Česká zem ědělská univerzita v Praze - Nemoci morčat · 2012. 9. 8. · Česká zem ědělská univerzita v Praze Fakulta agrobiologie, potravinových a p řírodních zdroj

Česká zemědělská univerzita v Praze

Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů

Katedra obecné zootechniky a etologie

ZDRAVOTNÍ PORUCHY MOR ČAT A MOŽNOSTI JEJICH PREVENCE

Vedoucí bakalářské práce: doc. Ing. Lukáš Jebavý, CSc.

Autor: Jaroslava Khunová Benešová

2012

Aplikaci výstupů této bakalářské práce podstupujete NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ. Autorka nenese žádnou odpovědnost za případné následky 2

OBSAH

1 ÚVOD ................................................................................................................................. 4

1.1 MORČE ........................................................................................................................ 4

1.2 CÍL PRÁCE .................................................................................................................... 6

2 LITERÁRNÍ REŠERŠE................................................................................................... 7

2.1 ONEMOCNĚNÍ KŮŽE ..................................................................................................... 7

2.1.1 VNĚJŠÍ PARAZITI ........................................................................................................ 7

2.1.1.1 SVRAB ................................................................................................................ 7

2.1.1.2 VŠENKY ............................................................................................................. 9

2.1.1.3 ROZTOČI (CHEYLETIELLA PARASITOVORAX, CHIRODISCOIDES CAVIAE) ............... 10

2.1.1.4 TROMBICULÓZA, BLECHY, KLÍŠŤATA .............................................................. 10

2.1.2 NEMOCI KŮŽE BAKTERIÁLNÍHO PŮVODU ................................................................. 11

2.1.2.1 PODODERMATITIS ............................................................................................ 11

2.1.3 ALERGIE .................................................................................................................. 12

2.1.4 PLÍSNĚ (DERMATOFYTÓZA) ..................................................................................... 13

2.1.5 HORMONÁLNÍ PŘÍČINY NEMOCI KŮŽE ...................................................................... 14

2.1.6 ABSCES (CERVIKÁLNÍ LYMFADENITIDA ) A KOŽNÍ NÁDORY ...................................... 15

2.2 NEMOCI ZAŽÍVACÍHO ÚSTROJÍ .................................................................................... 16

2.2.1 PŘERŮSTÁNÍ ZUBŮ (MALOKLUZE ) ............................................................................ 18

2.2.2 PRŮJEM (DIARRHOEA) ............................................................................................. 19

2.2.2.1 ENTEROTOXÉMIE (PRŮJEM V DŮSLEDKU LÉČBY ANTIBIOTIKY ) ........................ 21

2.2.2.2 BAKTERIÁLNÍ ZÁN ĚTY STŘEV ........................................................................... 22

2.2.2.2.1 Salmonelóza ........................................................................................... 22

2.2.2.2.2 Pseudo-tuberkulóza ............................................................................... 23

2.2.2.2.3 Tyzzerova nemoc ................................................................................... 23

2.2.2.2.4 Jiné bakteriální záněty střev ................................................................ 24

2.2.2.3 PARAZITÁRNÍ ZÁN ĚT STŘEV ............................................................................. 24

2.2.2.3.1 Kokcidióza ............................................................................................. 24

2.2.2.4 GIARDIÓZA ....................................................................................................... 25

2.2.3 ZÁCPA (OBSTIPACE) ................................................................................................ 26

2.2.4 NADMUTÍ (TYMPANIE) ............................................................................................ 26

2.2.5 NECHUTENSTVÍ (ANOREXIE) ................................................................................... 27

2.3 NEMOCI DÝCHACÍHO ÚSTROJÍ .................................................................................... 29

2.3.1 BAKTERIÁLNÍ PNEUMONIE ....................................................................................... 30

2.3.2 ZÁPAL PLIC .............................................................................................................. 31

2.4 NEMOCI POHYBOVÉ A NERVOVÉ SOUSTAVY ............................................................... 31


2.4.1 KŘEČE, TŘES ............................................................................................................ 31

2.4.2 KULHÁNÍ ................................................................................................................. 32

2.4.3 OCHRNUTÍ ............................................................................................................... 32

2.4.4 NEDOSTATEK VITAMINU C ...................................................................................... 33

2.4.5 ONEMOCNĚNÍ KLOUBŮ (OSTEOARTRITIDA) ............................................................. 35

2.4.6 LYMFOCYTÁRNÍ CHORIOMENINGITIDA (LCM) ........................................................ 36

2.5 ONEMOCNĚNÍ VYLUČOVACÍHO A ROZMNOŽOVACÍHO SYSTÉMU ................................. 36

2.5.1 LEDVINOVÉ A MOČOVÉ KAMENY ............................................................................. 36

2.5.2 ZÁNĚTY MOČOVÝCH CEST ....................................................................................... 37

2.5.3 TOXÉMIE (KETÓZA) BŘEZÍCH SAMIC ........................................................................ 38

2.5.4 OVARIÁLNÍ CYSTY ................................................................................................... 39

2.5.5 IMPAKCE .................................................................................................................. 40

2.6 NÁDOROVÁ ONEMOCNĚNÍ .......................................................................................... 40

2.6.1 LEUKÉMIE ............................................................................................................... 40

3 VÝSKYT ONEMOCN ĚNÍ U MORČAT REGISTROVANÝCH CHOVATEL Ů V ČR ......................................................................................................................................... 41

3.1 CELKOVÁ ČETNOST JEDNOTLIVÝCH ONEMOCNĚNÍ ..................................................... 41

3.2 ONEMOCNĚNÍ KŮŽE ................................................................................................... 42

3.3 ONEMOCNĚNÍ ZAŽÍVACÍHO ÚSTROJÍ ........................................................................... 44

3.4 ONEMOCNĚNÍ DÝCHACÍHO ÚSTROJÍ ........................................................................... 47

3.5 ONEMOCNĚNÍ MOČOVÉHO A ROZMNOŽOVACÍHO ÚSTROJÍ .......................................... 48

3.6 ONEMOCNĚNÍ NERVOVÉHO A POHYBOVÉHO ÚSTROJÍ ................................................. 51

3.7 ONEMOCNĚNÍ V OBLASTI OČÍ, UŠÍ, NOSU A KRKU ....................................................... 52

4 ZÁVĚR ............................................................................................................................ 54

5 POUŽITÁ LITERATURA ............................................................................................. 55

5.1 TIŠTĚNÉ ZDROJE ......................................................................................................... 55

5.2 INTERNETOVÉ ZDROJE ................................................................................................ 56

6 SEZNAM OBRÁZK Ů .................................................................................................... 58

7 SEZNAM GRAFŮ .......................................................................................................... 58

8 PŘÍLOHY ........................................................................................................................ 59

8.1 MORČE - ZÁKLADNÍ BIOLOGICKÉ ÚDAJE .................................................................... 59

8.2 MORČE - VÝZNAMNÉ FYZIOLOGICKÉ HODNOTY ......................................................... 59

8.3 SEZNAM VHODNÉ ZELENINY S UVEDENÝM OBSAHEM VITAMINU C ............................ 60

8.4 SEZNAM VHODNÉHO OVOCE S UVEDENÝM OBSAHEM VITAMINU C ............................ 63

1. ÚVOD


1 Úvod

1.1 Mor če

„Morče je vlastně takové zvířátko, které klame tělem. Ačkoliv vypadá jako neohrabaný

medvídek, přesto se v něm skrývá spousta energie. Na svět pohlíží korálkovýma očima a

šibalským výrazem ve tváři, kterým si získává srdce mnoha dětí a dospělých.“

(Velenská 2009)

Morče domácí (Cavia aperea var. Porcellus) dle zoologického členění zařazujeme do třídy:

Savci (Mammalia); řádu: Hlodavci (Rodentia); podřádu: Dikobrazočelistní (Hystricognathi)

a čeledi: Mor čatovití (Caviidae). (Velenská 2007)

Hlodavci patří vůbec k nejpočetnější skupině savců, která začleňuje přibližně 1800

jednotlivých druhů, což představuje dobrou polovinu všech savců (Alderton 2000). Morčata

pocházejí z Jižní Ameriky, kde dodnes žijí divocí předkové našich morčat domácích ve volné

přírodě. Na naší Zemi se objevila někdy před 35 až 40 miliony let. Naproti této době je člověk

jako domácí zvířata nechová příliš dlouho. Jak dokazují archeologické nálezy, přibližně před

10 000 lety se morčata začala „přátelit“ s člověkem, objevovala se postupně v blízkosti

lidských příbytků, kde si přilepšovala zbytky jídel. Časem lidé zjistili, že morčata jim mohou

posloužit ke zpestření jídelníčku. Začali je tedy cíleně chovat. V době mezi 9000 až 3000 před

n. l. docházelo k jejich postupné domestikaci, tedy přeměně divokého morčete na domácí.

Dodnes se s přesvědčivostí neprokázalo, zda to na počátku zdomácnění bylo morče divoké

(Cavia aperea), k čemuž se přiklání většinový názor, nebo podle některých zoologů morče

horské (Cavia tschudii). (Velenská 2009, Schippers 1999, Motyčkovi 1992, Behrend,

Skogstad 2006)

Jak uvádějí (Behrend, Skogstad 2006): „U Kečuů, tedy inckého národa, nebyla morčata pouze

obměnou v jídelníčku, ale i obětními zvířaty. Především morčata s hnědými a bílými

skvrnami byla obětována bohu slunce nebo vkládána do hrobů spolu s mrtvými.“ Morčata

nesloužila Inkům jen jako zdroj potravy a obětina, chovali je rovněž jako domácí mazlíčky

pro obveselení své a svých dětí. Zvířata žila s Inky v domech a volně pobíhala i v jejich okolí.

Již tehdy morčata existovala v mnoha barevných variantách. Jak popisuje (Schippers 1999),

v dobách objevení Jižní Ameriky chovali Inkové například červená, hnědá, černá nebo

dvoubarevná morčata. (Altmann 2006) dodává, že u mumií morčat nalezených na starých

pohřebištích, byly zjištěny všechny barvy srsti až na černou, ale to pravděpodobně jen proto,

1. ÚVOD


že černá barva mohla být spojována se zlem. Ještě dnes se v Jižní Americe můžeme setkat se

starými zvyky Inků; například podle dodnes praktikovaných rituálů morče přejímá do svého

těla lidské nemoci a neduhy. Již tehdy, v dobách Inků, byla vyšlechtěna i zvířata s odlišným

typem srsti (Velenská 2009). V tom jak přesně se morčata dostala do Evropy, se zdroje dosti

rozchází. Některé tvrdí, že morčata si sebou přivezli již první španělští mořeplavci po

objevení Ameriky roku 1492 (např. Altmann 2006, Birmelin 2008), jiné se přiklánějí k tomu,

že do Evropy se dostala až později s Angličany či Holanďany (např. Schippers 1999). Jak

uvádí (Behrend, Skogstad 2006), není jasné, zda potomci prvních morčecích „mořeplavců“

přežili. Tradovalo se totiž, že morčata přivezli až okolo roku 1670 holandští obchodníci svým

dětem. Každopádně již roku 1533, kdy je popsal švýcarský biolog Conrad Bessner v Knize

zvířat, byla v Evropě známá. Bessner tehdy sice morče zval „indickým králíkem“, ale velice

přesvědčivě popsal, čím se živilo, jaké barvy lidé tehdy znali a jak byla morčata přivezena z

Nového světa přes Španělsko a Portugalsko do Anglie (Schippers 1999). Zpočátku byla velmi

vzácná a tedy i drahá. V Anglii se prodávalo morče za jednu Guineu a z této ceny pochází

jeho anglické pojmenování Guinea pig, tedy „prasátko za jednu Guineu“. V anglicky

mluvících zemích je označení Guinea pig používané dodnes, i když se v poslední době stále

více setkáváme s označením Cavy. Pro zajímavost, německé pojmenování je odvozeno od

toho, že byla dovezena přes moře, tj. Meerschweichen. (Verhoef-Verhallen 2007, Schippers

1999)

Velmi záhy se začalo s cíleným chovem, protože byl zpočátku velmi výnosný. Díky tomu, že

se dobře množila, začala se rozšiřovat napříč Evropou, jejich cena klesala a postupně si mohla

malé „kvikálky“ pořídit širší vrstva lidí. Díky své přátelské povaze a malé velikosti se stala

oblíbeným domácím mazlíčkem. To bylo bezpochyby ovlivněno i tím, že chov i péče o ně

jsou velmi jednoduché. Negativním následkem vzrůstající obliby začalo být využívání

morčete jako pokusného zvířete. Jak uvádí (Hanzák, Volf, Dobroruka 1965): „K pokusům je

morčat používáno od roku 1852 v ohromném množství, zejména v době, kdy nebyl ještě znám

a používán křeček zlatý. Jako laboratorní zvíře má morče velkou tradici, a to hlavně z důvodu,

že je velmi citlivé a dobře reaguje. Sehrálo velkou roli v boji proti tuberkulóze, na niž je

morče obzvlášť citlivé.“ I německý lékař a mikrobiolog Robert Koch používal morčata ke

svým pokusům a dá se říct, že tedy i ona přispěla k jeho významným objevům (např. již v

roku 1882 identifikoval původce tuberkulózy). Morčata jsou jako laboratorní zvířata pro

vědecké, medicínské a farmaceutické experimenty využívána dodnes - slouží např. ke studiu

1. ÚVOD


anafylaxe, juvenilní cukrovky, kurdějí, oční neuropatie, tuberkulózy, leukémie, genetiky atd.

Morčecího séra se používá v testech při diagnostice nakažlivých nemocí (Harkness 2010).

Chovu morčat se nejvíce věnovali v Anglii, kde již začátkem devatenáctého století pořádali

první výstavy. Jak ale dále uvádí (Schippers 1999), opravdu populární se stali až po druhé

světové válce. I v dnešních dobách najdeme v některých jihoamerických zemích morče coby

součást jídelníčku. V Peru, Kolumbii, Ekvádoru a Bolívii tam všude se chovají velká plemena

morčat (Cuy) pro maso. Morče je zde považováno za hospodářské zvíře a jen v Peru je ročně

vyprodukováno kolem 17 000 tun masa (přibližně 67 milionům kusů zvířat). Největším

peruánským hospodářským plemenem je Cobayo, které při délce těla kolem 50 cm může

dosáhnout váhy i přes 4,5 kg (Altmann 2006). V Evropě se historicky morčata na maso nikdy

nechovala (snad s výjimkou italského venkova v průběhu 2. světové války). Zato jsou dodnes

s oblibou chována ve velkém počtu domácností a to v mnoha plemenech s rozličným zbarvením a

typem srsti. Morčata patří k nejoblíbenějším domácím mazlíčkům a jsou vůbec nejčastěji

chovanými hlodavci. Působí lidem potěšení, ale často jen do té doby, dokud nezačnou být

nemocná. Ačkoliv patří mezi nejčastěji chovaná zvířata, literární osvěta v tomto směru

nenabízí ani zdaleka takové množství informací jako v případě chovu psů či koček. Obecně

sice platí, že morčata nebývají příliš často nemocná, ale toto rčení je pravdivé pouze při

správné péči. Bohužel si morčata často pořizují i lidé, kteří nemají povědomost o jeho

potřebách, což často vede ke zdravotním poruchám. (Schippers 1999, Birmelin 2008,

Altmann 2006, Velenská 2007)

1.2 Cíl práce

Prvotním cílem mé bakalářské práce je shromáždění a studium českých a zahraničních

odborných zdrojů v oblasti zdravotních poruch morčat a možnosti jejich prevence. Z těchto

informačních zdrojů chci následně vytvořit literární rešerši a zmapovat tak oblast nejčastějších

onemocnění vyskytujících se u morčete domácího. Nabyté znalosti bych ráda konzultovala i

s veterinárními lékaři a specialisty na chov morčat.

V rámci druhého zvoleného cíle bakalářské práce, jako návazný krok po literární rešerši,

zrealizuji průzkum mezi oficiálními českými chovateli morčat v České republice. Cílem

průzkumu bude zjistit s jakými zdravotními poruchami (a jak často) se chovatelé setkávají.

Pro doplnění či konfrontaci s odbornou literaturou bych chtěla dále zjistit, jaké způsoby léčby

chovatelé volí a jaké jsou možnosti prevence.

2. LITERÁRNÍ REŠERŠE


2 Literární rešerše

2.1 Onemocnění kůže

2.1.1 Vnější paraziti

Parazitární onemocnění jsou často spojena se silným svěděním a prořídnutím srsti, zpravidla v

oblasti hřbetu. Nejrozšířenější parazitární dermatitidou u morčat je svrab. Tito drobní roztoči

dokáží v poměrně krátké době zamořit celý chov (Velenská 2007).

2.1.1.1 Svrab

Svrab je u morčete způsoben vnějším parazitem zvaným Trixacarus caviae. Tento roztoč je

mikroskopický organismus, který žije ve svrchních vrstvách pokožky morčete (Anonym a

2008). (Zelenková 2007) k tomu dodává: „Samičky si zde hloubí chodby a kladou vajíčka,

živí se kožními šupinkami, mazem, nečistotami na povrchu těla. Projevuje se urputným

drbáním až do krve.“ (Anonym a 2008) poukazuje, že jsou známy i případy kdy obvyklé

drbání a vypadávání srsti, morče mající svrab vůbec nevykazovalo. Pokud se svrab neobjeví a

není léčen včas, může dojít až k velkému zbídačení morčete, případně i k jeho smrti. Zmíněné

příznaky jsou často doprovázeny divokým běháním dokola s příznaky připomínajícími křeče.

Podle (Schippers 1999) podléhají tomuto onemocnění často březí samičky, které pak mohou

potratit. Onemocnění také může být doprovázeno nechutenstvím s následným vyhubnutím

zvířete. (Birmelin 2008) uvádí, že v souvislosti se silným napadením tímto parazitem se mezi

odborníky diskutuje o oslabeném imunitním systému.

Diagnózu stanovuje veterinární lékař na základě mikroskopického rozboru vzorku

seškrábnutého z kůže zvířete. Proti svrabu naštěstí existuje řada účinných léků. (Vítková

2006) uvádí hned několik možných léčebných postupů:

• Ivermectin (přípravky Ivomec, Noromectin) aplikace podkožně, za 7 - 10 dní zopakovat;

postižená místa lze i potřít, v případě potřeby lze ve stejném intervalu provést 2 - 3

ošetření

• Doramectin (Dectomax) aplikace podkožně, za 7 - 10 dní zopakovat; postižená místa lze i

potřít, v případě potřeby lze ve stejném intervalu provést 2 - 3 ošetření

• Selamectin (Stronghold) 0,1 ml 6% pro štěňata a koťata nakapat na kůži za krk



(Zelenková 2007) doporučuje: „Osvědčený je Ivomec, který se aplikuje injekčně po 10 dnech

a zopakuje se 2-3x. Ale pozor! Nesmí se dávat březím a kojícím samicím! U nich se mi

osvědčila koupel (pozor na oči, nos a uši!) v Neostomosanu ředěném v poměru 1:400. Nechá

se působit asi 10min a poté se důkladně opláchne. Toto opakujeme 2x týdně po dobu 2-3

týdnů.“

Jak (Hůlková 2008) dodává, ke svrabu morče často přijde z podestýlky, sena nebo z výběhu

venku. Časté jsou případy, kdy si morče svrab přinese již ze zverimexu či od jiného chovatele.

