Přes střechu Evropy k památkám Etrusků do Toskánska. Museo ...mkausterlitz.cz/wp-content/uploads/2016/03/CSKA_02_2016.pdf · Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz

Cestování s motoklubem

Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz 1. strana 02/2016

Přes střechu Evropy k památkám Etrusků do Toskánska. Museo

Ferrari di Maranello e Museo Ducati di Bologna

Termín: Sobota 2.7.2016- Středa 13.7.2016

Místo a čas startu: benzínka SHELL Slavkov u Brna, v 7.00 hodin

Trasa: 11. etap – 3477 km

1. Den Slavkov - Mariazell 408 km – 6:06 h jízdy

2. Den Mariazell – Tessenberg 399 km – 5:23 h jízdy

3. Den Tessenberg – Riva 366 km – 5:45 h jízdy

4. Den Riva - Volterra 399 km – 6:52 h jízdy

5. Den Pisa – Cécina 214 km – 3:47 h jízdy

6. Den Massa – Siena 208 km – 3:36 h jízdy

7. Den Populónia 261 km – 4:09 h jízdy

8. Den Volterra – Rosolina 336 km – 5:31 h jízdy

9. Den Rosolina – Dovje 336 km – 5:26 h jízdy

10.Den Dovje – Mariazell 344 km – 5:30 h jízdy

11. Den Mariazell - Slavkov 247 km – 4:02 h jízdy

12.Den Rezerva

2



První Den:

Mapka první etapy

3



Trasa prvního dne vede přes Českomoravskou vrchovinu, silnicí plnou zatáček s pěkným asfaltem. Projedeme Českou Kanadu a republiku opustíme ve Slavonicích, kde je možno naposledy natankovat za české ceny. Po zbytek dne, až do místa prvního noclehu, se budeme nacházet na jezdecky atraktivních silnicích Dolního Rakouska (Waldviertel) a v předhůří Alp.

Za městem Grein (leží na řece Dunaji a je tu velmi malebný) přejedeme na druhý břeh a vydáme se proti Alpám, které se objeví na obzoru. Přes město Amstetten vjedeme do části Rakouska zvané Eisenwurzen Mostviertel (země moštů). Moc dobře se tu jí a pije, a zastávka na oběd v Gasthofu Brückenwirt na břehu říčky Ybbs není zvolena náhodně. Zdejší tafelspitz, tradiční pokrm Rakouska-Uherska se tu dneska považuje za rakouské národní jídlo a dělají ho tu snad nejlépe.

Tafelspitz – Je kus do měkka dušeného hovězího, podávaný ve vývaru se zeleninou v hlubokém talíři. Do vývaru si rozmáčkneš brambor, se šťávou do sebe nasaje všechny chutě, a ani nemusíš polykat. Ta sousta se ti sama rozplynou na jazyku.

4



Občerstveni obědem budeme pokračovat. Zatáčkovité pasáže kolem řeky Ybbs nás dovedou až před vápencové soutěsky a vodopády přírodního parku Ötscher-Tormäuer (mnozí jej znají z návštěvy lyžařského střediska Lackenhof) Projet tímto pohořím se nám možná kvůli času nepodaří, ale možná je to pozvánka na příště. Vrcholy Ötscher mají dějiny spojené s námi. Slovany byl uctíván jako „Ocàn“ – otec hor. Císař Rudolf II tu hledal zlato a o pohoří se věčně vedli boje pro nerostné bohatství. Den zakončíme v kempu u jezera Erlausee.

Camping Erlaufsee Mariazell. Cena za motorku a stan je tu 12,-€.

Zbytek dne strávíme koupáním v jezeře, relaxováním a ochutnáváním dobrot z kuchyně bistra na břehu jezera.

Pstruh na bylinkovém másle je pýcha kuchaře Wolfganga a sklenka bílého k tomu..

Bistro u jezera Erlaufsee…

Celá trasa prvního dne je jezdecky záživná, při večerním hodnocení dne bude o čem povídat…

5



Druhý Den:

Mapka trasy druhého dne

6



Trasa druhého dne vede údolím řeky Salza, kterou dobře znají všichni vodáci. Jede se prakticky přírodním okruhem mezi rozeklanými vápencovými stěnami nad peřejemi řeky. Na trase nejsou skoro žádné obce, je to prakticky přírodní silniční okruh.

Za městečkem Hieflau vjedeme na silnici proti proudu řeky Enns silnicí 149, v Admontu přejedeme hřeben Eisenerz Alpen a zatáčkami kopců Nízkých Taur vjedeme do údolí řeky Mur a vyrazíme proti proudu řeky Po silnici silnicí 97 přes průsmyk Turrach. V tomto úseku se sinice trochu napřimuje, alespoň si odpočinem od náklonů v utažených zatáčkách, než přejedeme kopce Gurktaler Alpen do Korutan. Korutany jsou gurmánský ráj: jehněčí, ryby, hovězí, sýry všeho druhu, vyhlášený med... Nejlépe tu dělají bramborové taštičky.

Korutanské taštičky (kärntner kasnudeln)plněné tvarohem a cibulí. MMŇŇÁÁÁM!!

Za městem Spittal se budeme držet západním směrem silnice 100, vedoucí údolím řeky Drau (Drávy). Z údolí v Oberdrauburgu odbočíme na silnici č. 110.

