1

ANATOMIE VČELY

Pohleď mi do očí(Gilbert Brockmann; ADIZ/Die Biene/ Imkerfreund, 2012, č. 4, str. 10–11)

Souhrn: Zajímavé snímky částí včelího těla z elek-tronového rastrovacího mikroskopu.

Fantastické snímky pořízené rastrovým elektro-novým mikroskopem ukazují včely v  nejmenším detailu. Je možné s velmi zvětšeným  včelím zadeč-kem zvítězit v mezinárodní soutěži vědeckých sním-ků? Ano, je to možné. Na podzim roku 2011 obdržel fotograf Stefan Diller z Würzburgu na Mezinárodní mikroskopické konferenci MC 2011, kterou uspořá-dala univerzita v Kielu, první cenu za 160-násobnou zvětšeninu. Proto se pojďme podívat, jak to on vlast-ně dělá.

Jeho „fotoaparát“ je veliký jako on a  nazývá se „rastrový (mřížkový) elektronový mikroskop“ (REM). Ve své laboratoři pořizuje vědecké fotogra-fie pro výzkumné ústavy i pro průmysl.

Pracovní skupina BEE (včela) profesora Tautze je nedaleko, stejně tak i vědecká spolupráce.

Při práci s  REM, na  rozdíl od  světelného mik-roskopu, se tenký svazek elektronových paprsků zaměří na  objekt, který se má zobrazit v  mnoho-násobném zvětšení. Objekt ale musí být elektricky

Fotograf Stefan Diller u svého počítače Philips 525 REM, rok výroby 1987, modernizován 2006.

Včelí oko se stává z přibližně 6 000 jednotlivých oček, mezi nimiž je štětinaté ochlupení (zvětšení 1:65).

2

vodivý. Proto se na včely napaří velice tenká vrstva zlata nebo platiny. Od ní se odrazí elektrony, které pak vytvoří viditelný obraz. Tyto snímky mají, opro-ti světelnému mikroskopu, tisícinásobnou hloubku ostrosti.

Elektrony nemají žádnou barvu a  proto REM snímky, jakkoliv jsou vědecky korektní, jsou pouze černobílé.

Potřebné zbarvení jim Stefan Diller dodá pomo-cí počítače. Objekt proto osvítí různými barevnými světly. Skenování (záznam) takto zbarvených sním-ků trvá několik hodin. Co si na barevných snímcích autor cení nejvíce? „Zbarvení má pro mne přede-

vším význam estetický, ale dokáže zvýraznit sledo-vanou strukturu a hlouběji zapůsobit na pozorova-tele.“

Podobně jako v umělecké fotografii hrají rozho-dující roli volba námětu a správný výřez.

Šestihranná očka (zvětšení 1:280).

Včelí zadeček s patrnými štětinkami na břiše a na za-dečku (zvětšení 1:45).

Žihadlo vyčnívá mezi posledními břišními a zadečkovými šupinami (zvětšení 1:70).

Včelí jazýček sestává z mnoha dílů, které spolu fungují jako násoska, a na špičce má malou lžičku (zvět-šení 1:60).

3

Že má pravdu, můžeme jen potvrdit. Kdo si pro-hlíží jeho REM snímky, nevychází z údivu.

V budoucnu se Diller hodlá uplatnit v učebních pomůckách HOBOS (www.hobos.de).

Mnohé další jeho snímky lze obdivovat na inter-netu a také je tam stáhnout a zakoupit:

www. elektronenmikroskopie.info

Přeložil: Ing. Jiří HÁSEK

Poslední článek včelí nožky vykazuje speciální struktury–2 spáry a mezi nimi silně ochlupené příchytné štětinky (zvětšení 1:400).

4

APITERAPIE

Včelí jed při léčení svalové dystrofi e, deprese a demence

(Ivana Berg-Divald, Hrvatska pčela, 2010, č. 9, str. 268)

Souhrn: Vysvětlení působení jedné z hlavních slo-žek včelího jedu na nervovou soustavu člověka.

Světoví farmaceuti už delší dobu používají včelí jed jako základ pro výrobu nových léků a přípravků, kterými je možné zmenšit symptomy těžkých zdra-votních stavů a dokonce vyléčit svalovou dystrofii, depresi a demenci, uvádí Science Daily.

Jednou z  důležitých složek včelího jedu je pří-rodní peptidový toxin-apamin, který stimuluje uvolňování hormonu nadledvinové žlázy-kortizo-lu, působí protizánětlivě a všeobecně zlepšuje imu-nitní systém. Tento biologicky aktivní peptid brání kanál iontu draslíku K+, který umožňuje rychle a  selektivně propouštět ionty draslíku z  nervové soustavy.

Tedy blokováním iontových membránových ka-nálů se ztěžuje pronikání iontů přes buněčné mem-brány, což v  mozku způsobuje, že nervy se stávají přecitlivělými a  tím se zlepšuje schopnost učení, a to všechno společně má hlubší význam při léčení demence a deprese. Mimo to se ukázalo, že injekce apaminu také zlepšuje stav nemocných degenerativ-ním onemocněním svalstva, neboli svalovou dystro-fií.

Mechanismus působení apaminuPřestože je známo hodně případů pozitivního pů-

sobení apaminu na  lidský organismus, dosud jeho přesné účinky byly velmi málo probádané.

Právě na  tomto výzkumu byly v  Journal of Bio-logical dvěma týmy vědců z  Univerzity v  Bristolu

a Univerzity z Liege v Belgii popsány výsledky spo-lečné studie na těchto K a Ca2 draslíkových kanálech iontů zvaných také SK kanály.

„Výroba léků závisí na poznávání ,cílů‘. Naše zjiš-tění o  apaminu umožnila nový přístup k  vývoji te-rapeutických přípravků (léků), které mohou pomoci ve  velkém počtu medicínských případů,“ – potvrdil při této příležitosti profesor Neil Marrion z Fakulty pro fyziologii a farmakologii bristolské univerzity.

Díky moderní technologii, která využívá počíta-čové modely a genetický přístup, mohli vědci přes-ně určit, kde přesně se apamin navazuje, aby mohl blokovat kanál. Zatímco se na blokování iontových kanálů většina molekul chová jako uzávěr na jejich vnějším otvoru, možná neočekávaně, oba vědecké týmy (britský a  belgický) zjistily, že apamin půso-bí na kanálové póry a způsobuje, že se tvar kanálu změní pomocí alosterického mechanismu a výsled-kem je blokáda póru.

Toto zjištění by mohlo uspíšit výzkum ve výrobě nových blokátorů SK kanálů, které by imitovaly pů-sobení apaminu – cíleně blokovat SK kanály v neu-rologickém a  svalovém stadiu demence, deprese a svalové dystrofie.

Profesor Vincent Seutin z  GIGA Fakulty pro neurovýzkum belgické univerzity nakonec uza-vřel: „Jsem velmi nadšen z výsledků této naší studie a věřím, že s pomocí těchto informací bude také vý-voj nové generace léků proti depresi, svalové dystrofii a demenci jednodušší.“

Přeložil: František SLAVIČ

Včelí produkty při adenomu prostaty(prof. MUDr. V. M. Frolov, prof. MUDr. N. A. Peresadin; Pčelovodstvo, 2010, č. 7, s. 50–52)

Souhrn: Zvětšení předstojné žlázy lze v  jeho ra-ném stadiu úspěšně léčit včelími produkty. Kromě popisu průběhu nemoci popisuje článek některé ná-vody k léčení.

Předstojná žláza (prostata) je pro mužské se-xuální zdraví velice důležitá. S  touto nepříliš objemnou žlázou jsou ale bohužel spojeny velké nepříjemnosti, se kterými se musí zejména stár-

noucí muži potýkat. Jedná se především o  roz-voj adenomu. Toto onemocnění se v  současných podmínkách začíná objevovat už u čtyřicetiletých pacientů. Vzhledem k tomu, že prostata obepíná močovou trubici (podobně jako prsten obepíná prst), při rozrůstání žlázových buněk dochází ke  stlačování močové roury a  zmenšování jejího otvoru, což má za  následek narušení vylučování moči.

5

K  charakteristickým příznakům adenomu pro-staty se řadí potíže na počátku močení, slabý a pře-rušovaný proud moči, kapání moči po  ukončení močení, častější močení v nočních hodinách, pocit neúplného vyprázdnění močového měchýře (výskyt zbytkové moči), nepříjemné pocity v oblasti hráze, ve spodní části břicha a zadní části močové roury.

Protože se nemoc rozvíjí postupně, léčbu včelími produkty a fytopreparáty je třeba zahájit co možná nejdříve, hned při prvních příznacích choroby, kdy je ještě možné růst otoku pozastavit či dokonce do-cílit jeho zmenšení.

Rozvoj adenomu prostaty je spojován se změ-nami hormonálního statutu, ke  kterým u  mužů dochází s  narůstajícím věkem. Během stárnutí se u  nich snižuje hladina mužského pohlavního hor-monu (testosteronu) a  současně se zvyšuje tvorba ženských hormonů (estrogenů), při jejichž vysoké koncentraci dochází k  rozrůstání tkáně předstojné žlázy a  následnému stlačování močové roury, což způsobuje rozvoj klinických symptomů adenomu. K  tomuto onemocnění mívají genetické dispozice spíše muži se sklony k obezitě a také lidé, trpící pro-jevy aterosklerózy.

V počátečním stadiu nemoci se porucha močení vyrovnává díky zbytnění svalstva močového měchý-ře (detrusorů), které mohutní, zvětšuje svůj objem, zvyšuje se jeho tonus a moč protlačuje přes zúženou močovou rouru. Později už se ale při dalším zvětše-ní prostaty nedaří močový měchýř úplně vyprázd-nit. To vede k zastavení moči, její infikaci a rozvoji zánětlivého procesu v  močovém měchýři, posléze v močovodech, ledvinných pánvičkách a samotných ledvinách – čili ke  stoupající pyelocystitidě (infek-ci močového měchýře, pozn. překl.) a pyelonefritidě (bakteriálnímu zánětu ledvinných pánviček a okolní tkáně, pozn. překl.).

Rozvoj adenomu prostaty probíhá ve  třech sta-diích. Pro první stadium je charakteristické častější močení, zvláště pak v nočních hodinách (nikturie). Poté se přidávají nepříjemné pocity v oblasti hráze, ve spodní části břicha a při samotném močení také v zadní části močové trubice. K vyprázdnění močo-vého měchýře, které je navíc neúplné, je zapotřebí velkého úsilí.

Přechod nemoci do  druhého stadia je spojen s  oslabením tonusu detrusorů a  s  tím spojenou neschopností pacienta močový měchýř zcela vy-prázdnit – a to ani s velkou námahou. Ve druhém stadiu nemoci je močení častější nejen v noci, ale i přes den. Typický je výskyt nezadržitelného, nut-kavého puzení k močení, což vede k inkontinenci. Potíže s  močením se objevují ráno po  probuzení a  po  dlouhém sezení. Proud moči je slabý hlav-ně z  počátku močení. Po  vymočení se moč ještě po  kapkách vylučuje z  močové roury a  zůstává pocit neúplného vyprázdnění močového měchýře. Postupně narůstá množství zbytkové moči, která se může infikovat.

Ve třetím stadiu adenomu prostaty množství zbyt-kové moči v  močovém měchýři postupně narůstá. Tonus svalů močového měchýře klesá a  jeho stěna se ztenčuje. Ve spojitosti s neúplným vyprázdněním močového měchýře dochází k rozšíření močovodů a  ledvinných pánviček, parenchym ledvin postup-ně odumírá a  jejich funkční činnost je narušena. Průběh onemocnění bývá ve třetím stadiu spíše po-stupný, nicméně nezvratný – to když už nemocný nezaznamenává zvýšení množství zbytkové moči. Měchýř postupně nabírá na  objemu, jeho stěna se ztenčuje a  roztahuje. V  konečném důsledku může močový měchýř pojmout 2–2,5 l moči. Přeplnění měchýře močí vyvolává vodní tlak v  močovodech a  ledvinných pánvičkách, což zabraňuje normální-mu procesu vylučování moči a vede k atrofii ledvin. Kromě toho tlak moči, nahromaděné v  močovém měchýři, překonává odpor svěračů v rouře, stlačené adenomem, a moč se začíná mimovolně po kapkách vylučovat ven.

V  posledním stadiu onemocnění je pozorová-na zjevně nedostatečná činnost ledvin. Nemocný trpí pocity žízně, nevolnosti, méně často nutkáním ke  zvracení, má sníženou chuť k  jídlu, špatně spí a rychle ztrácí na váze. To vše je spojeno s chorob-nými produkty látkové výměny, nahromaděnými v  krvi, jako je močovina, kyselina močová, kreati-nin a  také oligopeptidy, které jsou vysoce toxické. Přítomnost těchto chorobných látek, které se v krvi nahromadily, organismus pacientů, nacházejících se v posledním stadiu rakoviny prostaty, fakticky tráví.

S léčením adenomu máme mnohaletou kladnou zkušenost. V  prvním a  druhém stadiu nemoci je efektivní léčba včelími produkty. Čím dříve se s léč-bou začne, tím je úspěšnější – zlepšuje se duševní a citový stav nemocného, hrozba operativního zása-hu buď ustoupí anebo úplně zmizí, nevznikají kom-plikace adenomu (akutní zadržování moči), zlepšuje se spánek a chuť k jídlu. Nicméně je třeba mít na pa-měti, že včelí produkty jsou efektivní pouze při ra-ných stadiích adenomu, kdy přispívají ke snížení nebo dokonce k  zastavení dalšího růstu nádoru a často napomáhají jeho zmenšení, což se projevu-je lepším vylučováním moči. Je nezbytné upozornit naše čtenáře, že existují symptomy, podobné adeno-mu, které jsou pozorovány u zhoubného nádoru – rakoviny předstojné žlázy. Proto je před zahájením léčby nutné nechat se povinně vyšetřit urologem za  účelem upřesnění diagnózy, stadia adenomu a  množství zbytkové moči pro pozdější kontrolu efektivity poskytované léčby.

Naše zkušenost ukazuje, že při adenomu prosta-ty je nezbytné různé včelí produkty a fytopreparáty kombinovat. V takovém případě je léčba úspěšnější, než při užívání pouze jednoho z přípravků.

Za  jeden z  nejúčinnějších preparátů při léčbě adenomu prostaty se už odedávna považují včelí mrtvolky. Na jaře je z každého úlu možno odebrat 250–300 g nebo i větší množství mrtvých včel, kte-

6

ré je třeba lehce předsušit, poté rozdrtit a skladovat na  suchém a  chladném místě v  pevně uzavřených sklenicích až do  okamžiku výroby léku. Léčebné vlastnosti si včelí mrtvolky zachovávají po dobu jed-noho roku, ale surovinu je lepší používat, pokud je co nejčerstvější, protože tehdy obsahuje maximální množství biologicky aktivních látek. K přípravě léči-vého extraktu jsou zapotřebí 2 polévkové lžíce lehce předsušených včelích mrtvolek, rozdrcených na prá-šek (pro lepší vyluhování), které se vysypou do půl-litrové lahve 40% vodky, která se poté zazátkuje (aby se zamezilo odpařování alkoholu). Láhev umístíme na  půl hodiny do  vodní lázně o  teplotě 40–45 °C a celou směs pravidelně protřepáváme. Teplotu vod-ní lázně není dobré zvyšovat, protože to by vedlo k  inaktivaci enzymů a  dalších cenných, biologicky aktivních látek, které včelí mrtvolky obsahují. Poté dáme láhev na dva týdny na suché a chladné mís-to a  každý den 2–3× protřepáváme. Protřepávání obsahu láhve zvyšuje účinnost extrakce biologicky aktivních látek, obsažených ve včelích mrtvolkách.

Výluh přefiltrujeme přes tři vrstvy gázy. Do zís-kaného vodního a alkoholového extraktu ze včelích mrtvolek se přidává 10 ml (2 čajové lžičky) 10% li-hového propolisového výluhu a  35 g (2 polévkové lžíce) přírodního včelího medu. Směs se protřepává při pokojové teplotě do  úplného rozpuštění medu a  uchovává se v  ledničce. Získaný léčebný balzám se užívá vnitřně – 20 až 25 kapek 3–4× denně vždy po  jídle. Balzám se užívá dlouhodobě (minimálně po dobu šesti po sobě jdoucích měsíců). Při dobré snášenlivosti balzámu si mnozí pacienti dobu užívá-ní z vlastní iniciativy prodlužují až na 9–12 měsíců. Má to dobrý léčebný účinek, jelikož je pozorováno podstatné zlepšení vylučování moči a  méně časté močení během noci. My jsme u mnohých pacientů zaznamenali značné zmenšení množství zbytkové moči a z údajů ultrazvukového vyšetření vyplynulo, že došlo k zastavení dalšího růstu prostaty a dokon-ce ke zmenšení její velikosti, což napomáhá zlepšení vylučování moči.

Pozitivní účinky vykazuje v rámci léčby adenomu prostaty také 5% propolisový med, který se užívá po 1 čajové lžičce (držet v ústech do úplného roz-puštění, lze jej zapít teplým zeleným nebo bylinným čajem) 2–3× denně, 15–20 min. před jídlem. Léčeb-ný cyklus je 1,5–2 měsíce, po dvoutýdenní pauze se užívání propolisového medu ještě minimálně měsíc opakuje.

Dodatečně je možné doporučit extrakt z  listů lísky s přidáním medu. K tomu je zapotřebí nechat na dobu 6–8 hodin vyluhovat v termosce 2 polévko-vé lžíce rozdrcených listů lísky, zalitých 0,5 l vařící vody. Výluhu se užívá půl sklenice 3x denně, 20–30 min. před jídlem zároveň se 2–3 čajovými lžička-mi medu, který se polyká (kvůli zachování biolo-gicky aktivních látek se med v extraktu nerozpou-ští). Spolu s  vnitřním užíváním se včelí produkty účelně používají i ve formě čípků, které se zavádějí

do  konečníku. K  tomu se používají rektální čípky s  propolisem (Prostopin), které obsahují 0,1 g čis-tého propolisu a 2 g kakaového másla. Nebo čípky „Apilak“, které kromě kakaového másla obsahují i  mateří kašičku. Rektální čípky se zavádějí 1–2× denně do konečníku (ráno po vyprázdnění a večer před spaním) 8–10 cm hluboko. Léčebný cyklus by měl ještě minimálně 2 měsíce pokračovat a poté je ho zapotřebí po měsíční pauze ještě 2–6× zopako-vat. Z naší zkušenosti víme, že zejména při spojení vnitřního užívání včelích produktů a jejich zavádění do konečníku se dá u nemocných ve druhém stadiu adenomu prostaty dosáhnout maximálního léčeb-ného účinku.

Doporučuje se také užívání pergy (pyl uložený v  plástu) – 1 čajovou lžičku 3× denně 1–1,5 hod. před jídlem. Je možné použít také 10% propoliso-vý olej, 1–2 čajové lžičky, které se nechají rozpus-tit v 50–100 ml ohřátého mléka a užívají se vnitřně, teplé, 3× denně 1,5–2 hod. před jídlem.

Vzhledem k  faktu, že adenom prostaty je dlou-hodobé, vleklé onemocnění se vzestupnou tenden-cí, léčba musí probíhat soustavně. Čas od  času je třeba vyměnit používané preparáty za  jiné, rovněž obsahující některé ze včelích produktů. Je například vhodné účelně kombinovat vnitřní užívání lihového extraktu ze včelích mrtvolek (obohaceného o med a propolis) se zaváděním čípků, obsahujících mateří kašičku, do konečníku. Poté je možno přejít na vý-luh z listů lísky s přídavkem medu a na užívání rek-tálních čípků s propolisem.

Kromě uvedených včelích produktů je veli-ce užitečné jíst 1 středně velkou paličku 20–30 g suchých dýňových semen, rozdrcených v  medu. Nemocní adenomem prostaty by do  své denní dávky měli zahrnout 2–3 sklenice rajčatové šťávy, do  které se přidává sušená petrželová a  celerová nať. Veškerý cukr je zapotřebí nahradit medem.

Lze tedy říci, že včelí produkty jsou spolehlivým prostředkem, sloužícím k léčbě a prevenci adenomu prostaty. Jejich užívání napomáhá předcházet chát-rání organismu a umožňuje dlouhodobé zachování mužské síly. Zdravá prostata je předpokladem pro dobrou mužskou potenci a je zároveň zárukou kva-litního manželského vztahu.

Přeložila: Bc. Eva MUSILOVÁ

7

Souhrn: Včelí jed silně ovlivňuje krevní tlak. Rov-něž výskyt mozkové mrtvice souvisí s krevním tla-kem. Z tohoto důvodu by se včelí jed mohl jevit jako určitá léčebná alternativa. Autor hlavně varuje, že vždy je potřebná konzultace s lékařem.

Mrtvice znamená pro mnoho z nás zkompliková-ní kontaktů se členy rodiny. Nejčastěji s rodiči, man-želem či manželkou. Mrtvice pro takto postiženého člověka znamená problém s ovládáním některé části těla. Může přijít ve dne i v noci. Večer jdeme nor-málně spát a ráno se nemůžeme postavit vlastními silami – to je mrtvice z neprokrvení mozku. Jak je již z  názvu patrné, mrtvice z  nedokrvení zname-ná, že zůstal zastavený přítok krve do mozku a tím došlo k umrtvení některé jeho části. Komplikace se objevují nejčastěji v noci a jejich příčinou je krevní sraženina vzniklá jako důsledek aterosklerózy. Stav se zhoršuje pozvolna, jak se ucpává tepna a tím do-chází k nedokrvování.

Ve dne se vyskytuje jiný druh mrtvice, a sice mrt-vice krvácivá do mozku. Objevuje se přes den, pro-tože je spojená se zvýšenou námahou, spojenou se zvýšeným krevním tlakem, se stresem. Projevy jsou náhlá bolest hlavy, zvracení.

Je i třetí skupina – mrtvice mozkových blan. Pří-činou bývá prasknutá céva.

Příznaky mrtviceTypickými příznaky jsou: nepohyblivost levé

či pravé strany těla, ztráta citlivosti, ochrnutí ner-vů a svalů. Pacient, který dostal mrtvicový záchvat může cítit silnou bolest hlavy, ztrácí orientaci, do-stavuje se zkřivení úst, ztrácí možnost hlasové arti-kulace, možnost polykání. Nejčastěji nehybnost po-stihuje tu část těla, která je opačná k postižené části mozku. Následky jsou nepříjemné jak pro pacienta tak i jeho rodinu. Nejenom že se objevují náhle a ne-předvídatelně, ale trvají často i mnoho let.

NehybnostČlověk v  takovém stavu poloviční nehybnosti

tráví mnoho času v lůžku, což zvyšuje riziko tvorby proleženin a pot, který se hromadí v záhybech kůže, může způsobovat záněty.

Pamatuji si paní, která rehabilitovala po krvácení do mozku, nemohla se dorozumívat. Zajímavostí tohoto případu bylo, že jí ještě nebylo 40 let, zatímco krvácení do mozku se stává nejčastěji až po věku 55 let, a to častěji mužům. Všechny tři druhy mrtvice mají úzkou souvislost s krevním tlakem.

Včelí jed při léčení mrtviceJe známo, že včelí jed a hlavně jeho složky mají

vliv na  regulaci krevního tlaku. Jednou z  těchto složek je melitin, látka, která má silné vlastnosti rozpouštěcí. Právě při bodnutí včelím žihadlem se tato látka a další jako histamin a dopamin dostávají do buněk, rozšiřují krevní cévy, což způsobuje sní-žení krevního tlaku. To má sice význam právě pro rozpouštění sraženin, ale nepříjemné je snižování tlaku a tak zhoršení krevního oběhu a tím přívodu kyslíku k  vyživovaným tkáním. Další složka včelí-ho jedu, která má vliv na  vzrůst krevního tlaku je apamin. Ten zvyšuje tvorbu adrenalinu, což je látka způsobující stahování cév a tím zvyšování krevního tlaku. V  jedu je také dopamin, který zesiluje práci srdce a tím také zvyšuje krevní tlak.

Má-li se to to všechno shrnout, je třeba konstato-vat, že reakce na včelí jed je u každého člověka jiná. Roli hraje sám člověk, jeho zdravotní stav, druh vče-lího jedu, změny v  jeho složení v  průběhu sezony a  mnoho jiných vlivů. Po  vpíchnutí žihadla se tak může objevit jen místní bolest nebo zarudnutí či otok. Mohou se ale také projevit celkové problémy a bohužel ne jenom ty, které bychom potřebovali.

Vedlejší projevy léčení včelím jedem mohou být třesavka, zvýšená teplota, špatná nálada, bolest hla-vy, zvracení, otoky hltanu a plic, bezvědomí až smrt.

Reflexní léčba včelím jedem a mrtvice(Jacek Szmigielski, Pasieka, 2011, č. 2, str. 36–37)

Mozková mrtvice způsobená zastavením přítoku krve. Ve střední části okolo tepny je vidět masivní otok.

8

Souhrn: Soubor zkušeností se včelími produkty při léčení domácích zvířat.

Přesně před deseti lety dne 10. ledna 2001 jsem přiložila první a úspěšný „medový“ obvaz na natek-lý hlezenní kloub naší krávy Flóry. Od té doby jsem získala mnoho dalších zkušeností.

Po absolvování přednášky o Apiterapii a ošetřo-vání ran medem na kongresu APIMONDIA v Lau-sanne v roce 1995 jsem poprvé velkou a hlubokou ránu na koleně našeho syna Josefa úspěšně ošetři-la medem. Nadále jsem začala používat na  všech-ny otevřené rány mé sedmičlenné rodiny a našeho učně med. Brzy jsem pouhé ošetření medem dopl-nila o přidání propolisové tinktury nebo vlastní pro-polisové masti do medu. Následovala setba měsíčku lékařského na  „bylinkový záhonek“. Tím jsem zís-kala k dispozici vlastní měsíčkovou mast se včelím voskem, kterou jsem opětovně velmi úspěšně pou-

žívala při závěrečné péči o ránu a pro hezké zahoje-ní. Za několik let jsem nasbírala mnoho zkušeností ohledně toho kterého nejlepšího druhu přidávané-ho medu, způsobu obvázání rány, intervalu převazů, výměny obvazu a průběhu hojení.

Jako tehdejší prezidentka, poradkyně a  vedoucí kurzu (1995–2008) včelařského spolku „Luzerner Surental“ jsem zdokumentovala toto ošetřování ran na diapozitivech, abych mohla opakovaně na seze-ních nebo kurzech mluvit o  svých zkušenostech. Během všech těch let došlo v  mé rodině a  u  mě k nejrůznějším zraněním a „bebíčkům“, při kterých mi byly zevně a brzy také vnitřně nápomocny včelí produkty.

Oblast použití byla široká: odřeniny a  poranění kolen, obličeje, loktů; otevřené řezné rány, které se nedaly sešít; popáleniny v  kuchyni, sluncem nebo poleptání tekutým betonem na  kolenech; infekce rezistentních „nemocničních bakterií“ po  operaci

Klinicky se v souvislostech na reakce organizmu na včelí jed stanovují 4 alergické stupně:

■ stupeň 1. – reakce na kůži jako svědění, za-rudnutí, opuchlina

■ stupeň 2. – problémy 1. stupně a problémy střevní, jako zvracení a průjmy

■ stupeň 3. – výše uvedené problémy a  křeč průdušek

■ stupeň 4. – výše uvedené problémy a doda-tečně bušení srdce a anafylaktický šok

Při projevech podle 3. a 4. stupně je nutná návště-va v nemocnici, kde lékař podá léky. Po domácku se

užívají obklady ledem, cibule, petržel, kuchyňská sůl a jiné. Vždy je ale třeba navštívit lékaře.

Na příkladu mrtvice jsem popsal několik slov, jak reagovat na včelí žihadlo a včelí jed.

Proto v  případě použití včelího jedu při léčeb-ných zákrocích, což je náplní apiterapie, je třeba věc konzultovat s  lékařem, aby se mohlo zvážit riziko zhoršení stavu. Včelí jed aplikovaný na místo, kte-ré chceme napravit, se může ukázat dobrodiním ale také neštěstím. Proto je jeho použití potřeba silně a moudře zvažovat.

Přeložil: Ing. Jaromír STRAKA

Ošetřování ran krav a domácích zvířat včelími produkty

(Helen Schilliger-Wanner; Schweizerische Bienen-Zeitung, 2011, č. 2, s. 13–16)

Jaro 2010: Zdánlivě přirozený průběh nemoci u krávy Bea se nakonec vybarvil jako hnisavý váček a praskl. Připravuji „napuštěnou“ gázu se směsí léta – manuka medu a propolisové tinktury. Propolis je zde použit pře-devším proti možným plísňovým sporám v ráně (vlevo). Napuštěná gáza se naplní do již částečně „vytečeného“ váčku velikosti ruky. Ošetření probíhá jednou denně. Tato léčba rány je možná jen u ležící krávy (vpravo)…

9

ramene ve  spolupráci s  domácím ošetřením; ošet-ření ran po operaci píštělu v oblasti konečníku; zá-něty kůže; podkožní zanícení na patě; péče o jizvy; kousnutí klíštětem a kočkou; tenisový loket; bursiti-da, plísňové infekce; infekce herpetickými viry; na-chlazení; střevní chřipka, abych zmínila jen některé stěžejní příklady.

Od člověka ke zvířetiPo všech těch pozitivních zkušenostech s ošetřo-

váním ran u lidí jsem pak plně přesvědčena o účin-nosti ošetřila medem dne 10. 1. 2001 otok na noze naší krávy Flory. Otok se třetího dne od  začátku přikládání medových obkladů otevřel a  tekutina vytekla ven. Po  třech týdnech ošetřování se rána opět uzavřela a po šesti týdnech dorostla opět i srst na ráně. Spotřeba medu činila téměř 1 kg. Zpočátku probíhalo ošetřování rány dvakrát denně, pak už jen jedenkrát. Tento typ rány se objevuje u našich krav téměř každou zimu alespoň jednou a probíhá vždy stejně. Mimo úspěšné ošetření rány medem u Flory před 10 lety a úspěchů u členů mé rodiny jsem zís-

Obrovská „boule“ na hlezenním kloubu krávy

Debby dne 12. 2. 2003. Kráva měla

na noze červený pásek. To zname-ná zákaz dojení,

neboť lékař již úspěšně nasadil antibiotika. Teď

přišel na řadu med!

Med na bavlněné látce (starém pro-

stěradle) je připra-ven: krystalizující

lesní med.

Přiložení medo-vého obkladu se vycpe hodně va-

tou, pevně zaváže obvazem ze sta-rých prostěradel

a upevní pevnou lepicí páskou. Vše se převazuje dva-

krát denně.

O tři dny později: Učnice Sabine

Hunger vypomá-há a umývá kloub

vodou s mazla-vým mýdlem.

Vidíme, že med již otevřel krávě kůži. Další medové ob-klady přikládáme

dvakrát denně.

Opět o dva dny později: Obrovská

síla medu účin-kuje! Díky medu

rána nesmrdí! Po dvou dalších

týdnech byla rána zavřená! Med – buď pochválen!

Kráva Randa prodělala dvouhodinovou operaci slé-zu (odkryto, horní obrázek). Večer před odstraněním stehů jsem šev potřela medem, abych uvolnila strup na  místě vpichu. Před odstraněním stehů příštího rána jsem na šev nalila propolisovou tinkturu kvůli dezinfekci. V následujících dnech jsem potírala jizvu večer medem, ve dne kvůli pohybu na louce měsíčko-vou mastí (spodní obrázek).

10

Druh zvířete Ošetření medem Ošetření propolisovou mastí nebo tinkturou

Krávy hnisané záněty bursitida (zánět tíhového váčku)

vředy paznehtů vředy paznehtů

odřeniny odřeniny

péče o jizvy plísňové infekce

péče o jizvy

kousnutí klíštětem

Telata odmítání kojení u novorozenců záněty pupku

průjem plísňové infekce

Kočky otevřená zranění záněty očí

průjem

kousnutí klíštětem

Morčata záněty nebo poranění očí

plísňové infekce: vnější a vnitřní

průjem

Některé příklady jsou shrnuty v následující tabulce:

To byl v roce 2003 první strašný „váček“. Až do té doby, dne 28. 4. 2003 jsem natíra-la vemeno jen medem. Brzy nato se váček v horní polovině otevřel (vlevo). Ten samý den byla hmota vytlačena ven. Důležité: Vytečenou hmotu jsme zachytili a odstranili a  lůžko následně dezinfikovali přípravkem Virkon S  (účinný proti virům, bakteriím a plísním).

…Zde bylo místo pro medovou gázu. Obvaz nebyl nutný. Také téměř roztržené okolí se namaže medem. Tak účinkuje osmotický tlak medu také zvenku (vlevo). Okolí rány se umývá před dojením dezinfikovanou vodou z mazlavého mýdla. Otvor rány zůstává díky gáze „uzavřen“ (vpravo)…

11

kala také zkušenosti s dalšími kravami a telaty, rov-něž u koček a morčat – co se týká působení včelích produktů na poranění a ostatní problémy.

Výsledky naší práce se včelími produkty ve pro-spěch našich zvířat lze nejlépe zdokumentovat na  fotkách na  několika konkrétních případech. Především ve  stáji jsem velmi vděčná za  podporu mému manželovi Josefovi a učni popř. učnici.

Zjišťuji, že zásady použití včelích produktů u zví-řat jsou stejné jako u nás lidí, jen v jiném množství a formě. Značný rozdíl spočívá v tom, že zvířata ne-mohou mluvit. A proto tedy je potřeba u ošetřování jejich ran mnohem více pozorovacího talentu a citu. Mluvení se zvířaty je velmi důležité. Uklidníme tím zvíře a je to přínosné pro ošetření a léčení ran.

Včelí produktyPoužívám výhradně kvalitní produkty. Med je po-

travina přírodního původu, vždy z nejnovější skliz-

ně. Zásobu skladuji v mrazáku. Co oceňují členové rodiny a asi také naše zvířata na medových obvazech je, že se obvaz nelepí na ránu, zápach rány u velkých poranění je neutralizovaný, zhojení je pružné a rána se zacelí teprve tehdy, když je zcela očištěna medem. Je-li už jednou rána uzavřena, neotevře se. Již něko-lik let používám při léčení speciálních druhů pora-

…Gáza se odstraní a  zlikviduje. Váček je vyčištěn a  stále se zmenšuje. Tři týdny trvala tato akce, pak byl váček čistý a bylo možno jej natírat jen medem až do úplného uzavření. Pro krásné jemné zhojení jsem potom nasadila denně ještě měsíčkovou mast se vče-lím voskem…

…Po dvou týdnech ošetřování je také Bea (stojící na-příč) opět na louce a její vemeno bylo předtím umyto mazlavým mýdlem. Sluneční svit při hojení rány dob-ře pomáhá. Krávy nesmějí chodit na louku s „medo-vými ránami“ kvůli loupeži včel!

Můj muž Josef vylévá „léčivý nápoj na žaludek a stře-va“ pro krávu Biancu do nádoby. Tento nápoj se v naší rodině (v malém množství!) již léta úspěšně používá na blížící se střevní chřipku. Směs se skládá z manuka medu, propolisové tinktury a vysokoprocentní bylinné kořalky! Pak hned do postele a chřipka je pryč! Silné otoky na levé ruce brzy zmizely po léčbě propolisovou tinkturou (ve dne) a mastí (na noc).

Na  toto vleklé poranění na  noze a vemeni způsobené na zimní bo-hužel ledové pastvě nebyl potřeba med, nýbrž propolisová tinktura a propolisová mast.

12

nění různé manuka medy z novozélandského keře manuka.

Doplňující homeopatiePo té, co jsem před dvěma lety navštívila kurz o ho-

meopatii u zvířat, používáme dle potřeby jako pod-poru léčby při ošetřování našich zvířat (a  také nás) „homeopatické kuličky“. Jedno nevylučuje druhé!

Na našem dvoře už koně nechováme. Zkušenosti ale ukazují, že u  koně, kterému byla ošetřena ote-vřená rána medem manuka po vyléčení naroste srst

místo šedé opět v dědičné barvě. Věrohodné? „Není nad vlastní zkušenost!“ (Pozn. překladatele – němec-ké přísloví.)

Testy na alergieV naší rodině není nikdo alergický na včelí pro-

dukty, ani naše zvířata ne. Ale tato alergie existuje–především na propolis. Proto jsem prováděla u učňů vždy s jejich svolením obligátní test. Ať už se jedná o člověka nebo zvíře, příjemnými vedlejšími projevy naší apiterapie jsou méně časté návštěvy lékaře, žád-né nebezpečí rezistence a u krav není nutný zákaz dojení. Důležité je přesto zůstávat stále v kontaktu se zvěrolékařem.

Tato zpráva není „vše-shrnující“, nýbrž jen vý-běrem mých zkušeností s používáním včelích pro-duktů u zvířat. O ošetření drápů, o nasazení včelího jedu u krav nebo pokusech s manuka medem proti MRSA (multirezistentní zlatý stafylokok) budu in-formovat později.

Pro mě, moji rodinu a pro naše zvířata je Apitera-pie – tedy nasazení včelích produktů k ošetření ran a k našemu všeobecnému zdraví a blahu – optimál-ní, příjemnou a  velmi „výkonnou“ terapií. Rodina a zvířata žijí s její pomocí velmi dobře a naši domácí lékárnu zásobujeme z našeho včelína. Za to jsme na-šim včelám velmi vděčni.

Přeložila: Hana ZERZAVÁ

Plísně u  morčat je trápením! Po  koupeli se pro-polisová tinktura k  lokálnímu ošetření nakape na místo s plísní…

…a do tlamičky. Propolisové kapky dostává morče také při žaludečních a  střevních potížích. Větši-nou zde stačí jedna dávka! Dávejte pozor: Musí se vyčkat s kápnutím na to, až morče vystrčí svůj jazýček a kapičky spolkne. „Opakování je matka moudrosti!“

Prevence je lepší než lé-čení – to platí u člověka i  u  zvířete. Také mor-čata milují květový pyl pro posílení.

Nevysvětlitelná otevřená rána den po  kastraci: Zde pomůže jen propolisová tinktura: Znecitli-ví, dezinfikuje a vysušuje ránu. Zvířátko již brzy nechtělo být samo, ale zpět s  ostatními morčaty ve  výběhu. Po  dvou dnech ošetřování tinkturou jsem už jen potřela dvakrát propolisovou mastí. Rána se zavřela a jizva byla také pro mě překvapi-vě rychle zhojená.

Při poranění očí nebo zánětu očí u  koček a  morčat používám pro-polisovou mast (připravenou na hřbetu ruky). Při rýmě obsta-rám u zvěrolékaře ještě dodatečně kapky.

13

Souhrn: Všeobecně známý jako „medicínský med“ je med z  novozélandského keře manuka. Ve  Slovinsku ovšem byly provedeny experimenty s místními medy, které prokázaly, že med z kašta-nu a lípy je dokonce účinnější než med manukový. Řepkový med je zase velmi účinný v boji se zubním plakem a paradontózou.

Už dlouho víme, že med je vynikající prostředek na  léčení čerstvých ran, které zůstávají po  opera-cích. Jeho léčivý účinek se projevuje rovněž u růz-ných poranění, jako jsou popáleniny, chronické rány (kožní léze), infikované rány, proleženiny nebo dia-betické a bércové vředy.

Jaké účinné látky jsou v medu?Díky vysoké koncentraci cukru (glukóza a fruk-

tóza tvoří dohromady asi 80 %) vzniká hypertonické prostředí, které ničí patogenní organismy (bakterie a houby) a dochází k plazmolýze (tj. stav, kdy je rána prostřednictvím osmotického jevu vysušována). Med obsahuje množství enzymů, které se získávají buď z nektaru, nebo vznikají při zpracování medu včelami. Takovým enzymem je i  glukozooxidáza, která za přítomnosti vody mění glukózu na kyseli-nu glukózovou a peroxid vodíku. Tímto procesem

vzniká sice jen malé množství enzymu, ale i tak do-káže přispět k antibakteriálním vlastnostem medu.

Většina bakterií nesnáší kyselé prostředí. My ale víme, že med obsahuje organické kyseliny, které udržují hodnotu pH mezi 3,2 a 6,5. Med obsahuje ještě mnohem více látek, které zvyšují jeho biocid-ní vlastnosti, např. flavonoidy, aromatické kyseliny (např. fenolové kyseliny), antioxidanty a oligosacha-ridy. Díky novým výzkumům objevíme v budouc-nosti ještě mnoho nového. Příkladem může být ma-nukový med z Nového Zélandu. Manuka je rostlina s  botanickým názvem Leptospermum scoparium, která roste pouze na Novém Zélandu.

Manukový medProfesor Peter Molan z Univerzity Waikato v Ha-

miltonu na  Novém Zélandu zjistil v  osmdesátých letech, že med má dobré antibakteriální vlastnosti a je vhodný k ošetření ran. Avšak kvůli nepříjemné chuti a vůni nebyl jako potravina oblíbený. Proto ho včelaři používali jako zimní krmení pro včely. Pro-fesoru Molanovi se podařilo přesvědčit novozéland-ské včelaře, aby uvalením zvláštní daně na každý úl sedm let financovali laboratorní a klinické výzkumy manukového medu na Novém Zélandu i v zahrani-čí. Studie ukázaly, že tento med obsahuje speciální

Využití některých druhů medu v medicíně

(Franc Šivic; Bienenaktuell, 2012, č. 3, str. 12–15)

Čím vyšší je sloupec v tabulce, tím vyšší je biocidní aktivita určitého druhu medu. Je vidět, že u bakterie Aggregatibacter actinomycetemcomitans, která patří k nej-agresívnějším, účinkuje řepkový a lipový med dokonce lépe než známý manukový med.

14

látku zvanou metyl glyoxal. Čím více je této látky v  medu, tím vyšší je jeho antibakteriální aktivita. Po sedmi letech usilovné práce uznala mezinárodní etická komise manukový med jako vhodný pro kli-nickou léčbu a propůjčila mu název medihoney (lé-kařský med Manuka). Dnes je znám po celém světě a dosahuje závratné ceny. Tuba obsahující 25 gramů

manukového medu stojí dnes ve Slovinsku více než 5 eur.

Jak působí med na rány?Med vytváří vhodné prostředí pro léčbu ran.

Protože je hygroskopický, vytahuje z rány tekutinu a  současně i odumřelé kousky tkáně a mrtvé mik-roorganismy (hnis). Tyto částice se hromadí na po-vrchu medu nebo na gáze, která se pak pravidelně vyměňuje. Rána se tak čistí. Již po  třech až šesti dnech dochází k  patrnému snížení kontaminace rány, bolesti a záněty ustupují. Současně mizí i zá-pach z rány.

Med podporuje tvorbu nových tkání a umožňu-je vyléčení bez jizev. Stimuluje cévy, které rychleji vrůstají do rány a krev přináší dostatek výživy pro tvorbu nové tkáně. Med také chrání před druhotnou infekcí z  okolí, neboť tvoří fyzikální bariéru proti bakteriím.

Protože původci nemocí vykazují neustále vyšší rezistenci vůči antibiotikům, stává se med stále za-jímavější alternativou v ošetření ran. Není divu, že si slovinští vědci položili otázku, zda u nich ve Slo-vinsku neexistuje nějaký druh medu, který by měl podobné účinky. A pokud by se takový našel, mohl by získat od  etické komise mezinárodní označe-ní „lékařský med“. Tak by se zvýšila jeho hodnota a mohl by být postaven na roveň ostatním léčivům v medicínské praxi.

StudieExistují dvě studie, jejichž výsledky byly zveřej-

něny na  mezinárodním sympóziu Apimedica Api-mondia Apiquality v Lublani roku 2010.

Pravidelné žvýkání plástečkového medu je pro ústní dutinu zdravější než žvýkačka.

15

První studie, kterou financovala firma Tosama v Domžale (podnik pro zásobování léčivy) a kterou prováděli vědečtí pracovníci z  ústavu pro mikro-biologii a  imunologii při lékařské fakultě v  Lubla-ni, zkoumala v  laboratoři antibakteriální vlastnosti těchto druhů medu:

■ květový med ■ kaštanový med ■ lesní med ■ smrkový med ■ lipový med ■ akátový med

Testovány byly vybrané klinické izoláty Escheri-chia coli, Enterococcus faecalis, Pseudomonas aerugi-nosa, Staphylococcus aureus a některé houby, včetně kvasinek Candida albicans.

Ze všech testovaných druhů medů vykázal nej-vyšší aktivitu kaštanový med, nejen v  neředěné formě, ale proti Staphylococcus aureus působil ještě v koncentraci 2,5 procenta. Po ukončení komplex-ních klinických studií získal kaštanový med ko-nečně označení „lékařský med“ a  dnes se prodává ve  slovinských  lékárnách v  tubách po  20 gramech dokonce za  vyšší cenu než med manukový. Firma Tosama ale registrovala ještě další výrobek. Jedná se o  speciální vrstvu z  kalcia alginátu (hydrokoloidu z  vláken vodních řas) napuštěnou kaštanovým medem. Oba produkty se prodávají pod názvem Vivamel. Med v  tubě je určen na  menší poranění, alginátové obklady se používají na větší rány, hlavně na popáleniny.

Druhá studie chtěla ukázat, jak výše uvedené slo-vinské druhy medu působí na parodontopatogenní bakterie, které vedou ke ztrátě zubů. Vědci tentokrát zahrnuli do pokusů i manukový med. Parodontóza se stává nejen ve Slovinsku, ale už celosvětově pande-mií. Touto chorobou trpí nejen starší generace, nýbrž i mnoho mladších lidí. S parodontózou jsou spojeny i  další nepříjemnosti, například předčasné porody, ateroskleróza, cukrovka a kardiovaskulární nemoci. Příčinou této nemoci je špatná nebo nedostatečná ústní hygiena, kouření, genetické vlivy, stres, cuk-rovka a jiné choroby, hlavním původcem jsou ale an-aerobní bakterie, které tvoří zubní plak a žijí v celých koloniích na povrchu zubů pod dásněmi.

Lidský organismus reaguje na  přítomnost bak-terií zánětem, který tyto bakterie částečně ničí, ale zároveň způsobuje úbytek dásní, který vede k uvol-ňování zubů a nakonec k jejich ztrátě. Abychom za-bránili vypadávání zubů, musí zubní lékař zpočátku pravidelně odstraňovat usazeniny na  zubech, pak nasadit antibiotika a nakonec dásně operovat.

Výsledky laboratorních testů (in vitro) měly prokázat, které druhy slovinských medů jsou nejú-činnější v boji s bakteriemi obvykle žijícími v pla-ku na povrchu zubů. Dalším úkolem bylo dokázat účinnost vůči jiným škodlivým mikroorganismům v ústní dutině, včetně těch, které souvisejí se vzni-kem zubního kazu. Laboratorní výzkumy proběhly opět na lékařské fakultě v Lublani. Externí spolupra-covnice dr. Marta Kocjan Anži, odbornice na den-tální onemocnění a  parodontologii, analyzovala sedm klinických izolátů parodontopatogenních zá-rodků. Antibakteriální účinek medu byl určen aga-rovou metodou.

Všech sedm vybraných bakteriálních kmenů se rozmnožilo v  agarovém kultivačním gelu. Po  ur-čité době vědci do kolonie bakterií přidali několik kapek medu a pak pozorovali, v  jaké míře dochází k likvidaci bakterií. Průměr kruhu, kde byly bakte-rie zlikvidovány, se nazývá inhibiční zóna a udává se v milimetrech. Čím je tato zóna větší, tím účinnější je zkoumaný druh medu. Výsledky výzkumů jsou zřejmé z připojeného grafu.

VýsledkyVšechny druhy slovinských medů a  manukové-

ho medu měly významné antibakteriální účinky. V  případě bakterií Aggregatibacter actinomycetem-comitans, které patří k těm nejagresivnějším, účin-koval řepkový a lipový med dokonce lépe než med manukový, což vědce příjemně překvapilo. Další výzkum bude probíhat formou klinických pokusů,

Firma Tosama si zaregistrovala dva výrobky: spe-ciální obklad z kalcia alginátu (tkanina z vláken vodních řas) napuštěnou kaštanovým medem a lékařský med v tubách. Oba produkty se prodá-vají pod názvem Vivamel.

Využití alginátového obkladu s  kaštanovým medem u popálenin.

16

jejichž cílem bude získat označení „lékařský med“ pro použití v zubní chirurgii i jako prevenci, aby se nákaza co nejrychleji zbrzdila. Ale cesta k oficiální-mu titulu „med pro lékařské použití“ je ještě velmi dlouhá a  drahá. Bude nutné provést ještě mnoho fyzikálně-chemických, mikrobiologických, farma-kologických a hlavně klinických výzkumů na mno-ha pacientech, které budou ovšem značně finanč-ně náročné. V  jedné studii například vědci hledají nosič, který umí zabránit příliš rychlému rozpuštění medu na zubech, aby se prodloužila doba působení na bakterie. Ve Slovinsku žijí schopní experti, kteří umí dovést do  konce registraci medu pro léčebné účely, jen musí někde sehnat potřebné finance. Ak-tuální pilotní studie ukazuje, že místo zubní pasty lze s úspěchem na čištění zubů používat i med, a tím podstatně snížit tvorbu škodlivého biofilmu ve for-mě plaku. To potvrzuje i další domněnku, že pravi-delné žvýkání plástečkového medu prospívá zdraví v ústní dutině lépe než žvýkačka.

Výzkumný týmNa lékařské fakultě v Lublani prováděla profesor-

ka dr. Katja Seme se svým týmem mikrobiologů také laboratorní výzkumy patogenních bakterií. Na této studii prováděné in vitro se podíleli Mgr.  Marja Furlan, dr.  Marjetka Kralj Kunčič, Sanja Podržaj a  dr.  Marta Kocjan Anži (specialistka na  onemoc-nění ústní dutiny a parodontologii), která se v rámci klinických výzkumů stala rovněž účastnicí celého projektu s názvem Apiparodontoterapie.

Přeložila: Ing. Jana CRKVOVÁ

17

CHOV

Počátek kladení u matek oplodněných přirozeně a uměle

(Prof. dr. hab. Jerzy Woyke, Pracoviště hospodářského hmyzu SGGW Warszawa, Pszczelarstwo 2009/8, str. 3–5)

Souhrn: Pokusy prováděné s uměle oplodněnými matkami prokázaly, že není statisticky významný rozdíl v  době začátku kladení u  matek přirozeně nebo uměle oplodněných. Velký význam má mož-nost pobytu matky po umělém oplodnění ve společ-nosti alespoň 250 včel po  dobu nejméně 48 hodin v  termostatu, nebo ve  společnosti alespoň 350 včel po dobu 48 hodin při pokojové teplotě.

V Polsku v posledním čase vzrůstá počet uměle oplodněných matek. Bohužel ale včelaři nejsou vždy spokojeni s  jejich jakostí. Některé jsou malé, jiné umírají krátce po přidání do včelstva a jiné začínají klást. Malé matky jsou takové, které byly špatně vy-pěstované a neměly by se prodávat.

Výsledek umělého oplodnění je závislý na  po-čtu včel dělnic, které matku obklopují po 48 hodin po oplodnění. Woyke a Jasinski (1979) dokázali, že matky uměle oplodněné 8 mm3 spermatu a držené v termostatu s 20 včelami měly v semenném váčku jenom 3,1 mil. spermií, zatímco držené s 250 včela-mi měly až 4,5 mil. spermií. Když ale matky držíme při pokojové teplotě, tak je počet včel při matce po-třeba zvýšit. Tak podle Woyky a Jasinskeho (1980) uměle oplodněné matky měly v  semenném váčku při skupině obsluhujících včel 20–40 pouze 1,8 až

2,2 mil. spermií, zatímco při počtu 250 až 350 ob-sluhujících včel měly 3,4 až 4,1 mil. spermií. Rychlá smrt matek je způsobena jejich nesprávnou obslu-hou po oplodnění. Matky s obsluhou cca 50 včel ze 40 až 50 % nevyprázdnily vejcovody, ale ty, které obsluhovalo cca 250 včel vyprázdnily všechny. Tak je zřejmé, že matky po umělém oplodnění by měly prvních 48 hod. být ve  skupině cca 250–350 včel a nejlépe v oplodňáčku nebo odkladu. Přitom mno-ho včelařů drží oplodněné matky v  klíckách s  cca 25 včelami, což vysvětlují ekonomickými důvody. Takovým matkám se nevyčistí vejcovody od zbytků spermatu. Proto se doporučuje držet matky prvních 48 hod. buď v  termostatu s  250 včelami,  nebo při pokojové teplotě s  350 včelami. Měla by se zavést kategorie matek, které byly po oplodnění drženy 48 hod. se skupinou 250–350 včel. Kupující by pak měl žádat záruku, že matky byly takto držené. Přitom ta-kové matky by měly být lacinější než ty s ověřeným kladením.

Dost častou chybou je, že pěstitelé matek oplod-ňují matky příliš mladé, to je krátce po vyhryzání. Woyke a  Jasinski dokázali, že ze skupiny matek oplodněných po 4. a 5. dni po vyhryzání přežilo 60 a 75 %, ale přitom všechny matky oplodněné v 7. dni svého věku přežily. Z toho vyplývá, že matky by se

Skupina Počet Od-do Oblast Průměr Medialní Modální

Varšava

Př. 92 2–11 9 5,81 a* 5 4

Um. 138 3–21 18 9,7 c 9 6

Štětín

Př. 78 2–14 12 5,8 a 5 4

Um. 80 4–18 14 8,4 b 8 6

Olštýn

Př. 99 2–23 21 9,3 bc 9 5

Um. 104 3–18 15 8,8 bc 8 7

Celkem

Př. 269 2–23 21 7,1 A 6 4

Um. 322 3–21 18 9,1 B 8 6

Tabulka 1. Počet dní do začátku plodování na třech místech od začátku snubních letů u matek 6 dní starých přirozeně oplodněných a uměle oplodněných ve věku 8 dní.

18

neměly oplodňovat před 7. dnem svého věku. Po-čátek kladení záleží také na množství obsluhujících včel. Woyke a Jasinski dokázal, že matky, které ob-sluhovalo 15 včel nebo 750 včel nebo byly umístě-né v  oddělku s  9500 včelami, začaly klást po  12,6, 9,9 a 6,9 dne. Mnoho včelařů se domnívá, že uměle oplodněné matky začínají klást později než matky přirozeně oplodněné. Aby se to potvrdilo či vy-vrátilo, byla provedena velká akce tří včelařských oddělení vysokých zemědělských škol. Výsledky byly publikované v Journal of Apicultural Research v  roce 2008. Dále uvádíme zkrácený výsledek. Byl

porovnáván začátek kladení matek uměle a přiroze-ně oplodněných. Výzkumy byly prováděny v letech 2003 až 2005 ve Varšavě, Štětíně a Olštýně. V každém z těch míst jsou jiné klimatické podmínky, a proto je možné říci, že výsledky mají značnou vypovídací hodnotu. Celkem bylo podrobeno zkoumání 1675 matek, z toho 269 bylo oplodněno přirozeně a 1406 bylo oplodněno uměle. Matky i dělnice byly kraňky. Během pokusu byly matky umístěné v oplodňáčcích s  česnem zakrytým mateří mřížkou. Oplodňáčky byly rozděleny do několika skupin a zkoušky se pro-váděly několikrát.

V  1. skupině byly  matky oplodněné přirozeně (př.) V dalších skupinách pak byly matky oplodněné uměle (um.) Postupovalo se tak, že ve  věku 6 dní tj. dva dny před oplodněním se vystavily působení kyslič. uhličitého na 3 minuty. Potom ve věku 8 dní byly znovu vystaveny kysl. uhl. a oplodněny 8 mm3 spermatu. Rozděleny byly na následující skupiny:

2. jenom uměle oplodněné (jen um.) 3. uměle oplodněné, které ale před oplodněním

létaly 3 min. na okně (um. plus lét.)4. uměle oplodněné, které před a  po  oplodnění

létaly na okně(um. plus lét. před i po) 5. uměle oplodněné, které létaly po  oplodnění

(um.+lét. po)6. uměle oplodněné, kterým po  oplodnění byly

zacpány žihadlové komory trubčím slizem, tak jako se to děje v  případě přirozeného oplodnění (um. plus sliz).

U  přirozeně oplodněných byly mateří mřížky z česen odstraněny po  jejich přijetí a u matek um. oplod. po začátku kladení. Přítomnost vajíček a plo-du byla kontrolována každodenně 21 dní do  věku 29 dní.

Začátek kladení u matek uměle a přirozeně oplodněných

Z výsledků podaných v tabulce 1 je vidět, že mat-ky přirozeně oplodněné začaly klást nejdříve, někte-ré již 2 dny po snubním proletu. Ale byly i takové, které začaly až 23 dní po tomto proletu. Průměrně začaly matky (př.) klást za 5,8 až 9,3 dne. Nejpozději to bylo v Olštýně, což zřejmě bylo způsobeno hor-šími klimatickými poměry. Průměr ze všech třech stanovišť byl 7,1 dne po snubním letu. Matky uměle oplodněné začaly klást nejdříve za 3 dny a nejpoz-ději 21 dní po oplodnění. Takže stav začátku kladení byl u obou skupin podobný. Průměr ze všech tří sta-novišť byl od 8,4 do 9,7 dne.

V  charakteristice hodnot je třeba také hodnotit i  tzv. mediány a  modusy. Průměr je celková suma dělená počtem měření. Mediány jsou hodnoty ležící uprostřed hodnot srovnaných podle velikosti. Mo-dus je hodnota nejčastěji se v  souboru vyskytující. Z tabulky 1 je vidět, že mediány a modusy u matek oplodněných uměle i přirozeně jsou nižší než prů-měry. Znamená to, že začátek kladení nemá nor-mální rozložení. Normálním rozložením se myslí

Graf č.1. Začátek kladení přirozeně oplodněných ma-tek. Jednotlivé grafy ke zkoumaným oblastem.Vodo-rovná osa je věk matek ve dnech. Svislá osa je počet matek. Tenká křivka vyznačuje průběh logaritmicko--normální, tedy průměrnou hodnotu zkoumaného vzorku. Tlustá křivka vyznačuje tentýž pokus, ale modální hodnotu (modus) vzorku.

19

takové, které má stejný rozsah okolo průměru. Ale z tabulky 1 je vidět, že toto zde není. Z grafu 1 a 2 vi-díme, že matky oplodněné přirozeně a uměle nemají symetrickou křivku. Průběh grafu nad průměrem je delší než pod průměrem.

Začátek plodování matek podle způsobu ošetřování před nebo po umělém oplodnění

Z  výsledků uvedených v  tab. 2 je vidět, že mat-ky různě ošetřované začínaly klást od 3 do 21 dnů. Matky, kterým se následně nevěnovalo (2. jen um.) začínaly klást v  různých místech průměrně od  8,4 do  9,7 dne a  průměrně po  9,1 dne. V  porovnání s  matkami dodatečně neošetřovanými a  létajícími před a  po  oplodnění začínaly klást výrazně dříve ve Varšavě a výrazně později v Olštýně. Celkově ale matky skupiny 2. začínaly klást o jeden den dříve (8 dní)) než ty, které nebyly následně ošetřovány (9,1 dne). Celkově ale všechny tři skupiny matek, které létaly před a po oplodnění, nebo jenom před oplod-něním začaly klást zřetelně dříve. Je možno říci, že urychlení začátku kladení způsobil hlavně let před oplodněním. Matky, kterým byla po oplodnění za-cpána žihadlová komora slizem, začaly klást výraz-ně později.

Diskuze: I když se obecně má za  to, že matky oplodněné uměle začínají klást později než oplod-něné přirozeně, naše pokusy prováděné s  vyso-kým počtem jedinců to neprokázaly. Matky uměle oplodněné začaly klást průměrně o  2 dny později než matky přirozeně oplodněné na snubním prole-tu. Takový názor existuje asi proto, že učebnice udá-vají, že matky přirozeně oplodněné začínají klást 3 dny po snubním proletu. Ale naše pokusy ukázaly, že to platí jenom u  nejrychleji kladoucích matek. Některé začínají klást teprve po 23 dnech! Průměr pak je 7 dní po snubním proletu.

Zatím se neověřilo, jak se chovají matky s  jed-ním nebo dvěma nevyprázdněnými vejcovody. Ta-kové matky většinou zahynou krátce po oplodnění a vložení do úlu. Z mých pozorování je ale vidět, že matky s jedním nevyprázdněným vejcovodem začí-nají klást později. Zatím nikdo nezdůraznil, že prů-běh začátku plodování u matek přirozeně a uměle

Graf č.2. Začátek kladení uměle oplodněných ma-tek. Vodorovná osa je počet dní po umělém oplodně-ní matek. Svislá osa je počet matek. Jedná se o mat-ky uměle oplodněné 8 mm3 spermatu. Vysvětlení kři-vek je stejné jako u grafu č.1.

Číslo skupiny a zp.ošetř.

Místo pokusůCelkem

Varšava Štětín Olštýn

Počet Od-do Průměr Počet Od-do Průměr Počet Od-do Průměr Počet Průměr

4. um. plus lét.před i po 71 3–13 6,1 41 4–16 8,1 a 62 5–20 10,2c 174 8,0 a

3. um. plus lét. 129 3–20 8 74 4–17 8,6 ab 109 3–21 8,3a 312 8,3 a

5. um.+lét.po 121 3–21 8,5 76 4–21 8,5 ab 107 3–17 8,6ab 304 8,6 ab

2. jen um. 138 3–21 9,7 80 4–18 8,4 ab 104 3–18 8,8ab 322 9,1 b

6. um. plus sliz 116 4–21 10,7 70 4–20 9,6 b 108 3–21 9,5bc 294 10,0 c

Tabulka 2. Počet dní do začátku plodování matek uměle oplodněných různě ošetřovaných před nebo po oplodnění. Tabulka je poskládána podle vzrůstajícího průměru.

20

oplodněných není rovnoměrný. My jsme dokázali, že průběh rozložení nad průměrem je delší než pod průměrem. Důležitá je také doba pozorování. Když se začátek plodování pozoruje třeba jenom týden, tak se průměr sníží, než když se tatáž skupina pozo-ruje třeba tři týdny.

Závěrem bych chtěl apelovat, aby matky bez ověřeného plodování byly prodávány po  umělém oplodnění teprve když stráví 48 hod. spolu s  250 včelami v termostatu nebo s 350 včelami při poko-jové teplotě.

Přeložil: Ing. Jaromír STRAKA

Souhrn: Výhodou metody je, že není nutné přená-šet vajíčka. Naproti tomu je ovšem potřeba vyhledat a zaklíckovat matku, aby Jenterův rámek zakladla.

Metoda chovu včelích matek s  pomocí Jentero-va rámku je málo známá hlavně u majitelů malých včelnic. Výhoda této metody je v  tom, že odpa-dá přenášení vajíček, čehož se hodně včelařů bojí z obavy, že je poškodí. Navíc při použití Jenterovy metody je možné získat i několik desítek matek aniž musíme přenášet vajíčka.

Na  mnoha „amatérských“ včelnicích „vyrábějí“ matky pro vlastní potřebu. Nejčastěji se to prová-dí tak, že vyříznou mateří buňku z plástu a vloží ji do  jiného plástu v  bezmatečném včelstvu. Také se přenese plást s otevřeným plodem do bezmatečné-ho včelstva s cílem, aby si toto včelstvo vybudovalo záchranný matečník. Častým omylem je nechávání jenom jedné mateří buňky a  vyřezávání ostatních. Mladší matečníky byly postavené na mladších lar-vách, a tedy matky z nich vzniklé budou lepší. Ale sama myšlenka nechání jednoho matečníku je správná, protože jinak hrozí nebezpečí vyrojení. Také odebírání celých rámků s plodem může způ-sobit založení matečníků pro tichou výměnu a  tak ztrátu cenné matky. Ale při všech těchto metodách získáme jenom několik matek.

Metoda, ve  které je odstraněna nutnost překlá-dání vajíček je metoda chovu matek na  Jenterově rámku. Je to rámeček velikosti cca 1,2 dm čtvereč-ních s umělohmotnou mezistěnou, kde každá dru-

há buňka ob řádek má vytažené dno. Druhá stra-na rámečku je zakrytá, a tak včely mohou budovat plást jenom z jedné strany. Celek se umístí do nor-málního rámečku, do předem vyříznutého otvoru. Stává se, že včely nechtějí začít stavět na plastikové mezistěně,  potom je potřeba ji pomazat voskem. Dělá se to tak, že se rámeček drží dny vzhůru, aby se dna budoucích buněk nezalila voskem. Vytáhnutá dna s vajíčky nebo larvami se vkládají do zvláštních rourek a potom do zátek, se kterými se celek vloží do včelstva.

Jenterův rámeček má plastovou mateří mřížku, kterou se matka izoluje. Za 12-16 hodin by měl být rámeček zakladen. Jediným nedostatkem je, že se stává, že matka nezaklade celý rámeček ale jenom několik buněk. A stává se, že po 12 hodinách zaizo-lování matky jsou některé buňky prázdné a v jiných je i po několika vajíčkách. Po otevření rámečku tuto anomálii včely upraví odstraněním přebytečných larviček v buňce. Po uvolnění matky z  rámečku je vhodné nechat jej ještě cca 3 dny ve včelstvu s mat-kou, protože je vysledované, že procento úspěšně přijatých larviček s takto strávenou dobou ve včel-stvu stoupá.

Např. bylo vysledováno, že po  třech dnech bylo ze 40 přeložených larev 100 % přijatých. Larvy jsou lépe přijaty v rodinách bez otevřeného plodu. Když např. do dvou rodin (ve kterých byl přítomen ote-

Chov včelích matek Jenterovou metodou(Mgr. inž. Jakub Gabka, Pracoviště užitkového hmyzu SGGW Warszawa, Pszczelarstwo, 2009, č. 6, s. 12–13)

Obr. č. 1. Jenterův rámek umístěný v plástu

Obr. č. 2. Druhá strana Jenterova rámku.

21

vřený plod) bylo přidáno do jednoho 39 larev, tak přijato bylo 20 a v druhé z 24 jenom10. Když ale do těch samých rodin ale již bez otevřeného plodu bylo přidáno 30 a 23 larev z  Jenterova rámku, tak byly přijaté všechny.

Někteří autoři např. Pidek 1987, Chuda-Mickie-wicz 1998, jsou toho názoru, že v  rodině, ve  kte-ré chceme vychovávat matky, by měl být otevřený plod. Vysvětlují to tím, že otevřený plod kladně působí na množství vyprodukované mateří kašičky. Ale naproti tomu Skowronek a Stupida (1998) tvrdí, že přítomnost otevřeného plodu má negativní vliv na množství a  intenzitu krmení larev. Na přípravu rámku pro chov matek je potřeba rámeček bez drát-ků, ve  kterém jsou umístěny vodorovně lišty s  vy-vrtanými otvory. Lišty je dobré upevnit tak, aby je bylo možné otáčet ve vodorovné ose. Umožňuje to snadnější manipulaci s  matečníky. Na  jednom da-dantovském rámečku je možné umístit 40 i víc la-rev. Pidek (1999) ale doporučuje neumísťovat více jak 30 larev. Včelstva sice mohou vychovávat i více matečníků, ale je to na úkor jejich kvality. To ale ně-kteří autoři zpochybňují a dokládají to tím, že v létě, když ve včelí rodině je až 10 000 včelích larev, byť dělničích, jejichž pokrm je rozdílný od mateří kašič-ky, je silné včelstvo schopno nakrmit kvalitně všech-ny. To dává názor, jak velké schopnosti má včelstvo.

Před vložením matky do Jenterovy klícky je tře-ba očistit dna buněk po minulém chovu. Je důleži-té připomenout, aby matečníky zůstaly bez pohybu hlavně od zavíčkování do 14. dne vývoje matky. Nej-důležitější je doba 11.–12. den vývoje matky. To je doba, kdy se larva kuklí. Po 14 dnech je již možné matky přemísťovat i ve vodorovné poloze a teplotě nižší než je v  úle. V  té době jsou již značně odol-né k otřesům. Matky takto připravené bývají přijaté na 100 %. Včelí matka se vyhryzává po 14,5 dne od vložení vajíčka, ze kterého se vylíhla. Je ale třeba při-dávat matečníky 14denní, protože někdy se matka vyhryzává dříve. Někdy se matka vyhryže až po 17 dnech. Je to způsobeno nejspíš teplotou.

Někdy se stává, že je potřeba dopravit včelí vajíč-ka nebo mateří larvy jinam, když např. včelí rodina s reprodukční matkou je na jiném místě než jsou

rodiny, kde bude prováděn chov. Pak je důležitá otázka, jak dlouho a  v  jakých podmínkách se má tento transport provádět. Vajíčka ve věku do 24 ho-din jsou silně citlivá a neměla by být udržována při pokojové teplotě (to znamená teplotě nižší, než je v úle). Tak např. dvouhodinové držení při pokojové teplotě nemělo na kvalitu larev vliv, ale již po 4 hodi-nách držení při teplotě 20 °C snižovalo jejich líhnutí až na 71 %. Weis (1960) prověřoval životnost vajíček udržovaných mimo úl s cílem zjistit jejich nejhod-nější věk pro zasílání jako chovný materiál. Určil, že nejlepší čas je od 1,5 dne do 2,5 dne.

Zdálo by se, že chov matek Jenterovou metodou je méně náročný na čas. Dojem může vznikat z toho, že není třeba přenášet vajíčka. Ve skutečnosti tomu tak jednoznačně není, protože i  další manipulace s chovnými matečníky, jejich umísťování do rámeč-ků, také vyžaduje čas. Přitom chov matek v malém množství nevyžaduje izolování matky. Celkové hod-nocení je takové, že přes různé problémy je Jentero-va metoda dobrá a hodí se hlavně pro malé včelnice, které chovají matky v menším množství pro vlastní potřebu.

Přeložil: Ing. Jaromír STRAKA

Obr. č. 3. Dno buňky s pouzdrem a zátkou.

Obr. č. 4. Chovný rámeček.

22

Souhrn: V Polsku se pro určování rasové přísluš-nosti používá místně vyvinutý software. Oficiálně se zde evidují 3 rasy.

Různé podmínky při hnízdění včel způsobily vznik mnoha poddruhů včel, které se odlišují cho-váním i  morfologickými znaky. Na  území Polska byla přirozeným druhem středoevropská včela Apis mellifera mellifera. V polovině 60. let minulého sto-letí se začaly do Polska dovážet včely jiných druhů. Tak např. z bývalého SSSR to byla včela kavkazská nebo z Rakouska kraňská. To způsobilo zamíchání ras a přitom včela kraňská začala převažovat.

V Polsku již více než 30 let platí zákon o chování a  pěstování včel. Ten popisuje 4 druhy Apis melli-fera mellifera lidově nazývanou včela místní, dále Mellifera carnica a  italskou Apis mellifera ligustica. Momentálně se provádí hodnocení užitných (hos-podářských) vlastností ale také biologických, jako schopnost předávání vybraných vlastností na  po-tomstvo. Hodnocení se provádí tzv. stacionární a te-rénní. Stacionární hodnocení se provádí ve stejných nebo podobných podmínkách, terénní pak s cílem zjistit adaptabilnost na různé terénní podmínky.

Stacionární hodnocení včelích matek se provádí během zimování a prvního roku na včelnici. Hod-notí se produkce včelí rodiny s  vybranou matkou, ale také morfologické znaky, které umožňují zařaze-ní včel do jednotlivých linií. Rasa matky se hodnotí na  základě morfologických znaků jejích potomků. To provádí laboratoř na žádost chovatele a zařazení matky do ohlášené rasy je podmínkou pro její zápis do plemenných knih.

V Polsku až do roku 2008 se příslušnost k jednot-livým rasám stanovovala mikroskopicky a sice měře-ním 4. článku těla, délky jazýčku a kubitálního inde-xu, který se vypočítává z poměru dvou žilek z před-ního křídla v  procentech (obr.1). Jednotlivé rasy popsal v  Polsku profesor M. Gromisz v  roce 1981 ve Včelařském institutu v Pulawách. Dalšími výzku-my bylo potvrzeno, že k zařazování evropských včel do ras stačí žilkování na předních křídlech. V roce 2008 byla s pomocí několika institucí vypracována a zavedena metoda spočívající v počítačové analýze obrazu křídel dělnic. Byl vypracovaný speciální pro-gram nazvaný „SKRZYDLAK“, kterým se popsaly tři rasy včel. Kraňka, kavkazská a  středoevropská. Pro zařazení k rasám se měří 20 pravých křídel děl-nic. Po  jejich upevnění do diapozitivních rámečků se jejich obraz přenese do paměti počítače. Násled-ně program SKRZYDLAK automaticky vyznačí 19 bodů (obr.2) v  místech křižování žilek na  křídle včely. Potom se provede zprůměrování jednotlivých bodů z 20 měřených křídel a porovnání se vzorcem pro jednotlivé rasy. Výsledky zkoušek jsou podáva-né ve  formě zjištěných rozdílů (WR) od  hodnoty vyznačené pro jednotlivé rasy (viz tabulka). Takto hodnocené matky budou zařazené k  jednotlivým rasám pokud hodnota vypočítaná z  žilkování 20 předních křídel dělnic je menší nebo se rovná 3.

Program také vyhodnocuje dvě hodnoty, které je možné ukázat jako bod na diagramu (obrázek).

Představované hodnoty se nanáší do kruhů s ma-ximálním rozdílem (WR) pro jednotlivé rasy. Meto-da je jednak ekonomicky výhodná (lacinější) a navíc eliminuje chyby způsobené člověkem, protože pra-

Určení rasy je důležité pro zařazení a zlepšení genetického výběru

(Ing. Pawel Wegrzynowicz, Dr. Dariusz Gerula, Včelařský ústav Polany, Pszczelarstwo, 2012, č. 2, str. 4–5)

Obr. 1. Morfologické znaky popisované mikroskopem.

23

cuje automaticky. Je nutná ale výbava jako počítač, skener a  program SKRZYDLAK. Potvrdilo se, že k  určování ras stačí vyhodnocovat žilkování před-ních křídel, ale u  rasy kavkazské je třeba sledovat i délku jazýčku, protože ona má ze všech ras jazýček

nejdelší. Sledování této hodnoty může zabránit jeho postupnému krácení.

Přeložil: Ing. Jaromír STRAKA

Číslo zk. Číslo zk. Číslo hod.matky Hodnota rozdílu /WR/ShodnostAno / Ne*

Kraňka Kavkazka Mellifera1 1 654/08 1,723 4,867 4,92 Ano2 2 655/08 1,562 4,704 4,819 Ano3 57 656/08 1,42 4,571 5,053 Ano

62 57 1662/08 3,225 4,752 1,865 Ne

Výsledky morfologického hodnocení včel.

*Zkouška bude kvalifikovaná jako přihlášená rasa, když ukazatel rozdílu WR je menší nebo rovný než 3 bez ohledu na hodnoty jiných ras.

Obr. 2. Místa protínajících se žilek automaticky vyznačené programem „SKRZYDLAK“

24

NEMOCI, ŠKŮDCI

Nově zaznamenaná parazitická muška u včely medonosné v malajském Sabahu(Salim Tingek, Gudrun Koeniger, Nikolaus Koeniger; Bees for Development Journal, 2009, č. 9, s. 3–4)

Souhrn: Na Borneu byl pozorován nový druh pa-razita, který se může rozšířit i  na  včelu medonos-nou. Jedná se o mušku z řádu očnatkovitých, která klade vajíčka na živou včelu. Larvy se líhnou uvnitř včely a v průběhu svého růstu ji zahubí.

Na včelnici Zemědělské výzkumné stanice Tenom v  severovýchodní části Bornea, kde jsou chovány asijské včely Apis cerana, bylo zjištěno, že někteří je-dinci lezou na zemi pod úly. V některých případech se poblíž úlů povalovaly stovky mrtvých včel. Posbí-rali jsme uhynulé i lezoucí včely. Po stlačení břicha jsme z pochvy žihadla vymáčkli dvě načernalé skvr-ny (obr. 1).

Důkaz o přítomnosti parazitaPo  rozpitvání těchto včel jsme spatřili larvy

a  kukly mušek. V  lezoucích včelách jsme objevili larvy s úzkými předními segmenty (sosáky), na je-jichž konci je dýchací otvor (obr. 2). Larvy zaplnily téměř celé břicho. Mrtvé včely většinou obsahovaly kukly (obr. 3). Vzdušnice vždy směřovaly do pochvy žihadla, takže kukla mohla dýchat, i když její hos-titelka již nežila. Larvy a kukly náležely takzvaným „tlustohlavým“ mouchám (Conopidae).

Nainstalovali jsme pasti na uhynulé včely, upra-vené pro Apis cerana, a  minimálně po  čtyři týdny jsme včelstva monitorovali. Z každého jsme sesbírali více než 300 mrtvých jedinců a zkoumali je pomocí

binokulárního mikroskopu. Z  třinácti testovaných kolonií, umístěných v různých lokalitách, bylo dva-náct zamořených. Počet mrtvých včel v  kolonii se pohyboval v rozsahu 10–90 %. Zatím se nám nepo-dařilo vyhodnotit rozsah škody na včelstvech a ztrá-tu výnosu medu.

Dospělá muška

Do této doby se nám nepodařilo zachytit dospě-lé jedince. Proto jsme naplnili několik nádob vlh-kou zeminou a na ni umístili uhynulé včely. Zhru-

Obr. 1. Dvě stigmata vyčnívající z pochvy žihadla.

Obr. 2. Larva mušky z čeledi očnatkovitých.

Obr. 3. Kukla mušky z čeledi očnatkovitých částečně vyjmutá z mrtvé včely.

25

ba po dvou týdnech se z břicha včely vylíhla muška z čeledi očnatkovitých (obr. 4). Jakmile jsme zjistili, o který druh se jedná, začali jsme ho pozorovat, za-tímco se živil nektarem z květů. K útokům na včely docházelo pouze v blízkosti úlů, kde mušky číhaly na květinách nebo větvích. Čas od času se střemhla-vým letem vrhaly ke včelám na česnu.

Mušky z čeledi očnatkovitých jsme zaznamenali i v blízkosti včel Apis koschevnikovi a Apis dorsata. Následně jsme na stejných místech sbírali a pitvali uhynulé zástupce těchto druhů. Obsahovali larvy a kukly. Vylíhnuté mušky byly stejné jako u A. ce-rana.

Dospělé mušky, které se vylíhly z A. cerana, jsme poslali do Přírodovědeckého a historického muzea v Londýně k přesnému určení. Tohoto úkolu se ujal Nigel Wyatt. Zjistil, že se jedná o Physocephala para-lleliventris Kröber. Tento druh popsal německý bio-log v  roce 1924 v  severním Borneu. Podle Wyatta se hostitelskými nároky tohoto druhu nikdo neza-býval. Všeobecně se dá říct, že očnatkovití parazi-tují na  mnoha druzích bodavého hmyzu (včelách a vosách), ale co se včel týče, existuje jen málo zpráv o  jejich napadení, a  jedná se výhradně o  druh A. mellifera.

DiskuzeJestliže je parazitická muška schopna napadnout

tři druhy včel, znamená to, že velké nebezpečí před-stavuje i pro A. mellifera. V některých částech Bor-nea se chová právě tento druh, a pokud tu budou se včelami kočovat, vzrůstá nebezpečí zavlečení tohoto parazita do  oblastí s  podobným podnebím. Proto se domníváme, že včelaři z celého světa by měli být o tomto novém druhu parazita informováni. Přítom-nost parazitické mušky jsme zjistili pouze v mrtvých včelách, anebo v  jedincích lezoucích pod úlem, ale nikdy ne v úlu. K nákaze dochází nakladením vajíček na létající včelu dělnici. Z toho důvodu se infikovaní jedinci špatně rozpoznávají. Všichni včelaři by proto měli kontrolovat zdravotní stav včel nejen v úlu, ale současně věnovat pozornost i jeho okolí.

Přeložila: Jana VLČKOVÁ

Obr. 4. Dospělá muška z čeledi očnatkovitých.

Souhrn: Včela tolerantní k varroáze už byla v Ně-mecku vyšlechtěna. Rozhodujícím úkolem je její masové rozšíření mezi běžné včelaře. To ovšem vy-žaduje speciální přístupy nejen v nasazování matek, ale i v ošetřování proti varroáze.

Varroatolerance v přirozených populacích

Řadu desetiletí pozorujeme v  Jižní Americe čis-tě evropské, ale také afrikanizované včely, které bez protivarroázních opatření přežívají velmi dob-ře. Současně máme zprávy ze všech regionů Země, ve kterých jsou roztoči varroa zabydleni už dlouhý čas a včelstva přežívají bez medikamentózní ochra-ny. Mike Alsopp (2007) podává zprávu o  přiroze-ném výběru (selekci) varroatolerantní včely Scute-llata (Apis m. scutellata) v jižní Africe v průběhu šes-ti až sedmi let, přičemž zřejmě má význam výrazná hygiena plodu.

Tom Seeley ze Severní Ameriky popisuje (2007) populaci divoce žijících včelstev, která zůstávají oči-vidně řadu let stabilní. Jeho průzkumy ukazují na to, že pozorovaná rezistence je úzce vázána na neruše-né hnízdění v dutinách stromů.

Mezitím existují i odpovídající pozorování z Ev-ropy. Jeden z  nejzákladnějších průzkumů provedl Yves le Conte se svými kolegy ve Francii. Mají včel-stva, která přežívají bez ošetřování na dvou výzkum-ných stanovištích v různých částech země už více let. Systematické prověřování 82 současných včelstev bez použití jakéhokoliv opatření proti varroáze uká-zalo střední přežívání od přesně osmi až k maximu 15 let. Vzestup napadení varroázou během plodové sezóny proběhl podstatně lehčeji, než u  běžně na-padených kontrolních včelstev. Přitom zřejmě hraje roli intenzivní čistící obranné a hygienické chování včelstva, možná ale také časté rojení, specifické pod-mínky prostředí, změny populace roztočů a situace s výskytem viróz. Ztráty včelstev se podstatně neliší

Hledání varroatolerantní včelySelekce v chovu a nové cesty ve včelařské praxi

(Dr. Ralph Büchler; ADIZ, 2010, č.9, s. 7–9)

26

oproti ošetřovaným kontrolním včelstvům, ovšem dosažený medný výnos je u posledně jmenovaných 1,7krát vyšší.

Ingemar Fries s  kolegy (2006) pokusně drželi na  ostrově Gotland ve  Švédsku včelnici s  počáteč-ním stavem 150 včelstev, bez ošetření proti varroá-ze, přes šest let. Po  počátečních vysokých ztrátách se vytvořila stále se zlepšující stabilní situace a stu-peň napadení v posledních letech je zřetelně klesa-jící. V pokračujícím průzkumu vykazovala pokusná včelstva srovnatelně malou dynamiku plodu i malé napadení plodu, vztaženo na celkový počet roztočů, jako možné příčiny tolerance (Fries & Bommarco, 2007).

Selekce omezováním potírání varroázyJednotlivé komerční provozy mezitím zastavily

svůj boj s varroázou. Mc Neil (2010) referuje o chov-né stanici Johna Kefusse blízko Toulonu ve Francii, kde ztráty včelstev a jejich zatížení varroázou je zře-telně na ústupu po tom, co už se neprovádí opatření proti ní.

Z  důvodu silnějšího komerčního zaměření, ale také vzrůstajícího rozšíření roztočů rezistentních proti varroacidům, se zdá odpor proti chemickému ošetřování proti varroáze v USA větší než v Evropě. Thomas Rinder s kolegy (2010) v krátkém přehled-ném článku o rezistentním chovu v Severní Americe objasnili, že vidí cílenou selekci včel schopných odo-lávat, jako dlouhodobé hospodářské řešení problé-

mů varroázy. Zatím byly odstartovány dva úspěšné programy.

V jednom případě bylo vybráno domácí včelstvo s malým rozmnožováním roztoče, u něhož se nara-zilo také na  schopnost varroasenzitivního chová-ní při vyklízení plodu, tj. roztoči, kteří se úspěšně rozmnožují, jsou včelami rozeznáni a  z plodového hnízda odstraňováni. Dosud byly z vybraného čis-tého chovného včelstva prodány matky, odchované asi 12–15 komerčními rozmnožovacími provozy. Ve srovnání s konvenčními matkami mají, při jinak stejně hodnotné produkční způsobilosti, v průměru o 50 % nižší napadení varroázou.

Druhý chovný program staví na 18 liniích impor-tovaných z Ruska z regionu Primorski, které se pro-kázaly jako schopné odolávat roztočům včetně tra-cheálních. Jako příčiny zvýšené rezistence bylo po-zorováno výrazné čištění těla, hygiena plodu a také snížená atraktivita plodu pro roztoče. Další selekce a rozmnožování těchto včel je zajištěno kooperace-mi chovatelů.

Chovný výběr v NěmeckuV Německu pracují jednotliví chovatelé buckfast-

ské včely a asi 130 pracovních společností chovatelů kraňky na  selekci varroatolerantního včelstva. Při-tom je kladen důraz na  výraznou mírnost a  vyšší výkonnost, protože tyto vlastnosti jsou nezbytnými předpoklady pro aktuální včelaření u nás. Tyto ná-roky vedly také k tomu, že včelstva dovezená z USA, ostřejší a  rojivé včely primorskaja přes relativně

Obr. 1. Chování včelstev v  nerušených hnízdech nás může upozornit na přirozené obranné mechanismy.

Obr. 2. Francouzský včelař z povolání John Kefuss, na obrázku u svého chov-ného včelstva, včelaří už 10 let bez po-užití medikamentů proti varroáze.

27

dobrou vlastnost varroatolerance, nemají pro Evro-pu význam stojící za zmínku.

Tento výběr na  varroatoleranci spočívá dnes především na  standardizovaných metodách posu-zování vývoje napadení a hygieny plodu, které pro jejich snadné provedení může použít k  rutinnímu prověřování včelstev každý. Protože výsledky měře-ní vykazují relativně vysokou dědičnost a při cent-rálním odhadu plemenné hodnoty mají sloužit jako podklad pro stanovení plemenné hodnoty „varroa-tolerance“, našly v  mnoha evropských zemích ces-tu do  chovné praxe. Pro další zajímavou vlastnost tolerance, jako je čištění těla, kratší doba zavíčko-vání nebo omezená reprodukční schopnost roztočů Varroa, mohly být etablovány dosud jednoduché a přesto spolehlivé testovací metody (Büchler et al., 2010).

Nejdůležitější předpoklad trvalého úspěchu v se-lekci je kontinuální výběr z větší populace. Díky ob-jevení se kontrolních matek, srovnatelných zkušeb-

ních metod a společného vyhodnocování dat dispo-nuje pracovní společnost Chov na toleranci (www.toleranzzucht.de) organizovaných chovatelů s  asi 1  500 prověřenými včelstvy ročně solidní výběro-vou bází. Pokud všechna data, plynoucí do odhadu plemenné hodnoty, budou veřejně přístupná a kaž-dý člen bude mít k  dispozici  zvlášť plnohodnotné chovné matky, mohou být v chovu docíleny rychlé pokroky.

Konkrétním chovným cílem jsou včelstva, která při dobrém medném výkonu a za běžných podmí-nek chovu přežijí nejméně jeden celý rok bez po-užití léčiv. AGT doporučuje vývoj včelstva a vývoj napadení zkušebních včelstev prověřovat po  me-dobraní a  chemické ošetření proti varroáze udělat teprve tehdy, když počet škůdců včel vzroste přes 10 % (popř. 10 roztočů na 10 g včel), (viz ADIZ/db/IF 06/2010, str. 7–9). To umožňuje tak zvaný test vi-tality. Identifikovat včelstva s  dlouhodobě nízkým vývojem napadení a do zimy je přivést neošetřená.

Obr. 3. Vývoj napadení (roztočů / 10 g včel) a stupeň zazimování (v %) různých souroze-neckých skupin v  testu vitality 2008 ve  Vče-lařském institutu Kirchhain (dočasný pokles křivky napadení je projevem předčasného rozvolnění jednotlivých včelstev).

Obr. 4. Velký počet dlouhodobě neošetřovaných trubčích včelstev na stanovišti Gehlberg v Durynsku umožňuje přirozený výběr na toleranci vůči nemoci.

28

Srovnáním počtu vyzimovaných včel s  obsazením včelami v  říjnu se jednoznačně ukazuje, zda zim-ní včely přesto mohly být zdravé a  plnohodnotné. S  ohledem na  plemenné hodnoty, může být hod-notný výběr vhodných chovných včelstev proveden také po vyzimování.

Rozšiřování varroatolerantních včelNejvětším úkolem dnes už není selekce na odol-

nost včel, ale jejich dalekosáhlé rozšíření mezi vče-laře. Jen pokud velký počet včelařů podpoří selekční práci chovatelů, ustaví se dlouhodobý úspěch, po-dobně jako při rozšíření mírných včel v  minulých letech. Jinak se však mírnost a medný výkon neuka-zují u varroatolerantních včel bezprostředně, ale až po jejich selekčním zpracování. Pokud většina vče-lařů neuváženě dvakrát až třikrát ročně použije vy-

soce účinný akaricid (prostředek proti roztočům), omezí tím sice rozšiřování agresivních roztočů, ale nerozšíří se odolná včelstva.

Klíč k  úspěchu leží v  pravidelné kontrole napa-dení všech včelstev (vzorky včel nebo podložky do den) a selektivním ošetření podle prahu poško-zení, přičemž včelstvům, která potřebují ošetření, se musí přednostně vyměňovat matky, aby se zamezilo jejich dalšímu rozmnožování prostřednictvím nežá-doucích trubců a rojů. Do jaké míry to bude zavede-no do praxe, je už záležitost organizátorská a spol-kově politická, ale méně už vědecká.

Bude-li tento proces přestavby všemi opatřeními urychlen, přinese to všeobecné zlepšení zdraví včel-stev. Malá stanoviště, neporušené plodové hnízdo, stále dobré zásobování potravou a pylem, vyvarovat se styku s látkami na ochranu rostlin, opatrné použí-vání léků jsou důležitými stavebními kameny dobré včelařské praxe. Patří k tomu biotechnická opatření, jako např. vyřezávání trubčího plodu, tvorba mla-dých včelstev nebo jednorázový odběr všeho plodu, nebo také použití plástové pasti, které jednoznačně vedou k  tlumení varroázy. Spojeno se současným managementem lze už dnes nahospodařit odolná včelstva bez použití léků. Když touto cestou vykročí mnoho včelařů, je položen základní kámen k selekci včelstev tolerantních k nemoci.

Tolerantní stanoviště jako rozšiřovací centra

Klíčovou roli při vazbě na systematickou selekč-ní práci chovatelů a rozšiřování včel schopných re-zistence do  všeobecné praxe sehrají tzv. tolerantní stanoviště. Všem existujícím včelstvům v  ochran-ném okruhu (nejméně 7 km) stanoviště byly vymě-něny matky z chovu kontrolovaných testem vitality.

Obr. 5. Individuální, hodnověrné měření na-padení ze vzorků včel je součástí prověřování výkonu podle AGT a zároveň podklad selek-tivního použití opatření k ošetření.

Tolerantní stanovištěV  současné době je v  Německu šest tolerančních stanovišť. Ty, které jsou jmenovány v  textu, mají pro včelaře, kteří mají ve  sběrném území tolerantních stanovišť své včely návody, platné v  ochran-ném okruhu 3 km okolo tam se vyskytujících stanovišť, podle okolností je sběrné území až do  7 km. Další informace www.toleranzzucht.de/zuchtprogramm/toleranzbelegstellen/

Stanoviště PSČ a míst Vedení

Telefon, e-mail

Erbeskopf (Porýní-Falcko) 54422 Thranenweiher

Martin Hehner 0496787-220494 martin-hehner@web.de

Gehlberg (Durynsko) 98559 Gehlberg Mario Salmen a Albrecht Stoß

04936207-55002 imkeras@web.de

Hassberge (Bavorsko) 97418 Birnfeld Renate Hau 0499523-7697 renate.hau@web.de

Nordeney (Dolní Sasko) 26548 Nordeney Hinrich Lengert 04942-2414 mail@bienenbelegstelle-nordeney.de

Jasnitz (Meklenbursko--Přední Pomořansko)

19230 Jasnitz Bienenzuchtzentrum Bantin

038851-25281 imker-mv@t-online.de

Hundeluft im Naturpark Fläming (Sasko-Anhaltsko)

06868 Hundeluft Ekkerhart Hermann 0340-2203797 g.-e.hermann@t-online.de

29

Souhrn: Dalším z  možných původců CCD by mohla být společná infekce sporami Nosemy a tzv. iridovirů.

V  r. 2010 „jev odumírání včelstev“ (Colony Collaps Disorder–CCD) pokračoval v  ničení včel-stev po celých USA. Tato skutečnost svědčí o tom, že problém mizení včelstev se nezastavil, a že není úplně vyřešen. Mnozí výzkumníci v průběhu svých výzkumů využívali citlivé a  velmi specifické mo-lekulární diagnostické metody i  různé techniky, jichž se používá na  výzkum genomu jednotlivých patogenních mikroorganismů. Přitom v  klinicky zdravých, ale odumřelých včelstvech často zjistili přítomnost od dříve známých malých RNA včelích virů po specifické houby–mikrospory Nosema cera-nae v mnohem menším množství také N. apis. Ale ve zkoumaných včelstvech nebyl nikdy potvrzen je-den jistý původce odumření nebo jediný patogenní mikroorganismus, který by sám mohl způsobit od-umření včelstva.

Hmotnostním spektrometrem jsou definovány a  kvantifikovány tisíce různých bílkovin původem ze zdravých a odumřelých včelstev. V průběhu těch-to uvedených výzkumů vědci odkryli další dva, do-sud neznámé viry RNA (původem ze Severní Ame-riky), Varroa destructor–1 virus a Kajuto virus, také je identifikován nový iridiscentní virus (rod Irido-viridae), o kterém se předpokládá, že je ve spojení s  „jevem odumírání včelstev“. Objevem posledně uvedených virů se významně rozlišují silná, slabá a zaniklá včelstva. Stejně tak, ve stejných včelstvech, téměř vždy jsou zjištěny spory N. ceranae. Současná

přítomnost uvedených mikroorganismů je kontinu-álně potvrzena ve  výzkumech v  odumřelých včel-stvech v komerčních včelínech i ve včelstvech, která postupně slábla a ve včelstvech v rekonvalescenci.

Uvedení původci nemocí nejsou nikdy potvrzeni ve  zdravých zkoumaných včelstvech a  obzvláště je zajímavé, že nikdy nebyli potvrzeni např. v Austrálii a Montaně (USA) a jinde, kde se využívá jenom sta-cionární způsob včelaření.

Také testy, provedené na skupinách včel v klecích v  laboratorně kontrolovaných podmínkách, kdy je do krmení dodávána směs uvedených mikroorgani-zmů, ukázaly a potvrdily, že oba patogenní mikro-organismy, vyskytují-li se současně, jsou mnohem nebezpečnější pro včelí společenství, než když každý působí sám. Ukončením těchto pokusů autoři po-tvrdili již dříve zdůrazňovaný fakt, že včelím spole-čenstvům působí současná infekce iridiscentním vi-rem (virus IIV) a invaze mikrospor N. ceranae nebo současné infekce sporami N. ceranae nebo roztoči a jinými cizopasníky, zvýšené ztráty.

Fenomén „vymírání včel“ pokračuje v  napadání včelstev hlavně v  USA téměř ve  stejném rozsahu jako v roce 2007, kdy byl tento neobyčejný syndrom poprvé popsán, a  kdy byl „problém“ představen veřejnosti ve  vědeckých a  populárních časopisech a v ostatních médiích.

