fra

Petr BorkovecBerlínský sešitZápisky ze Saint-Nazaire

Petr BorkovecPrózy, básně, záznamy

py

fra.cz

fra

Petr BorkovecBerlínský sešitZápisky ze Saint-Nazaire

fra

Petr Borkovec, nar. 17. dubna 1970 v Louňovicích pod Blaní-kem. Od roku 1992 do současnosti redaktor revue Souvislosti.Pracoval jako redaktor beletrie v Nakladatelství Lidové noviny,jako redaktor Literárních novin, vedl přílohu deníku Lidovénoviny Umění a kritika. Nyní vyučuje na Literární akademiiv Praze a je šéfredaktorem revue Rukopis. Vede edici literár-ních čtení v kavárně a knihkupectví Fra.

Vydal básnické sbírky Prostírání do tichého (1990); Poustev-na, věštírna, loutkárna (1991); Ochoz (1994); Mezi oknem, stolema postelí (1996); Polní práce (1998); Needle-Book (2003). V roce2002 publikoval volný cyklus dvanácti básní s názvem A.B.A.F.(Opus). V roce 2005 vyšly pod názvem Vnitrozemí sebrané a no-vé básně 1990–2005 (Fra). Pouze německy vyšly eseje o poeziiAus dem Binnenland (Drážďany 2006) a kniha krátkých prózAmselfassade. Berline-Notate (Berlín 2006). Sbírky Polní práce,Needle-Book a tři výbory veršů byly knižně vydány německy (pře-klad Christa Rothmeier): Polní práce (Edition Korresponden-zen, Vídeň 2001); Nadelbuch (Edition Korrespondenzen, Ví-deň 2004); výbory Aus drei bűchern (Edition Thanhäuser,Ottensheim 1996); Überfuhr (Edition Thanhäuser, Ottensheim1997); Fünfter November und andere Tage (Edition Korrespon-denzen, Vídeň 2005). Básně ze sbírky Polní práce byly dvoj-jazyčně vydány na CD (čte Otto Sander, Vídeň 2001). Výborz básní vyšel v Itálii (Poesie, Noubs, Pescara 1997). Anglický vý-bor From the Interior (Poems 1996–2006) vyšel v nakladatelstvíSeren (překlad Justin Quinn).

Petr Borkovec překládá z ruské poezie 20. století (knižně:antologie U řek babylonských, Vladimir Nabokov, Vladislav Cho-dasevič, Jurij Odarčenko, Jevgenij Rejn). Spolu s koreanistouVladimírem Puckem přeložil antologii dvou forem klasické ko-rejské poezie sidžo a kasa Jasná luna v prázdných horách. Spolus religionistou Matyášem Havrdou Sofoklovo drama Král Oidi-pús a Aischylovu Oresteiu.

4

Od téhož autora ve FraVnitrozemí. Vybrané a nové básně 1990–2005, 2005

Překlady Jurij Odarčenko, Verše do alba, 2005Antologie současné lotyšské poezie, 2006

Petr BorkovecBerlínský sešitZápisky ze Saint-Nazaire

fra

Petr BorkovecBerlínský sešitZápisky ze Saint-NazaireVydalo Agite/Fra, Šafaříkova 15, 12000 Praha 2, fra@fra.cz, www.fra.cz,roku 2008 jako svou 60. publikaciVytiskla Tiskárna VS, PrahaVydání první

© Agite/Fra, 2008Text © Petr Borkovec, 2008Author photo © Petr Králík, 2008ISBN 978-80-86603-74-2

Kniha vychází s podporou Ministerstva kultury ČR.

BA009

Obsah

Berlínský sešitNahota a záhyby látky 11Na konci bulváru 14Henriettenplatz 16Před sněhem 19Alba 22Café-Brasil 23Hochmeisterplatz 24Průvodce po Kantstrasse 27Westend 29Větev, Wannsee 31Die kleine Weltlaterne 32Probírka, Storkwinkel 35Akvárium 36Ostrov Usedom 39Paul Leibküchler, Chlapec s rybou,

Kissinger Platz, Wilmersdorf 40Wannsee 42Léon-Jessel-Platz 45Tulačka 49Storkwinkel 12 52Hák 53

