PANACHI DAP AR AS T AS

POCHORON - P O H R E B

PANA C H I D A

P A R A S T A S P O C H O R O N - P O H R E B

V y d aň a p riho tov iv :

V y d an ie p r ip rav i l :

Š tefan P a p p

1969

G r e k o k a t o 1 i c k i j O r d i n a r i á t

v P r e š o v e.

Cis. 1869/69.P eča ta ti pozvoraju.

Prešov, 21. augusta 1969.Ján H i r k a

ordinár

3

P A N A C H I D A

s.: Blahoslovén Boh naš, vsehdá, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv. — L.: Amíň.

S.: Svjatýj Bože, svjalýj krípkij, svja- týj bezsmértnyj, pomiluj nas.

L.: Svjatýj Bože . . . 2 x.L.: Prcsvjatája Trójce: Ótče naš: Jáko

Tvojé jesť cárstvo . . .Tropari, hl. 4. Samopodóbňi.

So dúchi právednych skončávšichsja* dušu rabá Tvojehó, (rabý Tvojejá, — duši rab Tvoích), Spáse, upokoj,* sochraňája ju (ich) vo blažénnij žízni,* jáže u Tébe, Ce- lovikolúbče.

Vo pokóišči Tvojém, Hóspodi,* iďíže vsi Svjatiji Tvoji upokojevájutsja,* upokoj i dušu rabá Tvojehó (rabý Tvojejá, — duši rab Tvoích), jáko jedín jesí čelovikoľúbec.

Sláva: Ty jesí Boh sošédyj vo ad,* i úzy okovánnych razrišívyj,* sam i dušu rabá Tvojehó (rabý Tvojejá, — duši rab Tvoích) upokoj.

I nýňi: Jediná čístaja i neporóčnaja Di­vo,* róždšaja Boha bez símene plótiju,* Tohó molí spastísja duší jeho (jejá, — du- šám ich.)

Ektenija o usopSich:

4

Pomiluj nas, Bože, po velícij milosti Tvojéj, mólimtisja, uslýši i pomiluj. — Lik: Tlóspodi, pomiluj. 3.

Ješčé mólimsja o upokojéniji duší usóp- šaho rabá Bóžija (usópšija rabý Bóžija, — duš usópšich rab Bóžiich) i o jéže prostí- tisja jemú (jej, im) vsjákomu prehrišéniju, vóľnomu i nevóťnomu.

Jáko da llospóď Boh učinít dúšu jeho (jejá, — dúši ich) icľí/.e právedňiji upoko- jevájutsja.

Milosti Bóžija, cárstva nebcsnaho, i ostavlénija hrichóv jeho (jejá, ich), u Christá be/smértnaho Carjá i Boha ná- šeho prósim. Lik: Podáj, Hóspodi.

Hóspodu pomolímsja, — L.: Hospodi, pomiluj.

Bože duchov i vsjákija plóti, smérť po- právyj, i dijávola uprazdnívyj, i život mí- ru Tvojemú darovávyj: sam, Hóspodi. upokoj dúšu usópšaho rabá Tvojehó (usópšija rabý Tvojcjá, — dúši usópšich rab Tvoích (imja), v mísťi svítľi, v mísťi zláčňi, v mísťi pokójňi, otňúduže otbižé boľízň, pečať i vozdychánije: vsjákoje sohrišénije, soďíjanoje im (jéju, ími) slo­vom, ilí ďílom, ilí pomyšlénijem, jáko blah i čelovikoťúbec Boh prostí: jáko ňisf čelovík, íže živ búdet, i ne sohrišít: Ty bo jedín kromí hrichá, právda Tvoja pravda vo víki, i slovo Tvojé istina.

Jáko Ty jesí voskresénije i život i po­koj usópšaho raba Tvojehó ŕusó"š»ja r»Ir' Tvojejá, — usópšich rab Tvoích (imia) Christé Bože naš, i Tebí slávu vozsylájem. so beznačáľnym Tvoím Otcém. i presvia- tým i blahím i životvorjáčšmi Tvoím Dú- chom, nvňi i prísno, i vo víki vikóv. — L.: Amíň.

Vo blažénnim uspéniii víčnvj pokoj po- dážď. Hóspodi. usópšemu rabú Tvoiemú (usópšej rabi Tvojéj. — usópšim rabóm Tvoím) (imia) i sotvorí jemu (jej, im) vĺč- nuju pámjaf.

L.: Víčnaja pámjaf, blažénnyj pokoj.

P A R A S T A S

Načalo obyčnoje: Blahosloven Boh na!: Svfa- fuj Bože: Slava: i nvňi: Presvjataja Trojce: Hospodi, pomiluj 3: Slava: i ny-ňi: O tfe na§: Hospodi pomiluj 12: Slava: i nyňi: Prijdite, poklonimsja 3.

Štich na hl. S.: A 1 i 1 u j a 6.Blažení jáže izbrál, i p rijá l jesí, Hós­

podi. A liluja 3.I pám jaf ich vo rod i rod. Aliluja 3.Tropar hl 8.: Hlubinóju m údrosti čelo-

víkoľúbno vsia strojái.* i poléznoie vsim podaváiai, jedine Soďíteľu.* upokoj. Hós­podi, dušu usópšaho rabá Tvojehó (usón- šija rabý Tvojejá, — duši usópšich ráb

6

Tvoích):* na T a bo u pován ije vozloží (voz- ložíša), Tvorcá i Z iždíteľa i Boha nášeho.

S láva: i n ý ň i: T ebe i sťínu i p ristán išče ím am y,* i m o lítvenn icu b lah o p rijá tn u k Bohu:* Jehóže rod ilá jesí, Bohoródice beznev istna ja , v írn y ch spasénije.

Nnporóčňi:

Blažéni neporóčniji v pútí,* choďáščiji v zakóňi Hospódni.

L.: B lahoslovén jesí Hóspodi, naučí nas op ravdán ijem Tvoím.

Blažéni ispitájuščiji sviďínija Jeho,* vsim sérdcem vzýščut Jeho.

Blahoslovén jesí Hóspodi. . .Blah mňi zakón ust Tvoích,* páče týs-

jašč zláta i srebrá.Blahoslovén jesí Hóspodi. . .

Rúči Tvoí sotvorísťi m ja i sozdásťi m ja:* vrazumí mja, i naučúsja zápovidem Tvo- ím.

Blahoslovén jesí Hóspodi. . .Jáko ášče by ne zakón Tvoj poučénije

mojé byl,* tohdá úbo pohíbl bych vo smi- réniji mojém.

Vo v ik ne zabúdu opravdánij Tvoích,* jáko v nich oživil m ja jesí.

Tvoj jesm az,* spasí mja.Spáse, spasí dúšu rabá Tvojehó (rabý

Tvojejá, — dúši rab Tvoích.)

Svitíľnik noháma moíma zakón Tvoj,* i svit stczjám moím.

Spáse, sp así. . .Ustá moja otverzóch i privlekóch duch,*

jáko zápovidej Tvoích želách.Spáse, spasí . . .

Prizri na mja i pomiluj mja,* po súdu ľúbľaščich ímja Tvojé.

Prizri na mja i pomiluj mja.Da nriblížitsja molítva mojá pred Ta.

Ilóspodi,* po slovcsí Tvojemú vrazumí mja.

Pom iluj, upokói. sozdánije Tvojé, Vla- dýkn.* m olítvam i Bohoródicy i vsich Svja- tých.

Živá búdct dušá mojá i voschválit Ta:* i sudby Tvojá pomóhut mňi.

Zabludtch jáko ovčá pohíbšeje:* vzyščí rabá Tvojehó,* jáko zápovidej Tvoích ne zabých.

Troparí za upokój, hl. 5. SamopodobM.Blahoslovén iesí. Hóspodi,* naučí mja

opravdánijem Tvoím.Svjatých lik obríte istóčnik žízni,*

i dverj rájskuju:* do obrjášču i az puf pokajánijem,* pohíbšeje ovčá az jesm,* vozzoví m ja Spáse, i spasí mja.

