04

BOTAS66.CZ

Konviktská 30110 00 Praha 1

Open daily11:00 — 20:00

botas66.cz

Reprezentuj_PedalProj.indd 1 11/13/11 4:23 PM

05

SPOTCHECK – MERKURIE

MERKURIESKATEBOARDOVÝ BRUTALISMUS

MERKURIE

06

SPOTCHECK – MERKURIE

Někdy se stane, že nějaký předmět či stavba jsou vhodnější k úplně něčemu jinému než k čemu byly původně navrže-ny. Obrovská vila se po několika letech stane školkou či naopak autobus se může stát kinem. Stejně tak se může brutalistická architektura sedmdesátých let proměnit v jiných dobách v hřiště pro městské nomády. Může se stát skvělým streetovým spotem pro bmx, skateboard, fixed--gear nebo dokonce snowboard. Podobným příkladem je i velice bizardní komplex budov bývalého Plynárenského dispečinku a Federálního ministerstva paliv a energetiky slangově přezdívaná též jako „Merkurie“.

Jedinečný příklad domací experimentální architektury mi-nulého režimu, který se nachází hned za Národním muzeem v Praze u Vinohradské třídy, je podle někoha odstrašující obluda, podle jiných zase ukázka velmi zajímavého přístupu k architektuře a podle dalších jen místem, kde mohou vyzkoušet nové triky na kolech či prknech. Podle nás má tato fascinující budova od všeho trochu.

Mezi lety 1967 - 1976 jí vystavěl tým architektů vedený Václavem Aulickým, který je mimo jiné autorem i slavné a podobně kontroverzní Žižkovské věže. Se svými kolegy Jiřím Eisenreichem, Ivo Loosem, Jindříchem Matálkem a Jiřím Kozákem se tehdy inspirovali novými trendy ve svě-

tové architektuře, na které design této budovy překvapivě rychle reaguje. High-tech spojený s dobově oblíbenou kosmickou estetikou a doznívajícím brutalismem nechal vzniknout jedné z nejpozoruhodnějších budov sedmdesá-tých let v Praze. Pravděpodobně nejzajímavějším objektem celého komplexu je ústřední dispečink vysunutý do vzdu-chu na kruhové základně a obložený kamenným rustikálním zdivem, které dodává objektu přesvědčivý pevnostní chara-kter. Vertikální budova bývalého ministerstva pak naopak působí se svým použitím lesklých kovů velmi přesvědčivým dojmem high-tech. Jednotlivé budovy, ke kterým patří i prosklený objekt přiléhající k boční fasádě Rozhlasu, ve své době sloužící jako sídlo Světové odborové federace, byly navzájem propojeny průchozími trubkami. Ty pak ještě zdůrazňují celkový futuristický styl stavby. Do původní koncepce návrhu mělo zasáhnout i mnoho umělců. Svými díly tak měly exteriér i interiér obohatit takové osobnosti jako Olbram Zoubek, Vladimír Preclík, František Gross či Josef Liesler. Bohužel však byla umělecká výzdoba z ideologických důvodů zamítnuta.

My píšeme o budově především z toho důvodu, že se její okolí stalo v posledních 20 letech velmi oblíbeným místem pro skateboarding a bmx. Betonové rádiusy či monumentál-ní trubkové zábradlí představují ideální streetové přákažky,

Rubešova, Praha 2

N 50°04’43” E 14°25’58”

07

SPOTCHECK – MERKURIE

které jsme vyzkoušeli v minulosti i my. Mimojiné se tu odehrálo mnoho legendárních skateboardových streeto-vých akcí, které budou už na věky zaznamenány na fotogra-fiích a v reportážích. Před několika lety se zde též usku-tečnila i pro někoho bizardní snowboardová exhibice. Stalo se tak díky jedné ze zastávek soutěže Red Bull Drive By, kdy se pomocí dovezeného sněhu okolí této stavby, stojící uprostřed našeho velkoměsta, ne krátký čas proměnilo doslova ve streetový snowpark.

It happens sometimes, that some things or places are more suited for something else than they were originally designed for. A big villa is turned into a kindergarten or a bus is turned into a cinema. And brutalist architecture of the seventies can become a playground of the city nomads in another time. It can become a great street spot for bmx, skateboard, fixed-gear or even snowboard. A similar example is the very bizarre complex of buildings of the former gas control center and the federal depart-ment of fuel and energy, nicknamed “Merkuria”.

A unique example of domestic experimental architecture of the previous regime which is situated right behind the

National Museum in Prague near Vinohradská is for some people a deterrent monster, to some it’s an illustration of a very interesting approach to architecture and a place to try out new tricks to others. For us, this building has a bit of everything.

It was built in the years 1967 to 1976 by the team of Václav Aulický, who’s the author of the famous and similarly controversial Žižkov Tower. He and his colleagues, Jiří Eisenreich, Ivo Loos, Jindřich Matálek and Jiří Kozák were inspired by new trends in the architecture worldwide, to which this building reacted surprisingly fast. High-tech combined with then popular cosmic aesthetic and the lin-gering brutalism gave birth to one of the most extraordina-ry buildings of the seventies. Probably the most interesting building in the complex is the control center ejected into the air on a circular base paneled with rustic stone. This gives it a convincing fortifying character. The vertical con-struction of the former ministry has a strong high-tech vibe with all the shiny metal used on the exterior. The complex is completed by the glass building glued to the facade of the Radio, which used to be the head office of the World Trade Union Federation and was connected to the other structures by tubes. These emphasize the futuristic style it was built in even more. The original concept was to be

10

MAX LAMB

MAX LAMBWALLPAPER CINELLI

11

MAX LAMB

MAX LAMBWALLPAPER CINELLI

Při Londýnském Design Festivalu jsme potkali jednu z vycházejících hvězd současného experimentálního designu, Maxe Lamba, a zeptali jsme se ho na jeden z jeho posledních projektů. Max byl totiž osloven magazínem Wallpaper, aby se podílel na jejich projektu Hand Made, při kterém sám časopis inicioval hned několik desítek designových spoluprací a exkluzivních projektů. Max byl jedním z pěti tvůrců, kteří si vzali na starost vlastní zpraco-vání singlespeedového kola Cinelli Gazzette.

Jak ses dostal k práci na tomto projektu pro Wallpaper? Nick Compton mi jednoho dne zavolal, jestli bych měl zájem se na tom podílet. Věděl, že se zajímám o kola a po Londýně jezdím. Tak mě pozval k dalším asi desíti designérům, kteří měli za úkol přetvořit či nějakým způsobem reinterpretovat rámový set Cinelli Gazetta pro výstavu v milánském Brioni, jako součást Salone del Mobile. Zároveň s tím zorganizo-val projížďku skrz město, od Brioni k hlavnímu sídlu Paula Smithe na Viale Umbria.

Čím tě při tvém řešení firma Cinelli inspirovala? Samozřej-mě jsem byl už předtím poměrně dobře obeznámen s histo-rií Cinelli a, skrze osobu Antonia Colomba, jejím propojením s výrobcem trubek Columbus. O vysoké kvalitě zpracování jak rámů, tak jednotlivých komponentů, ani nemluvě. Jed-

noduše jsem chtěl nějakým způsobem vyzdvihnout krásu samotných trubek Columbus a zároveň zdůraznit to, že všechny rámy jsou ručně vařené, čímž je v průběhu výrobní-ho procesu umožněn osobnější přístup ke každému z nich.

Co je hlavní myšlenkou, stojící za tvým pojetím Gazzety?Chtěl jsem reagovat na možnost individuální výroby každé-ho jednotlivého kusu pomocí kvalitního rukodělnéhozpracování, nikoli ale následováním současného tren-du, kterým je zhotovování přehnaných kol na zakázku, které jsou spíš pěkně odvedenou výtvarnou prací, avšak, zvážíme-li velké množství potenciálních zlodějů, pro běžný provoz po Londýně spíše nepoužitelné. Zjednodušeně řečeno jsem chtěl navrhnout hezké kolo, které by ale okolo sebe nekřičelo, že je hezké.

A co nám můžeš říct o procesu vzniku tvého rámu?Tím, že jsem odstranil (v mých očích ne tak pěkný, ale pro zloděje velmi lákavý) fialový lak, odhalil jsem trubku ze suro-vé oceli. Mírná koroze oceli je pochopitelně problém, tak jsem zvolil pozinkování rámu a vidlice a užití něčeho, čemu se říká trojmocná pasivace a co dává povrchu neuvěřitelný duhový odraz. Pozinkování má také tu výhodu, že ačkoliv je to nepatrná vrstva, dodá rámu tloušťku a váhu a chrání povrch trubek uvnitř i venku, na rozdíl od laku, který jen pře-

Doslova jako poklad byly schovány v dílně Slávka Miksy. Pláště Pariba patří k libůstkám vintage cyklistického designu. Ručně vyráběné v Holandsku, pláště jsou extrémně kvalitní jak po stránce materiálové, tak i vizuální. Skvělý grafický design je jejich velkým plus. Naopak jediné mínus je to, že jsou prakticky k nesehnání.

They were literally hidden like a trea-sure in the workshop of Slávek Miksa. Pariba tires are the fancy of vintage cycling design. They are hand-made in the Netherlands with the use of quality materials. Excellent graphic design is their major plus, on their only minus is their non-availability.

PARIBA

16

VÝBĚR / SELECTION

Ikona mezi cyklistickými batohy, Ivan Rolltop od americké značky Chrome je velmi inteligentním ruksa-kem, který do svých útrob pojme velké množství nákladu. Vyroben z kvalitního tvrdého plátna a opatřen speciálními kovovými patentovanými přezkami značky Chrome, hlavní charakteris-tikou batohu je jeho rolovací systém otevírání. Vybrat si ho můžete hned v několika barvách a velikostech.

An icon among cycling backpacks, Ivan Rolltop made by Chrome, is a very intelligent rucksack, which can hold a large load of stuff. Made from quality strong canvas and equipped with patented Chrome buckles, its main characteristic is the rolling system. You can chose from all kinds of colors and sizes.

