollár neml vlastn

žádné školy. Kolem nho nevyrostlo nic podobného

slavjanofilum a ani školy básnické nestvoil. BásnGodry, Furcha, Kamenického a j. nesou jeho vliv,

ale málo znamenají; Vocel držel se vlastn více

Gótheova Fausta než ,,Slávy Dcer}'" a echova „Slavie"

i bez Kollára mohla dopadnouti tak abstraktn-ro-

mantická. Svatopluk Cech sám nám íká, že ven

Kollár ml vliv — jako básník, jako myslitel, jako

buditel? Snad práv tento píklad nejlépe by mohl

osvtliti, jak}^ jeho hlavní vliv býval, — povzbuzující.

Jsou i následníci Kollárovi na speciálních ideách

jeho více závislí, jako na p. Hrobo, ale tím, co

íkám, se nevyváží.

Pro své mínní mám hlasy svdk, jak se íká,

klasick3>ch.

r<-'elako\^ý již r. 1831 rozhorlen touží na neu-

znání, s nímž „Sláv3' Dcera" se potkává a vytýká

kritice, že o ní nieho neumla povdt.*) Celakovskv

sám „Sláv}' Dceru" prohlašuje s Rukopisem Králo-

dvorsk3^m za „ono veliké alfa i omega básnictví eského",

ale sám hned mluví o „omrazování" a to zpsobem,jenž se divn V3'jímá v takovém chvalozpvu. O ncopozdji — r. 1835**) — mluv o V3'dání ,,Sláv3'

Dcer3'" z r. 1832, Celakovskv^ V. zpvu již V3'týká,

že ,,sonet3' zpvu toho v ohledu básnickém skoro

veskrz nehodný jsou takového mistrovského péra,

jakovým p. Kollár vládne".

*) C. C. Musea 1831, 39. Otišt. v Sebr. spisech (Kober)

1880, IV., 36Ó.") eská Vela 1B35, str. 287, 1. c. p. 381. Že by se

,,Sláv3- Dcera" nebyla rozebírala k vli censue, jak jsem etl,

tuším v Bakovského djinách literatury, není správné : co pak

nebylo co mluvit o ideách a dokonce o umní policii nepodléhajících?

— 90 —

Jist „Slávy Dcera" mla národní a politický vliv

zejména na mládež, to pi-ece víme ze zkušenosti;

vypravuje nám o tom i iVIalý. Že prý po rukopisech

Králodv. a Zelenoh. nic v takové míe nepsobilo navlastenecké rqznícení mladých srdcí, jako Kollárova

„Slávy Dcera''. Malý praví, že „od tch dob — imána mysli hlavn 2. vyd. z r. 1824) — neopakovalse v národu našem podobný úkaz tak všeobecnéhoenthusiasmu, jaký vzbuzen byl vše uchvacujícím vzletem

mocného genia Kollárova. Nynjší stízlivé pokolení

nemá ani zdání, k jaké výši v onch dobách povznášelo

se blouznivé vytržení vlastenecké mládeže eské, pod-

nícené Kollárovou ,Slávy Dcerou'".*)

Hurban starší podobn mluví r. 1851 o velikém

vlivu, jejž „Slávy Dcera" mla na tehdejším Slovensku;podobn dotený dopisovatel ze Slovenska, píšící proti

KoUárovi do Havlíkova Slovana vyznává, že „,SI^^'y

Dcera' byla ona vis motrix, která nás ospalých Slo-

vák oduševfiovala". **)

Jestliže i Pypin* **) praví o „Slávy Dcei" : „Podnes,

v druhém už pokolení, Slávy Dcera zstává jedinýmbásnickým zákonnikem panslavismu, tehd}' pravdazcela ne tak strašlivého, jak si jej malovali protiv-

níci", — tedy vidím v úsudku tom, jakož i Hurbanov,Malého i Celakovského jen potvrzení toho, co íkám,že totiž, jak Malý lépe ekl, než myslil, Kollárem se

i povznášelo vytržení vlastenecké. Stav vci velmi brzy

správn charakterisoval Havlíek.

') J. Malý, Zpomink\' a úvahy, 1872, p. 47.**) Hurban v „Slov. Pohadech" I. 4, p. 128; ii Vlka

v „Djinách literatury slovenskcj" (2. v^^d. p. 36); Ha\líkiv„Slovan" 1850, p. 1485.

*") PyP'"» Historie literatur slovanskV-ch (Kotik) II, p. 402.

— '.n —

Již roku 1846 Havlíek*) nám líí, jak vlastne

„Slávy Dcera" psobila na mládež akademickou —jak ji deklamovali a napodobili, jak se uilo azbuce

a gramatice nkterého nebo všech slovansk3^ch jazyku,

avšak jak vlastn žádn}' ani slovanským jazykmrádn se nenauil a ovšem ani — eskému. Havlíek,

jakožto zapísáhlý nepítel vší poloviatosti a nejas-

nosti, tento panslavism z té duše pojal v nenávist

tím vtší, že sám pece žil na Rusi a v Polsku a že

pomry tchto nejvtších dvou slovanských národnáležit poznal. Havlíek po Dobrovském byl prvý

vynik ající Cech^ jenž zejména ruské pomry pro-

studoval a jenž tedy to, o em jiní blouzniv psali,

zaTi ze skutenosti.

Mohu si živ pedstavit, jak se mu protivily ty

slovanské deklamovánky. Ve své jadrné mluv praví

nám, že se z Ruska a Polska dom vrátil jakožto

uvdomlý Cech; stal se prý „pouhým neústupnýmCechem ba s jakousi tajnou kyselostí proti jménuSlovana". „Patriotism slovanský" — horli — „jest

jenom o nco mén horší než~kosmopolitismus' '; a proto

že v sob nepocioval ani trochu kosmopolitismu, praví

:

„Zkrátka: s hrdostí národní eknu: Já jsem Cech, ale

nikdy já jsem Slovan." Proto také zayrliuje všeck9

blouznní o jednotném písm a o pijetí ruštiny jako

spisovného [ažyka dobrovoln Jazyka se lievzdámenikdy — odbývá ty, kdo by k tomu radili.

Mohlo by se namítnouti, že za ten vliv, jejž tu

Havlíek odsuzuje, ívollár není odpovden. Pece

:

nerozhodnost, neuritost a kolísáni Kollárovo ochromo-

válo vlivy rozhodn dobré a pkné.

*) Pražské Noviny 1846, 15. února a pozd. ve lánku:. cli a Slovan.

02 —

27) Vliv Kollárv byl tedy zvláštní : hlásaje svou

nároHne slovanskou ideu a vzájemnost literární, tkvTna pude myšlenek literatury nmecké , na které i jeho

vrsfevnici ablizsi potomci všichni stáli, a proto tyto p-vodní vlivy cizí psobily více než idee Kollárovy samy.

Avšak Kollárovo buditelské psobení, ekl bych

p-ímo vlastenecko-kazatelské, bylo mocné a blaho-

dárné a pipravovalo národní práci doby pozdjší.

Zejména i rok 1848tý ú nás dostal ráz KoUárovský.

Rol* iB48tý^yl ve Francii a jinde pímý ohlas,

vlastn polcraování veliké, revoluce francouzské. VeFrancii revoluce sloužila v . prvé ad buržoasii

;

v Rakousku mla ráz jiný, protože tu byli jiné kul-

I t urní pomry. Rakousko bylo od sta let vykonavatelem

krajní reakce náboženské, politické a sociální; za

Josefa II. osvícenské a revoluní hnutí zasáhlo i Ra-

kousko a také zem eské, avšak dlouhý zvyk duchovního

absolutismu záhy potlail volnj ší hnutí, až konenroku 1848 národové rakouští, pedn iviadai, povstali

proti bezduchému absolutismu vídeskému.

Revoluce v Rakousku mla ráz více politický^ a

náronostni — ve Francii, v Nmecku a jinde otá-zek

národnostních ovšem nebylo, a tudíž revoluce byla

mén komplikovaná a úinnjší

Jako na skloríku minulého století za Dobrovského,

opt i roku 1848tého ve jménu týchž filosofických

princip humanity a svobodného myšlení požjidovali

jsme pedevším svobodu národní a jazykovou a od-

I

stranní kiklavých nerovnosti sociálních . Úpt, jako

na sklonku minulého století pomohlo nám svtovéI hnuti osvobozující, a to mrou znanou, nebof^Jx_1 naše byl}' slabé, úast naše v revoluci nevaln á. Není^ divu : po stoletém otroctví naši eští lidé byli povoláni

— 93 —

k politické innosti, — innost ta byla podle- toho:

nerozhodná, nejednotná, poloviatá.

Na jedné stran i v Praze i ve Vídni spojovaH

jsme se s revoluci ve jménu svobody a stáli isme po

bolu krajanm Nmcm, podizujíce takto národnostní

ideu všeobecné idei svoboHy' Avšak toto spojenství

brzy pestalo, a oddlili jsme se od Nmcv, a ze-

jména od Nmc eských — pes to, že nejlepší mu-

žové nmetí opvovali naši eskou minulost a veliké

naše pedky, jako na p. Zižku. Sotva že se eští a

nmetí spisovatelé — v beznu 1848 — bratrsky

dohodli, zase se rozešli : idea humanity a svobody

uloupila tužbám národnosFmfír;—za nedlouho -— p"©"-

átkém dubna"^ Palackýnapsal svoje psaní do Frank-

furtu, a právem, nebo národnostní panovanost Nmcnedovedla uznati rovnoprávnost národ nenmeckých.„Všichni národové podle Dunaje, kteí nemají ani

práva ani povolání k samostatnosti, musejí býti jako

drabanti pojati v nmecký planetární systém" — hlá-

"^alo se ve Frankfurtu (Freiherr von Gagern).

Kdežto na jedné stran sbližovali jsme se s Nmci,na druhé KoUárovská idea slovanská již dozrávala

v pražský Slovanský Sjezd , konaný v ervenci. A ne-

pestalo se na Sjezde — Hrvati a Slováci dali se

neupímností vídeskou ve jménu slovanské idee po-

užiti za prostedek reakní.

Jako v Kollárov „Slávy Dcei", tak kolísali naši

pední rnužové r. T84Btho mezi humaiiitou a národ -

nosti, mezi taktikou mírnou a násilnou , kolísali však

t"áTcé~mezi svobodomyslností a zpátenictvím ,— Kollár

sám v. téže dob varoval své krajany prd násilím,

neodsuzuje násilí maarského, a záhy byl ve službách

té^.yídn, jež nepestávala i ve svém reakním úsilí

hráti roli obojetnou.

9+

Li jsme pro velikou dobu ješt malí.

*28. iRok i848t3>; jak eeno, pokrauje ideami

svoD^cíy a humanity francouzské revoluce. Palackýve svém psaní do Frankfurtu dovolává se prospcclni

lidskosti a vzdlanosti, aby uhájil rovnost národu slo-

vanskych á nmeckého, v manifeste Sjezdu Slovan

-

I

ského dovolává se francouzského hesla: svobody,

roynosti a bratrství „všech ve státu žijících", požaduje

/ iTá Tomto zaklade „ úplnou rovnoprávnost všech národ-

nosti, bez ohledu politické moci a velikosti" . *)

Rovnoprávnost národ podle Palackého je dsledek

^ pirozeného práva,

jak už jsme slyšeli, je totožná

• s^požadavky humanitními. Jako Herder a po nmKollár, tak i Palack3> pojímá národ za osobu mravní

a rávnj. „Zásada rovnoprávnosti národ v — temev „Idei státu Rakouského" — jest rovn tak stará

jako nauka pirozeného práva vbec" ; v dotenémmanifeste teme: „Nemén svatý, nežli lovk se svémpirozeném právu^ jest nám i národ s ouhrnkemduševních svých poteb a prospchv . .. Stejné právo

všech k nejušlechtilejší lidskosti jest zákon boží, jehož

žádný z nich bez trestu pestoupiti nesmí."

^árovská humanita stala se tedy rokem 1848týmrovnoprávností, rovnoprávností národ podle pi-rozeného práváT

Národové mají pirozené právo k zachování sebe,

„Vždy mají povinnost vzdlávati se, to jest kísitT

a rozsvcovati jiskru božskou v sob, a od té po-

vinnosti nikdo na svt nemá moci dispensovati jich.

Vzdlání mysli bez vzdlání ei jest holý nesmysl,

a ušlechtní jazyka jest podmínkou ušlec.htilejšího^života

duchovního. I ponvadž povinnost bývá spolu matkou

*) Radhost lit. 36,,37\..

- 95 —

práva (viz Vattel, Droit des gens, Préliminaires, § 3.),

tedy my, majíce povinnost vzdlávati jazyk " svj,

kteréž povinnosti nikdo nás zprostiti nemže, mámei právo, initi tak, a nikdo nemá protiviti se tomu

ani klásti nám v tom pekážky. Zachování a vzdláni

národnosti jest pikázání a zákon mravní, kterémuž

nemže derogovati nižádné pikázání positivn."*)

Pirozeného práva nejen Palacky, nýbrž pednim i Kollár se dovolával pro právo národní, téhož

pravá Havlíek se dovolává a dovoláváme se ho posud.

Alespo slovo bud povdno o tomto filosofickém

základ národnostní politiky a národní práce vbec .

1 heone o pirozeném práv je stará a zejména

v nové dob a to zárove s humanismem se šíila

a prohlubovala. Humanism byl v nejširším obsahu

svém úsilí. o pirozenou, ist lovckou kulturu vikultue historicky zddné. Jestliže Herder hlásal hu-

manitu a Rousseau pírodu a pirozené právo, oba

v podstat hlásali totéž. Na sklonku XVIII. století toto

pirozené právo mlo již veliký rozsah; pirozenýmn ebylo pouze právo politické a sociální, ale v tém ž \

sTóva smysle i právo ve filosofii, vd a umní : úsi lí

tilosoív o pirozen náboženství, o pirozenou ethiku

,

o"~'prirozen3~(zdravý | sm3^sl a soud ye filosofii, o pi-

rozen é umn í splývá s úsilím politikv a hdu o p i-

rozené právo politické a sociální . V tomto smysle

pirozenosti i národnost od Herdera a po nm poínáse pojímati jal<ožto pirozený orgán lovenstva profi

jéo umlému orgánu : státu

;

poiem státu samý še

pozmuje tou mrou, kterou národní uvdomní se

šíí a politická práva národ z pirozeného práva se

dovozují.

kA

') Radhost III., 17c mHOVSKA KMIHOVNA

VSIMIKONidQi

— 90 -

Dnes theorie pirozeného práva valn je otesena,a právní filosofie pirozených práv poíná se neuzná-

vati — bude pozdji naším úkolem, o tomto filosofi-

Tlíem probléme národnostního principu se rozhovoit.

Zde staí ukázati, že naši buditelé v souhlase s filo-

sofií a sociologií své doby práva národnostní, najmjazyková, pokládali za právo pirozené.

^29/^Opt i rokem 1848tým navazovali jsme sna-

harn^íramanitními na naši minulost. reformaní ; v té

píin Palacký stal se pokraovatelem ideí Kollárových.

Hned od svého píchodu do Prahy rozšioval a pro-

hluboval práci národní, a zejména studiemi histori-

ckými pipraven byl na rok 1848tý a na léta pozdjší.

Práv roku 1848 vyšel eským jazykem prvýsvazek eských djin — významná to pedzvstPalackého programu politického. Palackého in ná-

rodní byl, že v plném dosahu uvdomil nám smys l

našich djin — stav nám za ideál snažení našich

eských Bratí , ukázal nám Kollárovu filosofickou ^a

slovanskou ideu jakožto ideu eskou^ jakožto náš

pravý národní pro^xa"^-30?\ Navázání na naši minulost pirozen vedlo

k usTTlo obnovení netoliko kulturní a národní samo -

bytnosti, nybfž 1 pol itické samostatnosti . Palacký po-

savadní národní program slovanský inil programemeským. I Palacký mohl vysloviti Havlíkovo heslo

:

Cech, ne Slovan. •

Vývoj našeho národního vdomí pirozen musil

se utužiti a utvrditi vdomím eským, a to stalo se

Palackým a, jak uslyšíme, Havlíkem.Tím, že si Palacký uvdomoval smysl djin ná-

roda, poznávaje píiny, pro jsme upadli národn i

politicky, pedstavoval se mu problém eský uritji

než pedchdcm také se stránky politické; a práv

— 07 —

rok 1848tý k tomu dal mocnou pobídku. Politickou

stránku našeho obrození již Dobrovský postehoval,

a v tom smru i psobil;pejemníci Dobrovského b'yli

literáti, teprve Palacký zase pokraoval drahou poli-

tickou.

Národním snahám položen uritý cíl — domoci

se sano.statnnsti , ahv národ sám rozhodoval o svém(Jalším vývoji. Žádný uvdomlý národ nesetrvá podcizím vedením.

eskému myšlení nastal úkol, uvažovati uritji

o prostedcích vedoucích k cíli, problém taktiky poli-

ti^ck a národní vbec stává se naléhavým a naléha-

vjáím.

Vývoj našeho národního uvdomování byl témlogický, odpovídal obecnjším zákonm sociálního vý-

voje. Od všeobecného a tudíž 1 mén uritého, odj

liumanity pokraovali jsme ke slovanství a konené 1

k. ešství.^

S poátku pirozené více odkázáni jsmeb3di__na_cizí__svet^ dozrávajíce nalézali jsme svt svjvlastní. Jako dít neví o sob, teprve mladík a do-

rostlý, tak od humanity Dobrovského, od humanity a

slovanství Kollárova a Šafaíkova nabývali jsme v Pa-

lackém a Havlíkovi sebe. Proto svt ostatní se námztráceti nemusí ani nemže.

Palacký ukázal nám vlastní minulost eskou, ukázal

nám, "co v histoFu jsme Vykonali velikého V malého,

Palacký svazoval pítomnost k minulosti, a tak do-

tvrdil dílo Dobrovského a ostatních kisitel.

Palacký tím stal se zakladatelem národního prrargj^, eského. Stal se vdcem a otcem národa

3r^Pes tento pokrok program Palackého a zá-

klácTíi politická idea Palackého je bližší KoUárovýmnázorm, než se na prvý pohled vidí a než se posud

=^1

íts

na to pamatovalo. To podrobnjší vyložení zásad Pa-

lackého ukáže.

(fj S Kotláem Palacký zejména za jedno je v id£Í

humanity. Již ve svém poiednáni o krasovd dovo-

zuje, že pravé, živé a úplné poznání „svrchované idei

lovenství" jest vrch moudrosti lidské, „isté lo-

vctví" je mu zákonem vezdejšího bytu našeho — je

„nejvyšší a nejsvtjší lovka povinnost, býti lo-

vkemV) Roku ití4tí, jak jsme již vzpomnli, ideii

humanitní odl v hesla: „Svoboda, rovnost a bratrství

všech ve státu žijících."

,, Hurnanitou Palackému po stránce objektivní jako

-U Kollárovi bylo sdruženi všech lidj a národ; ,£0_stránce

subjektivní, snažil se ideu uritji zacliytit : humanita

jg božnosti a Doznost uruje jakožto obsan všech ko-

ninycn ucel života duchovního."'* ) Proto nejideálnjš

í

snahy jednotlivce a národ jeví se v náboženství. Pa-

i lacký filosofii a rozum pokládá za vdce k božnosti

; a in concreto k náboženství. Ve své historii Palacký

práv ukázal nám, jak hlavní náš in národní bylo

hjjutí reformn í, a tedy v tom nejdležitjším Palacký

nauil nás rozumti pi-edkm našim a sob. Palacký

I

nám ukázal, co znamená pro lidstvo a pfo nás hnut í

husitské a pak bVatrské; prohlásiv sám, že mezi cír-

kvemi k-esanskými dává pednost Jednot bratrské —

*) V Radhosti I., p. 367. Palackého lánek o krasovdé ješt

nebj'i ocenn, jako vbec jeho filosofické idec nebyly dostatenvyloženy a ve^svém dosahu pro jeho historické a politické pesvdenipochopeny. lánek o „krasovd" je ve skutenosti nf)ftj^^ ^' "'ž .

Palacký podává svou theorii poznáni, a je kliem k jeho pozdjší

historické a politické innosti. Palacký sám v Kroku vydal prvou

ást pod titulem „Povšechné zkoumáni ducha lovího v jeho in-

nostech".*•) Radhost I., 349.

9!)

a vyznání to jeho historická innost sesiluje — podal

idei humanity uritjší a národní podklad.

Pokud humanitu pojímá ve smyslu theorie pi-rozeného práva, odvoduje Palacky dsledné toto

právo z _ežg^H^; pramen rovnoprávnosti árodva pirozeného práva je mu „ono vrchovišt, z nhožplyne i mravnost: právo, pikázání totiž do srdce lid-

ského hluboce vštpované: ,eho sob nechceš, jinému

nei.'"*) iC\Ze Palacký piln se zabýval aesthetikou, také ho i::i_,y

pibližuje KoUárovi. Palackému i idea krásy je „formoubožnosti". Pojímá tedy krásu netoliko aesthetick}', ale

'] metafysicky. V tom Palacký souhlasí s filosofy teh-

dejšími i -staršími, a zejména také s Herderem, jehož

se dovolává pro svj názor o pvodní a všeobsáhlé

aesthetické vnímavosti ducha lidského; Herder Pala-

ckému, jako Kollárovi, je vbec také ideálním píkla-

dem humanity.**)

Palacjcý patrn opravoval chvbu Kollárova ná- ^^

Ijoženského raTonalismu. K dežto KoUár významu naši ^reformace a otázky náboženské vbec náležit nepo-

j

stehl a se svou ideou v soulad nepivedl, Palacký,(

jak vidíme, božnost iní základním pojmem s\ré filosofie"?/

eského národa. _. '/

Ud koilara liší se Palacký' i svým dsledným --^_

politickým pojímáním eského programu národního.

Položiv základy k politické historii eské, stal se Pa-

•) Radhost III., i66.'*) Uživám ovšem pi výkladu mínni Palackého terminologie

dnes obvyklé; Herdera se dovolává Radh. III., 386; ve svýchdjinách krasovd3' Palacký Herdera nazývá (I. c. 319) svatýmknzem istého lovství („Duch istého lovství zdál se spo-

ivati na nm jako na svatém knzi svém"), — a tak ho paki KoUár nazval v „Slávv Dcei".

100

lacký zakladatelem eské politiky. Každá uvdomlápraxe pirozen se opírá o theorii, a tak na theorii

Dobrovského, Kollára, Safaíka a Palackého saméhodostoupila Palackého politika. Kdežto KoUár ideu

svou provádl jakožto nepolitickou, Palacký idee své[chce i politicky ztlesniti.,. Palacký správnji cení

jpiolitickou a státní organisaci. Doznávaje, že stát za-

kládá se vedle práva i na moci, opouští pdu Kollá-

rovské vzájemnosti literární a opravuje i názor o ho-

lubicí povaze slovanské, jehož však jind}' sám poKollárovsku se pidržuje.*)

V té píin Palacký stojí také na jiném filoso-

fickém základ než Kollár. Palacký opírá se hlavn" y o Kantaj Kant však, a ješt více^ He^el . jehož ide/ faké se již ozývají ze spis tehdejších myslitel, vtší

I

kladl draz na význam stájní organisace spoleenské,

a tím i našemu národnímu snažení podával uritjšícíle než Kollárovo všeslovanství, pojímané podle Herdera

/ nepoliticky. Vl ivy pokantovsk filosofie nmecké pod-^ statn podpíraly Palackého a Havlíkv program eský .

Když rok 1848tý Palackého povolal k politické

innosti, pesvdení o rovnoprávnosti národ vnuklomu naped federaci rakouských národ ." '

Palackého idea federace úzce souvisí s ideou

1

vzájemnosti Kollárem hlásanou. Pojmov federace a'

vzájemnost jsou vlastn totožný ; co do vci jsou si

velmi blízk}'. Palacký pro federaci dovolává se huma-

') V „politickém aforisme o státu" pijímá Palacký definici

státu jakožto „spolenosti moci chránné" ; v pojmu spolenostiobsažen prý je'moiiint prá\ra ' a' ,7š7át tedy vbec jen tam mževzniknouti a trvati, kde spolenost jakákoli, malá nebo veliká,/

mocna jest chrániti, a jak se samo sebou rozumí, také uchrániti -

se naproti všem jiným bu osobám neb spolenostem". Radh.III., 255-

— 101 —

nity, Evropy a „vzdlanosti samé" ; tak i Kollár

odvodoval svou vzájemnost. Hlásal-li nás Kollár

pouze vzájemnost slovanskou, Palacký ve federaci vidí

a hledá práv pro Slovany spásu, nebo Nmci a

Maai nebyli ohroženi ; ovšem i Kollár chce míti

s národy neslovanskými úzké spojení. Kollár sámbyl také pro austroslavism, tak že spojitost Palackého

idee o federaci Rakouska a Kollárovy vzájemnosti

slovanské i pojmov i vcn se zjevuje velmi blízkou.

Federace ist ethnografické Palacký záhy se vzdal,

a na místo její snaží se ideu tu vybudovati na tech[_

principiich : ethnografickém, geografickém a historickému

Tak roku 1865 vznikla '„Idea státu Rakouského".Rakousko je v malém lovenstvo — dané špo-

jením*uznych národ evropských a dokonce asijských;

stát Rakouský má ted\' jedin oprávnnost, kdyžuskuteniti dovede njakou ideu a ta je : rovnopráv-nost všech národv a zemí historicky dan3>ch. Poli-

ticky eeno : ani centralistická ani dua listická, pouze, jj ^^federalistická ústava dává Rakousku raisont^ \y\ a/V

Federativní Rakousko Palacký hned 1848 ve

svém psaní frankfurtském prohlásil za ideál"^ za poli- ,

tickou nutnost. Existenci Rakouska Palacký pokládal !

za naprosto nutnou~~— „kdyby státu Rakouského ne^byTo JIŽ ode dávna, musili bychom v interesu Evropy,ba humanity samé piiniti se co nejdíve, aby se

utvoil"; zachováni, celost i upevnní Rakouska „jest

a býti musí vcí velikou i dležitou netoliko národamého, ale celé Evropy, ano lidskosti a vzdlanostisaméV-^^

/32^alacký ted}- pj;ávo pirozené (princip istethntj^rafický) spojuje s právem t. zv. historickým

(zásadami a pomry historickými a geografickými.*)

*) Radhost lil., 216.

— 102

V tom byl veliký odkrok od Kollárovy idee ne-

politické. Palacký žádá federaci zemi — Kollár zemiza vlast svoí?"ánrnovHé'TrmysItrr~7^epipisuj svaté

jméno vlasti kraji tomu, v kterém bydlíme;

pravouvlast jen v srdci nosíme , . .

Pijímaje program historický, Palacký do popedíkonkrétních politických cíl nutn postavil pomr" n^k nmeckému lidu zem eské obývajícímu — zde je

ta"ké docela uritý úkol, prakticky rozešiti ideál huma-nity a onoho spojení s národy západními, jehož nutnost

i Kollár uznával. Byla a je první a hlavní pnlitirká^

dle žitost, jak dohodnouti se s Nmci, zemi eskouš námi od nejstarších dob obývajícími.

Kollár více rozjímal o tom, ^co by b^^ti mlo,Palacký o tom, co již bylo — jak totiž upraviti si

pomr k národm a státm, s nimiž po tisíce let jsmev blízkém a tsném spojení.

Avšak federaci rakouskou Palacký pedevším po-

jímaljakot)Foríváh^_£rot]_ zárovevsáT hro zil se universální monarchie ruské neboli

ipanrusTsniu Celou svou historií eského národa a

vším svým politickým úsilím Palacký dovozoval a do-

kazoval oprávnnost politické samostatnosti eskélio

n ároda á království. V tom vrcholí politická idea

Palackého, idea politického spojení jedné ásti nmeckéhonároda s jedním národem slovanským : ve federaci

) rakouské federace eská.(^^^ídea státního práva eského od ideál Kollá-

rovycnpes mnohé shody se liší ve vcech podstatných.

Jako Kollár i Palacký vychází z idee humanity; pro

ideu národnostní dovolává se humanity a pirozenéhopráva jako Kollár; avšak kdežto Kollár pestává na

slovanské vzájemnosti literární, politických cíl se

dsledn nedrže, Palacký za uritvm cílem politickým

— 103 -

národní program podídil politickému, státoprávnímu,

a podízeni toto filosoficky odvodoval humanitním

ideálem. K oUár hlásal program národní, Palacky

nplitický.

Palacký, jak byl proti pangermanismu, tak stál

i proti panrusismu. „Kdybychom kdysi musili pestati

býti echy, bude nám dosti lhostejné, staneme-li se

Nmci, Vlachy, Maary nebo Rusy."

Vi Rusku Palacký pozdji, jak ješt povíme,

do jisté míry zmnil své názory; nebál se již, jako

r. 1848, ruské universální monarchie, ale byl si vdom,že rakouská a eská federace je jen možná za pá-telské shody Rakouska s Ruskem.

Vždy však Palacký velmi rozhodn a urit stál

na pd eské, ve^a, že pomoci si konec konc ne^^

mžeme než sami ; odtud jeho mužíié a sebevdomésTovpr^-J^li jsme ped Rakouskem, budeme i po nm

!

r34.jrou mrou, kterou národní program stával

se pbtTtTck3>m, šlechta eská nabývala dležitosti ; svýmpostavením šlechta byla v prvé ad chranitelkou po-

litické idee eské. Politická moc i v býval4m stát

eském i v starém Rakousku byla v držení dnešní

šlechty a nejvyšších tíd vbec.eská šlechta hned za Dobrovského -a pozdji

obzvlášt také piinním Palackého byla literárním

snahám mecenášem ; vlastní její úast v literárním

snažení byla skrovná, tém žádná, a v tom právjeví se nejvýznamnji její postavení v národ. Všudešlechta i v dobách novjších i literární práce piln-.e úastnila — u nás toho nebylo.

Úastenstvím a záhy vedením šlechty program

Palackého stal se jednostrann politickým a tou mrounenárodnostním a protislovanským. Toto stanovisko

již 1845 Í'^sn formuloval hr. Thun (Jos. Mat.) slovy^

104

která se esky ani nedají peložit: „ich weder ein

Ceche noch ein Deutscher, sondern nur ein Bóhme.'"')

T'\kol1 zvolen 5yl za pedsedu slovanského sjezdu,

jak známo, sedni se neúastnil.

Z di-ívjších projev šlechty mohly by se uvésti

výroky hrabte Kašpara Šternberka, hlásícího se

i k Cechm i k Nmcm.Arci podle spravedlnosti nesmí se zapomínati,

že práv i Cechové mnozí a ješt dlouho snili o ta-

kovém nenárodním ešství, jemuž i nmetí básníci

v Cechách 13'ru svou propjovali ; od roku 1848oddlování obou národ pokraovalo a pokrauje. Takénebudiž zapomenuto, že pochybnosti vyslovované Do-

brovským a sdílené mnohými vlastenci na šlechtu ne-

mohly národn psobit — Palacký práv svým nepo-

ch3'bováním a svou energií dovedl i šlechtu více, než

stalo se díve, nakloniti vci eské.

Ale vším svým vychováním, svými tradicemi a

ásten i svým neeským pvodem šlechta státoprávní

program pojímala nenárodn, neslovansky a zejména

protirusky, a^pedevším reakn katolicky

;nebylo

*' pochybnosti, že asem smr Eonservativní musil

se šlecht státi hlavním a prvním. Šlechta národnstáti chtla nad stranami, jakoby národn uvdomlíCechové a Nmci potebovali njakého prostedkovatele

nenárodního; to ovšem je pouhá fikce vyplývající

mnohem více ze stavovských pedsudk pedosma-tyicátých, kterýmžto pedsudkm šlechta i svjkato^jí^^m podizuje.

A35\ Ostatn naše divné a do jisté míry i smšnéúa&terrství na povstání r. i848ho šlechtu na delší

*) Jos. Math. Graf Thun, der Slavismus in Bohmen 1845

p. i-j. Thun od upevnní eské národnosti eká protiváhu proti

Rusku, 1. c. p. II.

lOJ

dobu odpudilo od národního života veejného, a ne-

veejného málo mla; teprve na poátku let 60tých

zapomnla na revoluci a chopila se politického vedení.

A jako šlechta i mnohý vynikající vlastenec stranil

se života veejného — Bachovská reakce v adáchnašich zle ádila, a „bachovští husai" nebyli obmezenina zem neeské. Bh ví, kdy se zbavíme tch svýchnepkných vlastností — dnes na piano bouíme, zítra

to chceme zakidovat poddajností, a jedno i druhé je

stejn neupímné ...

Avšak nebudu prodlévat pi tchto nepknýcha známých dobách — staí vzpomenouti, co Palacký

o vci povdl ve svém Doslovu k Radhosti. Netebapece lepší charakteristiky doby, než to, co Palacký

sám nám praví o tom, jak a pro od konce r. i849hoaž do l86lho prý ani pérem nezavadil více o politiku:

uinil tak pro upokojení své ženy, postrašované, že

manžela stihne pronásledování se strany vlády.*) Žepátelé sami vyhýbali se Palackému, taktéž on sámnám vypravuje; mluv o povstném svém nezvolení

do výboru Spolenosti eského musea — trpce se

dokládá, že mezi 52 len}^ jen dva, Šafaík a Berger,

odvážili še k odporu proti zvli policejního editele

Sacher-Masocha, a i ti „jen potichu". **) Tedy i Šafa-

ríka, teba šetrn. Palacký kára, a sám pak svoupolitickou neúast omlouvá slibem daným žen, tedy

dvodem, jehož platnost sotva uznánie, vidíme-li,

jak Havlíek tímto ohledem v dob stejné nedal se

upoutati. Neíkám, že Palacký ml dlati, k emunecítil povolání, vytýkám jen dvod, který pro to

uvádí.

*) Radhost III., 291.") Radhost III., 275.

lor,

36) V této smutné dob reíikcáHav/ieý stál na

str^ši^iiárodni, pokrauje ve své peí^krtané práci

literární a politické.

Nemáme skvélejšího jména v našemnovovekénivývoji, i nevim, podarl-li se mi v této strunosti vy-

stihnout Havlíkv pro nás pímo providentielní vý-

znam. Pokusím se o to.

Hledíme-li k dobé reakní, v niž Havlíek stal

se národním vcem , otázka taktiky pochopitelným

zpsobem byla rozhodující. Vidím v tom velikost

Havlíka, že znal jasnji než kdo jiný svj cíl a že

cíle toho píed revolucí, v revoluci a pak i za reakce

domáhal se vždy zpsobem stejným — onou mužnoudsledností, jež, znajíc své prostedky, niím, ani vše-

obecným rozilením, nedala se svésti ani tuze na levo

a tudíž ani na právo. V tom Havlíek pro nás ješt

dlouho a dlouho bude vzorem nedostižným. Ze pestuto svou kritickou umenost neušel politickému

muednictví a pronásledování, je jen dkazem, že re-

akcionárství takové umenosti nemén se bojí, než

okázalého chvilkového rozilení, ba bojí se ho a právem

více. Opravdovosti neopravdovost pirozen nejvíce

se bojí, a Havlíek byl lovk opravdový — jen tímto

prostým, ale^yznacnym felovem da se charakterisovati

Havlíkovo neúmorné usilování smující dsledn za

vcí a nepijímající v niem osob.

Co do obsahu, Havlíek všecek svj život po-

svtil vzkíšení a utužení národnosti a jazyka eského.

Jeho víru ve vc eskou nedokazují pouze jeho pla-

menná vrná slova, ale i fakt, že píše jen esky v dob ,

kdy naše nejlepší hlavy ješt užívají nminy;pes

to, že ml rozhled svtový a stopoval vývoj evropský,

stail mu vlastní národ.

„ech, ne Slovan" — mlo u Havlíka hluboký

107

význam. Nikoli, že by se vzdával idea a citu slovan-

ského, ale proto, že vdl a cítil, že Cech, pouhý a

pouhý ech, nejlepším je Slovanem. *A Havlíek byl

lovk naskrze eský, je mezi spisovateli a našimi

veejnými pracovníky vzor typický.

Havlíek, pochopiv ducha eských djin, byl

opravdov svobodomyslný, a na svém pesvdenísvobodomyslném d.-sledn zakládal všecku svou innost

politickou a národní. Sám nám to ekl, že reakce

správn vycítila tuto jeho sílu, a že všecka protiven

se mu inila proto, že jsa echem, byl ze základ u

obhájcem svobody, cítní a myšlení . Havlíek byl prost

tóno umrtvujíciho indiferentismu racionalistického, je-

muž se oddávali tak etní vlastenci generace mladší

i starší. Havlíek nenapsal ani ádl<\-, aby na zásady

duchovní svobody nebyl pomýšlel — odtud jeho úinnýboj proti reakci a odtud ovšem i jeho pronásledo-

vání ; nikoli jeho politické zásady a zásady národní,

jak eeno, nýbrž jeho opravdovost filosofického pe-svdení a boj proti duchovní reakci zpsobily munepátelství ve Vídni i doma.

Netoliko r. 1848. a 1849., ^'^ ' pozdji vždy a

dsledn všímal si vcí církevních a náboženských,

odkrýval vady církevní správy a života a žádal na-

pravení. „Kutnohorské epištoly" jsou jen jedin'm plo-

dem této jeho životní starosti. Jako politik a žurnalista

nepouštl se ovšem do rozjímání filosofického a theo-

logického; avšak lánky jeho všecky svdi, že si pro

sebe otázku tu poád rozjímal a ešil ; své pesvdenív otázkách tchto nejpknji projevil, když uveejnil

poslední vli Bolzanovu, a slovy sice nenápadnými,

ale tím psobivjšími pesvdeni filosofovo o posled-

ních vcech lovka za své pijal. Na tuto stránku

Havlíkovy innosti i jeho pívrženci rádi zapomínají

— 108 -

— náš vulgární liberalism vyhýbá se otázkám o po-

sledních vcech lovka jako ert kíži. Kdo Havlíkapo této stránce nepochopil, nepochopil ho vbec a

nepochopil smyslu eské historie a eského ducha.

Havlíek ne darmo oddati se chtl povolání knžskému,a ne darmo pekonal ten úmysl a prožil muka duše

ztýrané bojem staré víry a nové.

Havlíek i svou formou literární souladn pod-

poroval obsah svého bažení. Vcná opravdovost a

ryzost pesvdení nalezla si prostý sloh lidový, na-

lezla slovo skuten eské, slovo živé, teba nedost

iní požadavkm gramatiky a brus. Havlíek jako

Cech a Slovan byl realista v tom slova smyslu, v jakémse užívá o nejlepších ruských sp isovatelích. Byl-li

Palacký otcem národa, Havlíek byl jeho milákem.Havlíek tak mocn psobil, že byl žurnalista a

literát. Této formy literární doba byla potebná; a

Havlíek poteb té vyhovl. Havlíek je nedostižený

vzor eského žurnalisty a literáta a hlavn v tom, že

u*Rázal, jak i denní a minutová práce žurnalistická po-

dati mže a má celkový názor politický a svtovývbec, jak každá ádka pro potebu dne napsaná v}'-

plynouti mže a musí z pesvdení zbudovanéhopedchozím a ustaviným pemyšlováním o základních

požadavcích života spoleenského i soukromého. Proto

Havlíkovy jednotlivé lánky o sob a všecky do-

hromady podávají skuten propracovaný systém ná-

zbr netoliko prakticky politických, ale i thcópeti-

ckych a filosofických.

