30
DOKUMENTY

Pavel Žáček: Vlasovci německým pohledem. Anabáze 1. pěší ... · Transport divize z místa rozmístění ke skupině armád Visla [Heeresgruppe Weich-sel], kde mělo proběhnout

  • Upload
    others

  • View
    1

  • Download
    0

Embed Size (px)

Citation preview

  • DO

    KU

    ME

    NT

    Y

    Dokument_Zacek.indd 259Dokument_Zacek.indd 259 12.5.11 10:0512.5.11 10:05

  • Pavel Žáček

    260

    DO

    KU

    ME

    NT

    Yse

    curi

    tas

    imp

    erii

    260

    DO

    KU

    ME

    NT

    Y

    Jedním z nejdůležitějších dokumentů, který se vztahuje k činnosti 1. pěší divize Ozbrojených sil Výboru pro osvobození národů Ruska (KONR) – dle německé orga-nizace 600. pěší divize (rus.) – je zpráva velitele styčného velitelství mjr. Helmuta Schwenningera, přiděleného k tomuto zvláštního útvaru počátkem března 1945. Německý důstojník se tak stal aktivním účastníkem přesunu této divize zbytkem třetí říše, jejího neúspěšného nasazení na východní frontě i kontroverzního zásahu ve prospěch Pražského povstání.

    Jako přímý svědek rekonstruoval na základě svých deníkových záznamů nejenom události probíhající v rozmezí 6. března až 12. května 1945, ale komentoval také nacistickou politiku vůči ruským či ukrajinským dobrovolcům, působícím na straně třetí říše.

    I přes své specifi cké postavení, kdy mjr. Schwenninger zastupoval německou brannou moc u útvaru Ozbrojených sil (VS) KONR, prokázal schopnost pochopit nelehkou a tragickou situaci představitelů rozsáhlé vojenské antistalinské opozice, postupně vznikající v zázemí východní fronty od počátku německo-sovětského váleč-ného konfl iktu. Podal svědectví o překvapivé vnitřní integritě příslušníků 1. pěší divize VS KONR a jejich motivaci k boji proti stalinské Rudé armádě v posledních týdnech války. Zároveň zachytil ambivalentnost jejich vztahu k německému velení, symbolizovaného postoji vrchního velitele VS KONR genpor. Andreje Andrejeviče Vlasova a velitele 1. pěší divize genmjr. Sergeje Kuzmiče Buňačenka.

    Mjr. Schwenninger dává okrajově nahlédnout i do zákulisí rozhodovacího procesu německých pozemních sil v posledních týdnech války, včetně velitele skupiny armád Mitte generála-polního maršála Ferdinanda Schörnera, který protiněmecky oriento-vané divizi zdánlivě věnoval mnohem větší pozornost, než si objektivně zasluhovala.

    Snaha o záchranu příslušníků divize, uchování jejího vojenského potenciálu, a to i za cenu konfl iktu s německou brannou mocí i útvary Zbraní SS (Waffen-SS), která se posléze ukázala jako naivní a iluzorní, přivedla útvar až do Protektorátu Čechy a Morava a umožnila tak jeho vystoupení na straně českých povstalců. Tragická hero-ičnost nasazení vojáků 1. pěší divize VS KONR ve Velké Praze a jejím okolí ve dnech 6. až 8. května 1945 však nevedla k předpokládané záchraně divize, jejímu spojení s 3. ame-rickou armádou, případně k získání „azylu“ na československém území.

    H. Schwenninger zachytil – byť nepříliš přesně – i jednání s představiteli českého odboje 5. května 1945 v Suchomastech, k němuž se pochopitelně postavil z pohledu německého důstojníka. I přes nabídku převozu k německé hranici neopustil se svými lidmi divizi a posléze s ní od 8. května 1945 absolvoval ústup k demarkační linii.

    Vlasovci německým pohledemAnabáze 1. pěší divize Ozbrojených sil KONR na jaře 1945

    Dokument_Zacek.indd 260Dokument_Zacek.indd 260 12.5.11 10:0512.5.11 10:05

  • 1 Překlad zprávy z německého jazyka byl pořízen Petrou Köpplovou, závěr Lucií Včelákovou a jazykově i terminologicky upraven autorem edice z kopie „Bericht über die Ereignisse um die 600. Inf. Div. (russ.) in der Zeit vom 6. 3. – 14. 5. 45“ ze dne 4. 1. 1951, která se nachází in: Hoover Institution Archi-ves – Stanford University, Sbírka Stanislav A. Auský, box 2; originál je uložen in: Institut für Zeitgeschichte München, MS # 1307/54 (ZS-418/I).

    2 Ic – zpravodajský důstojník štábu.3 Výcvikový tábor Münsingen se nacházel ve Würtembersku, v branném obvodu V (Wehrkreis V). TES-

    SIN, Georg: Verbände und Truppen der deutschen Wehrmacht und Waffen-SS im Zweiten Weltkrieg 1939–1945, Bd. 11. Biblio Verlag, Osnabrück 1975, s. 260.

    4 Srov. HOFFMANN, Joachim: Die Geschichte der Wlassov-Armee. Verlag Rombach, Freiburg 1986, 2. dopl-něné vydání, s. 32–96; ČUJEV, Sergej: Vlasovcy – pasynki Treťjego Rejcha. Jauza – EKSMO, Moskva 2006, s. 352–367; KIRILL, Aleksandrov: Armija generala Vlasova 1944–1945. Jauza – EKSMO, Moskva 2006, s. 90–110. 261

    secu

    rita

    s im

    per

    iiD

    OK

    UM

    EN

    TY

    261

    Mohl tak popsat poslední hodiny 1. pěší divize VS KONR nedaleko Lnářů, nepo-chopení představitelů 3. americké armády, její rozpuštění, které ovšem nezabránilo zajištění převážné části antistalinských Rusů a Ukrajinců Rudou armádou. Pouze se štěstím se podařilo autorovi svědectví uniknout před sovětských zajetím.

    Editovaná zpráva přináší řadu podrobností a nových faktů vztahujících se ke konci druhé světové války v prostoru českých zemí, jež do určité míry problematizují některé dobové stereotypy. Její analýza a badatelské využití umožní zpřesnění či opra-vení chyb periodicky se opakujících v domácí i zahraniční odborné literatuře.

    ■ ■ ■

    Zpráva Helmuta Schwenningera o událostech okolo 600. pěší divize (ruské) v době od 6. března do 14. května 19451

    Předmluva

    Následující líčení se opírají o heslovité záznamy v kapesním diáři, které jsem sepsal v prvních dnech zajetí ve spolupráci se svým tehdejším Ic2, a které by proto měly odpo-vídat skutečnému průběhu. Všechny ostatní údaje pocházejí ze vzpomínek, a mohou proto v jednotlivostech a stejně tak v časových údajích podléhat omylům. Za správné vylíčení hlavních rysů událostí, tak jak jsem je vnímal, se přesto můžu zaručit.

    Ostatně dívám se na toto zpracování jako na pracovní předlohu pro hlavního autora, kterému tím bude dána příležitost poznat rozsah mých znalostí. Jsem připra-ven kdykoliv jednotlivé oddíly nebo určité události detailně rozpracovat.

    Úvod

    Líčení událostí začíná odchodem divize z výcvikového prostoru [Tr. Üb. Platz] Mün-singen 6. 3. [19]45.3

    Mám za to, že stav divize po skončení rozmístění, její složení, dělení a výzbroj jsou známé.4 Naproti tomu „spolehlivost“ divize vyžaduje zvláštní vysvětlení, protože tato

    Dokument_Zacek.indd 261Dokument_Zacek.indd 261 12.5.11 10:0512.5.11 10:05

  • Pavel Žáček

    262

    DO

    KU

    ME

    NT

    Yse

    curi

    tas

    imp

    erii

    otázka mi byla během mé činnosti velitele styčného velitelství [Führer des Verbin-dungskommandos] pokládána vždy jako nejdůležitější všemi zúčastněnými i nezú-častněnými úředními místy i osobami, se kterými jsem se setkal. Připadal jsem si při-tom jako potulný kazatel, jenž nese novou pravdu, která nejdříve vyžaduje odstranění předsudků a vysvětlení základů, potom však nalézá silný ohlas.

    K osvětlení této otázky bych se chtěl nejdříve zabývat vnitřním složením divize. Z jakých pohnutek sloužili Rusové v této divizi? Samozřejmě existují povolanější muži, kteří to mohou posoudit, na druhé straně jsou ale moje názory potvrzeny čet-nými rozmluvami s Rusy i po porážce – tedy bez jakéhokoliv nátlaku.

    Následující body mi připadají podstatné1) Každý z Rusů, se kterým jsem se během své činnosti a potom setkal, měl nějaký

    důvod nenávidět sovětský systém (odvlečení nebo odsouzení příslušníků rodiny, osobní krize způsobené denunciací, více či méně těžké zásahy systému a jeho přislu-hovačů do života jedince apod.). Všem se zdálo, že vytvoření nového státního systému na jiných základech je hodné úsilí, přičemž se samozřejmě představy o těchto zákla-dech zčásti od sebe značně lišily.

    2) Všem Rusům bylo společné to, že odmítali tehdejší německý státní systém a jeho postoj proti Rusku a Rusům. Neustále bylo poukazováno na: propagandu o „podli-dech“ [Die „Untermenschen“-Propaganda],5 počáteční katastrofální zacházení s rus-kými válečnými zajatci, pokus zavést proti Rusku „koloniální politiku“.6

    Vždy jsem měl přitom pocit, že propagandu o „podlidech“ pociťovali Rusové osobně jako tu zdaleka nejhorší.

    3) Naproti odmítání systému a jeho přisluhovačů (sem patřily podle Rusů hlavně SS7) stálo zřejmé oceňování Němců a toho, co dokázali, stejně jako bismarckovské tradice.

    4) V divizi vládla podle mého názoru skutečně dobrá disciplína, mužstvo poslou-chalo na slovo své důstojníky. Jestli to lze odvodit z přesvědčení nebo ze strachu před trestem, nejsem s to správně posoudit, přesto se víc přikláním k prvnímu.

    Pojetí a názory Rusů byly přirozeně o to jasnější, čím vyšší byl jejich stupeň inte-ligence, a samozřejmě méně jasné a více citové, čím primitivnější byly dispozice jed-notlivce.

    Tak tedy hodnotil důstojník události střízlivěji a měl reálnější postoj k věcem, zatímco mužstvo bylo z velké části ovlivněno resentimenty (zážitky z válečného zajetí, zprávy o týrání rodinných příslušníků v obsazeném Rusku). Tyto resentimenty hrály

    5 Srov. BUCHBENDER, Ortwin: Das tönende Erz. Deutsche Propaganda gegen die Rote Armee im 2. Weltkrieg. Seewald Verlag, Stuttgart 1978.

    6 Srov. DALLIN, Alexander: German Rule in Russia 1941–1945. A Study of Occupation Policies. Westview Press, Boulder 1981; TOLSTOJ, Nikolaj: Oběti Jalty. Nakladatelství Elka Press, Praha 1998, s. 31–35.

    7 K politice SS na východních dobytých územích, resp. vztahu k Rusům, srov. STEIN, Georgie H.: The Waffen SS. Hitler‘s Elite Gard at War 1939–1945. Cornell University Press, Ithaca – New York 1966, s. 119–136; REITLINGER, Gerald: The SS. Alibi of a Nation, 1922–1945. Da Capo Press, New York 1989, s. 200–202 a 387–391; HÖHNE, Heinz: Der Orden unter dem Totenkopf. Die Geschichte der SS. Weltbild Verlag, Augsburg 1992.

    Dokument_Zacek.indd 262Dokument_Zacek.indd 262 12.5.11 10:0512.5.11 10:05

  • Vlasovci německým pohledem

    263

    secu

    rita

    s im

    per

    iiD

    OK

    UM

    EN

    TY

    8 Velitelem 1. pěší divize VS KONR byl plk. – od 27. 3. 1945 genmjr. – Sergej Kuzmič Buňačenko (5. 10. 1902 – 1. 8. 1946); k jeho služební kariéře v RKKA a ROA viz ALEKSANDROV, K. M.: Ofi cerskij korpus armii general-lejtenanta A. A. Vlasova 1944–1945 gg. Izdatělstvo Russko-Baltijskij informacionnyj centr „BLIC“, Petrohrad 2001, s. 100–103.