Zdroj dále poukazuje na vhodnost nahrazení dřevité podestýlky bílou papírovou buničinou.

To je důležité hlavně u zvířat se strupy, aby nedošlo k infekci ran. Alternativou je použití

podestýlky Asan či případně jednorázové podložky pod miminka.

Svrab se může u morčat vyskytovat i v uchu, i když toto onemocnění je typické spíše pro

králíky. Jeho původcem je Psoroptes cuniculi (zasahuje zvukovod, ušní boltec), případně

Notoedres cati (zasahuje ušní boltec, hlavu). Nemocná zvířata pravidelně třesou hlavičkou a

škrábou se v ouškách. Na ušních boltcích jsou viditelné žlutohnědé stroupky. Při léčbě se

požívají stejné přípravky jako při svrabu vyvolaného Trixacarus caviae (označovaného též

jako svrab Sarkoptový) doplněné o ušní kapky, případně o zásyp proti roztočům. Kapky jako

např. Chronicin, které snižují svědivost a likvidují zánět, se kapou 3 x denně (Vítková 2004,

Schippers 1999).

„U většiny druhů svrabu morčat není třeba se obávat přenosu na člověka. “ (Michlíčková,

Křížová 2008)

Obrázek 1: Svrab u morčete. Zdroj: http://www.guinealynx.info/mites.html



2.1.1.2 Všenky

Všenky u morčat mají dva nejčastější původce: Gliricola porcemi a Gyropus ovalis (Anonym

b 2002). Dle (Anonym a 2008) jsou všenky malinký, bezkřídlý, zploštělý hmyz žijící v srsti

morčete. Všenky okusují morčeti kůži a živí se tekutinou, která je vylučována přes povrch

poranění, které svým útokem sami vytvoří. Onemocnění je často spojeno s nadměrným

svěděním, které může vést k sebepoškozování s následnou bakteriální infekcí. Všenky

dosahují délky 1- 2 mm, mají žlutobílou barvu, jsou viditelné i pouhým okem. Kromě

pohybujících se parazitů pozorujeme i nehybnou formu v podobě vajíček přichycených na

jednotlivé chlupy. Spatřujeme je jako černé nebo bílé flíčky v srsti morčete. Vyskytují se

hlavně v oblasti krku, uší a dutiny břišní (Richardson 2000, Anonym a 2008).

(Tejml, Jakubková, Brunhoferová, Vítková 2004) doporučuje pro zjištění přítomnosti všenek

použít cca 5 cm průhlednou lepicí pásku, kterou přitlačíme na srst morčete (ideálně v okolí

uší) – při rozsáhlé invazi se na tuto pásku všenky nalepí. Jako léčebné řešení navrhuje provést

u všech zvířat v chovu některou z následujících možností:

• Ivermectin (přípravek Ivomec, Noromectin), nebo doramectin (Dectomax) – oba se

aplikují podkožně, případně se potírá zevní část ušního boltce, za 7 - 10 dní se léčba

zopakuje.

• Fipronil (Frontline) - jednorázový postřik.

• Z dalších přípravků, lze použít: Biokill (účinná látka permethrin) - jednorázový postřik,

Advantage (účinná látka imidacloprid) - jednorázový postřik, Stronghold (účinná látka

selamectin) - doba účinku 1 měsíc, Arpalit neo, Petosan, Kadox atd. Případně také

koupele v amirazu (přípravky Tactic, Ectodex) – ředěný 2 ml na 1 l vody se zopakováním

po 10 dnech.

Důležitým opatřením je dezinfekce ubikace a jejího vybavení např. růžovým roztokem

hypermanganu, nebo chlorovými přípravky (Savo), případně můžeme vystříkat Jacutinem,

Biokillem,… (Tejml, Jakubková, Brunhoferová, Vítková 2004). Při postřiku přípravkem jako

je např. Frontline nebo Arpelitem musíme dát velký pozor, abychom nezasáhli oči ani čenich.

Můžeme si také prostředek nejdříve nastříkat do dlaně a pak rukou zlehka projedeme srstí

zvířete. (Velenská 2009)

(Michlíčková, Křížová 2008) „Důležité upozornění při odvšivování 1% Arpalitem:

• POZOR na záměnu s 5% Arpalitem!



• Morče nesmí být březí. Může dojít k poškození plodu či potratu apod.

• Morče musí být, kvůli škodlivým výparům, umístěno ve vzdušné ubikaci. Tzn. např. při

ploše 0,50 m² nesmí plné stěny přesáhnout výšku 30 cm. Ideální je klec s mělkým dnem.

Z téhož důvodu nedávejte do ubikace budku! “

2.1.1.3 Roztoči (Cheyletiella parasitovorax, Chirodiscoides caviae)

Roztoči v srsti často nevedou k žádným velkým klinickým problémům, i když je jimi morče

doslova zamořeno (Richardson 2000).

Cheyletiella parasitovorax neboli též dravčík je parazit vyskytující je hlavně v chovech

s větším počtem zvířat, kde postihuje především mláďata a je přenosný též na člověka. Na

kůži způsobuje načervenalé svědivé pupínky a skvrny. (Tejml, Jakubková, Brunhoferová,

Vítková 2004): „Žije na povrchu kůže a živí se tkáňovým mokem. Rychlý pohyb a žlutošedá

barva jim dala i název „walking dandruff“ - pochodující lupy. Napadení se projevuje

zvýšenou tvorbou šupin na krku, hřbetu, při rozhrnutí srsti podél páteře pozorujeme množství

lupů ulpívajících na srsti, stroupky se začervenalou kůží, slepenou srstí, vše doprovázeno

silným svěděním“.

Roztoči rodu Chirodiscoides caviae jsou 0,5 mm velcí vnější parazité bílé barvy. V kožíšku

vypadají jako jemný moučný posyp. (Michlíčková, Křížová 2008): „Při bližším zkoumání je

možné velmi dobře zaznamenat pohyb roztočů a jejich prolézání srstí. Jejich škodlivý účinek

na zvíře, konkrétně na srst, nebývá příliš velký, avšak snižují kvalitu srsti a zbytečně zvíře

zneklidňují. Trvalý přenos na člověka nehrozí. Parazitují pouze na morčatech.“

Diagnostika se provádí pod mikroskopem z lepící pásky. (Richardson 2000) doporučuje

použít lepící pásku Vapona (obsahující dichlorvos). Léčba: účinkují stejné přípravky, které se

používají při hubení všenek.

(Michlíčková, Křížová 2008) dodává: „Biokill není příliš účinný, patrně proto, že obsahuje

jako účinnou látku pyretridy, které nejlépe účinkují v nižších teplotách, kdežto morčecí chov

je umístěn v teplotě 22 - 25 °C. Naprosto spolehlivě však účinkuje Kadox spray.“

2.1.1.4 Trombiculóza, Blechy, Klíšťata

Morčata jsou někdy pokládána za zvířata, která mají blechy, klíšťata či jiné malé cizopasníky;

k tomuto ovšem dochází v domácích chovech jen velmi výjimečně (Alderton 2002).

S trombikulózou (můžeme pozorovat larvy - malé růžové kuličky, přichycené v místech se



slabou kůží např. okolo uší kde sají krev) a klíšťaty se prakticky můžeme setkat jen u zvířat

chovaných ve venkovních výbězích, případně u zvířat krmených zeleným krmivem.

Opatřením proti blechám a trombiculóze (Neotrombicula autumnalis) může být použití

Biokillu, Arpalitu, Frontlinu, případně pokapání ivermectinem.

(Richardson 2000) varuje před používáním spreje Nuvan Top (obsahující dichlorvos). Tento

sprej, určený pro psy a kočky, obsahuje látky pro morčata toxické. Pokud by přeci jen byl

Nuvan Top podán, je zapotřebí dle autora podat intraperitoneálně (ip.) atropin síry

(0,1mg/kg), která v tomto případě funguje jako protijed.

Při zbavování klíšťat používáme nejlépe jodový prostředek, kterým klíště zakapeme a teprve

potom opatrně vyndáme, následně místo ještě vydesinfikujeme.

2.1.2 Nemoci kůže bakteriálního původu

Bakteriální napadení kůže se častokrát objevuje sekundárně po poranění. Onemocnění bývá

svědivé, příznaky mohou být zaměnitelné s parazitálním onemocněním. (Tejml, Jakubková,

Brunhoferová, Vítková 2004) dodává: „změny nezmizí ani po antiparazitární léčbě, kůže je

zarudlá, může šupinatět, tvoří se stroupky, vypadává srst, chlupy se mohou slepovat“.

Nemoci bakteriálního původu lze léčit dle (Tejml, Jakubková, Brunhoferová, Vítková 2004)

několika způsoby:

1) Antibiotické přípravky

a. Lokální použití - přímo na místo poranění; kapky - chronicin, mast - aureomast,

framykoin, zásyp - aureo nebo framykoinový zásyp, spray - aureospray

b. Globální použití - při rozsáhlejší infekci či těžším průběhu onemocnění. Zde je

nezbytná obezřetnost vzhledem k riziku enterotoxémie

2) Koupele a šampóny - Peroxyderm, Lactaderm, Dermilen, Nolvasan, Medivet

3) Dezinfekce - jodové přípravky (Betadine, Jodisol) či slabý roztok hypermanganu.

2.1.2.1 Pododermatitis

Pododermatitida je zánětlivé onemocnění vyskytující se na spodních částech tlapek způsobené

otlačením. Bývají k ní náchylné hlavně větší a těžší zvířata, březí samice a zvířata chovaná v

klecích s drátěným roštem na spodní části. Pozor si musíme dát i na příliš hrubou

podestýlkou. Na tlapkách se nejprve projevuje hyperkeratóza (drsná zesílená kůže), ta může

začít vředovatět s častou kontaminací bakteriemi Staphylococcus aureus.



Léčba bývá poměrně zdlouhavá, protože rána je neustále drážděna. Často i obnovována,

v okolí rány se může množit granulační tkáň, nedochází k hojení a léze se může i rozšiřovat.

(Vítková 2006): „Infekce se může rozšířit na hlubší tkáně, a sice na šlachy a kosti s

následným vznikem zánětu. Toto onemocnění je velmi bolestivé, morčata se nerada pohybují,

často polehávají, naříkají. Léčba zahrnuje, jak ošetření lokální - omývání, dezinfekce

postižených končetin, používání antibiotických mastí, tak celkové - aplikace antibiotik.

Současně musí být zvířata přemístěna na měkkou podestýlku. Prevence vzniku

pododermatitidy spočívá v chovu morčat v čistém a suchém prostředí, na měkké podestýlce a

v zabránění obezity. “

Ránu je vhodné čistit přípravky s obsahem jódu (např. Betadine). Při léčbě pokročilých lézí

zvěrolékař často nasazuje kombinaci léčivé masti (např. PanaVeyxal Salbe, Chlumského

roztok) s širokospektrální antibiotickou léčbou. V závažnějších případech může být prospěšná

bandáž končetiny (krytí končetiny s nutnými převazy případně s debridementem rány). Někdy

je nutný i razantní chirurgický zákrok. (Velenská 2007, Vítková 2006, Horáková 2011,

Anonym b 2002, Richardson 2000)

Obrázek 2: Pododermatitis, zdroj:

http://www.hvcruzcubierta.com

Obrázek 3: Pododermatitis - ošetření rány. Zdroj: Jaroslava

Khunová

2.1.3 Alergie

Jedná se o reakce organismu na opakované setkání s alergenem. Alergenem může být složka

potravy, podestýlka, lék, výměšky parazitů, ale třeba škodlivé látky obsažené v kobercích atd.

Objevuje se svědění nebo začervenání kůže a sliznic. Může se také objevit slzení očí, výtok z

nosu, kýchání i kopřivka. Setkáváme se i s otoky hlavy a končetin.



Vždy je nutné zamyslet se nad tím, jestli jsme v posledních dnech nepoužili jinou podestýlku,

nezařadili nový druh krmení atd. Snažíme se tedy vždy najít příčinu a eliminovat ji. (Altmann

2006) doporučuje začít kompletní výměnou podestýlky. S alergickou reakcí se můžeme setkat

i po bodnutí hmyzem, kousnutím parazitem apod.

(Vítková 2011) doporučuje:

• „Svědivá místa lze potřít přípravky s obsahem kortikoidů (př. triamcinolon) nebo

antihistaminik (Fenistil aj.).

• Pro snížení svědivosti lze podat Dithiaden 1/4 tablety 2x denně na dospělé morče.“

V těžších případech (otoky okolo očí, zúžení dýchacích cest) musíte navštívit veterináře, ten

pak aplikuje zklidňující injekce. (Tejml, Jakubková, Brunhoferová, Vítková 2004)

2.1.4 Plísně (dermatofytóza)

Plísňové onemocnění bývá u hlodavců časté. U morčat se setkáváme s plísněmi rodu

Microsporum Gypseum a Trichophyton Mentagrophytes. Příznakem bývá vypadávání srsti,

převážně v charakteristických kruhových ložiscích. Nejdříve se většinou plíseň objevuje na

nose a kolem uší, následně se rozšiřuje na trup a na končetiny. Můžeme také zpozorovat

stroupky s bílým povlakem, někdy se srst také láme. Jak uvádí (Tejml, Jakubková,

Brunhoferová, Vítková 2004) plísně se objevují především u mladých nebo oslabených

jedinců: „Spousta infekcí často probíhá skrytě, takže si jich nevšimneme. Imunitní systém

zdravých zvířat udrží infekci pod kontrolou. Při březosti, stresu nebo jiném onemocnění se

spory plísní aktivují a propukne onemocnění.“ Většina autorů se shoduje, že onemocnění je

převážně nesvědivé. (Velenská 2007) naproti tomu poznamenává: „Přestože se o

dermatofytózách dočteme, že nesvědí, ze zkušenosti můžeme potvrdit přesný opak.“

Diagnóza se stanovuje pomocí kultivace plísní (orientačně pomocí detekčních půd – DTM medium, Woodovy lampy atd.).

Léčba může být prováděna lokálně nebo celkově, přičemž se dává přednost lokálnímu ošetření (má rychlejší účinek a méně vedlejších účinků).

(Vítková 2004) navrhuje několik léčebných postupů lokální léčby:

• „Koupel v Imaverolu 1:50 (1 díl Imaverolu k 50ti dílům vlažné vody) - 3 - 4x vždy po 4

dnech zopakovat, přípravek se neoplachuje



• Ketokonazol (Nizoral krém, šampón) nebo clotrimazol (Canesten, Imazol, Imacort)

- pouze na Microsporum

• Natamycin (Pimafucort) - obsahuje též antibiotikum, takže likviduje kromě dermatofytózy

i sekundární infekci.

• Jako doplněk lze použít i Panolog emulzi - 1 – 2x denně do vymizení příznaků, minimálně

2 týdny.

Celková léčba:

• Ketokonazol (Nizoral tablety) 10 - 40 mg/kg minimálně po 2 týdny (Nizoral působí jen na

některé druhy plísní).“

Nejčastěji používané jsou koupele s Imaverolem (pozor na oči, uši a nos), Nizoral (krém,

šampón, tablety). Osvědčený je též krém Canesten. Léčba je dosti zdlouhavá, a abychom se

plísně skutečně zbavili, je nutné ji aplikovat ještě 1 až 2 týdny po vymizení příznaků. Plíseň je

přenosná na člověka! Je tedy nutné zachovávat hygienu a pečlivě si mýt ruce. Při aplikaci

léčiv nejlépe používáme rukavice. (Velenská 2007) upozorňuje: „Hygienu je nutno

zachovávat, ale vystříhat se nadměrného mytí mýdlem. Tím se totiž odstraňuje z kůže maz,

obsahující nenasycené mastné kyseliny – přirozenou obrannou bariéru proti plísním. (Tejml,

Jakubková, Brunhoferová, Vítková 2004, Velenská 2007, Michlíčková, Křížová 2008,

Zelenková 2007)

2.1.5 Hormonální příčiny nemoci kůže

V důsledku hormonálním výkyvů můžeme na kůži morčat pozorovat symetrické lysiny.

Nejčastěji se objevují na bocích, bříšku nebo zádi a jsou nesvědivé. K těmto lysinám často

dochází u samic ve spojitosti s graviditou a porodem, objevují se i v případě ovariálních cyst.

Cysty se objevují většinou u samic mezi 2 - 4 rokem a právě lysiny častokráte na onemocnění

poukážou. Podobně je to i u onemocnění zvaného Cushingův syndrom, tedy nadměrné

činnosti nadledvinek. Onemocnění se diagnostikuje sonograficky (u ovariálních cyst též),

případně krevním testem. Prognóza tohoto onemocnění není dobrá. Ovariální cysty naštěstí

lze řešit kastrací. (Tejml, Jakubková, Brunhoferová, Vítková 2004, Richardson 2000)



2.1.6 Absces (cervikální lymfadenitida) a kožní nádory

„Skutečné nádory se u morčat naštěstí vyskytují velice zřídka a objevují se téměř vždy pouze

u starých zvířat. Bouličky v kůži nebývají nádory, ale ucpané tukové žlázy nebo abscesy,

které musí být někdy odstraněny zvěrolékařem.“ (Schippers 1999)

Abscesy se u morčat naopak vyskytují poměrně často. Abscesové bouličky (opouzdřený

zánět) vznikají uzavřením infikované rány, jsou naplněny hnisem a pro morče jsou bolestivé.

Při neošetření může absces prasknout a krví se pak infekce šíří dál. Převážně se vyskytují

v oblasti krku. (Richardson 2000, Michlíčková, Křížová 2008)

„Abscesy u hlodavců vznikají nejčastěji po pokousání či jiném poranění, sekundárně pak

hematogenním rozsevem z jiného místa v těle. Hnis hlodavců má, jak známo, tužší

konzistenci (nedozrává do tekutého stavu jako např. u člověka) a může být různě zabarven.