CHROME IVAN ROLLTOP

Značka Cinelli připravila minulý rok novou kolekci svých klasických kon-covek do řidítek. Inspirované vintage designem, koncovky jsou potaženy kovem různých barev s vytlačeným Milano-Cinelli logem. Pokud jste milovníci této značky, nesmí vám tento malý a nenápadný, ale velmi podstatný produkt uniknout.

Cinelli prepared a new collection of their classic handlebar endings last year. Inspired by vintage design, the end-pieces are covered with colored metal and the engraved Milano-Cinelli logo. If you are fans of this brand, this small product is a must-have.

CINELLI

17

VÝBĚR / SELECTION

Brýle Frogskins od značky Oakley jsou oprášenou legendou, kterou začal americký výrobce znovu vyrábět před několika lety. Jejich tvar je sice v klasickém „raybanovském“ duchu, ale jejich barvy a kombinace přinášejí vždy něco nového. Frogskins si můžete zakoupit v klasických sériových kolek-cích či naopak ve velmi limitovaných edicích, které se v poslední době staly žhavým sběratelským artiklem.

The Oakley Frogskin glasses are a legend that the American brand started to produce again a couple of years ago. Their shape is a bit „ray--ban“ like, but their color combinations are always innovative. You can buy Frogskins in a classic series or in limi-ted editions, which have lately become the hot new collective article.

OAKLEY FROGSKINS

Pokud jste cyklista a není vám lhostejný svět kolem vás, měli byste jistě co nejdříve zakoupit žlutý nára-mek LiveSTRONG, který je symbolem stejnojmenné nadace podporující boj proti rakovině. Organizaci založil v roce 1997 fenomenální Lance Armstrong, sedminásobný vítěz Tour de France a zároveň jeden z mála pokořitelů této zákeřné nemoci.

If you are a cyclist and the world around is not indifferent to you, you should buy the yellow LiveSTRONG bracelet as soon as possible. It is the symbol of the foundation of the same name, which is focused on the fight against cancer. It was founded in 1997 by Lance Armstrong, a phenomenal seven-time champion of the Tour de France and also one of the few conquerors of this deadly disease.

LIVE STRONG

Naše maličkost si pro vás připravila originální trčko, které nejenom že vzdává hold všem slavným vrchařům, ale přináší estetiku silničních závodů do prostředí streetové kultury. Červené puntíky byly odjakživa výsadou těch nejlepších cyklistických dobyvatelů hor. Na tričku tak demonstrují, že i na kole fixed se dá jezdit do kopce a dokonce na něm zdolávat své vlastní fyzické limity.

We have designed an original shirt, which not only honors all the famous climbers, but also brings a kind of es-thetic quality of the road races to the street culture. The red polka dots have always been the privilege of the Kings of the Mountains. Our t-shirt demon-strates that even on a fixed gear you can conquer the hills as well as your own physical limits.

PP TEE 01 – PARADOTS

18

REVOLTA

REVOLTA: JEDNODUCHOSTÍ KE KRÁSE A FUNKCI

19

REVOLTA

REVOLTA: JEDNODUCHOSTÍ KE KRÁSE A FUNKCI

Holandský designér Henny van Nistelrooy patří meziprogresivní designéry, kteří v současnoti tvoří nepřehléd-nutelnou londýnskou designérskou scénu. Konceptuální uvažování, ironie, vtip, antiestetika, záměrný amatérismus a další podobné rysy hrály v současném londýnském designu svou zásadní roli především v minulých letech. Nyní se zdá, že se karta obrací a ti nejmladší tvůrci začínají pracovat především s vizuální čistotou, praktickým použitím či také vtipem, který je však pevně vázán k samotné funkci a podstatě konkrétního objektu. Podobně působí i posledníprojekt mladého designéra Henny van Nistelrooye, kterýse v něm zaměřil na to, jak se nejlépe poprat s problémemdokonalého úložného systému. A podle nás se mu to povedlo skvěle. Výsledkem je Revolver, minimalistický, jednoduchý a velmi praktický systém závěsných poliček vytvořených kombinací dřevěných lišt a plechu, který tvoří zmíněné poličky. Hlavním vtipem celého projektu je jeho variabilnost. Konstrukce totiž umožňuje dvojité uchycení poliček. Jednou je můžete mít klasicky na ležato pro od-kládání předmětů a podruhé zase šikmo, což nabízí ideální způsob k vystavování časopisů a knih. Revolver je téměř dokonalým a velmi nenáročným výstavním systémem, který ve své nenápadné formě a skvělé funkci navazuje na to nej-lepší z modernistického etosu Dietra Ramse a posouvá ho do současných souvislostí. A proč vlastně mluvíme o tomto designu právě v cyklistickém časopisu? Zapomněli jsme totiž říci, že designér ho navrhl pro londýnský cyklistický ob-chod Velorution, kde ho nyní můžete vidět se spoustou zde nabízených, velmi originálních, cyklistických doplňků.

Jak začala tvoje spolupráce s Velorution? Je to vztah, který jsme budovali postupně. Po mnoho let jsem se zabýval koly tak či jinak. Pracoval jsem jako kurýr, když jsem studoval a taky jsem nějakou dobu pracoval na půl úvazku v cyklo-

shopu. A to byl Velorution. A když mi Andrea, majitelka obchodu, říkala o tom, že by chtěla obchod přestěhovat na jiné místo, mluvili jsme o tom, jaký by ten nový obchod mohl být. Zadání vyplynulo z toho rozhovoru. Protože jsem měl hodně zkušeností z prodeje kol, věděl jsem o zážitcích z nákupu zákazníků. Vystavování kol a doplňků má své úskalí a znalost tohoto problému byla velkou výhodou.Také jsem byl dobře informován o směřování obchodu a jeho pozici na londýnském cyklotrhu. Nechtěli jsme to dělat moc technické, aby každý už musel být předem vzdělán v oblasti. V Londýně se cyklistika vyvíjí a mnoho zákazníků tu nakupuje poprvé. Chtěli jsme pro ně vytvořit takové prostředí, které je vstřícné pro nové cyklisty, rodiny, i entusiasty hledající právě ten konkrétní malý díl.

Co bylo nejtěžší při navrhování Revolveru? Myslím, že jsem ještě nedělal projekt, který by šel tak hladce a rychle. Změna interiéru byla celkem rychlá. Zvolili jsme si paletu materiálů, které jsme chtěli použít a po krátkém průzku-mu trhu co se dostupných úložných systémů týče, jsme usoudili, že nic z toho nezapadá do konceptu, který jsme vy-tvářeli. Vytvořili jsme kombinaci přírodních a industriálních elementů. Je to odraz toho, jaká cyklistika vlastně je. Proto plech a dřevo. Ale byla chvíle, kdy jsem bojoval s okrajem poličky, kde se spojuje svršek, strana a její hrana. Když se teď podívám zpátky, nevím, proč to tak dlouho trvalo. Teď to dává největší smysl. Momentálně pracujeme na dalších vychytávkách v úložném systému, protože jeho použití se může rozšířit i do jiných obchodů, domů i kanceláří. Takže nás ještě čeká vyřešit nějaké drobné nedostatky.

Tvoje práce je občas dost konceptuální. Ale Revolver je na-prosto funkční produkt. Co máš raději? Konceptuální umění nebo opravdový produktový design? Rád dělám obojí a baví

Nedávno vydaná v několika světových jazycích, kniha Cyclopedia se musí nutně stát biblí každého cycklistického nadšence. Vždyť jenom letmý pohled do jejího obsahu vás provede téměř kompletní historií moderního designu jízdních kol. A to zejména zásluhou Michaela Embachera a jeho nevídané sběratelské činnosti. To vše, co vidíte v knize a ještě mnohem více, totiž získal jediný člověk za pouhých osm let sbírání jízdních kol. Vídeňský architekt Michael Embacher se zkrátka jednoho dne rozhodl, že začne sbírat předmět, který ho nejvíce fascinuje. Tím předmětem je právě jízní kolo, které se objevuje v knize, respektive v Embacherově sbírce hned v několika rozmanitých podobách. Od klasických italských silničních či dráhových kol až po unikátní kola horská, skládací, dětská či cestovní, Embacherova sbírka v tomto ohledu nezná mezí. Každé kolo, pokud je zajímavé či něčím originální

a jedinečné, má nárok být v Embacherově sbírce. A to ať už je to geniální Cinelli Laser nebo trošku bizarní plastové kolo Wilhelmina Plast Itera, které bylo vyrobeno v roce 1984 ve Švédsku. Vše mezí tím je pak jen úžasným pohledem do světa cyklistického designu. V knize Cyclopedia naleznete většinu Embacherovy sbírky na krásných detailních fotografiích, ale také například předmluvu od cyklisty tělem i duší, módního návrháře Paula Smitha. Cyclopedia vyšla i v českém jazyce.

The recently published multilingual book Cyclopedia just has to become the bible of every bicycle enthusiast. Just a brief look at its content will lead you through the complete history of modern bicycle design. And this is

24

CYKLOPEDIE

CYKLOPEDIE: MICHAEL EMBACHER

mainly the credit of Michael Embacher and his unbelievable collection. All of what you see in the book and so much more is the achievement of one man in just eight years of collecting. The Vienna based architect Michael Embacher just woke up one day and decided to start gathering the thing he found most fascinating. This was the bicycle, which appears in the book, or rather in Embacher’s collection in all kinds of forms. From classic Italian road or track bikes to unique mountain bikes, folder, children’s bikes or traveler’s bikes, Embacher’s collection knows no limits. Every piece, if it’s interesting or somehow original, can earn its place. It can be a Cinelli Laser or a bit bizarre Wilhelmina Plast Itera made in Sweden in 1984. Everything together makes a wonderful sight into the world of cycling design. The Cyclopedia is full of beautiful detailed photographs of a bigger part of Embacher’s collection, as

well as the prologue written by Paul Smith, a cyclist body and soul. The book also came out in Czech.