    9 Úplné znění Manifestu Výboru pro osvobození národů Ruska in: Studentské listy, 1991, č. 10, s. 8; k jeho přípravě viz AUSKÝ, Stanislav A.: Vojska generála Vlasova v Čechách. Kniha o nepochopení a zradě. Vyšehrad, Praha 2005, s. 28–31 a 39–40 a k přijetí KROMIADI, K.: Za zemlju, za volju… Na puťjach russkoj osvobodi-tělnoj borby 1941–1947 gg. Izdatělstvo SBONR, San Francisko 1980, s. 187–192.

    10 Důležitým krokem se 28. 1. 1945 stalo Hitlerovo jmenování genpor. A. A. Vlasova vrchním velitelem ruské armády, kterým byly ozbrojené síly (Vooruženyje sily), podřízené Výboru pro osvobození náro-dů Ruska (VS KONR), vyčleněny z německé branné moci. Kriegstagebuch des Oberkomandos der Wehr-macht (Wehrmachtführungsstab) 1940–1945, Bd. 4-2. Bernhard & Grafe Verlag für Wehrwesen, Frankfurt nad Mohanem 1961, s. 1052 a 1431. Vůdce tak předal velení VS KONR genpor. A. A. Vlasovovi, který ještě téhož dne vydal v Münsingenu svůj rozkaz č. 1. Srov. HOFFMANN, Joachim: Die Geschichte der Wlassov-Armee, s. 164; AUSKÝ, Stanislav A.: Vojska generála Vlasova, s. 49 a 53; TOLSTOJ, Nikolaj: Oběti Jalty, s. 240.

    11 Dnes Luboraz. Rozkaz k přesunu 600. Inf.-Div. (russ.) na východní frontu byl vydán po 1. 3. 1945. Viz Kriegstagebuch des Oberkomandos der Wehrmacht, s. 1150.

    při výtržnostech (ze začátku se téměř nevyskytovaly, později se ale objevovaly častěji) a při událostech v Praze podstatnou roli.

    Divize tedy nikdy nebyla spolehlivá ve stejném smyslu jako divize německá, nikdy by nešla na smrt za nacionálněsocialistický režim. To mohli očekávat jen diletanti. Naproti tomu byla divize rozhodnuta a připravena bojovat proti Stalinovi a jeho systému, i kdyby přitom měla být prolita krev jejich spoluobčanů v nepřátelských řadách, pokud by existovala nějaká naděje na konečný úspěch. Tenkrát jsem udělal následující hrubé rozdělení příslušníků divize podle stupně jejich přesvědčení:

    20 % přesvědčeni,60 % oportunisté,20 % protivníci a přeběhlíci.

    To se také v podstatě potvrdilo při rozpuštění divize po zajetí Američany.V této souvislosti hrají roli ještě předpoklady, za kterých byla divize vytvořena

    – v každém případě v očích Rusů argument, který ruský velitel divize8 opakovaně kladl na misku vah. Myslím tím „Pražský manifest“9, ze kterého vyplývá, že vedle řady dalších bodů, jako např. rovnoprávnost (partnerství), bylo plánováno vytvoření více ruských divizí, které měly být nasazeny pod ruským velením na východní frontě.10 Přitom rozhodující úkol připadl 600. pěší divizi, která měla podat důkaz o bojové vůli a „spolehlivosti“ takových svazů bojovým nasazením na východní frontě. Velitel divize proto nikdy neoznačoval svou divizi za 600. pěší divizi (ruskou) [600. Inf. Div. (russ.)], což bylo považováno za hrubou diplomatickou chybu Němců, ale vždy jako 1. ruskou divizi.

    I. část (6. 3. – 26. 3. [19]45) Pochod na bojiště

    Transport divize z místa rozmístění ke skupině armád Visla [Heeresgruppe Weich-sel], kde mělo proběhnout nasazení, se konal až do Norimberka pěšky a odtud vla-kem do výcvikového prostoru [Truppenübungsplatz] Lieberose.11

    Dokument_Zacek.indd 263Dokument_Zacek.indd 263 12.5.11 10:0512.5.11 10:05

  • Pavel Žáček

    264

    DO

    KU

    ME

    NT

    Yse

    curi

    tas

    imp

    erii

    6. 3. odtáhla plně a dobře vyzbrojená divize s prvními částmi. Štáb divize [Div. Stab] a německé styčné velitelství [das deutsche Verbindungskommando]12, které bylo pro svoje úkoly dobře vybaveno personálně i materiálně, zůstaly ještě v táboře, aby se 11. 3. přemístily do Günzburgu.

    Pochod proběhl z vojenského pohledu zcela normálně. Oddíly ušly každý den mezi 25 a 40 km. Po 4–6 dnech přesunu byl 1–2 dny odpočinku. Disciplína na sil-nicích byla dostačující, byly dodrženy předepsané pochodové trasy, pochodové cíle byly splněny podle plánu. Ztráty se udržely na nízké hranici. Přirozeně bylo těžké pro DVK zjistit ve všech jednotlivostech skutečný stav věci, i když byl velitel styč-ného velitelství [Führer des Verb. Kdos.] vždy přizván k ofi ciálnímu vydávání rozkazů a kromě toho vždy byla možnost bezprostředního spojení s důstojníky a mužstvem jednotlivých oddílů [der einzelnen Truppenteile]. Vedle ofi ciálního vydávání rozkazů přece existovaly i neofi ciální rozhovory a nařízení a při těch vznikalo lehce podezření z překročení pravomocí. Nezapomínejme, že tato výtka nebyla nikdy vznesena, mezi štábem divize a DVK vládla vždy dobrá shoda, k tomu ale bylo z obou stran zapotřebí porozumění a pozornosti.

    I když pěší přesun proběhl z vojenského pohledu bez potíží a úspěšně, přesto se na druhé straně vyskytly potíže, které se musí připsat politickému obsahu celé akce. Zatímco divize byla do té doby ubytována v táboře a byla pod přísným dohledem, teď se muselo požadovat ubytování u obyvatelstva. Ruští vojáci přicházeli čím dál více a pod méně přísným dohledem než dříve do bezprostředního styku s němec-kým civilním obyvatelstvem. Vzhledem k postoji hlavně ruského mužstva, vylíčenému na počátku, to nebyl zrovna bezpečný experiment. Že se podařil, jak dokázal tento pochod, se musí na jedné straně připsat rozumnému postoji německého obyvatelstva, které bylo na žádost DVK u stranických úřadů [bei den deutschen Parteibehörden] informováno o zvláštnostech této akce, na druhé straně – podle mého názoru pře-vážně – vhodnému působení důstojníků na jejich vojáky. Samozřejmě došlo tu a tam k výtržnostem, ale podle toho, co jsem se dozvěděl z německých míst, nepřekročily nijak podstatně míru obvyklou u německých vojáků. Na Rusy také psychologicky zapůsobilo velmi dobré a vstřícné chování obyvatelstva. Byli oceňováni jako lidé, a ne jako „podlidé“. To vytvořilo u Rusů bezpochyby respekt k německým obyvatelům a o to víc se prohloubilo odmítání „strany“13, která vytvořila tuto propagandu.

    Další okolnost, která rovněž souvisela s politickou stránkou akce, mi tenkrát způ-sobila mnohé potíže. Divize se ukázala jako přitažlivé pole pro mnohé dělníky obou pohlaví z Východu [Ostarbeiter], kteří byli umístěni na území, kudy divize pocho-dovala. Nikdy jsem nemohl zjistit přesná čísla přírůstků, které divize získala mezi ostarbeitry, pomocným personálem [Hilfswilligen] a v ojedinělých případech ze zaja-teckých táborů. Šla ale určitě do stovek. Zároveň byly samozřejmě do divize vnášeny z pracovních táborů [Ostarbeiterlager] atd. domnělé i skutečné nedostatky všeho druhu. Takové věci mi velitel divize často předkládal jako důkaz toho, že vůle k oprav-dovému provedení „Pražského manifestu“ zde již nadále nemůže být. Vzpomínám si

    12 V rukopise je velitelství nadále označováno jako DVK; při přípravě edice jsem se držel této verze. 13 Míněna NSDAP.

    Dokument_Zacek.indd 264Dokument_Zacek.indd 264 12.5.11 10:0512.5.11 10:05

  • Vlasovci německým pohledem

    265

    secu

    rita

    s im

    per

    iiD

    OK

    UM

    EN

    TY

    14 Z francouzského Quel tableau! – Jaký to obraz!15 Náčelníkem štábu 1. pěší divize VS KONR byl od konce listopadu 1944 do 12. 5. 1945 pplk. Nikolaj

    Petrovič Nikolajev (1911 – 11. 12. 1945). K jeho službě v RKKA a ROA srov. ALEKSANDROV, K. M.: Ofi cerskij korpus armii general-lejtenanta A. A. Vlasova 1944–1945 gg., s. 220–223.

    16 I. G. – Infanteriegeschütze, doprovodná děla pěchoty.

    ještě na scénu, při které Buňačenko využil takového případu skutečně ruským způ-sobem, aby stoupl v očích svých kamarádů (se kterými se počítalo na vytvoření dal-ších divizí) z Münsingenu, kteří ho během pochodu navštívili. Zjistil jsem, že někteří důstojníci z Münsingenu přijeli k Buňačenkovi na krátkou návštěvu, a šel jsem tam, abych je pozdravil. Po chvíli, kdy se mluvilo o obecných věcech, mi B. řekl:

    „A nyní vám musím vyprávět ještě jednu pohádku, německou pohádku. – Byla jednou jedna Ukrajinka, která byla přivedena do Německa, protože tam potřebo-vali dělnice. Přišla do jedné továrny a pracovala tam věrně a řádně. Ale protože byla v Německu cizí, neznala všechny předpisy, které pro ni a jí podobné byly vydány, a udělala něco, co sice směla udělat doma, ale ne tady. Proto musela na policii. Poli-cista přijel a zatkl ji. A protože to bylo k policejní stanici daleko, vzal si s sebou svoje kolo. Na kole mohl jet ale jenom jeden, a to byl samozřejmě policista. Ale aby se mu Ukrajinka neztratila, uvázal jí šňůru kolem krku a šňůru vzal do ruky. Potom se posa-dil na kolo a odjel a Ukrajinku vláčel za sebou.“ Poslední věty byl pronášeny se stou-pajícím rozhořčením a vyvrcholily výkřikem: „A tato pohádka není žádná pohádka, ale pravda a stala se dnes v …“ ( a vyslovil jméno nedaleko ležící obce). Samozřejmě nastalo všeobecné pozdvižení. Na moji námitku, že přece znám německé poměry a považuji to za vyloučené, Buňačenko odvětil: „Sám jsem to viděl.“ – Tableau!14

    Tenkrát jsem znal Rusy jen všeobecně a Buňačenka ještě ne dost dobře, abych věděl, že se u něho smyšlenky a pravda lehce smíchají. Mně ta šňůra kolem krku působila mimořádné starosti a ihned jsem zahájil vyšetřování. Krajský vedoucí [Kreis-leiter], kterého jsem vyhledal a uvedl do souvislostí, mi přislíbil důkladné vyšetřování a rovněž přísné pokárání viníka. Abych to zkrátil, vše souhlasilo, až na tu příhodu se šňůrou kolem krku. Když jsem poté vyčítal Ia divize, podplukovníkovi Nikolajevovi15, že velitel divize tvrdil něco, co nebyla pravda, řekl: „Co chcete, konečně šňůra je v této záležitosti vedlejší!“ A musím dodat, že z jeho hlediska měl pravdu. Odvedení policis-tou na kole, vedle kterého musí člověk běžet, nepřispívá ke zvýšení lidské důstojnosti.

    Nehledě na tuto a podobné události, dosáhla divize podle plánu přes Donauwörth, Weissenburg (15. 3.) prostoru severozápadně od Norimberka. Štáb divize a DVK se ubytoval v Herzogenaurauchu.