Gailtal, zážitková silnice.

7



Silnice překonává průsmyk Gailberg do údolí Gailtal, které se táhne krásnými zatáčkami až do oblasti východního Tyrolska. Tady je domov gailtalského špeku a jeho bezpočet variací (jako třeba vinný špek). Tož co takhle dát si svačinku cestou v některé z horských hospod?

Der Gailtaler Speck…

Cesta proti proudu řeky Gail (silníce č. 111) nás přivede do cíle etapy. A bude stát za to. Asi 70km úsek, levá tu střídá pravou na celkem úzké silnici s výborným povrchem. Zakempujem v kempu Lienzen Dolomiten.

Camping Lienzen Dolomiten. Cena za motorku a stan 12.-€

Kemp je poměrně vysoko a položen částečně ve stínu. Pod stanem nebude horko. Má základní vybavení. Čistota, vybavení sociálek a sprch je v pořádku. Ale nevaří se tu. V kempu je automat na kávu, pivo a bagety.

8



Výborně se dá najíst v restauraci Nonna Emma. Je to asi 4km daleko od kempu, v městečku Sillian. Dát si tam cokoliv s houbama (rostou všude kolem), nebo něco sladkého, to je zážitek. Vaří tam Ital, umí Tyrolská i Trentinská jídla. Ke všemu podávají italská vína, ke každému jídlu pasuje jiný druh…

9



Třetí Den:

Mapka třetí etapy

10



Celý třetí den se bude jezdit italskými dolomity a přejedeme několik vysokých Alpských průsmyků s nadmořskou výškou nad 2500mnm. Prázdninový provoz nevadí, silnice se vinou volně po kopci a do zatáček před sebou máš perfektní výhled. V těchto výškách totiž není vegetace.

Na střeše Evropy svačina přijde k chuti…

Crostini – opečené toasty pokapané olivovým olejem a s různými dobrotami, voňavé, čerstvé famózní…

Sjedeme z kopců dolomit do kraje Trentino. Výborně se tu daří vínu, zdejší kuchyně je hutná, maso přikusují k masu, zajídají ho voňavými sýry a zapíjí výborným vínem.

Vepřové kolínko s nakrájenou cibulí a slaninou, s trochou vývaru s bramborami a jalovcem

11



Zakempujem v Riva del Garda na břehu jezera. Jezero má nadmořskou výšku kolem 63 metrů a je hluboké asi 346m. Navíc je dlouhé, úzké a obklopeno horami s výškou kolem 2000mnm. Díky tomu všemu je teplota vody stálá a kolem jezera není horko. Pod stanem bude dobře. Ovšem dále na jih, přes italské nížiny a rozpálené apeninské kopce už budeme hledat nocleh v chládku.

Camping Maroadi cca 16,-€ na noc pod stanem, v chatce to přije jednou tak draho…

Do večeře času dost na procházku městem, na koupání v jezeře, na ochutnávku zmrzliny

Gelato misto

K večeři ribollita – kapustová polévka s fazolemi a zeleninou. Plus opečený chléb. Kéž by byl talíř bezedný!!

12



Čtvrtý Den:

První polovina mapky… …. a druhá půlka denní trasy

13



Podél břehu jezera Lago di Garda vyrazíme na jih směr Verona. Verona je velké město na řece Adige, byla kolébkou západní civilizace, věd umění křesťanství atd. Místní chrámy a paláce jsou prošpikovány obrazy Tiziána, Tintoretta, Pisanella. Svoje texty tu psal Dante Alighieri, Emilio Salgari, William Shakespeare do města umístil děj slavné tragédie Romeo a Julie.

Zde bydleli Cappellettiovi (nedaleko Piazza Erbe) a čtrnáctiletá slečna Julie měla pokoj s tím balkónem vlevo na obrázku. Romeo Montecchi bydlel nedaleko v ulici Via Arche Scaligere (fotku jeho domu nemám).

Bazilika San Zeno Maggioreje, na druhém konci městského centra, je zajímavá tím, že ji světil v roce 983 sám svatý Vojtěch. Svatý Zeno byl první veronský biskup 365-380. Uvnitř baziliky je Impozantní interiér trojlodí a krypta se Zenonovými ostatky.

Dveře do katedrály jsou ukázkou slévačiny románské doby.

14



Z Verony je to něco přes hodinku do Modeny, pak do Maranella k firemnímu muzeu Ferrari. Vstupenka do muzea stojí 15,- €. Je možnost kombinovt vstupenku se vstupem i do muzea Enza Ferrariho v Modeně. Stojí 26,- €. Zatím jsem nebyl tam ani tam. Vstupné mne vždy odradilo a zákusek ke kávě v hrníčku s koníkem mne přilákal více.

Po návštěvě muzea bude chvilka na oběd. Posilnění před jezdecky náročným dokončením etapy serpentinami Toskánských Apennin. Než přijde horko, rychle vyrazíme přes pohoří Monti della Calvana na jih. S výškou ubývá vedro, přibývá zatáček a odkrývají se panoramata. Někde kolem Abetone, známého lyžařského střediska, v blízkosti hranic s Lombardií, přijde k chuti něco lehkého, třeba milánské rizoto. Tož cameriere, dovrò risotto per acqua da tavola e caffè, per favore!