25

CYKLOPEDIE

CYKLOPEDIE: MICHAEL EMBACHER

28

FENOMÉN

29

FENOMÉN

CYKLISTICKÉČEPICE / CYCLINGCAPS

Jedním z hlavních témat našeho minulého čísla byly i cyklistické čepice. Stylový módní, ale i funkční doplněk, který je vizitkou svého jezdce a chlou-bou svého sběratele, je v dnešní době nepřehlédnutelnou součástí výbavy některých fixed-gearových nadšenců. Zájem o symbol cyklistiky, jak též můžeme vnímat typický design cyklis-tických čepic, nás neopustil ani v tomto čísle. Přesouváme se však v čase a v samotném designu a význa-mu prezentovaných čepic. Jestliže minule jsme zde ukázali spíše klasické vintage čepky, teď přišel čas na ty, které spojují ve své formě a designu současnou streetovou kulturu s cyklis-tickou tradicí.

Hlavní role si v našem výběru zahrály tři zásadní čepice současné stylové cyklistické scény. Kšiltovky od společ-ností Nitto, New Era Mishka a Cadence jsou třemi aktuálními produkty zásad-ních hráčů, pohybujících se na poli současného cyklistického boomu. Čepice Nitto Factory je pokrývkou hla-vy, kterou prý nosí všichni zaměstnan-ci slavné japonské značky vyrábějící cyklistické komponenty, především pak vynikající řidítka, představce a sedlovky. Kšiltovka, která je k dostání pouze v korporátní modro-bílé barevné kombinaci, připomíná svým designem něco mezi nádražáckou a četnickou čepicí, kterou si jistě každý zamiloval z legendárních francouzských filmů o četnících. Podobně tvarovaná je

i čepice New Era Mishka D.A.R.T., která je charakteristická zejména barevným pruhem a zadním stahováním, které má i předešlá čepice Nitto. D.A.R.T., která vyšla ze spolupráce newyorské módní značky Mishka a slavného výrobce baseballových čepic New Era, má však již přesvědčivější streetový charekter. Podobně velkým hráčem v současném streetwearu je i značka Cadence ze San Franciska, která již několik let spolupracuje s nejednou ikonou na produkci stylového oblečení a doplňků pro cyklistiku. My zde máme jejich novou čepici Blue Block s jemnými modrými puntíky, která může mimo jiné krásně doplnit vaše červené puntíkova-né tričko či dres.

Tři současné designy krásně doplnily náš minulý vhled do světa cyklistických čepic. A vám už nezbývá nic jiného než sbírat, sbírat a sbírat, aby se i pro vás, stejně jako pro nás, stala čepice symbolem jízdy na dvou kolech a krás-ným designérským fetišem.

One of the main themes of our last issue was cycling caps. A stylish fashion and functional accessory, which is the trademark of its rider and highlight of every collection, is a note-

worthy part of the gear of every fixie enthusiast. Our interest in this cycling symbol, as one can perceive the typical design of these caps, remains in the second issue as well. The design and significance of the caps had changed in the course of time. Last time, we presented classical vintage caps, now is the time to show the ones that combine the street culture with cycling tradition in its form and design. Leading parts are played by three essential caps of the contemporary stylish cycling scene. Caps made by Nitto, New Era Mishka and Cadence are currently the essential players on the field of the concurrent cycling boom. The Nitto cap is allegedly worn by all employees of this legendary Japanese component producer, making excellent handlebars, stems and seat posts. This cap is available only in the corpo-rate white and blue color combination and looks a bit like a gendarme’s hat from the legendary Gendarme de Saint-Tropez movie series. A similar cap is the New Era Mishka D.A.R.T. cap, characterized by its colored stripe and lace up back (like the Nitto cap). D.A.R.T. is the result of a co-operation between New Y ork based fashion label Mishka and legendary baseball cap producer New Era and has a more

30

FENOMÉN

31

FENOMÉN

persuasive street wear character. A similar bigger player is Cadence from San Francisco, which has been work-ing with many icons in the production of cycling fashion and accessories. We have their new Blue Rock cap with small blue polka dots, which you can team up with your red dotted shirt or jersey. Three contemporary designs comple-ted our insight into the world of cycling caps. No it’s your turn to collect and collect some more so that the cap becomes a symbol of a two-wheeled ride just like for us.

34

3501 KM

Betonová pláž / Concreate beach

PHOTO: KRYŠTOF HLŮŽE

35

3501 KM

3501 KMPRAGUE – DRESDEN – BERLIN– AMSTERDAM – HAMBURG– CO

36

3501 KM

Ráno na trajektu / Morning at the ferry

Staré legendy / Old legends

37

3501 KM

Když jsme se v zimě sešli s Kryštofem a Pepou prodiskutovat jak jejich, tak naše plány do budoucna a zjistit, co máme společného a na čem by se případně daly spojit síly, zmínili mimo jiné i jejich chystanou cestu. V té době to ještě nebylo tak detailně rozplánované, ale bylo jasné, že v sedlech svých kol chtějí zůstat nonstop asi jeden měsíc a navštívit několik evropských metropolí. My, ať už kvůli poměrně velkému množství svých plánů a s tím spojené práci, nebo snad, nebojím se říct, i značné dávce pohodlnosti, jsme se do toho heroického aktu až tak nehrnuli. Když se mi pak Kryštof těsně před odjezdem ozval ohledně pár komponentů za účelem doladění stroje pro delší cestu, s tím, že už má pevné datum a za pár dnů vyráží, nezbylo mi, než držet palce. Měsíc utekl (alespoň nám) jako voda a krom blogu (3501km.blogspot.com), který jste mohli sledovat již v průběhu, tak aktualizovaný, jak to klukům

Keirin culture café / Keirin culture café

Staré legendy / Old legends

podmínky umožňovaly, přivezli zpět domů hromadu zážitků a fotografií. S částí se můžete nyní na několika stranách seznámit i vy. Třeba vás to bude motivovat také k něčemu podobnému, nebo prostě po prolistování dalších pár stran magazín odložíte, a půjdete se projet alespoň kolem baráku. Klukům gratulujeme a těšíme se na další podobné kousky. Věříme, že toto není jejich poslední slovo, což Kryštof potvrdil v době, kdy se dával tento článek dohromady, svým vítězstvím v pražském alleycatu, uspořádaném u příležitosti prvního výročí fixed gear obchodu Fun Bikes. Čili ještě jedna gratulace, i za tento úspěch.

Kdo přišel s myšlenkou této cesty a proč právě tato trasa?J: S nápadem přišel Kryštof.K: Před několika měsíci mě napadlo udělat projekt, který nebude jen o závodění, ale hlavně o překonávání svých

3501 KM

Josef

vlastních limitů. Chtěl jsem si nastavit skoro nereálnou hranici, kterou se pokusím /s více lidmi/ pokořit. M: To, že jsme jeli spíše na sever než na jih a spíše na západ než na východ, vyplynulo z výběru kol z celkoveého plánu urazit naši cestu na festkách a s tím spojenými západními centry...

Nejlepší zážitek (místo/člověk)?M: Pro mě byl nejsilnějším zážitkem příjezd k mořiK: Dojet vlastní silou k něčemu takovému jako je moře je prostě neuvěřitelný!J: Samozřejmě skvělej pocit s každým dalším člověkem, kterého jsme poznali. Musím říct, že na lidi jsme měli fakt štěstí. Nejdivnější /ale tím nemyslíme špatnej, ale prostě hrozně zvláštní/ zážitek byl určitě poznat holandské skvote-ry a jejich cyklistický ateliér v bývalém domově důchodců, nebo jejich obří farmu uprostřed ničeho, kde mimojiné stavějí i kola.

Nejhorší zážitek (místo/člověk)?J: Totální beznaděj z několikadenního deště v Holandsku beze stanu a bez výhledu na lepší počasí.

Nemrzí vás, že jste ssebou neměli např. kameru nebo další vybavení a tím pádem že nevznikl nějaký „plnohodnotnější“ výstup? Nebo šlo, v této době, kdy je snahou mnoha spíše být vidět než jezdit, spíše čistě o ten akt samotný a ověře-ních svých schopností a vůle?M: Přesně tak. Šlo spíš o akt jako takový. Jsme rádi, že jsme si psali blog, který nám pomáhá si vzpomenout na jednotlivé dny a jsme rádi, že si naši cestu může prohléd-nout člověk z druhé strany zeměkoule, ale to nám jako syrový výstup stačí. /Samozřejmě jsme rádi i za takové výstupy, jako třeba bude tento nebo promítání fotek na akci

45

3501 KM

s názvem DOJEZDU./K: Nechtěli jsme se nikam tlačit, jeli jsme si to svoje a blog jsme se snažili pojmout tak, jako jsme pojali celou cestu.

Dala vám výprava to, co jste od ní očekávali?M: Klid v duši.K: Neočekával jsem, ale teď to je ve stádiu očekávání ještě delší cesty...

Neměli jste někde chuť setrvat déle, či dokonce nějak razantně změnit plán cesty?K: Berlín byl určitě jedno z těch míst! Kultura ježdění na městských kolech je tam na vysoké úrovni! Když jsme do-razili do cíle naší cesty a kluci museli domů za povinostmi, přepadal mě nápad, jet ještě dál na sever. Švédsko, Finsko... neb brzy to nebude jen výzva!

Co ponorková nemoc? Dostavila se?K: Je to trochu zvláštní, ale nepřišla.

A nějaká jiná? Víme, že cestování dokáže máloco tak znepří-jemnit, jako nějaké zdravotní potíže. J: Několik dní jsem měl bolavý koleno a šlapal jsem z větši-ny jen levou nohou. Kromě toho se nikomu nic závažného nestalo. K: Helmet rules...