    Mezitím byl DVK převzat příkaz k železničnímu transportu. Transportní pod-klady však narazily (rozdělení jednotek na různé vlaky podle dopravně technických hledisek) v divizi na značné neporozumění. Nebylo jednoduché Rusům vysvětlit, proč například polovina 13. (I. G.)16 roty by měla být vypravena spolu s 10. a 11. rotou. Jak je známo, v Rusku je vyšší jak počet os ve vlaku, tak úložná plocha jednotlivých vagonů, takže je tam obecně možné naložit celé jednotky, nebo dokonce části voj-ska. Tyto potíže byly ale společně překonány, a tak 20. 3. začalo, jak bylo plánováno, nakládání divize. I když jsem se někdy potil strachy, jestli plánované jednotky pro tu

    Dokument_Zacek.indd 265Dokument_Zacek.indd 265 12.5.11 10:0512.5.11 10:05

  • Pavel Žáček

    266

    DO

    KU

    ME

    NT

    Yse

    curi

    tas

    imp

    erii

    danou dobu dorazí včas, a i když železniční úředníci zvyklí na německou přesnost a čistotu nebyli vždy spokojeni s provedením nakládky a upevněním vozidel, přesto odjely všechny vlaky podle plánu. Zatímco 22. 3. byly první části divize vykládány ve vojenském prostoru Lieberose, odjížděly 24. 3. poslední vlaky z prostoru Norimberka a 26. 3. přijely do vojenského prostoru poslední části divize. Ruský velitel divize, který s ohledem na tehdejší téměř nepřetržité nálety značně pochyboval o přesunu divize po železnici, byl tímto výkonem německé železniční přepravy nadšen a udělalo to na něj silný dojem.

    II. část (27. 3. – 13. 4. [19]45)

    Přeprava a bojové nasazení divizePrvní dny po příjezdu do výcvikového prostoru byly věnovány prohlídce lidí a mate-riálu. Pak následoval další výcvik jednotek a částí vojska s ohledem na nadcházející bojové nasazení. Že budou jednotky nasazeny odtud, bylo jasné předem. Akce měla být provedena pod vedením tehdejší skupiny armád Visla, protože toto uskupení podléhalo říšskému vůdci Himmlerovi.17 Dalo se od něj očekávat velké porozumění pro problémy divize.18

    Dnes už nevím, kdy přesně došlo k zařazení pod tuto skupinu armád, na základě svých poznámek se ale mohu domnívat, že to bylo teprve začátkem dubna, protože v mých poznámkách je jako den návštěvy u 9. armády a skupiny armád Visla vyznačen 4. duben.19 Ať to bylo jakkoli, v každém případě jsem se v tento den hlásil u 9. armády a následně u skupiny armád. Musím zpětně prohlásit, že obě služebny [Dienststel-len], především ale 9. armáda, celou akci příkladně podporovaly, a navíc na obou místech panovalo vysloveně porozumění pro zvláštnosti tohoto případu. Tomuto přístupu odpovídaly i důsledky zacházení s divizí. Příznivé výsledky otevřenosti rus-kého velení divize vůči německým nařízením a přáním byly vedeny stálou snahou zachovat i z jejich strany předpoklady pro trvání dobré spolupráce. Už samo o sobě

    17 Říšský vůdce SS, velitel Waffen-SS, ministr vnitra a velitel Záložní armády Heinrich Himmler (7. 10. 1900 – 23. 5. 1945) velel skupině armád Visla (Heeresgruppe Weichsel) od 21. (24.) 1. 1945 do 20. 3. 1945; skupině armád podléhaly 3. tanková armáda (velitel gen. Hasso von Manteuffel) a 9. armá-da (velitel gen. Theodor Busse). PADFIELD, Peter: Himmler. Reichsführer SS. Votobia, Olomouc 1996, s. 529–541; HAMŠÍK, Dušan: Druhý muž Třetí říše. Mladá fronta, Praha 1986, s. 339–344; TESSIN, Georg: Verbände und Truppen der deutschen Wehrmacht und Waffen-SS, Bd 1. Osnabrück 1977, s. 468.

    18 Schůzka říšského vůdce SS a velitele Záložní armády H. Himmlera s gen. A. A. Vlasovem, která pro-běhla 16. 9. 1944, iniciovala po několika letech odmítání vytvoření samostatné Ruské osvobozenecké armády, konkrétně tří pěších divizí. Srov. THORWALD, Jürgen: The Illusion. Soviet Soldiers in Hitler’s Armies. Helen and Kurt Wolff Book, New York 1975, s. 211–220; STEENBERG, Sven: Vlasov. Alfred A. Knopf, New York 1970, s. 143–148; DALLIN, Alexander: German Rule, s. 617–619; PADFIELD, Peter: Himmler, s. 509–510; TOLSTOJ, Nikolaj: Oběti Jalty, s. 240–246. Změnu postoje nacistického vedení potvrzuje i deníkový záznam J. Goebbelse z 28. 3. 1945. In: TREVOR-ROPER, Hugh (ed.): Final Entries 1945. The Diaries of Joseph Goebbels. Avon Books, New York 1978, s. 9–11.

    19 Podle S. Auského byla 1. pěší divize VS KONR podřízena 9. armádě od 27. 3. 1945. AUSKÝ, Stanislav A.: Vojska generála Vlasova, s. 76. K organizační struktuře skupiny armád Visla, včetně 600. pěší divize (ruská) z počátku dubna 1945 viz TIEKE, Wilhelm: Das Ende zwischen Oder und Elbe. Der Kampf um Berlin 1945. Motorbuch Verlag, Stuttgart 1994, s. 43–46.

    Dokument_Zacek.indd 266Dokument_Zacek.indd 266 12.5.11 10:0512.5.11 10:05

  • Vlasovci německým pohledem

    267

    secu

    rita

    s im

    per

    iiD

    OK

    UM

    EN

    TY

    20 Gen. pěchoty Theodor Busse (15. 12. 1897 – 21. 10. 1986) byl velitelem 9. armády od 20. 1. 1945 do 2. 5. 1945.

    21 Genplk. Gotthard Heinrici (25. 12. 1886 – 13. 12. 1971) převzal 21. března 1945 (fakticky o den poz-ději) velení skupiny armád Visla; 28. dubna 1945 byl nahrazen gen. Kurtem von Tippelskirchem.

    22 Genpor. Andrej Andrejevič Vlasov (1. 9. 1900 – 2. 8. 1946) byl od 28. 1. 1945 do svého zajetí 12. 5. 1945 vrchním velitelem VS KONR. K jeho životu, službě v RKKA i ROA srov. např. STEENBERG, Sven: Vla-sov; FRÖHLICH, Sergej: General Wlassow. Russen und Deutsche zwischen Hitler und Stalin. Markus Verlag, Kolín nad Rýnem 1987; ANDREYEV, Catherine: Vlasov and the Russian Liberation Movement. Soviet reality and émigré theories. Soviet and East European Studies 51. Cambridge University Press, Cambridge – New York – Melbourne 1989; KONJAJEV Nikolaj: Vlasov. Dva lica generala. VEČE, Moskva 2003.

    23 Od 3. března, resp. 21. března 1945 byl až do 21. dubna 1945 náčelníkem štábu skupiny armád „Visla“ genpor. Eberhard Kinzel (18. 10. 1907 – 23. 5. 1945).

    24 SS-Oberguppenführer a generál Waffen SS Gottlob Berger (16. 7. 1896 – 15. 1. 1975) byl do 8. 5. 1945 vedoucím Hlavního úřadu SS (SS-Hauptamt), osobním Himmlerovým zástupcem na Ministerstvu východních území (Persönlicher Vertreter Himmlers im Ostministeriums), vedoucím oddělení OKW pro válečné zajatce (Chef des Kriegsgefangenenwesens/OKW) a náčelníkem štábu Volkssturmu (Stabs-führer des Deutschen Volksturmes).

    formální uznání „statutu spojence“ [„Verbündeten-Status“] ruské divize, které bylo např. vyjádřeno v rozhovorech mezi vrchním velitelem 9. armády20 a Buňačenkem, vzbudilo v posledně jmenovaném mnohem silnější pocit povinnosti a závazku, než by kdy mohlo být dosaženo čistě jen plněním rozkazů, podle chápaní podřízeného vztahu z německé strany.

    Při mé návštěvě u skupiny armád, jejímž vedením byl tehdy v Himmlerově nepří-tomnosti pověřen generálplukovník Heinrici21, mi byla samozřejmě položena otázka týkající se bojové síly a spolehlivosti divize. Po popisu situace a poměrů u divize a vylí-čení možností, které podle našeho názoru vyplynuly z Vlasovovy akce [der Wlassow-Aktion]22, jsem v závěru konstatoval, že s bezpodmínečnou bojovou hodnotou divize můžeme počítat tak dlouho, dokud bude existovat možnost splnění jejích cílů (tedy boje proti sovětskému systému s vyhlídkou na konečný úspěch). Podstatný před-poklad pro zajištění úspěchu spatřovala divize v rychlém vytvoření dalších ruských divizí, jak také bylo plánováno. Zdůraznil jsem, že divize sama (tzn. bez zapojení do většího „Vlasovova svazu“ [im größeren „Wlassow-Verband“]) není podle mého názoru v bezvýchodné celkové situaci připravena k nekompromisnímu boji až do hoř-kého konce. Zdálo se, že toto tvrzení bylo pro generálplukovníka Heinriciho natolik významné, že se po poradě s náčelníkem svého štábu generálem Kinzelem23 rozhodl, že tento názor nechá přednést přímo Himmlerovi. Tím jsem byl podle tehdejších zvyklostí pověřen já.

    Himmler sám ale nebyl k zastižení, takže jsem musel zprávu přednést příslušnému referentovi, Obergruppenführerovi Bergerovi.24 Nejdříve mě přijal hrubě, protože se domníval, že tím chci „Vlasovovu akci“ poškodit. Když pak ale zjistil, že jsem nao-pak zcela přesvědčen o politických a vojenských možnostech Ruské osvobozenecké armády [russ. Befreiungsarmee], vyřešil problém zkrátka. Vysvětlil mi, že mnou uve-dené důvody pro případné selhání nikdy nenastanou, takže divize nemůže selhat. Tím byla záležitost vyřízena a už se o ní později nemluvilo.

    V 9. armádě probíhaly důkladné přípravy k nasazení divize. Nejdříve měl být určen úkol a místo nasazení. Záleželo na tom, aby byl nalezen takový úkol, pro nějž by bylo

    Dokument_Zacek.indd 267Dokument_Zacek.indd 267 12.5.11 10:0512.5.11 10:05

  • Pavel Žáček

    268

    DO

    KU

    ME

    NT

    Yse

    curi

    tas

    imp

    erii

    pravděpodobné řešení, jehož splnění by však zároveň znamenalo úspěch, který se dal propagandisticky využít. To bylo při tehdejší celkové situaci velmi obtížné (nástup Sovětů k závěrečnému útoku za Odru).25 Po zralé úvaze bylo vybráno odstranění sovětského předmostí jižně od Frankfurtu nad Odrou – „Erlenhof“. Tam se Sověti, pokud si vzpomínám, usadili s jedním nebo dvěma pluky na západním břehu Odry a zřídili silně opevněné stanoviště. Jak jsem se později dozvěděl, už v polovině nebo na konci března se pokusili zničit předmostí nasazením dvou tzv. Fahnenjunker--Regimente26, který se ale nezdařil. Bližší údaje o síle, způsobu provedení, dosažených dílčích úspěších atd. jsem už ale nemohl zjistit.27

    Divize měla zajištěnu nejlepší možnou podporu, jakou jí armáda byla schopna poskytnout. Tento slib byl také následně dodržen. Porady, zásobování a dělostřelecká podpora z německých služebních míst byly velmi dobré. To, že odpadla právě přislí-bená podpora ze vzduchu za nasazení stuk [einen Stuka-Einsatz], nebylo při tehdejší celkové situaci překvapením. Mezi vrchním velitelem 9. armády a ruským velitelem divize proběhlo několik porad o úkolech a jejich plánovaném provedení. Bylo pozo-ruhodné, že tlumočník vyslaný DVK při rozhovorech zjistil téměř legrační shodu názorů v taktické oblasti. Bylo to prý tak, že jak německý, tak ruský generál opako-vaně předjímali myšlenkové pochody toho druhého, zatímco on byl ještě zaměstnán formulací pro něj velmi obtížného překladu. Později jsem i já mohl opakovaně zjistit v rozhovorech s Buňačenkem a jeho Ia Nikolajevem, že oba disponovali solidními vojenskými vědomostmi, a Buňačenko byl zřejmě vysloveně nadaný pro vedení útvarů [Truppenführung].

    Ve dnech příprav dorazil k oběma divizím na jeden nebo dva dny generál Vlasov28, aby se osobně přesvědčil o přípravách.