Uvedený syndrom je charakterizován nenadálým „zmizením“ včel z postižených úlů, ve kterých se dá nalézt jen matička obklopená skupinou mladých včel, které nejsou schopné dlouhodobě se o ni a o už zakladený plod starat. Udivující je to, že se téměř vždy mohou najít nedotčené zásoby medu a  pylu

Iridoviry a mikosporidiální infekce – důvod „mizení včel“

(Dr. sc. Ivana Tlak Gajger, dr. med. vet., Veterinární fakulta Univerzity v Zagrebu, Hrvatska pčela, 2010, č. 11, s. 344–345)

Zpravidla se přitom nasadí více dobrých chovných včelstev, která pro přirozené páření ve volném výle-tu poskytnou dostatek zdravých a vitálních trubců. Rychlý selekční úspěch na  rezistenci proti nemoci v  přirozených populacích se projeví, jak už bylo zmíněno, především z ohromného přebytku trubců a extrémní konkurence na trubčích shromaždištích. Aby se na  stanovištích tento efekt mohl projevit, musí tamější všechna včelstva být bez nasazování léků, aby se neprojevil jejich zastírací efekt. Vytváří to předpoklad pro to, že se různá „napadnutelnost“ včelstev projeví na vitalitě jejich trubců.

Jako koncept ošetřování pro včelstva ve sběrném území z tolerančních stanovišť se doporučuje ome-zit ošetření na  léto. Tady se osvědčil úplný odběr plodu se současným nasazením plástových pastí. V úvahu přichází také alternativa ošetření kyselinou

mravenčí nebo Thymolem. Úspěšně si lze odpustit podzimní ošetřování, pokud napadení včel na pod-zim nepřesáhne 4 roztoče/10 g včel. Za těchto okol-ností se nemůže napadení varroázou značně proje-vit na páření v následujícím roce, bez čehož by došlo k vysokým ztrátám včelstev.

Při provozování včelařství tímto postupem nabí-zejí toleranční stanoviště mnoha včelařům bezpro-střední a beznákladový přístup k zvláště vybranému chovnému materiálu. Zároveň se mohou rozdělit po zemi a sloužit jako příkladné regiony, ve kterých se včelařům předvede cesta ošetřování na  prahu škod, selektivního ošetřování s pokud možno redu-kovaným nasazováním léků.

Přeložil: Ferdinand SCHENK

30

a  jen velmi málo nebo i žádné mrtvé včely v okolí úlu. Včely jednoduše zmizí „beze stopy“.

V průběhu let výzkumů se dosud nedosáhlo po-kroku při řešení tohoto velkého problému nejen pro včelaře, ale i  obecně pro lidstvo. Nedávno byl výzkumem metagenomu potvrzen v  Izraeli virus akutní včelí paralýzy (IAPV) a  zdá se, že by mohl být možným důvodem mohutných včelích ztrát, ale později se prokázalo, že tentýž virus byl přítomen na zkoumaném objektu již mnoho let před objeve-ním se CCD. Později byla jako hlavní důvod ztrát včelstev označena současná infekce sporami N. cera-nae, viry VDV-1 (Varoa destructor virus-1) a malý-mi RNA viry. Objevem prvních vakcín vyrobených metodou genetického inženýrství se IAPV dostává pod kontrolu. Podle nejnovějších údajů, zmíněný virus napomáhá ztrátám na včelstvech, ale přesto se kontinuálně nenachází ve  společenstvích odumře-lých na CCD.

Častým nálezem v  odumřelých včelstvech jsou potvrzené stopy insekticidů, ale ani jeden není sa-mostatně svázán s  CCD syndromem. I  když se na  zpočátku N. ceranae považovala za  hlavní pří-činu mizení včel (Španělsko), tyto mikrosporidie jsou často potvrzené i v mnoha zemích, ve kterých není znám ani jeden případ CCD. Díky významu, přikládanému různým možným příčinám potvrze-ným v odumřelých včelstvech, a díky působení ne-příjemných okolních činitelů potvrzeným v padlých včelstvech, a  díky mnohým stresům bylo rozhod-nuto, že „mizení včel“ není specifická nemoc, ale je to syndrom způsobený kombinací negativního pů-sobení patogenních mikroorganizmů, stresů, otrav a závadné potravy včelstev.

Zůstává ale otevřena otázka, proč uvedené příči-ny znenadání způsobí tuto popsanou poruchu a to ve  velmi mnoha případech. Z  uvedených důvodů se začalo s používáním hmotnostní spektrometrie–proteomiky s úmyslem odkrytí nebo specifikace po-znaných možných příčin CCD. Tato metoda umož-ňuje získat specifická a jednoznačná data o jednot-livých úsecích (částech) genomu zkoumaného pů-vodce, která je možno zpracovat bioinformačními přístroji a vytvořit celé genové knihy. Z těch se mo-hou pomocí bioinformatického vyhledávače BLAST analyzovat stopy genů a identifikovat a klasifikovat mikroorganismy porovnáním výsečí těchto genů se známými výsečemi DNA ze zaknihovaných databá-zí. Takový přístup umožňuje potvrzení, klasifikaci hub, bakterií, jednotlivých analytických tříd. Klasi-fikace se může provést až do roviny druhů.

Podle nejnovějších dat z  literatury, nejvýznam-nějším objevem provedeného výzkumu bylo po-tvrzení iridiscentního viru (virus IIV), který spa-dá do  skupiny velkých dvouvláknových DNA virů z  rodu Iridoviridae. Virus IIV je potvrzen u  100 % zkoumaných mrtvých včelstev a  v  75 % silných včelstev, ale jen ve  velmi nízké koncentraci. Také ve všech pošlých včelstvech je potvrzena N. ceranae

při současné infekci nově objeveným virem. Potvr-zena je i souvislost s jinými mikroorganismy a čas-to je přítomna infekce virem černání matečníků (BQCV) a opět s N. ceranae. A N. ceranae a virus IIV zvyšují svou koncentraci tak, jak klesá síla včelstva ubýváním počtu včelích dělnic. Ve  zkoumaných včelstvech bylo potvrzeno, že 88 % prozkoumaných peptidů připadá na  virus IIV, čímž se tento virus stává dominantním v mrtvých včelstvech. Výzkumu pomohl fakt, že u uvedeného původce je plně pro-zkoumán sled genů.

Předpoklad, že N. ceranae a  virus IIV společně způsobují vysokou úmrtnost včel, je testováním po-tvrzen v  laboratorně kontrolovaných podmínkách. Důvod tohoto spolupůsobení není zatím jedno-značný. Poškozené stěny střeva (epiteliálních bu-něk) nebo jiných tkání včely, které způsobují spory N. ceranae při vymršťování polárních vláken, mo-hou být vstupními dveřmi pro viry. Také množení N. ceranae v buňkách včel může snížit včelí odolnost a schopnost obrany před virovou infekcí, kterým by se v obyčejných podmínkách mohla včela ubránit. Z  literatury o  infekcích viry IIV jiných bezobrat-lých se dá vyčíst, že se viry přenáší vajíčky, výkaly nebo slinami v průběhu krmení. Virus vždy infikuje a množí se v  tukových buňkách v  těle nemocných včel, může se ale často potvrdit i  v  jiných tkáních, zvláště ve vaječnících (vertikální přenos viru). Roz-toči ve  včelích společenstvích mohou také sloužit jako vektor přenosu virové nákazy.

Bylo zjištěno, že virus IIV pokusně vložený do or-ganismu včely medonosné je pro ni smrtelný a for-muje krystalové mřížky v cytoplasmě virových částic v tukových buňkách včely, čelistních žlázách, střev-ní stěně a  částech Malpigiho trubic. V  souvislosti s  uvedenými skutečnostmi američtí vědci objevili v  hrudích včel neobyčejné bílé útvary, které vypa-daly jako malé tumory a které obsahovaly krystalky (tak vypadá patologicko–histologický obraz infekce virem IIV). Kvůli všemu uvedenému se předpoklá-dá, že provázanost a současná infekce iridiscentním virem a N. ceranae způsobuje poruchu a propad vče-lích společenstev. Každopádně je nutné pokračovat ve  výzkumech i  nadále, aby se s  jistotou potvrdily příčiny, které způsobují syndrom CCD.

Přeložil: František SLAVIČ

31

Souhrn: Nejlepší účinek mají metody pro potírání varroázy v době, kdy ve včelstvu není plod. Toho lze během sezony dosáhnout zaklíckováním matky.

Co se týče problematiky varroázy, největším prů-kopníkem se kupodivu stala Itálie. Je to způsobeno zřejmě tím, že nemoci, které se tam objeví jeden rok, k nám dorazí až o tři, čtyři roky později. Dnes je boj s  varroázou mnohem těžší než býval dříve. Právě díky této situaci Italové vymysleli zcela nový způ-sob boje s  varoázou, a  to přerušení kladení matky po medobraní. Abychom si lépe dovedli představit situaci, která v Itálii je – co se varroázy týče – byli jsme se poinformaovat u  profesionálního včelaře a  zároveň prezidenta UNAAPI Francesca Panella. Zde jsou hlavní body, které jsme se dozvěděli z jeho přednášky.

Shrnutí:Abychom vyřešili nedostatečnou efektivitu léče-

ní včel, ke které dochází, pokud klade matka, italští včelaři vyvinuli techniku založenou na blokaci kla-dení matky hned po  letním medobraní. Vše velice dobře funguje a tím přispívá k opětovnému „rozvo-ji“ včelařství.

Když se do  Itálie poprvé dostal parazit Varroa Destructor, boj proti němu byl orientovaný cestou používání různých chemických látek. Jak se dalo očekávat vzhledem k metabolismu včelstva a k veli-ce úzkému sortimentu látek, které je možno použít, se pomalu, kousek po  kousku, začínaly objevovat první rezistence. V průběhu let se tedy pomalu při-způsobujeme tak, že používáme stále širší spektrum látek.

Drtivá většina italských včelařů se přirozeně roz-hodla používat ty látky, které nezanechávají rezidua nebo se alespoň nekumulují ve včelích produktech (vosk, propolis, med) a  takto se to praktikovalo až do poloviny roku 2010. Během léta se k léčení po-užíval thymol a  během zimního „úklidu“ se léčilo na bázi kyseliny šťavelové. Vše velice dobře fungo-valo až do roku 2004. V tomto období nastal zlom a  najednou bylo potřeba používat mnohonásobně větší množství sublimované kyseliny šťavelové a na-víc ještě nejméně v týdenních intervalech.

V  případě opravdu velikého zastoupení roztočů Varroa v úle může dojít až k zániku celé kolonie, ale bohužel musíme konstatovat, že k velice podobným

závěrům dochází poslední dobou i při průměrném napadení včelstva varroázou. Tento fakt je pravdě-podobně způsoben kombinací varroázy s  dalšími faktory jako je stres, jiné patogeny, oslabení včel, systematické podávání pesticidů...

Abychom zajistili přežití včelstva, musíme se po-starat o snížení počtu jedinců Varroa v každém včel-stvu. Právě z  tohoto důvodu museli někteří včelaři zahájit masové ozdravení svých kolonií, které čítalo až 12 dávek léčiv.

Hodně se pracovalo na vývoji lepších prostředků na bázi thymolu nebo kyseliny mravenčí, ale jejich efektivita se zdála nedostatečná. Nakonec se během velice dynamických diskuzí mezi profesionálními včelaři došlo k závěru, že bude muset být započata zcela nová epocha boje proti varroáze.

Období prozřeníBěhem první etapy se hlavní myšlenkou stal

předpoklad, že by bylo možné přerušit cyklus roz-toče na  nedospělých jedincích tzn. larvách dělnic do věku 21 dnů a na trubčích do 24. dne. Na to je ale potřeba velice dobře znát naše protivníky. Takže pro připomenutí uvedu jednotlivé fáze vývojového cyklu varroázy:

■ Během pátého dne cyklu roztočí samička vyhledá buňku a vleze dovnitř.

■ Samička zakladatelka se ponoří do  krmné kašičky a pak se usadí pod larvu.

■ Po  zavíčkování buňky se roztoč přisaje na mladou larvu a  tím začne se svou výži-vou.

■ Samičky se krmí a již 60 hodin po zavíčko-vání buňky snášejí svoje první vajíčka, další vajíčka snášejí v intervalech po 30 hodinách.

■ Každá snůška obsahuje 2–5 vajíček, která jsou umístěna přímo na larvu nebo na stěnu buňky. Mladí roztoči se krmí hemolymfou larvy. Samci v buňce oplodní dospělé samič-ky.

■ Dospělé samičky opouštějí buňku s naroze-ním včely. Samci a nedospělí jedinci umírají v buňce.

■ Roztoč se šíří včelstvem, což je umožněno velice těsným kontaktem mezi včelami.

■ Dospělé samičky Varroa Destructor se krmí hemolymfou v místech dělících článků včel.

Klíckování, řešení(Francesco Panella, Abeille & Cie, 2011, č. 3–4, str. 22–25)

Obr. 1.

32

Scalviniho klíckaSpodní část klícky je tvořena

plastovým dnem, „víčko“ je tvo-řeno plastovou mřížkou, pod kterou se umisťuje včelí matka.

Legova klícka Lego nabízí celokovovou klíc-

ku, která umožňuje zaklíckovat nejen matku, ale celý plást s plo-dem. Používají ji producenti ma-teří kašičky.

Klícka na kontrolu varroázy

Klícka „Var control“ je klícka, která se využívá speciálně pro omezení varroázy. Jde o  veli-kou plastovou klícku, která má mřížky po  celé svojí délce, tak-že zajišťuje velikou plochu pro kontakt včel s  matkou (mřížky jsou dokonce po obou stranách). Umisťuje se do  středu kolonie do prázdného rámku.

Dělicí přepážka s mřížkouKrálovnu lze také bloko-

vat na  jednom či dvou plástech s  vertikálními dělicími přepáž-kami opatřenými mateří mříž-kou. Pokud máme úly umístěné v  chladnějších oblastech, nebo nejsou stěny dostatečně silné, je potřeba úl dodatečně uteplit.

Rám Baragatti-Mondaini-Rinaldi

Rámek běžných rozmě-rů, na  kterém je z  jedné strany umístěna překližka s mezistěnou a z druhé strany mateří mřížka. Vzhled klícky má mnoho podob, podle toho, co si vynalézaví vče-laři vymyslí.

Typy klícek

Obr. 2.

33

Když analyzujeme životní cyklus varroázy, přijde-me na to, že život samečků trvá pouze 7 dní. Délka života samiček se pohybuje kolem 20 dní (6–14 dní života na dospělé včele, plus dalších tucet v buňce v plodišti). Z toho vyplývá, že dospělá samička může během aktivního období dokončit maximálně deset cyklů snůšek vajíček.

Rozvoj roztoče způsobí v úle sérii různých škod, které je ovšem potřeba spojovat ne jenom s varroá-zou, ale také se stresem včel v úle, patologiemi, pes-ticidy, oslabením včel atd.

První obrázek zobrazuje paralelní cyklus včely a  varroázy. Druhý obrázek nám ukazuje, jak veli-ký dopad může mít kladení matky na rozvoj cyklu varroázy. Toto je velice důležitá informace, pokud se rozhodneme bojovat proti varroáze blokováním snůšky včelí matky.

Efektivita léčiv fungujících na základě vypařová-ní je různá. Efektivita přípravků na bázi thymolu je závislá na  sérii parametrů jako je metoda použití, dávkování, teplota při podání, objem úlu, relativní vlhkost v úlu a hladina aktivity včel. Kvůli těmto pa-rametrům, které můžou ovlivnit výsledný efekt, je velice těžké odhadnout, jestli bude léčebná dávka dostačující.

Hodně jsme pracovali na  odparných deskách s  kyselinou mravenčí „Amrine“ (50 %). Bohužel i  zde efektivita přípravku závisí na  metodě použi-tí, dávkování, teplotě při podání (pozor na rozmezí teplot mezi 12 a 25 °C), objemu úlu, relativní vlh-kosti v úlu, hladině aktivity včel a ventilaci. To, jak moc bude přípravek doopravdy fungovat, je tedy ve-lice diskutabilní. Z těchto důvodů právě podmínky během aplikace mají velký vliv na účinnost příprav-ků na bázi vypařování. Nicméně v případě absence plodu fungují dobře.

Proč? Říká se, že během sezóny se až 80 % roztočů Varroa

nachází v plodu. Také se říká, že pokud ve včelstvu plod není, je možné zničit skoro všechny roztoče. Nepřítomnost plodu navíc umožní použít aktivní látky, které v  medu a  vosku zanechávají buď málo, anebo žádná rezidua. A konečně, ozdravené včelstvo bez varroázy ještě před produkcí zimních včel bude podstatně silnější pro úspěšné přezimování.

Jak?Pokud ve  včelstvu nechceme mít zavíčkované

plodové buňky, můžeme toho dosáhnout použitím několika technik. Ta nejjednodušší metoda spočívá v zaklíckování včelí matky. Stejně tak můžeme včelí matku nahradit matečníkem. Anebo prostě může-me plásty se zavíčkovaným plodem odebrat.

Pokud léčba funguje pouze v případě nepřítom-nosti plodu, proč tuto akci neprovádět mechanic-ky? Vynalézaví včelaři vyvinuli sérii různých mo-delů vhodných pro klíckování matek. Je potřeba, aby klícka umožnila pohodlný průchod krmiček

a také aby matka byla se včelami v úle stále v kon-taktu a  tím bylo zajištěno šíření mateřího feromo-nu po celém úle. Matka musí být obklopená svým „dvořanstvem“. Pokud má k matce přístup alespoň nějaké množství dělnic, skoro s  jistotou se tak vy-hneme nechtěné tvorbě nových matečníků. Klasické klícky z  plastu, stejně tak jako víčko, které lze za-měnit za mřížku, nejsou vhodné, protože neumož-ňují výměnu s vnějším prostředím, takže zamezují přístupu včel a potažmo šíření mateřího feromonu. Po zaklíckování je nutné stále sledovat buňky v blíz-kém okolí klícky, abychom včas zaregistrovali po-tencionální vytvoření nového matečníku. Včely totiž můžou vajíčka na krátkou vzdálenost přenášet.

Klíckování matekJe především potřeba dávat pozor na určité „kri-

tické body“: ■ vyhnout se nadměrnému nárůstu populace

varroázy (1500 až 2000), což znamená udě-lat všechna opatření co možná nejdříve;

■ vyhnout se jakémukoli způsobení škod na včelích zásobách;

■ vyhnout se loupeži; ■ předpokládat možné změny v chování včel,

pokud jim neumožníme loupit (v  případě léčby kyselinou mravenčí nebo thymolem je lepší počkat na nejvhodnější chvíli)

Všechny tyto zásahy musíme provádět ve  všech úlech ve stejnou dobu. Například do včelstva, kde se uvolnilo místo můžeme přesunout kolonie, ve kte-rých momentálně nikde nemůžeme najít matku. Na tuto operaci je sice potřeba dost času, ale veliký počet profesionálních italských včelařů ji stejně čas-to využívá. Čas strávený nad touto zdlouhavou prací v  tomto ročním období se nám však později vrátí (v říjnu).

Kdy tedy musíme léčbu provádět?Pokud chceme zahájit efektivní léčbu, musíme

začít velice přesně, a  to buď pomocí techniky po-kapávání, nebo sublimační. Pokud kolonie není varroázou příliš promořená, léčba se normálně za-hajuje na konci období klíckování matky. Tato pe-rioda je závislá na počtu dnů klíckování. Francesco Panella nechává svoje matky zaklíckované po dobu 25 dnů a s léčbou začíná až po jejich vypuštění. Zde máme čtyři různá schémata klíckování (obr. 3), kte-rá se odlišují rozdílnou délkou zaklíckování matek: 18, 21, 24 nebo 28 dní. Podle toho rozhodujeme, kdy léčiva aplikovat.

Pozor, v případě, že je úl příliš zamořen varroá-zou, roztoči opouštějí plodiště a  parazitují na  do-spělých včelách ještě dlouhou dobu před tím, než jsme stihli zakročit. Příliš velké zamoření varoázou zjistíme tak, že do úlu umístíme podložku, na kte-ré bude 30 % přírodního spadu tvořit právě tento roztoč. Další dvě třetiny by měly „samy“ spadnout po léčení.

34

Za normálních okolností nemá přerušení kladení žádné významné dopady ani na  populaci kolonie, ani na zásoby medu. Další čeho se můžeme obávat je, že včely využijí prázdné plodiště pro ukládá-ní medových zásob. To můžeme pozorovat hlavně v  případě nepřítomnosti královny. Naopak, kdyby hned po zaklíckování nebo během něho došlo k in-toxikaci takto doneseného medu pesticidy použitý-mi při léčbě, nesmíme takový med použít pro další zpracování. Je tedy spíše potřeba dávat pozor na to, aby léčení začalo až v  době, kdy je med vytočen a včelstvo aby mělo dost času a pylových zásob pro správné obnovení zimní populace.

Vypouštění matkyVypouštění matky je stejně jako klíckování kritic-

ká část. Je třeba se ujistit, že matka klade přesně tak jak má a v případě potřeby neváhat s přikrmováním sirupem a proteiny. V případě, že matka je už starší (2 roky), měli bychom uvažovat o její výměně – její věk ale může být snadno kompenzován mohutným rozkladením, které se může dostavit právě po klíc-kování matky.

Dynamika kolonie, do které jsme právě zpátky vpustili matku se velice může blížit té, která je ty-pická pro roj – je velice živá. Jak jsme mohli vidět

výše, máme 2 typy klícek – malé, kde kladení vů-bec není možné – a velké – kde matka může klást jen v  omezeném množství. Výhody malé klícky jsou, že zabere méně místa, je levnější a  je tak malá, že se buď úplně vyhneme kladení, nebo jej alespoň opravdu hodně omezíme. Nicméně vyža-duje komplikovanější manipulaci, zdá se, že v ní starší královny „mládnou“ a návrat ke kladení je pomalejší. Co se týče velkých, umožňují královně udržet kladení a tím přispívají k rychlému rozkla-dení po  vypuštění. Můžeme také konstatovat, že vzniká méně matečníků. K  nevýhodám – je po-třeba zaregistrovat její vyšší cenu a  také to, že je zde stále přítomen plod, ve kterém může přežívat roztoč Varroa. Klícka musí být umístěna nad plo-dištěm a musíme se starat o plod v klícce a přelíčit jej samostatně.

Vedlejší operacePokud už tohle všechno musíme dělat, proč to

rovnou nevyužít k výměně královny, nebo k vytvo-ření oddělku? Jestliže se rozhodneme vytvořit oddě-lek, je potřeba včelám odebrat všechen zavíčkovaný plod a zároveň většinu včel z úlu, aby vzniklo hodně místa pro nový plod. Léčení včel může být provede-no okamžitě pomocí kyseliny šťavelové.

Počet rámků s plodem, které matka zakladla po vypuštění z klícky za 10 až

12 dnů

Počet včelstev s klíckami, kde matka mohla klást

Počet včelstev s klíckami, kde matka nemohla klást

0 1 3

1–3 15 12

3–5 15 0

>5 4 0

Rychlost náběhu kladení

Obr. 3.

35

Klíckování matek na podzim Tato technika je obtížnější, a to zejména v chlad-

ných oblastech. Je potřeba mít jistotu, že během vy-pouštění matky nebude zase až taková zima (zhruba polovina října). Navíc matka mnohem dříve pře-stane klást. Klíckování často koresponduje s  utu-žováním zimního hroznu. Přirozeně je velice dů-ležité umístění klícky. V  tomto případě přidáváme do klícky i medocukrové těsto.

První z výhod klíckování Výsledky z  této techniky se dostaví velice brzy,

ale definitivní bilanci nemůžeme provádět hned po  klíckování. Především je potřeba zdůraznit, že tato technika ochrany zdraví včel je rozvíjena para-lelně se vzrůstem počtu včelstev ve střední a severní Itálii. To nám umožňuje pracovat se silnějšími a ak-tivnějšími koloniemi a  právě proto se ve  výsledku také podstatně zvýší množství včelstev, které úspěš-ně přečkají zimu. Pokud provedeme první bilanci o tom, jak byla naše léčba úspěšná teď, bude značně pozitivní a  může být vysvětlována širokou škálou možností, což je v rozporu s tím, co jsme si původně mysleli. Méně zkušení včelaři mají většinou problém

s umístěním klícky na správné místo. Kritickým bo-dem je zacházení se zaklíckovanou včelí matkou. Při pohledu na věc z hlediska času nejde o moc nároč-nou proceduru, protože klíckování matky jde veli-ce snadno skloubit s dalšími činnostmi, které může včelař provádět. Je to „obtížné“ ze dvou důvodů:

■ je potřeba radikálně změnit organizaci času práce se včelstvy během ročních období

■ ve  včelstvech je potřeba nejvíce pracovat hlavně během teplých období

Z hlediska zdraví včel tyto techniky přinášejí pou-ze výhody, protože pomocí nich jde tlumit varroáza. Avšak, zkušenosti z praxe i výzkumy jasně ukazují, že úplné zrušení plodu má dopady i na další patoge-ny. O jak hodně velké dopady se jedná, je zatím stále v procesu výzkumu. Díky této technice italské vče-lařství dostalo novou naději a  snad i  entuziasmus, který inicioval nové včelaře (dokonce mladé!!!), aby se vrhli do této profese a tak konečně umožnili ná-rodní růst počtu včelstev (po dlouhých letech zne-pokojující a demotivující krize).

Přeložila: Tereza VOJTĚCHOVÁ

Souhrn: Přehled škůdců včelích produktů a ochra-ny proti nim.

Člověk využívá mnoho včelích produktů – medu, pylu květového i plástového, mateří kašičky, vosku, propolisu a  včelího jedu. Všechny tyto produkty jsou napadány škůdci na každém stupni jejich získá-vání a uchovávání. Způsobují nejenom zmenšování množství včelích produktů ale hlavně zhoršování je-jich kvality znečišťováním, což může vést až k jejich celkové likvidaci. Největšími škůdci jsou především hmyz a roztoči.

Z hmyzích škůdců jsou to hlavně larvy motýlice větší i motýlice menší, kožojedi, mouční červi a dal-ší. Největší nebezpečí představují roztoči, kteří zne-čišťují včelí produkty svými výkaly a mrtvými těly, čímž způsobují vzhledové vady, ale narušují i chu-ťové hodnoty. Tím nejen snižují prodejnost včelích výrobků ale mohou způsobovat i alergické reakce.

Škůdci vosku K největším škůdcům patří motýlice větší a men-

ší, často nazývané voskovým molem.Velikost samice motýlice menší je 11,3 mm, samce 9,0 mm. U mo-týlice větší je samice 13,0 mm a  samec 11,3 mm. Motýli vlétávají do úlu a do pracoven s uskladněný-mi voskovými plásty a kladou do nich vajíčka. Sa-mice motýlice menší klade vajíčka jednotlivě nebo po několika, nejčastěji v rozích rámků nebo na dno v  množství 250–300 kusů během celého života. Samice motýlice větší klade vajíčka ve  shlucích až 200 ks a to až 900 ks během života. Vajíčka jsou ne-jen v plástech ale i ve štěrbinách úlu.

Z vajíček se líhnou housenky, které intenzivním krmením rychle rostou a  v  konečné fázi rozvoje se omotávají přízí do  kokonů, ve  kterých se změ-ní na larvu a po několika desítkách dní na dospělé motýly. Přelarvující se housenky motýlice větší se kladou vedle sebe v řadách nebo vrstvách. Naproti tomu housenky motýlice menší se kuklí o  samotě. Je možné je nalézt v otvorech po drátkách, koutech

Ochrana včelích produktů před škůdci(MVDr. Agnieszka Wojcik, Uniwerzytet Przyrodniczy, Wroclaw, Pszczelarstwo, 2012, č. 2, str. 8–11)

Zásoby plástového pylu napadené roztoči.

36

rámečků, na dně úlu. Celý vývoj trvá podle teploty od  několika týdnů a  při nízké teplotě do  několika měsíců.

Motýli žijí 12–26 dní. Nekrmí se ničím, ale páří se a kladou vajíčka. Během sezóny se mohou objevit až 4 generace motýlice. Na základě žravosti housenek se voskové plásty poškozují a při velkém napadení se úplně ničí. Nejvíce jsou napadány tmavé plásty, ve  kterých se již několikrát vylíhly včely. Obsahu-jí totiž tzv. košilky po vylíhlých včelách, což je vy-hledávaný pokrm pro housenky motýlic. Motýlice v úlech se vyskytuje ve větším množství pouze u sla-bých rodin, v silných včelstvech se vyskytuje jenom sporadicky, protože dospělci jsou odstraňováni děl-nicemi.

Největší škody způsobují motýlice ve  skladech s  plásty, které jsou špatně ošetřované. V  ideálních podmínkách pro motýlici je tato schopna zni-čit plást během jednoho týdne. Housenky vzniklé od  jedné samice mohou zničit až 0,5 kg vosku. To platí hlavně pro motýlici velkou, která vytváří chod-bičky na všechny strany, přičemž vytváří hustou pa-vučinu jako ochranu. Motýlice malá naproti tomu vytváří chodbičky rovnoběžné s  řadou voskových buněk. Obě motýlice znečišťují vosk svými výkaly a hustou pavučinou, kterou za sebou zanechávají.

Na plástech, které se odebírají z úlu a jsou na po-hled čisté, se nacházejí vajíčka, ze kterých se teprve při skladování vylíhnou housenky. Ochrana před motýlicí spočívá v dodržování hygieny. Na  jaře je

Charakteristické zahloubení od kuklící se motýlice velké ve dně polystyré-nového úlu.

Plást s plástovým pylem pokrytým houbou Bettsia alvei.

37

třeba prohlédnout dno úlu. Plásty starší než tři roky je třeba vytavit na  vosk. Plásty uchovávané k  dalšímu použití je třeba skladovat v  odstupech tak, aby se nedotýkaly. Sklady by měly být suché, chladné a zabezpečené před hmyzem. Stačí, pokud teplota bude nižší než 15 stupňů C. Pokud se plásty vystaví teplotě -15 °C, pak po dvou hodinách jsou zlikvidovaná všechna stadia motýlice. To je možné buď v mrazničce, nebo v zimě během mrazu. Pro boj s  motýlicí je možno použít kysličník siřičitý, který vznikne spálením síry v  množství 50–100 gramů na 1 metr krychlový uzavřeného prostoru. Plásty se v tomto prostoru nechají 24 hodin a po-tom se vyvětrají. Je třeba si uvědomit, že kysličník siřičitý likviduje pouze motýly a housenky. Proto je ošetření kysličníkem potřeba opakovat až třikrát, vždy po 14 dnech. Taktéž je možné použít páry le-dové kyseliny octové v množství 150–200 ml na 10 rámků. Opět se to musí dělat v  uzavřeném a  těs-ném prostoru. Velkoprovozy bojují s motýlicí buď chlazeným prostorem, nebo prostory naplněnými kysličníkem uhličitým, což jsou ale ekonomicky náročné procesy.

Škůdci meduVčelnice, hlavně ty nacházející se blízko lesa,

jsou napadány mravenci. Jejich roje vnikají do úlů, ve  kterých napadají med. Při takovém napadení se mravencům znesnadňuje přístup do  úlu tak, že stojany pod úly se natírají lepkavou hmotou nebo se nohy stojanů staví do nádob s vodou, do které se přidává smáčedlo. Ve  včelnicích je nemožné a  ne-dovolené používat jedů a olejů. Během medobraní se v  medu topí hmyz přilákaný jeho vůní. Takový utopený hmyz se sice snadno odstraní zachycením v síti, ale je rozhodně lepší to nedopustit a místnosti, ve kterých se medobraní provádí, zajistit před vnik-

nutím takového hmyzu. Med hned po vytočení by se měl uskladnit do čistých dobře uzavíratelných ná-dob. Podmínkou dobrého skladování je obsah vody ve  vytáčeném medu max. 20 váhových procent. Pokud by med byl skladovaný v  nedobře uzavře-ných nádobách, může být napaden roztoči, kteří se do medu mohou dostat i malou štěrbinou pod víč-kem. Velkou pozornost je třeba věnovat skladová-ní tzv. plástečkového medu. Ten může být napadán vzhledem k obsahu vosku motýlicí.

Škůdci propolisuTradiční metody získávání propolisu, tj. seškrabá-

váním ze stropních destiček, rámků a stěn úlů způ-sobuje, že do propolisu se dostává mnoho nečistot. Čistý propolis není napadán škůdci, ale znečištěný voskem je napadán hmyzem a roztoči. Tak ho mo-hou napadnout motýlice a kožojedi, ale nejčastěji je napadán různými druhy roztočů. Aby se zamezilo napadení propolisu, je třeba ho získávat vhodným způsobem, např. stropním zachytávačem a  takto získaný propolis skladovat při nízké teplotě v dobře uzavřených nádobách.

Škůdci pyluKvětový pyl je přinášený do úlu včelami v podobě

pylových rousků a takto je včelám odebíraný v py-lochytech. V  nich shromažďovaný pyl je napadán škůdci jako motýlicí, kožojedy a  roztoči různých druhů. Napadení pylu škůdci je možné jak během jeho sbírání v  pylochytu, tak i  během skladování. Obrana je udržování pylochytů v čistotě. Napadení pylu kožojedy je o  to vážnější, že kožojed jako ži-vočich živící se mrtvolkami je přenašečem chorob. Plástový pyl, tzv. perga, tj. pyl zpracovaný včelami a  uskladněný v  plástech, bývá napadán houbou (Bettsia alvei), která se projevuje bílým povrchem

Včelí rodina zničená motýlicí velkou.

38

na  plástovém pylu. Houba vytváří nebezpečné to-xiny a  tak takto napadené plásty nejde použít ani pro včely ani pro lidi. Musí se spálit nebo vytavit na vosk. Aby se takové plásty před houbou ochrá-nily, zasypávají se práškovým cukrem, nebo polévají hustým cukrovým sirupem.

Obecně je třeba zdůraznit, že včelí produkty s ohledem na svoji vůni a chuť jsou škůdci napadány silně. Při výběru metod jejich ochrany je třeba vzít ohled na to, že použité metody nesmějí zanechávat v  produktech chemické zůstatky, nesmí ani měnit jejich chuť, vůni a vzhled. Jenom v případě ochra-

ny vosku je možno použít metody drastičtější, ale i  tam je třeba mít na  paměti, že vosk bude použit pro výrobu mezistěn a  tak použité metody nesmí ohrožovat líhnoucí se včely. Je třeba zohlednit i eko-nomiku použitých metod, a to nejen vlastní náklady preparátů, ale i čas potřebný pro jejich aplikaci. Pla-tí, že dodržování vysokých hygienických standardů při získávání, zpracovávání a  skladování včelích produktů značně zmenšuje riziko jejich napadnutí a znečištění škůdci.

Přeložil: Ing. Jaromír STRAKA

Souhrn: Metoda diagnostikování nosemózy počí-táním spor neodráží přesně stav ve včelstvu a dochá-zí k léčení včelstev, která by se s infekcí vypořádala i  bez léčení. Na  základě teorie pravděpodobnosti navrhuje autor metodu, kterou považuje za spoleh-livější a která vychází z určování počtu včel infiko-vaných nosemou ve včelstvu.

Poznámka autora

Doufám, že čtenář bude z mého strávení a suma-rizace současného (a  minulého) výzkumu nosemy těžit. Je tam nesmírné množství informací (mnohé

z nich jsou protichůdné a matoucí), ale snažím se to co nejvíce zhustit a zjednodušit do výrazů srozumi-telných i včelaři Pepovi.

Nicméně, frustrující je to, že je nepochybně jas-né, že se přesto musíme o těchto parazitech dozvě-dět mnohem více, dříve, než může kdokoliv něco definitivně doporučit, až po nejlepší praktiky vede-ní!

Proto mé předchozí omluvy, kvůli délce a hloub-ce tohoto článku. Ale chystám se pokračovat nějak jinak a cítím, že by čtenáři prospělo, kdyby sledoval historii a myšlenkový proces, který vedl k závěrům, které jsem na konci dosáhl.

Vylepšená metoda odběru vzorků k vyšetření Nosemy

(Randy Oliver; American Bee Journal, 2012, č. 1, str. 65–70)

Obr. 1. Vzorek drcených včel z obvodu chomáče (na horním medném plástu) po dvou dnech uvěznění chladným počasím na začátku listopadu. Všimně-te si, že střevo každé jednotlivé včely bylo plné pylu (oranžové skvrny), což signalizuje, že to byly pravděpodobně krmičky, spíše než starší včely, a proto bylo méně pravděpodobné, že by byly infikovány nosemou.

39

Vzorky zevnitř úluVětšina vědců odebírá vzorky včel na  testování

nosemy pod víkem, nebo z okrajového plástu, pro-tože takový odběr vzorků je všeobecně snadnější a patrně logičtější, co se věkové struktury včel týče. Očekává se také, že takový vzorek by měl být z hle-diska nákazy včelstva jako celku nejreprezentativ-nější, na rozdíl od vzorků z česna, ve kterých jsou počty spor v  závratných výších, nebo vzorků koji-ček, ve  kterých jsou počty všeobecně minimální. Předpokládá se, samozřejmě, že „periferní“ vzorek by měl většinou obsahovat středněvěké a starší včely.

Počátkem listopadu jsem měl to potěšení, že mne navštívil Dr.  Dewey Caron, takže jsem využil této příležitosti, abych výše uvedenou hypotézu podro-bil zkoušce. Dva předchozí dny jsme zažili deštivé počasí a chladné noci, takže včely během té doby ne-krmily ani chomáč na mizině. Šli jsme ven na včelí stanoviště a odebrali vzorky včel z nejpovrchovější vrstvy chomáče, z medných rámků v horní části tě-lesa úlu (včely byly v docela těsném chomáči, takže jsem pochyboval o tom, že by se tam v posledních dvou dnech pohybovalo mnoho včel).

Určit „věk“ včel ve  vzorku pozorováním, kolik pylu je v jejich střevech, je normálně relativně jed-noduchou záležitostí – všeobecně se předpoklá-dá, že pyl konzumují pouze mladé včely (kojičky). Tak jsme tyto včely zmrazili a  rozprostřeli jsme je na mřížku a rozemnuli, abychom vymačkali obsah

jejich střev. Jak vidíte na obr. 1, k našemu velkému překvapení, drtivá většina včel ve vzorcích ze třech úlů, které jsme testovali, měla střeva plná pylu!

Obr. 2. Četnost spor může skutečně zkreslit jedna silně infikovaná vče-la! Tato fotografie, zvětšená 400x, ukazuje tisíce spor nosemy zabalených do malpigických tubulů (včelí ledviny), (m. t. = součást vylučovacího a os-moregulačního systému, vstřebává roztoky a  odpad z  okolní hemolymfy, pozn. překl.), které běží úhlopříčně. Tato stromová struktura je tracheální (dýchací) trubice. Včela infikovaná do tohoto stupně by mohla obsahovat 500 milionů spor nosemy!

Obr. 3. Dovolte, abych vás upozornil, že pokud právě začínáte vzorkování na  nosemu, dá vám to mnohem více starostí! Když zde na  WishWeK-newWhatWeWereDoingApiaries (Včelín Přejeme-SiAbychomVěděliCoDěláme – dosl. překl., pozn. překl.) najdeme vysoké počty spor, moji synové (Eric vlevo a Ian) a já se obáváme o to, abychom naplnili své kontrakty na opylování mandloní.

40

Mikroskopií jsme potvrdili, že oranžové zabarve-ní obsahu střev bylo skutečně způsobeno pylovými zrny. Během léta jsem udělal podobné vzorky a opět jsem nalezl značný podíl včel skrz naskrz úlem, které, narozdíl od  včel z  česnových vzorků, které znatelný pyl obsahují zřídka, měly ve střevech pyl. Ve  vzorku zobrazeném výše, byl extrémně vysoký podíl (100%) včel obsahujících pyl, mohl být způso-ben obratem populace v listopadu, kdy létavky od-létají, aby uhynuly a zanechávají v úle pouze mladé včely, aby přezimovaly (Mattila a  Otis 2007). Toto jsem ještě nepotvrdil.

Praktická aplikace: Takže, v  tomto okamžiku mi není jasné, zda tyto včely naplněné pylem jsou chronologicky staré nebo ne!

Dalším zajímavým zjištěním, které jsme učinili, bylo to, že v  dílčím vzorku s  50 včelami, jednoho z výše uvedených vzorků, byla četnost spor (u kte-rých vyšlo najevo, že je N. ceranae) v zorném poli kolem 100 spor, signalizující úroveň infekce asi ko-lem 20 milionů. Tento vysoký počet v údajně mla-dých včelách upoutal mou pozornost, takže jsem rozmačkal jednotlivé včely, jednu po druhé – z prv-ních šesti pouze jedna obsahovala znatelné množ-ství spor. Ve vzorcích o 50 včelách, několik vysoce infikovaných včel, očividně, zkreslovalo počet spor na tuto alarmující úroveň (obr. 2). Můj názor je ta-kový, že si nemůžete dovolit žádný součet spor je-dince, který by vás vyděsil!

Praktická aplikace: Střední hodnota počtu spor 20 milionů, ve  vzorku padesáti mladých včel, by mne normálně zalarmovala, ale při bližší prohlíd-ce většina včel v dílčím vzorku 6 včel nebyla infiko-vána vůbec.

Rozsáhle jsem psal o  varroáze. Monitorovat va-roázu je snadné a dá-li si někdo tu námahu, aby po-rozuměl její dobře zdokumentované biologii a po-pulační dynamice, pak je relativně jasnou záležitostí, jak činit moudrá a efektivní rozhodnutí pro vedení včelstev. Naneštěstí, s N. ceranae, nejsme nikde blíz-ko stavu sebedůvěry. Celosvětové údaje z aktuálních terénních studií jsou tak konfliktní, že, co se týče úrovně infekce, založené na  prosté četnosti spor, nikdo nemůže skutečně smysluplně doporučit, jaká je ekonomicky únosná. K tomu přičítám potenciální stinné stránky léčení – první, Fumagillin je drahý, na  zdraví včel může mít negativní vedlejší účinky, může kontaminovat med (a v mnoha zemích není schválený) a mnozí včelaři jsou jednoduše proti při-dávání dalšího nebezpečného léčiva do úlů (obrázek 3).

Praktická aplikace: Vážně se ptám, zda četnost spor může být mírou infestace včelstva.

Ve  svém provozu jsem, až donedávna Nosemu ceranae, navzdory nalézání spor v četnosti milionů nebo desítek milionů, zvláště na  jaře, nebral moc vážně. Našim včelstvům se zpravidla daří dobře a nevšiml jsem si jakékoli silné korelace mezi sílou včelstva a četností spor nosemy. Ale jsem trochu ne-

klidný, protože četnost spor, zdá se, každý rok stou-pá a v této sezóně je vyšší než kdy jindy.

Štěky vědyZásluhou internetu žijeme v  současné době

ve věku přemíry informací s útržky znalostí vržený-mi na nás rychleji, než je všechny můžeme zpraco-vat. Je to směs požehnání s  vědeckým výzkumem, jako je někdy kvalita obětována v  závodě o  první místo se zprávou o  nějakém objevu. V  důsledku soutěže o  limitované financování vidíme množství štěků vědy, která je publikována absolvujícími stu-denty a postdoktorandy, kteří bojují o to, aby si udě-lali jméno nebo publikují pro potřebu fakulty „pub-likovat nebo zemřít“.

Ale zpět ke dni, kdy vláda subvencovala kategorii toho pečlivého, vybroušeného a podrobného země-dělského výzkumu, který dnes vidíme jen zřídka. Abychom si uvedli příklad, stáhněme si vyčerpáva-jící devítiletou studii Dr. G. F. White(a) z roku 1919 o  nosemě (Google Books „bulletin 780 nosema“) převzatou po tom, co její přítomnost objevil ve Spo-jených státech – ti chlapi s mandátem vlády byli dů-kladní! V této době krácení účtů a podpory obřích agrobyznysů je výrazným příkladem pro povzbuze-ní nás včelařů podpora výzkumu včel vládou (méně než 2 % výdajů Ministerstva zemědělství Spojených států jde v současné době na výzkum).

Dr. White napsal:„Včelstva, která na jaře vykazují méně než 10 pro-

cent včel infikovaných nosemou, přirůstají na  síle a ztráty zpravidla nejsou zjištěny. To je pravda často také v případech, kdy infekce je poněkud vyšší než 10 procent. Když počet nosemou infikovaných včel dosahuje 50 procent, včelstva jsou znatelně oslabe-na a v důsledku infekce v mnoha případech uhynou. Když je infikováno více než 50 procent, jsou osla-bena a  v  důsledku infekce hynou. Řečeno obecně, obsahuje-li včelstvo méně než 10 procent včel in-fikovaných nosemou, prognóza je vynikající. Když obsahuje víc než 10 a méně než 50 procent, je pro-gnóza nepříznivá; a když dosavadní počet nosemou infikovaných včel se blíží 100 procentům, prognóza je obzvlášť špatná.“

Dávejte pozor: tato prognóza je nápadně po-dobná Higesově (2008) – v tom, že vrcholný pro-blém zdraví včelstva nastane, když je infikováno více než kolem 40 % včel v úlu (míra infekce 40 %). Praktické uplatnění je v  tom, že četnost spor ne-musí být nejlepším způsobem vyhodnocení vlivu infekce nosemou na  zdraví včelstva – důležitější může být odhad relativního poměru včel infikova-ných ke včelám zdravým.

Míra infekcePodíl infikovaných včel v úlu se nazývá míra in-

fekce a  je vyjádřen v procentech – je-li infikována čtvrtina včel, byla by to 25% míra infekce. Pamatuj-te, že včelstvo je superorganizmus, s každou jednot-

41

livou včelou jaksi spřízněnou s jednotlivou buňkou vašeho vlastního těla (jichž miliony umírají každý den). Včelstvo může každý den snadno zacházet se ztrátou určitého procenta nemocných včel, zvlášť pokud jsou tyto včely staré a  infekce nosemy je u nejstarších včel celkově horší (protože stárnutí do-voluje více cyklů reprodukce parazitů včely).

Dr.  White naznačil, že průměr kolem 10–15 % infikovaných včel v úle je „normální“. Tato míra by u nemocných úlů mohla vzrůst až na 100 %! Zjistil, že u experimentálně naočkovaných úlů by míra in-fekce často mohla jít do 70 %.

Přeberme si to! Jestliže bylo aktuálně infikovaných pouze, řekněme, 5 procent včel v úlu (a pouze váž-ně infikováno během jejich posledních dní života), celková infekce nosemou by měla na včelstvo malý vliv, protože by byly rychle nahrazeny 1500–2000 nových včel, vyvíjejícími se každý den. Ale jestliže je infikováno 50 procent včel, pak je to záležitost úpl-ně jiná! Jejich zkrácená délka života by během jara a  léta mohla mít vážný vliv na populační dynami-ku úlu, brzdit normální růst populace a schopnost

přinášet nektar. A během zimy, kdy včely musí žít do zralého stáří v zájmu toho, aby chomáč včel pře-žil do  jara, by vysoká míra infekce nosemy mohla včelstvo vést ke kolapsu.

Praktická aplikace: Nosema může být vážným problémem, buď během zimy nebo během jara, v úlu by mohl být infikován velký podíl včel. Míra infekce je přesnější měřítko vážnosti infekce, než je průměrná četnost spor, protože vysoká četnost spor může odrážet pouze to, že došlo k  tomu, že ve vzorku je jedna nebo pár infikovaných včel.

Takže proč jsme se zaměřovali spíše na  četnost spor, než na míru infekce? Právě jsem odešel od te-lefonu s  velkým komerčním producentem matek, který pozorně sledoval úroveň N. ceranae (a utratil velké množství peněz za léčiva). Při pohledu na po-čty spor se málem vzdával, protože se nezdálo, že by korelovaly s  jakoukoli průkaznou hodnotou zdra-ví včelstva a produkce. Totéž pro můj provoz a pro mnohé z celosvětového výzkumu. Cítím, že je čas, abychom nahradili četnost spor lepším kritériem!

Obr. 4. Spodní stupnice v tomto grafu je aktuální míra infekce včelstva ve vzorku. Horní linie mapuje naději zachycení aspoň jedné infikované včely ve vzorku 10 včel. Dolní linie indikuje „negativní výsledky“, ve kterých bys-te nenašli ani jednu infikovanou včelu. Můžete vidět, že je téměř nemožné vyhnout se zachycení aspoň jedné infikované včely ve vzorku 10 včel, jestli-že míra infekce včelstva je přes 30 %.

Velikost vzorku Pravděpodobnost získání méně než 40 % infikovaných včel ve vzorku

100 46 % (46 krát ze 100)

10 38 %

5 34 %

Tabulka 1. Pravděpodobnost podhodnocení míry infekce včelstva, ve kterém bylo aktuálně infikováno 40 včel ze vzorku o velikosti 100 včel (počet včel ve vzorku), za předpokladu perfektně reprezentativního vzorku.

42

Nejsem jediný, kdo cítí tento postup. Dr. Higes se nedávno zapřísahal: „Máme naléhavou potřebu … rozhodnout se ohledně spolehlivosti standardních metod ke  stanovení úrovně infekce, míry, do  kte-ré bude nutno standardizovat procedury, abychom přesně, spolehlivě a  smysluplně kvantifikovali stu-peň infekce nosemy u  včel medonosných“ (Meana 2010). Je čas pro odstoupení od průměrných počtů spor ve vzorku a vrátit se zpět a dívat se na aktuální procentický podíl jednotlivých infikovaných včel.

Takže, jak jsme se dostali na špatnou kolej?

Dobrá otázka! Vždycky si říkám, jak může být údaj o  vzorku velikosti 10 včel vyryt do  kamene. Ukazuje se, že se to odvíjí od  výroku samotného Dr. White(a), který napsal, že „Deset včel ze včelstva tvoří zpravidla vyhovující vzorek“.

Takže od  počátku 20. století až do  té doby, než jsme zjistili, že máme N. ceranae, se typickou veli-kostí vzorku stalo 10 včel. V  tomto bodě jsem byl uveden v  omyl statistikami „objevu vzorkování“ (Oliver 2008), protože jsem si myslel, že potřebu-ji „objevit“, zda mám nosemu ve  svém provozu, a proto doporučuji odběr vzorků nejméně 50 včel. Toto množství (nebo dokonce 100) je v dnešní době běžně vědci užíváno, protože to také pomáhá mini-malizovat vliv jakékoli jednotlivé vysoce infikované včely na průměrný počet spor.

Bohužel, mnozí z  nás byli svedeni atraktivitou uvažování, že počet spor napočítaných v hemocyto-metru (H. je přístroj navržený původně pro počítání krvinek. Nyní se také používá k počítání jiných typů buněk, stejně jako jiných mikroskopických částic, – pozn. překl.) opravdu zrcadlí vážnost infekce N. ce-

ranae v úlu. Vzorky o padesáti včelách jsou dobré pro nález, ale popravdě, jakmile jste objevili, že máte v provozu N. ceranae, vlastně mohou být zavádějí-cí. Tady je legrační záležitost: Vzorky Dr. White(a) o 10 včelách jsou vlastně lepším odhadem vážnos-ti infekce nosemou! Ale když doporučoval vzorky s deseti včelami, nemluvil o počítání spor! Doporu-čoval vlastně toto:

„Když je diagnóza onemocnění prováděna v praktickém včelařství, měla by tedy být zachována značná opatrnost. Včelstvo vykazující pouze malé procento včel infikovaných nosemou je bez jiného důkazu onemocnění prakticky zdravé. V posouze-ní přítomnosti infekce by se zdálo dobré množství přítomné infekce nějakým způsobem indikovat. V  těchto vzorcích vyšetřovaných včel by mělo být poskytnuto procento infikovaných včel.“

To je hlavní bod! Úroveň infekce nosemy ve včel-stvu není o četnosti spor – ale je spíše o procentu infikovaných včel!

Tak proč, sakra, všichni šli většinou od  určení míry infekce k  počítání spor? Nuže, několik vý-zkumníků zjistilo, že, přinejmenším u  Nosema apis, četnost spor vzorků s 10 včelami s mírou in-fekce přibližně korelovala. Potom nějací kanadští vědci (Fingler 1982) zjistili, že vzorek s 25 včelami byl ještě „spolehlivější metodou hodnocení stupně, do kterého jsou včelstva nosemou infikována“. Ale opět, tito výzkumníci jasně rozuměli tomu, že počty spor byly pro skutečnou míru infekce jenom hrubou náhradou. Pochybuji o tom, že včelaři (nebo dokon-ce mnozí následní výzkumníci) toto poselství vůbec kdy plně pochopili.

Takže, je vzorek s 10 včelami dostatečný? Podívej-te se na to tímto způsobem: jediná nosemou infiko-

Obr. 5. Tento graf je pro vzorky 5-ti včel. Porovnejte vertikální rozšíření identických značek mezi levým sloup-cem a pravým sloupcem – čím větší je rozšíření, tím lepší je schopnost rozlišení úrovní infekce. Všimněte si, že u slabé míry infekce (značky u 5 a 10 %) byste téměř vždy zachytili žádnou nebo 1 infikovanou včelu (levý sloupeček), ale 2 nebo více vzácně. U nebezpečné míry infekce (značky u 70 %) je pravdou opak – vzácně byste zachytili nulu infikovaných včel (není uvedeno) a zřídka i 1, ale jestliže míra infekce včelstva přesáhla 60 %, téměř vždy nejméně 2 pozitivní včely.

43

vaná včela typicky obsahuje více než 10 milionů spor (Forsgren 2010), takže máme-li ve  vzorku 10 včel byť jen jednu jedinou infikovanou včelu (indikující ≥ než 10% míru infekce), dala by průměrný počet spor nad 1milion. Takže, jaká je šance, že do vzorku 10 včel nabereme právě jednu infikovanou včelu?

Pro zodpovězení této otázky potřebujeme použít teorii pravděpodobnosti, která byla ironicky původ-ně vyvinuta, aby pomohla gamblerům v hazardních hrách činit lepší rozhodnutí. Jen tak mimochodem, nezdá se to zvláštní, že národní shromáždění ABF (Americká včelařská federace, pozn. překl.) bude v  Las Vegas? Myslím, že komerční včelaři již žijí své životy sázením svých životních úspor na poča-sí, cenu medu, léčení varroázy, snůšku a chystají se být v Las Vegas už před tím, než se velké kolo rulety přestane točit a řekne jim jestli vyhrají v loterii příští měsíc v mandlích!

Ale odbočím. Teorie pravděpodobnosti může být použita například k předpovězení šance, že při roz-dávání karet dostanete na ruku dvě esa z pěti karet 4/52 × 3/51 = 1/221, neboli méně než půlprocentní pravděpodobnost. Vzorky včel mohou být prozkou-mány podobným způsobem, protože když mačkáte

střeva včel, infekce nosemy se zpravidla ukáže buď jako pozitivní („tuny“ spor) nebo jako negativní (nula až velmi málo spor) – jakýsi lakmusový test–zdravý/nemocný. Takže jsem udělal nějaký domácí úkol s tabulkami pravděpodobnosti a byl jsem scho-pen odpovědět si na otázku o zachycení 1 infikova-né včely z 10 (obrázek 4).

Takže při 1 milionu spor je pravidlo palce velmi konzervativní, znamená, že byste infekci nosemou jistě neminuli, ale znamená to také, že byste často krmení zakončili fumagilinem, ve včelstvech, která byla ve  skutečnosti v  pohodě, s  relativně „bezpeč-nou“ mírou infekce. V případě N. ceranae, v němž mohou počty spor jednotlivých včel přesáhnout 100 milionů, máme-li byť jen jedinou infikovanou včelu, vyplynul by z toho průměrný počet spor 10 milionů, z  čehož by vám mohly leknutím spadnout kalho-ty, navzdory vysoké pravděpodobnosti, že včelstvo bylo infikováno pouze v minimální míře!

Nedávná studie Travera a Fella (2011) výše uve-denou interpretaci podporuje – zjistili, že včelstva, otestovaná s nízkou DNA nosemy vykazovala nulu spor ve  vzorcích s  10 včelami asi třetinu doby, kdežto vzorky ze včelstev s  „vysokou úrovní“ in-

Číslo včelstva

Počet nosema-pozitivních včel ve vzorku s 5 včelami a (níže) s 10

včelami ve vzorku (následných párů)

Celková míra infekce vzorků včel

Poznámky

1 0/5, 0/50/10

0/10 =0%

Vyšlo najevo, že je bez nosemy.

2 0/5, 0/50/10

0/10 =0%

Vyšlo najevo, že je bez nosemy.

3 2/5, 1/5, 2/5, 1/5, 2/5, 4/5, 0/53/10, 3/10, 3/10, 3/10, 6/10, 4/10

12/35 =34%

Pouze 1 negativní vzorek mezi vzorky s 5 včelami. Všimněte si konzistence se vzorky

s 10 včelami.

4 0/5, 0/50/10

0/10 =0%

Vyšlo najevo, že je bez nosemy.

5 3/5, 2/5, 1/5, 3/5, 1/5, 1/55/10, 3/10, 4/10, 4/10, 2/10

11/30 =37%

Žádné negativní vzorky. Pouze poslední pár ze vzorků s 5 včelami by neodhalil infekci.

6 4/5, 0/5, 3/5, 5/5, 2/54/10, 3/10, 8/10, 7/10

14/25 =56%

Vzorky s 10 včelami s jistotou odhalily infekci! Toto včelstvo mělo nejvíc infikované včely,

plus vážnou amébovou (měňavkovou–pozn.překl.) infekci.

7 0/5, 0/50/10

0/10 =0%

Vyšlo najevo, že je bez nosemy.

8 0/5, 1/5, 0/5, 0/5, 1/5 2/25 = Velmi shodné výsledky.

1/10, 1/10, 0/10, 1/10 <1%

9 3/5, 0/5, 3/5, 1/5, 0/53/10, 3/10, 4/10, 1/10

7/25 =28%

Pouze 2 včely byly mírně infikované. 1 vzorek s 10 včelami je podhodnocený.

10 2/5, 2/5, 3/5, 0/5, 2/54/10, 5/10, 3/10, 2/10

9/25 =36%

Pouze 2 včely byly mírně infikované. Poslední 2/10 neodhalily infekci, ale 2/5 by ji označily.

Tabulka 2. Výsledky vzorků včel z 10 slabých včelstev na podzim. Z každého vzorku jsem udělal dílčí vzorek, 5 včel najednou, s každou včelou rozmačkanou individuálně (celkem 205 včel). Hodnocena byla každá včela, zda byla na spory nosemy pozitivní či nikoli. Počítat jsem přestal po dvou skupinách po 5, pokud jsem zatím na nosemu nenarazil. Z 31 párů vzorků s 5 včelami (nižší čísla v odstavci 2), pouze ve 2 případech z 31 bych podhodnotil aktuální míru infekce včelstva (nezachycením buď 2 pozitivních včel z 5, nebo 33 z 10). Všimněte si, jak shodně párové vzorky s 10 včelami odrážely celkovou míru infekce!

44

fekce byly beze spor zřídka. Takže se mi zdá, že ta stará dobrá četnost spor funguje jako hrubá, ale konzervativní náhrada skutečné míry infekce do-cela dobře, s  počty spor ostře stoupajícími s  kaž-dou další infikovanou včelou ve vzorku. Avšak ne-mělo by to být interpretováno jako jakýkoli druh přímého měřítka stupně infekce. Fungovalo to, ale pravděpodobně to vedlo k příliš mnoha zbytečným léčením.

Problém s četností spor: počty spor z hromad-ného homogenátu mnoha včel jsou více nebo méně měřítkem reprodukčního úspěchu nosemy z relativně mála včel. Míra infekce (procento sku-tečně infikovaných včel) je mnohem lepším mě-řítkem aktuálního vlivu nosemy na  zdraví včel-stva.

Jak udávat míru infekce včelstva?Dobře, doufám, že jsem vás nyní přesvědčil o tom,

že je čas odstoupit od počítání spor – ale to jistě ne-znamená, že byste měli ten nablýskaný mikroskop, který jsem vás dříve přesvědčil koupit, zahodit!

Když jsem s Dr. Caronem v kuchyni mačkal vče-ly, když jsem jich rozmáčknul pouhých šest, přestal jsem, možná se divíte proč. No, po pravdě, mačká-ní jednotlivých včel je časově náročné, a měl jsem střevní pocit, že bych ve vzorku narazil na víc než jednu infikovanou včelu, míra aktuální infekce by byla vysoká.

Jistě, moji čtenáři by měli vědět, že nehodlám publikovat své „střevní pocity“. Takže, protože jsem zvědavý chlap, kousal jsem tužku a  pustil se do  zkoumání, abych pochopil, jestli můžu objevit jakousi zkratku pro stanovení míry infekce včelstva, bez nutnosti mačkání celého chumlu jednotlivých včel. Strávil jsem dost dlouhou dobu, abych vypra-coval matematiku (k velkému zděšení mé dlouho tr-pící ženy, jako když vrávoravě přišla po ránu poprvé do kuchyně, a byla mnou bezprostředně bombardo-vána, když jsem jí vzrušeně ukazoval výsledky ně-jakých výpočtů pravděpodobnosti, na kterých jsem pracoval od svítání).

Mé osobní problémy stranou. Zjistil jsem, že problém extrapolace ze vzorků je v  tom, že chcete předejít nesprávným negativním výsledkům (ne-zjistit přítomnost vážné infekce, snadno se přihodí ve vzorcích s jen pár včelami) a nenacházet falešně pozitivní výsledky (chybné závěry, že zdravý úl je vážně infikován, – což je problém s průměrným po-čtem spor ze směsného vzorku).

Vědci mají rádi pevná precizní čísla až do  třetí-ho desetinného místa, s 99% hladinou spolehlivosti. Ve skutečnosti, zacházíte-li s jakýmikoli daty odvo-zenými ze vzorků včel, tento druh jistoty je vzácný! Činíte-li rozhodnutí týkající se řízení, je zde mnoho nejasného prostoru. Takže, předveďme si nejprve skutečnou kontrolu. Předpokládejte, že máte včel-stvo, které je infikováno ve 40% míře a že infikované včely jsou dokonce v  úlu rovnoměrně rozmístěny.

A pak ještě předpokládejte, že z tohoto včelstva ode-bíráte vzorek 100 včel.

Očekávali byste, že vzorek bude obsahovat 40 in-fikovaných včel (40 ze 100 – 40 %). A tento průměr-ný vzorek by skutečně obsahoval 40 včel. Ale žádný jednotlivý vzorek není průměrný! Jakýkoli jednot-livý vzorek má pouze 8% naději, že bude obsahovat přesně 40 infikovaných včel!

To je dobře, řeknete si– vším, na čem mi skutečně záleží, je to, zda ten vzorek obsahuje přinejmenším 40 včel. Naděje, že se to stane u jednotlivého vzor-ku se 100 včelami je stále jen 54 %! Stále ještě byste dostali 46 % nesprávných negativních výsledků. 46% šance prohrát sázku není špatná, sázíte-li pět babek v Las Vegas. Ale jestliže na tom riskujete svůj včelař-ský provoz, pak je to pěkně špatná statistika!

Motivační poselství: Vás, s  aritmetickými ná-mitkami, jejichž oči se začínají mlžit, protože uží-vám trojslabičná slova a  mluvím o  matematice, prosím, vydržte!

Takže, co když počítám počet infikovaných včel z 10?

Jistě byste si mysleli, že by to dávalo smysl! Konec konců, Dr. White tuto metodu doporučil. Ale pře-kvapivě, není tak přesná. Podívejme se na pravdě-podobnost. Předpokládejte, že včelstvo je skutečně infikované ve 40% míře, a že odebíráte perfektně re-prezentativní vzorek 10-ti včel. Stále ještě byste měli 25% šanci nalezení přesně 4 infikovaných včel (ale 67% šanci trefit mezi 3 a 5 včelami). Takže počítá-ní počtu infikovaných včel ve vzorku s 10 včelami vám dá pouze velice hrubé stanovení skutečné míry infekce.

Ale zde je velké překvapení. Úplně proti intuitiv-nímu předpokladu s klesající velikostí vzorku klesá i vaše šance na odhalení infekce! Pro totéž včelstvo, ze 40 % infikované, můžeme vyčíst pravděpodob-nost, že podhodnotíme skutečnou míru infekci v ta-bulce 1.

Doufám, že rozumíte, kam tím mířím, – že mů-žeme být schopni, použitím vzorků s  5 včelami, zefektivnit proces hodnocení stupně, do  jakého je včelstvo infikováno.

Zhodnocení naší situaceTakže, posuďme, kde se nacházíme s  ohledem

na metody vzorkování nosemy a interpretaci:1. Chceme předejít nebezpečným nesprávně ne-

gativním výsledkům, protože ty by vás mohly vést k neléčení skutečně nemocných včel.

2. Avšak, vy (a vaše včely) byste mohli žít s ne-správně určenými pozitivními výsledky, protože nejhorší, co byste udělali je, že byste léčili zbytečně.

3. Kromě toho, stále jste včelařem, který šetří, kte-rý nechce vyhazovat peníze (nebo nechcete použí-vat léčiva z jiných důvodů).

4. Posílání vzorku 10 včel do laboratoře pro spo-čítání spor má nepřijatelně vysokou míru nespráv-

45

Souhrn: Rychlejší a bohatě dostačující pro zjištění stupně zamoření včelstva nosemózou je zde předsta-vena metoda, která posuzuje pouze počet nakaže-ných včel z 10 ze včelstva. Odpadá pracné počítání jednotlivých spor.

Od  té doby, co byla objevena Nosema ceranae, byl jsem, stejně jako ostatní včelaři a  výzkumníci, frustrován nudným a  evidentně marným počítá-ním spor nosemy, neboť mnoho z nás nevidělo vý-znamný vztah mezi počtem spor a zdravotním sta-

ných pozitivních výsledků – přinejmenším dvě tře-tiny.

5. Počty spor zjištěné ze vzorků s  25 včelami (mladušek nebo létavek) jsou stále ještě nespolehli-vou predikcí zdraví včelstva (Meana 2010).

6. A  dokonce rozmačkání 10 včel individuálně, jedné po druhé, podhodnotí vážnou 40% míru in-fekce o víc než jednu třetinu!

Takže, co dělat? Tohle všechno vám neříkám jen proto, abych vás stresoval – se synem žijeme z pří-jmu z našich včel, takže mám nezadatelné právo na-lézt cestu z této bezradnosti! Vědci celého světa do-cházejí k závěru, že prosté počty spor mají všeobec-ně nízkou korelaci se zdravotním stavem pozorova-ného včelstva. Tím, co skutečně potřebujete vědět, je jedna ze dvou věcí – jsou vaše včely v „bezpečné“ zóně (pod 20 % infikovaných) nebo v  nebezpečné zóně (přes 40 % infikovaných). A to, co nechcete dě-lat, je ztratit celý den mačkáním včel jedné po druhé a prohlížením jejich střev pod mikroskopem. Sho-dujeme se všichni na tomto výše uvedeném?

Tak jsem se vymotal z tabulek pravděpodobnosti, kapesní kalkulačky, našel jsem šikovnou online kal-kulačku binomického rozdělení

(http://stattrek.com/Tables/Binomial.aspx), a  začal jsem si s těmi čísly hrát. Zjistil jsem, že tou sladkou tečkou je velikost vzorku kolem 5 včel („ne příliš mnoho, ale ani ne příliš málo“). Prohlédněte si obr. 5:

Graf výše naznačuje, že teoreticky, mačkání pár vzorků (pro potvrzení) 5 včel, by vám dalo docela dobrou představu o  tom, zda vaše včely problém s nosemou mají nebo nemají. Vzpomeňte si na míru infekce nosemy pod 10 %, včelstva zpravidla zůstá-vají zdravá. Ukazuje se, že tento test, k rozlišení těch-to včelstev od silně infikovaných, by měl být hotový.

Praktická aplikace: zdá se, že abychom učinili rozhodnutí zda léčit nebo nikoli, pár vzorků s  5 včelami bude adekvátní, interpretováno následov-ně:

Nula infikovaných včel v  každém vzorku–bez-pečné!

1 pozitivní včela v  každém vzorku–pravděpo-dobně bezpečné.

2 pozitivní včely v  každém vzorku–pravděpo-dobně by měla být léčena.

3 nebo více včel v  každém vzorku–tento úl je v potížích!

Co může být jednodušší než tohle?

Jeden obrovský předpokladVeškeré tyto pravděpodobnosti jsou, při vašem

odběru reprezentativního vzorku, který odráží cel-kovou míru infekce úlu, nahodilé. Bylo by to tak ve  skutečnosti? Daly by vzorky s  5 včelami shod-né výsledky? Nevěděl jsem, takže jsem se den před tím, než jsem tento článek poslal do tisku, rozhodl podrobit to testu.

Test této metodyV listopadu jsem s „chlapci“ léčil včelstva kapá-

ním kyseliny šťavelové (většinu dní včely stále léta-ly), takže jsem na každém stanovišti odebral vzorky včel z nejslabších včelstev a později jsem zpracoval dílčí vzorky po  5 včelách, jeden po  druhém. Zde jsou výsledky (tabulka 2).

Praktická aplikace: Zjistil jsem, že prověření výše uvedené skutečnosti je, řekněme, přinejmen-ším poučné! Vlastně bych mohl říct, že ohledně stupně infekce nosemy ve  svém provozu jsem se během tří hodin mačkání včel naučil víc, než jsem se naučil v posledních čtyřech letech počítání spor! Pochybuji, že budu vůbec ještě někdy počítat spo-ry.

Tuto metodu miluji! Zaprvé jsem poznal, že no-sema byla vážným problémem poloviny mých nej-slabších úlů, takže teď můžu trochu lépe spát. Zato polovina těch vyčleněných slabých měla vysokou úroveň nosemy, takže teď to potřebuji vyřešit (míst-ní ošetření?). Jsem už nedočkavý, abych šel vzorko-vat nějaká silná včelstva. Zřejmé je také to, že tato metoda fungovala pozoruhodně dobře! Není per-fektní, ale zdá se, bych jen zřídka kdy neodhalil in-fekci, když jsem na každý testovaný úl zpracoval dva vzorky po 5 včelách. A tahle metoda snadno rozpo-znala skutečně nemocné včelstvo! Nepochybně je to jen předběžná zkouška tohoto postupu a  je po-třebné, aby byla opakována s mnohem více včelstvy, ale zjevná přesnost této metody je pro mne velice povzbuzující.

Jediným zbývajícím problémem je to, že většina včelařů se bude dusit při pomyšlení na to, jak moc času by jim zabralo mačkat a  mikroskopem pro-hlédnout 10 včel z každého odebíraného vzorku.

Přeložil: Aleš DAVID

„Rychlá vymačkávací“ metoda(Randy Oliver, ScientificBeekeeping.com, American Bee Journal, 2012, č.2, s. 167–170)

46

Obr. 1. (vlevo)– Tento snímek ukazuje potřebné vybavení na „Rychlou vymačkávací metodu“–5 včel, obyčejné mikroskopové sklíčko, 5 na zakázku vyrobených tenkých plastikových krycích proužků, kuchyňský nůž a pa-pírovou utěrku. Obr. 2. (vpravo) Včelu uchopte za hlavu/hrudník, kuchyňským nožem rozetřete obsah střev (nebo pouze stře-vo) z břicha přímo na sklíčko. Nožem v kapce vody rozetřete, abyste zapracovali spory do výluhu. Poté od-straňte všechny zbytky včely a ponechte pouze tenkou vrstvu vzniklé kašičky (povšimněte si žihadla a zadečku na sklíčku a na ručníku vpravo). Nakonec přiložte krycí sklíčko na kašičku. Na tomto obrázku jsem dokončil dva preparáty–viz nahoře (žádný z nich neobsahuje mnoho pylu). Tady pracuji na třetím vzorku, který vytvoří daleko sytější kašičku.

vem včelstva nebo jeho výnosem. Jsem přesvědčen, že problém nestojí tak, že N. ceranae nezpůsobuje problém, jak je hluboko zakořeněné přesvědčení, ale spíše to ukazuje na to, že naše technologie posuzo-vání stupně zamoření je špatná.

Infekce převládáSoučasná „standardní“ metoda sledování „hladi-

ny“ nosemy v úlech se provádí prostřednictvím po-čtu spor na včelu přepočtem z agregovaného vzorku (typicky 10–100 včel). Metoda je relativně rychlá a  dává svým způsobem kvantifikované počty, což vědci mají rádi. Bohužel, jak si v roce 2010 povšiml Meana, „…počet spor není v přímé závislosti parazi-tickému napadení a zdravotnímu stavu celého včel-

stva, které je napadeno přirozenou cestou N. ceranae v polních podmínkách“. Počítání spor má zcela ur-čitě svoje opodstatnění v případech, jako je kvanti-fikování rozvoje nákazy nosemou jednotlivých včel v  laboratorních podmínkách vědeckých pracovišť. Je také namístě jako metoda „objevu vzorkování“. Například můžeme „objevit“, je-li nosema, a v  jaké míře, přítomna ve včelstvu tím, že vezmeme agrego-vaný vzorek, řekněme deseti včel, na česně každého úlu a na nich provedeme odpočet spor. Napočítáme--li číslo menší, než 1M (jeden milion spor na včelu), nosemóza v tomto případě zřejmě nebude problém.

Moje myšlenka, kterou se snažím nastínit odbě-rem vzorků pro nosemózu, je to, že jsme příliš da-leko od „objevitelské“ fáze. Rennisch (2011) nalezl

Obr 3. (vlevo) Nyní máte vzorek obsahu žaludku pěti včel připravený na prohlídku mikroskopem. A teď už stačí pouze zběžný pohled na každý ze vzorků, abyste zkontrolovali spory nosemy. Obr. 4. (vpravo) Detailní pohled na rozdíl mezi vzorky, které obsahují pyl (ve středu) a těmi, v nichž pyl není. Tento vzorek byl odebrán z česna v chladném listopadovém ránu s minimální letovou aktivitou. Prohlédněte si následující obrázky, jak vlevo vzorky vypadají pod mikroskopem. Dvě z těchto pěti včel jsou nakaženy.

47

N. ceranae téměř u poloviny včelích, náhodně ode-braných, vzorků, které byly sesbírány během zimy a jara na území USA.

Tudíž to co musíme udělat, místo toho, abychom zajišťovali „objevitelské“ vzorky, je to, že je nutno přesunout mysl a  zaměřit se na potenciální dopad nosemózy na zdravotní stav včelstva, tj. na podíl in-fikovaných včel. Z mnoha různých termínů, kterými se tento stav popisuje, jako např. „podíl nakažených včel ve vzorku“, „procento nakažených“ či „míra na-kažení“, upřednostňuji termín, který používají epi-demiologové, a to je „zamoření“.

Praktická aplikace: Napříště plánuji používat termín „zamoření“ jako míru podílu včel infiko-vaných nosemou. Například v případě, že 2 včely z  10 budou infikovány, bude to znamenat, že za-moření je 20%.

Jsou zde pádné argumenty pro přesunutí hodno-cení zamoření nosemou od „intenzity“ (vyplývající z počítání spor) k „zamoření“ (procento včel skuteč-ně nosemou nakažených). Je zde pouze jeden pro-blém se stanovením zamoření, který pro nás bude nepříjemný, a  tím je, že budeme muset najednou vyšetřit miliony včel. Naštěstí jsou zde praktické zkratky.

Sekvenční vzorkováníV mém posledním článku jsem uvedl, že i malý

vzorek včel by mohl být dostatečný pro manažer-ské rozhodnutí. Jsem nesmírně vděčný doktoru Jose Villa z Baton Rouge Bee Lab, že mě upozornil na  fakt, že znovu objevuji kolo. Můj závěr, že dal-ší vedení včelstev je možné na základě vyšetřeného malého vzorku, už dávno existuje a  dokonce má

Obr. 5. (vlevo) Toto je pohled na oranžově zbarvený střed vzorku. Tato včela je pouze málo nakažena Nosemou ceranae a střevo také obsahuje jako amébu vypadající organizmus „smažené vajíčko“, které se v současnosti snažím spolehlivě identifikovat.Obr. 6. (vpravo) Detailní záběr střeva, který je plný „smažených vajec“, o nichž jsem nenašel zmínku v žádné literatuře. Odeslal jsem obrázky těchto organizmů patologovi (specialistovi na pyly) Dr. Vaughn Bryantovi, který mi potvrdil, že se nejedná o pyl. Mám také obrázky, na nichž se zdá, že jsem je nafotil v době reprodukce.

Obr. 7. (vlevo) Na tomto snímku je dále na levé straně „kašička“ ze starší včely, jejíž střevo neobsahuje pyl. I přesto se preparát pouhému oku jeví jako čistý, snadno je vidět určitý stupeň nosematického zamoření.Obr. 8. (vpravo) Tato ubohá včela byla nakažena jak Nosema ceranae tak i Malpighamoeba mellificae (větší oválné cysty). Nákaza améby není nic, čeho by si včelaři vůbec všímali, ale já jsem ji nalezl jako běžnou v ko-labujících včelstvech.

48

i své jméno tzv. „sekvenční vzorkování“. Bylo vyvi-nuto jako metoda na ušetření času při kvalitativních kontrolách během druhé sv. války. Doktor Villa pro-šel knihovnu a poslal mi již existující „Rozhodovací tabulky“ na vzorkování tracheální roztoče, které se-stavil Tomasko (1993).

Doktorka Maryann Frazier (2000) využila Ta-maskovu práci, předložila k diskusi situaci týkající se odhadu tracheálního roztoče jako termín „za-moření“ v  protikladu k  „parazitální zátěži“ (což je analogie k počítání spor). Je pozoruhodné, že je to téměř přesné zobrazení dnešní situace s nosemou! Ve  své práci potvrzuje přesnost sekvenčního vzor-kování.

Sekvenční vzorkování je kompromisem mezi nu-dou (množství včel, které musíme rozmačkat a pro-hlédnout) a důvěrou (míra chyb, které jsme schopni přijmout). Zdá se, že pro naše účely postačí mini-mální počet včel, které budeme vyšetřovat!

Nastavme si některé libovolné parametry pro naše rozhodování:

1. Zamoření 10 % je „snesitelné“2. Zamoření 30–40 % je „nepřijatelné“3. Budeme akceptovat 20% chybu jako míru

pro „přecenění zamoření“4. Nebudeme akceptovat míru vyšší než 10 %

„pro nedocenění zamoření“Budeme používat shora uvedené parametry jako

prahy pro naši práci. Pod 10 % zamoření nebudeme léčit, nad 30 % se léčit bude. Matematické zadání je kompletní, ale vždy tu bude podstata výsledků:

Praktické použití: zdá se, že na přijetí rozhodnu-tí, zda léčit nebo nikoliv by mělo být dostačujících několik vzorků sestávajících z pěti včel za předpo-kladu následujícího výkladu:

0 pozitivních včel z 5 sledovaných nebo ne více než 1 pozitivní z 10 značí ≤ 10% zamoření

3 pozitivní včely z  5 nebo alespoň 4 pozitivní z 10 značí ≥ 30% zamoření.

Jakýkoliv jiný počet pozitivních včel, který leží mezi těmito limitami (např. 2 včely z 5 nebo 3 z 10) je nedostatečný pro zaujetí pevného rozhodnutí, ale udává hranici zamoření, která se nachází v šedé zóně. Mám pochybnosti, že zabývat se vzorkem s vyšším počtem než je 10 včel má vůbec smysl – v tom případě toto množství použiji jako další vzo-rek.

Se sekvenčním vzorováním budete pracovat tak dlouho, než narazíte na  kritický počet pozitivních nebo negativních včel a tím učiníte rozhodnutí, zda léčit či nikoliv. Nicméně moje omezené zkušenosti mi napovídají, že máme dost vypovídajících faktů po prohlídce 10 včel.

Proto jsem se pro účely našich závěrů vrátil ke sledování maximálně 10 včel. Ale i tak vás musím upozornit na  skutečnost, že nákaza nosemózou se ve včelstvech objevuje v „kapsách“ včel v úle, a proto jakýkoli malý vzorek je nedostatečný, aby bylo uči-něno rozhodnutí pro stanovení zdravotního stavu

celého včelstva (Botias 2011). Proto je potřeba vy-šetřit řadu vzorků. Co nás však brzdí, abychom sta-novili skutečnou nákazu nosemózou, je nedostatek rychlých metod, jak zpracovat značný počet vzorků vytvořených po 10 včelách.

Úhledný malý zástupceVzhledem k tomu, že jsem se opravdu snažil na-

lézt rychlejší způsob, jak připravit a  prohlédnout 200 včel pro rozhodovací tabulky, v minulém článku jsem si lámal hlavu, jakou techniku použít na urych-lení této záležitosti, když jsem nakonec přišel k cel-kem jednoduchému postupu (obrázky1–3). V sou-časné době mám k dispozici více než 400 střevních preparátů a tato metoda mě velice uspokojila. Toto řešení mi umožní během méně než 5 minut zpraco-vat vzorek 10 včel.

Velikost krycího sklíčka je velice důležitá. Musí být dostatečně úzké, aby se nedotýkalo okrajů. To proto, aby zabezpečilo, že se jednotlivé střevní kaly nepomíchají. Nejjednodušší řešení je rozstříhat běž-ně prodávaná plastová krycí sklíčka na  polovičku obyčejnými nůžkami. Použitá sklíčka po  pokusu buď vyhodíte (stojí cca Kč 4,0/vzorek s 10 včelami), nebo je umyjete a použijete znovu (můžete použít protřepávací sklenici na roztoče).

Nemáte-li k dispozici plastová krycí sklíčka, ne-vzdávejte se. Udělejte si krycí sklíčka z  plastového odpadu, kterého je všude plno, ale vhodné jsou jen některé plasty. Já sám mám s  několika zkušenosti. Průhledné plastové fólie jsou nevhodné, protože od-rážejí světlo takovým způsobem, že spory nosemy vypadají jako malé obdélníčky. Silná fólie, kterou koupíte v  železářství, je příliš silná na  to, aby byla průhledná. Krycí sklíčko pro 400násobné zvětšení musí být tenké. Konečně jsem našel to, co jsem hle-dal, průhlednou fólii z vaničky z bramborové kaše Colonel´s Kentucky (vezměte si i omáčku a budete mít jednu fólii navíc). Nastříhejte je na  obdélníky 11x22mm a je to perfektní. Je možno je umýt v mý-dlové vodě, vymáchat, vysát a používat tak dlouho, než jsou poškrábané.

Praktická rada: Rozstřihněte si celý svazek kry-cích sklíček a dejte si je do pudinkové misky–velice to urychlí přípravu vzorků.

Průlom ve včelařově zdraví: Byl jsem celý nesvůj, když jsem si představil, jak se včelaři cpou brambo-rovou kaší, aby si monitorovali úroveň nákazy no-semózou, zavítal jsem do potravinářství, co zdravěj-šího bych nabídl včelařům pro opatření si krycích sklíček. K  mému velkému ulehčení jsem našel, že obdélníkové krabičky s výživnou zeleninou pro děti jsou také vyrobeny z PET a navíc se z nich dají udě-lat perfektní krycí sklíčka.

Technika „dojení“ včelích střev odpředu doza-du plochým nožem rychle vyprázdní obsah střev a  při větším tlaku vyvrhne i  sama střeva. Důležité je, opatrně je rozmačkat a  rozmíchat v  troše vody. Stačí namočit špičku nože v proudu vody a opako-

49

vat to tak dlouho, než uděláte průhledný, nikoliv sytě zabarvený výluh. Je důležité nožem mačkat na-plocho na samém okraji podložky s tím, že klouby jsou níže než vrchní okraj podložky. Dejte pozor, aby se všechen výluh dostal pod krycí sklíčko. Pak otřete ubrouskem z okraje krycího sklíčka všechny pevné části (zejména žihadlo a všechny tmavé části krunýře, jinak se vám nepodaří krycí sklíčko úplně „uzavřít“). Špičku nože po každé včele řádně omyjte pod tekoucí vodou a osušte kouskem látky. Poté, co nabudete trochu zručnosti, tato operace bude trvat pár vteřin.

Po  každé operaci nezapomeňte důkladně umýt a osušit nůž, dejte pozor, aby se tekutina nedostala z jednoho vzorku do druhého a aby se nepomícha-la krycí sklíčka se vzorky. Vždy po  pěti namačka-ných a přikrytých vzorcích obsahu střev, zabalte je do  kousku látky, pevně je stiskněte. Tím preparát řádně vysušíte a zabráníte eventuální kapalině pro-niknout k čočkám mikroskopu.

V  tomto bodu je nutno konstatovat, že je velice účelné mít mikroskop s nastavitelnou fází (aby bylo možno preparáty natáčet). Tak si zajistíte to, že si můžete prohlížet postupně jednotlivá krycí sklíčka a v případě, že je to nutné, si rychle můžete každé přiblížit nebo oddálit. Zároveň velice snadno po-znáte, jestli jste použili včelu krmičku nebo létav-ku, protože obsah střev ukáže jakýkoli (obr. 4 + 5) obsah pylu. Tato „smažená vajíčka“ mě upoutala (vstával jsem ve 3 hodiny ráno, abych 4 hodiny při-pravoval a hodnotil vzorky, než jsem tenhle článek poslal do tisku). Spolu s Dr. Ericem Mussenem jsme je pozorovali už v roce 2007, když jsme poprvé za-čali provádět odběry vzorků z kolabujících včelstev. V současné době je nalézám ve spojitosti se slabými včelstvy možná ještě ve větší míře, než nosemu sa-

motnou! V některých vzorcích, které jsem kontrolo-val dnes ráno 8 z 10 a 10 z 10 včel bylo pozitivních na „smažená vajíčka“! Ale stejně si stále nejsem jist, zda se jedná o patogenní jev. Proto v blízké budouc-nosti plánuji uskutečnit klíckovou zkoušku. V pří-padě, že jsou mezi vámi mikrobiologové se zájmem o tuto problematiku, prosím kontaktujte mě.

Ale zpět k vzorkování nosemózy. Na rychlé „vy-mačkávací metodě“ je jedna z nejnádhernějších věcí ta, jak je rychlá, protože vůbec nemusíte počítat spo-ry (viz obr. 7).

Praktické použití: Po troše praxe jsem schopen provést celý proces přípravy, pozorování a zázna-mu výsledků na  10 včelách (dvakrát sklíčko s  5 včelami) během 4 minut za  předpokladu, že se „nezaseknu“ ještě u něčeho jiného. Rada: předem se zásobte spoustou nastříhaných krycích sklíček, které si dáte do malé misky.

Pozorování jednotlivých včel vám poskytne dale-ko lepší pohled na to, jak velmi se liší střevní obsah jednotlivých včel ve  stejném včelstvu. Někdy jsou tyto obsahy u  pěti včel úplně odlišné. Mohu po-tvrdit, že včely mají spoustu úplně rozdílných věcí v zažívacím traktu, řadu nejrůznějších infekcí, které nejsem schopen identifikovat (obr. 8).

Tato metoda je daleko rychlejší, než standardní hemacytometrický dopočet a  zajistí daleko užiteč-nější informace.

Ekonomický rozbor: Materiál (který mi vydrží na zbytek života) stojí asi tolik, jako pronájem tří úlů v ořechových alejích. Za hodinu klidně udělá-te tucet těchto vzorků a to vám poskytne obrázek o zamoření slabých včelstvech ve vašich padesáti, která máte na  včelnici. Tento způsob vám rych-le sdělí, jestli máte vážný problém s  nosemózou. Proti tomu stojí láhev fumagillinu za USD 140,00

Obr. 9. Rozdělení zamoření nosemózou v nejslabších a nejsilnějších včelstvech na mých včelnicích, jak jsem je zachytil začátkem prosince, základem jsou vzorky 10 včel, které jsem odebral buď pod víkem, nebo mimo buň-ky. V žádném ze silných včelstev nebyla nakažena více než jedna včela z 10, zatímco většina slabých včelstev měla alespoň jednu nebo více z deseti nakažených a ve 40 % včelstev byly s pozitivním nálezem 2 a více.

50

na zbytečnou léčbu těch 50 včelstev (a to nepočí-tám sirup ani práci).

Tohle není žádná novinka, že měření míry infek-ce je lepší odhad nákazy nosemózou než počítání spor. – Dr. White to jasně formuloval už v roce 1919 a zdá se, že se to znovu a znovu potvrzuje. Vždycky to ale bylo velice zdlouhavé v  porovnání s  indivi-duálním „rozmačkáváním“ stovek včel (Dr.  White individuálně „rozmačkal“ a pod mikroskopem pro-hlédl více než 3000 včel). Co však vždy chybělo, byl časově efektivní způsob, jak determinovat míru za-moření a to je právě to, čeho jsem chtěl dosáhnout touto „rychlou vymačkávací“ metodou.

ValidaceMinulý týden jsem odebral vzorky z mých nej-

silnějších včelstev i ze slabochů na některých mých stanovištích a  až do  téhle doby jsem zpracoval 40 vzorků (stále hromadu práce odvést do  tisku a  upřednostnil jsem vzorky ze slabých včelstev). Výsledky jsem shrnul do  grafu (obr. 9). Předběž-ná data velice průkazně sdělují, že nákaza Nosema ceranae souvisí s  tím, jak jsou včelstva slabá, což není překvapující, a  vychází z  rozsáhlého prů-zkumu, který byl zaměřen na  negativní důsledky nosemózy! V  tomto bodě jsem spíže zbaven iluzí z mých polních nálezů, které vycházely z odpočtu spor a doufal jsem, že jiní vědci následovali příkla-du Dr. Mariana Higese a zahrnuli do nich procento zamořených včel.

Praktické použití: Smysl shora uvedeného gra-fu je ten, že „až do tohoto místa jsem nikdy nebyl schopen uvést do souvislosti intenzitu zamoření N. ceranae, která byla odvozena od dopočtu spor buď se zdravím včelstva či s jeho výnosem. Když jsem však přešel na jinou metodu odhadu, – kvantifiko-val jsem nosemózu zamořením opřeným o  počet infikovaných včel ve  vzorku 10 včel – vztah oka-mžitě vyskočil!

ShrnutíČasné jaro a časný podzim jsou nevhodnějšími

obdobími pro odběr vzorků. Může to být i  zima za předpokladu, že kočujete za ořešáky. Je zbyteč-né hledat nosemózu v  červenci či srpnu, protože v tomto období se „ztratí“.

1. Odebírejte vzorky kdykoli v průběhu roku ze kteréhokoli včelstva kterékoli včelnice, které je slabší – zaostávání, slabá snůška, nedostatek létavek nebo včel, starajících se o plod. Nejsem si jist, má-li význam stá-le se starat o  odběr vzorků na  nosemózu za předpokladu, že včelstva jsou vystreso-vána a pokud zahálejí.

2. Omeťte tucet včel buď pod víkem či mimo plást do  uzavíratelného sáčku a  přidejte trochu lihu (pro dlouhodobé uchování po-užijte lahvičku a přidejte další líh či zmraz-te). Chcete-li si označit vzorek, ubezpečte

se, že popisovač lihový či popište si etiketu tužkou a etiketu vložte do sáčku.

3. (Alternativní hodnocení) Zpracujte zhruba 50 včel metodou uzavíratelného sáčku (viz Nemocné včely – část 12). Uvidíte-li méně než 5 spor v zorném poli (ekvivalent zhru-ba 1 milion), není se čeho obávat. V přípa-dě, že uvidíte více, přejděte k  následující-mu kroku.

4. Z  každého vzorku připravte 2 podložní sklíčka, každé s  5 včelami pro provedení „rychlé vymačkávací“ metody podle toho-to článku.

5. Interpretujte celý vzorek 10 včel, jak je níže uvedeno:

■ 0-1/10 pozitivních na  spory – pravděpo-dobně bezpečné

■ 3/10 – pravděpodobně mírná infekce ■ 4/10 – pravděpodobně vážná infekce ■ >4/10 – velmi pravděpodobně vážné

Vždy buďte znepokojeni, když objevíte 2 nebo více pozitivních vzorků v 5 včelách.

Objev 3 nebo více včel z 10 rychle roste s pomě-rem zamoření. Tam je 95% šance, že polovina včel v úle je zamořena!

6. Mám pocit, že nemá význam vyšetřovat vzorky z  více než 10 včel z  jednotlivého včelstva – 10 včel by vám mělo dát docela přesný odhad zamoření, které ve  včelstvu existuje. Lépe je strávit čas odebíráním vzorků ve více včelstvech.

7. Důležité – nepřijímejte jakékoli rozhod-nutí týkající se vedení včelstva na základě pouze jediného vzorku! Pokračujte v ode-bírání vzorků, dokud nemáte dostatečně velkou konzistenci výsledků.

Jsem si vědom toho, že jsem na vás vychrlil spous-tu čísel, ale ve skutečnosti je tato metoda velice intu-itivní. Je to stejné, jako když hrajete poker. Váš mo-zek snadno pochopí možnosti, že do ruky dostanete buď jedno nebo čtyři esa. A tady je to tak, že dosta-nete víc pozitivních signálů od včelstev s vysokým stupněm nákazy nosemózou, nebo pouze několik či žádné ze včelstev, která jsou silná a zdravá.

Zpracovávání včelích vzorků touto „rychlou vy-mačkávací metodou“ nabízí včelařům snadnou ces-tu pro monitoring, zda je či není nosema vážným ohrožením včelstev. Zpracování vzorku z deseti včel zabere méně času, než jeden dopočet hemacytome-trem a je daleko užitečnější z praktického hlediska. Vědci ze „staré školy“ shledali tuto metodu jako spolehlivé hodnocení vážné nosematické nákazy způsobené N. apis. Předpokládám (ale je nutné to ověřit), že se ukáže jako nejlepší i na N. ceranae.

Často se zdá, že včelaři musí znovu objevit kolo. Já jsem přišel s touto rychlou metodou a opravdu ji mám rád! Moji synové tuto metodu přivedli během několika pokusů k dokonalosti. Mně se na ní líbí to, že už nemusím počítat spory – rychlý pohled vám

51

dá jednoznačnou odpověď, zda včelstvo je či není nakaženo. Budu velice šťastný, až nebudu muset po-čítat roztoče varroa či spory nosemy – to radši budu počítat peníze, které mi přinesla zdravá včelstva!

Mám dojem, že je čas na paradigmatickou změ-nu na cestě, jak odhadovat vliv nosematické infekce na  včelstva – přesuneme se od  počítání spor zpět k  determinaci podílu infikovaných včel! Za  tímto účelem je popsaný způsob praktický a  překvapivě rychlý a poskytne vám lepší představu, co se ve sku-tečnosti děje ve včelstvu. Opravdu se těším na vaše výsledky nebo podněty ke  zlepšení v  případě, že ji vyzkoušíte. Kontaktujte mě na  emailové adrese randy@randyoliver.com

Více podrobnostíPošlu rozšířenou verzi tohoto článku na

scientificBeekeeping.com, která bude zahrnovat:1. Která včelstva na včelnici by měla být ve sku-

tečnosti monitorována 2. V kterém ročním období by měly být odebí-

rány vzorky

3. Ze kterého místa v  úle byste měli vzorek odebrat

VěnováníChci poděkovat mojí manželce Stephanii za  její

trpělivost, užitečné připomínky k mým rukopisům (prohlédla a upravila mi výpočty a grafy, je nesmír-ně užitečná při formulaci kapitol, aby byly čtenářům co nejsrozumitelnější). Jako vždy Peter Borst mi pomohl s výzkumy pro tento článek. Zvláště děkuji, jak jsem předeslal, Dr.  José Villovi. Díky Dr.  Jerry Bromenshenkovi za  jeho užitečné rady. Velký dík doktorům Mariano Higesovi, Aránzazu Meanovi a Raquel Martín-Hernándezové za jejich vytrvalou práci na nosemě! Za finanční podporu tohoto pro-jektu jsem velmi vděčný Joe Traynorovi, Heitkam´s Honey Bees, Jester BeeCompany, Virginské státní včelařské asociaci a  individuálním včelařům Paulu Limbachovi, Chris Moorovi a Keithu Jarretovi.