When we met Kryštof and Pepa in the winter and discussed our future plans, and what we could help each other out on, they mentioned their forthcoming journey. They didn’t have any detailed plans back then, but they knew they were about to spend about a month on their

bikes and visit some of Europe’s big cities. We weren’t exactly passionate about this heroic act, as we had plans of our own and work connected to that, not to forget our comfort. When Kryštof called me about some components for finishing up his machine for the long voyage just before leaving and told me that they had a fixed date, all I could do was just sit and cross my fingers for them. Time flew by (at least for us) and the month was over and the guys brought back tons of experience and photos, most of which you could follow on their website (3501km.blogspot.com). You can see some of them on the pages of this magazine. Maybe they’ll motivate you into doing something similar, or at least putting down this mag and taking a ride around the block. Congratulations to the guys, we’re looking forward to hearing about their next adventures. That we’ll be hearing about them soon was confirmed when Kryštof won the Prague alleycat organized by Funbikes for their fixie shop’s first anniversary just around the time this article is in process. So congratulations once more.

Who came up with the idea for this journey?J: Kryštof came up with it.K: I wanted to do a project that wouldn’t be just about racing, but mainly about crossing your own limits. I wanted to set an unachievable goal, which I could try achieving with other guys. M: That we went north instead of south and more west instead of east was more on the choice of bikes. We wan-ted to travel on fixed gears all the way and visit western centers.

Best experience (place/person)?M: For me it was arriving at the coast of the ocean.K: It’s unbelievable to get to the ocean using your own

Kryštof Matyáš

50

LEADER 725 BIATCH!

LEADER 725TRBIATCH!Leader je progresivní značka z amerického San Diega, která stojí za pozornost hned z několika hledisek. Má širokou nabídku produktů, která obsahuje vše od klasicky vypadají-cích ocelových rámových setů, přes hliníkové „speedstery“ až po robustní freestyle mašiny. Samozřejmostí je pak celá řada nejrůznějších komponentů, která se průběžně každou sezónu rozšiřuje. Je jednou z těch firem, co má ve stáji mnoho zajímavých, v současné době převážně na freestyle zaměřených, jezdců, jako jsou třeba Michael Chacon, Matthew Montoya, Rudy Melo či z filmů jako Mash SF známý stíhač Emi. Krom toho je tato značka úzce spjata i se snad nejvýraznějším americkým fotografem dokumentujícím fi-xed gear scénu, kterým není nikdo jiný než Matt Lingo, jehož příspěvek pro (P)℗Art jste mohli vidět v předchozím vydání magazínu Pedal Project. Ale pojďme k věci. Na žádost Fun-Bikes, nového distributora Leader bikes pro ČR, kteří po nás převzali v tomto směru pomyslnou štafetu, zde přinášíme krátký článek o kole postaveném na rámu Leader 725TR.

Leader 725 Biatch! je opatřen vidlicí Leader i806a, a co se komponentů týče, tak je osazen koly Velocity B43 s plášti Vittoria Randonneur (na žádost snad již brzy k zakoupení i přes českou distribuci, potažmo pražský obchod Hot Dog Cycles), klikami Sugino Messenger RD2, karbonovou sedlovkou Leader SPCA1 Aero se sedlem Cinelli Unicanitor,

hlavovým složením FSA a představcem Cinelli Ant s řidítky Cinelli Pepper. Grafika je pozměněna ve stylu Bianchi Super Pista, díky poměrně blízkému tvarovému řešení rámu, které si o to úplně říká, a nese stejným fontem a barevností slovo Biatch! To odkazuje na městskou kulturu s fixed gear silně spojenou. Krom toho můžete najít i úsloví „Ride no faster than your guardian angel can fly!!“, kterým by se rozhodně každý z jezdců měl řídit. Kolo jako takové je díky rámu poměrně tuhé a do nerovného terénu, kterým bez pochyby ulice Prahy jsou, nepříliš pohodlné, jelikož je cítit takřka každá nerovnost. Toto je dobré kompenzovat většími plášti, čimž se stává pro jízdu příjemnějším. To vám jeho stavba nejenomže umožňuje, ale co víc, díky vybrání podsedlovkové trubky si o to dokonce do jisté míry říká. Jinými slovy s většími plášti vypadá kolo lépe a navíc pak nepůsobí opticky kola oproti relativně robustnímu rámu subtilním dojmem. To s sebou ale samozřejmě nese i nevýhodu v podobě většího odporu a tím pádem stroj není tak rychlý, jako by byl na slabších pláštích a je potřeba při jízdě vynaložit o něco větší energii. Je tedy nutné zvážit, co od něho vyžadujete a podle toho zvolit vhodné obutí. Rám je navíc v porovnání s jinými o něco delší a díky své geometrii se chová poměrně „páprdovsky“ (není myšleno v negativním slova smyslu) a na rozdíl od celé řady jiných kol, které máme tu možnost porovnat, není tak agresivní

51

LEADER 725 BIATCH!

a živý. Pro někoho by pak mohl být výrazný bonus při výběru i to, že při užití ne moc silných plášťů umožnuje barspiny a tak si s kolem ukrátíte volnou chvilku i jinak, než dupáním do nekonečných dálek. Pro nás má toto kolo dvě polohy, buď s těžším převodem, dropy a slabšími koly na dlouhé rovné úseky či velodrom, kde nechá vyniknout své rychlosti, nebo s trochu jiným osazením na příjemné popojíždění po městském centru. Jinak poměrně dobrý dojem byl akorát trochu narušen křivě navrtanou dírou pro sedlovkovou trubku, kde se ji nepodařilo upevnit jinak, než převrtáním na větší, ale kruhový, průměr a posléze utěsnit vložkou. Toto byl navíc, jak víme od bývalého evropského distributora, velmi častý problém, který se předpokládáme u novější řady podařilo odstranit. Krom toho naleznete u řady pro rok 2011 i hladší začištění svárů a tím již na první pohled působí rám propracovanějším dojmem. 725 je podle nás seriózní rám od na trhu dobře zaběhnuté značky, který je navíc dostupný za poměrně přijatelné peníze a na kterém se budete nejenom těšit na každé svezení, ale také, a co si budeme povídat, i o toto někdy jde, který díky svému vzhle-du rozhodně upoutá pozornost kolemjdoucích. Leader, Biatch!

Leader is a progressive San Diego based brand which is worthy of attention for several reasons. It has a wide range of products from regular steel framesets, aluminum speedsters to robust freestyle machines. The assortment consists of a series of other components, which gets wider each season. It’s one of those companies that has a variety of riders, mostly freestyle oriented, like Michael Chacon, Matthew Montoya, Rudy Melo or Emi, best known from films like Mash SF. The brand is also tied with the American photographic legend documenting the fixed gear scene – Matt Lingo whose work was featured in the (P)Art section of the last issue of this magazine. But to the point. Funbikes, the new distributor for the Czech Republic, asked us to write a short review on a bike built on a Leader 725TR frame.

Leader 725 Biatch! is equipped with a Leader i806a fork and completed by Velocity B43 wheels with Vittoria Ran-donneur (on request via the Czech distribution or Hot Dog Cycles), Sugino Messenger RD2, carbon seatpost Leader SPCA1 Aero with a Cinelli Unicator saddle, FSA headset , Cinelli Ant stem and Cinelli Pepper handlebars and OURY grips. The graphic is inspired by the Bianchi Super Pista thanks to the shape of the frame and holds the word Biatch! in the same color and font. This is a reference of the street culture which is closely related to the fixed gear

86

4xPP FAVORIT BIKECHECK

87

4xPP FAVORIT BIKECHECK

Dalším z kol, které jsme v poslední době dali dohromady a hodláme vám představit, je kousek, navržený pro Lukáše Otevřela, potažmo jeho nově otevřený prostor s názvem PR Café. V něm se snoubí kavárenské prvky s detaily, které jako by vypadly z show-roomu s designovým nábytkem. Má se jednat o příjemné, kreativně laděné místo, vhodné k poklidnému popíjení kávy, pracovní schůzce či črtání do bloku, připarkovanému ve vozíčku v návrhu od designérů Jana Plecháče a Henryho Wielguse. Ke kolu samému se pak sluší říct, že je úmyslně laděno do červených a bílých barev, tak jako prostor, a je osazeno těmi nejlepšími komponenty, tak, aby jeho výsledný dojem v konfrontaci s ostatním zařízením nepůsobil chudým dojmem. Nakonec padl výběr na několik výrobků od italské firmy Cinelli, jmenovitě pak sedlovka a představec VAI, sedlo Unicanitor a řídítka Pepper. Šlapací systém je naopak celkově opatřen

produkty japonské výroby. Těmi jsou převodník a kliky Sugino Messenger RD2, pedály MKS Sylvan, a nakonec samotná bílá kola se zlatým výple-tem od firmy Dia Compe, které jsou z limitované edice, vydané u příležitosti šedesátého výročí této tradiční firmy. Obuty jsou plášti od stejné firmy, jako je i hlavové složení a tou je Ritchey. Všechny tyto díly jsou umístěny na červený rám, který je jedním z pěti prvních kusů vzniklých ve spolupráci Pedal Project se špičkovým tradičním českým výrobcem Robertem Štěrbou, kterému je věnováno, jak jste si již všimli, v tomto magazínu více prostoru.

The next bike, which we have put together lately and want to show you, is a piece completed for Lukáš Otevřel and for his newly opened PR Café. It is a space combining café elements with details that look as they fell out of

a design furniture showroom. It should be a pleasant and creative place suitable for drinking coffee, meeting people or doodling on papers parked in little wagons designed by Jan Plecháč and Henry Wielguse. As for the bike itself, it is deliberately tuned in red and white colors like the space of the café and completed with the best compo-nents available so it fits in with all the other furniture and decorations. Finally we picked Cinelli seatpost, VAI stem, Unicator saddle and Pepper handle-bars. The pedal system is completely Japanese. Sugino Messenger RD2 crank set, MKS Sylvan pedals and the special limited wheels released at the occasion of the 60th anniversary of Dia Compe with tires by Ritchey. All of these components are fitted on the red and white PP frame, one of the first five pieces made in collaboration with Robert Štěrba. As you can see, it is a big topic of this issue.