Při léčbě abscesů u hlodavců se nedoporučuje jejich prosté naříznutí, vyprázdnění a

desinfekce, jako je to běžné u jiných druhů. Došlo by k dalšímu šíření v organismu a ke

vzniku nových abscesů. Správné je chirurgické odstranění celých abscesů i s pouzdrem, ve

chvíli, kdy je organismus již pod antibiotickou clonou. Velmi častá je lokalizace abscesů v

podčelistí. Nezřídka je takový absces spojený píštělí se zubem.“ (Hájková 2005)

Přítomnost kožních abscesů souvisí s působením Streptococcus zooepidermicus,

Staphylococcus aureus a Yersinia pseudotuberculosis.“ (Knotková, Knotek 2000)

Streptokoky se podle (Vítková 2006) běžně nacházejí na sliznicích nosu, ústní dutiny a

spojivce. V případě jejich poranění např. o ostré seno se bakterie mohou dostat přes sliznici a

cestovat ke krčním mízním uzlinám, kde způsobují abscesy.



Obrázek 4: Absces. Zdroj: http://www.kralici.cz/morcata/alba.asp?a=20379&page=0&comment=y

Obrázek 5: Hnisavý obsah abscesu. Zdroj: Herriot 2006

2.2 Nemoci zažívacího ústrojí

O trávení (Schippers 1999) říká: „Protože jsou morčata býložravci, mají poměrně dlouhou

trávicí trubici. Během látkové výměny dochází k neustálé tvorbě a rozkladu látek. Trávení a

dýchání jsou důležité v procesech, kdy jsou z uhlohydrátů, tuků, bílkovin a vody získávány

potřebné stavební látky. Přijímaná potrava a látková přeměna v těle musí být v rovnováze. K

tomu jsou důležité vitaminy a minerály. Tempo látkové přeměny určuje štítná žláza. Trávení

začíná vlastně už v tlamičce. Potrava je rozkousána zuby a je smíchána se slinami. Pak

potrava postupuje hltanem do žaludku, kde je za působení kyselých žaludečních šťáv dále

zpracovávána. Po určité době se směr potravy dostane do dvanácterníku a pak postoupí do

tenkého střeva, odkud se živiny dostanou do krevního oběhu. Část směsi se mezitím dostane

do slepého střeva, kde zůstane asi šest až dvanáct hodin. Zde se celulóza co možná nejvíce

mění na živiny. Nakonec se výkaly, v podobě podlouhlých bobečků dostanou přes tlusté

střevo a konečník ven z těla. Zároveň dochází také k vylučování moči přes ledviny a močový

měchýř.“

Anatomii trávicího ústrojí u morčete domácího popisuje (Richardson 2000) na následujícím

obrázku:



Obrázek 6: Anatomie trávicího ústrojí morčete - zdroj: Richardson 2000

Jak již bylo uvedeno, morče má poměrně dlouhý trávicí trakt (asi 2,5 m), přičemž morče

domácí má trávicí trubici o něco kratší než divoké. V porovnání s ostatními hlodavci, má

velmi dlouhé tlusté střevo. To zaujímá až 60 % z celku střev. Stěna tlustého střeva je tenká a

obsahuje malé váčky, pomocí nichž morče dokáže v tlustém střevě zadržet až 65% veškeré

potravy, kterou má v jednu chvíli v těle. Celý proces trávení trvá od 5 hodin až po několik

dní. Průměrná doba trávení je cca 13 – 30 hodin. Morče tráví jídlem většinu dne. Průměrná

denní spotřeba vychází na cca 6 g krmiva na 100 g živé váhy morčete. Průměrná denní

spotřeba vody na pití se pohybuje okolo 85 ml u dospělého morčete; toto množství je ovšem

silně ovlivněno množstvím zelené potravy, kterou morčeti podáváme. (Richardson 2000).

Velice podstatná část trávení se odehrává ve slepém střevě, které je jen asi 15 cm dlouhé.

Dochází zde totiž k trávení celulózy (vlákniny z rostlin) za pomoci bakterií přítomných ve

střevě (střevní mikroflóry). Tento proces trvá 6 - 12 hodin. Jak píše (Altmann 2006):

„Největší část trávení „probíhá“ ve slepém střevě. Trávení napomáhají určité druhy bakterií,

které jsou důležitým zdrojem bílkovin a vitamínů. Bakterie mléčných kyselin jsou mimo jiné

nepostradatelné pro trávení potravy bohaté na vlákninu a ve slepém střevě produkují vitaminy

B a vitamín K, nezbytný mimo jiné pro srážlivost krve. Aby mohlo morče využít tyto důležité

vitamíny a bílkoviny ze slepého střeva, dochází k jejich vyloučení ve formě „výměšků ze

slepého střeva“, které se liší nejen složením, ale i barvou a konzistencí od normálního trusu.



Jsou měkčí, mají světlejší hnědavou barvu a jsou potaženy lesklým „povlakem“. Většinou je

morče ihned po vyloučení znovu pozře přímo u řitního otvoru. Mláďata požírají v prvních

dnech života výměšky slepého střeva, které jsou pro ně životně důležité, od jiných morčat.

Příjem tohoto zvláštního trusu je u morčat nejen normální, ale pro jejich život i

bezpodmínečně nutný. Kdybyste jim v tom bránili déle než dva až tři týdny, zemřela by.“

Tento děj se odborně nazývá koprofágie a podle (Vítková 2006) ji morče může za den

provést i 100 až 200 krát. Morčata jsou díky koprofagii schopna získat velké množství živin

z jinak poměrně těžko stravitelné rostlinné potravy. (Becková 2008): „Při druhém průchodu

střevem se optimálně zužitkuje již natrávená výživná kaše, tělo dostane bílkoviny a vitaminy -

především vitaminy skupiny B a regeneruje se střevní flóra.“

2.2.1 Přerůstání zubů (malokluze)

Chrup morčete tvoří 20 zubů (zubní vzorec: 1013/1013). Skládá se z řezáku, třeňáků a

stoliček. Morčata, jako i ostatní hlodavci nemají špičáky. Mezi řezáky a třeňáky se nachází

mezera, které se odborně říká diastema. Stejně jako řezáky, tak i ostatní zuby morčat neustále

dorůstají. Zuby, které v průběhu celého života dorůstají se i neustále obrušují. Tento typ zubů

je označován jako hypsodontní (Vítková 2006, Vanderlip 2003). (Hájková 2005): „U

některých druhů jsou hypsodontní pouze řezáky (potkan, myš, křeček, pískomil), u jiných

celý chrup (morče, činčila, psoun, králík). K přerůstání dochází buď při nedostatku tvrdé

potravy nebo vhodných předmětů ke hlodání, nebo také při špatném skusu, kdy na sebe díky

deformacím čelistí zuby správně nenaléhají. Řezáky mají sklovinu pouze na přední straně,

čímž je při obrušování zajištěn vznik velmi ostré hrany.“ Při nedostatečném obrušování

začnou zuby přerůstat a zvíře začne mít problémy s přijímáním potravy. (Vítková 2006):

„Horní třeňáky a stoličky často přerůstají směrem k tváři, kde poraňují sliznici tváří. Spodní

zase směřují dovnitř a poškozují jazyk. Odhalit abnormality těchto zadních zubů je obtížné,

na rozdíl od řezáků, kde je to zřejmé.“ Jak uvádí (Hájková 2005) je pro malokluzi typické, že

po předložení potravy se k misce morče s chutí žene, ale nemůže žrát. Případně obtížně

žvýká. Dalším charakteristickým znakem je slinění (morče má oslintanou srst kolem

tlamičky, někdy až spodní části krku). Zvíře začíná hubnout a objevuje se průjem. Pokud by

se včas neprovedla korekce zubů, dochází k rozvoji sekundárních komplikací (ketóze,

lipidóze jater, selhání ledvin) s následným úhynem (Novotná 2010).

Malokluzi může zvěrolékař diagnostikovat na základě klinického vyšetření dutiny ústní

pediatrickým laryngoskopem nebo otoskopem, případně rentgenologickým vyšetřením lebky



a zubů (Novotná 2010). Úpravu řezáků provádí veterinář zpravidla bez anestezie, u

abnormalit zadních zubů je narkóza nutná. (Hájková 2005) dodává: „Při korekci řezáků je

důležité si uvědomit, že spodní řezáky jsou o polovinu až dvě třetiny delší než horní. Často

dochází k omylu a zkrácení dolních řezáků, i když to není nutné. Zvířeti je tím pak zbytečně

omezen až znemožněn příjem potravy.“ Zvířata, u kterých se malokluze již vyskytla, je třeba

sledovat, zpravidla se totiž opakuje. Úpravu zubů je pak potřeba v určitých časových

intervalech opakovat (v rozmezí 4 - 16 týdnů). Morčecímu pacientovi musí být během

rekonvalescence věnována zvýšená péče ohledně správné skladby krmení, doporučuje se

přidávání vitaminu C (15 – 25 mg/morče/den) ke zlepšení dásní a zpevnění závěsného aparátu

zubů (Hájková 2005, Vítková 2006, Richardson 2000).

(Novotná 2010): „Příčiny vzniku malokluze jsou multifaktoriální. Na vzniku onemocnění se

nejvíce uplatňuje nesprávný způsob a skladba krmiva, traumatické poranění čelistí a zubů,

metabolické onemocnění (hypovitaminóza C, hypovitaminóza A, hypokalcémie, sekundární

nutriční hyperparatyreóza), infekční onemocnění nebo neoplazie.“ Podle (Vítková 2006)

příčinou špatného obrušování může být i genetická dispozice (rodiče s abnormalitami čelistí,

zubů apod.), proto by se v rámci prevence nemělo na postižených jedincích chovat. Hlavní

prevencí však zůstává optimální skladba krmiva, obohacená o tvrdý chléb, větvičky ovocných

stromů na okus (vhodné jsou též bříza nebo vrba).

Traumatické postižení řezáků (zlomení zubu) má stejný praktický dopad jako nesprávné

zkrácení zubů. Morče má problém přijímat potravu, proto po dobu, než řezáky dorostou,

podáváme potravu strouhanou nebo v malých kouscích, přičemž je nutné dbát na dostatečný

obsah vlákniny (Hájková 2005).

2.2.2 Průjem (Diarrhoea)

Trávení rostlinné potravy, která tvoří velký podíl v jídelníčku hlodavců, je složitější a

náročnější ve srovnání s trávením potravy živočišného původu. Trávicí trakt hlodavců, kde

hlavní roli hraje slepé střevo, je tomu náležitě přizpůsoben. Slepé střevo je velmi objemné a

trávení rostlinné potravy v něm probíhá díky mikrobiální účasti. Rovnováha v této části

trávení může být narušena mnoha faktory, výsledkem pak bývá pomnožení patogenních

mikroorganismů, ale i přemnožení některých bakterií ve střevě přirozeně přítomných, v

jejichž důsledku se objeví průjem. (Hájková 2005, Reece 1998)



Příznakem průjmu jsou dle (Altmann 2006) měkké, lepkavé, kašovité nebo vodnaté výkaly.

Příčinou jsou nevhodná a nekvalitní strava, příliš rychlé změny v jídelníčku, infekce a zánět

střev. (Schippers 1999) dodává: „Průjem může mít různé příčiny. U krátkodobého průjmu jde

většinou o dietní chybu. Příliš mnoho krmení téhož druhu, příliš zeleného krmení nebo náhlý

přechod z jednoho druhu krmení na druhý mohou způsobit průjem. Mezi časté příčiny

průjmových onemocnění patří i léčba antibiotiky. Střevní mikroflóra je na jejich podání velmi

citlivá. Antibiotika totiž neničí pouze bakterie způsobující onemocnění, proti kterému jsou

podána, ale i přirozené střevní mikroorganismy. “

Jak uvádí (Richardson 2000) průjem je velmi závažným onemocněním morčat. Jelikož u

morčat nedochází nikdy ke zvracení, vše co morče v rámci potravy přijme, musí projít celým

zažívacím ústrojím. Příčinou průjmů bývají většinou dietní chyby. Pokud je příčina průjmu

bakteriálního původu, je zapotřebí podrobit morče důkladnému veterinárnímu vyšetření. Mezi

nejčastější onemocnění, které lze z pohledu bakteriálního s průjmem asociovat, patří:

Salmonela a Pseudotuberkulóza.

Mezi příčiny průjmů způsobených nevhodným zkrmováním a změnou stravy podle

(Richardson 2000) patří:

1. Rostliny s projímavým účinkem - při požití většího množství rostlin s projímavým

účinkem (v České republice se nejčastěji jedná o pampelišku). Řešení problému např.

kombinace s rostlinami s opačným, tj. stavějícím účinkem, jako jsou např. listy

ostružníku nebo šťovíku.

2. Tráva - pokud morče čerstvě natrhanou trávu nepozře během několika hodin, je

nezbytné tuto trávu vyhodit.

3. Plesnivá a pomrzlá potrava - vede ke vzniku vředů a následně k průjmu. Jako prevenci

je nezbytné důsledně zkontrolovat, zda-li se na potravě nevyskytuje plíseň, častokráte

se jedná napříkld o spodní stranu listů. Stejně tak potravu z lednice je nezbytné nechat

nejprve ohřát (ideálně přes noc) a teprve poté ji můžeme dát morčeti k snědku. Pokud

už by morče takovouto potravu snědlo a začaly se projevovat příznaky průjmu,

(Richardson 2000) doporučuje dočasně vysadit veškerou zelenou stranu a nahradit ji

dostatečným množstvím vitaminu C. Jako alternativní metodu též doporučuje podat

nemocnému morčeti exkrementy od zdravého jedince tak, aby došlo rychleji k obnově

střevní mikroflóry.



4. Náhlá změna stravování, kdy staré druhy krmení jsou jednorázově nahrazeny novými.

Novou stravu je nezbytné podávat postupně v malých dávkách společně se původním

druhem krmení a pomalu tento poměr měnit až po úplnou náhradu starého druhu.

Průjmy v důsledku dietní chyby mají častokráte lehčí průběh (trus bývá mazlavý a beztvarý).

V takovém případě by chovatel měl morčeti podávat pouze seno a vodu (případně ještě

zaručeně kvalitní granule s vysokým obsahem vlákniny) a udržovat ho v teple. (Becková,

2008) navíc doporučuje sušené borůvky a větvičky vrby jívy. Pokud bobečky nejsou do dvou

dnů opět tuhé, nebo se průjem změní v akutní, návštěva veterináře nesmí být odkládána.

(Hájková 2005, Becková 2008)

2.2.2.1 Enterotoxémie (průjem v důsledku léčby antibiotiky)

Mezi častou příčinu průjmového onemocnění patří i léčba antibiotiky. Střevní mikroflóra je

na jejich podání velmi citlivá. (Tušlová 2010): „Hlavní účinek antibiotik se projeví v trávicím

traktu, kde se normálně vyskytují většinou aerobní a grampozitivní mikroorganismy. Při

aplikaci antibiotik dojde k vybití těchto „dobrých“ bakterií a následuje přemnožení klostridií a

koliformních bakterií, kterým se utvořili vhodné podmínky a ty začnou produkovat

nebezpečné toxiny a velmi rychle dojde k enterotoxémii a endotoxinovému šoku. …U morčat

si při používání léků musíme počínat zvlášť opatrně, neboť léky, které se u ostatních zvířat

s úspěchem používají, mohou být pro hlodavce i smrtelně nebezpečné. Obecně se dá říci, že

špatně působí antibiotika, která účinkují na grampositivní bakterie, na což je třeba upozornit,

protože se jedná o často používané léky. Je tedy nutné se vždy dívat na účinnou látku u

daného léku.“

Všechna antibiotika mají negativní vliv na střevní flóru morčete. Některé druhy mohou mít

pro morče fatální následky. Jak se uvádí na stránkách (Anonym c 2000), veškerá antibiotika

penicilinové řady jsou pro morčata toxická! Amoxicillin (Clavamox) je často chybně

předepisovaným lékem nezkušenými veterináři. Zdroj uvádí seznam léků, kterým bychom se

měli vyhnout. Jsou to: amoxicillin (Clavamox), ampicilin, bacitracin, cefadroxil, cephalexin,

cephalosporin, chlortetracyklin, cephazolin, clindamycin, dihydrostreptomycin, erytromycin,

lincomycin, oxytetracyklin, penicilin a streptomycin.

Jak popisuje (Hájková 2005), neznamená to, že ostatní antibiotika jsou bez rizika: „Mohou

být omezena svým toxickým působením na orgány (např. gentamycin při dlouhodobém

podávání působí toxicky na ledviny), nebo se nesmí podávat rostoucím mláďatům (např.



enrofloxacin). Další nebezpečí je též v množství podaného léku. Musíme brát v úvahu kromě

citlivosti na antibiotika též velikost zvířete.“

Toxiny, které jsou produkované přemnoženým Clostridium difficile, způsobují průjem (může

být i krvavý) s následnou dehydrataci. Dalšími klinickými projevy jsou nechutenství, apatie a

snížená teplota. Nezbytná je návštěva zvěrolékaře. (Vítková 2006) dále uvádí: „Důležité je

zavodnění, nejlépe injekčně pod kůži, přímo do dutiny břišní. Není-li to možné, pak alespoň

stříkačkou do tlamičky rozpuštěné instantní roztoky, které jsou komerčně vyráběné a

dostupné u veterinářů. Dále je vhodné morče posílit výživnými látkami, protože samo není

schopno si je doplnit. Doporučován je glukopur, vitamin C, Duphalyte, Promotor, Aminosol,

Kombisol a další. Neméně důležitým krokem je podání probiotik na stabilizaci mikroflóry

(např. bílý netučný jogurt s živou kulturou, Hylak forte, Lacidofil, Probican pasta, aj.).

Někteří veterináři doporučují ještě aplikaci chloramfenikolu v dávce 50mg/kg 3 x denně, jež

má likvidovat přerostlé klostrídie.“ S podáváním jogurtů s živou kulturou coby probiotika

naopak nesouhlasí (Habartová, Šimšálková 2010) a to jednak proto, že obsahují laktózu, která

u morčat naopak průjem může vyvolat, a jednak neobsahují podstatnou střevní bakterii

Enterococcus faecium, tudíž nevěří v účinek. Probiotika doporučuje (Vítková 2006) podávat

ještě pět dní po poslední dávce antibiotik.

2.2.2.2 Bakteriální záněty střev

2.2.2.2.1 Salmonelóza

Původcem salmonelózy u morčat jsou nejčastěji bakterie Salmonella typhimurium a

Salmonella enteriditis. Kromě průjmu se může objevit i zánět spojivek, nechutenství, apatie.