Risotto alla Milanese (risotto giallo) – žluté rizoto, je v tom hovězí morek, víno, cibule, šafrán a parmezán není hanba vylízat pod stolem zbytky z talíře…

Honem do hor, je tu příjemněji než dole v horku.

15



Sjezd z hor ukončíme v Pistóii, na kávu a prohlídku města trochu času zbude. Bude třeba svléknout teplé svršky a pokračovat jižanským teplem do kopců k městečku Vinci. Ano, Vinci, tady se narodil slavný Leonardo, zvaný da Vinci. Zastavíme se u jeho rodného domku.

Anchiano, Vinci, Rodný dům Leonarda da Vinci

Do cíle dnešní etapy usedlosti Santa Bruna, asi 8km od Volterry, je to asi hodinka jízdy. Ve městě se pro pokročilou dobu asi nebudeme zastavovat. Domácí chodí spát se slepicemi a je zvykem převzít ubytování kolem 18H00.

Santa Bruna Agroturismo, cena asi 16,50€ za osobu a noc. Do supermarketu asi 1,5km

S ubytováním v tomto kraji není velký problém. Každá usedlost disponuje volnými pokoji, které jsou připraveny pro sezónní zemědělské dělníky. Přes prázdniny je pronajímají pocestným. Určitě

16



by se dalo i spát pod stanem, nebo na divoko, ale tady na jhu panuje velké horko a není nad chladivý kamenný příbytek s bazénem přede dveřmi.

Tento způsob přenocování zdá se být poněkud nešťastným…

Tož honem se zabydlet, složit bágly, stihnout nákup pitné dávky v supermarketu (tam se musí zajet na motorce) pak sprcha a bazén. Zbývá jen pěšky vyrazit ochutnat místní dobroty do hospůdky Nuovo Trinciatoio. Bývá zvykem večeřet až kolem deváté večer, za chládku. Všechna před jídla se zapíjí stolním vínem (vino da tavola) a vodou. K hlavnímu chodu je dobré nechat si doporučit domácí víno (vino da Cassa) a řádně ho pochválit. Zdejší kraj Chianti je pověstný červeným vínem stejného jména. Tmavé, suché, kulaté víno s ovocnou vůní servírují z lahví balených do slámy (fiasco). Ráno žádný spěch nebude, následující etapy se pojedou nalehko, můžeme si přispat. Nulová tolerance policajtů (Carabinieri ) tu neplatí, při měření projde řidiči 0,5 promile. Kromě státní policie mají v Itálii i městské, provinční nebo místní strážníky (Polizia Municipale, Provinciale e Locale).

Casseruola alla fiorentina – Florentský hrnec, dušené maso se zeleninou.

17



Pátý den: nový život v Lucca a šikmé myšlenky v Pise

Mapka trasy pátého dne.

18



Lucca (LU), je jedno z provinciálních měst oblasti Toskánska. Byla založena dávno před

letopočtem Etrusky a už tehdy obehnána 12m vysokými hradbami (celková délka 4,2km). To

jsme my, Slavkováci, ještě lovili mamuty v Oboře. Ve městě jsou samé jednosměrky, orientace

ve středu města je složitá, trefit k cíli je spíš náhoda. Narodil se zde Giacomo Puccini a sochař

Mateo Civitali. Město si koupilo od Karla IV svobodu za 100.000 Zlatých dukátů.

San Michele in Foro

Basilica di San Frediano s mumifikovanými ostatky svaté Zity, patronky města, sluhů a ztracených klíčů.

Dům Giacoma Pucciniho Italové mají smysl pro detail

19



Pisa (PI) provinciální město leží na břehu řeky Arno, téměř na úrovni hladiny moře. Blízké Ligurské moře pro nás znamená velká vedra. Neznámější místo je Piazza dei Miracoli (Náměstí Zázraků). Stojí tu čtyři vyhlášené stavby, čtyři sněhobílé mramorové budovy na zeleném trávníku. To vyrazí dech: šikmá věž, baptisterium, hřbitov Camposanto a Duomo. Je tu na posezení dost draho, pivko za 6,-€ pizza za 16,-€

Piazza dei Miracoli Třeba biletářka v Baptistériu zazpívá, aby předvedla perfektní akustiku budovy. Prohlídka Duomo a povalování se na trávníku s focením…

Na Torre Pendente (šikmou věž) se dá vystoupat po 294 schodech. Stavěl ji v roce 1173 architekt Bonann Pisano. Problém byl se statikou, začala se naklánět, když věž stavěli na nestabilním podloží. Třetí a páté patro při stavbě odklonili, nesymetrickou tloušťkou zdiva se snažili posunout těžiště věže do svislé osy a navíc ještě zpevnili základ na straně náklonu. Výsledkem bylo, že postavili věž ve tvaru banánu. A co byste neřekli, později se začala naklánět na druhou stranu, na jih, kde nebyl základ zpevněn. Když dosáhl náklon 5°30´ od svislé osy, někdy v osmdesátých letech, hrozilo, že se zřítí. V roce 1992 věž obepnulo osmnácti zpevňujících obručí.