Přeložil: Ing. Milan DANÍČEK

Souhrn: Problém roztoče Varroa zaměstnává vče-laře již léta. Nespočet včelstev kvůli němu zaniklo, byla zničena celá stanoviště a  z  některých oblastí včely téměř úplně zmizely. Nyní je k dispozici kyseli-na mravenčí v pevné formě.

Krátké ohlédnutí

Kyselina mravenčí byla schválená jako biologic-ký přípravek v boji proti roztočům. Časem se na trh dostaly i další chemické výrobky. Bohužel první pro-jevy rezistence na sebe nedaly dlouho čekat, a tak se tyto látky staly téměř neúčinnými. Návrat k biolo-gické likvidaci kyselinou mravenčí je podmíněný podle mého názoru hlavně vhodným „usměrněním“

kyseliny mravenčí. To znamená upravit ji tak, aby ji mohl každý včelař snadno a bezpečně používat. A to se panu Hubertu Schuhleitnerovi vývojem příprav-ku BIOTAB nepochybně skvěle podařilo.

Výsledky testůJak bylo otištěno v  únorovém vydání časopisu

Bienenaktuell, potvrzuje dr.  Hermann Pechha-cker (ARGE – pracovní skupina pro výzkum včel na  univerzitě pro půdní biologii) devadesátiosmi-procentní účinnost přípravku BIOTAB. V testované skupině dosáhl dokonce účinnosti vyšší než 99 %. Dr.  Pechhacker to hodnotí v  této souvislosti jako překvapivě dobrý výsledek.

Vlastní pokusy na třiceti včelstvechPokusná včelstva byla po  posledním vytáčení

umístěna v nástavkových úlech po deseti rámcích. Po prvním krmení jsem 25. července 2011 v horní části usadil prázdný polonástavek vysoký 13 cm, aby se vytvořil prostor, kde se včely řetízkují. Tabletu jsem pak vložil přímo na horní loučku a překryl ji

BIOTAB – kyselina mravenčí v tabletách (Manfred Ratzenböck; Bienenaktuell, 2012, č. 3, str. 20–21)

Pan Ratzenböck přebírá výrobu přípravku BIOTAB.

52

kouskem fólie, kterou jsem po třech dnech odstra-nil. Ošetření trvalo dva týdny, aby byl časově pod-chycen celý koloběh vývoje plodu (od  zavíčkování až po vylíhnutí plodu). Začátkem září jsem ošetření zopakoval. Likvidaci zbylých roztočů jsem provedl koncem listopadu při vylíhnutí plodu. Použil jsem metodu odpařování kyseliny šťavelové, spad roztočů se pohyboval mezi 0 a 15 roztoči. Tento vynikající výsledek se přesně shodoval s údaji dr. Pechhackera. Rovněž nedošlo ke ztrátě matek.

Výhody tablet BIOTAB ■ bezpečné a snadné použití (odpadá manipu-

lace s tekutou kyselinou) ■ vynikající účinnost i při vyšší vlhkosti v úle

za nepříznivého počasí ■ dobrá tolerance včelami ■ nedochází k rezistenci ■ působí i na zavíčkovaný plod ■ nevznikají chemická rezidua ■ přípravek šetrný k životnímu prostředí

Mým úkolem je teď převzít výrobu, aby se tablety BIOTAB dostaly ke včelařům.

Způsobilost pro bioprovozyNa můj dotaz u dr. Gabriely Moderové (společ-

nost InfoXgen, zabývající se klasifikací krmiv), zda mohou metodu aplikovat rovněž biovčelaři, jsem dostal toto vyjádření: „Potvrzujeme výrobek BIO-TAB jako vhodný přípravek k  likvidaci roztoče Varroa, který smějí používat biovčelaři. Účinná lát-ka je povolená, přípravek slouží k likvidaci škodlivin a parazitů a nepodléhá tedy zákonu o léčivech.“

KontaktManfred RatzenböckA-4201 Gramastetten, OÖ, Hals 12Tel.: 0043 664 734 548 24e-mail: familie.ratzenboeck@aon.at

Přeložila: Ing. Jana CRKVOVÁ

Tablety se skladují v těsně uzavíratelných dózách.

Souhrn: Poslední „Národní přehled nemocí včel“ zveřejnil, že více než sedm z  deseti včelstev bylo na  konci zimy infikováno Nosemou Ceranae. Zdá se, že v  současnosti tato „nová nosema“ spíše než „polibek smrti“ nebo „mnoho povyku pro nic“ při-pravuje „doutnající epidemii“.

Jako kalifornský včelař jsem se o nosemu nikdy moc nezajímal. Jen když jsem měnil matku a chtěl jsem si být jistý, že je „čistá“. Ale v roce 2006 jsem při své práci zjistil neobvyklý zánik včelstev. Určil jsem, že mé včely byly infikovány Nosemou ceranae, a protože v té době byl tým okolo Higese přesvěd-čen, že nosemóza způsobila zánik včelstev ve Špa-nělsku, i  já jsem byl nucen se nosemou zabývat. Abych se zbytečně neopakoval, doporučuji, abys-te si urychleně přečetli můj článek „The Nosema Twins–Part 1“ (Souvislosti Nosemy – pozn. překl.) v ScientificBeekeeping.com.

Nejvíc na  mne zapůsobila skutečnost, jak úzce symptomy infekce nosemou souhlasily se zprávami o  nové vlně zdravotních problémů včelstev, o  kte-rých včelaři referovali. Nikdo, kromě dr. Higese, si nemyslel, že to by mohla být příčina. Já sám jsem si také N.ceranae nepřipouštěl, i když jsem její projevy

při práci v  úlech často nalezl i  u  zjevně prosperu-jících včelstev a  nemohl jsem zjistit žádné spojení mezi zdravím včelstva a počtem spor.

Ale pak se objevila studie Dr. Jerry Bromenshen-ka (2010), který nalezl spojitost mezi úmrtností včelstev a koinfekcí nosemy s viry. A předtím už jiní výzkumníci zjistili vazbu mezi nosemou a viry, jak u včel, tak u jiného hmyzu. Pak, přibližně ve stejné době, mě oslovila společnost Beeologics, abych se zúčastnil rozsáhlého výzkumu v terénu, při kterém jsem očkoval včelstva infikovaná N.Ceranae koktej-lem mimořádně virulentních virů, které velmi rych-le infikovaly celé hospodářství.

Ale stále jsem nemohl tvrdit, že ve zbytku mé prá-ce je nosema závažným problémem. Avšak v tomto roce jsem se trochu znepokojil, když jsem zpozo-roval, že na jaře rostl počet spor už čtvrtým rokem za sebou.

Už mne otravovalo, že dobře popsané následky infekce nosemou – slabý růst, snížená produkce medu a  občasné zeslábnutí včelstva nebo jeho zá-nik – přesně odpovídalo tomu, co jsem pozoroval i u několika mých slabě prospívajících včelstev. Na-víc jsem měl tuto zimu více ztrát, než jsem byl zvyk-lý.

Nosema – doutnající epidemie(Randy Oliver, American Bee Journal, 2012, č. 3, s. 263–267)

53

Tak jsem o nosemóze začal studovat starší litera-turu. Zaujalo mne, jak autor za autorem zdůrazňo-vali, že onemocnění nosemou je „neviditelné“. To znamená, že včelař obvykle nepozná její symptomy. Byl jsem zvědavý, „že by se mi nepodařilo zpozoro-vat to zřejmé“?

Přesvědčivý důkaz přišel, když jsem změnil svou metodu monitorování nosemy od  počítání spor na určování rozšíření – procento infikovaných včel ve  vzorku (obr.1). Zdálo se, že při mých pracích v  prosinci byla N. ceranae vskutku ve  většině nej-slabších včelstev. Ale bylo mi jasné, že to není jediná příčina, protože nosema nebyla prokázána ve všech slabších úlech.

Neviditelná infekceTak se podívejme blíže na „neviditelnost“ infekce

nosemózou. Nosema je parazit a pokud je přítomna ve větším počtu, může způsobit nemoc. Ale mějme na mysli, že její „raison d´etre“ není to, co včely osla-buje – naopak to je to poslední, co by chtěla.

Wikipedie koná dobrou práci ve  vysvětlování vztahu hostitel/ parazit: typický parazitický vztah je ten, kdy parazit a hostitel spolu žijí bez smrtelného konce hostitele…V mnoha takových vztazích si pa-razit nárokuje jen tolik potravy nebo jiných potřeb, aby nezabránil hostiteli v  rozmnožování [arrogate: přiměřené pro někoho, kdo na to nemá právo – vaše slovo do slovníku pro tento den].

Uvědomte si, že nosema je obvykle jen zloděj, nikoliv vrah.

V případě nosemy je pro parazita nevýhodné, aby včelstvo zahynulo, protože loupeživé včely se nezda-

jí být primárním mechanismem pro přenos spor. Spíše by to mělo být přizpůsobení nosemy (a  také „akutních“ včelích virů, o kterých budu diskutovat v dalším článku), aby existovaly jako relativně „be-nigní“ infekce, mnohem snáze přenášené žijícími hostiteli. To, co nosema chce, je udělat z infikované včely dlouho žijící organismus produkující spory. Tak se zvyšuje šance, že infikovaná včela spory za-nese do domovského nebo do jiných včelstev sama, případně prostřednictvím kontaminovaných květů či vody.

Jak nosema, tak viry jsou obligátní parazité s vel-mi redukovaným genomem. Při svém přežití a roz-množování jsou zcela závislí na  živém hostiteli – na  rozdíl od AFB nebo zvápenatělého plodu, kdy se reprodukční cyklus může dokončit v  mrtvém nebo umírajícím hostiteli (a  bakterie mohou být na  rozdíl od nosemy nebo virů kultivovány v Pe-triho miskách). Pro nosemu nebo akutní viry je nevýhodné zabít svého jednotlivého hostitele nebo včelstvo, protože jeho zánik zastaví další repro-dukci a přenos spor nebo virionů – opět na rozdíl od AFB nebo zvápenatělého plodu, které ze smrti hostitele profitují, protože dalším krokem v  pře-nosu jejich spor je infikování další oběti při odklí-zení nebo loupení. Nosema je uzpůsobena, aby ze svého hostitele jen vysávala několik látek bez toho, aby ho omezovala v jeho činnosti – něco podobné-ho, co dělají společnosti, vydávající kreditní karty. Tam také probíhá neustálá bitva mezi vydavate-li karet (parazitem) a  vámi (hostitelem). Kreditní společnost z vás chce odčerpávat vaše příjmy, jak jen může, ale bez toho, aby vyvolala „imunitní“ reakci, při níž ve jménu sebezáchrany kartu zruší-

Obr. 1. Ukazuji, jak v  současnosti odebírám vzorky pro analýzu Quick Squash. Jednoduše smetu 12 včel zpod víka do označeného uzavíratelného sáčku a dovnitř stříknu desinfekční roztok, abych je uchoval, než je zpracuji doma v jídelně.

54

te. Dokud vydavatel karty udržuje nízké poplatky, nemá cenu se tím zatěžovat.

A pro výdělky kreditní společnosti je nutné tajně roztáčet spirálu zvyšujících se poplatků jen natolik, aby to držitel karty nepocítil. Jakmile si toho všim-ne, zahájí zpětnou bitvu. Evoluční hra pro společ-nost znamená, najít „sladkou tečku“, kdy získá nej-větší profit bez vyvolání vaší vážné sebezáchranné „imunitní“ odpovědi. Kreditní společnosti chtějí „infikovat“ co nejvíc zákazníků bez zbytečných obě-tí a ztrát.

Podobně je nejlepší strategií pro nosemu nebo akutní viry spolupráce se včelím imunitním systé-mem tak, aby včela měla parazita pod kontrolou, ale dovolila mu množit se do takové míry, že může úspěšně infikovat další generaci včel (a snad i další včelstva). Skutečně virulentní druhy parazitů nebo zvláště citlivé druhy včel jsou z evolučního procesu vylučovány – všechny zachované druhy si už tuto situaci vyřešily (uvědomte si, že nevýhodou pravi-delného profylaktického léčení fumagilinem je na-rušení tohoto přírodního procesu).

Co můžeme my, jako včelaři dělat, když se věci nevyvíjejí tak, jak chceme, a  životní podmínky se mění ku prospěchu parazita. Je pro nás snadné po-lidštit parazity, ale ve skutečnosti jsou nosema a viry extrémně jednoduché a  bezduché subjekty bez ja-kékoliv schopnosti myšlení, plánování nebo úmyslu. Zabití hostitele není v  jejich nejvyšším zájmu. Na-neštěstí neumějí ovládnout svou schopnost explo-zivního množení, jakmile dostanou šanci. A oni to udělají.

Včelí parazité jsou běžně drženi pod kontrolou díky imunitní bariéře na  úrovni jednotlivých včel i  celého včelstva. Ale pro včely to představuje ná-

mahu, tak udržují s parazity vratké příměří – vydá-vají jen tolik energie, která udrží parazity v mezích a  na  úrovni, na  které nepředstavují nebezpečí pro zdraví včelstva.

Zajímavé je, že běžně jsou takoví parazité mezi hostiteli stejnoměrně rozprostřeni – lépe řečeno, parazité mají v hostitelích rozšíření jaksi „agregova-né“, tzn., že většina hostitelů poskytuje útočiště jen několika nebo žádnému parazitu, zatímco několik hostitelů jich přenáší převážnou většinu. To je pří-pad včel, jak na  úrovni jednotlivce, tak na  úrovni včelstva. Například ve zdravém včelstvu je jen jedna včela z deseti, nebo dokonce jedna ze sta infiková-na nosemou, ale tahle včela může být napěchovaná

Obr. 2. Parazité jsou rozšířeni po celé včelnici. Někte-rá vnímavá včelstva mají mnohem vyšší hodnoty než jiná. Tato včelstva slouží jako „rezervoáry“ infekce, odkud se může v období stresu šířit do dalších včel-stev, – jako se to stává ve chvíli, kdy z mandloní opa-dávají květy.

Obr. 3. Křivka výskytu nosemy ve vzorcích z USDA Bee Disease Diagnostic Lab. Mějme na mysli, že tyto údaje nejsou z náhodných vzorků, ale spíše od včela-řů, kteří je odebrali ve včelnicích s problémy. Nicméně současný vysoký výskyt infekce je dokazován také v nedávném celonárodním odběru vzorků. Děkuji Bartovi Smithovi za pomoc při zpracování dat.

55

sporami! Podobně může náhodné včelstvo ztratit nad nosemou kontrolu a každá včela se stane infi-kovanou (obr. 2). Tyto infikované včely a  včelstva slouží pro parazity jako „rezervoáry“ v rámci větší včelí populace udržují infekci v  doutnajícím stavu (pro nás představuje výhodu chovat včely od příro-dy odolné vůči významným parazitům).

Ale může se stát, že pod vlivem stresu, jako je špat-ná potrava, zima, toxiny nebo infekce (můj článek „Four Horsemen of Bee Apocalypse“ – „Čtyři jezdci včelí apokalypsy“ pozn. překl.) se věci zhorší; cha-trná „rovnováha“ se nenadále nakloní ve prospěch bezduchého parazita. Ve  chvíli, kdy hostitel nedo-káže zajistit svou obranu, nic neudrží rozmnožová-ní nosemy nebo virů pod kontrolou a infekce může náhle explodovat (viz Sick Bees 2 – A Model of Co-lony Collapse – Nemocné včely 2 – model zhroucení včelstva – pozn. překl.).

Navíc, jako by Nosema ceranae byla podobná chřipce v tom, jak se stále proměňuje a rekombinuje (míchá přitom svoje geny). Sagastume (2011) zjis-til, že v  jednotlivé včele stále vznikají nové kmeny Nosem ceranae – kterýkoliv z nich může být více či méně virulentní nebo patogenní. A právě tak jako u chřipky můžeme občas od těchto nových kmenů očekávat malý nebo větší rozsah epidemie.

V přírodě se virulentní forma parazita vyřadí ze hry při nepřiměřené úmrtnosti hostitele. Ale v říze-ném včelaření je tolik hostitelských včelstev, že se virulentní kmeny mohou šířit jako požár. Nosema a virová epidemie, které se šíří v rámci jednotlivého včelstva, je jev zaviněný včelařem.

Bodem, který se snažím vysvětlit, není „záměr“ nosemy nebo akutních virů způsobit nemoc. Včely jen zeslábnou, když životní podmínky nebo nové kmeny parazitů naruší rovnováhu. Za  těchto pod-mínek procento infikovaných jedinců v  úlu může plíživě překonat bod zvratu, načež včelstvo začne rychle upadat (dvakrát jsem tento jev pozoroval z první ruky, když jsem zdravé včelstvo inokuloval „infekční dávkou patogenu“).

Avšak právě proto, že parazitická infekce běžně nepůsobí mortalitu včelstva, neznamená to, že ne-působí morbiditu–snížení kondice včelstva (Brown & Fries 2008). Když se vrátíme k modelu kreditních karet, malý poplatek ponechaný obchodníkovi po-každé, když zaplatíte kartou, je to pro držitele karty téměř nepostřehnutelný, ale v celkovém systému to v ekonomice USA představuje každý rok 60 mld do-larů. Zajímalo by mne, jak každoroční přítomnost nosemy pustí žilou americké včelí ekonomice.

Praktické uplatnění: I  když Nosema ceranae nemusí být přímo odpovědná za  mortalitu včel-stva, může způsobit vyčerpání jeho sil při rozvoji a v produktivitě.

Něco se v tomto desetiletí změniloDr.  Dennis van Engelsdorp (2010) dokázal, že

v několika minulých letech zemřela v USA každou

zimu asi 1/3 včelstev na rozdíl od historické úrovně 5–10 %. Musím také zmínit, že Gilles Ratia, prezi-dent Apimondie, ve své zprávě uvádí, že od r. 2000 se celosvětově mortalita včelstev začíná zvyšovat.

Barth Smith, technik v USDA Bee Disease Dia-gnostic Lab (laboratoř USDA pro diagnostiku ne-mocí včel–pozn. překl.) sleduje v  každoročně do-dávaných vzorcích procento pozitivně testovaných na  nosemu. V  srpnu 2011 v  době vydání tohoto čísla Journalu Bart poznamenal, že „počet pozitivně testovaných vzorků během minulého desetiletí stá-le stoupal“. Zvědavě jsem jeho údaje vynesl do gra-fu (obr. 3) a přidal jsem Bartovo vyhodnocení za r. 2011. Výsledky jsou, mírně řečeno, do očí bijící.

Těžko si nemůžeme nevšimnout zřetelného vývo-je ve výskytu nosemy u amerických včel v minulém desetiletí, jak dokládají Bartovy údaje uvedené výše. Těžko také nezpozorovat nevšední souběh zimních ztrát včelstev zvyšujících se ve  stejné době, v  jaké odstartoval výskyt nosemy. Upozorňuji na graf uka-zující první zprávy o  neobvykle vysokých ztrátách včel (Bob Harrison, Dr. Jerry Bromenshenk, osobní sdělení) s nepatrně předcházejícím slavným přípa-dem CCD. Dave Hackenberga. Za další připomínku stojí, že první velký nedostatek včel pro opylování mandloní nastal také v r.2005; Ruckerův graf (2011) cen za opylování mandloní v dolarech sleduje téměř přesně křivku z grafu 3. A to navzdory tomu, že ze-mědělská plocha mandloní v  letech 1994 až 2006 stabilně rostla a poté se jen nepatrně zvedala. Ceny z pronájmu za opylování mandloní v únoru dobře korelují s  celkovým stavem obchodně chovaných včelstev. Zřejmá otázka zní, zda zvýšená úmrtnost včelstev může být přičtena invazi Nosemy ceranae nebo je to pouhá shoda okolností?

Praktický dotaz: Přispívá rychle narostlá „nevi-ditená“ infekce Nosemou ceranae od r. 2000 ke zvý-šené míře úmrtnosti našich včelstev?

Moji pozornost upoutal exponenciální nárůst vzorků pozitivních na nosemu, jež téměř přesně od-ráží data z Higesovy diagnostické laboratoře ve Špa-nělsku (Martín-Hernández 2007). Vzrůst ve  Špa-nělsku může být invazí N.ceranae zcela zřejmě vy-světlen (Botías 2011) a pravděpodobně tomu bude stejně v okolních zemích.

Otázka: Můžeme ještě přehlížet vliv Nosemy ceranae, protože nás rozptylují problémy s varoá-zou?

Bez ohledu na graf nahoře, který ten dojem budí, nalezl jsem na  tuto těžkou otázku odpověď. Zdá se, že se Nosema ceranae dostala do USA ve stejné době jako tracheální roztoči (1984) a varroáza (kte-rá nás zasáhla v r.1987). Během několika let ztráty včelstev vystoupaly z  historických každoročních 5–10 % na 17–20 % v devadesátých letech (Johnson 2010) a  pak, na  počátku tisíciletí, poskočily opět až na 30 % a výše. Tak je těžké oddělit vliv nosemy od  vlivu roztočů. Včelaři v  několika zemích, které byly nedávno Nosemou ceranae napadeny také za-

56

žívají neobvyklé problémy se zdravím včelstev, ale my můžeme ukázat mnohým z nich, že za to může nejen varroáza a  viry. Jiné protikladné pozorování uvádí, že N. ceranae také napadla Austrálii, ale ne-zdá se, že by tam působila významnější problémy, dosud – v  nepřítomnosti varroázy. Možná N.cera-nae nepůsobí takové problémy, pokud se nepřidá varroáza a viry.

Výskyt nosemy v historiiPřiznám se, že jsem zmatený z překvapivě nízké

četnosti nosemy během osmdesátých a  devadesá-tých let ve výše uvedených údajích Diagnostické La-boratoře. Včelaři se báli nosemy, už když jsem v še-desátých letech začínal včelařit, takže nosema určitě není nic nového. Zahloubal jsem se proto do litera-tury, abych našel odpověď, jaké byly historické úrov-ně infekce nosemou.

Dr.White (1919) žádal včelaře o vzorky ze slabých včelstev a dostal jich 150; polovina obsahovala spory nosemy. Téměř o sto let později – překvapivě jsem nalezl téměř shodný výskyt u mých slabých včelstev. Kam jsme se tedy posunuli od čtyřicátých a padesá-tých let, období kdy dr. Farrar z Minnesoty důrazně prohlašoval nosemu za  příčinu zimních ztrát, při výměně matek a v přípravě včelstev pro transport. V r. 1955 a 1958 Jaycox (1960) zjistil, že 14 % resp. 85 % vzorků včelstev z  Kalifornie bylo infikováno nosemou. Moeller (1978) sledoval úroveň přiroze-né infekce asi ve  200 neléčených včelstvech v  Ma-disonu a  Wisconsinu v  letech 1954–1962. Typicky bylo v  prosinci infikováno méně než 8 % včelstev,

ale v březnu a dubnu toto číslo vzrostlo asi na 20 % (až na 80 %). V nakažených včelstvech bylo praktic-ky infikováno 30–40 % včel. V Jižní Austrálii zjistil Doull (1961), že N. apis byla v této době přítomná ve všech úlech. Usoudil, že „žádný úl není pravdě-podobně úplně zbavený spor nebo infikovaných včel v jakékoliv dané době“. Na jaře příštího roku Doull (1962) sebral vzorky od  626 včelstev ze 61 včelnic v  Kalifornii. Infikováno bylo zhruba 10 % včelstev a třetina včelnic. Poznamenal, že „zevně nebyly po-zorovatelné žádné příznaky onemocnění“.

Fukala (1973) mapoval v letech 1969–1972 na jaře včelnice v Minnesotě. Směsné vzorky byly odebrány od  každého druhého nebo třetího včelstva. Spolu-pracovníci byli pobízeni, aby „v případě potřeby po-užili fumagilinovou léčbu“. Spory byly pozorovány v 80 % vzorků neléčených včelstev v počtu přesahu-jícím 1 milion u  většiny vzorků (nejčastěji to bylo v  rozsahu 50 milionů, což je děsivě vysoko!). Pře-kvapivě nalezl spory dokonce ve 30–40 % léčených včelstev.

Mussen (1974 a spoluautor předchozí studie) se zabýval podrobněji sledováním nosemy v 708 vzor-cích z 376 včelnic odebraných od března do června po celých USA. Nosema byla přítomna v 54 % vzor-ků s  tendencí vyššího výskytu ve vyšších zeměpis-ných šířkách a nižším výskytem v horách a v jiho-západních centrálních státech. Nejvyšší počet spor a výskytu nalezl v dubnu a květnu.

Nepochopil jsem to. Porovnání historických úda-jů s grafy Bee Disease Lab (laboratoř pro včelí ne-moci – pozn. překl.) na  obr. 3 (zvlášť musíme vzít

Obr. 4. Na začátku nového tisíciletí odstartovalo přikrmování doma připra-venými doplňky z pylu. Mnoho včelařů přidávalo nesterilizovaný pyl dove-zený z Číny bez znalosti, zdali neobsahuje životaschopné spory a viriony. Jiní používali nesterilizovanou mateří kašičku při výchově matek. Nedávné údaje Singha (2010) přesvědčivě dokazují, že jsme takto nechtěně nakazi-li naše včely všemi druhy patogenů opylovačů, které se nacházejí v Číně! (A můžeme bít hlavou o zeď.)

57

v  úvahu, že vzorky byly dobrovolně odeslány vče-lařům, kterým leží na srdci zdraví včelstev). Co se k čertu stalo mezi šedesátými a sedmdesátými lety, kdy infekce nosemou byla obvyklá, že se výskyt no-semózy snížil na extrémně nízké hodnoty zazname-nané USDA laboratoří během osmdesátých a deva-desátých let?

Vznesl jsem dotaz na  dr.  Mussena. Odpověděl mi, že po jeho příjezdu do Kalifornie v r. 1976 sil-ně podporoval použití fumagilinu. Výsledkem bylo každoroční dvojnásobné zvýšení prodeje Fumidilu –B několik let poté. Sama tato akce, spolu s počtem léčených včelstev stěhovaných po  celé zemi, moh-la mít na hladinu nosemy značný vliv. Přesvědčivá hypotéza je, že včelaři jednoduše během osmdesá-tých a devadesátých let zlikvidovali nosemu fuma-gilinem. Nebo se snad naše včely vyvinuly tak, že se staly vůči N. apis odolnějšími tak, jak se to stalo s dýchacími roztoči a zvápenatěním plodu?

Nejnovější poznámka: právě když jsem připra-voval tento článek, doneslo se mi, že Diagnostic Lab během té doby změnila metodologii odběru vzorků na nosemu. Ptal jsem se Barta a on odpověděl: Mé záznamy ukazují, že jsme pravidelně začali na sledo-vání používat hemocytometr v srpnu 2007. Předtím se zjišťovalo jen, zdali jsou vzorky na nosemu pozi-tivní nebo negativní. To je vše, co vím o hodnotě vý-sledků pro kontrolu nosemy: během let 1984–2002 vzorky obsahovaly 4 včely. Během r. 2003 se zvětšily na 10 včel. Počet se opět zvýšil na 30 včel v r. 2008 a ten se používá i nadále.

Tak by mne zajímalo, zda tento zdánlivý mete-orický nárůst výskytu nosemy není jen artefaktem vyplývajícím ze změněné metody sběru vzorků?

Zhodnoťme údaje znovu. Do r. 2002 byla pozitiv-ní pouze 2 % vzorků s počtem 4 včel. Přepočítal jsem tato čísla v  pravděpodobnostním modelu a  zjistil jsem, že hladina výskytu podle laboratorních nálezů byla v průměru menší než 1 infikovaná včela ze 100. Zdá se, že nízké hodnoty sedí.

Souhlasím i s údaji od r. 2002 do r. 2007, kdy Lab odebírala 10 včel. To potvrzuje extrémně vysoký výskyt od r. 2008, i když by to mohlo být i větším počtem včel ve  vzorku, protože je větší pravděpo-dobnost, že se zachytí nemocné včely, což následně zkreslí počet spor ve vzorku. Naštěstí máme údaje Rennichové (2011), které vyšší výskyt v nedávných letech potvrzují – ve skutečnosti jsou její data vyš-ší než Bartovy. Proč se tedy okolo roku 2000 výskyt nosemózy tak prudce zvyšoval? Snad jsme se samo-libě uspokojili jejím léčením, možná jsme zavlekli virulentnější kmeny v pylu z Číny (obr.4), třeba stě-hování včelstev kvůli opylování mandloní rozšíři-lo infekci, nebo Nosema ceranae jednoduše chytila

druhý dech. Stojí za zmínku, že nová nosema nere-aguje na léčbu fumagilinem tak dobře, jako účinko-vala na nosemu starou. S  tím budeme muset něco udělat. Nemusíme vždy znát odpověď.

Změnila Nosema ceranae pravidla hry?I když souhlasím s mnoha vědci, že problémem

číslo jedna ve včelím světě je varroáza, musíme mít stále na paměti dvě věci:

■ Existovalo mnoho nemocí, slábnutí, ztrá-cení a  úhynu včelstev, které působila no-sema a  viry ještě předtím, než jsme slyšeli o varroáze (a jsou v Austrálii i bez ní)

■ Naše včelstva si vedla dobře bez ohledu na varroázu, dokud včelaři efektivně léčili.

Něco jiného se pravděpodobně stalo počátkem nového tisíciletí – a mohlo to něco být Nosema ce-ranae? Je dost dobře možné, že Mariano Higes měl ve všem pravdu a že N. ceranae představuje vrchol pro zdraví včelstva? Chci tady vyjasnit, že jsem v tomto článku ignoroval viry, ale ty určité (hlavně skupina „akutních virů“) také mohou významně přispívat ke zvýšené úmrtnosti včelstev. Byl by tedy potřeba kompletnější obrázek působení trojice var-roa/viry/nosema. Budu se tomu věnovat jinde, nej-dříve ale chci pokračovat ve studiu nosemy.

Závěrem: je pravděpodobné, že zvýšená úmrt-nost včelstev je způsobena kombinací a  přibývá-ním varroa/viry/nosema, spojenou s vlivem zbyt-ků miticidů a  vyčerpáním kvůli špatné výživě. V  případě včelstev chovaných kvůli zemědělské velkovýrobě se na tom závažně podílejí pesticidy. Ale je možné, že Nosem ceranae vychyluje ručičku vah.

Přeložila: RNDr. Bohuslava TRNKOVÁ

58

Souhrn: Výzkum ukázal, že molekulárně-gene-tická metoda určování spor nosemy je citlivější než klasická, kdy se počítá počet spor pod mikroskopem.

Nosemóza je onemocnění dospělých včel, ma-tek a trubců vyvolané mikrosporami rodu Nosema, parazitujícími na  epiteliálních buňkách středního střeva. Při onemocnění nosemózou v souvislosti se zasažením epiteliálních buněk středního střeva včel jsou v první řadě narušeny trávicí procesy.

V  současnosti je ohledně původce tohoto one-mocnění známo, že se jedná o dávno známou Nose-mu apis (Zander, 1909) a relativně nedávno prostu-dovanou Nosemu ceranae.

Zvýšený úhyn včel v důsledku nosemózy v mno-ha zemích světa a  bleskový kolaps (syndrom ma-sového úhynu včel) spojují mnozí autoři zejména s  rozšířením infekce Nosema ceranae u  včely me-donosné.

Infekce nosemózy u  včely medonosné vyvolaná Nosemou ceranae nevykazuje v  počátečním stadiu zjevné klinické příznaky pro nosemózu charakte-ristické. Velmi často se onemocnění projevuje jako opožděný vývoj včelstev, nevýrazná porucha tráve-ní u včel zjara a na podzim. K úhynu včel zpravidla dochází nečekaně na podzim při dostatečných krm-ných zásobách v úlech.

Laboratorní identifikace původce nosemózy je obtížná, protože morfologické rozdíly jsou nepatrné a nemohou být stanoveny s použitím tradičních vý-zkumných metod.

Spory Nosemy apis jsou oválné, silně lámou svět-lo, velikost (4,5–7,5) × (2,0–3,5) µm, pokryté blá-nou 0,2–0,3 µm, obsahují do 33–34 závitů svinutou a ve dvou vrstvách uloženou polární trubici.

Spory Nosemy ceranae jsou rovné, oválné, lehce zakřivené, velikost 3,6–5,5 × (2,3–3,0) µm, pokryté blánou 0,137–0,187 µm, obsahují do  20–23 závitů svinutou a ve dvou vrstvách uloženou polární tru-bici.

Pro identifikaci spor nosemy se používají speci-ální výzkumné metody: elektronová mikroskopie nebo v posledních letech rozpracované molekulár-ně-genetické metody, konkrétně polymerační řetě-zová reakce (PŘR). PŘR analýza umožňuje identi-fikovat dokonce jednotlivé buňky mikroorganismů. Využívá se v těch případech, kdy je nemožné zjistit přítomnost původců infekčních onemocnění jiný-mi metodami (imunologickými, bakteriologickými, mikroskopickými). Citlivost PŘR analýzy předsta-vuje 10–100 buněk ve vzorku.

V  zahraničí se k  identifikaci spor Nosemy cera-nae a Nosemy apis v současnosti nejčastěji používá řetězová reakce v různých modifikacích.

Metoda PŘR pro  identifikaci spor nosemy byla v  naší zemi rozpracována vědecko-výzkumným institutem veterinární entomologie a  arachnologie RAZV společně s VVI ochrany rostlin RAZV v roce 2010. Mikrospory získané z včel v Ťjumenské oblas-ti byly identifikovány jako Nosema apis.

Poznatky o zjištění Nosemy ceranae u včelstev vče-ly medonosné trpících nosemózou nebyly na území RF v nám dostupné literatuře nalezeny.

V  souvislosti s  tím jsme před sebou měli úkol provést screening a identifikaci původce nosemózy u  včelstev včely medonosné. Výzkum se prováděl od března do září 2011 v laboratoři veterinární hygi-eny chovu včel a na experimentální včelnici v Bala-šichinském okrese v Moskevské oblasti, která čítala 30 včelstev karpatského plemene.

Na  jaře při revizi včelnice bylo z  každého z  30 včelstev odebráno 50 včel pro zkoumání přítomnos-ti spor nosemy. V laboratoři byly klícky se včelami umístěny na  30 minut do  mrazničky. K  provedení světelné mikroskopie se připravoval homogenát. Ze včel bylo vyňato střední střevo a  bylo přenese-no na třecí misku s nepatrným množstvím fyziolo-gického roztoku a vše se pečlivě rozetřelo. Získaný homogenát z každého vzorku byl přenesen ve zku-mavce do centrifugy. Oddělená tekutina se vyléva-la, usazenina se zkoumala pod mikroskopem při 400násobném zvětšení. Stupeň infikování byl určo-ván podle počtu spor v zorném poli mikroskopu.

V  průběhu provedených výzkumů byla zjištěna čtyři včelstva s různým stupněm nakažení nosemó-zou: č. 15–silná nákaza, více než 1000 spor, č. 2, 7 a  13–střední nákaza, do  1000 spor v  zorném poli mikroskopu.

Ke  stanovení druhové příslušnosti spor nosemy byla společně s  laboratoří molekulární diagnostiky Institutu lékařské ekologie (Moskva) vypracována metoda PŘR „v reálném čase“ (PŘR-RČ), která má ve srovnání s obyčejnou PŘR řadu výhod:

■ rychlá analýza (výsledek je viditelný do kon-ce analýzy)

■ citlivější a specifičtější analýza ■ méně stadií zkoumání (chybí elektroforéza) ■ možnost kvantitativního a kvalitativního ur-

čení DNK původce v biologickém materiálu.Syntéza primerů byla provedena ve  společnosti

„SYNTOL“ (Moskva) na základě informace o řetěz-ci nukleotidů získané z GenBanky.

Metoda PŘR-RČ pro identifikaci původce nosemózy

(A.B. Sochlikov, G.I. Ignaťjeva, A.A. Černyšev, Všesvazový vědecko-výzkumný institut veterinární hygieny a ekologie, Moskva, Pčelovodstvo, 2012, č.1, strany 24–25)

59

Souhrn: Včelaři v  USA začali pozorovat padání včelstev v roce 2000. Bylo zajímavé, že hlavní byla neobvyklá forma tohoto náhlého úmrtí včelstev, které pak dostalo název CCD (Colony Colaps Disor-der) čili náhlé úhyny včelstev. Tuto sezonu už ale to-lik případů nenastalo. Takže je čas se ohlédnout, co jsme se naučili.

Je to už za námi, nebo to nabírá druhý dech?

Je otázkou, jestli CCD je jen dalším projevem dří-vějších případů nemocí „mizení včelstev“, případů,

kdy nějaká nemoc způsobila záchvat náhlého úmrtí a pak zase zmizela, aniž by kdokoli mohl zjistit, co se vlastně stalo? Někteří výzkumníci se domnívali, že CCD udělá totéž, co rozšíření jakéhokoli patogenu. Překvapením bylo, že se šířila tak dlouho.

Je-li CCD skutečně způsobena jedním nebo více virulentními patogeny, neočekáváme, že by virulence patogenů sama od sebe vyhasla. Na druhé straně je-li CCD způsobována nějakým vnějším faktorem z oko-lí, jako např. GMO nebo nějakým pesticidem, nebu-deme předpokládat změnu, dokud ten faktor nevy-mizí z prostředí. Nebo CCD jednoduše potřebuje do-statečné ochlazení včelstev, aby se mohla rozběhnout:

Při analýze obsahu genomové DNK dvou původ-ců metodou PŘR-RČ bylo zjištěno, že obsah DNK Nosema ceranae je podstatně vyšší, než obsah DNK Nosema apis ve  středním střevu včel nakažených nosemózou. Je to zřetelně viditelné ve  výsledku PŘR produktu (amplikonu). Vytvoření amplikonu v  případě Nosema ceranae začíná již od  14. cyklu, zatímco amplikon Nosema apis se objevuje až po 30. cyklu. O vysokém obsahu genomu Nosema ceranae hovoří i nevýznamné změny koncentrace ampliko-nu v experimentech s pěstováním DNK matrice. Při zředění 104x se výstup amplikonu při vizuální ana-lýze v gelu prakticky nemění.

Je třeba se zvláště pozastavit u vzorku odebraného pro kontrolu z včelstva č. 10, u kterého při provedení obyčej-né světelné mikroskopie nebyly zjištěny spory původce nosemózy. Ovšem při provedení PŘR-RČ bylo zjištěno nepatrné množství DNK Nosema ceranae, což ukazuje na supervysokou citlivost metody PŘR-RČ.

Jako doplnění laboratorních výzkumů se v  prů-běhu celé včelařské sezóny prováděla pravidelná pozorování zkoumaných i  kontrolních včelstev. U včelstev se prováděly všechny nezbytné práce. Ne-používaly se při tom léčebné prostředky, stimuláto-ry rozvoje ani speciální včelařské metody. Výsledky pozorování jsou uvedeny v tabulce.

Jak je vidět z  údajů uvedených v  tabulce, začát-kem včelařské sezóny činila síla včelstev nakažených nosemózou 2,5–3,5 uličky (4–6 rámků), u kontrol-ního vzorku 4 uličky (6 rámků). Ke konci sezóny či-nila síla včelstev 5,0–6,5 uličky (8–9 rámků) u zkou-maných včelstev, u kontrolního vzorku 9 uliček (11 rámků). Množství medu u zkušebního vzorku činilo ke konci sezóny od 10 do 13,5 kg, zatímco u kontrol-ního vzorku 18 kg.

To znamená, že s  použitím metody PŘR-RČ byla zjištěna přítomnost původce Nosema ceranae při diagnostice nosemózy u včely medonosné na experimentální včelnici NIIVSGE v  Moskevské oblasti.

Bylo zjištěno, že u  včely medonosné nakažené nosemózou množství DNK Nosema ceranae značně převyšuje množství DNK Nosema apis.

Včelstva včely medonosné, u nichž byla zjištěna Nosema ceranae, se ke konci včelařské sezóny roz-víjela pomaleji, tj. měla méně vystavěných rámků s voštím a ve srovnání s kontrolní skupinou přinesla méně medu.

Masový úhyn ani rojení nebylo zaznamenáno.

Přeložila: Lenka DAŘBUJANOVÁ

Číslo včelstvaJarní období (duben-květen) Letně-podzimní období (srpen-září)

Počet rámků Síla včel., uličkyMnožství medu

kgPočet rámků Síla včel., uličky

Množství medu kg

15 4 2,5 4,0 8 5,0 10,0

7 5 3,0 4,0 8 5,5 12,0

13 5 3,0 4,5 9 6,0 13,0

2 6 3,5 5,0 9 6,5 13,5

10

(kontrolní) 6 4,0 6,0 11 9,0 18,0

Síla včelstev trpících nosemózou v jarním a letně-podzimním období

Revize nemoci CCD (Oliver, R.; American Bee Journal, 2012, č.5, s. 493–499)

60

Praktická aplikace: Pro minimalizaci úmrtí včelstev zimujte svá včelstva v co nejteplejším pro-středí, což jsou slunečné jižní svahy bez chladných údolí, nebo je převezte do teplejší oblasti.

Zamyšlení nad minulostí CCDChtěl bych takto nazvat svůj článek, ale pořád vi-

dím, že některá včelstva trpí CCD. Když jsem tuto zimu převážel svá silná včelstva k opylování mand-loní, ponechal jsem nějaká slabá na včelnici na úpatí kopce. To, že byla včelstva slabá, bylo zaviněno tím, že bojovala s virózou nebo s nosemou. Zjistil jsem ale, že když ponecháte tato včelstva svému osudu, často zeslábnou a  obsedají pouze několik plástů, některá podlehnou, ale jiná nad nosemou zvítězí, rychle se zotavují a  s první pylovou snůškou zesílí tak, jako by se nic nestalo.

Cítím, že v mnoha případech je vina sváděna na matku, ale skutečnou příčinou je virová nebo

nosemová nákaza dělnic, neboť tyto matky často dokazují, že jsou schopné velmi silně klást a  dá-vat zdravé včely, které využijí snůšku. Podle mých zkušeností „je-li včelstvo schopné se vzchopit kon-cem února“, bude většinou dobré.

Praktická aplikace: Náhlý kolaps může nastat zdánlivě během jedné noci. Ale podle mých zku-šeností jej předchází malé množství plodu ve včel-stvu a nedostatek sběratelek nektaru. To jsou zna-mení, kterých si musíme být vědomi.

Matka se ale nevzdává. To je pro kolaps včelstva typické. Nemoc se neprojeví jako typická vlastnost matky, ale tím, že onemocní dělnice a odletí umřít mimo úl.

Praktická aplikace: U  mrtvolek se přesvědčte, zda nebyl příčinou roztoč Varroa nebo virus de-

Obr. 1: Neobvykle teplá zima možná přispěla k lepší míře přežití včelstev. Tyto mapy ukazují zimní teploty „odchylky od normálu“ pro prosinec, leden a únor. Tmavé oblasti měly vyšší teplotu než je normál, zatímco světlejší měly chladnější teploty. Stupnice šedi odpovídá vždy zhruba dvěma stupňům. Mortalita včelstev se často vztahuje k počasí. Zdroj: http://www.ncdc.noaa.gov/img/climate/research/cag3/asos-feb2012-nocities.gif

Obr. 3. Kolaps přišel rychle, jak do-kazuje tato čerstvá bílá kukla mimo buňku. Opuštěné larvy a kukly brzy zahynou a zšednou. Pomohou určit dobu, kdy je včely opustily.

Obr. 2. Zotavující se velmi slabé včelstvo v pozdním únoru. Včelstvo začalo prospívat s nabídkou jarního pylu z olše. Tohle včelstvo obsedalo jen tři plásty, ale začalo sílit. Nezdá se, že na vině by byla špatná mat-ka. Ale všimněte si nepřiměřeně malého počtu včel na takové množství plodu. Tyhle včelky budou mít potíž udržet plod v teple, pokud se ochladí.

61

formovaných křídel. Při prohlídce zbytků včelstva prohlédneme „vršky“ buněk, včely s deformovaný-mi křídly a nevylíhlé zavíčkované včely, často s de-formovanými křídly. Ovšem i nemoc deformova-ných křídel se v takových včelstvech vyskytuje.

Také nezapomeňte na  nemocný plod. Ten vět-šinou jeví příznaky evropské hniloby plodu, ale ne zcela typické. Dr. Jeff Pettis nyní používá přitažlivěj-ší název: „Idiopatický syndrom onemocnění plodu“, který je pro atypicky nemocný plod a  znamená to „ještě si nedovedeme přesně představit, co je zde příčinou“.

Relativní riskRelativní risk, to znamená poměr mezi pravděpo-

dobností, že se nemoc objeví mezi členy populace vystavené tomuto faktoru ve srovnání s podobnou populací, která mu vystavena není. Dr. Dennis van Engelsdorp se spolupracovníky určili relativní risk, takže jde o  více faktorů, které jsou často spojeny s  úhynem včelstva. Faktor s  vysokým relativním riskem ještě nutně neznamená, že zaviní úhyn včel-stva, ale spíše že je spojen s vyšším výskytem kolap-su včelstva (např. chladné počasí má relativně velký vliv na úhyn včelstva, i když za něj není přímo zod-povědné). Spojí-li se dva takové faktory, pak je vyšší pravděpodobnost, že včelstvo uhyne.

Praktická aplikace: Je-li přítomen „usmrkaný“ plod, je větší pravděpodobnost, že takové včelstvo padne.

Když jsem se, bohužel, ptal Dr.  van Engelsdor-pa jak uvést předběžný relativní risk, který spolu s Dr. Pettisem prezentovali jako hlavní pravidlo této sezóny, žádal mne, abych vyčkal, až bude výskyt nemocných včel silnější, a  tak vyčkávám. Domní-vám se, že právě výsledky tohoto výzkumu budou pro včelaře velmi důležité, a chtěl bych publikovat přesné informace. V  současnosti má více včelstev

s „usmrkaným“ plodem a s příznaky evropské hni-loby plodu. Já znám klasické příznaky evropské hniloby plodu–stočené mladé larvy s  bílými tra-cheálními trubicemi pozorovatelnými proti na-žloutlému pozadí, lehkou nakyslou vůní a vysycha-jící kaučukovitou hmotou. Příležitostně jsem viděl evropskou hnilobu plodu v jarním období, zvláště když silná včelstva měla nedostatek pylu kvůli deš-ti, a pak nemoc spontánně vymizela s další dobrou pylovou snůškou.

Ale dnes vidím velké množství „atypických“ příznaků evropské hniloby plodu. Mohou být spojeny s  roztoči nebo viry, neboť příznaky jsou podobné těm, které vidíme u plodu včelstva, které trpí syndromem roztočové nákazy, ale dnes vidím, že se vyskytuje i tam, kde je množství roztočů mini-mální. Nepříjemnou vlastností je odporný zápach! Vědec, který poprvé identifikoval bakterii jako původce evropské hniloby plodu, byl dr.  White (ano, tentýž, který identifikoval prvoka Nosema apis). Ten psal, že „evropská hniloba plodu je charakteristická pro otevřený plod … V  někte-rých případech může být tato nemoc doprovázena určitým zápachem, ale ten nebyl nikdy výrazný.“ U  evropské hniloby plodu jsou přítomny i  jiné bakterie, které mohou být zdrojem zápachu. Tak jsem poslal vzorky do USDA diagnostické labora-toře. Chtěl bych zde poděkovat Samovi a Bartovi za  prospěšnou diskusi a  rychlou odpověď, takže mohu napsat i  závěr tohoto článku. Vzorky při-šly s určením evropské hniloby plodu. V několika posledních letech pátrám po  něčem, co vypadá jako dvě rozdílné formy atypického onemocnění evropskou hnilobou plodu:

První syndrom:Dřív než se larvy zakuklí, změní barvu na  jas-

ně žlutou, obvykle zůstávají stočené do písmene C

Obr. 4. Toto včelstvo je ve střední fázi náhlého kolapsu. Jasně viditelná je čára obrysu oblasti plodu olemovaná čerstvě nasbíraným pylem. Před ně-kolika dny musela toto oblast být hustě pokrytá včelami. Kolaps v tomto včelstvu pokračoval rychle, nakonec úplně vymřelo o týden později, když se ochladilo. Zůstalo jen pár mrtvých včel pokrývajících plošku velikosti dolaru.

62

a málo se kroutí. O  stejném syndromu jsem slyšel od mnohých včelařů naší země.

Druhý syndrom:V  plástech se nalézá větší množství nemocných

spíše starších než mladších larev, mnohé jsou už za-víčkované a víčka jsou propadlá a perforovaná. Tyto starší larvy jsou ochablé, nezkroucené a  případně změněné v  kašovitou, silně zapáchající hmotu (ale jsou cítit naprosto jinak než při moru plodu). Mrt-vý zavíčkovaný plod se může změnit až na tmavou tekutinu, typickou pro evropskou hnilobu plodu. Ve zmíněných včelstvech hynou i zavíčkované kuk-ly. Evropská hniloba neusmrcuje kukly, dokud larva při kuklení nevydává svoje infikované výkaly. Ov-šem tyto kukly mohou být infikovány něčím jiným, jako např. virem, vypadají velmi podobně jako kukly umírající na DDV (nemoc deformovaných křídel). Nemoc nemusí odeznít s koncem pylové snůšky.

Praktická aplikace: Některé z  těchto příznaků mohou připomínat mor plodu. Byl jsem překva-pen, když jsem odeslal podobně vyhlížející vzorek do laboratoře a zpět přišel jako pozitivní na mor plodu! Byl jsem v rozpacích, zda mám spálit veš-keré plásty s morem plodu, zatímco evropská hni-loba dobře reaguje na antibiotika oxytetracyklin nebo tylosin. Také přerušení výchovy plodu, jako např. uděláním oddělků, může pomoci.

Holstův mléčný testZatímco jsem čekal na laboratorní výsledky, po-

kusil jsem se použít diagnostickou metodu, kte-rou jsem nikdy nevyzkoušel – Holstův mléčný test na mor plodu. Ten detekuje přítomnost silného pro-teolytického enzymu, které vylučují sporulující bak-terie moru plodu proto, aby se napadené larvy změ-

nily v kašovitou hmotu. Tento enzym také rozkládá mléčný protein a „odhalí“ slabý roztok práškového mléka během několika minut. Náhodou jsem měl po ruce plást se zřejmým morem plodu, který jsem ukazoval ve třídě mých žáků, a proto jsem testoval zcela rozložený vzorek larev se zřejmou evropskou hnilobou plodu na mor plodu. Výsledky byly zará-žející! Plně doporučují tento test začátečníkům, kte-ří podezírají, že mrtvolky měly opravdu mor plodu.

Trochu jsem s tímto testem experimentoval. Čím koncentrovanější byl mléčný roztok, tím déle trvalo moru plodu ho projasnit – někdy i přes noc. Evrop-ská hniloba plodu způsobí určitou neprůhlednost roztoku, ale nezískáte jasný vzhled jablečného džusu jako při moru plodu.

Léčení nosemy Mluvím o léčení, neboť jsem nedávno zjistil ko-

relaci mezi slabými včelstvy a rozmachem nosemy (v  procentech nakažených včel). Pokusil jsem se celkem čtyřikrát léčit všechny svoje miláčky jednou týdně od konce ledna do začátku února fumagilli-nem. Poněvadž jsem léčil tato včelstva nedávno proti nosemě, domníval jsem se, že ji mohu vyloučit jako příčinu hynutí. Ale ve včelaření se můžete stát hlupákem, ať už předpokládáte cokoliv. Během psa-ní tohoto článku jsem se najednou rozhodl jít znovu na včelnici a shrábnout vzorek zbývajících mrtvých včel pro testování nosemy… No, a  teď jsem zpát-ky. Výsledek – osm z deseti včel mělo zadeček plný spor! A jedna měla i cysty améby. To jsem zíral!

Dr. van Engelsdorp zjistil, že i relativně nízká úro-veň nosemy zvyšuje možnost úhynu včelstva. A dále – osm infikovaných včel z deseti zkoumaných je pro včelstvo rozsudek smrti. No a, mimochodem, nedo-šlo k žádnému příznaku úplavice.

Obr. 5. Matka vypadá zdravě a životaschopně, což dokazují vajíčka v téměř každé buňce (v některé dokonce po dvou). Všimněte si, že včelstvo nejeví znaky pokročilé varroázy (žádné zbytky guaninu, deformovaná křídla ani nedokonale vylíhlí dospělci).

63

Dementi: A teď, prosím, mne nepochopte špat-ně – neříkám, že Nosema ceranae je příčinou CCD! Nemusí být přítomna v době, kdy dojde k náhlému úhynu včelstva. Viry si jenom dělají to, co chtějí samy!

Praktická aplikace: Jarní proměna včelstev, během níž staré zimní včely musejí vychovat své nástupkyně, je nebezpečná kvůli slábnutí i  one-mocnění včelstev. Staré včely musí bojovat nejen

s rozvojem parazitů a se zimním chladem, ale musí také generovat teplo pro plodové těleso a vyrábět kašičku pro zdárný rozvoj zdravých mladých včel, které je musí nahradit. Jestliže toho nejsou schop-né, včelstvo rychle zajde. Takové včelstvo zkolabuje při mírné kalifornské zimě v podhůří tehdy, když dojde k náhodným sněhovým bouřím.

Praktická rada: Můj dohad, proč fumagillin ne-zlikvidoval infekci je ten, že jsem ho zkrátka apli-

Obr. 6. Holstův mléčný test – jednoduchá polní metoda pro diagnostiku moru plodu z vyschlých košilek. Do čisté zkumavky se dá špetka sušeného netučného mléka, přidá se půl kávové lžičky vody a dobře rozložené zbytky košilek z jedné nebo dvou larev podezřelých z napadení morem. Zkumavku udržujte po 20 minut na tělesné teplotě, příležitostně protřepte. Na obrázku vidíte výsledek. Napadení morem zobrazuje poslední zkumavka (AFB).

Obr. 7. Zjistil jsem, že je velmi rychlé požít k léčbě namáčením zahradní konev. Protože na slabší včelstva dávkuji jen ¼ šálku, je malá pravděpodob-nost, že bych si kontaminoval jarní med. Opakovaná namáčení po týdnu rozšíří léčebnou dávku po celém včelstvu a v průběhu celého vývojového cyklu plodu. Pozor, pokud přidáváte esenciální oleje a podněcovadla, mo-hou způsobit promočení a utopení včel. Všimněte si nespotřebované placič-ky krmného pylového těsta.

64

koval příliš pozdě. Infekce se již příliš rozšířila a  toto včelstvo jednoduše nebylo schopno nahra-dit nemocné včely zdravými včas. Ale opět většina včelstev se rychle uzdravila.

Jak jsme se přesvědčovali během pozorování, na-šli jsme ještě jeden důvod hrozícího kolapsu – pří-tomnost náhradních matečníků. Stále vidím neo-čekávané náhradní matečníky v silně infikovaných včelstvech. To ale není důvodem výskytu nějakého patogenu nebo parazita. Nejsem si jist, zda včely viní matku ze svého strádání, nebo zda je matka in-fikovaná a  vydává feromonální signál k  tomu, aby byla vyměněna. Nebo zda také při importu matek mohou takové faktory působit synergicky. Vynáso-bíte-li relativní riziko při infekci nosemou s rizikem výskytu náhradních matečníků, dojdete k  riziku značně vyššímu.

Praktická aplikace: Kombinace infekce nose-mou s náhradními matečníky nevěstí nic dobrého pro přežití včelstev!

Když se dívám na  plást s  mrtvými včelami (viz obr.), představuji si, že moji čtenáři se budou divit, zda i toto včelstvo bylo testováno na nosemu a ptát se, jak často se ke stejným včelstvům vracím… Asi jsem našel stejný plást s mrtvými včelami a zmáčk-nul deseti z nich zadečky. A devět z nich bylo plných spor. Takže infekce se zřejmě projevila u posledních mladých včel. Poněvadž jsem chtěl mrtvou matku dát vyfotografovat, nemohl jsem ji testovat na  no-semu.

Praktická aplikace: Nepočítejte s tím, že by úpla-vice byla spolehlivým dokladem silné infekce no-semy – není tomu tak, i když v zimě ji občas vidím před infikovanými včelstvy. Když mrtvolky ne-vyšetříte na nosemu, nemáte žádný důkaz o tom, zda je nosema skutečně příčinou zimních a jarních úmrtí včelstev. Pokud jde o námitky oponentů, bě-hem pár posledních let, když jsem prohlížel mrt-volky, nebyla nosema jasná (což mne vedlo k závě-

ru, že problémem nebyla nosema). V  těch přípa-dech byl viníkem zřejmě nějaký virus. Celkem ne-byla má včelstva po zimě v nejlepším stavu, i když většina byla na  opylování mandloní připravena a vypadala dobře. Vyšetřím je po návratu od sadů.

Náhradní pylová těstaSlyšel jsem, že výzkumníci je připomínají, ale já

pozoruji, že je zde i další indikátor zvýšeného rizika pozdějších kolapsů a spočívá v tom, že včelstva ne-konzumují dostatek pylových náhražek na podzim. Včelaři už dlouho pozorují, že nezkonzumované pylové náhražky jsou všeobecně znakem bezmateč-nosti včelstva, ale já jsem zjistil, že jsou občas také znakem nemocného včelstva. Většina mých nemoc-ných včelstev měla netknutá pylová těsta umístěná nad plásty ještě v únoru.

Praktická aplikace: Příznakem nemocného včel-stva je, že nekonzumuje pylová těsta. Mohlo by být dobré izolovat tato včelstva na  zvláštní „nemoc-né včelnici“ (jako u  mých včelstev přesunutých na opylování jabloní!).

Ještě další znak nastávajícího kolapsu Domnívám se, že jsem byl sám, kdo to zjistil, ale

při debatách s jinými včelaři, kteří trpěli CCD, zjis-til jsem, že pozorovali, že víčka na  zavíčkovaných buňkách mění barvu na  velmi temný načervenalý odstín, a  místo aby byla poněkud vypouklá, jsou plochá. Plod pod víčky se ale zdál být úplně zdravý. Myslím, že i to je znak, že včelstva mají potíže. Ale já jsem to nepozoroval ani při dalších uměle vyvo-laných kolapsech, ani u  včelstev padajících vlivem nosemy (Nosema ceranae).

Umístění včelstev v krajině jako rizikový faktor

Včelaři již dlouho pozorovali, že se včelstvy umís-těnými do  určité krajinné oblasti to jde s  kopce

Obr. 8. Toto je oddělek obsedající 2,5 rámku koncem února s početnými náhradními matečníky. Ano, před-pokládám, že jsou u spodní loučky. Ale tohle včelstvo nebylo v kondici, že by se mohlo rojit. Navíc ještě nemá trubce. Z čerstvě vylíhnutého matečníku nahoře se prokousala zdravá panenská matka. Přítomnost náhrad-ních matečníků naznačuje, že toto včelstvo má sice redukovanou, ale stále podstatnou šanci nepřežít. Obr. 9. (vpravo) Tohle je jiný oddělek, který vymřel, i když měl náhradní matečníky (ukazuji na dva), a to za přítom-nosti očividně zdravé matky (viz obr. 10). Můžete vidět, že toto včelstvo v minulosti obsedalo pěkně velkou oblast plodu. Znovu si všimněte zbytků pylové placky zkrmované dříve.

65

a často nepřežijí zimu. Někdy je obviňován nějaký pesticid, jindy zase to může být jednoduše způso-beno nedostatkem nebo nekvalitní potravou v  ze-mědělsky obhospodařované krajině, zvláště při tzv. „čistém farmaření“, kdy se pěstuje jen kukuřice nebo sója. Když jsem poprvé publikoval svůj model ko-lapsu včelstva, připomínaje, že některé pesticidy jsou pro včely toxičtější v  chladnějších oblastech, poslal mi dr.  Eric Mussen tuto zprávu: „Když byl dr.  Erickson zaměstnán v  laboratoři USDA v  Ma-disonu, provedl malou demonstrační studii, zalo-ženou na zprávách mnoha okolních včelařů. Včelaři ho informovali, že když měli svá včelstva v blízkosti

komerčních polí kukuřice a byl tam aplikován per-methrin během „květu“ (tj. samčích tyčinek, produ-kujících pyl), nepřežila tato včelstva zimu.

Dr.  Erickson pak přesunul polovinu laborator-ních včelstev ke  kukuřici ošetřené permethrinem během květu. Tehdy nebyly na včelnici zaznamená-ny žádné ztráty včelstev. Včelstva se následně vrátila na laboratorní včelnici a všechna včelstva byla zazi-mována. Během zimy pak všechna včelstva, vystave-ná vlivu permethrinu padla, zatímco všechna, která zůstala „doma“, přežila. Nebylo jasné, zda úmrtnost včel byla zaviněna pylem kukuřice, pesticidem nebo ještě něčím jiným, ale je důležité, že včelstva sbírají-

cí pyl na chemicky ošetřených pozemcích před-vedla vliv vyšší zimní úmrtnosti – větší než ta, která u ošetřených pozemků s kukuřicí nebyla.“

Praktická aplikace: Registrované pesticidy jsou obvykle testované při teplotě kolem 8 °C. Moc znalostí nemáme ani o tom, kolik stupňů mají včely, které jsou ve vnější vrstvě hroznu!

Nedávno jsem byl účasten schůze, při níž ko-merční včelaři popisovali počet smluv, při nichž kočovali se svými včelstvy během léta, a (co mne zajímalo víc) veliké množství různých pesticidů, se kterými se včelstva musela vyrovnat. Podle mého názoru je vůbec div, že to všechno jejich včely přežily!

Praktická aplikace: Některé plodiny v  da-ných oblastech jsou polibkem smrti pro včel-stva, ale to se nemusí projevit před zimováním. Zde působí celý komplex vlivů, nesouvisejících přímo s pesticidy, nýbrž i s rozvojem včelstev, množstvím parazitů, s  výživou i  se symbio-tickými houbami a  bakteriemi, se synergiemi mezi pesticidy a akaricidy – a kdo ví s čím ještě! Pochybuji, že existuje jednoduché vysvětlení tohoto problému.

Dr. Mark Carroll se momentálně zabývá pro-blémem, nazvaným „náklady na  opylování“.

Obr. 10. Oddělek před vymřením – nahoře můžete vidět matku. V žádném z těchto později vymřelých včelstvech nebylo větší množství mrtvých včel. Všimněte si rovněž, že včely nemají hlavičky v buňkách, což by bylo typické pro hladovění.

Obr. 11. Zdá se, že jsem mohl předpovědět, která včel-stva zeslábnou nebo vymřou podle toho, jestli zkon-zumovala proteinovou placičku na podzim (velikost placky naznačuje, že včelstvo bylo mnohem silnější. Zdravá včelstva placku zkrmila. Na podzim jsme kon-trolovali každé včelstvo, které placku nezkrmilo, aby-chom se ujistili, že má kladoucí matku – ovšem pár včelstev, kterým placka zůstala do února, byla dosta-tečně silná, aby mohla opylovat mandloně.

66

Sleduje proces výživy, dynamiku mikroorganismů, zdravotní stav včelstev a problémy kočovného vče-laření. Já doufám, že jeho výzkum pomůže některé z těchto problémů vyřešit. V posledním projevu ho-vořil o „přetížených včelách“ při kočovném včelaře-ní, kdy včely trpí nedostatečnou výživou a přemno-žením parazitů. Možná by měl mluvit i o „přetíže-ných včelařích“, kteří se snaží mít více včelstev, než sami stačí obhospodařit!

HistorieSyndrom náhlého úmrtí včelstev není nový. Už

v roce 1897 popisoval dr. Aikin z Colorada podobný jev:

„V květnu roku 1891 jsem pečlivě sledoval nárůst množství plodu a měl jsem včelstva poměrně silná jak v množství včel, tak i plodu. Mnohá včelstva byla tak silná, že vysedávala na  letáku… Vše jsem prohlédl a zjistil, že už deset dní tam není žádný nový plod… Když jsem pak přišel znovu a prohlížel plásty, podi-vil jsem se, že na nich bylo jen málo včel. Přišel jsem i k několika včelstvům, o nichž jsem věděl, že před de-seti dny vytvářela hrozny na letácích, a zjistil jsem, že jich není dost ani k obsednutí plodu! Počasí bylo teplé, včely většinou padlé a těch několik živých bylo rozptý-leno po celém úlu a snažilo se pečovat o zbylý plod.

Některá včelstva byla tak zesláblá, že jsem si mohl plást přiložit přímo k  obličeji a  stěží jsem ucítil ně-jakou včelu. Nebylo to nic takového, co považujeme za jarní výměnu včel. Včely byly hlavně mladé, vylíhlé před několika týdny…

Včely téměř vymizely, a už se téměř nedaly najít. Kdyby zemřely v  úlu nebo blízko něj, pak bychom snad mohli zjistit příčinu? Ale ono se zdálo, že se vy-pařily, a proto jsem to i „vypařením“ nazval. Toto vy-paření včel bylo tak dokonalé, že v úlu nezůstala ani kávová lžička mrtvých včel tam, kde ještě před týd-nem obsedaly plod ve třech nástavcích nad sebou..“

Včelaři byli vždy informováni o  kolapsech včel-stev, ať už náhlých nebo ne, a podle jejich síly a vy-trvalosti se pak rychle zotavili. CCD nebyla nikdy aktuálním problémem. Nebylo pochyb o  tom, že včelstvo přežije. A  komerční včelaři většinou tuto nemoc finančně přestáli. Ale jak jsem zdůraznil v  minulém článku, nebýt velkomyslnosti pěstitelů jabloní, asi by tomu tak nebylo.V průběhu let mého včelaření byla moje včelstva zdevastována kolapsy čtyřikrát. Poprvé při rozmnožení roztočové nákazy,

pak přišla varroáza (já jsem přišel o  97 % včelstev kolem roku 1996, a pak znovu, kdy se nedostávalo proužků Apistanu koncem devadesátých let. A pak jsem dostal ránu v podobě CCD v roce 2005!)

Ovšem po každém takovém kolapsu nastala léta, ve kterých se včelstva mohla zotavit. Ale jak jsme za-čali sbírat nové a nové parazity, byla rekonvalescen-ce obtížnější a způsobovalo to pak více onemocně-ní i úmrtí včelstev. Už dříve než CCD naše včelstva občas podléhala větším než normálním zimním ztrátám. A co k čertu „normální“? Dříve za „zlatých starých časů“ očekávali včelaři zimní ztráty okolo 5 % a snad kolem 10 %, když byly zimy tuhé. Ze ztrát bylo viněno buď vyhládnutí, nebo ztráta matky či Nosema apis.

Po  příchodu varroázy stouply „normální zimní ztráty“ v průměru na 15–20 %. CCD (a možná také Nosema ceranae) zvýšily toto procento až nad 30 %, což je úroveň, při které už se včelaři mohou cítit ohroženi. Zajímavé je, že asi čtvrtina komerčních zásahů je zbytečně tvrdých a asi čtvrtina jich nemá s nemocemi problémy. Včelaři i výzkumníci namá-hají mozky, aby našli příčinu těchto rozdílů.

Co udělalo z CCD problém, byla naše schopnost svádět ji na „obvyklé problémy“. Ovšem stala se také vhodným obětním beránkem pro ztráty, způsobené špatným ošetřováním, špatným načasováním úko-nů, nedostatečnou kontrolou varroázy nebo čímkoli jiným. Já nepodceňuji devastaci a  ztráty zaviněné CCD, ale většina včelařů zjišťuje, že když dá dosta-tek finančních podnětů, mohla by se zotavit a pro-počítat si, jak se masivním ztrátám vyhnout.

Praktická aplikace: Ti včelaři, kteří pečlivě drží na  uzdě nosemu a  varroázu, ujistí se, že jejich včelstva mají dostatek potravy a  nejsou neustále vystaveni komerčnímu zemědělství, mají postup-ně méně problémů s CCD (neočekávám, že byste uvedené pojali jako nějaký objev!).

Jak vidíte z  podrobného výčtu příčin, osobně zdůrazňuji, že jsem nevyčerpal všechno. Včelaření dává nové úkoly každý rok. Líbí se mi věta kaliforn-ského včelaře Henry Harlana: „Potkáte-li se se vče-lařem, který tvrdí, že to všechno zná, budou jeho včelstva napřesrok mrtvá.“ V každém případě nám dala CCD příležitost naučit se velmi mnoho o včelím zdraví.

Přeložila: Prof. Sylva KUBIŠOVÁ

Souhrn: Výsledky projektu MELISSA ukázaly, že v  letech 2009–2011 došlo k  oblastně zvýšeným škodám na včelstvech, které po analýze reziduí čas-to byly dány do souvislosti s použitím insekticidně namořeného osiva kukuřice a olejnin.

V posledních letech se ve více spolkových zemích množí zprávy o  ztrátách a  škodách na  včelstvech. Možné příčiny ztrát včelstev jsou četné a  mohou se případ od případu velmi lišit. Podle současného stavu vědomostí je za  to pouze zřídka odpovědný

Projekt MELISSA(DI Leopold Girsch; Dr. Rudolf Moosbeckhofer; www.ages.at)

67

pouze jeden faktor. V  mnoha případech je spíše příčinou komplex faktorů, na  kterém se podílí jak včelařský provozní způsob, tak součásti životního prostředí jako původci chorob a parazitů včel nebo vliv lidské činnosti. Na jaře roku 2008 došlo v Ně-mecku (údolí řeky Rýn), Itálii a ve Slovinsku po po-užití osiva kukuřice ošetřeného mořidly na kukuřici obsahujícími clothianidy v  pneumatických secích strojích k těžkým ztrátám včelstev. V Německu pro-vedené výzkumy ukázaly na  příčinnou souvislost mezi používáním těchto insekticidních účinných látek v mořidlech a vzniklými škodami na včelách. 

Pro zhodnocení možné relevance těchto problé-mů v Rakousku byl v letech 2009–2011 Spolkovým ministerstvem zemědělství a  lesního hospodářství, životního prostředí a  vodohospodářství a  spolko-vými zeměmi zřízen projekt „Zkoumání výskytu úhynů včelstev v oblastech pěstování kukuřice a ře-pky v  Rakousku a  možné souvislosti s  nemocemi včel a  používáním přípravků na  ochranu rostlin“ (zkratka: MELISSA) a v jeho rámci zkoumány tyto otázky. Cílem bylo, zjistit možné souvislosti vzniku ztrát na  včelstvech v  oblastech pěstování kukuřice a řepky v Rakousku s nemocemi včel a použitím pří-pravků na ochranu rostlin na základě údajů z praxe.

V  rámci projektu MELISSA tu v  letech 2009 až 2011 registrovali nahlášené případy s  podezřením na  otravu včel. Zaslané a  AGES předané vzorky byly zkoumány na původce nemocí a parazity včel i  na  rezidua insekticidních přípravků na  moření osiva a dalších přípravků na ochranu rostlin. Dále proběhla dobrovolná dotazníková akce mezi země-dělci o  podmínkách pěstování, např. o  použitém osivu kukuřice a olejnin na každé osevní ploše, v je-jímž okolí vědci prokázali pozitivní výsledky testů na rezidua insekticidů z přípravků na moření osiva u vzorků včel nebo včelího chleba.

V letech 2009 a 2010 jsme zkoumali jak včelnice s podezřením na otravu, tak bez podezření (= mo-nitorovací stanoviště); v  roce 2011 jsme výzkumy zaměřili na včelnice s podezřením na otravu.

Vzorky byly následně s  přihlédnutím na  dobu vzniku škody roztříděné.

Byly rozděleny na  jedné straně na  zimní ztrá-ty a na druhé na ztráty v předjaří–létě. U posledně jmenovaných byly navíc rozdělené na období výsevu kukuřice a případně na dobu květu kukuřice. Dále jsme brali na  zřetel názor včelařů na  předpoklá-danou souvislost s  určitým druhem kultury (např. kukuřice, řepka, víno, brambory atd.) vzhledem ke  stanovení druhu a  rozsahu zkoušek na  rezidua. Standardem byl rozbor na insekticidní účinné látky mořidel clothianidin, thiamethoxam, imidacloprid, fipronil a metabolity fipronilsulfonů. V případě, že v akčním rádiusu včelnice s podezřením na otravu byly zjištěny na základě doby květu, případně sou-časných opatření na  ochranu rostlin, jako možné zdroje kontaminace ještě další zemědělské kultury (řepka, ovoce, brambory, vinná réva), uskutečni-

li jsme screenig na  „ostatní přípravky na  ochranu rostlin“ multimetodou. Pokud odesilatel oběžníku uvedl, že v  akčním rádiusu včelstev zemědělci ne-pěstovali kukuřici, byl uskutečněn pouze posledně uvedený rozbor.

Včely, rostliny a  včelí chléb jsme analyzovali na rezidua v laboratoři PTRL Europe GmbH, Ulm, Německo. Pro rozbory na  insekticidní účinné lát-ky mořidel clothianidin, thiamethoxam, imidaclo-prid, fipronil a metabolity fipronil-sulfonů proběhlo zpracování vzorků podle QuEChERS a rozbory LC/MS/MS (hranice dokazatelnosti, HD: 0,0002 mg/kg; hranice určení; HU: 0,001 mg/kg; interní označení metod laboratoří: „analýza reziduí clothianidinu, thiamethoxamu, imidaclopridu, fipronilu a  meta-bolitů fipronilsulfonů“).

Dodatečný screenig na  „ostatní přípravky na  ochranu rostlin“ probíhal prostřednictvím LC/MS/MS podpořenou multimetodou (229 rozborů; zpracování podle QuEChERS, i.d.R. HD 0.01 mg/kg analyzované účinné látky: interní označení mul-timetody laboratoří: „screeningová multimetoda analýzy reziduí“).

Vzorky medu zkoumali v oprávněném centru pro rozbory reziduí AGES (LC/MS/MS, vypracováno podle QuEChERS). 2009 a 2010: clothianidin, thia-methoxam, imidacloprid (HD: 0,0006 mg/kg; HU: 0,002 mg/kg). 2011: clothianidin, imidacloprid, fi-pronil-sulfon: HD: 0,00006 mg/kg; HU: 0,0002 mg/kg; fipronil a  thiamethoxam: HD: 0,00015 mg/kg; HU: 0,0005 mg/kg; ostatní přípravky na  ochranu rostlin z  oblasti organochlorpesticidů, organofos-forpesticidů, pyrethroidů a neonicotinoidů a ami-traz. Analytické ukazatele pro dva jednotlivé pa-rametry s  pozitivním nálezem: athiacloprid: HU: 0,0005 mg/kg; HD: 0,00015 mg/kg; Amitraz: HD: 0,01 mg/kg.

Vzorky osiva byly zase zkoumány v oprávněném centru pro rozbory reziduí AGES. Odevzdané vzor-ky tam extrahovali roztokem acetonnitrilu ve vodě. Extrahovaný roztok byl filtrován a  po  odpovída-jícím zředění změřen multimetodou LC-MS/MS. Rozbor proběhl na  následující látky v  mořidlech: clothianidin, imidacloprid, thiamethoxam, methio-carb (včetně metabolitů methiocarbsulfoxidu a me-thiocarbsulfonu) a fipronil.

Včely a vzorky plodu zkoumali v Institut für Bie-nenkunde der AGES na následující původce nemo-cí a parazity: varroáza, nosemóza (mikroskopicky), popřípadě metodou PCR k rozdělení na N. apis, N. ceranae, DWV (virus deformovaných křídel), ABPV (virus akutní paralýzy včel), CBPV (virus chronické paralýzy včel), BQCV (virus černání matečníků), SBV (virus pytlíčkovitého plodu), KBV (kašmírský virus) a IAPV (virus akutní paralýzy včel). Na Aca-rapis woodi a  Malpighamoeba mellificae proběhly rozbory pouze v  roce 2009. Poté, co byly všech-ny výsledky negativní, jsme v  letech 2010 a  2011 od těchto rozborů upustili.

68

V roce 2009 byly na Institut für Bienenkunde hlá-šeny úhyny včel a včelstev s podezřením na otravu ze 6 spolkových zemí na 36 včelnicích (33 provozů). Jako možné příčiny postižení uváděli: „pěstování kukuřice“ (24 případů), „trestný čin“ popř. „pode-zření na  jinou otravu“ (7 případů), „boj proti klí-něnce jírovcové“ (2 případy).

Hlášení o případech podezření na otravu v sou-vislosti s pěstováním kukuřice přišly ze spolkových zemí Štýrsko, Horní Rakousy, Korutany a Dolní Ra-kousy. Otravy se omezily na  24 včelařské provozy s 27 včelnicemi a 676 postiženými včelstvy. Nedošlo k žádným totálním úhynům včelstev, pouze k časo-vě ohraničeným ztrátám létavek a včel v úle, v říd-kých případech k úhynu plodu, případně ke ztrátám na medném výnosu.

Byly pozorovány následující příznaky: zvýšený spad mrtvých včel, symptomy akutní otravy, ne-schopnost letu, nervozita včel i v ojedinělých přípa-dech likvidace menšího množství plodu. Propuknu-tí škod na  včelách ukazovalo na  vysokou časovou shodu s obdobím vysévání kukuřice, které se větši-nou překrývalo s květem jarních květů (ovocné stro-my, pampelišky, živé ploty, polní květy).

Zkoumání případů úhynů včelstev na  původce nemocí a parazity přineslo pouze u několika vzorků pozitivní výsledek, ze kterého by šlo odvodit u po-škozených včelstev příčinnou souvislost s pozorova-nými symptomy.

Insekticidní mořidla byla  prokazatelná ve 24 (= 83 %) z  celkem 29 zkoumaných vzorků včel, v  39 (= 65 %) z  60 zkoumaných vzorků včelího chleba a ve všech 14 zkoumaných vzorcích rostlin. Včelnice s pozitivním výsledkem rozborů na rezidua vykazo-valy nápadnou hustotu v západním a jižním Štýrsku a  úzce ohraničené oblasti Horních Rakous. Další ojedinělé případy byly registrovány v  Korutanech, Dolních Rakousech a  některých částech Horních Rakous. Pro účely porovnání byly zkoumány také vzorky včelího chleba z 23 včelnic, u kterých nebylo podezření na otravu (= monitorovacích stanovišť). Podíl reziduí clothianidinu kontaminovaných vzor-ků včelího chleba byl na stanovištích s podezřením na otravu vyšší (64 %; 36 zkoumaných vzorků) než ze stanovišť bez podezření na otravu (46 %; 24 zkou-maných vzorků).

Postiženými včelnicemi k dispozici poskytnutých osm vzorků medu z  časné snůšky a  jeden vzorek z letní snůšky neobsahovalo žádná prokazatelná re-zidua účinných látek mořidel – clothianidin, thia-methoxam a imidacloprid.

V roce 2009 nebyly v regionech, kde běžně pěstují řepku, hlášené žádné škody na včelách v souvislosti s pěstováním této plodiny.

V  roce 2010 proběhly informace o  podezření na otravu včel bezprostředně po vyzimování včelstev, případně v období jaro-léto. Ze čtyř provozů k nám došly informace, že se projevily škody během pře-zimování (totální ztráty případně zesláblá včelstva).

Zde bychom se mohli domnívat, že v době zazimo-vání v podletí a na podzim bylo ve včelstvu přítom-né rezidui kontaminované krmivo (pyl, včelí chléb), které mohlo vést ke  škodám na  včelách.Výsledky rozborů toto podezření vyvrátily, protože ve vzorcích včelího chleba ze třech provozů byla rezidua zkouma-ných prostředků na moření osiva prokazatelná pouze v souhrnném vzorku mrtvých včel z jednoho provo-zu. Místo toho se ukázalo, že jednoznačnou příčinu ztrát včelstev má na svědomí varroáza.

U čtvrtého provozu rozbory na přítomnost rezi-duí neproběhly, protože se na místě ukázaly masivní problémy u práce samotného včelaře. Ta měla za ná-sledek špatný zdravotní stav včelstev, což s pravdě-podobností hraničící  jistotou vedlo k jejich ztrátám. V období jaro-léto 2010 se vyskytly v 7 spolkových zemích případy podezření na otravu v 76 provozech (95 včelnic). Opět jsme předpokládali souvislost s pěstováním kukuřice, ale také s použitím příprav-ků na ochranu rostlin u jiných kultur (např. řepka, ovoce, vinná réva). Často se otravy znovu hromad-ně objevily v již v roce 2009 postižených oblastech ve Štýrsku a Horních Rakousech. Ostatní podezřelé případy byly bodové.

Příznaky postižených včelstev v  době vysévání kukuřice byly podobné jako rok předtím. Znovu se objevila časová shoda mezi propuknutím prv-ních příznaků otrav a obdobím pěstování kukuřice. V  roce 2010 byla velmi nápadná rozšířená hlášení o  bezletých, lezoucích včelách. Hlášení se ve  více případech objevovala až po určité době po výsevu kukuřice.

Podle výpovědí postižených včelařů v  obou zkoumaných letech byla v  roce 2010 míra ztrát včel zpravidla nižší a  doba trvání příznaků krat-ší než v  roce 2009. Přesto byly v  roce 2010 někte-ré včelařské provozy postižené poprvé a  silně. Po-dobně jako v  roce 2009, jsme získali prošetřením úhynů včelstev na  původce nemocí a  parazity po-zitivní výsledek pouze v  části vzorků. Z  tohoto opět nebylo možno vyvodit příčinnou souvislost se sledovanými příznaky a  poškozenými včelstvy. Z 89 zkoumaných vzorků včel byl clothianidin pro-kazatelný v  51 %, thiamethoxam ve  23 %, fipronil ve 14 % a fipronilsulfon in 9 %. Imidacloprid nebyl prokazatelný v žádném z těchto vzorků.

2 vzorky včel byly zkoumány na  „ostatní pro-středky na ochranu rostlin“. U 47 vzorků neposkytl screening žádný pozitivní důkaz. Ve dvou vzorcích byly prokazatelné včelám škodící insekticidy (chlor-pyrifos, phosalone), v  několika dalších vzorcích „synergista“ piperonylbutoxid, který může sloužit jako indikátor použití přípravků obsahujících pyre-thrum. V roce 2010 bylo zkoumáno 17 vzorků rost-lin z okolí kukuřičných polí na insekticidy z mořidel osiva. Clothianidin byl prokazatelný v 35 %, thiame-thoxam in 18 % a imidacloprid v 18 % vzorků. Fipro-nil a  fipronilsulfon nebyly prokazatelné v  žádném vzorku rostlin.

69

Desítku vzorků rostlin jsme zkoumali na  tzv. „ostatní přípravky na  ochranu rostlin“. U  3 vzor-ků neposkytl screening žádný pozitivní důkaz. V 5 vzorcích byly prokazatelné včelám škodící insekti-cidy. Mezi vzorky se 4 včelám škodícími insekticidy jsme nalezli skupiny esterů kyseliny fosforečné a py-rethroidů. Podíl vzorků včelího chleba kontamino-vaného rezidui clothianidinu nebo thiamethoxamu byl na stanovištích s podezřením na otravu dvojná-sobně vysoký než na  monitorovacích stanovištích bez podezření na otravu. V 34 vzorcích včelího chle-ba, sebraných po výsevu kukuřice, popř. 19 po květu kukuřice ze stanovišť s  podezřením na  otravu, byl clothianidin prokazatelný v  74 % popř. 37 %, thia-methoxam v 24 % popř. 16 % a imidacloprid ve 3 % popř. 11 % vzorků. Fipronil a  fipronilsulfon nebyly prokazatelné v žádném vzorku včelího chleba.

V  18 po  výsevu kukuřice odebraných vzorcích včelího chleba z kontrolních stanovišť bez podezře-ní na  otravu byl clothianidin prokazatelný v  33 % a thiamethoxam v 11 % vzorků. Imidacloprid, fipro-nil a  fipronilsulfon nebyly prokazatelné v  žádném vzorku. 10 vzorků včelího chleba bylo zkoumáno na „ostatní prostředky na ochranu rostlin“. V 1 vzor-ku neposkytl screening žádný pozitivní důkaz. Ve 3 vzorcích byly prokazatelné včelám škodící insekti-cidy (chlorpyrifos, chlorpyrifosmethyl, chlorfenvin-phos).

V žádném z 62 zkoumaných vzorků vytočeného medu nebyla prokazatelná rezidua neonikotinoid-ních přípravků na moření osiva (clothianidin, thia-methoxam, imidacloprid). 13 těchto vzorků pochá-zelo z  postižených stanovišť v  projektu MELISSA, zbylých 49 vzorků z rutinní kontroly potravin.

Vyhodnocení zemědělcům směřovaného dotaz-níku o  podmínkách výsevu, popř. použitého osiva kukuřice a olejnin přineslo regionálně velmi rozdíl-nou návratnost (účast na této dotazníkové akci byla dobrovolná). Z toho a z často chybějících odpovědí na určité otázky byl vyvozen závěr, že v  roce 2010 je ještě na mnoha místech potřeba informací a op-timalizace ve vztahu k výsevní praxi (např. vybave-ní secích strojů deflektory, dodržení povolovacích podmínek týkajících se požadavků na výsev ve vě-tru, popř. zabránění kontaminace sousedních kve-toucích kultur).

Prověření hodnoty otěru kukuřičného semene ve  vzorcích z  dozoru nad osivem a  kontroly osiva ve výsevní sezóně 2010 prokázala u všech 23 kont-rolovaných vzorků zřetelné překročení limitu 0,75 g na 100.000 zrn.

U  pěti vzorků semene, po  případech podezření na otravu sebraných jako zrna volně ležící na poli, byly clothianidin a methiocarb prokazatelné v kaž-dém vzorku. Thiamethoxam a  methiocarbsulfoxid byly prokazatelné ve  dvou vzorcích, imidacloprid, fipronil a methiocarbsulfon v žádném vzorku.

V  roce 2011 proběhly informace o  podezření na  otravu bezprostředně po  vyzimování včelstev,

případně v  období jaro–léto. V  době vyzimování byly ze 6 provozů (9 včelnic) z Dolních a Horních Rakous hlášeny škody na včelstvech, případně úhy-ny s  podezřením na  otravu. Příčina toho byla re-spondenty předpokládána v souvislosti s požíváním rezidui kontaminovaného pylu v  období odchovu zimních včel na podzim roku 2010.

U dvou z těchto čtyřech provozů z Horních Ra-kous nemohla být tato domněnka zcela vyloučena, protože při rozboru na  rezidua ve  včelím chlebu z  uhynulých, případně poškozených včelstev byl v jednom případě prokazatelný clothianidin, ve dru-hém případě imidacloprid. Obojí ale pod hranicí ur-čitelnosti.

V obou dalších provozech v Horních Rakousech byly rozbory na  rezidua negativní, podobně jako u  jednoho z  obou stanovišť v  Dolních Rakousech. U druhého stanoviště v Dolních Rakousech nebyly vzorky zkoumány, protože zkouška plodu ukázala jasnou indicii na varroázu jako příčinu ztráty včel-stev.

Prověrka zdravotního stavu ukázala u  kontro-lovaných vzorků ze zimních ztrát na nosemu spp., DWV, varroázu a ABPV velmi vysoký podíl pozitiv-ních výsledků. Z toho lze – zvláště při negativních výsledcích rozborů na mořidla – vyvodit, že ztráty včelstev zapříčinilo napadení vyjmenovanými para-zity a původci onemocnění.

V období jaro-léto 2011 byly ze šesti spolkových zemí hlášeny případy podezření na  otravu. Od  85 provozů (139 včelnic) přišla hlášení v období od vý-sevu kukuřice do květu kukuřice, od 5 provozů (5 včelnic) po květu kukuřice. Dva z těchto pěti provo-zů hlásily škody na včelstvech v období výsevu ku-kuřice. Větší počet včelařů předpokládal souvislost s použitím insekticidních mořidel osiva u kukuřice a  olejnin, případně použití přípravků na  ochranu rostlin u dalších kultur. Znovu bylo možné pozoro-vat nápadné regionální nahromadění hlášení na po-dezření na otravu–zvláště v již z minulých let zná-mých oblastech ve  Štýrsku; ve  více případech byly postiženy stejné okresy, obce a včelnice.

V  období výsevu kukuřice jsme na  postižených včelnicích opět pozorovali podobné příznaky jako v letech 2009 a 2010; také mohla být vyvozena časo-vá souvislost s propuknutím prvních příznaků s ob-dobím pěstování kukuřice.

Nápadná byla hlášení o bezletých, lezoucích vče-lách, která se ve více případech objevovala až po vý-sevu kukuřice a poté po období několika týdnů.

Včelaři pozorovaný výsev kukuřice za silného vě-tru byl z části potvrzený údaji z vybraných meteo-rologických stanic Zentralanstalt für Meteorologie und Geodynamik. Podle nich byla překročena mi-nimálně dočasně v osévání povolená stanovená mi-nimální rychlost větru 5 m/s (18 km/h).

Podíl nosemózy, varroázy, DWV a  ABPV byl ve  vzorcích zaslaných po  výseku kukuřice s  pode-zřením na  otravu zřetelně nižší než u  těch, které

70

byly zkoumány po vyzimování. Z toho lze vyvodit, že tito původci – zejména varroáza – při v období výsevu kukuřice pozorovaných a časově omezených ztrátách na včelstvech hrály menší roli v porovnání se ztrátami včelstev během zimování.Výsledky roz-borů na rezidua se lišily podle účinné látky a spol-kové země. 70 % vzorků ve Štýrsku bylo pozitivních na clothianidin. Imidacloprid byl nejčastěji proka-zatelný v Burgenlandu (30 %) a Horních Rakousech (22 %). Tato účinná látka byla prokazatelná i ve dvou vzorcích z Voralbergska. Nápadné bylo nahromadě-ní včelnic s  pozitivními výsledky na  rezidua v  zá-padním a jižním Štýrsku a současně v těsně ohrani-čených oblastech v Horních a Dolních Rakousech.U dvou z 5 případů podezření na otravu, nahlášených v období po květu kukuřice, potvrdily rozbory mrt-vých včel na rezidua kontaminaci imidaclopridem. Včelaři se domnívali, že možnou příčinou mohla být opatření na ochranu rostlin u vinné révy (křísek ré-vový), kukuřice (proti imagům bázlivce kukuřičné-ho) nebo cukrovky. V několika případech mohly být v rozborech na „ostatní přípravky na ochranu rost-lin“ prokázány podle Nařízení (ES) č. 1107/2009 ne-povolené účinné látky, které jsou pro včely částečně toxické. Prognóza podílu včelnic s pozitivním nále-zem reziduí byla u případů s podezřením na otravu v letech od 2009 do 2011 zřetelně klesající a statistic-ky bezpečně dokazatelná. Po  tříletém porovnávání jsme konstatovali, že podíl vzorků včel pozitivních na účinné látky clothianidin, thiamethoxam a fipro-nil statisticky významně klesal. Naproti tomu u imi-daclopridu jsme prokázali významný nárůst.

Také střední hodnota změřených koncentrací re-ziduí ve  vzorcích včel vykazovala u  clothianidinu, thiamethoxamu a  fipronilu v  tříletém porovnání zřetelný pokles. Naproti tomu vzrůstala výrazně střední hodnota pro imidacloprid.

V devíti z celkem 13 kontrolovaných vzorků vy-točeného medu z jarní snůšky nebyla prokazatelná žádná rezidua clothianidinu, thiamethoxamu nebo imidaclopridu. Dva vzorky obsahovaly stopy clothi-anidinu pod hranicí určení, jeden vzorek obsahoval stopy imidaclopridu pod hranicí určení a jeden vzo-rek obsahoval imidacloprid a thiamethoxam (těsně nad hranicí určení popř. ve stopách pod hranicí ur-čení). Thiacloprid byl prokazatelný v 8 z 13 zkou-maných vzorků, amitraz byl zjistitelný v  jednom vzorku.

V  uvedených zprávách o  zmíněných vzorcích medu jsme nezjistili překročení limitů. Vzorky odpovídaly v  rámci provedených rozborů na  rezi-dua požadavkům zákona o  bezpečnosti potravin a  ochraně spotřebitele–LMSVG, BGBl I  2006/13 idgF, a v § 4 odst. 3, §§ 6 a 57 odst. 1 vydaných na-řízení.

Při kontrolách hodnoty otěru osiva kukuřice u  dohledu a  kontroly osiva (49 firem uvádějících osivo do běhu v sezóně 2011), popř. se systémů sa-mokontroly z  mořících stanic se projevil zřetelný pokles obsahu insekticidů pod zákonem povole-ných limitů otěru 0,75 g/100.000 zrn. U 85 % vzorků tak byl otěr menší než 0,30 g/100.000 zrn. I když se v roce 2011 zřetelně zvýšila plocha pěstování kuku-řice na cca 297.000 ha, snížil se v Rakousku prodej insekticidně namořeného osiva v  porovnání s  ro-kem 2010 asi o jednu třetinu.

Souhrnně výsledky projektu MELISSA ukázaly, že v  letech 2009–2011 regionálně došlo k oblastně zvýšeným škodám na včelstvech, které jsme po ana-lýze reziduí často dali do souvislosti s použitím in-sekticidně namořeného osiva kukuřice a  olejnin. Silný podíl regionů s nahromaděním malozeměděl-ské struktury je poukazem na zvláštní situaci v ob-lasti životního prostředí a z toho vycházející zesíle-né expozice včel označenými přípravky na ochranu rostlin v postižených oblastech.

Formulace opatření k zabránění škod na včelách účinkem insekticidních mořidel osiva sice přinesla zřetelné zlepšení, ovšem stále se opakovaně objevo-valy regionálně ohraničené výskyty otrav včel v sys-tematické souvislosti s  lokálními, expozici podpo-rujícím faktory.  Proto doporučujeme následující opatření.

Ta obsahují mimo jiné: ■ další zlepšování kvality mořidel, ■ setí výlučně pneumatickými secími stroji

a při rychlosti větru maximálně 5 m/s podle povolení

■ optimální technologie secích strojů pro ma-ximální zabránění úniku částic otěru, zvláš-tě při zapravování osiva namořeného insek-ticidy,

■ použití insekticidních látek na ošetření osiva výlučně na  základě stanoveného rizika pro pěstování rostlin a z něj důvodné indikace.

Tuto formulaci opatření k zabránění a minimali-zaci rizika škod na včelách, způsobených insekticid-ními mořidly, lze přímo vyvodit z výsledků projektu MELISSA.

Vědecké výsledky projektu MELISSA jsou také přínosem pro identifikaci a  hodnocení možných rizikových faktorů, které by měly v  budoucnosti poutat pozornost při hodnocení rizika a při povo-lování účinných insekticidních látek v  přípravcích na ochranu rostlin (mořidla osiva).

Přeložil: Vladimír LNĚNIČKA

71

OBECNĚJŠÍ INFORMACE

Distribuce včelích produktů(Prof. dr. hab. H. Mruk, mgr. Jar. Mruk, Ekonomická univerzita Poznaň, Pszczelarstwo, 2009, č. 7, s. 8–9)

Souhrn: Několik tipů na prodej včelích produktů ve vašem okolí.

V tržním hospodářství o nákupu zboží rozhoduje zákazník. Protože zákazník dává přednost pohodl-nosti nákupu, jsou výrobci nuceni udržovat kontak-ty s obchody a velkoobchody. Přímý prodej včelích výrobků na včelnici bude ztrácet na významu. Dob-rým nápadem může být nabídka na internetu s po-síláním zboží zákazníkovi. Na  trhu je vidět změny ve smyslu zvýšeného prodeje v obchodních středis-cích proti tradičním obchodům. Každým rokem se poměr prodaného zboží v  obchodních střediscích zvyšuje a již dnes v mnoha evropských zemích pře-kračuje 80 %. Je to dáno požadavkem zákazníků: na-koupit všechno na jednom místě.