Salmonela zasahuje orgán slezinu, která se po napadení salmonelou výrazně zvětší a začíná

pomalu odumírat. V některých případech dochází též k výraznému zvětšení jater. Salmonela

je téměř vždy provázena chronickým úbytkem váhy a výrazným oslabením organismu

morčete. (Richardson 2000)

(Hájková 2005): „Pro salmonelózu je typické, že je špatně léčitelná antibiotiky, před kterými

se “skryje“ do buněk a zvíře se může stát asymptomatickým bacilonosičem. Proto veterinář

podle uvážení někdy volí pouze dietu, podávání tekutin a probiotik.“

Radikální (Richardson 2000) popisuje, že pokud je u morčete Salmonelóza prokázána,

doporučuje nemocné morče usmrtit a pokud možno i spálit tak, aby se nestalo i po své smrti

potencionálním přenašečem nemoci na ostatní morčata nebo na člověka. V raném stádiu



nemoci je nezbytné veškerá ostatní morčata striktně separovat a veškeré nádoby na krmení a

pití důkladně vydezinfikovat. Jelikož morče se salmonelózou nejčastěji nakazí z krmení, je

nezbytné veškeré krmení a seno zneškodnit tak, aby se salmonela nepřenesla i na další

jedince.

Jak uvádí (Vítková 2006), průjem se vždy nemusí projevit. Salmonelóza je zoonózou

přenosnou nejen na člověka, ale i z člověka na zvíře. Přenáší se trusem a kontaminovaným

krmivem.

2.2.2.2.2 Pseudo-tuberkulóza

Pseudo-tuberkulózou, jejíž původce je Yersinia pseudotuberculosis, se morče opět nakazí

prostřednictvím zasažené potravy. Primárním přenašečem jsou zde ptáci a hlodavci ve volné

přírodě, kteří kontaminovali potravu, kterou následně morče pozřelo. Infekce začíná

septikémií s horečkami. U morčat se pseudo-tuberkulóza vyskytuje ve dvou formách:

1) Akutní forma – objevuje se septikémie a morče umírá během 48 hodin

2) Chronická forma – u morčete se objevují ve větší míře průjem a úbytek na váze, hůře

dýchá a častěji kašle. Morče zasažené chronickou formou většinou umírá během 3-4

týdnů od nakažení. Během této doby se morče stává přenašečem nemoci. Pokud by se

samice nakazila pseudo-tuberkulózou během období, kdy je březí, pak budou mít nově

narozená mláďata vysokou pravděpodobnost, že budou touto nemocí nakažena.

Dále (Richardson 2000) doporučuje stejně jako u salmonelózy usmrcení morčete jako jedinou

správnou cestu. Průvodními znaky onemocnění jsou podle (Hájková 2005) průjem a hubnutí

doprovázené horečkou. Léčení bývá bez úspěchu.

2.2.2.2.3 Tyzzerova nemoc

Pro toto bakteriální onemocnění je typický průjem, apatie a často rychlý úhyn. Jak udává

(Alderton 2002), můžeme pozorovat nahrbení a zježenou srst. Postihuje většinou mladé

jedince. Léčba onemocnění bývá obtížná.

(Hájková 2005): „Tyzzerova nemoc je způsobena pohyblivou sporulující intracelulární

bakterií Clostridium piliforme (dříve Bacillus piliformis). K přenosu infekce dochází fekální

kontaminací krmiva, předmětů nebo podestýlky. Nemocná zvířata hubnou, jsou

dehydratovaná a mají vodnatý průjem. Stěna střeva je edematická a v proximálním kolonu

dochází k lokálním nekrózám sliznice. Játra jsou zasažena fokální nekrózou a myokard je

někdy postižen degenerativními změnami. Někdy však může zvíře uhynout, aniž se u něho



tyto příznaky rozvinou. Jelikož se jedná o intracelulární bakterii, není možné ji prokázat

rutinní kultivací. Diagnózu je možné potvrdit jedině patologicky. Léčba nebývá úspěšná.“

2.2.2.2.4 Jiné bakteriální záněty střev

(Hájková, 2005): „Onemocnění patogenními kmeny Escherichia coli se vyskytuje zejména u

novorozených zvířat a odstávčat. Objevuje se horečka, zvýšené slinění, nadýmání a vodnatý

průjem. Léčebně se podávají antibiotika.

Pseudomonas aeruginosa je ubikvitární. Jako příležitostný patogen se dostává do organismu s

vodou, potravou, prachem atd. Má množství kmenů, které se liší patogenitou. Kromě zánětů

střeva vyvolává i septikémie, záněty močového měchýře, uší, kůže nebo mléčné žlázy. Léčí se

antibiotiky.

Campylobacter species způsobuje infekce tenkého střeva a střídavé, dlouhodobé průjmy

odolávající terapii. “

2.2.2.3 Parazitární zánět střev

Parazitární záněty střev se projevují opět průjmy (někdy s krví) a hubnutím. Někdy může dojít

až k výhřezu konečníku. Záleží na síle parazitární invaze, velké množství parazitů může

střevo i ucpat. Jak popisuje (Hájková, 2005), u hlodavců se nejčastěji vyskytují kokcidie

(Eimeria caviae), bičíkovci (Giardia duodenalis) a améby. Nalézt můžeme i tasemnice a

několik druhů škrkavek a roupů.

2.2.2.3.1 Kokcidióza

Nejčastějším původcem parazitálního zánětu střev je kokcidie Eimeria caviae, která je

jedinou kokcidií parazitující u morčat. Vývoj E. caviae probíhá v buňkách sliznice tlustého

střeva, kde zachvacuje střevní stěny. Z nichž se pak, jak uvádí (Hofmannová, Pomajbíková

2011), do tráveniny uvolňují nezralé (nevysporulované) oocysty. Ty pak zrají vyloučené ven

s trusem ve vnějším prostředí. Infekčními se stanou po 2 – 11 dnech. Kokcidióza se tudíž

přenáší trusem. Postihuje především oslabená zvířata. U zdravých existuje určitá rezistence,

morčata nejeví známky nemoci, ale onemocnění propuká při jejich oslabení. Parazitózu

diagnostikuje zvěrolékař vyšetřením vzorku stolice. Kokcidióza je poměrně jednoduše

léčitelná. Léčba spočívá v aplikaci rehydratačních roztoků, výživných a antiparazitárních

látek. Důležitá jsou hygienická opatření: vše, s čím nemocné zvíře přišlo do styku, musí být

důkladně vyčištěno a vydesinfikováno (Schippers 1999, Vítková 2006, Richardson 2000).

(Vítková 2006) také doporučuje preventivně aplikovat přípravky proti kokcidióze (nejméně



2x ročně); dále pak i samicím před krytím (březím nepodávat), mláďatům v 1. týdnu života,

zvířatům před výstavou. Vhodné je i použití přípravků zvyšujících odolnost trávicího traktu

proti kokcidióze či bakteriálním onemocněním. Tyto přípravky jsou založeny na bázi

organických kyselin a přidáním do vody ji okyselují, konzervují a stabilizují, tím je zabráněno

rozvoji patogenních bakterií a plísní (např. přípravek Acidomidem).

2.2.2.4 Giardióza

Giardióza, nebo také někdy Lamblia (po českém objeviteli Lamblovi), je v poslední době

spojována především s chronickými průjmy. Giardie (Giardia intestinalis, Giardia caviae) je

prvok s nízkou hostitelskou specifitou. (Hofmannová, Pomajbíková 2011): „Ne vždy je

přítomnost giardií provázena klinickými příznaky. Klinické projevy závisí na celkovém

zdravotním stavu hostitele, u morčat především na mikrobiální rovnováze v trávicím traktu.

Giardie mohou být (většinou jako sekundární činitel) u morčete příčinou hubnutí, průjmů a

následně až smrti oslabeného jedince.“ (Vítková 2006): „Bývá nalézána především na

povrchu tenkého střeva, kde se uchycuje na epitelu. Tím omezuje správné vstřebávání živin

(tuků a v nich rozpuštěných vitaminů, zinku - který je důležitý v procesech imunitního

systému, atd.). Epitel střeva reaguje na parazita zkrácením a zesílením střevních klků, čímž se

postupně vyvíjí malabsorpce, která se může projevit právě průjmem, hubnutím, sníženou

odolností organismu díky narušené imunitě. Postižena bývají častěji mláďata a oslabení

jedinci. Nejčastěji probíhá latentně, tzn. skrytě bez viditelných příznaků. Řadí se též mezi

zoonózy (přenosné za určitých podmínek na člověka) a oportunní infekce (= doprovodná

infekce, která zhoršuje celkový průběh a prognózu prvotního onemocnění). Patologický

účinek giardií se zvyšuje při spolupůsobení s koronaviry, rotaviry, bakteriemi, kokcídiemi

apod.“ Giardie se podobně jako kokcidie vylučují ve formě cyst trusem a kontaminují tak

prostředí. Doba, za kterou se objeví dospělá stádia ve střevě, je 7 -21 dní od pozření cysty.

Potvrzení giardií opět provádí zvěrolékař vyšetřením vzorku stolice, ale jak popisuje (Vítková

2006), pro rozbor nestačí odebrat jeden vzorek, ale nejméně tři a to nejlépe během deseti dnů

(nebo alespoň obden), protože cysty se neuvolňují pravidelně. Pokud jsou cysty v trusu

morčete prokázány, léčba je prováděna na všech morčatech ve skupině bez ohledu na

viditelné klinické příznaky. Cysty giardií jsou velmi odolné, přežívají ve vodě, půdě nebo

například stěně boxu několik týdnů. V přenosu giardií může sehrát svou roli létající hmyz,

který je schopný roznést infekci i po vzdálenějších ubikacích. (Vítková 2006) dále radí:

„Důležité je provést nejprve mechanickou očistu (odstranit nalepený trus, nečistoty na stěnách



výběhu), omýt a zdezinfikovat krmné misky, napáječky a předměty, které přicházejí do styku

s morčaty. Teprve potom provést dezinfekci pomocí jodových a chlorových přípravků

rozpuštěných v teplé vodě (nad 65°C). Prognóza je při správně provedené léčbě a asanaci

prostředí velmi dobrá, samozřejmě za předpokladu, že hygienickými opatřeními v kombinaci

s plnohodnotnou výživou zabráníme recidivám.“

2.2.3 Zácpa (Obstipace)

Jako opak průjmu může být chápána zácpa. Jak se zmiňuje (Altmann 2006): „Jestliže morče

nevylučuje žádný trus, může to souviset s nedostatkem pohybu, potravou s nízkým obsahem

vlákniny nebo nedostatkem vody“. (Hůlková 2008) v takovém případě doporučuje: „Při zácpě

se snažíme zajistit dostatek tekutin, můžeme se pokusit podat buď do krmiva nebo přímo do

tlamy čajovou lžičku rostlinného oleje nebo Lactulózy.“ (Behrend, Skogstad 2006) zase radí

vysadit zrní, podávat salátovou okurku a meloun, k tomu třikrát denně podat do tlamičky

stříkačkou 1 polévkovou lžíci šťávy z kyselého zelí. Příznivě působí i šťovík, kopřivové seno

nebo pampelišky. (Altmann 2006) ve své knize varuje: „Přetrvává-li zácpa déle než 24 hodin

nebo bude-li zvíře navíc působit vysíleně musíte k veterináři.“

2.2.4 Nadmutí (Tympanie)

Tympanie je velice závažným problémem, kdy v žaludku a ve střevech dochází

k nadměrnému tvoření plynu, které vede k bolestivému zvětšení břicha. Nadmutí vzniká

v důsledku podání většího množství mokré či zapařené trávy, jetele, vojtěšky, brukvovitých

rostlin (zvláště některých druhů zelí, kedluben apod.) nebo při náhlé změně krmné dávky.

Opatrně musíme i s podáváním čerstvé jarní trávy, která obsahuje velké množství bílkovin.

Zvířata s tympanií leží, nedokáží chodit a ani se postavit na nohy, jsou apatická, mají napjaté

bříško a zrychleně dýchají. Poklepáním na břicho můžeme slyšet dutý zvuk. Tympanie je pro

morčata velmi bolestivý stav, nutné je co nejdříve (nejlépe ihned) navštívit veterináře, ale i

tak je prognóza nejistá. Jak uvádí (Altmann 2006): „Tvorba plynů ve střevě může být pro

morčata životu nebezpečná, protože rychle dochází k vyboulení bránice, která pak svírá srdce

a plíce. Hrozí udušení nebo zástava srdce“. Pokud se morče uzdraví, je potřeba dodržovat

dietu a několik prvních dní podávat pouze kvalitní seno a vodu. Až se zvíře zotaví,

přecházíme opatrně na původní stravu (Schippers 1999, Vítková 2006, Richardson 2000,

Michlíčková, Křížová 2008, Zelenková 2007).



(Habartová, Šimšálková 2010) důsledně varují, před podáváním „zeleného“ (ale platí to i pro

ovoce a zeleninu), pokud má morče blíže nespecifikované trávící obtíže – jednalo-li by se o

nadmutí, problém by se jen zhoršil.

K terapii (Hájková 2005) uvádí: „Nadmutí je stav velmi vážný. Hrozí šok, kolaps nebo

ruptura žaludku. Vyžaduje rychlý zásah veterináře - dekompresi, aplikaci látek snižujících

povrchové napětí (simeticon, dimeticon), odstranění příčiny, podpůrnou terapii (rehydratace,

ATB, kyslík)“. (Vítková 2006) dále konkrétněji pokračuje: „Z přípravků se využívá

Pretympan, 1 čajová lžička smíchána s vodou. Do 10 - 20 minut by mělo nastat mírné

zlepšení. Dále spasmolytika: Buscopan - 0,2 ml pod kůži nebo rozdrtit tabletu do 1,5 ml vody

a No-spa, která působí i proti bolesti. Dávku lze za 6 - 12 hodin zopakovat.“

2.2.5 Nechutenství (Anorexie)

Nepřijímání potravy znamená pro morče velice závažný zdravotní problém, který nezřídka

kdy končí úhynem (mnohdy velmi rychlým). (Vítková 2006) popisuje, v čem spočívá

závažnost situace: „Morčata patří mezi býložravé savce, kteří přijímají potravu téměř

celodenně, díky tomu je v průběhu celého trávicího traktu neustále přítomna zažitina. U

anorektických morčat dochází k postupnému vyprazdňování zažívadel a tím k navození

nepřirozeného stavu prázdného žaludku a střev. To přispívá k pomnožení patogenní střevní

mikroflóry, ke snížení pohyblivosti střev a tím k hromadění plynů a zbytků zažitiny. Navíc

chybí zdroj energie z potravy a organismus na toto reaguje uvolňováním tukových zásob z

podkožních depozit s následným shromažďováním v játrech, kde dochází k přeměně na

energii. Přemíra tuku v játrech ovšem způsobí jejich ztučnění (steatózu) a tím se omezuje

jejich funkce. Nastává stav velmi podobný toxémii březích samic. Morčeti je díky těmto

procesům neustále hůře a hůře, potravu odmítá stále urputněji, tím chybí mnohem více

energie a reakcí je další přesun tuků a vzniká bludný kruh, ze kterého není úniku a morče

umírá na ketózu a jaterní selhání. Přísun tuku do jater se může objevit již po 16 - 24

hodinovém lačnění.“

Samotné nechutenství nemusí být nutně vyvoláno jiným onemocněním, ale třeba jen pouhým

stresem, změnou v krmné směsi, pooperačním stavem, přehřátím, nedostatkem vody apod.

Nejčastější příčinou nechutenství onemocnění ovšem bývá. Může ho zapříčinit například

podání antibiotik, metabolické poruchy, nedostatek vitaminu C nebo selhání některého

z orgánů. Morče trpící závažnější formou onemocnění dutiny ústní také často nemůže přijímat

potravu, ale jeví o ni zájem (jde se podívat, očichá ji). V případě, že morče samo nezačne



velmi brzy jíst, je nezbytné navštívit zvěrolékaře (otálet s návštěvou se nevyplácí) a začít

uměle dokrmovat, zejména stravou bohatou na vlákninu (aby se zabránilo nepřemnožení

patogenní mikroflóry ve střevě).

Krmíme injekční stříkačkou bez jehly, kterou vkládáme do diastema (zubní mezery). Jak

doporučuje (Vítková 2006), je vhodnější krmení s tužší konzistencí, neboť tak je menší riziko,

že vnikne do dýchacích cest než u tekutějšího (vdechnutí krmiva i léčiv může způsobit zánět

plic). Autorka doporučuje podávat krmení v intervalu 6 - 8 hodin. Doporučovaná dávka

dokrmu je udávána 6 g na 100 g váhy morčete, ale ne vždy je schopno udávané množství

potravy skutečně pozřít.

Morčeti můžeme podávat speciální umělou výživou, např. v ČR dostupné RodiCare Instant

(tzv. „tekuté seno“), poskytující morčeti všechny potřebné živiny. Doporučované je rovněž

dokrmování zeleninovou výživou pro nejmenší děti např. typu „první karotka“ (výživa nesmí

obsahovat luštěniny, brambory a samozřejmě ani maso). Rozmixovat zeleninu můžeme sami,

vhodné druhy jsou např. mrkev, okurka, paprika, řepa. (Vítková 2006) dále doporučuje

podávat i rozmixované ovoce jako jablko, hrušku, banán, ad., ale i rozmělněné granule pro

morčata. Vše je možno doplnit glukopurem, čajem, ovocnou či zeleninovou šťávou. Jak

poukazuje, důležité je nezapomenout na vitamin C a do krmných směsí ho přidávat (50 – 100

mg na morče, 1 - 2 denně).

Jiný pohled na věc je ten, že by bylo vhodnější místo ovoce podávat spíše jen zeleninu.

(Habartová, Šimšálková 2010) doporučují i použití dětské instantní Osmizrnné nemléčné kaše

(od Nestlé). „Místo vody lze na přípravu kaše na dokrmení použít rovněž rehydratační roztok

Kulíšek, který lze koupit v lékárně, nebo roztok Bio Lapisu či fenyklový čaj. Dokrmujeme

každé 2-3 hodiny.“ Autorky rovněž poukazují na vhodnost mít, pro všechny případy, alespoň

1 sáček instantního sena RodiCare Instant doma.

Důležitý je i příjem tekutin, pokud morče nepije, tak mu tekutiny dáváme opět stříkačkou do

úst. Kromě vody jsou vhodné ovocné a zeleninové šťávy, fenyklový čaj, nebo speciální

rehydratační roztoky (např. Rehyvet). Zvěrolékař může rehydrataci provést i injekčně,

zároveň může léčbu podpořit podáním prostředků např. podporujících lepší motilitu střeva a

stimulujících chuť (vitamin B12). Příčinou nechutenství může být i bolestivý stav, pak je na

místě použití analgetik. Jak (Vítková 2006) dodává: „V případě, že morčátko i po 24

hodinovém snažení odmítá přijímat potravu, šance na přežití jsou minimální. Protože anorexie



je tak obtížně léčitelná, je velmi důležité začít s řešením co nejdříve, a sice ve fázi, kdy morče

ještě potravu částečně přijímá“.