Blahoslovén jesí Hóspodi. . .Obraz jesm neizrečénnyja Tvojejá slá-

8

vy,* ášče i jázvy nošú p rehrišén ij :* uščéd- ri T vojé sozdánije Vladýko,* i očisti Tvo- ím blahoutróbijem ,* i vozžeľínnoje o té- čestvo podážď mi,* ra já páki žíteľa m ja so tvorjája .

Blahoslovén jesí Ilóspodi . . .Á hnca Bóžija propovídavše,1' i zakláni

bývše jákože áhncy,* i k žízni nestaríje- m ij, Svjatíji,* i prisnosúščnij prestávľše- sja,* Toho priľížno m účenicy m olíte,* dol- hóv raz rišén ije nam darováti.

Blahoslovén jcsí Hóspodi . ..Upokoj Bože, rabá Tvojehó (rabú Tvo­

ju, — rab Tvoích),* i učiní jeho (ju, ich) v raí,* iďíže Iícy sv jatých Hóspodi,* i p rá- vednicy s ijá ju t jáko svitíla,* usópšaho ra ­ba Tvojehó (usópšuju rabú Tvoju, — usóp- šich rab Tvoích) upokoj,* prezirája jehó (jejá, ich) vsja sohrišénija.

Sláva Otcu i Sýnu i Svjatómu Duchu:T risijáteľnoje jedínaho Božestvá,* bla-

hočéstno pojém vopijúčše:* sv jat jesí Ótče beznačáľnyj,* sobeznačáľnyj Sýne, i bo- žéstvennyj Duše,* prosvití nas víro ju Tebí slúžaščich,* i víčnaho ohňá ischití.

I nýňi i prísno i vo víki vikóv, amíň.R ádujsja Cístaja,* Boha plótiju róždšaja

vo spasénije vsich,* jéjuže rod čelovíčeskij

g

obríte spasénije,* Tobóju da obrjáščem raj,* Bohoródice čístaja, blahoslovénnaja.

A lilúja, alilú ja, alilú ja, sláva Tebí, Bo­že.

Ektenija o usopiich:Páki t páki m ir m Hósp du pomólimsja. —

Hóspodi, pomiluj.(Dal&ij te x t ekteniji z Panachidy)

(Jak odpravlajetsja pochoron, tu t perechodih mo na pochoronúi stichíry: Kaja žitejskaja i proči, str. 13.)

Tropari hl. 5. Upokój, Spáse naš, s p rá- vednym i rabá Tvojehó (rabú Tvoju, rab Tvoích),* i sehó (1 šiju, i šija) vselí vo dvorý Tvoja, jákože jesť písano,* prezirá ja jáko blah prehriáénija jeho (jejá, ich) vóľ- na ja i nevóľnaja,* i vsja jáže v víďiniji i ne v víďiniji, Celovikofúbče.

Sláva: i nýňi: Ot Divy vozsijávyj m íru Christé Bóže,* sýny Svitá Tóju pokazávyj, pom iluj nas.

Kanón.Irmos hl. 8. samop dóben:

1. Vodu prošéd, jáko súšu,* i jeh ĺpet- skaho zlá izbižáv,* izráilCanin vopijáSe:* izbáviteľu i Bohu nášem u poím.

1. Sm értiju smerť Christóvu,* i strásťmi strásť podražávše čestnúju,* M účenicy vsi, božéstvennyja i blažénnyja žízni polučí- ša,* i nýňi moTatsja* o spaséniji duš ná- šich.

10

Díven Boh vo Svjatých svoích,Boh christiján.

Upokoj, Hóspodi, dušu rab á Tvojehó (rabý T vojejá, — duši ra b Tvoích) so p rá - vednym i.

Sláva Otcu i Synu i SvjatómuDuchu.

I nýň i i prísno i vo víki vikóv, am íň.2. Iže m ertv* voleju polóžsja vo hróbi,*

i živuščija vo hrob ích vzyvájaj, Spáse,* blahovolí, jehóže (júže, jáže) ot nas p rija l jesí,* v selénijich právednych Tvoich se- m ú (sej, sim) vodvorjátisja.

Díven Boh . . .3. N ebésnaho krúha* verchotvórče H ós­

podi,* i C érkve Ziždíteľu,* Ty m ené u tv er- di* vo lubv í Tvojéj,* želánij kráju,* vír- nych utverždénije,* jedine čelovikolúbče.

Díven Boh . . .4. Ty m ojá kríposť. Hóspodi,* Ty m ojá

i sila* Ty moj Boh,* Ty m ojé rádovanije,* ne ostávl ň íd ra Otca,* i nášu niščetú po- sitív.* Tim s prorokom Avvakúm om zovú Ti:* síl i Tvojéj sláva, Ceľovikolúbče.

Díven Boh . . .5. Vskúju m ja o lrínul jesí* ot licá Tvo­

jehó, Svite nezachodímyj,* i pokrýla m ja jest* čuždája ťma okajánnaho;* no obratí

11

m ja,* i k sv itu zápovidej Tvoích,* p ú tí m o já nap ráv i, m oľúsja.

Díven Boh . . .G. O čisti m ja, Spáse,* m nóha bo bezza-

kónija mojá,* i iz h lu b in ý zol vozvedi, m oľúsja:* k Tebí bo vozopích, i uslyší mja,* Bože spasén ija m ojehó.

Díven Boh . , .7. O trocy jev ré jsť iji v pešči,* popráša

p lám eň derznovénno,* i na rósu onň p re - ložíša, vopijúšče:* blahoslovén jesí, Hós- podi Bože vo víki.

7. Podajéši v íro ju prestávľšim sja* sv ít- losť božéstvennaho cárstvija,* netľ ín ija odéždu d áru ja j vopijúščim :* blahoslovén jesí, Hóspodi Bože vo víki.

Díven Boh . . .8. M usíkijskim orhänom sohlasújuščim ,*

i l’údem bezčislénnym pok laňá ju šč im sja ' obrazu v Deíri,* t r i ó trocy ne povinúváe- sja,* Hóspoda vospiváchu,* i slavoslóvľa- chu vo vsja viki.

8. Z em lenýja pódvihi prošédše,* nebés- ny ja p rijáša víncý,* M úcenicy ístinňiji,* vopijúšč T i neprestánno:* Hóspoda pójte,* i prevoznosite vo vsja víki.

Díven Boh . . .9. U strašísja vsjak slúch* neizrečénna

Bóžíja snizchoždénija,* jáko Výšnij voleju

12

sníde dáže i do plóti,* ot ď ivíčeskaho čré- va by v čelovik:* ťímže p reč istú ju Bohoró- dicu v írň iji veličájem .

D ostójno jesť . . .Svja týj Bóže: — Panachida i Otpust.

P A R A S T A S V P A S C H A L N Y J T Ý Ž D E Ň

Blahosloven Boh naš: Christos voskrese 3. — iz stichami: Da voskresnet Boh — str. 25. Ekte- nija za uspoíich iz Panachidy. Kanon Paschi: a to uvedeňi per ši stichiry koždoji pisňi, meži jakim i spivajetsja pripiv: Christos voskrese iz mertvych:

V oskresénija deň . . .P rijd íte , p ítije pijém . . .Na božéstvennij s t r á ž i . . .Ú treňujem ú tru hluboku . . .Snizšél j e s í . . .Ó troki ot péšči izbávivyj . . .Sej narečénnyj i sv jatý j deň . . .Ánhel vopijáše . . . Svitísja . . . P ló tiju

usnúv . . .Svjatýj Bóže: po Útče naš: Christos voskrese

3. Ektenija za usopšich. Otpust.

P A R A S T A S - V C A S I OT N E Ď I E I T O M I N O J I DO

V O Z N E S E N I J APo „Blahosloven Boh naš" zamist „Svjatýj

Bóže“ — Christos voskrese. Za tym vse iz zvy- lajnoho Parastasa až do Kanóna. V Kanoňi

13

Irm osy Kanóna Paschi ja k v paschaTnyj týždeň. Zam ist „Vičnaja pam ja t14 — Christos voskrese.