ŠTĚRBA PRCAFÉ

A to nejleší na konec. Posledním ze Štěrbovských bikechecků a také posledním strojem, který jsme před uzávěrkou tohoto čísla magazínu dokončili, je Modrák. Jedná se o kozu s předním kolem menšího průměru, kterou se nám povedlo sehnat přes inzerát na internetu, stejně tak, jako většinu komponentů na ní použitých. Konkrétně se jedná o střed, hlavové složení, sedlovku, zadní náboj, ráfek, kliky a převodník (ten je navíc, jak se prý dřív běžně dělalo, odlehčen odstra-něním vnitřní části) od firmy Cam-pagnollo. Dále můžete nalézt sedlo Laser od Selle San Marco, představec Nitto Technomic s řidítky od stejné firmy zakončenými gripy OURY. Další japonskou klasikou jsou pak pedály, u kterých padla volba na MKS Sylvan Lite. Pomyslnou třešničkou na dortu je nakonec přední kolo HED 3, které je stejně jako zadek obuto galuskou od firmy Tufo. Za pomoc při stavbě patří dík jak samotnému Robertu Štěrbovi

a Miloši Oubornému, tak našim kama-rádům z Hot Dog Cycles. Je krásné vidět takovýto stroj po nějakém čase v ústraní opět ožít.

And the best for last. The final Štěrba bikecheck and also our latest completed project, is “The Blue One”. A “goat” frame with a smaller front wheel, which we discovered through an internet ad, as well as most of the other components on it. The center, headset, seatpost, rear hub, rim and crankset (which is, as it was done in the past, lightened by getting rid of the inner part of it) from Campagnollo. Further on, there’s the Selle San Marco Laser saddle, Nitto Technomics stem and handlebars with OURY grips. Another Japanese classic is featured via the MKS Sylvan Lite pedals. The highlight of this complete is the HED 3 front wheel, which is completed

by Tufo tires as well as the rear wheel. We have to thank Robert Štěrba him-self and Miloš Ouborný, as well as our friends from Hot Dog Cycles for help in the building process. It’s wonderful to give life to a machine like this after years of hiding in the shed.

88

4xPP ŠTĚRBA BIKECHECK

ŠTĚRBA MODRÁK /THE BLUE ONE

89

4xPP ŠTĚRBA BIKECHECK

Čau Misho, přesně si pamatuju, když jsem tě poprvé potkal. Byli jsme s klukama v klubovně Druhé patro a stáli na dvoře před vchodem. V tu chvíli se protáhli dva sígři kolem nás a vpluli s pořádně poladěnýma silničkama na schodiště. Eddy Merckx mě hned trefil do očí a než jsem stačil zarea-govat, byli jste vevnitř. Zbytek večera jsme si ještě sem tam vzpomněli a z legrace vytvářeli konspirační teorie, jelikož není časté, aby člověk narazil na podobné stroje u civilně oblečeného člověka a ne někoho, kdo by vypadal jak zbloudilec z Tour de France. Když jste se pak náhodou v pozdější hodině vyloupli na baru, nemohl jsem neza-reagovat, i když toto uplně ve zvyku nemívám, a následná konverzace, která mě v klubu udržela déle, než jsem původně zamýšlel, mě docela překvapila. Už jen proto, že tu byl najednou zas někdo, koho jsem v této mikrosko-pické scéně, pokud se těm pár lidem, co po Praze na kolech jezdí, dá tak říkat, viděl poprvé, a kdo rozhodně ví, o čem mluví a kolama žije. Když jsem navíc zjistil, že jsi fotil hroma-du věcí pro Petru Ptáčkovou (módní návrhářka, v současné době studující v Paříži), které jsem, mimo v poslední době hodně společně stráveného času, graficky upravoval její portfolio, došlo mi, jak je svět malý. Pro tebe je ale malý ještě víc, než zřejmě pro většinu našich čtenářů. Mám na mysli, že jsi s kolem procestoval takřka celý svět. Izrael, Thajsko, JAR, Amerika, Asie,…je toho opravdu hodně. Jak

se tak vůbec stalo? Po pravdě řečeno, je tolik věcí, co by mě zajímaly, ale tak málo prostoru, co můžeme poskytnout. Ale nějak popořádku. Krásnej večer s mlhou v patře ... to bylo poprvé, co jsem uviděl v Praze pár festek pohromadě před nočním podnikem. Je fakt, že lítat na kole po večerní Praze je pro většinu lidí menší zábava, než leštit zrcadla...  

Jak jsi se vůbec ke kolům dostal? Co byly tvoje začátky? Jaký byl vývoj? Ke kolům jsem se dostal, když mi bylo 11 let, takže dřív jak ke drogám, alkoholu, sexu a jiným nástrahám velkoměsta. Potom, co jsem viděl MR ČSSR ve sprintu v kryté hale v Brně – strašnej hukot. Ta dráha byla podobná té v Motole, ale od začátku 90. let už bohužel nestojí. Ježdění na kole určité zvítězilo, protože se u toho dá sedět. Někdy od té doby jsem i na kole závodil. Před rokem 89 bylo závodů pro děti plno, v sezóně klidně 2 nebo 3 týdně, tak se to malej člověk rychle naučil a mohl dělat machra, že umí „stát na červené“, skákat na patník jak můj kámoš Michal P., kterej si u toho vyrazil tesáky.

Víme, že jsi toho poměrně dost procestoval a kolo bylo vždy tvým společníkem. Zajímavá je především Asie, kde jsi byl opakovaně. Co tě tam vůbec přivedlo? Byla to tvá práce fotografa? Kde všude jsi vlastně byl a na jaká místa obzvláště rád vzpomínáš nebo se tam vracíš? A co nějaké

MISHA PEKÁREK

90

MISHA PEKÁREK

rychlé srovnání zřejmě nesrovnatelného? Řekl bych, že tak 70 % času jsem kolo měl, buď jsem si nějaký přivezl, nebo koupil, většinu měst tak znám docela dobře, protože jsem nepoužíval auto, taxi, ale kolo. Je o dost rychlejší a zábav-nější. Někteří řidiči na dálném východě jsou dost speciální a mají návyky z řízení buvola, kozy, velblouda...ty se snaží prodat v provozu za volantem auta. V podstatě v některých městech žádná pravidla neexistují. V Tanjinu jsem viděl zaparkovaný kamion v rychlém pruhu na dálnici a řidič se v něm vrtal bez zapnutých světel, masakr!!!! A tak tam číhá zubatá s kosou na každým rohu.

Hele kámo, mě se líbí hodně v jihovýchodní Asii a na jihu Evropy, pak na jihu USA, myslím tím západní jih, tedy jiho-západ! Jih Afriky – Kapský Město, jih Moravy, Jižní Město, Petržalka na jihu je fajn...

He, ty seš takovej jižní tvor, jak tak koukám...a co ty návraty?Do Asie  jsem se vracel buď za prací nebo kvůli známým. Tak pro porovnání se podívám 10 let zpět, kdy nebylo vidět silniční ani fixed kola, teď je jich všude plno, v Asii má každý stát národní tour a maji velodromy, většinou o mnoho lepší, než ty naše…je tam spousta obchodů, speciálně fixed gear je velká modní vlna. Silniční kola jsou golf 21. stoleti, je zajímavé, když se podíváš, jaká sociální vrstva jezdí v Asii

na kole. Většinou jsou to dost bohatí lidé, co používají stroje za 7 a víc tisíc euro. To, co jezdí po Singapuru a Hong Kongu, je jak pojízdná výstava Eurobike...jen best new model je dobrej...

Máš nějaké zajímavé historky ze zahraničí, s kterýma by ses chtěl podělit? Rozhodně nás zaujalo video na youtube z Pekingského alleycatu, kterého ses loni účastnil, nebo vyprávění o účasti na criteriu kdesi v srdci Číny, ketré jsi zřejmě jel jako jediný na dráhovce a přitom dopadl na dob-rém, pokud se nepletem, pátém místě. Pro svou poslední pracovní návštěvu do Pekingu jsem si přivezl modrej Favorit, dráhovku na Campagnolo Pista, krásnej stroj. Moje kámoška z Německa, Ines Brunn, má shop na fixed kola a s týpkem, co se jmenuje Shannon Bufton, mají „smarter than car“...organizují přednášky, snaží se něco dělat se stavem, co se rovná 15 minut po 12. V Pekingu byl v 80. letech poměr kolo 80 % , auto 20%, dnes je tomu naopak. Lidé už nevědí, co je modré nebe a dojet pár kiláku v autě se rovná parádnímu posezení na dost dlouho, to si dovedeš představit. Je tu mnoho stezek pro cyklisty, ale nikdo to moc nerespektuje. Jízda v protisměru je normální, stejně, tak jako parkovaní na cyklostezce...ničemu se hlavně nedivit. Mezi lokálcema je dost fixed gear jezdců a jsou úplně zbláznění do starých evropských a keirin kol. Peking

91

MISHA PEKÁREK

Hold Fast je jednou z malých amerických firem, která je jasně spjata s kulturou kolem kol s pevným převodem. Pochází z newyorského Brooklynu a stojí za ní sympatický Rob Hall, kterého jsme měli tu čest potkat na jaře tohoto roku na akci s názvem The New Amsterdam Bicycle Show a prohodit tak s ním pár slov. Když jsme po nějakém čase zvažovali vytvořit tento, na výrobce strapů zaměřený, článek, byl Hold Fast jednou z jasných voleb. Jaká jiná by to také měla být, než ta, která strapy přinesla na světlo světa jako první? Pro ty méně zasvěcené jsou strapy jakési pásky, které slouží jako alternativní řešení ke klasickým klipsnám k upevňování nohou jezdce k pedálům. Hlavní těžiště firmy Hold Fast je tedy ve zhotovování vysoce kvalitních strapů, které užívají patentově chráněný systém zvaný FRS (Foot Retention System). Krom toho, že patří ke špičce na trhu, stojí za zmíňku rozhodně i velký počet nejrůznějších

kolaborací. Z těch jmenujme na ukázku alespoň spolupráci s Pedal Consumption, All City, i Minus D, Affinity či známým newyorským výrobcem oblečení Mishka, čímž ale seznam zdaleka nekončí. Značka navíc disponuje silným teamem jezdců, mezi kterými nechybí ani taková jména jako Oscar Kahn, Michael Chacon či John „Prolly“ Wattson, díky kterým si můžete být jisti, že tyto produkty s hrdostí vyrobeny ve spojených státech byly rozhodně otestovány na maximum těmi nejlepšími na scéně.