Celou síť obchodů je možné rozdělit na obchody tradiční, diskontní, supermarkety, hypermarkety a  specializované obchody. Tradiční obchody jsou většinou na sídlištích a slouží k uspokojování běž-ných denních nákupů. Většinou je prodej pultový a sortiment úzký. Diskontní obchody se soustřeďují na úzký sortiment s rychlou rotací. Nabízejí zákaz-níkům nízké ceny umožněné prodejem s malou ob-sluhou přímo z beden či palet. V takových obcho-dech jsou nabízeny 2-3 druhy medů s  nízkou ce-nou. Supermarkety jsou definované jako obchody s výměrou od 400 do 2,5 tisíce m2 nabízejících jak potraviny, tak i  průmyslové zboží. Hypermarkety pak obchody s plochou nad 10 000 m2 a nabídkou různého zboží. V  nich je možné nalézt již mno-ho druhů medu domácího původu, ale i z dovozu a v různých obalech. Jsou tam i další výrobky ob-sahující med, propolis a jiné včelí výrobky. Doplně-ním celého obchodního řetězce jsou specializované obchody. Sem patří obchody se zdravou výživou, s krajovými specialitami včetně suvenýrů, bylinář-ské obchody ale i lékárny. Výjimečným druhem ob-chodů jsou delikatesy. Ty nabízejí dražší produkty, ve vyšší jakosti s kvalitní obsluhou. Dá se předpo-kládat, že se vzrůstem životní úrovně bude jejich funkce získávat na důležitosti. Takové obchody se budou zabývat prodejem medů kvalitních, druho-vých v atraktivním obalu.

Přes existenci všech těchto vyjmenovaných ob-chodů stále ještě existují i tržnice, kde se včelí pro-dukty prodávají. Protože roste požadavek domác-ností na potravinářské služby, roste význam služeb nazývaných „HoReCa“ (hotely, restaurace, catering).

Právě na tento druh je třeba upozornit výrobce, pro-tože tento silně roste. Velké včelnice mohou dodávat med a jiné včelí produkty do velkoobchodů, obcho-dů a lékáren. Malým včelnicím zůstává jediná mož-nost, prodávat přímo zákazníkům nebo se spojit s někým, kdo dodává zboží do velkoobchodů či ji-ným velkoodběratelům. Obchody se spojují jednak vodorovně (na  stejné úrovni) obchod s obchodem nebo vertikálně (obchod s  velkoobchodem), a  tak tvoří síť. Při jednáních s těmito sítěmi je vhodné pro výrobce být spojen do většího, silnějšího svazu.

Prodej včelích produktů podléhá – stejně jako prodej ostatních potravin – pevným pravidlům na  rozmísťování v  prostoru obchodního střediska. Umísťováním se zabývá tzv. merchantedising. Uka-zuje se, že zákazníci se pohybují v obchodě proti po-hybu hodinových ručiček, protože hledají většinou pomocí pravé ruky. Toto hledisko je třeba zohled-nit i  při uspořádání obchodu se včelími produkty. První metry v obchodě mají malý význam, protože zákazníci nejsou ještě soustředěni na nákup. Časem se jejich pozornost soustřeďuje na zboží v poličkách, a to hlavně po pravé straně ve výši očí. Tam umístě-né zboží má velkou šanci na prodej a proto se tam umísťuje zboží s  vyšší přidanou hodnotou, nebo zboží tzv. ziskové. Zákazník také snadněji zpozo-ruje zboží seskupené ve větším množství. To je tzv. multifacing (opakování tváře). Stejně tak platí, že je vhodné, aby na jednom místě byly shromážděné různě velká balení jednoho druhu. Do osvědčených způsobů zvýšení prodeje také náleží ochutnávka, často spojená s nabídkou jiného zboží. Např. nabíd-ka pečiva se může doplnit o ochutnávku medu. Ani rozdávání vzorků nemusí mít charakter ztrátový, protože obdarovaný zákazník se může cítit zavázaný k nákupu většího množství.

Dobrým nápadem je spojování několika druhů medu do  jednoho balení. V  takovém balení může být jak několik druhů medů tak i  několik velikos-tí obalů. Důležitým místem je tzv. oblast poklad-ny (POS-point of selling). Tam je dobré umísťovat drobné výrobky ze včelích produktů jako bonbony, lízátka apod. Lidé čekající na odbavení u pokladny je často vloží do nákupního košíku bezmyšlenkovitě nebo na naléhání dítěte. Tyto poznatky o vhodných nabídkách je třeba využívat pro výhodný prodej všech včelích výrobků.

Přeložil: Ing. Jaromír STRAKA

72

Souhrn: Historické prameny tvrdí, že zavíječ vos-kový se do Ameriky dostal mnoho let po prvních vče-lách a ve své době jeho objevení způsobilo podobnou krizi včelaření jako příchod varroázy v posledních letech.

Včely medonosné (Apis mellifera) nejsou v Ame-rikách odjakživa (myšleno ppod. SA a  JA – pozn. překl.). Včely do nového světa přivezli časní koloni-zátoři. Do koloniální Ameriky kdysi dovezená včelí populace počala kolem roku 1622 vzkvétat ve Virgi-nii. To má ekologický význam. Byly to včely mírně se rozvíjející, přenesené ze Starého světa do podob-ného klimatu. Známá světová historička apikultu-ry, Eva Crane, rozšíření včel později sumarizovala v tabulce uvádějící stát a rok, kdy v něm včely byly zaznamenány poprvé. Dalšími světlými místy jsou po Virginii navíc Pensylvánie 1630/1707, Ohio 1754 a Missouri 1792.

Jak se včely během zbytku 17. století, 18. stoletím a až do začátku 19. století šířily mladou koloniální Amerikou, nastala katastrofální událost. Jaká zará-žející událost to byla? Byl jí příchod zavíječe vosko-vého do Ameriky. Specificky velký zavíječ voskový, Galleria mellonella, nalezený poblíž Bostonu r. 1806, ačkoliv včely byly v Americe od 20. let 17. století (viz

obr. 1) (další druhy zavíječů: malý zavíječ voskový–Achroia grisella, pylový zavíječ–Vitula edmansae, ale největší škody činí pouze velký z. v., pozn. překl.). (Možná, že zavíječ voskový zde byl od počátku 17. století a virulentní napětí vzrostlo u Bostnu kolem roku 1806. Ale jeho zjištění v přístavu je krajně po-dezřelé. Během svého hledání jsem navíc dosud ani nenašel potíže s domácím zavíječem voskovým dří-ve než z této doby.)

Je záhadou, jak americké včelařství, zřejmě asi 184 let, zůstalo zavíječe voskového prosté. Ve  Sta-rém světě byly včely se zavíječi voskovými prople-teny již od  starověku, což vytváří prostor pro tuto záhadu. Zdálo by se, že zavíječi voskovému se, jako černému pasažérovi, skrytému v  proutěném koší-ku, poslaném přes Atlantik, nelze vyhnout, s  větší pravdě-podobností prostřednictvím mnohonásob-ných importů včel do roku 1800 – s výjimkou doby během Revoluční války – (R. v. = Válka za nezávis-lost – 1775–1783, 13 kolonií USA se postavilo proti V. Brit. K USA se přidaly státy Fr., Niz., Španěl., USA zvítězily – pozn. překl. – kdy se imigrace do  kolo-nií skutečně zastavila). Obtížné je to, že neznáme způsob balení proutěných (nebo slaměných úlů) v 17. a 18. století na plavbu. Vývojová stadia škůdce snad nemohla přežít například osmitýdenní zimní přeplavbu (příjezd na jaře) s úly sbalenými v bare-lech chlazených ledem (což byla jedna představa) v chladné části lodi. Literatura uvádí, že mráz všech-na vývojová stadia zavíječe voskového zabíjí.

Co je důkazem včelaření bez sužování zavíječem voskovým? Ve  staré včelařské literatuře jsou roz-troušeny různé vzácné poznámky uvádějící pozd-ní příchod zavíječe buď do  Spojených států, nebo do jednotlivého státu, jako škůdce, který expando-val do  nového pásma. Nalezení těchto poznámek, které jsou ve  včelařských knihách, o  sobě samých poměrně vzácných, někdy pouze na  jednom nebo dvou řádcích, je problémem. Tyto poznámky jsem našel dokonce v ultra vzácných včelařských knihách s omezeným počtem výtisků, typicky malých brožo-vaných knihách, s méně než 100 křehkými žlutými stránkami, vypovídajícími o  starém včelaření před tím než přišel zavíječ voskový. Protože jsem se o zá-hadném příchodu zavíječe dozvěděl asi před 30 lety, tyto poznámky shromažďuji. Zde je něco z toho, co jsem našel.

Reverend L. L. Langstroth, vynálezce přestavi-telného (rozebíratelného – pozn. překl.) rámkového úlu, základu moderní apikultury, si také zasluhuje

První katastrofální americkou invazí škůdce včel nebyla invaze roztoče

ale spíše můry (Dr. Wyatt A. Mangum; American Bee Journal, 2012, č. 1, str. 51–53)

Obr. 1. Větší zavíječ voskový. Domnělý pozdní pří-chod zavíječe voskového kolem roku 1806 do Ameriky je záhadou. Zdá se, že byl přinesen se včelami na po-čátku 17. století.

73

dobrou pověst za  to, že předešel tomu, aby pozd-ní doba příchodu zavíječe voskového zůstala příliš zatemněna. Ve  třetím vydání své knihy Langstroth on the Hive and Honey-Bee (L. o úlu a včele medo-nosné- pozn. překl.) (publikované r. 1859), je dopis Dr. Kirtlanda, který podal zprávu o zavíječi vosko-vém, nalezenou v Boston Patriot na jaře r. 1806, po-pisující jeho nedávné objevení se poblíž tohoto měs-ta. Kirtland pokračuje a říká, že během dvou let byly zpustlé čtyři pětiny (80 %) včelínů v okolí.

V  létě roku 1810 se Kirtland usadil v  Trumbull County, ve  Východním Ohiu. Zavíječ voskový se tam nedostal. Včelaři prosperovali a  někteří často vlastnili dvě nebo tři sta úlů. Roku 1818 tam za-vítal znovu a  r. 1823 se tam usadil trvale. V  obou obdobích nacházel včelařství „stále ještě prosperu-jící“. V srpnu r. 1828, při návštěvě nemocné rodiny v Mercer County, v Západní Pennsylvánii, hraničící s  Trumbull County, pozoroval velký včelín „trpící těžce ataky tohoto vetřelce. Majitel mne informoval o tom, že se to v současném období vyskytlo popr-vé.“ Během roku řekl, že se zavíječi voskoví rozšířili

po severním Ohiu. V zimě r. 1831/1832 zjistil z le-gislatury, že byli ve všech částech tohoto státu.

Nicméně, R. Wilkin z  Cadizu, ve  státě Ohio, r. 1868 publikoval Hand-Book in Bee-Culture (Pří-ručka k chovu včel – pozn. překl.) s dalším vydáním r. 1871 (viz obr. 2). Wilkin řekl, že se zavíječ voskový “ … se v  tomto státě poprvé vyskytl po pětatřiceti letech,“ čili přišel kolem r. 1833, přičemž použil rok vytištení 1868 (1868–35), což je dosti blízko Kirklan-dovým datům (1828 až 1831). S prvním příchodem včel v r. 1754, bylo snad Ohio zhruba po dobu 79 let zavíječe voskového prosté (1833–1754). Wilkin se také zmínil o tom, že „včelí mol (můra) nebo červ“ se poprvé objevil na východě asi před šedesáti lety, ale teď je nalézán tak běžně jako včela.“ Tato časová linka by dobu příchodu zavíječe vložila do  r. 1808 (1868–60), blízko k r. 1806, původnímu datu uvede-nému Kirtlandem.

Z  jedné z mnoha stovek stránek, pochází struč-ná příhoda z nepokračujícího včelařského časopisu, o kterém dnes stěží uslyšíme, The Bee-keepers´ Re-view (časopis Včelařská revue – poznámka překl.),

Obr. 2. (vlevo) Obálka textu nadepsaného jako Příručka k chovu včel (dosl. překl. … k včelí kultuře) R. Wilkin, Apiarian (Včelařský časopis–pozn. překl.). Úl klenutého tvaru, tradiční včelí úl přivezený z Evropy se koncem 70. let 19. století stal pouhým symbolem. (Na počátku 60. let 19. století začali včelaři používat Langstrothovy úly.) Tyto brožované knihy měly limitovaný počet výtisků a jsou dost vzácné. Obr. 3. (vpravo) Pan John Cline. V  Mercer County jako chlapec znal pensylvánské včelařství bez zavíječe voskového (s pětiletým přežitím tohoto včelstva možná také mor včelího plodu). Nyní, s dlouhým přehledem škůdců, patogenů a pesticidů – Pandořinou skříňkou všech nezkrotných zel jsou naše časy radikálně odlišné. Avšak kdysi, za dávných časů, byly v Americe včely bez zavíječů voskových – skutečná rozkoš.

74

publikovaná W. Z. Hutchinsonem, který žil ve Flin-tu, v  Michiganu. V  hromadách starých časopisů přišlo další svědectví o  včelaření prostém zavíječe voskového. V  té době měl tento drahokam hlu-boké kořeny, stále živé, a pro nás zpět na známém místě. Roku 1911 byl pan John Cline z Darlingto-nu ve Wisconsinu považován za nejstaršího včelaře v celé zemi, který choval včely 86 let. Hutchinson, také vydavatel té Revue, Clineovi napsal o fotografii a nějaké poznámky o jeho dlouhém včelařském ži-votě, protože si myslel, že by byly zajímavé pro jeho čtenáře. Cline odpověděl.

„Při čtení vašeho dopisu se má paměť vrátila zpět do dnů jiných let, kdy jsem byl sedmiletý hoch. Bylo to před 86 lety. V té době moji rodiče žili v Mercer County v  Pennsylvánii a  chovali několik včelstev. Moje máma tkala přikrývky, zatímco já sledoval včely. Když vyletěl roj, zvonil jsem na  zvonek až do té doby, než se včely seskupily do chomáče na rů-žovém keři. Pak jsem poblíž postavil slaměný úl a včely do něj smetl. Tak jsem dostal včelstvo, kte-ré jsem choval pět let. V té době do Mercer County přišel včelí mor a všechna naše včelstva zničil.“

Je neuvěřitelné, že Clineův včelařský život byl dost dlouhý na to, aby sahal zpět do doby předtím, než byl v úlech Mercer County v Pennsylvánii za-víječ voskový (viz obr. 3). Tento destruktivní škůd-ce se objevil kolem r. 1825 (1911–86), což je blízko ke Kirtlandovu datu srpen 1828 – a nápadně stejné pro Pennsylvania County a Mercer County. Použije-me-li r. 1707, pozdější rok pro příchod včel do Penn-sylvánie, včelaření by v  tomto státě mohlo být bez zavíječe voskového asi tak 118 let (1825–1707).

První američtí včelaři na Středním západě, když zavíječ voskový přišel do  jejich včelínů, jeho niči-vý útok snesli. Tím myslím stát Missouri z  pohle-du výjimečně vzácné knížečky The Mysteries of the Honey Bee (Mystéria včely medonosné – pozn. překl.) od  Western Bee Keeper (Včelař Západu)., publikované r. 1874 (třetí vydání, viz obr. 4). (Au-torovo skutečné jméno mi není známo. Kniha není na rozsáhlém seznamu knih o včelařství od Johan-sson & Johansson z  r. 1972.) K  vyjádření rozsahu problému zavíječe voskového v  Missouri, hlavní část nazvaná The Moth (Zavíječ – pozn. překl.) za-číná „Tady na Západě, kde jsou hniloba plodu a jiná onemocnění téměř neznámá, je obecným znakem, že kultuře včel se vyplatí, pokud by zavíječ voskový mohl být udržen mimo úly.“ Další část nazvaná Co jsou zač? podává základní popis zavíječe voskového, po tak obsáhlém čtení nic zvláštního. Třetí část byla nejobjevnější a byla nazvána „Je Advent“ (advent = příchod, pozn. překl.), což znamená, že popisuje pů-vod zavíječe, tedy záležitost, která je sotva podstatou této části knížečky o včelách.

„V této zemi je zavíječ voskový nedávného data, někteří uvádějí, že od zavedení importovaných včel. Ve  Starém světě to takto není. V  Evropě, západní Asii a v severní Africe, ve skutečnosti po staletí, tak daleko zpět, kam až naše poznání chovu včel sahá, byl znám jako škůdce včely medonosné. Průkopníci nám říkají, že před pětadvaceti lety taková záleži-tost, jako je včelí mol, zde v Missouri neexistovala. Jedinými úly, používanými časnými osadníky, byly duté špalky, a chov včel byl, v nejširším slova smyslu, úspěšný. Tekuté sladkosti byly tak hojné, že to byla skutečně země mléka a medu.“

Souběžně se včelami přišly z ciziny také mléčné krávy. Amerika proto, v náboženském smyslu, pů-vodně mléko a med neměla. Použitím data vydání 1874 a odhad 25 let vkládá vstup zavíječe voskového do  Missouri kolem r. 1849 (1874–25). Se včelami, které do tohoto státu přišly r. 1792, to dává nějakých 57 let včelaření a volně žijících populací včel zavíječe voskového prostých (1792–1849).

Přičteme-li poznámku o  fakticky žádné hnilobě plodu během doby před příchodem zavíječe vosko-vého, tak chov včel v časné Americe se zdá být vče-lařským rájem, něco jako Shangri-La, přinejmenším z hlediska škůdců a patogenů (nikoliv včetně sucha atd.). Pro minimální nebo žádné vedení včel to byla na  tu dobu perfektní fazóna. Pak, s  malým nebo

Obr. 4. Obálka textu nazvaného Záhady (mystéria) včely medonosné od  Western Bee Keeper (Západní včelař – pozn. překl.). Bylo by těžké opomenout kni-hu, která byla označena podtitulem „Jak včely ochočit a  jak s nimi zacházet“. Tyto knihy typicky podávaly základní biologii a vedení včely a propagovaly určitou konstrukci úlu.

75

žádným varováním, přišel bombový šok, masakro-vání plástů zavíječem voskovým. Uspořádané plásty, zvláště slabých včelstev, náhle pohltily masy chao-tických pavučin. Slabá včelstva (obvykle lehké úly) v době před zavíječem voskovým, místo hladovění během zimy a s minimálním výnosem medu, který by promrhala, došla až k vysíření. Nyní se tyto úly staly molími fabrikami. V myslích včelařů musel být masakr zveličován. Z dob trvání poklidných obdo-bí, se škůdců prostými včelami, pro přinejmenším generaci včelařů, to bylo vše, co věděli. Teď to byl ztracený ráj, který se nikdy nevrátí.

Není překvapením, že mnozí včelaři své úly opustí, protože přechod do světa včelaření se zaví-ječem voskovým nejsou schopni ustát. Tato situa-ce připomíná situaci, když v roce 1987 do Ameri-ky přišel roztoč Varroa. Někteří včelaři, kteří znali pouze jednodušší doby bez roztoče Varroa (ale se zavíječi), to vzdali a nikdy se do komplikovanějších podmínek ošetřování včelstev s protivnými roztoči neodvážili.

Přeložil: Aleš DAVID

Zavíječ voskový a jak jsme prožili historii s roztoči Varroa

(Dr. Wyatt A. Magnum, American Bee Journal, 2012, č. 2, str. 151–153)

Souhrn: Zavíječ voskový působil v  19. století v Americe podobné škody, jako dnes roztoč Varroa. Důkazem jsou důmyslné konstrukce pastí na zaví-ječe.

Minulý článek popisoval, jak se vlastně zavíječ voskový nedostal se včelami do Ameriky. Včely při-cházely do  Ameriky začátkem šestnáctého století, ale zavíječ se prokazatelně neobjevil dříve, než ko-lem roku 1806. Po jeho zavlečení zavíječ zlikvidoval značný počet včelstev a přinutil tak mnoho včelařů, aby opustili svá zbylá včelstva. Tak, jak zavíječ zapla-vil celou zemi, způsobil spoušť, nic jiného nemohlo být větším ničitelem včelstev a to zůstalo v myslích tehdejších amerických včelařů. Ten pocit zmaru je provázel po desetiletí. Jejich znalost biologie zavíje-če voskového byla velice malá a včelaři se proto sou-středili na konstrukci úlů, ve kterých by byli schop-

ni si s tímto hmyzem poradit. Níže popisuji dva úly, které jsem byl schopen objevit a k jednomu z nich jsem byl schopen nalézt i  originální dokumentaci

(nikoli kopie). Druhý úl nám dokonce ukazuje, že náš boj s  roztočem Varroa si je v  něčem podobný s  našimi včelařskými předky, kteří zápasili ve  své době se zavíječem. Proto není divu, že někteří nazý-vali zavíječe voskového včelím vlkem.

V roce 1849 si J. A. Dugdale ze Selmy, Ohio, dal patentovat svůj „Včelí úl, ve kterém se včely nerojí a  je můr prostý“ (viz obrázek 1). Byl konstruován

Obr. 1. Dugdalův úl ukázaný v dokumentu, který po-skytuje včelaři právo (za USD 5,00) postavit a pou-žívat jeho patentovaný úl. V  pravé části obrázku je předek úlu se čtyřmi vstupy a malý průřez blízko dna, který je určen pro zavíječe. Nalevo je zadní část úlu, kde jsou zobrazena okýnka čtyř nástavků, které byla vložena do  těla úlu a  dvířka mezi dvěma spodními nástavky.

Obr. 2. Neuvěřitelně vzácná miniatura Dugdalo-va úlu ukazuje přední dvířka úlu otevřená jako je to na pravé straně u obrázku č. 1. Tento malý úl je zřejmě vzorek, který měl k dispozici prodejce. Jedná se o malou repliku, která se snadno nosila a sloužila k prodeji patentových práv (jak je uvedeno na doku-mentu u obr. č. 1). Každý vchod, který byl nastaven zpět do úlu, měl svoje česno. Střední vodorovné členě-ní oddělovalo vchody do úlu a tím rozdělovalo včely na dvě včelstva. Povšimněte si, že když včelař zavřel dvířka, zbyl tam dost velký prostor pro včely seskupe-né u vchodu.

76

tak, aby v něm mohla být umístěna dvě včelstva. Pár „vchodů“ – horní a dolní – byl vlastně česny jednot-livých včelstev. Přístup do úlu byl zadem, a to tak, že bylo možno zavřít zadní dvířka, která zakryla všech-ny vstupy, ale stejně zbylo místo mezi nimi dvířky. A v tomto prostoru dvířka nerozmačkala včely, které se zde shlukly, zvláště v teplých letních nocích, kdy jsou zavíječi nejaktivnější. Ve  dvířkách byl zasíťo-vaný otvor, který poskytoval ventilaci při zavřeném úlu. Všeobecně se mělo za to, že zavíječ voskový se snaží do úlu vniknout zejména v noci. Takže se to praktikovalo tak, že zasíťovaná dvířka se navečer za-vírala a ráno otevírala (viz obr. 3). Dugdale předpo-

kládal, že i přesto zavíječ by mohl do úlu vniknout, a proto je zavedl do zvláštní komory, která sloužila jako past. Pod všemi čtyřmi vstupy do úlu a zavře-nými dvířky zůstala otevřená malá štěrbina, která byla dost široká pro můru, ale ne pro včelu. Uvnitř úlu štěrbina vedla do tenké trubičky, která původně končila v  nádržce, která byla naplněna arsenikem a  vodou, které byly určeny na  usmrcení zavíječe. V této „můří komůrce“, jak ji Dugdale nazýval, bý-valy i kousky starého včelího díla, které měly zavíje-če nalákat. Jakmile staré plásty byly pokryty pavuči-nou, doporučoval, aby byly spáleny. Na zadní straně úlu byla malá dvířka, která se otevírala do  „můří komůrky“, což umožňovalo včelaři odstranit hmyz bez vyrušení včelstva (viz obr. 4).

Včelstva byla umístěna ve  dvou odnímatelných nástavcích, jedno nad druhým a  na  každé stra-ně byla „můří komůrka“. Přebytek medu se dával do horního nástavku a med, který nebyl navíc, včet-ně plodu, byl v  dolním nástavku. Každý nástavek měl vzadu skleněné okýnko, kterým včelař sledoval, kdy je který nástavek plný. Aby se včely mohly vol-ně vertikálně pohybovat mezi oběma nástavky, byly mezi nimi díry. Na konci nástavku – proti okýnku – byl další otvor, který odpovídal vstupnímu otvo-ru do nástavku, kterým včely mohly vyletovat buď

z  vrchního či spodního prostoru. (Horní nástavky byly mezi sebou horizontálně propojeny dírami, takže se včely mohly pohybovat ve  všech čtyřech nástavcích a vytvořit tak velice silné včelstvo. Tyto

otvory je možno vidět na pravé straně obr. 4. Anebo by tyto otvory mohly být uzavřeny tenkým plátkem vsunutým mezi horní nástavky a tím by byla vytvo-řena dvě separátní včelstva). Dugdale si vytkl za cíl, že jeho úl se stane noční pevností proti invazi zaví-ječe. Návrhář dalšího úlu se smířil s myšlenkou, že můra se dostane do úlu, ale udělal past na její larvy. Tato stará past byla navržena v  padesátých letech 19. století a je na vlas podobná současnému zasíťo-vanému dnu a lepkavé podložce, které se neobjevily

Obr 3. Předek úlu, dvířka otevřená (vlevo) a zavřená (vpravo). V obou případech však zůstane při dně ote-vřený malý průřez pro zavíječe. Denní otevírání a za-vírání dveří byla zajisté fuška, ale nepřímo to uka-zuje, co byli včelaři ochotni udělat pro zajištění před zavíječem, který byl metlou začátku 18. století. Stejné věci děláme dnes, abychom se chránili před roztočem Varroa, který je metlou dnešních dní.

Obr. 4. (vlevo) Detail zadní strany úlu s  otevřený-mi velkými dvířky jako na  levé straně obr. 1. Vlevo jsou zavřená dvířka „zavíječové komůrky“ (šipka vlevo). Napravo jsou dvířka otevřená (šipka vpravo) – ukazují tenkou trubičku, která vede z přední strany úlu. Jakmile motýl vleze do tohoto prostoru, není schopen nalézt konec trubičky, která se nedotýká stě-ny a tím je zavíječ uvězněn. Na pravém obrázku jsou některé nástavky částečně povytaženy, aby bylo vidět, jak je včelař vyjímá. Obr. 6. (vpravo) Předek úlu se zobrazením čtyř vstupů. Pod každým spodním ná-stavkem je mělká zásuvka (v tomto případě částečně otevřená). Vysvětlení je níže.

Obr 5. Vzácná brožura vysvětlující princip platfor-mového úlu Sylvestra Davise. Obrázek ukazuje úl ze zadní strany, proti vstupním otvorům, kde včelař mohl pozorovat včely. Na základně je osm nástavků s okénky. Na jednom spodním nástavku je vidět zá-věrku, která zamezí světlu, aby procházelo okýnkem. Nástavky zaplňují pouze přední část plošiny a zadní je ponechána volná. Dvě velké zásuvky (jedna je zob-razena jako částečně zavřená) sloužily jako krmítka. Když byly zavřeny, včely do nich lezly škvírou v zá-kladně. Včelař mohl pozorovat pohledem přes okýnko, když bylo krmení spotřebováno.

77

v americkém včelařství více než století, kdy se včela-ři museli vyrovnat s dalším hmyzem, který způsobil katastrofu, tj. s roztočem Varroa, který přišel v roce 1987. 26. 7. 1853 si nechal Sylvestr Davis z  Clare-montu, New Hampshire, patentovat svůj „úl na zá-kladně“. Davisův úl sestával z osmi nástavků, které byly umístěny na  „základně“ (viz obr. 5). Ve  čty-řech spodních nástavcích byl plod a  běžné zásoby medu. Jakmile včelstvo zesílilo, včely začaly ukládat med v horních čtyřech nástavcích. Všechny nástav-ky měly vzadu skleněné okénko, aby bylo vidět sílu včelstva a stav medových zásob. Typické pro tento úl byly díry uvnitř úlu, které umožňovaly horizontální i vertikální pohyb včel. Přímo pod každým ze čtyř spodních nástavků bylo na přední straně úlu česno. Každé česno mělo malou otáčivou dřevěnou západ-ku, aby česno mohlo být v případě potřeby zavřeno (viz obr. 6).

Osm nástavků sedělo na  nejneobvyklejším díle úlu – na dně. Dno je asi pět palců hluboké a pře-sahuje asi 25 cm na zadní straně úlu. Těžká pletená kovová mřížka pokrývá vršek dna. Strany a  spo-dek jsou napevno spojeny do  dřeva. Čtyři spodní nástavky nemají dno, čímž nečistoty padající ze včel jsou z nich „vyčesávány“ tím, jak prolézají drá-těnou mříží a shromažďují se v čtyřech mělkých zá-suvkách (po jedné pod spodními nástavky). Včely se nemohou pod drátěnou mřížku dostat, aby odstra-nily spad, což je mimořádně atraktivní pro larvy za-víječe voskového, které se zde líhnou z vajíček, která kladou včelstva napadající motýli. Ochranný útulek slouží jako past na zavíječe určený k tomu, aby ne-

nechal larvy odejít a vystoupat do včelstva (viz obr. 7). Včelař pravidelně vyndává zásuvky a odstraňuje z  nich nečistoty a  larvy. Starou drátěnou síťovinu, kterou si můžeme představit jako varoadno, ploché zásuvky, ve kterých jsou nečistoty (které lákají larvy, aby v nich zůstaly) slouží jako lepivé podložky (pou-ze rozdělené na sekce) pro boj se zavíječem v dáv-ných dobách, kdy tento motýl představoval nejniči-vější nebezpečí pro včely (viz obr. 8).

Včelaři přičítali ztráty včelstev zavíječi i   v  pří-padech, kdy nebyli primární příčinou, ale včelstva zničili až následně. Například sucho mohlo oslabit včelstva. Bez vedení včelstev tak, aby mohla být spo-jována, si zavíječi vybírali postupně nejslabší, ničili jejich plod a  úly přeměnili na  „továrny na  výrobu zavíječe voskového“. Nebo včelstva se hodně rojila a tvořila mnoho porojů a původní včelstvo zůstalo slabé, všechen plod zůstal neobsednut, což za  tep-lých nocí bylo pro zavíječe velice atraktivní. Zde platilo staré doporučení, aby druhý a třetí poroj byl vrácen do původního včelstva, aby byla spíš zacho-vána síla včelstva než převládla snaha o vytvoření co největšího počtu nových včelstev. (To samozřejmě funguje pouze za  předpokladu, že všechny dcery--matky se vylíhly nebo pouze jedna z nich zůstala v původním včelstvu. Podle mých zkušeností, včel-stvo, které vzniklo z  poroje se už nevyrojí i  když

v něm je několik, v úle se volně pohybujících matek, tzn. žádná z  nich není včelami uvězněna ve  svém matečníku. A také dítě obvykle na jaře pozoruje úly, aby zjistilo, ze kterého úlu se včely vyrojily.) Tak bylo známo, ale ne široce akceptováno, že silná včelstva jsou sama schopná se ubránit invazi zavíječů a  to

Obr. 7. Spodní nástavky jsou odstraněny a je ukázá-no zasíťované dno s dvěma mělkými zásuvkami, kte-ré jsou částečně otevřené. V případě, že síť je ucpaná propolisem, na  jeho odstranění je nutná velká opa-trnost. Poté, co jsem včely choval ve  100 nástavko-vých úlech se zasíťovanými dny jsem vypozoroval, že včely začnou propolisem tmelit od okrajů ke  středu. I když včely velice zřídka budují divočinu tak, aby se dotkla dna, někdy se stane, že se některé plásty zbor-tí horkem a spadnou na dno, což je problém starého způsobu včelaření, tj. s úly s pevnou stavbou (nikoliv na rámcích).

Obr. 8. Nákres základny (půdorys). Vlevo jsou čty-ři sekce pod nástavky v různých stádiích dokončení. Vrchní je prázdný, pod ním je sekce se zásuvkou a se zasíťováním u  dvou spodních. (Zásuvková krmítka se vysouvají vpravo). Toto je zásadní verze úlu se zasíťovaným dnem z padesátých let XIX. století s dě-lenými lepkavými deskami majícími za úkol kontrolu výskytu zavíječe voskového

78

Souhrn: Projekt Hobos vzbudil na  celém světě zájem školáků o včely. Med, propolis, pyl a jiné vče-lí produkty už známe. Včely ale nabízejí mnohem víc. Skutečně ideální výukové téma nabídly včely v  loňském létě studentům desáté třídy gymnazia ve Würzburgu. Zprávu o tom podává náš redaktor Karl Bauer.

V  posledních předprázdninových dnech není snadné studenty gymnazia nadchnout pro nějaké nové téma. Když jim jejich učitel představil v  no-vodobé učebně téma „včely“, neočekával od  nich velkou pozornost. Seznámil je s internetovým pro-jektem „HOBOS“, kde HO znamená Honig (med), B znamená Biene (včela), O znamená online, S pak

studie. Tento projekt vede v rámci BEEgroup (pra-covní skupina včela) na  univerzitě ve  Würzburgu profesor Jürgen Tautz. Když se Tautz díky svému učiteli profesoru Martinu Lindauerovi (žáku nosite-le Nobelovy ceny Karl von Frische) seznámil s or-ganizmem včelího společenství, byl tím fascinován. Jako vedoucí ústavu zkoumá teď se svými spolupra-covníky chování včel, a to z různých hledisek.

Včely nás spojujíJedním z  těchto projektů je HOBOS. Ten nabí-

zí všemožné informace o  včelách, od  historického vývoje včely, přes včelařské řemeslo, až po  spole-čenské, náboženské, sociální a  filozofické aspek-ty. Odedávna až po  současnost byla včela znakem bohatství a blahobytu. Ať už ve výtvarném umění, literatuře, hudbě nebo v technice, hrály včely po více než dva tisíce let v  rozličných podobách důležitou úlohu. Včely nám dokazují genialitu přírody. Ar-chitektura plástů, jejich zakládání a  výstavba, jsou jedním z příkladů. Jsou nejen krásné na pohled, ale i vysoce účelné. V žádné jiné struktuře by se úlové zásoby nedaly přes zimu uchovat. Chov včel existuje ve všech zemích a kulturách světa. Výměna poznat-ků o včelách spojuje národy, i když hovoří různými jazyky.

Všestranné učeníPrvořadé jsou přirozeně aspekty přírodovědecké.

Zde nejde o  stará podobenství o  květech a  včelič-

proto, že včelaři začátku 18. století neuměli včelstva vést k tomu, aby byla silná. Nechávali včelstva, aby se rojila, aby zvyšovali nebo zachovávali počet úlů, což nepřímo pomáhalo zvyšování počtu matek mís-to toho, aby nevědomky spoléhali na výměnu ma-tek, což zdaleka není tak jisté.

Zavedení rámků v úlech – v roce 1853 – umož-nilo kontrolu jednotlivých plástů a přineslo revolu-ci do vedení včelstev, i když někteří včelaři ze staré školy se divili, proč jsou tyto novinky vůbec potřeba. Konec konců genetika včelstev a jejich vedení bylo v podstatě ve slepé uličce a proto tyto nové metody boje proti zavíječi byly, byť s nevolí, včelaři přijímá-ny. S dovozem italských včel se včelstva lépe vypo-řádala se zavíječem než když se chovaly pouze včely původem z  Anglie a  ostatní kontinentální Evropy. I přesto bylo vedení včelstev komplikovanější. Slabá včelstva s otevřeným plodem, zvláště v letním ved-ru, potřebovala pozornost a nemohla být zanedbá-vána. Uskladněné plásty v teplém počasí musely být pod nějakou stálou ochranou před nájezdy motýlů.

V  moderním podání se tento starý příběh hodí na  současného nepřítele, kterým je roztoč Varroa.

V porovnání s likvidací včelstev, jak tomu bylo v za-čátku invaze roztočové nákazy, se zdá, že se blížíme k tolerovatelné slepé uličce s mikroskopickým hmy-zem, který v minulosti zapříčinil, že všechny moje včelnice byly plné včel se zdeformovanými křídly, které tupě lezly a snažily se dostat do svých příbytků. Na varroázu rezistentní/tolerantní chovy včel (což je genetická výzva) zasíťovaná dna, lepivé desky (upra-vené včelí úly) v kombinaci s  integrovanou ochra-nou proti škůdcům (komplikovanější vedení včel-stev) jsou našimi realitami v současném včelaření.

Pohlížíme-li na  celou věc z  historického hledis-ka, zavíječ voskový a roztoči Varroa sdílejí některé kritické podobnosti. A  pochybuji, že včelaři bu-doucnosti se vůbec budou zamýšlet nad tím, jestli včely v  Americe vždycky měly varroázu stejným způsobem, jako v  minulosti se mělo za to, že v Americe vždycky ve včelstvech byl zavíječ voskový.

Poděkování:Autor děkuje Suzanne Summer za její komentář

k rukopisu.

Přeložil: Ing. Milan DANÍČEK

To je něco!(Karl Bauer; ADIZ/die Biene/ Imker Freund, 2012, č. 3, s. 22–23)

Projekt HOBOS spojuje školáky po celém světě pomo-cí internetu.

79

kách, kterými se vysvětlovala sexualita. V projektu HOBOS byl vyvinut ucelený výukový a učební plán. Včelí společenstvo představuje organismus, který zajišťuje tepelné hospodářství, péči o plod, výživu, ochranu a  celou jeho existenci. Kde lze spojitosti mezi dědičností a  genetikou názorněji představit než na  včelách? Vývoj potomstva utváří charakter každého včelstva. Také včela jako jedinec nabízí vědecká témata: Jak funguje její vizuální vnímání, orientace v prostoru a jak působí její instinkty? Jak se mění její tělesná teplota při plnění jednotlivých úloh? HOBOS vytváří učební osnovu, která se dá

elegantně přizpůsobit školním ročníkům i  výuko-vým metodám učitele. Tím vzbudí u  žáků zájem o tento vědní obor a přitáhne je k hlubšímu studiu.

Nasazení nejmodernější technikyKoncept je mnohostranný a každému něco nabí-

zí. HOBOS průběžně udržuje a aktualizuje databázi pro praktickou výuku. Do  účelných tabulek, které lze stáhnou z internetu, lze zanášet aktuální hodno-ty. Skupina BEE ve Würzburgu má k dispozici různá měřicí zařízení.

Meteorologická stanice zaznamenává všechny charakteristické údaje. Dále se sleduje sluneční zá-ření a na zeleninovém záhonu v ústavní zahradě se měří vlhkost půdy a  rostlinných listů. Rychlostní detektor zaznamenává atmosférické změny v  elek-trickém poli. Tyto se pak dají spojit s daty, která po-pisují poměry ve včelstvu. Za tímto účelem je jedno včelstvo osazeno mnoho přístroji. Výlety a  přílety včel zachycuje kamera na  česně a  různé senzory sledují aktivity na rámcích. Kolísání teplot měří 13 tepelných čidel. Jedinečný je pohled dovnitř úlu: Endoskopické kamery s  mikrofony snímají v  reál-ném čase jak obraz, tak i zvuk. Řada vysoce citlivých

elektronických čidel zachycuje a vyhodnocuje další data. Několika úlovým dělnicím byl hned po  vy-líhnutí na  hřbet hrudního článku přilepen senzor, který sleduje jejich pohyby v průběhu měnících se úlových prací. Stav zásob sleduje úlová váha.

Všechna zjištěná data zaznamenává a  vyhod-nocuje počítač. Zobrazí je v  souřadnicové sousta-vě v  názorných křivkách. Ty například ukazují, že včely zastaví svou letovou činnost dvě hodiny před bouří. Dále se dá vyčíst souvislost mezi příjmem vody u rostlin a přínosem nektaru do úlu. Snímky osmičkových tanečků přesně ukazují, kterým smě-rem nutno za snůškou letět.

V celosvětové sítiUpřeně hledí gymnazisté na  obrazovky škol-

ních počítačů. HOBOS totiž umožňuje srovnávat místní data s obdobnými daty na  jiných kontinen-tech. A právě toto podle vynálezu profesora Tautze

Úlová dělnice s nalepeným čipem, kte-rý snímá data po celý její život.

Profesor Tautz před úlem HOBOS.

Zadní strana úlu HOBOS s vývody tep-loměrů, mikrofonů a endoskopů, které živě přenášejí data a obrazy z vnitřku úlu.

80

Souhrn: Typy pro témata na  seminář o  včelách s laickým obecenstvem.

Je mojí vášní mluvit o včelách a oslovovat i  lidi, kteří se včel bojí a práce s tisíci kusy nebezpečného štípajícího hmyzu není v centru jejich zájmu. Větši-nou jsem tichý, rezervovaný člověk, který se ostýchá být středem pozornosti. Když mám ale prezentaci, tak jsou v  centru pozornosti včely a  já se stávám pouze prostředníkem poučení a  zábavy. Někteří lidé, kteří mě znají, jsou překvapeni, když mne slyší mluvit s  velkým zaujetím o  tématu, které mě moc baví – o včelách.

Jako přednášející zaměřuji pozornost na odezvu širokého obecenstva. Když už si uspěchaní lidé udě-lají čas, aby si mne poslechli, chtěl bych, aby odchá-zeli s úsměvem, s informacemi a zároveň pobaveni. Než prezentaci oficiálně zahájím, pošlu nějaké ob-rázky do obecenstva a zeptám se: „Která z těch včel je matka, co myslíte?“ nebo „Vidíte ten rámeček? Vidíte na něm, jak vypadá med v úlu, když ho včely zavíčkují voskem. Jsou to 4 libry medu.“ Baví mne vzbuzovat zájem přítomných tak, abychom si navzá-jem porozuměli.

Když moje prezentace začne, velká obrazovka v popředí místnosti ukáže matku na plástu obklope-nou dělnicemi a několika trubci. To mi usnadňuje mluvit o třech typech včel a jejich životních rolích. Upozorním na  matčin dlouhý „zadeček“ a  ukážu na  něj laserovým ukazovátkem. „Tři části včelího těla jsou hlava, hrudník a zadeček.“ Kdykoli použiji nějaké slovo, o kterém si nejsem jist, že ho obecen-

stvo zná, tak ho vysvětlím. Např. larva. „Larva je ja-kýsi bílý červ, který má tvar písmene „c“ a je uložen na dně buňky. A teď, co je to buňka?“ V tuto chvíli

vytáhnu rámeček s buňkami a ukážu, že každá buň-ka má tvar šestiúhelníku. Nejen děti se musí učit, ale i dospělí mají různý stupeň vědomostí. Mám rád okamžik, kdy si lidé přestanou povídat mezi sebou, sedí tiše a  upřeně mne pozorují. Líbí se mi, když něco říkám obecenstvu a ono odpovídá skutečným zájmem.

vzbuzuje zájem mladých lidí, kteří jsou obeznámeni s  elektronickým informačním systémem. Dokonce i u těch, kteří o včele vědí pouze to, že od ní mohou dostat žihadlo. Nyní se zájmem a potěšením komu-nikují se stejně naladěnými lidmi v dalekých zemích a spřádají společnou síťovinu s kolegy z Belgie, Jor-dánska, Číny, Chile a  východní Afriky. Při tom si

vyměňují své zkušenosti. Basma se spojí s Ali, jor-dánskou princeznou, a tak potvrdí, že tento meziná-rodní učebně výukový program, který dosud fungo-val na osmi školách (od škol základních až po elitní gymnázia), je použitelný po celém internetu.

Hledají se sponzořiAby profesor Tautz svůj program zafinancoval,

založil podpůrný spolek, v  jehož těžišti stojí heslo „učit se a  vyučovat“. Současně otvírá nové obzory i těm, kteří dosud o životní prostředí a přírodu ne-měli žádný zájem. Nedopusťme, aby tato nadějná rostlinka uschla. Dary přicházejí bohužel jen zřídka, i když mezinárodní chemické koncerny už projevují zájem.

HOBOS je celosvětová učební a výuková platfor-ma, která si zaslouží podporu.

Internet: www.hobos.de

Přeložil: Ing. Jiří HÁSEK

Meteorologická stanice HOBOS, která sou-běžně snímá data o počasí, ovzduší a půdě.

Jak vedu vzdělávací semináře o včelách(Don Snoeyink; American Bee Journal, 2012, č. 4, s.335–337)

Obr. 1. Foto mého ukázkového úlu zvenčí. Plodový rámek je dole a rámek se zavíčkovaným a nezavíčko-vaným medem nahoře. Horní rámeček nemá základ a není úplně osazen včelami.

81

Ať už mluvím k dospělým, dětem nebo smíšeným skupinám, zkouším sledovat každého z nich očima. Lidé se cítí více zapojeni, když s nimi udržuji oční kontakt. Když si všimnu, že někdo na mne dobře ne-vidí, změním místo. Jestliže jsou lidé více zapojeni, více se naučí. Je pravda, že naše uši zachycují zvuky, ale naše oči jsou také vlastně sluchovým nástrojem.

Někdy jsou lidé unavení a ospalí. Dá se to pochopit ve chvíli, kdy se pohodlně posadí a relaxují. Nesta-rám se o jednu nebo dvě osoby, které klimbají, zvláš-tě když jde o skupinu seniorů. Ale v případě, že lidé vypadají, že se nudí, děti jsou neposedné a dospě-lí si povídají mezi sebou, je čas něco změnit, např. můžu změnit hlas, mluvit hlasitěji nebo tišeji: můžu se přemístit na pódium, aby mě lidi mohli sledovat

z jiné perspektivy. Nějakým způsobem se mi podaří obrátit jejich pozornost zpátky k  tématu. Popisu-ji a ilustruji, co se stane, když matka klade vajíčka. Používám při tom ukazováčku jako vajíčka včely, které je čerstvě nakladené na dně buňky. Vajíčko je uloženo na dně buňky tři dny. Když se klube, nepři-jde žádné „bum“ (zde předvedu hlasem) jako když

se klube kuře. Ale natáhne se (zde předvedu pro-středníkem stočení, natažení proti mé druhé ruce) po celé buňce, kde bude krmeno mnohokrát za den dělnicemi.

Moje vzdělávací semináře přinášejí tolik infor-mací, že se někdy divím, že lidi nepřehltím. Moje manželka a děti jsou mi přísnými kritiky a největ-šími pomocníky a většinou od nich slyším, že jsem příliš technický. Tak jsem se rozhodl začít svoje přednášky od začátečnické úrovně a později přechá-zet k více informacím a technickým detailům o vče-lařské práci. To už jsou přednášky pro ty, kteří touží slyšet víc. A problém je vyřešen. Najdou se lidé, kteří jsou do bodajícího hmyzu stejní blázni jako já.

Doporučuji na  konec přednášek zařadit čas na  diskusi. Jestliže seminář trvá hodinu a  půl, dá se zařadit takový čas i v průběhu. Někteří lidé jsou

nervózní, když se nemohou zeptat a budou dál po-slouchat pozorněji, když dostanou možnost se ptát. Děti někdy už nechtějí klást otázky, ale místo toho se začnou zajímat o jiné věci, např. si vyprávějí o babič-ce a jejím novém štěněti nebo jak si užily narozeniny svého kamaráda. Pokud k tomu dojde, mohu se ještě zkusit zeptat, jestli někdo nemá nějaký další dotaz, ale většinou to znamená, že ideální čas na  otázky už je pryč a můžeme pokračovat v přednášce. Vět-šinou jsem ale překvapen, jak bystré dotazy přichá-zejí od dětí a je mi to odměnou za dobře zvolený čas na diskusi. Opakuji otázku z popředí místnosti, aby ji všichni slyšeli. To vždycky dává čas mluvčímu, aby si rozmyslel nejlepší odpověď. Pokud se diskuse po-vede, dává možnost rozšířit množství informací zís-kaných v prezentaci. Navíc to podpoří sebedůvěru Vás jako včelaře, pokud se Vám podaří přežít něko-lik takových besed s otázkami a odpověďmi a zna-mená to užitečnou zpětnou vazbu. Jestliže děti sedí na  zemi přede mnou a  jedno z  nich klade otázky, rád se posadím u tazatele a vezmu si ho na klín a za-tímco dítě mluví, tak se na něj dívám. Někdy jsem třeba jediná osoba, která mu tak pozorně naslouchá a udržuje s ním oční kontakt. Tím mu chci dokázat,

Obr. 2. Tady pořádám seminář pro děti. Velká obra-zovka v popředí ukazuje živý náhled na to, co se děje v ukázkovém úlu.

Obr. 3. Toto foto ukazuje mě s hlubokým ukázkovým úlem (ne středním, zmiňovaným v článku.)

Obr. 4. Včelí úl a stůl s medem. V popředí je plakát s obrázky.

82

že si ho vážím a beru vážně, na co se zeptá. Jestliže se dítě zarazí, když se zkouší na něco zeptat, dívám se radši na zem a nechám mu trochu času. Někdy se dětem nedaří se zeptat, tak jim říkám „OK. Klid-ně zvedněte ruku ještě jednou, až se rozmyslíte.“ Ať mluvím s dětmi nebo dospělými, používám spisov-ný jazyk.

A co peníze? Názory na to, zda by měl člověk žádat finanční odměnu či nikoli, když hovoří o  včelách, se různí. Lidé, kteří se zajímají o přírodu a o včely konkrétně, jsou zvláštní případ a  já tleskám všem, kteří to dělají dobrovolně. Ačkoli jsem do jisté míry dobrovolníkem, účtuji si poplatky za med a za své semináře o  včelách. Přijde mi to fér, vzhledem k času a penězům, které do včel investuji. Někdy se cítím provinile, když si nechávám zaplatit za něco, co miluji, ale pomáhá mi to kompenzovat náklady na moji včelařskou vášeň. Když ukážete lidem živé včely, může je to odradit, ale zároveň může to být klíč k  pochopení. Používám přenosné pozorovací úly, které drží dva středně široké rámečky mezi skly k  pozorování a  obsahují dalších pět rámků uvnitř. Ukazuji označkovanou matku na rámečku s plodem ve  všech stadiích vývoje, dokud nedojdu k  rámku s klubajícími se včelami. Lidé jsou fascinováni sle-dováním včely, která si prožvýkává cestu ven a klube se z buňky.

Čerstvě vylíhnuté včely zanechávají otevřené buňky, do kterých může matka znovu klást. Když vidím matku, jak dloubá hlavou do otevřené buň-ky, říkám: „Sledujte, matka se chystá klást vajíčko.“ Během několika sekund skutečně naklade vajíčko a já můžu říct: „Za dvacet jedna dní se bude líhnout nová dělnice z této buňky.“ Pro druhý vystavený rá-mek, se snažím najít jak zavíčkovaný, tak nezavíč-kovaný med. Prohlédnu téměř všechny moje úly se středně hlubokými rámky a  vypátrám nějakých pět až deset včelstev v mém včelíně, vhodných pro náhradní matku. Některý z nich s kladoucí matkou může být používán dočasně v  pozorovacím úle. Jestliže mám mít v sobotu program, sleduji pozor-

ně předpověď počasí, abych věděl, který den, jestli ve  středu nebo ve  čtvrtek, bude nejlepší připravit přenosný úl. Rád ho mám připravený nejméně dva dny předem. Tak mám dostatek času vyřešit případ-né problémy, pokud se mi např. nepodaří najít mat-ku nebo náhodně zahyne nebo nejsem spokojený s uložením plástů.

Ještě než začnu s prohlídkou živých včel, vysvět-lím skupinám pravidla sledování úlu. Na obou stra-nách úlu mám umístěné cedulky „eyes only please“ (prohlížejte pouze očima, prosím). Je to nenásilná forma, jak říci: „Nedotýkejte se. Uvnitř jsou tisíce kusů jedovatého štípajícího hmyzu, a když se úl ne-opatrností otevře, budeme všichni v  problémech.“ Zdůrazňuji obecenstvu, že nechci nic jiného, než aby si odnesli pouze dobré vzpomínky. To obvykle vyvolá nervózní smích, a z toho poznám, že pocho-pili. Také si sebou nosím veliké prostěradlo a sprej, abych mohl zahnat včely, pokud by došlo k něčemu neočekávanému. Pořadatele informuji ještě před akcí, co budeme dělat, pokud se úl otevře. Použi-ji prostěradlo a  sprej a  vy můžete zhasnout světla a zorganizujete spořádaný odchod diváků.

„Ještě se bojíte?“ ptám se napůl žertem. Zažil jsem, jak děti bouchaly na  sklo ukázkového úlu. „Nedělejte to,“ řekl jsem. Lidé, kteří mne slyšeli, se divili, že pouhé zabouchání na sklo může rušit vče-ly. Tito lidé jsou bolestí včelařů a ukážu ne cedul-ku „eyes only“. Většina návštěvníků se však chová uctivě a slušně a děkují mi za předvedení živých včel a vysvětlení, jak vypadá matka a co se děje se všemi těmi lezoucími včelami.

Vysvětluji, jak včely hledají nektar a jak z něj vy-rábějí med a jak se tento med dostává z plástů. Rád sleduji oči diváků, když zvednu plást a  ukážu ho z obou stran, aby viděli zavíčkovaný med, a ukážu jim také láhev s tekutým medem. Vysvětlím jim, že med v láhvi je tentýž jako med v plástu. „Takhle vy-padá, když ho včely vyrobí. Nic jsem nepřidal. Pře-kvapuje mne, jak si málokdo uvědomuje, jak čistý produkt med je.“

Obr. 5. Středně hluboký pozorovací úl, připravený k předvedení .

Obr. 6. Předvádění včel v pozorovacím úle.

83

Souhrn: Článek se věnuje komentáři nad novými zjištěními Evropského úřadu pro bezpečnost potra-vin (EFSA), které jsou obsaženy v  jeho vědeckém stanovisku k hodnocení testů vlivu pesticidů na vče-ly s  přihlédnutím k  současné situaci. Článek dále nahlíží do budoucího dění, které následuje po zve-řejnění stanoviska úřadu EFSA.

Úvod

V květnu roku 2012 vydal Evropský úřad pro bez-pečnost potravin (EFSA, česká a slovenská zkratka EÚBP – pozn. překl.) svoje vědecké stanovisko tý-kající se hodnocení rizik pesticidních přípravků pro včely1. Jde o dokument, který lze bez nadsázky ozna-čit za  klíčový pro včelařskou veřejnost. Stanovisko objasňuje, že v současnosti používané pesticidy, kte-ré jsou zejména používány k moření osiv nebo jsou aplikovány přímo do půdy, byly povoleny na zákla-dě chybného hodnocení. Je proto nutné opětovně vyhodnotit účinky dlouhodobého působení těchto pesticidů v případech, kdy jsou včely vystaveny je-jich vlivu po dobu několika let.

Co si má člověk ve  skutečnosti vybavit, když se zmíní slovo „riziko“? Riziko je pravděpodobnost, že nastane nějaká skutečnost, a to většinou nepříznivá. Riziko výskytu rakoviny je vyšší u  těch, kteří kou-ří, než u těch, kdo nekouří. Podobně podstupujeme vyšší riziko v  případě, že usedáme za  volant auto-mobilu poté, co jsme požili alkohol, než v případě,

1) Plný název stanoviska úřadu EFSA z  května 2012 je „Scientific Opinion on the science behind the development of a  risk assessment of Plant Protection Products on bees (Apis mellifera, Bombus spp. and solitary bees)”, ke stažení na adrese http://www.efsa.europa.eu/en/efsa-journal/pub/2668.htm (v českém překladu „Vědecké stanovisko týkající se vědeckých poznatků určujících vývoj metodiky hodnocení rizika pří-pravků na ochranu rostlin na včely”)

že řídíme naprosto střízliví. Riziko, že bude v Belgii v letním období pršet, je značně vysoké a rovná se téměř jistotě.

Ve snaze kontrolovat a připravit se na nepředví-dané události vyvinulo lidstvo metody, kterými lze stupeň rizika vyhodnocovat. Používání takových metod je častější, než bychom si na  první pohled mohli myslet. Lze to ilustrovat na příkladu výpočtu výše pojištění proti požáru nemovitosti či pojištění vozidla. Pravdou je, že my všichni můžeme a  taky v  našem  každodenním životě skutečně provádíme hodnocení rizik. Kdo z nás se nepodíval na oblohu předtím, než vykročil z  domu, a  ve  spěchu nesáhl po deštníku pro případ, kdyby náhodou?

Toto nutkání předvídat nepředvídatelné lze rov-něž sledovat v úřední rovině. Velká většina orgánů státní správy provádí hodnocení rizik nebo vlivu na-vrhovaných opatření v případě, že je potřeba schvá-lit něco, co by mohlo ovlivnit stávající situaci. Ku-příkladu v Evropské Unii je vždy vyžadována studie hodnocení vlivu jakékoli látky či technologie, která může znamenat riziko pro zdraví člověka, jiných organismů a  pro životní prostředí obecně. Tímto úředním postupem se řídí hodnocení pesticidů, geneticky modifikovaných organismů, biocidních látek a léků.

Skupina odborníků jmenovaných úřadem EFSA připravila v rekordně rychlém čase podrobnou stu-dii, která zkoumá metodiku hodnocení rizika pesti-cidů pro včely.

Co znamení hodnocení rizik spojených s pesticidy?

Hodnocení každé pesticidně účinné látky či pří-pravku na ochranu rostlin vyžaduje dva až tři roky výzkumných prací a  s  tím spojených nemalých fi-nančních prostředků. Výsledkem tohoto snažení

Rád přidávám pár informací o  medu. Jak chut-ná a jak se mění podle ročního období, v závislosti na květových zdrojích, jak a proč krystalizuje a proč se krystalizovaný med nevyhazuje. Je stále dobrý k  jídlu a  zahříváním ve  vodní lázni získá svůj pů-vodní vzhled. Ukazuji přitom láhev s tekutým me-dem, otočím ji vzhůru nohama tak, aby bylo vidět, jak stoupají vzduchové bubliny. Zmiňuji se také o pastovaném medu a ukážu sklenici tohoto medu s vysvětlením, že Evropané mají pastovaný med ra-ději než tekutý.

Důležitost včely medonosné jako opylovače úrody je téma, o  kterém také rád mluvím, proto-že odvrací mysl lidí od faktu, že včely mají žihadla a  zvyšují v  jejich očích důležitost a  respekt. Když uvedu seznam potravin, které můžeme konzumo-

vat jen díky opylení včelami, jsem sám překvapen. Co dělám se vším tím voskem, který zůstane po vy-točení medu? Včelí vosk by sám mohl být námětem na jednohodinový seminář. Např. svíčky vyrobené ze včelího vosku hoří jasně, jsou relativně bez kou-ře, vyzařují negativní ionty, které pročisťují vzduch. Krém na  ruce vyrobený z  včelího vosku léčí kůži popraskanou mrazem. Sám ho používám a  mám rád.

Je to příjemné sledovat, jak se mně a mé rodině otevírají nové možnosti k  pořádání včelařských seminářů a včelařských školení. Nikdy nevíme, co vzrušujícího nám přinese další telefonát nebo e-mail.

Přeložila: Mgr. Naďa OLMROVÁ

Pokrok v otázce ochrany před pesticidy(N. Simon, Abeille & Cie, 2012, č. 4, s. 25–27)

84

jsou tisíce stran posudků, které musí být posouze-ny kompetentními úřady. Přitom se nestuduje vliv pesticidu na  každý druh živočicha, nýbrž pouze na omezený počet modelových druhů. Pro hodno-cení vlivu látky nebo přípravku na člověka se kupří-kladu používají pokusy na  laboratorních krysách či králících. Včela medonosná naproti tomu slouží jako modelový živočich pro skupinu hmyzu - opylo-vačů. Povolení pesticidu nebo geneticky modifiko-vané plodiny proto musí předcházet studie hodno-cení vlivu (rizika) na včely.

Takové hodnocení rizika v základě spočívá ve sta-novení dávky pesticidu, při kterém je pozorováno toxické působení u včely. Stanovená dávka se porov-ná s množstvím látky, která se nachází v prostředí po  použití pesticidu v  zemědělské praxi. Toto po-rovnání umožňuje učinit závěr, jak velké je reálné riziko otravy včel, a toto riziko klasifikovat (vysoké, střední, nízké a zanedbatelné).

Používané metodické postupy jsou stanoveny v mezinárodně schválených předpisech. V případě včel navrhlo hned několik mezivládních organiza-cí směrnice či doporučení k tomu, jak by měly být toxikologické studie na  včelách prováděny (např. organizace EPPO - pozn. překl.). Tyto organizace se nicméně v minulosti staly terčem značné kritiky ze strany včelařské veřejnosti a  občanských sdružení bojujících za maximální transparentnost při rozho-

dovacích procesech. Zmíněným kritikům se totiž podařilo prokázat, že v procesu schvalování meto-dických postupů k hodnocení rizik na včelu existuje zásadní konflikt zájmů ve  prospěch zainteresova-ných skupin2. Řečeno jinými slovy, byli to odbor-níci z tábora výrobců pesticidů, kteří sami určovali pravidla, kterými se musí řídit při schvalování svých výrobků.

A právě z tohoto důvodu pravděpodobně nebyla stávající metodika hodnocení rizik spojených s po-užitím pesticidů formou postřiku na včely upravena pro potřeby nových látek, které průmysl výroby pes-ticidů nově vyvinul pod názvem systémové pestici-dy. Tím, že ve stanovisku EFSA zaznívá požadavek nutnosti upravit testy pro potřeby nových způsobů aplikace pesticidů, jen došlo k potvrzení kritických hlasů, které se z řad včelařů i vědců specializujících se na problematiku toxikologie včel ozývaly bezmá-la již deset let.

Jak vypadá hodnocení rizik v současnosti?Jedním z  nejběžnějších způsobů aplikace pesti-

cidu v praxi je postřik ošetřované plodiny. I proto je hodnocení rizik spojených s působením pestici-du úzce spojeno s vlastní povahou postřiku: vysoké riziko otravy v krátkém časovém úseku v důsledku

2) Evropská sdružení „European Beekeeping Coordination“ a „Cor-porate Europe Observatory“

85

přímého kontaktu včel s pesticidní látkou. Hodno-cení tak bere v potaz pouze akutní toxicitu příprav-ku.

Akutní toxicita je vyjádřením jednorázového pů-sobení toxické látky na včelu. Pro ilustraci můžeme použít příkladu konzumace alkoholu v krátkém ča-sovém úseku. Příznaky požití alkoholu, které jsou všem známy, mohou vést při vysoké dávce až ke sta-vu kómatu či dokonce smrti. A právě tento typ to-xicity je v současnosti jediným, který se na včelách hodnotí. Tento systém hodnocení má v praxi něko-lik stupňů:

1. Test akutní toxicity v  laboratorních pod-mínkách: hodnocení dávky pesticidu, kte-rá usmrtí včely v časovém úseku 48 hodin. V minulosti používané pesticidy typu DDT vykazovaly až 7000krát nižší toxicitu, než je tomu u látek používaných v současnosti. Kupříkladu 0,0015 µg deltametrinu posta-čuje k usmrcení poloviny testovaných včel. To odpovídá množství 0,0000000015 g/vče-lu. Podobně mohou být pro včely toxické i látky, které se používají při tlumení varroá-zy, a to v případě předávkování nebo nahro-madění účinné látky v úle po opakovaném léčení veterinárními přípravky. Například amitraz je pro včely akutně toxický v množ-ství 50 µg/včelu. To jen ukazuje na  důleži-tost dodržování stanovených metodik pou-žití veterinárních léčiv a pravidelné obměny voskového díla v úlech.

2. Vysoce toxické látky a přípravky používané ve  velkém množství (kg pesticidu/ha) ob-vykle podléhají hlubšímu zkoušení. Doplň-kové testy lze provádět buďto v poloprovoz-ních nebo polních podmínkách. V prvním případě je hodnocení vlivu pesticidů pro-váděno v pokusných izolátorech či proleto-vých tunelech pokrytých síťovinou. V  izo-látorech jsou pěstovány plodiny v  přítom-nosti malých včelstev. Po aplikaci pesticidu postřikem se pozoruje stav včelstev po dobu

několika dnů až týdnů (max. 28 dnů). Testy v polních podmínkách simulují situaci, kte-rá nastane, když se v  praxi uskuteční  ven-kovní postřik.

3. Na základě výsledků testů se přikročí ke kla-sifikaci rizika na vysoké, střední nebo nízké.

4. Pokud je to nutné, lze následně ještě dopo-ručit opatření, která mají dále riziko půso-bení pesticidu na včely omezit, např. nepo-střikovat zemědělský porost za dne nebo in-formovat včelaře o datu, na které je postřik naplánován. Stojí za povšimnutí, že v přípa-dě některých z těchto dodatečných opatření jde spíše o pojistku před stížnostmi včelařů, než o snahu o ochranu včel a životního pro-středí.

Výše uvedený postup je dokonale přizpůsoben potřebám hodnocení vlivu nesystémových pestici-dů aplikovaných na plodinu formou postřiku (rych-lá degradace pesticidních látek účinkem slunečního záření, reakcí se vzduchem apod.).

V  praxi se však vyskytují i  systémové pesticidy, které jsou aplikovány přímo do půdy nebo na osi-vo, příp. setrvávají v životním prostředí po dlouhá léta. V  takových případech nebezpečí nepramení jen z možného přímého kontaktu látky se včelou ná-sledkem postřiku, nýbrž i  z  případného znečištění pylu, nektaru květů či gutační vody, kterou rostliny vylučují spolu s rezidui toxických pesticidů.

Rezidua systémových pesticidů se ostatně mohou dostat do  povrchových vod nebo setrvávat v  půdě po dobu až dvou let v závislosti na typu látky. V ta-kovém případě mohou být pesticidní látky opětovně asimilovány plodinou, která na  stejném pozemku následuje po původně chemicky ošetřeném poros-tu. S přihlédnutím ke všem těmto rizikům je nutné, aby poloprovozní a provozní pokusy v polních pod-mínkách obsahovaly i hodnocení možného působe-ní pesticidního přípravku v delším časovém období.

Jako další zdroj vystavení včel pesticidním látkám byl odborníky EFSA popsán i toxický prach, který se do ovzduší dostává v průběhu operace setí na poli.

86

Pozn. překl.: problematice popisované v přeloženém článku se již dříve věnovaly v Odborných včelařských překladech např. příspěvky „Systémové neurotoxické látky, riziko pro včely?“ (OVP 2009/2); „Vyhodnoco-vání pesticidního rizika pro včely – historie, současný stav a  perspektivy“ (OVP 2005/2) a  „Subchronická toxicita imidaclopridu a jeho metabolitů na včele me-donosné (Apis mellifera)“ (OVP 2004/1). Z pohledu právního prostředí ČR se daná problematika nachází v působnosti zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékař-ské péči a  o  změně některých souvisejících zákonů, včetně prováděcích vyhlášek v aktuálním znění.

Z  namořeného osiva se v  důsledku otěru při jeho manipulaci a  v  procesu setí uvolňují do  vzduchu částice toxické účinné látky, kterou je osivo obaleno. Za  poslední roky došlo v  důsledku tohoto prachu k  zdokumentovaným úhynům stovek tisíc včelstev v Německu, Francii, Itálii a ve Slovinsku.

Suma sumárum, současný systém hodnocení ri-zik pesticidů se stal nevhodným, neboť způsoby vy-stavení včel toxickým látkám se v praxi změnily.

Co nového stanovisko úřadu EFSA přináší?

Odborníci EFSA uznali skutečnost, že se oproti minulosti změnil způsob, kterým pesticidní látky na včely působí. To přivedlo odborníky k tomu, aby navrhli hned několik změn a vylepšení v oblasti me-todiky hodnocení vlivu pesticidů.

1. Protože zdroje potravy a vody pro včelstvo mohou být znečištěny, je hodnocení chro-nické toxicity stejně významné jako klasické posuzování toxicity akutní. Tyto toxicity je mimo jiné nutné stanovovat také na včelích larvách (a ne pouze na dospělých včelách - pozn. překl.).

2. Chronická toxicita znamená opakované působení určité dávky toxické látky. Pokud znovu použijeme příkladu alkoholu, pak opakované, tj. chronické vystavení vlivu al-koholu po delší časový úsek povede ke vzni-ku nějakého druhu tělesné újmy, kupř. ja-terní cirhózy, nervových nebo ledvinových potíží. Škody napáchané opakovaným pů-sobením toxinu jsou odlišné od újmy způ-sobené jednorázovým požitím či přímým kontaktem s toxickou látkou.

3. Podobně jsou pesticidní látkou kontamino-vány v malém množství květní pyl a nektar. Množství přítomného toxinu sice nezpůsobí úhyn včel, ale může vést ke změnám jejich chování, morfologie či fyziologie. Je to stej-né, jako když my lidé zažíváme „subletální“ následky požití několika sklenic alkoholu (odbourání zábran, ztráta koordinace, de-prese atd.). Na včelách bylo pozorováno, že jsou ovlivněny subletálními dávkami pesti-cidů. Stav včelstva a délka expozice toxické látky mají vliv na  to, jestli jsou účinky su-bletální nebo ne. Příklady následků vystave-ní včel subletálním dávkám pesticidů byly v odborné literatuře popsány. Jsou to kupří-kladu ztráta orientace, anomálie ve  vývoji hltanových žláz, potíže se schopností učit se či ztráta hmotnosti a schopnosti rozmnožo-vání ve společenstvech čmeláků.

4. V  textu vědeckého stanoviska je formulo-váno hned několik doporučení, dle kterých by mělo dojít ke zlepšení stávajících metod zkoušení v  poloprovozních a  polních pod-mínkách.

Nově doporučená metodika hodnocení vlivu pesticidů by měla systematicky zahrnovat hodnoce-ní akutní i chronické toxicity na dospělých včelách i včelím plodu (larvách). Na straně druhé moderní věda sice nabízí metodické postupy hodnocení vli-vu subletálních dávek pesticidů na včely, odborníci EFSA nicméně míní, že výzkum v této oblasti ještě není ukončen, tudíž že výsledky nejsou dosti spo-lehlivé k  tomu, aby byly tyto metodiky začleněny do směrnic EU.

Co se bude dít v budoucnosti?EFSA provedla podrobný přezkum systému hod-

nocení vlivu pesticidů na  včely. Tento krok před-stavuje nutný základ pro stanovení kritérií, které je potřeba splnit, aby bylo uděleno povolení k  umís-tění pesticidních přípravků na  trh (a  přípravek na ochranu rostlin byl vůbec zaregistrován kompe-tentními orgány, v ČR Státní rostlinolékařskou sprá-vou – pozn. překl.). Z  toho vyplývá, že práce ještě není u konce, neboť odborníci musí nyní připravit metodické postupy, kterými se budou řídit všechny země EU za  účelem posouzení a  povolení nových pesticidů z  hlediska bezpečnosti pro včely. Pokud půjde vše tak, jak je časově zamýšleno, měla by nová metodika spatřit světlo světa v prosinci 2012.

Jedna otázka i přesto zůstává nezodpovězena. Jak se evropské úřady a členské země EU postaví k těm pesticidům, kterým bylo uděleno povolení na zákla-dě nesprávně fungujícího systému hodnocení?

Přeložil: Ing. Stanislav Jaš

87

ODJINUD

Hledání obrovské skalní včely Apis laboriosa v Bhútánu

(Prof. dr. hab. J.Wilde, Prof. dr. hab. J. Woyke, Mgr. inž. M. Wilde, Centrum pszczelarskie Gryzliny, Pszczelarstwo, 2009 č. 7, s. 2–4)

Souhrn: Putování za  včelou skalní v  těžko do-stupných skalách Bhútánu.

První informace o  hnízdech skalní včely jsme získali na konferenci v Bhútánu. Zjistili jsme, že její hnízda je možno nalézt v okolí Thimphu i Para. Je ale třeba říci, že tato hnízda jsou prakticky nedo-stupná, protože jsou ve strmých skalách na svislých stěnách, takže i přiblížení k nim pro zhotovení foto-grafií je nadlidský výkon. Navíc je třeba si uvědomit, že jakákoliv činnost ve výškách nad 3000 m nad mo-řem je značně vyčerpávající a  někdy tam opravdu nejde „chytit dech“.

Jak již bylo vzpomínáno, tak první hnízda skal-ní včely jsme uviděli při jízdě po  „Nebeské cestě“. Byla ale tak vysoko, že je bylo možné pozorovat je-nom dalekohledem. Takové pozorování nemá ale pro naše výzkumné cíle praktický význam a proto jedeme do cíle naší cesty, což je hotel „Swiss Guest House“, kde jsme se ubytovali. Příští den vyjíždí-me do třech míst, kde jsou hnízda. První nachází-me ve výšce 2700 m n. m. Druhé místo je ve výšce 2670 m n. m. A sice dvě včelí rodiny pod mostem, jedna velká, druhá menší, asi bez matky. Je třeba

dodat, že hnízdění včely skalní na místech postave-ných lidmi je veliká výjimka. Litujeme, že není mož-né vyříznout plást z hnízda, když přístup k němu je nemožný. Později zjišťujeme, že hnízdo je hlídáno místními lidmi a tak chytání včel a vyřezávání části hnízda by se nesetkalo s  jejich pochopením. Proto jenom dvě hodiny počítáme létavky, děláme foto-grafie a nalézáme trubce. To nás posiluje v poznání, že slabá rodina je bez matky, pouze s  trubčicemi. Trubce zakonzervujeme v  alkoholu a  vracíme se do hotelu. Tam je již terénní automobil, kterým se máme vydat příští den na  obhlídku dalších hnízd. Ráno vyjíždíme a oceňujeme, že jsme najali terénní vůz, protože obyčejným by to nebylo možné. Po 1,5 hodině dojíždíme na první místo, kde nacházíme 6 hnízd a jeden prázdný plást, včelami opuštěný. Za-necháváme Dr. Woyke na místě, aby provedl pozo-rování, a my se vydáváme na další místa v naději, že najdeme hnízdo, které bude dostupné, jak doufáme, pouze nataženou rukou.

Ale nacházíme jenom hnízda ve  velmi nepří-stupných místech vysoko ve  skalách. Pozorování je možné jenom dalekohledem. Proto se vracíme do hotelu, kde potkáváme dna Kanaďany, kteří také

Obr. 1. Jedno z pěkných míst, kde jsme pozorovali 6 rodin Apis laboriosa.

88

přijeli kvůli včele obrovské. Příštího dne vyjíždíme opět ke hnízdu včely obrovské pod mostem. Proto-že ale prší, tak zajíždíme do restaurace na kávu či čaj a tam objevujeme místní koňak s názvem Rock Bee, což znamená Skalní včela, tedy to, proč jsme sem přijeli. Když jsme se vrátili pod most, tak stále drobně mžilo, ale přesto včely létaly i  když slabě. Nazítří v předposlední den opět přijíždíme na most s cílem získat vzorek včel. Jsme ale nabádáni dozor-cem mostu, abychom nepoškozovali včely ani plás-ty. Tak se o nás ví a  je jisté, že budeme sledováni. Večer po úplném setmění se nám podaří sebrat ně-kolik set včel ale bohužel bez trubců. Přesto to způ-sobí velké podráždění včel, takže když přijedeme další den tak jsme jimi silně napadáni. Ukazuje se, že včely svoji napadenou oběť označí feromonem

Obr. 2. Dvě hnízda vedle sebe na vysoké a strmé nedosažitelné skále.

Obr. 3. A ještě jedno pěkné místo se včelími rodinami vedle sebe. Na plástu opuštěném včelami je vidět několik set buněk se zavíčkovaným plodem.

Obr. 4. Na opuštěném plástu je vidět ptáka zajímají-cího se o zavíčkovaný plod.

89

a  její znovuobjevení v  dosahu hnízda tak vyvolá obrannou reakci.

A tak se musíme spasit útěkem. Osoby nepobo-dané ale mohou klidně pozorovat hnízdo. To nám připomíná chování včel v Indii, Nepálu či na Filipí-

nách, kde také bylo potřeba utíkat před včelami, tře-ba i 2 km daleko. Je to značný rozdíl od našich včel evropských.

Přeložil: Ing. Jaromír STRAKA

Obr.5. Ta velká rodina pod mostem postavila plást s povrchem víc jak 1,5 m2.

Obr. 6. Největší včela na světe Apis laboriosa /Obrovská skalní včela/ na květu bodláku v Bhútánu.

Obr. 7. Prof J.Woyke dovede uk-lidnit i neagresivnější včely.

Obr. 8. Včelám v rodině s trubčice-mi se jenom těžko daří obsazovat druhou stranu plástu.

Jak jsme poznali včelaření v Bhútánu, cestujíce po Nebeské cestě

(Prof. Dr. hab. J. Wilde, Prof. dr. hab. J. Woyke, Mgr. inž. M. Wilde, Včelařská katedra Univerzity v Olštýně, Pszczelarstwo, 2009, č. 6, s. 2–4)

Souhrn: Kromě tradičního včelaření s  místními druhy včel byla do  Bhútánu dovezena i  včela ev-ropská. Místní včelařský svaz bojuje s náboženský-mi předsudky, aby umožnil konzumaci a výhledově i export místního ekologického medu.

„Včelaření může osladit život mnoha ubohým rol-níkům, protože k němu je potřeba velice málo in-vestic a malá výměra půdy.“–citát Lyonpo Dr. Pema Gyamtsho, ministra zemědělství Bhútánu.

Nebeská cesta se vyznačuje skutečně tisícem zatá-ček a jízda po ní je často nervy drásajícím zážitkem, když úzká cesta klikatí se nad hlubokými srázy. Po 12 hodinách jízdy dojíždíme do Bumthangu, jednoho z 20 správních středisek Bhútánu. Obyvatelé mluví charakteristickým nářečím džongha, ale všichni zna-jí i anglicky, protože již od první třídy ve škole an-gličtinu učí. Během jízdy vidíme vysoko ve skalách hnízda obrovských skalních včel (Apis laboriosa), která jsou ale pro lidi prakticky nedostupná.

90

Včelaření v Bhútánu bylo celá století bojem mezi možností získání příjmu za  med a  náboženstvím. Buddhisté věřili, že odebírání medu včelám je hřích. Před importem evropské včely do Bhútánu se vče-lařilo pouze v jižních provinciích s východní včelou (Apis cerana). Hospodaření bylo velice primitivní. Cca 86 % včelstev bylo v dutinách stromů, 7 % v oby-čejných bedničkách, 3 % ve  stěnách domků a  4 % vedeno jiným způsobem. V Bhútánu jsou možnosti rozvoje včelařství obrovské.

Dobře se rozvíjí dovezená včela Apis mellifera. Veliké plantáže pomerančovníků jsou pro ni dob-rou pastvou. Příští den jedeme do Jelikhar, kde je včelnice Včelařského svazu Bhútánu. Ve  včelnici

nacházíme jenom málo úlů, protože většina byla odvezena do  hor na  pole s  pohankou. Ve  všech včelnicích nacházíme jeden druh úlů, a sice nástav-kový Langstroth. Jedou s  námi dvě Američanky, které ověřují přítomnost cizopasníků na  včelách. Ale opakované zkoušky vykazují nulovou přítom-nost jak Varroa destructor, tak i Tropilaelaps clare-ae. Vysvětlujeme si to vysokohorským položením včelnic, nacházejících se ve  výšce 2600–3600 m nad mořem.

Včelaření v Bhútánu se včelou evropskou začalo v roce 1987, když soukromý včelař přivezl tyto vče-ly z  Indie. Protože prokázaly vysoké snůšky medu a prospěšnost při opylování, byl vypracován projekt na jejich využití. Projekt, který byl podporován švý-carskou organizací, spočíval hlavně na školení a vý-uce práce s evropskou včelou. Tak vznikl Včelařský svaz Bhútánu, který má nyní 31 členů se 700 úly, kteří produkují cca 15 tun medu ročně. Medobraní je 2× v roce a s prodejem medu nejsou problémy, ač jeho cena, na podmínky Bhútánu, je vysoká. Vzhle-dem k nevelkému množství ale nestačí ani uspokojit vnitřní spotřebu Bhútánu. Svaz má budovu, v které se nachází prostory na vytáčení medu, jeho sklado-vání a rozlévání. Rovněž je v ní skladiště úlů a rám-ků a  ostatního materiálu potřebného k  provozu. Většina včelařů ze svazu se specializuje na produkci medu, ale jedna včelnice chová i matky pro potřeby svazu. Ten vydal informační leták, jehož obsah je zá-hodno přeložit.

1. Med je v  přirozeném stavu (nezahřívaný a nefalšovaný) a má charakteristickou chuť a vůni.

Mapa Bhútánu s vyznačeným terénem Apis mellifera a včely východní.Pod mapou jsou ukázané tři způsoby chovu Apis cerana: v kládě, obyčejné bedně a ve stěně domku.

Bhútánský včelař ve včelnici v ná-rodním kroji.

91

2. Vznikl ve  včelstvu, které žije v  čistém pro-středí a  vznikl z  nektaru sebraného z  rost-lin neošetřovaných pesticidy a  rostoucích v nadmořské výšce nad 2600 m.

3. Med je plně vyzrálý, protože včelám se ne-chal dostatečný čas, aby nektar mohly pře-měnit na  med obsahující bohatou paletu enzymů a jiných látek.

4. Obsahuje méně než 18 % vody. Nikdy ne-prodáváme a nerozléváme do  sklenic med, který obsahuje více než 18 % vody.

5. Je vytáčený a rozlévaný do sklenic v přísně hygienických podmínkách na  moderním zařízení.

6. Je možno ho skladovat delší dobu než medy dovážené.

Produkované jsou hlavně 3 druhy medů: květový jarní, med z jetele plazivého a pohankový. V letáku je vysvětlováno proč med krystalizuje, jak se má po-stupovat, když zkrystalizovaný chceme opět rozpus-tit, aniž bychom porušili jeho biologické hodnoty. Abychom pochopili takové pro Evropana nepocho-pitelné příkazy, je třeba si uvědomit, že Bhútán se řídí příkazy, které nejsou pochopitelné ani pro oby-vatele sousedních států. Třeba se tady nesmí lovit ryby a tak jídlo z ryb je zde nedosažitelné.

Také včelaři v  Bhútánu jsou svázáni nábožen-ským cítěním mnoha lidí. Mnozí považují moderní včelaření stále za „rabování“ medu, tak jak to znají ze sběru medu od divoce žijících včel. Ale i konzu-

mace medu je často představována jako hřích. Chybí informace o funkci moderního včelaření v produkci medu a  opylování. Chybí kontakty se zahraničím, což znemožňuje vývoz tohoto ekologického medu. Mnoho včelích rodin je poškozováno medvědy, srš-ni a vosami. S tím vším chce včelařský svaz bojovat.

Včelnice, které jsme potkávali v  Bhútánu, byly málo pohledné, úly nenalakované, přikryté starým plechem a zatížené kamenem. Úly pod plechem za-kryty jutovým pytlem, který nahrazuje strůpek. Ju-tové pytle také slouží jako palivo do dýmáku. Úly se-stávaly nejčastěji ze dvou nástavků, uvnitř nejčastěji žluté včely jako většina včel v Nepálu a Indii. Plodu bylo v úle poměrně málo, což je možné vysvětlit ne-dostatkem pylu, ale přitom kvetoucích rostlin okolo bylo dost. Včely ale byly mimořádně pokojné a ne-agresivní. Všechny prohlídky jsme prováděli bez klobouků a ani kuřák nebyl nijak potřebný. V Bhú-tánu nás ale hlavně zajímaly obrovské včely skalní Apis laboriosa. Hlavně kvůli nim jsme do tohoto kraje přiletěli a zůstali několik dní po konferenci, abychom se s nimi mohli seznámit. O tom, co nás potkalo při výletech za nimi, napíšeme v následují-cím článku.

Přeložil: Ing. Jaromír STRAKA

Silné rodiny. Včely vylehávají na  přední stěně úlu.

Účastníci konference v  prostoru pro vytáčení medu.

Kvetoucí pohanka je dobrý zdroj nektaru a pro prof. J. Woyke je to příležitost pro fotografování včel.

Kontrola zdravotního stavu včel s pomocí práškového cukru.

92

Souhrn: Během své cesty po Novém Zélandu nás mnoho včelařů pozvalo na  návštěvu. Dali nám po dva večery nahlédnout do svých rozvíjejících se podniků, takže jsme se věnovali jak plodným disku-zím, tak výborným jídlům. Diskuze trvaly mnohdy dlouho do noci. Poznávání prostředí je díky pozvá-ním domů k místním obyvatelům naprosto nesrov-natelné s cestami od jednoho hotelu ke druhému.

Všichni hostitelé nás překvapovali svou mimo-řádnou laskavostí, otevřeností a  jejich dychtivostí učit se. Nemůžeme jim dostatečně poděkovat za mi-mořádně vydařenou cestu. Když jsme vraceli naše najaté auto, byli jsme překvapeni, že jsme nacestova-li na těch dvou ostrovech přes 2 500 mil.

Cestu jsme začali na  Severním ostrově, který je domovem většiny novozélandské populace a  tedy i včelařů. Na celém Novém Zélandě je 2 966 regis-trovaných včelařů, majících 377 581 včelstev, nachá-zejících se na více než 22 448 stanovištích.

Téměř dvě třetiny všech včelařů (1 774) žijí na Se-verním ostrově, který je za účelem registrace rozdě-len do čtyř okresů:

■ Hamilton: 2 hodiny jižně od  Aucklandu (199 včelařů chová 47 737 včelstev)

■ Severní Palmerstone: 2 hodiny na  sever odWellingtonu na  jihu Severního ostrova (628 včelařů se 69 520 včelstvy)

■ Tauranga: blízko Zátoky hojnosti (307 včela-řů se 73 383 včelstvy)

■ Whangarei: dvě hodiny severně od  Auc-klandu na  severu Severního ostrova (240 včelařů s 55 324 včelstvy).

Novozélandský zákon vyžaduje od  roku 1998, kdy se vytvořila strategie boje s morem plodu, aby všechna včelstva byla registrována.

Když se včelaři Louise a Greg McConnellovi do-četli v místním časopise o našem příjezdu, pozvali nás domů do Mangatarata, asi hodinu cesty od auc-klandského letiště. Dorazili jsme na schůzku v mlž-ném ránu. Naše auto klouzalo po úzké cestě, než se dostalo na  suchou stezku. Nebyli jsme si jisti, zda by to naše auto zvládlo i po blátivé cestě. Dobytek, ignorující mírný déšť, přecházel kolem cesty. Louisa nás varovala, že bydlí asi ¾ míle za dobytčí farmou, tak jsme se nutili pokračovat v jízdě.

Poslední brankou jsme se dostali až k  velikému palouku, kde si McConnelovi nedávno postavili svůj domov mimo elektrickou síť, ale na špici světa. Jak nás informovala Louisa, téměř okamžitě po tom, co byl dům dostavěn, ale ještě neměl instalovaná okna, tak mraky jednoduše procházely skrze okenní otvo-ry. Z velikých německých oken, která si nainstalo-vali, vidí dokola celých 360 stupňů. Na  západ vidí až k západnímu pobřeží a na sever obhlédnou ústí řeky Thames.

Ústí této řeky vytváří majestátný záliv, kde je ide-ální prostor pro pozorování ptáků. Chtiví pozoro-vatelé zde viděli 74 druhů ptáků, včetně některých vzácných. Mnoho z nich migruje na obrovské vzdá-lenosti ze severní polokoule, hledaje možnosti pře-čkání tvrdé severní zimy.

My naopak jsme v Arizoně opustili suché horké léto a vyměnili ho za novozélandskou zimu. Hned po našem příjezdu zatopila Louisa v kamnech a po-zvala nás dál.

Tato kamna jim ohřívají vodu v  zimních měsí-cích stejně, jako to dělají solární panely instalova-né na  střeše. Malá větrná elektrárna vyrábí proud. Nikdy dosud nevyčerpali všechnu energii, i když si stále zvou příbuzné i přátele. Jejich ložnice má úžas-

Včelaření na Novém Zélandu: diskuze s malo – i velkovčelařem(Traynor, E.; American Bee Journal, 2010, č. 12, s. 1173–1176)

Protože přestalo na chvíli mrholit, Michael vyfotogra-foval severní pohled od domu Louise a Greg Mc-Co-nnellových. V dálce vpravo, hned pod mraky, je vidět Firth of Thames. Tmavý porost stromů je část chráně-ného lesa, odkud Louisovy včely nosí manukový med.

Západní pohled od domu Louise a Greg Mc-Conne-llových. Za  prvním kopcem mají usazené úly podél linky plotu. Přistávací plocha, která je sem přilákala, je už mimo fotografii vlevo.

93

ný výhled na kopce, které zřejmě spadají až k moři. A za jedním kopcem je skryto 10 úlů.

Louisa je veterinářka a Greg je mlékař. V případě potřeby má Louisa k  dispozici své dvousedadlové letadlo. Když se oba dověděli o  prodeji pozemku s vlastní startovací plochou, rozhodli se ho koupit. Oba dva se do tohoto kousku země zamilovali. Lou-isa může přistávat na rovné travnaté ploše vedle pas-tviny.

Se svými 10 včelstvy měla Louisa dostatek medu, aby nám mohla osladit čaj. Získává jednak světlý med z  jetele a  tmavý načervenalý med z  manuky v buši – v původním a dnes chráněném pralese, kte-rý obklopuje jejich obydlí. Když jsme seděli u čaje, vykládala Louisa, jak jí letos vosy zplundrovaly včel-stva. Při takovém množství netknuté přírody kolem jejich domu se obrovské vosy staly nebezpečím pro včelstva, vnikaly do  úlů, napadaly včely a  kradly včelám med. Jako obranu proti tomu zúžila Louisa česna úlů na minimum, ale vosy se i tak snaží dostat dovnitř a odnášet si včely pro krmení svého potom-stva.

Vosám se na  Novém Zélandě daří velmi dobře, neboť zde není většina jejích přirozených nepřátel. Z nich jsou nejhorší vosa německá (Vespula germa-nia) a vosa obecná (Vespula vulgaris). Oba druhy si staví veliká hnízda v přirozeném prostředí zdejšího pralesa a zkonzumují obrovská množství hmyzu. Je zajímavé, že oba druhy také sbírají v bukových le-sích medovici (která je základem zdejších tmavých medů) a  kradou ji tak tamním hmyzím druhům i některým druhům ptáků, jako např. papouškům.

Zatímco my jsme se bavili a pili čaj, vrátil se domů Greg. Pak jsme hovořili o  roztočích, které Louisa poprvé spatřila ve svých včelstvech loni. Doporučili jsme jí, aby zkusila léčit kyselinou mravenčí a octo-vou, neboť obě jsou na Novém Zélandě povoleny.

Poněvadž jsme byli ohlášeni na  další návštěvu tentýž den večer, následovali jsme McConnelovy dolů po prašné cestě, snažíce se vyrovnat jejich jíz-dě. Náhle Louisa zastavila na okraji cesty, aby nám ukázala, kde se včely usídlily v dutině přímo u ces-

ty. Déšť bránil včelám vyletovat, ale pozorovali jsme malé okrouhlé česno, kde několik vytrvalých včel větralo. Doposud jsem nikdy neviděl včelstvo žijí-cí v zemi, ale včely si zde postavily domov v mokré půdě, zpevněné kořeny stromu.

Na  venkově Nového Zélandu je roztroušeno mnoho levných restaurací, které nabízejí mnoho různých jídel i  moučníků. Místo aby navštěvovali prodejní řetězce, dávají místní lidé přednost těmto restauracím. Louisa nás potom do jedné zavedla.

Naše konverzace pak pokračovala při obědě. Louisa chtěla vědět víc o velkých ztrátách včelstev, se kterými se potýkáme v USA. Vysvětlovali jsme ně-které rozdíly v komerčním včelaření v USA a na No-vém Zélandě. I když zde se včelstvy také kočují, ne-převážejí je nikdy na velké vzdálenosti.

Když jsme se loučili, nabídla nám Louisa med na cestu. S díky jsme nabídku přijali. Louisa se proto vrátila pro něj domů a Greg nám ukázal školku s pů-vodními stromky. Pak jsme se už museli rozloučit, neboť nás už očekával komerční včelař Greg Diplom se svou novou paní Rosemary v Kitikati na východ-ním pobřeží Severního ostrova.

Greg žije s Rosemary uprostřed významné oblas-ti, kde se pěstuje kiwi. Jak jsme jeli, tak jsme kolem cesty míjeli farmu za  farmou, které se našemu po-hledu skrývaly za 20 stop vysokými živými ploty. Je zřejmé, že boom ovoce kiwi v  osmdesátých létech vyžadoval budování větrolamů. Ovoce nechráně-né před větry se odíralo o kmeny stromů a ztrácelo svou hodnotu na  trhu. Velmi silné větry také mi-nimalizovaly pěstování stromků a produkci ovoce.

Noví pěstitelé snažící se dostat na trh byli v nevýho-dě, neboť nemohli účinně chránit svou úrodu a vy-tvořili jakýsi druh efektních umělých větrolamů.

Obydlí Dillonových se nachází na  špici jedno-ho kopce. Tato jako poloostrov vypadající krajina spadá k vodnímu kanálu, který pak ústí do Zálivu hojnosti. Kromě nejznámějšího ovoce kiwi se v této oblasti pěstuje i avokádo, olivy a citrusy.

Greg začal včelařit teprve před dvěma roky. Dříve choval brojlery. Chtěl ale začít s něčím novým. Když

Kolonie divokých včel usídlená v zemi. Jakmile přesta-lo pršet, pár včel se odvážilo ven. Vstupním otvorem je vidět kousek tmavého plástu. Část kořenu, který vstupním otvorem prochází, zřejmě zpevňuje kon-strukci dutiny v jinak sypkém podkladu.

Na  cestě na  kávu jsme si dali zastávku, abychom zkontrolovali kolonii divokých včel, které si vystavěly hnízdo ve svahu lemujícím okraj cesty. Zleva doprava Louis, Greg a Kirsten – autorka.

94

se oženil s Rosemary, chtěli nejprve chovat slepice pro produkci vajec, ale nebylo to moc výnosné. Jeho účetní mu poradil, aby zkusil včelařit, neboť účet-nictví, které vedl pro jiného úspěšného včelaře, vy-padalo nadějně.

Než vložil do podniku peníze, setkal se s jedním svým nevidomým přítelem z Matamaty. „Byl to Wal-trův dědeček, který prodával včely“, a já – pošetilec, jsem je koupil, říká Greg s úsměvem. Jako součást smlouvy si najal i Waltra, aby mu pomohl rozběh-nout podnik. Oba pracovali minulé dva roky spo-lečně a rozšířili původních 600 včelstev na asi 850.

I přes výskyt roztoče Varroa na Severním ostrově od roku 2000 měli Greg a Walter svá včelstva pod kontrolou. Během zimy ztratili méně než 10 včel-stev, a  to většinou s  trubcokladnými matkami, jak nám vysvětlil Walter. Domnívá se, že k výměně ma-tek došlo příliš pozdě, když už trubci téměř vymize-li, takže se panenské matky nemohly spářit.

Protože Greg žije přímo uprostřed krajiny, kde se intenzivně pěstuje kiwi, pronajímá svá včelstva na  jeho opylování. Pěstitelé obvykle chtějí osm až deset včelstev k jednomu hektaru. Ceny za opylová-ní jsou pohyblivé, ale většinou získávají včelaři 100 až 160 australským dolarů, což je 75 až 120 dolarů USA. Včelstva zůstávají u sadů s kiwi asi dva týdny.

V  sadech, kde se kiwi intenzivně pěstuje, mají včely přístup i  k  dalším zdrojům pylu, neboť sady nebývají větší než 2–3 čtvereční míle. Nemáme u nás žádné obrovské prostory s kiwi.

Od odkvetlého kiwi jsou některá včelstva přesu-nována na  opylování avokáda. Pak se včelstva už vracejí na svoje stálá stanoviště. Ale vzdálenost ni-kdy nepřekročí 300 až 400 km, což je velmi odlišné od kočujících včelařů v USA.

Většina včelařů na Novém Zélandě má medy smí-šené. Greg a Walter vyrábějí pastovaný med, který je převážně z bílého jetele. Není ovšem tak čistý, jako jej mají na Jižním ostrově, vysvětluje Walter. V ho-rách včely sbírají nektar z místních stromů zvaných Tawari, které mohou vyrůst až do výše 50 stop a kve-tou v hroznech bílých květů. Med z tohoto stromu je světlý až do zlatova s máslovou příchutí, což jej činí velmi žádaným pro výrobu dezertů. Na pobřeží pro-

dukují včely med z „vánočního stromu“ Metsidero-sis excelsa, který rozkvétá ohnivě červenými květy v prosinci.