P O C H O R O NV c h o ď a č i v d o m : Tropar hl. 2Jehdá snizšél jesí ko sm érti, Živote bez-

sm értnyj,* tohdá áda um ertv íl jesí b lis tá- nijem božestvá;* jehdá že i um éršija ot p reispódnych voskresíl jesí,* vsja sily ne- bésny ja vzyváchu:* Žiznodávče, C hrist^ Bože naš, sláva Tebí.

V d o m i : Panachida.N a d v o r i, a b o v c h r a m i : Z Parasta-

sa: od: A lilu ja 6. — do ekteniji vkľučno. Po ekteniji: Samohlasny sv. Joanna Damaskina:

Hl. 1. K ája ž ité jskaja sládosf p rebyvájet pečáli nepričástna;* kája li sláva sto ít na žemlí neprelóžna;* Vsja siní nem oščňí jša,* vsja sna prelestň íjša:* jed íň im m hnovéni- jem i sijá vsja sm erť prijém let.* No vo svíťi C hristé licá Tvojehó,* i vo naslaždé- n iji T vojejá krasotý,* iehóže izbrál jesí, upokoj,* jáko čelovikoľúbec.

Hl. 2. Jáko cvit uvjadájet,* i jáko siň m im ohrjadét,* razrušáje tsja vsjak čelo- vík:* páki že hlasjáščej trúbi,* m értviji jáko v trú si vsi vostánut,* ko Tvojemú stritén iju C hristé Bože;* tohdá Vladýko duch rabá Tvojehó (rabý Tvojejá), jehóže (iúže) prestávil jesí ot nas,* v svjatých Tvoích včiní seléniich.

14

Hl. 3. Vsja su je tá čelovíčeskaja,* jelíka ne p rebyváju t po sm érti:* ne p rebyvájet bohátstvo,* n i sšéstvujet sláva:* pri.šédšej bo sm érti, sijá vsja potrebíšasja,* Tímže Christ.ú bezsm értnom u vozopiim:* pre- stáv lennaho (prestávlennuju) ot nas upo- kói.* iďíže vsich jesť veseľáščichsja žilíšče.

Hl. 4. Hďí jesť m irskóje pristrástiie:* hďi jesť privrém ennych m ečtánije;* hďi jesť zláto i srebró:* hďi jesť sila, sláva i krasá:* Vsja persť, vsja pépel, vsja síň.* No priid íte . vozopiim bezsm értnom u Car- ju:* Hósoodi, víčnych Tvoích bláh soodóbi prestávTšahosia (prestávľšujusja) ot nas,* upokojája iehó (jú), v nestaríjuščem sja blaženstvi Tvojém.

Hl. 5. Pom janúch proroka vopijú.šča ŕ az jesm žemľa i pépel.* I páki razsm otrích vo hrobích,* i víďiv kosti obnažény i rich:* úbo kto jesť bohát, ili uboh. ili sí- len. krásen, ili sláven;* No upokoj Hospo- di.* s právednym i rabá Tvojeho (rabú Tvoju).

Hl. 3. Pláču i rydáju.* iehdá pom ýšľajú smerť,* i víždu vo hrobích ležáščuju,* po obrazu Bóžiju sozdánnuju našu krasotú.* bezobráznu. bezslávnu.* ne im úščuju ví­da.* O čudesé:* čto šije jéže o nas bysť tainstvo;* káko predáchom sja tľíniju;* ká- ko soprjahóchom sia smérti;* Voístinnu Boha poveľínijem,* jákože písano jesť.*

15

podajúščaho pľestávľšem usja (prestávľ- šejsja) upokojénije.

Vonmim! Mír vsim! Premudrost. vonmim!

Prokímen hl. fí. Blažén puf, v óňže íde- ši dnesj duše, jáko uhotóvasja tebí místo upokojénija.

Premudrost!K Solúúanom poslánija svja lího apoštola

Pávia čténije.VonmimľBrátije, ne cho.šeu vas ne víďiti o um ér-

šich, da ne skorbité. jákože i próčiji ne imuščiji upovánija.* Äšče bo vírujem , Jáko Tsús úm re i voskrése, tako i Boh um éršija0 Isúsi privedét s nim.'* Sijé bo vam hla- hólem slovom Tíospódnim: iáko my živúš- či]i ostávšiji v nrišéstviie Hospódne, nc ímamy predvaríti uméršich.* Jáko sam Hospóď v noveľíniji. vo hlási archánhelovi.1 v trúb i Bóžiii snídet s nebesé, i m értviii o Christí voskrésnut pérvije.* Potom že m y živúščiii ostávšiji. kúpno s nimi vos- chiščéni budem na óblacich, v striteniie Hospodne na vozdúsi: i táko vsehdá s Hóspodem budem.

(v čaši apoštola svjašč. kadil.)Mčr ti. Premúdrosf. vonm im !

Alilúja.Premúdrosf. prósťi, uslýSim svjatáho jeván-

helija, ot Joánrw svjatáho jevánhelija čténije.Sláva. Tebí, Hóspodi.Vónmim!

16

Rečé Ilospóď ko priščdšim k nemú Ju- dcom:* amiň, amíň hlahóľu vám: jáko slúšajaj slovese mojehó, i víiujaj posláv- šemu mja, ímal život víčnyj, i na súd ne príjdet: no préjdet ot smérti v život.* Amiň, amiň hlahóľu vám: jáko hrjadét čás, i nýňi jesť, jehdá mértviji uslýšat hlás Syna Bóžija, i uslýšavše oživút.* Já- kože bo Otéc ímat život v sebí, táko dadé i Synovi život imíti v sebi. I oblasť dadé jemú i súd tvoríti, jáko sýn čelovíč jesť.* Ne divítcsja semú: jáko hrjadét čas, vóň- že vsí súščiji vo hrobích, uslýšat hlás Sy­na Bóžija: I izýdut sotvóršiji hlahája v voskresénije životá, a sotvóršiji zlá ja v voskrcsénije suda.* Ne moliú az o sebí tvo­ríti ničesóže. Jákožc slýšu, suždú: i súd mój práveden jesť: jáko ne iščú vôli mo- jejá, no vôli poslávšaho mja Otca.

Sláva Tcbi, Hóspodi.Stichíry na posľídnoje cilovánije, hl. 2. Pod.:

Jehdá ot dreva, (lz uvedených stichir spivajetne lise doty, doki virniki cilujut krestik, ale peršu t druhu stichiru ta Slava: i nyňi, spivajemc vse.)

Piijd íte , posľíríneje cilovánije,* dadím b iá t i je um óršem u, (urnérsej),* b lahoda- ľjášče Boha:* sej (sijá) bo izýjde ot sród- stva svojehó,* i ko hrobu tščítsja:* ne k tom ú pekíjsja (pekúščajasja) o súje t- nych,* i o m nohostránnoj plóti.* Hďi nýňi sródnicy že i drúzi;* se razlučájemsja:*

17

jehóže (júže) da upokóit Hospóď, pomo- límsja.

Az ko Hčspodu Bohu sudijí mojemú idú,* sudíšču predstáti,* i otvit tvorili0 ďíľich moich:* no vani mílsja (mílasja) ďí ju :* m olítcsja o mňi,* da mílostiv Spas búde! mňi vo deň súdnyj:* se bo razlu- čájemsja:* voístinnu sujetá vsja čeloví- českaja.

Ves j život naš jesť: cvit i dym,* i rosa ú trenňaja voístinnu.* P rijd íte úbo, úzrim na hrobích jasno,* hďi krasóta ťilésnaja;* hďi júnosť; hďi suť očesá, i zrak plotskíj;* Vsja uvjadósa jáko travá,* vsja polrebí- šasja:* prijdíte ko Christú pripadám so slezámi.