K základu byl přibetonován ztužující prstenec. Na severní straně prstence uložili 870 tun olova. Věž se vrátila k severu o 2,5 centimentry. Pak odebírali na severní straně zeminu, aby si sedla dolů. Věž se srovnala zase o jeden centimetr, nasadili napínání lan, ukotvených k prstencům, celkovou silou 300tun. V průběhu dvou let se věž vrátila o půl metru zpět na správnou stranu. 2001 věž otevřeli pro turisty. Náklon zmírnili na dnešních 4°58´ nominálně 3,97 metru. Stoupat po křivém schodišti je náročné, hází to s vámi ze zdi na zeď, ani není nutno přebrat Cianti, chloubu zdejších vinic. Ne, že by šikmá věž byla v Itálii něčím výjimečným. Naopak sami uvidíte, že věž stojící rovně je tu v Appeninách spíše rarita. Holt geologicky aktivní oblast, samé zemětřesení a Italský ležérní přístup ke stavění…

20



Takhle rovnali věž.

Náměstí Zázraků Pohled z věže.

Kousek od Piazza dei Miracoli ulicí Via Santa Maria dojdeme před dům astronoma, filosofa a fyzika Galilea Galilei. Narodil se v tomto domě 15. února roku 1564. Vynalezl dalekohled a dal se do pozorování měsíčních kráterů, hvězd v Mléčné dráze a objevil fáze planety Venuše. (Eppur si muove!)

21



Galileo pečlivě sepsal mnoho pozorování nebeských těles okulárem svých přístrojů. Stal se zakladatelem moderní fyziky, ve které se planety (příroda) řídí přírodními zákony, to znamená společným a jednotným principem. Stará Aristotelovská fyzika předpokládala, že planety (příroda) se řídí vlastní inteligenci. Z jeho záznamů pak vycházel Jan Kepler při formulaci svých tří zákonů nebeské mechaniky:

1. Zákon: Planety obíhají kolem Slunce po eliptických drahách, v jejichž jednom společném ohnisku je Slunce.

2. Zákon: Obsahy ploch opsaných průvodičem planety (spojnice planety a Slunce) za stejný čas jsou stejně velké.

3. Zákon: Poměr druhých mocnin oběžných dob dvou planet je stejný jako poměr třetích mocnin jejich hlavních poloos (středních vzdáleností těchto planet od Slunce).

Dalekohled Galileo prezentoval 25. srpna 1609 v Benátkách a přístroj mu vynesl nemalé jmění. Hlavní využití dalekohledu, spolu s katalogem poloh hvězd, bylo pro námořní navigaci. Zviditelnily ho zejména myšlenky o rotaci Země, které vydedukoval ze slapových jevů (přílivu a odlivu). Vlastně ho proslavil spor o Zemské rotaci s představiteli církve.

Princip Galileova (námořního) dalekohledu spojka je objektiv a rozptylka je okulár

V tomto gotickém kostele Santa Maria della Spina je uložen trn z Kristovy koruny a dobře se u něho parkuje

22



Tohle 3D zobrazení umělo i iluzorní baroko.

Vedro Pisy vyvětráme na klikatých silničkách hor Monte Vaso. Z kopců sjedeme na pláž v zálivu Baratti, v Ligurském moři.

Výhled na moře v zálivu Baratti, poblíž Ceciny je báječný

Na pláži zbude chvilka na relaxaci, koupání a něco na zub. Nebude od věci si pod slunečníky dát osvěžující rajčatovou polévku a při kávě pozorovat život.

Pappa al pomodoro - Hustá rajčatová polévka Espresso lungo

23



Volterra(!). Město bohaté na etruskou historii a známé místními výrobky z alabastru. Žije se tu v příjemném stínu budov, z jejich kamene sálá příjemný chlad. Nic tu nemodernizují, kontaktní zateplení polystyrénem tu neuvidíš. Křivolaké uličky jsou plné života, vůní a nevím čeho všeho. Baptisterium San Giovani a kostel Santa Maria Assunta (Duomo) stojí určitě za zastávku. Každý třetí obchod nabízí výrobky z alabastru. Město leží prakticky v centru Toskánska a budeme tu často návštěvou, protože je odtud kamkoli blízko.

Ve stinných uličkách Volterry

V podvečer, v chládku mezi kamennými zdmi úzkých uliček, na zahrádce Ristorante Etruria, je vhodná chvíle na zaplnění žaludku a chuťových receptorů. Chvíle pro hledání toho nejlepšího v místních vín…

Ossobuco e gremolata – Telecí maso uprostřed s morkovou kostí dělají v Toskánsku na česneku a dalších ingrediencích. Vidličkou vytáhni ten upečený morek ze středu kosti, polož ti ho na jazyk. Chuť tě vystřelí na Měsíc a budeš litovat, že ta chvíle netrvá věčnost…

24



Šestý den: Energie matky Země Vyrazíme na jih a v Saline di Volterra odbočíme doleva vyhlídkovou silnicí do kopců Colline Metallifere. Po pár kilometrech zastavíme u mostu přes říčku. Dnešní ranní hygiena bude v říčce Cécina (fiume Cécina). Snídani si dáme po pár kilometrech ve vesničce Pomarance. Je odtud výhled na mohutnou pevnost Rocca di Sillano.