Je zřejmé, že tyto odolné stromy mohou růst i na srázech u pobřeží Severního ostrova. Maorové věří, že poskytují „místo pro vyskakování“, kde začí-nají duchové mrtvých svou pouť k Hawaiiki, jejich původní vlasti.

Z novozélandského zimolezu (Knightia excelsa), což je strom, který může dorůst až do výše 90 stop s  kmenem až 3 stopy v  průměru, dělají včely čer-venohnědý, po sladu vonící med, zvaný Rewarewa. Květy tohoto stromu jsou většinou opylovány ptáky a květy mají neobvyklé uspořádání.

Při ošetřování 850 včelstev musí být Greg i Walter velmi pilní. Během jara se snaží navštěvovat všechna stanoviště vždy po  14 dnech, ale někdy jim v  tom zabrání déšť. Ve  všech úlech mají mateří mřížky, nad které umísťují během sezony další nástavky. Jsou-li některá včelstva příliš silná, setřesou létavky z medníku do zvláštního boxu, aby zabránili rojení. V přenosném boxu je několik plástů s medem, aby se včely uklidnily.

Jakmile takto ošetří celou včelnici, převezou ode-brané včely na jinou, kde jimi posílí slabší včelstva. Systém funguje dobře, pokud nezačne pršet; když prší déle, začnou včely vytahovat matečníky. Pra-cujete-li na  venkově, víte, jak vrtkavé bývá počasí, říká Greg se zahořklým úsměvem. Domnívali jsme se, že by mohli zkusit prázdný stavební rámek, kde by moli vyřezávat trubčí plod pro zabránění rojení.

Na  rozdíl od  většiny amerických včelařů mají Greg a Walter uspořádány plásty na teplou stavbu. V boxu je také dvourámkové krmítko, do kterého se vejde až 5 litrů cukerného roztoku. Jakmile vytočí med, naplní krmítko. Až se po dvou třech týdnech znovu vrátí, krmítka znovu naplní.

Kromě opylování vyprodukují Gregova včelstva v  průměru 50 kg medu na  včelstvo. Většinu medu prodávají ve velkém v kovových barelech. Zbytek pak Rosemary rozlívá do sklenic pro prodej na místním farmářském trhu. Vzali se nedávno a „díky“ včelám dosud neměli ani čas strávit líbánky. Krátce po kon-ferenci se oba sebrali a odejeli na cestu do Evropy – aby navštívili Itálii a Francii.

Sklady, dřevodílna na volném prostranství pro kom-pletaci nástavků a úložiště dřevěného materiálu.

Greg Dillon a  autorka Kirsten Traynorová stojí na zadní terase s vyhlídkou na vodu. Jedna ze dvou Rosamaryiných koček se připojila svým pohledem z prvního patra hostinského pokoje.

95

Greg by chtěl v budoucnosti rozšířit své hospodář-ství, ale potřeboval by si k tomu najmout další pra-covní sílu. Byli jsme překvapeni faktem, že po skon-čení sezony může Greg prodat své přebytečné včely jiným včelařům. Ještě těsně před zimou získává 71 amerických dolarů za šestirámkový plemenáč, který pak musí tamní včelaři úspěšně vyzimovat. Protože mnoho včelařů přichází o včelstva vlivem varroázy, musí tyto ztráty nahrazovat. A na  jaře už se těžko shání včelař, který by včelstva prodal. I když Nový Zéland exportuje pakety včelstev zvláště do Kanady, je import včel i medu zakázán.

Mnoho včelařů i prodejců medu se bojí, že tento zákaz bude upraven a že bude povolen dovoz aus-tralského medu výměnou za povolení exportu jab-

lek do Austrálie. Až dosud byl místní trh chráněn před dovozem laciného medu proto, že pobřeží No-vého Zélandu chtělo odtud vykořenit mor plodu.

Budete-li mít někdy příležitost navštívit Nový Zé-land, snažte se navázat kontakt s místními včelaři. Díky našim laskavým hostitelům se naše cesta pro-měnila v nádherné zážitky a poskytla nám možnost získat nové poznatky od místních usedlíků.

Příští měsíc vylíčím podrobně naši návštěvu v  Mossopově medné prodejně blízko Tauranga, vynikající destinaci, která skýtá určité ponětí o no-vozélandském včelaření a nabízí neuvěřitelné množ-ství medných produktů.

Přeložila: Prof. Sylva KUBIŠOVÁ

Včelí ráj ve Zlaté zátoce na Novém Zélandě

(Kirsten Traynor, American Bee Journal, 2011, č. 2, str. 177–181)

Souhrn: Návštěva u včelaře, který produkuje manukový med s obsahem biologicky aktivní-ho peroxidu, který se používá k léčebným úče-lům.

Když nás Kerry Gentleman a Frazer Wilson po-zvali, abychom promluvili na  výroční Konferen-ci novozélandských včelařů, původně jsme měli v  plánu, že cestu absolvujeme letecky. Když jsme se zajímali o  pronájem auta, zjistili jsme, že sazba za  pronájem také zahrnuje dopravu auta trajektem mezi ostrovy. Takže místo cesty zpět do Auklandu, abychom stihli letadlo, jsme si to namířili do přísta-vu ve Wellingtonu. Naplánovali jsme si, že odjedeme na Jižní ostrov trajektem a pak budeme pokračovat na severozápadní výběžek, abychom navštívili Kerry a Frazera, kteří chovají 450 včelstev ve Zlaté zátoce.

Před tím, než roztoči Varroa „přeskočili“ ze Se-verního na Jižní ostrov, Kerry a Frazer provozovali uznaný ekologický chov. Když roztoči v  roce 2008 do Zlaté zátoky dorazili, manželé se snažili o zacho-vání ekologického chovu. Ale vzhledem k tomu, že byli obklopeni dvěma národními lesními rezervace-mi se spoustou divoce žijících včelstev, thymolová léčba se nemohla vyrovnat s neustávající roztočovou re-invazí z kolabujících divokých včelstev.

Cesta po ostrověNový Zéland je plný hor, které jsou maskované

malebnými názvy jako je „Rimutaka Hill“, což je prudká klikatá silnice, která přes něj vede do  We-llingtonu. Neotáleli jsme, abychom nezmeškali náš trajekt z Wellingtonu na Severním ostrově do Pic-tonu na  Jižním ostrově, vstali jsme velice časně, dlouho před tím, než se slunce vyhouplo na oblohu. Auto z půjčovny se plazilo vzhůru na kopec, vyhý-

balo se místům, kde tou dobou byla silnice pokrytá kluzkými ledovými zmrazky, jak je obvyklé v  čas-ném zimním ránu. Jízda vlevo, v neznámém území, kde zrcátko na řidičově straně je jen pár centimetrů od skalní stěny vyžaduje plné soustředění. Každých třicet metrů silnice uhnula v další prudké zatáčce, čímž bylo téměř nemožné držet plánovanou stopu. Jedinou společnost na cestě nám dělali ostřílení ři-diči, kteří jeli za prací do města a velké náklaďáky. Nikdo z nich však nebyl nadšen  naší pomalou jíz-dou na úzké silnici. Abychom je uchlácholili, uhýba-li jsme z cesty, když se objevili, abychom jim nepře-káželi v rychlé jízdě.

Minuli jsme cestáře, kteří odstraňovali kus přileh-lého strmého svahu, který minulou noc sjel na sil-nici, vytvořil louže a navalil menší balvany na pří-jezdovou cestu. Auta kličkovala, vjížděla do našeho směru, aby prosvištěla kolem a postříkala nás bah-nem.

Zlatá zátoka: Užíváme si slunného rána na  pláži ve Zlaté zátoce. Zleva doprava: Frazer Wilson, Ainslie Wilsonová (Frazerova sestra), autorka Kirsten Tray-norová, Kerry Gentleman. V popředí čtyřnohý přítel Buzz.

96

Oba jsme si s manželem Michaelem vydechli úle-vou, když jsme začali sjíždět k Wellingtonu a silnice byly širší.

I přes to, že jsme se přes Rimutaku pouze plížili, byli jsme první, kteří dorazili do přístavu. Zatímco jsme čekali, než se nalodíme na trajekt, nebe se za-čalo barvit a osvětlovat zátoku.

Moře bylo v  uplynulém dnu docela divoké, ale dnes byla voda tichá, šplouchala o černé skály. Pře-jezd na druhou stranu byl příjemný. Byla jsem pře-kvapena, že loď celou cestu vlastně jede při pobřeží. Když se díváte do mapy, tak se zdá, že oba ostrovy jsou odděleny vodním prostorem. Ale po  většinu šedesátimílové cesty Cookovou úžinou a  směrem k  Pictonu se držíte blízko pobřeží nebo kličkujete kolem ostrovů.

Když jsme sestoupili z přístavního můstku naše-ho trajektu v Pictonu, rozhodli jsme se, že pojedeme po královsky pojmenované cestě Queen Charlotte´s Drive, silnici dlouhé 16 mil, na které bylo více zatá-ček, než jich bylo zaneseno v mapě. Jako spolujez-dec jsem si cestu užívala, byla jsem na vrcholu blaha, když jsme projížděli   listovím v Shakespeare´s Bay a obdivovala klid Whenuanui Bay. To řidič Michael neměl možnost kochat se výhledem, neboť měl plné ruce práce s bílou silnicí plnou zatáček. Úzká silnice po celou dobu nenabídla ani podporu ani opravdo-vou příležitost zastavit se, což bylo deprimující pro mého manžela, vášnivého fotografa.

Směr – Zlatá zátokaCesta nás vedla podél pobřeží, abychom navštívili

Kerry a Frazera, kteří bydlí na severozápadním cípu Jižního ostrova v  kryté Zlaté zátoce. Zlatá zátoka, která je ohraničena dvěma nádhernými národními

parky – hornatým parkem Kahurangi a  slavným Abel Tasman, včelám poskytuje spoustu pastvy, kte-rá pochází z původní buše. Kerryniných a Frazero-vých 450 včelstev je strategicky umístěno na okraji lesnatého porostu, kde sbírají nektar na zélandském čajovníku Leptospermum scoparium (Manuka) a ostatních rostlinách, které rostou na úrodné zemi.

Energičtí manželé se pustili do  včelaření před 11 lety. Když se dověděli, že komerční včelař zavírá obchod a prodává svých 400 včelstev, viděli v  tom příležitost pustit se do rodinného byznysu… takový, který jim umožní užívat si nádhernou práci pod ši-rým nebem po celý rok. Bez jakýchkoliv včelařských znalostí se zavázali, že včelstva koupí od  profesio-nálního včelaře za podmínky, že rok bude s Fraze-rem pracovat a naučí nového majitele, jak se včelstvy zacházet.

Kerry a Frazer nás pozvali, abychom u nich strá-vili pár dní, a ubezpečili nás, že to bude jen idylický pobyt. S  tím souhlasí i  Golden Bay´s Association, když barvitě popisuje tuto zapadlou oblast: „Řada příkrých a  drsných hor dělí úrodné říční nížiny

Manuka a  kanuka: Na  první pohled ty stromy vy-padají stejně. Kanuka může dosáhnout výšky okolo 7 m a  roste rychleji než menší manuka, která zpra-vidla nepřesáhne výšku 3 m. Zatímco listy manuky jsou oválnější a pichlavé, jsou listy kanuky na pohmat hladké a měkké. Nejsnadněji je rozlišíte, když kvetou.

Odpočinkové místo s výhledem na Zlatou zátoku, kde jsme zaparkovali před procházkou po pláži.

Hakea sericea: Známá jako pichlavá hakea nebo jeh-ličnatý keř díky svým špičatým listům. Tato rostlina kvete začátkem zimy. Někdy z ní včely přinesou tmavý hutný med.

97

a  údolí od  ostatního ostrova. V  případě, že nejste migrující velryba, nemůžete minout Zlatou zátoku, ať jdete kamkoliv.“

Navigace v našem autě udala, že cesta mezi Pic-tonem a našimi hostiteli bude trvat pouze 3 ½ ho-diny. Trvalo nám to však většinu dne – zjistili jsme, že není po většinu cesty možné dodržet rychlostní

limit, zvlášť když jsme začali stoupat na kopec s ne-vinně znějícím názvem Takaka Hill. Stoupání s Mo-tueky vzhůru na „Mramorovu horu“ se kroutí jako had. Úzké uličky, mohutné skalní stěny, strmé srázy do  zátoky pod námi a  chatrné zábradlí provázely stoupání do výšky 79 m n.m.

Zjevně dobře situovaná dáma si kdysi troufla přejet Takaku v  klasickém americkém Cadillacu. Když se konečně dostala do poklidu svěžího údolí na druhé straně, ostře odmítla, že by někdy jela přes tu hroznou horu zpět. Ale jiná cesta ze Zlaté záto-ky není. Všichni návštěvníci se musí s Mramorovou horou utkat dvakrát – v  případě, že se nehodlají v nádherném údolí usadit natrvalo.

Údolí, které je obklopeno horami s  vrcholky pokrytými sněhem, je zelené po  celou zimu. Řeka Takaka se prořezává stále zelenými poli, posetými dobytkem a ovcemi. A jakmile začnete sjíždět dolů, podkovovitě tvarovaná Zlatá zátoka se před vámi otevře jako okouzlující odměna za řidičskou snahu.

Včelí rájPřijeli jsme pozdě odpoledne, když naše auto do-

hrkotalo po  štěrkové cestě před dům Kerry a  Fra-zera. Z  jejich domu je nádherný výhled na  Zlatou zátoku. Náš příjezd oznámil jejich velký černý pes jménem Buzz, který je křížencem mezi černým lab-radorem a novozélandským ovčáckým psem, který však „je prací absolutně nedotčený“, jak řekl Frazer, když jsme si pochutnávali u krbu na šálku dobrého čaje.

Čiperný včelař vyrostl na mlékařské farmě a pracoval jako ovčák na západním pobřeží Jižního ostrova. Jeho oblíbenou rasou je novozélandský selský pes. Nazývá se tak proto, že umí vést a zahánět ovčí stáda. Ale tito krátkosrstí černobílí

psi jsou pro včelaře, který tráví dlouhé hodiny prací ve včelstvech zbytečně inteligentní. Selští psi nejsou určeni k  tomu, aby byli doma, neboť to je přivede k  zahálčivému psímu životu. Doma se nudí, proto utečou a honí sousedova kuřata nebo dělají jinou neplechu. Buzz, ten má správný klidný tempera-ment a celý den prodříme.

Frazer o  včelách vůbec nic nevěděl, když se s Kerry rozhodli, že si je koupí na komerční účely. Vždycky byl veden snahou co nejvíce se dozvědět, a proto mluvil s co nejvíce včelaři. „Shledal jsem, že mezi nimi bylo mnoho rozdílných názorů a každý o těch svých byl přesvědčen, že ty jeho jsou jediné správné.“ Po letech si zařídil svůj vlastní systém, jak pracovat se včelami. „Nejspíše to není nejvýkonněj-ší, ale mě to vyhovuje,“ dodal se smíchem. Frazer a  jeho manželka Kerry se dali do  smíchu. Dá se o nich říci, že si užívají života a kariéra komerčních včelařů jim vyhovuje. Odpovídá to jejich názoru na život, pracují venku a pomáhají udržovat životní prostředí, které milují.

Bio-včelaření jim perfektně vyhovuje, zapadá do jejich světonázoru na rozvoj a uchování životní-ho prostředí. Když před dvěma roky přišli roztoči, chtěli pokračovat v  bio-včelaření i  přes varování včelařských výzkumníků ze Severního ostrova, že tento způsob chovu bude nemožný.

Příchod varroázyFrazer objevil v jejich včelstvech prvního roztoče

v březnu 2008. Březen je v této části Nového Zélandu konec včelařského léta. Včelstva léčili ekologickými thymolovými přípravky, které měli doma. Včelstva přežila zimu a  na  jaře dva ekologičtí včelaři léčili znovu včelstva thymolem. Včelstva nanosila v pro-

Větrem bičovaná hakea: Ukazu-ji na  návětrné stanoviště porostu hakea poblíž Farewell Spit.

Semínko hakea: Velká kapsle praská dole ve  středu a uvolní jedno okřídlené semínko z každé poloviny.

98

sinci a lednu med z divokých křovin, v únoru snůška ustala. S pomocí švýcarského včelaře, kterého Frazer najal pro léto, vytočil v lednu a únoru 2009 med. Bě-hem března, rok po té, co poprvé zaznamenal rozto-če Varroa si všiml, že včelstva jsou menší a slabší než obvykle. „Právě začala umírat, kolabovat. Mladušky se líhly znetvořené. Staré včely připomínaly duchy.“

Protože jsou se svým živobytím závislí na  vče-lách, manželé si nemohli dovolit nechat včely zajít. Dohodli se, že musí zanechat bio-včelaření, když všechna divoká včelstva v  ohromných okolních buších jsou nakažená varroázou. Všechna svoje včelstva léčili Bayvarolem, jejichž účinnou složkou je flumethrin. Flumethrin je pytheroid na  bázi es-teru fluvalinátu (aktivní složka v Apistanu). Nápor Varroa resistentní vůči fluvalinátu vykazoval kří-žovou odolnost na flumethrin. Aby byla zmenšená křížová rezistence, ministerstvo zemědělství na No-vém Zélandě umožnilo včelařům obměňovat léčeb-né postupy na potírání varroázy:

Střídavě používali chemikálie, které jsou z  růz-ných chemických tříd tak, aby se zabránilo křížové resistenci. Příklad této snahy je použití fluvalinátu na jaře a kyseliny mravenčí v létě spíše než Apistan nebo Bayvarol (které jsou ze stejné chemické třídy). Kyselina mravenčí zahubí většinu těch roztočů, kteří jsou resistentní na fluvalinát a příští léčba fluvaliná-tem zabije většinu těch roztočů, kteří jsou rezistent-ní na kyselinu mravenčí.

Ztráta divokých včelstevObyvatelé Zlaté zátoky mají výhodu opylení, kte-

ré je zdarma a provádějí ho divoká včelstva. S ko-labujícími divokými včelami si nadšení zahrádkáři povšimli mizejících včel. Někteří volali Frazerovi

a  žádali ho, aby jim postavil jedno včelstvo na  je-jich pozemky. „Nemohu to udělat,“ řekl jim a vrtěl hlavou. Jeho včelnice mají vždy minimálně dvanáct včelstev.

Návrat k bio-včelařeníPoté, co se populace divokých včelstev stabilizova-

la, Kerry a Frazer uvažovali o návratu k ekologickému včelaření. Dopředu věděli, že možná budou potřebovat udělat obtížný přechod na konvenční včelaření po dobu dvou až tří let, uskladnili souše, které měli z  bio-včelaření. Aby eventuálně mohli znovu obnovit svoje bio-včelaření, měli skladem 900 kilo svého vlastního bio vosku, který vyrobili

před tím, než přišla varroáza. Agentura potvrzující ekologické včelařství konstatovala, že medníky budou moci být znovu použity, pokud v nich nikdy nebyly použity konvenční léky na léčení roztočové nákazy v době, kdy byly na úlech.

Abyste mohli mít bio produkty je nutno mít zdokumentovánu celou cestu medu z  včelnice až do sklenice. Freazer a Kerry mají velkou knihu pra-videl, které musí dodržovat včetně podmínek pro umístění úlu, včelího krmení a výměny matky. No-vozélandská ekologická pravidla vycházejí z  práv evropských zemí. „Pro nás je to obtížnější,“ bědoval Frazer. Vysvětlili mi, že na Novém Zélandu je pouze jediný chovatel matek, který pěstuje ekologické mat-ky a který je dodává pro celou zemi. Zatímco včely si můžete pěstovat svoje, v případě, že si chcete ku-povat matky, ty musí pocházet od chovatele, který pěstuje matky ekologické.

„V  Austrálii je to ještě přísnější,“ uvedla Kerry. Tam se ještě neobjevil komerční včelař, který by za-řídil pěstování ekologických matek. „To znamená, že chcete-li být bio-včelařem, jste závislý na  svém vlastním chovu,“ dodala.

Práce s papírováním navíc, která je potřeba pro bio-včelaření se vyplatí, neboť med z  novozéland-ského čajovníku se prodává za velmi vysokou cenu. Velká evropská balírna medu vykupuje jejich med. „Zpracovatelé medu na  Novém Zélandu váš med

Květy manuky: Zaměření Frazera a  Kerry na  ma-nuku se vyplatilo. Na téhle větvičce vidíte jednotlivé květy manuky. Všimněte si, že kapsle se semeny obsa-hují všechny po jednom semínku, ne jako u kanuky, kde jsou po dvou. Ve větvoví manuky často najdete starší plody, zatímco kapsle méně dřevnaté kanuky mají tendenci odpadnout po několika měsících. Listo-ví manuky bývá tmavší, rovnoměrně zelené, zatímco olistění kanuky je často světlé a čerstvě zelené.

Ukrytá včelnice: Frazerova a  Kerryina včelnice je umístěna na malé louce chráněné před silnými větry přirozeným porostem. Místo je vlhčí, než by si Frazer přál, ale včely zde mají neomezený přístup k rozsáh-lým porostům manuky, čímž se tato včelnice stala vel-mi výnosnou.

99

vykoupí, ale zaplatí vám během následujících dva-nácti měsíců a nedají vám žádný úrok. Náš kupující nám platí vše předem.“ Letos zpracovatel zaplatil Kerry a Frazerovi 50 %, když med opustil jejich skla-dy a 50 %, když došel do Evropy.

Vyšinutá pohádka o dvou stromech – Manuka a Kanuka

Ačkoliv Severní ostrov má spoustu bušů a  roz-sáhlé plochy porostů manuky, za normálních okol-ností neprodukuje antimikrobní aktivní med bez peroxidu vodíku. Aby byl med manuka považován za aktivní, musí mít hodnocení 10 a více. Vědci stále bádají nad tím, proč některé medy manuka vykazují vysokou neperoxidovou aktivitu, zatímco jiné medy manuka nikoli. Manuka (Leptospermum scoparium) často roste na stanovištích roztroušený mezi velmi podobně vyhlížejícími křovinami nazývanými ka-nuka (Kunzea ericoides).

Obě rostliny existují na Novém Zélandě déle než nepůvodní včely. Švédský botanik Daniel Solan-der, který se plavil při první cestě kapitána Cooka v roce 1769 sebral oba druhy. Mylně se domníval, že jsou částí rostlin mock-orange z rodu Philadelphus. Posádka kapitánových lodí si z  lístků manuka-tree vařila čaj a tím strom dostal jméno tea-tree. Během dekády po návratu Cooka do Anglie se rostliny ma-nuka rozšířily v anglických zahradách.

Je mnoho teorií a výbušné povahy jsou k neudr-žení, když včelaři a zpracovatelé medu se snaží de-finovat manuku. Novozélandská včelařská asociace chce vytvořit standard manuky. Vzhledem k tomu, že cena za tento vysoce aktivní med dramaticky ros-te, je pochopitelné, proč se může jednat o bolestivé místo mezi jednotlivci v tomto průmyslu. Neaktivní manuka-med, který se prodává jako stolní manuka, profituje z dobré pověsti medu manuka, kterou ten-to med má na trhu a tím dosahuje i mimořádné ceny mezi ostatními novozélandskými medy.

Podle některých včelařů čas květu manuky a ka-nuky jsou na Severním ostrově odlišné, ale na  Již-

ním se překrývají. Mnozí včelaři předpokládají, že na Jižním ostrově včely sbírají med z obou stromů a  značné množství kanukového nektaru ovlivňuje aktivity v manuce.

Manukové stromy se vyskytují v mnoha formách. Vzhledem k těmto rozdílnostem je možné, že na Se-verním ostrově jsou trochu odlišné druhy manuky, než na Jižním. Rozdíly v půdě mohou také přispět k úrovním aktivit. Včelaři vypozorovali, že včelstva, která produkují v  jednom roce vysoce aktivní ma-nuku mohou napřesrok mít manukový med méně aktivní, což také přičítají vlivům počasí.

Kanuka a manuka byly v minulosti zahrnuty pod druhem Lepstospermum. V roce 1983 australský kla-sifikátor Joy Thompson přesunul kanuku do  rodu Kunzea. Je zde minimálně jeden případ křížení, ale hybrid je neplodný.

Aby se věci ještě více zkomplikovaly, manuka i kanuka mají velmi podobná pylová zrna trojúhel-níkového tvaru. Na Novém Zélandu smíšené medy procházejí pylovými rozbory, které v  současnosti nerozlišují tyto dva podobné pylové typy. Příští mě-síc budu detailně mluvit s  Michaelem Wraightem, penzionovaným vědcem, který provádí detailní roz-bory pylu ve vzorcích medu.

Farewell SpitPříští den sluce jasně svítilo a Kerry nás pozvala

na vyjížďku na Farewell Spit, dlouhou úzkou kosu, která označovala konec Zlaté zátoky. I  přesto, že jsme s ní chtěli ještě probrat mnoho věcí, které ji za-jímaly, chtěla strávit alespoň chvíli času venku, když byl tak nádherný zimní den. Kery, protože je triatlo-nistka, dává přednost pobytu venku.

Jak jsme jeli s Frazerem kolem zátoky, viděli jsme černé kormorány, černé labutě a další místní divoké ptáky. Velryby byly seřazeny u pobřeží Zlaté zátoky. „Zdá se, že jsou zmateny výběžkem a pohybem vln,“ vysvětlila Kerry. Před několika lety se sem najednou dostalo 350 velryb. Místní a ostatní Novozélanďané sem dorazili jako záchranné brigády, přinesli lopaty, kbelíky s fólií, namočili je do mořské vody a za po-

Včelnice v zimě: Je chráněná před větrem, a tak včely uprostřed června za  slunného dne vyletovaly. Frazer a Kerry zazimovávají svoje včelstva v jednom vysokém plodišti s  nasazeným medníkem plným medu, buď s vysokým nebo s polovičním. Prázdné krmítko je usa-zeno na vrchu medníku a tvoří vzduchovou izolaci.

Farewell Spit: Pohled z  balkonu jedné kavárny na konci Zlaté zátoky. Farewell Spit vybíhá z oceánu na horizontu. Často na této úzké lince pobřeží při od-livu zůstanou uvězněny velryby. Místní obyvatelé je pak zachrňují.

100

Souhrn: Pohled na  včelaření v  jiných zemích je vždy zajímavý. Že lze ale úspěšně včelařit také ve  Finsku, se dozvíme v  následujícím příspěvku Lassiho Kauka.

Finsko – ležící na severu Evropy mezi Švédskem a Ruskem. Je se svými 338 000 km2 o něco menší než Německo, ale žije zde pouze 5,3 mil. obyvatel. Více než jeden milion z nich žije v okolí hlavního města Helsinky, naproti tomu v  Laponsku žije méně než jeden obyvatel na km2.

První písemné zmínky o  Finsku se objevu-jí ve  dvanáctém století v  souvislosti se Švédskem. Součástí Švédska bylo až do roku 1809, následovalo jedno století éry velkoknížectví pod ruskou vládou. Teprve roku 1917 se stalo Finsko nezávislým stá-tem. Bylo-li po  druhé světové válce ještě hlavním zdrojem výdělku zemědělství, je dnes Finsko kromě dřevařských a  papírenských produktů důležitým

exportérem v  oblasti kovoprůmyslu a  elektroniky (Nokia).

Nový obyvatel – medonosná včelaPůvodně ve  Finsku žádné včely nebyly. Nemo-

hou v našem klimatu přežít bez jakékoli péče. Prv-ní včelstva byla dovezena v  polovině 18. století ze Švédska a možná také z Estonska. Avšak nepřežily. Teprve další import na začátku 19. století lze pova-žovat za počátek včelaření ve Finsku. V současnosti máme okolo 2 000 včelařů se 45 000 až 50 000 včel-stvy. Z nich je 1 750 členy finského včelařského sva-zu (Suomen Mehiläishoitajain Liitto). Ke svazu patří 36 místních spolků. Většina včelařů a včelstev se na-chází na jihu. Ale dokonce ani Laponsko není zcela bez včel: nejsevernější včelnice se nachází jen pár set kilometrů od polárního kruhu a ve městě Rovani-emi má své sídlo včelařský spolek s názvem Včelař polárního kruhu. Mimo to se každý rok pár včelařů

užití pump se snažili, aby velrybí kůže nevyschla. „Kolem velryb vykopali jámy, aby zmenšili tlak na  jejich břicha,“ řekla Kerry, čímž jim ulevili, jak nejlépe mohli do  doby, než přijde příliv. Aby sku-pinu orientovali, zachránci potáhnou velrybí mládě ven ze zátoky. „Ono bude pískat a to pomůže ostat-ním se orientovat.“

Kerry byla na průzkumné cestě. Chtěla najít ně-jaké manukové stromy, které kvetou. Někdy se totiž na tvrdých keřích objeví v této neobvyklé době ně-kolik příležitostných kvítků. Jeli jsme k  jejich nej-mokřejší včelnici, která je velice blízko u  Farewell Spit a  kde předpokládala, že by se mohl kvetoucí strom vyskytnout.

Stromy na Farewell Spit rostly na východní straně a byly ohnuté soustavným západním větrem. Manu-kové a kanukové stromy zde rostou společně. Přiblí-žil se prosinec a na stráních kopců byly bílé květy.

„O tom říkáme, že máme rádi bílé Vánoce“, řekla Kerry.

„A to nemluvíme o sněhu,“ přizvukoval Frazer.Včelaři na Novém Zélandě rádi slaví bílé Vánoce

uprostřed léta. Přestože jsme místo navštívili v ne-vhodnou roční dobu, manuka nás odměnila kvě-ty. Také jsme měli příležitost prohlédnout si jednu z  jejich včelnic, zastrčenou v manukovém porostu. Včelstvo, které bylo umístěno u vchodu do včelnice, kolem nás začalo bzučet. „To je moje včelí stráž,“ za-žertoval Frazer. Létající včely byla směsice italských a černých včel.

Když nás Frazer provedl celou včelnicí, řekl, že tady není možné chovat mírné včely. Vzhledem

k tomu, že včelnice jsou obklopeny hektary přiroze-ných křovin, divoké včely se zkřížily s jeho italskými včelstvy. „Příští rok sem přivezeme matky, abychom tato včelstva zklidnili,“ dodal Frazer. Ačkoliv s včel-stvy je strašná práce pro jejich divokost, jejich výno-sy jsou vysoké.

Výhledy do budoucnaKerry a Frazer vidí budoucnost optimisticky. Ač-

koliv loni nemohli prodávat jejich bio-med s ohle-dem na  léčení roztoče běžnými prostředky, vůbec nezaznamenali pokles jejich příjmů. Včelstva měla ohromnou snůšku, která rezultovala v takový příliv peněz, jakého v  minulosti nikdy nedosáhli. Frazer si myslí, že jeho včelstva měla menší konkurenci od divokých včel, což pro ně bylo snadnější při sbě-ru nektaru.

Jakmile se jim podaří vyřešit dobrou metodu kon-troly výskytu roztočů bio-způsobem, vrátí se znovu zpět k výrobě bio-medu. Věří, že příští rok na pod-zim novozélandský výzkumný pracovník v  oboru včelařství Mark Goodwin kompletně dokončí léčeb-ný systém, který bude používat organické plísňové spory, které se zatím dobře osvědčují v  laborator-ních podmínkách, ale v úlech pěstované včely mají tendenci vynášet spory z úlů příliš brzy. Nové me-tody Dr. Goodwina a jeho výzkumného týmu, které vyvinuli, by měly problém vyřešit, ale zatím shánějí prostředky, aby mohl být ve větším rozsahu učiněn pokus.

Přeložil: Ing. Milan DANÍČEK

Včelaření až za polárním kruhem Dlouhé zimy, nenasytní medvědi a přesto bohaté sklizně medu

(Lassi Kauko; ADIZ/die Biene/Imker Freund, 2012, č. 2, s. 18–20)

101

do  Laponska přistěhuje. Včelaření jako hlavní živ-nost provozuje asi 50 včelařů; největší podnik se stará asi o 1 500 včelstev. Počet včelařů klesá i tady, koncem 80. let 20. století měl včelařský svaz ještě okolo 4 500 členů.

Krátké létoNejvětší výzvu pro finské včelaře představuje pře-

zimování včelstev. Bezletová doba trvá i na jihu vět-šinou alespoň pět měsíců, často ještě déle, na severu občas i  více než půl roku. Přesto jsou naše zimní ztráty podobné jako ve střední Evropě. Po té co se sem nastěhovala varroáza, se to pohybuje kolem 10 až 20 %; dříve to bylo okolo 5 %. Navzdory krátké-mu létu sklízíme velké množství medu. Dlouhodobý průměr leží téměř okolo 40 kg na  včelstvo, v  dob-rých letech je to dokonce podstatně více. Naši včela-ři pokrývají asi 60 až 70 % zdejší poptávky, to odpo-vídá 0,5 kg na obyvatele. Sklizeň medu trvá většinou od letního slunovratu až do druhé poloviny červen-ce, tedy asi jen jeden měsíc. Co včely přinesou z jar-ních květů (jívy, javoru nebo pampelišek) spotřebují většinou samy. Později kvetoucí vřesoviště medují v některých letech špatně nebo není vhodné počasí pro let.

Včely a úlyChováme hlavně italské včely ligustica, které se

již přizpůsobily našim poměrům. Čerstvé importy

přežívají špatně zimu. Teprve následujícím gene-racím se daří lépe díky křížení se zdejšími trubci. Zvláště na  severu máme včely carnica. Zřídka se vyskytuje tmavá včela mellifera, přesto se zdejší chovatel matek již pár let snaží o ostrovní párování tmavých matek.

Včelíny u  nás najdete jen velmi zřídka. Většina včel žije v nástavkových úlech Langstroth. Nástavky pro přezimování jsou obvykle zateplené, v  létě lze použít také tenkostěnné nástavky. Někteří včelaři mají na med také nástavky Farrar. Farrar odpovídá 2/3 Langstrotha. Výška jednoho Langstroth nástav-ku je 24,1 cm a rámku 23,2 cm, výška Farrar nástav-ku je 16,9 cm a  jeho rámku 16 cm. Výhodou je, že Farrar nástavky jsou lehčí.

Dlouhé zimyPro přezimování dostávají včelstva 20 až 35 l cuk-

rového roztoku. Množství závisí na tom, jaké máte včely a zda přezimují na jednom nebo dvou nástav-cích. Pro úspěšné zazimování by mělo mít včelstvo okolo 10  000 včel. Při pokusech v  Zemědělském výzkumném centru se zjistilo, že je minimálně nut-no asi 7 000 včel, aby mohlo včelstvo přežít zimu. To představuje jeden hustý zimní hrozen na pěti až šesti plástech. Většina včelstev přezimuje venku. Při-tom je vhodné, zakrýt úly sněhem. Někteří včelaři uchovávají své malé oddělky přes zimu ve  sklepě. Všeobecně se předpokládá, že stará včelstva přečkají zimu lépe než oddělky, to ale může spočívat na tom, že oddělky kvůli krátkému létu často zůstávají příliš slabé. Slabá včelstva lze samozřejmě spojit, nebo ne-chat přezimovat více malých oddělků ve společném nástavku. Pak je stačí oddělit jen tenkou přepážkou.

Rozmanité zdroje snůškyVětšina rostlin pro včely roste na nekultivovaných

plochách, jako lesy, pobřeží, parky nebo zahrady. Nejdůležitějšími snůškovými rostlinami je divoká malina (Rubus idaeus) a vrbovka úzkolistá (Epilobi-um angustifolium). Z kulturních rostlin má největší význam brukev řepák (Brassica rapa). Jeho blízké-ho příbuzného, řepku (Brassica napus), lze pěstovat ve Finsku jen úplně na jihu. Med všech těchto rost-lin je jemný a světlý.

Med vrbovky má vysoký obsah fruktózy a zůstává dlouho tekutý – podobně jako akátový med. Ostat-ní snůškové rostliny jsou např. jetel, vřes (Calluna vulgaris), brusinky (Vaccinium vitis-idaea) a  různé bahenní rostliny, jejichž hodnota jako zdroje nekta-ru je těžce stanovitelná. Med těchto bahenních rost-lin má speciální a velmi ceněné aroma. Medovice se sklízí v množství stojícím za zmínku jen zřídka.

Všeobecně je jen malá poptávka po  druhových medech. Proto jezdí někteří včelaři zvláště do  Ně-mecka na vánoční trhy, kde je po některých finských specialitách dobrá poptávka. Takovými druhy jsou například med z  brusinek, vrbovky a  z  bahenních rostlin, jako ostružiník moruška (Rubus chamae-

V zemi tisíce jezer se široké nedotčené bažiny starají o bohatou a rozmanitou flóru pro snůšku. Brusinky jsou jednou ze zdejších snůškových rostlin.

Zasněžené úly v  zimě. Leták se postaví na  podzim jako ochrana před větrem šikmo před česno.

102

morus) nebo vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata). Vřesový med se v Německu také dobře prodává.

Úplně na  jihu Finska je několik pěstitelů jablek, kteří platí za  opylování včelami. Ostatní rostliny, které nutně potřebují opylení, jsou rybíz a  jahody, které se pěstují zvláště ve východním Finsku.

Varroáza téměř všudePoprvé byla varroáza zpozorována roku 1980

ve  městě  Imatra na  východní hranici. Pak trvalo asi 15 let, než roztoči dorazili až k západní hranici. V  současnosti jsou oblastmi bez varroázy v  Ahve-nanmaa, na jednom ostrově mezi Finskem a Švéd-skem, a v několika izolovaných oblastech na severu. Zpočátku jsme bojovali proti roztočům dostupný-mi prostředky, jako Perizin a zvláště Apistan, avšak kvůli vyvíjející se rezistenci včelaři již léta hned po sklizni nasazují kyselinu mravenčí nebo thymol a  později na  podzim kyselinu šťavelovou. Dlouhý bezplodový čas v  zimě zpomaluje rozmnožování

varroázy. Na druhé straně mohou roztoči prostřed-nictvím šíření virů poškodit včely tak, že se včelstva nedožijí jara.

Milovníci medu v hnědém kožichuDotěrná stvoření zcela jiného kalibru jsou ve Fin-

sku medvědi. Ročně zničí 200 až 300 včelstev. Mo-mentálně žije ve  Finsku něco přes tisíc medvědů, většina z  nich na  východě. Přesto se z  některých z  nich stali milovníci medu, ostatní ničí včelí úly spíše náhodně. Ročně se smí zastřelit asi 100 med-vědů. Přitom by pokud možno měla být skolena ta zvířata, která způsobují škody na  včelách a  ostat-ních domácích zvířatech. Včelstva si můžeme bránit postavením elektrických plotů. Stát v  tomto včela-ře podporuje příspěvkem na  materiál a  přístroje.

Žlutě proužkované včely ligustica na  česně – jen linie šlechtěné po několik generací jsou dostatečně odolné proti zimě.

Obvykle se úly staví jednotlivě. Jako jed-noduchý prostředek proti červeným lesním mravencům se osvědčila fólie pod úlem.

Velmi rychlý rozvoj v brzkém jaře se postará o silná včelstva, která donesou z let-ní snůšky v průměru 40 kg medu.

103

Problematické je to na  jaře, když kvůli sněhu ještě nelze plot postavit, ale medvědi se již probouzí hla-doví ze zimního spánku. Na konci léta a na podzim je to ale také těžké, protože medvědi si vytváří záso-by na zimu. Dlouhé období deště v  létě zase může bránit v nabíjení baterií solární energií pro elektric-ký plot. Medvědi zkonzumují všechno, co najdou v úlech: med, pyl a plod. Protože jsou medvědi chrá-něni, stát platí všechny škody, které způsobí. Avšak včelař musí často na peníze velmi dlouho čekat.

Pomoc od státuVčelařství je také ve Finsku podporováno státem:

včelaři s více než 15 včelstvy mohou dostat subvenci v hodnotě 20 € na včelstvo, jestliže nemají více než 65 let. Státní včelařský institut je naproti tomu cel-kem skromný: v Zemědělském výzkumném centru

v Jokioinen (120 km severozápadně od Helsinek) je zaměstnán jen jeden vědecký pracovník pro oblast včelařství. Mimoto tam má své pracoviště jeden pra-covník včelařského svazu a může část své pracovní doby věnovat bádání. Bylo by ale potřeba více věd-ců, neboť naše poměry se značně odlišují od  těch ve střední Evropě, takže nelze aplikovat tamní po-znatky na naše podmínky bez dalšího zkoumání.

Také Evropská unie podporuje včelařství ve Fin-sku tak jako v ostatních členských státech. Z těchto prostředků se proporcionálně financuje výzkum, poradenství a udávání medu na trh.

I  když to včely a  včelaři ve  Finsku kvůli klima-tickým poměrům nemají vždy lehké, chov včel tam představuje spoustu radosti a  naplnění tak jako v ostatních zemích.

Přeložila: Hana ZERZAVÁ

U  prodejního stánku postaveného na  kraji pláže se mohou zákazníci obsloužit sami. Foto: autor.

Zde se vrhl na mé zásoby plodu a medu medvěd. Naštěstí škody nahradí stát. Foto: S. Vahteristo

Medová farma Jarní údolí (Cecil Hicks; American Bee Journal, 2012, č. 1, str. 55–58)

Včelař druhé generace Curt Bronnenberg z Perry v  Iowě (8000 obyvatel) spustil před dvaceti sedmi lety včelařskou firmu nazvanou Spring Valley Ho-ney Farms. Začínal s pouhými 100 včelstvy a během let tvrdé práce a odhodlání, se svou ženou Connie vybudovali svůj včelařský provoz až do  dnešního stavu. V  současné době zvládají kolem 3200 včel-stev.

Curt je členem Iowské Asociace producentů medu a jejím stávajícím prezidentem r. 2011. V po-lovině posledního desetiletí 20. století zastával také pozici viceprezidenta a  koncem tohoto desetiletí pozici prezidenta IHPA (Iowa Historic Preservati-on Alliance, založena 1989, zabývá se ochranou vý-znamných historických míst a budov ve státě Iowa.

– pozn. překl.). Od doby svého prvního ustanovení prezidentem, byl členem představenstva celostátní včelařské organizace.

Curt říká, že v současné době je ve státě snad tu-cet komerčních včelařů, s pouhými pár provozy, vět-šími, než je jejich. Říká, že farmáři v Iowě ustupují od  pěstování lučních medonosných plodin, jetele a vojtěšky. Velké zemědělské faremní provozy mís-to toho pěstují větší výměry obilí a sójových bobů, což vynáší větší zisk. Další doplňkový příjem farmy je z pronájmu půdy pro instalaci ohromných bílých větrných mlýnů produkujících elektřinu, které se napříč státem stávají příslušenstvím krajiny.

Iowa, s přibližně 26 000 včelstev včely medonos-né, produkuje ročně přibližně 1,09 milionu liber (brit. – amer. libra /1 pound/ = 0,453 527 kg) medu,

104

z  něhož přibližně 150  000 liber ročně pochází ze Spring Valley Honey Farms. Podle čísel sestave-ných loni americkým ministerstvem zemědělství, toto číslo umisťuje Hawkeye State (Iowa) v produkci medu napříč státy na 21. místo.

Curt také postřehl nový trend včelařství, že vel-ká většina všech včelařů ve státě jsou buď koníčkáři nebo včelaří pro vedlejší příjem. Víc a víc lidí má zá-jem o chov několika včelstev pro opylování květino-vých a zeleninových zahrádek nebo ze zdravotních důvodů, usilují o  to, aby získali svůj vlastní med. Bronnenbergových Spring Valley Honey Farms je domovem 150 000 milionů včel a je situován ve ven-kovské zemědělské oblasti, asi 25 vzdušných mil se-verozápadně od Des Moines, hlavního města státu.

Jejich 21 akrová farma přiléhá k řece North Racco-on River (Severní mývalí řeka, pozn. překl.), která meandruje napříč zemědělskou půdou střední Iowy. Jejich prostory se sestávají z  jejich domu, shroma-žďovacího skladiště a  novějšího 150 stop krát 60

stop velkého včelařského obchodu. Curt jako dítě se svým starším bratrem Randym pomáhali otci Rono-vi se včelami jejich rodiny. Curtův otec se začal za-jímat o včelařství a začal pracovat v provozu s 1200 včelstvy, zatímco stále ještě studoval na střední ško-le. Ron později počátkem 70. let včelařský podnik Johna Jessupa koupil a změnil název z Jessup Honey Farm na Bee Haven Honey Company.

Když bylo r. 1978 Curtovi 15 let, jeho otec zahy-nul při nehodě malého letadla a  jeho bratr Randy rodinný včelařský podnik převzal. Později téhož roku se Curt se svou matkou přestěhoval do Sheri-danu v Montaně, kde dokončil střední školu. Jeden rok pak, předtím, než se rozhodl vrátit do  Perry a začít s včelařením, navštěvoval univerzitu Western Montana College v Dillionu.

Aby pro prvních pár let provozu financoval svůj mladý včelařský podnik, prošel různá jiná zaměst-nání, včetně práce mechanika, prodejce počítačo-vých součástek, dělníka při balení rostlin, řidiče zá-sobovacího vozu, pomocníka elektrikáře apod.

Jeho žena Connie vyrostla ve  velké rodině s  13 dětmi blízko Early v Iowě. Následně, po absolvová-ní střední školy, se stala certifikovanou pomocnicí zdravotní sestry a  přímou pečovatelkou o  mentál-ně oslabené pacienty. Vzali se v  r. 1984. Bronnen-bergovi, kromě obsluhování rodinné včelařské fir-my, vychovali čtyři děti - všechno dívky a všechny měly jména začínající písmenem C. Jejich dcery jsou Christa, Chelsa, Cara a Ciera. Ciera je jedinou z dcer, která stále ještě bydlí doma.

Dcery v  minulosti pomáhaly s  plněním lahví a  s  ruční výrobou kosmetických produktů z medu a včelího vosku. Pracovaly také při zvláštních udá-lostech, jakou je asistence ve stánku Včelařské aso-ciace Iowa, na Státním trhu Iowy, konaném v srpnu 2011 v Des Moines.

Curt vzpomíná, že koncem 90. let a počátkem po-sledního desetiletí byli velkým problémem roztoči v jeho včelstvech a udržet včelstva zdravá bylo stá-lou bitvou. „Jeden rok jsem jarní ošetření proti roz-

Tato výstava produktů Spring Valley Honey Farms je umístěna ve výstavní místnosti Bronnenbergových pro zákazníky.

Curt a Connie Bronnenbergovi jsou vyobrazeni před svou prodejní výstavní místností v  domě ve  Spring Valley Honey Farms, poblíž Perry ve státě Iowa. Bro-nnenbergovi po  zákaznících požadují, aby prvně, předtím, než na jejich venkovskou včelařskou farmu přijedou, zavolali, aby byl po  ruce někdo, kdo by je obsloužil. Lidé si také mohou objednat on line na  www.springvalleyhoneyfarms.com.

Tyto sejmuté nástavky s medem čeká vytáčení, proto-že Curt stojí mezi čtyřmi Dadantovými 60rámkový-mi medomety. Všimněte si 20barelového skladovací-ho tanku v pozadí.

105

točům zanedbal a  ztratil jsem 80 procent včelstev. Poklesla z 1200 poměrně zdravých úlů na 200 sla-bých včelstev.“ Bylo to v době, kdy Curt začal s pře-sunem do Paris v Texasu, oblasti k zimování svých včel s lepším klimatem.

Curt říkal, že jim to trvalo roky pomalého budo-vání, než se dostali na  svou běžnou úroveň počtu včelstev. Rozšiřoval buď rozdělováním úlů, nebo kupováním úlů od  jiných včelařů. Chybou, kterou udělal hned zpočátku svého včelařského podnikání, bylo, že když od  jiného včelaře, který měl včelstva zamořená morem včelího plodu, nějaké včely kou-pil, úly důkladně neprohlížel.

Než svůj provoz zbavil plástů kontaminovaných touto nemocí, bojoval celé roky. Prohlásil: „Teď jsem u svých včel přes pět až sedm let neviděl jedi-ný kolaps způsobený morem včelího plodu.“ V po-sledních letech drží roztoče pod kontrolou stálým sledováním a  použitím preventivní léčby. Neměl také žádné závažné problémy s jakýmikoliv ztrátami CCD (CCD = Colony collapse disorder– fenomen zahrnující náhlé zmizení včelích dělnic z úlu nebo včelstva evropské včely medonosné, pozn. překl.).

Koncem posledního desetiletí 20. století se po-dílel na  opylování mandloňových sadů a  začal své

včely během zimních měsíců posílat místo do  Te-xasu  do  Kalifornie. Když se včely na  jaře vrátily do Iowy, část jich umístil do půl tuctu jabloňových sadů ve střední Iowě k opylovací službě.

Jednou dokonce převezl asi 200 včelstev k opylo-vání melounů a okurek do východní Iowy.

Během let ve  Spring Valley Honey Farms bylo problémem najít dobrého pomocníka ochotného tvrdě pracovat ve  včelařství a  navíc vystaveného pravděpodobnosti bodnutí včelou. V současné době mají tři zaměstnance (dva na  úplně plný úvazek).

Curt říkal, že asi před čtyřmi roky konečně najal zavedeného včelaře Pata Ennise z Goodellu v Iowě (nachází se asi 110 mil severně od Perry), aby s ním pracoval. Pat zůstal během týdne v  Curtově obyt-ném vozu a pak, na víkendy, jezdil domů k rodině.

Curt kontroluje jeden z  rámků v  medníku před vy-táčením. Snůška vypadala dobře. Doufal v  80 liber na úl za sezónu.

Vítejte ve Spring Valley Honey Farms.

Bronnenbergovi vlastní kolem 10 000 nástavků a když nejsou na stanovišti, skladují je v místnosti ve velké včelařské budově a ve třech přívěsech.

„Plnění“. Curt otevírá velký ventil skladovacího tanku na med. 55galonový (amer. gallon pro tekutiny je asi 3 785 litrů, pozn. překl.) barel je schopen medem na-plnit přibližně za 30 vteřin. 3200 včelstev Spring Va-lley Honey Farms v dobrém roce vyprodukuje kolem 300 barelů medu.

106

Letos Pat, protože byl odloučením od své rodiny během letních měsíců strašně unavený, řekl, že věci se musí změnit. Curt navrhl, že umístí 1000 úlů po-dél severního konce jejich oblasti produkce medu v  regionu Goodellu a  Pet by je mohl obhospoda-řovat z domova. Podle Curta toto nové uspořádání včelaření dosud funguje dobře, ačkoliv stále ještě mají k vyřešení nějaké drobnosti.

Curt říkal, že veškeré vytáčení v době sklizně se provádí v  jejich včelařském obchodě v Perry, včet-ně medníků ze včelnic obhospodařovaných Patem Ennisem. „Veškeré odebrané nástavky s  medem se snažíme vytočit během několika dní. Během let jsem vypozoroval, že jakmile odeberete medníky, stimuluje to malé úlové brouky, které v Iowě máme, ke kladení vajíček a líhnutí larev.“

Když Curt a jeho včelařský personál odeberou ná-stavky s medem ze včelích stanovišť, což je obvykle v  druhé části srpna, nejprve včely zakouří, sundají víko a nasadí jiné víko se zkoseným okrajem, s uvnitř přišitou pytlovinou, která je nasáklá benzaldehydo-vým repelentem. Před sejmutím nástavků počkají

pár minut, protože zápach výparů včely zahání dolů, ven z horních nástavků, níže do nástavků plodiště.

Bronnenbergovi, během letních měsíců, chtějí rozmístit přibližně 90 včelnic u jetelových polí (bílý holandský, zvrhlý, žlutý a bílý sladký). Další nektar pochází z kvetoucích rostlin včetně štírovníku, vik-ve huňaté, lípy a pampelišky.

Mají pět plochých včelařských náklaďáků s  po-honem na  čtyři kola, dva Swingery (ppod. Dodge Swinger–pozn. překl.) a několik trailerů, které pou-žívají k transportu včelích úlů, Swingerů a nástavků. Na každé stanoviště se snaží na palety umístit nej-méně 32 úlů.

Curt říkal, že vlastní kolem 10 000 nástavků, které jsou směsí jak hlubokých, tak i rozměru 6 5/8 palců (palec = inch, 1 mezinárodní inch = 2,54 cm, pozn. překl.). Když snůška končí, medníky skladují ve vel-ké místnosti ve včelařské budově a ve třech zaparko-vaných polonákladních přívěsech.

Místnost k vytáčení v 60 × 150 stop velkém vče-lařském obchodě obsahuje čtyři Dadantovy 60rám-kové medomety s  kontrolou rychlosti, odvíčkovač

Včelař Curt Bronnenberg se se svými dvěma spolupra-covníky na stanovišti umístěném několik mil severně od Perry v Iowě, připravuje k odběru medníků.

Curt předtím, než sejme medníky, včely nakuřuje a snímá víka z úlů.

„Farms v měnících se podmínkách“. Přitom, jak se na zemědělské půdě Iowy pěstuje stále více a více kukuřice, některé rodinné farmy zanikají.

Čistý přírodní med ze Spring Valley – jeden z  nejlepších v Iowě.

107

Dakota Gunness, tavič Cowan, šestibarelový čisticí tank, který odstraňuje vzduchové bubliny i  včelí vosk a dvacetibarelový tank s velkou tryskou, schop-nou naplnit pětapadesátigalonový (1 galon odpoví-dá přesně 3,785 litru) buben asi za 30 vteřin.

Bronnenbergovi v  dobrém roce vyrobí kolem 150 000 liber (1 libra–1 pound, je přesně 0,45359 kg, pozn. překl.). Ale loňský rok byl tak chudý, že vy-produkovali pouze 90 000 liber, s průměrem pou-hých 40 liber na úl.

Podle Curta mají včelaři Iowy roční průměr z mi-nulosti přibližně 60 až 70 liber medu na  včelstvo. Ale posledních pár let, která byla chladná a vlhká, produkce klesla na průměr kolem pouhých 30 až 40 liber. Curt konstatoval, že: „Letos to vypadá docela dobře a  díky současným podmínkám počasí včely vypadají dobře a možná se dočkáme kolem 80 liber medu na úl, ovšem doufáme v 90 liber.“

Curt vzpomíná na  svůj nejchudší rok, jímž byl rok 1993. Byl to čas masivních povodní a jeho včely dosáhly průměrně 29 liber na úl.

Naopak jeho nejlepším rokem byl rok 1988, který byl sice již sužovaným třetím rokem regionálního su-cha, a jeho včely vyprodukovaly průměrně 185 liber.

Přibližně 60 procent veškerého medu prodá po barelech baličům, nebo někdy jiným včelařům. Zbytek jejich medu se plní a  prodává ve  vědrech a kontejnerech v obchodech s potravinami a v krá-mech v Des Moines.

Connie teď pracuje ve včelařském provozu na plný úvazek. Stará se o marketing, fakturaci, účetnictví, plnění lahví, doručování a prodej medu zákazníkům jejich obchodu. Ačkoliv Bronnenbergovi udržují prodejní předváděcí místnost ve včelařské budově, neprosazují prodej v  místních obchodech, protože jsou zaneprázdněni vedením svých 3200 včelstev.

Spring Valley Honey Farms zásobují medem asi 15 obchodů v Des Moines a pár pekáren. Curt do-dává, že překvapivým zákazníkem, který trvale ce-loročně objednává pětigalonový kbelík každý týden, je pizzerie. „Prý dělají velkou křupavou pizzu a med používají do receptu.“

Bronnenbergovi prodávají med ve  škále obalů od čtyř uncí (1 ounce–unce, je přibližně 28 gramů)

po 600librové sudy. Velikost nádob na med pro zá-kazníky zahrnuje 4, 6, 8, 12 uncí, 1, 2, 3, 4 libry, 1 galon (12 liber), 5galonový kbelík a 600 librové sudy. Některé z cen zahrnují 6 uncí je za 2,50 $, 12librové kontejnery 35 $, ovocem ochucený pastovaný med 6 $ a 60 librový kbelík 95 $.

Bronnenbergovi zajišťují svůj příjem nejen pro-dejem medu a opylováním, ale Connie vyvinula sor-timent pleťových vod a pleťových tyčinek, balzámů na rty vyrobených z vosku včely medonosné a kvalit-ních esenciálních (ppod. myšleno éterických–pozn. překl.) přípravků, což přispívá ke kvalitě produktů, které prodává. Bronnenbergovi každé jaro tvoří 3li-brové pakety včel pro jiné zavedené včelaře.

Následně, po vytáčení a balení medu Pat a Peggy souběžně s  výrobou pastovaného medu, vyrábějí z čistého včelího vosku ze Spring Valley většinu sví-ček.

Navzdory suchu, spalujícímu vedru, povodním, moru včelího plodu, roztočům, malým úlovým broukům, ztrátě snůškových ploch, chladným a vlh-kým jarům a soustavnému boji za udržení zdravých včel medonosných a matek, budou Bronnenbergo-vi v obhospodařování včel a v produkci čistého io-wského medu pro své zákazníky ve  Spring Valley Honey Farms pokračovat.

Přeložil: Aleš DAVID

V posledních letech se příslušenstvím krajiny napříč státem Iowa stávají velké větrné mlýny produkující elektřinu, jako ty dva na obrázku.

„Kukuřice, kukuřice a zase kukuřice!“ Iowa, se svými úrodnými zvlněnými kopci a prériemi, vede v národní produkci kukuřice a pěstuje kolem jedné pětiny celko-vé úrody kukuřice naší země. Podle nejnovějších čísel Ministerstva zemědělství Spojených států pěstovali farmáři Iowy v r. 2011 více než 14,2 milionu akrů (1 mezinárodní akr odpovídá asi 4046,856 m², pozn. překl.) pšenice a očekává se, že vypěstují 177 bushelů (1 amer. bushel = 8 galonů ≈ 35 239 litrů komodity v suchém stavu, pozn. překl.) z akru. Očekávaná prů-měrná cena kukuřice je 7 $ za bushel.

108

PŘÍRODA – OCHRANA

Dají se matky původního druhu čmeláka Bombus terrestris dalmatinus

chovat ve velkém?(Fehmi Gurel, Ayhan Gosterit; Journal of Apicultural Science, 2009, č. 1, s. 67–71)

Souhrn: Samičky čmeláka odchycené v  přírodě produkují podstatně menší kolonie než samičky od-chované uměle. Důvodem může být to, že u odchy-cené samičky zpravidla neznáme fázi reprodukční-ho cyklu, ve které se momentálně nachází.

V laboratorních podmínkách jsme testovali odchov matek původního druhu Bombus terrestris dalmati-nus. Padesát přirozeně spářených a přes léto v přírodě žijících matek zmíněného druhu jsme na podzim ode-brali z lokalit na pobřeží Středozemního moře. Matky začaly klást vajíčka v laboratoři za standardních pod-mínek (28 °C, 60% relativní vlhkost). Takto jsme zís-kali první generaci. Z těchto kolonií jsme vybrali nově vylíhnuté mladušky a trubce a spářili jsme je v klícce. Po spáření byly mladušky vystaveny umělé hibernaci v délce 45 dní při teplotě 4 °C. Poté jim bylo umožně-no založit novou kolonii. Tím jsme získali druhou ge-neraci. Načasování kladení vajíček, počet plodových buněk, načasování líhnutí prvních dělnic a  celkový počet matek se u  obou generací podstatně nelišily. Průměrný počet dělnic v první a druhé generaci byl 71,90 ± 13,30 a 121,10 ± 22,070. Poměr produkce po-tomstva byl rovněž v první generaci nižší (46 %), než ve  druhé generaci (74,1 %). Výsledky ukazují, že se tato přirozená populace hodí k hromadnému chovu. Požadované vlastnosti lze zvýraznit plemenářskými technikami a cíleným výběrem.

Čmeláci hrají důležitou roli při opylování mnoha druhů rostlin na  polích, lukách s  pícninami, v  sa-dech a zejména ve sklenících (Banda a Paxton, 1991). Na světě žije kolem 250 druhů čmeláků (Williams, 1998). Velkochovy se v  současné době soustředí na  pět z  nich. Hlavním komerčně chovaným dru-hem se stal euroasijský Bombus terrestris L. Tento druh je široce rozšířený, vytváří velké kolonie a cel-kem dobře se adaptuje na uměle vytvořené prostředí (Velthuis a Doorn, 2006). B. terrestris se přirozeně vyskytuje po celé Evropě, na pobřeží severní Afriky a v západní a střední Asii (Estoup a kol., 1996, Wid-mer a kol., 1998). Tento druh zahrnuje kolem deseti geologicky rozdělených poddruhů. Mnohé z  nich se v dřívějších letech osvědčily pro komerční chov. Nicméně v  současnosti je nejrozšířenějším uměle odchovávaným čmelákem, používaným k opylování

zemědělských plodin, Bombus terrestris dalmatinus (Dalla Torre). Odhaduje se, že se v  současné době na  světě prodá průměrně 900 000 kolonií těchto čmeláků ročně (Velthuis a Doorn, 2006).

Co se týče Turecka, přirozená populace B. terre-stris se vyskytuje téměř po celé zemi (Özbek, 1997) a patří k poddruhu B. t. dalmatinus (Yeninar a kol., 2000, Velthuis a Doorn, 2006). Tento poddruh čme-láka se vyskytuje na mnoha lokalitách do nadmoř-ské výšky 1500 m. V Turecku opyluje hlavní druhy přirozené vegetace (Gurel a kol., 2008). Vzhledem k  šíři jeho výskytu lze předpokládat, že v  rámci poddruhu existuje několik ekotypů, každý adapto-vaný na  specifické podmínky, jež zahrnují oblasti od Středozemního moře po horská pásma centrální Anatolie (Yeninar a  kol., 2000). Zmíněné poddru-hy vykazují vysokou ekologickou flexibilitu, zejmé-na pokud jde o  životní cyklus a  diapauzy (Estoup a kol., 1996, Dafni, 1998). Například ve středozemní a egejské oblasti prodělávají matky původního dru-hu B. t. dalmatinus diapauzu (období klidu) v  létě a  na  podzim vylézají, vnitrozemní druhy, a  to ze-jména v Evropě, odpočívají v zimě (hibernují) a vy-lézají na jaře (Gurel a kol., 2008).

Ačkoliv rozmnožování matek původního dru-hu B. t. dalmatinus posbíraných v oblastech kolem Egejského a Středozemního moře proběhlo v labo-ratorních podmínkách (Yeninar a  kol., 2000, Gos-terit a Gurel, 2005), nemohou být tyto studie přes-ným návodem pro velkochov. Jednotlivé kolonie čmeláků B. terrestris se totiž zásadně liší. K  těmto rozdílům kromě jiného přispívá původ matky za-kladatelky (Beekman a  van Stratum, 1998, 2000). Současní chovatelé rozmnožují čmeláky ve  stan-dardních podmínkách. Vypracovali si svůj vlastní systém, jenž není závislý na odchytu volně žijících matek (Velthuis a Doorn, 2006). Nicméně komerční chovy nezveřejnily žádné údaje, které by se daly po-rovnat. Cílem této studie bylo určit, zda se poddruh B. t. dalmatinus hodí ke komerčnímu chovu, pokud dodržíme postup, jaký uplatňují ve velkochovech.

Způsob rozmnožováníNa pobřeží Středozemního moře jsme odchytli 50

matek čmeláků B. t. dalmatinus, které se přirozeně

109

spářily a prošly letním obdobím klidu. Matky jsme sbírali na keřích kvetoucí planiky v průběhu podzi-mu 2006 poblíž turecké Antalie. Abychom podpořili kladení, každou matku jsme po dobu 30 minut vy-stavili působení CO2, a poté ji umístili do malé kra-bičky spolu s mladými dělnicemi B. terrestris (Gu-rel a Gosterit, 2008). Matky začaly zakládat kolonii ve standardních laboratorních podmínkách (28 °C, 60% relativní vlhkost, červené světlo, pyl a cukrová voda ad libitum). Jakmile se z plodiště vylíhly všech-ny první dělnice, byla kolonie přestěhována do vět-ších rozmnožovacích boxů. Takto jsme získali první generaci. Uvnitř boxů docházelo k dodržování hy-gienických podmínek. Nově vyklubané mladušky a trubce jsme odebrali a přemístili do klícky, kde se spářili v  laboratorních podmínkách. Mladé matky jsme spářili s nepříbuznými trubci. Po spáření jsme matky vystavili umělé hibernaci při 4 °C po dobu 45 dní. Poté byly přemístěny do laboratoře, kde začaly zakládat kolonii druhé generace.

SledováníVývoj kolonie jsme denně monitorovali. U  kaž-

dé generace jsme zaznamenali přesný čas založení kolonie (počet dní, jenž uběhl od  vložení matky do startovacího boxu do doby, než začala klást), po-čet nakladených vajíček, čas líhnutí prvních dělnic, počet vylíhnutých dělnic, čas druhého a třetího kla-

dení, dobu vzniku prvních matečníků, bod změny a stupeň konkurenceschopnosti, celkový počet děl-nic, trubců a  mladušek, poměr nakladených vají-ček, produkční poměr kolonie a poměr potomstva jednotlivých matek. V průběhu sledování jsme po-čítali uhynulé jedince, abychom určili přesný počet vylíhlých dělnic, trubců a  matek. V  této studii je pod pojmem „kolonie“ míněno společenství s mini-málně deseti dělnicemi. Matky, jež vyprodukovaly méně než deset dělnic, jsme nepovažovali za vhod-né zakladatelky. Bod změny, stupeň konkurence-schopnosti a produkce potomstva jsme počítali ode dne, kdy se vylíhla první dělnice (začátek eusoci-ality). Začátek produkce mladušek byl vypočítán odečtením doby vývoje mladušek (30 dní) od data vylíhnutí první mladušky. Bod změny (datum na-kladení prvního haploidního vajíčka) jsme spočítali odečtením doby vývoje trubců (25 dní) od vylíhnutí prvního trubce. Stupeň konkurenceschopnosti jsme odvodili od jedné nebo více sledovaných vlastností: kladení dělničiny, požírání dělničiny, počtu součas-ně nezavíčkovaných plodových buněk nebo podle jasné známky destrukce víček (Duchateau a Velthu-is, 1988, Beekman a kol., 1998, Cnaani a kol., 2000). Poměr produkce mladušek byl počítán následovně: počet matek produkujících mladušky/počet ma-tek-zakladatelek x 100. Výsledky jsme analyzovali pomocí programu MINITAB. Popis sledovaných

Posuzovaný výkon Matky první generace Matky druhé generace

Poměr nakladených vajíček (%) 64,0 (n = 50) 81,4 (n = 27)

Poměr produkce kolonie (%) 46,0 A (n = 50) 74,1 B (n = 27)

Poměr potomstva matek (%) 30,4 a (n = 23) 80,0 b (n = 20)

Tab. 1. Porovnání poměru nakladených vajíček, produkce kolonie a poměru potomstva matek první a druhé generace.

Různá písmena na stejném řádku značí rozdílnou signifikaci(hodnota t-testu: a, b: P<0,01; A, B: P<0,05)

Tab. 2. Porovnání význačných znaků kolonií první a druhé generace

Různá písmena na stejném řádku značí rozdílnou signifikaci(hodnota t-testu: a, b: P<0,01; A, B: P<0,05)

Význačný znak První generace Druhá generace

založení kolonie (dny) 7,30 ±0,95 (n=32) 8,32±1,63 (n=22)

první kladení – počet vajíček 4,37±0,25 (n=32) 4,24±0,55 (n=22)

líhnutí prvních dělnic (dny) 44,83±2,81 (n=24) 39,81±1,96 (n=20)

počet dělnic v prvním líhnutí 5,04±0,63 a (n=24) 11,19±0,91 b (n=20)

načasování druhého kladení (dny) 36,65±1,86 a (n=23) 24,05±1,99 b (n=20)

načasování třetího kladení (dny) 24,86±2,01 a (n=22) 15,40±1,02 b (n=20)

načasování produkce mladušek (dny) 56,30±11,08 a (n=7) 10,63±2,91 b (n=16)

bod změny (dny) 29,07±5,59 a (n=15) 4,95±1,71 b (n=21)

stupeň konkurenceschopnosti (dny) 53,00±3,51 a (n=16) 25,45±2,80 b (n=20)

celkový počet dělnic 71,90±13,30 A (n=24) 121,10±22,70 B (n=20)

celkový počet trubců 30,50±10,60 a (n=15) 70,90±8,25 b (n=21)

celkový počet matek 10,00±3,85 (n=7) 12,69±2,40 (n=16)

110

vlastností byl předem daný. Jednotlivé skupiny jsme porovnali pomocí variační analýzy. Kladení vajíček a počet odchovaných jedinců a mladušek jsme po-rovnávali pomocí t-testu.

Výsledky a diskuseProcento matek kladoucích vajíčka se pohybo-

valo od 64 % do 81,4 % a počet matek-zakladatelek od  46 % do  74,1 % (tabulka 1). Procento produk-ce matek bylo v  první generaci o  hodně nižší než ve druhé (Z = -2,36, P < 0,05). Procento kladení va-jíček bylo také v první generaci nižší než ve druhé, nicméně rozdíl nebyl tak výrazný. Matky z první ge-nerace přivedly na svět výrazně nižší počet potom-stva než v generaci druhé (Z = -3,25, P < 0,01).

Doba zahájení kladení, počet nakladených vají-ček v plodišti, čas vylíhnutí první dělnice a celkový počet matek (mladušek) byly u obou skupin podob-né (tabulka 2). Počet dělnic z  prvního plodu, cel-kový počet dělnic a celkový počet trubců se u obou skupin výrazně lišil. Druhá generace odchovaná v  laboratorních podmínkách vyprodukovala více než dvojnásobný počet trubců a přibližně o 60 % víc dělnic než první generace, pocházející z matek od-chycených ve volné přírodě. Dále se u obou skupin výrazně lišila doba druhého a třetího kladení, doba vylíhnutí prvních mladušek, bod změny a  stupeň konkurenceschopnosti. Druhá generace matek za-čala podruhé a potřetí klást dříve než první genera-ce. Druhá generace matek, odchovaná v laboratoři, začala klást v průměru od 8,32 ± 1,63 dne. Doba, jež uplynula od konce prvního kladení do začátku dru-hého, činila 24,05 ± 1,99 dne. Po pauze trvající 15,40 ± 1,02 dne začaly matky klást potřetí.

Co z toho vyplývá?Aby byl velkochov úspěšný, je zapotřebí čmelá-

ky odchovávat celoročně. Od  matek-zakladatelek se požaduje včasný nástup kladení a  vysoký počet odchovaných jedinců. Cílem je získat životaschop-nou početnou kolonii za vynaložení co nejmenších nákladů. Předložené výsledky dokazují, že středo-zemní poddruh B. t. dalmatinus tyto nároky splňu-je. Dalším důležitým rysem každé kolonie, jejímž úkolem je opylování zemědělských kultur, je počet odchovaných dělnic. V  této studii byl publikovaný průměrný počet dělnic odchovaných od  z  přírody odchycených matek (první generace) a  matek od-chovaných v  laboratoři (druhá generace) 71,90 ± 13,30 a  121,10 ± 22,70. Podobné výsledky získali i ostatní. Yeninar a kol. (2000) zmiňuje 150 dělnic na kolonii a Gosterit a Gurel (2005) napočítali 167 dělnic od matek odchycených v přírodě. Duchateau a Velthuis (1988) hlásí 137 dělnic u první generace a 284 dělnic u druhé generace čmeláků B. terrestris od matek-zakladatelek odchycených v přírodě.

Naše výsledky odhalily několik podobností a roz-dílů mezi první generací matek odchycených v pří-rodě a druhou, odchovanou v laboratoři. Čas zaklá-

dání kolonií, počet nakladených vajíček v  prvním kole plození, líhnutí prvních dělnic a celkový počet mladušek se u obou generací zdají přibližně stejné. Naše zjištění naznačují, že původní poddruh středo-zemního čmeláka B. t. dalmatinus se v přírodě roz-množuje pomaleji než v laboratorních podmínkách. Tento argument podporují některé studie, jež doklá-dají, že matky odchycené v  přírodě v  oblasti Stře-domoří neodchovaly v  laboratorních podmínkách uspokojivý počet mladušek (Yeninar a  kol., 2000, Gosterit a Gurel, 2005). Podobně Ings a kol. (2006) potvrdili, že komerční velkochovy za stejných pod-mínek produkují významně víc mladušek, než ko-lonie z přírody. Příčinou může být krátká diapauza, jež bývá v  laboratorních podmínkách minimální (Beekmam a van Stratum, 1998, Duchateau a kol., 2002, Ings a kol., 2006) a výběr nejproduktivnějších matek.

Mezi oběma generacemi jsme zaznamenali ně-kolik důležitých rozdílů. Jsou to: velikost kolonie, poměr produkce, bod změny a  stupeň konkuren-ceschopnosti. Druhá generace matek, odchovaná v  laboratoři založila početnější a  životaschopnější kolonie, než matky odchycené v  přírodě. Příčina tkví zřejmě v samotném odchytu a manipulaci s di-vokými čmeláky, kteří jsou na podobné rušivé prvky citlivější než jedinci odchovaní v laboratoři (Yeninar a kol., 2000). Další možné vysvětlení je to, že u ma-tek odchycených v  přírodě nemáme ponětí, v  jaké fázi se právě nacházejí – zda po letním klidu již za-čaly klást vajíčka a založily novou kolonii.

B. t. dalmatinus je komerčně chován po  20 let. Když byly v Belgii a Holandsku zakládány první vel-kochovy, chovatelé západoevropského typu čmelá-ků odchytávali matky v Turecku (v oblasti Egejské-ho a Středozemního moře), Řecku a na Balkáně, aby získali plemenný materiál. Avšak není známo, zda tito chovatelé provedli nějakou selekci. Naše výsled-ky naznačují, že se B. t. dalmatinus celkem dobře přizpůsobí uměle vytvořeným podmínkám, což je důležitý předpoklad úspěšného velkochovu. Námi získaná data jasně potvrzují, že správným výběrem a plemenitbou lze ceněné vlastnosti (velikost kolo-nie a poměr produkce) ještě zlepšit.

Přeložila: Jana VLČKOVÁ

111

Souhrn: Článek pojednává o  stimulaci vývo-je rodin čmeláků pomocí dělnic včely medonosné. Bylo zkoumáno působení feromonových sloučenin na snížení agresivity dělnic včely a čmeláků v umě-lých koloniích.

Stimulace vývoje kolonií čmeláků Bombus terre-stris pomocí dělnic včely medonosné Apis mellifera je jedním z rozšířených postupů. V takovém přípa-dě jsou využívány mladé dělnice včely medonosné, jejichž ochlupení ještě nestačilo ztmavnout. Při ta-kovémto způsobu vytváření umělých kolonií zpra-vidla nedochází k oofagii a nanejvýše z 10 % z nich se stávají samci, sádky jsou znečištěny exkrementy jen málo. U dospělých včel se silně projevuje obran-né chování – často zraňují a zabíjejí matky čmeláků. Důsledkem agresivních střetů včel a čmeláků (obr. 1) jsou vnější zranění a úmrtí na obou stranách, při-čemž se snižuje efektivita stimulace vývoje kolonií. Závažnost zranění matek čmeláků vzrůstá se stou-pajícím věkem včel a jejich množstvím.

V  laboratorních podmínkách, ještě před vytvo-řením kolonií matek, čmeláky podrobili narkoti-zaci oxidem uhličitým, která stimuluje vývin oo-cytů a  opoždění oplodněných vajíček u  77 – 95 % (průměrně 86 %) jedinců čmeláka zemního. V  cy-lindrických sádkách o  průměru 14 cm se síťovým dnem a  poklopem jsme umístili voskovou výplň, matku čmeláka a dospělé včelí dělnice (obr. 2). Ko-

lonie dosahující počtu minimálně 7 dělnic čmelák, jsme přesazovali do sádek se dnem o rozměru 20 × 27 cm. Jako krmivo jsme používali 62% cukrový si-rup, pylovou pastu z obnožek včel a cukrového siru-pu. V insektáriích pro chov čmeláků byla udržována teplota 24–29 °C a vlhkost 46–70 %. Při kontrole sá-dek, která se prováděla každý týden, jsme hodnotili stupeň agresivity včel podle porušení ochlupení ma-tek čmeláků: 0 – bez výrazných porušení; 1 – málo porušené (všechny pásky na zadečku jsou plně nebo částečně zachovány); 2 – silně porušené (černý pá-sek na zadečku skoro chybí, žlutý a bílý jsou částeč-ně zachovány); 3 – ochlupení na zadečku chybí a při vysokém stupni poranění chybí i  na  značné části hrudi. Alkoholové roztoky feromonových směsí (TOS-Š-2, kandisil) jsme přimíchávali do  cukro-vého sirupu pro krmení čmeláků, gelové přípravky (TOS-Š-1, mellan) jsme nanášeli na voskovou výplň ve středu sádky nebo na tělo matky čmeláka (tab.).

V  koloniích s  matkou Bombus terrestris a  ne-dávno vylíhlými dělnicemi A. mellifera (se světlým ochlupením) je produktivnost matek čmeláků té-měř maximální. Účinky feromonového přípravku TOS-Š-1 způsobily snížení původně nízké agresivi-ty mladých včel, což oslabilo jejich stimulující vliv na matky čmeláků.

V  umělých koloniích s  matkami čmeláků a  do-spělými dělnicemi se agresivní reakce projevují v mnohem větší míře, než v koloniích vytvořených ze čmeláků jednoho rodu nebo s matkou B. terre-stris a mladých včel. Už v prvních dnech jich značná část získává vnější poranění/dochází u značné části jedinců ke vnějšímu poranění. Zhruba polovina je-dinců v kontrolních a experimentálních skupinách, kromě skupiny α, ztratila v druhém týdnu ochlupení na  velké části těla (obr. 3) a  okolo ⅓ včel zemřelo (obr. 4).

Vliv analogů včelích feromonů na chování včel medonosných a čmeláků v umělých

koloniích(A. V. Lopatin, N. M. Išmuratova, N. V. Soldatova; Pčelovodstvo, 2010, č. 7, s. 54–56)

Skupina Počet kolonií

Způsob stimulace vývoje kolonií

α 23 TOS-Š-2 (1 ml na 3,1 l sirupu)

β 23 Kandisil (1 ml na 3,1 l sirupu)

γ 24 TOS-Š-1 (0,1 ml v centru sádky)

ω 23 Mellan (0,1 ml v centru sádky)

Δ 10 Mellan (0,1 ml na těle matky)

σ 23 Kontrolní skupina

Tab. Experimentální a kontrolní skupiny kolonií, vy-tvořené s matkou B. terrestris a dělnic A. mellifera

Obr. 1. Agresivní chová-ní dělnic včely vůči mat-ce čmeláka zemního.

Obr. 2. Umělá kolonie vytvořená z matky Bom-

bus terrestris a dělnic Apis mellifera.

112

Tři včely obvykle nejsou schopny matku čmeláka rychle zabít. V koloniích s počtem méně než 50 je-dinců ve všech skupinách dohromady zemřelo jen 14 (11%) matek čmeláků: α (13 %), β (8,7 %), γ (4, 2%), ω (8,7 %), Δ (10 %), σ (4,3 %). Jejich úmrtnost byla pouze slabě spojena s mírou porušení ochlupe-ní. Příčinou smrti byly pravděpodobně bakteriózy. Průměrná míra porušení ochlupení matek v kolo-niích skupin γ, ω a Δ se od kontrolní skupiny σ (viz obr. 3) lišila málo. V koloniích skupiny β byla v prů-běhu prvních tří týdnů průměrná úroveň porušení ochlupení matek trochu vyšší, než v kontrolní sku-pině σ a  v  ostatních experimentálních skupinách: ve druhém týdnu chybělo ochlupení u 68 % matek na velké části povrchu těla. Poté porušení ochlupe-ní ve skupinách γ, ω, Δ a σ vzrůstalo úměrně době trvání kolonií a  v  šestém týdnu se jen trochu liši-lo od skupiny β. V experimentální skupině α, která dostávala sirup s příměsí TOS-Š-2, byla v průběhu prvních tří týdnů průměrná míra porušení ochlu-pení matek čmeláků přibližně čtyřikrát nižší než v ostatních skupinách. Ve čtvrtém týdnu míra poru-šení ochlupení matek v skupině α vzrůstala (viz obr. 3), což bylo zřejmě způsobeno oslabením působení feromonových přípravků. Zároveň došlo ke snížení

počtu agresivních střetů v důsledku vzájemné adap-tace jedinců a snížení počtu včel (obr. 4).

Během prvních tří týdnů byla jejich poměrně vy-soká úmrtnost zjištěna jak ve skupině α s nízkou, tak ve skupině β s vysokou agresivitou včel. Minimální úmrtnost v průběhu prvních šesti týdnů byla zjiště-na v sádkách s mellanem (skupina ω) a v kontrolní skupině (skupina σ). Feromonové aparáty tak podle všeho vykazují v porovnání se včelami, jen nepatrný vliv na  agresivitu matek čmeláků (obr. 4). Ve  sku-pině Δ, složené pouze z 10 kolonií, nebyla zjištěna zvýšená úmrtnost matek (v důsledku nanesení gelu na povrch těla) ani znatelný příznivý vliv přípravku mellan. Proto tato nepočetná skupina nebyla dále pozorována.

V prvním týdnu byly ve všech experimentálních skupinách zkontrolovány počty buněk s  vajíčky, avšak v  druhém týdnu výsledky z  této kontroly přesáhla jen skupina ω. Největší část kolonií, které v  sedmém týdnu svého trvání dosáhly počtu mi-nimálně 7 dělnic, byla zjištěna ve  skupině β (obr.

5). V osmém týdnu a v následujících týdnech už se v  porovnání s  úspěšně se rozvíjejícími koloniemi skupina β opožďovala za většinou ostatních skupin. Příčinou byla velká míra vzniku porušení ochlupe-ní matek čmeláků v druhém a třetím týdnu (viz obr. 3), což se nepříznivě projevilo i  na  vývoji zhruba 10 % kolonií. Poměrně nízká rychlost růstu části kolonií, které dosáhly počtu více než 7 jedinců, byla pozorována ve skupinách α a ω s minimální frek-

Obr. 4. Míra přežití dělnic včely medonosné v umě-lých koloniích v průběhu prvních šesti týdnů po jejich vytvoření.

Obr. 3. Dynamika změn stupně porušení ochlupení těla u matek čmeláků v průběhu prvních šesti týdnů po doplnění umělých kolonií.

Obr. 5. Podíl kolonií čmeláků, které dosáhly počtu více než 7 jedinců.

Obr. 6. Podíl kolonií čmeláků, které dosáhly počtu více než 50 jedinců.

113

Souhrn: Do Austrálie byla zavlečena Apis cerana, na kterou je zde nahlíženo jako na škůdce. Jsou or-ganizovány rozsáhlé akce na zničení divokých rojů.

Apis cerana je včela medonosná, která se vyvinula v  tropických oblastech Asie a  i když byla nalezena v australských přístavech již dříve, první významný vpád se stal v  Portsmouth, předměstí Cairns, kde bylo nalezeno sedm včelstev. Existuje osm podru-hů této včely, pojmenovaných podle země původu a ten, který nás zajímá je Apis cerana javana.

V  květnu 2007 požádali jednoho včelaře, aby odstranil roj ze stěžně jachty, která právě připlula do Portsmouthu. Včely byly určeny jako Apis cerana a bylo jasné, že jsou to nežádoucí imigranti z Asie; nevítaní z několika důvodů (zčásti citováno z infor-mační brožury Queenslandské vlády):

■ Druh může přenášet roztoče Varroa, škůdce, který se dosud v Austrálii nevyskytuje a pro kterého by naše Apis mellifera byla slibným cílem. I  když je zmiňována odolnost Apis cerana proti roztočům, údajně způsobená jejím čisticím pudem, Také nemáme žádný důkaz, že tento první vpád sebou zavlekl i Varrou, pořád zůstává jisté nebezpečí, že se tak stane příště.

■ Druh soupeří s  evropskou včelou o  nektar a  pyl, může loupit ve  včelstvech a  je dal-ším soupeřem divokého hmyzu, závislého na nektaru.

■ Podobně, druh soupeří s A. mellifera a další-mi druhy o životní prostor.

■ Protože se často rojí, rychle se rozšiřuje ma-lými roji, které obtěžují hlavně v městských oblastech, obsazují budovy a  pokud jsou vyrušeny, jsou agresivní. Bodnutí žihadlem představuje stejné riziko vyvolání alergie jako od včely evropské.

■ Produkce medu je nízká. Protože se vyvi-nuly v tropických oblastech, nemají žádnou potřebu skladovat med na  zimu a  hledání potravy je každodenní záležitost. Proto zde nevidíme možnost pro obchodní využití.

RozšířeníRoje se nejdříve usadily do mangrovů v okolí pří-

stavu v  Cairns, ale už se v  oblasti rychle rozšířily, asi 150 km jižně a 30 km severně, hnízdí v obytných domech, jiných budovách a v divočině. V okolních kopcích pokrytých bušem, s vhodnou flórou a nad-bytkem přírodních úkrytů je nalezení a  zahubení škůdce monumentálním úkolem.

Kontrolní hodnoceníZa  kontrolu je zodpovědný úřad Queensland

Biosecurity, který rozběhl program vymýcení s  in-tenzivní kontrolou, aby byly zničeny všechny roje a  hnízda. V  lednu 2011 ale bylo rozhodnuto, že kompletní vymýcení není technicky proveditelné. V současnosti (2012) Queensland Biosecurity pře-

vencí agresivních kontaktů. Z nich byla ve skupině α zjištěna nízká agresivita včel vůči matkám B. terre-stris (viz obr. 3), a ve skupině ω minimální agresivi-ta matek čmeláků ve vztahu ke včelám (viz obr. 4). Podle počtu rodin přesahujících počet 50 jedinců, zaostávala skupina α se sníženou agresivitou včel za ostatními (obr. 6), ale všechny kolonie se skládaly pouze z dělnic čmeláků. Absence trubců a mladých matek svědčí o  vysoké životaschopnosti samiček--zakladatelek a stabilitě sociálních vztahů. Podobné kolonie čmeláků jsou nejvíce ceněné pro opylování rostlin, protože si dlouhou dobu zachovávají vyso-kou úroveň zásobovací činnosti. Maximální podíl „užitkových“ kolonií čmeláků (66,7 %) byl získán ve skupině γ, nasazené v sádkách, jejichž voskové výplně byly napuštěny přípravkem TOS-Š-1. Me-chanismus pozitivního působení daného přípravku však nebyl objasněn, protože zásadní vliv na agre-sivitu jedinců v experimentálních koloniích zjištěn nebyl.

Přípravek TOS-Š-2 snížil agresivitu dělnic v prů-běhu prvních dvou týdnů od vytvoření umělých ko-lonií A. mellifera vůči matkám B. terrestris přibližně čtyřikrát. Feromonové přípravky TOS-Š-1 a mellan v  podstatně menší míře zvyšovaly agresivitu včel a kandisil zvyšoval počet agresivních kontaktů.

Feromonový přípravek mellan mírně snižoval agresivitu matek čmeláka B. terrestris vůči včelím dělnicím: v průběhu prvních šesti týdnů po vytvo-ření umělých semisociálních kolonií byla minimální úmrtnost včel zaznamenána v sádkách s voskovou výplní, napuštěnou přípravkem mellan.

Maximální podíl „užitkových“ kolonií čmeláků (66,7 %) byl získán ve skupině, nasazené v sádkách, jejichž voskové výplně byly napuštěny přípravkem TOS-Š-1. Mechanismus pozitivního působení dané-ho přípravku však nebyl objasněn, protože zásadní vliv na agresivitu jedinců v experimentálních kolo-niích nebyl zjištěn.

Přeložila: Bc. Eva MUSILOVÁ

Vpád Apis cerana – zkušenosti dobrovolníka

(Jim Wright, Australasian Beekeeper, č. 4, 2012, s. 417–418)

114

chází na  program Transition to Management Plan (Změna řídícího plánu – pozn. překl.) finančně pod-porovaného vládou Austrálie, Queenslandu a Aus-tralien Honey Bee Industry Council (Australská rada pro průmyslové využití včel – pozn. překl.).

Hledání rojů a hnízdPrvní metodou bylo oslovení veřejnosti. Veřej-

nost v oblasti byla vyzývána, aby hlásila výskyt včel na horkou linku, která byla v provozu 24 h denně po  celý týden. I  když bylo mnoho poplachů faleš-ných (evropské včely, původní včely, roje už od-letěly) a  najely se tisíce kilometrů, aby se všechna

hlášení vyšetřila, měla tato metoda nejvyšší výtěžek. Během pěti dnů, kdy tam působil autor článku, vy-ústilo volání v  likvidaci čtyř „cerana“ hnízd, další bylo určeno jako Apis mellifera, jedno jako druh vos, další jako původní australský druh včel samotářek a jeden roj mezitím odletěl.

Druhou metodou je „smetání“ a „liniování včel“. „Smetání“ znamená sledování různých květů a včel, které je navštěvují, ve  městě a  okolí. Jeden nebo dva podezřelí jedinci jsou odchyceni a blíže určeni. I když všichni účastníci nejsou včelaři, důvěrně se seznámili zvláště s těmi květinami, které včely Apis cerana preferují.

Jakmile je včela pozitivně identifikována, nastává proces „liniování“, aby bylo nalezeno hnízdo. Blíz-ko květů jsou posazena krmítka. Ta jsou udělána z psích misek na žrádlo přikrytých košíkem s „okén-ky“. V misce je písek, nasycený cukrovým roztokem s  přídavkem levandulového oleje, jako lákadlem. Když se cerana včely krmí na  krmítku (a  to může trvat i několik hodin) sleduje se směr jejich příletu a odletu. Snadno se to řekne, ale hůře provede, pro-tože včely nemusí letět při návratu přímo a  rychle startují, takže je obtížné sledovat jejich let dále než několik metrů. Navíc může zmatek způsobit i  to, že mohou mít v okolí i několik hnízd. To znamená několikahodinové pozorování, někdy i návrat další den, ale jakmile je určen dominantní směr, posu-nuje se krmítko o  20–30 m tímto směrem. Pak se vše opakuje, krmítko se opakovaně posouvá. Někdy jsou včely bíle označeny a  sleduje se čas potřebný k návratu. Pozorování bylo občas úžasné, jak krátký čas včely potřebovaly k doletu domů, odevzdání ná-kladu a návratu ke krmítku. Někdy to trvalo jen de-set minut, což znamenalo hnízdo v okolí 50 metrů.

O něco déle trvalo nasávání cukrového sirupu, které ale bylo náročné pro pozorovatele, aby na krmítku udržel oči na té jedné označené včele mezi mnoha jinými.

I  když tato pozorování byla úspěšná, čas, práce a  intenzivní výuka v  trpělivosti se setkávala s  níz-kým výtěžkem (jenom jedno hnízdo bylo nalezeno během třídenního sledování včel na jednom krmít-ku). Zaměstnanci ujišťovali, že nálezy byly dříve čas-tější a že to byla užitečná cesta. Zaměstnanci zřejmě odmítli předat amatérům své intuitivní znalosti.

Ničení včelVčely jsou hmyz, který je citlivý na  insekticidy

ve  spreji používané v  domácnosti. Pokud obsaho-valy permethrin a  esbiothrin (zaměstnanci a  dob-rovolníci neměli používat obchodní jména), byly

Krmítko

Apis cerana na krmítku

Tři zaměstnanci a  tři dobrovolníci 13.  ledna 2012. Zleva: Steve a Robyn Alderton (oddělení Parramatta, Asociace amatérských včelařů NSW), Glen Docher-ty, Diane Morris, Shirin Hyatt, Jim Wright (oddělení Hunter Valley, Asociace amatérských včelařů NSW).

115

Souhrn: V tomto článku se autoři zaměřili na po-užívání neonikotinoidů na pozadí širokého využívá-ní této skupiny a zajímali se i o zprávy o alarmující a  zvyšující se ztrátě biodiverzity. Zatímco se včely medonosné ocitly v  centru zájmu, ostatní opylo-vači a bezobratlí, ptáci a dokonce žížaly jsou stále v ohrožení.

Článek zkoumá neonikotinoidy používané v Aus-trálii a  problémy přisuzované jejich užití v  zámoří, zvláště masivní ztráty včel medonosných. Hrozí včel-stvům v Austrálii zánik včelstev? Jsme připraveni od-povědně řídit používání pesticidů?

Na jaře 2010 jsme si všimli, že z naší zahrady ná-padně zmizela slunéčka sedmitečná. Nejen početně, ale vůbec. Nezdálo se, že by to bylo nedostatkem mšic, tak kam se všechna poděla? Jak vrcholilo léto, pokračovali jsme v jejich hledání. Slunéček požírají-cích rostliny nebo plísně bylo dost, ale žádné druhy

požírající roztoče a hmyz. Už v létě jsme kolegům, kteří se zabývají sledováním hmyzu, psali emaily. Všimli si úbytku slunéček také? Oni zpozorovali úbytek v  okolí Sydney, jižním Queenslandu a  plá-ních kolem Adelaide, ale žádnou změnu v Západní Austrálii nebo Victorii. Naši sousedé pěstují pecko-vité ovoce na jedné straně farmy, na druhé citrusy. Těžké deště smyly hnojiva a  také možné pesticidy z citrusů do potoka, jehož vodu používáme všichni na zavlažování.

Je dobře známo, že proudy stékající vody mo-hou spláchnout zbytkové pesticidy z  půdy do  po-toků a  řek, ale nemáme žádnou představu, jak to bylo v  tomto případě a ani žádný důkaz. Od teček vede k vytvoření linky dlouhá cesta, protože změny v populaci hmyzu jsou běžné. Snad je hlavním pro-blémem to, že pokud se slunéčka opravdu ztratila z australské fauny, bude to někoho zajímat natolik, aby získal dostatečné fondy na výzkum?

Můžete si myslet, že zmizení slunéček není zvláš-tě mediálně zajímavé ani nestojí za utrácení dolarů potřebných na cennější výzkum. Je fakt, že dolaro-vé zdroje na výzkum životního prostředí v Austrálii v minulých dvou letech téměř vyschly a to je pod-statné. Poměr projektů, které se vztahují k řízenému sledování škůdců (IPM) a  jsou financovány Horti-culture Australia Ltd. (HAL), a zvláště ty, které zahr-nují odvody do národního agrárního fondu, klesly ze 17 % v r.2007 na 8,7 % v r.2009. Poměr projektů mířících do AUSVEG je značný a ve stejné periodě se výrazně zvýšil, z 6,25 na 12,5 %. Jsou ty peníze, které pocházejí z  odvodů pěstitelů, dobrovolných dárců a federální vlády, dobře utraceny? Jak je mož-né to ohodnotit? HAL je méně průhledný v tom, jak jsou peníze rozdělovány. Několikrát jsme požado-

velmi účinné, i když se muselo použít několik balení na  jedno hnízdo. Několik včel bylo vždy odebráno pro další zkoumání v laboratoři.

ZáznamyDetaily všech výjezdů a likvidace byly uchovává-

ny včetně GPS souřadnic, aby bylo možné mapovat rozšíření vetřelce. Je zaznamenána ujetá vzdálenost a spotřeba a započítán i pracovní čas.

VýsledkyZa  účasti pěti pracovních skupin a  více než 50

dobrovolníků, amatérů i  profesionálních včelařů, bylo zaznamenáno přes 560 rojů a  hnízd. Dobro-volníci nepracovali samostatně, ale do  programu vydatně přispěli.