Konen v této struné charakteristice musí býti

vzpomenuto jednoho základního rysu Havlíkovymysli. Havlíek nehovl jako Kollár, Šafaík a ješt

i Palacký nistorismu, Havhcek díval se pímo na vcia pítomnost ; z analtse pítomnosti poznal, co se

109

historicky vyvinulo, nebyl cd života odvrácený, jako

ti, kdo se nevymanili z pevráceného vychování škol-

ského. Havlíek v tom smyslu byl lovk pítomnosti,

vlastn budoucnosti, lovk, jak bychom ekli, mo-derní, pokrokový.

Odsud Havlíkova innost kritická. Žije s pí-tomností a maje oi obrácené do budoucnosti, poznával

naše nedostatky a poteby, a tudíž pirozen musil

zaíti kritikou — po Dobrovském opt duch skutenkritický ; a kritiky bylo teba, aby íalešnost našeho

vnitního života byla odstraována. Jeho lánky o Ruskujako blesk udeily do hlav domnle slovanskycli á"

eských, jeho vystoupení proti lylovi rázem odhalilo

zpruchelošt a mrtvotu~ nekritického a obmezenéhoVTastenenj . Havlíek, strun eeno, revolucionoval

literaturu t. j. ducha, a toho nám nanejvýš bylo

pote^i^^^

<377)Co do politického programu, Havlíek v pod-

stat souhlasí s Palackým -— Palackému pece vnoval„Ducha Národních Novin" ; liší se více než uenímsvou methodou a nazíráním a jako ve vd i v praxi

politická methoda zpsobuje znané rozdíly.

S Palackým Havlíek pedevším je za jedno

v požadování rakouské federace. iVl3'šlénky své o vcia celé pojímání státu mžeme na p. ísti ve lánku„Naše úloha" v Nár. Novinách dne 23. kvtna 1849takto:

^ Proti vlád, která úkol svj nepojala, nelze

nám nT^k nežh v odporu býti, ale pri RakoitskuTktee jest podmínkou existenci naší, držme pevn f

ííno musí drive neb pozdji vyplniti úkol o pro-

zetelnosti mu uložený, totiž státi se spolkem svobod-

ných národ stední Evropy . Ten cíl mjme neustále

na oích a pracujme k nmu s tetu vytrvalostí, jaká

— 110 -

až posud snažení naše vyznaovala, nedávajíce se

mýliti v pí^esvdení svém a ani v levo, ani na právose neuchylujíce, proti vládé ime oposici iednosvornou

,

ale v písných mezedTi xákonu, bojujíce silami dušev-

ními, když nám schází materielnich,

j^ako až puSudjsmecmili; pi všem pak tomto poínání svém Qpii£jme

se na pravou demokra cii, která od poátku byla duší

všeho národního našeho snaženi. 'I'o jest úloha naše,

v tom jedin jest spása."

Ovšem Havlíek, jako naped i Palacký, je pro

ederaci národ, nikoh zemi. Palacký sám známýlánek svj o „centralisaci a národní rovnoprávnosti

v Rakousku", v nmž Rakousko rozleuje na sedmeronárodních skupin, ku prosb Havlíkov uveejnil

v Nár. Novinách (2i. pros. 1849).*)

Havlíek i po roce 1848 a 1849tém iGržel se

tohoto programu národního ; Palacký pozdji vzdal

se myšlénky federace ist národní „souvisící s re-

volucí", a pijal mínní Eótvósovo o historicko-poli-

tick3>ch individualitách, odpovídající historick}' danj^m

pomrm a porevolunímu všeobecnému mínní po-

litickému.

Havlíek v té píin vždy byl radikálnjší, drže

se poád práva pirozeného, i stojí takto ideálu Kol-

lárovu blíže než Palacký. Havlíek ve svém pojímání

I

státu stojí na Rousseauové theorii smluvn í a vbecsouhlasí s politickými ideami na sklonku mniulého

stoleJi,-^e Francii wi^racovaným i.

' f 3^-/^ dobou svou Havlíek je pro uj>raveni státu

n aSrákladech demokratickýc h. Nežádal si republiky

*l Nyni též otištný v Radhosti III., 59 ; zajímavou historii

lánku napsaného pvodn pro zamýšlený nmecký- asopis jakožto

úvodník pod významným titulem : „Union — nicht Centralisation,

noch Focdii-ation" viz v Radhosti 111., 291.

111

ani v pohnutých dobách ; správn p oznal, že republika '

sama o sob nezaruuje svobody. UemoKracie není

mu v odporu s monarchii, pmti demokracii ston

aristokracie. Pi^eie si tudíž rakouskou demokracii, t. j.

demokracii, jež Rakousko chce udržeti, a to není re-

publikanism. *)

Podobn Palacký již v list do Frankfurtu pro-j\

testoval proti republikanismu. Pro demokratický programse však také vyslovoval, pojímaje demokratism ve \

smyslu dsledného konstitucionalismu. Avšak kdežto'

Havlíek proti demokracii staví pojmov i faktick}'

aristokracii, Palacký záhy se smíil i s aristokracií **)

a stal se takto konservativnjším. Havlíek v tomtrval na mínní, jemuž na kromi-ížském snme i

Riegerdal výraz. ***)

/39. y^ojem demokratismu podle rúzn3''ch theorií

byl^-t^m'' a asto velmi rozdíln}'; tak i Palacký a

Havlíek týmž slovem vyjadují smysl nestejný. Pa-

lacky,. jak eeno, národovládou a lidovládou —^^"tak

pekládá — rozumí vládu lidu nebo národa ve smyslu

*) Nár. Nov. 14. prosince 1849") Palackého stát o demokracii z r. 1864 v Radhosti HI., 135.

"*) Rieger tehdy stál na pd pirozeného práva ve smyslutrancouzské revoluce. Rieger tehdy i Diderotových radikálních

id(.'í se dovolává a háji v picnu v Kromíži proslavený § i. zá-

kladních práv konstitunim výborem navržený: ..Všeliké moci vestát vycházejí z lidu a vykonávají se zpsobem v konstituci usta-

noveným." Ovšem i u Kollára mohl se doisti o nastolováni

korutanského knížete, že „se panovnických stoliek právo vládcmz rukou lidu dalo". (SI. Dc. III., 26.) Je to i u Kollára pj-jmý ohlas

americké deklarace m6 a práv lidských prohlášených 1789 a

vtlených _179' ve francouzské konstituT Rieger tnkratt- víi '

v možnost demokratické monarchie a chce zrušiti šlechtu. V sou-

hlase s tímto demokratismem Rieger háji proti cirkyi a theologii

deistický josefinism a nejvtší svobodu svdomí. Viz ei RiegrovvI. (1848— 1849) 1883.

— 112 —

a dosahu tehdejšího konstitucionaHsmu; Havlíek v de-

iTTokrac ii vidí již i to, emu dnes íkáme: lidovos t,

t j. vládu resp. spokivládu tíd nižších, práv poHt i-

ckých ješt neúastných.Havlíek, jedním slovem eeno, je lidovjší, její

SDciálnjší než Palacký. Na tyto rozdíly pojmové pi

'

totožnosti slov vbec se musí v posuzování tehdejších

i dnešních politických enunciací písn dbáti.

JTento rozdíl, politického ideálu Palackého i Ha-vlíka jeví se velmi urit v nazírání na otázku^ ji ž

dQe,a^;j&g^me so ciální.

* Palacky") vidi — ve snahách dlnictvu pejících

mnoho revolucionáství a hlavn komunism, a o tomse pronáší, že by za jednu generaci spolenost uvedf

do zhovadilosti.^^ Uznává oprávnnost socialismu jen,

pokud by se opíral o zásady a praxi prvého ke-sanství a Jednoty Bratrské; láska, dobroinnost máodpomáhati nerovnostem . Ostatn radí Palacký dl-'nictvú, aby klidnou, zákonitou cestou stesky své ped-nášelo a že se domže spravedlnosti. Za hlavní dvodpro ti snahám socialistickým uvádí "^irozenou nestej -

nost lidí. Proto také je proti všeobecnému právu hla -

sovacímu . Zastávaje se šfechty a její historických pri-

vTTegií7 o ,,proletariátu" mluví docela ve smyslu teh-

, dejších zastanc buržoasie. ***)

-Havlíek j0 otázkách sociáln-hospodáských stoji

takp-TT;T--4|Tffa]ic;ipkfnT_stanovisku. Ve lánku o,,právu

k práci" 1849 (Nár. Nov. 17. íjna) pokládá právo ku_^

práci za pirozené, nikoli za právo nabyté; z" pírod-

ního stavu — podle Rousseauovy smluvní theorie '—

*) Radil. III., 293 v „Doslovu".") 1. c. 294, také již 140,"•) 1. c. p. 144.

— 113 —

již právo to si do státu pinesl, a proto stát nemusí

se starati o práci, jak revolucionái^prý a komunisté^

hlásají, btát podle Havlíka pi práci jen chrání, od-

^tranuje pekážky a t. p. Pirozené právo — uí Ha-

vlíek — neniá uritého pedmtu, jen svobodu za-

ruuje, nikoli majetnost, která je pedmtem práv>a

nabytého, positivního.

V téže dob Havlíek nejen o komunistech, ale

i o socialistech soudí, jak Palacký ješt po dvaceti

letech soudil^ii^sal : ,,,Ž^^y socialisty a komunisty,

jmenovit Pahetay j^foudhot^ atd., nepoítáme k libe-jmenovite ^^aoeta^ t^fouanot^ ata

ráíhlm a arrýln lid^Trr7-i:t5l sna?^ se rozumí samo se-

bou.^ Komunism je mu bláznovstvím iavšak proto

práv nepokládá ho za nebezpený. „Nebojte se tak

píliš teH komunistu, kteí berou na groše, tm se

zajisté snadnji ubráníte! Ale bojte se více tch ko-

munist, kteí berou na miliony."**)

Pes své liberalistické názory Havlíek byl pro

stejné všeobecné hlasovací právo; nejvýše chtl koh-

edovat, aby b34 ^census , t. j., aby užívání politických

práv na jistou sumu dan bylo vázáno, ale chtl zru-

šiti všecky ostatní politické tídy vyšší a nižší.* *",)

~ Vytknouti jasn t3'to rozdíly ve smýšlení Havlíkaa Palackého je práv dnes zajímavo a pouno, kypráv v otázce sociální ob veliké strany naše tak

píke 'stojí proti sob.^

.

Jako Kollár i Palacký a Havliek vycházejí z hu-

manity a pirozeného práva, ale v konkrétním uro-váni pojmu humanity, lovka se rozcházejí.

*) Nár. Nov. 1849, 31. bezna.'*) Slovan 1600, 357.

***) Slovan 1850, p. 1600 v lánku: Sluši-li práva oban vy-

movat podle dani ? Ped tím uvádl v Slovanu e V. Huga pro

všeobecné právo hlasovací p. 152, 197.

114

Idea humanity mže býti pojímána extensivn a

intensivn. Extensivn pojímala se v minulém století

a posud téméf pravidlem; KoUár z idee humanity

erpal dvody pro slovanskou vzájemnost, Palacký

a Havlíek erpali z ní dvody pro eskou národnost,

l^jimali humanitu extensivn, politick y.

Avšak jako ve francouzské revoluci z hesla ,,svo-

boda, rovnost, bratrství" nedlaly se tém žádné vý-

vod}' pro dlnictvo a tídu hospodásky a politick y-rrejslabsT^ tal i Palacký vyslovuje se proti všeobec-

'nmu hlasovacímu právu pes své názory o humanita istém a svrchovaném lovství. „Staí býti lov-kem — táže se — aby mohl dávati^se platný hlas

o prai;4tíi zízeni pomrv spoleenských a státních?"*)

^o y lidovosti tedy vidíme hlavní pednost.

Havlfe]ov5;_ není tím už eeno, že Havlíek dostoupil

v tom smru výše doby své, ale pipravoval u nás

hnutí nové a všestrannjší. I Havlíek lidovost po-

jímal ješt více politicky než sociáln, ve sm3'slu a-sového demokratismu.

Svou lidovostí Havlíek vyniká' nad dobu svou;

avšak i zde Kollár a vrstevníci pipravili pdu.Protože pojem lidovosti nad jiné je dležitý, budiž

dovoleno jej V^vší strunosti historicky objasn it; ovšemby práv tento pojem vyžadoval zvláštního a obšír-

ného výkladu.

Ukázali jsme díve (§ 6), jak z humanitního ideálu

pojem národnosti se vyvozoval. Herder byl prvýmhlasatelem moderního principu národnostního. Herder

však národ nepojímal pouze ethicky, nýbrž i jako

zvláštní a samostatnou kulturní jednotu a 'tvrí sílu.

I toto pojímání vyplývalo z ideálu humanitního.

'] 1. c. p. 204.

— 115 —

Humánnost, humanita projaduje se totiž rznpodle pirozen3>ch vlastností jednotlivých národv a

jazyk, každ}' národ je zvláštní orgán lovenstva.

Pojem národa pojímal se v dob starší jen poli-

ticky;ponticky cmne a oprávnné tídy b3'ly národem,

'niassa lidu nemla práv ani politických ani kulturních,

smmie li tal oznait fákt^ že íl Byl vylouen ódduchovní práce spolen. Nyní — t. j. od konce mi-

nulého století — lid o práci tu se hlásí a práce té

se chápe; politick}' zatím podle konstituních pravidel,

avšak i v jiných oborech krok za krokem práva svá

si rozšiuje. Národ a zejména lid poíná se pojímati

jako politický a*kulturní celek proti posavadnmi vyšslni'

ti-ídám; u nás s pojmem „národní", „lidový", „prjosto-"

Tiárodní" splývá pochopitelným zpsobem pojem eskosti

a slovanskosti. Také slova „demokratický", jakož

vzpomenuto, ve sm3'slu lidovosti se užívalo a užívá.

Lidovost, t. j. soubor všeho toho, co lid prostý!

ve v.š'ecír~oBorech cítí, myslí a tvoí, stává se ped-n^^tem studi a. Dosud platily všude jednotliv autority,

n3'ní jednotlivci na mnoze mizejí ped massou — ná-

rodem, lidem. Proto Herder a s ním zárove a ponm tak mnozí vynikající myslitelé a básníci shledávají

a vykládají básn lidu. Proti básním a vbec proti

umní jednotlivc staví se básnní a umní lidu vbec.K básním a umní národnímu, lidovému, pojí se ná-

zory lidu vbec, a k tomu konen i politické poža-

davky tíd posud bezprávnj^ch, tedy ohromné vtšinynárod. Lid v tomto širokém slova smyslu staví se

p roti jednotlivá^ proti vzdlanosti školské a prot i'

právm tíd privilegovan3^ch se stavi~Tozum a právolidTT Ve nlosofil proti Skepsi Humov staví se zdravyrozum t. j. rozum prost3^, neskolený, lidový', proti

— 116 —

umní posud jedin uznanému staví se umní lidové,

proti právm tíd vyšších právo lidu.

U nás Kollár od svých nmeckých uitelv a

hlavn od Herdera nauil se pozírati na lovenstvojakožto na organisovaný celek, jehož historický vývoj

slouží velikým plánm Prozetelnosti. Herder, Ludena j. nauili Kollára tomu, že vykonavateli tchto vše-

svtových a historických plán Prozetelnosti jsou

jednotliví národové, nikoli jednotlivci. lovenstvo'v postupu historie vyslovuje se v jednotlivých ná-

rodech, jednotliví národové vedou po uritou dobu

I

lovenstvo.

V souhlase s tímto uznáváním lidovosti Kollár,

i v tom pouen byv Herderem a literaturou své doby,

vyhledával lidové písn slovenské, stav je za vzor

básníkm umlým; s KoUárem v tom úsilí pokraovali

Šafaík, Celakovský, Erben a j.

Smr t^n v literatue poád rostl, až v našich

dnech dozrává v soustavné studium lidovdné —avšak tu již zabíháme do tvrtého údobí, o nmžjednati budeme pozdji.

Na této dráze Havlíek pokrauj e, rozšiuje pojem

národa i politicky a sociáln : že i jako spisovateli

plným právem písluší mu název spisovatele lidového,

jsme již povdli, tak že všecka národní innost Ha-

vlíkova byla ve vyloženém smyslu lidová, lidovost

byla jeho význanou vlastností a tendencí. }L-JSif^

je ví se Havlíkova, pokrokovost . Palacký naproti tomu

n ároda a národnosti v tomto širším a intensivnjším

siivsle ješt nepojímal *)

*) v „Idei státu Rakouského" (Radhost III., 169) pojem

národa uruje ve smyslu genetickém, hlavn prý jazykovém ; smyslu

intensivnjšího výslovn se zíká.

111

41. JZastavme se ješt okamžik, abychom si uv-dormtir v em a jak Havlíek a Palacký v hlavních

punktech národního programu se rozcházeli.

Pi vší shod v celkovém pojímání otázky eskéa její filosofickém výkladu HayHek od Palackého

se rznil.

Pi-edevším do oí bije rozdíl práv vyloženy, že

totiž Havlíek byl demokratitjší a vlastn lidovjší

"než Palacký! Palack}^ snažil se netoliko v theorii

— (viz jeho e v panské snmovn o práv manskéma jeho rzné lánky již citované) — ale i v praxi

dohodnouti se s eskou šlechtou, nositelkou politické

moci; byl sociáln konservativnjší, jak se to nejuritji

jeví v nepijímání všeobecného práva hlasovacího.

Naproti tomu Havlíek, akoli se drží starších názornárodohospodárs^ch, Je pro všeobecné právo hlasovací.

Havlíek je pokrokovjší, Palacký konservativnjší.

To souvisí, jak už ukázáno, s tím, ze Palacky hoví"

více historismu, Havlíek realismu. Palacy iní pokus

srovnati s pirozeným právem právo historické, Ha-

vlíek toho pokusu podjati se nemusil. Palacký v praxi

i v theorii iní koncese šlecht a druhd}' i její cír-

kevnímu konserv^tismu a reakcionáství, koncese, jichž

na základ svých filosofických názor initi neml.Havlíek byl nacionálnjší. Palacký více byl pro

státní'*p'rávo, podstatou svou politic ké. Havlíek proto

psal jen esk}^, Palacký i nmecky, na snme mluvil

esky a ' nmecky.I v otázce 'slovanské Havlíek od Palackého se

lišil, akoli oba se ídili heslem: Cech, ne Slovan.

Rozdíl byl více literární než politický'. Palacký ne-

poznal tak slovanského svta, slovanského myšlení^

a

cítní mimoeského jako Havlíek svým delším pobytemmezi Rusy a proto slovanskost úže pojímal než Ha-

— 11.^

vlíek a abstraktnji. Hned uslyšíme, jak Palacký

svým pobytem v Moskv své názory o Rusku defini-

tivn^j;amnil.

1^2) Tyto rozdíly ztlesnil}^ se dalším vývojempoliWky v ob posavadní strany, stranu konservativní

a svobodomyslnou anebo v jtaroeství a mladoestvi,

jak jsme si zvykli íkati podle nmeckých noviná.Pirozen byli to naped a delší dobu jen smr}'-

v jednotném táboe politickém, jejichž existence pro-

jevovala se s poátku v bojích vnitních, v otázkách

kulturních, literárních, až konen i politických. Není

tu ovšem ani místa ani chuti líiti tyto boje velmi

nepkné, ukazovati, jak se stran}' -na p. chovaly

v otázce divadelní, jak caput regni nenalézalo místa

pro pomník Hálkv atd. atd. — zde bží jen o to,

postihnouti tyto smry a oznaiti jejich vznik a pod-

statu. Prvým uitelem strany staroeské je Palacký ,— prv}hTi uitelem strany mladoeské je Havlíek ;

avšak' oba uitelové — jsem jist — netšili by se

z dalšího vývoje svých duchovních dtí. ••

Strana staroeská ješt za vedení Palackého pro-

vedla nutnou po r. 1848 reakci a již tím byla v ne-

výhod proti radikálnjšímu smru, trvajícímu více na

zásadách roku 1848tého, Palacký sám národní federaci

pozmnil ve federaci zemí a království; Rieger taktéž

krok za krokem zíkal se svých revoluních ideálu.

V Kromíži I^iegerpožadoval zrušení šlechty, —avšak když nastala na poátku let ootých éra parla-

mentární, Rieger jako Palacký pijali faktické vedeni

šlechty, stranivší se eských politik pro rok 1848tý.

Rieger sice obas, jako na p. v úmluvách Emers-

dorfských, zaboil ke svým ideálm z mládí, ve sku-

tenosti však strana staroeská akceptovala programa taktiku diktovanou vynikajícím politikem Clamem-

11!)

Martinicem. Zejména po smrti Palackého vedení strany

úpln pešlo na šlechtu — poslanci lidoví byli bez

skutené duchovní autority.

'^gnto pomr ke šlecht je pravý a konkrétndaný politický rozdíl strany staroeské a mladoeskéT

Pataký SI toho byl úpln vdom. Hned roku itíb4

výslovn vyknul, že „otázka o národu a šlecht stala

se v poslední dob jablkem Eridiným mezi námi",

totiž stranami. *i

Tuto diagnosu Palacký co možná ješt uritji

a jasnji formuloval ve svém Doslovu, ted}' r. 1872.

Postehl totiž, že vzniknou rozepe o otázku dlnickou

a s ní spojenou otázku o všeobecném právu hlaso-

vacím. ''*) Pedpovdní to se splnilo. Skuten všecek

rozdíl stran}^ staroeské od snah svobodomyslnjších

a tím i její úpadek Palacký svým správným rozpo-

znáním charakterisoval. Vedení šlechty bylo nelidovkonservativní a tudíž social it a rilosoticky zpátenické,

nenacional ni a ovšem neslgvansk é. Uzkoprsé kastov-

iflctvi, neomyln na vlastní škodu, osvojovalo si, jako

v starých dobách naší historie, politické nadpráví.

a strana staroeská malátn hovíc tomuto ddinémupolitickému híchu naší šlechty, upadala sama v soba v massách volistva. Duch a tlo strany staroeské

byly v nesouladném slouení; strana staroeská, pokudbyla z lidu, nemohla se organicky vyvíjet, a tak se

stalo, že krok za krokem všecek duchovní ruch gene-

rací mladších v literatue a umní chtj nechtj obracel

se ke stran mladoeské,pes to, že Palackého program

byl také svobodomyslný a pokrokový. Strana staro-

eská stala se výlun a jednostrann stranou politickou

') Ve lánku o demokracii: Radhost III., 141.

") Radhost III., 293.

,^

1_'0

v nejužším slova smyslu a tím zakrnla, sestárla

;

kategorický imperativ, jejž Palacký k nám z Kanta

pevedl jako politický princip, energií Clam-Martinice

stal se pod nominálním vedením Riegra bezduchým,

umrtvujícím autoritástvím. Vlivy Vídn od dob ak-

tivní politiky tento vnitní proces na velikou škodu

národa.,,^! íše jen sesílily.

/43.I Smr a strana mladoeská je lidovjší, nebo

jakNsaHÍa o sob íkává, demokratitjší. Smr ten máz Havlíka, a tuto její po"3statu Palacký, jak jsme etli,

správn jí piknul. Ale jakoby Palacký sotva poznal

své strany, tak Havlíek nepoznal by také strany své.

Lidovjší program byl více jako pežitek r. 1848,

nikoli jeho ddictvím. Jsouc dlouho stranou kritickou

strana mladoeská na míst kritiky asto stavla ne-

gaci, a jako všecky posavadní kritické a radikální

strany na míst vcnosti libovala si v abstraktnosti _

všeobecných hesel. Jako stran staroeské po Pa-

lackéni^ tak 1 mlaoeské nedostávalo se po smrti

Havlíkov vynikajícího vdce, jenž by byl s to, ná-

rodní program politický podle poteb asových pes-snji formulovati. Odtud podnes i V3'nikající mlado-

eští poslanci dovedou bona fide povdti, že programmladoeský neliší se od staroeského. Tak poád více

"

>a více skutený rozdíl mezi obma stranami vidl se

\' "otázce takt iky^.

Pokud Palacký žil, jeho autorita mladší politik}-

udržovala v jednotném táboe; po snrti"jeho tábor

ten pirozen den ze dne se rozpolfoval. Masa lidu *

i inteligence, tato na mnoze nechtíc, sympatisovala se

stranou mladší a prací svou, protože duchovní práce

nemže býti než pokroková,

podpírala stranu mlado-

eskou.Liberalism mladoeský vyvíjel se, jako liberalism

- 121 —

jinde, na stránku špatnj ší. Svobodomyslné pesvd-ení všednilo a všednilo, stávajíc se poád více a více

tím svtobhlým vulgárním liberalismem; lidovosti bylo

málo, nebo dusil ji úzkoprsý liberálism národohospo-

dáský se svou buržoasní prostedností. V otázkách

. národnostních zavládl namnoze krátkozraký nacio-

nalisnij jenž jen tím š 3a ponkud omluvit^ že do

znané míry byl vyvoláván podobným postupem na-

šich národních odprc nmeckých. Y otázce slo-

vanské neznalost skutenosti slovanské zastírala fanta-

stická sloVáiTskost, libující si na nejvýše v mrtvých

íbrrách a slovech ; jedním dechem pravovrný náš

liberál dovede horovati pro naši reformaci i pro ideu

cyrilo-methodjskou; tedy konec konc pro klerikalism

v amae. Pi této slovanskosti pak a eskosti není

divu, když tak jako za KoUára, pebírali se od Nmcidee a národní instituce; nejlepším tomu píklademsloužiti mže sokolství, jež jako idea ist nmecká .

od Nmce rodem k nám byla pesazena a národnímeklekt[cismem vyšperkována.

^4.^0tázka liberalismu a konservatismu pro naše

obro zBfii á všecek náš vývoj je nesmírné, je hlavní

d-útežitosti. Otázka je, bud vrné a hluboké pesvd-ení o životních úkolech lovka nebo ne, všeck}-^ jiné

otázky jsou poclízené. Bu chceme a budeme žíti a

umírati podle tch Chelických, Hus, Komenskýchaffebo ne. bud chceme bý ti opravdovými nebo —tertium non Ha tu^ Národ, jenž provedl reformaci a

prožil protireformaci, nemže hýú povrchní a bohu-dík}' v nejlepších svých mužích nebyl.

Obrození poalo ideami reformace a ideami tmijsme sílili. To dostatek' bylo ukázáno a pragmatickydokázáno. Avšak poznali jsme také, že idee reformní

pohíženy byly v indiferentism liberalistický. Kollár

122

toho indiferentismu nebyl všecek prost, a dokoncejeho vrstevníci jím byli nešfastn ovládáni.

Našim otcm buditelskýni hned na prvotní dráze

podáváno ovoce opravdovosti a neopravdovosti, i sáhli

nkteí po neopravdovosti.

Ne-li otcem, tedy hlavním pí-edstavitelem nepk-ného 'toho liberalismu byl jungman n" Narazili jsmejiž na to. Pravidlem této wielando-voltaireovské filo-

sofie bylo Jungmannovi: „Já nevím v erta, ale

rád jsem, že v nj ví mj krejí, aspo mae ne-

okrade." Touto vtou z Voltaira Jungmann dal heslo

všem svým následníkm.Jungmann dsledn v tomto duchu krejovské

víry filosofoval. K otázce, co initi mají rozumnjšíknží, souhlasící s Voltairem, Jungmann odpovídá r

„Tuných obrok odíci se a s nouzí hodovati? Darmo,hlupáci naleznou se na míst jich, tudíž toho žádati

nikdo nemže." „Nezbývá jim nic, než ukr3''ti pravdupro sebe, a svtu podávati, eho žádá. Vult mundusdecipi, ergo decipiatur. Jesuitské pravidlo."

Má tedy — . 46. Zápisk — mudec s lidem

obtovati bohm?Nemá se sice jednat podle pesvdení, ale „jen

tenkráte zdá mi se, smíme prot i pesvdení svémuj ednati^ když nejednání bylo by píinou njakéh o

z 1eho, ku p. pohoršení jinak vící ch". Sokrates prý

také ve v jednoho Boha obtoval bohm ... „v tomohledu mže mudrc s divochy modlám jich poctu pro-

kazovati, s mohametem v mešit, s kesanem v chrámpobožnost konati, jestli že jinak díve jich pouiti ne-

mže o pravd". Tak prý jeden jesuita — zase je-

suita — dal znáti o ušní zpovdi, že se „tu jedná o

vyplnní zákona církevního: dobrota mravní že jinýmj

zákony se íditi povinna". „Jest tedy pokrytectví jako

— 128 —

lež v poteb mravní nepravost sice, ale ponkud od-

pustitelná dle toho pana jesuity."

To je již ne filosofie krejího, vícího v erty,

ale filosofie lokaje Smerakova, jenž upadnuv v za-

jetí Asiat, za takové ,,píležitosti" odíká se Krista,

„aby si tím zachoval život k vli dobrým inm, kte-

r3^m v prbhu let by se vykoupila malodušnost . .."

Patrn jesuité namáhali se o nás po tak drahná

léta jaajjarmo .

"^5^ Pokud proti takovéto svobodomyslnosti kato-

toli^i^rn se stavl z plného pesvdeni, nelze lojáln

než oprávnnost jeho konservativniho úsilí, jevícího

se hned v dob josefinské, uznati. I naši nejlepší

svobodomyslní lidé sami se opírali Ižiliberalismu, Pa-

lacký i Havlíek. Ale katolicism rakouskj^ nebyl píliš

opravdový. Povaliv reformaci, obzvlášt eskou, nemlsoupee a stal se pohodlným oficiálním vyznáním; ze

zvyku šFa vel se ve~~sv byrokratické panovanosti

i proti pravému pokroku a svobod.Bolzano sesazen hned 1819, 1820 stihl týž osud

Nedlu v Brn, pozdji trpl Klácel, Smetana a jiní.

Reakce Františkovská a Bachovská dovo lila píti, hráti_

y karty , dovolila všecko, jen m^^siit se nemlo.Národní hnuti hierarchu zdalo se býti poád hu -

.sitské'r"Kamarýt, Ziegler a jiní mli obtíže s vydává-

iiím eských duchovních písní a kázání. Roku 1848s Nahlovským nižší duchovenstvo usilovalo o reformu

církevní, práv tak jako Havlíek, Tomek (!) a j. mu-žové svobodom\'slní; avšak hnutí snadno potlaeno.

Episkopát rakouský sešel se 1848 v ervnu ve Vídni

a dekretoval, že národnost je zbvtek pohanství a že

rznost národní je pouze následkem híchu a odpa-

d^ení od Bona . . . Sušil ml zbaven býti profesury,

protože podepsal národní provolání pro volby sn-

— 124 —

movni. eský jazyk b\I hierarchii nejen pohanský,

ale dokonce kacíský — arcibiskup Schwarzenberg

ješt na koncilu Vatikánském bál se proklamovat v Ce-

chách neomylnost k vyli pr^^ husitismu. Otcové prá-

vem .strachu toho nesdíleli — „národ Husv" bylo

v ústech tislcv a tisícv pouhá írase, práv tak, jak

jiným b}'! frasí katolicism a náboženství.

Teprve pomrn pozd, po píkladu francouzského

a hlavn nmeckého, katolicism organisiije se i u nás

netoliko politicky, ale pedevším literárn, nut. takto

i bichopasný liberalism podívati se na svt oprav-

dovji..^

/^óy Jen strun naznaiti musíme v této sou-

vislosti vývoj našeho politického konstitucionalismu a

parlamentarismu . Jak jsme se slab osvdili r. 1848tého,

t^ zase a ze stejných píin nedovedli jsme plnji za-

sáhnouti v konstituní a státoprávní vývoj Rakouska.

Byli jsme a posud jsme politick}^ málo vzdlaní

;;^ ne-

pomrný politický temperament náš postrádá pevného

vzdlání. Po staletí byli jsme ovládáni cizí vládou a

te neumíme ani ádn panovati ani ádn poslou-

chati. ^' íjnový diplom uvedl Palackého na politickou

arénu, a povstání polské dalo našemu mladému parla-

mentarismu živjšího kvasu. Vznikla „Idea státu ra-

kouského" (1865). Hned na to — r. 1866 — dozrával

proces, zahájený r. 1806, Rakousko nešastnou válkou,

po r. 1859 již druhou, bylo donuceno, soustediti se

více na sebe a zanechati ddinou svtovou politiku

"katolickou, již dávno jen pro forma vedenou.

V nouzi Víde sáhla nikoli poprvé k ist me-

chanickým prostedkm, a tak vznikl v centralismu

vídeském centralism budapešský neboli dualísm. INasi

liboví politikové zatím eovali v Rusku. Roku 1870

- 125 —

proces zahájený r. 1806 skuten dozrál, protestantské|

Prusko založilo íši nmeckou. •

Vi tmto událostem byli jsme dosti bezmocní

a z veliké míry vlastní vinou. Cspšná politická praxe

musí Dyti založena na ádné politické theorii; úspšnátkTE pariamentárn í vyžaduje politické uvdomení ši-

okyci mas lidu, a toho všeho u nás nebylo. Mlijsme sice dobré theoretiky v Palackém a Havlíkovi,

ale nejen že druhý z nich záhy nás opustil, ale ueníobou b3'lo píliš nové, aby v nkolika letech bylo

pešlo v krev a mozek národa. Nelze také upíti, že

Palacký sám svj program pozmoval.Parlamentarism byl nám cizí a nedovedli jsme

se v nj vpravit. To platilo sice také o jiných náro-

dech, zejména o Nmcích, ale tito mli byrokracii,

a ta parlamentarism v jejich prospch pohlcovala,

Madai mli svou autonomní praxi a rok 1848tý.

Smry a strany politické nebyly u nás vyjasnny,

o rozdlení politické práce pomocí stran, pevn orga-

nisovaných a v cílech svých vi a proti Vídni vždypece jen shodnutých, nebylo ei; není tedy divu,

že pi radikální nálad národa skuten politické v-dem pipadlo konservativní a reakcionáské šlechTeT

Všecka tato nehotovost pak vedla k pasivní oposici,

kterouž podle mého pesvdení jen svou nehotovost

jsme jaks taks maskovali.

Státovdetí theoretikové o pasivní politice jsou

nestejného mínní. Není pasivní politice mnoho pí-

kladv a dokonce není píkladu pomr takových,

v jakých my jsme byli. Mám-li prost íci své mínní,|í

pokládám pasivní politiku ^resp. oposici za prostedeT,||

jehož bych nikdy nechtl dcpOucovat v oboru žádném.\

Pasivní oposic^—dQyledrii? provadéha, obyejné 'byla

jen poátek oposiního násilí, a násilí politické podle

12(1

mého nejhlubšího pesvdení je pro nás poátek konce.

Ve skutenosti oposici pasivní vedli jsme nedsledné ,

a donuceni jsme se jí vzdali. Politických úspch jsme'jí nedosáhli, pes to, že to neb ono ministerstvo

s námi vyjednávalo — nedokonené pokusy Potockého

a HoRenwartov}' jsou jen tím markantnjším svde-ctvím našich skutených neúspch.

A eho jsme dosáhli, národ náš v Rakouskuváhou své pomrné velikosti v íši vždy i bez pasivní

oposice mohl dosáhnouti. Za to oposice poškodila nás

netoliko tím, že zbavila naše politiky parlamentární

školy, ale organisovala pímo politickou a tím do znanémíry duchovní neinnost a zvykla nás na slepé auto-

ritáství a neoprávnné velikášství. Netvrdím, že nebylo

u nás za oposice politické a duchovní innosti žádné,

tvrdím jen, že jí mohlo býti mnohem více, resp. že

jí bylo málo. N^e obrozovací politika byla v souhlase

s . celkovou a historicky podmínnou slabostí^ neustá-

lenost, neuritost a rozháranost našeho obrození literár-

ního jevila se stejnou neustáleností, neuritostí a roz-

háraností naší politické praxe. Pasivní oposIlTe byla

svtu pláštm této nehotovosti, v prbhu dob}' pláš

zakryl i zrakm našim naše nedostatky, až konenzahájení politiky aktivní odhalilo nás i svtu a bohu-

díky i nám samým.A pede vším zisk aktivní politiky musil a mže

býti jen negativní.

Pí nehotovosti naší a nedostatku dlby práce

pro nedostatek pracovník se stalo, že veliké vrstvv

národa si zvykly oekávati od politiky dovršení našeho

obrození -a pTíino nasi spásu. Dokonce pak pi novosti

konstitucniho života pohtická innost zdála se tak

mnohým býti sumum národní práce. Nemže býti osud-

njšího omylu. Jako jsme za Kollára a s KoUárem

— 127

politického psobení a státního života nedoceovali,

tak jsme je po Kollárovi peceovali.Zjyot státní a politick}' nemá pro národ té dle- J/í

zitostipHrá' se~mu u nás tak asto pisuzuje. Uriceji ^a

i-ecenó"! politická samostatnost nás nespasí a ne-

zachrání ;Cyli jsme samostatní a ztratili jsme samo-

statnost 3\7t)u, a 1SOU národové samostatní a pec e

esvoji. Palacký dobi-e poznal a neúnavn kázal, jak

'politický osud národa našeho závislý je na tom, co

on zval „centralisací celé zemkoule", a jak tímnuceni

jsme k asociaci se státy a národy jinými, a jak v té

entralisaci svtové udržeti se mžeme jen neúmornouprací osvtovou — hlasu toho politikové naši a myvšichni jako bychom neslyšeli, a slyšíme-li jej, tož munerozumíme.*) Pojednáme o tomto problému maléhostátu pozdji; zde budiž zatím na dosah jeho pro naši

politiku strun ukázáno.

Naše obrození dovrší se teprve, když se do-

mžeme svéšpravy v jisté lorm politické sam ostat-

ností, nebof nejsme a nebudeme cele svými, pokudnlnieníe^ "si sami pány a správci. iVvsak doSáženl

toho cíle stává se poád tžším a nebude snadnjší,

i kdybychom plné samostatnosti politické dosáhli, nebof

o to bží, i politické samostatnosti využiti k své samo-bytnosti a duchovní samostatnosti, a té ani politická

samostatnost sama nám nezaruuje. Život státní a

pol iticky je jen skrovnjší ást života duchovnilio

vbec^

*) Myšlenka ta vylovena je již ve psaní frankfurtském, v nmžctme, že Palacký „cení dobré vdecké vedle lidského výše nežli

dobré národní"; v ei v panské snmovn roku 1861 vyslovil

svou ideu o dosahu svtové organisace ; uritji (Radhost III., 87)a nejúplnji ji formuloval ve sporu o Nauný slovník, ku kteréžto

záležitosti obšírnji se vrátíme.

— 128 — .

f 47y Tyto své politické theorie musíme ješt do-

plnn^po jedné stránce — musíme se podívati, j_ak

v dobé té slovanské myšlénce se dail o.