Toskánská ribollita - Zelennová polévka co dům dá, una barkchetta e espresso lungo…

Údolí řeky Cécina pod Colline Metallífere (neboli Rudnými Kopci) je geologicky aktivní. Vrchovina je známá nalezištěm železné rudy, pyritu, chalkopyritu, kamence, antimonu, sfaleritu, galenitu gejzírů horkých pramenů. Silnička v krajině jako vystřižené z Islandu kroutí v parádních zatáčkách. Kolem potrubí a chladící věže, jakoby typická krajina Toskánska zmizela. Poblíž městečka Larderello je geotermální elektrárna. První elektrárna tu stála už v roce 1904. Původní

25



byla zničena při válečných operacích v roce 1944. Po rekonstrukci je v elektrárně instalováno 740MW výkonu. Je to suverénně největší geotermální elektrárna v Evropě. Jenom v Americe jsou větší, postavené v geologicky aktivním tzv. ohnivém kruhu na západním pobřeží Pacifiku.

Geotermální elektrárnu Larderello provozuje Enel.

Zdrojem energie jsou vrty hluboké asi 6km, podmínkou je dobrá tepelná vodivost hornin. Do vrtů se trubkami čerpá voda, na druhém konci se vytlačuje pára o teplotě 200°C a tlaku 0,7MPa. Další cesta páry jde jako v tepelné elektrárně, roztáčí turbínu a generátor proudu. Po kondenzaci v chladicích věžích se voda vrací zpátky do země. U nás jsou také geotermální elektrárny. V Děčíně, Litoměřicích. Vrty v Litoměřicích sahají do hloubky 5000 m. Zdaleka nejsou tak vydatným zdrojem energie jako zde, v Larderellu. Z vrtů vystupuje přehřátá voda, z ní se ve výměníku bude získávat pára pro výrobu elektřiny nebo pro vytápění. Náklady na elektrárny dosáhnou asi 1,11 miliardy Kč. Eletrárna dosáhne tepelného výkonu 50 MW a vyrobí i 5 MWe elektrické energie. Na elektrárnu budou navazovat další investice celkem asi nad 14 miliard korun.

Geotermální zdroj Děčín funguje od roku 2002

26



Mapka trasy šestého dne.

Massa Marítima hornické městečko na naší cestě. Existovalo už za Etuských dob. Dnes se tu už netěží, jezdí se sem za perlou architektury, katedrálou San Cerbone na Garibaldiho náměstí. Oproti San Zeno je bazilika proporčně dynamičtější s ohromující akustikou. A uvnitř? Mramorový oltář, travertinová křtitelnice a sarkofág s ostatky San Cerboneho… samé umělecké skvosty jedné z nejstarších staveb v Toskánsku.

Katedráloa San Cerbone

27



Taverna Vecchio Borgia, zdejší grilované vepřové se zeleninou nebo s lanýžovým krémem (Tartufo) nemá chybu!

Cestou navštívíme opatství svatého Galgána (Abbazi San Galgano) pro odpočinek od horka v chládku jeho kamenných zdí. Nedaleko je i zajímavé kamenné městečko Roccastrada. Vinné sklepy tu mají vytesané do skály

Abbazi San Galgano

Bagni di Petriolo poskytují osvěžení v čisté říční vodě. Koupat se dá hned pod mostem silnice SS 223 na cestě SP 4. Jsou to přírodní termály, minerální teplá voda odtéká rovnou do potoka..

28



Ve vodě Bagni di Petriolo je fajn.

Siena je středověké město se zachovalým historickým centrem. Všechno je tu laděné do červeno hněda a stavěné z pálených cihel (siena pálená=cihlově hnědá). Dříve bohaté město pro zisky z těžby rud a stříbra, bylo samostatnou republikou.

Piazza del Campo, Palazzo Pubblico

29



Během války spojenci Sienu nikdy bombardovali, proto jsou středověké památky tak zachovalé. Bělostná gotická katedrála Santa Maria Assunta stojí za podívanou.

Piazza del Campo,Torre del Mangia, Duomo Santa Maria Assunta

Kašna Fonte Gaia Asi 10km východně od Sieny je zatravněná měsíční krajina zvláštního kouzla, Crete Senesi. Vine se tudy silnička jako stužka. Parádní poježdění a rozhledy. Speciality z ovčího sýra mají u opatství Monte Oliveto Maggiore.

30



Monteriggioni je mohutně opevněné středověké město se 14 věžemi na naší spáteční cestě do Volterry.

Vstupné na hradby Monteriggion nevím kolik stojí, ale se vyplatí se pro nádherný výhled po okolí. S domácí

zmrzlinou v ruce, samozřejmě.

San Gimignano (toskánský Manhatan). Zaparkovat u brány Porta san Giovani, vyrazit vzhůru do křivolakých uliček, sednout do nějaké Trattorie na místní držďkovou.

Lampredotto a Trippa alla fiorentina - Dršťky s kořenovou zeleninou a rajčatovým pyré. Silný konkurent naší držďkové. …E una birra al signor casa! Grazie di cuore!

31



Sedmý den: Sladký život na Ligurské pláži a konečně ti Etruskové!

Mapka trasy sedmého dne.

32



Sedmý den je odpočinkový, sedmého dne odpočíval i stvořitel. Trasa kopíruje vinnou stezku etruského pobřeží (La Strada del Vino Costa degli Etruscchi). Silnice kličkuje mezi stříbrnými olivovníky a vinicemi těch nejušlechtilejších odrůd. Je to ráj vína. Bohatství je na kraji znát, Nejen statky, ale i vinice jsou navrženy nejslavnějšími architekty. Zdejší olivový olej platí v Italii za nejlepší.