Obrázek 7: RodiCare Instant "tekuté seno". Zdroj: Jaroslava Khunová

2.3 Nemoci dýchacího ústrojí

Dýchací obtíže bývají jedním z vůbec nejčastějších onemocnění morčat. Vycházejí jak

z horních cest dýchacích (z nosu, hrtanu, průdušnice), tak z dolních cest dýchacích (z

průdušek, plic), mohou být i kombinované. (Velenská 2007) dále uvádí: „Někdy infekce,

začínající jako rhinitida (zánět dutiny nosní s výtokem), sestupuje dolů a vzniká pneumonie.

Zvíře, které trpí dechovou nedostatečností, se snadno unaví, hodně odpočívá, při dýchání si

pomáhá celým tělem, hlavně břichem, dech je buď zrychlený a povrchní (postižení plic) nebo

prodloužený (překážka v dýchacích cestách).“

Dýchací ústrojí u morčat se ničím neliší od ostatních savců. Morče dýchá zásadně nosem;

dýchání prostřednictvím tlamičky signalizuje, že u morčete není něco v pořádku.

Z onemocnění se vyskytuje především rýma infekčního původu, zánět průdušek a zápal plic

(Richardson 2000). Jak nabádá (Vítková 2006), morče u kterého zpozorujeme některé



z možných příznaků, by se vždy mělo nechat vyšetřit zvěrolékařem. (Michlíčková, Křížová,

2008): „U morčat neplatí tak jako u lidí, že nachlazení je lehké onemocnění, právě naopak.“

K původcům respiratorních infekcí patří vůbec nejčastěji bakterie. (Knotková, Knotek 2000)

uvádějí jako nejběžnější bakteriální původce dýchacích cest Streptococcus pyogenes,

Diplococcus pneumoniae, Bordetella bronchiseptica, Pasteurella multocida, Pseudomonas

aeruginosa a Klebsiella pneumoniae. Dalšími původci respiračních obtíží mohou být i viry

(adenoviry), plísně (ze sena, z vlhké podestýlky), nádory (plicní adenomy) a alergie (seno,

prašná podestýlka). K onemocnění jsou náchylnější zvířata, která mají nedostatek vitaminu C,

jsou vystavena průvanu, případně stresu (např. v podobě častých převozů) a zvířata oslabená.

Morče se může také infikovat od ostatních domácích mazlíčků (přímým kontaktem,

kapénkovou cestou). Co se člověka týče, může při těžkých bakteriálních zánětech plic své

morče nakazit. Chřipka a nachlazení se na morče z člověka nepřenesou, jedná se totiž o virové

onemocnění, které morče neinfikuje (Hůlková 2008).

Dle (Richardson 2000) existuje několik symptomů, které mohou signalizovat potencionální

problémy dýchacího ústrojí:

1. Kýchání - v přiměřené míře je přirozeným chováním každého morčete. Nejčastěji se

lze s kýcháním setkat, pokud je morče v prašném prostředí (seno, hobliny).

Nezdravým jevem je, pokud morče kýchá již delší dobu, nebo pokud kýchání morčete

doprovází hlen a hnis; to by mohlo znamenat závažnější zdravotní komplikace (např.

bakteriální infekce).

2. Rýma - častokráte ukazuje na problémy s horními a dolními cestami dýchacími

3. Kašel - při postižení průdušek a průdušnice

2.3.1 Bakteriální pneumonie

(Hájková 2005): „Králíci, psi a primáti běžně hostí bakterii Bordetella bronchiseptica a

mnoho dalších druhů zvířat bakterii Streptococcus pneumoniae. K pneumoniím vyvolaným

těmito bakteriemi jsou velmi náchylná morčata, proto se nedoporučuje je chovat například

společně s králíky v králíkárně. U postižených zvířat se objeví nechutenství, ztížený dech,

výtoky z nosu a očí. Vzniká hnisavá bronchopneumonie; při infekci streptokokem i zánět

pohrudnice a osrdečníku. Dostane-li se infekce do ucha, začne zvíře naklánět hlavu ke straně

a ztrácí rovnováhu. Vyšetření morčat s pneumonií je třeba provádět s největší opatrností,

protože jejich náchylnost ke stresu může v tomto případě vést k šoku a smrti zvířete. Léčebně



se podávají antibiotika, podpůrně tekutiny, vitamin C a kyslík, je-li možnost.“ Současně s

aplikací antibiotik je důležité podávat probiotika pro znovuosídlení přirozené střevní

mikroflory, a sice 1 - 2 hodiny po aplikaci antibiotik ( např. Hylak forte, Lacidofil, Probican

pasta). Nezbytné je též zajistit klid a teplo. Vhodná je i izolace morčete od ostatních (Hůlková

2008). Můžeme morčeti také nabídnout echinaceu pro podpoření jeho imunity - pokud máme

rostlinu, můžeme dát listy, pokud ne, je možné podat i echinaceový sirup (Michlíčková,

Křížová, 2008). (Becková 2008) zase navrhuje pro podpoření organismu použití Bachových

květů v kapkách z lékárny.

2.3.2 Zápal plic

Zápalem plic je zánět plicní tkáně, různé stupně závažnosti. Může být zapříčiněn bakteriemi,

viry i jinými organismy. Příznaky zápalu plic jsou podobné jako u ostatních nemocí

dýchacího ústrojí – dýchavičnost, kýchání doprovázené rýmou a kašlem. Může se také objevit

nechuť k jídlu, naježení srsti a teplota. Zápalem plic jsou nejčastěji postiženi jedinci s

oslabenou imunitou a i přes včasnou veterinární léčbu se morče nemusí povést zachránit.

2.4 Nemoci pohybové a nervové soustavy

2.4.1 Křeče, třes

Jak uvádí (Vítková 2006), stavy provázené křečemi nebo třesem znamenají ve většině případů

závažné onemocnění a je nezbytné v co nejkratší době vyhledat zvěrolékaře. Bez veterinární

pomoci pak morče častokráte umírá. Příčin křečí a třesu u morčat existuje několik, z nichž

nejčastější jsou:

1) Přehřátí organismu – bývá způsobeno pobytem na slunci, ale i nevětrané teplé

místnosti či autě a nedostatkem tekutin. Organismus morčete není schopen

termoregulace a nebezpečí přehřátí hrozí přibližně již od 28 °C (náchylnější jsou

zvířata s nadváhou). Příznakem je zrychlené a povrchné dýchání, apatie, slabý puls,

zpočátku překrvené sliznice a ouška, často i slinění, bez pomoci nastává šok a smrt.

Jako první pomoc morčeti chladíme končetiny a ouška v chladné vodě (ne studené!), k

tělíčku přikládáme vlhké obklady. Snažíme se co nejdříve dostat zvířátko ke

zvěrolékaři! Pokud by veterinář nebyl ihned k zastižení, je důležité dostat do morčete

tekutiny (vlažné). (Altmann 2006, Vítková 2006) dále doporučují v takovéto nouzi

podat morčeti trochu slabé černé kávy na povzbuzení oběhového systému. Na veterině

zvěrolékař zvířeti podá zavodňující a povzbuzující injekce. (Vítková 2006) dodává: „I



když se morčátko vzpamatuje, stav zůstává vždy vážný několik dní z důvodu možného

poškození ledvin během období dehydratace a případného šokového stavu. Právě

selhání ledvin bývá nejběžnější příčinou úhynu několik dní po přehřátí.“

2) Otrava – může nastat díky kontaminaci krmiva a pitné vody. Většinou nemá akutní

průběh a kromě křečí a třesu se objevují i další příznaky jako: silné slinění, apatie,

krev v trusu. Zvěrolékař může podat injekčně „protijed“ Ca EDTA.

3) Hypoglykémie – snížená hladina krevního cukru, ke které může dojít především u

zvířat s nízkou hmotností a rychlým metabolismem, často v souvislosti s hladověním.

S hypoglykémií se setkáváme u novorozených mláďat v důsledku nedostatku energie.

Křeče a třes však mohou být u mláďat vyvolány i hypoxií (nedostatek kyslíku),

podchlazením, nedostatkem vápníku apod. (Velenská 2007) uvádí, že při křečích

neznámého původu, by měla platit zásada vpravit zvířeti do úst trochu roztoku

glukózy (případně v nouzi jakéhokoliv sladkého roztoku).

4) Ketóza (viz. kapitola Toxémie (ketóza) březích samic)

5) Nedostatek minerálních látek – křeče nejčastěji po porodu v důsledku nedostatku

hořčíku a vápníku.

2.4.2 Kulhání

Příčin kulhání u morčete může být celá řada. Mezi hlavní příčiny (Hájková 2005) řadí:

1) Trauma – zlomeniny se u morčat díky jejich velikosti dají jen těžko fixovat. Menší

rány je dobré ponechat samovolnému léčení; jako možnost přichází i amputace

(amputaci morčata dobře snáší). V případě komplikovanější zlomeniny (Hájková

2005) doporučuje morče raději utratit.

2) Nedostatek vitaminu C (viz. kapitola Nedostatek vitaminu C)

3) Pododermatitis (viz. kapitola Pododermatitis)

2.4.3 Ochrnutí

Ochrnutí, ať již úplného (paralýza) nebo částečného (paréza) může mít několik příčin. Často

k němu dochází následkem úrazu (např. při pádu z výšky, přišlápnutím apod.) a pokud dojde

k poškození míchy, je nejlepší nechat morčátko uspat. Mícha může být postižena i v důsledku

výhřezu meziobratlové ploténky nebo nedostatečnou výživou nervové tkáně (jako

důsledek ucpání cév). Nastat může i degenerace a nekróza svalstva v důsledku nedostatku

vitaminu E . Objevuje se poporodní paréza (v důsledku nedostatku vápníku a energie).

Problémy může způsobit i výskyt dědičných poruch (abnormálně utvářená pánev, kosti,



chrupavky,…). Vždy se doporučuje návštěva zvěrolékaře, aby posoudil závažnost problému a

určil jeho řešení. (Vítková 2006)

2.4.4 Nedostatek vitaminu C

Morče, stejně jako poloopice, opice a člověk patří do malé skupiny savců, kteří nejsou

schopni si vitamin C (kyselinu askorbovou) syntetizovat endogenně. Veškerou svoji potřebu

vitaminu C tedy musí pokrýt potravou. (Altmann 2006) k tomuto říká: „Za normálních

podmínek potřebuje morče denně na kilogram tělesné váhy 16 mg, při stresu, zvýšeném

nebezpečí infekce, nemocech a březosti 30 mg vitaminu C. Tuto spotřebu většinou pokryje

vyvážená strava s podílem čerstvé potravy.“ (Vítková 2006) udává základní denní dávku

vitaminu C v rozmezí 15 - 25 mg na dospělé morče.

Dle (Hůlková 2008) dochází nedostatkem vitamínu C k absenci enzymu

L-glukonogamalaktonoxidasa, což u morčete způsobuje řadu velmi závažných onemocnění.

V letních měsících se tak doporučuje podávat morčeti dostatek čerstvé zeleniny; v zimních

měsících je možné přírodní zdroje nahradit umělými zdroji vitamínu C (např. vitaminové

tablety Celaskon, s dávkováním 200 - 400 mg na litr vody).

(Vítková 2006): „Kyselina askorbová je nutná pro formování aminokyselin - hydroxylysinu a

hydroxyprolinu, které se podílejí na syntéze kolagenu.“ Při nedostatku vitaminu C je tvorba

kolagenu (pojivových tkání) defektní, stěny cév snáze praskají a krev se vylévá mimo krevní

řečiště. Objevují se hemoragie (krvácení) na dásních, v kloubech, svalech, na sliznicích a

serózách. Kolagen je i součástí závěsného aparátu zubů, jeho narušením se zuby kývou, v

důsledku špatného skusu přerůstají a mohou dokonce vypadnout. (Vítková 2006) pokračuje:

„Dalšími příznaky hypovitaminózy bývá zdrsnělá nekvalitní srst, nechutenství (stav ještě více

prohlubuje, neboť platí úměra - žádná potrava - žádný vitamin C), průjem, bolesti, zhoršuje se

hojení ran, objevuje se kulhání (díky otokům a krváceninám v kloubech). Snižuje se odolnost

vůči onemocněním.“

Často můžeme vidět, jak morče odpočívá na boku, odlehčuje tím zadní končetiny, aby si

odpočinuly. Následkem otoků kloubů se pak lze setkat se zvláštním hopsavým krokem,

kterým se postižená zvířata pohybují. Díky narušené imunitě se morče může stát také

snadným cílem např.: svrabu, kokcidií či plísní. Za určitých okolností (dané např. roční

dobou, věkem, březostí, nemocí či stresem) potřebuje morče zvláštní dávku tohoto vitaminu,

jelikož organizmus nedokáže dávku optimálně využít. Existuje předpoklad, že vitamin C



zlepšuje i využitelnost železa a má ochranný vliv na vitaminy skupiny B. Trvalý nedostatek

vitaminu C vede k úhynu. (Schippers 1999, Vítková 2006, Hájková 2006, Jílek 1993,

Richardson 2000).

Hypovitaminózu C je možné stanovit na základě výše uvedených příznaků, dále pak

posouzením jídelníčku, či při pitvě, kdy je patrná hemoragie na vnitřních orgánech, svalech a

v kloubech (Anonym b. 2002, Vítková 2006, Jílek 1993).

Obrázek 8: Patologický rozbor morčete při hypovitaminóze C. Zdroj: http://www.radil.missouri.edu/info/dora/GUINEAPA/ guinea.htm

Obrázek 9: Hypovitaminóza C, bolestivé otoky kloubů. Zdroj: www.kralici.cz

Jako terapii (Habartová, Šimšálková 2010) doporučují rozdrtit 100 mg tabletu vitaminu C,

smíchat s vodou na kašičku a přidat Glukopur. Kašičku pak podávat do tlamičky dobu 10-14

dnů, kdy by mělo být patrné lepšení stavu. Léčbu je podle autorek vhodné doplnit podáváním

vitaminu B a masáží s natahováním a zahříváním nožiček.

Ohledně zdrojů vitaminu C je nejlepší spoléhat na zelenou trávu a čerstvou zeleninu, neméně

důležitý je rozmanitý jídelníček. Zelenina by se měla dle (Habartová, Šimšálková 2010)

podávat nejlépe 2x denně v minimálním množství 100 g (lépe 200 g) na den. U ovoce musíme

mít na paměti, že díky obsahu cukru a častému sklonu morčat k tloustnutí, je dobré jej podávat

spíše jako pamlsek. Některé prodávané krmné směsi pro morčata již denní dávku vitaminu C plně

pokrývají, ale je třeba brát v úvahu, že vitamin C s časem v krmení degraduje (je obsažen

maximálně tři měsíce). Velice opatrní musíme být při podávání zeleniny obsahující ve větší míře

dusíkaté látky (např. saláty) a nadýmavých druhů jako je (např. zelí). (Velenská 2009)

doporučuje se raději těmto druhům vyvarovat. Jak již bylo víše uvedeno, také tráva je

významným zdrojem vitaminu C, ale jak uvádí (Schippers, 1999) jeho množství se může den

ode dne enormně lišit.



(Habartová, Šimšálková 2010) a (Schippers 1999) upozorňují na úskalí podání vitaminu C

rozpuštěného v napájecí vodě. Jednak nelze zjistit, kolik morče vitaminu C skutečně přijalo, a

jednak musíme myslet na to, že vitamín C se vlivem světla rychle znehodnocuje. Také

bychom měli použít aspoň 24 hodin odstátou vodu, protože chlór vitamin C opět ničí. Touto

cestou se pak k morčeti dostane jen malé množství vitaminu.

Ale pozor, všeho moc škodí, jak upozorňují (Habartová, Šimšálková 2010), nadbytek

vitaminu C může způsobovat močové kameny, neboť kyselina askorbová patří k látkám,

zvyšujícím vylučování kmenotvorných látek do moči.

Seznam vhodného ovoce a zeleniny s uvedeným obsahem vitaminu C se nachází v Přílohách

této bakalářské práce.

2.4.5 Onemocnění kloubů (Osteoartritida)

Osteoartritida se vyskytuje u morčat starších 9 měsíců. Nejčastěji osteoartritida zasahuje

oblast kolenního kloubu (Richardson 2000, Anonym g 2012). (Anonym d. 2012) dodává, že

klinicky se jedná o vývojové abnormální utváření kloubu, který vede k abnormálnímu pohybu

v kloubu. Dále dodává: „Z toho vyplývá zvýšené dráždění chrupavky a okolních pojivových

tkání, které vede k neinfekčnímu zánětu (artritidě), změnám ve složení a množství kloubního

mazu a rozvoji druhotných degenerativních změn (artróze). Takovýto kloub pak nemůže plně

vykonávat svou funkci; je bolestivý, teplejší, oteklý a zvířeti způsobuje pohybové problémy

(kulhání)“. Názory na způsoby léčby a prevence se u této nemoci dosti liší.

(Vítková 2006) zde říká, že osteoartritida může být způsobena hypovitaminózou, neboli

nedostatek vitaminu C. Oproti tomu (Anonym e 2012) naopak tvrdí, že dle výsledků studie

provedené Duke University Medical Center může být nadmíra vitaminu C příčinou

Osteoartritidy: „Vysoký výskyt vitaminu C riziko spontánní osteoartrózy zvyšuje. Nález

zmíněné studie je v rozporu s řadou dřívějších krátkodobých studií u morčat, které tvrdí, že

vitamin C by díky svým antioxidačním vlastnostem osteoartróze chránit, říká doktorka

Virginia Krausová, docentka medicíny na Duke University Medical Center. Dle doktorky

Krausové krátkodobé podávání vitaminu C poskytuje antioxidační účinky s minimem

vedlejších účinků, nicméně delší podávání má za následek účinky škodlivé. V rámci výzkumu

bylo 3 skupinám morčat podáváno různé množství vitaminu C – 3 mg denně, 30mg denně a

150mg denně, a to po dobu 8 měsíců. Výsledky průzkumu okázaly, že skupina se 150mg

denně měla více poškozené chrupavky v kolenu než první dvě skupiny.“



(Richardson 2000) v případě, kdy morče vydává bolestivé zvuky způsobené s největší

pravděpodobností osteoartritidou, doporučuje podávat jednou denně orálně 0,1mg Metacamu.

2.4.6 Lymfocytární choriomeningitida (LCM)

Lymfocytární choriomeningitida je nemoc, která postihuje primárně myši, potkany křečky a

morčata (Nash 2011). Jedná se o virové onemocnění, které u morčat způsobuje ochrnutí a

zánět mozkových blan (Vítková 2006). Virus je přenášen pomocí moči, slin a exkrementů.