V roce 48tém idea slovanská prakticky mla se'

osvdit a ásten se osvdila — to horování našich

buditel nebylo docela marné. Jazykozpytec a voje-

vdce — Šafaík a Jelai podali si ruce, a v Praze

byl prvý slovanský -^jezd, Jednáni sjezdu a zejména

jeho veejná manifestace je jako trest Kollárov}' slo-

vanské filosofie.

y^ provoláni k neslovanským národm v Rakousku„zjevn a svatosvat" se prohlašuje, že Slované vrnchti státi k panujícímu rodu a k íši rakouské. V mani-

feste k národm evropským sjezd vyslovuje se proti^

politickému panslavismu, jednaje vbec „ve jménusvobody, rovnosti a bratrství" žádá rovnoprávnostvšech národv a podává se bratrská ruicá všem sou-

sedm; jako ped tisíci lety, tak nyní zase Slované'

chtí domoci se volnosti své a všech, panství pouhé '

síly Slované zavrhují a v ošklivosti mají, jen Germánia Romani pojistili svou nadvládu silou mee. Slovan-

ský sjezd domáhá se stejného práva k nejušlechtilejší

lidskosti — stát císae rakouského má se pemnit v.e

spolek národ rovnoprávných. Tak formuloval Palackýidee Kollárovy ve svém prvotném pojímání rakouské

federace národní.*)

Šafaík, nepijavší starostenstvi — (Thun, jak

už vzpomenuto, docela se stranil) — ve své ei na

konci prvého slavnostního zasedání zatoužil:

„Buto se oisfme skutkem a dokažme, že jsmeschopni svobodství, anebo se pelejme cvalem v Nmce,'Maary a Vlachy, bychom nebyli déle jiným nároTim

*) Manifest prvního sjezdu slovanského v Praze roku 1848,

v Radhosti III, 34.

— 129

k obtíži a urážce, bychom nepenesli pohanní a sníženínaše na syny naše. Buto doveme, abychom s pra-vou chloubou mohH íci ped národy Já jsem SBUdi^:^nebo pestame Sloyany býti . Mrayní smr jV^r nej-horší smrt. Z otroctyí není "bez boje cesty ke svo-bodstyí — bud yítzstyí a syobodné národstyí, buestná smrt a po smrti sláva."

Sjezd peasn se rozešel — austroslavismv následujících bouích sml konati služby mouenín-ské, také je konal a sml také — jíti.

Když po reakci Bachovské ústavní život nastávalaustroslavismu Slovanského sjezdu dostalo se píleži-tosti v ústedním parlament se upevniti. Posud setak nestalo.

^^ástavních_ poátk pochodí definitivní znníÍ^^Jackeho politického prQgi:amu~7raFa státu Rakou-ského od Palackého odpovídá po stránce slovan<.k-é -

3£E3Hl£2lvišmu] Palacký od r. 1848tého, od svéhoprvého vystoupení psaním do Frankfurtu, tuto svouideu pojímal ve vdomé oposici proti universálnímonarchu ruské. Brzké zakroení Ruska proti uherskérevoluci mnohé nadšené osmatyrycátníky slovanskémrzelo — Havlíek nejednou nemile to vytýkal.

Svobodomyslné ideály politické i filosofické Pa-lackému jako Havlíkovi ruský stát a ruskou církevzjevovaly ve svtle nemilém, akoli zejména Havlíeknikterak na Rusko nepohlížel tak, jako svobodomysl-nici neslovanští. Bachovská reakce a nespravedlivéchování Vídn k národu našemu v poátcích ústavních1 Palackému, jak uvidíme, Rusko ukázaly v podobjine. Havlíek, když už voliti by ml absolutism. zvolilby, jak výslovn ekl, ruský nejradji, radji než ra-kousky a takticky snažH se DanrusismvAniTM-; .^^

prošpmrrgci jesk_é . „kdo nechce malv panslavísmn.^

9

— 130 —

ten hled, aby na sebe neuvrhl veliký. Kdo mže se

chlubiti, že nahlédl do tmavé budoucnosti osudu ? . . .

Moc Slovanstva není tedy nebezpená, nýbrž pro-

spšná Rakousku, ona nehrozí, nýbrž ješt dává na-

dji na vtší sílu a trvání." *)

Povstání polské r. 186*:^ opt u nás seslabilo po-

nkud sympátT I ruskému státu, i dlá se rozdíl

mezi ruským státem a národem. M ladší tenkráF horo-

vali pro Poláky — vlastn ve fantasii používalo se

povstání za vlastní svobodu —, starší hájili legálnost

a odsuzovali právem lehkomyslnost revoluních aven-

turist šlechtických. **1

Slavnost Velehradská v téže dob ideu slovan-

skou oživila po smyslu Kollárovskm. Idea cyrillo-

methodjská sloužila ímu , jakož politika Vatikánu

idee slovanské dobe umí využiti ve svj prospch.Avšak i vlastenetí liberálové snažili se citu nábožen -

ského vyžiti ve smyslunacionálním, slovanském, do-

konce pak modloslužebníci slova nalél:all v idéi cyrilFÓ-

methodjské hlavní smysl našeho historického vývoje.

Došlo k pouti moskevské r. 1867 .

O vci napsalo se již dosti a je tém zapomenuta,

a proto nebudu tu rozbírat, co psali pívrženci, co

psal Fric a odprci neeští.

Cestou na Riis — i Palacký doznává — poutníci

mnohému se nauili ; skuten nauili se velmi mno-hému, ale práv to je jen dkaz, ž^se u nás Ruskoneznalo, pes to že jsme od samého poátku byl i

rusofilští. V^ždy posud nad to, co Havlíek nám na-

psal, o Rusku nic lepšího a vbec nic nemáme. Sjezd

skonil proto i rozladem. Jeho neivážniší následek

*) Nár. Nov. 21. íjna 1849.'*) Palacký v Radhosti III., 123, 145.

131

b^;lo etnjší vvsthnvánf p^kych rodin selských naúzemí maloruské; vydatnjších stykv, ani vdeckýcha litgÁfimch se nenavázalo.

(^48^jLe3ta do Moskvy je však vážná tím, že zna-mená u Palackého, tehdy již uznaného a jedinéhovdce národa, pozmnu politického programu roku 1848koncipovaného a 1865 v „Idei státu Rakouského"formulovaného.

"

Kdežto 2 poátku austroslavistická formule znla : '\i

„ Rakousko proti Rusku", po cest do Moskvy znla' : A^Rakousko vedle Ruska." ' \

Tato" pemna programu nestala se pouze poutído Moskvy. Palacký již ped tím názory své o Ruskuzmírnil, jak vidíme z jeho postavení k polské revolucia jak v „iSei státu Rakouského" samé, tedy již roku1865 osvobození ruských nevolník cení, oekávajeod nho, že díve „než mine jedna g-enera ce, národr u^ský, posud tém jen pasivný, vystoupí co mocnostaktivná na djišt svtové, a to ve smyslu staroslo-vanské demokracie" .*)

"

,,

Bhžší poznání "svta ruského smr tento sesílilo.V doslovu sám o vci mluví dosti obšírn. Praví, žetrvá pi svém politickém programu, totiž pi ideifederalistického Rakouska. **) Spatoval by, jako v roce \á1848, v universální monarchii ruské „zlé nevyslovitelné" Ia „neštstí bez míry a konce".

"^

'

Avšak toho se již nebojí, za to však obavy jehojdou od strany jiné.

Události od r. 1866, nespravedlivé a panovanépostupování Nmc vynucuje mu vyznání: „Já bohuželnyní již i sám pouštím nadji o trvalém zachování

*) Radhost III., 165.'*) Doslov v Radhosti p. 304 násl.

— 182 —

íše Rakouské: ne proto, že by ona nebyla žádoucí

aneb sama v sob byla nemožná, ale že Nmcma Maarm dáno zmocniti se panství a založiti v ní

jednostranný despotism plemenný . .."

Opakuje pak a pokrauje, vzpomínaje své cest}^

na Rusko:„ekl jsem, že již nenadji se valné budoucnosti

Rakouska, zvlášt od té doby, co Nmci a Maaiudlali z nho hrubou despotii plemennou: otázka

tedy, co stane se vbec se Slovany potud rakouskými,

a zvlášt s Cechy, v tom ohledu není bez dležitosti.

Nepouštje se do možností všelikých, jichžto ped-vídati smrtelníku žádnému nelze, povím z úplného

pesvdení jen tolik, že Cechové, jako národ, kdyby^

upadli v podrobenost a^ v poddanství buto ruské

neSopruské ise, nikdy by se nespokoji li s osudemsvým

;

nikdy by jiía nevyšlo z pamti, že dle práva

mají od jakživa poddáni býti jen sami sob, t. j. své

vlastní vlád, svému vlastnímu panovníku. Prušáky,

pro jich germanisaní fúrii, nemohli by pokládati než .

2a úhlavní nepátely a vrahy národnosti sv é. ^Co doRusv ale, byl by ovšem pravý opak toho : tmto co

pirozeným pokrevencm. pátelm a pomocníkms^m sta li by se nejvrnjšími, ne poddanými, ale

spojenci a dle poteby tebas i pedvoji v Evrop."* Ve své stísnnosti peje si Palacký pedevšímevropský mír; nebo „idea federativního Rakouskapedpokládá vždy pokojné pátelení jeho s Ruskem,jakož i s jinými mocnostmi".

Proti panovanosti nmecké, jíž po válce r. 1870

nejvíce se obává, oekává záštitu od Ruska. Pano-

vácnost fa „nemže než ím dále tím více buditi a

tužiti netoliko cit všeslovanství, ale i obapolnou oddanost

a píze mezi Rusy a Cechy".

133

Tak tedy koní Palacký slovanskou vzájemnostíkollárovskou. dotvrzuje všeslovansky cit uritjšímspojenstvím ruskoeským. Politika obrozovací koníse tudíž tou slovanskou ideou, kterou obrození zaalo,roz\}Qáaým rusofilstvím.

^490^^^"^ idei humanitní Palacký nejinak nežHáVlí<?lc cíl svých politických a kulturních domáhalise dsledn prostedky mírnými, oba dslední byliproti násilí. O tom ješt obšírnji a pronikavji bu-deme musiti jednati.

Jen od práce osvtné Palacký oekával spásu.„Poslední mé slovo — koní svj Doslov — jestsrdené a vroucí pání, aby národovci moji milív Cechách i na Morav, v jakémkoli postavení seoctnou, nikdy nepestávali býti vrni sob, pravdi spravedlnosti!" A jako by tušil svj blízký konec,na prahu hrobu svého Palacký dne 23. dubna 1876nám zanechal tuto záv: „ Doba Husova jest slavnádoba2_tehda_národ eský vzdíaností pevyšoval všeckyostatní Tiárody ~eW5pyé-7T:

—

TíebaC nym, abychomse vzdlávali a podl ukázání vzdlaného rozumujednali:* Tof jediný odkaz, kterýž bych takka umíraje,zstavil svému národu."

I v tom politika našeho znovuzrození dslednkoní humanitní ideou osvícenskou, na které i Kollárbudo^j^i^vou vzájemnost slovanskou.

/^o^A^yloživše politickou stránku období po Kollá-roW-a-kázavše, co spoleného je s dobou kollárovskousamou, pedevším rozhled ten doplníme obzorem potom, jak slovanská idea po Kollárovi vyvíjela se sou-asn s politikou v oboru literárním, umleckém akulturním vbec.

_Tu vracíme se pirozen k heslu Havlíkovu

:

„Cech, ne Slovan."

^

w

— 134 —

Heslo to nemlo dosah malý. Havlíek peceprvý z Cech poznal skutené Rusko a Polsko, Ha-vlíek žil v Moskv v kruzích slavjanoíilských — jak

nemli se jeho vystoupením Malý a staí vlastenci

zdsit? Nebyla to hotová slovanská revoluce? Byla

/ a pišla v as a Havlíek nebál se také sáhnouti na( Tyla, nebál se dokonce vystoupiti proti Kollárovi.

( Kdvž spor s Kollárem vypukl, zmínný již slo-

venský dopisovatel Havlíkv ve „Slovanu" dotkl se,

píše proti Kollárovi, také uvedeného Havlíkova lánkuz r. 1846, v nmž práv vydal heslo : Cech, ne Slovan.

Dopisovatel rozuml Havlíkovi tak, jakoby tento byl

popíral reálnost Slovanstva. K tomu Havlíek dávávysvtlení svého stanoviska. Trvá na svém mínni,že totiž „c|^tjice býti dobí Slované, musíme napedpstovati dobro svého vlastního kmene a že Slovanstvo

fen tenkrát^ se upevní, když jednotliví jeho kmenové,jmenovité uechosiované, Jihoslované, Poláci a Kusové,každý se vzmže a mezi sebou ve vzájemné pátelské

podpore o závod pjdou^ ~~^

lánek jeho smoval proti „jistému, zvláštv Cechách a na Slovensku tenkrát velmi obyejnému,nepraktickému obyeji, kdežto se velmi mnoho mladýchmuž uilo jinoslovanským náeím, neumjíce ani

pravopis svého vlastního, kdežto se blouznilo o jistém

všeslovanském, jednom spoleném náeí a zanedbá-

valo se vzdlávání vlastního kmene". Havlíek neodpíral

Slovanstvu reálnos t, ale dokazoval jeiTj „že reálnost

Slovanstva založena jest na reálnosti jednotlivých

kmenv a slova moje, že s hrdostí eknu : já jsem

Cech, ale nikoli: já jsem Slovan, nemohou se tak roz-

umti, jakobych snad Slovanem býti se toho asubyl stydl, nýbrž jen v tom smyslu, že ^^lovanství

jest teprve ideál, ku kterému smujeme, žete^~H^

— 135 —

možné jest v praktické m život již nyní se opírati

ng ten ideál, asi tak, Jako ten, kdo vzdlává á šetí

a bohatým býti chce, již naped se svým budoucímbohatstvím se chlubiti nebude. Jisto ale jest, že v-domí spoleného pvodu a jistého bratrství není po-

sud ješt obyejné u slovanských kmen, a každýtedy uznati musí, že nco jiného jest pracovati k roz-

šíení tohoto vdomí na nynjší praktické pd a ncojiného pedpokládati nco, co by mlo být, co si pe-jeme již jako skutené a stavti na tom již základy.

Já jsem tedy, abychom to zkrátka ekli, nemluvil

mnoho o slovanství, ale jednal jsem vždy jako Slovan

a sit venia verbo — jako panslavista . . .*)

Slova tato tém v plné míe platí pro celé ob-

dobí, ba platí až po dnes — naše slovanství je páním \\

nikoli skutenosti^ pokud totlz slovanská vzájemnost |\

požaduje znalosti slovanského svta a duchovního spolu- |1

žití. „Vzájemnost" — Kollár uil — „je spolené pi-^^^\jímání, vzájemná výmna a jednotné požívání." Té'"'^

vzájemnosti ješt u nás nebylo a není a je jí poádmén a mn. Dnes u nás v Praze a podobn v Petro-

hrad literáti vdí o kde kterém novém román paíž-ského dekadentství — o eském a ruském život neví

se tu ani tam tém nic. Ani odborníci neznají dnes

slovanských svých obor, jsou dokonce slavist, kteí

o slovanských pracích mimo jazyk svj nemají zdání.

Znalost ruské literatury na p. je dnes v Nmcíchmnohem úplnjší a dokonalejší nežli u nás. Nmci,Francouzi, Angliané studují svt ruský a slovaiiský

mnohem Usilnji a všestrannji nežli my. To je sku-

tenost.

Nemohu tu nezmíniti se o theorii, která se u nás

•#) Slovan 1850, p. 1485.

136

poád a poád hlásá, jakoby byla neomylná pravda ;

íká se totiž, že prý my Cechové jsme povoláni pro-

stedkovati mezi západem a východem.

Názor tento j e vlastn bez obsah u. Nejen že myCechové ve skutenosti s východem pímo nesousedíme

(leda Slováky s Madary a Rusy), majíce vedle sebe

tém všude Nmce a Poláky, kteí pece také ješt

náležejí k západu, ale^de facto nijakého prostedko-

vacího úkolu kulturního není. Rusové na p. mlivždy mnohem bližší a pímé spojení s Nmci a Fran-

couzi a práv tak národové tito od Rus, co brali,

brali pímo, i literaturu. Jak eeno, mnohem díveo Nmcích platí, co se tu nám pisuzuje. My ještdnes nemáme o Rusku ve své literatue více, než co

Havlíek napsal ; nemáme na p. djin ruských, leda

ást, práv ted vycházejí prvé djiny ruské literatury

atd. — jaké tedy naše prostedkování a komu?

Tento stav vcí obráží se docela pirozen ne-

toliko v literatue vdecké, ale pedevším v poesii a

našem umní vbec ! Havlíek je v rozbíraném období

pední náš spisovatel slovanský, slovanský netoliko

jako Cech, nýbrž jako Cech, znající také svt slovan-

ský a cítící s ním, jak sluší na lovka opravdového,

jenž to, co miluje, také skuten zná .

Ostatní spisovatelé v idei slovanské nev3'nikli

nad abstraktnost koUárovského ideálu, ják vidíme ze

všech uvedených díve básníkv a následovatel Kollá-

rovy -musy slovanské. Posud básníci a spisovatelé,

vnující se idei slovanské, nad toto kollárovské sta-

dium nevynikli.

/^5iyNové smry básnické a literární došly k námbyr^nTsmem: Mácha zapoal byronovskou analysí

vniterného lovka, lovka neobyejného a velikého

— 137 —

a pipravoval takto — vystoupil hned 1836 — lite-

rární revoluci Havlíkovu.Máchovu vystoupení Zdiechowski dává ten smysí^

že to byla reakce proti panslavismu KoUárovu.*) j

Panslavism pi tom nehrál Eé role ; Mácha do-

konce pokraoval na dráze Kollárov, pokud i tento

lovka ml za ideál své humanity. Pravda! byl Máchvlovk protest proti vychrtlé humanit, práv tak, jak

rok 1848tý ideu uritji formuloval. Mácha stojí proti

Kollárovi potud, pokud tento, ovšem charakteristickým

zpsobem, byronism zavrhoval.

Máchova píse nepekonala hned starší smrvlastenecký, Sám v sob byl na to slabý, k tomuHavlíek šel již cestou novjší, a pikvaily pak sta-

rosti politické r. 1848 a následující ochabnutí reakní,takže teprve v prv^^ch rocích nového ústavního života

byronism proti staršímu a zastaralému „vlastenectví"

pokraoval, kde Mácha ped 20 lety byl zapoal.Takové opoždní ve vývoji myšlenkovém není

u nás ani prvé ani poslední. Kollár pipínal na starší

íílosofii Herderovu, Jungmann uil se od Voltaira

a dokonce od Wielanda; podobn a z podobných píinHálek pokrauje na dráze Máchov koncem let pade-

sátých.

Nemli jsme ješt a vlastn ani te ješt nemámeliteratury, 1 . 1. nemáme pevné a nepetržité literární tra-

dice, nemámeHteratury, která by se samostatnjisama ze

sebe vyvíjela. Literáti sami a inteligentní tenástvo,znajíc dobe nmecky, stojí v duchovním spojení s lite-

raturou nmeckou a cizí vbec a tak se stává, že

') Karol Hynek Macha i bajronizm czeski. 1893. Pan Zdie-chowski sepsal pod jménem Ypciiiii knihu o slavjanofilech (1887I,již jsem v úvodu ke Kirjevskému již citoval ; tím zajímavjší je

nám tudíž i v této vci jeho soud.

Y

— 138 —

naše vlastní literární produkce ie pozdjší , jcdyž vzory

cizí zamnily se již vzory novými. Naši básnící proTo

podávají šice stravu veliké mase tenástva, ale na

sami sebe a na literární svt mají vliv skrovný, asto

Ížádný. P{-r>t-r» pr*"Hady

—

dl cizích,—podobn jako cizí

vzory samy, mívají vtší vliv nežli pvodní produkce

^ásníkv; Jungmannv peklad Ztraceného ráje je tomupiklad práv tak, jak posud pekladatelská innost

vynikajících básník.

Hálkv byronism musil vystoupiti kriticky a pole-

micky, proti starému smru vlasteneckému, jehož pa-

trn nastreným zastancem byl opt Malý, týž Malý,

jenž ve svém mládí lak nadšen byl „Slávy Dcerou".

Jak se proti Malému musil bránit Havlíek, tak se

proti nmu musili bránit mladí byronovci.

Je dležité a k vyjasnní rzných pojmuv a spornutné vzpomenouti, o tehdy z obou stran bylo bo-

jováno. K tomu konci uvedu sta Hálkovu z r. 1859„o básnictví eském v pomru k básnictví ybec".*)

»..^ Myšlénky Hálkovy jsou v podstat následující:

lovk je pedmtem básnictví, lovk celý se

svým životem a se všemi pomry. Co na básnictví

je jen eckého, tomu rozumí jen Rek, ale nikdy

lovk jako lovk. Takové básnictví mže vychovat

eka, nikdy lovka, mže vášním jednoho i druhého

hovt, jeden i druhý líný národ pouspávat, ale nikdy

nemže jej vzdlat; básník jen takový mže být ob-

stojným básníkem eckým atd., ale velmi prostedním

básníkem vbec. Básnictví není obmezeno ani

prostorem ani asem, nezná rozdílu mezi národy a

zemmi; „hledá lidi a vše jedno, kde se mu vyskyt-

') Hálek, Básnictví eské v pomru k básnictví vbec. „Obrazyživota" Nerudovy, 1859, p. 233.

139 —

nou". „Nesnese-li pravdu co pravdu vbec, není na

tom vinna pravda, ny^brž on sám. A kdyby nkterýbásník si vzal tu práci národ prozkoumat v jeho

zvláštnostech, byl by s tím bezpochyby brzy hotov a

brzy b}' mohl být národn básníkem dokonalým. Pro-

zkoumat ale lovka co lovka, jest práce vná,bude potud neukonená, pokud lidstvo pouf svou ne-

zakoní. A proto být básníkem vbec jest vcí o tolik"

tžší, nežli být básníkem jen národním,o kolik

tezsi jest poznat lovka co lovka a lovka nkte-

rého v jeho zvláštnostech a snad podivnostech. P r v n í

úlohou básnictví jest, úinkovat na lovka co lo-

vka. '^ CFsTTe básni ctví nesmí být jediným pra -

menem našeho básnictví. „Básnictví eské má pro píse,

pro baladu, pro menší vypravovací básn vzory vý-

tené, snad takové, jakými se který národ jen hono-

siti mže. Ale co dál? Má to být již básnictví celé?

Kde pak zstane drama? Kde román? Kde epos? Mábásnictví eské pro to také už vzory? Nemá." „Bás-

ník af jen sáhne do života a mže být jist, že ne-

zbloudí." „Naším heslem jest: Bez nadání není bás-

níka, a kdyby se chtl stát sebe národnjším." „Zankolik let se uvidí, kdo je víc básníkem, zda ten,

kdo jen dovede být národním ožuvavcem."Pokud ve sporu šlo o obvyklé v takových vcech

vlastenecké zrádcování^-HšHovi slovy velmi jadrnými

a úsenýnii pispl ^eriidcú V doslovu k Hálkov -

stati: „Nco o ,posledním*Trov", praví : ,,Ano, — námjest stálé žvanní o národnosti a vlastenectví už

,pe-

moženým stanoviskem'. Nenávidíme od srdce každého,

kdo myslí, že je to už nejvyšším cílem — být náro-

dovcem, že dosti na tom, a že mu neteba, aby také

nco pro národ k onal. Jsme už na takovém stupni

vzdlání, že to už pražádnou zásluhou není, když je nkdo

^

— 140 —

vlastencem; k národnosti své se znát a ji ctít první

jest povinností každého vzdlance, zárove ale i po-

vinností nejlehí, ponvadž nám nyní už povinnostnastává, abychom národ svj^na výsi svtového uvé-

cJoméní a vzdláni postavili a jemu takto nejen

k uznáni dopomohli, ale i živof po í istil i. To ie———»—

I

^—j I ,.,'-

' « ^y v:

^teii nas kosmopolitismus.. .) \^

Fodobn úsené a pípadnji než Hál^^^JVertíao^ebránil proti výtce neslovanství : „Ume se u národjiných, poznejme stupe jejich vývinu, spátelme se

s jejich svtem myšlenkovým a spracujme pak v sobvše v celek nový s tím, co jsme s mateským mlékemuž obdrželi a ve vlastech svých seznali. Bude to pakzajisté slovanské, ponvadž co Slované jinak tvoiti

nedovedeme."**)

Smysl výklad Hálkových i Nerudových je :_eský_lovk a tím slovanský, ale lovk žijící a jednající

,

žádná archaeologie a abstraktní politika.

S tmito požadavky Hálek a Neruda brali se

lidovým smrem Havlíkovým. I slabý Hálek a do-

konce silnjší Neruda postihli v nejlepších svých pra-

cích toho eského lovka, tento mstského a dlni-ckého, onen venkovského. Ped tím wz^Némco'^ v Ba-

bice — vyšla tiskem 1855, psána je poátkem let

* 50tých — nalézala venkovského lovka eského, po-

. dobn jako v Barušce zachycuje kus sociální otázky

žensky, otázky elednické a prostituce. Brzy na to

Sveilffy' obrací se k otázce ženské v rozsahu širším.

Z té doby máme také prvý obšírný román z dl-nického života, Pflegr^yZmdiXého svta (vyšel 1863,2. vyd. 1872), KwáoXí May^ (t 1865) eskému dl;

k ') Obrazy života 1859, p. 236.••)

1. c. p. 73.

— 141 —

niku (V poledne) vnuje své verše. Ve_vtšin tchto

plod je. mnoho abstraktní romantiky, je v nich mnoho

fantasie na míst pozorování, mnoho nepravdy; také

se básníci nezhostili písládlého starovíasteneckého

kázání, jež zejména v Pílegrov román dnes až ne-

píjemn psobí, ale je to pece jen smr nový, do-

plující 'organicky Havlíkv politický požadavek vše-

obecného pVáva hlasovacího. Obzvlášt Neruda za-

chytil mistrn nkteré typy eského lovka a je

posud nepekonaným básníkem eským a slovanským,

slovanským proto, že eským a eským proto, že lido-

vým a pímo sociálním.

S tímto smrem lidovým u vtšiny básník spojen

byl kosmopoliticky eklekticism, jemuž mladší generace

propáHla na dobro. Vidti to na Hálkovi, ale i na

Nerudovi. Cizí vzory, životu i potebám eské duše <

cizí, vzory i v cizin pežilé, hlavn nmetí^ a fran-

couzští básníci se k nám penášejí tak, že náš parnas

vypadá spíše jako anthologie nežli jak zápasišt bojv

a strádání eské duše. V té poušti literatury a našeho

života vbec nejmladší pokolení se ozývá svým ob-

žalobným „Confiteor" — než tu staneme již v živj-

ším proudní nejnovjšího období našeho vývoje, o

nmž budoucn se rozepíšeme.

My tedy vidíme i v poesii týž vývoj pojmu a li

obsahu národnosti, jak jsme jej už konstatovali z vý-

voje politického a sociálního. Na místo ped-

kollárovského a koUárovského vlastenectví a sjc^

v'^nství. na podklad humanity, básnici a spisovatelé

mladší, hlavn pod vlivem Byronovým^-iledaji kon-

kretiiéišiho lovka eského a naiezaii no pirozen é

fTi^l^^tev ? v téch tídách lidu, které vyvoiem kulj

t^rnim nejmén by ly zasáhnuty . Je to smr zdravý,

smr lidoviší, n áro^iíbst postihuje se jako lidovost.

— 142 —

lidovosti je eskost a slovanskost uritá, kon -

Kietrii, živá.

Po stránce umlecké lidovost jeví se jako realism :

Havlíek, Neruda skuten pozorují — ovšem vtšinbásník nestail tento lovk eský, resp. oni nestaili

na, a tak obracejí se, vedeni cizím školstvím ke vzo-

rm do starém vlastenecko-historickém zpsobu.

\52^ Ve výtvarném umn í je vývoj podobný, aniéne patrný, i posavadním spoleenském postavení

výtvarných umlc, pi závislosti jejich na cizích me-'

cenáších a na vyškolení v cizin, rozumí se samo odsebe, že na p. eského malíství máme skrovn .

Rozbor toho, co v tvorb, ekneme ermáka anebi Mánesa, skuten bylo eského, co bylo eské v kon-cepci a v technice, nesnadno je urit; sujet historický,

teba i vlastenecký skuteného rázu národního ovšemnikterak nezabezpeuje.

Malíi a ostatní výtvarníci vzdláni v cizin a

pracující v cizin mají jiné postavení než hudebníci.

Hudbu však záhy mli jsme svou, eskou a tudíž

i slovanskou. Sama hudba tato je nám dkazem, že

jsme svými a že jen o to bží, se nalézti, jak nalezl

se pedevším ^meian^

Djiny Umlecké besedy, založené 1863, v této

píin, poskytnou leckterý zajímav}' a pouný ma-teriál; popletenost požadavk, nejasnost o tom, co je

skuten národní, svtlem až kiklavým ukazuje právSmetanv osud. Mli jsme již eskou, mli jsme již

slovanskou hudbu, ale chtli jsme míti nco extra

slovanského, rozumí se: všeslovanského. Ješt v letech

70tých*) teme hluboké a uené spekulace o slovanské,

') Na p. Hudební Listy 1874, . 23 a násl.

— 143 —

o všeslovanské hudb a dávají se rcídy, jak by se

nalezlo, co hudby všech slovanských kmen mají spo-

leného a jak by se mohly tvoit nové slovanské me-lodie — avšak škoda asu a papíru, ohívat takové

a podobné vlastenecké tirády. I v hudb lidová píseeská byla bezpeným vodítkem našim nadaným skla-

datelm; vlastenící scholastika na to ovšem nestaí,

r 53) Také filosofie a vda jsou národními, "t. j.

i v^^-pesnéfT myšlení vdeckém projevuji se národní

vlastnosti netoliko v tom, o se mysli, ale i ják se

myslí. Filosofie anglická ma docela jiny raz, než n--mecká a dokonce mathematika vykazuje v Ruskui

na p. jiný charakter, než v Nmecku. O vcech1

tchto v ruské literatue dost se napsalo, u nás otázka

ve své filosofické plnosti ani nebyla postavena.

O d samého poátku obrození poád vidíme, jak

naši félní duchovni vdcové svým konkrétním iiý-

šíenkám v nmecké filosofii hledají potebný myšlen-

kovy základ; v té píin pravé Kollár je pounýpíklad a vc pímo názorn ilustruje. Jako Kollár

i jiní podobn postupují — nmecká filosofie podávájim ideové základ}'. Palacký na p. hlavn se shoduje]

s filosofií Kantovou S nlosone Id jeví se—znalcm,"]

teba více implicite je obsažena v historické práci \

Palackého, v jeho názorech ethických (kategoricky^ 1

imperativ) a náboženských (protiracionalism) a konen,

i v jeho politickém nazírání (vný mír — nenásilí);

Palacký jako Kantovec je netoliko hlubší než Kollár,

ale i pokroilejši/ Havl íeJc ve filosofii vychází z theo-

logických záhad7~iež ho zabývají po celý as života

( Kutnohorské epištoly); v názorech o státu, spole-nosti atd. jeví se u Havlíka vliv svobodomyslnýchfilosof nedaleké doby, Rousseaua na p., jist p-sobil veií Bolzano a taktéž ruští myslitelé slavjano-

— 144 —

Cfilští a západnití. V celku Havlíek je typický ped -

stavitel filosofie t. Žv. zdravého smyslu — Havlieki tu je dsledný lidovec.

Jako Havlíek vtšina našich myslitel filosofii po -

/ jímají^v protiv proti náboženství a círJ^i, jak k tomu1 historické upomínky na vývoj eské reformace od-

kazují. V školské, soustavné filosofii v dob Palackého,

neteba již opakovat, psobili filosofové nmetí; v_edle

í Iontový filosofie znamenati hlavn vliv Hegelv a

I I

í konen Herbarta, jehož filosofie v dob reakní stala

U se privilegovanou filosofií rakouskou. Rozumí se, že

povždy uitelé na pražské universit — Leonhardi

a pozdjší — psobili.

Problém filosofie eské již roku 1848 vyslovoval

(QJž/^. Siniari^ Jméno to ted v Cechách má dobrý

zvuk — zasluhovalo ho dávno i jméno"* Augustina

Smetany.

, Smetan a, jako Kollár, si pedstavoval, že kulturn í

/ vdem lovenstva již již pipadá Slovanstvu ' po-

I

átel uiniti máme my echové, j imž, jakož T jiní

' myshli, bmetana ukládá prostekovati mezi západepi

a'^výchQdeni. Východem však nerozumí pouze Rusko,

nýbrž Asii.

Jako se kdysi eky a ímany kultura klasická

vyžila, tak vyžívá se podle Smetany osvta germansko-

románská a nasiava doba slovanská. Slované pevzíti

musejí, co západ vypracoval a obzvlášt pipadá námechm úlohai shrnou ti a Tprodukovati nmecké^VTTJerání, nmecké bohatství kulturní prohlédnouti a

Iffspoádatí a tím samým už rozhojniti ! Cechové mají

po'me Smetany úkol, poklady'nmeckého genia tvoivébudoucnosti zachovati a potomkm k upotebení pi-

— 14ý —

praviti; sám svým spisem Smetana zahajuje zakoneníJ(

nmecké osvty.*) I

Smetana, jako mnozí jiní echové, ztracen bylI

úpln "v myšleni nmeckém ' a zejména ve filosofii !

H^egeiove; ale poznává, že myšlení naše bráti se má :

drahou j inou. iNaše století, podle Smetany, je doboucíovclvT, pod naším vedením pipadá jí pemoci ra-

cionalistický indiferentism náboženský umním, a ne- \

spravedlivé zízení spoleenské humanitou, láskou.

Smetana vidí, že otázka sociální stojí pede dveríTí.

hcTv síni nové, budoucí osvty, holosohe, jal ji

pstovali Nmci, také již pestane," bude obsažena"

v jedtiutlivý(jli—veaach. FrTToH osvétny, jejž myCechov mam zatiájitr i vésti, podaí se nám jen ve

smíru a shod s Nmci a proto v zájmu toho úkolu

a lidskosti volá po shod obou národ Cechy obývající .

Problém eské hlosotii eského ducha, Smetanouuren dosti pípadn; krásn postehl humanitní úkol ll

filosofického obrození, jak organické navázání na mi- ji

nulost vést! musí Ic ešení otázky sociální; dopluje i»

takto* znamenit humanitní theorii Kollárovu a lidovým

tužbám Havlíka, Nmcové a jmenovaných dává hlo-

shcký základ . I to, co o obsahu" eské slovanské filo-

sofie íká, je velmi pozoruhodné a k zralému pemýšlenínutí, jak dobrý náš ech zakonovati chce pro nás

nmeckou osvtu; srovnání se sebeobtováním alespo

') To spisem: Die Katastrophe und der Ausgang der Ge-

schichte der Philosgphie 1850. O úkolech své doby a Cech (ne

Cech!) jednal: Die Bedeutung des gegenwártigen Zeitalters, 1848;Die Bestimmung unseres Vaterlandes Bóhmen vom allgemeinen

Standpunkte aufgefasst, 1848. Pro úplnost už pidám titul jeho

soustavné práce: Der Geist, sein Entstehen und Vergehen, 1865.'

Jeho autobiografii vydal Alfred Meissner (Geschichte eines Ex-

communicirten 1863), eský peklad v témž roce vyšel od V. Bain-

basa : Zápisky z cirkve vyobcovaného knze.

10

— 14Í) —

i-.jednoho a vynikajícího ducha eského vnucuje se

samo sebou — sebeobtování to jest uvdomélé a mátakto býti poslední, nebo neuvdomlých bezdnýchobtí ducha svého nmecké osvt pinesli jsme etna vzácn.

^4!^ Ve speciálních vdách v obdoBi tomto uinili

jsm^^ptííroky hlavn potud, že domohli jsme se již

škol stedníQh a pozdji i techniky.

Je to pro pochopení našeho obrození a zejménapro úkol a místo vdy v naší národní organisaci

moment dležit}^.

Školství stedoi . obzvlášt byvši reformováno poroce 1848, podávalo' všeobecné vzdlání netoliko hu-

manitní, ale reální; jakožto školství nižší mlo eo ip^ráz více lidový a populární. Tím, že všecko úsilí

paedagogické a literární toto stední školství mlo za

svj orgán, že jemu všecko snažení a myšlení bylo

vnováno, literatura vdecká mla práv ráz více po-

pulární než pesn vdecký a to opt docela organicky

se hodilo ke smru lidovému, v období tonuto zahá-

jenému.

Jak pirozený a dsledný' byl vývoj ten, vidíme

i z toho, že dalším doplnrn'm školské organisace naší

stala se naped praktická škola technická. V Pra^e

mli jsme ve stedním vku prvou u niversitu v oblastech

východnjšicn, v Praze mli jsme prvou techniku , mlijsme také naped vysokou školu praktickou než tli^o-'

retickou. Na universit nmecké prvé eské stolice

byly taktéž rázu více praktického: medicína, právai filologie a historie sloužila úelm stedoškolním.

Nemním vysokého uení úplného byli jsme poád^v základech filosofických a vdeckých závislí na vd_'nmecké; citelným nedostatkem vdeckých knih, alespouebnícR, závislost ta utužena byla a posud trvá.

— ní-

že se tomuto nedostatku neodpomohlo soustavným

a promyšleným .pekládáním, zjevuje nám vhodnoupopulárnost našeho vdeckého úsilí i se stránky slabé

— váha a národní dležitost pesné vdy a filosofie,

a byla poznávána a uznávána, ve skutenosti nebylaI

s dostatek pochopena. Jsme sice národ Kom'enSkého,

peovali a usilovali jsme o své školství, ale to dlají

i národové, kteí Komenského nemli; í^i^' o školství

a jeho zveleb ení, my o filosofii, vdu a umní starati

bychorrP se mli mnohem více a jinak než národové

ostatní' Školství a jeho zdar musilo by býti našíí

pední a hlavní péí národní i politickou — to jel

odkaz Komenského a našich eských Bratí, to je cíl \

m^eho humanitního osvícenství. A hlavn: nebží tak 1

o mnohost škol, ale o jejich jakost, školská politika

národa Komenského musí ped svtem kráeti v nej-

lepších snahách školské reformy: stává-li se v3'chováním

a vyuováním lovk teprve lovkem, reforma školské

výchovy musí nám býti konkrétním cílem humanit nich

snah p(L stránce theoretické, osvícenské .

/^557y A tu jsme pi vci hlavní.^-¥^cek smysl naší h i storie v tom je uzaven

:

poch opiti cíl humanitní po stránce mravní a rozumov,pochopiti pln, že istá lovckost nesmí býti pouzeobroz"enským heslem, ale že snaha Dobrovského, Kollá-

rova, Palackého, Havlíkova musí býti snahou as'kaZdelíb a všecFTj že humanita jakožto cíl a programnárodní musí dsledn spravovati i naši národní tak tiku.

INenutí nás historie starší stejn jako bh událostí

asových k tomu, ujasnit si dokonale, jak se jakožto

samobytný a samostatný národ udržíme? Nenutí nás

všecek náš vývoj k otázce, jak se udrží národ mal}' ?