P rijd íte vsi i cilújte mja posľídnym cilovánijem:* k Sudijí bo otchoždú,* iďíže ňíst liceprijátija:* ráb bo i vladýka vkúpi predstoját,* bohátyj i ubohij v rávnim dostóinstvi :* kíjždo bo ol svoích ďíl, ilí proslávitsja, ilí osuditsja.* No prošú vsich1 moťú,* neprestánno o mňi molitesja Christú Bohu,* da ne nizvedén budú po hrichom moím,* na místo mučénija:* no da včinit mja, iďíže svit živótnyj:

Sláva: i nýňi: Spasáj, naďíjuščijasja na Ta, Máli nezachodímaho Sólnca,* Bo- horoditeľnice,* umolí molitvami Tvoími preblaháho Boha,* upokóiti, mólimsja, nýňi preslávľšahosja (prestávľšujusja),*

1B

iďíže upokojevájutsja právednych dúsi:* božéstvennych blah nasľídnika (nasľídni- cu) pokaží,* vo dvórich Právednych,* v pámjať, Vseneporóčnaja, víčnuju.

S.: V blažénnim uspéniji víčnyj pokoj po- dážď, Hóspodi, usópšemu rabú Tvojem ú (usóp- šij rabi Tvojéj) (imja), i sotvorí jemu (jej) víč­nuju pámjat.

(kropit trunu svjačenoju vodoju).L.: Víčnaja pámjať, blažénnyj pokoj.

*P o d o r o z i n a c v y n t a r s p i v a j e t s j a : Svjatyj Bože, — Ps. 50. Pomiluj mja, Bože, a bo: Anhelskij sobor udivísja, — abo: Kanón Parastasa: Vodu proSed, — abo: Blažénňi:

Vo cárslv iji Tvojém, jehdá príjdeši, pom janí nas Hóspodi.

Blažéni níščiji duchom, jáko ťich jesť cárstvo nebésnoje.

Blažéni pláčuščiji, jáko ťiji uťíšatsja.Blažéni krótciji, jáko ťíji nasľíďat

zémľu, ,Blažéni álčuščiji i žážduščiji právdy,

jáko ťiji nasýťatsja.Blažéni mílostiviji, jáko ťiji pomílovani

búdut.Blažéni čístiji sérdcem, jáko ťiji Boha

úzrjat. ,Blažéni m irotvórcy, jáko ťiji sýnove

Bóžiji narekútsja.Blažéni izhnáni právdy rád i, jáko ťich

jesť cárstvo nebésnoje.Blažéni jesté, jehdá ponósjat vam, i iz-

19

ženút, i rekú t vsjak zol hlahól na vy lžúšče, mené rádi.

R ádujtesja i veselítesja, jáko mzdá váša m nóha na nebesích.J e v a n h e l i j ň i s t a c i j i p o d o r o z i n a c v y n t a r :

I. Ot Joánna zač. 23.Rečé Hospóď ko prišédšim k nemú Ju-

déom:* Az jesm chľib živótnyj. Otcý váša jadóša mánnu v pustýni, i umróša: Sej jesť chľib, schoďáj s nebesá, da, ášče kto ot neho jásť, ne úmret.* Az jesm chľib ži­vótnyj, sšédyj s nebesá: ášče kto sňísf ot cbľíba sehó, živ búdet vo víki: i chľib, jehóže az dam, ploť mojá jesť, júže az dam za život míra.* Prjáchusja že meždú sobóju židove, hlahóľuščc: káko móžct sej nam dáti ploť svoju jásti?* Rečé že im Isús: amíň, amíň hlahóľu vám, ášče ne sňíste plóti Syna čelovíčeskaho, ne pijéte krove Jeho, životá ne ímate v sebí.* Jadýj moju ploť, i pijáj moju krov, ímat život víčnyj: i az voskrešú jeho v posľídnyj deň.

II. Ot Lukí zač. 30,Vo vrémja óno: iďáše Isús vo hrad na-

ricájemyj Naín; i s Ním iďáchu učenicý Jeho mnózi, i naród mnoh.* Jákože priblí- žisja ko vratóm hráda, i se iznošáchu umérša, syna jedinoródna máteri svojéj, i ta bi vdová; i naród ot hráda mnoh s né-

20

ju.* I víďiv ju Hospóď, milosérdova o nej, i rečé jej: ne pláči.* I pristúpi1 kosnúsja odrá, nosjáščiji že stáša, i rečé: júnoše, tebí hlahóľu, vostánü* I síde mértvyj, i na- čát hlahólati; i dadé jeho máteri jeho.* Priját že strách vsich, i slavľáchu Boha, hlahóľušče: jáko prorok vélij vos tá v nas. i jáko pošití Boh ľudéj svoích.

lll. Ot Márka zač. 37.Rečé Hospóď: Iže chóščet po mňi ití, da

otvéržetsja sebé, i vózmet krest svoj, i po mňi hrjadét.* Iže bo ášče chóščet dúšu svoju spastí, pohubít ju; a iže pohubít dú­šu svojú mené rádi i jevánhelija, toj spa- sét ju.* Kája bo póľza čelovíku, ášče pri- obrjáščet mir ves j, i otščetít dúšu svojú: Ilí čto dasť čelovík izmínu na duší svojéj?* Iže bo ášče posydítsja mené, i moích slovés, v róďi sem preľuboďíjnim i hríšnim, i Syn čelovíčeskij postydítsja jeho, jehdá priídet vo slávi Otcá svojehó, s Ánhely svjatými.

N a d h r o b o m :Kondak hl. 8. So svjatým i upokoj Chris-

té,* dúšu rabá Tvojehó (rabý Tvojejá),* iďíže ňísť boľízn, ni pečál, ni vozdychá- nije,* no žízň bezkonéčnaja.„L a z a t e u o j e v á n h e l i j e " o t J o á n n a z ač . 3 9.

21

Bi nikto boľá Lázar ot Viftániji, ot vesi Maríiny i Márty sestry jejá. Bi že Maríja pomázavšaja Hóspoda mírom, i otéršaja nózi Jeho vlasý svoími, jejáže brat Lázar boľáše.* Poslásfi úbo sestry k Nemú, hla- hóľuščc: Hóspodi, sé, jehóže ľúbiši, bolít.* Slýšav že Isús rcčé: sijá boľízň ňísť k smérti, no o slávi Bóžiji, da proslávitsja Sýn Bóžij jejá rádi.* Ľubľáše že Isús Már- tu, i sestrú jejá i Lázarja. Jehdá že uslýša, jáko bolít, tohdá prebýsf na némže bi mísťi, dva dni. Potom že hlahóla učení­kom: idem v Judéju páki.* Hlahólaša že Jcmú učenicý: Ravví, nýňi iskáchu Tebe kámenijem pobíti Judéje, i páki li ídeši támo?* Otviščá Isús: ne dvanádesjaf li ča­sov jesť vo dni? áščc kto chódit vo dni, ne pótknetsja, jáko svit mira sehó vídit. Ášče že kto chódit v noščí, pótknetsja, já­ko ňisť svitá v nem.* Sijá rečé i po sem hlahóla ím: Lázar druh naš úspe; no idú, da vozbužú jeho.* Ríša že učenicý jeho. Hóspodi, ášče úspe, spasén búdet.* Rečc že Isús o smérti jeho; oní že mňíša, jáko o uspéniji sna hlahólct.* Tohdá rečé im Isús ne obinújasja: Lázar úmre. I rádu- jusja vas rádi, da vírujete, jáko ne bich támo; no iďim k nemú.* Rečé že Tomá, hlahólemyj Bliznéc, učeníkom: iďim i my, da úmrem s Ním.