Jak to všechno začalo? Začalo to tak, že zakladatelé Hold Fast Jeremiah a Rob jezdili na fixed gearech v New Yorku v roce 2008. Tou dobou už jsme na fixed jezdili roky a zkoušeli jsme i nějaké triky na seancích, jako byly tzv. Peel Sessions, které organizoval Prolly pod dálnicí z Brooklynu do Queensu. To bylo ještě před tím, než se tomu začalo

100

STRAP 1 – HOLD FAST

Tom LaMarche

/photo: John „Prolly“ Watson/

Jeremiah Jones

/photo: Joe Leonard/

101

MINIATURY

Máme rádi vše co je spojené s cyklistikou. A také máme rádi miniaturní modýlky autiček a cyklistů. A to jsou dvě témata, která se navzájem spojují právě v tomto článku. Nedávno se nám do rukou totiž dostaly tyto dva jedinečné modely, které spojuje slavný cyklistický závod Tour de France a také značka, která je vyrobila. Oba pocházejí z dílny francouzského výrobce modelů Norev, která byla založena v roce 1946 na předměstí Villeurbanne, nedaleko města Lyon. Od té doby vyrábí tato společnost velmi přesné a oblíbené modýlky historických i současných automobilů, které si získaly zájem mnoha sběratelů po celém světě. A protože je Norev značka francouzského původu, nemohla si také odpustit vyrobit speciální edici, v které se věnuje jednomu z největších francouzských svátků, cyklistickému závodu Tour de France.

CycklistaPokud jezdíte Tour de France je vaším snem vlastnit žlutý trikot, který každý rok ho veze vždy ten, kdo je průběžné ve vedení. Pokud jste však zkušený vrchař, toužíte i po jiném trikotu. A to sice po tom, který má na sobě červené puntíky. Ty pak označují toho nejlepšího jezdce, který se nejrychleji popere se zákeřnými alpskými či pyrenejskými stoupáními. Jako poctu všem nejlepším vrchařům vytvořila právě značka Norev tohoto panáčka, který patří právě do

MINIATURYNOREV

104

PRAHA

DEN V PRAZE / DAY IN PRAGUE

CAFÉ PAVLAČ

PAPELOTE

BOTAS CONCEPT STORE

NÁPLAVKA

TRIBO

YES BURGER

LEEDA

MISTRAL

DENIM HEADS

HOT DOG CYCLES

REMEMBER

CAFÉ VÍTKOV

BUKOWSKI’S BAR

OLŠANSKÉ HŘBITOVY

105

PRAHA

CAFÉ PAVLAČ www.cafepavlac.czJedním z oblíbených žižkovských míst na příjemné posezení je pro nás Café Pavlač. Živoucí prostor, kterému uprostřed dominuje monumentální bar s perforovanou dekorací a barevnými závěsnými lampami a s místy k sezení všude kolem. Kromě dobrého pití a jídla se zde můžete oddat i kulturním zážitkům. Na dvorku, který je ideálním místem pro letní relaxaci, se totiž také nachází jedna z nejmenších pražských galerií s příznačným názvem 35 m2, jejíž kvalitní výstavy často předčí mnohá očekávání.

When it comes to restaurants, Žižkov is rather the center of bars and night clubs, good cafés are scarce. Café Pavlač is a favorite of ours. By climbing up three small steps you enter the lively space with its monumental bar and lights and places to sit all around. Apart from good coffee and food you can enjoy one of the smallest galleries in Prague in the courtyard. Its name is 35 m2, but the exhibitions are superb. A great place to relax in the summer.

PAPELOTE www.papelote.czNejlepší české papírnictví. To je Pape-lote, jehož vlastní obchod naleznete ve Vojtěšské ulici v centru města. Projekt, který vznikl jako diplomová práce gra-fické designérky Kateřiny Šachové, se nakonec vyvinul do zcela profesionál-ní podoby. Kateřina, se svým nezamě-nitelným stylem designu bloků, sešitů, penálků, obalů či balících papírů, vytvořila skvělou alternativu k běž-nému papírenskému zboží. Kromě vlastních produktů můžete v Papelote zakoupit i například originální nezávislé publikace. Za vidění stojí i samotný prostor obchodu, který vytvořilo mladé architektonické studio A1 Architects.

The best Czech stationary shop, Pape-lote is located in Vojtěšská street near the city center. A project born from the thesis of graphic designer Kateřina Šachová evolved into a more professio-nal form. Kateřina has developed her own unmistakable style of notepads, notebooks, pencil cases, covers or wrapping paper, a great alternative to the stationary confection. Apart from all this, Papelote has a wide selection of independent literature. The interior is the work of A1 Architects.

BOTAS CONCEPT STOREwww.botas66.czObchod o rozloze 66 m2 byl za první rok své existence živým výstavním prosto-rem, s mnoha zajímavými instalacemi od obrazů, přes vinyl toys až po fixed gear kola a komponenty. V dneší do-bě jde již spíše o prodejní, než kul-turně-setkávací místo, ale díky jeho interiéru v návrhu od A1 Architects, s hlavním prodejním artiklem, kterým je sportovní obuv od tradičního české-ho výrobce Botas, přesněji řečeno jeho reinkarnovaných modelů z šedesátých až osmdesátých let tvořících sublabel Botas 66, za návštěvu rozhodně stojí. Ne nadarmo byl tento prostor v srdci Prahy vybrán magazínem Wallpaper mezi 10 nejzajímavějších nově otevře-ných obchodů roku 2010 na světě.

Only 66 m2 big shop has been the venue of many installations. Today’s commercial space (interior by A1 Architects) is still worth the visit as well as the main product, the Czech iconic shoe from the 60s to 80s – the Botas 66 sublabel. It is not by chance that this space in the heart of Prague has been selected by the Wallpaper magazine as one of the most interes-ting shops opened in 2010.

106

PRAHA

TRIBO www.tribo.czTribo je uznávaným pojmem nejen u nás, ale i v zahraničí, ve kterém nejde pouze o módu spojenou se zásahy do vašeho těla , ale také o prostor alterna-tivní kultury. Místo, kde se, v přítom-nosti módních doplňků, messenger bagů, DIY bloků a diářů v limitovaných sériích, knih či časopisů, vinyl toys a mnohých dalších, jinde těžko sehnatelných produktů, setkávají lidé z různých oborů. Jeden z významných pilířů pražské subkultury naleznete v Klimentské 2 na Praze 1, nebo v Lidic-ké 8 na Praze 5.

Tribo is a recognized name home and abroad where it’s not only known as a place to alter the fashion of the body, but also as a space for alternative culture. A place where people from all kinds of spheres meet among the fashion accessories, messenger bags, DIY notebooks and diaries in limited editions, vinyl toys, books and maga-zines and other hard to get products. Tribo is one of the significant pillars of Prague’s subculture. You can find it at Klimentská 2, Prague 1 and Lidická 8, Prague 5.

NÁPLAVKA

Krom kopcovitého terénu a krásnédobové architektury je charakter Prahyutvářen také Vltavou. Pokud této řece chcete být opravdu na blízku, doporučujeme navštívit náplavku mezi Palackého a Jiráskovým mostem, která v posledních letech ožívá mimo jiné i díky aktivitám spojeným s lidmi okolo (A)Void Gallery. Nachází se zde ale také místa s dlouhou tradicí. Jedním z nich je rodinný restaurant Vltava s krásným výhledem a množstvím, převážně rybích, specialit. K zahození není ani večerní chlazená Plzeň při letním západu slunce.

Apart from the hills and the beautiful architecture, the character of Prague is also defined by the river Vltava. If you want to be close to it, we reco-mmend visiting the alluvium between the two bridges called Palackého and Jiráskův, which is held alive by the people around (A)Void Gallery. You can find places with a long tradition, like the Restaurant Vltava with a wonderful view and mostly fish specialties. A chilled Pilsner beer with the summer sunset isn’t bad either.

YES BURGER

To, že nemají burgery v Čechách velkou tradici je fakt. Naštěstí to ale nezna-mená, že nejsou v Praze taková místa, kde si na nich můžete za velice přiznivé peníze pochutnat. Jedním z takových míst je řetězec o dvou pobočkách zvaný Yes Burger. První byla otevřena tento rok na Seifertově ulici nedaleko fotbalového stadionu Viktoria Žižkov a druhý o něco později u stanice metra Staroměstská. Krom klasik jako cheesburger či baconburger si můžete objednat větší kousky jako jsou Tower, Elvis či třísetgramový Golem.

It’s a known fact that burgers don’t have a tradition in Czech Republic. Fortunately, that doesn’t mean that there aren’t places in Prague where you can find them at a very reasonable price. Yes Burger branch restaurants are like that. The first was opened in Seifertova near Viktoria Žižkov soccer stadium, the second near metro stati-on Staroměstská. Apart from classics like cheeseburgers or baconburgers they serve bigger pieces like the Tower, Elvis or the 300g Golem.

107

PRAHA

MISTRAL www.mistralcafe.czPro klidné posezení v centru města je podnik Mistrál jistě tím pravým mís-tem. Na křižovatce Kaprovy a Valentýn-ské ulice už více jak rok funguje tato vynikající, velmi stylová, restaurace, z které je hned při prvním pohledu cítit neobyčejná svěžest a příjemná atmo-sféra. Přirozený interiér, kombinující režné zdivo s čistým světlým dřevem, navrhl architekt Jiří Zhoř z ateliéru Muon, zatímco o skvělé jídlo a obsluhu se zde stará příjemný personál. Tým Pedal Project jistě doporučuje ochut-nat vynikající Fish and Chips či domácí ledové čaje.

If you wish to sit down in a calm place in the city center, Mistrál is the right choice for you. It has been open for over a year on the crossing of Kaprova and Valentýnská. This outstanding and very stylish restaurant has a fresh and pleasant atmosphere. The natural interior combining rough walls and light wood furniture is the work of Jiří Zhoř from Muon, as the great food is the work of the amiable staff. The Pedal Project team recommends the delicious Fish and Chips or homemade ice teas.