Tato m3'slénka trápila naše buditele Dobrovského,trápila KoUára, jehož všecko úsilí bylo unikáním pi-

10*

KlWVSKfl KNIHOVNArsálného gymnasia

sntAKoriJidcM

í

— 148 —

rozené malosti; na myšlénku tuto odpovídal Palacký,

rozšíiv KoUárv problepi kulturní j^jia problém poli-

tický. A ovšem nemohl k otázce, jak udrží se národmalý, odpovdti jinak než Kollár, nebof i politika

konec konc jako všecka praxe musí spoívati na

^

tneoretických zásadách; j eli však humanita cílem

všeho myšlení, mus í býti cílem i všeho snažení, huma-' nita jen humánními prostedky se dobude — osvícenou

hlavou a teplým srdcem."

Upomínky na naše etné boje za existenci v mi-

nulosti a zejména povstání konící porážkou blohorskou,

náš pád, naše obrození za francouzské revoluce a osví-

cenského hnutí minulého vku, revoluce r. 1848tého,

povstání polské — to všecko nutí myslícího echak rozhodnutí : násiln nebo smírn, meem nebo pluhem,

krví nebo prací v potu tváe, smrtí nebo životem ?

Ne násilím ale ^mírn, ne meem ale pluhem , ne

krví ale prací, ne smrtí ale životem k životu — toodpov eského genia , tof smysl našich djin a od-

kaz velikých pedk.Ukázal jsem již (§ 49.) na závt Palackéh o, jak

se vyslovoval proti násilí, d^p '~'r\ \'^ nj'? t a ktiku smfrir^u

Nejinak soudil Havlíek — v tom zajedno byli sKolláremnepolitick3^m. Nemohli nebýti. Tato otázka po ná -

rodní taktice má ovšem ohromnou dležitos t a je

velmi složitá, plna záhad a otázek; k otázkám a zá-

hadám tm vynasnažím se odpovdt pozdji, zde

zatím uvedu slova Palackého, jež o vci pronesl jako

starosta Svatoboru r. 1864, tedy v dob, kdy formu-

loval svj politický program. e vytištna ve výronízpráv „Svatoboru" za i864— 65, podám z ní hlavni

obsah;je jakoby psaná v souvislosti s naší studií.

'^ „Uznáno jest hlasem všeobecnými, že to byli

spisovatelé eští, co nedali zahynouti národu, ale

149 —

^vzkísili jej zase a vytknuli snahám jeho cíle ušlechtilé ;

uznáno jest, že literatura stala se nám pravou studnic í

života národního.

_

Stali se tedy literato-i pedními buditeli,

uiteli 'a v ú d c r"n aroda eského na draze ,

žiTóTa duchovního. Úloha tato a povolání, ím j

estnjší jest a vznešenjší, tím vyšší a svtjší nese

a ukládá povinnosti a závazky.

Národ náš jest jak na poet tak i na rozsáhlost /

sídel svých nevalný, a již na druhé tisíciletí jest j

mu zápasiti se sousedem mocnjším o uhájení a za-

chování bytu svého. Vyložili jsem na jiném míst, ,

kterak celá historie eská, co do hlavního obsahu '

svého, jest ustavin a vné stýkání a potýkání se'

Slo vanství s Nmectvíni a to tém vev"se ch oborech psobení iidské tio. VI to '

^jiz tuším každé dít, že v osudném zápasu tom, akoli

nerovní potem a silou hmotnou, obstáli jsme nejednou /

nejen estn ale i slavn: to však ješt na mále vešlo

v obecnou známost a musí teprv snažn pipomínánobýti, že kdykoli jsme vítzili, d alo se to I

pokaždé "vice p evahou ducna nežli mocí\

f y & i L kinr, á kdykoli jsme podléhali,1 1 m vinen ínTv a 1 vždy nedostatek duchovníinnost], mravní sta teno s t i a o d v a h v.

Jsouf velice na omylu ti, kdo se domnívají, že

ony válené zázraky, které zpsobili pedkovénaši v nepokojích husitských, záležely v jakémsi zb-silém zuení, bouchání a tískání rozsápaných divoch

^(jakož je líiti bohužel ode dávna vešlo v obyej), a

ne radji v jaré n a dšenosti duc ha pro ide3%v e mravní za chovalosti a vyšší osvtn ároda na š efTo! Naopak, když o dv st let

p'ózd j i v podobném zápasu klesli jsme až tém

"1>

/

— 150 —

^ do hrobu, zavinili jsme to tím, že neped-ivše vzdlaností ducha, ^le rovnajícese nepátelm v íc e mravní hnilobou n~ezTt~

dostatkem mocí^ apelovali jsme byli sami

y k m e c i a k nás il í. V posledních dvou stoletích

zíVoMlI jsme JtH télcsné, duch v nás byl utajen; nebot

i vyskytoval-li se kde, odíval se v roucho cizí a nesvé vlastní. Svt proto zapomenul na nás, jakoby

nás již ani nebylo; a když nyní hlásíme se k bytu

svému, diví se nám a zdá se mnohým lidem, jako

bychom poínali nco mimo právo a slušnost. Ze pakjiž nyní dobrým svdomím a plným právem hlásiti se

mžeme o své místo v ad národv, za to dkovatimáme ne tak potu svému a síle hmotné, jako radji

rnoci duchovní a mravní statenost i tch, kteí nás

pedešli v národním procitnutí a uvdomní. Kdybyoni ve svém podnikání byli hned od poátku neohradili

se pravou osvtou, pravým pokrokem k lepšímu, sku-

tenou obtavostí a bezúhonností charakteru, byli byneodolali nesnázem a pekážkám nesíslným i tžkým

;

nebo jen tím donutili také nepíznivce své k uznání,

že úmysly a skutky jejich byly šlechetné, jimžto ne-

slušelo brániti mocí a násilím. Národní naševzkíšení umožnilo se jen touto cestou.

\ A jelikož dle známé maximy každá država jen tmiprostedky, kterými povstala, udržeti se mže v bytu

svém: naléhat i na spisovatele eské, co

duchovní budie a vdce národa svého, povinnost,

/ nejen vynikati a svítiti pravou osvtou, pokrokem^obtavostí a bezúhonností, ale i snažiti se, aby ctnostmi

ducha, inteligentní a mravní stateností pedili a pe-^ máhali rozhodn všecky ty, kdo národnímu bytu na-*^ šému na odpor se staví, jej zteniti a zniiti usilují.

^ Jen tehdáž ubezpeíme trvale b udouc nost

— 151

fsvou, když duchem vítziti a vévoditi bu-aeme v odvkém zápasu prozetelnostíboží nám uložené m.

Vím dobe, jak veliká i nesnadná jest úloha tato: ^

vím ale také, že není nemožná. Uštdil pán bhz árodkv a darv nejsp a n iTejšTcl duchu^ s k é m u : ie^ krev naše ponkud mén usedTá, I

(,^

mén chladná, jest mjsl _za__to jemnjší, ipernjší,!

svižnjší; potebí jen vle stálé,~~neohrožené a vytrvalé,

aha By" rozumem vésti se dala. Vždy jsme to již

dokázali jednou ped svtem, že umíme duchem pred-

iti jiné národy, když jen celou vlí a snahou svou

o"*To i piiníme. Jest ovšem i svobody potebík dílu takovému; zkusili jsme to dosti za vkv mi-

nulých: ale povážiti sluší, že pouta naše zmizelajiž aspo z vtší ástky, že pravé snahyh umanitní a vlastenecké, k9yž se varu jí

p ídechu podvratného, nemají v našemvku aspo u nás pekážek, že reakce jest sice

možná, trvání však a úspch její bude tím menší, ímvtší bude innost naše duchovní, a že šlechetní Gali-

leiové i v nejvtší nesvobod dovedli povznésti se

k výši žádoucí.

Smysl a úel ei mé jest jen ten, abych pipo-menul jak vrstevcm svým vbec, tak i mladšímupokolení zvlášt, kteréž teprv chystá se pi-

stoupiti do sboru našeho, kam pedevším a stále

obraceti jest nám zetel, o vlastn a hlavn jsme po-

vinni se snažiti. Nenít dosti, abychom ledaplodili knihy a nedali národu svému za-

hynouti hladem duchovním. V ž n jš í jest

ú 1 o ha naše: nepo vzneseme-li ducha svéhoa ducha národa na šeho k vy šší a ušlec h-

tilejší innosti ii e ž i i jest u sousedv,

I

— 152 --

ijejen nedobud eme si estného místa v adná r odu v, a I e e u h á j í m e konen ani {5TT-

r"o^ e n e h O b 5' t u svého. Froto jest povinnosls^ i s ó V a I e 1 e eského, starati se, ab}' plody duchajeho vnitrní hodnotou a cenou svou nejen rovnaly

se plodm cizojazyným, ale ab}'^ je prev3''šily; po-vinnost jest zvlášt mladších, aby záhy cvi

-

ili a pipravovali se opravdov k jízd o závod se

všemi výteníky domácími i cizokrajnými na polt jak

nauném, tak i krasoumném."Nebudu již zde íkati, v em s Palackého nazí-'

raním na historický náš vývoj nelze mi souhlasit —z celé duše však slovy jeho uruji podstatu naší ná-

rodní tak tiky.

^ó.yjestliže však, sob vrni, za naši národní

taktiktr pokládati musíme práci osvtnou, jestliže

y práci a vdní vidti musíme své spasení, budemesi musiti uritji a dopodrobna vymeziti jednotlivé

pedmty, methodu a smry svého durhnvnTlio p9kr"a^

ovam. Snažil jsem se již o vci vysloviti se uritjia dopodrobna jincie, a dá-li pán bh, ješt doplním

své myšlénky ; zde dotknouti se musíme smru my-šlenkového velmi prononsovaného, jímž naše národní

snažení se nese po celou dobu obrození. Mluvili jsmeo tom již, nebo bží o ten zvláštní historism, o to

archaeologické nazírání, které Havlíek vytýkal KoUá-rovi, bží o ten rozdíl v postupu, jenž na rozdíl od

Havlíka charakterisuje i Palackého.

H jstorie je skuten uitelkou života a nám jí

býti mu5J'^'^'^ rtf^y jiným Také byla — ale hlavn í

uitelkou života je pítomnost, zívot sám . I nelze si

tajiti, že jsme posud více, než sluší, odvráceni od pí-

tomnosti k minulosti a v té jednostrannosti tají se

vážné nebezpeí pro vc národní. Šafaík a Kollár

mysl naši jednostrann obrátili do minulosíi slovanské;

Palack}' jednostrannost tu napravil jen ásten, uka-

zuje nám minulost eskou. Avšak i pedevším pote-

bujeme pochopení pítomnosti a té se nám od Pala-

ckéh o a jeho smrem nedos ti dostává . Histonsm i Pa-

'Táckého zavedl ve mnohém na dráhy nesprávn kon-

servativní.

Jednostrannost však byla a posud je práv v tom,

že jeif^vedy a poznatky historické jsou národnnu i

v tom slova smyslu, že práv z nich erpá se" hlavní

síla národn ino vdomi. Je to pochopitelné a správné.

AvbiSK my musíme k historickému nazírání, k nazírání(

v minulost pibrati ješt vdy, jež historickými nejsou'

a jež pouují nás o svt, jak}- jest^ a bude, tedy vdypírodní a sociáln í. Že k tomu máme pírno i nadSní,

nejlépe dokazují jména, jako: Rokitanský, Skoda, Pur-

kyn. Avšak práv tito velikáni pracovali v cizí lite-

ratue — o to bží i vdy tyto znárodniti,' pivtliti

je do národního vdomí.Není pochybnosti, že hled náš obrácen je píliš ^^l^

do zadu. Je charakteristické, že nemáme ješt ani"^'^

djin' dob}^ poblohorské, — tak naše národní vdomítkví v minulosti. Odsud i ten zjev, že naše umníhlavn z tch dob váží své postavy a charaktery —vidíme jen svou veli kost minulou. Je to pochopitelné,

I^avím, a správné; ale je to jednostrann, neúplné.

IMy proniknouti musíme tajemnou rouškou pítomnosti,

my poznati musíme ten život pítomný a jeho pravé

podmínky a z toho poznání, jež pirozen musí býti

doplnno poznáním historie, musíme smlým elemhledti v budoucnost.

'*'

To je náš veliký úkol. Jsme na správné cest.

Ješt Palacký více byl obrácen k minulosti a odsudi jeho politika mla ráz konservativnjší ; avšak Ha-

10-4 -

vliek již ukázal, jak ponoiti se máme v pítomnost a

z poznání skutenosti erpati svou národní silu. Pa-

lacký v theorii to také uznával, jak hned povíme, ale

Havlíek požadavek ten dslednji plnil. Ve sporu

s Kollárem projevilo se toto jeho pochopení národního

úkolu — jeden živý a iperný slovanský hošík, eklKollárovi, je mu milejší a dležitjší, nežli všecky

staroslovanské bžky, co se jich kde vykopalo a vy-

kopá, ulilo a ulije. Tmi slovy Havlíek ekl všecko

I

— náš život je dležitjší budoucím pokolením a

) bližší než život našich dalekých pedkv.Tento požadavek netyká se pouze názoru poli-

tického, je všeobecný a musí spravovati všecko my-"sTém a konání lovka, je to filosofický základ toho ,

co se thuze zváti realismem.^ Požadavek ten uinil jsem

ve Form abstraktní a vdecké ve své „Konkrétní

.logice" a fielý tento pokus je práv výsledkem tohoto

i smru.*) Strun lze formulovati hlavní pravidlo takto

:

poznávej vždy a všude vci a jejich jádro! Není vý-

voj vcí prvou dležitostí pro ducha, ale vci samya rozumí se, že k podstat jejich pináleží i výv^j,

ale poznání a pozornost nesmí utkvívai na historirkj^

zmn. Pevládání historismu mže i na charakter

lovka míti vliv neblahý — neuritost a nerozhod-

nost v potebách životních, lovk ztrácí se v ped-stav toku a zmny ustaviné.

Dám píklad tomu, jak si myslím, pítomnosti pod-

adovat minulost a minulost,^ jak jsem už také ekl ,

osvtlovat pitomnostrlato práce moje o Kollárovi je tomu píkladem.

Kdo si dobe prostuduje Kollára a jeho dobu, vidí

*) Konkrétní logika 1885. Tam jsem se pokusil v souvislosti

s celou soustavou vdni uriti i podstatu správného historismu.

— 155 —

v ní všecku naši minulost. Nalezne vedle sebe, co

v ase delším bylo po sob a ovšem i vedle sebe.

Práv tak, smím íci, od doby, kdy poal jsem o otázce

eské myslit, pozoroval a studoval jsem život náš pií-

tomný a jeho rzné pomry; historii a památkami.

doby starší zabýval jsem se vždy' jen jako na doklad

a dkaz svých pozorování sociologických . Sme~asmysl tchto studií je takto docela mj — vyhledal

jsem hlavn z Palackého a Havlíka, co neomylnv nich na potvrzení svého vlastního vývoje nalézti

jsem musil. Docela jinak ovšem vypadá historický

empirisni, skládající si v nejlepším pípad z bývalých

autorit svj obraz mosaikový, ale hledající v nich

také své záplatové pesvdení.To platí ovšem o vší- myšlenkové práci lovka

každého: to^ co se zove historický vliv, mže býti

bu mechanické pejímání aneb organicky, z týchž/

národních podmínek vycítné, vypozorované, dále do - '\

nryšlené~a tudíž jediné pokraující žití týmž duchem!Jinak historie uitelkou není, pouze drábem.

' tS7^^'s'^°^^*^^ý '"^^ doby, podporovaný stedoškol-

skýnš-ííumanistickým klasicismy, v jednostrannosti

své nezstal nepoznán. fTP//r/^^ velmi dobe to po-

stehl, jak ukazují jeho pláfty-^ eskou akademií a po-

pularisací moderní vdy (hlavn pírodní) — plány,

jež dávno ješt nejsou uskutenny, akoli jsou spl-

nitelné a nad jiné potebné.Avšak poznal to i hjavní sloup historismu, Palacký^

sám. Tím zajímavjší a pounjší toto jeho doznání.

Ovšem i v tom ml své pedchdce.Již Jungmann nemile nesl, že mnohé obory vdní \

jazykem eským nebyly ješt spracovány;

proto od 1^

Marka požadoval metafysiku a filosofii a pomýšlel do-

konce na encyklopaedii povšechných vdomostí. K eii-

— 15tí —

cyklopaedii Jungmann veden byl francouzskými ency-

klopaedisty, hlavn sv3>m uitelem Voltairem ; avšak

vystihl tím skutenou potebu naší literatury.*) Nikdonpý než Komenský mohl mu v tom býti vzorem svOrr-

pansohí a pansofickou methodou; že Komenského né-

znaje docházel k podobnému závru, je práv dkazi tomu, co íkám, že historický vývoj je vývojem vci|a vc v tom pípad byla — poteba plného vzd-jlání^

"

Hned v dob Jungrannov také Palacký obírajesejlány encyklopaedipkym i. Jeho prvotní plán je z r.

18297*] Ml na mysli více konversaní slovník než

encyklopaedick}^ pehled vdeckého myšlení a pi ná-

zoru tom setrval, akoli asem myšlénky své si" pro-

hloubil. Myslím, že lepším poznáním Komenského a

našich poteb. V roce 1850 o vc optn usiloval

i dal matinému sboru svj návrh.***) Nás zajímá, jaké

tenkráte zaujímal postavení vi vdám historickým a

vdám ostatním. Stailo mu totiž z exaktních vd po-

dávati toliko struné pehledy, kdežto vdám histo-

rickým a „mravním v nejširším smyslu" (::= duchovým)

^ vykazoval pole mnohem rozsáhlejší. „Hvzdáství,\ mathematika, silozpyt podávaly by se strunji nežli

^ djepis, liteí^atura 1 životopisy slavných mužv. Zá-

rove by politické a státní vdy zaujímaly v dílu

tomto místo potebám a žádostem našeho asu pi-mené."

Avšak už po dvou letech (Zpráva o pipravování

*) O Jiingmannových myšlénkách encyklopaedických viz Ze-

leného 1. c. pag. 200"; V Radhosti III, 231 je otištn : prvotní návrh o slovníku

nauném. Srv. Zeleného I. c. p. 272.*") Zprávu o tomto prvním návrhu podaném ke sboru mati-

nému viz v Radhosti I, 226.

157

nauného slovníka) Palack ý ponkud zmnil své ná-

zory o obsahu a smru slovníku nauného; peje si

totiž,.,abY slovníkem nauným do života národa pe-vedeny byly výsledky moderní vdv. zejména pa

k

vdy pírodní, aby vda u nás „se zprostonárodnila",

tedy popularisovala.*) Odvoduje tento svj názor

pemnou v dob nové nastalé, „....jestliže kdy cí-

1

tna a uznána poteba vzdlanosti a osvty pro ná-

rody vbec, nyní od té doby, co život celého poko-

lení lidského vynalezením a užíváním parostrojv a

parochodv nové tvánosti nabývá, stala se konenživotní otázkou národa našeho." Životní

otázkou, slyšíme tedy, je pro náš národ vyu^iTi mo-"

"3gfhí vdy. „Z, á zran ou mocí páry a elektiny"daná pomrm svtovým nová míra, staré

hráze mezi zemmi a národy mizejí vždy více, všeckyeledi, všecka plemena pokolení lidského sblížily se

k sob, dotýkají a otírají se o sebe vzájemn a samo-žilové každého rodu náležejí napotom do íše bajek.

Tím vzbudila se evnivost mezi národy v míe pedtím nikdy neznámé, a roste již a bude vyrstati ímdále tím více; kdo nepobží napotom o závod se sou-

sedy svými, zakrsá i zahyne konen a neuchrann .

I ptám se^ má-li práv náš národ, spanilými dary

ducha od Boha nad jiné hojnji nadaný, nedbou a

nedomyslností vdcv svých straniti a nesúastniti se

v závodu, který jediný mže zaruiti život jeho do bu-

doucnosti?"'

„Než sestupme s íše ideí a obrazv povšechnýchdo holé konkrétní skutenosti : smysl eí našich na-

bude tím snad více svtla i jasnosti. as jest, abypo v zbudil se znovu národ náš a orientovaP

*) Radhost 1. c. p. 233.

15S

s^e v ducliu vku nového; aby povznesl zra k

s Vlij nad ouzké meze své otiny,a nepiestá-

vaje býti vlastencem vrným, aby spolu stal se s v t o-

obanem bedlivým a o p a t r ný m. MusímeC i my^TiCaslti i li š" v o b c li o d é s v tovém a ko-iistiti pro sebe z pokroku všeobecného;musíme opustiti, ne starou víru a poctivost svou, ale

starý a zarytý onen zvyk šlendriánský, onu dávnoubchablost a zahálku, která jest píinouchudoby a malomyslnosti naší; musíme na-

stoupiti cest}- nové a zotaviti se prmyslem všichni,

netoliko fabrikanti, kupci a emeslníci, ale i selští

hospodái, uenci a ouedníci. Nkdejší pohodlná

láce vzala výhost od nás navždy spolu se surovostí

a s neznámostí poteb i lahod vku civilisovaného;

ani daní veejných nemže a nebude napotom ubývati,

budiž vláda státu našeho jakákoliv. Nemáme-li za-

krsati a octnouti se na mizin, musíme ztrojnásobiti

piinlivost svou a staviti se co nejvíce možná v roven

s jinými národy, kteí podnikavostí svou opanovali

kraje svta."

Proti námitce, že o úkol tento školní knihy mají

peovat, že slovník nauný neuiní zázrak, Palack}^

dokazuje, že pece za zvláštních svých pomr po-

tebujeme zvláštních prostedkv a k tm ítá slovník

naun}'. „Lid náš, jakkoli jemností a zpsobilostí,

láskou i schopností k uení se nad jiné vyniká, pececo do myslné innosti a obzoru duchovního vžd}^

ješt obmezenjší jest, nežli sousedé jeho. Trpíf, abych

tak ekl, pedevším na chudobu a obmezenost lú\ky

myslné, na nedostatek materiálu, kterýmž b}^ myslnou

moc svou živil, cviil a velebil."

Vidíme tudíž, jak smr lidový i v oboru vdeckémdozrává; Palacký velmi správn ukazuje, jak se Kol-

— 159 -

lárovu úsilí po svtovosti mže napomáhati a tím od-

pomoci naší malosti, všemi opravdovjšími buditeli tak

zle pocifované. I zde již Komenský dal svým násled-

níkm nejlepší pouení svým plánem, spracovati nej-

hlubší poznání filosofické a najm metafysické tak,

aby i osmileté dti vcem mohl}'^ rozumti.Obzvlášt také zasluhuje povšimnutí, že P al a c k ý I

uznává národní dležitost reáln íTío v zd-íl4,ní proti humanitn historickému. Vrací se^l

ku vci v Doslovu a to slovy velmi zajímavými a

nabádavými. Praví o sob, že s páteli svými v dobcísae Františka I. staral se o vzdlání národa zvláštnaukami „povcnými ili reálnými" již proto prý, že

studia politická uvodila podezení nelojálního smýšleníi varovali se tudíž pi svém vzdlávání národa dote-n3^mi vdami reálními každého pídechu revoluníhoneb konspiraního.*) Místo to je velmi pozoruhodné

:

práv policejní krátkozrakost starorakouského regimu,

zakazujíc studium vd politických, studiem vd pí-rodních a praktických snad ješt vydatnji kopala si

hrob. Má práv studium vd pírodních, jak nejednoubylo dokazováno, v sob znaný prvek demokratický.

Studium politické, pstné zastaralou scholastickou

methodou, mohlo vésti k blouznní, to je pravda.Velmi dobe to vycítil Havlíek; rozhorlen proti fan-

tasteriím doby revoluní, volá známými slovy : pryse vším idealismem (t. j. fantastinosti) a hledme radjike skutenosti.**)

Realistické hnuti našich dn pirozen a histo-

rický pimýkTTnrTTavIíkóvir^ Palackého úsilí re-

alistickému, ti-eba bychom reaiism nezakládali tak na

•) Radhost III, 275.**) N. Noviny 1849, i? kvtna.

100

vcech pírodních jako více proti jednostrannémuhistorismu.

C 5^\^ pehledu svém po duchovní práci dobyPaTartelio nemžeme konen nepodívati se na naši

(žurnalistiku. Žurnalism je do veliké míry modernízpsob práce myšlenkové. Myslíme telegraficky a

stenograficky, t. j. žádáme si pouení krátce a dobe. a hodn mnoho. Chceme se dovdt všecko, velké

ma 1 é, dležité nedležit. Noviná musí proto být

lakonický a mže býti, smí-li pedpokládat základní

vzdlání tenáovo hlubší a všeobecné. Žurnalista

sám však vzdlání to musí míti — nemá-li je, je

nádenníkem v pravém slova smyslu, efemera, ba mén:je náhodinník, lovk, stroj minutový. Má-li vzdláni,

jež sám pedpokládati má u svého tenáe, je modernímistr slohu a virtuos myšlení.

U nás žurnalistika s samého poátku mla dle-žitost tím vtší, že nemli jsme tak bohaté literatur}^

knižní a asopisové, jak národové jiní. A mli jsmejiž žurnalisty výtené. Nmecky elili cizin, eskysloužili lidu. Palacký byl žurnalistou, a byl jím pede-vším Havlíek. Opakuji, žurnalistu^ jakým byl Havlíek.

mže nám cizina závidt i — jak krásné to zase budoudoby, až eský noviná z Havlíka bude hledati po-

uení, jak má pracovati! Avšak sotva odstoupil Ha-vlíek, nový parlamentární život a zejména aktivní

politika ve Vídni mladším žurnalistm pivedla cizí

vzory, hlavn vídeský, a na tch vzorech klesla žur-

nalistika, jako cizími vzory naše básnictví asto klesá,

teba erpá z nich obsah bohatší.

Nemní pesnjší literatury a veliká poteba vzd-lání a pouení práv naší žurnalistice v lidu zjednaly

velikou autoritu a vážnost. Odsud erstvjší Havlíkv

161

vliv vedle vlivu Palackého více, jak bych ekl,ueneckého.

Po Havlíkovi Hálek, Neruda, Sladkovský a. j.

pokraovali na dráze Havlíkov, akoli ho neped-stihli ; zejména ovšem žurnalistika svobodomyslná,pedn ^Národní Listy " opanovaly t. zv. veejnýmmínním. Hnutí demokratické, lidové, mlo v žurnali -

stice svj lit?Fani orgáT Není nahodilé, že Baráka—VýpÓ3^obují jako pítele dlnictva a studentstva. „Ná-rodní Listy" práv na mladší generaci, na studentstvo,

mly v tomto období veliký a zasloužený vliv. Vliv

ten byl tím vtší, že studentstvo se musilo vzdlávatna universit nmecké — eská žurnalistika byla proti

té universit duchovním vdcem akademické mládeže.

Vliv ten ztrácela svým úpadkem naped žurnali-

stika staroeská, po ní i mladoeská. Byl veliký po-

žadavek žurnál, žurnalistika se rozhojovala a šíila,

ale na ujmu hjoubky a vzdlání. Literární a žurnali-

stití parvenuové rozložili se literárním táborem —lidé a smry nové musily pedevším ztéci tábor ustr-

nulé, starovlastenecké žurnalistiky.

11

líašeho obrozeni

tvrtá doba: asové smry a tužby.

(59J Poslední období procesu obrodného — dny naše— pr&Jevuje se zahájením aktivní politiky ve Vídni a do-

konením vdecko-školského vývoje organisací eskýchvysokých škol : ceske vysoké škoi}^ národu již jednou

pivodily dobu novou, pivodily a musejí pivodit i ted

za nynjší nehotovjší organisace národní: vysoké

školy, jako stedišt a orgán osvtné práce, jsou do-

vršením -osvícenský^ch ideál Dobrovského a Kollára,

jsou uskutenním humanitního ideálu po stránce

theoretické a doufáme i mravní, humanitní. Vysokéškoly skuten eské mohou míti jediný národní cíl:

pokraovat v práci Dobrovského, Kollára, Palackého,

Havlíka — dsledn a organicky pokraovati v ne-

dokoneném díle obrodním.

^o) Jestliže po tchto struných poznámkách o na-

šem vysokém uení pikroujeme ke skizzování smrva snah nynjších, nemusíme výslovn se šíit o tom^

že podáváme skuten jen skizzy — obsah nynjšíhokulturního snaženi našeho je píliš složitý, aby se dal

strun vyerpat. Avšak kdo pozorn sledoval analysi

163

dob dívjších, i v tchto aforismech nalezne dosta-

teného osvtlení.

Osvícenské a obrodní snahy vysokého uení velmi

záhy projevil}^ se ve sporu o t. zv. rukopisy Králové-

dvorský a Zelenohorský. Spory vlekly ši o3 asDobrovského, tedy práv od samých poátkv obro-

zení — musily pi^irozen literární základy, jež piobrození hrály roli tak význanou, býti ohledány, jak-

mile se o jejich pravosti i doma pochybovalo. Byl to

estný úkol nové university a úkol národní. Obsahempodvržen\'ch rukopis konstruována byla domnlá minu-

lost slovanská a eská — obraz minulosti té musil

b3'ti opraven. Byl požadavek netoliko národní m-rav-

nosti, nýbrž i prospchu, odstraniti pozlátko a ukázati

mTnulost pravou a takto odiniti poblouzení nkterýchkrisitel, kteí v závod s kalturní prací ostatních ná-

rod spokojovali se zdáním. Význam rukopisného sporua vížících se k nmu boj dalších leží pro mne v tomtomravním momentu.

Zavrhováním Hankových podvrh nastal ovšemnové generaci i nový vdecký úkol, neraditi falešnou

minulost pravou a nemén skvlou , ba skvlejší nežl i

se starovedecka škola vlastenecká domníval a.

Spory a boje o rukopisy dostal}' tak široký rozsah

z dvojích píin. Pirozen i mládež, a mládež školní,

do víru spor byla vtažena proto, že rukopisy byly

pedmtem vyuování a na nich budovalo se alespoii

slavnostní nadšení vlastenecké. Ped tím pochybovánío rukopisech vždy bylo v kruhu užším potlaeno, ale

nyní se to již nepodailo; naopak spor stal se vše-

národním, jak se ho chopila žurnalistika, stavíc se proti

nezastrašené kritice vdecké. Spor stal se bojem dvouosvtných orgán, vdy a žurnalistiky.

11*

164

Pokud mli jsme universitu jen nmeckou, žurna-

listika byla vdcem akademické mládeže ve všech

otázkách národních; tím, že nkteí profesorové námnepátelští ve mnohém se stavh proti naším osvtnýmtužbám — byly estné a nikoli tak ojedinlé výjimky,

jak se u nás íkávalo — , naše žurnalistika byla ob-

hájcem mladších pokolení, akademicky vzdlaných.

Pomry se zmnily, jakmile jsme mli universitu

svou a profesorstvo pirozen pišlo v intimnjší pomrk akademické mládeži. Žurnalistika — zejména mocnéješt „Nár. Listy" — postavila se proti mladší gene-

raci vdecké, a spor byl pak netoliko o obsah rnko-

pis, nýbrž o slobodu myšlenír Žurnalistika svobodo-

mýsÍTTá—sloužící pokroku, stala se zpátenickou; naomluvu její budiž ovšem pipomenuto, že proti mladší

generaci vdecké stála i starší generace vdecká,alespo spisovatelská a uitelská. Mužové, jako Tomeka j., neštítili se v otázce vdecké hlasovati. Vbecstarovlastenecké zpátenictví vyžadovalo nejedno sacri-

fizio del' intelletto a je smutno a nepkno vzpomínati,

jaké v tom smru obti se pinášely a pijímaly.

Už proto spor o rukopisy se šíil a prohluboval,

brzy nešlo jen o národní rozum, než i o národní mrav -

nost; pirozen a docela logicky zahájená takto kritika

vedla k revisi celé duchovní organisace národní, až

konené i politické. Ustavily š dva tábory, staro-

vlástenecký a pokrokový

.

T^i/Novému kritickému a vdeckému smru dánobylo )méno: realism.

Povím strun, co rozumím realismem, pokud to

z posavadních úvah by nevysvítalo. ekl jsem už ne-

jednou i veejn, že realism není a nechce býti stranou^

pouze stranou, je smrem a methodou.

— 165 ~

Realism eliti má histo rismu, historismu

uprihšentímu. Vci, ne historie, vci, ne vývoj, je re-i

alismu, jak mu rozumím, heslo. V tom je netoliko ná-i

rodní, je v tom ovšem filosofický názor a filosofická

methoda: pokud mne se týe, snažil jsem se ve své

konkrétní logice a ped tím už ve studii o Buckleovi

tento názor vdecky v3'ložit a z nho hlavní dsledkyvdecké i sociální vyvodit.

Práv zase uenetí a žurnalistití zastancové

rukopis byli zastanci toho, u nás až nezízenéhohistorismu, hj edajícího základv našeho bytu a národn í

taktiky v minulostí, co možná nejmén známé. Naši

starší politikové dovedou na p. s nadšením deklamo-

vati, že jsme mli práv ty rukopisy v dob, kdysousedé Nmci požívali žaludy, a ani jim na um ne-

pijde, pro jsme nyní proti tm žaludárm tak ne-

pomrn slabší práv v tch oborech, které si do minu-

losti pipisujeme. Zárove tito nekritití velebitel nej-

starší doby pro skutenou minulost naši a její velikost

ztrácejí smysl, jak nejlépe se jeví na hlasatelích idee

cyrilomethodjsk, kteí velikou naši reformaci, akoliji píležitostn také podle Palackého dovedou velebit,

ochotn dávají za falešnou oovici slovanského ob-

adu. Samá to staroromantická rekopocta — a pececena života i našich pedk tkví v tom, že žili a plnžili, teba myln, chybn a asto i nepkn; my však,

jejich prázdní potomkové, tšíme se cetkami pohád-

kových velikán ... •

Spory s žurnalistikou samy od sebe pivedlyrealism i na pole politické, tak že postupem asu krok

za krokem zabíral svojí kritické innosti vžd}' širší pole.

Hledíme-li k obsahu nového smru, bží hlavno toto

:

Nová generace provésti musí literární revoluci,

1G6

podobn jako ped tím Havlíek a vlastn již i Do-brovský. Touto kritickou revolucí musí se proti starším

názorm zpsobiti dkladná revise celého národního

programu a konání, programu tedy obrodního.

Odsud zvláštní ráz této kritiky — její charakter

„obliitelný", chceme-li užiti toho ruského slova, jímž

docela obdobn i na Rusi mladší kritická generace

vystoupla: realism je slovanská sebeobžaloba spolenéviny a nedostatkv, protest proti falešnosti mrtvé

i živé.

V prvé ad bží o prohloubení a doplnní lite -

rárního7 vae'ckho a filosofického vzdlání. Zde je

hlavní úkol všem ~ myslícím hlavám. Souvisí s proti-

historismem, že realism pro doplnní našeho vde-ckéhoa filosoficl<eo vzdlání více než doba pedchozí

\ dSá^prlFodnicn vd a obzvlášt vd sociáiních. Posud

mav mimo historii, mluvnictví a krásnou literaturu

' vdecké vzdlání neznárodnlo. Ve filosofii realism

opírá se a práv z týchž dvod netoliko na filosofii

nmeckou, jak posud, ale také na filosofii národv

11ostatních, francouzskou, anglickou, ruskou.

Realism je pokus znárodniti všecku vdu a filosofii,

nezadávaje vdecké pesnosti, realism chce vdu ui-

niti pístupnou všem vrstvám národa. Realism jg pro-

test proti monopolu vzdlání, realism chce vdeckéa^losofické vzdláni socialisovat

t^2. ')^dsud 1 politický program realistický — pede-vším vydatné sociální retormy

^

oráce kulturní, politika

vmtní.^ Sócialisace eské po1iti^.v je dsledným po-

Icraováním obrozenských ideí: humanita dnes pojímati

se musí mén abstraktn a extensivn, humanita dnes

znamená, pracovat pro ty, které jsme posud z kulturní

práce vyluovali ; dáti jim pouze nkterá práva je

málo — myslit, pracovat musíme s nimi a pro .n.

— 167 —

Uslyšíme v pozdjších výkladech, že sociální otázka je

po výtce také otázka eská — náróci, jenž vypracoval

svou nároží církev bratrskou, národ, jenž ústy v}'-

znává tyto ideály velikých pedk, má v ešení so-

ciální otázky veliký a nejnárodnjší úkol.

V politice vniší pirozený a nutný je program

PalacFého, program státoprávní. Podle humanitního

programu a~póclle historicky daných skuteností zna-

mená program ten v dohod s našimi nmeckýmikrajany usilovat o^samostatnost v rámci íše rakouské. /

Prakticky dohodinití s iNmci provádti se dá ^auto-^

nomií ve smyslu selfgovernementu co nejvtší, aby

Iaždý národ rozhodoval ve vnitní politice sám o sobe;

to také leží v pojmu lidovosti, které se dovoláváme.

Co se týe pomru eských zemí k soustátí ra-

kouskému, tedy pokládám „Ideu státu rakouského"

pes rzné ústavní pemny posud za bezpené vo-

dítko; je litovati, že Palacký, jak jsme slyšeli, sám do

jisté míry své „Idee" se vzdával, doporuuje pro-

gram více slovanský národní — tím, necht, posílil

politické fantasty. Vyslovil jsem se o vci, jako po-

slanec nkolikrát, zejména v ei strakonické; pro etuto z rzných stran, radikálních i radikálních na oko,

byl jsem podezíván z „rakušanství". Mám-li mluvit

o politice potiticky, tedy na výtku tak dtinskou ne-

budu odpovídat — „rakušanství" je pece v programesvobodomyslné strany, jednal jsem a jednám tedy

i podle toho programu, když své politické zkušenosti

vyslovuji slovy, že naše politika nemže být úspšná,nebude-li nesena opravnvym a silným zájmem o osud

Rakouska, kterýžto zájem si ovšem nepedstavuji jako

neuvdomlou pedbeznovskou pasivní lojalitu á la

:

Es giebt nur eine Kaiserstadt a p., nýbrž jako kul-" '

!•-•'--

-I-j^ souhlase s potebami našeho

— 168 -

lidu, pracovati ku povznesení celého Rakouska a jehopolitické správy. Slj^chati u nás, že nám je lhostejno,

co se dje v ostatních zemích rakouských — to není

pravda, není lhostejno pro nás, jak se utvaují pomryv cizích státech,, natož, jak se vyvíjejí v zemích,s nimiž tak úzce jsme svázáni a na jejichž bližší sou-

innost jsme odkázáni.