Cílem celkem krátké vyjížďky je poloostrov Monte Mossoncello, Populonia v zálivu Baratti. Populónia byla Etruským. Jsou tu bohaté vykopávky dosažitelné pěšky, přímo z pláže. Etruské památky a koupání v moři je na programu celého dne. Dejte si k tomu cokoli v hospůdce Il Lucomone (dveře jsou samá nálepka Michelin), je to báseň procházející žaludkem. Zaplatíte cca 50,-€ za jídlo, plus italské ristretto na závěr je v ceně. No a po jídle můžete v klidu zemřít s pocitem, že jste nežili zanadarmo… V kopcích nad pláží je to samá Etruskái památka. Sleduj mapku vpravo. Etruské stavebnictví značně ovlivnilo římské. Právě od nich se Římané naučili stavět silnice, vodovody, kanalizace a převzali užití klenby. Typický etruský chrám byl postaven na vysoké podstavě, nebo na kopci. Měl obdélníkový půdorys a schodiště v průčelí orientované k

33



jihu. Předsíň chrámu lemovaly většinou dvě řady sloupů. Svatyně měla tři cely, pro tři hlavní etruská božstva: Tinia, Uni a Menrva.

Město s typickými znaky Etruského původu.

Etruská historie (klenba 8.stol př.n.l) Etruská současnost (klenba léto 2014)

34



Osmý den: Firenze, David, DAVID a zase DAVÍÍÍDD !!!

Skončíme s ubytováním v srdci Toskánska u „Svaté Studny“, naložíme bágly a vhůru do sedel. Od toho okamžiku se už budeme přibližovat zpátky na Moravu. První zastavení je Firenze. Předtím ještě něco na snídani. Máte rádi mortadelu?

Mortadela – Měkký salám, nevím z čeho to dělají, ale řezník maso krájí na průsvitné plátky, kleštičkama každý plátek načechrá a přeloží… Voní to tak, že všechno sníš cestou od řezníka, než dojdeš na konec ulice zůstanou ti jen suché housky…

Nebo snídáte raději něco teplého?

Sformato – Omeleta se špenátem udělaná jako bábovka.

Nejznámější florentskou sochu vytvořil v letech 1501-1504 renesanční umělec Michelangelo Buonarotti na objednávku florentské Signorie. Původně byla umístěna před Pallazzo Vecchio, ale později byla přemístěna do Accademia di Belle Arti (Akademie „krásného“ umění) a na její místo postavili repliku. Socha je z mramoru, váží 18 tun a s podstavcem měří 517 cm, bez podstavce 410 cm. Jak velký by asi musel být Goliáš ?! Michelangelo za sochu dostal zaplaceno 900 dukátů, což z něj udělalo na dnešní poměry mnohonásobného milionáře. Dneska už sochařství tolik nesype.

35



Originál Davida v muzeu Kopie, na nádvoří knihovny, kde stával originál

Most zlatníků Pohled na střed města

Pollo alla fiorentina - Kuře. Po Florentinsku. Směs kuřecího masa, parmazánu, špenátu, cibule, česneku, sýru, papriky a bylinek.

36



Mapka trasy osmého dne

37



Tož měj se, Davide, my popojedem. Než se docela rozloučíme, ještě by to chtělo posilnění na jezdecky náročnou cestu na druhou stranu Appenin (Appenino Tosco Emiliano).

Pici – tlusté špagety a omáčka z drcených rajčat.

Během přejezdu Appenin nám ani nepřijde, že ve skále hluboko pod horami je prokopán 98 km dlouhý tunel vysokorychlostního vlaku mezi Boloňou a Florencií. Vlak se tunelem řítí rychlostí asi 300 km/h. Rekord prý má 362km/h! Trať je celkem dlouhá 182 km a stála 6,9 miliard Euro. Vlak jezdí na elektriku: 25 kV 50Hz. Lístek stojí 33,30 € a doba jízdy trvá 51minut. My však nespěcháme, samotná cesta je nám cílem. Po celé trase je silnice č.65 značena jako spektakulární. Těšte se tedy na kochačku a přitom budeme brousit gumy zleva, zprava. Koneckonců na trase těsně mineme okruh Mugello, slavná Imola je trochu stranou.

Kemp u Mugello Circuit

Druhé zastavení je muzeum Ducati v Boloni (Museo Ducati di Bologna). Ducati letos slaví 90let, muzeum se bude před oslavami upravovat od konce března do června. Tož doufám, že bude otevřeno, až přijedeme. Nikdy jsem tam nebyl, ale na netu píšou, že vstupné je 10,-€. Otevřeno je ve všední dny jako ve fabrice. Akorát přes siestu od 11H00 do 14H00 mají zavřeno.

38



Fotka exponátu rekordního speciálu Ducati, co mi poslal borec z muzea.

Předpokládám, že po prohlídce vytráví a nebude od věci posedět nad talířem lehké svačiny, vyměnit si dojmy z muzea desmodromických ventilů a spláchnout dobrým mokem prach v krku. Z Boloně nás čeká rozpálená Pádská rovina. Pitný režim bude třeba utužit.

Prosciutto – sušené vepřové, podává se na žlutém melounu.Nejlíp se do toho pustit po chvíli rukama, až maso nasaje šťávu z melounu.