DENIM HEADS www.denimheads.czKultovní obchod s porcelánem Qubus se nedávno spojil s Denim Heads, kteří v České republice prodávají originální kousky denimové módy z celého světa. Nabídku ručně vyráběných džínů od značek jako jsou bretaňská Indigofera, japonské Ijin Material, Japan Blue, Momotaro nebo švédský Denim Demon pak rozšiřují i některé stylové doplňky. Kvalitní zavazadla od švýcarské značky Qwstion Bags, trička francouzské legendy Armor Lux či speciální rozklá-dací brýle Sunpocket jsou jistě velkým lákadlem. Kromě jedinečné módy zde můžete otestovat i kávu či chlazené lahvové pivo.

Some time ago, the almost cult porcelain shop Qubus teamed up with Denim Heads, who import some of the most original denim pieces from all over the world. Products from brands like the French Indigofera, Japanese Ijin Material, Momotaro, Japan Blue or Swedish Denim Demon are completed by quality accessories – Qwestion Bags from Switzerland, shirts from the French legend Armour Lux or foldable glasses Sunpocket. You can also try out their coffee machine or beer.

LEEDA www.leeda.czLeeda je pravým místem pro milovníky převážně dámské módy. Zajímavá tvarová řešení a výběr materiálu ničím nenapovídají tomu, že tato významná, minimálně na českém módním poli dobře známá, značka začla svou exis-tenci „přerodem“ z firmy, která byla původně zaměřená na outdoor obleče-ní a spacáky. To je již dávno minulostí a vy tak nyní můžete návštěvou showroomu Leeda v Bartolomnějské ulici nedaleko Národního divadla obdivovat krom krásných produktů nejne od této značky i čistě a zajímavě řešený variabilní interiér.

Leeda is the right place for fashion lovers. Interesting shapes and soluti-ons and material choices don’t show any signs that this well-known name in the Czech fashion business was born from a company originally focused on outdoor apparel and sleep-ing bags. This is all history and you can visit their showroom at Bartolomějská st. Not far from the National Theater and admire their products and interes-ting interior.

110

MILOŠ OUBORNÝ – ŠTĚRBA X PP

MILOŠ OUBORNÝ :ŠTĚRBA X PP

111

MILOŠ OUBORNÝ – ŠTĚRBA X PP

Ahoj Miloši, ať nezačínáme hned v úvodu technickými para-metry, pro nás je spolupráce PP x Štěrba velice obohacující, a i kdybychom třeba předem věděli, že na konci žádný reál-ný produkt v podobě rámového setu, díky jehož vzniku tento rozhovor vlastně vzniká, nebude, šli bychom do toho hned znova. Už jen kvůli tomu procesu samotnému. O konstrukci kol toho tolik nevíme a setkávání s podobnými lidmi jako jseš ty či Robert Štěrba, je jednou z věcí, díky které nám ta vynaložená aktivita kolem webu a magazínu dává smysl. Je to zážitek, který bychom rádi alespoň trochu zprostřed-kovali i ostatním. Je naopak zase pro tebe tato spolupráce něčím zajímavá, či rozšiřuje nějak tobě obzory nebo snad mění pohled na věc? To určitě! Mě to opravdu nadchlo…bez legrace. Mám rád lidi, co jsou pro něco zapálení a je z nich toto nadšeni cítit a dělá mi radost, když ho posléze můžu přenést do mé práce. Ti, kteří se motají kolem kol, a myslí to vážně, jsou z pravidla fajn. Já mám hlavně to štěstí, že je má práce zároveň i mým koníčkem. Za spolupráci s vámi jsem ale obzvlášť rád, jelikož po delší dobu se ocelové rámy takřka nevyráběly, maximálně tak cca 3 kusy za rok. S vámi a kulturou, kterou tu do jisté míry zastupujete, to vypadá na lepší zítřky. Vždycky je radost, když můžete udělat něco pěkného.

To rádi slyšíme a pevně doufáme, že toto nebude konec

naší vzájemné spolupráce a že ještě bude šance udělat pěkných věcí víc. Ale k rámu samotnému. Z čeho vůbec vychází geometrie první várky rámových setů Šterba x PP? Jaká jsou jeho specifika? Geometrie vychází z klasického závodního speciálu na dráhu. To znamená, že má strmější hlavovou trubku v úhlu 76 stupňů a tím pádem je kolo celkově jakoby agresivnější v zatáčkách a svižnější při manipulaci. Vyplývá to ze snahy udělat stroj tak, aby v méně předvídatelném městském prostředí byl živější a jezdec tak mohl v případě potřeby rychleji reagovat. Tím je samo-zřejmě o něco málo pohodlnější na další jízdy po rovných silnicích, jelikož může ve srovnání s jinými působit trochu vratším dojmem, ale to je úmysl.

Co použitý materiál či technologie zpracování? Co se týče materiálu, je postaven z klasických chromolybdenových tru-bek, které jsou svařovány na tupo v ochranné atmosféře. To je takové poměrně časté řešení, které je čisté a na druhou stranu zbytečně nenavyšuje cenu výsledného produktu. Užitý materiál pak umožňuje poměrně dobrou manipulaci, což znamená, že při nějakém poškození, způsobeném třeba havárií, je možné ho relativně bez větších problémů srovnat. To by u pevnějšího materiálu mohl být problém.

Jak dlouho trvá zhruba výroba jednoho rámu? Když jsme tě

MILOŠ OUBORNÝ :ŠTĚRBA X PP

PHOTO: JAROSLAV MORAVEC

114

MILOŠ OUBORNÝ – ŠTĚRBA X PP

115

MILOŠ OUBORNÝ – ŠTĚRBA X PP

sledovali takřka od začátku do konce při tvorbě do mufen letovaného kousku z trubek Columbus, byla to radost pohle-dět, nicméně už byla značná část předem připravena. Jaká část ti při takové výrobě či přípravě připadá nejdůležitější?To samozřejmě záleží na mnoha faktorech. Materiálu a hlav-ně způsobu výroby. Čas na jeden takový se může pohybovat někde od šesti až do třeba pětadvaceti hodin. Lakování nepočítaje. Průměrně řekněme tak od osmi hodin výš. Musí se nafrézovat trubky, sesadit, a posléze přijde samotné va-ření či letování, na závěr je ještě nutné rám srovnat. U rámu do mufen pak záleží na tom, jak jsou kvalitní, a i tím práce nekončí. Není to tak, že by se rám sesadil, svařil a tečka. Je nutné ho na závěr dobrousit, aby nikde nezůstávaly ost-ré hrany a tím se rám celkově začistil. Pokud se tak neučiní, i laik pozná, že nejde o výrobek dělaný s láskou. Nejnároč-nější, ale nejpevnější pak je takový, který je letovaný stříb-

rem. U něj se stane, že jsou sváry pevnější než materiál samotný, ale je běžné, že udělat takový, trvá třeba tři dny.

Jak dlouho se vůbec takové práci věnuješ a jak jsi se k ní vlastně dostal? Abych pravdu řekl, tak od tříkolky. Ne, opravdu je to tak, určitě jsem se začal hrabat v kolech již v samém začátku. Když mi bylo třeba šest, začali jsme si vymýšlet různé úpravy a práce s koly mě od té doby neopustila. Zkoušeli jsme dávat malá kola dopředu a velká dozadu, navrtávali hřebíky do plášťů a vymýšleli různá jiná vylepšení. Co se týče serióznějšího přístupu, živit jsem se tím začal někdy kolem roku 1986, kdy jsme začli spolupra-covat s Robinem (Robertem Štěrbou). Vážím si toho, jakým stylem se věnuje své značce a víceméně nemám, proč bych na tom něco měnil. Není úplně snadné si udržet tolik, a tak dobrých zaměstnanců, kolik v této době pro něho pracuje

122

LIKE

Třetí největší město Polska, Lodz, kde jsme se objevili tento podzim na místním designovém festivalu, má snad jediný příjemný bar, který odpovídá současné městské designér-ské a umělecké kultuře. Je jím Zmienatematu neboli Změna tématu. Čtyři mladí kamarádi, polští rebelové, kteří jsou stále znepokojeni šedivou polskou realitou a tvrdohlavosti svých spoluobčanů, zkrátka chtěli svým projektem změnit téma, otočit na jinou stránku a vytvořit místo pro ty, kteří to v polské Lodzi ocění a kterým právě taková kavárna a bar chybí.

Jejich snaha se jim podařila na jedničku. Malý, ale o to zajímavější bar umístili hned na hlavní tepnu městského centra Lodze. Kam taky jinam, když toto město se 700 000 obyvateli koncentruje veškerý společenský život pouze na jednu ulici jménem Piotrkowska. Všude kolem

si připadáte tak trochu ve městě duchů. Ale vraťme se zpátky ke Zmienatematu. Bar si nás nezískal jen velmi příjemnou atmosférou a kamarádským prostředím, ale především i svou interiérovou architekturou, která je jednoduchá, levná, ale velmi inspirativní a působivá. Interiér navrhla polská architektonická kancelář xm3 s použitím řezaných překližkových desek, které jsou řazeny za sebe do podoby organické vlnovky. Ta se pak stává hlavním motivem celého prostoru, dekorativním i funkčním. V jejich mezerách jsou například umístněny poličky za barem nebo mezi nimi visí žárovky. Podobně tvarované jsou pak i některé stolky, vyrobené jen pro tento účel. S velmi malým budgetem, ale velkou chutí do práce a přiložením ruky k dílu se tak podařilo vytvořit skvělé místo, které v Lodzi nemá doposud obdoby. My jsme to mohli otestovat na vlastní kůži. V baru jsme strávili asi čtyři skvělé večery,

123

LIKE

které doprovodilo výborné polské pivo a sem tam něco ostřejšího. Cestovatelům tak můžeme jenom doporučit.