    Čas pro provedení útoku byl stanoven na 13. 4. Divize podle toho odtáhla do pro-storu východně od Beeskowa.29 Odtud probíhaly nutné místní průzkumy a jednot-livé fáze plánování útoku. Měly být za sebou nasazeny dva pluky pěchoty o třech praporech [2 Inf. Regimenter mit 3 Bataillonen], posílené částmi ženijního praporu [Teile des Pioneer-Bataillons] a průzkumným oddílem [der Aufkl. Abt.] (který měl k dispozici 10 T 34) k útoku na severní a jižní křídlo předmostí. Útok měl být pod-pořen veškerým dělostřelectvem divize. Navíc, jak už jsem zmínil, se mělo do pod-pory zapojit dělostřelectvo 9. armády, nacházející se v prostoru předmostí. Začátek

    25 Srov. TIEKE, Wilhelm: Das Ende zwischen Oder und Elbe, s. 16–91.26 Šlo o Fahnenjunker-Regiment č. 1233 z kadetní důstojnické školy pěchoty (Fahnenjunkerschule der

    Infanterie) III. v Postupimi. AUSKÝ, Stanislav A.: Vojska generála Vlasova, s. 74; TESSIN, Georg: Verbände und Truppen der deutschen Wehrmacht und Waffen-SS, Bd. 1, s. 100.

    27 K situaci okolo předmostí „Erlenhof“ srov. NOTZ von, Friedrich-Wilhelm: Einbringen von Gefange-nen aus Flus-Brückenköpfen. In: Truppenpraxis, 1959, č. 2, s. 108–112; Hoover Institution Archives – Stan-ford University, Sbírka Stanislav A. Auský, box 2. Dopisy plk. v. v. Notze z 3. 3. a 3. 6. 1977.

    28 Podle S. Auského gen. A. A. Vlasov přijel k 1. pěší divizi VS KONR 9. 4. 1945 a odjel 12. 4. 1945. AUS-KÝ, Stanislav A.: Vojska generála Vlasova, s. 77.

    29 Beeskow u Friedlandu. TIEKE, Wilhelm: Das Ende zwischen Oder und Elbe, s. 46. Podřízenost 600. pěší divize (rus.) 9. armádě v rámci skupiny armád Visla k 12. 4. 1945 je zachycena in KEILIG, Wolf: Das deutsche Heer 1939–1945. Gliederung. Einsatz. Stellenbesetzung. Verlag Hans-Henning Podzim, Bad Nau-heim 1956, s. 31/9. Kriegsgliederung vom 12. 4. 1945 Heeresgruppe Weichsel.

    Dokument_Zacek.indd 268Dokument_Zacek.indd 268 12.5.11 10:0512.5.11 10:05

  • Vlasovci německým pohledem

    269

    secu

    rita

    s im

    per

    iiD

    OK

    UM

    EN

    TY

    útoku byl stanoven na brzké ráno po krátké střelbě. Dělostřelecká palba pak měla být v 10 krocích posunuta dopředu s postupem útoku na odpovídající signální znamení bojujícího oddílu, až ke konečnému rozvrácení předmostí. Uvažovalo se o podpoře stukami, zůstala ale nejistá.

    Vše bylo dobře připraveno. Oddíly potřebné pro útok zaujaly pozice podle plánu. V noci z 12. na 13. dubna zaujal štáb divize s DKV bojové postavení na výšině, ze které bylo předmostí viditelné. U všech vládlo napjaté očekávání. Zřetelně si vzpomínám, že jsem měl pocit, že na výsledku tohoto střetu závisí úspěch celé Vlasovovy akce a že zde tedy zároveň bude rozhodnuta pro Německo podstatná otázka. Z dnešního pohledu to bylo přehnané, jako v tolika případech, protože podstatné rozhodnutí nespočívalo přece v úspěchu, jehož mělo být dosaženo, ale ve skutečnosti, že zde bojovali ruští vojáci pod ruským velením proti ruským vojákům pod sovětským velením. To ale předbíhám.

    Přesně ve stanovenou dobu začalo ostřelování a zpočátku se zdálo, že vše pro-bíhá podle plánu. Po palbě měl následovat průlom. Po nějaké době skutečně vzlétly světlice, které byly znamením pro další část palby. Za zdánlivě řádného průběhu, na severu pomaleji než na jihu, následoval ještě dvakrát požadavek na předsunutí palby. Pak se ale ukázalo, že útočné oddíly přece jen neudržely krok s palbou dělostřelectva. Jak na severu, tak na jihu se sice podařilo dosáhnout omezeného průlomu, zmoc-nili jsme se také několika hnízd odporu ve vybudovaných bunkrech, pak se ale útok zastavil, především na silných drátěných zátarasech. Před nimi mě varovali už veli-telé praporů, kteří toto místo znali. Dnes již nejsem schopen uvést dosažené cíle30, a především počty obětí. Ztráty snad ale ještě zůstaly v některých válečných denících u generála dobrovolnických svazů [beim General der Freiwilligen Verbände]31. Ještě si ale vzpomínám, že se mi počty vzhledem k délce střetu (asi 3 hodiny) a k síle částí útvarů nasazených v přední linii nezdály nepodstatné.

    Tehdejší úvahy o možných důvodech nezdaru tohoto útoku a o chybách, kterých jsme se snad dopustili, však nemohly potlačit pocit: divize selhala, velká šance je pryč. Rozhodl jsem se, že po vyřízení nejnaléhavějších povinností na místě pojedu ke gene-rálu dobrovolnických sborů, který nebyl daleko, a podám mu krátkou zprávu. Zde bylo mé hlášení ovšem přijato podstatně klidněji a hodnoceno z jiného hlediska. Byly to úvahy z pohledu, který jsem již tehdy přijal a který se mi zdá správný i dnes:

    1) Je těžké rozhodnout, zda byl úkol, před který byla divize postavena, i s poskytnu-tou podporou, skutečně (tzn. např. pro německou divizi) proveditelný. (Viz nezdařený útok 2–3 týdny předtím.) V případě tohoto předmostí se konečně jednalo o cenný výchozí bod Sovětů pro bezprostředně plánovanou ofenzivu, který byl určitě vybudo-ván všemi prostředky a byl odpovídajícím způsobem bráněn.

    2) I kdyby byl nezdar způsoben chybějící souhrou a ještě nedostatečným výcvikem ruské divize, nebyla to chyba nebo nedostatek, jenž by dokazoval chybnost cesty, kte-

    30 K tomu HOFFMANN, Joachim: Die Geschichte der Wlassov-Armee, s. 188–192.31 Generálem dobrovolnických svazů (General d. freiw. Verbände) u vrchního velitelství pozemního voj-

    ska (Oberkommando des Heeres – OKH) byl od 1. 1. 1944 resp. 25. 11. 1944 do 4. 5. 1945 gen. jezdec-tva Ernst Köstring (20. 6. 1876 – 20. 11. 1953).

    Dokument_Zacek.indd 269Dokument_Zacek.indd 269 12.5.11 10:0512.5.11 10:05

  • Pavel Žáček

    270

    DO

    KU

    ME

    NT

    Yse

    curi

    tas

    imp

    erii

    rou jsme nastoupili Vlasovovou akcí. Takové chyby mohly být napraveny, nedostatky odstraněny.

    3) Bylo jasné: Zde podali ruští vojáci pod ruským velením důkaz, že jsou ochotni pod velením svých důstojníků proti sovětskému systému vážně bojovat, i když přitom museli prolévat krev vlastních krajanů v řadách protivníka.

    Vezmeme-li také v úvahu tehdy již jasnou bezvýchodnost celkové situace, která sice asi nebyla natolik známa ruským vojákům, jistě však o ní věděli jejich důstojníci, dochází nám otřesnost této tragédie, k níž došlo „příliš pozdě“.

    III. část (13. 4. – 4. 5. [19]45.)

    Pochod na jihUdálosti, jež následovaly, se vyvinuly z tehdejší vojenské situace a na německé straně byly určovány opakovaným pokusem nasadit plně vyzbrojenou a kompletní rus-kou divizi na podporu slabé a rozdrolené fronty, zatímco na ruské straně se zoufale hledala možnost, jak uniknout blížícímu se osudu, který by znamenal zajetí divize Sověty. Jaké plány tehdy existovaly ve štábu Vlasova32, jsem dodnes nezjistil. Víckrát jsem ovšem slyšel – aniž bych si mohl pamatovat jednotlivé zdroje – že Vlasov měl v úmyslu stáhnout 1. ruskou divizi spolu s ostatními dvěma vznikajícími divizemi do prostoru kolem Chebu. Odtud prý chtěl navázat jednání se západními Spojenci, která by mu ulehčila stále ne nepatrná bojová síla, jejíž otěže svíral ve svých rukou. I když se události takto nevyvinuly, hovoří přesto hodně pro, že takový či podobný plán exis-toval.33 Nabízí také logické vysvětlení pro – samo o sobě těžko vysvětlitelné – chování Buňačenka ve dnech mezi nasazením „Erlenhof“ a povstáním v Praze.

    Už během rozhovorů o nasazení při útoku na předmostí se na mě Buňačenko opakovaně obrátil kvůli vojenskému vývoji na frontě a vyjádřil své obavy z nadcháze-jících událostí. Podle obdržených zpráv byly dokončeny přípravy k sovětskému útoku za Odru. Těžiště útoku mělo být mezi Frankfurtem nad Odrou a Chotěbuzí [Cott-bus]. Se zahájením útoku bylo nutno počítat každý den. Bylo jasné, že Buňačenka pálí půda pod nohama. Nemohl a nesměl připustit, aby vystavil svoji divizi – v očích Sovětů vlastizrádce a zločince první třídy – jistému sovětskému zajetí. To bylo ale v prostoru, ve kterém se divize nacházela, nevyhnutelné. Z tohoto důvodu mě velitel divize požádal, abych na německých místech s důrazem na tyto důvody prosadil pře-ložení divize na jih, pokud možno do prostoru Československa.34 Tuto myšlenku jsem vysvětlil 9. armádě a našel tam plné pochopení.

    32 Štáb vrchního velitele VS KONR genpor. A. A. Vlasova dosáhl velikosti okolo 1000 osob; k jeho poměr-ně složité organizaci viz ALEKSANDROV, K. M.: Ofi cerskij korpus armii general-lejtenanta A. A. Vlasova 1944–1945 gg., s. 324–328.

    33 Srov. FRÖHLICH, Sergej: General Wlassow. Russen und Deutsche zwischen Hitler und Stalin, s. 266–268; KOKOŠKA, Stanislav: Praha v květnu 1945. Historie jednoho povstání. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2005, s. 91–92; KIRILL, Aleksandrov: Armija generala Vlasova, s. 306–311.

    34 Zajímavé je, že žádný z dokumentů vztahujících se k činnosti ROA v Čechách nehovoří o Protektorátu Čechy a Morava, ale o Československu.

    Dokument_Zacek.indd 270Dokument_Zacek.indd 270 12.5.11 10:0512.5.11 10:05

  • Vlasovci německým pohledem

    271

    secu

    rita

    s im

    per

    iiD

    OK

    UM

    EN

    TY

    Taková tedy byla situace, když se 13. [4. 1945] v poledne divize vrátila po přerušení do výchozích pozic.35 Většina divize měla úkol vrátit se do původního místa ubyto-vání. Části, především dělostřelectvo, měly zůstat před sovětským předmostím, aby posílily německé oddíly. Velitel divize mě naléhavě prosil, abych zařídil 1) souhlas s propuštěním těchto oddílů a 2) pro celou divizi rozkaz k pochodu na jih. Jel jsem k 9. armádě a tamnímu veliteli, který byl přítelem tehdejšího Ia operačního oddělení, s nímž se osobně telefonicky spojil. Skutečně se podařilo dosáhnout uvolnění oddílů a rozkazu k odchodu divize na jih. Jako první cíl pochodu byl přitom určen prostor severně od Chotěbuzi. Tímto rozkazem se divize vyčlenila ze svazku skupiny armád Visla a byla podřízena skupině armád Schörner [Heeresgruppe Schörner].36

    Když jsem ovšem veliteli divize předal tuto zprávu, sdělil mi, že o názoru němec-kých míst již předem nepochyboval, a součásti, které měly být ještě připraveny k boji, už odtáhly. Celá divize, ne tedy její většina podle původního rozkazu, byla již na pochodu do dosavadního ubytovacího prostoru!