Hlavními příznaky nemoci je rapidní úbytek na váze, třes a křeče. Jak (Nash 2011) dodává, u

napadeného morčete se ovšem žádné příznaky nemusí vůbec projevit. O přenositelnosti této

nemoci na člověka se názory různí. Jedna skupina autorů tvrdí, že nemoc je z morčete na

člověka přenositelná a způsobuje příznaky podobné chřipce a zánětu mozkových blan

(Anonym f. 2011, Vítková 2006, Nash 2011), jiní ovšem tvrdí, že morčata nejsou za

přenašeče považována (Behrend, Skogstad 2006). (Vítková 2006) ještě dodává, že proti této

nemoci neexistuje léčba a z důvodu možnosti přenosu nemoci na ostatní morčata a na člověka

je vhodným řešením eutanázie morčete.

2.5 Onemocnění vylučovacího a rozmnožovacího systému

Vylučovací systém morčat nejčastěji postihují problémy s usazováním močových kamenů,

objevují se záněty (různých typů, často v souvislosti s infekcí) a selhávání ledvin. Příznaky,

které nás na onemocnění upozorňují, uvádí (Vítková 2006): „Prvním signálem onemocnění

bývají změny charakteru moči (zápach, množství, barva, příměs krve, aj.), bolestivé a časté

močení, vlhká srst a časté olizování u vyústění močové trubice, nadměrné pití (více jak

100ml/kg/den).“

2.5.1 Ledvinové a močové kameny

Výskyt močových a ledvinových kamenů bývá spjat s vyšším obsahem vápníku v moči a krvi,

ale také s nižším objemem moči. Nejlepší a nejjednodušší prevencí tvorby kamenů je zajistit

morčeti dostatečné množství tekutin. Náchylnější k onemocnění bývají samice starší tří let,

které často mívají i problémy se záněty močového měchýře. Bakterie (např. Streptococcus

pyogenes), které způsobují záněty močového měchýře, slouží jako „jádro“, na kterém se

usazuje vápník a tak vzniká kamínek (naprostá většina všech kamínků obsahuje vápník v

podobě kalciumoxalátu). Jak dále popisuje (Vítková 2006): „Velmi malé kameny často

vycházejí přímo močovým ústrojím z těla, aniž by vyvolávaly nějaké symptomy. Ostatní

kameny mohou uvíznout v močovodech, močové trubici. Moč, které se tak uzavře cesta



vpřed, odtéká zpět do ledvin, resp. močového měchýře, kde se uchovává až do chvíle, než

může být z těla vypuzena močením přes močovou trubici. …Vše bývá doprovázeno silnými

bolestmi a často prvním náznakem potíží je přítomnost krve v moči.“ Jako další možné

příznaky autorka uvádí časté močení (někdy po kapkách), zápach morčete po moči, vlhké

bříško v blízkosti vyústění močové trubice. (Vítková 2006, Richardson 2000, Hájková 2006,

Habartová, Šimšálková 2010)

Diagnóza se stanovuje orientačně na základě příznaků, přesně pak na základě rentgenového

nebo sonografického vyšetření a samozřejmě vyšetřením moči. Terapie spočívá prvotně

v dekompresi močového měchýře - uvolněním neprůchodnosti cest proplachem tekutinou.

Někdy je ale nutný i chirurgický zákrok. Podávají se antibiotika (trimetoprim v kombinaci se

sulfonamidy) a případně analgetika. Často se setkáváme s recidivou onemocnění. (Vítková

2006)

(Habartová, Šimšálková 2010) doporučují dát si pozor na solné a vápníkové kameny, které se

někdy morčatům podávají jako potravní doplněk. Obsahují totiž nadměrné množství soli a

vápníku a mohou tak způsobit vznik ledvinových a močových kamenů; autorky radí: „Pokud

si všimneme, že kámen nápadně rychle ubývá (morče ho může lízat či hlodat z nudy), tak ho

morčeti nabízíme jenom příležitostně.“

2.5.2 Záněty močových cest

K zánětům močových cest bývají mnohem náchylnější samice, což je dáno jejich podstatně

kratší močovou trubicí (oproti samcům) a tedy snazší cestě infekce do močových cest. Dále

jsou k onemocnění vnímavější morčata s nižší frekvenci močení (v moči se mohou množit

bakterie). Zánět může postihnout nejen močový měchýř nebo močovou trubici, ale i ledviny.

Příznaky poukazující na onemocnění jsou: krev v moči, vlhké bříško v blízkosti vyústění

močové trubice, problém s močením. V léčbě se používají antibiotika (s bakteriostatickým

nebo baktericidním účinkem). Někdy zvíře uhyne, aniž by majitel zpozoroval příznaky

onemocnění. Bývá to v důsledku selhání ledvin (akutní nebo chronická forma). Akutní

selhání ledvin může mít příčinu v těžkém zánětu ledvin, neprůchodnosti močových cest, ale

také v otravě. Hlavní příčinou úhynů v souvislosti s ledvinovým onemocněním je chronické

selhání ledvin. Zrádnost onemocnění tkví v tom, že symptomy mohou být velmi rozmanité a

často nejasné. Selhání ledvin mívá spojitost s postižením srdce (Vítková 2006, Richardson

2000, Hájková 2006).



2.5.3 Toxémie (ketóza) březích samic

Toxémií (ketózou) rozumíme metabolickou poruchu, která se u samic projeví nejčastěji 2

týdny před porodem až 1 týden po porodu. Postihuje zejména obézní samice nebo ty, které

delší dobu hladověly. Častěji se vyskytuje také u prvorodiček. Toxémie se projeví náhle,

během 24 hodin dostavuje apatie. Ve většině případů bohužel končí úhynem samice a to mezi

2 - 5 dnem od prvních příznaků onemocnění. Mezi tyto příznaky patří: apatie, nechutenství,

potrácení, později zrychlené dýchání, křeče a průjem. Moč a dech morčete bývá cítit po

acetonu.

Každé nechutenství či hubnutí ke konci březosti musíme bedlivě hlídat. Protože jak popisuje

(Vítková 2006): „Při hubnutí se resorbuje podkožní tuk, který je krví přemisťován ve formě

mastných kyselin do jater, kde probíhá jejich přeměna na energii a také na ketolátky, které se

opět přes krevní oběh dostávají do moči, vydechovaného vzduchu, výkalů, jež jsou poté

charakterizované nasládlým zápachem. Játra, která jsou postižená ztučněním (steatózou) u

obézních zvířat nezvládnou nápor, začnou postupně selhávat ve svých funkcích (zpracovávání

živin, detoxikace a neutralizace toxinů a léků, produkce srážlivých faktorů, atd.). Navíc

přítomnost tuku spojená s kompresí cévního zásobení jater březí dělohou vede ke sníženému

přísunu kyslíku k jaterním buňkám, které odumírají. Úbytek buněk schopných pracovat stav

velmi zhoršuje, v organismu zůstávají toxické látky, které pronikají přes krevní systém do

většiny orgánů včetně mozku (křeče, kóma, smrt).“ V důsledku absence tráveniny ve střevě

dochází k přemnožení patogenních klostridií v zažívacím traktu, ty produkují toxiny

vyvolávající průjem.

Ketóza se dá rychle prokázat vyšetřením moči pomocí diagnostických papírků. Léčba spočívá

v dodání tekutin a energie. Rehydrataci je nejlépe provést injekčně, energii pak doplnit

podáváním 5% glukózy. Pro léčbu je důležité držet zvíře v teple. (Vítková 2006, Hájková

2005, Anonym b. 2002, Richardson 2000)

(Vítková 2006) navrhuje léčbu doplnit antibiotiky (kvůli infekci) v kombinaci probiotiky

(např. Probican pastu, Hylak forte), prokinetiky (pro podporu peristaltiky střev). Autorka

uvádí, že někdy se stav samice může zlepšit ukončením březosti – vyvoláním porodu nebo

císařským řezem. Což na druhou stranu opět představuje riziko, protože v tomto stavu je

jakýkoli chirurgický zákrok nebezpečný.



Ketóze můžeme do jisté předcházet omezením vysokoenergetické potravy během posledních

týdnů březosti. Nejlepší prevencí je důsledně dbát, aby samice nebyla příliš obézní.

Nadváhu je neméně důležité hlídat i u samců, neboť i samce (stejně tak jako nebřezí

samici) může postihnout kolaps (ketóza) s podobným mechanizmem jako má

ketóza březích samic. V důsledku nadbytečného příjmu energie (především tuků a cukrů)

dojde k jejímu ukládání v těle. Tuk se nejdříve ukládá v podkoží, ale později i v orgánech

včetně jater. Jak popisuje (Vítková 2006): „Dochází k jejich ztučnění a tím se významně

zhoršuje jejich funkce, což může vést k náhlým úhynům bez jakýchkoliv příznaků

předchozího onemocnění.“ Autorka doporučuje udržovat váhu okolo 900 g u samiček a okolo

1200 g u samečků. Je ovšem pravda, že někteří příslušníci ušlechtilých plemen mají hmotnost

podstatně vyšší, aniž by byli obézní. Podle (Velenská 2009) je příznakem obezity přehnaně

vyvinutý krční lalok a těžkopádný pohyb.

2.5.4 Ovariální cysty

Ovariální cysty se nejčastěji projevují u samiček mezi 2. a 4. rokem. Jak uvádí (Hájková

2006), určitý stupeň cyst se nachází až u 3/4 samic ve věku 2-5 let. (Jekl V. ml., Havlínová E.,

Kohout P., Knotek Z. 2004) poukazují na souvislost, že výskyt ovariálních cyst je poměrně

častý u starších samic, které nerodily před 8. – 10. měsícem věku, autoři o cystách uvádějí:

„Jedná se o unilaterální nebo častěji bilaterální cystické měchýřovité útvary vyplněné čirou

tekutinou. Etiologie a patogeneze výskytu těchto cyst je doposud málo známá. S největší

pravděpodobností se jedná o poruchu epiteliálních iontových pump.“ Velikost cyst se

pohybuje v rozmezí 0,5 - 7 cm. Cysty se s přibývajícím věkem zvětšují. (Vítková 2006):

„Postižené bývají často oba vaječníky, jestliže se cysta objevuje jen na jednom z nich, bývá to

zpravidla ten pravý. Současně s cystami můžeme velmi často pozorovat nádory dělohy

(leiomyomy).“ Onemocnění se projevuje poklesem plodnosti, ztrátou srsti (symetrické

lysiny), někdy samice též trpí anorexií a jsou výrazně apatické.

Někdy lze cysty nahmatat přes bříško, spolehlivou diagnostickou metodou je pak sonografie.

Možnosti léčby popisuje (Vítková 2006): „Terapií první volby je vyjmutí vaječníků a dělohy

(ovariohysterektomie). V případě, že chceme zachovat plodnost samice, můžeme se pokusit o

medikamentózní hormonální léčbu, která spočívá v aplikaci humánního choriového

gonadotropinu - hCG (př. Pregnyl).“ Ale hormonální léčba sebou nese podstatné riziko

recidiv.



2.5.5 Impakce

Morčata mají v oblasti zadečku anální váček tzv. sinus paranalis (duté, oválné tělísko

velikosti hrachu nacházející se po stranách análního kanálu), kde se hromadí sekret

aromatických žláz, které zde ústí. Hlavně u starších samečků se zde může hromadit trus

(Altmann 2006). Jak popisuje (Vítková 2006): „ Tento nahromaděný obsah je nutno vybavit,

a to nejdříve zvlhčením vlažnou vodou (u zatvrdlého obsahu) a poté vyjmutím mírným tlakem

do papírového kapesníku, buničiny atd. Impakce se objevuje u starších, nemocných morčat

nebo zvířat, která neprovádí dostatečně koprofágii.“

2.6 Nádorová onemocnění

Nádorová onemocnění se u morčat naštěstí nevyskytují příliš často. Pokud se vyskytnou,

postihují téměř vždy pouze starší zvířata. Bouličky nacházející se poměrně často v podkoží

nebývají nádory, ale abscesy a ucpané tukové žlázy. Nádory se často vyskytují na dýchacích

cestách (plicní adenomy), setkáváme se i s nádory mléčné žlázy. U morčat (i u samců), jak

uvádí (Hájková 2005), jsou nádory mléčné žlázy vesměs nezhoubné (asi jen 30% bývá

karcinomů), které jsou lokálně invazivní, ale málokdy metastazují (při odoperování je vhodné

odstranit i regionální mízní uzlinu). Úspěšnost léčby nádorového onemocnění je vždy závislá

na mnoha faktorech. (Vítková 2006, Schippers 1999, Hájková 2005).

2.6.1 Leukémie

Jak uvádí (Vítková 2006), jedním z nejčastějších nádorů vyskytujících se u morčat

lymfosarkom (nádorové bujení mízní tkáně). Původce tohoto bujení je retrovirus typu C.

Nemocná zvířata jsou očividně ve špatné kondici, jsou vyhublá i když potravu přijímají

normálně. Jejich srst často mívá zhoršenou kvalitu s větším výskytem lupů. Morčata mají

zvětšené mízní uzliny (najdeme je při zadních obloucích dolních čelistí).

Zvětšené mízní uzliny ale nemusí nutně znamenat nádorové bujení, jak uvádí (Vítková 2006):

„M ůže se jednat o pouhé fyziologické zvětšení díky právě probíhající infekci v organismu

nebo příčinou větší velikosti může být absces (cervikální lymfadenitida). K rozlišení, o jaký

proces se jedná, použijeme aspiraci obsahu bouličky, případně i biopsii (vyjmutí části nebo

celého útvaru) s následným provedením histologického vyšetření. Lze také odebrat krev a

stanovit počet leukocytů, který při leukémii vykazuje výrazné překročení normálních hodnot“.

Potvrdí-li se leukémie, je léčení beznadějné a nejlepší varianta je eutanazie.

3. VÝSKYT ONEMOCNĚNÍ U MORČAT REGISTROVANÝCH CHOVATELŮ V ČR


3 Výskyt onemocnění u morčat registrovaných chovatelů v ČR

V rámci mé bakalářské práce jsem se rozhodla vedle literární rešerše z českých a zahraničních

informačních zdrojů provést dotazníkový průzkum mezi registrovanými chovateli morčat

v České republice. Na základě připraveného dotazníku bylo mým cílem vyhodnotit, s jakými

nemocemi se čeští chovatelé nejčastěji střetávají a jak tyto onemocnění léčí. Prezentované

výsledky výzkumu se opírají o odpovědi 179 oficiálních chovatelů morčat České republiky.

Pro úplnost - z celkového počtu těchto chovatelů 39 % chová více jak 15 morčat; 34 % chová

6 až 15 morčat; zbývajících 28 % chovatelů má 5 a méně morčat. Pro výpočet hodnot byl

použit aritmetický průměr.

3.1 Celková četnost jednotlivých onemocnění

V rámci průzkumu se chovatelé měli možnost vyjádřit k otázce, s kterými třemi nemocemi se

setkávají nejčastěji. Na tuto otázku odpovědělo celkem 44 respondentů. Do žebříčku četnosti

jsem vyhodnotila pět onemocnění, která chovatelé udávali nejčastěji. Výsledky jsou

zobrazeny v následující tabulce:

Nemoc % výskytu

Plísn ě 55% Všenky 36% Poran ění očí 25% Svrab 16% Problém s porodem 14%



3.2 Onemocnění kůže

Nemoci kůže patří mezi vůbec nejčastější zdravotní problémy, se kterými se u morčat

můžeme střetnout. Z výsledků výzkumu vyplývá, že nejčastěji se chovatelé potýkají

s plísněmi a všenkami. Poměrně častá je i pododermatitida, abcesy a svrab. Zvěrolékaři, se

kterými jsem měla vrámci přípravy na bakalářskou práci možnost problematiku onemocnění

morčat zkonzultovat, shodně uváděli, že svrab je vůbec nejčastější nemocí, se kterou se ve

své praxi setkávají. Majitelé morčat, kteří s tímto problémem do ordinací chodí, nebívají

zkušení chovatelé a ani zvíře od něj nemají, ve většině případů koupili morče ve zverimexu,

kde bývá svrab poměrně často rozšířen. Jelikož tento průzkum byl vyplňován pouze

oficiálními chovateli morčat v ČR, kteří se zpravidla se svrabem nesetkávají, dá se

předpokládat, že výskyt svrabu je mnohem vyšší než ukázaly výsledky průzkumu.

Graf 1: Výskyt onemocnění kůže mezi českými chovateli

Jak chovatelé uvádějí, s onemocněním kůže se dle výsledků dotazníku častěji svěřují do rukou

veterinárního odborníka; chovatelé s počtem morčat 15 a více naopak využívají svých

vlastních zkušeností s pomocí volně dostupných léčiv.

54%

82%

32%

91%

75%

87%

31%

69%

52%47%

38%

17%

44%

9%

21%

12%

47%

29%

39% 41%

8%

1%

24%

0%4% 1%

22%

2%

9% 12%

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

100%

Bez výskytu

Ojedinělý výskyt

Častý výstkyt



Graf 2: Způsoby léčby onemocnění kůže mezi českými chovateli

V rámci dotazníku mohli chovatelé připsat, jakým způsobem jednotlivé nemoci léčí, jaké

kroky vedly k úspěchu a jaké naopak nikoliv.

U svrabu existuje mezi chovateli jednoznačná shoda – nejúspěšnějším způsobem léčby je

Stronghold, který se prodává ve formě kapek. Při aplikaci Strongholdu je vhodné morče cca

na 2h oddělit od ostatních morčat, aby vzájemným olizováním nedošlo ke snížení účinnosti

aplikované látky. Dalším účinným způsobem, který pomáhá nejen u svrabu ale i u všenek, je

Ivomec (koupel v roztoku Ivomecu, sprej na postižená místa).

Všenky jsou českými chovateli léčeny častokráte pomocí speciálních šampónů (Biokill),

koupelí (Immaverol) a ve větší míře též přípravky proti vnějším parazitům jako jsou:

Frontline, Arpalit NEO nebo Advocate.

Pro léčbu plísní je nejčastějším způsobem léčby použití Lamisilu (jeho použití je vhodné

zvláště u morčat – skinny) a krému Canesten. Při aplikacích těchto krémů plíseň ve většině

případů po několika dnech zmizela. Úspěšnou léčbu chovatelé též hlásí při použití přípavku

Mykoseptin (účinné látky: kyselina undecylenová a zinek).

83%

46%

27%

5%

93%

42%

65%71%

75%

38%

17%

54%

73%

95%

7%

58%

35%29%

25%

62%

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

100%

Veterinární léčba

Domácí léčba



Jestliže morče trpělo Pododermatitidou (otlaky tlapek), znamenalo to ve většině případů

veterinární péči, kdy morče je často léčeno předepsanými antibiotiky. Někteří chovatelé

k antibiotické léčbě přidávají potírání postižených míst řapíkem. Jako neúspěšná byla

v některých případech indikovaná aplikace antibiotik Enrogal. Pododermatitida častokráte

vzniká díky tvrdší podestýlce v ubikaci (je vhodné se vyvarovat hoblin z tvrdých druhů dřev a

dřevěných pelet), vhodné je použití hoblin z měkkého dřeva a Asanu (ten je vhodný

především po dobu rekonvalescence, jeho nevýhodou je vysoká cena).