Politická taktika odpovídati musí idei humanitní,

tedy dsledné využitkování, všech moderních pokrokve všech oborech spoleenské správy. Konservatismobrácen je k minulosti, historism a zejména historism

upílišený je podstatou jeho; radikalism nehledí si

minulosti, logikou a- to logikou asto velmi falešnou

upravuje pítomnost — realism nevzdává se minulosti,ale__^odizuje ji poznávání vcí resp. pítomnosti a

odsucT' tedy postavení realismu mezi konservatismema radikalismem.Tíaše postavení, pravím podle Havlíka,je- uprosted niezi stranou radikální a stranou konser-

vativní . . . Od radikál dlíme se ne tak v theorii,

ale v praxi: radikálov dlají skoky, my jdeme krok"

za krokem. S Tconsefvativni stranou nemáme žádnýchosnovních zásad spoIen3>ch, ponvadž jsme pro po-krok, v praxi pak jen tak dalece s ní se srovnáváme,pokud i my chceme zachovati to, co bez velikého

nebezpeenství zrušiti by se nedalo. Slovem — chcemerozumnou a poctivou taktiku, stejn poctivou k sobsamým i k cizím. eská politika musí pestat být

„politikou". Žádné podlízavosti, protože nebude žádnépepjatosti

!

To není uení, že zlému se nemá odpírat, na-

opak, má se mu odpírat poád a všude, ale dsledna hned od samých jeho zárodk. Kdyby lidé, t. zv.

hodní a dobí, nebyli vlastn lenoši, zlých by již ne-

bylo. Mže každému lovku nastati doba, že proti

— 169 —

násilí musí se bránit železem, netoliko prací a roz -|'

Gmem. i národ cQsTy By tak ufinil, kdyby se mu '

sahalo na život. Ale tomu tak není — mluvení o hrobu i.

atd. je smšnou a ponižující frásí. Národ náš, jako <

každý, má v konstitucionalismu tfetj^ nedokonalémtolik svobody^ že píin k násiln taktice nemá.

~Proto

dnes volání po práci, po práci drobné je tak opráv-

nn — piime se sami a neekejme, že pro nás

a za nás pracovat bude vláda vídeská a jiní. Kdevadí vláda a policie našim uitelm, našim knžím,našim advokátm, našim lékam a jiným všem, ab}-

nepracovali a o pokrok lidu se nestarali?

J^olým neštstím, že si zvykáme oekávat tolik

od vlá^', samoinnosti se vzdávajíce. To je ten krajní

liberalism politický, ta nešastná víra v — policii.

Pispli k tomu naši buditelé a zejména Palacký svouhistorií. Je totiž osudný klam myslit, že všecka našehistorie není než ustaviný boj proti Nmcm a vlád —ták malí jsme n ebyli a nejsme. V3^vijeli jsme se i po-

^rfrvne7''vyvoj náš má^bsah s\'j a vlastní, v nmžantagonism proti Nmcm hrá roli velikou, ale pecejen podízenou. V tom realism a to v otázce nad jiné

dležité, liší se od Palackého i Havlíka a ovšem odbžného te politisování. Je to požadavek politiky t

absolutn aktivní a positivní; troiJT^jme"^ konen >

s^rm Bytí vtšími — nejsme tak malí, jak naši vla-

stenetí fukalové nám a tudíž i jiným namlouvajíKollár ekl hluboké slovo: „Man nimmt in der Welt.sowie jeden Menschen, so auch jede Nation, wofrsie sich gibt, aber sie muss sich auch fur etwasgeben."

K obma politickým stranám realism b}'! v pi-rozené protiv, akoli sám stranou býti nechtl a ne-

chce. Nejednou sám k rzným otázkám odpovídal jsem,

— 170 —

že realisni i politicky od obou stran liší se hlavnmethodou, — i „ve vcech svtských tém každáotázka není než otázka methody", ekl už" starý LaBruyre a má pravdu. Jen úzkoprsost a malost ve-

Í

Tejného života nedovede se povznésti nad formalisti-

ckou a tém hmotnou organisaci strany a nedovedepochopit, že i zdravjší život politický, natož literární

a sociální, nedá se vtsnat do zpuchelých pihrádekStaro-Mlado.

Neteba ani pipomínati výslovn, že realism, jak

tu je formulován, se vyvíjel postupn a na mnoze v ne-

klidném boji, myslím však, že jsem smysl nynjšího hnutí

a pravý cíl mladší generace správn vyložil. V historickém

vývoji realism je uvdomlým pokraováním dob dívj-ších, zejména pokrauje v šlépjích Havlíkových,v kritické innosti a v nazírání na cizí, hlavn n-meckou kulturu vzorem je mu Dobrovský.

[( 63.yVedle realismu, s ním a jeho vlivem v mladším

pokol^í literárním ujímají se i smry jiné. Literárndležit je smr kritický, jevící se jako poátek litera-

tury kritické. Literární revoluce dobývá se do uza-

veného tábora slarovlasteneckého .— kam ped tím

Nercrda, chvíli i Uurdik^ první však Havlíek už byl

vrhl pochode. Je to celá eta smlých prkopník,bojujících pro rzné idee, ale spojených proti akredi-

tované zastaralosti. Jmenuji tu nebožtíka Schauera,i Saldu, Krejího, Mrš tiká V. (jako kritika a

í literáta), Procházku, Karáska — není divu, že

staí pánové lomí rukama nad tou irou prý negací

a kritikou ; boj starých a mladých, starých a novýchzahájen tém už na celé áe podle všech pravidel

starovlastenecké defensivy a pokroilé ofensivy. Zevšak kritika vystupuje tak etn a pímo hromadn,

— 171 —

vykládá se pirozen tém soustavným potlaovánímkritik^^ literární diskuse se strany starší generace.

(64JNový ruch je projevem toho velikého dušev-

ního Tíladu, o nmž Palacký ekl tak pkné slovo a

jenž nutil KoUára k slovanské vzájemnosti literární,

Jak pirozen se vyvinul z daných, neutšených a

úzkých pomr oficiálního národního snažení, tomu je

doklad soubžné a souasné vystoupení Macharovov krásné literatue. Svým Confiteor jasn ozáil nivy_

národní, Zpovd jeho je živý protest proti výchovnímvlivm starovlasteneckým. V ásti verš, jimž dal název

:

harmonie, básník se svtem se rozpadá, v dissonanci

nalézá se k novému žití — nalezne i eskou duši

svou, jen kdo ji ztratí.

Machar postupuje a pokrauje na dráze Nerudova to v duchu jeho tvorby eské, realistické; Vrch-lický je nádherný a v pravd básnický pedstavitel

našeho eklekticismu — (kdo z nás je již málo závislý

na svt cizím?); svým zvláštním klasicismem, zakot-

veným v Hugovi — (klasicism a V. Hugo a roman-

tism vbec nevyluují se tak absolutn) — dal výraz

staršímu historismu.

Pedstavitel starovlasteneckého romantismu je

posud nejvíce a dost — moderní a módní nátr nesmí

ovšem posuzovatele mýlit; co bylo eeno o Rusech,

platí o mnohých z mladšího dorostu, škrábnte a zjeví

se vám starovlastenec.

Budoucnost krásné literatury a umní vbec je

na dráze tch, kteí v dílech svých dovedou prohlou-

biti a stlesniti národní tužby v tom sm3'sle, v jakémHavlíek a v nejlepších svých výkonech Neruda usi-

lovali. Na této dráze nkteí, jako Sv. Cech, salu-

tovali i „Hrdinu budoucnosti", mladší, zejména M. A.

Si máek, vniká již do jeho fysické i duševní dílny;

— 172 —

jiní s ním poínají zkoumat ledví naší mstské i ven-

kovské spolenosti.

O nejnovjší literatue dlnické nkolik slov níže.

Posud i v krásné literatue nejvydatnjší jsou

snad vlivy a vzory nmecké — pes to, že nkteíz mladších, jak nedávno bylo ísti, nmecké krásné

literatury prý již neznají. Není tomu tak : celé ovzduší

literárn í je ješt po výtce nmecké, nmecká lifFiituríT

u"kazovala nám I vzory nmecké, dokonce i ruské.

Jsou však již vlivy francouzské, norské a ruské sil-

njší než v dob pedchozí; psobí však, zejména

francouzský, rušiv,, snad rušivji než starší vlivy n-mecké — ani ruské vzory nenahradí nám vystižení

duše i^pravd eské.

( 65;. )I výtvarné urnní se národní, více nežli v dobpeHcJie^í, vytené již "iiepiznivé okolnosti a vlivy

ovšem posud trvají.

Bylo by záslužno obšírnji srovnávat rzná od-

vtví umní a zkoumat jejich národovost; srovnávat

na p., jakým zpsobem výtvarník býti mže eklektikem,

jaké jsou hlavní vlivy a pod. otázk}', kterých naše

nová škola kritická jist si bude všímat. (Njaká:„filosofie eského umni".)

Hudba po Smetanovi poád je pravým umnímeským a jist je její vliv i národn, a na to nepama-

tujeme, práv pro nás velmi dležit. Opt od mladších

kritik hudebních ekati musíme sociologickou paralelu

s ostatním vývojem netoliko umleckým, ale národním

vbec („filosofie eské hudby"), to tím spíše, že

Wagnerova hudba si zjednala obanské právo —v jeho spisech a jeho filosofických a aesthetických

uitelích k tomu popud je dosti. Staila by však

filosofie tón Smetanových.

— 173 —

Co do umlecké produkce hudební hlásí se

v duchu Smetanových požadavk pokrokových i zde

generace nová proti staršímu formalismu, jak K o v a-

o v ip^vou C-moll ouverturou jasn ukazuje.

^óó^V té filosofii našeho umní zajisté by bylo

upozornno, že u nás umní, zejména krásná literatura

a hudba — (zpv!) — posud je elným uitelem ná-

rodním. Literatury filosofické a vdecké je skrovn,naše myšlení hlavn se obráží v krásné literatue.

Je v tom jistá podoba s prvými dobami eckými— se zlatým vkem , kdy pvci-básníci byli ná-

rodu uiteli, zákonodárci, filosofy, theology . . . Arci

zlatý vk ten divn je spojen s papírovým — s vkemžurnalismu, a nelze íci, že by toto spojení ve všembylo šfastné ; básníci tu snadno stávají se žurnalisty

a žurnalisté básníky — a to ani literatue neprospívá

ani politice.

Vdecký náš vývoj — jak jsme již ukazovali —zapoal studiem jazyka a historie, tyto dva obory po

výtce jsou národní. Avšak i v tchto naukách po

Dobrovském a Palackém dlali jsme pokroky nevalné

;

nikoli že by se nebylo piln a mnoho pracovalo, ale

nejeví se pokrok v propracování ideí. V jazykozpytkritické hlavy vraceti se musejí k Dobrovskému a

historikové taktéž z Palackého mají své východišt.

V jazykozpyt spor o RKZ stal se inventariso-

váním filologických vdomostí a zdá se, že spjemetu k zakonení smru po výtce historického, totiž

studia jazyka staroeského;po veliké práci G e b a u e -

rove mladší generaci eká úkol, vdecky analysovati

'jazyk živý, psaný a mluvený.

V historii „historism" nejvíce se jeví — nemámepokraování Palackého, nemáme djin nových, djinobrození. Avšak i dílo Palackého vyžaduje doplnní.

— 174 —

Nejstarší doba u Palackého vylíena podle analogie

jinoslovanských národ a dle nesprávných pontío staré dob; nedostává se nám vylíení té dobypodle skutenosti a schází podrobnjší rozbor kulturniho

života vbec, jako na pr. nevíme, jaké byly pomry* zemdlské a vyplývající z nich pomry spoleenské,

jaké bylo vojenství €ské atd. Zkrátka jest úkolemeských historik vylíiti nám všecku plnost naší mi-

nulosti nedávné i dávné.

Náboženský vý voj a hlavn naše reformace od

PalacíTého v základech dobe byl pojat a osvtlen;

avšak i tu podle vymožeností náboženské vdy, nyní

tak piln a všestrann pstné, v nkterých pun4ítech

je poteba opravy. Djiny církevního .vývoje nad jiné

jsou nám dležité a práv s té^tránky ekáme již

tak dlouho na pokraování a doplnní djin Palackého.

Národ Husv, Chelického, Komenského nemá ješt

djin svého církevního vývoje !

Obzvlášt také doba protireformaní eká ješt

svého Palackého. Historikové se tomuto velikému

problému eské historie patrn vyhýbají — po-

dobn si historikové íma nevdí rady s pokesfa-

nním íma, pro jehož starší dobu plni jsou roman-

tické chvály; v historii naší Palacký ukázal význam\ I eské reformace a správn jí uril význam — co to

\1 znamená, když národ, celý národ vrací se v opuštnou

11 církev? A o tomto úhelném probléme naší nové doby

eští historikové nemli by co povdt?Po stránce kulturní nedostává se nám dále diin

literatury a umem" a zejména literatury a umni no-

"*veho ; s tím souvisí nedostatek jiný, že totiž nemámehsttTrfckého ocenní vdeckého úsilí. Jsou tomu všemuzaátky položeny a je se nadíti, že mladší generace

provede tuto všeobecnou vdeckou revisi našeho kul-

— 175 —

turního úsilí, aby dalším pracím a pokrokm bylo kri-

tické vodítko.

Ve vd pírodní a matematice v duchu doby a

pokroku etné eské hlavy vynikly nepomrn nad

obor duchovdný — We3'rové, Seydler a j.:

vidl jsem v tom vždy ukázání, že v oboru ducho-

ydnm píliš Jsme hovli a posua hovíme historismu .

S tim souvisí ovšem i to, že v oboru duchovdnémteprve v novjší dob pstiti se poínají vdy spole-

enské, zejména také studium našeho nynjšího bytu

národního. Lidový smr i ve vd pirozen pronikl.

O úkolech filosofie eské již A. Smetana mldobrg~Tnyšlu'ky, tím pozoruhodnjší, že sám jesté zíl

ve filosofii starší. U nás filosofie mla hlavn ráz

aesthetidi^ pokud prav krásná literatura Dyia nasi

liter^ittPou po výtce.

/ 67. yNaše vdecká práce vyžaduje ovšem, jako

kazHé-^ožitá práce, náležité or<;anisace. Potebovali

bychom akademii v pravd eskou, která by podle

stavu vdy a našich zvláštních poteb ídila alesponkteré druhy vdecké a literární práce. Potebujemena p. mnohé peklady a to netoliko dl moderních,

ale i starších a starých; potebují naši studenti ueb-nice a pírun knihy — — co tu eká práce pro-

myšlené a organické

!

Popularisace vdy nad jiné je žádoucí — kdy

pro tyto a souvisící s tím poteby bude postaráno ?

Národ Husv, Chelického, Komenského nemávlastního vydáni tchto svých velikých muž — co .

ekl Palacký o Matjovi z Janova? Že by se mu a LSr ^

tudíž i nám Evropa podivila — a my zatím maímesíly na tretky a z domnlé lásky k historii vyhýbámese naší pravé a veliké historii . . .

— 176 —

68yLJiniti tmto potebám za dost pedpokládáovšétrj)esné srovnání naší kultury s pokroky a prací

národ ostatních.

Protože pirozen pejímati musíme od národjiných a velmi mnoho, je úkol všeobecný.: pejímati

organicky, vystíhati se vadám eklekticismu a nesamo-

statnosti, šíící se velmi asto, kde jiní již nás prací

a plody pedešli. Je to úkol nesnadný, ale do znanémíry možný.

Ne všecko, co se hodí a snad i neho dí jiným, hodí

se nám;jediné tu je pravidlo — sebepoznání, poznání

skutených poteb vlastních, sic jinak budeme se ztrá-

ceti v eklektickém napodobování, teba budeme žíti

v ilusi, že jsmesamostatni.

Pi tom bží také o mravní momen t, o to, abych

to tak strun ekl, dívati se na duchovní život vlastní

a národa positivn, t. j. nedlati a nenechávati niehoproto, že ten neb onen jednotlivec resp. národ to

dlá. Je málo lidí, kteí si troufají žíti po svém —kde kdo žijeme, abychom se zachovali jiným, uznání

a mínní jiných váží nám více než svdomí a vdomívlastní. Obzvlášt nás tíží kulturní pomr k Nmcm.Velmi asto prohlašujeme za neeské, co je u Nmc,a nevadí nám na p. francouzské, a asto nedobe a

špatnji se nám hodí: máme toho píklad na naší

mladší literatue, která se tém už utápí v Paíži a

ovšem v Paíži umlé, dlané.

V té píin vytkl jsem už zejména, že musíme^

i na celý_náš historický vývoj pohlížet positivn. Pa^facky pochybil, že naši historii pokládal za boj proti

n?mectví : boj ten jist je dležitá ást našeho života,

-^e nikoli hlavní ani co do rozsahu ani co do hod-

noty. Dnes politický žurnalism sesiluje tento názor.

Musíme se mu opírati co nejrozhodnji : již pehled

177

doby obrodní zjevuje nám vývoj positivní, ízený zá-

kony svými, práv tak minulost ukazuje nám vývoj a

posláBiA'lastní, neurené a neurované národem jiným.

r69.^Využitkovat všecky pokroky a vymoženosti

vdy—a poznáni — musí byt heslem naší národní

"praxe, "lak si vlastn už Palacký pedstavoval prak-

tické úsilí národní. To znamená V3'užiti všech prak-

tických vdomostí, pírodovdných i duchovdných,tedy netoliko snad pouze techniky, hygieny, nýbrž

práv tak paedagogiky a didaktiky — školství — a

konen politiky v nejširším smyslu.

Nemohu tu jednati o všech tchto problémech ,^

jen slovem zmíním se o pokrocích eské techniky .

prm3'slu a obchodu. Rozbor vcný tohoto oboru ne-

spadá do této rozpravy —jednáme pouze o jeho významunárodním. Práv zde do znané míry rozhoduje „sv-tová centralisace" (Palacký), tu vedle závislosti na

svt cizím jeví se s ním pímo viditelná souvislost —co v tomto oboru skuten je národní, snad ješt ani

nebylo pesnji formulováno. Jak jeví se eský duch

a ím v technické invenci a dovednosti, ím v podni-

kavosti atd? Posud tém zpravidla klade se tu drazna jazykovou stránku. I zde naši lepší básníci odha-

lují nám nové a nové stránky našeho národního ži-

vota (Herrmann).O organisaci národní hygieny atd. — o tom všem

se posud málo uvažovalo; v myslích našich zahrnuje

se to všecko pod nejasným pojmem politiky — a pece

:

kdo nám vadí, provádt v našich obcích takovou sprá-'

vu, správu tak vzornou, že by se jí musel obdivovat

celý svt? Pro neukazujeme centrální vlád píkladem,

co by mla dlat? I v tchto oborech politika vnitní

je naším vlastním a pedním úkolem ; my však píliš

obracíme zrak svých na venek a ekáme od vlády,.

12

— 178 --

co sami bychom mohli dlati. Naše politika stnneoba^iostí.

7oJf^olitika národní musí tedy dostat plnjší ob-

sah,^~0oiem národnosti samé musí se pi^edevším roz-

^širit a prohloubit podle zásad zde vyložených. Pojeni

národnosti nesmíme urovati pouze jazykem, ale vedle

toho kulturním obsahem národu našemu osudemuloženým" '

Není pochybnosti, že jeví se i tu pokroky tebanevalné, jak vidti na pojímání slovanské idee i

v tomto období.

Slovanská idea pouením a vlivem Havlíkovýma po nm Nerudovým v krásné literatue pojímala se

již mén abstraktn a ekl bych ostentativn, jak u

starších vlasteneckých básník smru kollárovského.

Avšak i v dob této smr Kollárv je ješt zastoupen

Sv. Cechem a vlastn i — Vrchlickým; není

tudíž divu, že druhý básník, Zeyer (Zeyerova

„Poesie" vyšla jako „Slavie" v r. 1884) vidí „pod

škraboškou (pouze) hlavu umrí" Slavie — ne Slavie,

nýbrž té Ižislavie, které Havlíek již dávno hlavu srazil,

ovšem jí narstá vžd}^ hlava nová.

Vdeckého prohloubení slovanské idee i v dobnové j poskrovnu — dlouho jen žurnalistika ideu

pstovala a to málo vcn a s malou znalostí svtaslovanského. Již jsme vidli, jak a jakým právem slo-

vanská idea se shrnuje v heslo slovanské bohoslužby.

Lidí znajících skutený a celý duchovní život slovan-

ských národ je u nás velmi málo pres to, že slovanské

vlastenectví již jako na asijských modlitebních mlýn-

I

cích se odíkává.

Právem tudíž proti takovémuto slovanskému smrustavjí se nkteí literáti, avšak namnoze s touž a

ješt vtší neznalostí vcí slovanských, a proto ne-

170

úspšn. Uvádím zde Liera a jeho „Slovanská roz-

jímání", v nichž proti vypínavosti našich slavjanofilú

neuvádí se více, nežli co se doísti lze u Pypina(v eském peklade slovanských literatur;.

I v tomto oboru a práv zde spory rukopisné

vytíbily názor\f a donutily k opravdovjšímu a pes-njšímu pojímání a pedevším také ke studiu slovan-

ského svta kulturního.

Politickou stránku slovanské idee vdcové poli-

tití formuFují ve smyslu staršího austroslavismu. Ur.

'íTieger*) v souhlase s Palackého „Ideou státu ra-

kouského" dával slovanským tužbám výraz, opíraje se

zejména proti maarským naknutím politického pan-

slavismu rusofilského. Tyto politické polemiky s naší

strany nebývají propracovanjší, protože obžaloby

našich národních protivníkv a názory naší byrokracie

o podstat slovanské idee jsou pepjaté a málovcné.**)

*) Vzpomínám na p. ei na íšské rad r. 1888 o novémberním zákon dne 7. prosince. Dr. Rieger tu výslovn polemisiije

proti Lamanskému, dovolávaje se lánk Jeábkov3>ch v „Osvt".(Mimochodem eeno v tehdejších polemikách s Lamanským pod-

statné názory jeho zstaly stranou, psalo se jen o návrhu, po-

stoupit ást ist nmeckého území Nmecku.)**) Pro pamt klademe sem úední definici panslavismu, jak

ji státní zástupce vídeský formuloval v obžalob dra Živncho

1888 (únor) :

„Der literarische Panslavismus will die nichtrussischen Sla-

ven fur das grosse Zukunftsreich vorbereiten, indem er denselben

die Erlernung der russischen Sprache als der angeblich dafiir ge-

eignetsten wissenschaftlichcn und Cultursprache einredet. Mit

diesen immer kúhner und offener zu Tage tretenden Bestrebungender panslavistischen Agitatoren wird direct auf Herbeifuhrungeiner im gegenwártigen Zeitpunkte und der bestehenden interna-

tionalen Conštellation emincnten Gefahr r den Staat von Aussenhingearbeitet, wie es in deren ausvvártigen Organen in einer iir

uns hOclist lehrreichen Weisc mit einer Otíenheit auseinandert;t:.

12*

— 180 —

Nový moment politický snažil se k obvyklé foi-

mulaci austroslavistické pivésti dr. M a 1 1 u š. Dr.

Mattuš vrací se totiž k pvodní idei Palackého a Ha -

vlíka o federaci národúv a to na základ politického

uení o rovnováze evropské. „Nepokládáme úplnou

samostatnost národa za nezbytnou pro povšechný vý-

voj jeho — i v jednom íšském spolku s národy jinými

lze co stát prospívati." Rakousko má se tudíž pe-tvoit: Jihoslované v jeden státní celek, „Cechoslovanépraktickým provedením cis. reskriptu ze dne 12. záí1871" také v jeden celek, Slovinci v jednu prý auto-

nomní zemi, Poláci a Rusové rozšíením samosprávyhaliské také mají -tvoit celek svj Vedle a vlastné

proti mocnému státu ruskému mají b3''ti utvoeny menši

státy slovanské, alespo tyry; dr. Mattuš tím hodlá

dosíci politickou rovnováhu, nebo pekáží rovnovázeto, že je jen jedna slovanská velmoc, kdežto Romania Germáni mají po dvou (Francie, Itálie — Nmecko,Anglie).*)

Pokud pi otázce slovanské a národní bží o po-

mr náš k Slovákm, promluvíme o vci ve zvláštní

ásti, "práv tak, jak o idei cyrillomethodjské jednáme

r^^iJO oficielních starších hlavních smrech, kul-

turnién a politických, slyšeli jsme již, v em Palacký'

správn rozpoznal podstatné rozdíly strany tT zv.

staroeské a mladoeské. Strany ty a hlavn smryby se byl}' lépe a uritji vyvinuly, kdyby nebyla za- •

hájena pasivní politika. V pasivit se sblížily — dr.*

Rieger a Sladkovský ješt 1878 dohodli se o stano-

setzt wird, die den unumstósslichen Beweis fiihrt, dass Panslavis-

mus innerhalb unserer Grenzen in allen seinen Formen und Be-

strebungcn Hochverrath ist."

*) Dr. Mattuš, Slovanská otázka, v Osvt 1877.

— 1«1 —

vách spoleného klubu státoprávního, akoli zásadn

rozpory již mnohem díve byly formulovány; Již

v památní snmovní debat o opravu volebního ádur. 1863 vedle Palackého Sladkovský mluvil smreminladoesk3'm, další ptky novináské a polemiky vd-ích osob jako na p. Sladkovského s Palackým rznostnázor prohlubovaly. Zahájením politiky aktivní roz-

díly tlumené a latentní musily se objevovat poádvíc a víc a tak se také stalo.

Avšak politika aktivní, po dlouholeté pasivit,

pivodila i úpadek stran, naped ovšem strany staro-

eské.

Jestliže za doby pasivní strany nedosti pracoval}-

a neprohlubovaly národního programu, ze zvyku ne-

dovedly toho i v aktivit. K tomu zahájením aktivní

politiky parlamentární innost politická a politické cíle

tou mrou se peceiovaly, jakou se ped tím nedo-

ceíovaly. Všecka pozornost našich národních vdcva žurnalistiky byla obrácena k Vídni — od politiky

ekala se všecka spása. Takové oekávání musí býti

sklamáno — bylo sklamáno a ješt bude. Dá se

v rámci platné ústavy pro zvelebení ná rodního života/

t^ik a""Toiik uiniti vlastní prací, že to ustaviné ^

volaní po pomoci státu je až smutné.

I""^ 1 naše politika, jako všude ]md7 musí býti za -

; ložena hlflilabžl a všestrannjší práci kulturní, musí

/ býti praktickým užitím politického a obecného vzd-I Itlíií Vbec!, "K toho vzdlání nebylo a ješt není.

'cesti politikové musejí, jak Palacký správn žádal, to

dovésti, aby pro vc svého národa užili všech vy-

možeností pokraující ustavin vdy moderní. Není

pravda, že naše politická nedostatenost tkví jen

v charakterech — tkví, ale nemén v nedostatku

vzdlání, v nedostatku uritých a pevných názor.

182

Dnes každá úspšná politika musí být sociální a k tomujF^^íce teba, než posud dovedeme. Rozháranost a

nepevnost osnovných pojm — o tom ješt promluvíme-— je ddictví z doby reformaní — již v reformaci

trpli jsme tímto neduhem, jímž trpíme posud a dnes

Avšak tím vším nebyl by nedostatek naší esképolitik}' dostaten charakterisován. Nedostatek uri-

tého programu do jisté míry zpsobili vynikající vd-cové stran lidových. Palacký pece, jak jsme etli,

vzdal se vlastn své „Idee státu rakouského", jak

doznává v Doslovu k Radhosti. Vidli jsme také,

jak se pokoušel vtlit národnímu životu vzdlání,

jak ekl, reální, ale- nepodailo se mu to cele. Odsudve vdích kruzích staroeských kolísání v zásadních

punktech programu Palackého, ba neodvodnné vzdá-

vání se toho programu. Píklad s Husovou debatou

na snme eském je kiklavý doklad toho vnitrního

úpadku staroeského.

A práv tak mají se vci na stran mladoeské,ba he. Nikdo jiný než Sladkovský sám pivedl

na sklonku svého života do svobodomyslnjšího a

lidovjšího programu Havlíkova prvek tak neorga-

nický a neeský, že tím základní pojmy svobodo-

myslného programu a taktiky byly porušeny. Odsudnejednotnost a rozháranost strany mladoeské.

Ze pp. dr. Rieger a dr. J. Grégr po Slad-

kovském chytali se taktéž CYrillomethodjstvL a že právve stran svobodomyslné idea ta se propaguje, je jen

dalšL.»4kaz programové rozháranosti a nepevnosti.

r72^rento nedostatek jednotného a propracova-

ného programu zaráží te v kolísavém postupování

strany svobodomyslné. Stran nedostává se ideí sku-

ten vypracovaných, ideí, které by byly pešly, jak

se íká, v krev. Abstraktní program sebe lepší ne-

183

plodí programových in. Je na p. vidt, jak v zá-

ležitostech dosti nepatrných, poslancové a co možnávšichni stranníci by se rádi scházeli, aby si spolenýpostup usjednotili ; strach ped autoritástvím — strach

velmi oprávnný — jeví se zárove jako nedvrak samému sob. Je to význaný rys nynjší mlado-

eské strany. Do jisté mír}^ to vyplývá z demokra-tismu a lidovosti, ale tají se v tom také nedostatek

samodného souhlasu, bez nhož žádná vtší strana

nemže obstáti a kterýžto souhlas zase není možnýbez dkladnjšího politického vzdlání jednotlivých

len strany. Mimo poslance Eima, jenž v pozoru-

hodných láncích: O nás a pro nás, 1885 snažil se po-

chopit neúspchy eské politiky, ve stran mladoesképo l éta a léta nikdo nepodjal se promyšlenjší práce

politické. I ve zmínných láncích : O nás a pro nás

nledí se pouze ku vnjším, parlamentárním stránkámpolitiky, tak že vlastn od Havlíka ve stran svo-

bodomyslné o úkolech a cílech eského národa ne-

bylo pesnji a všestrannji uvažováno a to znamená,že neuinn pokus, celkový národní program formulovat.

podle svtových a kulturních pokrok celého plstoleU .

Není teba, aby se vyslovovaly nové základní idee

— takových ideí každý národ má velmi málo ; ale

idee ty pozmují a v3'slovují se podle asových po-

teb a pomr, — u nás, a práv i ve stran svo-

bodomyslné , ztrnulí jsme na formulacích starších

a dnes proto málo živých a inorodý^ch.

Pesn vzato — Havlíek, teba je duchovnímotcem svobodomyslného smru, nebyl faktickým za-

kladatelem nynjší svobodomyslné strany. Tudíž vlastnz nynjší strany svobodomyslné posud nikdo nepodalo úkolech eského národa programu takového, který

by se rovnal pracím Palackého. O knihu, o spis ovšem

— l<4 —

nebží, ale o to, aby strana svobodomyslná o úkolech

národa mla své vlastní filosofické credo.

Sám doufal jsem od spojení realistv a Mlado-

echúv, že se tato vada napraví a že se novjší idee,

smry a tužby organicky vtlí stran svobodomyslnéa že zejména nastane rozumná dlba práce, ab}'' totiž

realisté i v politice pracovali více theoreticky, — na-

dje moje se nesplnila cele.

Mladší generace slabou stránku posavadního mlado-

ešství vycítila. Tímto poznáním a vlivem realismu

vyrstá ve stran mladoeské smr t. zv. pokrokový,

kteréhož názvu realisté asto užívali na míst obvý-

klého slova: Ijhprální. Poznavše nedostatky mlado-

ešství, „Národními Listy" oficieln representovaného

a vedeného, mladší správn chopili se pesnjší práce

literární, poali opravdovji a vcnji uvažovat o pro-

blémech politických a sociálních;poznali, že politická

praxe založena býti musí na pedchozím základtHeoetickérm Avšak díve než základ ten položili,

sami strženi byli do inné politiky a to do politiky

práv toho smru, proti kterému se v theorii stavli.

I bez mechanického vsahování policie bylo by po-

krokové hnutí bývalo postaveno ped rozhodnutí: bunaped a mnohem dkladnji propracovat podle aso-vých požadavk mladoeský a národní program vbec,nebo pedasná a tudíž i neúspšná innost politická.

Pokud dovedu posoudit, nestaí pokrokám k usta-

vení zvláštní a samostatné strany politické theoreticky,

I

filosofický základ; odsud se vysvtluje fakt, že po-

I krokáí v theorii stali se závislými na filosofii socia -

! listické_— není práv žádné praxe bez theorie, ani

praxe politická a k theoretickému prohloubení ná-

rodního programu pokrokái sami ješt nevyspli.

K politické innosti pokrokáe neopravovala ješt ani

— 185 —

zkušenost ani dostatené politické vzdlání, pedasnápraxe ubila theorii a ovšem i lepší praxi. Nápravai našeho politického života kyne od zcela jiné než

obvyklé líyní politické práce.

Mladoeská strana jist jen pokraováním na

dráze Havlíkov, tudíž pronikavou reformou, byla

by výrazem a oprávnným vdcem smýšlení eskéholidu. To znamená inconcreto: pijmouti realism v ce-

lém dosahu.

73yíKd3^ž už mluvím o mladším pokolení, povímješt ríkolik slov o našem studentovi Otázka stu-

dentská má pro nás dležitost velikou.

Studentstvo eské, jako všude, vždy stálo v ele -

pokroku a nových ideí — již za Husa to dokazovalo

a poád v dobách pozdjších ; v dob znovuzrození

taktéž bylo hlasatelem a šiitelem národní idee. O tomv djinách eského studentstva každý se mže pe-svdit — ostatn rozumí se samo sebou, že v mlá-

deži naší nové smry dílem klíily, dílem nejvroucnji

se ujímaly. *)

V dobách starších studentstvo mlo i dležitost

vojenskou, jak dosvduje zizování studentských legií

a dležitost tu sama správa vojenská a vlády uzná-

valy a s ní poítaly. Ješt v r. 1848 studentstvo hrálo

roli vynikající.

Význam a vliv studentstva v dob starší až por. 1848 je pochopitelný, uvážíme-Ii, jaká tenkráte byla

intelektuální organisace spolenosti : v dobách bez

železnic atd., v dobách bez novin a všeobecnéhovzdlání školského atd, studentstvo bylo hlavním ši-

') Pkn o tom piše Slavik (Fr. Aiig ) : Djiny eskéhostudentstva 1874.

itelem pokroku. Studentstvo eské v dob obrozeni

a poád bylo apoštoly národní idee.

V dob naší poslání studentstva je ponkud jiné,

aspo musí poslání svému hovti za podmínek docela

nových. Vdomosti a nové idee rozšiují se všemi

moderními prostedky rozvtvené komunikace, rznéškoly, literatura a žurnalistika, pednášky, knihovn}',

spolky rozmanité atd. pomáhají šíiti a upevovati

fvzdlání. Tudíž moderní student nemá již toho po-

slání osvétnho, [ako v dobách dívjších . Zárove\\ 11 rozsienir politických práv na vrstvy ^poád širší

\ i a širší, studentstvo ztrácí i svou politickou dležitost,

-j í Tuto pemnu nejlépe lze znamenat na studentstvu

\ r v Nmecku, které v dobách absolutismu ped r. 1848

jvQ\,j| tak úinn politiky se úastnilo. Dnes v popedí stoji

^S ' ' dlnictvo, studentstvo i svým potem vedle nho mén\ je vidno. —

^

U nás byl týž vývoj. K tomu pišlo r.c^882

zízení samostatn_eskp nniver.sity;, ím, jak už vzpo-

rnenutó^ odpadl národnostní antagonism proti nme-ckému profesorstvu ; vbec pak rnladší generace nemájiž tch starostí o pouhé zachování jazyka a národ -

TT-sTí, jak generace starší a proto i u nás, jako jinde,

politický interes studentstva dopluje se hlubším úsilím

'osvícenským a sociálním. Sociální problémy všude

stojí v popedí a student pirozen problémy tmi se

zabývá. V Anglii, ve Francii, již i v Nmecku k tomuvysokým uením pímo je veden. Dokonce již i ve

Vídni universita chápe se soustavného popularisování

vd. Tak se stalo, že i student eský, podobn jako

jinde jeho kolegové akademití, v našich dnech hledal

sblížení s dlnictvem. Zmínili jsme se již o hnutí t.

zv. pokrokovém; zde jen ješt výslovnji mže býti

dodáno, že tyto prvé pokusy, podle starších tradici,

— 187 —

nebyly ist sociální, nýbrž i národnostní a tím i po-

litické. Byly to pokusy patrn pechodní, pokud sou-

diti lze z program studentstvem a ástí dlnictva

uveejovaných. Politické pevraty našich stran ne-

zstaly v mládeži bez živjšího ohlasu a tím optstudentstvo pes míru strhováno bylo do denních

otázek politických.

Studentstvo samo prožívá tak to krisi ve svémvlastním "ln a je si krise té vdomo . ÍNapsai jsemo vci své mínní již ped nkolika lety a nemám,co bych opravoval.*) I z toho, co v tchto studiích

eeno, otázka eského studentstva musí býti jasná

Není pro nás malikostí, jak se vzdlává naše

akademická mládež, budoucí pedstavitelé a do znanémíry vidcové lidu ; není lhostejno, jaké názory a smrymládež ta o prázdninách zanáší na venkov k mladšímdruhm škol stedních a do ostatní spolenosti.

Rozumí se samo, že eský student snaží se vnik-

nouti do všech hlavních asových otázek vdy, umní,literatury a života sociálního a že se pedevším také

snaží postihnouti smysl našich národních snah a tužeb.

eský student má si osvojit dkladné vzdlání odborné I

a všeobecné, otázky politické a sociální musí pedevšíma pedn studovat a dkladn studovat.

A tu jsme pi vci velmi vážné a neutšené.eský student nemá dosti vzdlávacích prostedkva proto v míe menšíc nežli ši páti, staí na svjnesnadnjší národní úkol. Nmá vzdlávacích pro-

stedk dost, protože nemáme pro dostatené od-

born a všeobecn vzdlávací literatury a protoženezná cizích jazyk tolik, aby si nastádal z cizích

*) Nkolik myšlének o úkolu eského studentstva. asopiseského studentstva. I. a. ervna, 1889.

— 188 —

literatur, eho ve vlastní se nedostává. eský student

na eské universit nemá ani dostatených a potebnýchuebnic (eských), — kdo má pontí o akademickémživot nynjším, domysH si, co to znamená^ Vezmtek tomu, že ten eský student nemá dosti ( eských i

knih o otázkách jej dnes zajímajících, že nemá ani

vdeckých ani populárnjších spis z odbor, jichž

nestuduje, ale kterých ke všeobecnému vzdlání bynutn poteboval, rozvažte tedy, že hlavn odkázánje na naše denníky, slovem, rozvažte si situaci, že

mladík, jenž se má vzdlávat, nemá k tomu nutných. d_LHjliuvill(-'h prosiredkuv. a pochopíte, v em tkvi naše

<?^tudeiitská otázka a v jakém smru by se o ní vážnmlo mysliti a pracovat. Tu je jedna stránka pro-

blému a s ním souvisí druhá — mravní, jak totiž

naše__studentstvo prospívá mravn . V listech student-

škých saniýcli byly o tom obas zprávy a vlastnjen narážky dosti smutné.