    13. [4. 1945] kolem půlnoci dorazil štáb divize a DVK znovu do starých ubytova-cích prostorů. 14. dubna v 8 hodin mě Buňačenko pozval k vydání rozkazu. Na úvod jsem mu musel ještě jednou potvrdit včerejší rozkaz OKH. Pak se mě zeptal, jaké další rozkazy budou podle mého názoru vydány po dosažení prostoru severně od Chotě-buzi. Byl jsem pevně přesvědčen, že pochod bude pokračovat dále na jih. Ptal se, jestli není pravděpodobné, že bude jeho divize přece jen nasazena k boji v oblasti, v níž se teď nachází a jež je pro ni tak nebezpečná. Odpověděl jsem, že to neodpovídá mým dosavadním jednáním. Buňačenko se v rozhovoru s ruskou důkladností stále znovu vracel k těmto rozhodujícím bodům, než po mém konečném potvrzení s divokým pohledem vytáhl zpod stolu jakýsi dokument a se slovy „A co je tohle?“ s ním praštil na stůl.

    „Tohle“ byl rozkaz 275. pěší divize pro 600. pěší divizi (ruskou), jež jí z rozkazu skupiny armád Schörner byla podřízena k zaujetí pozice bezprostředně za pozicemi 275. pěší divize.37 To byl od Schörnera v nejednom ohledu mistrovský výkon. Představme si: Rozkaz operačního oddělení [Operations-Abtl.] k pochodu na jih, a tím k předání skupině armád Schörner byl vydán 13. dubna asi 21:30 [hodin]. 14. 4. ve dvě hodiny ráno už byl kurýrem [Ord. Offz.] 275. pěší divize hotový rozkaz k nasazení odevzdán ve štábu 600. pěší divize (ruské), který byl od bojových pozic 275. divize vzdálen asi 30 km. Jsem přesvědčen, že u 275. pěší divize ani nevěděli, že velení této divize bylo ruské. V každém případě neměl kurýr tušení, že existuje něco takového jako německý spojovací oddíl [ein deutsches Verbindungs-Kommando]. Nejpozoruhodnější na této

    35 Srov. ALEKSANDROV, K. M.: Protiv Stalina. Vlasovcy i vostočnyje dobrovolcy vo Vtoroj mirovoj vojne. Sb. statěj i matěrialov. SPB – Juventa, Petrohrad 2003, s. 148–165.

    36 V čele skupiny armády Střed (Hgr. Mitte) – dříve skupina armád A – stanul 18. 1. 1945 genplk. Ferdi-nand Schörner (12. 6. 1892 – 2. 7. 1973), povýšený 5. 4. 1945, v souvislosti se jmenováním vrchním velitelem pozemních sil (Oberbefehlshaber des Heeres), v poslední vůli A. Hitlera na generála-polního maršála.

    37 Srov. TIEKE, Wilhelm: Das Ende zwischen Oder und Elbe, s. 47. 275. pěší divize byla v rámci V. armádního sboru podřízena 4. tankové armádě (4. Pz.Armee). TESSIN, Georg: Verbände und Truppen der deutschen Wehrmacht und Waffen-SS, Bd. 8. Osnabrück 1973, s. 318–319.

    Dokument_Zacek.indd 271Dokument_Zacek.indd 271 12.5.11 10:0512.5.11 10:05

  • Pavel Žáček

    272

    DO

    KU

    ME

    NT

    Yse

    curi

    tas

    imp

    erii

    věci v negativním smyslu slova bylo, že Schörner jednoduše podřídil německému velení tuto ruskou divizi, která byla zatím zvyklá na podstatně jiné zacházení. Tomu odpovídal dopad na velitele divize. Detaily si mohu ušetřit. V každém případě se Buňačenko opíral o rozkaz OKH, který dostal prostřednictvím 9. armády a podle něhož měl dosáhnout prostoru severně od Chotěbuzi, a vyjádřil svůj úmysl splnit nejdříve tento rozkaz. Jeho štáb se měl ten večer nacházet v … (a jmenoval místo asi 5 km severozápadně od Peitzu).

    Nezbývalo mi nic jiného než se pokusit nejrychleji, jak to bude možné, vysvětlit na německých úředních místech tyto ne zcela jednoduché poměry. 275. divize byla podřízena V. sboru, který byl rozmístěn v bezprostřední blízkosti Chotěbuzi.38 Kolem 11. hodiny jsem tam dorazil, ohlásil se u náčelníka štábu a velícího generála a refe-roval o případu. Brzy jsem si však všiml, že ve skupině armád Schörner vládla pod-statně jiná atmosféra než u skupiny armád Visla. Zatímco u posledně jmenované bylo možné v ohledu na vojenskou situaci vyjadřovat reálné a věcné názory, byl ve skupině armád Schörner každý rozkaz prodchnut vědomím německého konečného vítězství [des deutschen Endsieges]. Proto bylo obzvláště těžké objasnit situaci ruské divize a z ní vyplývající důsledky. Kromě toho mi vysvětlili, že v tomto případě se tak jako tak bude muset vyčkat Schörnerova osobního rozhodnutí. Ten ohlásil svou návštěvu u V. sboru na 14. hodinu téhož dne a přijel přesně. Zajímal se pochopitelně o tuto tak řečeno z nebe spadlou divizi a její výzbroj a bojová síla na něj udělaly viditelně dojem. Způsob, jakým Schörner jednal se svými důstojníky, je dostatečně znám.39 Každému, kdo ho znal, bylo jasné, že se se mnou nepustí do delšího rozhovoru o problémech divize. Ale přece jen se mi podařilo vysvětlit mu, že divize by v prostoru V. sboru už neměla žádnou bojovou sílu a že záleží na tom, aby byla přeložena do prostoru, kde by měla ještě svobodné zázemí [Rückenfreiheit], tedy do Československa. Schörner tím nebyl moc nadšen, ale na další rozhodnutí nespěchal. Pokud si pamatuji, zrušil však podřízení pod 275. pěší divizi.

    Vrátil jsem se tedy zpátky k Buňačenkovi, abych mu sdělil, že musí vyčkat na další rozkazy, ale že podřízení 275. pěší divizi a s tím spojené nasazení bylo zrušeno.

    15. 4. v 9 hodin jsem byl znovu volán na ruský divizní štáb. Tam se patrně konala porada důstojníků, neboť byli přítomni všichni podřízení velitelé. Sám Buňačenko byl v nejlepší náladě, pozdravil mě a poprosil mě, abych si s ním nejdříve vypil sklenici vína, a přitom poděkoval za dřívější dobrou spolupráci od odjezdu divize z výcviko-vého prostoru Münsingen. Po tomto úvodu přešel na současnou situaci divize, vylíčil svůj pohled na očekávaný průběh vojenských událostí na frontě Odra/Nisa, hodil krátký letmý pohled na události od chvíle, kdy divizi převzala skupina armád Schör-ner, a pokračoval pak: „Vy víte, že já jsem podřízený a zodpovědný generálu Vlasovovi, a stejně jako každý německý velitel divize se svým vojskem jsem zodpovědný svému nadřízenému. Každé bojové nasazení mé divize vyžaduje alespoň souhlas generála

    38 Velitelství V. armádního sboru (Generalkommando V. Armeekorps), podřízeného 4. tankové armá-dě, sídlilo v Lovosicích (Lausitz). TESSIN, Georg: Verbände und Truppen der deutschen Wehrmacht und Waffen-SS, Bd. 2. Osnabrück 1973, s. 284.

    39 Srov. ASCHENAUER, Rudolf: Der Fall Schörner. Eine klarstellung. Vlastním nákladem, Mnichov 1965.

    Dokument_Zacek.indd 272Dokument_Zacek.indd 272 12.5.11 10:0512.5.11 10:05

  • Vlasovci německým pohledem

    273

    secu

    rita

    s im

    per

    iiD

    OK

    UM

    EN

    TY

    Vlasova. Na tom musím v každém případě trvat. V ostatním musí být každému vojá-kovi, který hodnotí situaci věcně, jasné, že moje divize musí být vyvedena z prostoru, ve kterém se teď nachází, jinak bude rozdrcena mezi spojeneckými silami postupu-jícími ze západu a východu a s jistotou padne do sovětských rukou. Důsledky vám nemusím líčit. Včera jste mi oznámil, že musím vyčkat dalších rozkazů. Po zralém uvážení všech skutečností vás prosím, abyste sdělil V. sboru, že mi v této situaci nezbývá než přijmout rozkaz osobně od generála Vlasova anebo sám vydat divizi roz-kaz k odchodu na jih.“

    A pak byl lehce ironický a řekl: „Oznamte velícímu generálovi, že celá divize je soustředěna ve zdejším prostoru a že jsme dobře ubytováni. Je nám tu dobře, les nás chrání před leteckým průzkumem, naše protitanková obrana, útočná děla a tanky [unsere Panzerabwehr, Sturmgeschütze, und Panzer] jsou v pozicích, které nám umožní odrazit útoky všeho druhu, např. proniklých nepřátelských tankových sil.“

    To byla z německého pohledu nepochybně vzpoura. Toho si byl vědom i Buňa-čenko, protože se mě zeptal, jestli jsem připraven oznámit toto sdělení V. sboru. Přitakal jsem a rozloučil jsem se. Venku mě vzal Ia Nikolajev, se kterým jsem přišel do užšího kontaktu, stranou a prosil mě, abych ve vlastním zájmu nepředával toto sdělení osobně, ale abych to nechal sdělit rádiem. On to zná, udělal bych se za to určitě zodpovědným. Když jsem mu vysvětlil, že nemám žádné pochybnosti, nenechal si vymluvit, aby mi s sebou alespoň nedal rádiový přístroj jeho divize, kterým jsem ho měl informovat, kdyby se mi něco přihodilo. „Přijedeme a vysekáme vás z toho.“

    Když jsem dorazil k V. armádnímu sboru, zjistil jsem, že zrovna již ráno začal oče-kávaný velký sovětský útok.40 Nebyl už čas starat se o tuto „obtížnou“ divizi. Události na frontě zatlačily vše do pozadí. Velitel štábu se přesto snažil obdržet od skupiny armád alespoň povolení k dalšímu pochodu divize a to se mu také se zřetelem na změněné okolnosti velmi rychle podařilo. Měl jsem dojem, že mu bylo velice milé, že se zbaví tohoto nevítaného hosta.

    Co nyní následuje, je na jedné straně řada odmítnutých rozkazů a na druhé straně plánované a rychlé provedení pochodu divize v českém prostoru. Metody, které přitom Buňačenko použil, aby se vyhnul otevřenému odmítnutí rozkazu, byly růz-norodé, zajímavé a často typicky ruské: i otřepaná výmluva byla lepší než vyslovení pravdy. Na počátku jsem zkoušel uplatnit u ruské divize svůj vliv, abych zabránil takovýmto případům. Brzy jsem však zjistil, že tento vliv, pokud jsem ho vůbec měl, k tomu nestačí. Na druhou stranu se vojenská situace vyvíjela den ze dne beznadějněji a divize musela dělat všechno možné, pokud chtěla vůbec uniknout hrozícímu útoku sovětské armády. Ještě jedna další úvaha mi napovídala, že by bylo žádoucí prožít konec války, který byl podle předpokladů blízko, na českém území. Již na počátku jsem vylíčil, že Rusové, především ti prostí, pociťovali silný hněv vůči Němcům. Nikdo

    40 Dne 16. dubna 1945 zahájila Berlínskou operaci vojska 1. běloruského frontu a 1. ukrajinského fron-tu. Srov. ERICKSON, John: The Road to Berlin. Stalin‘s War with Germany, vol. 2. Weidenfeld and Nicol-son, Londýn 1983, s. 568 ad.; TIEKE, Wilhelm: Das Ende zwischen Oder und Elbe, s. 92–114; HRBEK, Jaroslav – SMETANA, Vít – KOKOŠKA, Stanislav – PILÁT, Vladimír – HOFMAN, Petr: Draze zaplacená svoboda. Osvobození Československa 1944–1945, sv. II. Paseka, Praha 2009, s. 198–200.

    Dokument_Zacek.indd 273Dokument_Zacek.indd 273 12.5.11 10:0512.5.11 10:05

  • Pavel Žáček

    274

    DO

    KU

    ME

    NT

    Yse

    curi

    tas

    imp

    erii

    nevěděl, jaké výtržnosti bylo možné očekávat, kdyby se ve všeobecném chaosu tyto pocity uvolnily na německé půdě uprostřed německého obyvatelstva bez mírnících zásahů jejich důstojníků, vystupňované zklamáním z defi nitivního opuštění a zrady ze strany Němců. Domnívám se, že tyto úvahy nezůstaly bez vlivu na rozhodnutí ani u skupiny armád Schörner.