Prišéd že Isús, obríte jeho četýri dni

22

užé imúšča vo hróbi.* Bi že Viftánija blizj Jerusalíma, jáko stádij pjaťnádesjaf. I mnózi ot Judéj bjáchu prišli k Márii i Maríji, da ufíšat ich o brátiji jejú.* Már- ta že jehdá uslýša, jáko Isús hrjadét, stri­te Jeho; Maríja že dóm a siďášc. Rečé že Márta ko Isúsu: Hóspodi, ášče by jesí zďi byl, ne by brát moj úmerl. No i nýňi vim, jáko jelíka ášče prósiši ot Boha, dasf Tc- bí Boh.* Hlahóla jej lsús: voskrésnct brat tvoj. Hlahóla Jemu Marta: Vim, jáko vos- krésnct v voskresénije, v posľídňij deň.* Rečé že jej lsús: az jesm voskresénije i život, vírujaj v mja, ášče i úmret, oživét. I vsjak živýj i vírujaj v mja, ne úmret vo víki; jémleši li víru scinú?* Hlahóla Je- mú: jej Hóspodi! az vírovach, jáko Ty jesí Christós, Syn Bóžij, v mir hrjadýj.*

I sijá rékši, ide, i prihlási Maríju scs- trú svojú tá j, rékši: učiteľ prišél jesť, i hlašájet ťa.* Maríja že jáko priíde, iďíže bi lsús, víďivši Jeho, padé Jemú na no­hú, blahófušči Jemú: Hóspodi, ášče by jesí byl zďi, ne by úmerl moj brat.* lsús ž c. jáko víďi ju pláčušču, i prišédšija s néju Judéi pláčuščja, zapretí dúchu, i vozmu- tísja sam.* I rečé: hďi položístc jeho? Hla- hólaša Jemú: Hóspodi, prijdí i vížď.* Proslezísja lsús.* Hlahólachu úbo židove: vížď, káko ľubľaše jeho. Ňíciji že ot nich

23

ríša: ne možášc li sej, otvérzyj óči sľipó- mu, sotvoríti, da i sej ne úmret?*

Isús že páki preťá v sebí, priíde ko hro­bu; bi že peščéra, i kámeň ležáše na nej.* lllahóla Isús: vozmítc kámeň; hlahóla Je­mu sestrá uméršaho Márta: Hóspodi, užé smerdít, četverodnéven bo jesť. Hlahóla jej Isús: ne rich li ti, jáko ášče vírujcši, úzriši slávu Bóžiju?* Vzjáša úbo kámeň, iďížc bi uméryj lcžá. Isús že vozvéd óči horí, rcčé: Ótče, chvalú Tebí vozdajú, já­ko uslyšal jesí mja. Az že víďich, jáko vsehdá mja poslúšaješi; no naróda rádi stojáščaho ókrest, rich, da víru ímut, jáko Ty mja postál jesí.* I sijá rek, hlásom ve- líkim vozzvá: Lázare, hrjiidi von!* 1 izýde uméryj, obvjázan rukáma i noháma ukró- jem, i licé jchó ubrúsom obvjázano. Hla­hóla im Isús: razrišítc jeho, i oslávite iti.* Mnózi že ot Judéj prišédšiji k Maríji, i vítfivše, jáže sotvorí Isús, vírovaša v Ne­ho.

M o I i t v a p r o š č á l n a :

Hospóď Isús Christós Boh naš, íže bo- žéstvennyja zápovidi svjatým svojím uče­níkom i apoštolom dávyj, vo jéže vjazáti i rišíti pádšich hrichí, i ot ónych páki my prijémšc viny tóžde tvoríti: da prostít te­bí, čádo duchóvnojc, ášče čto soďílal (so- ďílala) jesí v nýňišnim víci, vóľnoje ilí

24

nevóľnoje, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

(Svjašč. kropit svjačenoju vodoju trunu i hrob i trunu spuskajut v hrob; v tom čaši Life spŕ- vaje Tropar hl. 8 samopodoben-bolhar:)

Žemle, zínuvši,* prijm i ol tebé sozdán- noje rukóju Bóžijeju ťilo,* páki že voz- vráščšejesja k tebí róždšej:* jéže bo po obrazu bysť, Sozdáteľ prijal,* ty že prijm i sijé jáko svojé.

Svjašč. lopatoju krestoobrazno syple hlinu na trunu v hrobi, hovorjači:)

Hospódňa žemľa, i ispolnénije jejá, vse- Iénnaja, i vsi živúščiji na nej.

(Polom pečataje hrob slovami:)

Pečátajetsja hrob sej do vtoráho pri- šéstvija Christóva: v ímja Otcá i Syna i Svjatáho Dúcha. Amíň.

Otpust: Sláva Tebí, Christé Bože, upovánije náše, sláva Tebí.

Lik: Sláva: i nýňi: Iľóspodi, pomiluj 3. Blahosloví.

S.: Voskresýj iz mértvych, Chrislós, ístinnyj Boh naš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vse- chváľnych apoštol, prepodóbnych i boho- nósnych otéc nášich, i vsich svjatých, du­šu ot nas prestávfšahosja rabá svojehó (prestávľšijasja rabý svojejá) (imja) v se-

25

léniich právednych vselít i nas pomílujet, jáko blah i čelovikoľúbec. — Amíň.

S.: V blažénnim uspéniji . . .L.: Víčnaja pámjaŕ.

P O C H O R O N V P A S C H A E N Y J T Ý Ž D E Ň

V ch o ď a č i v d o m : Jehdá snizšel je s i . . . str. 13.

V d o m i : Blahosloven Boh naš . . . Christos voskrese . . . 3-iz stichami:

Da voskresnet Boh, i rnstočátsja vrazí Jeho* i da bižát ot licá Jeho nenaví- ďaščiji Jeho. — Christos voskrese . . .

Jáko isčezájet dym, da isčéznut,* jáko tájet vosk ot licá ohňá. — Christos voskre­s e . . .

Táko da pohíbnut hríšnicy ot licá Bó- žija,* a právednicy da vozveseľátsja. — Christos voskrese . . .

Sej deň, jehóže sotvorí Hospóď,* vozrá- dujemsja i vozveselímsja v oň. — Christos voskrese. . .

Sláva: i nýňi: — Christos voskrese . . .Ektenija o usopSich z panachidy, str. 4.Po vozhlasi: V blažénnim uspén iji. . . Lik:

zamist „Vičnaja pamjat“ spivaje: Christos vo­skrese . ..

*

N a d v o r i, a b o v c h r a m i :Štich na hl: 8.: A liluja 6.Blažéni jáže izbral, i prijál jesí, Hóspo-

di. A liluja 3.

26

I pámjať ich vo rod i rod. A liluja 3.Tropar hl. 8.: H lubinóju m ú d ro s t i . . .

SI.: i nyňi: Tebe i sťinu . . . str. 5.Kanón Voskresenija:

1. Voskresenija deň,* prosvitím sja ľú- dije:* Páscha, Hospódňa Páscha:* ot smér- ti bo ko žízni,* i ot žemlí k nebesí,* Christós Boh nas privedú,* pobídnuju po- júščija.

Christós voskrése iz m értvych:2. P rijd íte , p ítije pijem nóvoje,* ne ot

kám ene neplodná čudoďíjemoje,* no net- ľínija istócnik,* iz hróba odoždívša Chris- tá,* v Némže utverždájem sja.

Christós voskrése iz m értvych:

3. Predvarívšija útro jáže o Maríji,* i obrítšyja kameň otvalén ot hróba,* slý- šachu ot ánhela:* vo svífi prisnosúščnim súščaho,* s mértvymi čt<» íščcte jáko éelo- víka;* vídite hróbnyja pelený:* tccýíc, i míru propovídite,* jáko vostá Hospórf, umertvívyj smerť,* jáko jesť Syn Boha,* spasájuščaho rod čelovíčeskij.

Ekténija o nsopšich: Páki j p á k i. . . str. 4.4. Na božéstvennij stráži,* bohohlahó-

livyj Avvakúm* da stánet s námi.* i po- kážet svitonósna ánhela,* jásno hlahóľuš- ča:* dnesj spasénije míru,* jáko voskrése Christós,* jáko vsesílen.