O otázkách podružných — (o hmotn podpoe^studentstva, jak se má organisovat, zdali ve velkémspolku jednotném nebo ve spolcích menších atd) —

.pnní tu místa uvažovat; hlavním úkolem otc našich

n syn jest, postarati se o zdravou, silnou a hojnou

\j stravu duchovní. V té píin naše akademie, musejní

spolenost, naše denníky a my všichni máme pedsebou mnoho milé a záslužné práce. Zatím však

A mládež akademická sama má povinnost, pstním ci -

?i"ch jazykvrzejména také slovanských, doplovat ty

znané mezery naší literatury a našich vzdlávacíchústav ; v malém národ í dorost akademický iáúkoly jiné a pomrn tžší nežli v národech jiných— musí být samostatnjší a proto i eského studenta

_

úlohou je sebevzdlání a sebevýchova!^Upakovati však

nemusimi že mu politická innost nemže a nemá

— 189 —

být hlavní — eský student, trvám, nejlépe by mlchápaJLLa plniti humanitní a osvícenské ideály obrodní.

/74.^Pokleslogfrkt€rou vidíme ve stranách lidových,

jeví ffe-V\' e l^é šlecht.) Po Martinicovi ani v této stran— a šlechta bym i v^staroeské stran stranou svou —není muž schopnjších. Politický úpadek strany staro-

eské je pece úpadek politického vedení šlech t}'.

Zarážetl~musí po stránce národní a kulturní, že

n ení mezi šlechtou ani jednoho eského spisovatele —mecenášství Výtvarného umní nemá znanjšího vý-

znamu. Šlechta podle svých tradic drží se svého ne-

lidového programu a zpsobuje takto znanou sociální

roztrpenost, proti které pijímáním klerikálniho vd-covství nijak není chránna. V té píin staly se se

šlechtou zmny : díve spojena byla se stranou staro-

eskou v" podstat liberální, t. j. šlechta sama byla

alespo pololiberální, nyní podává se poád víc a

více duchovnímu vedení výbojného klerikalismu a tím

opt pichází v rozpor se svobodomyslnými zásadami

eského lidu.

Na programe nenárnHníi-n^ nplidr^vém a klerikálním

eské šlecht nelze býti úspšným politickým vdcemeského lidu, nebof žádný politický program nemže"Sytí v zásadním rozporu s programem kulturním. Ani

program státoprávní tu nestaí, konjený^ politický^,

a prostedky nemohou býti v naprostém nesouladu a

cíl prostedk neposvcuje.

Heslo Thunovo, jež jsme již uvedli, je neplatné.

Je mylný názor, jejž tak asto od šlechty slýchati,

že chce byt nad národními stranami a prostedkova t

mezi obma národnostmi. Takového prostedkován í

ne ní — práv tak, jako my echov neprostedkujememezi východem a' západem. Kulturní a politické pro-

tivy a boje nás Cecliuv a Nmc dají se usmíiti jen

100

dohodnutím obou národ ; šlechta však, která phise nesúastní ani politického ani kulturního snažení,

stojí sice nad stranami, ale také mimo strany, mimolid. Všude, kde šlechta má skutený vliv, jako v Anglii,

v Nmecku, Rusku, Polsku, u Maar, lze pedevšímkonstatovat, že se pilnji úastní i kulturního snažení

národního — v Rakousku, jak už na p. Mothley

správn poznal, šlechta je nejvýlunjší, je nad ná-

rody a tudíž i mimo lid a jeho snahy. Má zddnoupolitickou rnor^^lp nerná skuteného poliTickéha vlivu

n a^ \iá. f^pská šlech ta ve své výlunosti žije si poádtradicemi pi'eclo_irn?i^^yipátý p-ti, feudálním i

—- fruges

consumere nati,-, jestliže mladší pokolení nepostaví se

v ady národních a lidových dlník.

Palacky v programe „Nár. List" ekl: „Ne-chceme šlecht odnímati titulv i práv estných, ale

privileg ií politických na základ pouhého rodu pi-z iiati' jí nik"dv hemzme"' S ádóSti uvítáme u. kdyžnedbajíc pouze na interes}' své materiální, použije

nejvznešenjšího práva svého k tomu, aby innostsvou, neztíženou materiálními nedostatky a výdlkovouprací, vnovala zcela a práv po šlechticku ke zve-

lebení národa svého a k opatrování politických jeho

interesv. Pak zajisté s potšením poznáme v pánechnašch pední syny národa, a s ochotnou radostí sv-íme se jejich vedení, kdekoli budou v ele kráeti

politickým vhlasem a obtavým vlastenectvím. Myovšem, at se šlechtou, nebo bez ní, budeme pokrao-vati neodvratné na cest ke zvelebení duševnímu i

nmotnému národu svého." *)

Palacký k tomuto programu hlásil se i pozdji —nám dnes nelze mluviti vi šlecht jinak, leda že jí

) Radhost III, 142.

— ini —

ješt musíme výslovn dodati, že zejména ji ekáv ešení otázky sociální znaný líkol, a to praktický

(jukaz. že skutené zavrhuje materialistickou tilo-soti f

sociální demokracie. Jsme ovšem také dále než Pa-

Táclcy v pojímání politickém a národnostním: i když

bývalí pánové naši plniti budou svou národní po-

vinnost, neuznáme v nich pedních syn národa, právproto, že žádných privilegií na základ pouhého

rodu nikomu nepiznáváme. To ostatn rozumí se

samoi^ebou^ našeho stanoviska sociálního.

/^75^ Všecky strany — chceme-Ii to, co o ^jejich

úpaoffu vyTeno, svésti na jednu formuli — upadly a

u padají svým uprílišenym historismem, t. j . odvracením

oH života pítomného a jeno požadavk a nekritickýmhteHaním ideál minulosti zastaralých a namnoze jen

^drvmriflýrh.

Palacký, jak jsme vidli, po roce 1848 dobe po-

stehl, jak pro sebe musíme využívati všech vymože-ností moderního pokroku reálního, avšak strana jeho,

ani strana mladoeská toho dosti nedovedly. Pestáváse tém jedin na hlásání státoprávního posledního

cíle; nehledíc k tomu, že program tento jinak byl

formulován r. 1861, zase jinak v deklaraci, opt jinak

ve fundamentálkách, musíme vytknouti práv to, že

nestaí ustaviné vlastenecké kázání, o to bží, aby

programu vlasteneckému vtlen byl plnjší obsah mo-derní práce pokrokové. i povdl Palacký pouhoufrási, ka, že zakrsá a zahyne každý národ a tudíž

i náš neuchrann, jestliže v dob parostrojv a paro-

chod neosvojí si všecky pokroky vzdlanosti a osvt}'— povdl Palacký pouhou frási, ka, že je „životní

otázkou národu našeho", jestliže pokraovati budemev moderní vzdlanosti?

Náš program politický a dokonce i program ná-

102

rodnostní je proto tak málo úinný, že je píliš ab-

straktní, nevystihuje plnost novodobých poteb kultur-

ních. Program národní nejsou pouze hesla — ovšemtaké potebná — , ale je poznáním všech tch pro-

stedk, jimiž za daných pomr poslední cíle národ-

ního bažení se dají dosíci.

Rozumí se samo sebou, že strany politické za

svi__konenv ciljrohlašovati mu sí státní právo, ro -

zumj politickou samostatnost. Avšak o to bží, aby^ hlasatelé vdomi byli prostedk, vedoucích k tomucíli a aby, hlásajíce tento cíl, nepestávali na hlásání,

nýbrž neúmorn kde kdo v oboru svém pracovali o

své a jiných vzdlanosti, jak Palacký to žádal. Samo-statnost neudrží a nespasí žádného národa, národ si

ilWsi udržet samostatno-st • — spasí nás mravno-st a

;vželflterostj i politická samostatrfost je jen prostedkem5ravého'života národního — pozbyli jsme ji, kdyžjsme pestali jako národ mravn žíti. U nás i politická

strana vedle svého užšího programu politického musí

státi na pevném základ širokého programu kulturního.

To u národa menšího, i kdyby byl politicky samo-statný, ani jinak býú nemže, nemá-li i ta politická

samostatnost býti jen pro forma a politický prostedekmocnjšího souseda.

Úpadek politických stran našich nejeví se pouze

v této politické abstraktnosti, ale i v tom, že se ztratilo

a* ztrácí vdomí našich obrodních ideál. Kollár, Pa-

áky^ Havlíek budovali jej na základech humanitní

filosofie — potomkové ztráceli a ztratili ten základ a

odsud pak ona všednost, která se více než teba zje-

vuje v našem národním konání.

Nemluvím pro politický a národní indiferentism.

Vím, že ekl Havlíek: „ Chceme-li svobodni býti

jako národ, m"usíme díve — národnost míti?^ To

— 193 —

však neznamená naped národnost a pak svobodu,Havlíek sám ekl, co míní: „My chceme opravdovousvobodu, která nám i národnost naši pojišuje a k vliprospchu jiných neodekneme se vlastního." Meziideály, pro nž nejlepší naši a všech národ mužovéžili, pracovali a trpli, a mezi naším národnostnímúsilím nesmí být asového rozdílu, národnost bez tchtoideál je nemyslitelná a, jak práv naše obrození námdokazuje, neudržitelná. Palacký to v citované e-i^svatoborské docela dobe ekl — byli jsme velicí/

když jsme se nesli za svými velikými cíly a ideál w(' Xkleslij^e, když ideál tch jsme se vzdali.

P'75. ylento úpadek stran lidových — i šlechty —vidli—nejlépe v tom, jak klerikalism nabývá vlivu.

V dob probuzení knžT Iráeli v popedí našich"

tužeb ohrožujících — byli to knží smru josefínského.

1 knžstvo naše úastnilo se hnutí humanitního a

osvícenského.

Nastal obrat, jak jsme již ukázali. Knžstvo se

organisovalo ve zvláštní tábor literární a nyní již i

ve vlastní stranu politickou, teba by se na venekopíralo o šlechtu a frakci stran}' staroeské.

Dnes katolické hnutí je literárn již velmi dobevedeno a postavilo si také docela uritý cíl : vy^

vrátiti v národe tilosofíck základy Palackéhohistorie.odstraniti jeho ideál reformaní. Všecek náš národní

život ma pýti dsledné spravován ideou protireior-

níachí.' —_———__—_—

^de utkává se klerikalism nejosteji a v samýchzákladech s realismem, hájícím práv tak dslednPalackého výklad eské historie. Zde ovšem bží o

samý smysl naší historie, naší vlastní bytosti! Zdeneni kompromis možný. JNebéží však o to a nemžebžeti, aby se národ vrátil k církevní form refor-

13

1^^

— 104 '

maní — historie se neopakuje — ale o to bží,

ideály našich pedk, jež -ústy vyznáváme, v život

uskuteovat. Ani strana staroeská ani mladoeskáInedovede proti výbojnénui klerikalisnui hájit národní

/.stanovisko svobodomyslné.

I jiným, ve své ohromné vtšin katolickým ná-

rodm, konati jest týž nesnadný úkol a jest konati

i národm nekatolickým, neproživším protireformaci

jako národ eský. Zde staneme ped velikým pro-

blémem všeho kulturního vývoje — naše historie je

nám ukázáním, že tento úkol opravdov máme ešiti

neúmornou prací pro nejvj^šší a nejdražší cíle lov-enstva. Národ eský pro svou min ulost naprosto ne-^

mže pijati klerikalismu ; nebude ovšem proti nábo-

ženství lásky, ale vždy bude a musí býti proti kleri-

kální panovanostr ~~~"^

Klerikalism je^u ve veliké výhod proti indiffe-

rentnímu liberalismu obou našich Hdových stran. Ná-

boženství jist je po výtce lidovým a má tudíž kleri-

kalism mocného spojence proti liberalismu, nedove-

doucího lišiti náboženství od theologie a klerikální

politiky. V té píin potebí je netoliko hlubšího

vzdlání ale pedevším té opravdovosti , která se

našaam. nynjšímu liberalismu naprosto nedostává.

C 77-)Otázka náboženská pro národ, proživší reformaci

a pr^tíre^rmaci, ma dležitost nejvtší, tepa za párT-

stvi dnešního liberálního indiflferentismu vtšina lidí

otázkám fí š vyTiyUa. Marn — eské svdomíafíi liberalismem š iiedá umlet a tak vidíme, že

i v kruzích liberálních otázka náboženská, ovšem ve zp-sobe velmi podivném, se petásá. Hlásá se totiž t. zv.

idea cyrillomethodjská.

^o si ideou tou její hlasatelé pedstavují, tenápozná z toho, co „Nár. Listy" (na p. 28. ervence)

195

o tom pinesly, hlásajíce v souhlase s jinými cyrillo-

methodjci, že teprve uskutenním tužeb cyrillometho-

djských národ náš se obrodí.' Jak už naznaeno, vidíme v snahách cyrillometho-

djských temné vdomí, že v historii našeho národanáboženský vývoj ml nejvtší dležitost. Kdyby za-

stanci idee jen trochu byli jasnjší, kdyby ve svýchvývodech jen trochu prozrazovali, že ideu svou berou

do opravd}', kdybychom jen zdaleka vidli, že idea

la pedevším na své vyznavae psobí obrodn, uznali

bychom pln a bez reserv}' ideální stránku snažení a

pímo bychom ji vítali, pes to, že ji pokládáme za

pochybení. Avšak nedovedeme snésti, psát o otázkách

nábožensk3'ch liberálním inkoustem a horovat pro ná-

boženství pi národní medovin.Hlasatelé idee cyrillomethodjské si namlo uvají,

že uslaltenénm-i jejím navráceni birdeme Slovanstvu , ze

pry se vrátíme k zásadám naší reformace a tím sa-

mým k tradicím církve Methodjovy. To prý byl

program Sladkovského, program prý — svobodomyslný.Hlavní otázka, o kterou pi t. zv. idei cyrillo-

methodjské bží, je tedy tato: Do opravdy teprve

ideou tou provésti máme své obrození, jak „Národní

Listy" hlásají? Jsou tedy ideály našeho obrozen í,

jak jsme se jich posud drželi, nedostaten ?

' Pro toho, kdo netoliko slovy, ale skuten stojí

na stanovisku náboženském, kdo dokonce pijímá ke-sanskou morálku, jak íkají „Nár. Listy", pro toho je

otázka prost ta: jak a v které kesanské církvi nej -

úinnji mohu žíti nábožensky a kesansky ? Protoho, kdo stojí na stanovisku náboženském, otázka

národnosti je podízená. Kdo však hlubšího nábožen-ského citu nemá, kdo je nábožensky indifferen^ní, li-

berál, snad atheista, ten mže i náboženství pokládat

13*

— im —

za prostedek k sesileni národnosti, ale konec koncneuiní nic. Tak na p. i u.nás v Cechách tu i tam

mezi našimi Nmci ozývají se hlasové, kázající pe-stoupení k protestantismu prý nrneckému, avšak

^ / z toho volání nic nebylo a nebuda^ Hlasové takoví

umlkají, nebof hlasatelé sami nedovedou se zachovat

podle svých pání. A tak je i u nás s voláním po

pravoslaví a slovanském obadu.

Dokonce pak pasivní musí býti indiferentism tch,

kteí si žádají jen obad Nemyslím, že je obad jen

hokus pokus, jak napsaly „Rad. Listy", avšak to v-ím, že je podízený dogmatu a že ceny a váhy májen tomu, kdo pijímá dogma, kdo pijímá celého

ducha toho neb onoho náboženství. Kdo je katolíkem

z pesvdení, tomu, je-li vychovaný jako katolík la-

tinský, slovanský obad je vcí podízenou ; kdo je

katolíkem z nepesvdeni, nemaje žádného nábožen-

ského pesvdení vbec, tomu ve skutenosti obadje také lhostejný, proto že je mu lhostejné nábožen-

ství, teba by je pokládal za politický a nacionální

prostedek. Kdo pekáží hlasatelm cyrillomethodjské

idee podle svého pesvdení žíti a církev svou si zíditi ?

Ani Hus ani eští Bratí nemají s pravoslavím

v í ce spoleného, než s ním má spoleného každé ke-sTaíTské vyznán í. Kdo srovná dogma ^ církve pravo-

slavné a uenT" Husovo a dokonce eských Bratí,

pozná ihned ten ohromný rozdíl. Stejný rozdíl je

v zízení a v celé správ církevní.

Hus a celá eská reformace po nm tsn je

svázána s vývojem západní~ církve, j e^ reakci proti

círlTevnímu životu katolickému^ Hus z^ Wiklita pre-"

jíVnal do svých spis celé pasusy, tak že byl dokonce

vinn z plagiátu : kde je jen pibližn píklad takový,

— 197 —

že by na Husa a ostatní reformátory byla psobilatheologie v3>chodní?

Mn je naprosto nepochopitelno, jak se mžemluvi t o shod a historické kontinuit naší reformace

"

s církv í Methodjovou na Morav. Cyrill a Methodibyli prost katolíci ve smyslu své doby, v niž vý-

chodní a západní církve nebyly ješt zjevn rozpol-

tny; Hus však a dokonce Chelický stáli proti kato-

l icismu a byli by stáli i proti pravoslavné církvi .

I Našim reformátorm šlo o dogma, o mravnost, o cír-

kev, ne o lazyk. Jakmile se odklonili od latinské cír-V'

kve, pijali eo ipso jazyk eský za jazyk církevní —lidové hnutí náboženské samo sebou všude vedlo

k jazyku národnímu. Jazyk a národnost eská pro-

spívala, proto že Cechové mli hluboké nábožensképesvd^^"'-

Husové svých spisech je si docela jasný o svémporneúk církvi katolické. Napsal pece o církvi svjhlavni spis. ZjTá_ i církev východní, ale velmi roz-

hodn drží se církve katolické. Papež a kardinálové

nejsou mu sice katolickou apoštolskou církví, Kristus

je hlava církve ; avšak papež má autoritu Petrovu,

pokud se neodklonil od zákona Kristova, pravé hlavycírkve. ímská církev má dokonce primát, ale není

církev všeobecná. ímská církev Huso vi je nejistší :

..ímská církev je svatá matka, církev katolická — ",

ím prokázati se mže nejvtším potem muedníkvatd. . . .

Již z toho struného nártku Husova uení o cír-

kvi je patrno, že uení to necelilo pouze papeži, ale

i hierarchii církve východní — dokonce pak všeckoreformaní úsilí Husovo nemá s bývalou církví Metho-djovou spojitosti žádné a naprosto nic spoleného nemáHus a jeho následníci s theologií svobodomyslných

— 198 —

cyrillomethodjc. Dvody, jež se pro cyrillometho-

djskou ideu uvádjí, pro Husa a eské Bratry ne-

v/ I mají smyslu — eský reformátor a moderní esky^ \ liberál jsou dv bytosti a dva pojmy se vyluujíc í.

Naši reformátoi, rozumí š, dovolávali se práva"

v jazyku národním uiti, pekládali proto pro svj lid

písmo, — avšak tu jazyk byl pirozeným prostedkemnáboženství a mravního úsilí, kdežto naši liberální

vrovštcové náboženství by chtli užiti pro jazyk a

národní spojení.

Pravda je, že na p. bratr Kabátník hledal na

východ historické pedchdce své církve, avšak to

znamená jen, že Bratí naši, vedení tehdejšími ped-sudky a názory o pvodní apoštolské církvi, na vý-

chod hledali viditelnou pásku své církve s církví

Kristovou, apoštolskou. Avšak bratr Kabátník té církve

nenašel a nenašel jí žádný po nm.Ani pobyt Jeronýmv na západní Rusi ani jeho

výrok na koncilu, že Cechové pocházejí církevn od' Rek, nelze vykládat tak, že by na a na Husa bylo

psobilo vdomí o bývalém pravoslaví aneb alespo1 východním" obad íše velkomoravské. Byv Wiklifem

odveden od papežství a své církve, hledal oporu

v ecké církvi, papeži nepoddané; do jaké míry ji

^ našel, uriti nelze — ale s naprostou jistotou lze íci,

že zásady Wiklifovy neshodovaly se s pravoslavím

v hlavních punktech. Luther dokonce vydal listy Hu-

sovy, znal se k vlivu '^husitismu a vliv ten skuten1)yl znaný, a pece nikdo by nechtl tvrdit, že prote^

^tantism neme'ck3> vznikl psobením husitismu. Jako

rrasi <„esti bratí i nmetí luteráni chodih na východ,

do Caihradu — ale nikdo z toho nebude dlati vý-

vody o historické kontinuit církve východní a prote-

stantismu. Slovanský obad u nás, pokud souditi do-

— 199 —

vedeme z historických památeií literárních, záhy vy-

mizel ; ten onen slovanský klášter i z dob pozdjších

nic nedokazuje — i v Krakov podle vzoru Karla IV.

založen slovanský klášter : tenkrát slovanský klášter

národnostního významu neml.I Komenský kesfanství v Cechách od církve

východní odvozoval, ale patrn jen v tom smysle,

v jakém ped ním bratr Kabátník na východ hledal

apoštolskou církev. Komenský a jiní starší historikové

I)ratrští — na p. Historie o tžkých protivenstvích

církve eské a j. — v tom, že neužívali latiny, že

knží se ženili, že veei Pán pod obojí užívali,

vidli souvislost s církví eckou a moravskou, avšak

všecky tyto ády vznikly pirozen z principu refor-

maního u nás práv tak, jako u Valdenských, lute-

ránv a jiných církví. Kdo však drží se hlavních

uení a celé správy církevní, kdo historickou konti-

nuitu nevidí v takových negativních shodách, ten vý-

roky Komenského a Jeronýma nemže vykládati tak,

jak je vykládají zastanci idee cyrillomethodjské. ,

K Ivanu Hroznému pišel r. 1570 v poselství[p

polského krále Sigmunda Augusta i eský bratr, JanRokita. Car s ním pel se i o náboženství ; vytýkal

protestantismu, že je nižší než katolictví a Rokitovi

ekl: „T3' nejsi pouze kací, — ale i sluha antikristva rádce dábelský."

Kdo ovšem, jako Komenský, stojí na pd posi-j

tivniho kesfanství a urité církve, mže se pokoušeti

o církevní sjednoceni, pokud práv všichni kesanéspolen uznávají alespo evangelium a Starý Zákonza psaný pramen svého zjeveného náboženství. Po-

kusy o sjednocení všech církví daly se vlastn odsamého poátku kesfanství. Pokud bží o spojení

církve v3'chodní a západní, známo je pece ujednání

— 200 —

na synod Lyonské r. 1274, na níž ekové uznali

prvenství papeže, kteréžto však uznání zrušeno bylo

na koncilu Caihradském 1285; podobn se nepoda-ilo jednání koncilu Florenckého a j.

Naši liberální vrovštcové, zdá se, neznají pr-bhu jednání o církevní sjednocení mezi nmeckýmistarokatolíky

,pravoslavnými (ruskými) a nkterými

anglikánskými duchovními, jež psobením nebožtíka

DóUingra a j. vedlo 1875 k Bonnským konferencím.

Nebudu tu vykládat, co se tu na p. o dogmat o sv.

duchu a jiného ujednalo, zajímavo je pro nás to, že

Nmci a pod. Angliané s Rusy dohodovali a dohodli

se mnohem intimnji a uritji než naši moderní blaho-

vstové, s nimiž ovšem ani jeden opravdový Rusby jednati ani nemohl a nechtl. O tom všem je dosti

etná a zajímavá ruská literatura — avšak darmomluviti o náboženství, kde se pestává na planémnovináském demonstrování a proto také neodkazujina pravoslavnou propagandu v Paíži a pod. fakt}^,

o kterých by se dalo uvažovat, kdyby se vbec jed-

nalo o vážnou vc vážn.Všecky dvod}^ pivádné pro užitenost staro-

slovanského jazyka, nemají pro nás ceny žádné.

Dejme tomu, že církevní jazyk slovanský prosplruštin a jiným jazykm: co to znamená pro nás?Jestli že pravoslaví pomohlo pravoslavným Slova-

nm, pomohlo jim i národn jako náboženství a církev,

javšak nikoli pouze církevním jazykem, jazyk ten pb-

imohl hluboce vícím Slovanm — lidem indiferent-

ním by nepomohl. Naši liberálové poslechli by si n-kolikrát staroslovanskou mši a bylo by po staroslo-

vanštin. Lid však, pokud ješt ví, o staroslovanštinu

nestojí, bá nestojí o iTi aíTI nevící a málo vnci,)ák dokazuje historie eských kolonist Volyfiských.

201

Ti jen po dlouhém domlouvání a konen i donucení

pijali pravoslaví, ale nemají všichni jazyka staroslo-

vanského, nýbrž synod a vláda povolila jim jazyk

eský (jako pechodní). 'Pro tedy naši liberálové ne-

žádají od papeže hned jazyk eský ? i ten by tolik

nepsobil, jako staroslovanský?

Tak jako liberální a poloviaté starokatolictví

nmeckou mší nevyvolalo v nmeckém lidu katoli-

ckém žádného silnjšího hnutí, tak by i staroslovan-

ství a eská bohoslužba v národ našem zstala bez

toho vlivu, který si naši cyrillomethodjci ve své

vlastenecké rozervanosti doufají. Náboženství je bunáboženství a pak je otázka jazylTu bohngjlnžphného

podízená, anebo není nic a nic nepsobí.

Historie idee cyrillomethodiské je strun tato:

V dob starší podobn jako Jeroným i jmi vi-

dli mezi husitstvím a církví východní shodu ; ti také

se domnívali, že byla kontinuita mezi husitismem

a církví Methodjovou. Husité, jak známo, v XV, stol

vyjednávali s Caihradem o spojení, k nmuž ovšemnepišlo a pijíti nemohlo ; v téže dob i píslušnic

východní církve, jako uvádný asto ruský chronograf

XV. vku, psali, že na p. Vojtch potlail pravoslaví

na Morav, v echách, v Polsku (!) Pi nekritickosti

tehdejšího nazírání historického nelze se takovým ná

zorm divit. Bylo také pirozené, že ti, kdo od pa

peže a církve ímské odpadli, vedeni byli k církv

východní taktéž protipapežské; avšak nad tyto negativní shody k njakému positivnímu dohodnutí ne

pišlo a pijíti nemohlo. Co Ivan ekl našemu bratru

Rokitovi, to, teba v theologitjší form, ekli by si

pravoslavní theologové a Husité a Bratí posud.

— 202 —

Utrakvistický chronikár Bí 1 ej o v s ký (1537) vidl

shodu a kontinuitu své církve s Methodjovou v tom.

že prý se veee pod obojí udržela od Methodje

;

za to Stránský již pijímá netoliko kontinuitu,

nýbrž tvrdí, že církev moravská byla pravoslavná.

Ze Stránského pejímali toto nesprávné mínnínmetí protestantští spisovatelé, jimž podobn v od-

poru proti papežství východní církev byla vítanou

pomocnicí ; nmetí luteráni, jak vzpomenuto, sami

také s Caihradem vyjednávali, jak naši utrakvisté,

a ovšem se stejným výsledkem.

Stránský a hlavn nmetí spisovatelé v minulém

vku donutili eské spisovatele, vcí se zabývati; psal

o ní zejména Dobner a ten se snažil, slovanský

obad s katolickou pravovrností Cyrilla a Methodjeobhájit.

Dobrovský, jako vždy, držel se v historické

otázce pedevším pramenv a nedal se másti nejasnými

pojmy. V pojednání „ecký obad v slovanském ja-

zyce v echách" odmítá názory nmeckého prote-

stantského spisovatele Schmidta, opsavšího 1789, jak

Dobrovský správn ukazuje, bajku Stránského, která

mu není niím, než vyšperkováním zprávy Bílejov-

ského.*) Co naši nynjší domnle praslovanští za-

stanci idee cyrillomethodjské s takovým hlomozemhlásají jako spásu národa a slovanstva, to již pedsto lety hlásali — nmetí pastorové. Dobrovský sám,

jak víme, byl nadšený ctitel staroslovanského písma

a literatury, avšak poznával, že vliv této ist ná-

boženské literatury na rozvoj jazyka a literatury eskébyl velmi nepatrný, vlastn žádný, proto že právnaše staroslovanská literatura byla velmi skrovná, na

*) Dobrovský ve Slavín (vyd. 1806) p. 434.

— 203 —

jeden dva kláštery obmezená. Pipouští, že by i eskýjazyk a eské písemnictví bylo získalo a že by vývoj

jeho býval byl urychlen, kdyby Cechové byli pijali

slovanské písmo, bohoslužbu, peklady písma a knih

liturgických; avšak takové veliké a úinné staroslo-

vanské literatury u nás nebylo. Ze by ovšem církev

Methodjova byla bývala pravoslavná, Dobrovskému

právem zdá se být absurdní .

Tou mrou, kterou pak psobením Dobrovského

a ostatních prvních buditel se upevovalo slovanské

vdomí, jak víme, rozhodn rusofilské, poalo se také

pomýšleti na slovanský obad podle vzoru ruského.

Proto že však buditelé naši vesms byli svobodo-

myslní, otázka náboženská pi tom nestavla se pesna s plným vdomím, nikdo na veliké rozdíly církevní

nepomýšlel. Rozdíly církve ímské a východní ne-

zdály se býti znané. V tom duchu na p. Marekvc pojímal. Ruská církev zdála se býti na p. Jung-mannovi práv tak slovanská, jako se mu líbilo

ruské samodržaví — abstraktnímu nadšení stailo v-domí, že jedno i druhé je slovanské.

Kollárovi význam náboženství a církví byl

podízený, proto budova! celý svj názor národnostní na

filosofické idei humanitní. Uznával historickou opráv-

nnost všech církví, ale nevidl v nich samých žád-

ného jednotícího principu a proto literární vzájem-

ností budoval sjednocení Slovan.Srovnávaje jednotlivé církve snažil se posuzovati

všecky spravedliv, pes to protestantismu piknulnejvyšší kulturní hodnotu.

Palacký problémem zabývati se musil hloub.

Jednak náboženství pokládal za základ všeho kultur-

ního snažení, zakládaje na božnosti, jak se vyjadoval,

i princip humanitní, s Kollárem z nmecké filosofie

— JO-i —

pejímaný; hlavn však svou historií v3'stihoval a

charakterisoval reformaci eskou a tím veden byl

k pelivjšímu srovnání jednotlivých církví. Pojímaje

reíormaci naši za pi"edchdce západního protestantismu,

byl si ovšem úpln vdom dogmatického, mravního a

kulturního rozdílu církve východní a eské a proto

nijak nepipojil se k hlasm tch, kdož volali po slo-

vanském obad s tou nebo onou formou církevní.

, Palackému ideál náboženství kesanského a kesan-ské církve b3'lo eské Bratrství, otázka bohoslužebnéhojazyka byla mu vedlejší.

Nesluitelnost pravoslavné správy životní a esképo stránce náboženské a církevní po své ruské cestv Doslovu k Radhosti vyslovil a odvodoval, akoli

nikterak dvody hlubšími a dosti pesvdujícími —uznávaje, že v ruském rozkSlu a našich Husitech a

Bratích XV. až XVIII. st. vidti pímo totožnost

ducha eského a ruského, že by však Cechové ne-

mohli pilnout k pravoslaví, teba prý jejich oddanostk stolici ímské, zejména pro koncil r. 1870, není

nikterak nepemožitelná. Palacký míní, že nám Cechmnevyhovuje pravoslavný obad, mluvící jednostrannk ~cTtu á ne k rozumu a za druhé, písnost ruských

post byla by nám. prý protimyslná a podobn jiné

zvyky a obady.V ist historické otázce: do které míry pso-

bily na Husa a ostatní reformátory vzpomínky a zvsti

eckoslovanské církve, vlastn eckoslovanského ob-

adu. Palacký pvodn byl za jedno s Dobrovským.Pozdji, soud podle pozdjšího vyda'ní své historie,

koncedoval ruským historikm, že vlivy ty byly a že

byly znanjší. Avšak i tu velmi urité liší obad oduení a výslovn praví, že lánky víry, od latinských

odchylné, nedošly u nás zvláštní njaké obliby ; vý-

2()h

slovn odporuje mínní, že by se b}'! obyej, pi-

jímat pod obojí, od vku Methodjova podtají byl

udržel, dokládaje, že mnichové Sázavští a podobnsv. Prokop byli ímskokatolickými. Konec konc po-

kládá za jisté jen tolik, že u nás po vky byli lidé,

kteí se nedávali vodit pouhou autoritou stolice

ímské.*)Novjší eští historikové kontinuity naši

reformace s církví Methodjovou práv tak a právem

nepipouštjí. Ruští historikové nkteí poínají

si velmi nekriticky, když všemožn dokazují, že církev

Methodjova byla pravoslavná a že upomínky na tuto

církev zpsobily naši reformaci;prohlašovati Husa a

dokonce eské Bratry za pravoslavné dovede jen ne-

kritickost a neznalost. To poznával Hilferding a

proto krititji než Novikov a j. vidí jen v oposici

proti ímské církvi, která u nás byla od XII—XIV. st.,

souvislost Husa s Methodjem.Hj^.y lí ejc

,jak lze oekávat, u vci vidl jasn.

Byl dSšiedn svobodomyslný, ale nikoli indiferentní

;

v náboženství vidl pede vším dogma a vliv mravní

a podle toho jednotlivé církve cenil. Vždy velmi

rozhodn stál proti zneužívání náboženství k úelmstátním a politickým a s toho stanoviska posuzoval a

odsuzoval zejména také ruskou církev státní.

Náboženství a církev pojímal v duchu eskýchreformátor. Dsledn a poád požadova l reformu

katolické církve, nikoli dogmat, nýbrž správy církevní

;

zadal hláviie—zrušeni celibátu a nkteré zmny cír-

kevní organisace, jako zrušení patronátu, zrušení stoly

a t. p. Co do obadu, požadoval zavedení národního

(tedy eského) jazyka do církve.**)

*) Palacký, Djiny III, i, p. 15. (vyd. 3.)

") Nár. Novinj' 1848, 7. ervna.

— 20H —

Pál si církevní jednotu a proto radí k uvedenýmreformám doufaje, že by tím evanjelíci se vrátili docírkve katolické; myslil — 1849, 8. ervna — že

nestanou-li se náprav}', asi polovice lidu pestoupík evanjelíkm a pak zem zmítána bude vn ne-

hodami náboženské roztržky. „Sjednocenost ve víejest skuten nejvtší blaho pro národ a zkušenost

uí, že roztržky ve víe hubí všechnu i politickou sílu

národ. Dixi et salvavi animam!"Pokud bží o Slovany všechny a jejich církevní

rozrznnost, Havhek otázku náboženskou a církevní

má za velmi Juležitoli.*) Mysh', že^u Slovan více

než u národ jiných náboženství sahá do života , a

pj'áv proto 1 pro nás Cechy náboženská otázka mávelikou dležitost. Pokládaje jednotu církevní za žá-

SouCi v národe eském, peje si i náboženskou jed-

notu všech Slovan, „aby stejnou myslí, stejným srdcemvšickni vili a jednmi ústy slovanskými víru jednu

vyznávali." Avšak takové sjednocení musilo by býti

pedevším sjednoceni myslí a srdcí, jak praví; jeho

nutná podmínka je vyvinutí rozumu, aby Slované po-

znali, „kde nejbohatší schránka poklad duchovních"se nalézá; tam se pak mysl nakloní.

Ze tomuto ideálu státní církev ruská nevyhovuje,

práv tak jako církve ostatní, rozumí se Havlíkovisamo sebou — alespo jeho „Kest sv. Vladimíra"

o tom pouiti mže každého, kdo nezná jeho „Kutno-horských Epištol".

Havlíek — jak lánek o Ruších dosvduje —iní rozdíl mezi ruskou státní církví a „povrami odzištných aneb nevzdlaných knží pitrousených" a

mezi skuteným náboženstvím, ekli bychom ideou

*) Srv. Nár. Nov. 1849, 14. února.

— 207 —

pravoslavné církve. V té píin váží si filosofických

názor slavjanofilskNxh, a sice tch slavjanofil,

„kteí pijaté z cizin}' vzdlání skutené ztrávili a na

prospch Ruska obrátili". To mu nevadilo, aby, pokudbyl v ruské vsi, v nedli chodil do kostela a „slo-

vanskou liturgii s velik3''m zalíbením spolen konal",*)

jsa si pi tom vdom, jak praví ve svých Moskevskýchzápiscích, že by v ruském chrám ten, kdo nerozumí

rusky, myslil, že se pán Bh po rusky jmenuje —Nikolaj Pavlovic. A v týchž zápiscích Moskevskýchteme: „Nade mnou nebe povry, pode mnou morezvyk a já mezi nimi na slabé lodce zdravého roz-

umu" — kter3>mžto aforismem charakterisoval své ruské

ovzduší, formuluje zárove všecek svj svobodomyslnýnázor.

Po Havlíkovi a Palackém idee svobodomyslnépoád víc a více slábly v indiferentní liberalism a tou

mrou otázce náboženské a její dležitosti pro vc a

historii eskou nerozumno. Tak jak idea slovanská

se pojímala povrchn, tak povrchn se horovalo o

slovanské bohuslužb a církvi.

V této dob úpadku Sladkovský nespokojil se

abstraktním a planým horováním, ale skuten pe-stoupil k církvi pravoslavné, dávaje takto inem ne-

pochybný výklad tomu, co v ásti kruh liberálních

ideou cyrillomethodjskou se myslí. Ze muž tak

pímý, jako Sladkovský, lovk, jenž pro vc svobod}'

tak mnoho trpl, nespokojil se neupímnou hrouv slovích theologicky zbarvených, i protivník jeho krokumusí uznati ; avšak musíme si býti vdomi, že právu Sladkovského pravoslaví mlo býti prostedkem a

*} Epištoly, 2. vyd. p. 56. Siv. jeho milý popis svátkupravoslavnosti.

^

208

programem politickým a že práv tím nebylo a ne-

stalo se prostedkem nijakým.*) Sladkovského pe-stoupení je zjevným doznáním nedostatenosti tehdejšího

politického a národního programu svobodomyslného.

Úpadek ten po Sladkovském je ješt vtší. Diskusí

o idei cyrillomethodjské v místnostech klubu strany

svobodomyslné jaksi oficieln pijata do národního

programu idea ta, ale v neurité a neupímné for-

mulaci, kolísající mezi obadem a církví a v poslední

píin mezi katolictvím, pravoslavím, husitismem a

bratrstvím. V té vodnatosti hlásá se te v kruzích

svobodomyslnyrh ntáyk a náhn7Pn<;ká, '^fežejní to otázka

i^šeho znovuzrození, protože celé naší historie.

Po Sladkovském ve stran svobodomyslné idea

cyrillomethodjská hájí se elnými stoupenci a hlavntaké orgánem strany, „Nár. Listy". V klubu strany

svobodomyslné (i8. kvtna 1887J pan dr. J. Grégrpronesl se, že „domáhati se bohoslužeb slovanských

*) Pestoupeni Sladkovského bylo skuten politické salto

mortale. Jak vidti z lánkv a eí — dra K. Sladkovského

Slavnostní ei 1878 — , Sladkovský byl v otázkách viry a církve

tcra docela indiferentní; na p. v ei na 5ooletou památku na-

rozenin Husových (r. 1869) Hus je mu pouhý, ovšem nejvzneše-

njší bojovník za všeobecnou svobodu lidskou. S tímto nesprávným

ocenním Husa a tudíž celé naši minulosti souhlasí — a není-li

to omyl tiskový — neznalost té minulosti, jevící se na p. ve

vzývání „Jana" Chelického. V citované ei teme mezi jiným

:

j„rcete, co jest víra ? Nevíte, že víra poíná tam, kde pestává

všeliké vdní lidské, i má kdo právo kaceovati, zatracovati a

upáliti jiného pro to, co on sám neví? Kdož rozumný staral neb

dokonce hádal by se dnes ješt o to, je-li i není-li nutno pi-

jímati pod obojí, aneb zmizel i nezmizel-li chléb ve veeiPán ? . .