    Vylíčil jsem podrobně první příklad Buňačenkova praktického odmítnutí roz-kazu, protože se mi obzvlášť silně vryl do paměti. Nejsem už při nejlepší vůli schopen dopodrobna vyprávět následující případy tohoto typu. Už podle reprodukce mých krátkých poznámek se jasně pozná jejich průběh. Několikrát jsem se sám snažil znovu nalézt štáb divize, když mě Buňačenko přeložil. Více než jednou jsem se musel s pomocí svého tlumočníka podle ruských pochodujících kolon, které jsem musel nakonec stále znovu shánět, doptat až k ruskému diviznímu štábu.

    16. 4. Příchod divize do prostoru Senftenberg. Rozkaz skupiny armád [Befehl der Heeresgruppe]: Divize dosáhne prostoru Hoyerswerda.

    17. 4. Divize dorazila do prostoru Hoyerswerda. Rozkaz skupiny armád: Divize pochodovat na frontu k nasazení v prostoru Kozlí [Kosel]41 (cca 6 km severozápadně od Niesky).

    18. 4. Divize pochoduje místo na Kozlí do prostoru západně od Kamenice [Kamenz] (štáb divize Stölpchen). Rozkaz skupiny armád: Divize dorazí do prostoru Radeberg u Drážďan k naložení a železničnímu transportu [E-Transport] do Čech.

    19. 4. Divize přichází do prostoru Radeberg. Velitelství divize [Div. Stabsquartier] Ullersdorf 3 km jihozápadně od Radebergu. Velitel divize odmítá naložení, zdůvod-nění: ohrožení nakládacího prostoru sovětským útokem (v této chvíli se právě bojovalo o Budyšín, pokud si pamatuji).

    20. 4. Další pochod divize jižním směrem. Velitelství divize nadále v Ullersdorfu.21. 4. Příchod prvních částí do prostoru Bad Schandau. Stanoviště velitele divize Bad

    Schandau.22. 4. Shromáždění divize v prostoru Bad Schandau. Den odpočinku.23. 4. Příchod Schörnerova osobního styčného důstojníka (major Neuner) s úko-

    lem předat divizi rozkaz armádní skupiny k vybudování a přestěhování záchytného stanoviště do prostoru Haida (8 km severně od České Lípy) přímo bez zapojení DVK. Buňačenko byl předvolán do Haidy na instruktáž k Schörnerovi na 24. 4., 17 hodin.

    24. 4. Příchod divize do prostoru Děčínský Sněžník severozápadně od Děčína – Pod-mokly.42

    Styčný důstojník [Verbindungs-Offz.], DVK a Schörner čekají marně na Buňačenka, který poslal pouze velitele průzkumného oddílu43 s hlášením, že měl právě autonehodu (při mém návratu k diviznímu štábu nosil Buňačenko tlusté obvazy kolem hlavy, pravé paže a pravé nohy a vyprávěl mi děsivou historku, ze které ještě dnes nevěřím ani slovo).

    41 Dnes Kožle.42 Srov. PIVCOVÁ, Zuzana: Vlasovci v Čechách na konci války. Čtyři dokumenty z německých fondů

    Vojenského historického archivu. In: Historie a vojenství, 1996, č. 1, s. 158.43 Velitelem průzkumného divizního oddílu (otdělnyj razvedyvatelnyj divizion; podle německé organi-

    zace Nachrichten-Abt. 1600) 1. pěší divize VS KONR byl mjr. B. A. Kostěnko.

    Dokument_Zacek.indd 274Dokument_Zacek.indd 274 12.5.11 10:0512.5.11 10:05

  • Vlasovci německým pohledem

    275

    secu

    rita

    s im

    per

    iiD

    OK

    UM

    EN

    TY

    25.4. Den odpočinku.26. 4. Další den odpočinku, odpoledne Schörner rádiem oznamuje svůj přílet fi e-

    seler storchem na Děčínský Sněžník na 27. 4. v 10:00 hodin.27. 4. Přesně v 10 hodin přistává storch. Velitelský štáb a důstojníci jsou nastou-

    peni, čestná rota provádí přehlídku, hudební sbor hraje (už nevím co), objevuje se náčelník štábu skupiny vojsk generál von Natzmer.44 V rozhovoru Buňačenko proje-vuje ochotu k nasazení své divize v prostoru Brna.45 Natzmer povoluje přesun divize do tohoto prostoru, přikazuje ale divizi pochodovat bezprostředně v týlu tehdejší fronty skupiny armád (Česká Lípa, Turnov atd.). Zdůvodnění: Tam jsou tábory k zásobování divize.

    28. 4. Odchod divize do Teplic-Šanova (Buňačenkova poznámka: Idti za chleb? Nět!46 – Pochodovat za chleba? To ne!)

    29. 4. Další pochod divize směrem na jih, štáb divize v Kozojedech47 (už jsem to místo na mapě znova nenašel a nejsem si zcela jist psaním. – Pokud můžu vyluštit místní jména ve svých poznámkách, musí to znít takto).

    Schörner oznamuje rádiem svůj záměr vyhledat divizi a je vyzvednut v Klapech (8 km jižně od Lovosic), kde kolem poledne přistál ve storchu. Vystupuje bodře (láhev kořalky, krabice cigaret) a zkouší od Buňačenka zjistit, co vlastně chce.

    Buňačenko zůstává ale u své původní taktiky a stejně jako předtím projevuje ochotu k nasazení své divize v prostoru Brna. Schörner povoluje divizi Buňačenkem navrženou trasu pochodu jižně od Prahy. Poté se Schörner rozloučí s divizí.48

    30. 4. Divize zůstává v dosavadním prostoru. Večer přijíždí k divizi generál Vlasov.Od té chvíle se děje odehrávají za kulisami až do dne, kdy vypuklo české povstání.

    O rolích jednotlivých aktérů, pokud je dnes mohu rozpoznat, budu mluvit v příští části. Myslím si ale, že navázání styků českých povstalců s divizí proběhlo právě v těchto dnech. To vysvětluje zdánlivě nerozhodné Buňačenkovo postávání v prostoru dosaženém 29. 4. a jeho náhlé vyražení směrem na Prahu 4. 5.49

    Dny jsou narušovány stoupajícím neklidem v divizi, která již také víc a víc propadá štvavému vlivu českého obyvatelstva. Výtržnosti se hromadí (plundrování zásobova-cích táborů, cisteren s benzinem, organizování pitek), přibývá incidentů s německými kontrolními orgány, např. s polní policií, ale také s právě uprchlými německými jed-notlivci, kteří náhodou projíždějí prostorem divize. Přesto byla jednotka celkem vzato v rukou svého velení.

    44 Genpor. Oldwig von Natzmer (29. 6. 1904 – 1. 4. 1980) byl od 17. 2. 1945 do 8. 5. 1945 náčelníkem štábu skupiny armády Střed (Chef Gen.St. Hgr. Mitte).

    45 Srov. MAREK, Jan: Vlasovci na Děčínsku. In: Národní osvobození, 1992, č. 18, s. 3.46 Vepsáno rukou.47 Srov. ŽÁČEK, Pavel: Na Prahu. Příspěvek k historii 1. divize Ruské osvobozenecké armády. In: Student-

    ské listy, 1991, č. 9, s. 16. 48 Generál-polní maršál F. Schörner navštívil štáb divize v Kozojedech až 30. 4. 1945, den po přijetí

    genpor. A. A. Vlasova na štábu skupiny armád Střed ve Velichovkách. KOKOŠKA, Stanislav: Praha v květnu 1945, s. 98.

    49 1. divize VS KONR opustila Kozojedy již 3. 5. 1945, přičemž její příslušníci místním obyvatelům tvr-dili: Jdeme osvobodit Pragu! ŽÁČEK, Pavel: Na Prahu, s. 16.

    Dokument_Zacek.indd 275Dokument_Zacek.indd 275 12.5.11 10:0512.5.11 10:05

  • Pavel Žáček

    276

    DO

    KU

    ME

    NT

    Yse

    curi

    tas

    imp

    erii

    V noci ze 30. 4. na 1. 5. nebo z 1. 5. na 2. 5. se odehrála pozoruhodná událost, o jejímž pozadí dodnes nic nevím. Byl jsem ráno 1. nebo 2. 5. zavolán k veliteli divize a našel jsem tam nadporučíka von Kleista (dříve Sonderführer u generála dobrovol-nických svazů) v doprovodu jiného důstojníka jako parlamentáře s bílou vlajkou, který mi vysvětlil následující: Momentálně byl prý u velitele Krušných hor, gene-rálplukovníka Hotha.50 Ten prý dostal rozkaz zkoordinovat jednotky proti povstalé Vlasovově divizi, měl ji napadnout a odzbrojit spolu s jinými útvary, které poskytl velitel Wehrmachtu v Praze.51 On – Kleist – se to prý dozvěděl a udělal generálplu-kovníkovi Hothovi návrh, že vyhledá jako parlamentář velitele divize, kterého zná osobně. Nemohl uvěřit, že divize skutečně povstala. Nyní je tedy tady a skutečně se vše ukázalo jako nepodložené. Při rozloučení, když jsem doprovázel Kleista, dodal, že je rád, že se ta záležitost takhle vyřešila, protože by pro tuto akci dali dohromady sotva dva prapory.

    Událost jsem ohlásil skupině armád radiogramem, jehož přibližný obsah byl, že parlamentář má z rozkazu velitele Krušných hor požadovat kapitulaci divize. Nyní si Schörner okamžitě nechal předložit, jak známo, všechny radiogramy, takže se dozvě-děl i o tomto radiogramu. Tato okolnost hrála při posuzování události určitou roli.

    Buňačenko a Vlasov se rozhodli vyhledat generálplukovníka Hotha, aby osobním rozhovorem vyvrátili vzniklý omyl. Když jsem k němu dorazil, byl jsem generálplu-kovníkem Hothem důležitě přijat. Byl přivolán na základě mého radiogramu Schör-nerem, který mu vyčetl svým známým jasným způsobem, že se nevyzván vměšuje do záležitostí, které se ho vůbec netýkají. Hoth byl velmi rozhořčen a vysvětlil mi, že tuhle akci nepodnikl sám od sebe, ale na žádost velitele Wehrmachtu v Praze, a poprosil mě, abych to vysvětlil u skupiny armád. Této žádosti jsem samozřejmě vyhověl, zastihl jsem ale pouze Ia/F, nadporučíka von Bennecka, který se v celém případě neoriento-val. Pozoruhodné na této události ale je, že tehdejší velitel Wehrmachtu v Praze, gene-rál von Toussaint, se kterým jsem se později setkal v zajetí52, o této akci nic nevěděl. Rozhovorem Vlasova a Buňačenka u Hotha byla tato záležitost vyřízena a my jsme se vrátili zpět k divizi.

    Poté, co ani 2., ani 3. [května 1945] nenastaly žádné zvnějšku patrné změny, pokra-čovala divize 4. [května] ve svém pochodu tentokrát v jižním, popř. jihovýchodním směru a dorazila 4. [5.] večer do prostoru Suchomast. (Tam štáb divize.)53

    50 Genplk. Hermann Hoth (12. 4. 1885 – 25. 1. 1971), bývalý velitel 4. tankové armády, byl v dubnu 1945 jmenován velitelem obrany v Krušných horách (Erzgebirge).

    51 Podle zachované korespondence šlo o iniciativu posledního velitele Prahy (Komandant von Prag) genpor. pěchoty Rudolfa Toussainta (2. 5. 1891 – srpen 1968), zplnomocněnce branné moci při ně-meckém státním ministru (Wehrmachtbevollmächtigte beim Deutschen Staatsminister für Böhmen und Mähren) a velitele branného obvodu Čechy a Morava (Befehlshaber im Wehrkreis Böhmen und Mähren). ALEKSANDROV, K. M.: Protiv Stalina, s. 288–289.

    52 Genpor. Rudolf Toussaint byl čs. úřadům předán orgány americké vojenské správy až 21. 8. 1946.53 Srov. ŽÁČEK, Pavel: Na Prahu, s. 16.