Christós voskrése iz m értvych:

27

5. Ü treñujem útru hlubokú,* i vmísto m ira písň prinesóm Vladýci,* i Christá úzrim právdy Sólncu,* vsim žizň vozsijá- jušča.

Christós voskrésc i z mórlvych :H. Snizšél jesí v preispódňaja žemlí,*

i sokrušíl jesí vercí víčnyja,* soderžáščyja svjázannyja, Christé.* i tridnéven* jáko ot kíta Jóna,* voskrósl jesí ot hróba.

S. Vonmim! Mir vsim! Premndrost, vonmim!Prokimen: hl. 8. — Sej deň, jehóže

sotvorí Hnspóď,* vozrádujemsja, i vozve- selím sja v óň.

fiijávij svjatýrh Apóstol, ftŕ.nije:Pérvojc úbn slóvn sotvorích n vsích,

n Fteófile, jáže načát Isús tvoríti že i ucíti dáže do dne, v óňže zapnvídav Apoštolom Duchom Svjatým , íchže izbrá, voznesésja:* Pred nimi že i postávi sebe živa po slra- dániji svojém, v mnózich ístinnvch zná- meniich. déňmi četyredesjátm i javľájasja im, i hlahóľa, jáže n cárstviji Bóžiji:* S nimi že i jadýj, poveľí im ot Jerusalím a ne otlučátisja, no ždáti obitovánija Ótča, ježe slýSaste ot mené:* Jáko Joán úbo krestíl jesť vodóju, vy že ím ate krestítisja Duchom Svjatým , ne po mnózich sich dnech.* Oní že úbo sošédšesja voprošáchu Jeho hlahóľušče: Hóspodi, ášče v Títo sijé ustrojáješi cárstvije Izráilevo? Rečé že

20

k nim : ňísť váše razum íti vrem ená i Títa, jáže Otéc položí v svojej vlasti:* No p rij­m ite silu, našédšu Svjatóm u Duchu na vý, i budete mi sviďŕteli vo Jerusalím i že i vo vsej Judéi i Sam árii i dáže do posľídnych žemlí.

Jevanhelije ot Matŕja, zač, 116.Vo vrémja óno, jedíňijinádcsjať učeni-

cý idóša v Haliléju, v horu, ámože noveľí im Isús:* I víďivše Jeho pokloníšasja Je­mu: óvi že usumňíšasja.* I pristúpi Isús rečé im, hlahóľa: dadésja mi vsjáka vlasť na nehesí i na žemlí. Šédšc naučíte vsjá jazýki, krcsťáščc ich vo ímja Otca, i Syna, i Svjatáho Duch: Učáščc ich hľustí vsja, jelíka zapovídach vam, i se Az s vami jesm vo vsja dni, do skončánija vika. Amíň.

Po jevanheUji seje. čilaje:Voskrcsénijc Christóvo víďiv.šc, poklo-

nímsja svjatómu Hóspodu Isúsu, jediné­mu hczhrísnomu.* Krcstú Tvojcniú pokla- ňájemsja Christé, i sviatóic voskrcsénijc Tvoje pojém i slávim:* Ty ho jesí Boh naš, rá/vi Tebe inoho ne znájem. ímji Tvojé imenújcm.* Priidíte vsi vírniji, po- klonímsjn svjatómu Chrislóvu voskresé- niju: se ho priíde krestóm radosť vsemú míru.* Vsehdá hlahoslovjášče Hóspoda, pojém voskresénije jeho: raspjátije l)o prcterpív, smértiju smerf razruší.

29

Stichira, hl. 6.: Voskrés Isús ot hróba,* jákože prorečé,* dadé nam život víčnyj,* i véliju milosť.

Prodovžeňa Kanóna Voskresénija:7. Ótroki ot péšči izbávivyj,* byv čelo-

vík,* stráždet jáko smérten,* i strástiju smértnoje* v netľínija oblačít blahorípije,* jedín blahoslovén otcév B oh/' i prepro- slávlen.

Christús voskrése iz m értvych:8. Sej narečénnyj i sv jatýj deň,* jedín

subbót,* Cárj i Hospóď,:? prázdnikov práz- dnik,* i toržestvó jesť toržéstv:* v óňže blahoslovím Christá vo víki.

9. Ánhel vopijáše* Blahodátnij :* čístaja Divo, rádujsja,* i páki reku, rad u js ja:* Tvoj Syn voskrése tridnéven ot hróba,* i m értvyja vozdvíhnuvyj :* ľúdije veselí- tesja.

Svitísja, svitisja,* nóvyj Jerusalíme.* sláva bo Hospódňa na tebí vozsijá.* Likúj nýňi i veselísja Cérkve:* Tý že Cístaja krasújsja, Bohoródice,* o vostániji roždes- tvá Tvojehó.

P lótiju usnúv,* jáko mértv,* Cárju i Hóspodi,* tridnéven voskrésl jesí,* Adáma vozdvíh ot t l i , ŕ i uprazdnív smerť:* Páscha netľínija,* m ira spasénije.

Propoviď.Sticliiry na postidnoje cilovánije, (iz tuí uve­

dených spivajeme liše dolxj, doki virniki rilu-

30

ju t krestik, ale peršu i Slava: i nyňi, spivajeme vse.)

Da voskrésnet Boh,* i rastočátsja vrazí Jeho,* i da bižát ot licá Jeho* nenaví- ďaščiji Jeho.

Páscha svjaščénnaja nam dnesj poka- zásja,* Páscha nóva svjatája,* Páscha táin- stvennaja,* Páscha vsečestnája,* Páscha Christós izbáviteľ,* Páscha neporóčnaja,* Páscha velikaja,* Páscha vírnych,* Páscha dvéri rájsk ija nam otverzájuščaja,* Páscha vsich osvjaščájuščaja vírnych.

Jáko isčezájet dym,* da isčéznut,* jáko tájet vosk ot licá ohňá.

PrijdUe* ot viďínija, žený blahovíslni- cy,* i Siónu rcýte:* prijm i ot nas rádosti blahovíščenija,* voskresénija Christóva:* krasújsja, likúj* i rádujsja, Jerusalím e,^ Carjá Christá uzrív iz hróba,* jáko ženichá proischoďášča.

Táko da pohíbnut hríšnicy ot licá Bóži- ja,* a právednicy da vozveseľátsja.

M ironósicy žený,* ú tru hlubokú, pred- stávšja hrobu Životdávca,* obritóša ánhe- la na kám eni siďášča*, i toj poviščáv im, síce hlahólaše:* čto íščete živáho s m ért- vymi;* čto pláčete netľinnaho v tli;* šédše propovídite učenikóm Jeho.

Sej deň, jehóže sotvorí Hospóď,* vozrá- dujemsja* i vozveselímsja v óň.

31

Páscha krásnaja,* Páscha Hospódňa, Páscha,* Páscha vsečestnája nam vozsijá,* Páscha, rádostiju d ruh drúha obímem.* O Páscha, izbavlénije skórbi,* íbo iz hróba dnesj,* jáko ot čertóha vozsijáv Christos,* žený rádosti ispólni, hlahóľa:* propovídite apoštolom.

Sláva: i nýňi:Voskresénija deň,* i prosvitím sja to r-

žestvóm,* i druh drúha obímem.* Rcém: brátije,* i nenavíďaščim nas,* prostím vsja voskresénijem,* i táko vozopiím:

Christós voskrese iz m értvych . . .S.: V blažénnim uspóniji. . .

(kropit trunu svjačenoju vodnju).L.: Zamisi „VU-naja pámjai“ — spivaje:

Chňstos voskrese.*

P o d o t o z i n a c v y n t a r spivajetsja! Christos voskrese. — Anhel vopijaie, — Svitisja, svitisja, — Plotiju usnuv , — Anhelskij snbor ■udivísja.