." A pece s touto virou-nevérou Sladkovský, jemuž,

jak potvrzovali mn evanjelití duchovní, katechism reformovaný a

bratrský byl píliš orthodoxní, pijal katechism vyznání, jež nejvíce

se liší od jeho názorv — osud pímo tragický a vážné mementonaší svobodomyslnosti.

209

budiž jedním z hlavních odstavc programu, jejž sle-

duje strana naše. Když Nmci staví proti nám hráze,

musí b3ni také nám dovoleno obehnati se pevnou hrázi

v tomto boji na život a na smrt a hrází tou bud ná-

rodu našemu slovanský jazyk v bohoslužb" . . „Chce-me-li pojistiti národní existenci svou, nuže pak všemi

prostedky o to zasame se, aby slovanská bohoslužba

stala se skutkem /' Dr. J. Grégr eká, aby Rím provedl

pro nás tento spasný skutek, vidl by v tom pímousmíení eského národa s papežstvím. ,,Tím hlavnsob poslouží a pomr náš k nmu a k ímskémuknžstvu hned jiným se stane. Dosud staré naše

historické tradice tvoí prohlube mezi národem a

ímským knžstvem; nechf ji Rím peklene uvedenímslovanské liturgie. Knz potom zcela jiné bude míti

u nás postavení, lid spatovati bude v nm ne nepítele,

nýbrž strážce národnosti své !"

Jiní stoupenci svobodomyslné strany, pokud se

vyslovují, neoekávají té národní spásy od íma, ale

mají na mysli obrácení národa ku pravoslaví, které si

pedstavují jakožto církev po výtce slovanskou a ru-

skou. Tak na p. p. Kalas, svj spisek: „Jaká jest

djinná pda hnutí husitského" vnoval ,,PamátceKarla Sladkovského, kterýž první mezi námi vydal

svdectví pravd". Klub strany svobodomyslné, jak už

eeno, vyslovil se v nkterých svých jednáních o

vci ve prospch slovanského obadu, pizvukuje e-níkm s názory v hlavní vci docela opanými.

I se strany staroeské hlásána v téže dob idea

cyrillomethodjská. Pan dr. Rieger vyslovil se

roku 1887 dopisovateli ruského listu pro eckový-chodní obad a staroslovanský církevní jazyk

;jako p.

dr. J. Grégr zstává však v církvi katolické, teba si

také z dvod sociálních a národnostních peje zrušení

14

!1(»

celibátu knžského. Podle dra Riegra národ eskýk ímu ml by se dostat do pomru, v jakém k nmunyní jsou ruští uniati.

IK"

Ve svtle docela jiném za to jeví se idea cyrillo-

methodjská, jak ji hlásají její pívrženci uvdomlePkatolití. Mužové stojící urit pi církvi katolické mají

historické právo i všecky vcné dvody, hlásati tuto

ideu ; stejn má se vc s církevníky pravoslavnými,

pokud totiž lze pipustit, že v dob Methodjov roz-

díly církve vj'chodní a západní byl}' již vyvinuté,

teba nebyl}' již definitivní roztržkou všem oím cír-

kevn organisované. Ujasnní tehdejšího pomru obou

církví vyžadovalo by dosti nesnadný historický výklad

o vývoji dogmatu a správy církevní na východ a

západ; pro nás v Cechách však staí jistý fakt, že

církev Methodjova byla poslušná papeže a že papežovéslovanský obad v zemích našich zavádli a zrušovali.

Jinými slovy : i církev t. zv. Methodjova se slovan-

skou bohoslužbou byla katolická, ímská, ne východní,

obad byl východní, akoli nevíme do které míry.

Mají tedy katolíci a jejich klerikální vdcové plné

historické právo, hlásati ideu cyrillomethodjskou.

Avšak oni mají i právo vcné: kdo stojí na pd cír-

kevní, kdo skuten stojí na stanovisku náboženském,ten má právo, domáhati se pemny bohoslužební

formy, pro toho i obad má smysl a význam. Ovšemnebude uvdomlý církevník v obadu vidt takový

národní všelék, jako naši liberálové a proto klidnsnese, jestliže hierarchie jeho církve obadu toho munepovolí a jestli dokonce na Velehrad k utlaení té

idee pošle jesuity, jak skuten se stalo.

Pochopíme nyní, jak zejména na Morav idea

cyrillomethodjská byla šíena ástí kléru; pochopíme

— 211 —

také, že katolití vdcové idee cyrillomethodjské snaží

se užiti proti církvi východní, hlásáním sjednocení obou

církví. V této poslední píin ješt v posledních letech

zorganisována agitace velmi ilá a dovedná, ale ne-

podaila se, protože práv ani knží ani hierarchie

konec konc nemže dnes náboženství platnji užiti

k cílm výbojným a politickým.

Katolická propaganda cyrillomethodjské idee

roku 1863 velmi úinn se projevila; v letech násle-

dujících idea prohlubována i literárn. Stediskemtohoto slovansko-klerikálniho ruchu bylo Brno s M.

Procházkou a Sušilem v ele; Sušilv slovanštící pe-klad Písma je zajímavým dokladem cyrillomethodj-

ského snažení. *

)

Politický a národní dosah cyrillomethodjské idee

ovšem i naši národní protivníci postehli;pouný a

charakteristick}' projev pro i proti je z té doby vy-

stoupení Hóflerovo proti cyrillomethodjské idei a

odpovd, které se mu dostalo od — Clam Martinice.

Nemže býti pochybnosti, jak se stanoviska sku-

ten pokrokového a eského posuzovati máme tužby

našich liberálních klerikálv a klcrikálních liberál

cyrillomethodjských.

Po stránce methodické je to poblouzení našeho

upílišnného historismu: navazování na minulost co

možná nejvzdálenjší. Skuten nedávno „Siova^obsah idee cyrillomethodjské formulovala taktcr~ l^po-

llTická samostatnost a svéprávnost Velké Mnavy,

') Bližší zprávj' o katolické propagand cyrillomethodjskt.-

tená nalezne již v starších ronících „asopisu katol. duchoven-

stva", ve „Sborníku Velehradském" od r. i88o. Srv. Polívkv re-

ferát v „Athenaeu" 1885, 15. íjna: O kontroversách cyrillometho-

djských.

reáiného gymnaiift

— 212

^2? slovanská demokracie/ '^A nejvtší rozkvt církve

^fovSíisk é na Velké IvioTávg-: . . Sméšny~Tiebo šmutnyto politický nihilism — jak' chcete.

Po stránce vcné tají se aspo lepším liberálm

v idei cyrillomethodjské temné zdání o dležitosti

náboženské otázky pro naše obrození a pro celou naši

historii. Není to nic jiného než dekadentství a sym-

bolism specificky eský se všemi nejasnostmi a se

vším citlivstkárstvím paížských dekadent, líba-

jících ted nohy sv. Františka. Nejasnost: nešetení

velikých rozdíl církevních a dogmatických, historicky

ustálených a tudíž kolísání mezi katolicismem, pravo-

slavím a naší reformací s patinou dosí skepse a ne-

vry ; sentimentálnost : záliba v starých a hlubokých

symbolech obadních, vlastenecké upokojení slovem

staroslovanským, nadšení esthetické krásným církevním

zpvem slovanským. A práv s této stránky — to

spravedliv budiž doznáno — idea cyrillomethodjská

na as chytit mže práv lidi hlubší a lepší, jimž

duchovní fiasko vlastenícího liberalismu již není tajem-

stvím; potud idea cyrillomethodjská je protest proti

všednosti našeho svobodomyslnictví, a zárovei její

výrostkem.

Našeho obrození

smysl národní a historický: humanita.

78/Humanitní ideál, hlásaný Dobrovským a Kollá-

rem, náš ideál obrodní má pro nás Cechy hlubok}^ smysl

národní a historický — humanitou^ pln a opravdovpojatou, navážeme na nejlepší svou dobu v minu-

losti, humanitou pekleneme duchovní a mravní spánek

nkolika století, humanitou kráeti máme v hlavl idského pokroku. Humanita znamená nám náš ná-

rodní úkol vypracovaný a odkázaný nám naším Bratr-

stvím : humanitní ideál je všecek šmýšT HáséHo ná-

fodního života.

Tento náš eský ideál humanitní není romanti-

ckým blouznním. Ovšem humanita bez dsledné úsil-

nosti a úinnosti je mrtvá. Himianitni ideál vyžaduje,

abychom soustavn, všude, ve všem a vždy odpírali

zlému, vlastní a cizí nehumanit spolenosti a jeji

orgánmT osvtný m, církevním, politickým, národním— všem. Humanita není sentimentalita, ale práce a

opt práce.

Tento praktický dosah humanitního úsilí dobepochopil Palacký, zakládaje na humanitním ideálu

214

naši národní a politickou rovnoprávnost. Jakým jinyni

nežli tímto „pirozeným právem" hájiti mohl a mlPalacký naši národnost proti pesile soused? Jakéjiné záštity je slabšímu a menšímu národu proti ná-

rodm silnjším a vtším ?

r^gT^Není pochybnosti, že romantismu doby toto

volarTTpo stálé a dsledné práci nepostaí : co pak

nejsme národ Zižkv a Prokopv? Jsme, ale i Husva — Komenského. Je dobe, díváme-li se zpt do

naší slavn é minulos ti, ale musíme jí také rozumti,

musíme^ z~ní erpati netoliko nadšení, ale i pouení.

V Zižkovi a Táborech vbec, není pochybnosti,

máme eský typ, Zižka to krev z krve naší, kost

z kosti naší — ano, Zižka, to jsme my. Není

to polská exaltace, jakou Mickiewicz velebí — je to

nadšení zvláštní, neztrácející ani na okamžik vdomísvé sleposti, je to fatalistické „ryc nebo nic", je to

srdnatost nezlomná, hrozná sokovi, ale hrozná i vše-

drtícímu vítzi, hrozná tomuto proto, že v hloubi duše

hárá jistá pochybnost a vdomí viny.

A jak by ne — vždy práv i Hus, Komenskýa Bratí jsou typem eským, a jak historie uí, typemtrvalejším a rozšíenjším. Jsme tedy národ Zižkv a

Prokopv, nebo Husv a Komenského? Sami cítíváme,

že nelze býti obojím a proto iníváme pokus, obtyto protivy v sob usmíiti. Avšak nedaí se nám to

ješt, odsud ti zvláštní charakterové necelí, ani Tábo-íte, ani Bratí. I v nynjší naší pokleslosti vidíme to

ustaviné kolísání mezi tma dvma charakter}'^ a kraj-

nostmi — politika posledních let je pímo kopií, ale

nezdaenou, špatnou a malichernou našich velik3'^ch

otc^^ .

/T 8oj Krajnosti táboritskou a bratrskou postehl již

Ki^^j^naTi al charakteristický výraz íonuto svému

poznání, modlívaje se: ,;Dejž nám milý Bože, v pro-

stedek uhoditi!"

Kdo neslýchal by napoád pravidlo o zlaté pro-

stední cest, které prý práv nám Cechm je tak

potebno? Je to však smutné pravidlo a zle nám,

jestli se jím budeme spravovati ; nebof znamená konec

konc, že klátíce se mezi tmi krajnostmi, nemilou

zkušeností poueni hledáme na konec ve své neji-

stot a neuritosti prostednost. Nikoli zlaté prostedí.

— ale souladn spojiti máme ob vlastnosti ve vyšší

jednot duchovní a vzniknou charakterové, hoící tou

pravou úinnou láskou. To pak nebude láska senti-

mentální a romantická, ale láska mužná, pevná, zlatá

a jakožto zlato mkká a pece z kovu a z kovu ryzího,

jednoduchého . . .

Rokycanou bohudíky eské úsilí a myšlení ne-

bylo vyerpáno. V okamžiku, kdy kompaktáta (1436),|

jimiž husitství s chytráckým ímem nemužn se do-

hodlo, byla ujednána, povstal v Chelickém J epší vzoi"

muže eského — jasný, dsledný, neohrožený myslitel

a pracovník a pece nepítel násilí, Hus a Zižka

v jedné duši. lovk cele eský, netknutý latinskou

ueností scholastickou, ale nikoli nepítel pokroku^

naopak velý jeho zastance a šiitel. Chelický stal

se zakladatelem Bratrství.

Z neuritého, nejasného husitství vzkyplo tábor-

^tyí, dsledné v inech podle okamžitého vnuknutí,

nikoli z rozvahy; bylo nepirozené — již za dv de-

sítiletí po smrti Husov bylo^znieno (Lipany 1434).

Avšak zárovei padá i husitství. Nebof kompaktáty

husitství mravn bylo pochováno, — že tak"_dlouho

živoilo, je jen dkaz síly reformaní idee a eslíého;

národa. A v této osudné chvíli hlas svj pozvedá:

— 216 —

\ Chelický, pekonávající husitism rozumem, táborství

,

, lasfeou. Z Chelického povstala církev eska, 'u?rž^ší

se až podnes, nepohlcena nmeckým protestantstvim,

jako husitism, Komenský stal se uitelem všech národ.

( Si^/Tato nepevnost a neucelenost našeho charakteru

netkvi pouze v nedostatku pevné vle a nestálosti

cit v, ale i ve zvláštní n epevnosti a nedslednosti ná-

zoru^ Již naši otcové prohešili se proti Duchu svatému:

zastavili se na pl cest a ty své bratr}', kteí usilovali

o dsledné provedení reformy, potlaili; za to v trest

sami byli potlaeni a potlaen celý národ.

I Správným zpsobem Hus a jeho pedchdcovipqínaTTkázati mravní a náboženskou opravu , uenibylo jmi bud lhostejné anebo alespo vedlejší a pod-

ízené. O obnovu mrav a svobodu svdomí mravníhoa náboženského celý národ eský stál. Z tohoto mrav-

ního a náboženského požadavku Hus a národ celý

dostali se do sporu s ímem, nejvyšší autoritou ve

vcech životní správy.

Jakkoli správné bylo klásti draz na život, pecehusitism pochybil nepochopiv, že nový ž ivot vyžaduje

i mDve uceni; budiž uení to podízené životu, ale n^Uší

Dýti, tak jak ten život, urité, dsledné. V tom však

byla slabá stránka již Husova a jeho následník; ne-

dsledný a neuritý byl Rok3'cana, takový b3'l celý

utrakvism — nomen, omen. Kde není dslednosti a uri-

t osti, tam mysl stává se tkavá, spolenost rozpadá

'se na strany a frakce a konen nastává i mravníúpadek, nebo není mravnosti bez pevného pesvdení.Tal T~ husitism , zapoavši mravní reformou, koniljiii ravn íilTchaošem. Novovký francouzský historik pknjéf cháFakterisujé' slovy: „Zmatek programv a ne-

jasnost idejí v záptí mly zlehení povah, výlunou

— 217 —

péi o prospchy hmotné, zápasy prudké i mahcherné,

oslahe»i^ citu národního." *i

/o2. Y)enis i jinak dobe vycítil z naší minulosti tuto

slabow-^ránku našeho charakteru Jednaje o Rokyca-

novi Denis totiž ekl, že je z tch, „kteí majíce více

smlosti v srdci nežli v duši, dovedou umíti za své, 1

zásady, ale nikoli pijímati nutné dsledky jejich".**)/

Podobné o Husovi samém a prvém hnutí husitském

Denis napsal psychologicky práv tak správn :,(Ce-

chové od první chvíle pozbyvše svého vdce, _který

spise stkvl se cnostmi muedlníka nežli duchem za-

kladatele náboženství, nepoznali ani nepijali nikdy

logických dsledk své smlosti." ***)

' Ano -^ Denis tu správné uhodil na náš zvláštní

kult a pímo náklonnost k muednictvi; v tom jeví se

zvláštní pasivita našeho charakteru. Je "pece významné,

že nejskvlejší historie naše poíná a koní mued-nictvim — sv. Václav a Hus. Tak i naše národní

církev — Jednota — jak praví týž historik, mla prý

pímo poslání muednické, akoli zplodila i nkteréhrdiny, fj Opravdu je záhadou — pro musil Huspodstoupiti smrt, kdežto Wiklif nikoli? Vždyf uenímsvým Hus daleko neb3'l tam, kde Wiklif, jeho duchovní .

rádce — byla smrt ta skuten nutná a neodvratná?

Pro Luther dovedl žíti ? Vím ovšem, jací jsou tu

rozdílové v dob a pomrech místních, — ale zde

nevysvtlují všecko jen ty pomry a okolí, zde pecetaké rozhodovaly i duše a rozum.

A tak silná je ta sklonnost k pasivit, že vímea svtíme i muednictvi falešné — zavedeni a zná-

»

*) Denis, konec samostatnosti eské (Vaiiuriiv preklaiil^. 131.••) pag. 14.

'") pag. 8, 9.

) pag. 397-

121S

rodnéní kultu Jana Nepomuckého práv v dob našehoúpadku je V3'stražným tomu symbolem historickým.

A nepestali jsme míti zálibu ve falešném muednictvi —kde kdo ukazuje své malé rány a žádá obdiv . .

Naši Iži-radikálové politití dokonce i cizin a svémipolitickému odprci imponovati chtjí svými obnaženými boulemi a jizvikami, jako žebráci o poutích . .

Jen pomyšlení na to, že by Cech musil se svého dožebr^kv^. je mn hrozné . . .

r83.)Kdo pozornji se dívá na náš život veejný,neuv+dr pouze to slabošské žebráctví, ale potká se

s z vláštním typem intrikán. Intrikánství toto otravuje

všalt všecek naš~pDspolity^ivot — proto že nedovedoubýt lvové, stávají se liškami, proto že nedovedou být

hrdinové, stávají se lokajové a pomáhají si lokajským

chytráctvím. „Politika" je ideál tchto etných a et-ných lidí.

Slýchati i dvody této bezcharakternosti; malý,

slabý národ si prý jinak nemže pomoci — budžebrat nebo intrikovat.

Je to pravda? Je skuten nutné, aby malý národ,

aby lovk v pomrech malého národa pomáhal si

iTiliikou,_mli lež v rzných svých podobách státi se

pímo národní zb raní ? Mže lovk jen ve velikém

TTárodu být! pravdivým, naprosto pravdivým, nerodí

se mužové bez bázn také v národech malých? Jemachiavelism a lokajství nezbytná zbra potlaen3'ch,

malých a slabých?

Není — i slabý a malý mže dosíci svého cíle

bez intriky, ba jen tak ho vbec dosáhne, jak skute-

nost pouuje. Kdo chce a umí pracovat, nepotebujeintriky.

Život je boj a boj ten práv malým a slabším je

tžký, vždy práv v tom všecek je smysl toho boje —

219

o spravedlnost vždycky jen slabší stáli a jí se domá-hali. Je však možné, obstáti v boji tom estn, akoli

nesnadno. Kristus dal pravidlo: „Aj, já posílám vás

jako ovce mezi vlky; protož budte opatrni jako hadovéa sprostní jako holubice." My Slované od pírody jsmenárodem holubicím — pozor, aby had v nás nezadávil

holubiei . . .

r84JDotkljsem se jen hlavních problém naší národní

paeo^^giky, aby se vidlo, v emž je mravní úkol

našeho obrození. Bude snad jasno, co rozumím úinnouhumanitou. Bude snad jasno, pro a jak jsme našli

v Kollárovi neucelenost, vidouce, jak kolísá mezi ná-

silím a humanitou; bude jasno, co znamená Palackého

program a jaký má a musí míti smysl jeho ideál

Bratrský a konen snad bude také postižen pravý

charakter Havlíkovy národní taktiky.

Havlíek docela jasn postihl slabé stránky e-ského lovka. Havlíek poznal to naše kolísání mezj

hrdinsbdm, vedoucí až k slep násilnosti a mezi ústup-

ností až slabošskou; Havlíek poznal, jak tato naše

v'a~da netkví pouze v nepevnosti charakteru, ale i v té

zvláštní slabosti našeho rozumu ; Havlíek postehl ne-

poctivost toho žebráckého machiavelismu.

Odsud boj jeho proti sentimentálnímu '"vlastenení

a radikalismu. A jak už eeno, práv v tom veliký

byl Havlíek, že jsa tak jasný, uritý a netoliko srdcem,

ale i hlavou poctivý, zstal si dsledný v dobách všech,

byl týž ped revolucí, byl týž v revoluci, byl týž porevoluci. Psychologickou podstatu této poctivosti Ha-vlíek velmi pípadn v3'ložil v lánku, v nmž jedná

o stálosti, vytrvalosti a neohroženosti politické, klada

si otázku, pro i poctiví lidé stávají se nestálými a koneckonc slabými ? „Píina toho jest neuritost a ne-

jasnost jejich politického smýšlení. Puzeni jsouce jenom

— 220 —

okamžitým citem a neuritým nadšením, nedovedli si

ješt utvoiti v hlav pevný systém politických zásad,

a proto kolikráte jim v nadšení peskoí nkolik ko-

leek a hodiny jejich politického smýšlení hroznhmotí, najednou ale zase bez pohnutí státi zstanou.Práv proto, že se jejich smýšlení politické nezakládá

na dobe promyšlených a ustálených zásadách, lehce

se zaleknou a netroufají si to, co skuten smýšlejí,

vždycky také inem vyznati . . . Mužové ale, kteí dle

pevných zásad smýšlejí, kteí si utvoili pevná, ne-

zrušitelná pravidla v politice, pes která nikdy ani

nepeskoí ani nepodlezou; takoví dovedou v as pí-lišné politické bujnosti odporovat pemrštncm, a ne-

dbajíce toho, jestliže pi tom asto utrží nezaslouženénadávky, umjí ochladiti jejich pílišnou zapálenost

a uchrání tím kolikráte vlast od velikého neštstí, za to

ale se také nebojí v zarmoucených dobách politické

sklíenosti povznésti neohrožen hlasu svého proti

škdcm a nepátelm svobody."

Jsm e poád ješt ve stadiu husitství: bez pev-

nosti ^ózílmu nedovedeme zabrániti zmatkm a kon eckonc mravnímu poklesnutí a poklesli jsme již tak

I

daleko, že poínáme již spor o tom, jsou-li nám prý

I

pote^yiL charakterové nebo jasné hlavy . . .

85. jLJ Lipan padlo násilí násilím, p_adla demokracie

esk^ST^fíaTaženTjTz svou vlastní rozháraností — Prokopsám naped s Pražskými se smlouval -^ a spojenou

j^silou šlechty husitské a katolické a ásti mst. Avšaknebylo šlecht dosti, vyraziti lidu me Žižkv a pal-

cáty, lid eský všecek musil b^Hi poroben a právnIzotroen. Usneseno tak v památném roce 1487. Taktedy konila reformace, povstavší pro svobodu dacha,

z'otroenim ducha i tla. Vtšma snmu ovšem již n-kolik let byla katolická, ale husitská šlechta s ní v tom

—i':

— 221 —

byla za jedno — jak záhy stala se nevrná zásadámHusovým! Tak v dob, kdy v Cechách ustavovala se •

Jednota Bratí, vznikl a ustálil se zárove nevolnický;

stát šlechtické oligarchie. _Slechta tu postavila^se^zejm

^protL -lidu všemu, s nímž i ms.tji _s^e cítila zajedno,

pro zákon poroby na sn^ nehlasující. A podivno —

T

státi se tak musilo za krále z Polsky ... '

Šlechta vedla si také podobn jako polská. Auto-

rita královská byla podlomena, moc mst upadla, lid

byl ujamen; šlechta a páni zatím krok za krokempoddávali se panovníkm cizím, i páni pod obojí, až

konen došlo k bitv na Bílé Hoe. Již v srdci eskézem cizinci stáli proti cizincm, nebof Cechové již

nebyli pány své zem, ani katolití ani protestantští,,

tito dokonce již i víru svou byli zamnili za cizí. I

,,Bitva, jež katolíkm vydala echy a jež málem by jim

byla vydala svt, stála císaské dv st padesát muž."*)|

Mohli Cechové býti Prozetelností krutji poníženi,

nežli takovýmto koneným úpadkem, zpeetivším dvou -

stoletou kolísavost? . , .

Tak mstila se neuritost a nedostatek pevnýchzásad, tak mstila se neláska k bližnímu, porobivší

^

r. 1487 vlastní lid. „Psobením zajisté a z nho ply-

noucím mravním i intelektuálním ponížením prostého

lidu stalo"^, ze tento Ztratil zíve a cmne úastenstv í

V5 velikých zájmech celého národa — a kd3'ž nastal \

bÓj o samostatnost, o nejvyssi zájmy celého národa,

tu již nepodstoupil boj ten celý národ, ale toliko

hlavn jen jedna tída, — kteráž nemohla o sobnajíti tolik síly, co celek stejn uvdomlý, stejným

nadšením horoucí."**) Tak doznává sám Palacký

') Denis, p. 736."; Radh. III., p. 155, 15Ó

" 222 -

politický dosah osudného roku 1487, kdy eskášlechta nevrna se stala zásadám humanity, zradivší

duchovní a mravní svobodu. R. 1487 v Cechách láska

k moci a bohatství zvítzila nad eským srdcem a roz-

limem. loto království, vštil Všehrd na konci retor-

maního století, o nž rozbilo se všecko usilování ne-

pátel, zkázu vezme nespravedlností. A nespravedlnost

ta dala se Cechm od echv. Opt týž Všehrd žaluje:

^ Zem eská . . . pevyšuje okolní zem . . . mužností

lidí z ní pošlých, kdyby mužnosti té proti nepátelmsvým, ne sami proti sob užívali, i spravedlností práv,

kdyby je v své pevnosti nepohnut držeti chtli . . .

í 86. jMáme-li s"e tudíž skuten obroditi, musíme od-

init~piiny našeho úpadku: odiniti rok 1487 — tot

nás praktický národní úkol obrodní .

Odiniti rok 1487 — to znarená v eských ze-

mích všem obanm dáti naprostou rovnost ped zá-

konem, to znamená újTnou svobodu svdomí, to zna-

mená státi se pevnými a mravnnni, to znamená plniti

ideály naš í reíormace, to znamená dsledn pracovati

za Ideály humanitní.

r^87.)Koliár když ukazoval nám na dráhu osvty, po-

kr(yi«*-?r lovckosti, ukázal nám tím zárove na úkol,

jejž v XV. století jsme opustili. Kollárova idea hu-

manity — tof zárove historický úkol odiniti r. 1487.Kollárova idea humanit}' byla základem a cílem —

vzájemnost má sloužiti za prostedek, Slované a tudíž

i my Cechové vzájemností slovanskou dovršiti mámeideál lovckosti.

KoUárovu ideu humanity pejali všichni naši ve-

doucí myslitelé, pejali ji politikové, a tak naše nej-

lepší usilování posud je mimodk pokraováním ve ve-

likých ideích dob}' reformní.

223

Kollár ideou humanity spojoval netoliko nás Slo-

. \'any mezi sebou, ale spojoval nás i k národm ostat-

ním a spojil nás také s minulostí. Humanita, istá

lovckost skuten není než ideál všeobecného bratr-

ství, ideál naší Jednoty, ideál v pravd eský.Ukázal jsem, jak pirozeným vývojem od Kollá-

rovy humanity, pojímané jednostrannji ve smyslu ná-

rodnostním, pokroili jsme k humanit ve smysle soci-

álním. Ukázal jsem, jak ve všech oborech našeho snažení

a myšlení projevuje se problém sociální — v politic e,

v*^ literatue a umní, ve vd a filosofii . Vývoj ten

t5yl docela pirozený, i stojí dnes otázka sociální

v popedí otázky eské vbec , aociaini otázka od-

kazuje nás opt a pirozen do století XV., nebo už

tehd}'^ otázku tu poali jsme ešiti a tenkráte rozešili

jsme ji špatn. Rozešením otázky sociální odinímerok 1487 ; nerozešíme-li ji v duchu našich histori-

ckých a národních, v duchu ideál všelidských, od-

vrátíme-li se od svtla ke tm, od lásk}- k násilí —pak vrátíme se do svého hrobu, z nhož už nebudežádr^^fTív z mrtvýchvstání.

/ 88.yOtázka sociální není pouze otázkou dlnickou,

jakV-r5ku~i4tí7 nebyla pouze otázkou seiskeno uau.

Otázka sociální není otázka jedné pouze tídy a kasty,

jest otázkou všech. Povoliti nátlaku dlník poskyt-

nutím všeobecného práva hlasovacího jest rozešenímotázk}' jen ástené a negativní; otázka musí býti roz-

ešena celá a positivn; a to znamená osvtliti a ote-

pliti hlavy a srdce všech, znamená duchu dáti mocnad hmotou, znamená potla iti sebelásku .

Otázka sociální je otázka mravnosti- nemravnosti,

našili a Ucmne numanit}'.

9. I v popedí naší politiky a našich strannických

ojí sociální otázka v konkrétní a užší politické

224

formulaci všeobecného práva hlasovacího. Již Havlíekžádal všeobecné právo hlasovací, Palacký tomu ne-

právem odporoval. To jsme již objasnili.

Strana mladoeská správn si do programu po -

stavila již dávno týž požadavek „demok ratický", Slad-

kbvský dokonce byl pro všeobecné zastoupení pomrné;avšak nebží pouze o tento požadavek, nýbrž o celý

a dsledný smr sociální vší naší národní taktiky.

Mladší generace chápe úkol tíd sociáln silnjších,

eské studentstvo po píklad svých koleg v jiných

zemích poalo dokonce psobit mezi dlnictvem.eský student a eský dlník jsou si hospodásky a

sociáln blízcí -^ již Rudolf Mayer, typ eského stu-

denta, zapl velé verše dlnické.*) Pozdji Barákbyl živým prostedkovatelem mezi studentstvem a dl-

nictvem. Pravda, v tchto starších pokusech bželoješt více o program národnostní a politický, néž

sociální, ale takový byl pirozený vývoj a netoliko

u nás. Dnes bží pedevším o program sociální.

Avšak eský student a eský inteligent vbec nesmíse domnívati, že le rozeným uitelem rol níka a dl-

níka — ve mnohém mže a musí být i jejich žákem,sám maje se teprve uit, jen v míe skrovnjší mžejiným již býti uitelem. Dlnictvo a tídy hospodáskya politicky slabší ne&wjí "nám býti prostedkem ; chy-

bovali bychom, pojímajíce svj úkol vi Helnictvu

jen národnostn a politicky; úkol je mravní a pede-vším mravní : nebží o to, získati dlníky jak se íkává,

') Durdík, Básn Rudolfa Mayer.i 1873, p. 16 charakterisuje

pvce básn „V poledne" takto : „Mayer sešel se svta právv onom rozvoji sil a trvá nám v pamti co student. Ano studentemho mohu zváti . . jakožto zvláštnost mohu ješt pi^idati eskýstudent; co eským studentem ve a hýbe, velo a hýbalo jeho

duchem v nejistším smyslu."

. 225

myšlénce národní, ale o to, zjednávati v celé spole-nosti naší cit pro spravedlnost'— všecko ostatní bude

/90. iDrganisování sociální demokracie pímo vybízí

násNršcky a netoliko politické strany, abychom s lido-

vostí to vzali do opravdy. Strana staroeská, stavíc

se proti všeobecnému právu hlasovacímu, následuje

sice Palackého, ale v tomto punktu neprávem. Mlado-

eská strana neuspla ješt, aby si dosah politických

a sociálních reform, sociální demokracií hlásaných,

náležit vyjasnila, je v otázce sociální bez rady ; n-kteí vdcové patrn se domnívali uiniti požadavkmzadost, podporujíce vznik zvláštní dlnické strany ná-

rodní. Dlnictvu iní se totiž výtka niezinárodnosti a

beznárodnosti. Avšak dlnictvo, vstoupivší do mezi-

i^árodní organ isace soci ální demokracie, nešlo iino u

cestou, iiež kterou de íacto šli a posud^jdou literáti,

literou se vyvíjela naše literatura, o tom ani nemluvíc,

že i kapitál je organisován mezinárodn. A ješt jiná

je analogie s~"vývojem našeho probuzení.

Naši dlníci tak jsou závislí na nmeckých soci-\

álné-demokratických ideách, jak naši buditelé byli zá-

1

visli na nmecké filosofii osvícenské a z týchž kultur- I

nich a zempisných píin. Co Herder byl prvým tti

buditelm, našim dlnickým vo^úm je Marx. "Mf' Dlnická žurnalistika a literatura vyvíjí " se podvlivem vzor nmeckých a domácích. Ráz tohoto

dlnického písemnictví shoduje se netoliko po stránce

formové s literárními vzory staršími, ale i v umleckémpojímání. Tak na p. básn a povídky Krapkovypsány a pojaty jsou starším zpsobem t. zv. roman-tickým, do starších forem spisovných vtsnány jsou

nové myšlénky a plány sociální. Jeví se v tom á-stené psobení starších vzor — dlnictvo te Pflegra

15

a jiné starší spisovatele sociální; hlavn však je tu

obdobný vývoj vbec, proces obrodní rozšíil se na

široké kruhy lidové.

Tyto shody v organisaci a vývoji našeho dl-

nictva a buržoasie dají se nalézti i v politickém oboru.

Naproti dlnictvu nmeckému naše dlnictvo je orga-

nisováno více federativné a autonomistick}', než centra-

lisované dlnictvo nmecké. I v tom tají se charakter

národní, jak ani jinak býti nemže — jsme synové

téže zem, téhož asu a týchž rodiv, o to jde,

• .abychom se všichni bratry také cítili. To je dnes

hlavní smysl Kollárovy humanity.

Pesvdil jsem se, — co se výtky beznárodnosti

týká — nejednou, že naše buržoasní spolenost o nic

není národnjší, ne ní-li dokonce mén národní. ProtoVýtky beznárodnosti jsou plané. Pokud naše literatura

a žurnalistika o duchovní stravu dlnictva se nestará,

potud nemá práva k"*takové obžalob. Chudák, který

si v potu tváe sotva vydlá na chléb, duchovní hlad

svj nemže utišovat denníkem za 25 zl., knihami a

verši za zlatky — nemluvíc ani o obsahu, jenž ne

• vždycky ten duchovní hlad dovede upokojit.

Pokud se však hlavních zásad sociální demokracie

týká, vyslovil jsem se již nejednou, že filosofický a

sociologicky základ sociáln demokratického progranTu

nepijímám . Socialistická filosofie se vyvinula z „kla-

sické" filosofie ; z této filosofie minulého a tohoto

století sociální demokraté erpali názor materialistický,

jenž materialism t. zv. historický 'pokládá za tfieore-'

tický základ socialistické politik}' a filosofie vbec.Y otázkách celkového názoru na svt, v otázkách

o posTF^ícli vcech lovka není ovšem a nemže

býti kompromis. Není zvykem mým o vcech tch

227

innoho mluvit a víru svou házet na pospas našeho!

liberalismu a klerikalismu a proto jen prost opa-i

kuji, že jsem rozhodný odprce materialistického ná-

zoru na svt, es to nauil jsem se být tolerant-

ním a neprohlašovat každého materialistu za lovka'špatného a protimaterialistu za lovka hodného a-

dobrého. Pesvdil jsem se píliš asto, že filosofití'

a theologití odprcové materialismu nejsou o nic

lepší lidé, ba velmi asto horší, hledí-li se na skutky

a život a ne pouze na credo a slova. Kdybychom myprotimaterialisté skuten žili nem aterialisticky, dlni-

"ctvo a sociální demokracie materialismu t)y se nechytala.

Cmím proto rozdii mezi požadavky a jednotil--

vými programovými punkty sociální demokracie a

jejími filosofickými zásadami; iním rozdíl mezi spra-

vedlivými požadavky našeho uITnteného dlnictva" a

)gho cizi tiiosoni, kterou mu vnucuje spoleensk á ne-

spravedlnost a naše netenost. Pokud se týká jednot-

iivých požadavk politickýcTi a sociálních, mám je

Tetšinou za spravedlivé a proto vždy cítil jsem svou

"mravní závaznost, požadaVk}' ty všemožn podporovat

;

v otázkách národohospodáských nejsem odborník a

nedovoluji si rozhodného slova, a le tolik dovedu po-'

soudit, že kritika Marxova a sociáTistických theoretikú

jg' oprávnna a v celku správná, ze vsak jejicn pos~i-

tTvní theorie nemají vtší hodnoty , než upímné a.'

promyšlené theorie jiné. Jestliže sociální demokracie:

z Marxa .iní nedotknutelnou autoritu, pochopuji to,

ale nedovedu se z toho tšit. Proto však, to cítím a

\im velmi dobe, iísmám pražádného dvodu a práva,

stavti se proti požadavkm spravedlnosti a rovného

práva, af požadavky ty se pronášejí od kohokoliv a

ve jménu zásad jakýchkoli. „Který z vás jest lovk,Jehož kdyby prosil syn jeho za chléb, dal by jemu

15*

I

I

228

kámen ?" A my zatim dlnictvu našemu dáváme ka-

meny — literární, filosofické, theologické, politické . . .

Vida hlavni problém otázky sociální v obrozeni

mrav*n írn, nesdílím proto názory, jaké klerikalisni'

v otázce zaujímá, akoli pipouštím, že vyniká nadliberalism v pojímání otázky sociální. I naši klerikálni

vdcové pochopují význam sociální otázky, — a

pedí v tom netoliko Staroechy, ale i Mladoechy.K emu biskup Ketteler vedl katolíky nmecké,k emu katolíky nyní ve Francii vede hr. de M u n,

to poínají chápati i klerikálni vdcové ešti, byvšek tomu vybídnuti prozíravým politikem na trn pa-

pežském.

Zde závoditi mohou a musejí rzné strany, jestliže

v duchu pravdy plniti budou ideál pedkv a buditel— ideál humanitní, pojímaný s toho širokého svto-vého hlediska, jež Kollár tak neúmorn vštpoval. Žezejména také naší šlecht práv zde ešiti jest veliký

úkol, že práv naše šlechta pedevším odiniti musírok 1487, to neteba výslovn podotýkati a opakovati.*)

Nesmíme ovšem ekat na šlechtu — každý tu mámesvé povinnosti a úkoly mnohé a staré, úkoly dnemode dne rostoucí, každý tu mžeme a máme zaínatia hned, nebof v tom je jádro a jediné rozešeníotázky eské a ešiti tuto otázku eskou musíme jeden

každý a všichni a ustavin.

*) To, co posud ešti stavové u vci podnikli, pokládám ovšemza docela nedostatené; mezi jiným ncpiesvdilo mne vylíení dr.

li. Riegra, že by stavové ti v minulém vku, v poátcích našel)i>

obrozeni, jen z daleka byli jednali podle idcálv humanitních. ',.Di

.

B. Rieger, O pomru eských stav k refniniám poddansl<ým z.i

Marie Terezie, 1892.)