Jako prevenci proti kožním onemocněním někteří chovatelé doporučují pravidelné podávání

Immaverolu a Neostomosanu.

3.3 Onemocnění zažívacího ústrojí

Ačkoliv jsou onemocnění zažívacího ústrojí u morčat poměrně často popisována, více jak u

2/3 českých chovatelů se dle výsledků dotazníku tyto problémy vůbec nevyskytují. K

nejčastěji se vyskytujícím onemocněním zažívacího traktu patří (dle pořadí): Malokluze,

Tympanie, Kokcidióza a Enterotoxémie (průjem v důsledku léčby antibiotiky). Z výsledků

je zajímavé, jak často je Tympanie léčena domácí péčí. S průjmy z jakéhokoliv důvodu

naopak naprostá většina chovatelů spoléhá na odbornou veterinární léčbu (jen u průjmů

v důsledku antibiotické léčby je toto procento o něco nižší). Co se malokluze týče, z výsledků

vyplývá, že pětina chovatelů upravuje přerůstání zubů sama. Zkušení chovatelé často zkracují

řezáky pomocí kleštiček; zadní zuby je nicméně nutné zkracovat pouze zvěrolékařem a to pod

narkózou.



Graf 3: Výskyt onemocnění zažívacího ústrojí mezi českými chovateli

67%

79%

97%92% 93%

77%71%

31%

18%

3%8% 6%

20%28%

2% 3% 0% 1% 1% 3% 1%0%

20%

40%

60%

80%

100%

120%

Pře

růst

ání z

ub

ů (

mal

okl

uze

)

Ente

roto

xém

ie (

prů

jem

vd

ůsl

ed

ku lé

čby

anti

bio

tiky

)

Salm

on

ela

(bak

teri

áln

í zán

ětst

řev)

Tyzz

ero

va c

ho

rob

a (b

akte

riál

ní

zán

ět s

tře

v s

pů

vod

cem

Clo

stri

diu

m p

ilifo

rme

)

Gia

rdió

za (

chro

nic

ké p

růjm

y s

pů

vod

cem

prv

oke

m g

iard

ia)

Par

azit

áln

í zán

ět

stře

v (p

růjm

yzp

ůso

ben

é k

okc

ídie

mi)

Tym

pan

ie (

nad

ýmán

í)

Bez výskytu

Ojedinělý výskyt

Častý výstkyt



Graf 4: Způsoby léčby onemocnění zažívacího ústrojí mezi českými chovateli

V případě lehčí tympanie chovatelé doporučují vysadit veškeré druhy ovoce a zeleniny a

s postupným znovuzaváděním jednotlivých druhů, metodou „pokus/omyl“ zjistit, který druh

potravy nadýmání morčete způsobuje a ten pak z jídelníčku nadobro odstranit. Poměrně často

chovatelé uváděli, že při těžší tympanii „vyčkávací taktika“ vedla v průběhu několika dní

k úmrtí morčete. Z léčivých preparátů je mezi chovateli hojně používán Saab-Simplex, který

pomáhá k uvolnění nahromaděného plynu.

Při průjmech způsobených podáváním antibiotik (Enterotoxémie) je podle chovatelů vhodné

podávat doplňkové krmivo BioLapis (obsahuje probiotikum, prebiotikum, elektrolyty,

enzymy a vitamíny a pomáhá při zažívacích problémech) a probiotického roztoku Hylak.

Kokcidióza (parazitální zánět střev) se léčí pomocí přípravku Sulfadimidin, který se ovšem

při dlouhodobém užívání může stát neúčinný. Jako alternativy pak existují přípravky jako

ESB3, Baycox, Acidomid K či Sulfacox + přidávání Propoulu (přípravek pro podporu střevní

mikroflory).

79%

59%

73%

81%

92%88%

44%

21%

41%

27%

19%

8%12%

56%

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

100%

Pře

růst

ání z

ub

ů (

mal

okl

uze

)

Ente

roto

xém

ie (

prů

jem

vd

ůsl

ed

ku lé

čby

anti

bio

tiky

)

Salm

on

ela

(bak

teri

áln

í zán

ětst

řev)

Tyzz

ero

va c

ho

rob

a (b

akte

riál

ní

zán

ět s

tře

v s

pů

vod

cem

Clo

stri

diu

m p

ilifo

rme

)

Gia

rdió

za (

chro

nic

ké p

růjm

y s

pů

vod

cem

prv

oke

m g

iard

ia)

Par

azit

áln

í zán

ět

stře

v (p

růjm

yzp

ůso

ben

é k

okc

ídie

mi)

Tym

pan

ie (

nad

ýmán

í)


Domácí léčba



3.4 Onemocnění dýchacího ústrojí

Stejně jako u člověka, nejčastějšími nemocemi dýchacího ústrojí jsou kašel a rýma (pro morče

to, ale na rozdíl od něj, nejsou banální onemocnění), doprovázené v menší míře pneumonií

bakteriálního původu (nejčastější je zápal plic).

Léčba i prevence je v případě nemocí dýchacího ústrojí velmi podobná pro všechny tři

nejčastější onemocnění. V případě rýmy či kašle je nezbytné morče umístit do teplé místnosti

a zvýšit příjem vitaminu C. Úspěch v léčbě je též dosahován podáváním bylinných čajů

(heřmánek, šípek) do napáječky či jitrocelovým sirupem.

Při podezření na zápal plic je nezbytné obrátit se na veterináře. Pneumonie bakteriálního

původu je častokráte léčena pomocí antibiotik. Několik chovatelů přiznává, že ve svém chovu

zvolili domácí léčbu a morče následně po několika dnech zemřelo.

Graf 5: Výskyt onemocnění dýchacího ústrojí mezi českými chovateli

75%

96%

56%

45%

98%

23%

4%

42%49%

2%2% 0% 2%6%

0%0%

20%

40%

60%

80%

100%

120%

Bakteriálnípneumonie

VirováPneumonie

Kašel Rýma Plicní nádory

Bez výskytu

Ojedinělý výskyt

Častý výstkyt



Graf 6: Způsoby léčby onemocnění dýchacího ústrojí mezi českými chovateli

3.5 Onemocnění močového a rozmnožovacího ústrojí

U nemocí močového a rozmnožovacího ústrojí z výsledků průzkumu vyplývá, že celkově se

jedná o velmi málo frekventovaná onemocnění. Výjimkou tvoří tři zdravotní poruchy, které

jsou všechny spojeny s graviditou a porody: předčasné porody a potraty, dystokie (těžký

porod) a ketóza (toxémie) gravidních samic.

95%91%

39%

31%

78%

5%9%

61%

69%

22%

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

100%

Bakteriálnípneumonie

VirováPneumonie

Kašel Rýma Plicní nádory


Domácí léčba



Graf 7: Výskyt onemocnění močového ústrojí mezi českými chovateli

S porodními a poporodními komplikacemi jsem se s výjimkou toxémie gravidních samic

v literární rešerši nezabývala a to jednak s ohledem na předepsaný rozsah bakalářské práce a

jednak proto, že se nejedná o klasickou „zdravotní poruchu“. O to více byly překvapující

výsledky, kdy chovatelé udávali častý výskyt právě komplikací souvisejících s graviditou a

porodem, navíc s dosti negativními zkušenostmi co se týče prognózy.

86%90%

83% 85%

63%

53%

45%

81%

90% 88%85%

11%6%

15% 13%

31%

39%

47%

19%

9% 11%14%

3% 4% 2% 2%6% 7% 8%

1% 1% 1% 1%0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

100%

Bez výskytu

Ojedinělý výskyt

Častý výstkyt



Graf 8: Způsoby léčby onemocnění močového ústrojí mezi českými chovateli

U toxémie panuje mezi chovateli takřka většinová shoda – pokud je samice zasažena, ve

většině případů se jí nepodaří zachránit. Část chovatelů řeší problém podáváním glukózy,

injekčně vitamin C a dokrmování RodiCare Instant s tím, že nemoc se tímto způsobem

podařilo vyléčit v méně než 10% případů. Ani včasná pomoc zvěrolékaře většinou nevede

k pozitivním výsledkům, nepřežívá samice ani mláďata. V některých případech se mláďata

podařilo zachránit, ale většinou uhynou do 3 dnů.

Těžké porody, předčasné porody a potraty vedou většinou ke stejnému důsledku jako

v případě toxémie gravidních samic. Při těžkých porodech samička častokráte zemře a stejně

dopadají i mláďátka (umírají ještě před narozením nebo pár dní po něm). Několik chovatelů

upozorňuje, že riziko těžkých porodů lze částečně ovlivnit věkem „prvorodiček“. Samička

morčete by měla poprvé porodit nejpozději v 10. měsíci života. Od 11. měsíce začíná u

samiček docházet k fyziologickým změnám, které u prvorodiček zvyšují pravděpodobnost

problémů s porodem.

Ostatní z této oblasti onemocnění uvedených v dotazníku měli jen sporadický výskyt.

67%

89% 90% 88%

80%

69%

48%

88% 88%

55%

27%33%

11% 10% 12%

20%

31%

52%

12% 12%

45%

73%

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

100%


Domácí léčba



3.6 Onemocnění nervového a pohybového ústrojí

Zdravotní poruchy nervového a pohybového aparátu nejsou u morčat příliš častým jevem.

Zkušenost s těmito onemocněními má cca ¼ chovatelů, a to většinou jen v ojedinělých

případech. Lze tedy tvrdit, že morčata jsou z pohledu nervového a pohybového aparátu

relativně zdravými jedinci. Způsoby léčby jsou zde vyrovnané, až na nedostatek vitaminu C

(který je téměř a pouze záležitostí domácí léčby) a ochrnutí (kde naopak převládá veterinární

léčba), zhruba polovinu případů chovatelé řeší veterinárně a polovinu sami doma.

Graf 9: Výskyt onemocnění nervového a pohybového ústrojí mezi českými chovateli

Obecně lze výše zmíněná onemocnění léčit zvýšením dávky vitaminu C (zde se osvědčují

standardní vitaminové rozpustné prostředky dostupné v každém zverimexu, lékárně či

supermarketu) a vitaminu B, jehož dostatek má pozitivní vliv na pohybové ústrojí morčete.

Morčeti je v případě pohybových problémů nezbytné připravit takového podmínky, aby

mohlo být co nejvíce v klidu a během této doby mu pravidelně podávat vitaminové preparáty.

81%

74%70% 72%

77%

17%

26%30%

25%23%

1% 1% 1%3%

0%0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

Křeče, stres Kulhání Ochrnutí Nedostatekvitaminu C

Trauma,poranění,zlomeniny

Bez výskytu

Ojedinělý výskyt

Častý výstkyt



Graf 10: Způsoby léčby onemocnění nervového a pohybového ústrojí mezi českými chovateli

3.7 Onemocnění v oblasti očí, uší, nosu a krku

Oči, uši a noc a jsou, stejně jako u jiných živočichů, důležitými smyslovými orgány a o to

zřejmější tyto nemoci u morčat jsou. Jak vyplývá z níže uvedeného grafu, zhruba 50 %

chovatelů se setkalo s nemocemi očí (poranění vzniká např. zrnem z obilovin či sena, které

morčeti poškodí duhovku nebo po útoku jiného morčete); čtvrtina s problémy spojenými se

stáčením hlavy. Naopak nemoci uší a nosu bývají dle výsledků průzkumu spíše výjimečné.

S problémy poranění očí se chovatelé nejčastěji střetávají u novorozených morčat. V případě

poranění oka volí chovatelé raději domácí ošetření a pouze pokud to závažnost poranění

vyžaduje, přichází na řadu veterinární léčba. Nejčastějšími způsoby domácí léčby je použití

očních mastí a kapek - oční kapky Ophthalmo-Septonex, oční mast Ophthalmo-Framikoin (u

masti hlásí chovatelé lepší výsledky než v případě kapek), oční kapky Floxal. Jestliže

jmenované přípravky v léčbě selhávají, přichází na řadu léčba antibiotiky (např. pomocí

Maxitrolu).

Ke stáčení hlavy dochází často na základě stresových situací u morčat – účast na výstavách,

nové prostředí, apod. Pokud ke stáčení hlavy u morčete dochází, je nezbytné (pokud je to

možné) dostat morče ze stresové situace a pomocí výživových preparátů (vitamin B,

55%

47%

72%

11%

51%45%

53%

28%

89%

49%

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

100%

Křeče, stres Kulhání Ochrnutí Nedostatekvitaminu C

Trauma,poranění,zlomeniny


Domácí léčba



glykopur) doplnit morčeti energii. S ostatními příčinami stáčení hlavy se chovatelé dle

výsledků průzkumu příliš nesetkávají.

Graf 11: Výskyt onemocnění v oblasti očí, nosu a krku mezi českými chovateli

Graf 12: Způsoby léčby onemocnění v oblasti očí, nosu a krku mezi českými chovateli

50%40%

64%

90% 89%96%

90%

74%

39%

53%

30%

10% 10%4%

9%

26%

11% 7% 6%0% 1% 0% 1% 0%

0%

20%

40%

60%

80%

100%

120%

Bez výskytu

Ojedinělý výskyt

Častý výstkyt

62%

35%

58%

45%

70%80%

68%59%

38%

65%

42%

55%

30%20%

32%41%

0%10%20%30%40%50%60%70%80%90%


Domácí léčba



4 Závěr

V rámci mé bakalářské práce jsem si vytyčila dva cíle. První cílem bylo provedení literární

rešerše na téma Zdravotní poruchy morčat a možnosti jejich prevence. Na základě dostupné

české a zahraniční odborné literatury, a to v tištěné i elektronické podobě a na základě diskuze

s několika zvěrolékaři, jsem si zmapovala oblast nejčastějších onemocnění, kterými mohou

morčata trpět, stejně jako možnosti jejich léčby a prevence. Při zpracování literární rešerše mé

bakalářské práce jsem se ohledem na předepsaný rozsah práce rozhodla méně častá

onemocnění vynechat a věnovat se převážně nejčastějším a nejvýznamnějším zdravotním

poruchám. U jednotlivých onemocnění jsem se vždy zaměřila na původ onemocnění, jeho

příznaky, možnosti léčby a prevence.

Nabízelo se hned několik možností, jak onemocnění ve své práci řadit. Rozhodla jsem se pro

rozdělení do kapitol podle jednotlivých soustav ústrojí, které mohou onemocnění postihnout

(podobné členění používá ve své práci např. Richardson (2000)).

Mým druhým cílem bylo zjistit, a to za pomoci dotazníku, jaké zkušenosti mají oficiální

čeští chovatelé s nemocemi morčat, jaká doporučení dokáží chovatelé dát z pohledu prevence

a jaké zkušenosti mají s konkrétními typy léčby již nastalého onemocnění. Aby výsledky

měly co největší hodnotu, dotazník byl rozeslán pouze oficiálně registrovaným chovatelům

morčat v České republice. Průzkum je sestaven z celkem 179 odpovědí a lze tak tvrdit, že

výsledky průzkumu lze považovat jako vysoce relevantní. Na základě vyplněných dotazníků

jsem sestavila grafické znázornění četnosti výskytu jednotlivých zdravotních poruch u morčat

a způsoby léčby těchto onemocnění, vše je opět členěno do kategorií, do kterých jsem nemoci

řadila v rámci literární rešerše. Součástí výsledků výzkumu je i slovní popis, ve kterém

chovatelé sdělovali zkušenosti s léčbou a prevencí u jednotlivých poruch. Ve výčtu

doporučení jsou zahrnuty jen odpovědi, které byly v dotaznících popsány vícenásobně, a to

vždy s minimálně jedním doporučením od chovatele s počtem 15 a více morčat.

Splnění druhého cíle mé práce hodnotím jako velmi úspěšné, jelikož se mi podařilo přesvědčit

nečekaně velké množství oficiálních chovatelů morčat České republiky ke spolupráci nad

4. ZÁVĚR


mou bakalářskou prací a za pomoci nadprůměrného počtu relevantních odpovědí interpretovat

výsledky celého výzkumu.

5 Použitá literatura

5.1 Tištěné zdroje

Alderton, D. 2002. Chov domácích miláčků - Encyklopedie. Columbus. 192 s., ISBN 80-

7249-054-0.

Altmann, F. D. 2006. Morče společenské, milé, aktivní. Grada. 65 s., ISBN 80-247-1659-3

Birmelin, I. 2008. Morče (jak na to), Jan Vašut s.r.o., Praha. 64 s., ISBN 978-80-7236-599-9

Becková, A. 2008. Morčata. Pavel Dobrovský – BETA a Jiří Ševčík, Praha – Plzeň. 72 s.,

ISBN 978-80-7306-342-9

Behrend, K., Skogstad, K. 2006. Naše morče, Jan Vašut s.r.o., Praha. 127 s., ISBN 978-80-

7236-454-1

Hájková, P. 2005. Hlodavci ve veterinární ordinaci. Herriot 3(10), 2-5

Hájková, P. 2006. Hlodavci ve veterinární ordinaci III. Díl. Herriot 4(13), 2-5

Hanzák, J., Volf, J., Dobroruka, L. J. 1965. Světem zvířat, III. Díl – Domácí zvířata, SNDK,

Praha. 489 s.

Harkness, J.E. et al. 2010. Biology and medicine of rabbits and rodents. 5th edition. USA:

Blackwell Publishing. 423 s. ISBN 13:978-0-8138-1531-2.

Hofmannová, L., Pomajbíková, K. 2011. Střevní parazité morčat. Veterinářství, 61(6), 336-

340

Jekl, V. ml., Havlínová, E., Kohout, P., Knotek, Z. 2004. Poruchy reprodukce u morčat –

ovariální cysty. Veterinářství, 54, 498-502

Knotková Z. , Knotek, Z. 2000. Drobní savci. Fyziologické hodnoty, léky a jejich dávkování.

Noviko a. s., Brno. 69 s., ISBN -80-902676-3-7


Motyčková H., Motyčka V. 1992. Chováme morčata, křečky… , Zemědělské nakladatelství

Brázda, Praha. 48s., ISBN 80-209-0214-7

Reece, W. 1998. Fyziologie domácích zvířat. Grada Publishing, Praha. 449 s., ISBN 80-7169-

547-5

Richardson,V.C.G. 2000. Diseases of Domestic Guinea Pig. Blackwell Science Ltd. 153 s.,

ISBN 0-632-05209-0

Schippers, H. 1999. Morčata. Rebo production, Praha. 111 s., ISBN 80-7234-046-8

Tejml, P., Jakubková, Z., Brunhoferová, V., Vítková, D. 2004. Více o morčatech a

laboratorních potkanech, Základní organizace chovatelů morčat a jiných drobných hlodavců,

Praha. 35 s.