    Dokument_Zacek.indd 276Dokument_Zacek.indd 276 12.5.11 10:0512.5.11 10:05

  • Vlasovci německým pohledem

    277

    secu

    rita

    s im

    per

    iiD

    OK

    UM

    EN

    TY

    IV. část (5. 5. – 9. 5. [19]45)

    Povstání v PrazePochod do Suchomast odpovídal v podstatě dříve zveřejněným záměrům Buňačenka pokračovat v pochodu směrem do prostoru Brna. Situace na frontě se ale mezitím tak zhoršila, že téměř nikdo již vážně nevěřil ve skutečné bojové nasazení divize proti Sovětům. V každém případě neexistoval v této otázce u DVK žádný názorový rozdíl. Pominu názor, že by se divize měla pokusit držet co možná nejvíce na západě, aby mohla na konci války, který se očekával každým dnem, neprodleně začít pochodo-vat do západního zajetí, pokud by se náhodou americké bojové jednotky při svém pochodu na východ nepřevalily přes ruskou divizi.

    O vnitropolitické situaci v Československu nevědělo DVK nic.54 Možnost českého povstání v poslední minutě nebyla vzata v úvahu. Musíme mít přitom na paměti, na základě jakých různorodých a závažných dojmů tehdy všichni rozhodovali. Dnes již nechápu, jak to, že mě nenapadla myšlenka na české povstání a možnou účast ruské divize.

    Naproti tomu uvažoval Buňačenko přirozeně jinak. O důvodech jeho jednání můžu podat nějaké informace, protože jeho Ia Nikolajev mi je později vysvětlil. Samozřejmě jsem k tomu musel zjistit něco dalšího.

    V Německu byl tehdy celkem všeobecně rozšířen názor, že na konferencích v Jaltě a Teheránu byly oblasti zájmu mezi Západ a Východ rozděleny tak, že Rakousko obsadí Západ, Československo Východ a Německo bude rozděleno.55 V každém pří-padě jsem tento názor slyšel víckrát také z dobře informovaných kruhů. Nyní ale právě Sověti dosáhli Vídně a tlačili se dál vpřed.56 Na druhé straně americké bojové síly překročily českou hranici jižně od Chebu a pochodovaly na Plzeň.57 Na základě toho Buňačenko mohl vyvodit, že shora uvedené dohody byly dojednány tak, že Rusko obsadí Rakousko a Západ Československo nebo že Sověti obsadili Rakousko v roz-poru s dohodami, a proto Američané jako protiopatření vpochodovali do Českoslo-venska. Musíme si uvědomit, že tenkrát byly v německé propagandě líčeny již možné existující rozpory mezi Západem a Východem mnohem ostřeji, ba tak rozhodně, že se „nepřirozená“ koalice musí dříve nebo později rozpadnout. Jen za této situace se dají pochopit Buňačenkovy úvahy. On byl v každém případě přesvědčen o tom, že Čechy budou alespoň dočasně obsazeny Západem. K této výchozí situaci se přidala latentní

    54 K vnitropolitické situaci v Protektorátu Čechy a Morava srov. KOKOŠKA, Stanislav: Praha v květnu 1945, s. 69–90.

    55 Srov. PLOKHY, S. M.: Yalta. The price of peace. Penguin Books, New York 2010. Ve vztahu k Českosloven-sku stručně in: HRBEK, Jaroslav – SMETANA, Vít – KOKOŠKA, Stanislav – PILÁT, Vladimír – HOF-MAN, Petr: Draze zaplacená svoboda, sv. II., s. 8–16.

    56 Srov. RAUCHENSTEINER, Manfried: Die Krieg in Österreich 1945. Österreischer Bundesverlag, Vídeň 1985.

    57 V ranních hodinách 5. 5. 1945 zahájily divize V. a XII. sboru 3. americké armády útok do vnitřních Čech s cílem dosáhnout demarkační linie Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice. HRBEK, Jaroslav – SMETANA, Vít – KOKOŠKA, Stanislav – PILÁT, Vladimír – HOFMAN, Petr: Draze zaplacená svoboda, sv. II., s. 244–245; JAKL, Tomáš: Květen 1945 v českých zemích. Pozemní operace vojsk Osy a Spojenců. MBI, Praha 2004, s. 19–20 a 50–54.

    Dokument_Zacek.indd 277Dokument_Zacek.indd 277 12.5.11 10:0512.5.11 10:05

  • Pavel Žáček

    278

    DO

    KU

    ME

    NT

    Yse

    curi

    tas

    imp

    erii

    krize v Československu, ve které usilovaly na jedné straně komunistické síly a na druhé národní síly o to, aby při puči předstihly toho druhého. Důležité síly pro provedení povstání však neměla k dispozici ani jedna strana a respekt před němec-kými vojáky byl veliký. Jaký dar z nebes by znamenala ruská divize pro tu stranu, které by se ji podařilo získat pro své cíle. Pro komunistické podzemní hnutí to byla od počátku beznadějná opovážlivost. O to větší byly snahy národních sil. Tak byla navázána jednání s divizí, jejichž průběh přirozeně neznám dopodrobna, ale jejichž úspěšný závěr byl prokázán dalšími událostmi. Toto bylo pozadí, před kterým se nyní odvíjely následující události.

    Ještě dnes se vidím, jak jsem byl 5. 5. [1945] ráno se svým tehdejším Ic v mém příbytku, jednoduché venkovské světnici v Suchomastech, když jsme najednou uslyšeli zvenku víření bubnů a potom české oznámení obecního sluhy. Zeptal jsem se Ic, který ovládal ruštinu, jež je úzce příbuzná s češtinou, jestli něčemu rozuměl. Domníval se, že oznámení mělo podle jeho názoru znamenat, že je válka u konce. Ihned jsme se vydali na cestu do štábu divize a tam jsme byli ve spěchu, ale srdečně přijati Nikolajevem: „Zrovna jsem pro Vás poslal, prosím počkejte zde okamžik na mě, hned přijdu.“ Posadili jsme se a čekali na události, které měly přijít. Netrvalo dlouho, a také přišly. Objevil se Ic ruské divize, nadporučík Olchowik.58 Nejdříve požádal o omluvení Buňačenka a Nikolajeva, nemohli se v tomto okamžiku uvolnit, protože měli naléhavou poradu. Poté přednesl jemu evidentně nepříjemný příkaz, v němž nás jménem velitele divize požádal o naše zbraně. Ještě jednou se přitom omluvil jménem Buňačenka, který nám vzkazuje, že toto opatření není namířeno proti nám, ale je nutné v našem zájmu, a připojil, že vše bude dostatečně vysvět-leno. Současně mě ruský Ic ujistil, že vojákům DVK, kteří se ještě nacházejí v oblasti divize, se nic nestane (hlavní část DVK jsem vzhledem ke zvyšující se nejisté situaci již delší čas stěhoval za divizi). Prohlásil jsem, že jsme k tomu připraveni, pokud dostaneme odpovídající vysvětlení. Potom přišel Nikolajev. Seznámil mě s tím, že dnes ráno propuklo v Československu povstání proti německé okupaci. V Praze se právě bojuje a čeští povstalci se obrátili na divizi s prosbou o podporu.59 Po del-ších vyjednáváních se zplnomocněncem (s jedním plukovníkem českého četnictva [einem tschechischen Gendarmerie-Obersten], který patřil k delegaci, později jsem ho opakovaně viděl60) byla nyní uzavřena dohoda, ve které se zavázaly nová česká

    58 Kpt. Pavel Sergejevič Olchovik byl od listopadu 1944 do 12. 5. 1945 důstojníkem pro zvláštní účely (kontrarozvědka) 1. pěší divize VS KONR.

    59 Z těchto časových údajů jednoznačně vyplývá, že se mjr. H. Schwenninger zmýlil a k uvedenému roz-hovoru došlo až v odpoledních hodinách 5. 5. 1945, po vypuknutí povstání v Praze. Tento pramen výrazně ovlivnil některé historické zpracování v nesprávném stanovení zahájení postupu jednotek 1. pěší divize VS KONR na Prahu. Srov. KIRILL, Aleksandrov: Armija generala Vlasova 1944–1945, s. 360 ad.; HOFFMANN, Joachim: Die Geschichte der Wlassov-Armee, s. 216; AUSKÝ, Stanislav A.: Vojska generála Vlasova, s. 140–146; KOKOŠKA, Stanislav: Praha v květnu 1945, s. 158.

    60 Mohlo jít o plukovníka četnictva z Okresního četnického velitelství v Berouně anebo přímo ze Zem-ského četnického velitelství v Praze. Jiná svědectví zachytila delegaci několika důstojníků v uniformě československé armády. ARTEMJEV, Vjačeslav P.: Pervaja divizija ROA. Matěrialy k istorii Osvoboditělno-go Dviženija Narodov Rossii (1941–1945). Izdatělstvo SBONR, Londýn (Ontario) 1974, s. 111; THOR-WALD, Jürgen: The Illusion, s. 288.

    Dokument_Zacek.indd 278Dokument_Zacek.indd 278 12.5.11 10:0512.5.11 10:05

  • Vlasovci německým pohledem

    279

    secu

    rita

    s im

    per

    iiD

    OK

    UM

    EN

    TY

    vláda a ruská divize ke společnému boji proti fašismu a – bolševismu (!).61 Velení divize se zasadilo o to, že Němcům, pokud nebudou klást odpor, bude povoleno čestné zajetí a transport do Německa. Co se týče celého DVK, můžeme si vybrat, jestli chceme být ihned odvezeni do Německa – k tomu se Češi zavázali – nebo jestli chceme zůstat u divize, kde by nás ale až do vysvětlení celkové situace museli považovat za zajatce.

    Znal jsem už Nikolajeva dost dobře, abych pochyboval o upřímnosti jeho slov. Co se mě osobně týkalo, měl jsem větší důvěru v upřímnost Nikolajeva než ve spo-lehlivost českých slibů, jejichž hodnotu jsem poznal při jiných událostech. Můj nejužší štáb se rozhodl zůstat blízko mne u ruské divize. Pak jsem ovšem od lidí z DVK, kteří se tehdy ještě nacházeli v oblasti divize, slyšel, že Čechy slíbený odvoz skutečně proběhl bez námitek a že tito muži byli již další den na německé půdě.

    Prosil jsem nyní Nikolajeva, aby předal především veliteli divize mé pochybnosti, co se týče jeho rozhodnutí bojovat navzdory všem ujednáním proti Němcům.

    Nikolajev mi to přislíbil a snažil se mi moji nepříjemnou situaci co možná nej-více ulehčit. Předně mi ukázal vyhotovení dohody, která měla být nyní podepsána a ve které byl skutečně obsažen obrat o společném boji proti fašismu a bolševismu.62 Potom mi dal krátký přehled o úmyslech Buňačenka a vysvětlil mi následující, při-čemž vycházel z již zmíněné představy o očekávaném obsazení Československa Američany:

    „Válka je u konce. Německo prohrálo. Od Němců nemůžeme již nic očekávat. Zajetí není pro nás žádné řešení. Kam bychom měli po eventuálním propuštění jít? Už nemáme žádný domov. Německo nám ho nenabídne a ani nemůže. Nesmíme padnout do rukou Sovětům, tedy nikde žádné východisko. Zde ale existuje mož-nost, že bychom si aktivní účastí v povstání vytvořili v Československu novou vlast. Vzpomínáte si na českou divizi, která se 1917 (?) bila na straně Rudých a později se z ní stala uzavřená ruská gardová divize (neznal jsem tuto událost, můj Ic mi ale potvrdil správnost vyprávění).63 To tedy je naše šance.“

    Nikolajev mi nezatajil, že Vlasov patrně nesouhlasí s jednáním Buňačenka. Já jsem také později skutečně získal z vícero vyprávění pocit, že Buňačenko, jako ten bezohlednější, jednoduše Vlasova obešel, zatímco Vlasov nechtěl porušit již jednou

    61 Pokud byla tato formulace H. Schwenningerem zachycena přesně, mohlo se jednat o iniciativu, je-jíž počátek se odvíjel od jednání s představiteli vládního vojska a letního sídla prezidenta v Lánech v předchozích dnech, vztahující se navíc ke snaze protektorátní vlády převzít plnou moc. Srov. KO-KOŠKA, Stanislav: Praha v květnu 1945, s. 110–112.

    62 Tato dohoda se nezachovala, dokonce je obtížné identifi kovat, kým mohla být na české straně pode-psána. Formulace v letáku o rozkazu Ozbrojeným silám KONR podpořit vzbouřené české národovce a o sjednocení v zápasu proti vrahům lidstva, nacionálnímu socialismu a bolševismu, vydaném štábem 1. pěší divize KONR v podvečer 5. 5. 1945, však nepřímo potvrzuji svědectví německého styčného důstojníka. ŽÁČEK, Pavel: Na Prahu, s. 16. Faksimile letáku Bratři Češi a Rusi!/Bratja Čechi i Russkije! in AUSKÝ, Stanislav A.: Vojska generála Vlasova, mezi s. 80–81.