J e v a n h e l i j ň i s t a c i j i p o d or o z i n a c v y n t a r :

I. Ot M irka . zač. 70.Vo vrémja óno, minúvši subófi, Maríja

Mahdalína i Maríja Jákovľa i Salomíja kupíša aromáty, da prišédše pomážut Isú- sa.* I ziló zaútra vo pérvyj ot subót prij- dóša na hrob, vozsijávšu sólncu. I hlahó- lachu k sebí: kto otvalít nam kámeň ot dvérij hróba?* I vozzrívše víďiša, jáko

32

otvalén bi kámeň: bi bo vélij ziló. I všédše vo hrob, víďiša júnošu siďášča v desných, oďíjana v odéždu bílu, i užasóšasja.* On že hlahóla im: ne užasájtesja, Isúsa íščetc Nazarjanína raspjátaho: vostá, ňisť zďi: se misto, iďíže položíša Jehó.* No idíte, rcýte učeníkom Jehó, i Petrovi, jáko var- jájet vy v Haliléji, támo Jehó uvídite, já- kože recé vam.* I izšédše, bižáša ot hróba; imjášc bo ich trépet i úžas, i nikomuže ničtóže ríša, bojáchubosja.

II. Ot Lukí, zač. 114.Vo vrémja óno, voskrés Isús ot mért-

vych, stá posreďí učeník svoích, i hlahóľa im: mír vam.* Ubojávšcsju že i pristrášiíi bývše, mňáchu duch víďiti. I rečé im: čto smuščéni jesté? i počtó pomyšlénija vchó- ďat v serdeá váša?* Vídite rúči moji, i nó- zi moji, jáko sam Az jesm: osjažíte mja i vídite, jáko duch plóti i kosti ne ímaf, jákože mené vídite imúšča* I sijé rek, pokazá im rúči i nózi. Ješčé že ne víru- juščim im ot rádosti, i čuďáščimsja, rečé im: ímate li čto sňídno zďi?:* Oní že dáša Jemú ryby pečený časť, i ot pčel sot. I vzem, pred nimi jadé.* Rečé že im: sijá suť slovesá, jáže hlahólach k vam, ješče syj s vámi, jáko podobájet skončátisja vsim napísannym v zakóňi Mojséovi i pro- rócich i psalmích o mňi.* Tohdá otvérze im úm razunúti Pisánija. I rečé im: jáko

33

táko písano jesf, i táko podobáse postra- dáti Christú, i voskrésnuti ot mértvych v trétij deñ, i propovídatisja vo ímja Jehó pokajánijn i otpuscéniju hrichóv vo vsich jazÿcich, nacénsc ot Jerusalíma.* Vÿ ze jcsté svidítelije sim. I se Áz posFú obito- vánije Otcá mojchó na vy: vy ze sidítc vo hrádi Jerusalímsfi, dóndczc oblecé- tesja síloju svÿse.* Izvéd ze ich von do Viftániji: i vozdvíh rúci svojí, blahosloví ich. I bÿsf, jehdá blahoslovjásc ich, otstu- pí ot nich, i voznosásesja na nébo* I fíji poklonívsesja Jemú, vozvratísasja v Je- rusalím s rádostiju velíkoju. I bjáchu vÿ- nu v cérk\i, chvárasce i blahoslovíáscc líóha, amíñ.

I I I . Ot Joána, zac. 75.Súscu pózdi v den toj v pérvyj ot su-

bót, i dvérem zatvorénnym, id’ízc bjáchu ucenicÿ Jehó sóbrani strácha rádi judéi- ska, priíde Isús, i stá posredí, i hlahóla im: mir vam* I sijé rek, pokazá im rúci i nózi i rébra svojá. Vozrádovasasja ze ucenicÿ. vídivse Hóspoda.* Recé ze im Isús páki: mir vam, jákoze poslá mja Otéc, i Áz posiláju vÿ. I sijé rek, dúnu, i hlahóla im: prijmítc Duch Svjai; ímzc otpustité hrichí, otpúsfatsja im, i ímzc derzité, derzátsja.* Tomá ze, jedín ot obo- junádesjate, hlahólemyj Bliznéc, ne bi tu s ními, jehdá priíde Isús.* Hlahólachu ze

34

jcmú druzíi učenicý; vírfichom Hóspoda.* On že rečé im: ášče ne vížn na rukú Jeho iázvy hvozdínnyja, i vložú nérsta mojehó v jazvy hvozdínnyja, i vložú rúku moju v rebra Jeho. ne imú vírv.* I po dnech ôsmich páki bjáchu vnufrj učenicý Jeho, i Tomá s nimi. Priíde Tsús, dvérem zatvo- rénnym. i stá posreďí ich, i rečé: mir vam.* Po tom hlahóla Tomí: prinesí perst tvoj simo, i vížď rúči moí. i prinesí rúku tvojú. i vloží v rebra moja, i ne búdi ne- víren. no víren.* I otviščá Tomá, i rečé Tcmú: Hospóď moj, i Boh moj.* Hlahóla iemú Tsús: iáko víďiv mjn, víroval jesí, hlažéni ne víďivšiji, i vírovavšiji.* Mnóha že i ína známenija sotvorí Isús pred uče- nikí svoími, jáže ne suf písana v knihách sich. Sijá že písana bvša. da vírujete, iáko Isús jesť Christós Sýn Bóžii, i da víru- jusče, život ímate vo ímja Jeho.

( N a d h r o b o m : Tak jak na zvyčamormi porhoroñi. Otoust paschaľnyj. Zamisf „Vitnaja pamjat“ — Christós voskrese.)

P O C H O R O N - OD N E D I L I T O M I N O J I DO V O Z N E S E N I . T A

Vse jak na zvyčajnomu pochoroňi, liSe po: Biahosloven Boh naS: Christos voskrese, — i za- mist: Vičnaja pamjat: Christos voskrese.

35

P O C H O R O N D I T E J(ďite) do 7 rokov; rizy svitľi).

V c h o d a f i v d o m ; Jehdá snizlél }e s i. . . str. 13.

V d o m i : Panachida — z sejú Ektenijeju:Pomiluj nas, Bóžc, po velícij milosti

Tvojej, mólimtisja, uslýši i pomiluj. — Hospodi, pomiluj. 3.

Ješčé mólimsja o upokojéniji blažénna- ho mladénrn (imja) i o jéže po nelóžnomu svojemú obiščániju, nebésnomu svojemú cárstviju toho spodóbiti. — Hospodi, po­miluj. 3.

Jáko da Hospóď Roh naš učinit dušu jeho, iďíže vsi právedňiji počivájut. — Hósuodi, pomiluj. 3.

Milosti Bóžija. cárstva nebésnaho, i so Svjatými uookoiénija, u Christá bezsmért- naho Cariá i Boha nášeho tomu, i sami sehí. nrósim. — Podaj, Hósoodi.

Hóspodu pomolímsja. — Hospodi, pomi­luj.

Hospodi Isúse Christe Bóže naš, poro- dívšimsja ot vody i dúcha, i v neporóč- nom žitijí k Tebí Drestavľáiuščimsja cár- stvo nebésnoje dáti obiščávvi, i rekíj: ostávite ďíti prichodíti ko mni, takových bo jesť cárstvo nebésnoje: smirénno mó­limsja, nýňi ot nas prestávlennomu rabú Tvojemú, mladéncu (imja) po Tvojemú nelóžnomu obiščániju, cárstvija Tvojehó

36

nasľídijc daruj, nás že bezporóčno spodo­bí prejtí, i christijánskojc skončáti žitijé, so vsími Svjatými Tvoími, v ncbésnych čertozich vodvorílisja.

Jáko Ty jcsí voskrcscnijc, život, i upo- kojénije vsich rabov Tvoích, i nýňi pre- stávlennomu rabú Tvojemú mladéncu (imja) Christé Bóžc naš, i Tebí slávu voz- sylájcm, so bcznačáľnym Tvoím Otcém, i presvjatým i blahím i životvorjáščiin Tvoím Duchom, nýňi i prísno, i vo víki vikóv. — Amíň.

V blažennim uspenii. . . — Víčnajapamjať.