BudoucnostOčím dobrovolníků, sledujícím hory obklopují-

cí Cairns porostlé stromy, velké vzdálenosti v  ob-lasti a nadbytek možných míst pro hnízda v okolí i  v  buši, se zdá úkol zlikvidování tohoto včelího škůdce monumentální; proto vyšel úřední výnos, že eliminace tímto způsobem není možná a že pro zamezení šíření je nutný přechod k řízené organi-zaci. To znamená výuku veřejnosti, školních dětí, včelařů a  profesionálních dezinfektorů. Likvidace nepřípustných druhů včel zjištěných veřejností na-dějně zamezí šíření, ale také naučí žít s dalším exo-tickým škůdcem.

Přeložila: RNDr. Bohuslava TRNKOVÁ

Kam se poděla všechna ta slunéčka sedmitečná?

(Marilyn Steiner a Stephen Goodwin, Australasian Beekeeper, č. 4, 2012, s. 419–424)

116

vali informaci o dotaci na individuální projekty, ale setkali jsme se s odmítnutím. Bez ní je ale nemožné zjistit, kolik je přidělováno do  specifických oblastí a v čem spočívají trendy.

V PH&G, květen-červen 2011 jsme referovali o vy-soce úspěšném pilotním projektu pro IPM na papri-kách, kterému bylo nevysvětlitelně odmítnuto další skromné financování. Zainteresovaní IPM výzkum-níci se sešli v Adelaide v červenci t.r. a vytvořili Mit-cham Sustainable Horticulture Group (Mitchamova skupina pro trvale udržitelné zahradnictví – pozn. překl.), všichni přítomní vyjádřili hluboké obavy nad snižováním fondů na  výzkum a  vývoj a  pocit marnosti z nemožnosti vstoupit do  rozhodovacích procesů. Také byly vysloveny pochybnosti o přísli-bech AUSVEG k IPM. Agentura údajně podporuje, spolu se silnou podporou PM od pěstitelů, zbavení výzkumníků hlasovacího práva a  ukončení finan-cování R&D způsobilo hluboké znepokojení. Před dvěma lety AUSVEG uzavřel strategické smlouvy s  firmami Bayer CropScience, Syngenta a Dupont. Z  jasných důvodů tehdy zavlál červený prapor. I když jsou dotace vítány, takové uspořádání je zříd-ka altruistické a může snadno dojít ke konfliktu zá-jmů. Přestali jsme také dostávat informace o doho-dách v průběhu tohoto partnerství. Zdá se, že jsou do nich zasvěceny jen CEO a rada AUSVEG.

Na  sjezdu AUSVEG v  dubnu 2011 pozvaly tyto tři chemické společnosti řečníky. Za  Bayer Crop Science přednesla projev dr. Maria Teresa Almanza, produktová manažerka vývoje insekticidů, výhod a opylovačů u Bayer Crop Science v Německu před-nášku „Prospěch a  opylovači“. To je ironie, která neunikne mnoha našim informovaným čtenářům. Ve svém proslovu, který označila jako „Bayer Crop Science a  dlouhodobě udržitelný IPM systém“ se prakticky nezmínila o  opylovačích, ani imidaclo-pridu a dalších výrobcích Bayer Crop Science, které působí škody a  vyvolávají hněv včelařů a  ekologů po celém světě.

Publiku bylo vysvětleno, že Bayer Crop Science je IPM věrná; dokazují to její nové pesticidy Belt®

(flubendiamin) a Movento® (spirotetramat). Pokud se držíme jejich myšlenky, je to určitě chvályhodné cítění a krok správným směrem.

Šťastná země Austrálie byla ušetřena dlouhodobých polemik,

které zachvátily zbytek světa o  roli pesticidů v po-klesu včel. Syndrom zániku včelstev, neduh charak-terizovaný záhadným zánikem včelstev, elektrizuje včelaře v Severní Americe, Evropě a jinde po světě od  devadesátých let minulého století. Roční ztráty představují miliony včelstev a pokles přezimujících včelstev o více než 10 %.

Nedávný příspěvek Jeffreyho Gibbse, včelaře z  Nového jižního Walesu v  Australasian Beekeeper hrozí zavlečením této debaty i k nám domů (míněna Austrálie – pozn. překl.): (http://Theabk.com.au/ar-

ticle/neonicotinoids-australia). I když úřady ujišťují, že v Austrálii žádný nejasný zánik včelstev nehrozí, Jeff upozorňuje, že máme polovinu počtu včel, než by mělo být. Je to docela možné z mnoha příčin, ale on tvrdí, že se včelaři naučili nepřibližovat se k roz-sáhlým polím kvůli zkušenostem se ztrátami včel.

Podle mluvčího APVMA má Austrálie pro včely tak široce rozmanité zdroje potravy (míněno včely medonosné), zvláště kvetoucí eukalypty, takže jsou méně závislé na  pěstovaných rostlinách, které by je mohly ohrozit. Jeff podává dobrý souhrn pro-blémů, které s  neonikotinoidy, hlavní skupinou o  kterou se zajímáme, kdekoliv nastaly. Vznáší také dotaz na příčinu ohromného úhynu ryb v řece Darling v zemědělském městě Bourke v severozá-padním Novém jižním Walesu v březnu 2011. Mi-liony ryb a raků zahynuly během záplav okolních oblastí po mimořádně silných deštích. Oficiálně to bylo vysvětleno, že to způsobila nízká koncentrace kyslíku ve vodě. Ale říká se, že další možností jsou zbytky pesticidů z okolních bavlníkových a jiných polí.

Zatímco APVMA, australský výbor pro regula-ci pesticidů požaduje, aby Zpráva o  nepříznivých vlivech byla rozeslána, pokud je u pesticidu zjištěn nějaký problém, Jeff zastává názor, že v  jeho oko-lí včelaři spoléhají na ústní sdělení a nikdo nechce vyplňovat formuláře nebo se střetávat s byrokracií. Fakt, že APVMA nedostala dosud žádnou nepřízni-vou zprávu ohledně ztrát včel, proto není důvodem k uspokojení. Odpovědnost za sledování problémů s pesticidy a vztahy s volnou přírodou se dělí mezi několik úřadů.

Stručná historie CCD (Colony Collapse Disorder)

Je obtížné podat historii tohoto problému ve  stručnosti, protože se táhne zpět do  počátku devadesátých let minulého století a  vyvolal mno-ho diskusí. A  dodnes, dlouho poté, to nepolevuje. Termín CCD – syndrom zhroucení včelstev – po-chází z  USA, ale neobvykle vysoké ztráty včelstev byly zaznamenány i v Evropě. Pokles počtu včelstev v zimě o 10–20 % není neobvyklý, ale včelaři utrpěli ztráty daleko vyšší než běžně a stávalo se to každý rok. Navenek zdravá včelstva se rychle zhoršovala, ale nedaly se najít mrtvé včely. Některé včely se pro-stě zpátky do úlu nevrátily, zbývající pak byly často infikovány velkým počtem patogenních mikroorga-nismů. V Evropě byl vliv na včelstva méně patrný. Francie ztratila třetinu včelstev chovaných pro prů-myslové opylení v roce 1999 po širokém užití neoni-kotinoidu imidaclopridu k moření osiva slunečnice. Po  stížnostech pobouřených včelařů Francie pro-dukt zakázala a  v  roce 2003 zamítla použití stejné látky na moření kukuřice.

Jiné použití ale zůstává. Fipronil a  BASF fenyl-pyrazol jsou pro včely také škodlivé, působí velmi podobným způsobem jako neonikotinoidy. Byly

117

povoleny s předem odhadnutelným výsledkem. Fi-pronil byl také v podezření v roce 2003 a poté za-kázán. V roce 2003 Bayer CropScience uvedl na trh clothianidin, což je jiný neonikotinoid dokonce pro včely více jedovatý než imidacloprid. Francie ho od-mítla registrovat, Německo ho povolilo v roce 2006. V roce 2008 bylo v Německu zakázáno osm příprav-ků obsahujících imidacloprid, clothianidin, thio-methoxam a  methiocarb na  moření semen řepky a sladké kukuřice poté, co zahynulo asi 11 000 včel-stev, které byly vystaveny účinkům clothianidinu. Bayer CropScience prohlašoval, že jejich výrobky byly špatně použity, ale zdá se, že v aplikačním pro-cesu na kukuřici jsou několikanásobné nedostatky. Clothianidin byl později na  řepku znovu povolen. Podobná zmizení byla hlášena z jiných zemí včetně Itálie, Španělska, Maďarska, Švýcarska, Rakouska, Polska, Řecka, Belgie, Brazílie, Kanady, Holandska, Japonska, Číny, Indie a Slovinska.

Zatímco se o tomto jevu v západním tisku mlu-vilo málo, japonští ekologové se o ztráty včel a bio-diverzity stále více zajímají a  tlačí na  svou vládu, aby neonikotinoidy zakázala [www.mieliditalia.it/index.php/archivio-notizie/85-english-bees--environment-agriculture-a-pesticid/80123-al-so-from-far-east-damning-evidence-aboutneo-nicotinoids; http://devcompage.com/?p=121].

Nedávno vydal Syunsuke Funase (2008) knihu, naneštěstí pouze v  japonštině, s  titulem Neonicoti-noids, Devilish Novel Pesticides. Silent Summer Wi-thout Bees. (Neonikotinoidy – ďábelské nové pesti-cidy. Tiché léto bez včel – pozn. překl.). V několika kapitolách se už projevil pokrok od doby, kdy publi-kace Rachel Carson Silent Spring (Tiché jaro – pozn. překl.) varovala svět před ekologickou katastrofou vyvolanou nadměrným používáním širokospekt-rých, vytrvalých pesticidů.

Neonikotinoidy ve světle reflektorůNeonikotinoidy jsou předmětem diskusí od  po-

čátku devadesátých let. Tento druh pesticidů je od-vozen od nikotinu (spěte dobře všichni kuřáci). Jsou to neurotoxiny, účinkující na široké množství savého a žravého hmyzu, ale relativně neškodné pro savce. Zahrnují imidacloprid (Bayer CropScience a další),

acetamiprid (Bayer CropScience), thiamethoxam (Syngenta), thiacloprid (Bayer CropScience) a clo-thianidin (Bayer CropScience) a další.

Imidacloprid je ve světě nejprodávanější a nejvíce používaný insekticid. Poprvé nabízený firmou Bayer CropScience v  r.1991 je nyní vyvážen do  více než 120 zemí a používaný na více než 140 druhů plodin. V Austrálii je registrováno téměř 150 registrovaných výrobků, které obsahují imidacloprid, a  používají se v semenářství, zahradnictví, veterinární medicí-ně, jako potravinové doplňky, v dostihovém sportu a  zahrádkách. Používají se ve  sprejích, jako rozto-ky na moření semen, nálevy a tablety k použití pod stromy. Stěží se najde oblast, ať už v  zemědělství, zahrádkaření, veterinární medicíně nebo v domác-nosti, kde by se neuplatnily. Jsou všudypřítomné. Nejznámější výrobky jsou Gaucho® k moření semen (obiloviny, fazole, hrách, čočka, boby) a Confidor® (v podstatě na vše). Etiketa Gaucho nezmiňuje vče-ly, ale uvádí, že je vysoce toxický pro zemní i vodní živočichy. Na  etiketě Confidoru je uvedeno, podle zákona na ochranu hospodářských zvířat, že je ne-bezpečný pro včely. Vlastnictví patentu Bayer Crop-Science na imidacloprid vypršelo v r. 2003 a tak ho nyní vyrábí a prodává mnoho dalších společností.

Bayer CropScience pak začal nabízet jeho deri-vát, clothianidin. Ten v plodinách dlouho přetrvává, má vysoký přesun metabolitů a snadno se přenáší. Je také pro včely daleko jedovatější než imidaclo-prid a jedovatý pro chvostoskoky a dešťovky. Zdá se nám, že bychom měli začít mávat červenou vlajkou na poplach proti jeho půdní aplikaci. Clothianidin byl v  Austrálii registrován v  r. 2007 a  je prodáván jako Sumitomo pod obchodním jménem Shield® (pro bavlnu, banány, cukrovou třtinu a eukalypty), Samurai® (pro jabloně, hrušně, grepy, peckoviny) a Stealth® (dostihové plochy). Etiketa v části „Ochra-na životního prostředí“ informuje o nebezpečí pro včely při sběru potravy na  ošetřených plochách včetně toho, že pro ně může být jedovatý i několik dní po aplikaci.

Thiamethoxam je v Austrálii prodáván jako Crui-ser® (na bavlnu, obiloviny, čirok, slunečnici) a Meri-dian® (turf). Na nich žádné varování pro včely není. Thiacloprid (Calypso®) je povolen na  peckoviny a  citrusovité s  deklarovanou nízkou toxicitou pro včely. Acetamiprid je vyráběn a  prodáván mnoha společnostmi. V  Austrálii si ho registroval Certis na brambory pod značkou Supreme® DuPont na ba-vlnu jako IntruderR a Scotts na okrasné rostliny jako Crown® a Defender Maxguard® . Etiketa Crown va-ruje před nepříznivým účinkem na  druh slunéček (Coccinella transversalis), dravé roztoče, parazitické vosičky a pavouky, ale ne na včely. Etiketa Defender Maxfguard® nedoporučuje postřik kvetoucích rost-lin, navštěvovaných včelami. Jinak na ní žádné další varování o toxicitě pro včely není. Průvodní list EPA Pesticidu uvádí, že je pro včely mírně jedovatý, je mírně až rychle přenosný, ale rychle se odbourává.

Včely medonosné mohou sbírat neonikotinoidy z kvě-tů.

118

V Austrálii už byly imidacloprid, thiamethoxam a acetamiprid registrovány nebo zakázány pro po-užití ve  sklenících. Tyto přípravky mohou být po-užity na moření semen před vysetím, ale pro příště nemůže být u  rostlin z  těchto semen použita jiná biologická ochrana, protože v nich přetrvávají rezi-dua přípravků. Ty jsou systémové. Jsou vstřebávány a  roznášeny do všech částí rostlin, pylu a nektaru. Tak je možné, že je včely sbírají a vnášejí do úlu při skladování i  krmení dalších včel a  plodu. Létavky jsou navíc účinkům vystaveny přímo při postřicích, v prachu a zbytcích na rostlinách.

Ale tím to nekončí, i když by toho bylo dost. Ne-onikotinoidy jsou v životním prostředí velmi vytr-valé, s dlouhým poločasem rozpadu v půdě, v  těž-ké půdě nejméně léta. Prudkými dešti mohou být splachovány do povrchových vod, do potoků, pře-hrad a říčních systémů. Jednou aplikované, mohou jejich zbytky zůstávat a zvyšovat svůj obsah v půdě, přetrvávat tak z roku na rok a dostat se do následu-jící úrody. Ve  své nedávno vydané knize dr.  Henk Tennekes, toxikolog z  Nizozemska vykresluje ne-radostný obraz současného žalostného stavu volné přírody v  Evropě, na  kterém má přímou zásluhu užití neonikotinoidů (www.disasterinthe making.com).

Na  imidaclopridu jako příkladu ukazuje, jak se přes rozsáhlé oblasti vyplavuje do vodních zdrojů se

zničujícími účinky na bezobratlé vodní i suchozem-ské živočichy a může tak zasáhnout i na nich závislé druhy, zvláště ptáky.

Zjištění množství, které se ve světě užívá, je obtíž-né, ale Bayer CropScience údajně jen v roce 2010 vy-dělaly po světě pěkný balík 830 mil. dolarů za imi-dacloprid a  267 milionů dolarů za  clothianidin. Na  rozdíl od  některých jiných zemí se v  Austrálii data o použití pesticidů nesbírají. Úřad APVMA se zaměřuje jen na maloobchodní prodej, i když vybí-rá daně uložené na základě dolarové ceny prodané-ho produktu (www.apvma.gov.au/about/reporting/product_salea.phpl.

Rozsah možných problémů, které mohou v Aus-trálii nastat je v zásadě nemožné zjistit, dokud spo-lečnosti prodávající pesticidy nebudou ochotné uvolnit data o  prodeji jednotlivých pesticidů, což zatím nemá zákonný podklad. Údaje o  prodejích zemědělských chemikálií je zajímavé čtení. Ob-rat z  prodeje samotných insekticidů a  fungicidů v  letech 2004–2010 činil ročně 500–625 milionů australských dolarů, přičemž z  insekticidů pro do-mácnost činil více než třetinu této sumy. Naštěstí se tento údaj týká ziskové marže a ne aplikovaných ob-jemů postřiků.

Přeložila: RNDr. Bohuslava TRNKOVÁ

119

TECHNIKA, RADY

Sledování medování elektrickými váhami v Gorském Kotaru

(Damir Zanoška, včelař a člen výboru HPS, Hrvatski pčelarski savez, Hrvatska pčela, 2010, č. 11, s. 304–307)

Souhrn: Údaje z nainstalovaných cca 160 včelař-ských vah v  Chorvatsku jsou přenášeny na  Inter-net, kde jsou přístupné širokému okruhu včelařů, kteří tak mohou lépe plánovat přesuny svých včel-stev za snůškou.

Gorský Kotar je jedno z  největších míst výsky-tu jedle v Evropě. Jedle (Abies alba) je autochtonní druh, ale je devastován sázením smrku a způsobem exploatace dřevní masy. Používání traktorů, budo-vání hlubokých vleků v  citlivém krašském terénu, vysoušení půdy a fyzické ničení kmenů a mladých jedlí změnily vzhled horských lesů.

Včelařství na jedli je vázáno na vývoj zelené jed-lové mšice (pravděpodobně korovnice kavkazská - Dreyfusia nordmannianae, pozn. překladatele), kte-rá se cyklicky vyvíjí na jedli v sedmiletých cyklech. V průběhu každého sedmého roku se zelená jedlová mšice silně rozmnoží a významné je množství me-dovice - many, kterou včely sbírají a dále přeměňují na med. Každý rok jedle medují na jednotlivých lo-kalitách, které se včelaři snaží najít a přistavit svoje včelstva na pastvu. Sleduje se rozvoj zelené jedlové mšice, velké černé mšice jedlové, jakož i rozvoj ští-tové mšice na  jedli a smrku. Tyto druhy mšic jsou hlavními producenty many a  podle jejich výskytu se provádí prognóza možnosti medování. Do  této prognózy jsou zainteresováni včelaři, jejichž úly se plánovitě rozestavují na vybrané lokality. Medovico-vý med je na trhu nejžádanější (je obzvláště bohatý na minerální látky a má velmi dobrý poměr cukrů glukózy, fruktózy a melecitózy) a cena na trhu roste. Využití této pastvy je velmi malé, takže v dobrých letech se nevyužije tisíce tun medovice, která je ve  skutečnosti velmi významným zdrojem potravy pro rozvoj lesních společenství. Z  těch jsou nejvý-znamnější mravenci, kteří pomáhají rozvoji mšice a chrání ji před predátory. Včelaři se stále více zú-častňují akcí na ochranu jedlí a mravenců v oblas-tech horských lesů.

■ Prognóza medování na  jedlích a  smrcích – výstavbou kontrolních stanic v  oblasti Gorského Kotaru by se potvrdila prognóza medování, kterou v současné době provádí firma Gorski a  několik včelařů-entuziastů. Včasným informováním zainteresovaných včelařů v této části Primorsko-gorskokotar-

ské župy by se zvýšilo využití medovice, kte-rou produkují mšice na  jedlích. V dobrých medových letech zůstanou tisíce tun nevy-užité medovice. Potenciál, který je třeba vy-užít, přitáhnout mladé lidi, aby se vážně za-čali zajímat o včelaření. Každý sedmý, osmý rok jedle meduje výjimečně dobře v  celé oblasti Gorského Kotaru, ale medují i každý rok na  jednotlivých lokalitách, které je po-třeba v pravý čas najít podle rozvoje zelené jedlové mšice.

■ Zajištění dobrých a  jistých podmínek pro kočování na  pastvu umožňuje zvýšený po-čet včelařů a včelstev na pastvu, organizovat rozestavění úlů a  výstavbu včelínů v  uve-dených lokalitách, zajistit je proti medvě-dům a  atmosférickým vlivům. Stejně tak je důležitá i  ochrana mravenišť (chovatelé a  ochránci mšic před predátory – vosami, pavouky apod.).

■ Zvýšením počtu včelařů a úlů by se zajistila roční produkce medovicového medu (do-statečné množství pro obchod) a  valorizo-vala by se cena medu, zvýšila by se poptávka. Větší počet zainteresovaných včelařů by také ovlivnil snížení trendu zalesňování smrkem na úkor jedle, která je pro oblast Gorského Kotaru přirozená.

■ Vliv většího počtu včel by se odrazil na opy-lování celé rostlinné sféry, pro kterou je vče-la nepostradatelná (divoké včely v  přírodě nepřežijí – Varroa). Je všeobecně známo, že včelař má pouze dvacetiprocentní zisk z práce včel, kdy vše ostatní připadá na opy-lování a všeobecně prospěšnou činnost včel v okolí.

Technický díl projektu vznikl ve spolupráci s fir-mou Gorski d.o.o. a  vývojového týmu CroBot ze Splitu. Projekt vzešel ze společné potřeby vytvoření chorvatského výrobku, který by při malém vložení prostředků zajistil data pro vědecké zkoumání živo-ta a práce včel, efektivnější včelaření a zajistil lepší využívání přírodních zdrojů.

Projekt je zaměřen na  výrobu a  potřebu včelař-ských vah, které plně automaticky signalizují množ-ství přinesené sladiny do úlů. Data se centrálně sbí-rají a prezentují na všem dostupném médiu – inter-

120

netu. Shromažďováním těchto dat se vytváří karta snůšky, nebo populárně pastvy včel, což je jedna z  nejdůležitějších potřeb pro zemědělství místních

společností a oblastí, kde se toto provádí. Tento způ-sob není lokalizován ani ohraničen jenom na terén Gorského Kotaru – pastva na jedli a smrku, ale stej-né metody se mohou provádět i na celém teritoriu Republiky Chorvatské - pastva na šalvěji, akátu, kaš-tanu jedlém, lípě, vřesu atd., pokud bude o to zájem ze strany včelařů a institucí.

El. váha vestavěná do  LR polonástavku s  krytem, na který se postaví úl.

Denní měření sedmi údajů a jejich diagram. Pomocí těchto dat je možné využít dokonale medování šalvěje, včasnou výměnou plných nástavků za prázdné a rozšiřováním medníků je plně využita síla včelstva a průměr-ný medný výnos je 110 kg jednodruhového medu.

El. váha je vestavitelná také do mobilních včelínů.

121

Včelařská váha je jedním ze základních zařízení tohoto projektu. Opatřená je jednou z nejnovějších tenzometrických technik pro měření hmotnosti, která pro svoje specifika představuje nejlepší volbu pro práci v  terénu. S přesností modulu, kterou za-ručuje výrobce (0,1 kg), v  rozsahu od 10 do 250 kg, zajišťuje přesné informace, které jsou základem mě-ření. Informace se zapisují, časově se třídí a posílají se modulem ve tvaru SMS zprávy. Tento způsob pře-nosu je díky GSM síti velmi užitečný, protože uživa-tel dostává psanou zprávu o  stavu úlu a práci včel bez stálého fyzického dozoru.

Profesionální modul slouží pro komunikaci mezi včelařskými váhami, mobilem a  počítačem, jako posledním příjemcem zprávy. Zpráva se přijímá na jednom modulu, který je uzlový pro celou síť. Pro přenos zpráv se využívá sítě GSM. Při kterémkoliv jiném tvaru posílání dat může přijít ke ztrátě infor-mací kvůli nedostupnosti přijímacího modulu, ale SMS zprávy přijdou jedna za druhou a síť zajišťuje dlouhodobé uchování v paměti, i když zpráva není doručena ihned.

Počítač, který je potřeba pro práci se sousta-vou vah, může být kterýkoli, který pracuje s  ope-račním systémem  Windows a  má vyřešen přístup na  „rychlý“ internet některé z  rychlejších komu-nikačních připojení (minimálně ISDN, optimálně

ADSL). Program přijímá jednotlivé údaje o výno-su a přetváří je do grafické podoby (křivky), podle přijatých dat vytváří malé „obrázky“ do všeobecně potřebných poznámek a nakonec připravuje infor-mace pro sdílení na internetu. Tyto informace, kte-ré denně dostáváte ze včelařské váhy, snižují výdaje nepotřebných objížděk vzdálených včelínů, umož-ňují v pravý čas rozšiřovat včelstva, přidávat prázd-né nástavky a lepší využití včelí pastvy. Usnadňuje také rozhodování o  včasném odjezdu na  nějakou jinou lepší pastvu.

Dosud bylo instalováno 160 samostatných sou-kromých elektronických včelařských vah po  včelí-nech a soustava 21 vah ve vlastnictví Chorvatského včelařského svazu (HPS), jejichž data budou do-stupná na internetu v okolí včelích pastev a budou dostupná včelařům, členům HPS.

Projekt, který se rozběhl ve  spolupráci nová-torů a  techniků na  jedné straně a  včelaři na  dru-hé, má za cíl podněcováním domácí vědy, zajistit velmi důležitý a nezbytný pokrok ve včelaření bez dovozu cizí technologie. Přejeme si umožnit včela-řům maximální přínos stálou podporou a vývojem včelařské technologie, aby v  rámci chorvatských možností byli alespoň o něco blíže přínosům, které mají  organizované skupiny včelařů za  hranicemi Chorvatska.

Včelí úl na zakrytované elektronické váze.

122

Sdílením naměřených  výsledků chceme podnítit výzkumníky v oblasti zemědělské výroby, aby kva-litní prací pomohli včelařům a zajistili jim pokroko-vou a životaschopnou budoucnost.

Denní měření 7 dat a jejich grafické vyjádření.S  pomocí těchto informací je plně využito me-

dování šalvěje, včasným přidáváním prázdných nástavků a odebíráním plných, rozšiřováním med-níků je využita síla včelího společenství a průměrný výnos na úl je 110 kg.

Technická data včelařské váhy: ■ hmotnost do 10 kg ■ napájení z akumulátoru 12 V, minimálně 7,2

Ah ■ GSM modul s vnitřní anténou (kvůli lepší-

mu příjmu  může být i  s  vnější), spojovací kabel o délce cca 2 m

■ jednoduché intuitivní uživatelské rozhraní ■ vpisování GSM čísla uzlového modulu ■ volitelný druh práce - elektronická váha ■ SMS váha ■ denní report (2 zprávy za 24 hod.) ■ přednastavení alarmu, ochrany a zabezpeče-

ní soustavy (zpráva o  pohybu úlu, alarmní zpráva, lokátor GSM zařízení)

■ zabezpečení vstupu do  programování hes-lem, podle uživatele

■ volitelné testování kvality GSM signálu a zobrazení testu na panelu

■ deklarovaná autonomie soustavy: 7,5 Ah  15 dní, 12 Ah 25 dní, a 18 Ah 30 dní

■ výroba se solárním panelem – úplná auto-nomie

■ výroba krytu z ocelových profilů zajištěných proti korozi

■ mechanická konstrukce vhodná pro montáž ve včelínu (Langstroth a AZ úly)

■ nová generace el. včelařských vah, kromě hmotnosti zaznamenává i venkovní teplotu

■ záruka 1 rok údržby vybavení a software po-dle dohody se spotřebitelem

Přeložil: František SLAVIČ

Měřicí stanice NP Risnjak – Gorský Kotar – el. váha je umístněná v nástavku pod úlem Potvrzování me-dování jedle a smrku – 2006.

V zimním období se denně sleduje spotřeba krmení, potom rozvoj včelstva v časném jaru.

123

Souhrn: Ukázka inseminačního přístroje polské výroby. Recenze polských odborníků.

Přístroj byl zpřístupněn odborníkům. První do-jem nevzbuzoval důvěru pro množství regulačních prvků. Během práce se ukázalo, že přístroj je citli-vý na  každý pohyb ruky pracovníka. Minulostí je pohyb vyvolaný a ovládaný pomocí kluzných částí. V  popisovaném modelu je část inseminační jehly posouvaná pomocí ozubeného kola, čímž je elimi-novaný hluchý prostor pohybu. Díky tomu je pohyb injekční stříkačky vyvozen i  nejmenším pohybem pracovníkovy ruky. Všechny pohyblivé části jak ro-vinné, tak kruhové jsou vybaveny ložisky umožňují-cími rovnoměrný pohyb.

Na  obrázku představený prototyp má delší po-hyblivé prvky, aby bylo možné vybrat nejvhodnější délky pro konečný výrobek. Prototypy byly poskyt-nuté mnoha pracovníkům, jejichž názory pak byly zohledněny při konstrukci konečné verze. Samo-statným problémem se ukázalo spojení přístroje s mikroskopem. Postavení aparátu na základně mi-kroskopu se ukázalo jako málo šťastným řešením. Aparát nebyl stabilní a  práce s  ním málo pohodl-ná. Konstruktér, který přihlížel práci insemináto-rů, tak navrhnul zvednutí základny k mikroskopu. Ten může být zvedaný na  sloupku jako dosud, ale netočíme šroubem, ale jedním pohybem uvolňuje-me utažení. Mikroskop se může otáčet na sloupku a  posouvat směrem k  a  od  inseminátora pomocí

otočných knoflíků. To má význam při nabírání se-mene. Na druhém menším sloupku je připevněná / také otočně/ hlava mikroskopu. Celek je na společ-né zvlášť vytvarované podstavě. Ta se může naklá-nět směrem k  inseminátorovi a  tím umožnit lepší přizpůsobení očím pracovníka. Vybrání v základně dovoluje pohodlné opření rukou, což se projeví při dlouhodobé práci.

Stává se, že inseminační pracovník vyjíždí do te-rénu a bojí se o zabezpečení přístroje během dopra-vy. Proto ke  kvalitám dobrého aparátu patří mož-nost jeho bezpečného uložení. U tohoto přístroje je zabezpečení provedeno kovovým kufříkem, v němž je samostatně uložený aparát, základna a  mikro-skop. Samostatný kufřík je na injekční stříkačku.

Aparát má moderní diodové osvětlení s vysokým jasem. Jedna dioda je umístěna v prstenu mikrosko-pu a druhá přímo pod jehlou. Její světlo září rovno-běžně s jehlou a bodově osvětluje místo práce. Pro-

Nejlepší aparát pro inseminaci(Jacek Jaroň, Pszczelarstwo, 2010, č. 10, s. 22–23)

Mikroskop, který je částí sestavy, má ergonomickou základnu, která pomocí šroubovacích nožek může měnit svoji polohu. Pomocí černých koleček mezi sto-jánkem a mikroskopem se může mikroskop přibližo-vat nebo vzdalovat podle potřeb obsluhy.

Už jako prototyp mohl aparát oplodňovat mnoho vče-lích matek. Na obrázku jsou vidět kloubové manipu-látory. Je třeba si všimnout upevnění matky a zatím provizorního upevnění diodového osvětlení.

Kufřík s aparátem a skříňkou na injekční jehlu.

124

Souhrn: Podrobný postup pro pastování medu, zařízení nabízená na trhu ve Francii.

Krystalizace a změkčování medu

Co dělat, abychom mohli vyjít vstříc našim klien-tům, kteří většinou shánějí tekutý med, který je roz-tíratelný a tak lépe použitelný? V naší oblasti, kde se každý den setkáváme s již krystalickým medem, čím dál tím více včelařů vymýšlí nové metody, jak při-pravit lépe roztíratelný med. Vzhledem k odlišným funkcím materiálu, který máme, se techniky občas

liší. Rozhodli jsme se s vámi podělit o naše „know -how“.

Co je cílemV  dnešní době většina zákazníků shání jemně

krystalizovaný med, který je poddajný a  lze tak velice snadno nabrat lžící. Musí být stabilní (ne tekutý), aby se jeho konzistence nezměnila během několika následujících měsíců. Cíle, kterých chce-me dosáhnout, máme dva. Je potřeba nechat část medu velice jemně zkrystalizovat – jak nejjemněji to je jen možné – a druhá část musí dodat struktu-

tože světlo diod je potřebné pouze někdy, je zapínání a vypínání ovládané nožním spínačem. Opravdovou revolucí je opuštění klasických tlačných pístových stříkaček a jejich náhrada pístem ovládaným šrou-bem. Průhledná část stříkačky umožňuje hygienic-kou očistu. Uvnitř je píst v  podobě harmoniky ze speciální slitiny, jehož pohyb je ovládaný pomocí šroubu buď pro vytlačování, nebo nasávání. Pokud je obsah stříkačky nezavzdušněný, pak přesně vyvíjí

tlak nebo podtlak v  závislosti na otáčkách šroubu. Revoluční je také naplňování stříkačky. Zatímco dříve inseminační pracovník nejprve naplnil stří-kačku, nasadil jehlu a vytlačil vzduch, tak v popiso-vané stříkačce je speciální systém Luerlock s venti-lem, kterým se bez problémů naplní stříkačka před inseminací. Stříkačka pro inseminaci je umístěna na podložce s gumovými nožkami zajištující stabi-litu.

Přístroj umožňuje použití běžných jehel, ale je možné nasazení i  dlouhých kapilár (zásobníků) se semenem pro inseminaci několika matek. Celý pří-stroj používá materiály a součástky z lékařských pří-strojů, takže servis je lehce dostupný. Použité ma-teriály umožňují dezinfekci parou, dezinfekčními kapalinami či UV zářením.

Konstruktér celého zařízení je ochoten vysvět-lit podrobnosti a  odpovědět na  dotazy na  tel. čís.: 0048 502 288 729.

Přeložil: Ing. Jaromír STRAKA

Pohled zblízka na některé části aparátu. Vidět je zá-suvka osvětlení, pohyblivé klouby a část injekční stří-kačky.

Otevřená skříňka s injekční stříkačkou.

Injekční stříkačka spolu s  přesným mechanizmem dávkování kapaliny.

Práce s medem(Etienne Bruneau, L´Abeille & Cie, 2011, č. 5–6, str. 17–20)

125

ru, která dodá stabilitu, ale ne zase přílišnou pev-nost.

Základní principy krystalizace meduReálné parametry medu, které ovlivňují jeho

schopnost krystalizace jsou: ■ poměr jednotlivých cukrů zastoupených

v medu. Nejvíce nás zajímá poměr glukóza/fruktóza. Čím více bude v medu zastoupena glukóza, tím rychleji bude docházet k samo-volné krystalizaci. Je dobré vědět, že ještě rychleji krystalizuje maltóza, ale menším počtem molekul. Naprosto nejrychleji však bude krystalizovat melecitóza. Když je hojně zastoupena, med bude krystalizovat méně než dva dny;

■ stejně tak množství vody zastoupené v medu hraje neopomenutelnou roli při krystalizaci. Nadbytek vody „ředí“ rychle krystalizující cukry. Poměr, který tedy sledujeme zde, je poměr glukóza/voda. Nicméně je potřeba si uvědomit, že pokud v medu bude voda za-stoupena v  nedostatečném množství, zvýší se viskozita, tím se sníží rychlost pohybu molekul takže i jejich krystalizační rychlost. Parametr viskozity medu je ještě mnohem důležitější (třikrát), pokud je vlhkost medu mezi 18,6 % a 15 %;

■ přítomnost malých částeček, které by mohly iniciovat vznik krystalizace. Každý med ob-

sahuje spoustu malých částeček jako je pyl, prach... které zjednodušují a urychlují pro-ces krystalizace.

Vnější parametry ■ rychlost krystalizace je hojně ovlivňována

teplotou. Ovlivňuje dva protichůdné pa-rametry. První částí je zvýšení viskozity (zvýšení teploty na 20–32 °C) umožní vyšší pohyblivost částic, tím pádem i  jejich stře-távání, navíc tato teplota zvýší vibrační hla-diny cukru a  tím se znemožní urovnávání do klasické krystalické mřížky, což výsledně zamezí krystalizaci. Ideální podmínky pro krystalizaci splňují medy s 18 % vody ulože-né při 14 °C;

■ pohyby nebo vibrace způsobují přemisťo-vání molekul a  tím se zvyšuje jejich šance na srážku. I mikro-pohyby jsou dostačující;

Ilustrace fenoménu krystalizace: Tvorba krystalků glukózy v čase v prostředí bohatém na glukózu x chu-dém na glukózu.

Přenosný elektrický směšovač.

Ruční míchačka na med.

126

■ pokud jsou v medu zastoupené malé inkluze – například krystalky cukru (u velice jemně krystalizovaného medu) schopnost krystali-zace je opět ještě zvýšena;

■ stejně tak kontakt se stěnami přispívá k rychlejší krystalizaci;

Uskupení krystalůHned po filtraci a slití musí být všechen med po-

cházející z  více různých včelstev homogenizovaný. Tím započne jeho krystalizace. Navíc bude probíhat rychleji, pokud bude med již jemně krystalizován. Na této hladině můžeme ovlivnit tři parametry: tep-lotu, naočkování a rychlost pohybu částic.

Teplota:Med byl zfiltrovaný a  slitý při 20 °C (ideálně

25 °C). Je tedy potřeba rychle snížit jeho teplotu ale-spoň na 16 °C (ideálně na 14 °C). Dosáhnout této teploty je snazší u menších množství medu.

Naočkování:Pro přesné naočkování je potřeba do  medo-

vé masy v  tekutém stavu přivádět 10–15 % medu v krystalickém stavu, aby se zajistila rychlá krysta-lizace. Med, který se používá k očkování, musí být jemně krystalizovaný (to znamená, že pokud pro-mneme med jazykem o horní patro, nebudeme žád-né krystalky cítit). Pokud chceme zachovat původní

vlastnosti a zejména chuť medu, na naočkování vy-bíráme velice světlý med (ideálně bílý) a s velice sla-bou vůní. V početných publikacích o medu najdeme jako nejvhodnější očkovací med kanadský jetelový. Naše řepka, co se krystalizace týče, se chová stejně dobře – ne-li dokonce lépe – než ostatní medy. Ne-musíte však vždycky mít očkovací med k dispozici, v některých případech ani očkování nelze připustit. To je případ striktně jednodruhových medů. Při pastování takových musíte prostupovat přesně tak-to: 500 g očkovacího medu se smísí s 2 kg tekutého

Detail krystalků glukózy.

Vodíkové můstky vytvořené mezi molekulami glukózy.

Hnětač s vertikální osou.

Hnětač s  ručním, nebo elektrickým pohonem.

Směšovač (detail).

127

medu, který chceme pastovat. Všechno se na 24 ho-din umístí do chladničky (± 12 °C). Po uplynutí této doby je potřeba okamžitě začít s krystalizací. Pokud se směs nezačne měnit, měli bychom začít uvažovat o možnosti prodávat takový med v  tekutém stavu. Jakmile směs dostane olejovitý charakter, můžeme ji rozmíchat v  kbelíku na  20 kg se zbytkem medu, který chceme pastovat a umístit do chladna. Během dvou až tří dnů by celý obsah kbelíku měl začít krys-talizovat. To je přesně ta doba, kdy je potřeba směs rozlít do sklenic.

Pohyb:Je podporován srážením jednotlivých molekul

glukózy, stačí velice malinké pohyby anebo prostá vibrace. Obecně mícháme med v přesných interva-lech (3–5krát denně, pokud používáme ruční mí-chání, v  případě strojového míchače vybaveného „minutkou“ 60–120 minut v kuse).

Vznik nové konzistence Když med začíná měnit barvu, odhadovaný počet

krystalů v něm je kolem 10 až 15 %. Od této chví-le je na míchání medu potřeba vynakládat čím dál tím více energie. Není to přímo způsobeno tím, že se zvyšujícím se množstvím krystalů se také zvyšuje viskozita, ale na řadu přichází další, zcela nový fak-tor: mezi nově vytvořenými krystaly glukózy vzni-kají nové elektromagnetické vazby. Vazby, které se vytvářejí mezi molekulami kyslíku a vodíku se na-zývají „vodíkové můstky“.

Krystalky se umisťují do mezer krystalické mříž-ky, jako nějaké malé magnetky. Vazby jsou velice křehké a rozvolní se, jakmile dojde k lehkému zvý-šení teploty. Schéma dole má ilustrovat tyto vazby. Jsou to právě tyto vazby, které medu propůjčují jeho charakteristickou strukturu. Bez nich by se krys-talky glukózy chovaly jako kameny na  dně hrnce. Tyto vazby se tvoří pouze pokud dojde ke krystali-zaci medu. Čím bude krystalizace medu jemnější, tím budou vazby početnější. Měly by medu dodá-vat extrémní pevnost. Abychom se tomu vyhnuli, je doporučeno prodlužovat časy krystalizace. Ideální zastoupení krystalů je 40–50% v krystalizační nádo-bě. Tato práce však vyžaduje speciální zařízení, mí-chadlo. Pokud ho použijeme, podaří se nám vytvořit maximální množství krystalků a docílit tak ideální konzistence. Musíme však brát v  potaz, že každý med reaguje trochu jinak.

Míchadlo nebo hnětač?Hnětač má za úkol udržet medovou hmotu ve stá-

lém pohybu aby podpořil tvorbě krystalů, ale záro-veň aby zabraňoval vytvoření příliš pevné struktury medu. Jak uvidíte, není důležité aby pohyb medu byl rychlý, ale je potřeba zajistit pomalé a pravidelné promíchávání medové masy. Krystalizace nejprve započne na stěnách hnětače a je potřeba vyhnout se tomu, aby v mase medu byla místa, která se nepro-míchávají. Čím víc se med stává viskóznějším, tím více času je potřeba na promíchávání masy. Na trhu lze najít opravdu hodně různých modelů. Některé

Hnětač se šikmou osou.

Řezačka medu (Helimel).

Průchod krémového medu z řezačky do míchačky.

128

Souhrn: Znovuobjevení systému pro získává-ní plástečkového medu, který byl zveřejněn v  roce 1981.

Všechny dosud zveřejněné způsoby tvorby plás-tečkového medu přišly z USA a Kanady. Zde před-stavíme jednu starou, méně známou metodu. Vyvi-nul ji rakouský včelař Matthäus Krasnik a zveřejnil ji v knize „ Moderní získávání plástečkového medu“, kterou v  roce 1981 vydalo nakladatelství Leopold--Stocker. Další vydání bohužel nenásledovala a tak jeho metoda upadla částečně v zapomnění.

Dnes, kdy poptávka po  přírodní výživě narůs-tá, stoupá i význam získávaní plástečkového medu a včelař může u tohoto artiklu docílit dobrou cenu. Výroba plástečkového medu ale klade nároky na  znalosti včelaře a  předpokládá zdatná včelstva a hojnou snůšku.

Kazetový systémProdejní jednotka sestává ze dvou polovičních

kazet. Každá má vlastní dno tvořené mezistěnou. Aby včely kazety rychle přijaly a vystavěly, musí

je včelař natřít tekutým čistým voskem. Jako u všech

slabší modely mají vyjímatelný modul a  mohou se tak využít při zrání medu nebo dokonce přímo v sudech. Je potřeba nepoužívat moc velké otáčky, protože pokud by hnětací příčky byly příliš blízko hladiny medu, mohlo by dojít ke vzniku vzducho-vých inkluzí (několik centimetrů).

Míchadla byla sestavena k  tomu, aby směšovala dva nebo více různých medů dohromady a zároveň vše homogenizovala. Abychom toho mohli dosáh-nout, do  směšovací nádoby umístíme šroubovici, která zajistí správný pohyb medu. Na  trhu se dá nalézt opět veliké množství různých modelů, ale obecně platí, že ty silnější jsou vázány na směšovací káď. Osa rotace šroubovice může být svislá nebo šik-má. V druhém případě je důležitý otvor pro slévání medu, protože ulehčuje práci. Hodně prodejců nabí-zí stroje, které mají kádě s vyhřívaným dnem, nebo mají dvojitou stěnu – jsou to stroje, které umožňují práci u  s  už zkrystalizovaným medem. I  zde však platí, že rychlost rotace musí být pouze taková, aby nedocházelo ke vzniku vzduchových bublin.

Dodání poddajnosti meduPro zpracování příliš tvrdého medu existuje více

řešení. Nejjednodušší metoda je zahřát již zkrystali-zovaný med na teplotu 30–35 °C, což umožní prá-

ci při této teplotě, protože vodíkové můstky tvoří-cí krystalickou mřížku jsou příliš labilní na to, aby dokázaly udržet strukturu i při této teplotě. Jakmile je med dost poddajný na to, aby se dal nalít do skle-nic, můžeme s rozehříváním přestat. I poté, co med ztuhne, nikdy už nebude mít stejnou pevnost jako před tímto procesem. Nicméně med bude křehčí a bude potřeba ho zakonzervovat chladem.

Na trhu lze najít také různé řezačky a vyškrabová-ky na rotačních hlavách, které prostupují do medu hned po tom, co trochu změkne.

Dále se prodávají drtičky, které působí na  prin-cipu prolisování pod vysokým tlakem. Tyto stroje de facto rozbíjejí všechny vodíkové můstky a  tím způsobí extrémní křehkost vzniklého medu. Dále se tyto medy můžou používat jako očkovací. Pro dal-ší prodej je doporučeno je stabilizovat. Pro řešení stabilizace medu se používá čerstvě vytočený med, který se přidává do křehčeného v poměru 1:9. Tím ve směsi medů vznikají nové vodíkové můstky, které s sebou nesou stabilnější charakter.

Přeložila: Tereza VOJTĚCHOVÁ

Elektrická čistička medu.

Více se dočtete v: L´Abeille & Cie 124 („krystalizace medu“) a ActuApi 49 („Práce s medem“).

Rakouský systém získávání plástečkového medu

(Klaus Nowottnick; Schweizerische Bienen -Zeitung, 2011, č. 05, s. 18–20)

129

kazetových systémů vzniká i zde pro úlové dělnice problém, neboť pro stavbu plástu je malý prostor. Před umístěním do včelstva se dvě poloviční kazety spojí zadními stranami k sobě a zavěsí se do rámku nebo usadí na  lišty. Poloviční kazety mají na obou stranách střídavě čípky a dírky.

PředpokladyKdy započít s tvorbou plástečkového medu závisí

výlučně na  snůškové situaci, což může být lokálně velmi rozlišné. Nejvhodnější je vystihnout dobu masové snůšky, kdy denní přírůstky by neměly být nižší než jeden kilogram. V  plodišti by neměl být žádný volný prostor pro ukládání nektaru. Včelstvo by mělo být obzvláště silné a mělo by v plodišti být semknuto. V  takové situaci včely nástavek s  kaze-tami přijímají, neboť jim nic jiného nezbývá. A tak v kazetách rychle vystaví voští, aby měly prostor pro

ukládání medu. Včelstvo se pak musí od  předjaří ošetřovat tak, aby ve chvíli, kdy se chce rozšiřovat, bylo ve  vrcholné formě. Loňské matky jsou velmi plodné a náchylné k rojení a tak jsou vhodné k tvor-bě plástečkového medu. Také včelstva s  letošními matkami jsou schopná, zvláště pro využití pozdní snůšky. Nasazený nízký nástavek přejímá funkci medníku a  je rychle obsedán, zvláště když v  pod ním ležící plodišti není místo pro ukládání medu. Včely puzeny instinktem rychle v kazetách vystaví voští a zaplní ho medem. Krasnik ve svém provozu mateří mřížku nepoužíval. Já se naopak domnívám, že mateří mřížka je důležitá, neboť zabrání matce v  tom, aby kazety zakladla. Tím by totiž všechno předchozí úsilí přišlo v niveč.

Práce s kazetamiKazety jsou 123 mm vysoké a  106 mm širo-

ké. Tloušťka dvou spojených polovičních kazet je 42 mm. Pro své vnější rozměry se kazety nehodí do jakéhokoliv rámku nebo do jakéhokoliv nástav-ku, neboť mohou vytvořit nežádoucí volné prosto-ry. Upevnění kazet do rámků má tu výhodu, že se pak mohou zavěsit jednou tak a podruhé obráceně a umístit do vhodného místa. Do 2/3 Langsrotho-va rámku (šířka dolní loučky 10 mm, šířka nosné loučky 19 mm a  výška rámku 130 mm) lze umístit čtyři kazety. Aby se zamezilo stavbě divočiny a aby kazety pevně visely, doporučuje se pod standardní rámky podložit tenkou lištu. Tím se vyrovná 7mm diference.

Proto se doporučuje vyrobit zvláštní rámky, do kterých se vejdou přesně čtyři kazety. Jejich hor-ní i spodní loučky by měly být tlustší a měly by být 30 až 32 mm široké. V nástavku se sedmi rámky je pak 28 kazet.

Do nízkého nástavku normálního nebo Zandero-va typu lze vložit i kazety bez rámku. K tomu je nut-no na dno nástavku rozložit lišty o průřezu 32 mm × 10 mm s  mezerami 10 mm. Prostor pod lištami by neměl být vyšší než 2 mm. Na každou řadu ka-

Kazeta připravená k vložení do nástavku. V ro-zích jsou vidět čípky a dírky.

Kazeta s etiketou připravená k prodeji.

Kazeta se skládá ze dvou půlek, které se složí mezi-stěnami k sobě. Pak se kazeta vsadí do rámku nebo usadí na lišty.

130

zet se nahoře zasadí lišta o  průřezu 15 × 32 mm, a  to do  lůžka nosných louček původních rámků. Prostor nad těmito lištami by neměl být vyšší než 5 mm. Existuje víc druhů nástavků, a proto se včela-ři vyplatí pro tvorbu plástečkového medu vyrobit si vlastní nástavek. U některých nástavků jsme nuceni

kazety umístit „na výšku“. Jestliže při tom vznikne volný prostor, je třeba vložit prázdný rámek, který je oboustranně zabedněn plastem nebo překližkou.

Mezi řady kazet je třeba vložit přepážky nejlépe z plastu. Ty zabrání včelám tento meziprostor zasta-vět. Přepážky jsou běžně k dostání.

Přepážka v Langsrothově míře, která se vkládá mezi rámky s kazetami, aby se zamezilo zastavění mezery.

Nástavek s kazetami a přepážkami.

V případě, že do nástavku nelze umístit rámky s kazetami, je možné kazety usadit na lišty rozložené na dně nástavku. Lišty by měly být široké 30 – 32 mm a prostor pod nimi nesmí být vyšší než 2 mm. Na každou řadu vložených kazet se pak položí stejná lišta. Zbývající prostor nad lištami smí být vysoký nanejvýš 5 mm. Lišty zaručují pravidelný rozestup mezi kazetami, a proto je vhodné pořídit si hřebínkovou šablonu, kterou se lišty správně urovnají.

Nástavek se sedmi rámky, z  nichž prostřední je povytažen.

131

Získávání plástečkového medu

Plástečkový med je zralý teprve tehdy, když jsou všechny buňky zavíčkované. Včely lze z  kazet od-stranit buď pomocí kuřáku nebo výkluzu. Teprve následný den je možno nástavek sejmout a  kaze-ty z  něho vybrat. Pak nastanou dva důležité úko-ny: totiž „rozloupnout“ obě půlky kazety pomocí nože nebo rozpěráku, otočit je otevřenými buňkami k  sobě tak, aby čípky zapadly do dírek, a obě půl-ky pevně sevřít. Z kazety se odstraní nánosy vosku a propolisu, načež se spára mezi půlkami vzducho-těsně přelepí samolepicí páskou. Na závěr se kazeta opatří etiketou a tím je připravena k prodeji.

Od  německých dealerů jsem se dověděl, že se chystají prodávat jen polokazety a to v průhledných plastových krabičkách. To přinese dvě výhody – za-víčkované buňky jsou vidět a plástečkový med se dá prodávat i konzumovat v malých dávkách.

Přeložil: Ing. Jiří HÁSEK

Částečně vystavěné a  částečně me-dem zaplněné kazety, mezi nimiž je svislá loučka.

Na vytaženém rámku je vidět, že kazety jsou skoro zaplněné. Nyní je nutno ještě počkat, až všechny buňky budou zavíčkovány.

Přikrmování včelstev pomocí sáčků z PVC

(Ante Vučič, včelař z Rijeky, Hrvatska pčela, 2012, č. 3, s. 80–81)

Souhrn: Jednou z variant krmení je využít plasto-vé sáčky, do nichž lijeme rozpuštěný cukerný roztok. Sáčky se pokládají na rámky.

Dlouhé roky jsem se trápil a  lámal si hlavu, jak kvalitně krmením podněcovat včelstva, aby nedo-cházelo k loupežení, topení včel, k překotnému bra-

132

ní krmiva. V rozhovorech s kolegy a přáteli včelaři jsme se všichni shodli, že máme stejné problémy. Až jsem jednou dostal informaci od  jednoho našeho velkého včelaře, který se se mnou podělil o své zku-šenosti s krmením – sáčky na hluboké zmrazování, které se používají v domácnostech a dají se koupit téměř kdekoliv.

Příprava krmiva závisí na roční době, stejně jako na množství cukru a vody. Pro podněcovací krmení na jaře používám poměr cukru a vody 1:1, pro zimní doplnění zásob používám vyšší obsah cukru – dva-krát až třikrát více cukru.

Proč jsem přešel na tento způsob krmení? Právě kvůli následujícím důvodům: neexistují žádné lou-

peže, včely se v  krmivu netopí, nemám problémy s  protečením krmiva, nemusím na  včelnici v  noci (stejně jsem vyhodil krmítka ze svých úlů), může se regulovat braní krmení, sáčky z PVC můžete dávat do úlu kdykoliv během bílého dne, bez ohledu na to, je-li pastva nebo ne.

Sáčky, které já používám, mají objem 5 až 8 litrů (lepší jsou s větším objemem), protože když do nich naléváte cukerný roztok, musíte dávat pozor na to,

133

aby sáček ležel volně na  rámečcích, aby ventilační mřížka nebo úlová stříška na sáček netlačila a abyste

mohli sáček pohodlně zavázat tak, že vytlačíte vše-chen vzduch. Sáček nesmí být přeplněn cukerným roztokem, musí ležet vodorovně a  nesmí vypadat jako balón. Musí se v něm vytvořit vakuum, aby se nestalo, že roztok, který včela olizuje, náhle nepro-tekl. Jakmile jste sáček naplnili cukerným roztokem (ne příliš horkým) v  takovém množství, jaké jste plánovali včelstvu dát, uložíte jej do bedýnek nebo jiných nádob tak, aby zavázaný konec byl nahoře.

Potom odjedete na  včelnici, klidně i  za  bílého dne, a až prohlédnete včelstva, dáváte sáčky do úlů. Sáčky není třeba propíchat, protože to včely doká-žou udělat samy. Ale pokud je budete propíchávat, tak stačí obyčejná jehla na šití a propíchnutí sáčků z horní strany a to jednu, maximálně dvě dírky. Pro podněcovací krmení na jaře není třeba sáčky propí-chávat, protože pro včely musí být krmení podněco-vací, to znamená, že musí být k dispozici co nejdéle a  v  konstantním množství. Ale pokud doplňujete zimní zásoby, máte největší zájem na tom, aby vče-ly cukerný roztok co nejdříve zpracovaly. V  tomto případě udělejte jednu až dvě dírky z horní strany sáčku (v  žádném případě nepropíchávejte spodní stranu!). Po  zpracování cukerného roztoku, když jste za nějaký čas otevřeli úl a našli prázdný sáček, můžete také posbírat přiměřené množství propoli-su. Pokud sáček nevyberete, včely jej časem rozkou-šou a vynosí ven z úlu.

Přeložil: František SLAVIČ

Kočovný včelař Ante Vučič z PU „Milutin Barač“ (obdoba naší ZO – pozn. překl.) z Rijeky ve spolu-práci s manželkou Jasenkou (která je současně ma-jitelkou Rodinného zemědělského hospodářství), se intenzivně věnuje včelaření více než 15 let, vlastní 140 úlů typu LR a prodejnu vlastních včelařských produktů.

134

Souhrn: Autor nabádá současné včelaře k návra-tu k přírodnímu výběru. Tvrdí, že současnou krizi včelařství lze vyřešit tím, že přestaneme včely léčit prostředky veterinární medicíny a matky budeme odchovávat výlučně z místního materiálu a přiro-zeně oplozovat. Tím se zvedne přirozená odolnost včel jako druhu.

Poučení, která nám dávají přírodní roje

Od opylujícího hmyzu, zejména od včel, se máme hodně co učit. Bez nich by svět, který nás obklopu-je, vypadal úplně jinak. Bez obav také můžeme říct, že bez nich bychom rozhodně nebyli na  této zemi a kdybychom přeci jenom byli, byli bychom úplně jinačí. Včely jsou totiž klíčovým prvkem našeho ekosystému. Právě proto jsme naprosto zodpověd-ní za zachování tohoto živočišného druhu. Vzhle-dem ke  včelařům jde toto pojmout jako chování zdravých včelstev založené na  znalosti a  respektu biologie včel. Takže abychom poznali včely jako ta-kové, je nutné je pozorovat a chápat jako včely „do-mácí“, přestože se nejedná o  domestikovaný druh. Musíme imperativně respektovat jejich přirozenou divokost.

Přírodní hnízdiště včelJako příklad přírodních včelích úlů můžeme

pozorovat různé dutiny, které si včely upravily pro svou potřebu. Nemělo by nás proto překvapit, že vlastně můžeme sestrojit a  použít velice variabilní úly, od těch, které jsou jen jednoduše vykryté košni-cí, až po úly technicky sofistikované.

Když roj vytvoří hnízdo v dutině, okamžitě začne s precizní kontrolou prostředí. Nic není ponecháno náhodě. V úlu, ve kterém to na první pohled může vypadat opravdu chaoticky, je vše dokonale organi-zováno podle určitého řádu. Ve střední části přírod-ního úlu se nachází hlavně plodiště. Kolem plodiště a zejména pod ním můžeme pozorovat zásoby po-travy – medu. Ještě níže než je plodiště a zásoby, se nacházejí po velkou část roku oblasti s většími buň-kami. Jde o místa expanze, která jsou včelaři často opomíjena.

Dutina, často díra ve stromě, zahrnuje část hor-ní a dolní, která slouží pro blahobyt a zdraví včelích kolonií, které zde sídlí. Jestliže jsou okraje dutiny dobře pokryty propolisem vytvářeným včelami, vr-šek a spodek zpravidla pokryty nejsou. V krajních

částech dutiny (okraje, vršek a  spodek) se nachází ztrouchnivělé dřevo, které umožnilo její vznik. Vrch dutiny je tvořen živým dřevem, které funguje jako houba pro permanentní absorpci přebytků vlhkosti. Dno dutiny je včelami navštěvováno jen výjimečně. Můžeme tam najít odpady pocházející z  kolonie. Rozkládají se tam a z velké části jsou eliminované různými organismy. Hladina odpadů se nezvyšuje, protože jak dřevo na dně dutiny kousek po kousku odehnívá, propadá se i hladina odpadů, která by se jinak stále zvyšovala. Velice snadno můžeme pozo-rovat výraznou hranici mezi posledními buňkami a hladinou odpadů. V určitých periodách se nashro-máždí na stěnách dolní části dutiny voda a tím po-máhá rozkládat jak dřevo, tak odpady z úlu.

Dynamika úluNaše úly jsou jen velice chabou náhradou pří-

rodních úlů ve stromech, protože udržujeme jenom ty části, které nás zajímají – zimní hrozen, plodiště (takže preferujeme samičky) a  samozřejmě zásoby medu. Do úlu často zavádíme mřížky mezi plodiš-těm a medovými zásobami, abychom zabránili prů-chodu matky tam, kde se nám to nehodí a hranice plodiště tak byly vymezené. Tedy tyto části úlu jsou pohyblivé. Tím docílíme toho, že nedochází k míše-ní plodiště a medových zásob, ale oboje se nachá-zí vedle sebe. Na místě limitní zóny mezi hroznem a zásobami tak nacházíme buňky s medem a nekta-

ÚL–PROSTŘEDÍ

Co se můžeme naučit od divokých včel(Serge Labesque, Abeille de France, 2010, č. 12, s. 41–47)

135

rem, který včely můžou pozřít, přemístit a nebo ne-chat na pokoji. Na další straně nacházíme plodiště a hrozen. Tato zóna kontaktu mezi hroznem a plo-dištěm je místo, kde se odehrává hlavní rozhodová-ní o pohybu těchto dvou mas. Buňka této okružní oblasti se dostává do pohotovosti, protože je běžné, že včely její obsah pozřely, nebo přemístily. Tím je uklizená a může být použita k dalším účelům. Když do  buňky královna naklade vajíčko před tím, než tam včely uloží pyl nebo nektar, plodiště se rozšíří na úkor zásob. V opačném případě jsou tam samo-zřejmě zásoby, které „získaly prostor“ na úkor plo-diště. Tento jednoduchý fenomén je základem dyna-miky úlu. Nicméně je důležité, aby stále byly zásoby v kontaktu s plodištěm a hroznem pro zajištění dob-rého rozvoje kolonie, jejího zdraví a pro vyhnutí se úhynu kolonie „po přeslici“. Zóny expanze nahoru a dolů umožňují rozrůstání se jak plochy plodiště, tak plochy zásob těmito dvěma směry. Když jsou už všechny zóny expanze obsazené a plodiště se stává přeplněné, ve včelstvu to začne vřít. Kolonie se za-čne rojit, anebo, méně často, je pak sama hendike-pována ve svém dalším vývoji.

Musíme vylepšit naše úlyJe vidět, že využitelný objem úlu, organizace

a části v něm obsažené jsou pro včely velice důleži-té. Právě proto je velikou výhodou umisťovat včely do velice dobře konstrukčně řešených úlů a správu úlu provádět co nejvíce podobně tomu, jaká je vče-lám vlastní. Jelikož včely trpí ve vlhkých dutinách, úl musí zajistit eliminaci přebytků vlhkosti. Je potřeba neopomenout, že metabolismus včel je důležitým zdrojem vody, což můžeme pozorovat při určitých podmínkách panujících v  úle. Organizace částí úlu, přítomnost místa pro snůšku, úložiště nektaru a  pylu stejně tak jako možnost vytvoření zimního hroznu patří k  základním podmínkám dobrého a  dobře spravovaného úlu. Neexistuje ideální úl.

Musíme si uvědomovat nedostatky a chyby včelař-ského vybavení, které používáme, a snažit se je kori-govat, nebo alespoň kompenzovat.

Dále na obrázku se můžete podívat na konstruk-ci úlu, kterou používám já. Jde hlavně o Langstro-thovy stojaté úly, které jsem lehce upravil. Všechny složky mého úlu – hlavní části úlu i medníky – mají stejnou velikost a umožňují tak zachovat stejné pro-středí na stejné úrovni jako jiné úly. Na strůpku se nacházejí zamřížkované ventilační otvory a mřížko-vané dno je vybaveno šuplíčkem. Medníky i hlavní části úlu obsahují pár dělících desek, které slouží hlavně k ozdravení včelstva. Můžeme také zazname-nat, že použití dělících desek usnadňuje práci s rám-ky a přináší tak ohromující zjednodušení práce při správě úlů.

Teď se podívejme na to, jak funguje úl vybavený dělícími deskami:

Během období zimy teplý a vlhký vzduch stoupá nahoru k včelímu hroznu, zatímco relativně studený vzduch se sráží na stěnách a tím se dostává mezi dě-lící desky a stěny úlu.Výsledkem je proudění vzdu-chu v úle. Vodní pára vzniká jako produkt metabo-lismu včel, částečně se do úlu dostává ventilačními otvory anebo je zavlečena různými druhy živočichů mezi dělící desky a ke  stěnám úlu, na kterých pak může kondenzovat. Dole pod nástavky je krytka, na které se sbírají kondenzované vodní kapky, které by se jinak vysrážely na včelách. Když je v úle sušší klima, je potom lepší jak konzervace, tak i  kvalita pylu i medu. Celkově také zaručuje lepší zdraví celé kolonie v zimním období a na jaře, lepší rozvoj kolo-nie když přijde jaro a také celkově snižuje úmrtnost včel.

V  teplém období přehřátý vzduch, který je v kontaktu se stěnami úlu, stoupá mezi dělící desky a stěny úlu. Pryč se dostává otevřením mřížkované-ho strůpku. To umožňuje lepší kontrolu prostředí

136

plodiště a  tím snižuje energetické ztráty včel, dále způsobuje lepší zdraví kolonie, protože se tak sníží stresové faktory a  včely se mohou naplno věnovat hygieně hnízda namísto toho, aby se snažily udr-žet vhodnou teplotu v úle. Pokud dojde ke zvýšení produktivity včelstva, můžeme také pozorovat lepší využití plástů. Mřížkované dno úlu umožňuje odpa-dům ze včelstva aby jednoduše propadly pryč z úlu. Odpady zůstávají v pohyblivém šuplíku nebo na ne-pohyblivé desce. Tím je zajištěna přirozená separace plástů od odpadu. Včely tak nejsou nuceny „brodit se ve svých výkalech“ a to opět připívá k jejich lepší-mu zdraví. Pro včelaře je tento spad velice důležitý, protože vypovídá o stavu včelstva, aniž by se musel úl otevírat.

Umožnění divoké stavby bez voskové mezistěny s  předlisovanými buňkami má více výhod. Plásty jsou konstruovány přesně podle požadavků a potřeb kolonie a  protože neobsahují žádnou mezistěnu, odpadá tak riziko, že vosk, ze kterého je vytvořena, by mohl být kontaminovaný akaricidními látkami nebo rezidui jiných produktů, které by mohly ohro-zit jak plod, tak dospělé včely. Zároveň se také sni-žují výdaje spojené s nákupem voskových mezistěn a samozřejmě čas, který je nutný k zatavení těchto mezistěn. Může se tak teoreticky snížit cena medu, protože včelař nemusí nakupovat vosk a zároveň je lepší i celkové zdraví včelstva. Toto všechno doka-zuje, že se vyplatí udělat pár malých změn, kterými se úl přiblíží funkčnosti přírodní dutiny ve stromě. Z toho těží jak včely, tak včelař.

Variabilní úly Během ročních období se na plástech mění po-

měry hnízdiště a zásob. Jejich množství mění také jejich pozici v  dutině. Podle změn množství jed-notlivých složek se řídí rozdělování částí úlu a také se od  toho odvíjí základní náplň práce v  úlu. Pro předpověď určitých změn množství buněk plodiště můžeme využít poměr plodu zavíčkovaného a  za-tím nezavíčkovaného, protože je to důležitá indicie pro určení plodnosti a dospívání včelstva na něko-lik týdnů dopředu. Množství plodu a medných zá-sob je ovlivněné velkým množstvím faktorů jako je snůška, populace úlu, zdravotní stav a  výživová kondice, stejně tak jako prostředí. To poslední závisí na včelaři. Tím je myšlena část úlu, dutina, kterou včelař obstaral, způsob jakým je s ním manipulová-no a  jakým je řízen a  záleží také na  stanovišti úlu a jeho prostředí. Všechny manipulace v úlu, jež ho přetvářejí a mění jeho organizaci, prováděné velice často bez respektování potřeb kolonie, mohou mít

Neexistuje dokonalý úlJe potřeba

■ uvědomit si nedokonalost vyba-vení, které používáme

■ tyto nedokonalosti kompenzo-vat.

Proudění vzduchu během chladného období

■ Teplý vzduch stoupá nahoru

k hroznu, za-tímco studený

klesá k stěnám úlu a mezi dělící

desky. ■ Vodní pára se

sráží na stude-ných stěnách a stéká mimo

kolonii..

137

dalekosáhlé důsledky, které jsou pro včely velmi dramatické.

„Jedním z mnoha případů je klíckování matky, lehkomyslná manipulace s rámky, určitý druh vý-živy a ukládání či odebírání medníků, které nepo-kryjí potřeby včel.“

Nicméně našim koloniím můžeme pomoci tam, kde je jejich Achillova pata. Takže například v pří-padě nástavků je možné použít taktiku lákání, která umožňuje udržení kontinuity mezi plodištěm a zá-sobami v  podněcovacích plástech v  úle. Tak včely dále pracují na dalších a dalších mednících bez pře-stávek, což celkově zvyšuje jak akceleraci včelstva, tak jeho produktivitu.

Dalším příkladem je inverze struktury celého úlu – obecně velice doporučovaná strategie. Toto umož-

ní odkrytí plodiště, pokud je založené v horní čás-ti, což má za následek předejití možného vyrojení. Pokud se ovšem rozhodneme toto praktikovat, aniž bychom vše předem pečlivě zvážili, může se také stát, že tím rozdělíme plodiště a  tak zanikne dolní zóna expanze, která je důležitá pro přemisťování medných zásob. Toto se může projevit oslabením kolonie s následnou ztrátou produkce. Lepším řeše-ním je tedy založit do nově přidaných nástavků pod-něcovací plásty, protože se vyhneme předešlým pro-blémům a  zároveň respektujeme potřeby včelstva. Jinými slovy je potřeba ponechat včelám dost volné-ho prostoru k ukládání pylu během léta, aby mohly ukojit svou potřebu připravovat se na přežití zimy. Pokud je v úlu stále málo místa pro expanzi dolů, je možné umístit nástavky pod plodiště a tím místo vytvořit. Stimuluje se tak rozvoj kolonie a zároveň často dojde ke zlepšení zdravotního stavu včelstva. Zároveň zmenšíme rizika úmrtí včelstva během zimy a oddálíme rojení, nebo se mu úplně vyhne-me. Navíc všechny tyto výhody se zároveň můžou projevit zvýšenou produkcí. Pokud kolonii začneme podněcovat, musíme zároveň zajistit dost místa pro uskladnění nových zásob anebo dost prostoru pro novou snůšku v případě podání stimulační výživy.

Použití mateří mřížky vynucuje přesné hranice plodiště a tím zajišťuje omezenou expanzi do dobře přehledných částí úlu. Pokud dojde k zanášení hníz-da v plodišti, může nastat více situací – předčasné vyrojení kolonie, rozvoj kolonie, která zdaleka nemá potenciál co mívala, anebo částečné snížení produk-ce kolonie. Pravidelná zdravotní opatření vnitřku úlu pomáhají udržovat kontinuitu mezi plodištěm a rezervními zásobami, což dále pomůže eliminovat veškeré potenciální zájmy včel o rojení a podobně. Nicméně je samozřejmě potřeba akceptovat množ-ství medu, které musí v úlu zůstat čistě pro potřeby včelstva.

Proudění během teplého období ■ Přehřátý

vzduch stoupá na-horu mezi

dělící desky a stěny úlu a je vypou-

štěný přes mřížované průduchy ve stropě

úlu.

138

Silné kolonie Rozvíjení silných včelstev je možné pouze

za předpokladu, že včely mají dostatek volného mís-ta pro vytváření větší plochy plodiště a  skladování veškerého nektaru pro přípravu medu, jenž se jim podaří nashromáždit. Mezi základní předpoklady produktivních a  zdravých včelstev patří silná včelí matka, kterou je v případě slabého včelstva potřeba vyměnit a samozřejmě je také potřeba upřednostňo-vat přírodně silné kolonie.

Pokud chceme mít zdravá a silná včelstva, musí-me respektovat biologii jim vlastní. Z tohoto pohle-du na věc je období, kdy se v úlu nenachází žádný plod, velice důležité, protože ruší reprodukční cykly varroázy a  umožňuje včelám dobře vyčistit plás-ty. Kolonie, které se zbaví parazitů mají obrovskou výhodu hlavně pokud nastane velice mrazivá zima a  také během přírodního odchovu matky. Na dru-hou stranu, pokud se včely vyrojí s  novou oplod-něnou matkou anebo zima, která stimuluje včely k  urychlenému sběru pylu, je v  rozporu s  tímto principem. Proto je asi lepší umožnit rozdělení včel-stva tím, že odchováme matku uměle, než abychom riskovali zkrácení nebo úplné vynechání zimního klidu.

V období, kdy se včelstvo připravuje na vyrojení, jsou pro odchov matek naprosto nejlepší podmínky, protože v úlu se nachází malý poměr buněk s plo-dem zavíčkovaným a  nezavíčkovaným. Zvýšené množství včel krmiček, které jsou zároveň ve velmi dobré výživové kondici, je takřka zárukou velice kvalitního odchovu matek v  těchto podmínkách.

Abychom si zajistili zdravé a silné kolonie, musíme zajistit nutričně bohatou a  pestrou výživu. Také je nezbytné zajistit souvislost zásob a plodiště.

Příprava včel na zimu je pravděpodobně jedním ze dvou kritických bodů v biologickém cyklu včel-stev, druhým je zřejmě období jarního rozmnožo-vání včelstva. Bez pochyb, během tohoto období – mnohem víc než během jakéhokoliv jiného - je ještě důležitější respektovat přírodní organizaci medo-vých rezerv a nijak nezasahovat do změn v množství plodu a  zásob. Uvědomujeme si, že včelstva, která jsou v úlech relativně úzkých a vysokých mají lepší možnost využívat pyl a med. To jim umožní vytvořit zcela novou generaci včel, která přinese první jarní snůšku a zároveň posílí rozmnožovací periodu. Po-kud silné včelstvo dokáže využít veškeré podporující faktory, jeho eventuelní zkáza může být způsobena už jen obyčejnou nehodou nebo výjimečně nechtě-nými vedlejšími účinky např. pesticidů.

Zdraví koloniíPřežití, stejně jako často znamenité zdraví kolo-

nií divokých včel nás může překvapit právě proto, že nejsou chráněny našimi přípravky proti nemocem a parazitům. Je to jednoduše proto, že jsou neustá-le podrobovány přírodnímu výběru, a  to již po 50 milionů let, takže přežily jen ty nejsilnější. Tady je situace nadmíru jasná a  je na  nás, abychom tyto podmínky pokorně akceptovali: jestli tedy chceme mít silné a odolné kolonie včel, nesmíme přírodní výběr čímkoliv nahrazovat. To znamená, že nesmí-me používat jakékoli prostředky proti parazitům

Přežití včelstva během zimy záleží především na  organizaci úlu na konci podzimu.

139

a nemocem včel. Můžeme tedy prohlásit, že včela-ři, kteří používají chemické prostředky k ošetřování včelstev, ve výsledku oslabují včely jako druh. Ve vý-sledku to znamená, že umělými prostředky udr-žujeme při životě včelstva, která by za normálních okolností nepřežila. Tato včelstva pak mohou dále přenášet své geny, přestože by sama nedokázala če-lit patologickým faktorům. Ve výsledku tak slábnou také okolní populace včel. Jelikož většina včelařů využívá léčiva, dopad těchto zákroků je dramatický pro celý druh. Je potřeba pochopit, že kdo zvažuje možnosti – léčit nebo neléčit své včely, vlastně zva-žuje možnosti léčit nebo neléčit včely jak druh. Je potřeba, abychom nechali vymizet kolonie, které nejsou odolné a zmnožili ty, které naopak jsou.

Toto ovšem vyžaduje opravdu velikou změnu pří-stupu velikého množství včelařů, protože je potřeba pochopit, že neexistují žádné zázračné látky - a to ani chemické, ani biologické – stejně tak, jako neexistují ideální plemena včel. Také je potřeba akceptovat ob-časné patogenní prvky v úle, než neustále vymýšlet, jak se jich zbavit. Tím ve výsledku pomáháme pří-rodnímu výběru včelstev, která jsou odolná. Z toho-to pro včelaře vyplývají veliké výhody. Není potom problém rozeznat kolonie, které nemají vrozenou odolnost a toleranci proti nemocem a parazitům. To umožňuje, aby se projevily čisté linie bez defektních genů, které mají schopnosti se rychle přizpůsobovat a také se rychle množit.

Jde o  trvale udržitelné včelaření, které vychází z přístupu ke včelám a přispívá k dostatku včelařů i včelstev. Ve výsledku mají včely velice dobré me-chanismy k  udržování svého zdraví. Nesmíme je opomíjet. Radost, když vidíme včely, jak se se vším vypořádávají sami, je obrovská. Navíc je potřeba si uvědomit, že produkty včelstva jsou pak tak čisté, jak je to jen možné. I  jejich reputace záleží právě na této čistotě. Kdo by si chtěl nasypat organofosfáty a látky jim podobné do vlastní spíže? Nikdo, samo-zřejmě. Tak proč to děláme našim včelám?

Výběr a šíření včelstev – Genetická diverzita druhu

Přírodní výběr je dílo, které v úlech neexistuje pouze jako nějaký trik patogenních organismů, ale také zahrnuje spoustu dalších environmentálních faktorů. Úspěch a  přežití divokých kolonií zále-ží pouze na  jejich čistých kvalitách, na  tom, jak jsou schopné přizpůsobit podmínkám, jimž jsou vystaveny. Přesně toto je důvodem toho, proč se vyskytuje tolik různých druhů včel a každý druh je specializovaný právě na  původní místo výsky-tu. Právě adaptace včel na  lokální podmínky je jejich nejlepší trumf v závodu o přežití. Proto je potřeba ochraňovat tyto opravdové kvality lokál-ních populací včel v měřítku, v jakém zatím ještě existují. Bohužel komercionalizace včelích matek a včel jako takových způsobem, jakým se to dnes provádí, velice rychle stírá rozdíly, které se tak pracně vytvářely po  miliony let evoluce. Přírod-ní výběr a procesy evoluce samozřejmě stále exis-tují a  neúnavně pokračují ve  svém díle. Jenomže metody, které teď používáme, jsou pro včely moc rychlé, agresivní a navíc u včelstev způsobují ne-stabilitu.

Genetická rozrůzněnost druhu je zárukou jeho přežití. Udržení diverzity druhu, který nás zde za-jímá, Apis mellifera (včela medonosná), včela „do-mácí“ vyžaduje respektování jednotlivých lokálních populací. Takže nakonec, pokud chceme chránit kvalitní genetický materiál včel, musíme chránit lo-kální populace před zavlečením cizích genů a  tím jejich znehodnocení. Proto existuje pouze jediná možnost: chránit naše místní včelstva. Nakonec produkce medu a  opylování jsou samotnou pod-statou včelařství. Vlastník úlu, který nechrání svoje včelstva, může být považován za konzumenta vče-lích produktů, ale určitě ne za včelaře v pravém slova smyslu.

Tuto kvalitu adaptace na lokální podmínky nám nemůže zajistit žádný chovatel včelích matek snad kromě toho, který chová původní matky v původ-ních podmínkách a také je pouze lokálně prodává. Chov komerčních matek a včel a přemisťování toho-to genetického materiálu je v rozporu s tímto princi-pem, neboť vkládání cizích genů nevratně rozvra-cí populace a snižuje tak stupeň adaptace na lokální podmínky.

Stojí za to se poučit od přírodních úlů: Absen-ce léčebných přípravkůProcesem přírodního výběru bude vývoj včelstev pokračovat stejně, jako tomu bylo po dobu více než 50 milionů let.

140

Za předpokladu, že ochrana genetické rozrůzně-nosti druhu je nevyhnutelně spjatá s ochranou iden-tity lokálních populací, musíme se vyhnout meto-dám oslabujícím lokální populace včel a těm, které využívají pokrevní příbuznost.

Je proto důležité rozšiřovat naše úly neselektiv-ním způsobem, nechat je se rozmnožovat přirozeně a tím přenášet genetickou informaci všechny včely, které jsou toho schopné a také neselektivně zajistit oplodnění matky. Toto je v  dosahu všech včelařů – těch, co mají jen jediný úl i  těch, kteří jich mají tisíce. Metody chovu včel jsou velice dobře známy, přesněji řečeno se lehce mění v odvětví chovu ma-tek. Je potřeba se vyhnout umělé inseminaci matky a jejímu oplození v prostředí, kde je pouze omezené množství trubců.

Tímto způsobem můžou včelaři získat velice silná včelstva, která jsou přizpůsobena místním podmín-kám. Pokud to budete dělat jinak, pouze tím včely oslabíte.

Základní principy „zdravého“ včelařeníUvádím zde nejzákladnější princip, který nám

může pomoci vést naši práci s úly: Druh včel, kte-ré nazýváme „domácí“, Apis mellifera, je priorit-ní včelou zastoupenou v  našich chovech. Včelaři tak musí být „pastýři“ celému druhu, nikoliv pouze svým vlastním koloniím. Je to proto, že pokud chrá-

níme jenom vlastní včelstva, ve výsledku oslabujeme včely jako druh – a to nechceme. Z toho vyplývá, že:

■ nesmíme léčit včely proti nemocem, ani pa-razitům

■ musíme používat a šířit jenom lokální včely

Přebudování včelaření jak ho známeV této kritické epoše pro opylovací hmyz, v obdo-

bí, kde vidíme chátrat a upadat včelstva ve velikém množství, si musí včelaři konečně uvědomit, že jsou za tento úbytek včelstev alespoň částečně zodpověd-ní. Je jasné, že profesionální včelaři nejsou ochotni akceptovat změny, které byly popsány výše. Jenomže nic, ani to, že pro někoho jsou včely zdrojem obživy, nemůže ospravedlnit oslabování druhu, a to hlavně druhu, který je pro náš ekosystém tak významný, jako je právě včela „domácí“. Jestli chtějí včelaři dále pokračovat ve  své tradici, je nezbytné, aby zaved-li opatření, která zajistí zdraví včel bez oslabování druhu. Nemyslím tím návrat do minulosti. Je to od-kaz pro budoucí generace. Je to ve výsledku předání lepšího prostředí, než jsme dostali my a které, po-kud brzy nezměníme naše metody včelaření, se brzy zhroutí. Včely rozhodně musíme zachránit. Nic není důležitější, než právě toto. Jestli s tím včelaři nic ne-udělají, co bude dál?

Přeložila: Tereza VOJTĚCHOVÁ

Diskriminace matek a nemocných jedinců ostatními včelami

(Dr. Freddie-Jeanne Richard, Univerzita v Poitiers, L‘Abeille de France, 2011, č. 1, s. 29–30)

Souhrn: Výzkum ukázal, že je významný rozdíl v chování dělnic k matce podle toho, byla-li oplod-něna semenem jednoho nebo více trubců. Rovněž se změní chování ostatních včel k  jedincům napade-ným parazity.

U samičího hmyzu obecně – a u včelí matky (Apis mellifera) to platí dvojnásobně – má páření veliké dopady na  fyziologii a chování jedinců. Tyto změ-ny jsou trvalé. Budoucí včelí královny se páří bě-hem velice krátkého období s  více různými samci na počátku jejich dospělého života, zhruba ve věku jednoho až dvou týdnů a krátce na to začnou klást vajíčka. Od neoplozené matky se dospělá také od-lišuje produkcí charakteristických feromonů, které slouží hlavně pro regulaci sociální správy úlu a hlav-ními aspekty je pozměněné chování dělnic k matce. Včelí královna produkuje velikým množstvím žláz obrovské množství mateřích feromonů, které se nedají úplně charakterizovat. Nicméně mandibulár-ními (na dolní čelisti) žlázami je produkováno pět složek, které se kompletně označují jako „mandibu-lární feromon matky“ nebo QPM. Vystavení dělnic

těmto feromonům má na ně po stránce fyziologické i po stránce jejich chování stejný efekt, jako by byly vystaveny samotné královně. Jiná žláza, které se říká žláza Dufourova, má chemický profil měnící se po-dle vývoje vaječníků a reprodukční aktivity matky.

Jestliže důsledky oplodnění královen jsou známé, nemůžeme to stejné říci o závislosti vztahu matka--dělnice na  počtu oplodnění, kterou se stále ještě snažíme objasnit. Vliv vícenásobného oplodnění na  fyziologii samic hmyzu zatím nebyl studován vzhledem k tomu, že není zrovna snadné, nebo spí-še vypadá zcela nemožné, sledovat chování královen v přírodě.

Pro naši studii jsou královny oplozovány uměle. Tato technika vyžaduje opravdu hodně šikovnosti: výběr mladých larviček, chov královen ve  vhod-ném prostředí s mladými dělnicemi, potom je po-třeba zaklíckovat včelí matky i  s  jejich dělnicemi, sběr kvalitního semene trubců, pak teprve přichá-zí na  řadu samotná inseminace, na  kterou je ov-šem matku potřeba přispat (na anestézii se používá CO2). Jak na  to, ví Dr. David Tarpy, který pro nás provedl umělé inseminace matek pro náš pokus.

141

Souhrn: Plásty slouží nejen pro ukládání zásob a výchovu potomstva, ale i  jako komunikační pro-středek ve včelstvu. Proto neuvážené zásahy zejmé-na do struktury plodiště jsou spíše škodlivé.

Současně s evolučním vývojem jednotlivých dru-hů včel se vyvíjel superorganismus jako celek i jeho jednotlivé orgány, k nimž patří i plást. Funkce plástu a jeho význam pro včelaření stojí za hlubší úvahu.

V únorovém vydání časopisu Schweizerische Bi-enen-Zeitung jsem se pokusil nastínit evoluci člo-věka a včel a jejich setkávání v průběhu evolučního vývoje. Jako výchozí bod evolučního úspěchu včely medonosné jsem popisoval výhody hnízda, zvláště důležitého při obraně proti infekcím. Dalším vý-znamným úkolem včelího společenství se stalo vy-tváření optimálních podmínek pro zakládání plodu,

plást proto považujeme za kolébku plodu. Plástem ve  smyslu tohoto článku míním plodiště nezávisle na typu úlu. Medníkem se budeme zabývat později v rámci posuzování kvality medu.

Včelí plást jako orgán superorganismuV biologii označujeme slovem orgán specializo-

vanou část těla s vlastní funkcí a vlastní organoge-nezí (vývoj od zárodku k orgánu). Orgán se skládá u  mnohobuněčných živočichů z  různých buněk a  tkání, celý organismus funguje jako souhra jed-notlivých orgánů. Některé orgány jsou skryté uvnitř těla (srdce, plíce, játra nebo ledviny), jiné (například kůže) zase vytvářejí spojení nebo případně oddě-lení mezi vnitřním a  vnějším prostředím lidského organismu a plní přitom různé funkce. Plást je spe-cializovanou součástí včelího superorganismu, tvoří

Jeho pomoc byla naprosto nezbytná, protože jsme potřebovali nainseminovat více matek a potřebovali jsme porovnat jejich chování a chování dělnic k nim v případě, když byly oplodněny pouze jedním seme-nem, anebo semenem10 trubců najednou.

Pro začátek jsme použili „pozorovací úly“, aby-chom mohli zaznamenat, jestli jsou pro dělnice z je-jich kolonie atraktivnější matky oplozené jedním semenem nebo semenem deseti trubců.

Další testy jsme prováděli v klíckách. Ty poslední se zaměřovaly na to, jestli je pro dělnice atraktivnější vypitvaná mandibulární a Dufourova žláza pochá-zející z  matky oplozené před 5 dny jedním, nebo semenem více trubců. Analyzovat různé chemické profily různých královen je možné za pomoci ply-nové chromatografie a hromadné spektrometrie.

Zde máme první důkaz o  tom, že počet trubců, kterými byla matka oplozena znatelně ovlivňuje chemický profil mandibulárních z  Dufourových žláz, stejně jako interakci matka-dělnice – zejména přitažlivost matky pro dělnice a také ovlivňuje pro-jevy určitých genů.

Doplňkové studie nám umožňují zjistit více o pů-vodech mechanismů efektů, které jsme mohli sle-dovat: inseminační objem, spermie, množství pro-teinů v inseminační dávce, genetickou rozmanitost použitého spermatu – toto vše by mohly být faktory účastnící se hlubokých změn, které jsme mohli po-zorovat z hlediska fyziologie královny, jejího chová-ní i sociálních interakcí v kolonii.

Sociální hmyz (včely, mravenci, termiti) předsta-vuje cílové slupiny zvláště citlivé na  různé patoge-ny. Jednoduše rozdělení hnízda, jehož prostředí je kontrolované, vysoká hustota jedinců a  častý kon-takt mezi nimi podporují přenos a rozvoj různých patogenů. Toto pochází z  faktu, že jsme zjišťovali,

jestli má sociální hmyz vyvinuté nějaké speciální mechanismy obrany proti patogenům, jako je třeba změna chování při boji s nemocemi, nebo bránění šíření patogenů do zdravé části kolonie.

Abychom aktivovali vrozený imunitní systém hmyzu (včely, mravenci), požíváme injekce s bakte-riálními endotoxiny (lipopolysacharidy, LPS). Ana-lýzy chování jasně ukazují, že zdraví jedinci vyka-zují mnohem vyšší sociální interakce v  porovnání s jedinci imunostimulovanými. Navíc aktivace imu-nitního systému doprovází uhlovodíkové změny kutikuly dělnic Apis mellifera (včela medonosná). Nakonec aplikace kutikulárních uhlohydrátů imu-nostimulovaných jedinců na zdravé zahájila silnou agresivní odpověď nepostižených, proti postiženým.

Při měření, které jsme zaměřili na případy, ve kte-rých právě uhlohydráty hrají kritickou roli, jsme došli k  závěrům, že slouží k  sociálním interakcím u  velkého množství hmyzu a  rozeznávání jedinců patřícím do stejné kolonie a že modifikace chemic-kého profilu imunostimulovaných jedinců má dů-ležité důsledky pro sociální regulaci šíření patoge-nů uvnitř kolonie. Tyto pokusy ukázaly, že sociální hmyz má vysoce rozvinuté chování pro sociální od-pověď na  jedince, kteří nesou patogeny, založenou na  identifikaci chemických nosičů infikovaného hmyzu.

Prezentovaná rešerše byla získána během mého postgraduálního pobytu v Severní Karolíně ve Spo-jených státech. Pokusy byly financovány a  prová-děny pro Dr. Davida Tarpyho, Dr. C. M. Grozinge-ra a Dr. A. Auberta a Regionální Radu v Touraine ve Spojených státech oddělení zemědělství (USDA) a Centrum Keck pro ekologické chování.

Přeložila: Tereza VOJTĚCHOVÁ

Včelí plást – orgán superorganismu(Christian Sacher; Schweizerische Bienen-Zeitung, 2012, č. 3, str. 10–12)

142

vlastní funkční jednotku s mnoha funkcemi a prošel vlastním vývojem. Splňuje všechna biologická krité-ria, která platí pro pojem orgán. Ve svém článku se pokusím popsat vývoj a význam tohoto superorga-nismu.

Organogeneze plástuJako orgánový základ plástu můžeme označit osm

voskových žláz na břišní straně zadečku dělnic. Vos-kové šupinky dopravuje včela k ústnímu ústrojí, kde je prohněte a  smíchá se sekretem mandibulárních žláz. Včely si vytvářejí materiál pro stavbu plástků samy. Evolucí prošly nejen samotné včely jako druh, ale i jejich jednotlivé tělesné orgány (např. voskové žlázy) a produkty (např. vosk). Stavba plástu začíná nalepováním voskových hrudek na strop, zpočátku bez jakéhokoliv systému. Tyto hrudky pak včely sta-vitelky vytahují do protáhlého tvaru. Buňky vznika-jí na  různých místech vedle sebe a  přesně na  sebe navazují. Aby včely při stavbě dodržely kolmý směr, využívají své smyslové orgány, které reagují na zem-skou přitažlivost. Vzdálenost mezi plásty je přesně tak velká, aby včely mohly projít zády kolem sebe. Dno buněk je kulovité, stěny tvoří válec, který si včela staví kolem svého těla. Potom včely stavitelky zahřejí válcovité buňky na 37 až 40 °C, a tím se vosk vytvaruje do  známých geometrických šestibokých útvarů, neboť vosk je stejně jako sklo ve skutečnosti tekutina. Při této teplotě se prudce změní vzájemná posuvnost molekul vosku. Podobně jako při dotyku dvou mýdlových bublin tvoří i vosk v místě spojení rovnou plochu. Typický vzorek plástu tedy netvoří včely, ale vzniká na  základě fyzikálních vlastností nahřátého vosku.

Funkce plástuPlást funguje především jako podpůrný aparát pro

superorganismus, srovnatelný s kostrou obratlovců. Buňky slouží také jako „děloha“ a ochrana vyvíjejí-cího se plodu, plást zajišťuje přežití superorganismu především během studených zimních měsíců. Med a  pyl jsou uchovávány v  meziskladech, které jsou intenzívně obhospodařovány. Trvalý výkon 20 W

potřebný k  plodování vytváří včelstvo spalováním cukrů, tedy konzumací medu. Průměrné včelstvo vyprodukuje 300 kg medu ročně. Pro tvorbu bílko-vin k odchovu plodu je nutný pyl, kterého včelstvo nasbírá ročně 20 až 30 kg. Sofistikovaná doprava zá-sob zaručuje nejkratší cestu ke koncovému spotře-biteli. Produkce medu probíhá přímo v místě skla-dování. Přes plásty si včely také předávají informace. Vlastní „telefonní linku“ tvoří propolisem zesílený lem horního okraje buněk. Tento systém šíří rovněž vibrace, které vznikají při tanečcích včel pohybem svého zadečku, proto i ve tmě najde včela sběračka včelu tanečnici. Vosk se časem mění a přijímá růz-né pachy. Tyto změny včely vnímají, pomáhají jim orientovat se v úlu. V neposlední řadě zajišťuje pro-polisová vrstva antibiotickou ochranu proti choro-boplodným zárodkům a infekcím.

Souhrnem lze říci, že plást slouží jako podpůrný aparát, ochrana plodu, logistické centrum, komu-nikační prostředek, orientační pomůcka a ochrana proti infekcím. Tento článek nabízí jen malý přehled funkcí tohoto pozoruhodného orgánu. Kniha Fe-nomenální včely od Jürgena Tautze (vyšlo i v češti-ně v nakladatelství Brázda) věnuje stavbě plástu 45 stran. Tato kapitola, jako mnoho ostatních, je čte-ní napínavé jako detektivka a patří do knihovničky kaž dého včelaře.

Důsledky pro včelařskou praxiStavba plástu tvoří tedy orgán se specifickými

funkcemi, který je tvořen orgánovým základem – včelími voskovými žlázami. Včelstvo nestaví ná-hodně, nýbrž velmi promyšleně a vyhrazuje každé části tohoto podpůrného aparátu určitou funkci. Cílem je maximálně ekonomické a efektivní využití plástu. Pokud se včelstvo ponechá bez zásahu, bude stavět plásty neustále, pouze se zimní přestávkou. Velikost a objem plástu se nezmenšují. Uchovávané pachy jsou orientační pomůckou ve tmě úlu, vibrace

Přirozená stavba plástu – mistrovské dílo s  velkým počtem funkcí.

V místě dotyku tvoří mýdlové bubliny rovnou plochu. Totéž nastává, když včely při stavbě plástu nahřívají vosk a vzniká tak charakteristická struktura plástu.

143

na mřížkové struktuře zesílených lemů buněk pře-dávají informace.

Běžná včelařská praxe ale toto vše ignoruje a ne-zdráhá se na tomto centrálním orgánu superorgani-smu během včelařského roku provádět různé změ-ny. Včelaři plást zužují, rozšiřují, přemisťují a vymě-ňují co se dá, nebo to všechno rozeberou, aby to opět sestavili, v  lepším případě proto, aby vypátrali ne-moci, v horším případě jen ze záliby. To vše se děje v klamném dojmu, že včelám pomáhají podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Ve skutečnosti našim včelám bráníme jejich přirozenému konání, a není to v jejich ani v našem zájmu.

Ruku na srdce: pokud se trochu zamyslíme nad funkcí tohoto důležitého orgánu a  porovnáme ji s tradiční včelařskou praxí, musíme dojít sebekritic-ky k pochybnostem vůči našemu konání. Chtěl bych proto navrhnout tyto změny běžné praxe, nezávisle na typu úlů:

■ Mladá včelstva budeme vytvářet pomocí přirozených nebo umělých rojů.

■ Zároveň s  usazením roje obnovíme plásty, průměrně každé dva až tři roky, v závislosti na vývoji včelstev.

■ Plásty ponecháváme v úlu vždy ve  stejném pořadí.

■ Stavbu plástů rozšíříme mezistěnami, pokud vzroste síla včelstva.

■ Neodstraňujeme nikdy plásty, s  výjimkou vkládání trubčiny nebo náhrady rámků. Sta-

vební rámek umožňuje včasné rozpoznání rojového pudu a slouží zároveň jako trubčí plást.

■ Vyvarujeme se výměny plástů mezi včelstvy v rámci jednoho stanoviště.

■ Zásahy do včelstva, například při zjišťování možných chorob plodu nebo kontrole pří-tomnosti matky, musí být promyšlené a pře-dem připravené, aby zásah trval co nejkratší dobu.