Cíl dnešní etapy je na pobřeží Jadranu, kemp Rosaspineta nebo v Rosolina Mare. Za kemp se tu platí asi 16,50€. Dá se spát i volně, mezi kempama a mořem, v borovém hájku, jen ve spacáku. To se pak do kempu chodí zadarmiko osprchovat, nebo na WC-ko, nakoupit chlazená pivka nebo povečeřet v kempové restauraci. Nebo se projde kempem a sednete si do restaurace na promenádě.

Kempování na divoko vyžaduje dobrodružnou duši

39



Kempová restaurace vaří obvykle univerzální jídla, nebo rovnou meníčka pro kempaře a plážové dovolenkáře. Zato na promenádě jsou normální hospody a dají se vybrat i krajové dobroty. Biftek přijde k chuti vždycky.

Costata alla Fiorentina – biftek i s kostí, jen málo propečený, s citronem a balzamikovým octem.

Anebo ochutnáme něco z moře? Když už tam budem?

Cozze arrosto – grilované slávky s bílým chlebem. Sníš slávky, pak chleba namáčený v polívce ze slávek. Nikdo se nediví, když nakonec olížeš i mastné prsty.

Dojezeno, dopito? Tož na kutě a ráno brzy vyrazit…

40



Devátý den: Kouzlo Benátských lagun Ne, dělám si srandu, do Benátek se nepojede, to by bylo na samostatnou výpravu. Benátky mineme a ponecháme stranou trasy. Hned zrána však navštívíme město Chioggia, říká se mu malé Benátky. Sleduj fotku dole a je jasné proč…

Chioggia, skoro jako Benátky, že?. Prohlídneme si město, posnídáme, popijeme kávu a nadrobíme pannini vodnímu ptactvu. Pak vyrazíme přes silnici nad lagunou na sever.

Fettunta – Bílý italský chléb s olivovým olejem.

41



V Chioggii jsou taky fabriky a loděnice, kde spravují lodě. Možná je tam i vyrábí. Na fabriku se nechá dívat z nadjezdu nad plavebním kanálem.

Mapka trasy devátého dne

Trochu jako na příjmu v autoservisu, kdo nebo co Gladiátorovi tak pomačkalo fasádu?

42



Mestre je přístavní kolos, doprava je hustá a nepřehledná. Chce to udržet koncentraci a směr Aeroporto Marco Polo. Za letištěm už čeká jen přesun nekonečnými rovinami kolem řeky Piave. Údolí je hodně zemědělsky využívané. Podnebí tu střídá jaro, léto podzim a zase jaro. Příznivé klima, úrodná pole a systém závlahových kanálů nebývale prospívají zemědělství: sena tu dělají třikrát do roka a mají dvě úrody pícnin. Během krátké zastávky bychom mohli okusit něco z místní produkce.

Panzanella – Salát z chleba, olivového oleje, rajčat, česneku a všeho možného.

Cesta nížinou Piave ničím nepřipomíná těžké bitvy a válečnou hrůzu z doby 1. Světové války. Řeka Piave byla frontovou linií mezi Italy a Rakušany. Nejtvrdší boje se vedly o masív Monte Grappa. Však stačí zastavit u jednoho z mnoha hřbitovů kolem cesty a počet českých jmen vyrytých na náhrobcích překvapí. Když na jaře 1918 Italové mohutnou ofenzívou vytlačili Rakušany a mělo dojít k podpisu kapitulace, nebylo kdo by ji za Rakousko-Uherskou stranu podepsal. Tento stát již neexistoval. Kolem Benátek, S. Dony a Portogruara dělají výborné černé rizoto.

Risotto nero – Rizoto, jsou v tom sépie, citrón dělá se to na víně a do černa je to zabarvené inkoustem sépií Jídlo je návykové, lidi chodí z restaurace se začernalým úsměvem od ucha k uchu….

43



Poznámka. Asi 100km proti proudu Piave v horách, stojí prázdná Vajmontská přehrada (Diga del Vajmont).

Postavili ji někdy v padesátých letech, byl to tenkostěnný šperk z betonu vklíněný do skalní soutěsky a zvedal se

do výšky 261m. V neděli 22.9.1963 ve 22H39 se odtrhl skalní masiv nad přehradou a 800 milionů kubíků zeminy

se zřítilo do přehrady. Sesuv vytlačil vodu z jezera přes hráz a údolím se řítila vlna vysoká 200m, která smetla

všechno živé. Hráz to vydržela a dones zadržuje sesunutou zeminu, je plná suti…

Diga del Vajont - sesuv v přehradě Impozantní hráz 261m vysoká

Po pobřežní rovinaté silnici, deltami řek Piave a Tagliamento, míříme na Slovinskou hranici. Za městem Nova Gorica se opět dostaneme do jezdecky atraktivní lokality, do údolí řeky Soči (Italsky Isonza). NA pokoření čeká sto kilometrů krásného asfaltu a rychlých protahováků. Teprve vstupem do Triglavského pohoří, cestou na Vršič se silnice zůží. Zbývajících padesát kilometrů se budeme pohybovat po úzké cestě mezi kolmými stěnami Julských Alp. Sjezd z Vršiče do Kranjske Gory po Ruské cestě bude náročný.

44



Sedlo Vršič, Triglavski Narodni Park

Ruská cesta dolů z Vršiče

Cílem dnešní etapy je Camp Kamne ve vesničce Dovje. Je přímo naproti údolí Vrata, vedoucímu k Aljaževu Domu pod Triglavem.