The third biggest city in Poland, Lodz, where we happened to attend a design festival this fall, has just about one good bar which stands up to the contemporary urban design and art culture. It’s called Zmienatematu, which means Change of subject. Four young friends, Polish rebels unsatisfied with the grey Polish reality and the stubbornness of their fellow citizens just wanted to change the subject, turn the page and create a place for those who could appreciate it.

Their effort was a success. The small but interesting bar is on the main street of the Lodz city center. Where else,

if all of the social life of its 700 000 inhabitants is focused on this street, Piotrkowska. The rest is more or less ghost town. But back to the bar Zmienatematu. It didn’t get us just with its enjoyable atmosphere and friendly environ-ment, but among all its interior design by xm3 architects with the use of cut out plywood which is layered to create an organic wave. This is the main motive of the whole spa-ce, decorative and functional. The gaps between the layers hold shelves behind the bar or the light bulbs. The same motive is used on some of the tables. On a small budget but with a big verve to get some work done, they managed to create a great place, which has no competition in Lodz.We had the opportunity to experience that on our own. We have spent four great evenings accompanied with excellent Polish beer and something harder from time to time. We definitely recommend to travelers.

Do Laugh Do Smile

124

OUTSIDERS: SPENCER

1 – No, poprvé jsem přijel do Prahy setkat se se svým kamarádem Brandonem. Oba jsme pracovali v oblasti filmu a fotografie a měli jsme nějaký volný čas na cestování. Já jsem tou dobou žil a pracoval v Itálii a on mi řekl, že jede na pět dnů do Prahy. Tak jsem se sebral, koupil letenku z Benátek do Prahy, Předpo-kládal jsem, že tu zůstanu také pět dnů, ale nakonec se to protáhlo na tři a půl měsíce. Prostě jsem už zpět na letadlo nešel.

2 – Měl jsem velký úsměv na tváři.

3 – Vlastním a provozuji cykloobchod.

4 – Jezdím na kole, piju pivo a spím.

5 – Jezdím na kole od doby, co mě to asi v pěti letech naučil děda, čili nějakých 27 let bez přestávky. Ale ne pouze kola, mojí velkou láskou jsou celý život také motorky. Vždy jsem žil v městském prostředí, takže kola, motorky či skateboardy

1 – Co tě přivedlo do Prahy a co tě v ní drží zůstat?

2 – Jakou jsi sem měl cestu?

3 – Čím si vyděláváš na chléb?

4 – Čím trávíš svůj volný čas?

5 – Jaký máš vztah ke kolům? Je pro tebe „vším“, jak se někteří, hlavně v poslední době, tváří?

OUTSIDERS:SPENCER & PETE

125

OUTSIDERS: PETE

1 – Do Prahy jsem přišel, protože už mě unavoval život v USA. Měl jsem dobrou práci a přátele, ale cítil jsem, že můj život něco postrádá, něco, co jsem tak úplně nedokázal vysvětlit (někteří tomu říkají čtvrtživotní krize). Tak jsem se rozhodl odstěhovat do jiné země, abych poznal, co je tam venku. Volba Prahy byla nasnadě, rodina mé matky je odsud. Byla tu už několikrát a vždycky mi vyprávěla, jak je to tu skvělé. Drží mě tu lidi, které jsem tu poznal a vůbec to, jak je tu krásně. A taky ty plzně.

2 – Bylo to skvělé. Poznal jsem kamarády, kteří mi pomohli lidsky vyrůst, i přes to, že jsem tu jen čtyři měsíce. To o tomhle místě už něco vypovídá.

3 – Momentálně učím angličtinu.

4 – Jezdím na kole, piju pivo, bloumám po parcích, bloguju, hraju na kytaru, vedu dlouhé potrhlé rozhovory se svými kamarády, čtu, poslouchám hudbu, koukám na filmy, pokouším se spát, jezdím na kole, pokouším se učit česky, čtu, kreslím,

OUTSIDERS:SPENCER & PETE

130

OUTSIDERS: SPENCER

byly běžné. Když jsem dospíval, začal jsem závodit a dokonce pracoval v něko-lika obchodech. Po dvacítce jsem začal délat messengera v New Yorku a než jsem přestěhoval do Evropy, vlastnil jsem 9 kol, 2 motorky a 1 skůtr.

6 – Teď mám 3 funkční kola, 3 kola rozložená na kusy a jedno si právě začínám stavět. Ale myslím, že nejvíc jezdím na svém single speed Colnagu. Jezdí se mi na něm snad vůbec nejlíp. Je to starý Master X-lite rámový set s velmi špatně provedenou barvou, osazený z většiny komponenty Dura Ace: kola, brzdy, brzdo-vé páky a kliky. Mám strapy Bagaboo, staré pedály, sedlo Brooks B17, berany a pláště Halo Berlin Courier.

7 – Svůj první fixie jsem měl v roce 2001. Dodnes ho považuji za svoje nejoblíbe-nější kolo, co jsem kdy měl (skoro jsem brečel, když šlo z domu). Bylo to Bianchi Pista v šedé barvě, které jsem musel speciálně objednat z mého oblíbeného obchodu na Manhattanu. V té době jezdili na fixu jen dráhový závodníci a me-ssengeři. Nikdy nezapomenu první cestu domů. Byl to studený deštivý jarní den. Jel jsem v provozu na Manhattanu a málem se posral, když jsem jel bez brzd dolů po Manhattan Bridge. Od toho prvního dne jsem věděl, že není cesty zpět. řekl bych, že kultura kolem fixed gear v New Yorku opravdu explodovala někdy po roce 2005. Má to své dobré a špatné stránky, ale myslím, že ty dobré převa-žují, protože to znamená, že prostě víc lidí jezdí na kolech a to mi dělá radost. Takže teď sledovat růst fixed scény tady v Praze mi dělá radost taky. Teď jenom musíme něco udělat s těma českýma řidičema!

8 – Obět na kole svět...

9 – Je to tak. Po pravdě všechno souvisí se vším. Můj dobrý kamarád Adam z Brooklyni je tatér (jmenuje se Adam Surte a jeho studio nese název Brooklyn Tattoo). Já jsem si postavil šilenej lowrider chopper na ježdění po okolních barech a pokaždé, když mě viděl, se mě ptal, zda-li mu ho neprodám. Já mu ale vždy odvětil, že není na prodej. Když ale jednoho dne přisel s nabídkou, že mě bude do konce života tetovat zadarmo, když mu ji nechám, hádej, jak jsem odpověděl.

10 – Tobě taky, Honzo. Mám rád, co děláte, tak v tom pokračujte.

6 – A co bys nám o svém současném stroji ve stručnosti pověděl?

7 – Víme, že pocházíš z jednoho z epicenter fixed gear kultury. Je něco, s čím by ses chtěl s čtenáři podělit? Vzpomínky, zážitky, srovnání se zdejší scénou, která je oproti tomu stále v plenkách a možná i díky všeobecným podmínkám tu není volba kola jako dopravního prostředku takovou přiro-zeností?

8 – Nějaké plány do budoucna?

9 – A na závěr jedna z trochu jiného soudku. Je vidět, že se nebojíš tetování, nějaký zajímavý příběh za ním schovaný?

10 – Dík za tvůj čas a ať se daří.

131

OUTSIDERS: PETE

jezdím na skejtu, vařím, jím, jezdím na kole, nečistím svoje kolo, fotím, piju pivo.

5 – Kolo pro mě není úplně všechno. Je to jenom zábava, a taky skvělý způsob, jak uvolnit stres. A taky skvělý dopravní prostředek (rychlejší než chůze, lepší pro tebe a zbytek světa spíš než auta a ne tak nechutný jako hromadná dopra-va) a ideální způsob objevování města. Kolo mi ale opravdu zabere hodně času, ale vynaložená energie se vrátí.

6 – Jmenuje se „Lo-Lo“ podle mojí nejlepší kamarádky Lauren z Los Angeles. Rám je FBM Sword velikosti 60 cm, dráhová vidlice taktéž od FBM, přední kolo Velocity Deep-V, zadní kolo Velocity B43 s flip flop nábou od Phil Wood, kliky Omnium 165, sedlo Brooks Colt. Už toho má hodně za sebou, ale pořád šlape jako hodinky.

7 – Los Angeles je celé o vzdálenostech. Jízda z Pasadeny na Long Beach je na celý den. Praha se dá přejet za několik hodin z jednoho konce na druhý. V tomhle směru se mi po LA nestýská. Ale taky jsem byl předtím v lepší kondici. V LA se každý den děje nějaká akce s fixed gear souvislostmi, tady toho tolik není. Ale je to taky sranda a lidi tady jsou stejně fajn jako ti, se kterými jsem jezdil doma ve státech. Jenom jiní. Ale policajti jsou tady o hodně víc v pohodě. V LA mě pořád zastavovali za ježdění na silnici, byli to prostě takoví idioti, že ani nevěděli, že kolo na silnici patří. Musel jsem jednomu policajtovi ukázat svojí LABC (Los Angeles County Bicycle Coalition) knihu práv cyklisty, abych mu dokázal, že mám pravdu. Pak se mě pokusil pokutovat za nějaký další nesmysl, ale to už neprošlo. Blbci.

8 – Zůstat několik let v Praze, pak třeba Berlín, možná Soul, Amsterdam, Buda-pešť, ještě nevím. Ale zpátky do Států se nebudu stěhovat, dokud nebudu úplně připravený.

9 – Ke každému mému tetování se pojí nějaký příběh. Každé má svůj důvod. Ale to bych zabral moc prostoru ve vaší publikaci. Ale obecně si myslím, že na teto-váních je nejlepší to, že umělec spolupracuje se svým plátnem. Já jsem chodící plátno svého kamaráda a umělce v Los Angeles a budu tím plátnem, dokud budu žít. Malíři to o svých plátnech říct nemůžou, že by je inspirovalo k tomu, aby ho pomalovali, ani fotografové o svých filmech nebo paměťových kartách. A navíc je to sranda být plátnem. A taky, když si lidi všimnou, že máš tetování a zmizí jim z obličeje úsměv – myslí si, že jsi kriminálník nebo zvrhlík – a já se pak usměju

02 – 2011

PEDAL PROJECT