■ Zasahujeme co nejméně, jen pokud je zá-krok nezbytně nutný a odůvodněný, napří-klad při kontrole možných chorob plodu.

■ Osazování a  vyklízení medníku nesmí po-škodit plodiště.

■ Plodové oddělky vznikají jen při likvidaci včelstva v rojovém pudu.

Biovčelaři praktikují tyto změny víceméně již dlouho. Tento způsob ošetřování včelstev je již vy-zkoušený, vyžaduje pouze změnu v myšlení. Může-me ho používat u všech typů úlů. Pro včelaře z něj nevyplývají žádné nevýhody, počtu zásahů do včel-stva spíše ubývá. Včely šetří energii a jejich orientač-ní a informační systémy ve tmě úlu se nemusí po ka-ždém zásahu znovu obnovovat. Tímto vedením včelstev se podpoří úplně nebo částečně přirozená stavba plástu a zlepší se kvalita koloběhu vosku.

Skeptikům radím před paušálním odmítnutím tohoto způsobu vedení včelstev, aby si sami udělali pokus se dvěma nebo třemi včelstvy. Návody získáte v kalendáři prací nebo od včelařských inspektorů.

Přeložila: Ing. Jana CRKVOVÁ

Přemístěním plástů vzniknou včelám velké problémy s komunikací.

Včelí „telefonní linka“: Průřez buňkou, okraj buněk je zesílen propolisem a tvoří mřížku (vlevo), na které se pohybují tančící včely, jejichž pohyby zadečku se pře-nášejí jako vibrace na mřížku (vpravo).

144

Souhrn: Zimování v  ležanech má svoje specifi-ka, včelstvům se musí věnovat pozornost zejména na podzim.

Pokud jde původem o řecké a africké včely, moh-lo by se zdát, že horizontální úl (ležan) je určený do teplejších oblastí a nehodí se do chladného po-časí v  zimě. Ovšem HPÚ je horizontální (plásty jsou poskládány jako listy v knize). V Evropě jsou horizontální úly (leženy) (stejné jako HPÚ a  bez medníků) vyžívány v oblastech s dlouhými a chlad-nými zimami (viz obr.1 - 3). Rovněž včelaři na zá-padě USA, kde jsou zimy dlouhé, zimují v  hori-zontálních úlech. Blíže k  regionálnímu problému, ve  státě Connecticut, si známý velkovčelař Allen Latham vyrábí svoje vlastní úly, zvláště jeho velmi známý úl „Let-alone“. Vyráběl plástečkový med už koncem 19. století a počátkem dvacátého století zís-kával med z horních nástavků tehdy typických úlů. Ale na rozdíl od jiných včelařů bylo jeho doma vy-robené plodiště velmi prostorné a vybavené s velmi velikými (a  velmi hlubokými) rámky. Včelstva zi-moval v tomto velikém jednoprostorovém úlu. Když pomineme jeho různé experimenty, fungoval jeho úl jako horizontální (s jednou řadou rámků) a měl výborné výsledky se zimováním na  severozápadě. Proto ať už v USA nebo v Evropě, dnes nebo v mi-nulosti, je odzkoušeno, že by horizontální úl neměl být nevýhodný ani v  dlouhých chladných zimách. (Já ovšem mám více poznatků o zimování včelstev

v  horizontálních úlech v  takových zimách a  mám patřičné rady pro včelaře, kteří v nich chtějí úspěš-něji zimovat.)

Autor referoval o  tom, že včelstva na  severový-chodě v  horizontálních úlech hladoví, „mrznou“ nebo velmi zeslábnou. Aniž bych znal podrobnos-ti, znamená to problémy při ošetřování na podzim a  v  zimě. Existuje několik možností. Zde je jedna z typických pro včelstva zimující poprvé v horizon-tálních úlech. Včely nedokončily dostatek plástů, připevňovaly je ke dnu úlu. Možná že měly naopak mnoho „mělkých“ nedostavěných plástů a  takové plásty pak nestačily pro přežití včelstva v  dlouhé zimě. Povinností při využívání paketů je přesvědčit se, že včely mají dostatek kompletních plástů. Jest-liže včelstvo nepřežije v  horizontálním úlu zimu, chtěl bych vědět, kolik obsedalo plástů a znát aktu-ální velikost hnízda, neboť ta může být různá podle rámkové míry. (Důvod padnutí včelstva v horizon-tálním úlu může být naprosto jiný než v úlech ná-stavkových.)

Problém „nízkých“ nedostavěných plástů je velmi rozšířený. Konstrukce horizontálních úlů není stan-dardní. Jsou-li vyrobeny tak, že plásty jsou příliš malé, a je jich v úlu nedostatek, může být zimování takových včelstev ohroženo. (Malý rozměr hnízda může pravděpodobně stačit na  jihu, kde jsou zimy mírné a může být dokonce preferován tam, kde jsou horká léta. Menší plásty méně zaplněné mohou lépe odolat horkému létu. Pravděpodobně právě kvůli různému klimatu nemůže existovat jednotný roz-měr horizontálního úlu. Větší a hlubší plodiště mo-hou lépe vyhovovat na  severu a  menší na  horkém jihu.) Zvláště při nedostatečné hloubce v oblastech severních může zůstat věnec medu nad zimním hroznem včel chronicky nízký. (Je pravděpodobné, že množství medných zásob nad zimním hroznem záleží na ošetřování, na poklesu snůšky a na druhu včel.) Nemohou-li včely v zimě opustit hrozen (aby se dostaly k medu) příliš dlouho, mohou hladovět nebo „zmrznout“. Bude-li tomu tak, nebude popr-vé, kdy k něčemu takovému došlo v naší včelařské minulosti.

V devatenáctém století se poprvé pokoušeli skep-tičtí včelaři uspokojivě vyzkoušet tzv. Langstrothův úl. Měl podivné pohyblivé rámky, nebyl prázdný jako nástavkový úl a nutil včelaře ošetřovat včelstva novým způsobem, což někteří považovali za  příliš složité. Pak přišla zima. Některá včelstva na nízkých plástech hladověla. Reakce byla rychlá: úly s rámky nejsou vhodné. Tento závěr byl pravděpodobně také ovlivněn snahou znovu potvrdit včelaření v boxech, které bylo novým úlem ohroženo. Jako zadostiuči-nění víme, co z toho vzešlo. Konstrukce rámkového úlu byla dobrá, pouze rozměry rámků bylo potřeba

Další perspektiva ležanů USA(Mangum, W.A.; American Bee Journal, 2012, č.5, s. 477–481)

Obr. 1. Ležan může vypadat tak jako tento – využíva-ný kdysi v místech s dlouhou zimou. Stěny jsou silné a navrchu je těžká odklápěcí štítová střecha. Dvířka z boku jsou také otevíratelná. Úl má tři česna, dvě nahoře a jedno dole (jeho leták schází). Koupil jsem tento úl v New Hampshire. Jeho dizajn je spíše evrop-ský. Když přišli noví osadníci z Evropy, někteří z nich pokračovali po nějakou dobu v tradičním včelaření.

145

vyjasnit (a včelaři strávili mnoho času nad dřívější-mi standardními rozměry). Jednou z úloh je rozlišit typ úlu odděleně od jeho rozměrů a uvažovat o ji-ném.

Doporučil bych vám, abyste při kopírování plánů na horizontální úl z  internetu nebo při jeho koupi nepředpokládali, že jeho rozměry budou vyhovo-vat vašim lokálním podmínkám (jak tomu obvykle bývá). Kromě délky a krutosti zimy, která ukáže, jak často mohou včely porušit zimní hrozen a  přesu-nout se k medným zásobám. (Potřebuje-li úl nějaké úpravy, závisí také na způsobu ošetřování včelstev,

přikrmování cukerným roztokem na podzim nebo na  jaře.) Během let jsem se dopracoval k  doporu-čení včelařům, aby nezačínali s  větším množstvím horizontálních úlů (doporučuji nejvíce tři). Moje

další doporučení pro vás je neničit svůj první horizontální úl, když budete přebudovávat své úly na „nový standard“. Mohli byste toho v bu-doucnu litovat. Ale buďte rád, že si uchováte svůj první horizontální úl, který změnil váš život. I když já jsem už zhotovil více než 250 horizon-tálních úlů, stále opatruji ten svůj první, vyrobe-ný v roce 1970. Je to úl, který nastartoval moje „včelí impérium“.

Více komplikací nastalo v  oněch nejistých časech devatenáctého století, poněkud připomí-najících běžné příhody s  horizontálním úlem. Včelaři, kteří původně včelařili v nerozběrných úlech, nevěděli, jak ošetřovat včely v horizontál-ních úlech s rámky. Přecházeli od žádných kont-rol až ke kontrolám jednotlivých rámků. Násled-ně pak při medobraní odebírali někteří včelaři příliš mnoho plástů s medem. Jaro pak přineslo šokující zprávu – včely hladověly. A  výsledek? Opět je to vina úlu. Opravdový problém bylo chybné ošetřování a potřeba naučit včelaře ošet-řovat včelstva v nových podmínkách rozběrných úlů. A zcela tomu podobně vyplynuly problémy týkající se horizontálních úlů z  neporozumění ošetřování včelstev speciálně v  horizontálních úlech. Podíváme-li se na celkový obraz, je tako-

výto: ať už v devatenáctém století s novým Langstro-thovým úlem nebo nyní s  horizontálním, vidíme opakování historických problémů, souvisejících s učením se včelaření v nových typech úlů.

I když je lehké psát nekorektně o horizontálních úlech nebo o úlech nástavkových, je naopak potře-ba seznámit včelaře se způsobem ošetřování včel-stev v těchto úlech. Tak na příklad je velmi důležité

Obr. 3. Včelařův pohled. Česna jsou z druhé strany. Šířka horní loučky na-stavuje včelí mezeru mezi rámky. Včely tak nemohou prolézat mezi rámky nahoru pod stříšku. Včelař v tomto úlu pracoval podobně jako dnes, začí-naje od jednoho konce. Vysoké rámky dávají dostatek prostoru pro medové zásoby nad zimním hroznem, čímž je včelstvu umožněn dobrý vývoj zjara.

Obr. 2. Úl se otevíral nahoru. Rámky jsou v jedné dlouhé řadě. Rámky, jeden visí přes roh úlu, mají výšku kolem 37 cm. Po otevření dvířek se nechalo nahlédnout dovnitř vyjímatelným okénkem. Pomocí další dělicí desky bylo možné zmenšit vnitřní prostor úlu, když v něm bylo slabší včelstvo.

146

ošetřování těchto včelstev na podzim. Včelař by měl počítat s  velkou úmrtností včelstev při přezimo-vání na severovýchodě, kde jsou dnes velice dobře instruováni, jak ošetřovat včelstva na  podzim (jak uvidíme dále „… pouze dva palce vzdálené medné zásoby nad plodem…“). Abychom s těmito včelaři soucítili, oni jsou i znevýhodňováni tím, že nemají dostatek vhodného nářadí, jako např. dostatek vel-kokapacitních krmítek pro podzimní krmení (jak uvidíme dále „Není dobré krmit uvnitř úlu…“). Ale zpět ke včelám.

Včelaři také potřebují dostatečné chemické vzdě-lání, jakož i dostatek vědomostí o nemocech. Vím, že se včelaři evidentně snaží vyhnout tvrdým léčeb-ným látkám. Autorovi je známo, že tyto silné insek-ticidy mohou kontaminovat jak plásty, tak rámky. Kontaminace plodového tělesa může však být silně

omezena integrovanou ochranou, která omezuje využívání těchto tvrdých insekticidů na minimum. Včelař může také redukovat kontaminaci vosku častější výměnou plodových plástů. (Plásty v hori-zontálních úlech mohou sloužit po  mnoho let. Já sám mám některé až 15 let.) Někteří včelaři nepo-užívají tvrdé insekticidy vůbec, čímž se vyhýbají této kontaminaci. Někteří včelaři používají v těchto úlech pouze akaricidy a  jejich včelstva přežívají. Já jsem přestal s  aplikací akaricidů a dalších zákroků proti roztočům Varroa (likvidace trubčího plodu, atd.) v  roce 2003 u  svých včelstev ve  státě Severní Karolína a v roce 2005 ve Virginii. Ze začátku jsem měl velké ztráty a příležitostně jsem nějaká opatření udělal, ale populace roztočů Varroa zůstala obvykle slabá. Nezjišťoval jsem, zda to není vlivem velikosti buněk.

Obr. 4. Plástečkový med. Nadivoko vystavěný medný plást zabarvený dozlata medem. Průhledná kazeta opat-řená držákem – to je poměrně levný a atraktivní způsob, jak vystavit vyřezávané plásty z horizontálnch úlů. Tento typ medné produkce sice nevyžaduje drahý medomet a další vybavení, je však mnohem náročnější pro včelaře. Já bych doporučil vyšší prodejní marži, která pokryje menší produkci medu, a to nezávisle na způsobu, jakým včelaříte. Slyšel jsem o včelařích s ležany, kteří takto poměrně dobře prosperovali.

Krmítko pasuje přesně do protiku-su na straně odvrácené od česen.

Obr. 5. Zadní pohled na ležan při usazování paketu. Nalevo se včely seskupily kolem klícky s matkou (která visí na drátu). Teď instaluji vnitřní krmítko. Vpravo už jsem připraven přisunout krmítko do chomáče tak, aby včelám zůstal kontakt pro případ chladnějšího počasí. Krmítko je dostatečně velké a snadno se plní. Pro nastar-tování paketu nikdy nepoužívám jiné typy krmítek, pytlovinu nebo suchý cukr. To vede k problémům s loupeží.

147

Teď si prověřme údaje o  tom, že v  horizontál-ních úlech nelze aplikovat na roztoče fumigaci, ne-boť „zde není žádný prostor nad horními loučkami rámků, takže se tam nedají umístit pásky s  insek-ticidy, aby po  zapálení mohl kouř klesat dolů“. Ze stejných důvodů prý nelze aplikovat „měkké“ léky (na základě thymolu).

Následující problém, který jsem měl před asi 25 lety, je relevantní i nyní. V roce 1984 se v USA objevil roztočík včelí. Na  jaře 1989 mi tato nemoc usmrtila polovinu včelstev. Veliké zhoršení situace – a došlo k němu dřív, než byl zjištěn roztoč Varroa. Musel jsem zachránit zbytek svých včelstev, nebo přihlížet k jejich postupnému úhynu. Na roztočíka se doporučoval 50 g mentholu (dalšího „dýmové-ho akaricidu“). Způsob aplikace ovšem zase nebyl použitelný v mých úlech. Nebylo to ale ani potřeba. Zavěsil jsem mentholové proužky dozadu každého

úlu. A kouř dostatečně pronikl celým úlem. Tím jsem vyloučil ztráty včelstev.

Principiálně tam, kde aplikují měkké aka-ricidy proti roztočům Varroa, měly by fungo-vat i  v  mých horizontálních úlech. Chemikálie se vypařují, rozptylují pomocí difúze, cirkulují i  vlivem pobíhajících včel (protože je tyto ma-teriály iritují). Tak místo odmítání měkkých insekticidů pro aplikaci v  horizontálních úlech je jejich aplikace naopak velmi vhodná. Je třeba provádět vědecký výzkum, který ale není pro za-čínající včelaře nebo i vědecké pracovníky, kteří nemají zkušenosti s  horizontálními úly. Návo-dy pro ošetřování by byly velmi žádoucí, neboť jinak mohou populace roztočů Varroa narůst natolik, že včelstva v horizontálních úlech zničí. A tito včelaři by mohli aplikovat měkké akarici-dy. Včelaři s horizontálními úly by mohli odmí-tat tvrdé akaricidy z filosofických důvodů. Vče-laři by měli vyžadovat více vědeckého výzkumu i o měkkých akaricidech. Krátce řečeno, měkké akaricidy jsou v  horizontálních úlech vhodné.

Chytřejší přístup k  aplikaci měkkých insekticidů v horizontálních úlech je žádoucí. Určitě si nemys-lete, že včelař v horizontálních úlech je omezen při aplikaci tvrdých akaricidů.

Pokud jde o  komentář k  medu získávanému z nově postavených plástů, s komentátorem souhla-sím. Pokud jde o tekutý med, doporučuji ho získávat pouze z panenských plástů z čistého vosku, v němž se dosud nelíhl plod. (Abych zabránil matkám v pří-stupu k panenským plástům, používám výkluz ma-tek.) Medné plásty rozmačkám a následně oddělím med od vosku. Tedy cosi podobného jako získává-ní medu z víček při klasickém včelaření. Produkce vosku v  horizontálních úlech je vyšší a  vosk výše ceněný. A dále rozmačkání panenských plástů trvá asi stejnou dobu jako vytáčení medu v medometech, v kterémžto názoru se shoduji s minulostí. V Latha-mově knize z roku 1949 najdete kapitolu o medu bez

Obr. 6. Vyjímání krmítek na podzim. Pohled je zeza-du úlu. Krmítko se dotýká posledního plástu, takže včely mohou lehce přecházet. Ostatní nastohovaná krmítka jsou z jiných úlů. Byly to nádoby na odpad nakoupené za 99 centů – nejlevnější krmítko, které jsem kdy viděl. Koupil jsem jich 50. Někdy musím kvůli vnitřním krmítkům vyjmout pár plástů a pak vzniká problém, kam s nimi.

Obr. 7. Nasazovací krmítka pro ležany. Na konci osmdesátých let jsem vyrobil první prototyp krmítka z ba-relu od nemrznoucí směsi. Stále ho používám. Nalevo je použito k podněcování chovného včelstva. Napravo je velkokapacitní krmítko vyrobené z nádoby na odpad za 99 centů. Včely tam vstupují speciální trubičkou vedenou vnitřkem krmítka a propojenou s česnem. Pro mě je česno u ležanu víc než jen „díra“. Je to místo pro nasazování dalšího příslušenství. Písmena WAM na krmítku jsou moje iniciály.

148

medometu, kdy získal med ze dvou až tří set nízkých nástavků se stejným výsledkem.

Dalším výrobkem, získávaným v těchto horizon-tálních úlech, je plástečkový med, který doporučuji balit v  průsvitných obalech a  separovat medy jed-notlivých barev (z  různých rostlin). Takové medy mají obvykle i různé aroma. Tak mohou včelaři ob-vykle nabízet med různého zbarvení, aniž by museli se včelstvy kočovat, což ovšem záleží na  místních zdrojích pastvy. Včelař je pak může prodávat jako jednotlivé vzorky medu různých barev a vůní, nebo jako med smíšený. Zákazníci si pak mohou vybrat ten med, který jim nejvíc chutná a vrátí se pro nákup svého „favorita“.

Klíčové problémy při včelaření s horizontálními úly se stěží dají určit. Začneme s nezdarem při snaze zkrmovat včelstvy cukerný sirup. Musí se zde použít rámkové krmítko, které není vždy účinné. Proto ho opustíme. A přistoupíme k objasňování. Používejte krmítka jako v horem přístupných úlech. Podle mne to vyžadovalo pro ležen rekonstrukci těchto krmí-tek. Bylo s tím mnoho práce, pokusů i omylů, ale vý-sledky jsou senzační a trvalé. Mnou navržené krmít-ko je velkokapacitní (téměř 9 litrů) a sirup je velmi blízko včelího hroznu. Včely krmítko velmi rychle vyprázdní a včelstvo získá rychle dostatek potravy. Od  osmdesátých let používám tento typ krmítka, vyrobeného z laciných obalů (viz obr. 5). V plastiko-vém obalu jsem vyřízl drážku a vybavil ji plovákem, který brání topení včel. Jsou-li česna vepředu úlu, tak v momentě, kdy se vytvoří hrozen kolem klíc-ky s matkou, pohnu s krmítkem tak, aby se dostalo k zadnímu rohu hroznu. Cílem je, aby hrozen měl kontakt s krmítkem neustále, takže hladina sirupu klesá, ale je stále v kontaktu s hroznem a včely tak mají jen krátkou cestu k velkému množství sirupu. Lezou přímo od svého vyhřátého hroznu jen krát-kou vzdálenost. Jak se hrozen zvětšuje, potáhnu kr-

mítko zpět, ale stále je v kontaktu se zvětšujícím se hroznem. Pokud jde o krmení pylovými těsty v ho-rizontálních úlech, pracuji na  několika metodách. Idea je podobná jako při krmení cukerným siru-pem. Dát krmení k okraji hroznu (ale nesmí bránit stavbě úzkých plástů). Zároveň je třeba podávat let-ní pylová těsta tak, aby k nim neměl přístup malý úlový brouk na dně.

Připomínka v citovaném článku o  tom, „že nad plodovým tělesem jsou jenom dva palce medu a včely se v horizontálním úlu musí pohybovat ho-rizontálně“ ukazuje na obecný problém, se kterým jsem se setkával po mnoho let. Včelaři by potřebo-vali více zkušeností s ošetřováním včelstev ve mnou navržených úlech. Dva palce medu nad plodovým tělesem mohou stačit ve vícenástavkových úlech, ale tytéž dva palce v úlech horizontálních (bez mední-ků) je hrubý omyl při ošetřování včel. Při podzimní prohlídce mohu ještě tento nedostatek odhalit a na-pravit. Pro začátečníka je nejjistější zkrmovat sirup brzy na podzim ve velkokapacitních krmítkách. Jiný způsob korekce je překládání plástů, což je častější postup. Zdůrazňuji závažnost tohoto podzimního opatření; já bych nikdy neponechal ve  svých hori-zontálních úlech plásty s tak úzkými proužky zásob nad plodem, a to ani ve Virginii, kde jsou zimy mír-nější, a to ani tehdy, když jsou za plodovým tělesem celé medné plásty.

A může moje včelařská historie nabídnout něja-kou moudrost? Ano. Člověk může vidět včelstva, hynoucí při „dvoupalcových zásobách medu nad plodem“ a uvědomit si, že se zde opakuje naše zapo-menuté včelaření. V knize A. Lathama, publikova-né v roce 1949, jsou doporučována stejná opatření, jaká jsem uvedl výše. Latham byl vynikající myslitel a  jeho kniha stále přináší užitek. Neměl by být za-pomenut.

Proto nejen moje „jižní“ zkušenosti, ale i zkuše-nosti severovýchodních historických včelařů do-kazují, že „dva palce medu nad plodovým tělesem“ není dávná fatální chyba, ale ukazuje na možná ře-šení při ošetřování včelstev. V širším měřítku doka-zuje tento problém, že podzimní ošetřování včelstev je velmi důležité stejně jako u  nástavkových úlů. V mé nově vycházející knize je kapitola o ošetřování včelstev nejrozsáhlejší. Také jsem se vyhnul tomu, začít s  ošetřováním na  jaře, i  když nastane medná snůška. Abych zdůraznil důležitost kapitoly o ošet-řování včelstev na  podzim, uvádím, že je důležité „dřepnout na  zadek“ a  připravit včelstva na  dobré přezimování a dočkání se jara ve zdraví.

Přeložila: Prof. Sylva KUBIŠOVÁ

Obr. 8. Prototyp metody krmení pylovou placičkou vyrobený ze zbytků plastové mateří mřížky. Myšlenka spočívá v podepření pylové placičky a zároveň ve zpří-stupnění její celé plochy včelám a zároveň v zabránění malému úlovému brouku využít krmítko jako úkryt. Obě části mřížky jsou spojeny drátem, placička mezi nimi. Celý komplet visí mezi rámky uprostřed včelího hroznu. Pozor: úspěch závisí na síle včelstva, poptávce po pylu, invazním tlaku úlového brouka, abych jme-noval pár základních parametrů. Stále tuto krmnou metodu vylepšuji.

149

VČELÍ PRODUKTY

Moderní metody výroby medovin(Arkadiusz Szalata, Polská společnost vinařů a výrobců medovin, Pasieka, 2009, č. 5, s. 40–42)

Souhrn: Recept na výrobu polské medoviny, tzv. „trojniaku“.

Už dávno je známá metoda zpracovávání země-dělských produktů s  cílem jejich lepšího zhodno-cení. Theofil Ciesielský ve své učebnici z roku 1925 nazvané Umění zpracování medu a ovoce na nápo-je, vysvětluje výrobu medoviny jako řešení problé-mů s prodejem včelího medu.

Protože v  poslední době nastaly v  Polsku změ-ny ve  vinařských zákonech (snížení daně, zrušení nutnosti mít vlastní laboratoř), zvětšila se možnost výroby medoviny. To by se mohlo stát zdrojem pří-jmů a  atrakcí v  agroturistice, o  výrobě pro vlastní potřebu ani nemluvě. Do nedávna byl proces výro-by medoviny složitý. Bylo to způsobeno složením medu, které činilo problémy při kvašení. Dva hlavní problémy byly vhodné kvasinky a živné soli pro ně. To všechno je dnes již minulostí, na trhu je několik druhů kvasinek, které stačí jenom rozředit vodou a vlít do připraveného medového roztoku. Stejně tak existuje dostatek živných solí, které dodávají kvasin-kám potřebné prvky, hlavně dusík a fosfor, ale také hořčík či zinek.

Metoda výroby: zde popsaná metoda se vztahuje k výrobě 10 litrů medoviny tzv. „trojniaka“. Většinou s  jeho přípravou nejsou problémy, rychle dozrává a jeho chuť i vůně se líbí většině zákazníků. Hlavní surovinou může být med květový ale také jakýkoli druhový, např. lipový nebo akátový. Ale literatura nedoporučuje med medovicový. Prvním počinem při výrobě je zhotovení roztoku medu ve vodě. Při výrobě „trojniaku“ se mísí spolu objemy, to jest 1:2, což dohromady dává 3 díly a proto „trojniak“.

Chceme-li tedy mít 10 l medoviny musíme smí-chat cca 3,3 l medu s 6,6 l vody. Po rozpuštění je tře-ba roztok vařit minimálně 1 hodinu, při čemž stále sbíráme tvořící se pěnu. Var značně snižuje možnost zkažení výrobku, usnadňuje čištění a zlepšuje chuť. Po skončení varu se roztok nechá zchladnout, doplní do původního objemu tj. 10 l, přidá se 5 g živné soli a  5 g aktivních kvasinek připravených dle pokynů výrobce. Aktivní kvasinky se nejčastěji rozpouštějí v převařené vodě teplé cca 35–40 °C v poměru 1:10 – to znamená, že 5 g kvasinek se rozmíchá v 50 ml vody a nechá se cca 15–20 minut odstát. Při tom je třeba přísně dbát na  doporučení výrobce, protože jakékoli odchylky působí usmrcení části kvasinek a tím zhoršení průběhu kvašení. Zředěné kvasinky

se smísí s připraveným roztokem medu, a to tak, že pokud je rozdíl teplot větší než 8 °C, tak se míše-ní provádí postupně, a  sice nejprve se do  roztoku kvasinek přileje medný roztok cca v poměru 1:1, tj. do 50 ml kvasinek se přileje 50 ml medného roztoku a teprve po asi 5 minutách se takto zředěný roztok kvasinek vlije do zbytku medového roztoku. Po cel-kovém smíchání se ke  kvašení připravený medný roztok důkladně zamíchá a  naleje do  nádoby, kde bude probíhat kvašení.

Kvasící nádoby. Může to být klasický skleněný demižon, ale v poslední době se spíše používají ná-doby z plastické hmoty, které mají atest pro kontakt s potravinami. Jejich výhodou je nízká cena, snadný přístup dovnitř, ale hlavně jejich nerozbitnost. Při výběru nádoby je třeba dbát na to, aby medný roz-tok sahal maximálně do ¾ objemu, protože během kvašení vzniká pěna, pro kterou musí být v nádobě místo. Bez ohledu na  druh nádoby musí tato spl-ňovat dva požadavky. Musí umožňovat volný únik vznikajícího kysličníku uhličitého, ale přitom musí zabránit vnikání octových mušek dovnitř. Ty by to-tiž mohly způsobovat poruchy kvasného procesu. Proto se k uzavírání používají tzv. kvasné zátky buď skleněné, nebo z  plastické hmoty. Stejnou funkci splní ale i smotek vaty nebo gázy vmáčknutý do hr-dla.

Kvašení a  dozrávání. Kvašení začíná nejčastěji v čase několika hodin až dní. Začátek závisí na kva-litě medu, kvalitě přípravy zákvasu a medného roz-toku. Projevem začínajícího kvašení je zmatovění medného roztoku, šum unikajících bublinek kyslič-níku uhličitého a často i vznik pěny.

Kvašení trvá cca 1 měsíc s  tím, že se tato doba pohybuje od  2 do  6 týdnů. Závisí opět na  pod-mínkách stejných jako pro začátek kvašení. Konec kvašení se ohlásí přerušením tvorby bublinek a čiš-těním kvasící kapaliny. Dobrým pomocníkem je cukroměr, který je možno koupit v obchodě kde se kupují kvasinky. Pomocí cukroměru můžeme zjistit konec kvašení, když měřená hodnota se několik dní nemění. Následující činností je stažení mladé medo-viny z usazeniny, což jsou kvasnice, které se začínají rozkládat a  mohly by způsobit nepříjemný zápach a chuť. Proto je třeba hlídat konec kvašení a bez zby-tečného odkladu provést slití. To je třeba provést opatrně, aby se nezamíchal usazený kal. Nejčastěji se to provádí měkkou hadičkou. Po stažení medo-viny kal vylijeme, nádobu vypláchneme a medovi-

150

Souhrn: Na německém trhu lze zakoupit 6 druhů sad pro získávání plástečkového medu. Článek po-rovnává jejich cenu, výhody a nevýhody.

Vyhodnocení systémů pro získávání plástečkového medu

Všechny popsané systémy vedou k  získávání vysoce hodnotného a  nedotčeného přírodního produktu. Odezva včelařské veřejnosti byla vyso-ká a bylo zřetelné, že včelaři mají zájem nebo jsou alespoň mimořádně zvědaví na veškeré zkušenos-ti. Mnozí to možná chtěli pouze vyzkoušet. Člá-nek o  Bee-O-Pack-System dokonce vedl k  tomu, že byly v krátké době vyprodané skladové zásoby s  uvedeným přípravkem u  obou velkoobchodů v  Dánsku i  v  Německu. Proto bych chtěl z  mého pohledu osvětlit a vzájemně porovnat výhody a ne-výhody jednotlivých systémů. Toto hodnocení je samozřejmě ovlivněné osobními preferencemi a  může podle požadavků a  předpokladů uživate-lů také dopadnout jinak. Přesto však může trochu ulehčit výběr.

Bee-O-Pack SystemPlus: tento produkt

shledávám geniálním! Zvláště pokud je včelaře-no v  odpovídajícím úlo-vém systému (Langstroth ½, nebo Dadant ½). Odpadají všechny další zvláštní konstrukce, pro-

tože do rámku se hodí právě osm sestavených plas-tikových rámečků. To dává 128 malých kazet plás-tečkového medu, které po naplnění medem váží asi 140 gramů. To je velikost optimální pro uživatele, zvláště pro ty, kteří chtějí plástečkový med poprvé

vyzkoušet. U  supersilných včelstev a  při vydatné snůšce už není třeba nic dalšího dělat, než počkat až jsou kazety naplněny a  zavíčkovány. Velkou výho-dou je zaměnitelnost často na okraji ne zcela vysta-věných rámků v kazetách s kazetami ze středu úlu. Také cena šestirámkové sady je přiměřená.

Mínus: jak se ukázalo, včely se musejí přemáhat, aby stavěly na předlisované struktuře buněk na dně kazet. Z důvodu relativně ploché kazety je při stav-bě plástu pro včely možné, aby včely stavěly pouze v malém hroznu. Co je však nepochopitelné, že ob-chody nabízejí šestirámkovou sadu a ne lepší osmi-rámkovou.

Ross-Rounds™ – systém plástečkového medu

Plus: rámky lze lehce osa-dit kulatými kazetami a  lze je zavěsit do  nástavku. Protože se pracuje s  mezistěnou nebo iniciačním páskem, je začátek stavby dobrý. Díky kulatému dílu zavíčkují včely všechny

buňky. Odběr kazet probíhá rychle, a  i  pokud ne-jsou dobře vystavěné, jsou po nasazení víček a jejich upevnění lepicí páskou připravené k  prodeji bez zvláštního balení. Systém je velmi rozšířený v USA.

Mínus: speciálně pro tento účel potřebujete zvlášť upravené nástavky s  přepážkami, který by včelám umožnily průchod, ale aby neměly žádný prostor pro prostavování.

Hogg‘s polorámkový kazetový systémPlus: struktura buněk ve stabil-

ních plastových boxech je v  USA předem potažena voskem. Stavba je regulována přesným odstupem kazet, takže nedochází k  žádné-

nu vrátíme zpět. Takto připravená medovina může být někdy chuťově mdlá, a proto se přidává kyselina citronová. Její množství je nejlépe vyzkoušet na ma-lém množství a pak dopočítat její množství na celý objem medoviny.

Během dalších měsíců se medovina dále čistí a dozrává. Další slévání provádíme v následujících termínech: 2. jeden měsíc po  prvním slití, 3. dva měsíce po  druhém, 4. čtyři měsíce po  třetím. Při-tom je třeba zdůraznit, že přesné dodržování výše popsaných termínů není nutné. Důležité je, dodržet první slití co nejdřív po skončení hlavního kvašení. Medovina by měla dozrávat ve skleněném demižo-nu vyplněném tak, aby volného prostoru nad ní zů-stávalo jenom málo. Demižon s dozrávající medovi-

nou by měl být umístěný v chladném sklepě. Pokud se ukáže medovina málo sladká, je možné ji dosladit medem, přičemž množství je třeba opět vyzkoušet tak, jak bylo popsané u přídavku kyseliny citrono-vé. Medovina takto připravená – tedy „trojniak“ je chutná již po několika měsících, ale je vhodné její konzumaci oddálit na  nejméně 1 rok lépe 2 roky. Po této době se plně rozvinou chuťové a vonné sub-stance. Po této době je vhodný čas na rozlití do láhví a uzavření. Nejlepší k tomu je korková zátka, ale čas-to se používá i plastiková nebo kovová šroubovací.

Všem, kteří se rozhodnou začít s výrobou medo-viny, přeji úspěch a dobrou chuť.

Přeložil: Ing. Jaromír STRAKA

Samovýroba plástečkového medu(Klaus Nowottnick, ADIZ, 2010, č. 4, s. 20–21)

151

mu prostavování. Lepicí páskou pohromadě držící blok kazet jednoduše vyjmete z nástavku, rozdělíte na jednotlivé kazety a opatříte víčky. Čirý materiál pomáhá při prodeji, protože medem naplněné buň-ky jsou zřetelně viditelné. Velikost balení 240 g až 250 g je právě ještě optimální pro spotřebitele.

Mínus: není možná výměna kazet v nástavku. Vy-bavení nástavku bloky kazet vyžaduje relativně více času, protože je třeba umístit přepážky proti prosta-vování. Materiál kazet je relativně drahý. K tomu se přidávají transportní a celní poplatky. Zatím se ne-našel evropský distributor.

„Romanov“ – dřevěný kazetový systémPlus: malé plás-

tečky, které se na-cházejí v  dřevě-ném rámku, si lze vyrobit svépomocí v  měřítku přizpů-

sobeném rámkové míře. Nabídku iniciačních pásků včely rády přijímají a plásty rychle vystavují. Nákla-dy na materiál jsou velmi nízké.

Mínus: výroba kazet vyžaduje čas a strojní vyba-vení. Prodejní balení je podle rámkové míry relativ-ně velké a musí být opatřeno speciálním prodejním obalem.

Metoda vyřezávání popř. vysekáváníPlus: vhodné rámečky

a nástavky jsou již k dis-pozici. Plást je ze 100 % z  panenského díla. Rám-ky mohou být pro rovno-měrné naplnění převěšo-vané z  okrajů nástavku doprostřed.

Mínus: kousky plástů musí být z  rámků vyřezá-vané, případně vysekávané vhodným vysekávačem. Ten si musíte nechat speciálně vyrobit. Při vyřezá-

Tabulka: Přehledné představení systémů na získávání plástečkového medu

Bee-O-Pack System

Ross-Rounds™-Hogg‘s polorám-

kový kazetový systém

„Romanov“- dřevěný kazeto-

vý systém

Metoda vyseká-vání

Kazetový sys-tém z Rakouska

Materiál kazet Plast Plast Plast DřevoHolz - Plast

Materiál balení Plast Plast Plast Plast Plast Plast

Dodatečné poža-davky na materiál

Žádný u Langstrothu

a Dadantu, jinak modifikované

medníky

Pásky mezistěny nebo mezistěny, speciální přepáž-ky do nástavků

Speciálně upra-vené nástavky s přepážkami

Dřevo a strojní vybavení, pásky

mezistěnŽádné

4 sady kazet pro Langstroth a Da-dant, jinak modi-fikované rámky

nebo loučky

Spotřeba času při osazení nástavku

Velmi malá Vysoká VysokáVysoká při samo-

výroběVelmi malá Malá

Spotřeba času při odběru a balení

Velmi malá Malá Vysoká Relativně vysoká Relativně vysoká Velmi malá

Váha plástečku asi 140 g asi 250 g asi 250 g asi 350 g asi 350 g asi 350 g

Složitost pořízeníKe koupi v ně-

meckých odbor-ných obchodech

Ke koupi v ně-meckých odbor-ných obchodech

Dovoz z USASamovýroba, ba-lení v odborných

obchodech

Samovýroba vysekávače, ba-

lení v odborných obchodech

U německých obchodníků

Cena za materiál včetně DPH

Kazeta cca. 0,52 € - 6 rámků s 16 kazetami míry 482 x 159 mm,

s víčky. Dodávka s návodem cca.

50,00 €

1 rámek včetně první sady krouž-

ků 5,70 €, při 8 rámcích 54,60 €, víčko kus 0,46 €

kroužek pro další odsazení 0,23 €

Cena za kazetu cca 1,35 €, 40

kazet potřebných na nástavek cca 54,00 € včetně

poštovného

Lišta na kazety cca 0,05 € box

na balení 0,40 €

Pouze balení na box cca 0,40 €

2 polokazety 1,31 €

152

vání jsou porušeny okraje buněk, takže musí kous-ky plástu nějakou dobu odkapávat před tím, než je můžete zabalit do boxů. Kousky plástů jsou relativně velké.

Kazetový systém z RakouskaPlus: technicky

vyzrálý systém, který u  ½ Langstrothu př. ½ Dadantu vyžaduje pouze držáky kazet a  přepážky. Zástavba do  rámku je jedno-duchá a  rychle reali-zovatelná. Vylisovaná

struktura buněk zůstává neošetřená. Můžete ji ale také pro rychlé přijetí natřít nekontaminovaným panenským voskem. Naplněné poloviny kazet pak jednoduše odeberete, přitisknete k sobě a společně uzavřete do prodejního boxu.

Mínus: u  jiných úlových systémů musíte rámky a  nástavky přizpůsobit. Velikost balení je relativně velká a  kazety jsou z  poloprůhledného materiálu. Tyto nevýhody odstranil výrobce čirým plastovým

víčkem, které nyní s polovinou kazety poskytuje od-povídající menší prodejní balení.

Systémy balení

Mnoho čtenářů si přálo informace o  výrobcích plastových boxů, ve  kterých by mohli nabídnout zákazníkům například vysekávané kousky plás-tečkového medu odpovídající formou. Našli jsme i  několik firem, které taková balení vyrábějí a  kde je lze objednat. Ovšem pouze ve větším počtu kusů. Mimoto také probíhají jednání s velkým německým velkoobchodem se včelařskými pomůckami, který pravděpodobně převezme zmíněné boxy na balení kousků plástečkového medu do svého sortimentu.

Klaus Nowottnick, Ortsstraße 32, D-98593 Kle-inschmalkalden; info@klaus-nowottnick-web.de fotografie: autor a fotografie výrobců

Přeložil: Vladimír LNĚNIČKA

Čištění medu nejen pro začátečníky(Bruno Binder-Köllhöfer; ADIZ, 2010, č. 9, s. 12–13)

Souhrn: Článek popisuje méně obvyklou praxi odstraňování vyčeřené pěny z  medu prostřednic-tvím fólie.

Pozn. překladatele: Melitherm se nabízí v SRN. Je to v podstatě nádoba s topnou spirálou a filtrační tka-ninou.

Od hrubého k jemnému, to jsou ty nejdůležitější kroky při vytáčení medu: po filtrování přes medná síta a filtrační tkaninu (také nálevkovité síto, Meli-therm aj.) následuje čištění (odstranění nejdrobněj-ších částeček vosku a vzduchových bublin z hladiny

Obr. 2. Existují dvě možnosti, jak zbavit med bílé vrstvy pěny. Nahoře odstraňování stěrkou a dole alternativa s fólií.

Obr. 1. U medu, jako je ve sklenici vpravo, se zákazník zeptá: je ten med skutečně v pořádku? Proto vždycky po ztekucování před plněním odstranit pěnu.

153

Stahování pěny… … stěrkou … fólií

Vrstvu pěny začínáme opatrně staho-vat velkou stěrkou s  rovnou hranou (!) u zadního okraje nádoby (1), (2).

Dáváme pozor na  to, abychom zamí-chali s  pěnou nejvýše povrchovou vrst-vu a stáhli ji na malou plochu (3). Když máme pěnu staženu u okraje, vybíráme ji stěrkou přes okraj (4) do prázdné nádoby a stěrku otíráme o její okraj (5). Vybrání posledního zbytku pěny je poněkud ná-ročné, protože musíme stěrku více po-nořit a přitom zabránit, abychom nesta-hovali pěnu pod hladinu a aby se znovu nerozplývala (6). Přesto zůstává po  stí-rání malý zbytek, který je potřeba nechat znovu odstát a vybrat dodatečně.

Stahování pěny fóliíVyčeřená vrstva pěny může být růz-

ně silná (7). Vlevo dva kýble s obvyklým množstvím pěny. Vpravo kýbl s  velmi velkým množstvím pěny (zbytek po  vy-táčení).

Ke stahování pěny se nejdříve vyřízne ze sáčku pro zmrazování potravin fólie, pasující svou velikostí na  nádobu. Fó-lie se položí středem na  med a počínaje od středu se rukama přitlačuje k hladině až k okrajům, kde pracujeme už jen prsty popř. nehty (viz obr. 2.). Po skončení by pod ní neměly zůstat žádné bubliny a ani by neměla mít záhyby, protože tam pěna k fólii nepřilne.

Nyní se fólie vezme za  všechny čtyři rohy (8) a  plynule sejme. Pěna s  tenkou vrstvou medu nalepenou na  fólii (9) se nechá odkapat v nějakém kbelíku. Pokud se každá použitá fólie přivře držadlem kbelíku k jeho hraně (10), má člověk vol-né ruce. Pokud byla fólie pečlivě přitlače-na k hladině, zůstane u okraje jen velmi drobný pásek pěny, daleko menší, než při stahování pěny stěrkou (11). Je-li vrstva pěny velmi tlustá, postup se musí opako-vat.

Nakonec se všechny fólie svážou pro-vázkem za konce a nechají se úplně odka-pat. Později se namočí do studené vody, zhruba vyperou a pak vymáchají v  teplé vodě. Můžeme je usušit a použít znovu.

Pozn. překladatele: ke  stahování pěny je výhodnější použít filtrační tkaninu, než folii. Má větší specifický povrch, nenechává bubliny a konečný výsledek je stejný.

154

medu), které je možné udělat po dvoudenním čeře-ní ve  velkých a  vysokých nádobách. Po  tomto po-sledním čištění je možné začít med míchat nebo stá-čet. Jen tak budou naplněny vysoké nároky zákazní-ků a nezbytná vysvětlování o zdánlivě „zkaženém“ medu se stanou zbytečná.

Odstranění pěny položenou stěrkouObvykle se to dělá tak, že se pěna stěrkou opatr-

ně stáhne ke kraji a u kraje nádoby se z hladiny se-škrábne. Zvláště u nádob v poměru k obsahu vyso-kých, např. stáčecích konví, je tento způsob výhod-ný. U vysokých nádob je plocha hladiny v poměru k jejich objemu poměrně malá. S trochou cviku to jde docela dobře, až na vyčerpání posledních vzdu-chových bublinek popř. voskových šupinek z důvo-du vysoké viskozity medu, které je svízelné. Poslední

pěna se ve značné míře stěrkou zatlačí pod hladinu a pak nezbývá, než čekat, než pěna zase vyplave.

Stahování pomocí položené folieOdstraňování pěny z  malých nádob (kbelíky 10

až 40 kg) kuchyňskou stěrkou je časově náročné, existuje však ještě jedna alternativa. Potřebujeme k tomu fólii vhodnou pro potraviny, např. sáčky pro zmrazování potravin (3 až 6 litrů), které se přiříz-nou na potřebnou velikost. Fólie má být tak velká, aby dostatečně přesáhla přes okraj nádoby

Fólie se položí středem na hladinu, dobře se při-tlačí tak, že na ní nejsou žádné záhyby a pod ní bub-liny. Pak se za všechny čtyři rohy s přilnutou vrstvou pěny sejme a nechá se odkapat do zvláštní nádoby.

Přeložil: Ferdinand SCHENK

Vliv stavu plástů na kvalitu medu Barva medu

(Pechhacker H., Panzenböck M., Wendelin Silva, Bienen aktuell 2011, č. 5, s. 11–13)

Souhrn: V rozsáhlém experimentu byl prozkou-mán vliv stavu plástů na barvu medu. Měření ba-rev zkušebních medů jasně ukazují, že med z tma-vých plástů se barvou neliší od medu z panenského díla.

Každý včelař ví, že barva medu je určena jeho pů-vodem. Velmi často se ale vyskytuje názor, že med z  hnědých až černých starých plástů je zabarven tmavěji, než tentýž, který pochází ze světlých a ne-zaplodovaných plástů. Z  hygienických důvodů se

snažíme při produkci medu včelařit, pokud možno, s mladým dílem v plodišti a z kvalitativních důvodů s pokud možno nezaplodovanými plásty v mední-ku. Ve včelařských kruzích je dále rozšířen názor, že staré plásty také negativně ovlivňují kvalitu medu. V mezinárodním obchodu barva medu spolupůsobí na cenu. Světlý med je na světovém trhu zpravidla lépe placen. Výjimku tvoří trh medu ve střední Ev-ropě. Zde je tmavý lesní med nejoblíbenější.

Barva medu je určena snůškou. Květové medy, specielně akátové medy, jsou světlejší než medovico-

Obr. 1. Barevná řada medů k  prověření vhodnosti metody měření barev, vpravo nahoře akátový med (sklenice 1) a vlevo dole tmavý lesní med (skle-nice 11).

155

vé medy nebo kaštanový med. V publikacích autorů ZANDER & MAURIZIO (1984), HORN & LÜLL-MANN (1992) nebo TOWNSEND (1984) a v mno-ha jiných jsou odkazy na původ barvy medu.

Mezinárodně se  posuzuje barva medu ponejví-ce podle tzv. vzorkové stupnice nebo také „U.S.D.A. color comparator“ (viz např. TOWNSEND, G.F., 1984 v „The Hive and the Honey Bee“, Dadant and Sons, Hamilton, Illinois, strana 413–414; Helmut Horn, Cord Lüllmann: „Das große Honigbuch“, 1992, Ehrenwirth-Verlag, München, ISBN 3-431-03208-7). Tyto metody porovnávají barvy medu při umělém nebo denním světle se specielně zbarvený-mi skly. Není zde vyloučeno určité subjektivní ovliv-nění posuzování.

Hledali jsme proto k posouzení barvy medu me-todu nezávislou na lidských očích.

Otázka: Má stav plástu (staré plásty nebo panen-ské dílo) vliv na barvu medu?

MetodyNa  začátku akátové snůšky v  severovýchod-

ním Rakousku byla vystavena zkušební včelstva

a ke konci snůšky byly od těchto včelstev odebrány vzorky medu.

Zkušební včelstvaVždy ve čtyřech umělých rojích se zhruba 1,5 kg

včel bylo ■ použito osm velmi starých plástů, suchých

a mnohokrát zaplodovaných, vícekrát ošet-řených Apistanem (ošetření fluvalinátem)

■ čtyři tmavé plásty a  čtyři rámky s  úzkými pásky načatého díla (nové rámky s  pásky mezistěn)

■ osm rámků s pásky mezistěn.Všech 12 zkušebních včelstev bylo osazeno

do nových úlů. Umělé roje nebyly krmeny.

Vzorky meduKe  konci květu akátů přinesla včelstva bohatě

medu. Z  každého plástu zkušebních včelstev byl nožem z  umělé hmoty vyříznut kousek se zavíč-kovaným medem a uskladněn v plastové dóze a až do  analýzy zmražen (-18 °C). Před uskladněním bylo snahou, aby z plástečků do dózy vyteklo co nej-víc medu.

Všechny vzorky medu odpovídaly barvou, kon-zistencí i  podle senzorického hodnocení předsta-vám o akátovém medu.

Obr. 2. Výsledky měření cíleně vyrobené barevné řady medů.

156

Jasnost Zelená Žlutá

89,4± -0,45± 9,94±

Pásky mezistěn 2,77 0,06 2,04

90,58±- -0,37±

Tmavé plásty 2,6 0,21 9,8±2,54

Pylová analýzaZ  každého plástu jednotlivých zkušebních včel-

stev byl podle směrnice ICH (International Honey Commission) zhotoven preparát. Přitom se dával pozor na to, aby do preparátu nepřišel plástový pyl.

Z  každého preparátu (plástu) bylo odpočítá-no nejméně 1000 pylových zrn, aby byla jistota, že všechny vzorky medu budou odpovídat pylovému spektru, tedy nejen senzorickému hodnocení, aká-tového medu.

Měření barvyK  měření barvy byla použita následující meto-

da: Barva medu byla měřena kolorimetrickým pří-

strojem LICO 200 firmy Dr. Lange. Přístroj pracuje podle L*a*b definice barev se stávající z luminanční (jasové, světlostní) komponenty (L) a dvou chroma-tických komponent. Komponenty a  (intenzita čer-vené) a  komponenty b (intenzita žluté). K  měření byl připraven přesně definovaný roztok medu v de-stilované vodě na obsah 50 % cukru. Jako srovnávací standard byla použita stejná kyveta s  destilovanou vodou.

Aby tato metoda byla schopna přezkoušení, byla sestavena barevná řada, získaná systematickým smícháváním tmavého lesního a světlého akátového medu (viz obr. 1). Každý vzorek pětkrát proměřený. Těch opakovaných pět měření (celkem 66 měření)

Obr. 4. Výsledky měření zkušebních vzorků. V = med z divoké stavby (pás-ky mezistěn) ze včelstev s výlučně divokou stavbou, D+V-v = med z divoké stavby ze včelstev s tmavými i panenskými plásty (pásky mezistěn), D+V-d = med z týchž včelstev, ale z tmavých plástů, D = med od včelstev s výlučně tmavými plásty.

Obr. 3. Hodnoty měření (zvětšeno) ve vztahu na jasnost cíleně vyrobené ba-revné řady medů. Např. světlé vzorky 1, 2 a 3 vykazují velmi zřetelné rozdíly.

Tab. 1: Výsledky měření barev (střední hodnota a standardní odchylka)

157

Souhrn: Popis průmyslového oddělování mateří – nebo v tomto případě spíše krmné – kašičky od vos-ku a dalších příměsí.

Mateří kašička je velmi cenný produkt včelařství. Ne nadarmo jím dělnice v úlu krmí plod. Mateří ka-šička se používá v  medicínském, potravinářském, vitamínovém, kosmetickém a  jiných průmyslech, mnozí ji používají v potravě v naturální podobě.

Nicméně se donedávna hlavní množství mateří kašičky ztrácelo v  procesu tavení surového vosku a včelaři používali jen její nepatrnou část (nařezali včelí plástev na pásky a zalévali medem).

V  současné době je rozpracována průmyslová technologie výroby mateří kašičky, která se skládá z následujících etap: příprava rámečků s mateří ka-šičkou, skarifikace, sušení, oddělení plástve od  rá-mečku, ochlazení, rozmělnění a  rozdělení voskové hmoty na jednotlivé frakce. Mnozí včelaři se obrace-jí na katedru Mechanizace živočišné výroby (FGOU VPO Rjazaňská státní agrotechnologická univerzita P. A. Kostyčeva) s prosbou vysvětlit, jak správně při-pravovat včelí plástve a přichystat je ke zpracování na přístroji AIP-50. Uveřejnili jsme cyklus statí (ča-sopis Pčelovodstvo č. 1, 2003; č. 3, 2006; č. 8, 2008; č. 9, 2009; č. 6, 2010), které zkoumají jednotlivé mo-menty tohoto problému, ale komplexní hodnocení jsme neprováděli. Budeme se snažit podrobně zhod-notit celou technologii.

Včelí plástve je lepší odebírat z úlů v následujících obdobích:

■ při jarní prohlídce včelstev, když včely zača-ly intenzívně přinášet pyl (staré včelí plástve lze bez újmy odebrat z úlu);

■ v letním období při speciální přípravě se od-nímají plástve s mateří kašičkou plně zavíč-kovanými buňkami;

■ na  podzim při formování včelstev před zi-mováním.

U pláství s mateří kašičkou se uplatňují následu-jící nároky: absence příznaků plísně (bílá víčka), je nepřípustná přítomnost medu (kvůli spolehlivé prá-ci zařízení a získání čisté mateří kašičky); nesmí být přítomny cizí pachy a nečistoty.

Aby se předešlo tvorbě plísně, skladují se včelí plásty při relativní vlhkosti vzduchu ne vyšší než 75 % a při teplotě 0–15 °C. Vyprazdňovat od medu je smějí pouze včely, protože ony ho vybírají prak-ticky beze zbytku. Další známé způsoby (odstředivý, vakuový), používané v praxi, nedávají pozitivní vý-sledek. Při masové přípravě včelích plástů je lze roz-věšovat pod přístřeškem ve vzdálenosti 100–200 m od včelínu kvůli zamezení včelí loupeže. Přerušení masového letu včel svědčí o plném očištění pláství od medu. Po  tomto je třeba odebrat všechny rám-ky, protože vosy ničí víčka plodu a rozbíjejí granule pylu. Kvůli prevenci rozšíření nemocí lze sušit plást-ve v  úlu za  zasouvací deskou. Taktéž postupujeme u rámků s medem a mateří kašičkou, které vytáčí-me v medometech. V tomto případě lze za 2–3 dny plástve vzít z úlu. Než rámky dáme k sušení, je nutné důkladně prohlédnout plástve z obou stran a v ne-odvíčkovaných medových buňkách propíchnout víčka.

Transportovat včelí plástve je třeba na  věšácích v těsně uzavřených kontejnerech. Při jejich absenci pak v kartónových krabicích nebo polyetylenových pytlích. Připravené plástve je lepší skladovat rozvě-šené v místnosti při teplotě 18 °C a více. Při tomto mateří kašička postupně osychá a  na  její sušení je pak třeba méně energie.

Často včelí plástve poškozuje zavíječ voskový. Abychom tomu předešli, doporučujeme jednou nebo několikrát před skladováním (v  závislos-

poskytlo u  jednotlivých medných vzorků bezmála identické hodnoty (viz obr. 2 a  3). Bezprostředně poté bylo analyzováno pět náhodně zvolených vzor-ků medů z tmavých plástů, z tmavých plástů ze včel-stev se čtyřmi tmavými a čtyřmi předpřipravenými pásky mezistěn, z plástů s předpřipravenými pásky mezistěn ze včelstev se smíšeným osazením plástů a konečně ze včelstev s výlučně divokou stavbou.

VýsledkyVšechny vzorky medů odpovídaly barvou, kon-

zistencí a  chutí senzorickým představám o  akáto-vém medu. Měření u medů cíleně vytvořené barevné řady ukazují, že se výsledky především velmi dobře

hodí v rozsahu „jasnosti“ (L) a „žlutě“ (b), aby byl dokumentován vliv plástů na barvu medu.

Výsledky měření barvy na  zkušebních vzorcích jsou zobrazeny v tab. 1 a na obr. 4. Ve všech třech rozsazích měření (jasnost, žlutá a zelená) není znát žádný vliv stavu plástů.

DiskuseMěření barev zkušebních medů jasně ukazují, že

stav plástů nemá žádný vliv na  barvu medu. Med z  tmavých plástů se neliší od  medu z  panenského díla.

Přeložil: Ing. Ferdinand SCHENK

Technologie průmyslového zpracování včelích plástů

(V. F. Někraševič, R. A. Mamonov, T. V. Torženova; Pčelovodstvo, 2011, č. 3, s. 48–50)

158

ti na  stupni napadení) zahřát plástve na  53–55 °C na dobu 30 min. a poté zchladit na teplotu okolního vzduchu. Po tom zpravidla zavíječ hyne.

Sušení mateří kašičky v plástech je nutné proto, aby její vlhkost dosáhla 14–15 %, zatím co v  úlu v závislosti na druhu sbíraného pylu činí 24 % i více. Před sušením se včelí plásty skarifikují – prořezávají se nebo propichují víčka na granulích pylu. V tomto případě se čas a spotřeba energie na sušení zkracují na 40–50 %.

Zkoumali jsme základní způsoby sušení mateří kašičky v plástvích: konvektivní, konvektivní v os-cilovaném režimu, konduktivní a také vakuový jak skarifikovaných, tak i  neskarifikovaných plástů. Abychom vyloučili ztrátu výživných biologicky ak-tivních látek a  vitamínů, je třeba udržovat teplotu vysoušecího přístroje na úrovni 40–42 °C.

Výsledky výzkumů ukázaly, že vakuové sušení je výhodnější z  hlediska minimální spotřeby energie a času. Je při něm třeba 8 - 10 hodin na zpracování jedné části plástů nezávisle na tom, zda jsou skari-fikované nebo neskarifikované. Ale cena zařízení na vakuové sušení je vyšší než u konvektivních su-šiček, na  kterých trvá zpracování skarifikovaných plástů 5–16 hodin a  neskarifikovaných 24–25 ho-din. Proto včelaři častěji preferují konvektivní sušič-ky nejen kvůli menší ceně, ale i kvůli jednoduchosti zařízení a použití.

Podotýkám, že při skladování včelích pláství v místnosti s teplotou 20–25 °C po dobu dvou i více měsíců není třeba doplňkové umělé sušičky a kvalita zůstává na vysoké úrovni. Přesušovat mateří kašičku není třeba, protože ztrácí objem, a  to je nevýhod-né při prodeji. Kromě toho se při zpracování pláství přesušené granule rozpadají, ztrácí výživné látky a vitamíny, částečně se ztrácejí se surovým voskem. Jestliže se při stlačení granule rozmazává jako plas-telína, je nedosušená. Přesušená mateří kašička se rozpadá na  jednotlivé části. Správně vysušená gra-nule má pukliny.

Po  sušení se plástve s  mateří kašičkou oddělu-jí od rámků vyříznutím pásků podél drátků a poté se rozlamují na kousky. Získaná hmota se ochlazu-je, aby se vosk stal křehkým, a pak se nechá projít přístrojem AIP-50. Získává se čistá mateří kašička prakticky bez voskových částic.

Ochlazení voskové hmoty lze provádět při teplo-tě od -5 do 2 °C. Délka procesu závisí na době ex-pozice. Tímto způsobem je třeba chladit voskovou

hmotu při teplotě 2 °C více než 4 hodiny, při -2 °C 2 hodiny a při ještě nižších teplotách tolik času, aby nedošlo k úplnému promrznutí mateří kašičky. Při promrznutí dochází ke  ztrátě biologicky aktivních látek. Prověřit připravenost včelích plástů ke zpra-cování na mateří kašičku a surový vosk je jednodu-ché. Jestli se vosková hmota plástu při stlačení prsty ruky rozsypává na  jednotlivé částice, lze přistoupit k získávání mateří kašičky.

Hned po  ochlazení je třeba plásty zpracovat na mateří kašičku a surový vosk. Teplota v místnos-ti by neměla být vyšší než 10 °C a  lepší je taková, při které se plásty ochlazují. To je svázáno s  tím, že surový vosk rychle obnovuje své plastické vlast-nosti. Kromě toho při přemísťování plástů z chladu do tepla se na nich vytváří kondenzát a při násled-ném zpracování se surový vosk lepí k  pracovním částem přístroje.

Pro průmyslové zpracování včelích plástů na ma-teří kašičku a surový vosk lze použít komplex strojů (tab.). Včelaři zpravidla kupují sušičku mateří kašič-ky v plástech SP-40 a přístroj AIP-50. Sušička SP-40 pracuje v automatickém režimu, v případě potřeby ji lze použít celý den i noc.

Pokus ukazuje, že již v lednu není možné v pro-deji narazit na  mateří kašičku. Přitom dle údajů Rjazaňského oblastního klinického kardiologické-ho dispenzáře jí je třeba při léčbě nemocí v  zimě i na jaře. Byly rozpracovány následující normy spo-třeby mateří kašičky: pro děti 3 - 5 let 12 g/den, 6 - 12 let 16 g/den, starší 12 let 20 g/den, pro dospělé 30 g/den.

V Rusku čítají včelí rodiny okolo 3,5 mil. Vědci i  praxí bylo dokázáno, že od  každé rodiny lze zís-kat až 3 kg mateří kašičky bez újmy na jejím vývoji a získání tržní produkce. Potenciální zásoby mateří kašičky v zemi mohou činit ne méně než 10 tisíc tun a to je dostatečné pro uzdravení dětí i starších lidí.

Na  všechny otázky Vám odpoví Vladimír Fjo-dorovič Někraševič. Adresa: 390044, město Rjazaň, ulice Kostyčeva, dům 1, RGATU.

Tel. (4912) 35-08-87, 8-910-578-45-03.

Přeložila: Lucie PIKLOVÁ

Přehled zařízení pro oddělování krmné kašičky od vosku.

Typ zařízení Název OznačeníProduktivity (poč. plástů/hod)

Příkon (kW)Průměrná cena (tis. rublů)

Průmyslové Skarifikátor ruční KP-0,1 15 - 0,5Pokusný vzor Skarifikátor mechanický SPS-70 70 0,8 25Průmyslové Sušička kašičky v plástech SP-40 5 6 22Průmyslové Sušicí vakuová skříň SŠV-4,5 20 9 90Průmyslové Chladnička Atlant 24 0,5 11Průmyslové Agregát pro odsávání kašičky AIP-50 50 1,65 150

159

Souhrn: Mezistěny jsou z vosku – to bychom měli přinejmenším připustit. Avšak podvodníci tento drahý včelí produkt rádi nastavují. Pro včelařství pana Langeho to mělo fatální následky.

Gertraud a Horst Langeovi drží v rukách něco, co lze jen stěží označit za  plásty. Uprostřed rám-ku zejí velké díry, přes které se táhnou lesklé drát-ky. Na horních nosných lištách visí zbytky plástu, jehož buňky jsou neforemně protažené do  délky a na spodních lištách sedí nažloutlý zbytek svraš-tělé hmoty. Tak vypadá roztavený včelí vosk, avšak mezistěny, které Langovi koupili mají se včelím voskem jen málo společného. „Takové svinstvo jsem ve svém 60letém včelaření nezažil,“ zlobí se Horst Lange.

60 kg mezistěnBraniborský rodinný podnik s 150 včelstvy si loni

objednal 60 kg mezistěn. Langeovi zároveň změni-li dodavatele, aby vyzkoušeli jiné zboží. Brzy toho ale litovali. Přibližně 1  000 mezistěn zatavili ještě v zimě a v sezóně zavěsili do včelstev. „Obyčejně necháváme našim včelám vystavět v plodišti pět až šest mezistěn,“ vysvětluje Horst Lange svůj postup práce.

První podivně zdeformované plástve zpozoroval, když včelstva stála v pampelišce. Tehdy o tom moc nepřemýšlel a přidal další mezistěny. V řepce to pak bylo ještě podivnější: Mnoho vystavěných mezistěn bylo zmačkaných a skleslých. Ostatní plásty se sice zdály neporušené, ale matka je nezakladla.

A  když byl plod přece jen včelami založen, byl děravý a  připomínal hrboplod. „Vypadalo to jako strniště,“ vzpomíná pan Lange. Následkem toho se včelstva, která dostala více mezistěn, slabě rozvinu-la. Do několika zborcených plástů včely sice nasbí-raly med, ale ten se nedal vytáčet. „Bylo s tím hrozné patlání,“ stěžuje si pan Lange.

Bylo stále jasnější, že s plásty není něco v pořád-ku. Nemohlo to být přesuny kočovných vozů, proto-že plásty u včel, se kterými se nepohybovalo se také shrnuly. Horko jako příčinu mohli rovněž vyloučit, protože trubčí plásty ve stavebních rámcích zůstaly stabilní a ani při převážení se nezměnily. Proto si pan Lange stěžoval u výrobce a zaslal vzorek vosku do Zemského ústavu pro včelařství v Hohenheimu.

Odborné šetřeníVe včelařském institutu přezkoušel dr.  Klaus

Wallner vosk a  potvrdil, že s  mezistěnami není něco v pořádku. „Jsme ale specializováni především na analýzu reziduí a ne na falšování vosku“, ohradil se pan Wallner, „a proto jsme vzorky zaslali firmě Ceralyse v Celle. Tam mají experty, kteří mohou vý-sledky lépe interpretovat.“

V nálezu z Celle se uvádí, že byly patrné „znač-né přídavky uhlovodíků“. „Takový výsledek nám ale nestačil“ řekla Gertraud Langeová. „Chtěli jsme konkrétní čísla. Proto jsme nechali firmu provést druhou analýzu.“ Krátce poté obdrželi černé na bí-lém, že mezistěny byly pořádně pančované. Ve sku-tečnosti neobsahují ani z poloviny včelí vosk! Mís-to toho obsahovaly kolem 60 % příměsí jako parafín

Pančovaný vosk(Sebastian Spiewok, DBJ, 2011, č. 8, s. 16–17)

Foto č. 1. Po té, co podvod s voskem vyšel najevo, Horst a Gertraud Langeovi uka-zují plásty vystavěné na zfalšovaných mezistěnách.

160

Foto č.2. Vystavěné mezistěny z nastaveného včelího vosku v Langeho včelařství vykazují deformaci buněk směrem nahoru (horní obrázek), nebo se při úlových teplotách bortí (prostřední obrázek). Matky tyto vystavěné plásty nezakladou nebo jen velmi nepravidelně, jak ukazuje spodní obrázek.

161

Souhrn: Separaci medu ve  sklenici na  vrstvy ovlivňuje zejména obsah vody a obsah glukózy.

Rozdělil-li se med do dvou vrstev, nedá se již pro-dat. Ale je tato zdánlivá chyba produktu skutečně výjimkou nebo spíše běžným jevem?

Pantha rhei – vše plyne. Tato poučka pochází od řeckého filozofa Herakleita z Efezu z doby 500 let před Kristem. Vše plyne. Vše se mění. Nic ne-zůstává, jaké bylo. Med, který se rozdělí, je toho názorným příkladem. Tento proces je rozšířeným fenoménem. Vzniká přitom jedna světlá a skuteč-ně pevná, hrubě krystalická vrstva ve spodní části sklenice, nad níž se nahromadí tmavá a  spíše te-kutá vrstva. Chemická analýza těchto dvou vrstev ukazuje, že spodní vrstva obsahuje poměrně více glukózy, za to ale méně fruktózy a vody než horní vrstva.

Základní otázkyMnoho včelařů již někdy drželo v rukou sklenici

s usazeným medem a ptalo se: „Proč se rozdělil můj med? Udělal jsem něco špatně?“ V článcích a odbor-né literatuře lze nalézt na tyto otázky pár jednodu-chých srozumitelných odpovědí: „Med se separuje, když je obsah vody v něm příliš vysoký.“ Nebo: „Ur-čité enzymy rozkládají glukozovou mřížku v medu, takže se rozpadne a usadí se dole, zatímco se roztok, který byl dříve uzavřen v  glukozové mřížce, usadí nahoře.“ Známé je také následující vysvětlení: „Je--li med příliš silně promíchán, poškodí se tím jeho struktura a začne se oddělovat.“

Všechna tato vyjádření znějí pochopitelně. Ov-šem zdá se nepravděpodobné, že jedna nebo druhá zmiňovaná okolnost samotná je zodpovědná za dě-lení. Chybí fundované měrné údaje a representativ-ní vzorek namátkových zkoušek, abychom mohli

nebo takzvané mikrovosky. „Bylo toho tolik, že ne-bylo možné určit zeměpisný původ včelího vosku,“ vysvětluje Wallner.

Laciná směsAby zvýšili svůj zisk, podvodníci nastavují včelí

vosk lacinými látkami. U šikovné směsi se přitom ani nezmění bod tání. V  případě včelaře Langeho však směs nebyla v pořádku, takže mezistěny měkly již při úlových teplotách. Teprve tím vyšel podvod najevo.

Včelař bohužel nemůže při vybalování mezistěn určit, jestli jsou z  čistého včelího vosku. Wallner nedává žádnou naději: „Padělané mezistěny jsou sice někdy lesklé, mastné a velmi měkké, ale to ne-jsou spolehlivé důkazy. Ani včely nejsou dobrými ukazateli, protože vystaví dokonce i mezistěny z čis-tého parafínu.“

Výrobce může sice již zfalšovaný vosk dostat od dodavatele, ale nakonec je to on, kdo ručí za svůj výrobek. „Dříve bylo falšování vosku běžné,“ vy-práví pan Wallner. V 80. letech bylo pravděpodob-ně kolem 20 % vosku v Německu nastaveno. „Díky novým analytickým metodám ovšem podíl zfalšo-vaného vosku silně klesl.“

Langeovi nyní odstranili všechny mezistěny ze svých včelstev. Naštěstí měli ve skladu dostatek ná-hradních mezistěn, jinak by měli ještě větší problé-my. Ovšem tento rok jim vypadla možnost obno-vit stavbu díla. Po stížnosti výrobce nabídl výměnu mezistěn, ale to Langeovi odmítli. „Od této firmy už nechceme žádný vosk,“ vysvětluje Gertraud Lan-geová. Mezitím již ale obdrželi 1 kg nových mezistěn k  testování. Mezistěny se sice tak nepronášely, ale byly rovněž nepravidelně vystavěny a řídce prokla-deny vajíčky. Langeovi si proto jednoduše obstarali

mezistěny od jiného obchodníka, a až doposud ne-měli žádné problémy.

Volání o pomoc„Čekáme na  rozumnou nabídku, ale obchodník

se k ničemu nemá,“ zlobí se Horst Lange. Gertraud a Horst Langeovi jsou jednáním výrobce zklamáni, a proto se obrátili na Bienen-Journal (Včelařský ča-sopis). ,,Je to volání o pomoc,“ řekla Gertraud Lan-geová.

Aby se ještě přátelsky dohodli, nechtějí jméno výrobce uvést. Chtěli by však jiné včelaře na  ten-to případ upozornit. Zvláště v menších včelařstvích se nedají příčiny tak jasně poznat jako v profesio-nálním včelařství. Langeovi vylíčili tento případ již na jedné včelařské schůzi a pátrali po dalších posti-žených. Zpočátku se nikdo nehlásil, ale při jednom pozdějším chovatelském zasedání vyprávěl jeden včelař o podobných problémech, které nejdříve při-pisoval novému drátku na rámečky. O něco později se Langeovi dověděli o dalším včelaři, který koupil 25 kg mezistěn od  stejného výrobce a  nyní rovněž bojuje s problémy.

Když takové podvody zůstanou bez povšimnutí, potká to samé dříve nebo později také jiné včelaře. „Když včelaři své plásty z ošizených mezistěn rozta-ví a potom vosk prodají, dostane se do jiné provo-zovny,“ varuje Wallner. „Když se to bude dít ve vět-ším rozsahu, bude všechen vosk obíhající v Němec-ku zfalšovaný.“ Proto by měl každý včelař, který má podobné problémy jako včelař Lange, výrobce svých mezistěn kontaktovat a popřípadě vosk nechat pro-hlédnout.

Přeložila: Gerlinde DOLEJŠOVÁ

Dvě vrstvy(Marcus Danne; Deutsches Bienen-Journal, 2011, č. 9, s. 18–19)

162

podat spolehlivé výpovědi o příčinách dělení medu do vrstev. Z toho důvodu musí být prozkoumány zá-kladní zákonitosti separace medu vědeckými meto-dami. Na základě výsledků lze nakonec popřemýšlet o tom, jak se vyhnout tomu, aby se med oddělil.

Vliv jednotlivých složekProvedli jsme již první experimenty, jejichž vý-

sledky bychom zde chtěli prezentovat. Je nasnadě, že nejdříve zaměříme pozornost na  hlavní složky medu a  prozkoumáme, jak dalece ovlivňují dělení medu do  tekuté a  krystalické vrstvy. K  tomu jsme určili na  začátku pokusu obsahy vody, fruktózy a glukózy v medech. Za jeden nebo dva roky jsme prověřili, jak se medy usazují. Přitom jsme na začát-

ku propojili podíl usazené tekuté vrstvy s naměře-nými obsahy tří hlavních komponent. Z toho nám vyplynuly následující výsledky:

1. Vysoký obsah vody pozitivně ovlivňuje se-paraci, nemusí být ale nutně příčinou.

2. Německý včelařský spolek předepisuje ob-sah vody nižší než 18 g vody na 100 g medu – tento obsah vody nebrání dělení do vrstev. Téměř jedna pětina medů s obsahem vody pod 18 % se jasně odděluje.

3. Mezi obsahem fruktózy a procesem separa-ce nebyla zjištěna žádná souvislost.

4. Podobně jako u obsahu vody se lze ohledně koncentrace glukózy důvodně domnívat, že vysoká koncentrace sice napomáhá separa-ci, ale není neodvratně její příčinou.

Tyto poznatky odůvodňují domněnku, že neexis-tuje žádná typická konstelace tří hlavních obsaho-vých látek, na  jejímž základě lze předpovědět, zda a jak se med rozdělí.

Teplota a časAbychom prozkoumali možný vliv teploty a času

na dělení, připravili jsme si z jednoho medu vždy tři zkušební vzorky se třemi různými koncentracemi vody. Každá ze tří variant byla uskladněna za růz-ných teplot, při 15, 20 a 25 °C. Po půl roce usklad-nění ukázalo vyhodnocení zkoušek následující (viz obr. 1):

Odlučovací proces je závislý na teplotě a obsahu vody, přičemž teplota má větší vliv.

Dělení vrstev probíhá po celou dobu rovnoměr-ně.

Zrekapitulujeme-li si to, vyplývá z  následují-cích výsledků: Separace medu je komplexní feno-mén, který je závislý na mnoha různých faktorech – jako je teplota, obsah vody, fruktózy a glukózy a čas.

Zatímco u prostředku na mytí nádobí a bělícího pro-středku na zuby jsou reklamním prvkem aktivní vrst-vy, u  medu není dělení vrstev vhodným prodejním argumentem.

Graf ukazuje vliv teploty (osa z) a obsahu vody (osa x) na podíl usazené tekuté vrstvy (osa y) po třech a šesti měsících. Čím vyšší je sloupec, tím větší je tekutá vrstva v aktuálních podmínkách.

163

Na stopě krystalůmAbychom se dostali na kloub fenoménu separace,

provedli jsme pokus v oblasti technologie potravin. Prostřednictvím tzv. oscilačního měření jsme se chtěli dozvědět více o  krystalových mikrostruktu-rách v oddělených a ve stabilních medech.

Tyto mikrostruktury vznikají během krystalizace medu. Protože med, který včelař sklidí od  včel, je nasycený cukrový roztok, má sklon k vykrystalizo-vání. Přitom se molekuly glukózy uvolněné v teku-tém medu uspořádávají do pravidelného tvaru tzv. krystalizačních zárodků, jako pylová zrna. Tak ros-tou vytvořené struktury z glukózy. Častěji se mluví o stabilní glukozové mřížce, ve které jsou uzavřené tekuté části medu. V  případě separace se vychází z toho, že tato údajně stabilní mřížka byla nějak po-škozena, hroutí se a klesá dolů.

S pomocí oscilačního měření jsme mohli proká-zat, že se pevné medy ve svých krystalických mik-rostrukturách odlišují od  medů, které se oddělují. Přitom se do  hry dostávají vedle dosud prozkou-maných faktorů další vlivy zvláště takové, které ovlivňují krystalizační proces. Zákony termodyna-miky mají univerzální charakter – nezastaví se ani před sklenicí medu. Provedené pokusy, obzvláště oscilační měření ukázalo jasně: Homogenní med má jen zdánlivě stabilní strukturu. Ve  skutečnosti je suspenzí, která ještě nedosáhla termodynamicky energeticky nejchudší, a  tak i  stabilní stav. Usiluje o v podstatě stabilní stav. „Pantha rhei – vše plyne.“ Vše se mění. Nic nezůstává, jaké je. A proto se medy separují.

Myšlenkový experimentPokud tomu tak skutečně je, vyplývá z  toho za-

jímavý myšlenkový experiment: Třeba je separace medu normální případ, zatímco med, který se ne-separuje, představuje výjimku. Pak bychom otázku museli otočit: Proč zůstávají některé medy v tomto stavu? Proč se nedělí, aby přijaly termodynamicky energeticky chudší stav? Co blokuje tento přirozený proces?

Dříve než lze zodpovědět takové otázky, musíme udělat ještě mnohé. Přitom se musí analyzovat nejen vliv složek medu, jako jsou faktory – teplota a čas, nýbrž také zaměřit pozornost na zpracování medu. K  tomu patří například míchání. Zahřívání a zno-vu zkapalnění. Snad bude stát na konci všech prací rovnice, která separaci medu co možná nejpřesněji popíše a tak může pomoci, vyhnout se odpovídající „chybě produktu“.

Přeložila: Hana ZERZAVÁ

Tyto přístroje slouží k měření oscilace. Měřící píst (malý obrázek) se ponoří do vzorku medu (vpravo na velkém obrázku), přičemž vykazuje malé oscilační pohyby.

164

Souhrn: Tento produkt je jedinečný svým kula-tým tvarem a je možné jej použít v různých typech nástavkových úlů.

První systém získávání plástečkového medu v kulatých formách se objevuje u Dr. W. Z. Zbi-kowskiho. Představil jej roku 1955 pod jménem „Cobana“. Po  jeho smrti vyráběly tento systém různé firmy. Nejznámější jsou dnes systémy „Ross Rounds“, které vyrábí stejnojmenná firma. Rá-mečky „Ross RoundsTM“ jsou vyráběny z pevného plastu. Na jednom rámku se nachází čtyři kulaté otvory o průměru 102 mm, do nichž se umísťují kroužky na plástečkový med. Jsou vyráběny z bí-lého plastu. Kompletní rámek se skládá ze dvou identických polovin s celkem 8 otvory a zavěšuje se jako normální rámeček do nástavku. Při sesta-vování je třeba dbát na  to, aby na  jednotlivých

polovinách rámečků byly střídavě umístěny pře-pážky, aby se zabránilo stavění malých plástů. Ná-stavek Langstroth, který má normální kapacitu 10 rámků, pojme osm těchto rámků pro plástečkový med. Abychom zabránili stavbě také na vnějších stranách plástů, musíme dbát na optimální míru. Proto musíme z překližky nebo z podobného ma-teriálu postavit dodatečné přepážky. Po odebrání rámků naplněných medem je opět podélně rozdě-líme na dvě poloviny. Kulatý tvar těchto forem má tu výhodu, že je včely rovnoměrně vystaví, naplní medem a zavíčkují.

Původně jsou rámky koncipovány pro míru Langstroth. Ale po  odpovídajícím přizpůsobení je lze použít také do ostatních systémů nástavkových úlů.

Výběr včelstevJako u všech postupů při získávání plástečkového

medu musí být včelstva super silná. Přechod mezi nejvyšší snůškovou pohotovostí a  eventuálním vy-

Plástečkový med ze systému Ross Rounds Systémy forem pro získávání plástečkového medu

(Klaus Nowottnick; Schweizerische Bienen-Zeitung, 2011, č. 2, s. 11–12)

Rámek s kulatými formami je připraven k nasazení. Na  tomto obrázku lze jasně rozeznat přepážky na-sazené do nástavku, které zaručují optimální odstup mezi rámem a stěnou.

Oba díly rámečku s  kulatými otvory pro přijetí kroužků. Při pozdějším sestavení obou polovin se například spodní rámek otočí doprava o 180°. Tím leží plastové přepážky vždy přes dva kruhy, starají se o optimální stavební výšku plástů v sekci a jsou stále nasazeny.

V USA se používají – jak je zde na obrázku – su-per tenké mezistěny pro výstavbu formy. U  nás se používají pro začátek stavby převážně 10 mm proužky mezistěn. Poté co je vložena mezistěna, se oba díly rámku složí.

Kompletně připravený rámek s kroužky a s mezi-stěnou nacházející se uprostřed.

165

puknutím rojové nálady je velmi úzký. Každý včelař to musí umět zvládat sám. Nástavek s plástečkovým rámkem se umístí nad mřížku, aby matka neměla přístup k formám. V případě nenadálého výpadku snůšky kvůli špatnému počasí má smysl dokrmit pomocí vědra s vytočeným medem, aby byly plásty vystavěny kompletně a také byly naplněny.

PřípravaRámky se nejdříve rozloží do  dvou identických

polovin a položí se na stůl vnitřními stranami na-horu. Do  okrouhlých otvorů se umístí kroužky. Jsou stejné jako obal pro medem naplněné formy s plástečkovým medem. Podél horní hrany poloviny rámků se vloží asi 10 mm široký proužek mezistěny, který se odřízne horní hranou. Proužek sám ční jen 5 mm do vloženého kroužku a slouží dělnicím jako pomoc k zavěšení. Poté se sestaví obě vnitřní strany

rámku k sobě a stlačí se dohromady. Rámky se teď zavěsí do nástavků. Plastikové přepážky rozkládají-cí se vždy přes dvě formy a připevněné na rámu se nacházejí naproti sobě vždy se dvěma sekcemi bez přepážky. Nakonec se plastové rámky posunou těs-ně vedle sebe. V závislosti na velikosti nástavku se může stát, že má na vnějších stranách mezi rámkem a stěnou nástavku příliš mnoho místa. V tom přípa-dě se musí, jak již bylo řečeno výše, na vnitřní stěny

nástavku umístit přepážky, které poskytnou prů-chod včelám, ale zároveň zabrání stavbám v  sekci. Firma Spürgin, obchodník se systémy „Ross Round-sTM“, nabízí pro různé úlové systémy stavební řešení.

SklizeňPři dobrém až velmi dobrém počasí a bohaté snůš-

ce lze již po 10 – 14 dnech vyjmout zcela naplněné a  zavíčkované formy ze včelstev. Rámek se nasadí na stůl a rozpěrákem tam, kde se nachází mezistěna, rozdělí do dvou půlek. Poté, co se odejme polovina rámku, lze odebrat sekce a zavřít z obou stran víčky. Kolem dokola se ještě spojí lepicí páskou, která drží pohromadě víčko a kroužek. Po nalepení etikety je tento plástečkový med připraven k prodeji.

Přeložila: Hana ZERZAVÁ

Balení Ross Rounds připraveno k prodeji.

Při sklizni se obě poloviny rámku opatrně oddělí rozpěrákem (nahoře). Jedna polovina s  kulatými formami se položí na stůl a nožem tam, kde byly použity mezistěny, se odstraní jejich zbytky z vněj-ší strany formy (uprostřed). Nakonec lze formy jednoduše odebrat. Na obou stranách se uzavřou víkem. Lepicí páska drží vše pohromadě (dole).

166

Souhrn: Přehled metod používaných pro rozehří-vání medu.

V  Belgii není rozehřívání medu běžnou prakti-kou. To ovšem neplatí třeba o  jižní Francii, kde je prodej tekutého medu mnohem častější a oblíbeněj-ší. Z tohoto důvodu se tam tato technika praktikuje opravdu často. Pasterizace (zahřívání medu na zvý-šenou teplotu 75 °C na  několik minut) umožňuje prodej medu v  tekutém stavu po  několik měsíců. Jde o  technologii, která se naprosto běžně využívá u  všech medů, které si můžeme koupit v  tekutém stavu kromě těch, které jsou tekuté přirozeně jako třeba med z  akátu. To, jak kvalitní stroje byly při přetavování medu použity, má jasné dopady na pří-padnou degradaci tohoto medu.

Prametry meduJsou dva parametry, které přímo ovlivňují rych-

lost přetavování medu: ■ Velice slabá tepelná vodivost (±120 cal/

cm/°C) nám dává představu rychlosti roz-vodu tepla do  celé masy medu. Tato čísla

ovšem platí pro krystalizované medy. Pokud je med v tekutém stavu, obsahuje určité fak-tory, které zjednodušují přenos tepla.

■ Specifické teplo medu (0,54 až 0,73 cal/cm/°C) je důležité a dává medu tepelnou se-trvačnost; pro udržení teploty medu je po-třeba určité množství tepla.

Právě tyto dva parametry nám vysvětlují, proč je tak náročné roztavit, nebo naopak zchladit masu medu. Z toho vyplývá, že pokud budeme mít velký objem medu, budeme potřebovat nepoměrně víc tepla i více času než pro menší množství.

Dopad teploty na medyPředevším je potřeba neplést si termíny přeta-

vení a rozpouštění. Rozpuštění medu míří k tomu, že med se stane tekutým a snadno se s ním pracuje. Jeho cílem není roztavit krystalky. Přetavení medu se zakládá na  rozložení krystalků glukózy. Pokud chceme zachovat tekutost medu po  několik měsí-ců, je nezbytné, abychom med buď přetavili úplně, nebo abychom roztavili krystalky na  nejjemnější, jak to jen půjde. Pokud chceme mluvit o dopadech teploty na degradaci medu, musíme se ptát na výšku teploty a délku vystavení medu této teplotě: pokud vystavíme med nižší teplotě, ale na delší dobu, jeho degradace bude vyšší, než kdybychom ho zahřáli na hodně vysokou teplotu na několik sekund. První projev degradace medu je ztráta jeho vůně, protože aroma medu je jen slabě vázáno a k teplotám je ve-lice labilní. Další co můžeme pozorovat je hnědnutí medu. Nicméně tento proces probíhá velice poma-lu, takže ho lze pozorovat pouze pokud je zahřívá-ní medu velice intenzivní a dlouhé. Z analytického hlediska můžeme pozorovat nárůst HMF (hydroxy-methylfurfural): čím je teplota vyšší, tím je nárust HMF rychlejší. Graf číslo 1 nám umožňuje porovnat

Rozehřívání medu(Etienne Brunetu, L´Abeille, 2011, č. 4, str. 17–18)

Graf 1. Vliv teploty a času na nárůst HMF v medu; osa y – počet dnů skla-dování medu

Graf 2. Vliv teploty a času na hodnoty invertázy a diastázy; osa y – poločas rozpadu enzymů; nahoře – Dny

Obr. 1. Rozpouštění medu

167

množství HMF mezi dvěma medy – první sklado-vaný při teplotě 11°C a druhý při teplotě 55 °C. Pro první je hodnota HMF 15,40 mg/kg, pro druhý 80 mg/kg.

Degradace enzymů začne probíhat ještě rychle-ji, pokud teplota překročí určitou mez. Nejcitlivější na  teplotu je sacharáza (invertáza), která bude bě-hem pasterizace prakticky úplně zničena. Od teploty 35 °C se prakticky nic moc měnit nebude. Diastáza má dynamiku naprosto rozdílnou. Je velice senzitiv-ní k teplotním šokům, ale při stálé teplotě se začne rozkládat až po dlouhé době. Graf číslo 2 nám uka-zuje změny enzymů, které obsahuje med normálně skladovaný a zahřívaný.

Jako příklad se můžeme podívat třeba na diastázu. Degradace enzymů při skladování při 30 °C po 200 dní (6,5 měsíce) odpovídá situaci, kdy je diastáza vystavená teplotě 70 °C na 5,3 hodiny. V obou pří-padech se množství enzymu redukuje na polovinu. Ukládání medu v sudech na sluníčku může způsobit pokles těchto enzymů až na  ještě přijatelné mini-mum (8 enzymatických jednotek). Naopak paste-rizace způsobí jen téměř nepostřehnutelné změny.

Každý med na zahřívání reaguje jinak – záleží na za-stoupení jednotlivých cukrů, kyselosti a hodnotách enzymů, které med obsahoval na začátku. Tabulka číslo 1 jasně charakterizuje tuto variabilitu.

Jak tedy na již ztuhlý med, který je potřeba přelít do sklenic?

Nejlepší je co nejrychleji dosáhnout teploty, při které dochází k fúzi krystalů, a  jakmile k ní dojde, teplotu co nejrychleji zase snížit. Vzhledem k tomu, že tepelná vodivost medu je velice špatná, bylo by ideální, mít nějaké zahřívací těleso v celém objemu rozehřívaného medu. Proto se zdá, že princip zalo-žený na mikrovlnách vypadá vhodněji, než klasické tavení medu sáláním tepla. Problém nastává ve chví-li, kdy potřebujeme rozehřát veliký objem medu (300kg sudy). Pro zahřátí takovéhoto objemu medu na 40 °C jsou mnohdy potřeba až tři dny (platí pro vytápěnou místnost). To je důvod, proč se nedopo-ručuje pracovat ve stáčírnách s více jak 40kg kbelíky medu. V průmyslové rovině je běžné, že používáme techniku, což v praxi znamená, že medové bloky se často rozehřívají jen povrchově v  sudech. Jakmile je možné bloky odstranit, můžeme také úplně vy-prázdnit zbytek medu ze sudu, rozdrtit ho a výsled-ným produktem je krémový med. Další možností

Obr. 2. Rozehřívač.

Obr. 3. Melitherm.

pinie pomerančovník slunečnice bavlník tymián

čas HMF invertáza HMF invertáza HMF invertáza HMF invertáza HMF invertáza

neroze-hřátý

1,20 200,30 2,25 23,85 26,80 93,00 9,70 104,10 8,78 70,64

35 1,95 179,30 3,45 18,90 29,20 90,10 9,90 96,50 10,78 65,64

45 2,25 174,50 3,75 12,70 32,60 72,50 11,40 74,20 13,17 53,56

55 4,80 121,30 4,35 10,80 39,00 28,90 16,50 32,40 23,95 20,66

65 12,40 10,65 19,00 3,50 87,60 2,55 52,70 4,0 48,20 6,35

75 43,40 4,90 63,30 0 226,35 0 173.4 0 191,35 1,11

Tabl. 1. Efekt rozehřívání různých vzorků medu (pinie, pomerančovník, slunečnice, bavlník, tymián) během 24 h při různých teplotách

168

je med v sudu rozsekat, což přináší takřka totožné výsledky. Takto rozehřátý med může být dále opět zahříván a zase zchlazován s tím, že na  jeho povr-chu bude tenká vrstvička dokazující teplotní změ-ny. Tato malá změna do budoucna omezí možnost drastického střídání maximálních teplot medu s ná-sledným zchlazováním. Stupeň degradace takové-ho medu je velice malý, téměř nezaznamenatelný. Ještě původní staré metody rozehřívání medu (su-šárny, sudy obrácené dnem vzhůru na vyhřívaných tyčích...) způsobovaly nárůst HMF na 12,7 mg/kg. Dnes je prakticky 10x menší.

Tyto techniky nejsou pro včelaře vždycky dostup-né, ale mohli by se jimi inspirovat. Realita je tako-vá, že klasické principy rozehřívání fungují pouze u menších objemů medu. Lze je ale využít pro pře-dehřátí medu (±35 °C) před průchodem vyhřívaný-mi filtry typu Melitherm nebo Dana Api Therma.

Pokud med jakkoli roztavíme (T=± 50 °C), je potře-ba se vyhnout skladování tohoto medu ve velkých množstvích, protože mu bude trvat mnohem déle než vychladne a tím se prodlužuje jeho doba degra-dace. Můžeme tedy buď pracovat s malými objemy medu, nebo zařídit následné zchlazení velké masy medu pod 35 °C. Bohužel v obchodech se přístroj, který by splňoval tyto podmínky, zatím nedá koupit.

Co máme na mysli, pokud mluvíme o tzv. rozpouštěči?

Tepelné odporové spirály umožňují tavit med s  tím, že musí mít odpovídající průměr k  nádobě, ve  které dochází k  jeho tavení. Lze ho využít i  pro medy s  pomalou krystalizací, ale lepších výsledků zpravidla dosáhneme u tvrdších medů. Navíc je po-třeba prohřát nádobu s medem až ke dnu, a to za ri-zika, že bychom ho mohli spálit. V tomto případě je teplu vystavená celá masa najednou s tím, že teplota se snižuje jen (velmi) pomalu. Pokud to vyzkoušíte, tak jistě pochopíte, že to není zrovna ideální technika.

Technika tavení medu by měla zůstat výjimečnou a  omezenou, pokud pomocí ní chceme řešit pro-blém defektně krystalizujících medů, ale je možné ji i nadále používat v případech, kdy zákazníci po-žadují pouze tekutý med. Tato technika vyžaduje opravdu hodně opatrnosti, protože při sebemenším zaškobrtnutí můžete ztratit hojnou část vašeho dra-hocenného medu.

Přeložila: Tereza VOJTĚCHOVÁ

Obr. 4. Rozehřívací deska.

Řízená krystalizace (Dr. Alfred Schulz; ADIZ/die Biene/Imker Freund, 2012, č. 1, s. 9)

Souhrn: Zhuštěný průvodce přípravou pastova-ného medu.

Vytáčení – Scezení – Vyčištění – Odstranění nečistot

Temperovaný med (cca. 25 °C) dobře teče a dá se dobře scedit přes dvojitý cedník (1) nebo ještě lépe přes špičatý cedník (2). Malinkaté částečky a  vzduchové bublinky se během 2–3 dnů objeví na povrchu a lze je odebrat pomocí stěrky a široké ploché lžíce (3).

HomogenizacePo odstranění nečistot med jednou promícháme

tak, aby vznikla jednotná hmota. Lze to provést po-mocí „míchadla“ (4), nebo také s pomocí míchacích vrtulek poháněných motorem. Vyvarujte se přimí-chání vzduchu!

Vyčkat vytváření krystalůNyní necháme med stát na chladném místě. Nej-

příznivější teplota pro krystalizaci se pohybuje ko-

lem 14 °C. Med nyní odpočívá, než se jeho stav změ-ní z  čirého tekutého na  perleťově lesklý. Na  okraji nádoby se tvoří tzv. primární krystaly, což může trvat několik dní až týdnů.

Teprve teď míchatMed nyní důkladně promícháme. Při menších

nádobách (sud do 40 kg) to jde velmi dobře pomo-cí „míchadla“ (4). Míchání provádíme podél stěny nádoby a zespodu nahoru, aby se primární krystaly rozpustily a  rozmístily se v  medu. Pozor nesmíme vmíchat vzduch! Dávejte pozor u míchacích přístro-jů s nízkým počtem otáček (menší než 50 ot/min) – jen zespodu nahoru!

Vytváření a růst krystalů potřebuje časMed teď necháme odpočívat 10–12 hodin.

V  této době se znovu mohou vytvářet na  stě-ně nádoby krystaly a  také mohou růst krystaly rozmístěné v  medu. Med se stává stále matněj-ším. Míchání opakujeme přibližně ve 12hodino-vých  intervalech, až do  té doby, dokud nebude

169

Souhrn: Článek vyvrací některé zažité omyly o negativním vlivu medu na lidské zdraví – např., že med podporuje tloustnutí, kažení zubů, že není vhodný pro diabetiky atd.

Včelaři a včelařky, kteří své dobré zdraví připisu-jí pravidelné konzumaci medu, sklízejí u nevčelařů nezřídka blahosklonný, když už ne přímo posměšný úsměv. Ani někteří lékaři nevěří zdravým účinkům medu. Diabetici bývají často odrazováni od konzu-mace medu a  ani zubaři nejsou zajedno v  názoru, zda med nepodporuje tvorbu zubního kazu. Ačkoliv jsou terapeutické účinky medu pozorovány již ně-kolik set let a byly prokázány v četných vědeckých studiích po celém světě, nacházejí výsledky výzku-mu jen malou pozornost u  široké veřejnosti. Stále se úporně udržují omyly ohledně výživné hodnoty medu, které se jednou za čas vždy znovu vynoří, ač-koliv byl už dávno dokázán opak.