Vanderlip, S. L. 2003. The guinea pig: Handbook, Barron´s, New York. 161 s., ISBN 0-7641-

2288-6

Velenská, N. 2007. Hlodavci. Robimaus, Rudná u Prahy. 167 s., ISBN 978-80-903-3572-1

Velenská, N. 2009. Morče. Robimaus, Rudná u Prahy. 69 s., ISBN 978-80-87293-04-1

Verhoef-Verhallen, E. 2007. Encyklopedie králíků a hlodavců. REBO Production, Čestlice.

320 s., ISBN 80-7234-039-5

5.2 Internetové zdroje

Anonym a. Guinea Pig Diseases/Parasitic (online). 2008 (cit. 11.12.2011). Dostupné z

http://www.animalhospitals-usa.com/small_pets/guinea_pig_diseases_parasitic.html

Anonym b. MU College of Veterinary Medicine. Guinea pig diseases (online). 2002 (cit.

19.4.2009). Dostupné z http://www.radil.missouri.edu/info/dora/GUINEAPA/guinea.htm

Anonym c. Guinea Lynx. Dengerous medications (online). 2000 (cit. 17.3.2012). Dostupné z

http://www.guinealynx.info/dangerous_medications.html

Anonym d. Dysplazie kloubů (online). (cit. 13.1.2012). Dostupné z

http://www.klinikaanima.cz/clanky/dysplazie-kloubu


Anonym e. Duke University Medical Center - Too Much Vitamin C Worsens Guinea Pig

(online). (cit 1.2.2012). Dostupné z http://www.veterinarypracticenews.com/vet-dept/avian-

exotic-dept/vitamin-c-may-worsens-guinea-pig-arthritis.aspx

Anonym f. Lymphocytic Choriomeningitis (online). (cit. 14.11.2011). Dostupné z:

http://www.cfsph.iastate.edu/Factsheets/pdfs/lymphocytic_choriomeningitis.pdf

Anonym g. Veterinary practice News, Arthritis (online). 2012 (cit 3.1.2012). Dostupné z

http://www.veterinarypracticenews.com/vet-dept/avian-exotic-dept/vitamin-c-may-worsens-

guinea-pig-arthritis.aspx

Horáková J. Seznam příznaků a možných nemocí (online). (cit. 19.11.2011). Dostupné z

http://www.bonanza.websnadno.cz/Morcatka-a-nemoci.html

Habartová M., Šimšálková E. Jídelníček (online). 2010 (cit. 20.3.2012). Dostupné z

http://www.kralici.cz/morcata/pages.asp?f=jidelnicek

Hůlková M. Nemoci morčat (online). 2008 (cit. 16.2.2012). Dostupné z

http://morcice.blog.cz/rubrika/nemoci-morcat

Michlíčková L., Křížová P. Nemoci (online). 2008 (cit. 10.3.2012). Dostupné z

http://www.kralici.cz/morcata/pages.asp?f=nemoci

Nash Holly Lymphocytic Choriomeningitis (online). (cit. 13.12.2011). Dostupné z:

http://www.peteducation.com/article.cfm?c=18+1804&aid=3592

Novotná G. Onemocnění dutiny ústní u drobných herbivorních savců (online). 2010

(cit. 19.3.2012). Dostupné z http://www.vetmedik.cz/index_cz.php?cat=clankyid&idart=4

Tušlová H. Používání antibiotik u morčat (online). (cit. 23.7.2010). Dostupné z

http://sweb.cz/klubmorcat/veterina.html

Vítková D. Nemoci morčat (online). 2006 (cit. 17.11.2011). Dostupné z

http://www.morcata.cz/cavia-bohemia

Zelenková M. Nemoci (online). 2007 (cit. 1.2.2012). Dostupné z http://www.fantom-

chlum.cz/morcata/ostatni/nemoci


6 Seznam obrázků

OBRÁZEK 1: SVRAB U MORČETE. ZDROJ: HTTP://WWW.GUINEALYNX .INFO/MITES.HTML ............. 8

OBRÁZEK 2: PODODERMATITIS, ZDROJ: HTTP://WWW.HVCRUZCUBIERTA.COM .......................... 12

OBRÁZEK 3: PODODERMATITIS - OŠETŘENÍ RÁNY. ZDROJ: JAROSLAVA KHUNOVÁ .................... 12

OBRÁZEK 4: ABSCES. ZDROJ:

HTTP://WWW.KRALICI .CZ/MORCATA/ALBA .ASP?A=20379&PAGE=0&COMMENT=Y .......... 16

OBRÁZEK 5: HNISAVÝ OBSAH ABSCESU. ZDROJ: HERRIOT 2006 ................................................ 16

OBRÁZEK 6: ANATOMIE TRÁVICÍHO ÚSTROJÍ MORČETE - ZDROJ: RICHARDSON 2000 ................ 17

OBRÁZEK 7: RODICARE INSTANT "TEKUTÉ SENO". ZDROJ: JAROSLAVA KHUNOVÁ .................. 29

OBRÁZEK 8: PATOLOGICKÝ ROZBOR MORČETE PŘI HYPOVITAMINÓZE C. ZDROJ:

HTTP://WWW.RADIL.MISSOURI.EDU/INFO/DORA/GUINEAPA/ GUINEA.HTM ...................... 34

OBRÁZEK 9: HYPOVITAMINÓZA C, BOLESTIVÉ OTOKY KLOUBŮ. ZDROJ: WWW.KRALICI .CZ ...... 34

7 Seznam grafů

Graf 1: Výskyt onemocnění kůže mezi českými chovateli .................................................................... 45

Graf 2: Způsoby léčby onemocnění kůže mezi českými chovateli ........................................................ 46

Graf 3: Výskyt onemocnění zažívacího ústrojí mezi českými chovateli ............................................... 48

Graf 4: Způsoby léčby onemocnění zažívacího ústrojí mezi českými chovateli ................................... 48

Graf 5: Výskyt onemocnění dýchacího ústrojí mezi českými chovateli ................................................ 50

Graf 6: Způsoby léčby onemocnění dýchacího ústrojí mezi českými chovateli .................................... 50

Graf 7: Výskyt onemocnění močového ústrojí mezi českými chovateli ................................................ 51

Graf 8: Způsoby léčby onemocnění močového ústrojí mezi českými chovateli .................................... 52

Graf 9: Výskyt onemocnění nervového a pohybového ústrojí mezi českými chovateli ........................ 53

Graf 10: Způsoby léčby onemocnění nervového a pohybového ústrojí mezi českými chovateli .......... 54

Graf 11: Výskyt onemocnění v oblasti očí, uší, nosu a krku mezi českými chovateli ........................... 55

Graf 12: Způsoby léčby onemocnění v oblasti očí, uší, nosu a krku mezi českými chovateli ............... 55


8 Přílohy

8.1 Mor če - základní biologické údaje

Parametr Jednotka Hodnota

Hmotnost samce g 900 - 1800

Hmotnost samice g 700 - 1000

Délka života samce roky 4 - 8

Délka života samice roky 4 - 8

Počet mláďat ve vrhu ks 2 - 5

Zubní vzorec dospělých - 1013/1013

Pohlavní dospělost samce měsíce 2

Pohlavní dospělost samice měsíce 1

Spotřeba krmiva na 100g hmotnosti / den g 6

Typ pohlavního cyklu - polyestrický

Délka pohlavního cyklu dny 14 - 18

Estrus hodiny 8 -11

Ovulace - spontánní

Délka březosti dny 59 - 72

Počet vrhů v roce - 4 - 5

Hmotnost novorozence g 50 - 100

Doba kojení dny 14 - 21

Spotřeba tekutin na 100g hmotnosti/den ml 10

Zdroj: Knotková, Knotek 2000

8.2 Mor če - významné fyziologické hodnoty

Parametr Jednotka Hodnota

Tělesná teplota °C 37,4 - 39,5

Dechová frekvence f/min 70 - 150

Srdeční frekvence f/min 200 - 330

Celkový objem krve ml/kg 70

Tlak krve systolický kPA 14 - 19

Tlak krve diastolický kPA 2 - 12

Zdroj: Knotková, Knotek 2000


8.3 Seznam vhodné zeleniny s uvedeným obsahem vitaminu C

Druh zeleniny Vitamín C (mg/100g)

Vápník (mg/100g)

Fosfor (mg/100g)

Poznámka

artyčok* 8 44 90 Odstranit ostré pichlavé špičky.

brokolice * 110 100 80 Posiluje imunitu.

brukev řepák/vodnice 130 210 28

celer řapíkatý 40 24 Kořen je dobré krmivo v zimním období. Musíme ho dobře omýt nebo ještě lépe oloupat. Nať bulvového obsahuje 89 mg/100 g vitaminu C. Oba druhy mohou být podávány i s listy.

celer bulvový 8 43 115

cuketa 16 23 23

čekanka* 10 20 23 Ve vnějších listech má vysoký obsah kyseliny šťavelové.

dýně 18 25 30 Škrobnaté, a proto zkrmovat je v malém množství druhy jedlé i pro člověka. Listy a lodyha jsou pichlavé, a proto jako krmivo nevhodné. Okrasné dýně nesmíme podávat!

fenykl (nať) 93 49 50 Nať i kořen jsou dobře snášeny i při obtížích se zažíváním, vysoký obsah minerálů a vitamínů, může zbarvovat moč. Působí diureticky a pomáhá rozpouštět močové kameny.

chřest 21 22 52 Silně močopudný, proto ho podáváme jen zřídka a v malém množství a dáme pozor na dostatečný přísun tekutin.

kapusta kadeřavá * 110 35 45 Podávat v malém množství – může nadýmat.

kapusta růžičková 96 42 69 Podávat v malém množství – může nadýmat.

kedlubna 64 70 50 Listy obsahují hodně vitamínu A, před zkrmením je vždy dobře omyjeme.

kukuřice 12 5 120 Nepostříkané čerstvé i sušené listy kukuřice jsou chutné a zdravé. Kukuřičné klasy jdou na tloušťku, proto bychom je měli podávat jen občas.

květák 49 20 54

lilek baklažán 5 12 20 Nať a nezralé plody obsahují jedovatý solanin.

mrkev (kořen*) 7 40 30 Krmit můžeme i dobře omytou natí (ale pozor, nať má vysoký obsah vápníku, tak to s ní nesmíme přehánět!), hodnotné krmení v zimním období.

okurka 10 20 24 Ve velkém množství může způsobit měkké bobky.

pastiňák 17 50 70 Dobré krmení v zimním období.

paprika červená 150 15 35 Stopka obsahuje solanin, paprika má hodně vitamínu C.

paprika žlutá 294 51 26 Stopka obsahuje solanin, paprika má hodně vitamínu C.

paprika zelená 192 10 25 Stopka obsahuje solanin, paprika má hodně vitamínu C.

pažitka 56 92 58 Podávat jen ve velmi malém množství.


petržel (kořen) 41 68 60 Kořen je hodnotné krmení v zimním období, nať obsahuje vysoké množství vápníku! Nepodávat březím samicím, protože by mohla vyvolat předčasný porod.

rukola * 15 160 52 Možný vysoký obsah nitrátů, obsahuje hořčičné glykosidy.

rajčata* 22 13 25 Stonek a listy obsahují jedovatý solanin. Rajčata mohou při přežrání způsobit průjem.

řepa krmná 38 50 30 Hodnotné krmivo pro zimní období bohaté na vitamíny.

řepa červená (i listy) * 5,1 25 38 Kvůli vysokému obsahu kyseliny šťavelové smíme podávat jen tu a tam velice malé množství! Zbarvuje moč i trus červeně. Navzdory zažité pověře nezpůsobuje potraty!!!

ředkvičky 15 25 25 Listy jsou u morčat oblíbené. Samotné plody obsahují hořčičné glykosidy, proto jsou spíše nevhodné (mohou dráždit dýchací cesty), podáváme maximálně jen ve velice malém množství.

řeřicha* 69 81 76 Obsahuje hořčičné glykosidy, proto je spíše nevhodná (může dráždit dýchací cesty), podáváme maximálně jen ve velice nízkém množství.

salát hlávkový 14 35 30

salát ledový 3,9 19 20 Obsahuje hodně vody – podáváme malé množství.

salát římský * 45 31

špenát * 50 125 55 Kvůli vysokému obsahu kyseliny šťavelové smíme podávat jen tu a tam velice malé množství!

salát štěrbák (endivie/frisee)

10 50 60 Vysoký obsah draslíku, fosforu, vápníku, železa a vitamíny A, B, C. Obsahuje inulin, který působí žlučo a močopudně a povzbuzuje chuť k jídlu.

topinambur 4 10 78 Zkrmovat můžeme celou (listy, květy) rostlinu. Kořen podáváme zřídka, neboť je to hodně výživný, a mladý kořen navíc obsahuje špatně stravitelný škrob a může způsobit zažívací problemy (nadmutí, průjem). Kořen by měl být vykopán ze země před prvním mrazem a před zkrmením nechán delší dobu v chladu uležet.

zelí* 110 210 80 Bohaté na vitamíny a minerály, hodnotné krmení v zimním období. Bílé i červené podávat v malém množství - může nadýmat.

zelí čínské (pekingské) 35 40 30


Legenda:

Zelenina označená * = obsahuje betakaroten, který se v těle mění na vitamín A - vhodné zařadit alespoň jeden druh do denního jídelníčku - může zbarvit moč do červena

Žlutě zvýrazněná = bohatá na vápník

Béžově zvýrazněná = vysoký obsah vápníku

Zeleně zvýrazněná = bohatá na vapník a kyselinu šťavelovou - podávat pouze maximálně 2- 3x týdně

Modře zvýrazněná = obsahuje kyselinu šťavelovou - malé dávky maximálně 1-2x týdně

• Informace se týkají zeleniny v čerstvém stavu (není-li uvedeno jinak). Sušená zelenina

morčatům zažívací problémy nepůsobí, pokud jsou na ni zvyklí.

• Obsahy vitaminu C jsou orientační.

• Některé druhy zeleniny mohou morčata s citlivějším zažíváním nadýmat. Tyto druhy

navíc obsahují kyselinu šťavelovou (viz. tabulka), jsou to všechny druhy zelí, brokolice,

kedluben (i jeho listy), kapusta a špenát.

Nevhodná zelenina

Druh zeleniny Poznámka

brambory Nevhodné, neboť jsou příliš škrobnaté a jejich zelené části (zelené části hlíz, lodyha, listy a plody) obsahují jedovatý solanin.

cibule Dráždí sliznice a svými antibakteriálními účinky ničí ve střevech jak špatné, tak dobré bakterie, čímž snižuje imunitu morčete.

česnek Dráždí sliznice a svými antibakteriálními účinky ničí ve střevech jak špatné, tak dobré bakterie, čímž snižuje imunitu morčete.

feferonky

luštěniny Čočka může v čerstvém stavu nadýmat. Čerstvé fazole jsou jedovaté. Hrachové lusky bývaji snášeny dobře.

pórek

rebarbora Vysoký obsah kyseliny šťavelové, lehce jedovatá.

Zdroj: Habartová, Šimšálková 2010


8.4 Seznam vhodného ovoce s uvedeným obsahem vitaminu C

Druh ovoce Vitamín C (mg/100g)

Vápník (mg/100g)

Fosfor (mg/100g)

Poznámka

ananas 36 16 9 Bohatý na vlákninu, proto může pomoci

při línání. Podle některých názorů může

trávení během línání také usnadnit

obsažený enzym bromelin (bromelain).

angrešt 20

banán 11 8 28 Podáváme zřídka a v malých množstvích, neboť zralý může ve větším množství způsobit zácpu. Obsahuje hodně cukru.

borůvky 22 10 13 Plody, listy, větvičky.

broskev 10 Ve větších množstvích může ve spojení s vodou vést k silnému průjmu. Jádro obsahuje kyselinu kyanovodíkovou, proto ho před podáním vyloupneme.

hrozny Bez jader, slupka obsahuje hodně kyseliny tříslové. Podáváme v malém množství - obsahují hodně cukru.

červené 4 4 16

bílé 4 19 22

hruška 4,5 9 15 Podáváme zřídka, protože jsou velmi sladké a ve spojení s vodou můžou vést k průjmu.

jablko 10 7 10 Před podáním je lepší odstranit jádra, která obsahují malé množství kyseliny kyanovodíkové.

jahody 60 25 25 Plody i listy.

kiwi 80 34 30 Podávat zřídka. Obsahují ovocné kyseliny, které dráždí kůži a okyselují moč.

maliny/ostružiny 17 44 30 Plody, listy, větvičky.

mandarinky 30 35 20 Podávat zřídka. Obsahují ovocné kyseliny, které dráždí kůži a okyselují moč.

meloun vodní (i ostatní druhy)

6 10 11 Dužina. Podáváme zřídka. Kvůli vysokému obsahu vody působí močopudně.

meloun cukrový 30 10 18 Obsahuje hodně cukru.

meruňka 6,5 Ve větších množstvích může ve spojení s vodou vést k silnému průjmu. Jádro obsahuje kyselinu kyanovodíkovou, proto ho před podáním vyloupneme.

nektarinka 37 Ve větších množstvích může ve spojení s vodou vést k silnému průjmu. Jádro obsahuje kyselinu kyanovodíkovou, proto ho před podáním vyloupneme.

pomeranče 50 40 22 Podávat zřídka. Obsahují ovocné kyseliny, které dráždí kůži a okyselují moč.

rybíz 177 46 40 Plody 1-2x týdně, listy, větvičky.

šípky 257 Čerstvé i sušené.


švestka 10 Ve větších množstvích může ve spojení s vodou vést k silnému průjmu. Jádro obsahuje kyselinu kyanovodíkovou, proto ho před podáním vyloupneme.

třešeň 9 Ve větších množstvích může ve spojení s vodou vést k silnému průjmu. Jádro obsahuje kyselinu kyanovodíkovou, proto ho před podáním vyloupneme.

Nevhodné druhy ovoce

Druh ovoce Další informace

avokádo Některé druhy jsou pro morčata jedovaté. Všechny druhy pak nezralé způsobují průjem.

exotické ovoce Papája, cherimoya, curuba, granátové jablko, guáve, physalis, kumquat, liči, mango atd. mohou při požití vyvolat těžké trávicí problémy, a proto by neměly být podávány.

kokos Příliš tučný.

Zdroj: Habartová, Šimšálková 2010

Documents

Česká zem ědělská univerzita v Praze - Nemoci morčat · 2012. 9. 8. · Česká zem ědělská univerzita v Praze Fakulta agrobiologie, potravinových a p řírodních zdroj