    63 Toto tvrzení neodpovídá v detailech realitě, nicméně jde o zajímavý odkaz na vývoj a působení čs. dobrovolnických útvarů v Rusku, počínaje nasazením Čs. brigády u Zborova v rámci ruské armády (1917), přes ústupové boje Čs. sboru u Bachmače (březen 1918) po boku Rudé armády, vystoupení proti bolševikům (květen 1918) a následné působení ve spolupráci s obnovenou ruskou armádou.

    Dokument_Zacek.indd 279Dokument_Zacek.indd 279 12.5.11 10:0512.5.11 10:05

  • Pavel Žáček

    280

    DO

    KU

    ME

    NT

    Yse

    curi

    tas

    imp

    erii

    uzavřené smlouvy s Němci, a navíc neviděl v Buňačenkově pokusu žádnou šanci.64 Smlouva také nebyla podepsána Vlasovem, ale Buňačenkem a omezila se na 1. ruskou divizi.

    Já jsem ještě přidal k argumentu Vlasova stanoviska, že podle mého názoru divize, jejíž osud mi ležel na srdci, riskuje, že se dostane mezi dvě ostří. Nikolajev vypadal, že není vzdálen tomuto pojetí. Ještě jednou mi slíbil, že sdělí moje představy diviznímu veliteli, a řekl mi, že Buňačenko bude vždy vděčný a přístupný mé radě.

    Asi o hodinu později byla jednání patrně uzavřena a divize se vydala z dosavad-ního ubytovacího prostoru směrem na Prahu.65 Nemohu dát žádné přesné informace o následném boji mezi divizí a německými jednotkami, které se nacházely v prostoru Prahy, protože už jsem vzhledem k situaci nebyl o událostech detailně informován a nemohl jsem se volně pohybovat. Pouze jsem zjistil, že 1. ruský pluk zahájil útok na letiště a další části divize stály v rozhořčeném boji ve vnitřní Praze.66 Český vysílač, který nepřetržitě vysílal zprávy o situaci, oslavoval divizi jako osvoboditelku Prahy [als die Befreierin Prags].67 Mám důvod se domnívat, že boje byly vedeny roztrpčeně a s velkými ztrátami, obzvlášť v samotné Praze, kde se ruské prapory srazily s jed-notkami SS68 a kde se vybila nahromaděná nenávist Rusů, jejíž příčinu jsem vylíčil v úvodu. Byla to tragická událost, která se zde ještě jednou odehrála ve vysoce vzpla-nutých vášních a nadějích, aby byla o to náhleji a ničivěji uhašena.

    Mezitím se totiž stalo, že americké bojové síly zastavily svůj postup v prostoru Plzně se zbraněmi v klidu69, zatímco sovětské svazky [die sowjetischen Verbände] zís-kávaly v útoku proti skupině armád Schörner, která pokračovala v boji i po 8. 5. [1945]70, více a více území. Dostávaly se do nebezpečné blízkosti Prahy, v jejíchž zdech vedli Němci na jedné straně a Češi a Vlasovovi Rusové [Wlassow-Russen] na straně druhé zoufalý boj.

    Tak se přiblížilo ráno 9. května, které mělo přinést konec Buňačenkovým nadějím. Bylo to asi v 9 hodin, když odeslal v Praze bojující velitel výzvědného oddílu Buňa-čenkovi radiogram, že se sovětské svazky budou čím dál více blížit ku Praze a že už

    64 Srov. THORWALD, Jürgen: The Illusion, s. 288–290; ARTEMJEV, Vjačeslav P.: Pervaja divizija ROA, s. 112–113.

    65 Dne 5. 5. 1945 opustil ubytovací prostor 1. pěší divize VS KONR pouze průzkumný divizní oddíl mjr. B. A. Koštěnka.

    66 Na letiště Ruzyně útočil 3. pěší pluk. K bojům v Praze Srov. ŽÁČEK, Pavel: V Praze. Příspěvek k historii 1. divize Ruské osvobozovací armády. In: Studentské listy, 1991, č. 10, s. 16; KOKOŠKA, Stanislav: Praha v květnu 1945, s. 159–183.

    67 Nejpozitivnější relace o 1. pěší divizi ROA byla čs. rozhlasem 7. 5. 1945 ve 12.45 hodin vysílána čtyři-krát v tomto znění: Vítězná armáda generála Vlasova společně s útvary českého hnutí odporu zajímá při svém postupu Prahou vzdávající se německé jednotky. Pražané vystupňujte svůj boj! JEŽEK, Vladimír: Voláme všech-ny. Československý revoluční vysílač na vlně 415,5 metru ve dnech 5.–9. května 1945. Nakladatelství politické literatury, Praha 1966, s. 164.

    68 Srov. ŽÁČEK, Pavel: V Praze, s. 16; KOKOŠKA, Stanislav: Praha v květnu 1945, s. 160.69 K zákulisí zastavení postupu 3. americké armády stručně: KOKOŠKA, S. : Praha v květnu 1945, s. 214.70 Srov. ŽÁČEK, Pavel: Meyer-Detringova mise do štábu Heeresgruppe „Mitte“. In: Historie a vojenství,

    2005, č. 4, s. 97–98. K situaci po 8. 5. 1945 viz HRBEK, Jaroslav – SMETANA, Vít – KOKOŠKA, Stani-slav – PILÁT, Vladimír – HOFMAN, Petr: Draze zaplacená svoboda, sv. II., s. 255–258.

    Dokument_Zacek.indd 280Dokument_Zacek.indd 280 12.5.11 10:0512.5.11 10:05

  • Vlasovci německým pohledem

    281

    secu

    rita

    s im

    per

    iiD

    OK

    UM

    EN

    TY

    byl u něho jeden rudý komisař partyzánů s úkolem tlumočit Buňačenkovi, že Sta-lin očekává, že se s celou svojí divizí vrátí do náruče své vlasti.71 Buňačenko reagoval poznámkou, která se v němčině nedá reprodukovat, a rozhodl se s těžkým srdcem vyvodit důsledky z této situace. Současně mu bylo totiž také českou stranou ozná-meno, že vzhledem k příchodu Sovětů se nedá myslit na dodržení uzavřené dohody.72 Byla to zdrcující scéna, když od divize odcházeli důstojníci českého četnictva [die tschechischen Gendarmerie-Offi ziere], kteří zpravili Buňačenka o změně situace. V obličejích všech zúčastněných byla hluboká beznaděj.73 Viděl jsem tenkrát Buňa-čenka poprvé a naposled plakat. Věděl, že je to konec divize, a čeští důstojníci tušili, jaký osud jejich vlast čeká.

    Buňačenko, vnitřně zlomený obratem věci, přikázal odchod divize vstříc nejistému osudu.74 Tak nastoupily společně německé a ruské jednotky, které spolu zrovna válčily, pochod na jihozápad do amerického zajetí. Němci za nadávek, posměšků a výsmě-chu, Rusové ve skutečně triumfálním průvodu, zahrnováni květinami a projevy díků od obyvatel, kteří je oslavovali jako osvoboditele.75 Jak to bylo všechno nesmyslné! Důstojný závěr pro poslední smutnou kapitolu německého konečného boje.

    V. část (9. 5. – 13. 5. [1945])

    Pochod do zajetí. Rozpuštění divizeCo následovalo, bylo tragickým koncem slibné myšlenky s burleskní mezihrou.

    9. 5. večer dorazila divize zpět do stanu v prostoru Suchomast76 (možná byl ubyto-vací prostor už dále na jihozápad). Již předtím nám byly samozřejmě vráceny zbraně a svoboda pohybu, připojili jsme se ale k divizi, která s námi měla společný cíl.

    10. 5. jsme opět pokračovali v pochodu. Buňačenko se obával útoku na svou osobu

    71 S největší pravděpodobností jde o zachycení snah z rána 8. 5. 1945 o udržení 1. pěší divize VS KONR ze strany bývalého sovětského důstojníka Vladimíra Mečislaviče Radolinského (alias Sokolov), který se také výrazně podílel na jejím pozvání do Prahy v noci z 5. na 6. 5. 1945. K jeho činnosti viz PAŘÍ-ZEK, L. M.: A lid povstal. Aventinum, Praha 1945.

    72 K peripetiím vztahu vedení 1. divize VS KONR k politickému vedení povstání České národní radě srov. ŽÁČEK, Pavel: Do záhuby. Příspěvek k historii 1. divize Ruské osvobozenecké armády. In: Studentské lis-ty, 1991, č. 11, s. 16; KOKOŠKA, Stanislav: Praha v květnu 1945, s. 176–182; ŠŤOVÍČEK, Ivan (ed.): Zápis o zasedání ČNR ve dnech 4.–9. května 1945. In: Historie a vojenství, 1967, č. 6, s. 994–999 a 1003–1004.

    73 Při komunikaci četníků se štábem 1. pěší divize VS KONR je nutné vzít v úvahu, že v Suchomastech působila četnická stanice; četnická „delegace“ pravděpodobně mezi 5. až 8. 5. 1945 pendlovala mezi Berounem a Suchomasty.

    74 Podle českých pramenů vydal velitel 1. pěšího pluku pplk. Andrej Dmitrijovič Archipov ze smíchov-ských Štefánikových kasáren již v 16.00 hodin 7. 5. 1945 rozkaz ke stažení podřízených jednotek na levý břeh Vltavy s úkolem chránit mosty. ŽÁČEK, Pavel: Kasárna na levém břehu. Smíchov a okolí v praž-ském povstání 1945. Svět křídel, Cheb 2003, s. 71. S. Auský tento rozkaz velitele 1. divize ROA přiřadil až k 23. hodině 7. 5. 1945. AUSKÝ, Stanislav A.: Vojska generála Vlasova, s. 162.

    75 Srov. např. průchod 1. pěší divize VS ROA Příbramí ve dnech 9.–10. 5. 1945. BEZDĚKA, Jindřich V.: Příbramský revoluční týden 1945. In: Vlastivědný sborník Podbrdska, 1970, č. 4, s. 216.

    76 Do prostoru Suchomast se 1. divize VS KONR vrátila již odpoledne 8. 5. 1945. Srov. KIRILL, Aleksan-drov: Armija generala Vlasova 1944–1945, s. 377–378; KOKOŠKA, Stanislav: Praha v květnu 1945, s. 183–184.

    Dokument_Zacek.indd 281Dokument_Zacek.indd 281 12.5.11 10:0512.5.11 10:05

  • Pavel Žáček

    282

    DO

    KU

    ME

    NT

    Yse

    curi

    tas

    imp

    erii

    ze strany nyní všudypřítomných rudých partyzánů.77 Vyměnil svůj velitelský vůz za nenápadný Opel-Kadet, ve kterém se zabarikádoval za krabicemi a kartony. Nakolik byly jeho obavy oprávněné, ukazuje následující příhoda. V jedné obci, kterou divize pochodovala, požádal český starosta o předání pozvání na oslavu společného vítěz-ství v Praze. Bylo by mu prý ctí, kdyby mohl přijmout velitele divize a důstojníky jeho štábu jako hosty na tak dlouho, jak by jim čas dovolil. Buňačenko a Nikolajev, kteří větřili zradu, odmítli. Někteří důstojníci právě procházejícího oddílu si ale nenechali ujít příležitost a pozvání přijali. Co se poté stalo, jsme se dozvěděli až ze zprávy důstojníka, kterému se podařilo uniknout. Po počátečním srdečném přijetí a dobrém pohoštění byl náhle dům, ve kterém se oslava konala, obklíčen rudými par-tyzány, kteří přítomné důstojníky přemohli a zajali. Jejich další osud je neznámý.78

    Myslím, že to bylo odpoledne 10. 5., kdy se pochodová kolona divize zastavila a už se nedala do chodu. Nikolajev jel dopředu, aby zjistil důvod. Já jsem ho doprová-zel. Poté, co jsme pronikli k čelu divize, našli jsme velitele průzkumného oddílu ve zřetelně obtížném střetu s kapitánem americké 4. (?) tankové divize, který zde vedl kontrolní bod na předběžné demarkační linii amerických jednotek.79 Kapitán nás všechny srdečně pozdravil a nechal si od Nikolajeva s pomocí českého tlumočníka ještě jednou vysvětlit situaci. Když se potvrdilo to, co zjistil už od velitele průzkum-ného oddílu, totiž že divize pochoduje do svého ubytovacího prostoru asi 10–15 km jihozápadním smě