— :i2t> —

Doslov, y'— Opakuji pedevším, co jsem eklv peSTn+trVe: nemluvil jsem tu pouze o programe po-

litickém, a proto nedotýkám se mnohých asovýchpodrobností — e jest o celkovém programe národ-

ním. Politiku pokládám /a velmi dležitu. ale nikoli||

f

pro národ za hlavni a pední: hlavní a pední pée V

"ITise musí býti o politiku vnitní, o mravní a osv -

tový pokrok spolenosti. Naše politika jen na tomto

sírsím zaklade kulturního programu mže být úspšná.Pi vlastní své innosti politické a parlamentární

spravoval jsem se názor}' zde vyloženými; mohoutudíž tyto studie také sloužiti za veejné úty z této

mé innosti. Šlo mn proto také o to, pochopit všecky

ty spory a boje, jimiž náš život od posledních let je

tak peplnn, ale práv proto, že tch bojv a sporist osobních bylo tuším již dost, hleme jim po-

rozumt, a nechceme-li íci, že všecko to bouení,rozilování, sváení, žalování atd. nestojí ani za pe-mýšlení. Já alespo nedovedu tak soudit ani o ádnísvých odprc nejmén spravedlivých a vcných.

Máme všichni pocit, že prožíváme krisi a je tomuskuten tak. Krise je vážná, vážnjší, než dovedouposoudit ti, jimž všecek život národní, aneb alespoveejný se vyerpává denní politikou.

Vidím podstatu krise v tom, že asi od let 70tých,

tedy od novjší doby konstitucionální, naše národní

innost uvdomle obrozovací jaksi váznej sklízejí se

plody práce a úsilí dob dívjších, ale nepokrauje se

s dostatek a v pravém pomru k potebám asovýma vlastnímu zmohutnní. Je nás ted pece tém dva-

krát tolik než v poátcích doby Dobrovského, svét

od té doby má tvánost docela jinou: staí náš pra-

covní program, jak jmenovit od Dobrovského, Kollára,

Jungmanna, Havlíka, Palackého nám byl vypracován

I

2oO

V dob a pro dobu tu starší a rozdílnou? Nepoti^ebuje

doplnní? Tu i tam opravy?Program ten potebuje revjs^ V nesouhlasu jeho

formulace a skuteného konání a žití vidím hlavní a

stálé zídlo nejistoty, a to nejistoty netoliko v oboru

politickém. Náš národní program potebuje v mnohýchi základních bodech formulace, duchu a pokroku asupimenjší.

Mluvívá-li se u nás o národním programe, obyejna právem pamatuje se pi tom na program Palackého,

jehož v oprávnné vdnosti nazýváme otcem národa.

Vložil jsem program Palackého — tedy náš

program národní. Ukázal jsem, jak je v podstat témlogickým dovršením obrodního programu Dobrovského

a JC ollárova, a jak a v em je shodný s názory

Havlíkovým i, které vedle Palackého na náš vývoj

mely vliv nejvtší. Ukázal jsem na rzné osnovné

ásti tohoto programu a zejména na to, jak na filo-

sofickém a nábožensko-etiiickém podklad humanity

Koilár zbudoval program národnostní, jejž Palacký a

Havlíek rozšíili na program politický, sociální a kul-

turní vbec. Ukázal jsem, /e idpnii hnminit ni nayázali

jsme docela správn na svou minulost a že program

humanitní všemu našemu snažení národnímu dává

smysl a sankci. ÍTkinianita je náš poslední cil národn í

a historický, humanita je program eský.'

^ Není snadné, nalézti správnou a náležitou formu-

laci všenárodního programu, v nmž by všecky ty hlavní

prvky — humanita, národnost, státoprávnost, sociální

reformy, osvtovost — souladn a v duchu pravém

byly sloueny. Povážímeli, že nemáme tak dlouhé a ne-

petržité tradice jako národové jiní, snadno pochopíme,

jak mohlo se státi, že asem jednotlivé stránky programu

na úkor jednotnosti a souladu celku jednostrann íditi

— 231 —

mohly naši národní taktiku. A skuten ztracena v e-ené již dob jednotnost a tím i uritost a psobivost

našeho usilování. Stalo se a stává se poád, že ze-

jména politické sírany jinak jednají, nežli programové

hlásají, a že vbec o národním programe není uri-

tých, pevných a tudíž inorodých názoru. Nevím, kóc

by nicotná a falešná fráse o rozdílu theorie a praxe

tak byla bžná, jak u nás. Nynjší mladoeská strana

na p. hlásá program státoprávní, ve skutenosti však

postupuje více podle programu nacionálního, nemajíc

také pro nepochopení humanitního cíle uritého a

jednotného plánu sociálního. Podobn však i v litera-

tue vidíme, že školy a smry, které se samy prohla-

šují za jediné eské a oprávnné, ve skutenosti sice

mají rzné' a jist poctivé snahy vlastenecké, ale že

skutky neodpovídají theorii. Snažil jsem se, aby touto

prací tento consensus jednotlivých a hlavních obornaší innosti národní a to ve všech obdobích náležit

vynikl, V menším národ tsná souvislost praktických

a theoretických smr myšlenkových a zejména také

politiky a literatury pirozen více bije do oí.

Poátek této neustálenosti hledati dlužno v dob už

starší; projevil se již docela urit ve stran a smrustaroeském a sice v názorech samého — Palackého.

Nesmíme se o tom klamat, že tvrce a poslední - -

vlastn první — náš národní zákonodárce do svého

díla vnesl sím té nejednotnosti, která postupem asurozvinula se v nynjší již rozháranosf. Ukázal jsem,

jak Palacký sám svj program pozmoval a co to,

znamená (§§ 31, 33, 48, 57, 71, 75). Politický pro-'

gram státoprávní, opírající se o Rakousko a šlechtu

a elící pangermanismu a panrusismu, po pouti na

Rus pozmnn byl programem národnostním a slo-

vanským, akoli ped tím a zárove Palacký poád

hlásal také dležitost a pímo samospasiteinost osvt-ného programu moderniho, odpovídajícího našemusvtovému postavení neboli „svtové centralisaci", jak

se vyjadoval. Z této nerozhodnosti, jevící se tedy

v Palackém samém, vznikla nerozhodná a neucelená

politika staroeská, politika vnjší a vnitní, konivšiúpadkem až neuvitelným. Ze staroeští vdcovéposud píinu toho úpadku hledají v postupování

mladoeské strany, v „agitaci" a v podobných dia-

gnosách, svdí jen o té osudné povrchnosti, do které

strana zabedla. Píiny toho úpadku jsou arci hloub,

jsou pravé v chybách a vadách samého základu. Dnesstrana staroeská, znamenajíc nkteré ty nedostatky

opustila program Palackého již i ve vcech správnýcha pímo základních. Místo revise dopustila se strana

staroeská na programe svého zakladatele reakní re-

sekce.

Vedle a proti stran a smru staroeskému všecky

ostatní strany a smry jsou posud jen pokusem o

nutnou modifikaci národního programu.

To platí také o stran mladoeské, jejíž význama zásluha je v oprávnné oposici proti vadám národní

politiky staroeské a programu Palackého samého.

Avšak strana mladoeská, vedouc tuto oposici, posud ne-

vyspla z negace, a skuten positivního, uritého, celko-

vého programu národního nepodala. Strana mladoeskáješt poád kryje se programem Palackého, jakožto

domnlým jednotným a obecn uznaným programemnárodním. To je však fikce.

Vnitní úpadek strany staroeské ml vliv i na

vývoj strany mladoeské. Jak strana staroeská, a sámPalacký, pozmnila a znejednotila svj a národní pro-

gram, tak zase stran mladoeské Sladkovský porušil

program ješt více, buduje radikálnjší a nacionálnjši

<mr mladoóeský na filosofickém a pímo náboženskémzáklad docela neeském. Avšak práv Palacký Slad-

kovskému poslední svou pozmnou svého programuv program národnostní (spojení ruskoeské) ukázal na

pochybenou dráhu. Sladkovský ve své poctivosti dobepochopil, že nám program úzce národnostní nestaí

a odsud jeho osudné pijetí základu hlubšího sice

a širokého, ale nenárodního. Náš národnostní prograrnjTbyl od samého poátku slovanský a rúsofilský ; vyTožil \

jsem to náležíte a odvodnil; avšak pravé tak jsem I

neváhal povdt, že naše rusofilství nesmí být pojímáno

podle programu tr^zv ! cyrillomeihodejskeho. Hlásáni

ide cyrrUomethodéjské se strany mladoeské, nehledíc

k její neuritosti, je vzdání našeho programu svobodo-

myslného a eského. —\

Odsud tedy nynjší krise a krise netoliko poli-

tická. Z krise této není východu, nežli návratem k na-

semu národnímu a historickému programu humanitnímu,

Jenož dnešní smysl kulturní, sociální, politický a lie-

rární snažil jsem se postihnouti.

Spory a boje posledních let, hledím-li k jejich

živosti (mohly by ovšem se strany starších proti mladším

býti vedeny s vtší estností), jsou mn dkazem, že

-^e vážnost krise obecn pocifuje. Naše situace národní

práv v novjší dob se ztížila a ztžuje ustavin.To Palacký velmi dobe postehl, když ukazoval na

význam, jejž pro naše bytí má dotená „svtovácentralisace". Moderní komunikace, moderní pokrokyvtších a velikých národ ve všech oborech, pro-

myšlené a poád promyšlenjší jejich postupování vinárodm ostatním, relativní volnost zabezpeená kon-

stitucionalismem a rozpoutání obecné konkurence ne-

toliko prmyslové, nýbrž vbec kulturní, pokroky škol-

ství a intelektuální organisace vbec, utužení, roz-

2o4 -

množení a zdokonaleni státní správy — to všecko jsou

faktory tak mocné a práv nové, že vi nim nestaí

nám pi-estávati na formulacích našeho národního pro-

gramu, pl století a v nkterých punktech i století

starých. Opakuji, Palacky', jak jsem drazn upozornil,

dobe, to postehl, ale neuspl toto své poznání ná-

ležit a všestrann rozvést a dsledné svým staršín)

názorm pivtlit. Nikdo nedej se klamat a ukonejšit

našimi úspchy. Úspchy ty jsou, ale nezapomínejme,

že nejsou ahsolutm, nýbrž relativn í, práv tU mérou,"

Iterou ostatní národové, a zejména Nmci, pokroili.

Dnes na nás cizí svt a jeho kultura nedorazí ménnež v dob Kollárov a Dobrovského, naopak více

Í*a intensivnji; stailo-li našim otcm eské slovo, mypracovati musim," aby slovo to uinno bylo eskýmdíchem^ Neni Po paradoxon, ale poznání erpané7 pilného srovnání naší nynjší literatury se starší,

pravím-li, že od r. 1848 a od doby konstitucionalismu

germanisace nás ohrožuje, ekl bych více vniternji,

ffežli v dobách dívjšíchT snad více nežli v dobách

císae Josela.

Já se situace té nijak nebojím, ale ovšem po-

kládám za svou povinnost, na ni ukazovati. Vidím, že

se úkoly, které doba naše má, poznávají; mladší po-

kolení, každý smr spsobem svým, elí upílišenosti

starovlasteneckého historismu pokroilejším a sprá-

vnjším realismem, pokud názvy : historism a realism

lze oznaiti rozdíly snah a tužeb starších a novjších.

Peju si, aby tyto studie naši situaei se všech

stran objasnily a aby tm, kdo s ástí nebo s celkem

souhlasí, byly pohnutkou k dalšímu pemýšlení a pra-

cování. Neekám spásy od žádné strany; ale budemenepemožitelní, jestliže ve všech stranách a tídách

bude vtší poet muž opravdových a myslících, kteí

J-ó^

beze všeho unilouvání a viditelného spojování, každýv kruhu svém, pracovati budou za stejným cílem. Jakoviditelná církev žije církví neviditelnou, tak i my jako

národ budeme bezpen žíti, jestliže nás znaný poetspojeni budeme tím tichým souhlasem, jenž vzniká ze

správného posouzení našeho postavení svtového a ze

správného vysouzení toho, co a jak kde kdo mámepracovat. Pokud se nerozšíí tato neviditelná strana

lidí opravdových a myslících, kteií se nebojí, když toho

poteba, pravd dáti svdectví i veejn, všecka vidi-

telná organisace nám nepostaí.

Studie tyto, jak už oznámeno, jsou jen úvodema vlastn vybídnutím k možnému programu a ustálení

takovéto strany — snad asem promluvím alespoo nkterých jeho bodech základních podrobnji a

plnji.

PEHLED.Našeho obrození

doba prvá: Doba Dobrovského(koní se asi r. 1811).

I. Naše t. zv. obrození na sklonku XVIII. veku v sou-

vislosti s osvobodným hnutím evropským. Úkoly obrození

:

navázati na minulost a uvdomiti si pítomnost a úkoly probudoucnost. Samostatnost kulturní a náš pomr ke kultuenmecké. Poteba filosofického vodítka : nmecká filosofie

humanitní. Kollár nmeckou filosofií humanitní navazujena minulost reformaní. K tomu poteba bylo filosofie

djin. — Kollár a Herderova filosofie djin. Obdobný vý-voj jazyka : od uenecké nminy pomocí starého jazykaa slovanských jazyk k jazyku svému. Národ „filologický"

Krásná literatura a její souvislost s vdeckou. Obroduvývoj poínající literárn a filosoficky dospívá pirozenéku programu politickému a sociálnímu. 2. V dobé probuzenív echách v popedí stála otázka náboženské a filosofické

svobody. Josefinism. Svoboda náboženská a svoboda národní a jazyková. Dobrovský jako osvícenec, pedchdceKollárv. Knží buditelé. Kollár, Šafaík, Palacký prolestanty. Význam toho: navázání na ideály Bratrské3. Význam Kollárovy humanity a osvícenství v dob probuzení. Právo národa a jazyka eského zabezpeena humanitou a osvtou. Šafaík a Palacký dovolávají se humanity. Osvtný charakter našeho znovuzrození. 4. Kollára í. zv. slovanské znovuzrození. Obsah znovuzrození. Slováné vyvíjeli se stejným smrem jako národové ostatní

Vzájemnost národv evropských. Kollár evropskou vzájemnost sesíliti chtl tužší vzájemností slovanskou. 5Svtovost slovanského znovuzrození dosvduje souasnosteskoslovenského uení vzájemnosti, polského mesiánství

— 237 -

a ruského slavjanofilství Srovnáni ueni Kollárova, Mi-ckiewiczova, Kirjevského. Všichni ti eší problém vše-

lidský. 6. Idea národnostní upevuje se na sklonku XVIII.století. Humanita a národnost. Herder hlasatel národnost-ního principu. Kollár a Herder. 7. Národní vdomí u

Slovan bylo hned s poátku slovanské, u nás tedy slo-

vanské a eské zárove. Slavism ve svých hlavních for-

mách : austroslavism — rusoslavism, panslavism rusofilský,

panrusism. 8. Herderovo rusofilství. Filangieri. 9. Slo-

vanské vdomí hned s poátku nové doby je podstatnousouástí národního vdomi eského. Historikové a gra-matikové slovanské vdomí sílí a odvoduji: slavistika

vzniká. Slovanství prvých básník: Puchmajer a jehosbírka. Puchmajer pro austroslavism, ale rozhodn ruso-

filský. Rusofilství hned s poátku význaná podstata slo-

vanského citu a vdomí. Prvý básník eský napsal prvouesko-ruskou mluvnici. 10. Dobrovský, zakladatel slavistiky,

prvý hlasatel slovanské idee. Humanita a slovanství Slo-

vané svtlem lovenstva: Dobrovský a Herder. Dobrovskýa Kollár. Dobrovský je rozhodný rusofil. Jeho austro-

slavism. II. Dobrovského t. zv. pochybnosti v živoucnosteského národa. Pochyboval i Jungmann, Šafaík, Kollár.

Dobrovský jako lovk positivní : jeho estnost a kritickost

vi Nmcm. Miluje svj národ nazávidí Nmcm a ne-

cítí žádného k nim záští. Pochybování Dobrovského aKollárpvo je poznáním vlastní malosti : odsud touha povzájemnosti pedevším slovanské.

Našeho obrození

doba druhá: Doba KoUárovaa Jungmannova.

{1810- 1848.)

12. Druhé období znovuzrození: snahy a smry v-decké a filosofické (1811 1848). Juiigmannv voltairism a

wielandism. Pevláda smr archaeologický. elakovskýmodernjší, lidový. 13. Šafaík jako slavista. Vdeckýdvod, pro studiu eského bytu pedcházela slavistika

Logický pomr všeobecného a specielního poznáváni. 14.

-Slovan a vlastenec." V em tkvi abstraktnost slovanství:

•268

vlivy slovanské a nmecké. Fantastinost, nereálnost. Ne-znalost života a bytu skuten slovanského. Spory o RKZ.Zneužití slovanské analogie v eské historii samým Palackým. 15. Otázka jednotného spisovného jazyka. 16

Polonofilství. Povstání polská 1830 a 1863. Rusoilství.„Strana Hankova." Ant. Marek. 17. Svtlo a stíny. 18.

Kollár syn této doby a hlavni pedstavitel. Vlivy cizí:

Herder a jeho psobeni na naše a jinoslovanské myslitele.

Vlivy domácí: Kollár a Šafaík. Kollár, a vlivy slo-

vanských spisovatel. 19. Slovenské vlivy. VýznamSlovák pro naše obrození a náš národ vbec. Slováci

Jazykov zachovalejší. Kolíárova charakteristika Slovanplatí vlastn o Slovácích. Slováci a jejich bližší stykys ostatními Slovany. Kollárovo svtoobanství humanitnía dráteníek. Kollár a vlivy maarského útisku. 20 Prof.

Sobstianský proti sentimentáln poetickému líení charak-teru staroslovanského: staí Slované nebyli krotcí a pa-sivní, nýbrž bojovní, podnikaví a ukrutní. IdealisovániSlovan z píin hlavn politických (národnostních). Ne-správný názor o starých Slovanech poíná se Herderem.2[. Devatero methodologických pravidel, jimiž se autorspravuje pi posuzováni a studiu národv a obzvlášttaké slovanských. 22. Jsou-li Slované nebojovni a co ne-

bojovnost ta pesnji znamená. Úsudek Leroy-Beaulievo nebojovnosti Rus. Nebojovnost Slovan pi udatnosti^

hrubosti, surovqsti a ukrutnosti. Žižka a Bratí. Slovanskámkkost. 23. ech a Nmec. Pouná historie o zabití

koek. 24. Sobstianský nepesn vykládá starší pramenya uení Herderovo. 25. Pokud a ím vlastn Kollár ne-

kriticky idealisoval Slovan)'. Kollár nemá svého názoruo nebojovnosti Slovan pouze od Herdera. [ak Kollár sámrozumí slovanské mkkosti.

Našeho obrození

doba tetí: doba Palackého a Havlíkova(1848— 1880.)

26. Vývoj pokollárovský ''1848—1888) jakožto tetí ob-

dobí vývoje obrodniho. Vliv Kollárv: Kollár jako národníbuditel. 27. Rok 1848tý jakožto pokraování francouzské

239

revoluce a jeho charakter politický a národnostní. Na:?e

úast v revoluci a jeji ráz Kollárovský. 28 Rok 1848tý

pokrauje ideami francouzské revoluce: Svoboda, rovnost,

bratrství národ. Národ jako mravní a právní osoba.

Rovnoprávnost národ vyplývá z pirozeného práva, tudíž

z požadavk humanitních. Filosofický dosah theorie pi-

rozeného práva národního. 29. Rok 1848tý a naše refor-

mace: význam djin Palackého. Kollárovská humanita

a Palackého ideál eského Bratrství. 30. Kulturní a ná-

rodní program Palackým stává se politickým programem'eskym. Pirozený vj^voj našeho národního programu od

šeobecn humanitního a slovanského k eskému. Palackývdcem a otcem národa. 31. Podrobnjší výklad Palackéhopolitick3^ch názor a jeho shoda s Kollárem. Palackéhoidea humanity: humanita jakožto božnost. Historický pod-

klad humanity : Palackého náboženský ideál. Palackýopravuje Kollárv náboženský racionalism. Palackého pojem státu. Vliv Kantovy a pokantovské filosofie. Idea

federace rakouských národ. Palackého federace a Kol-

lárova vzájemnost. Federace národv a federace zemihistorických daných: „Idea státu Rakouskélio." 32. Právopirozené a historické. Pomr náš k Nmcm hlavní pro-

blém aktuální politiky. Rakouská federace proti panger-

manismu a panrusismu. Federace eská ve federaci ra-

kouské. 33. Idea státního práva eského a idea Kollárova

Rozdíly. Palacký podizuje národnost politickému úelu a

humanit. 34. eská šlechta a její úast v národním a po-

litickém probuzení. 35 Bachovská reakce. Palacký o

reakci a v reakci. 36. Havlíek a jeho poslání. Havlíkovataktika: jeho opravdovost v umeenosti. Co do vci Havlí-

'íek pedevším cítí esky, je Cech. Podstatu ešství za-

kládá na svobodomyslnosti. Havlíek v stálém boji proti

duchovni reakci; reforma cirkevnijehoživotní ideál. Havlíkveský, lidový, realistický sloh. Havlíek jako žurnalista

a literát: cclkovost a propracovanost jeho povšechného ná-

zoru politického a filosofického. Havlíek vystihá se vadhistorismu, je lovk vcí a pítomnosti, ljvk moderní,pokrokový. Havlíek jako kritik : revolucionoval literaturu.

37. Havlíek s Palackým za jedno v požadování rakouskéfederace. Havlíek pro federaci národ. Havlíek propirozené právo na základ Rousseauovy theorie smluvní.

38. Demokratism roku 1848tého. Havlíek, Palacký (Rieger):

„Všeliké moci ve stát vycházejí z lidu." 39. Pojem de-

240

mokracie u Palackého a Havlíka. Palacký a Havlíek osociální otázce. Palacký proti všeobecnému právu hlasuvacímu, Havlíek pro, akoli se drží liberalistického ná-zoru o státu. Humanita a všeobecné právo hlasovací. Hu-manita extensivn a intensivn. „lovk" i humanit nestaí40. Havlíek je lidovjší Palackého. Objasnní pojmu a vývojilidovosti z ideálu humanitního. Od minulého století roz-.šiuje se pojem národa: rozumí seslovem tím veliká massalidu posud od spolené duchovni práce vyddné. Národ,lid jakožto pirozený kulturní orgán lovenstva. Studiumlidového umni a vdní, rozšíení lidových práv. („Ná-rodní," „lidový," „prostonárodní") Kollár, Havlíek/ Pa-lacký. 41. Palacký a Havlíek. Shody a rznosti národ-ního programu. 42. Smry a pozdjší strany, staroeská amladoeská. Podstata strany straroeské. Palacký správnuril její rozdíl od strany mladoeské. 43. Charakteristikasmru a strany mladoeské. 44. Náš liberalism. Jung-mannv krejí vící v erta. Uení jesuitská. 45. Náškonservatism. Poátkové opravdovjšího katolického písem-nictví. 46. Konstituni a parlamentární éra zahájená íjno-vým diplomem : vznik „Idee státu Rakouského". Státo-právní pemny v Rakousku a naše pasivní oposice, jakožtopoátek politiky obrozovací. Význam pasivní oposice azahájení politiky aktivní. Poznání, že politika nás nespasí.Palacký o dosahu svtové organisace pro naši politickousamostatnost. Problém státu malého. Spasí nás jenneúmorná práce osvtová. Dovršení obrozeni politickousvésprávou a samostatností. 47. Prvé politické vystoupeníslovanské : Slovanský sjezd v Praze roku 1848. Austro-slavism a jeho služby mouenínské. „Idea státu Ra-kouského" taktéž austroslavistická. Austroslavism stavíse Palackým a Havlíkem proti Rusku z dvod svobodo-myslnosti. Povstání polské r. 1863. Slavnost Velehradská:idea cyrillomethodjská. Pouf do Moskvy roku 1867. 48.

„Idea státu Rakouského" po cest na Rus. PalackéhoDoslov z roku 1872. Proti panovanosti Nmc a MaarPalacký se dovolává Kollárovského všeslovanstvi a nad to

pímého spojenství rusko-eského. Obrozovací politika konise obrozovací ideou slovanskou, totiž rusofilskou. 49. Jakožtoprostedek vedoucí k tmto cílm politickým a kulturním Palacký doporuuje nenásili a práci osvtnou. Zá\t Pa-lackého. Politika znovuzrození koni také ideou humanity.50. Slovanská idea v literatue a umní. Smysl Havlíkova

241

hesla : ech ne Slovan I Havlíkv vlastni výklad : vzá-

jemnost slovanská pium desiderium. Posavadní skutenánevzájemnost. Mylná theorie o našem prostedkováni mezizápadem a V3>chodem. Havlíek slovanský spisovatel tohotoobdobí. echova „Slavie" a Zeyerova „Poesie". 51. Novýsmr básnický a literární uveden byronismem. Máchvvýznam. Mácha a Kollár. Hálek pokrauje na drázeMáchové. Píin}' toho opoždní: nemáme ješt literatury.

Hálek a Neruda pro eského lovka. Sociální smr litera-

tury: Hálek, Neruda, Nmcová, Svtlá^ Pfleger-Moravský,Rudolf Meyer. Neruda jako básník slovanský, eský, lidový

a pímo sociální. Smr kosmopolitický : eklekticism ajednostranné vlivy cizí — realism lidový (Havlíek, Neruda).

52. Slovanská idea ve vj-tvarném umni. eského výtvar-ného umni je po skrovnu; jeho závislost na cizím vy-

školeni a na cizí podpoe. Historický a vjastenecký obraznení vždy eský a skutené národní. eská, slovanskáhudba. Smetana. Sporj^ o slovanskou ' a všeslovanskouhudbu. 53. Slovanská idea ve filosofii a vd. Filosofický

ráz dob, pirozenj' vliv nmecké filosofie. Palacký, Havlíek.Problém eské a slovanské filosofie :

' Augustin Smetana.I eská filosofie nesla se k humanit ajnárodnosti ; Smetanadsledn ji pikazuje problém sociální. 54. eská vda a

školství. V tomto období domohli jsme se škol stednícha technik}' ; význam toho. Vda u nás pstuje se více po-

pulárn a prakticky než pesn a theoreticky. Momentv tom lidový, ale zárove nedostatek pesnosti. Školství

národa Komenského, jaké by mlo býti: škola konkrétní

cil humanitních tužeb osvícenských. Ne toliko mnohost, ale

jakost škol — školská politika eská kráej v ele snah o re-

formu školství. 55. Humanita jako cil vyžaduje humanitárníprostedky. Otázka po národní taktice": nenásilím ale osvtou,vzdláním, vdním. Palackého ureni našeho humanisu-jícího postupu. 56. Otázka po jednotlivých pedmtecha smrech osvtné práce národní. Pevládání historismu

a jeho jednostrannost : pítomnost a budoucnost musí být

hlavním pedmtem našich starosti, ne minulost. Na této

studii objasuje se smysl tohoto požadavku. 57 PlányPurkyov}' doplující] historism Palackého. Ušili o encyklo-

pedii Jungmannovo a Palackého. Komensk}' tu pedchdcesvou pansofií. Palacký poznal 1852 národní dležitost mo-derní vdy pírodní a jeho plány o její popularisování.

Lidovost a spolu svtovost tohoto úsilí. Komenský meta-líi

- 242 —

fysiku zpopularisovati chtl 81etým dtem. Palackého usi-

lováni o vzdláni reální a Havlíkovo: pry s idealismem,radji skutenost. Novjší realism. 58. Žurnalistika jakoliterární nástroj obrození. Význam žurnalistik}^ v novédob a obzvlášt eské. Palacký, Havlíek žurnalisty.

Havlíek žurnalista svtového významu. Odkud pochodímocný vliv eské žurnalistiky na veejné mínní': nemníbohatého písemnictví. Úpadek naši žurnalistiky jako bás-nictví cizími vzory. Žurnalistika pirozený orgán lidovéhohnutí. Barák dlníkm a studentm. Vliv žurnalistiky nanaši akademickou intelligenci. Národní Listy.

Našeho obrozeni

doba tvrtá : asové smry a tužby.

59. Poslední (tvrté) období od poátku let 80tých.Charakterisuje se zahájením aktivní politiky a ustavenímv3'Sokých škol eskjxh. Universita dovršením osvícenskéhoa humanitního ideálu. Význam university pro národ v mi-nulosti a nyní. Úkol eských škol vysokých. 60. Spor oRKZ: jeho význam vdecký a národní. "Odstranní pod-vržených rukopisv úkol mravní a vdecký nové universit}'.

Revise starovlasteneckých názor o minulosti. Pokraováníve vdecké innosti Dobrovského. Pro žurnalistika hájila

rukopisy? Žurnalistika a nová škola vdecká. Spor serozšiuje a nastává kritická revise vší národní organisaceduchovní, konené i pohtické. Dva tábory: starovlasteneckýa kriticko-vdecký. 61. Podstata realismu. Realism pro-

test proti uprílišnému historismu. Literární revoluce: reviseobrodního programu. Kritika a sebeobžaloba. Prohloubenia doplnní literárního, vdeckého a filosofického vzdláni.Realism pro pírodní a hlavn sociální vdy. Znárodnnivdy a filosofie; socialisace vdeckého a filosofického vzd-láni. 62. Hlavní politické zásady realismu. Humanita jakopožadavek sociálních reíorm. Sociální otázka otázkou pf)

výtce eskou. V politice vnjší program Palackého: veshod s Nmci usilovat o státoprávní samostatnost eskýchzemí. Dohodnutí s Nmci samosprávou co nejvtší. Politickátaktika : dsledné využitkování všech moderních pokrok.Havlíkovo slovo o postavení mezi stranou radikálnía konzervativní. Proti politické pasivit a násilí: od-

i::

piráti zlu dsledné, všude a poád. Tak z v. lidé hodnía dobi. Pro násilnou taktiku není píinj'. Konstitucionalismzabezpeuje relativní svobodu - poteba práce, práce t. zv.

drobné. Politika vnitní dležitjší než vnjší: samoinnosta víra v policii. Osudný omyl i Palackého a Havlíka, ževšecek náš život se uruje odporem proti náporu nme-ckému a vlád}'. Nejsme tak malí — život náš má positivní

obsah, vyvíjí se positivn, podle toho budiž i politika na-

prosto aktivní. Pomr realismu ke stranám: co znamenámethoda v politice. Realism uvdomlým pokraovánímHavlíka a Dobrovského. 63. Jiné smr)^ literárního do-

rostu. Poátkové literatury kritické a její význam proliterární revoluci. 64. Vystoupeni Macharovo a jeho vý-znam. Vrchlický jako eklektik. Smry starší a nové. Básnictvílidové eské. (Sv. ech, .Simáek.) Vlivy cizí. 65. Výtvarnéumní a hudba. Poteba filosofie umní a hudby eské.Smry pokrokové v hudb. 66. Umni a krásná literatura

posud hlavním uitelem národním. Náš vývoj vdecký.Jazykozpyt a historie. Studium jazyka žijícího. Historismv historii. Doplnní a opraveni Palackého. PokraovániPalackého jako historie protireformace. Dležitost tohoúkolu. Poteba djin kulturních: djiny literatury, umni a

vd. Naše pokroky v pírodních vdách a mathematice.eská filosofie. • 6^^_Poteba organisovati vdeckou práci.

O úkolech akadiriie eské: Peklady, popularisace vd,vydává_ní cenných památek starých a t. p. 68. Samostat-nost kulturní: Eklekticism. Co znamená: dívati se na náškulturní život positivn ? Historie eská nevyerpává se

antagonismem proti Nmcm 69. I.'koIy národní praxe.

Národní technika, prmysl a obchod. (Hermann o eskémkupectví.) Národní hygienika a t. p. Vzorná správa našichobcí: opt o politice vnitní. 70. Úkol politiky a pojem ná-rodnosti se musí rozšíit a prohloubit. Slovanská idea.

Slovanská idea v krásné literatue : ech a Zeyer. Žurna-listika a literáti pro a proti. Licr proti slavjanofilství.

Dobrý vliv rukopisných spor. Politický program slovan-

ský: austroslavism. Dr. Rieger proti Lamanskému. Dr.

Mattuš vraci se k národní federaci rakouské ve jménu po-

litické rovnováhy. 71. Úpadek starších smr, staroeskéhoa mladoeského. Neblahý vliv passivní politiky a následu-

dující jí peceovaní politiky aktivní. Politika nás nespasí.

Politice naší nedostává se náležit theoretického podkladu.Nedostatek vzdlání a zejména vzdlání sociálního a poli-

IH*

24 1

tického. Naše ddiOná nepevnost intellektuální. Nepevnostprogramu zavinna i tiin, že Palacký vzdal se svého pro-

gramu a Sladkovský svého. _l'7.2'- Nedostatek politického

vzdlání na mladoeské stran. Odsud spojení s realisty avznik hnutí t. zv. pokrokového. Budoucnost mladoeskéstrany v reform a pokraování na dráze Havlíkové, t. j.

v pijetí realismu. 73. Otázka studentská. Kulturní a po-

litický význam studentstva v dobách pi-ed r. 1848 a pí-iny toho. V dob nové význam ten je jiný, student neníjiž hlavním šiiitelem pokrokových ideí. Studentstvo všudeod politických otázek pechází k sociálním. Hnutí t. zv. po-krokové. Krise v studentstvu. Nedostatek vzdlávacíchprostedk a neblahý toho vliv. Mravní život našeho stu-

dentstva. Student v malém národ: sebevzdlání a sebevý-chova. 74. Úpadek strany šlechtické. Nenárodnost a nelido-

vost eské šlechty. Nyni je pod vedením klerikalismu.

Staví se tudíž proti základním požadavkm eského pro-gramu kulturního. Odtud slabost jejího politického programu,teba státoprávního. Feudální výlunost rakouské a zejménaeské šlechty. Palacký o národním úkole šlecht3\ Její úkolsociální. 75. Úpadek v.šech posavadnich stran a smrv upili-

šeným historismem. Co znamená Palackého výrok, že je

„životní otázkou národa našeho" úast v moderní, my-šlenkové a technologické práci. Abstraktnost a nerodivostbžného programu politického a národnostního. Politickj'^

program založený býti musí na kulturním. Politická samo-statnost také jen prostedkem, ne posledním cílem. Malýnárod dovede býti i politicky samostatným pouze prová-dním svého kulturního a mravního programu. Úpadekpolitických stran jeví se v zapomínání obrodních ideál.Kollár, Palacký, Havlíek neznámí. 76. Organisace smrua strany kleriícální. Cíl hnutí katolického: vyvrátit filoso-

fické základy Palackého historie. Klerikalismu v tom je

nejostejší odprce realism. Uskutenní reformníchideál v dané form církevní. Historie se neopakuje.Náboženství a lidovost. Nedostatky nynjšího liberalismu.

77. Idea t. zv. cyrillomethodjská jakožto náboženskáotázka. Nestaí národní program obrozovací — obrodímese uskutenním idee cyrillomethodjské? Hlásá se ideoucyrillomethodjskou katolicism nebo pravoslaví? Otázkabohoslužebného obadu. Naše reformace s pravoslavím nic

nemá positivn spoleného. Naše reformace není pokrao-váním moravské církve methodjské. Hus o svém pomru

24.-.

k církvi ímské. Pro starší theologové Iiusitští a bratrsl

hledali v církvi pravoslavné svou matku a ve kterém smysluHistorie idee cyrillomethodjské: V dob starší až po Dobrovského ; Dobrovský a následníci : Kollár : Palacky : Novjší historikové eští a ruští : Havlíek. Idea cyrillo

methodjská a strana svobodonn-slná : Sladkovský — Ideacyrillomethodéjská katolická — Co znamená liberalistická

propaganda této idee: fiasko vlastenícího liberalismu.

Našeho obrození

smysl národní a historický: humanita.

78. Humanitní ideál ideálem národním, historickým,eským : eské Bratrství. Humanita není romantism asentimentálnost, nýbrž úsilná práce. Praktický dosah huma-nitního ideálu. 79. Jsme národ Žižkv a Prokopv neboHusv a Komenského ? Naše osudná nestálost a kolísavostmezi krajnostmi táboritskou a bratrskou. 80. Modlitba Roky-canova. Nesprávné pravidlo o zlaté prostednosti. Syntheseobou t5'p v typ V3'šší, jednotný : Chelický lepší vzor lo-vka eského. 81. Naše charakterová neucelenost netkvípouze v nestálosti a nedslednosti vle, ale i rozumu. Ne-dostatek husitismu. Hích proti Duchu svatému: „utrakvism".82. Naše passivita : náš kult muednictví. Naše záliba vefalešném muednictví. Lžiradikalism a žebrota politická.

83. Lze se malému národu obejíti bez politické intriky ?

Macchiavelism a práce. Kristovo pravidlo. 84. Mravní úkolnašeho obrození : úinná humanita. Kolísáni Kollárovo rnezi

humanitou a násilím. Palackého ideál Bratrský. Havlíekjako národní vychovatel obrodní : jeho poueni o poctivosti,

stálosti, vytrvalosti a pravé neohroženosti. 85. Píina na-šeho národního úpadku: zpronevili jsme se ideálm re-

formaním. Na míst Bratrství zotroení lidu zákonemroku 1487. Další úpadek, až na Bílé Hoe, padla dvou-stoletá nestálost a kolísavost. Všehrd o píin našehoúpadku. 86. Obrození státi se mže jen odinním píiny,pro niž jsme upadli: odiniti rok 1487. Co to znamená.8y. Kollárova idea humanity a úkol z r. 1487. Idea huma-nity úkolem všelidským, slovanským a eským. Humanitaa Bratrství. Idea humanity netoliko národnostní, alepedevším sociální. Sociální otázka a eská otázka. Otázka

- 2ir. -

sociální a r. 1487. 88. Otázka sociální není pouze otázkou

dlnickou, nýbrž otázkou mravní. 89. Problém sociální pod-

statou vší národní taktiky. TJkol ti-íd sociáln silnjších

a hlavn také eské inteligence. Pokrokové hnutí a dlnictvo

Rudolf Mayer a Barák pedchdcové pokrokár. Úkol vidlnictvu není národní a politický, ale mravní. 90. Sociální

demokracie. Chování strany staroeské a mladoeskév otázkách sociálních. Dlnická strana t. zv. národní. Smyslmezinárodní organisace eské sociální demokracie. Její zá-

vislost na nmeckých vzorech nejiná než naší starší lite-

ratury vbec. Herder a Marx. Literatura a žurnalistika.

Shoda s literaturou a žurnalistikou vlasteneckou. Shodapolitické organisace : eské dlnictvo je organisováno fede-

rativn a autonomisticky. Dlnictvo není protinárodní a bez-

národní. Naše literatura dlnictvu a chudým nepístupna.

Sociální demokracie liší se od národního programu svýmfilosofickým základem. Nedostatenost t. zv. historického

materialismu a materialistického názoru na svt vbec.Rozdíl mezi spravedlivými požadavky tíd potlaenýcha jejich filosofii. Klerikalism a šlechta vi dlnictvu. Otázkaeská a otázkii sociální. Doslov.

^?

tíf.

PLEASE DO NOT REMOVE

CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET

UNIVERSITY OF TORONTO LIBRARY

DB

M3$

Masaryk, Tomas Garrigueeska otázka