Camp Kamne, cena asi 8,-€ za noc. Nevaří se, v recepci jsou k dostání jen nápoje a bagety

45



Desátý den: Alpami na housenkové drázeZ kempu je třeba vyjet brzy. Etapa dne není dlouhá, zato vede po spektakulárních silnicích. Zprvu zamíříme na jihovýchod do města Bled. Šálek dobré kávy si vychutnáme na břehu romantického Bledského jezera s masivem Triglavu v pozadí.

Bledsko jezero

Pokračování proti proudu řeky Sava Bohinjka. Romantickým údolím vjedeme do Bohinjskej Bistrice, kde odbočíme směrem na Bohinjske Sedlo. Zamíříme malebnými kopci Jelivica do Kranj (Kraň), hlavního města stejně pojmenované Slovinské občiny (něco jako u nás kraj). Odtud rovnou na sever, do průsmyku mezi Karavankami (Karawanken Alpe), Kamnickými a Slovinskými Alpami (Kamniško-Savinjske Alpe). Průsmyk se jmenuje Jezerski vrh, německy Seebergsattel (1215mnm). Za průsmykem je Rakousko. A pak napříč alpskými hřebeny do Koflachu, přes Stubai do údolí řeky Mur, a Hochswab do kempu u jezera Erlaufsee u Meriazellu.

Přes střechy Evropy

46



Mapka trasy desátého dne

47



Bruck, město na řece Mur bylo založeno v roce 1263 českým králem Přemyslem Otakarem II. Zatáčkovitá silnice B 20 je součástí rakouské Via Sacra, cesty do poutního místa svatyně v Mariazell. Skutečný začátek trasy se nachází ve městě Mödling. Odtud do Mariazell je mnoho poutních svatyní a klášterů i hostinců sloužící poutníkům. Bazilika je na obrázku dole.

Bazilika uchovává sošku Magna Mater Austriae (Velká Matka Rakouska).Je nejvýznamějším poutním místem Rakouska a jednou z nejvýznamnějších mariánských svatyní střední Evropy.

Večer v kempu bude co rozebírat. Na zatáčky, krajinu a panoramata tohoto úseku se hned tak nezapomíná…

48



Jedenáctý den: Zpátky na rodnou hroudu

Mapka trasy jedenáctého dne

Na poslední etapě žádný spěch nebude třeba. Domů jeto, co by kamenem dohodil. Z kopců se vydáme kolem úzkorozchodné dráhy Mariazel - Sankt Pölten. Záčkovité pasáže vápencovými soutěskami a vodopády pohoří Ötscher-Tormäuer. Zatáčky jsou vykrouženy na prvotřídním asfaltu a jsou jezdeckou lahůdkou.

49



Nedojedeme až úplně do Sankt Pöltenu, ale v Obergrafendorfu odbočíme směrem na Melk. V Melku překročíme Dunaj a po jeho levém břehu romantickou silnicí mezi vinicemi dorazíme do Krems. Odpojíme se od Dunaje a zamíříme rovnou na sever, domů.

Z Krems do Hornu bude poslední zážitkový jezdecký úsek výpravy

Údolím říčky Kamp

Trasa Horn – Znojmo – Pohořelice – Židlochovice - Slavkov a jsme z výpravy doma. Že vám v počtech etap chybí jeden den?

Den dvanáctý: Dvanáctý den výpravy nemá v itineráři stanovenou žádnou trasu. Je prostě rezervním dnem pro případ že se po cestě zdržíme, že se nám někde zalíbí a zůstaneme nad rámec plánu. Ze zkušenosti plyne, že plánovat dvanáctidenní výpravu je jedna věc, dodržet však přesně takový plán je skoro nemožné. Do itineráře jsem vložil pouze zlomek všeho zajímavého a pozoruhodného, co nás na cestě potká a čím budeme obklopeni. Celá trasa je dlouhá přibližně 3.500km. Tenhle itinerář by měl být hlavně vodítkem jak si cestu užít. Jezdecké zážitky z cesty

50



jsou prioritní, proto kromě přejezdu rozpálených italských nížin je trasa téhle výpravy vedena po klikatých silnicích, které jsou na mapách Bedekeru či Marco polo označeny zelenou linkou.

Mapka Toskánska

51



Tož a na co jsem ještě zapomněl? No, bylo toho dost, co jsem měl na jazyku, chtěl zařadit do programu výpravy a nakonec zapsat zapomněl. Dochází mi slova, tak přikládám alespoň obrázky svých myšlenek:

Arista di maiale alla fiorentina - vepřová na pepři a rozmarýnu

Cacciucco – Bujabéza z drcených rajčat, feferonek s masem, s rybou nebo s tím, co právě vyloví z moře

Fegatelli - Játra na špejli s kostičkou chleba.

52



Cantucci – Mandlové sušenky máčí se ve sladkém víně.

Pollo alla fiorentina - Kuře. Po Florentinsku. Směs kuřecího masa, parmazánu, špenátu, cibule, česneku, sýru, papriky a bylin.

Tak to je k letní výpravě všechno a těším se na cestu

Documents

Přes střechu Evropy k památkám Etrusků do Toskánska. Museo ...mkausterlitz.cz/wp-content/uploads/2016/03/CSKA_02_2016.pdf · Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz