Č eská republika je jednotným, demokratickým a právním státem s parlamentní formou vlády. Hlavou státu je prezident, který spolu s vládou představuje moc výkonnou. Zákonodárná moc

náleží dvoukomorovému Parlamentu, který je tvořen Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Česká republika je členským státem Evropské unie a NATO.

ho období Sněmovny, případně rezigna-cí nebo smrtí poslance. Každý poslanec má povinnost složit ústavou předepsaný slib, který zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlep-šího vědomí a svědomí.“

Součástí mandátu je také tzv. poslanecká imunita, kterou se rozumí vynětí člena Parlamentu ČR z vše-obecného sankčního režimu s cílem zajištění absolutní nezávislosti rozhodování zá-konodárného sboru. Ústava rozeznává dvě formy posla-necké imunity. První z nich je imunita vztahující se na projevy a hlasování na půdě Parlamentu. Za projevy uči-něné ve Sněmovně a Senátu nebo jejich orgánech nelze poslance trestně stíhat. Po-slanec podléhá v tomto smě-ru jen disciplinární pravo-moci své komory. Druhou formou imunity je obecná procesní exempce z trest-ního stíhání, kdy poslance nelze trestně stíhat bez sou-hlasu Sněmovny. Odepře-li Sněmovna souhlas, je trest-ní stíhání navždy vyloučeno.

Parlament v českém ústavním systému Ústavní systém České republiky vychází z principů parlamentní formy vlády. Do-minantní postavení parlamentu v ústavním systému, stejně jako parlamentní volba hlavy státu a politická závislost vlády na parlamentu umožňuje řadit Českou repub-

liku k modelu tzv. racionalizo-vaného parlamentarismu.Parlament můžeme defi no-vat jako orgán složený z re-prezentantů lidu, vzešlý ze všeobecných voleb a vybavený ústavodárnou i zákonodárnou pravomocí. Český parlament je tvořen dvěma komorami – Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Poslanecká sně-movna (jako tzv. první, nebo dolní komora) disponuje ně-kterými pravomocemi, které naopak nemá Senát. Vláda je odpovědna pouze Poslanecké sněmovně. Pouze Poslanecká sněmovna vyjadřuje důvěru

Vladislavský sál Pražského hradu – místo inaugurace prezidenta republiky

Česká republika – základní informace: Počet obyvatel: 10,3 mil.Rozloha: 78 866 km2

Hlavní město: Praha Počet krajů: 14

nebo nedůvěru vládě. Pouze poslanci mají možnost interpelovat členy vlády. Pouze Poslanecká sněmovna také kaž-doročně schvaluje státní rozpočet. Po-slanecká sněmovna rovněž může nad-poloviční většinou svých členů přehlasovat zamítavé nebo od-lišné stanovisko k projednáva-nému návrhu zákona. Naproti tomu Senát hraje mimořádně důležitou roli např. v okamži-ku, kdy je rozpuštěna Posla-necká sněmovna. V takovém případě Senát přijímá zákon-ná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžado-valy by přijetí zákona. Posla-necká sněmovna a Senát mají téměř stejné pravomoci při schvalování změn ústavy a při vyjadřování souhlasu s ratifi kací mezinárodních smluv. Obě

komory českého parlamentu také na své společné schůzi volí prezidenta repub-liky.

Sněmovní sál v Thunovském paláci – místo jednání dnešní Poslanecké sněmovny

Parlament České republiky

POSLANECKÁSNĚMOVNA

Vývoj ústavního systému České republiky1848 – vyhlášena první ústava na českém území 1861 – první volby do zemských sněmů podle kuriálního systému 1907 – zavedení všeobecného a rovného volebního práva pro volby do parlamentu 1918 – vznik Československé republiky 1920 – schválena ústava Československé republiky 1939 – vyhlášen Protektorát Čechy a Morava (okupace německými vojsky) 1948 – moc ve státě získává komunistická strana 1968 – Pražské jaro (intervence vojsk Varšavské smlouvy) 1989 – Sametová revoluce (konec komunistického režimu) 1993 – vznik samostatné České republiky

Mandát poslance Mandát poslance tvoří souhrn práv a povinností, kterými člen Poslanecké sněmovny disponuje. Poslanecký man-dát má charakter tzv. volného mandá-tu, čímž se rozumí, že poslanec je při hlasování vázán pouze svým vědomím a svědomím. Mandát vzniká okamži-kem zvolení a zaniká s koncem volební-

Parlament České republiky Poslanecká sněmovna Senát Počet členů 200 81Délka trvání mandátu 4 roky 6 let Volební systém poměrné zastoupení dvoukolový většinový (d’Hondtova metoda) Počet volebních obvodů 14 81pasivní volební právo občan starší 21 let občan starší 40 let

Prezidentrepubliky

VládaÚstavní

soud

Nejvyšší kontrolní úřad

Česká národní banka

Obecní zastupitelstva

Krajská zastupitelstva

Občané České republiky

Poslaneckásněmovna Senát

Parlament České republiky

Ústavní systém České republiky

4

1

2

3

1 – Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

2 – Senát Parlamentu České republiky3 – Úřad vlády České republiky4 – Pražský hrad: sídlo prezidenta

České republiky

Funkce Parlamentu Každý parlament v demokratickém státě, a tedy i v České republice, plní v ústavním systému čtyři podstatné funkce – zastupitelskou, legislativní, kontrolní a tzv. kreační.a) Zastupitelská (reprezenta-

tivní) funkce – parlament zprostředkovává vůli lidu, který je podle Ústavy zdro-jem veškeré státní moci. Nezbytnou součástí parla-mentního života je proto komunikace s veřejností a se zástupci skupin občanů, kte-ří reprezentují jejich opráv-něné zájmy.

b) Legislativní funkce – je ty-pickým projevem parlament-ní činnosti, kdy zákonodárný sbor prostřednictvím tvorby nejvýznamnějších právních norem vytváří rámec poli-tického rozhodování, a tím i fungování společnosti. V České republice schvaluje Parlament Ústavu a zákony.

c) Kontrolní funkce – spočí-vá v politické kontrole čin-nosti vlády a jí podřízených složek státní správy. Hlaso-vání Poslanecké sněmovny o důvěře či nedůvěře vlá-

dě proto patří k nejvýznamnějším momentům parlamentního života. Další formou parlamentní kontroly vlády jsou pravidelné ústní a písem-né interpelace, během nichž jednot-liví poslanci kladou ministrům otáz-ky, které souvisejí s výkone jejich

funkce. Členové vlády mají rovněž povinnost účastnit se jednání sně-movních orgánů. Poslanci mají také možnost zřídit vyšetřovací komise, které slouží k nezávislému prošetře-ní některých skutečností.

d) Kreační funkce – je typická přede-vším pro parlamentní formy vlády, v nichž parlament sehrává klíčo-vou roli v celém ústavním systému. Nejlépe je to vidět v případě volby prezidenta republiky na společné schůzi obou komor Parlamentu. Vedle toho Poslanecká sněmovna nebo Senát volí či navrhují vhod- né kandidáty pro výkon význam-ných funkcí (soudci Ústavního sou-du, ombudsman, členové Nejvyš-šího kontrolního úřadu a mnoho dalších) .

reprezentativní orgány součástí politic-kého systému habsburské monarchie na počátku šedesátých let 19. století. Ačkoliv bylo volební právo nerovné a bylo upřeno velké části společnosti, znamenala tato doba zrod moderní po-litické kultury, kdy se veřejnost sezna-

movala s volební agitací, bojem politic-kých stran či významnou rolí tisku při formování veřejného mínění.

Zákonodárný sbor po vzniku samostatné Československé republiky Tradiční zemský sněm zanikl spolu s rozpadem Rakouska – Uherska. Nově vzniklá Republika československá před-stavovala klasickou parlamentní demo-kracii. Na základě Ústavy z roku 1920 náležela zákonodárná moc Národnímu s h r o m á ž d ě n í , které tvořily dvě komory – Se-nát a Poslanecké sněmovna. Vol-by probíhaly na základě poměr-ného volebního systému. Vnitro-politická situace nově vzniklého státu byla i vzhledem k vysokému po-čtu stran složitá a vlády se často střída-ly. Přesto si první republika uchovala

demokratický cha-rakter až do roku 1938. Po odstoupení části území na zá-kladě mnichovské dohody (Národní shromáždění ji ne-odsouhlasilo) byl parlament zmoc-ňovacím zákonem z prosince 1938 vyřazen nadlouho z politického života.

Po okupaci Německem v břez-nu 1939 prezident Hácha Ná-rodní shromáždění formálně rozpustil. K jeho obnovení došlo po kon-ci druhé světové války. V říjnu 1945 se sešlo jednokomorové prozatímní Národní shromáž-dění, které legalizovalo do té doby vydané Dekrety prezi-denta republiky. V prvních po-válečných volbách roku 1946 měli občané zúženou možnost výběru. Kandidovat bylo umož-něno pouze nepravicovým stra-nám, které se podle dobových představ nezdiskreditovaly v předcházejícím období.

Parlament a komunistický režim V únoru 1948 definitivně pře-vzala moc v Československu Komunistická strana. Vláda byla po demisi demokratických ministrů doplněna o osoby navržené komunistic-kým předsedou vlády Klementem Got-twaldem. O několik dní později schváli-lo Národní shromáždění ve vyhrocené atmosféře programové prohlášení vlády.V průběhu 40 let vlády komunistické strany představoval parlament pouhou fasádu totalitního systému, když auto-maticky schvaloval zákony a vyjadřoval důvěru vládám Národní fronty. Nic na této skutečnosti neměnil ani zákon o vzniku československé federace, který pozměnil podobu parlamentu. Vzniklo dvoukomorové Federální shromáždění tvořené Sněmovnou lidu a Sněmovnou národů. Zastupitelské orgány na národ-

Volby do Poslanecké sněmovny Do obou komor Parlamentu České re-publiky se volí na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva tajným hlasováním. Hlavní principy parlamentních voleb jsou definovány Ústavou České republiky a zákonem č. 247/1995 Sb. Právo volit (tedy tzv. ak-tivní volební právo) má každý občan ČR

starší 18 let. Právo být volen do Posla-necké sněmovny má občan starší 21 let. Volby vyhlašuje prezident republiky. Hlasování probíhá ve stálých volebních okrscích. Volit do Poslanecké sněmovny lze také v zahraničí na českých zastupi-telských úřadech. Volič hlasuje osobně (zastoupení není možné) po prokázání totožnosti a státního občanství. Volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě. O kandidátech a politických stranách nesmějí být v jejím průběhu zveřejňovány nepravdivé údaje. Agita-ce je zcela zakázána v okolí volebních

„Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.“ čl. 2 Ústavy ČR

Volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a pří­mého volebního práva, podle zásad poměrného zastoupení. (čl. 18 Ústavy České republiky)

místností po dobu hlasování. Zákon rovněž zakazuje zveřejňovat jakýmkoliv způsobem výsledky předvolebních a vo-lebních průzkumů, a to po dobu tří dnů před zahájením hlasování až do jeho ukončení. Kandidující politické strany, hnutí a koalice mohou v případě voleb do Poslanecké sněmovny bezplatně vyu-žít pro svoji kampaň vysílací čas v Čes-kém rozhlase a v České televizi v celko-vém rozsahu 14 hodin, který se mezi ně rozděluje rovným dílem. Volební systém určuje způsob přidělo-vání mandátů v zastupitelském sboru. Ústava ČR stanoví, že volby do Posla-necké sněmovny se konají podle zásad tzv. poměrného zastoupení (na rozdíl od voleb do Senátu, které se konají podle zásad dvoukolového většinového systému). K zastoupení v Poslanecké sněmovně musí jednotlivé politické subjekty získat minimálně 5 % ode-vzdaných hlasů. V případě volebních koalic se tato uzavírací klausule násobí počtem členů koalice. Pro rozdělení mandátů tzv. d´Hondtův systém, kte-rý spočívá v dělení volebních výsledků

jednotlivých stran řadou čísel 1, 2, 3 až n. Mandáty jsou poté přiděleny vo-lebním stranám podle velikosti takto vzniklých podílů.

Rytmus Poslanecké sněmovnyAsi nejviditelnější aktivitou poslanců jsou plenární schůze Poslanecké sně-movny. Ty však netvoří jedinou náplň práce poslanců. Harmonogram jedná-ní sněmovny je rozdělen do pravidel-ného šestitýdenního cyklu. První dva týdny tohoto harmonogramu probíhá jednání výborů Poslanecké sněmovny. V rámci jednání výborů dochází k při-jímání nejdůležitějších rozhodnutí tý-kajících se návrhů zákonů. Třetí týden (tzv. poslanecký týden) je vyhrazen pro práci poslanců v jednotlivých volebních obvodech. Následující čtvrtý a pátý tý-den probíhá schůze Poslanecké sněmov-ny. Celý cyklus uzavírá šestý variabilní týden, v jehož rámci pokračuje schůze sněmovny v případě, kdy nejsou projed-nány všechny body programu.

Pražský hrad – Trůnní sál

Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjád­řené svobodným hlasováním. Čl. 6 Ústavy ČR

Hlasování v Poslanecké sněmovněHlasování je typickým nástrojem rozho-dovací procedury používaným ve všech parlamentech. Poslanecká sněmovna mů-že přijmout usnesení pouze v případě, že se jednání účastní nejméně jedna třetina všech poslanců. Tento minimální počet – tzv. kvórum – je tedy 67 poslanců. K přijetí usnesení Poslanecké sněmovny je zapotřebí souhlasu nadpoloviční větši-ny právě přítomných poslanců. Tato vět-šina je zpravidla označována jako prostá většina. V některých případech ovšem Ústava stanoví, že k přijetí usnesení je zapotřebí vyššího počtu poslanců. Jedná se o tzv. kvalifikovanou většinu. Kvalifi-kovaná většina vyžaduje souhlas alespoň tří pětin všech poslanců (tj. 120). Dosa-žení tohoto počtu je zapotřebí k přijetí ústavního zákona nebo k souhlasu s ra-tifikací takové smlouvy, kterou se mají přenést některé pravomoci na meziná-rodní organizaci nebo instituci. Dalším

typem je absolutní většina – tedy sou-hlas nadpoloviční většiny všech poslanců (tj. 101). Dosažení této „stojedničkové“ většiny je například zapotřebí v případě vyhlášení válečného stavu, k vyslovení nedůvěry vládě či při hlasování o návrhu zákona, který byl vrácen prezidentem re-publiky či Senátem. Jednací řád Poslanecké sněmovny roz-lišuje dva základní způsoby hlasování – veřejné a tajné. Za standardní způ-sob hlasování se považuje hlasování ve-řejné. Veřejnost, resp. voliči, tak mají možnost zjistit, jak poslanec v jednot-livých případech hlasoval. Nejčastěji se hlasuje prostřednictvím elektronického hlasovacího zařízení a zdvižením ruky. Výsledek takového hlasování je okamži-tě zaznamenán v informačním systému a uveřejněn na internetových stránkách Poslanecké sněmovny. Výjimečně se také hlasuje po jménech. Takový způ-sob hlasování se používá vždy při vyjad-řování důvěry a nedůvěry vládě.

Parlament a veřejnostParlament je suverénní vrcholný orgán výkonu veřejné moci a představuje hlav-ní symbol politické reprezentace. Jako volený orgán je tak prostředkem legiti-mizace celého ústavního systému. Z to-hoto důvodu je předpokladem k na-plňování jeho reprezentativní funkce budování trvalé vazby mezi zastupitel-ským sborem a veřejností.

Velký znak Československé republiky

1) František Palacký (1798–1876), vůdčí postava českého politického a veřejného života v 19.století

2) Karel Havlíček Borovský (1821–1856), politik a novinář s velkým vlivem na české veřejné mínění

3) František Ladislav Rieger 1818–1903), osobnost parlamentní politiky 19. století4) Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937), od r. 1918 prezident Československé republiky

1) 2) 3) 4)

v době, kdy centrální panovnická moc byla příliš slabá.Po začlenění českých zemí do habsbur-ské monarchie pravomoci zemského sněmu postupně slábly. Především se tak dělo v průběhu 18. století v ob-dobí stupňující se centralizace, kdy se moc soustředila do rukou panov-níka a centrálních rakouských úřadů.

Pohled do minulosti ParlamentuTradice zastupitelského sboru na úze-mí současné České republiky sahá hlu-boko do minulosti. Od 13. století se na zemském sněmu scházeli reprezentanti politického národa českého království – šlechta, církevní hodnostáři a v ome-zené míře i města. Obdobně byly for-

Zrcadlový sál v Kroměříži – místo jednání říšského sněmu 1848–1849

ní úrovni představovaly Česká národní rada a Slovenská národní rada.

Návrat k parlamentní formě vlády Sametová revoluce roku 1989 nasměro-vala Československo zpět k demokratic-ké vládě. V červnu 1990 se konaly prv-ní svobodné parlamentní volby. V roce 1992 se definitivně rozdělily představy o podobě koexistence Čechů a Slováků v jednom státě a Československá federa-ce zanikla. 1. ledna 1993 vznikla samo-statná Česká republika. Zákonodárnou moc představovala zprvu pouze Poslanec-ká sněmovna Parlamentu. V roce 1996 pak proběhly první volby do Senátu – druhé komory Parlamentu. Federální shromáždění

Portál č. p. 7 – Śternberský palác

Pečeť Zlatá bula

Rudolfinum – sídlo Poslanecké sněmovny v období první republiky

Pražský hrad

Poslanecká sněmovna

tram. 12, 20 22, 23

Senáttram. 12, 20, 18 22, 23

Vláda ČR

M

Jelení příkop

Nerudova

Tržiště

Mostecká

KampaKarlův most

Mánesův most

Klárov

Opyš

Malostranské nám.

Vojanovy sady

Valdštejnský palác a zahrada

sv. Vít

Sn

ěmo

vní

Thunovská

Valdštejnské nám.

Lete

nská

Metro Malostranská

Valdštejnská

Vlt

ava

Vydalo Oddělení komunikace a vzdělávání, 2OO8 • © Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentu ČRKresby ing. arch. Ondřej Šefců • Grafická úprava Vladimír Vyskočil ­ Koršach

Nejviditelnějším projevem účasti ve-řejnosti na parlamentních procedurách je přítomnost občanů na schůzích sně-movny, nebo na jednáních jejích orgá-nů, zejména výborů a komisí. Veřejnost má také možnost účastnit se prohlídek nebo odborných seminářů or-ganizovaných v průběhu celého roku Od-dělením komunikace a vzdělávání, které je součástí Parlamentního institutu.

movány i sněmy na Moravě a ve Slez-sku. Český zemský sněm však zaujal výsadní postavení. Ustavení zemských sněmů zrcadlilo politickou situaci, kdy stavy v čele se šlechtou posilovaly svou politickou moc. Sněm představoval tribunu, na které stavy artikulovaly své požadavky vůči králi a zároveň se sna-žili v omezené míře kontrolovat jeho vládu. Právě na panovníkových schop-nostech a zázemí jeho moci závisela momentální politická síla stavů. Takto se zvyšovala vážnost zemských sněmů

V symbolické rovině však sněm nadále představoval jednu z mála institucí při-pomínajících českou státnost.

Zrod moderního parlamentarismu v českých zemíchRevoluční rok 1848 s sebou do českých zemí přinesl politické svobody pro šir-ší část veřejnosti. Na českém území rozhodovali občané poprvé ve volbách o podobě složení zastupitelských orgá-nů – zemských sněmů a celorakouské-ho říšského sněmu. Trvale se pak staly

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, Sněmovní 4, 118 26 PRAHA 1Česká republika

Informační středisko Poslanecké sněmovny Parlamentu ČRMalostranské náměstí 6/18, PRAHA Otevřeno: Po–Pá 9.00–16.00 hod. Tel: (+420) 257 174 117 Fax:(+420) 257 172 307 E- mail: okv@psp.cz http://www.psp.cz

Kamenný portál budovy Sněmovní 1