*

N a d v o r i, a b o v c h r a m i : (SvjšS. spi- vaje stichi tut uvedeňi. a Lik po každom štichu spwaje: „Búdi ímja Hospódne blahoslovénno ot nýňi i do vika".)

Chválite ótrocy Hóspoda,* chválite ímja Hospódne.

Búdi ímja Hospódne* blahoslo­vénno ot nýňi i do vika.

Iz ust mladéncev i ssúščich* soveršíl je- sí chvalú.

Búdi ím ja . . .

Kto jáko Hospóď Boh naš?* na vysó- kich živý j i na smirénnyja prezirájaj na ncbesí i na žemlí.

Búdi ím ja . .

37

Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami* da voschváFat imja Hospódnc.

Búd i ímja . . .Kto vzýde na horu Hospódňu?* 1I1 kto

stánet na misii svjatím jehó?Búdi jmja . . . ,

Nepovínen rukámi i cístyj sérdcem.* Sej priímet blahoslovénije ot Hospoda, i mílostiňu ot Boha Spása svojehó.

Búdi ímja . . . ,Blahoslovén Hospóď Boh christijánov*

ot vika i do vika.Búdi ímja . . . ,

Sláva: i nýňi.

Búdi ímja . . .Ektenija o usopšich:

Páki i páki mírom Iióspodu pomolimsja . . . z Panachidy str. 35.

Kanón: Vodu p ro šé d ... z Parastasa, str. 9.Po 9-oj pisni Kanóna:Svjšč.: Vónm im ' Mir vsim! Premudrosť, von­

ní im!

Prokimen hl. 6. Blažén puť, v óňže íde- ši dnesj duše,* jáko uhotóvasja tebí místo upokoiénija.

Ko Korinťanom poslánija svjatáho apoštola Pávia čténije:

38

Brátije, ne vsjáka ploť, táže ploť: no ína ubo ploť čelovíkom, ína že ploť sko- tóm, ína že rýbam, ína že ptícam.* I ťi- lesá nebésnaja, i ťilesá zem nája: no ína úbo nebésnym sláva, i ína zemným.* ína sláva sólncu, i ína sláva luňí, i ína sláva zvizdám: zvizdá bo ot zvizdý ráznstvujet vo slávi.* Tákožde i voskresénije m ért- vvch:* síjeísja v tľínije, vostajét v netľí- n iji: S íjetsja ne v česť, vostajét v slávi: síjetsja v némošči, vostajét v síri:* Síjetsja fílo dušévnoje, vostajét ťílo duchóvnoje: jesť fílo dušévnoje, i jesť ťílo duchóvnoje.* Táko i písano jesť: byst pérvyj čelovík Adám v dušu žívu, posľídnij Adam v duch životvorjašč.

Jevanhelije ot Joana, zač. 21.Recé Ilospóď ko prišédšim k nemú Ju-

déjem: Áz jesm chľib živótnyj: hrjadýj ko mňi, ne ímať vzalkátisja: i vhujaj v mja, ne ímať vžaždátisja nikohdáže.* No ricli vam, jáko i víďiste mja, i ne vírujete. Vse, jéže dajét m ň i Otéc, ko m ň i priídet: i hrjadúščaho ko m ň i na izženú von.* Jáko snidóch s nebesé, ne da Ivorjú vôľu moju, no vôľu poslávšaho mja Otcá.* Se že jesť vôľa poslávšaho mja Otcá, da vse, jéže dadé mi, ne pohubľú ot neho, no voskrešú je v posľídnij deň.

Stichiiry „poslidnoho cilovanija“, hl. 8. Pod.: O preslávnaho čudese.

39

Smerť m ladéncem oslába:* žitéjskich bo zol nepričástni javíšasja,* i k pokoju pri- spíša,* i rádostiju nebésnoju v právedni- kov ňídrich rádujutsja,* i m ladénec svjatých božéstvennym likóm* nýňi svese- ľatsja.* i v írno likújut,* jáko ot tlín ija hrichoľúbnaho* čistý otidóša.

Sláva, hl. 6. Boľízň Adámu bysť dréva vkušénijem drévle vo Jedémi,* jehdá zmij jad izblevá.* Tim bo vníde smerť vseródnaja,* sňidájuščaja čelovíka.* No prišéd Vladýka, nizloží zmija,* i upokojé- nije nam darová.* K Nem ú úbo vozo- piím:* poščadí Spáse, i jáže p rijá l jesí,* so izbránnym i Tvoími upokoj.

I nýňi: Prem inénije skorbjáščich,* svo- boždénije nem oščstvújuščich súšči,* Bo- horódice Divo,* spasáj hrad i Túdi,* rá tu - jem ych míre,* oburevájem vch tišinó,* je ­diná predstáteľnice vírnych.

S.: Vo blazénnim u spén iji. . .(kropit trunu svjačenoju vodoju).

P o d o t o z i n a c v y n t a r — spivajetsja jak na pochoroňi starších. Jevanhelija ne čita- jutsja.

N a d h r o b o m :Kondak hl. 8 . So svja tým i upokoj .. . str. 20.S.: Hóspodu pomolimsja. L.: Hospodi,

pomiluj.Chraňáj mladéncy, Hóspodi, v nýňiš-

nem žitijí, v búduščem že víci uhotóvavyj im ánhelskaja svitoobráznaja mistá,

40

v níchže vodvorjájutsa právedných dúsi: Ty sam Vladýko Christé, dúšu rabá Tvo- jehó (rabý Tvojejá) mladénca (imja) prij­mi s mírom. Ty bo rekl jesí: ostávite ďíti prijtí ko mni, takových bo jesť cárstvo nebésnoje. Tebí bo podobájet vsjákaja slá­va, česť i poklonénije, so Otcém i Svjatým Duchom, nýňi i prísno, i vo viki vikóv. — Lik: Amíň.

Svjašč: posvjačuje i zapečatuje hrob, jak u starlich i Otpust.

P O C H O R O N D I T E J -V P A S C H A Ľ N Y J T Ý Ž D E ŇV c h o d a č i v d o m : Jehdá snizšel je s í . . .V d o m i: Jak na pochoroňi starMch v pas-

chatnyj týždeň, — liše Ektenija z poehoronu dite).

N a d v o r í , a b o v c h r a m i : Kanón Voskresenija, jak na pochoroňi starších.

P o d o r o z i : Jak na pochoroňi starších. Je- vanhelija ne čitajutsja.

N a d h r o b o m : Jak na zvyčajnomu po­choroňi ditej. Zamisť „Vičnaja pamjať“ — Christos voskrese.

P O C H O R O N D 1 T E J - OD N E D I Ľ I T O M I N O JI DO

V O Z N E S E N I J AVse jak na zvyčajnom pochoroňi ditej, liše

po „Blahosloven Boh naš“ — Christos voskrese i zamis( „Vičnaja pamjat“ — Christos voskrese.

Z m i s t — O b s a h

1. Panachida ...........................................32. P a r a s t a s ............................................................. 53. Parastas v paschaľnyj týždeň 124. Parastas — v ŕasi ot nediľi Tominoji

do Voznesenija . . . . . 125. P o c h o r o n ............................................................13ti. Pochoron v jjaschaľnyj týždeň 237. Pochoron — od nediľi Tominoji do

Voznesenija . . . . . . 34B. Pochoron e n t e j .................................. 35(i. Pochoron ditej — v paschaľnyj týždeň 4(1

10. Pochoron ditej — od nediľi Tominojido V o z n e s e n i j a .......................................... 40

Zamitka: V Irmosi „Vodu proSed“ v pisvi I, 7 i 8, z uvedených dvoch textov spivujetsja odiu

P A N A C H I D A p a r a s t a s POCHORON - POHREB

Vydal Spolok, sv. Vojtecha, Trnava, v CN Bru- tislava, 1069. Strán 42. Vytlaôlll Dukelské tla- ŕiatne, n. p.. PreSov. 2.45 AH. Cena Kôs ô —