Omyl číslo 1:Po medu se tloustne

Pokud chce někdo zhubnout, často bývá od kon-zumace medu odrazován se zdůvodněním, že med má stejné množství kalorií a  stejné účinky na  lát-kovou výměnu krevního cukru jako běžný cukr. Pohled do tabulky kalorií vypadá takto: 20 g medu dodá o 20 kalorií méně než stejné množství cukru. Pokud se denní průměrná spotřeba u dospělého člo-věka (110 g cukru) nahradí medem, činí rozdíl 110 kalorií denně. Protože má však med vyšší sladivost než cukr, sníme výrazně menší množství a úspora kalorií je tedy ještě vyšší.

V současné době je rozšířen názor, že výživa bo-hatá na uhlohydráty znesnadňuje hubnutí, případ-ně ho úplně znemožní. Přitom se nerozlišuje mezi různými zdroji uhlohydrátů: uhlohydráty v  celo-zrnném chlebě, bramborách, ovoci, sladkostech a medu se házejí do jednoho pytle a obecně označují jako původci obezity. Zcela nepovšimnut zůstává fakt, že z plnohodnotných potravin, jako je pečivo,

brambory, ovoce a med, se cukr uvolňuje pozvolna a do krevního oběhu se dostává podstatně pomaleji, než ze sladkostí a jiných potravin a nápojů s přídav-kem cukru. Také doporučení, že by měli lidé konzu-movat co nejméně uhlohydrátů, nebere v úvahu to,

že mozek je odkázán na pravidelný přísun hrozno-vého cukru. Strava chudá na uhlohydráty způsobuje bolesti hlavy, poruchy koncentrace, výkyvy výkonů, nezvladatelnou chuť na sladké. Většinou se nepíše, že při omezení uhlohydrátů dochází k  poruchám v odbourávání tuků v  těle. Při tom vznikající pro-dukty štěpení tuku zatěžují ledviny, zvyšují hladi-nu krevního tuku a vyvolávají dnu. Kdo několikrát denně sní malé množství medu, zásobuje svůj mo-zek průběžně cukrem a neurotransmitery. Kolísání výkonů a  pocity vlčího hladu jsou pak podstatně vzácnější. Většina lidí, kteří pravidelní konzumují med, jí také podstatně méně sladkostí.

Omyl číslo 2:Med není vhodný pro diabetiky

V  dřívějších dobách nesměli diabetici jíst mno-ho druhů potravin. Především potraviny obsahují-cí cukry byly přísně zakázány. Toto tabu již nepla-tí. Dnes platná výživová doporučení při cukrovce druhého typu jsou vědecky podložena výzkumy evropských organizací zabývajícími se výživou. Ak-tuální výživová doporučení pro diabetiky se téměř

med stále ještě tekutý ale přitom již neprůhledný (5).

Plnění a etiketováníPři plnění medu do  obchodního balení, tzn.

do sklenic určených k prodeji, je nutno použít ka-librované váhy. Prozatím postačí levné elektronické obchodní váhy (6). Možností je také vypůjčit si váhy od spolku. Odchylky v hmotnosti ať už směrem na-horu nebo dolů jsou nepřípustné.

Podle deklarace o  označování potravin musí být „med“ označen následujícím způsobem: země původu, netto hmotnost, adresa včelaře/výrobce a datum minimální trvanlivosti. Datum minimální trvanlivosti musí být v tomto pořadí – den, měsíc, rok. Proto odpadá označování šarží. Označení jed-noho druhu medu jako např. oceněného medu nebo označení „prémiová kvalita“ by mělo být v každém případě doloženo laboratorním posudkem.

Přeložila: Hana ZERZAVÁ

Zdraví, štíhlí a fit díky medu: pravda nebo omyl?

(Renate Frank; Bienenaktuell, 2012, č. 5, str. 11–13)

Včely sbírají to nejcennější z pří-rody.

170

neliší od všeobecných doporučení zdravé stravy. Jde v první řadě o vyvážený a dostatečný příjem živin.

Pro diabetiky platí heslo, že na  množství záleží. Mírné požívání potravin obsahujících cukr je dovo-leno, 10 % z denní spotřeby energie může být pokry-to cukrem. Při denním přísunu kolem 2 000 kalorií to znamená asi 50 g cukru. Toto množství znamená přibližně dvě polévkové lžíce medu denně, které by diabetik neměl překračovat. Avšak důležité není jen celkové množství, ale také jak často a jakou formou je med konzumován. Látková výměna je snadněj-ší, pokud povolené množství medu je rozděleno do jednotlivých denních jídel. Diabetici by ho také neměli jíst přímo lžící nebo rozpuštěný v nápojích, ale jen společně s tuhými potravinami. Výběr těchto potravin při sestavování jídelníčku má přitom vel-ký význam. Z jídel obsahujících vlákninu se energie uvolňuje postupně a pomaleji, než z jídel na vlákni-nu chudých. Zvláště významné pro diabetiky jsou výrobky z obilovin. Vlákniny z obilí zlepšují půso-bení inzulínu a  pomáhají udržovat  nízké hodnoty krevního cukru. Diabetikům, kteří mají rádi chléb s  medem, proto radíme kupovat celozrnný chléb a pod med si ho namazat máslem nebo smetanovým čerstvým sýrem (lučina, žervé). Také koláče, mléčná jídla a čerstvé saláty můžeme osladit medem. Pozor je třeba dávat u  ovocných pokrmů. Z  nakrájených a oloupaných kousků ovoce se zvláště rychle uvol-ňují další cukry, proto tyto pokrmy již není nutné doslazovat. Diabetikům doporučujeme zvláště kvě-tové medy, kde jsou vedle květových pylů jako zdro-jů vlákniny také látky podporující látkovou výměnu: chrom zlepšuje působení inzulínu, vitamíny skupi-

ny B podporují nervové funkce a  mangan chrání nervové dráhy.

Omyl číslo 3:Med zvyšuje hladinu cholesterolu v krvi

V  Evropě je rozšířená obava, že by konzumace medu mohla zvyšovat hladinu cholesterolu v  krvi. Tato obava není odůvodněná. Cholesterol se zvyšu-je požíváním potravin živočišného původu. Většina cholesterolu kolujícího v lidském těle však nepochá-zí z potravin, ale tvoří ji lidské tělo samo. Rostlinné a živočišné tuky může tělo totiž strávit, pouze pokud játra vytvoří dostatek žlučových kyselin, které pak postupují dále do střev. Pro syntézu žlučových ky-selin je opět nutný cholesterol. Čím více tuku obsa-huje strava, tím více cholesterolu musí tělo vytvořit pro jeho strávení. Med neobsahuje cholesterol ani tuky a nestimuluje tedy syntézu cholesterolu. Také tvrzení, že cukr obsažený v  medu se mění na  tuk a  tak povzbuzuje tvorbu cholesterolu, neodpovídá pravdě. Lidské tělo nepotřebuje cholesterol ani pro trávení cukru ve střevě ani pro tělo vlastní syntézu tuků z uhlohydrátů.

Americké studie zkoumaly účinky medu v  pří-rodním stavu na  hodnoty tuku v  krvi. Po  požití medu došlo jak u lidí s normálními hodnotami, tak i u lidí se zvýšenými hodnotami tuků v krvi k pokle-su hodnot krevních tuků i cholesterolu, zvláště „zlé-ho“ LDL cholesterolu. Kromě toho med může ome-zovat ukládání cholesterolu v cévách a tepnách a tak snižuje riziko aterosklerózy. Zdá se, že tento blaho-dárný účinek způsobují barviva obsažená v medu.

Omyl číslo 4:Med zvyšuje krevní tlak

O  vysokém krevním tlaku (hypertenzi) hovoří-me, pokud se krevní tlak dlouhodobě pohybuje ko-lem hodnot 140/90 mm Hg nebo vyšších. Hyperten-ze je rozšířená nemoc, která většinou probíhá dlou-hé roky bez potíží, s  přibývajícím časem ale může docházet k poškození cév, ledvin a srdce. Jen zřídka mívá zvýšený tlak v cévním systému jen jedinou pří-činu, většinou hraje roli více faktorů. K rizikovým faktorům podmíněných stravou patří v první řadě strava přesycená tuky, nadváha a  také vysoká spo-třeba soli, masa a alkoholu. Asi 30 až 40 % všech hy-pertoniků může svůj krevní tlak snížit pouze ome-zením soli a tím snížením podílu sodíku ve stravě. Četné studie prokázaly, že zvýšený krevní tlak mů-žeme velkou měrou snížit i bez léků, pokud omezí-me nejen konzumaci soli a masa, nýbrž zároveň zvý-šíme ve své stravě podíl ovoce a zeleniny. Rostlinná strava je bohatá na draslík. Tato minerální látka je nepřítelem sodíku a  může snižovat jeho škodlivý vliv na  krevní tlak. Potraviny, které ve  100 g obsa-hují méně než 120 mg sodíku, považujeme za chu-dé na  sodík. Sto gramů medu obsahuje průměrně 7 mg sodíku. Mezi minerálními látkami obsaženými v medu tvoří největší podíl právě draslík. Poměr so-

Sladká odměna za naši péči o včely.

171

Souhrn: Aplikace kyseliny mravenčí kromě tlu-mení varroázy zároveň podnítí včelstvo ke zvýšené-mu sběru propolisu.

Propolis (včelí tmel, pryskyřice) je produkt zpraco-vání pryskyřičných látek sbíraných včelami z  pupe-nů, listů, výhonů, stébel a kůry stromů, někdy i keřů a travin. Zdrojem pryskyřičných látek je topol, bříza, vrba, jedle, smrk, borovice, modřín, koňský kaštan, ale i dub, jasan, olše, javor, slivoň, třešeň. V přírodě se propolis v hotovém stavu nevyskytuje. Včely ke sbí-raným pryskyřičným látkám dodávají sekret svých slinných žláz a přidají i určité množství vosku a pylu. Tímto produktem pak utěsňují nerovnosti, skuliny a  spáry mezi lištami rámků, pokrývají jím dřevěné části úlu, stěny buněk plástů, zmenšují otvor a pro-stupnost letáku, mumifikují mrtvolky zvířat, která pronikla do úlu (myší, hmyzu).

Čerstvě sebraný propolis má lepkavou konzistenci, lehce se tvaruje do hrudek, je charakteristický příjemnou vůní březových nebo topolových pupenů, medu a vanilky, hořkou, palčivou a svíravou chutí. Barva propolisu závisí

na typu rostliny, z  níž byl sebrán, nejčastěji bývá tmavě zelená, hnědá nebo tmavě hnědá. V průměru tento produkt obsahuje 50–55% pryskyřice, 8–10 % éterických olejů a kolem 30 % vosku, ale i rozsáhlý soubor minerálních prvků, vitamínů a dalších látek. Z  bioaktivních sloučenin jsou v  něm obsaženy flavonoidy s  antibakteriálními vlastnostmi. Při teplotě 10 °C a méně se propolis stává křehkým, tvr-dým a špatně se rozpouští v lihu, při zvýšení teplo-ty na 36–38 °C znovu získává měkkou a plastickou konzistenci. Jeho hustota je 1,112–1,136, teplota ta-vení je 80–104 °C. V závislosti na kvalitě propolisu používaného k přípravě nálevů (tinktur) se šíře roz-pustnosti například v etylalkoholu pohybuje od 40 do 70 %. Ve vodě se prakticky nerozpouští. Při na-hřívání nad vařící vodní lázní dosahuje rozpustnost ve vodě jen zřídka 5%. Bylo zjištěno, že kvalita pro-polisu závisí na době a místu sběru a rovněž na ple-meni včel.

Současně s tím je dokázáno, že existuje i jistá pří-má souvislost mezi průvodními látkami obsaženými v propolisu (mechanické příměsi, vosk a další), ve-ličinou oxidačního čísla a  jódového čísla, ale i pří-

díku a draslíku je u světlých druhů medu průměrně 1:11 a u tmavých druhů 1:22. Tento poměr množství se projevuje příznivě na regulaci krevního tlaku.

Omyl číslo 5:Med škodí zubům

Mnohdy se tvrdí, že med dlouho ulpívá na  zu-bech a tak se významně zvyšuje riziko zubního kazu. Protože se med úporně drží na lžičce i na talíři, exis-tuje domněnka, že se stejně chová i na zubech. Vliv potravin bohatých na uhlohydráty na vznik zubní-ho kazu není však tak jednoznačný, jak si lidé myslí. Také mínění, že čím více cukru, tím více kazů, už

podle  dnešních poznatků tak úplně neplatí. Bak-terie způsobující zubní kaz se drží na zubech a če-kají na  potravu ve  formě cukru. Při bakteriálním odbourávání cukru vzniká kyselina mléčná, jež způsobuje demineralizaci zubní skloviny. Čím déle prodlévají uhlohydráty v dutině ústní, tím více času mají bakterie k tomu, aby vytvářely v ústech kyseli-ny, které narušují zuby. Pro tvorbu zubního kazu je proto rozhodující doba přítomnosti těchto potravin na  zubech a  kolem nich než vlastní obsah cukru. Holandské, britské a  novozélandské studie zjistily, že silně lepkavé potraviny se rychleji rozpouštějí a rychleji zmizí z úst než potraviny obsahující škrob. Zbytky chleba, sušenek a ovoce zůstávají podstatně déle na  zubech než karamel, bonbóny a  med. Po-sledně jmenované mají vysoký obsah rozpustných cukrů, které sliny zanedlouho rozpustí. Med s  na-růstající teplotou brzy ztrácí svou viskozitu a při tě-lesné teplotě se rychle rozpustí slinami. Přitom se uvolňuje účinná látka peroxid vodíku. Ten snižuje obsah kyselin ve  slinách a  redukuje vznik zubní-ho kazu. Na Novém Zélandu označují proto druhy medu, které jsou zvláště bohaté na peroxid vodíku, jako antiseptické. Také ve studii Hebrejské univerzi-ty v Jeruzalémě byl dokázán antibakteriální účinek medu na bakterie zubního kazu, pokud se med uží-vá ve větším množství. Pečlivou péči o zuby však ani med nahradit nedokáže.

Přeložila: Ing. Jana CRKVOVÁ

Med má své pevné místo v našem jídelníčku.

Sběr propolisu je možné zvýšit (E.V. Kuzmina, Katedra nenakažlivých nemocí Ťjumenské SZA, Pčelovodstvo, 2012, č. 1, strany 48–49)

172

tomností fenolových sloučenin, což mnohem objek-tivněji charakterizuje vlastnosti produktu. Množství získaného propolisu závisí na druhových a plemen-ných zvláštnostech včel, přírodních a klimatických podmínkách a ročním období.

V poslední době projevují velký zájem o propolis lékařské instituce jak u nás, tak i za hranicemi, je-likož vykazuje vysoké antimikrobiální, analgetické, stimulační a protisvědivé účinky, napomáhá při od-dělování nekrotických částí kůže, má protizánětlivé účinky. Použití propolisu ve  formě vodno-lihové emulze aktivizuje obranné síly organismu, zvyšuje odolnosti proti nemocem, anuluje nebezpečnost některých bakteriálních jedů, posiluje a prodlužuje účinnost řady antibiotik. U traumatických porušení kůže a spálenin tento podivuhodný produkt stimu-luje granulaci, epitelizaci, krevní a lymfatický oběh, snižuje intoxikaci a ztrátu plazmy. Propolis a prepa-ráty z  něj připravené vykazují kladné výsledky při léčení chirurgických, kožních, plicních, žaludečních a  trávicích, gynekologických a  některých dalších onemocnění. V  souvislosti s  tím bylo rozhodnuto prozkoumat ta místa v  úlech, kam včely ukládají největší množství propolisu, a stimulovat jeho sběr u včelstev trpících varroázou.

Pro pokus bylo vybráno několik včelstev ve stej-né síle. Brzo zjara včely navštěvovaly vrbové keře, nejranější medonosné rostliny, potom sady zajišťu-jící podpůrný sběr medu do konce května až začát-ku června a později louky. V období hlavního sběru medu hojně kvetla vrbovka úzkolistá a komonice. Od  včelstev, která se nacházela ve  stejných pod-mínkách, bylo získáno různé množství propolisu. Tak například za 10 dní, od 26. května do 5. června, na nové rámky s novými mezistěnami uložilo jed-no včelstvo 2,5 g propolisu, druhé 3,2 g a třetí 1,9 g. Nejvíce jej včely ukládaly na strůpcích ohraničují-cích úl shora. Na konci letní sezóny (75 dní) první včelstvo sebralo 38,2 g propolisu, druhé 43,2 g a tře-tí 31,3 g.

Největší množství propolisu včely ukládaly na česnu, zvláště charakteristické je to pro šedé hor-ské kavkazské plemeno. Jedno včelstvo například uložilo na česnu 35,3 g propolisu. Něco podobného nelze objasnit pouze tím, že se včely snaží zmenšit velikost letáku kvůli uchování tepla. Navíc k  jeho zmenšování nedochází zjara nebo na  podzim, ale začíná v létě, během hlavní medové snůšky, kdy pa-nuje nejteplejší počasí. Zmenšování letáku je zřej-mě nutné chápat jako způsob spolehlivější ochrany krmných zásob před včelami z  jiných úlů a vytvo-ření vysoce baktericidního ovzduší v úlu. Bylo zjiš-těno, že největší množství propolisu včely ukládaly na  rámky a  strůpky koncem jara a  v  létě, kdy lze u včelstev pozorovat intenzívní plodování.

Včelaři zpravidla seškrabují propolis z dřevěných povrchů rámků nebo strůpků. V těchto případech se do něho někdy dostanou i částečky dřeva a vláken. Takový produkt vyžaduje dodatečné čištění. Pokud se propolis neoškrabává, nebývají v něm téměř žád-né mechanické příměsi. V průměru lze od každého včelstva za letní sezónu získat 32,2–52,5 g propolisu, přičemž jednotlivá včelstva ho ukládají až 65,8 g.

Abychom zvýšili množství získaného propolisu, při současném  ošetřování včelstev proti varroáze, provedli jsme výzkumy s použitím kyseliny mraven-čí. Kartonové destičky (5×10 cm) jsme nechali na-sáknout kyselinou mravenčí, vložili je polyetyléno-vých sáčků se 4–5 otvory o průměru 3–4 mm. Sáčky jsme otvory dolů umístili na  rámky pod strůpek. Do kontrolních úlů jsme vkládali sáčky neošetřené kyselinou mravenčí.

Za 10 dní bylo u pokusných včelstev na polyety-lénových sáčcích a  na  strůpcích nalezeno značné množství propolisu. Rozdíl ve srovnání s kontrolní skupinou činil 3,7 ±0,6 g. Za dva měsíce jsme v prů-měru získali od pokusných včel 58,2 ±0,5 g propoli-su a od kontrolní skupiny pouze 32,4 ±0,3 g.

Přeložila: Lenka DAŘBUJANOVÁ

Čípky s vodným extraktem propolisu(T. M. Arestova, gynekoložka, poliklinika V.I. Razumovského, G.I. Seržantov, apiterapeut; I.V. Zabolockaja,

anestezioložka akutní medicíny, SOBMK, Saratov, Pčelovodstvo, 2012, č.1, strany 50–51)

Souhrn: Pro pacienty alergické na lihový extrakt propolisu je možné použít vodný extrakt. Ten byl vy-roben za pomoci ultrazvuku.

Propolis zaujímá jedno z čelných míst v řadě apite-rapeutických léků. Jeho složení a vlastnosti jsou v sou-časné době dobře prozkoumány a  popsány v  mno-ha publikacích. Propolis lze žvýkat, polykat, vtírat do kůže nebo nanášet na poraněná místa, ale nejlepší je používat jej ve  formě nejrůznějších lékových pří-pravků – lihových a  vodných extraktů, čípků nebo mastí.

Svým působením propolis předčí i mnohá an-tibiotika, protože vykazuje široké spektrum anti-bakteriálních, antivirových a protiplísňových účin-ků a navíc má i výrazné anestetické, protizánětlivé a  imunostimulační účinky. Využívá se při ozáření a  působení dalších škodlivých ekologických fakto-rů, čistí organismus od jedů, normalizuje látkovou výměnu.

Propolis lze použít společně s dalšími léčebnými prostředky, potravinami, způsoby a metodami léč-by. Nejrozšířenějšími a nejdostupnějšími jsou vodné a lihové extrakty propolisu.

173

Jelikož je propolis přírodní komplex biologic-ky aktivních sloučenin rostlinného a  živočišného původu, působí vysoké teploty ničivě na  větší část těchto sloučenin.

Při své práci používáme metodu ultrazvukového působení (patent č. 2402923 ze dne 10.11.2010). Ul-trazvuková energie extrahuje z propolisu jeho část rozpustnou ve  vodě (při teplotě maximálně 50-60 oC). Výsledkem je získání vodného extraktu propo-lisu s maximálním uchováním jeho biologicky ak-tivních látek.

V  propolisových čípcích naší výroby tvoří pod-statu účinné látky vodný extrakt propolisu, připra-veného speciální technologií, který stimuluje adap-tační reakce organismu, má antibakteriální, aneste-tické, protizánětlivé a regenerační účinky. Kakaové máslo použité jako základní látka čípku zajišťuje aktivní vstřebávání mikroprvků, fermentů, amino-kyselin vitamínů a dalších biologicky aktivních látek sliznicí.

Vodné extrakty propolisu mají větší antimikrobi-ální účinky než lihové. Při léčení stafylokokové in-fekce účinkují všechny extrakty propolisu, při kva-sinkových onemocněních spíše vodný extrakt.

Propolis se používá při onemocněních podmíně-ných různými typy infekcí, včetně herpetické, kva-sinkové či bakteriální povahy, ale i při chronických onemocněních různých orgánů a ústrojí se sníženou imunitou, přičemž dochází k  odstranění následků působení ionizujícího záření a  dalších škodlivých ekologických faktorů. Kromě toho použití společně s antibiotiky vede k posílení léčebného efektu.

Při současném užívání propolisu a dalších léčeb-ných prostředků propolis nemění účinky léků. Pro-polis je kontraindikován v případě alergie na včelí produkty.

Použití čípků na základě 20% koncentrace vodného extraktu propolisu

Pacientka s  ektopií děložního hrdla současně s bakteriální kolpitidou užívala 1 čípek nitro-vagi-nálně na noc po dobu 10 dní současně s perorální-mi antibakteriálními přípravky (ofloxfcin 200 mg 2x denně po dobu 10 dní). Na základě uvedené terapie došlo ke klinickému i laboratornímu vyléčení kolpi-tidy a přibližně dvojnásobnému zmenšení rozsahu ektopie (pod kontrolou kolposkopického vyšetření).

Pacientka s  ektopií děložního hrdla na  základě chlamydiové infekce absolvovala standardní an-tichlamydiální léčbu současně s čípky s 20% vodným extraktem propolisu 2x denně (ráno a na noc) nitro-vaginálně po dobu 10 dní, což umožnilo dosáhnout nejen úplného vyléčení chlamydiové infekce potvr-zeného dvěma kontrolami metodou PCR (polyme-rická řetězová reakce), ale i úplné epitelizace ektopie potvrzené kolposkopickým vyšetřením.

Pacientka s atrofickými změnami poševní slizni-ce v důsledku klimakteria absolvovala monoterapii čípky s  20% vodným extraktem propolisu. Délka menopauzy v okamžiku léčení činila 2 roky, zánět-livé změny nebyly na výtěrech zjištěny. Aplikovaná léčba umožnila úplně odstranit stížnosti na suchost a diskomfortnost v oblasti pohlavních orgánů.

Použití čípků na základě 30% koncentrace vodného extraktu propolisu

Pacientka s atrofickými změnami poševní slizni-ce bez známek kolpitidy užívala po  jednom čípku nitrovaginálně 2x denně (ráno a  na  noc) po  dobu 10 dní. Délka menopauzy v  okamžiku léčby činila 15 let. Aplikovaná léčba umožnila dosáhnout úpl-né odstranění stížností na suchost a diskomfortnost v oblasti pohlavních orgánů.

Pacientka s  diagnózou urogenitální kandidó-zy užívala 1 čípek nitrovaginálně na  noc současně s perorálním užíváním flukonazalu 150 mg 1x den-ně. Následně bylo zjištěno úplné klinické a labora-torní vyléčení. Za zmínku stojí, že obvykle má kan-didóza úporný recidivující charakter s  nepatrným klinickým zlepšením.

Pacientka s  diagnózou  ektopie děložního hrdla absolvovala monoterapii 1 čípek nitrovaginálně ráno a na noc po dobu 10 dní. V průběhu vyšetření nebyly zjištěny současně probíhající zánětlivé pro-jevy. Na  základě léčby pod kontrolou kolposkopie bylo zjištěno značné (více než dvojnásobné) zmen-šení ektopie.

Vyplývá z toho, že čípky na bázi vodného extraktu propolisu zlepšují trofiku tkání, zejména na základě antibakteriální terapie, a vykazují výrazné regenera-tivní a protizánětlivé vlastnosti. Použití čípků s vod-ným extraktem propolisu nitrovaginálně v  kom-plexní léčbě umožnilo zkrátit dobu léčby a  zlepšit kvalitu reparativních procesů. Čípky na bázi vodné-ho extraktu propolisu mohou být doporučeny paci-entům alergickým na  lihový extrakt propolisu. Je-jich použití je velmi pohodlné i v dětské praxi. Byla zaznamenána jejich schopnost umocňovat působení antibakteriálních preparátů, a to bez vedlejších účin-ků a alergických reakcí. Je rovněž nutné říci, že 30% vodný extrakt propolisu napomáhá zintenzívnění procesů reparace a regenerace více než 20%, proto se doporučuje užívání čípků na bázi 30% vodného extraktu propolisu.

Přeložila: Lenka DAŘBUJANOVÁ

174

ZAJÍMAVOSTI

Komplexní životní cykly(Soukr. Docent Dr. Stephan Scheurer; DBJ, 2012, č. 5, s. 19–21)

Souhrn: Životní cyklus producentů medovice je ovlivňován složením šťáv, které sají ze stromů. Pře-hled medovnic.

Počet producentů medovice je celkem přehled-ný. Až 18 druhů medovnic, tzv. lachnid, nacházíme na jehličnatých stromech. Některé další sají na dubu, javoru, buku a dalších listnáčích. Také několik puk-licovitých, tzv. lecanie produkují medovici. Lví po-díl pochází od  lachnid, tedy medovnic na smrcích a  jedlích. Včely sbírají vyloučené kapičky medovi-ce z jehličí. Orientují se na lesklé skvrny na listech a  jehličí. Mimoto látky obsažené v  medovici voní, když se k takové skvrně přibližují. Pro včely je nej-lépe přístupná medovice na  čerstvých a  loňských výhoncích odkapaná na  jehličí a  větve. Producen-ti na kmenech a haluzích jsou pro včely atraktivní především v horní třetině stromu, tam kde větvoví není tak husté.

Cukr zůstává pro včelyVšichni producenti medovice využívají vodí-

cí systémy rostlin a odebírají tam protékající šťávu svým sosákem. Jejich sliny pomáhají proniknout pletivem rostliny. Rostlinná šťáva obsahuje necelých 6 % cukrů a 0,3 % důležitých aminokyselin. Produ-centi využívají aminokyseliny pro sebe. Cukry jsou z 90 % nestrávené vyloučeny. Některé druhy cukrů vznikají v  trávicím ústrojí medovnic, mimo jiné i melecitóza, tolik obávaná včelaři. Pro včely je me-lecitóza nejchutnější trisacharóza.

Aminokyseliny obsažené v  rostlinné šťávě mají zvláštní vliv na  vývoj medovnic. Jejich vzájemný poměr řídí komplexní vývojový cyklus hmyzu. Ne všechno v této interakci je probádáno. Víme jen, že poskytování živných látek stromy je závislé na poča-sí a vývojový cyklus medovnic je určen tímto kaž-doročním rytmem. Když se životní podmínky zhor-ší, rodí se okřídlené potomstvo, které může opustit strom. Při hledání nového hostitelského stromu může hmyz uletět až kilometry daleko. Na  tomto vývojovém cyklu závisí medná snůška. Včelaři mo-hou pozorováním velikosti jejich kolonií a velikosti živočichů usoudit na vývoj snůšky. K tomu existují exaktní směrnice a metody.

Strava způsobuje létáníOd začátku března do konce dubna se líhnou tak

zvané zakladatelky. Ty nemají křídla. Své první po-

tomstvo přivádějí na  svět nepohlav-ně. To se živí sáním hodnotné mízy. U  smrku, borovi-ce a  jedle obsahuje míza během tvorby čerstvých výhonů a  zejména v  době, kdy začínají dřev-natět, vyšší podíl důležitých amino-kyselin a  dalších stimulačních látek. V  tomto období jsou nejlepší před-poklady pro ma-sivní růst populace medovnic a  tím i velkou snůšku.

Podle zeměpis-né polohy a  dru-hu rostlin se ten-to koktail během pozdního jara a let-ních měsíců mění. Zároveň se v  tuto dobu medovnice rozmnožily už tak, že na  stromech je těsno. Vnuci za-kladatelek, tzv. ge-nerace V2, přivá-dějí na  svět z  90 % okřídlené jedince. S  odletem okříd-lených se kolonie začínají hroutit. První maximum populace je překo-náno a tím i důvod pro snůšku.

Teprve během pozdního léta a  podzimu se opět vylepšují výživové podmínky, takže především na  bo-rovici, ale příle-

Kolonie matně černé medovni-ce křivonohé

175

žitostně i na smrku a  jedli se kolonie opět začínají zmáhat. Za těchto podmínek přichází v úvahu ještě jedna mírná snůška. Od srpna přivádějí medovni-ce na  svět nepohlavní cestou další generaci. V  ní jsou samičky schopné klást vajíčka a  okřídlení sa-mečci. Jen tato poslední generace je dvoupohlavní. Po páření kladou samičky v polovině září na spodní stranu jehlic nebo ojediněle i na jednotlivé větévky zimní vajíčka.

Nejdůležitější původci snůšky na smrkuČervenohnědá poprášená medovnice smrková (Cinara pilicornis)

Vzhled: červenohnědá nebo šedohnědá barva, částečně bíle poprášená. Na  zádech nejčastěji dva tmavší podélné pruhy. Nožky dlouze ochmýřené. Délka dospělců 3 – 4 mm. Žije výlučně na  smrku. Sají na  spodní straně loňských a  čerstvých výhonů a  vytvářejí tam zřetelně viditelné kolonie. Význam pro včelaření: tento druh zajišťuje nejvyšší podíl snůšky ze smrku. Je aktivní podle nadmořské výšky od konce května do poloviny července. Po Německu rozšířený v nížinách až po nadmořské výšky kolem 1000 m. Kolonie lze odhalit pouhým okem na spod-ní straně větviček. Snadno zaměnitelná se zeleně pru-hovanou medovnicí malou (Cinara piceicola), jejíž kolonie navštěvují často mravenci. Naopak, kolonie medovnice smrkové navštěvují mravenci jen zřídka.

Černá medovnice velká (Cinara piceae)Vzhled: černá až temně lahvově zelená. Dospěl-

ci měří 5 – 6 mm. Podobá se medovnici křivonohé (nemá ještě ustálené místní jméno Cinara curvipes), ovšem je lesklejší. Na smrku je nezaměnitelná. Žije na smrku a zcela výjimečně na jedli. Saje na spod-ní straně větviček a čerstvých pupenů ve střední až horní třetině kmene, drží se i  dále od  kmene. Vý-znam pro včelaření: má význam ve  středních výš-kách, hned po medovnici smrkové se jedná o dru-

hého nejvýznamnějšího producenta medovice na smrku. Aktivní od poloviny června do července, podle nadmořské výšky. Protože se vyskytuje v hor-ní části stromu nebo na kmeni, je hůře identifiko-vatelná. Zpravidla produkuje vyšší podíl melecitózy, ale hlavní melecitózní snůška je z druhů živících se na modřínu.

Puklice poloskrytá (Physokermes hemicryphus)

Vzhled: světle hnědá až do  červena, velikost 3–4 mm. Saje v paždí odbočujících mladých větévek a  pod šupinami pupenů. Těsně příbuzná s  rovněž hojně rozšířenou puklicí smrkovou (Physokermes piceae), jejíž jedinci ovšem měří 5–8 mm. Životní cyklus puklic se ovšem liší od medovnic. Larvy vy-růstají v květnu a jsou nepohyblivé. Během této fáze vylučují hojně medovici. Okřídlení samečci oplod-ní část samiček. Jak oplodněné, tak neoplodněné samičky odloží uvnitř svého těla vajíčka. Na konci července se líhnou larvy uvnitř těla matky. Po smrti matky vylézají larvy jejím řitním otvorem a nechá-vají se unášet větrem na další stanoviště. Včelařský význam: především ve  středních polohách od  po-loviny května do poloviny června velký producent medovice.

Červenohnědá „pocukrovaná“ medovnice smrková. Poprašek na ní není vždycky. Pravděpodobně slouží jako ochrana před nadměrným odparem.

Malá puklice poloskrytá sedí nepohyblivě v úžlabí vět-viček a na šupinách pupenů.

Kolonie černých medovnic velkých. V  kroužku: samička právě přivádí na svět mládě.

176

Nejdůležitější producenti medovice na jedliMedovnice jedlová (Cinara pectinatae)

Vzhled: zeleně zbarvená se dvěma světlými stří-břitými pruhy na zádech. Může být i dohněda nebo olivově zbarvená. Nápadné jsou červené oči. Měří 3–4 mm. Vyskytuje se výlučně na  jedli. Saje mezi jehlicemi jedno až tříletých výhonů s hlavou nasmě-rovanou ke kořeni jehlice. Včelařský význam: v Ně-mecku široce rozšířená jak v nížinách, tak ve střed-ních polohách. Kolonie kulminují nejdříve v polovi-ně června. Snůška pak může trvat až do začátku srp-na. Je to nejdůležitější producent jedlového medu. Je možné ji „vyplašit“ opatrným nadzvedáváním výho-nů nebo pomalým pohybem prstu ze spodní strany jehlic. Rovněž ji můžete spatřit, když budete výhony pozorovat šikmo zpředu.

Medovnice jedlová tmavá (Cinara confinis – přesný překlad latinského jména nenalezen)

Vzhled: černohnědá, často strakatá díky flíčkům vosku, dvě řady tmavých hrbolatých fleků na  zá-dech. Od  matně černé medovnice jedlové se leh-ce rozpozná právě podle těchto hrbolů. Dorůstá velikosti 5–7,5 mm. Vyskytuje se na  jedli obecné, příležitostně i  na  jedli kavkazské. Saje na  starších výhonech, kmeni, v  koruně a  u  kořenů. Včelařský význam: po Německu rozšířená na všech jedlích jak v  nížinách, tak ve  středních polohách. Kulminace kolonií nastává nejdříve uprostřed června. Jako pro-ducent jedlového medu je na druhém místě (po Ci-nara pectinatae).

Medovnice křivonohá (Cinara curvipes)

Vzhled: matově černá s lesklým ústním orgánem a  hlavou. Velikost 4–5,3 mm. V  Evropě prokázaná na  různých kultivarech jedlí, ojediněle na  smrku omorika a na smrku pichlavém. Saje na spodní stra-ně větví a na kmeni. Na kmeni tvoří až metr dlou-hé a 30 cm široké kolonie. Včelařský význam: může poskytovat pozdní snůšku až do září. Zatím je s tou-to medovnicí málo zkušeností. V Německu poprvé pozorována v roce 2000. Má se za to, že do Evropy se dostala s importem vánočních stromků ze severní Ameriky. V  Německu potvrzena asi na  stovce na-lezišť. Včelaři jí říkají také „mšice z Colorada“. Její medovice obsahuje hodně trisacharidu rafinózy, takže med rychle krystalizuje.

Přeložil: Ferdinand SCHENK

Zelená medovnice Cinara pectinatae má nápadně červené oči

Nováček v Evropě – matně černá Cinara curvipes

Kolonie černohnědé medovnice Cinara confinis jsou usazeny nejčastěji v  horní části kmene. V  kroužku: medovnice vylučuje kapku medovice

177

Souhrn: Kolekce unikátních nočních snímků po-řízených na včelnici infrakamerou.

Na  své včelnici mám úly umístěné na  pod-stavci, což mi umožňuje ukládat některé věci pod nimi, mám je tak po  ruce a  chráněné před poča-sím. Obvykle jsou úhledně srovnané pod několika úly. Po  svém návratu na  včelnici občas zjišťuji, že je pohádková bytost rozházela bez ladu a  skladu. Po léta tito vlezlí sousedé přicházívají na mou včel-nici a přeházejí drobné nářadí, které mám pod úly. Nevadí mi tato malá narušení, ale vždycky jsem byl zvědavý, kdo to dělá. Dohadoval jsem se, že to jsou oposumové nebo mývalové.

To ale nebylo nic oproti vzrušení, které nastalo u  jedné mé včelnice – medvěd. Našel na  mé vy-výšené včelnici úly, které šly snadno rozplácnout, ale obsahovaly jen čisté plásty. Nerozžvýkal žád-né rámečky, nic nepoškodil. Medvěd – bear. Znal jsem včelaře, ve  kterých vyvolala rozrušení už pouhá zmínka těchto čtyř písmen (bear – medvěd pozn. překl.). S  rozšiřující se populací medvěda v  této části Virginie jsem předpokládal, že jejich ničivý stín může zkazit i mé potěšení ze včelaření. Naštěstí jsem na této včelnici měl jen dvě včelstva a  hodně prázdných úlů, strategicky uložených na příští sezónu. Medvěd zlikvidoval obě včelstva, doslova sežral většinu z  plástů ze dvou pět stop (stopa asi 30 cm – pozn. překl.) dlouhých včel-stev, přibližně 40–50 rámků plodu. Vybavení úlů, rozházené po  zemi, nebylo poškozené (zlomené či rozžvýkané), jen „vyčištěné“ od  plástů. Získal jsem exkluzivní soupravu fotografií zničené včel-nice – scéna jako z krimi filmu (budu publikovat

článek o  medvědech, až dostanu další snímky). Lovci z oblasti osamělého medvěda odehnali, ale jiní přijdou.

Jedna věc byla z těchto vniknutí jasná, jsou malí a  velcí pachatelé. Chtěl jsem ze svých včelnic zá-znam z kamery, abych mohl studovat život divočiny kolem nich. Navíc jsem chtěl vědět, zdali nepřichá-zejí jiní zvědaví lidé, i když se v mém okolí, ukrytém v zemědělské krajině, nevyskytuje vandalismus. Ně-kde není ani signál mobilního telefonu. Mé včelnice navíc stojí v oblasti mokřin, oblíbeném místě mno-hé zvěře a jedna je na často používané stezce zvěře. Když jsem prohlížel úly, proklusala kolem liška, mi-nula mne ve vzdálenosti asi 10 stop. I na jiných včel-nicích jsem pozoroval přicházející divočinu. Jednou, když jsem klečel před úly a  opravoval jejich čísla, přikolébal se z bažiny mýval a mířil přímo ke mně. Neviděl mne, protože v přírodě se chovám tiše a byl jsem proti větru. Když jsem vstal, mýval si uvědomil nebezpečí a odpelášil. Viděl jsem u včelnice i skun-ka. Tato i jiná setkání jsou ve dne výjimečná, protože tito tvorové si potravu shánějí v noci.

Proto kamera, kterou jsem potřeboval, musela snímat i  v  infračerveném světle, neviditelném pro nás a pro různá zvířata (domnívám se). Infračerve-né světlo je zdaleka nejlepší volba, lepší než oslepu-jící světlo blesku, který může noční zvířata vyděsit. Pro mne to znamenalo, že se s tímto světlem v blíz-kém okolí musím naučit fotografovat, aby odlesky (od úlů nebo zvěře samotné) nezpůsobily přeexpo-nování snímku. To by způsobilo rozmazání snímků a nemožnost určení zvířete během jeho krátké ná-vštěvy na včelnici. Tato situace se liší od fotografo-vání např. jelenů na pastvě, kdy je kamera poměrně

Včelnice má oči(Wyatt A.Mangum, American Bee Journal, 2012, č.3, s. 237–239)

Obr. 1. Kradmo se pohybující jelen v časných ranních hodinách. Kamera byla zaměřena na okraj jedné z mých včelnic. Dvě stopy dlouhý vrchní úl (číslo 14) označuje konec jedné řady. Kamera sledovala jelení stezku vedle včelnice, po které jeleni pokračovali doprava. Kamera také sledovala „chod-ník“, vedoucí rovně zpět, který používali lovci na vozících. Jelení oči silně odrážejí infračervené paprsky a zdánlivě září, častý jev u nočních fotografií zvířat.

178

Obr. 2. Noční bandita. Mýval se pohybuje dlouhým krokem, tlapky zvedá jako lovící pes, zářící oči mžikly na kameru. Tři úly uzavírají scénu.

Obr. 3. Nepolapitelný host z lesa. Liška se na moment objevila ve vzácné vznešenosti mezi dvěma úly (5–11 a 5–9). V blízkosti včelnice jsem několik let předtím nalezl liščí noru, byl jsem zvědavý, zdali ji lišky užíva-jí znova. Nakonec jsem pozoroval pár dospělých a je-jich jediné mládě, superplachou mladou lišku. Tato fotografie navazuje na další snímek.

Obr. 4. Liška okouzlená úlem (alespoň to tak vypadá).

Obr. 5. Setkání s „Little Pink Tip“(Malé růžové koneč-ky – pozn.překl.), malým oposumem pojmenovaným tak kvůli pohodlí. Nejčastější návštěvník na  mých včelnicích, tvor, který požírá drobnou potravu, kterou nalezne na  zemi. Jejich nejlepší znak je pigmentace a tvar uší (stejně jako tvar ocasu a velikost těla). Tady se mi zdá okraj uší bílý (a může opravdu být, ale viděl jsem je v infračerveném světle jen jako odstín šedé). Rozhodl jsem se pro růžovou, zní to ve  jméně lépe (pink – růžová pozn. překl).

Obr. 6. Pozdravte Fluffyho, který se objeví vždy dobře upravený (na oposuma), s jednotnou světlou barvou kožešiny s tmavšími tlapkami. Všimněte si uší, které jsou celé zabarvené, úplně jiak než u Little Pink Tip. (Na  zvětšené fotografii se dají nalézt světlejší místa podél okrajů Fluffyho uší.)

Obr. 7. Dvojice skunků! Různí skunkové. Podívejte se na  jejich kožich. Skunk vlevo má široký bílý pruh na zádech a ocase, jasně zřetelný v temno-tě. Pravý skunk je více černý. Protože mám úly na podstavcích, nepředstavu-jí pro ně skunkové žádnou hrozbu. Kvůli pozorování jsem několik úlů snížil. Pak jsem se snažil vyfotografovat chování skunků při žraní včel a obrannou odpověď včelstva. Podobnou studii jsem chtěl udělat i s medvědy, ale potře-buji zajistit financování stavby účinného oplocení ostatních úlů proti nim.

179

daleko od zvěře a ve volném prostoru a je to obvyklé užití outdoorové kamery (obr.1).

Tato kamera může být také nastavena, aby se ak-tivovala pohybem zvěře. Potřeboval jsem svou ka-meru přizpůsobit i  této podmínce. Nejdříve jsem chtěl jen dokumentovat přítomnost a  pohyb zvěře u včelnice. Tak, jak jsem se seznamoval s možnost-mi kamer, u kterých jsem nemohl „tisknout spoušť“ a kde pravidla nastavuje černá temnota, mé obrázky se vyvíjely i  ve  snaze o  lepší kompozici, nejen do-kumentaci. Dokonce u výjimečně dobrého snímku nemusí být fotograf spokojen s kompozicí a snímek odloží. Když uvažujeme o všech možných potížích, které přicházejí v úvahu u takových snímků, přesto můžeme dosáhnout podmanivých obrázků, odha-lujících zvířecí návštěvy včelnice, které může včelař pozorovat jen vzácně.

Do knihy o včelaření v úlech přístupných sesho-ra, kterou hodlám vydat v nejbližší době, přiložím některé z těchto neodolatelných „uměleckých“ noč-ních scén nádavkem k  ostatním, spíše dokumen-tačním fotografiím. Všechny noční fotografie za-

chycují nepolapitelná noční stvoření, příležitostně navštěvující mé včelnice: oposumy, skunky, mývaly, vzácně lišky – a dokonce myši, pokoušející se v noci do úlu dostat. Předpokládám, že to je určitě unikát-ní použití webové kamery. Například tu mám tři noční scény spíše uměleckého charakteru (obr. 2, 3 a 4). Pak jsem vybral tři spíše dokumentární snímky (obr. 5, 6 a 7), spíše hodně odhalující. Obr. 8 uka-zuje natahující se myš, snažící se vyskočit na  ozá-řenou lištu úlu (obrázky v  tomto článku jsou jiné než ve zmíněné knize. V ní budou předvedeny jiné unikátní snímky).

Včelnice mohou příležitostně navštěvovat divocí živočichové. A včelař nikdy neví, že tam byli – po-kud včelnice nemá oči.

Přeložila: RNDr.Bohuslava TRNKOVÁ

Obr. 8. Myš snažící se vniknout do úlu (umístěného níže u země). Z jiných nočních pozorování jsem už znal myší rutinu. S  kamerou, sledující úly jsem mohl lépe ocenit myší pohyby na včelnici a lépe proti nim klást pasti. (Pro včelaře používající tyto úly – zvýšené stanoviště úlů nabízí jen malou ochranu proti šplhajícím myším.) Nejlepší je zabezpečit tyto úly na podzim a  v  zimě stejně jako rámkové úly. Všimněte si pletiva přes horní vletové otvory.

180

Spí včely?(F. Anchling, L‘ Abeille, 2012, č. 5 s. 24)

Souhrn: Rovněž u včel byl objeven stav připomí-nající útlumem životních funkcí spánek.

Profesor doktor Randolf Menzel – výzkumník na Sbobodné univerzitě v Berlíně, zoolog a neuro-biolog světového významu vícekrát vyznamenaný a vynikající se svou prací týkající se mozku včel, po-psal  spánek včel v roce 2008.

V dnešní době pouze švábi, mušky rodu drozopi-la a včely jsou ti, u kterých můžeme oficiálně před-pokládat, že součástí jejich dne je také perioda spán-ku. Totiž – v případě tohoto hmyzu – vědci úspěšně objevili pozici, která je typická pro spící jedince. Po dlouhou dobu byl spánek u hmyzu považovaný za  pouhou utopistickou myšlenku, neboť obvyklé přístroje, které se používají pro detekci spánku (jako je encefalogram) nebyly u hmyzu použitelné.

Jen v  roce 1983 – ve  stejnou dobu – více vědců objevilo modifikace chování, které prozrazují spá-nek u hmyzu, jako jsou včely.

Především zooložka ze Zurichu – Irena Tob-ler objevila u  švábů chování typické pro spánek. Ve stejné době biolog z technické univerzity Darm-stadt, profesor Walter Kaiser a jeho manželka zazna-menali úplně náhodou, že včely spí také. Profesor, který studoval stimulaci nervových buněk, zahrnul do výzkumu také schopnost vidění včel. S úžasem pozoroval, že s  pokračujícími pozdními hodinami v průběhu večera zrakové buňky už nereagují stejně živě jako během dne, když byly vystaveny různým pohybujícím se předmětům. Napjatý porovnal vý-sledky se současnými studiemi vědců, kteří se věno-vali výzkumu spánku u koček.

U savců se mohl spánek prokázat klasickým elek-trickým měřením mozku a  také zjistit, jak reagu-jí během fáze spánku zrakové buňky. Ohromující objevy: nervové impulzy včel v  klidu byly enorm-ně podobné impulzům u  spící kočky. Povzbuzený tímto objevem se Kaiser rozhodl dozvědět se více o spánku včel a pokračovat ve výzkumech. Už v roce 1988 publikoval v časopise Journal of Comparative Phy siology článek nazvaný „Dokonce i neunavitel-ně pracující včely potřebují spát“. V  tomto článku detailně uvádí výsledky bádání, které mu umožňují prohlásit, že existuje podobnost mezi nočním kli-dem včel a spánkem savců. Takže tak se stalo ofici-álním zjištění, že i včely potřebují spánek.

Zatím co Kaiser shromažďoval informace ohled-ně úlových včel a sběratelek, americký biolog Barret Klein pozoroval, kdy a jak se na „spánek“ připravují včelí mladušky. Jeho práce byly publikované v červ-nu roku 2008 v  deníku Journal of Experimentary biology (Deník experimentální biologie).

Otázka od L. M. „Se zájmem jsem četl váš článek.

Také jsem četl, že včely konfrontované s bludištěm labyrintu jím prolézají s elegancí. Můžeme tedy také u včel mluvit o inteligenci ?“

Inteligence ukazuje schopnost mozku realizovat různé fenomény – mezi nimi i interpretaci znamení, která jsou nezbytná pro dorozumívání. Zvířata ne-žijí samostatně ve světě smyslů odlišných od našich, ale ani v jiných pozemských dimenzích.

Podle Martina Giurfa z  Univerzity v  Toulouse jsou včely schopné získávat logiku struktury světa díky specifické části mozku – minimozku –  cen-tru vybavenému podivnými strukturami, kterým se přezdívá „houbovitá tělíska“, která jsou složena celkem asi z 170 000 neuronů. Včely   jsou vybave-né pouze malým mozkem a okolní příroda jej téměř okamžitě dokáže vzrušit. Samotné trvání jejich ži-vota je jenom několik týdnů, ale vypadá to, že jsou schopné všemu rozumět hned od vylíhnutí se z va-jíčka.

Tak žijí ve světě, který je přímější a rychlejší, než je ten náš a jsou tak schopné přemýšlet a rozhodovat se mnohem rychleji než my. Proč? Protože proces hodnocení informace probíhá menším množstvím neuronů: u včely je to několik stovek tisíc, zatímco u člověka několik miliard. Rozhodnutí je tak rych-lejší, efektivnější, přizpůsobené včelímu světu.

Ohledně včelího dorozumívání… každý ví, že včely komunikují jazykem, který má svůj vlastní systém vjemů a které člověku neumožňují jednodu-chý překlad. Víme, že když chce včela sdělit svým sestrám  místo, kde našla potravu, vykonává pohyby těla taneček, kterým ostatním vysvětlí vzdálenost a směr, kde našla zdroj obživy.  

V současných studiích se připravuje evidence fo-rem inteligence u všech druhů zvířat. Ostatně to je jenom potvrzení toho, co napsal Darwin ve své kni-ze „Vyjádření emocí u člověka a zvířat“  v roce 1872.

Přeložila: Tereza VOJTĚCHOVÁ

181

ŽIVOT VČEL

Malé buňky – lež, pokrytectvínebo podvod?

(D. Micheletto, L‘Abeille de France, 2009, č. 2, s. 91–92)

Souhrn: Autor publikuje závěry svých osmiletých pokusů s  používáním malých buněk v  plodových rám-cích svých včelstev. Pouze použitím menších buněk nelze varroázu spolehlivě tlumit.

Malý návrat do minulosti neuškodí

Když jsme si společně s mým kolegou Rogerem Whitem přečetli článek Erika Oesterlanda s názvem „The Cell – Heart of the Hive“ (Buňka – srdce úlu – http://www.beesource.com/point-of-view/erik--osterlund/the-cell-heart-of-the-hive/) z roku 2001, neměli jsme nejmenších pochyb o účinnosti použi-tí malých buněk při tlumení roztoče Varroa. Proto jsme se také bez váhání pustili do  tohoto dobro-družství.

Aniž by bylo potřeba zacházet příliš do hloubky, výše zmiňovaný článek představoval metodu prá-ce manželského páru Eda a  Dee Lusbyových, vče-lařů z Arizony, kteří tvrdili, že používání mezistěn s menšími buňkami (4,9 mm) jim umožnilo udržet krok s varroázou. Ačkoliv jsem v průběhu posled-ních pěti let zažil několik chvilek naděje, nyní jsem došel k  závěru, že pouhým používáním menších rozměrů buněk na mezistěnách není možné výskyt roztoče spolehlivě tlumit. Ukázalo se totiž, že prak-tické obtíže byly poměrně závažné, a to především

výroba a posléze nákup válce lisu na mezistěny s od-povídajícími rozměry, stejně jako marná snaha o to, aby si všechna má včelstva navykla na nové mezistě-ny s menšími buňkami. Jak se naneštěstí prokázalo v průběhu pětiletých pokusů, kdy jsem se snažil vče-ly neustále obelstít, některé z linií ani po této době neráčily v  plném rozsahu vystavět dílo s  rozměry 4,9 mm.

Obohacen těmito praktickými zkušenostmi a pa-tře na  roztoče Varroa, který pomalu pokračoval ve svém rozvoji, jsem se rozhodl, že pokus ukončím. Přesto jsem se nevrátil k používání rozměru buněk, které jsou na trhu s mezistěnami obvyklé. Svým vče-lám jsem do úlu dával jen část mezistěny pod hor-ní loučku tak, aby stavěly volně dle svého založení. Včely potom vystavěly buňky o  velikosti 5,1 mm, což je rozměr, který dodržuji dodnes při vlastní vý-robě mezistěn.

Manželé Lusbyovi mezitím neústupně pokra-čovali v  masivní propagaci používání malých bu-něk jako všeléku a  univerzální metody na  potření roztoče Varroa. Tvrdili totiž, že roztoči se mohou ubránit jen a pouze ta včelstva, která mají schopnost vystavět dílo na  rozměru buněk 4,9 mm. Toto tvr-zení ve mně zaselo první závažné pochyby. Nemohl jsem z  hlavy vypustit myšlenku, že proklamovaný výsledek jejich včelařské praxe má zdroj především

182

ve  výběrovém chovu jejich včelstev. Je nutné mít na paměti, že se počet jejich včelstev po celou dobu pokusů s menšími buňkami pomalu ale jistě zmen-šoval až k bodu, kdy jim zbylo okolo stovky včelstev schopných přežití bez léčení.

Ve  světle dalších pozitivních výsledků přichá-zejících od brazilských i  jiných včelařů pracujících s afrikanizovanými včelami jsem byl přesvědčen, že včelstva manželů Lusbyových musí obsahovat velké zastoupení genetického vybavení obvyklého u afric-kých plemen včel. To jim zajišťovalo dobrou schop-nost varroatolerance (ať již díky dobré schopnosti odstraňovat roztoče ze svého těla nebo vyvinutému pudu varroasenzitivní hygieny VSH, příp. jiným vlastnostem) a  zejména schopnost plně vystavět buňky o velikosti 4,9 mm (A. m. scutellata dokonce staví na rozměru 4,7–4,8 mm). Bez dalšího velkého

přemýšlení a hledání jsem si pokojně sám pro sebe nechal přesvědčení, že Lusbyové ve skutečnosti do-kázali vyšlechtit včely, které jsou tolerantní (či rezis-tentní) k roztoči Varroa, za což je není třeba kritizo-vat, a že schopnost těchto včel stavět dílo s malými buňkami rozměru 4,9 mm je jen jednou z vlastností, která se v průběhu chovatelské selekce projevila, bez ohledu na to, že má v praxi nulový (nebo zanedba-telný) vliv na roztoče.

Jaké to tedy potom bylo překvapení, když jsem byl svědkem znovuoživení celé debaty na  jednom včelařském internetovém fóru. To mne navna-dilo k  hledání nových informací, a  tak přijít věci na kloub. V této souvislosti mi připadá nutné zmínit několik poměrně poučných úryvků ze článku ka-nadského včelaře Allena Diecka, který pobýval se svým kolegou Joem tři dny na návštěvě u manželů Lusbyových v polovině ledna roku 2002. Jaká škoda, že jsem o tomto článku neměl ponětí už dříve, určitě bych si ušetřil všechnu tu pozdější námahu a čas.

Překládám tedy přímo z originálu a doufám, že tím nepozvednu ze židle následovníky Shakespeara:

■ Když (Dee Lusby) přidává do včelstva mat-ku, pokouří úl tak, že kouř vystupuje úplně odevšad (nestranný pozorovatel si tak může položit otázku, jestli to není příliš surový zákrok od  lidí, kteří o  sobě tvrdí, že berou ohled na své včely). Pak neoplozenou mat-ku vpustí dovnitř úlu. Jiné včely by takto při-danou matku zlikvidovaly, nicméně Dee tvr-dí, že jejich plemeno včel neoplozené matky přijímá za předpokladu, že se to dělá správ-ně. Neoplozená matka se spáří a pak ve vět-šině případů klade spolu se starou matkou v jednom úle…

■ Lze si tedy všimnout toho, že Dee Lusby přiznává (ústně, pokud se totiž nepletu, tak o  tomto nikdy nic nenapsala), že cho-vá plemeno včely – takové poněkud jiné plemeno… Popsaná metoda přidání matky do  včelstva se až podezřele podobá přiro-zenému chování včely medonosné kapské, která napadá jiná včelstva podobným způ-

183

sobem. Souběžné kladení staré matky s mla-dou v  jednom včelstvu nicméně zůstává u našich plemen včely medonosné poměrně vzácné, na  rozdíl od  včely kapské. Prame-ny zmiňují velice nízké procento výskytu tohoto jevu u  našich včel, značně odlišné od toho, co popisuje paní Lusbyová u svých včel.

A pokračuji: ■ Kromě tolerance k druhé matce se podle Dee

u  jejich „plemene“ včel vyskytují další pří-značné vlastnosti. Spolu s manželem Edem vypozorovali, že jimi chovaná včela vykazu-je zřetelný rys thelytokie (druh partenogene-ze, kdy se z  neoplozeného vajíčka vyvíjí jen jedinec samičího pohlaví, který je diploidní, čili že některé včelí dělnice mohou klást vajíč-ka, ze kterých se vyvinou plnohodnotné včelí dělnice. Opakem thelytokie je arrhenotokie, kdy se vyvíjí z neoplozeného vajíčka jen sam-ci, např. včelí trubec – pozn. překl.).

A tak jsme znovu u typické vlastnosti Apis melli-fera capensis!!!

■ Zatímco pokračujeme ve  společné prá-ci na  včelnici, Dee mi sděluje, že považuje za  důležité mít v  každém včelstvu alespoň jednu podrodinu „černých včelek“…

Ejhle, přihořívá!!! A teď přichází třešnička na dortu. Dee říká, že je

nezbytně nutné, aby v  každém včelstvu byl určitý podíl černých včel, jinak že se vyhledávaná rezis-tence vůči roztoči Varroa a  jiným nákazám nepro-jeví. To vysvětluje mnohé. Proč po všechny ty roky manželé Lusbyovi ve svých článcích nikdy nehovo-řili o charakteristických rysech jimi chovaných včel, a naopak všechny nechali věřit, že klíčem k úspěchu byly jen a pouze malé buňky?

Dick Allen se rovněž zmiňuje o tom, že při prá-ci ve  včelstvech našli odvíčkované plodové buň-ky, ze kterých dělnice odstranily kukly. To je samo o sobě všeobecně známý projev hygienického cho-vání VSH. Suma sumárum, vše naznačuje tomu, že k chovu včel bez nutnosti léčení dopomohlo man-želům Lusbyovým genetické založení včel a  jejich selekce, nikoliv používání malých buněk.

Navzdory mému obrovskému rozčarování však vůbec nelituji času a energie, které jsem věnoval po-kusům s buňkami. Menší rozměr buněk, který nyní používám (5,1 mm), totiž odpovídá biologickým potřebám mých včel. To už samo o sobě představuje krok kupředu, který stál za veškeré snažení.

Zároveň jsem si povšimnul, že v době, kdy včel-stvo vychovává trubce, roztoč Varroa úplně vyklízí malé dělničí buňky (ať už mají rozměr 4,9 nebo 5,1 mm). To se samozřejmě nestává v případě, že včela-říte v plátech s klasickou velikostí buněk (5,4 mm). Když kontroluji počet roztočů na  jaře, ještě nikdy se mi nestalo, abych našel jediného roztoče na od-víčkovaném dělničím plodu. Na  trubčím plodu se jich ve stejný čas nachází pět až šest v jedné buňce. Naneštěstí když včelstvo s  chovem trubců skončí, roztoči si opět bez problému zvyknou na jakýkoliv rozměr buňky, tj. i 4,9 mm.

Takže milí pane a  paní Lusbyovi, nechovám k vám zášť. Jsou tu však pravdy, které je nutno při-znat, i  kdybyste tím měli uvést v  pochybnost vaše dřívější tvrzení. Říká se tomu počestnost neboli mo-rální integrita. Včelařský svět i naše včely tuto vlast-nost v současné chvíli více než potřebují.

Přeložil: Ing. Stanislav JAŠ

Pozn. překl.: uvedené problematice se v  českém jazyce také věnuje například následující příspěvek http://www.vcelky.cz/varroatolerance-varroarezis-tence.htm. O včelařství Allena Dicka se lze dozvědět více na následujících stránkách: http://www.honeybe-eworld.com

Varroa

184

Souhrn: Včelstvo se navenek jeví jako myslící or-ganizmus. Toto zdánlivě inteligentní chování je však řízeno překvapivě jednoduchými principy toku ně-kolika chemických látek.

Celou dospělost jsem strávil snahou pochopit myš-lení žen a včel; zjistil jsem, že včely dělnice jsou mno-hem předvídatelnější. V  mnoha aspektech včelího chování jsou relativně jasné efekty podnětu a odezvy. V tomto článku bych chtěl shrnout současný stav vě-domostí o tom, jak jsou ve včelstvu rozděleny pracov-ní síly a co spouští různé formy včelí reprodukce. Čím lépe porozumíme včelímu chování, tím lepšími včela-ři budeme! S touto myšlenkou jsem začal připojovat do  mých článků „Praktické aplikace“, abych ukázal, že pochopení včelí biologie je základem praktického řízeného rozhodování – některé normy tomu odpo-vídají, jiné možná potřebují inovaci nebo alternativy.

Myslící včelstvoMy lidé máme tendenci směřovat k personifika-

ci zvířecího chování, které je často pouze náhodné. Nejláskyplnější, něžný, pečující včelař může hýčkat včely do nekonečna a stejně bude stále za svou lás-ku odměňován záplavou žihadel do obličeje. Včely zkrátka neuvažují jako lidé a romantické představy, že včely „myslí, cítí a plánují“ jsou pouze obrazné.

Možná vám to zní necitelně, protože včelstvo opravdu koná jako by „přemýšlelo“, ale člověk si musí uvědomit, že činnost prováděná individuální včelou je odpovědí na  jednoduchý stimul – žádná „myšlenka“ jednotlivé včely neovlivňuje jejich cho-vání. Úžasné je, že celkovým výsledkem je demokra-tická a obdivuhodná organizace včelstva.

Dovolte mi uvést příklad. Každý včelař dobře ví, jak vypadá rámek ze středu plodiště - ovál plodu s  obloukem pylu nad ním, potom otevřený nek-tar nebo med, potom zavíčkovaný med u  vrcholu a po stranách (obr.1). Tvar praktický, předvídatelný a jasně směřující k efektivitě. Ale zamysleme se nad tím. Uvnitř úlu je tma a žádná včela nemá ponětí, co se děje a vnímá jen své bezprostřední okolí. Tak jak je možné, že vytvářejí tak konsistentní vzorek bez plánu nebo předáka?

Průkopnická studie dr.  Scotta Camazina (1990, 2001) podrobně uvádí, jak takové zdánlivě koordi-nované účinky mohou být vytvořeny jednoduše tím, že každá individuální včela provádí jednoduše „cho-vání založené na kontextu“. Termín, který byl použit pro takový proces je „samoorganizace biologického systému“.

Dr. Brian Johnson (2009) nedávno vytvořil mo-del pro formaci typického vzorku rámku v plodišti, který rozšiřuje Camazinovu práci. Johnsonův model včleňuje čtyři kontexty závislého chování včel, které se pohybují nahodile, dokud nenajdou, co hledají.

Hodně zjednodušeně jsou typy chování tyto:1. Matka klade vajíčka, když najde prázdnou

buňku, která je mezi čtyřmi jinými plodo-vými buňkami. Začíná klást blízko středu rámku a  zrychluje svůj pohyb, když najde cestu přes buňky k nektaru.

2. Sběratelky pylu hledají buňky blízko otevře-ného plodu, ve kterých je skladován pyl, ne-boli skladují je náhodně do prázdných buněk.

3. Sběratelky nektaru stoupají nahoru po plás-tu, dokud nenajdou prázdnou nebo téměř prázdnou buňku, do které ho složí.

4. Krmičky hledají náhodně potravu, začínají v plodišti (všimněte si, že model nezohled-ňuje pachový smysl).

Obr. č. 2 je série diagramů z počítačové simulace vytvořené z Johnsonova modelu. Všimněte si dobře, jak těsně se blíží „skutečnosti“. Tyto materiály jsou volně ke stažení a stojí za přečtení zrovna tak jako ostatní práce (Johnson 2009, 2010).

Praktická aplikace (začátečníci): všimněte si, jak je pro sběratelky nektaru typické postupovat při ukládání směrem nahoru, dokud nenajdou vysta-věný plást, kam by ho uložily. Ale ve  skutečnosti „neočekávají“, že bude prázdný plást nad medo-vým pásmem v horní části plodiště. Z toho důvo-du, jestliže umístíte pěknou mezistěnu nad mateří mřížku, včely ji asi budou ignorovat, avšak až za-plní všechny buňky v plodišti pod mateří mřížkou nektarem, potom budou postupovat nahoru skrz mřížku.

Primární feromony a řízení pracovní činnosti

(Randy Oliver, ScientificBeekeeping.com; American Bee Journal, 2010, č. 4, s. 355–358)

Obr. 1. Rámek s plodem má obecně shodný vzor – ob-louk pylu nad plodem, otevřený nektar nad tím a za-víčkovaný med nahoře a  po  stranách. Všimněte si, jak v reakci na kouř některé včely utekly na otevřený nektar.

185

Praktická aplikace (stavitelky medových plástů): podobně jako v předchozím tipu stísnění plodiště do jediného nástavku, tak že plod se přesune, od-radí včely od  plnění plástů medovými zásobami nad mřížkou.

Praktická aplikace (opylovatelky): Dr.  Frank Eischen shledal, že „srpkovitý tvar prostoru nad plodištěm používaný na skladování pylu je kritic-kým faktorem při pylovém sběru v  mandlových sadech. Včelstva, která jsou pylem přeplněná, mají malý důvod jej sbírat.“

To, co vědci často dělají, když chtějí porozumět aspektům včelího chování je, že vezmou zjedno-dušené řešení a  zkoušejí determinovat „přibližný příklad“ (způsob, který vede přímo k výsledku) pro toto chování. Smyslem modelů jako je Johnsonův, je testovat naše porozumění „příčině a následku“, „sti-mulu a  odpovědi“ nebo „aktivátoru a  inhibitoru“, který vede k procesu v systému. Sledováním modelu si opakujeme, co jsme sledovali v přírodě.

V  tomto článku budu postupovat stejným způ-sobem a podívám se na mechanismus, který zahr-nuje řízení hlavních funkcí nezbytných pro úspěch včelstva: chov plodu, shánění zásob, výměna matky, rojení a zimování. Překvapivě zjistíme, že regulace všech těchto chování je řízena příjmem pylu a funk-cí tří primárních feromonů.

Komunikace ve včelstvu a feromonyDefinice: Jakákoli substance, která je produko-

vána organismem, takže vyvolává reakci v  jiném organismu je všeobecně nazývána semiochemic-kou; jestliže odpověď je individuální ve  stejném druhu, je nazývána feromonální; jestliže prospívá jinému druhu (jako např. paraziti), je nazývána kai-romonální (zmiňuji toto, protože byste mohli slyšet

o  kairomonech v  souvislosti s  chováním roztoče Varroa).

Přenášení informací tvoří strukturu včelího spo-lečenství, zabírá důležité místo v  temnotě úlu. Je důležité si uvědomit, že většinu života včela prožije v úplné nebo téměř úplné temnotě. Protože v tako-vých podmínkách nevidí, včely musí komuniko-vat vibracemi a zvuky (kolébavé a  třepetavé tance, bzučení, pískání atd.), dotyky (signál k  zastavení, signály třesením), pachem a chutí. Nechám diskusi o jejich smyslech pro vibrace a dotyky na jindy a za-měřím se na pach a chuť.

Hospodářské zprávy v úle jsou komunikovány se zaměřením na potravu a využívají zvláště silného či-chového smyslu včely. Každý včelař zná silné aroma v  úle – včelí vosk, propolis, květové vůně nektaru a pylu a včel samotných. Nicméně, jsme prakticky „hluší a slepí“ k hlavnímu „ jazyku“ včelstva – fero-monům. Přes značné množství (přes 50) feromonál-ních komponentů produkovaných včelami, my lidé jsme schopni vnímat přinejlepším dva – „banáno-vo-růžovou“ vůni poplachového feromonu a „citro-novo-muškátovou“ vůni orientačního feromonu.

Dokonce už při zběžném pohledu včelí chemic-ká komunikace odkrývá repertoár s bohatým slov-níkem. Práce dr.  Yvese LeConte a  Tanya Pankiwa demonstruje, jak se hlavní feromony skládají z ně-kolika odlišných komponent (obecně aromatické es-tery), které se liší v proporcích, které záleží na tom, co chtějí včely říci. Např. komponenty feromonu plodu rozlišují mezi samčími a  samičími larvami, mladými a starými larvami, hladovými a nasycený-mi larvami; nebo těmi, které jsou připraveny k za-víčkování (tabulka 1).

Feromony se liší hlavně ve  stupni odpařování – některé, jako poplachový feromon, se vypařují

Obr. 2. Simulace seskupení vzoru typického plodového hnízda bě-hem snůšky s deštěm v období 9. až 11. dne. Na původně barevném obrázku znamenala bílá = prázdné buňky, žlutá = med, červená = pyl, a černá = plod. Všimněte si, jak v tomto jednoduše samoorga-nizovaném modelu pyl je skladován zpočátku hlavně pod plodem, ale ten je zkonzumován během deštivého období a 14. den se začíná formovat typický pás nad plodem. Jsem zavázán dr. Brianu Johnso-novi za poskytnutí těchto diagramů k tomuto článku.

186

rychle, přinesené větrem a rozptýlené. Jiné jsou více „ olejové“ a potřebují být fyzicky přeneseny ze včely na včelu. Obecně, snáze vypařitelné působí jako pře-vaděče, které vyvolávají krátkodobé odezvy v chová-ní (např. navádění k orientačnímu feromonu) - hůře vypařitelné mají funkci primárních feromonů, kte-ré způsobují dlouhodobé fyziologické změny, např. potlačení činnosti vaječníků u dělnic, změny v moz-kových funkcích atd. V některých případech (např. u plodových a poplachových feromonů) jednotlivý feromon může způsobit jak změnu chování, tak fy-ziologickou změnu (Alaux 2007, Le Conte 2001).

V  individuální včele (která má smysl pro pach, který je lepší než u  bloodhounda) vytváří shluk všech aromat v úle jednotný celek a navždy změní čichové hodnocení prostředí. Včela nepotřebuje číst noviny, aby získala zprávy o ekonomice – tyto infor-mace nepřetržitě sdílí s ostatními „klepnami“.

Trofolaxe (transport potravy nebo informací mezi členy společenství)

Je pro nás snadné porozumět, jak těkavé fero-mony mohou být unášeny skrz úl neseny cirkulují-cím vzduchem, ale dopravní prostředky mohou být mnohem úžasnější. Všichni jsme viděli včely dělící se o potravu na plástu při rituálu tváří v tvář – tzv. trofolaxi. V jedné klasické studii (Nixon a Ribands 1952) vědci shledali, že včelstvo, které dostane ně-kolik kávových lžiček radioaktivně upraveného cu-kerného roztoku, rozšíří tento roztok po 98 procen-tech populace během 48 hodin. Účinnost cirkulace feromonů ve včelím superorganismu trofolaxí se dá přirovnat k cirkulaci hormonů v krvi člověka

Praktická aplikace: když jeden člen včelstva do-stane léčivo, je velice rychle rozšířeno mezi všech-

ny ostatní členy. Množství sirupu, cukerný prach nebo jiné látky celkově není tak důležité jako správně zvolené dávkování.

Většina lidí si myslí, že trofolaxe znamená vždy výměnu potravy. Překvapivě vědci shledali, že ve většině případů trofolaktické interakce k žádné-mu přenosu potravy nedochází! Většinu času si vče-ly pouze předávají feromony, hlavně sklepáváním na  tykadla. Stovky tisíc trofolaktických interakcí v úle každý den funguje jako interaktivní komuni-kační síť (obr. 3).

Praktická aplikace: pokaždé když vykuřuje-te včelstvo, komunikační síť je narušena, protože kouř způsobuje narušení včelího čichového smyslu (Visscher 1995).

Existují drobné výzkumné práce zabývající se efekty různých léčiv, esenciálních olejů nebo pesti-cidů na komunikaci ve včelstvu.

Nyní se vraťme k  organizaci včelího hospodář-ství. Johnsonův model uspořádání plodiště a  pylu byl relativně jednoduchý. Feromonální komunikace je daleko širší komplex. Ve výborné recenzi Slessor, Winston a Le Conte (2005) tvrdí:

„Nejnovější studie demonstrují pozoruhodnou a  neočekávanou komplexnost v  sociální hmyzí fero-monové komunikaci, především u  včel ……. Složité interakce charakteristické pro sociální hmyz požadují komplexní jazyk založený na speciálních chemických

Tabulka 1. Komponenty feromonu plodu ze dvou růz-ně starých larev. Všimněte si, jak velké jsou rozdíly mezi některými komponenty. Všechny složky jsou es-tery – které se vytváří kombinací alkoholu (v  těchto případech ethyl a methyl alkoholy) a organické kyse-liny. Tyto konkrétní estery jsou tvořeny dlouhým ře-tězcem mastných kyselin, které můžeme najít v rost-linných olejích (kyselina linoleová, olejová a  palmi-tová) – tak nejsou příliš prchavé. Z USA patent US 6595828.

Obr. 3. Včely zaměstnané trofolaxí. Všimněte si doty-ků tykadel, které slouží k transferu feromonů ze včely na včelu. Spodní skupina si pravděpodobně předává potravu; dvojice vlevo nahoře si předává pouze infor-mace. Foto dr. Zachary Huang.

187

signálech, které poskytují syntaxi, která je hlubší v komplexnosti a bohatší v odstínech, než jsme si do-kázali představit.“

Komplexnost a odstíny jsou hlavně u dvou více-složkových feromonů – plodového feromonu a ma-teřího feromonu. Prosím, uvědomme si, že jdeme v  našem porozumění feromonální komunikační souhře pouze po povrchu. Dovolte mi ocitovat Sa-rah Kocherovu (2009) doktorskou disertaci:

„Výsledky studie demonstrují, že chemický komu-nikační systém mezi včelími matkami a  dělnicemi vytváří dialog, spíše než jednoduchý, statický signální systém a variace ve feromonové produkci a odpovědi hrají důležitou roli v modulaci interakce mezi matkou a dělnicemi mimo úl.“

Prosím omluvte mě, jestliže vám uvedu analogii. Řekněme, že se zeptáte ženy „Jak se cítíš?“. Jednodu-chá otázka, složená z jednoduchých slov. Ale před-stavte si, jak se může lišit ve  významu v  závislosti na  tom, jaký akcent dáte slovům. Když použijete akcent na prvním slově, bude to znít jako u dokto-ra. Při důrazu na druhém se budete ptát jako přítel. S důrazem na třetím slově porovnáváte její pocity se svými. Při zdůraznění posledního slova se soustře-díte na její emoce (věřte mi, sledoval jsem to pečli-vě).

S těmito variacemi jsme ale teprve na půli cesty. Použijete také různou modulaci hlasu. Má špatný den? Včera jste se pohádali? Je vyčerpaná, rozčile-ná, nemocná, rozzlobená, osamělá, má hormonální

problémy nebo je v tu chvíli zamilovaná? (a mnoho dalších neuvěřitelných priorit může působit na  to, jak žena vnímá, co jí muž říká).

To je patrně velmi podobné ve včelí komunika-ci. Jakákoli změna v komunikaci pomocí feromonů může změnit modulaci a obsah je na ní velice závis-lý – zpráva může být pokroucena jak odesílatelem tak příjemcem. Ačkoli používáme termín „plodový feromon“ obecně, hladová mladá larva vydá odlišné sdělení než starší larva připravená se zakuklit; a od-povědi na stejnou feromonální kompozici se budou docela různit u včely (ošetřovatelky?) a zásobovatel-ky.

Přestože je komunikace složitá, zdá se, že většina komunikace v  organizaci vychází z  funkce tří pri-márních feromonů, které jsou nejdůležitější: plo-dového feromonu, mateřího feromonu a etyl oleátu produkovaného dělnicemi.

PoděkováníNemohl bych získat informace potřebné k napsá-

ní bez stálé asistence a rady mého přítele a spolupra-covníka Petera Loringa Borsta, kterému jsem velmi zavázán. Práce by byla velmi zdlouhavá, kdyby ne-bylo pomoci skvělého včelího výzkumníka dr. Toma Seeleye, který má nesmírný vliv na poli bádání včelí-ho chování (jak Scoty Camazine, tak Brian Johnson byli jeho studenti!).

Přeložila: Mgr. Naďa OLMROVÁ

Chování včel na frekvencích akustických signálů v době snůšky

(E. K. Kičigin, I. V. Gončarov; Pčelovodstvo, 2010, č. 7, s. 20–22)

Souhrn: Každému specifickému chování včelstva lze přiřadit určité spektrum akustických frekvencí. Měření prováděná v Rusku se snaží sestavit takový „akustický slovník“.

Při včelaření je možné pozorovat nepředvídatel-né chování včel, které může působit jako naprosto náhodné. Při fotografování včel digitálním fotoapa-rátem z  blízké vzdálenosti začínají včely fotografa agresivně bodat do  rukou (podle pozorování I. J. Vereščaki). Včelaře, který stojí na boku úlu a dává si k  uchu zvonící mobilní telefon, včela bodne do ucha. Tyto příklady nejsou ojedinělé a ukazují, že elektromagnetické záření na včely působí negativně a vyvolává v nich agresivitu.

Také jakékoli změny magnetického pole Země (MPZ), doprovázené výskytem elektromagne-tických sil, mají vliv na magnetity nacházející se v přední části zadečku, hrudi a hlavě včely. Mag-netity pod vlivem těchto sil působí na  nervové receptory včely. Obvyklý, přirozený stav se mění,

což vyvolává nepohodlí, podrážděnost a  také agresivitu.

V případě značných změn MPZ v oblasti výskytu včel, obvyklých zejména před zemětřesením, včely tuto oblast opouštějí. Takové chování v extrémních podmínkách je důsledkem pudu sebezáchovy.

Digitální fotoaparáty, vydávající elektromagnetic-ký šum při fotografování a nacházející se poblíž včel, vyvolávají podobnou reakci. Včely vnímají takové přístroje jako zdroj nebezpečí, a proto se stávají pří-činou jejich agresivity a útoků. V ještě horším stavu se včely nacházejí, pokud je včelín umístěn blízko vedení vysokého napětí (tedy desítek a stovek tisíc voltů).

Moderní radioelektronické přístroje vyzařu-jí elektromagnetické vlny různé intenzity a  délky a mají na včely negativní vliv různého stupně. Člo-věk přitom toto záření nevnímá, úplně jiná věc je ale akustické frekvenční pásmo.

Zkušený včelař, který se včelami přichází denně do  styku, vizuálně zhodnotí stav včelstva a  vnímá

188

různé zvukové výkyvy akustického pásma, dopro-vázející pozorovaný stav. Bohužel hodnoty akus-tických signálů kmitočtového spektra mají různou amplitudu, nejednotné intervaly a  lidským uchem nemohou být rozlišeny v plné míře. Rozšíření vní-maného pásma je možné při použití přístrojů, za-znamenávajících změny frekvence zvukových od-chylek při změně fyziologického stavu včel.

Podle těchto signálů je možné provést analýzu fyziologického stavu včelstva, aniž by byly včely zneklidňovány, v  zimním i  letním období. Během přezimování v extrémních podmínkách je díky sig-nálům ve včelstvu možné snáze objevit a řešit pro-blémy, mezi které patří hlad, nemoci, obavy z myší a pokud je to možné, přijmout adekvátní opatření, aby byly obnoveny normální životní podmínky včel, nebo provést dřívější vynesení včelstev. Předpovídá-ní včelího rojení a doby přechodu včelstva do jarní-ho a  letního období umožňuje včelaři získat navíc desítky i stovky kilogramů medu a rozšířit včelstva. Včely jako nejracionálněji organizované společen-ství zabírají v přírodě určité místo v akustickém fre-kvenčním pásmu. Změny chování včel jsou dopro-vázeny změnami zvukové frekvence.

Je třeba zachytit zejména dobu hlavní snůšky medu, kdy včely létají jako střely, při příletu k úlu si nesedají, ale dopadají na příletovou desku a také odlet včelího roje, který přivádí do  podrážděného stavu všechna včelstva ve včelíně.

Zvuky, které v tomto období včely vydávají, se liší vyšší frekvencí a podobají se zvonění. Mají na člo-věka silný, příznivý vliv a potvrzují legendu o Bak-chovi – bohu vína, který při cestách se svými druhy uslyšel zvonění vydávané včelami, které jej očaro-valo. Všechny je sebral, umístil do  dutiny stromu, za  což se mu včely odvděčily medem, a  lidé jako symbol vděčnosti vytvořili podivuhodný obveselu-jící nápoj – medovinu.

Další zkoumání chování včelstva je nerozlučně spjato s  rozdělením spektra zvukových frekvencí při  různých možných fyziologických stavech včel. Důležitým momentem je přiřazení každé hodnoty spektra tomu kterému fyziologickému stavu.

V tomto článku se pokusíme shrnout nejzajíma-vější výsledky výzkumu akustického frekvenčního pásma, které je včelstvu vlastní. Měření byla pro-váděna v horkých dnech a za bezvětří s maximální denní teplotou (v  podmínkách pro včely ne úplně příznivých) při dobré snůšce medu.

Jako měřicí přístroj byl použit ruský digitální in-tegrační spektrální analyzátor „Triton“ (obr. 1), vy-vinutý a  vytvořený moskevskou firmou „Centrum bezpečnosti informací MASKOM, s. r. o.“ v  roce 2008 a byl určený pro provádění akustických a vib-račních měření frekvencí v pásmu 11,2…22 400 Hz. Odchylka měření frekvence činila -5…+5 Hz.

Mikrofon jsme instalovali do úlu mezi rámky a je-den také do vzdálenosti 30 cm od česna. Jako objekt základních měření jsme vybrali silné včelstvo. Určili

data, získaná za dva dny: 1) 28.06.09, čas 14.00, tep-lota t=31 °C, základní zdroj snůšky medu – řepka; 2) 18.07.09, čas 18:30, t=29 °C, základní zdroj snůšky medu – slunečnice.

Výsledky měření v podobě jednotlivých spektrál-ních hodnot s nejvyššími výchylkami A jsou znázor-něny v tabulce a na obrázku 2 v relativních jednot-kách. Ke zvýšení přesnosti a komfortu čtení grafu je na ose x navíc ukázána logaritmická škála. Je nutné dodat, že odchylky signálů na těchto frekvencích se při vizuálním pozorování v reálném časovém měřít-ku neustále mění v pásmu přibližně 3…5% z jejich maximální hodnoty. Tyto změny vznikají násled-kem měnícího se počtu včel vylétajících a přilétají-cích do úlů.

Vzhledem k horkému počasí dochází k intenziv-ní ventilaci úlu včelami na frekvenci kmitání křidé-lek zhruba 50 Hz. Přitom spektrální hodnota šumu při ventilaci má maximální výchylku z celého frek-venčního pásma rovnou 0,95.

Při opakovaném měření za tři týdny při poklesu teploty vzduchu na 29 °C se výchylka spektrálních hodnot šumu při ventilaci zmenšila na  hodnotu 0,92. Tato data potvrzují, že opotřebování křidélek včel při takovéto intenzivní nepřetržité ventilaci je jednou z hlavních příčin jejich krátkého života v ob-dobí snůšky medu.

Obr. 1. Digitální integrační spektrální analy-zátor „Triton“. Výchylky spektrálních hodnot v akustickém frekvenčním pásmu, charakte-rizujícím fyziologické stavy včelstva.

Č. pokusuFrekvence,

HzLg f A

123456789

16204050

100160260315630

1,21,31,61,72,02,22,42,52,8

0,400,450,550,950,600,730,750,650,65

Výchylky spektrálních hodnot v akustickém frekvenč-ním pásmu, charakterizujícím fyziologické stavy včel-stva

189

Maximální intenzita spektrálních hodnot (viz obr. 2) se nachází v pásmu frekvencí 100…630 Hz (bez ohledu na frekvenci ventilace).

Spektrální hodnoty ve  frekvencích 16 a  20 Hz byly pozorovány při letu mladé včely. Včely při prv-ním výletu létají klidně, pomalu, okolo přední stěny a okolo úlu, přičemž se snaží vizuálně si zapamato-vat svůj rodný úl a polohu včelína.

Přiřazení každé spektrální hodnoty v pásmu mě-řených frekvencí 100…630 Hz konkrétnímu cho-vání včel nebylo určeno. Je možné předpokládat, že intenzivní tance včel, spojené s velkým narůstá-ním nektaru v úlech, maximálním kladením vajíček matkou, náhlou ztrátou matky (její nepřítomnost) v  důsledku neopatrné práce včelaře, objevením se škůdců v  úlu (např. myši, sršně, zlatohlávka zlaté-ho), krádeží včel, vznikem fyzické hrozby včelstvu atd., budou mít spektrální hodnotu určité frekvence v pásmu.

Při procesu měření byla v první den pozorována spektrální hodnota o  frekvenci přes 1000 Hz s vý-chylkou 0,75. Během analýzy nebyla nejdříve zjiště-na souvislost pozorované spektrální hodnoty s kon-krétním fyziologickým stavem včelstva, protože její frekvence byla výrazně vyšší než hodnoty pásma základního frekvenčního spektra (100…630 Hz). Přítomnost podobné frekvence ve  spektru nebyla v ostatních včelstvech zaznamenána.

Za  týden po  provedeném měření bylo zjištěno, že dříve pozorované včelstvo se vyrojilo (den a čas vyrojení nejsou známy). Nečekané vyrojení vedlo k domněnce, že byla naměřena spektrální hodnota frekvence rojícího se včelstva.

Před provedením experimentu nebylo měření spektrální hodnoty frekvence rojení plánováno, do-šlo k němu tedy náhodně.

Další poslech zvukového signálu, odpovídajícího naměřené frekvenci, ukázal, že je totožný s frekvencí zvonění v akustickém frekvenčním pásmu. Legenda o Bakchovi – bohu vína se tak stala více pravděpo-dobnou.

Konkrétní hodnotu dané frekvence nezveřejňu-jeme, protože se jedná o jediný měřený výskyt a je předčasné mluvit s  jistotou o  souvislosti změřené hodnoty s rojením.

Při pokračování výzkumu v budoucnu a k potvr-zení pravdivosti nalezené hodnoty je nutné provést řadu měření v období rojení včel nebo před měře-ním uvést včelstva do stavu rojení omezením místa pro jejich rozvoj.

Takto bylo během výzkumu určeno základní akustické spektrum frekvencí životních činnos-tí včelstva v úlu v letním období v době intenzivní snůšky nektaru.

Analýza spektrálních složek frekvencí nám do-voluje vyvodit, že veškeré dění, ke kterému ve včel-stvu dochází, je doprovázeno akustickými signály. Každému fyziologickému stavu náleží individuální akustický signál.

Tyto signály v  akustickém pásmu nemohou být člověkem identifikovány bez speciálních přístrojů. K vyřešení problému identifikace konkrétních frek-vencí, odpovídajících fyziologickému stavu včel-stev, je zapotřebí detailnější zpracování dané otázky a provedení mnoha pozorování.

Zjistili jsme, že v  letním období je nežádoucí umísťovat včelstva na otevřeném místě, na přímém slunci, pokud existuje jiná alternativa. To je spojeno s intenzitou ventilace úlu včelami, v jejímž důsledku dochází k předčasnému opotřebení křidélek a s tím spojenému snížení délky života. Je nutné dodat, že ventilace se účastní značné množství jedinců, což zvyšuje ztrátu ve včelstvech.

Výzkum akustického pásma frekvencí, charakte-rizujících chování včel v průběhu celého roku, vý-znamně obohatí naše znalosti jak v odborném, tak v praktickém směru. A snad tyto znalosti poslouží blahu včel i lidí.

Voroněž Uvedeny jsou výsledky výzkumu akustického

spektra fyziologického stavu včelstva v době snůšky medu. Bylo určeno pásmo frekvencí, ve  kterém je pozorována nejvyšší intenzita spektrálních hodnot. Identifikace spektrálních hodnot pro určení pásma zvukových frekvencí vlastních včelstvu umožňuje provést analýzu fyziologického stavu včelstev bez zásahu včelaře a předpovídat rojení.

Klíčová slova: spektrum akustických signálů, vý-chylka spektrálních hodnot, frekvenční pásmo s ma-ximální intenzitou spektrálních hodnot.

Přeložila: Bc. Eva MUSILOVÁ

Obr. 2. Spektrum hodnot akustických frekvencí fyziologického stavu včelstva. Popis grafu (zleva doprava): A–Frekvence, Hz; Lg f – (logaritmická funkce)

190

OBSAH

ANATOMIE VČELY

G. Brockmann Pohleď mi do očí ........................................................................................... 1

APITERAPIEI. Berg-Divald Včelí jed při léčení svalové dystrofie, deprese a demence ........................ 4V. M. Frolov, N. A. Peresadin Včelí produkty při adenomu prostaty ......................................................... 4J. Szmigielski Reflexní léčba včelím jedem a mrtvice ....................................................... 7H. Schilliger-Wanner Ošetřování ran krav a domácích zvířat včelími produkty ....................... 8F. Šivic Využití některých druhů medu v medicíně .............................................13

CHOVJ. Woyke Počátek kladení u matek oplodněných přirozeně a uměle ....................17J. Gabka Chov včelích matek Jenterovou metodou ................................................20P. Wegrzynowicz, D. Gerula Určení rasy je důležité pro zařazení a zlepšení genetického výběru ...22

NEMOCI, ŠKŮDCIS. Tingek, G. Koeniger, N. Koeniger Nově zaznamenaná parazitická muška u včely medonosné v malajském Sabahu .................................................24R. Büchler Hledání varroatolerantní včely ..................................................................25I. a T. Gajger Iridoviry a mikosporidiální infekce – důvod „mizení včel“ ..................29F. Panella Klíckování, řešení ........................................................................................31A. Wojcik Ochrana včelích produktů před škůdci ....................................................35R. Oliver Vylepšená metoda odběru vzorků k vyšetření Nosemy ........................38R. Oliver „Rychlá vymačkávací“ metoda ..................................................................45M. Ratzenböck BIOTAB – kyselina mravenčí v tabletách ...............................................51R. Oliver Nosema – doutnající epidemie ..................................................................52A.B. Sochlikov, G.I. Ignaťjeva, A.A. Černyšev Metoda PŘR-RČ pro identifikaci původce nosemózy ............................58R. Oliver Revize nemoci CCD ....................................................................................59L. Girsch; R. Moosbeckhofer Projekt MELISSA ........................................................................................66

OBECNĚJŠÍ INFORMACEH. Mruk, J. Mruk Distribuce včelích produktů ......................................................................71W. A. Mangum První katastrofální americkou invazí škůdce včel nebyla invaze roztoče ale spíše můry .......................................................72W. A. Mangum Zavíječ voskový a jak jsme prožili historii s roztoči Varroa ..................75K. Bauer To je něco! ....................................................................................................78D. Snoeyink Jak vedu vzdělávací semináře o včelách ...................................................80N. Simon Pokrok v otázce ochrany před pesticidy ...................................................83

191

ODJINUD

J.Wilde, J. Woyke, M. Wilde Hledání obrovské skalní včely Apis laboriosa v Bhútánu ......................87J.Wilde, J. Woyke, M. Wilde Jak jsme poznali včelaření v Bhútánu, cestujíce po Nebeské cestě .......89E. Traynor, Včelaření na Novém Zélandu: diskuze s malo – i velkovčelařem .........92K. Traynor Včelí ráj ve Zlaté zátoce na Novém Zélandě ............................................95L. Kauko Včelaření až za polárním kruhem ..........................................................100C. Hicks Medová farma Jarní údolí .......................................................................103

PŘÍRODA – OCHRANAF. Gurel, A. Gosterit Dají se matky původního druhu čmeláka Bombus terrestris dalmatinus chovat ve velkém? ................................108A. V. Lopatin, N. M. Išmuratova, N. V. Soldatova Vliv analogů včelích feromonů na chování včel medonosných a čmeláků v umělých koloniích .........111J. Wrigh Vpád Apis cerana – zkušenosti dobrovolníka .......................................113M. Steiner a S. Goodwin Kam se poděla všechna ta slunéčka sedmitečná?..................................115

TECHNIKA, RADYD. Zanoška Sledování medování elektrickými váhami v Gorském Kotaru ............119J. Jaroň Nejlepší aparát pro inseminaci ................................................................123E. Bruneau Práce s medem ...........................................................................................124Klaus Nowottnick Rakouský systém získávání plástečkového medu .................................128A. Vučič Přikrmování včelstev pomocí sáčků z PVC ...........................................131

ÚL–PROSTŘEDÍS. Labesque Co se můžeme naučit od divokých včel .................................................134F. J. Richard Diskriminace matek a nemocných jedinců ostatními včelami ...........140Ch. Sacher Včelí plást – orgán superorganismu ........................................................141W.A. Mangum Další perspektiva ležanů USA .................................................................144

VČELÍ PRODUKTYA. Szalata Moderní metody výroby medovin ..........................................................149K. Nowottnick Samovýroba plástečkového medu ...........................................................150B. Binder-Köllhöfer Čištění medu nejen pro začátečníky .......................................................152H. Pechhacker, M. Panzenböck, W. Silva Vliv stavu plástů na kvalitu medu Barva medu .....................................154V. F. Někraševič, R. A. Mamonov, T. V. Torženova Technologie průmyslového zpracování včelích plástů ........................157S. Spiewok Pančovaný vosk .........................................................................................159M. Danne Dvě vrstvy ..................................................................................................161K. Nowottnick Plástečkový med ze systému Ross Rounds ...........................................164E. Brunetu Rozehřívání medu .....................................................................................166A. Schulz Řízená krystalizace ...................................................................................168R. Frank Zdraví, štíhlí a fit díky medu: pravda nebo omyl? ................................169E.V. Kuzmina Sběr propolisu je možné zvýšit ...............................................................171T. M. Arestova Čípky s vodným extraktem propolisu ....................................................172

192

ZAJÍMAVOSTI

S. Scheurer Komplexní životní cykly...........................................................................174W.A. Mangum Včelnice má oči ..........................................................................................177F. Anchling Spí včely? ....................................................................................................180

ŽIVOT VČELD. Micheletto Malé buňky – lež, pokrytectví nebo podvod? ......................................181R. Oliver Primární feromony a řízení pracovní činnosti ......................................184E. K. Kičigin, I. V. Gončarov Chování včel na frekvencích akustických signálů v době snůšky .......187

Odborné včelařské překladyPouze pro vnitřní potřebu Českého svazu včelařů a jeho členů

Vydává Český svaz včelařů, o. s., Praha 1, Křemencova 8Graficky, technicky upravil: Ewald Jurček

Odpovědný pracovník: Ing. Aleš Vojtěch, CSc.Evidenční číslo: ISSN 0322-8851

Tisk: Ringier Axel Springer Print CZ a. s., 720 00 Ostrava-Hrabová, Na Rovince 876