Zápisky ze Saint-NazaireStrofy 57Náušnice 82Voda přílivu nabíhá 85

7

8

Berlínský sešit

9

2004–2006

Janě Kleňhové a Tomáši Glancovi

10

Nahota a záhyby látky

„Z berlínské ulice je vidět na měsíc, v berlínských uli-cích dlouží se lidský stín,“ psal před osmdesáti letyruský exilový neoklasicista Vladislav Chodasevič v bás-ni o nočních tazích větrnými ulicemi „macechy rus-kých měst“. Bloudili tenkrát v trojici – Chodasevič,Nina Berberovová, Andrej Bělyj. Já jsem v Berlíněsám a nevycházím. Ale stipendijní byt na samém kon-ci Kurfürstendammu je rozlehlý, protahuje jím, jeplný dlouhých lidských stínů a doznívajících kroků,se smaragdovým bodem měsíce pod pětimetrovýmstropem.

Stručně řečeno sestává ze čtyř koupelen a jídelnypro čtrnáct stolovníků. V jídelně proti sobě bojovnětikají dvoje nástěnné hodiny a v zrcadle na příborní-ku, které má tvar nízkého komolého jehlanu, se ved-le stolové desky a židlí v přijatelném měřítku odráže-jí čtyři zrůdné dětské jídelničky. Trnož stolu, tučnáa vyřezávaná, vypadá jako srna napnutá k vyvrhnutí.Jistě, pouze na první pohled. Při podrobnějším prů-zkumu se mění v jiné zvíře. Okno do dvora mezi blo-ky a hubený trojramenný lustr na krátkém řetězujsou na tom, pokud jde o světlo, mizerně a většinudne, máme teprve září, si dojemně pomáhají. Gigan-tický Stadtplan, který jsem pověsil na jednu z prázd-ných stěn, zrcadlo z žádného úhlu nezabírá. Z kvar-teta koupelen (možná tu býval penzion) se užívají jendvě, třetí slouží jako skladiště, ze čtvrté je prádelna.Ale já pro tenhle text pustím sprchu v té třetí a buduse chvíli dívat, jak pod jemným proudem hnědnoukrabice s výtisky románu některého z minulých sti-pendistů, jak prosakují, bortí se a romány pleskajío dlaždice. Pak se zasunu do štěrbiny mezi žehlicím

11

prknem, sušáky na prádlo a hliníkovými štaflemi,kolem sloupku vyřazených květovaných stínidel senatáhnu pro mýdlo a přidám horkou vodu. Zatáhnugumovou plentu. Jsou nějaké důkazy, že jsem tu kdybyl?

V přiděleném bytě stopuji svého předchůdce. Tenmexický prozaik se s oblibou koupal ve vaně obloženésvíčkami v rudých pouzdrech (jsou jich tu desítky a vy-padají jako votivní) a často smažil. Lepkavá polevačpící kořením se mi zažrala do prstů. Měl nejspíš dce-ru, nebo dvě – každý den objevím pod nábytkem dív-čí sponku ve smotku prachu. Dávám si jednu z nichdo vlasů, prohlížím se v zrcadle příborníku, lehám siv dětském pokoji, pak se dívám z okna. Dnes večer za-pršelo do kaštanu ve dvoře. V protějším neosvětlenémokně stála starší žena a modlila se. Několikrát se vráti-la, při modlitbě si upravovala vlasy, rovnala závěs, ně-kolikrát se zadívala přímo na mě. Několikrát jsem sevrátil, sledoval její úzkostný výraz, přál si, aby zmizela.V noci jsem četl antologii básní napsaných na této ad-rese o této adrese. Na ženu modlící se v protějším ok-ně jsem narazil dvakrát – jednou drží v ruce svíci a narameni jí dřepí korela (volný verš, autorka Ameri-čanka), podruhé ji autor trochu omladil a pojednaljako manýristickou rytinu (Maďar, sonet). Pokoj zajejími zády zdobí tedy prapodivné trofeje a zdejší bytje podivuhodná past, do které jsem bez veškerého bo-je padl.

Ale teď je ráno. Zbořil jsem domy kolem, všechnaosvětlená i neosvětlená okna – vpravo se rozzářiladálnice, vlevo shluk malých jezer (Kleine Grunewald-seenkette) se slibnými jmény Hubertussee, Hertha-see, Královské jezero, Dianino jezírko. Hejno otáči-vých trysek tam kropí travnatou pláž, voda pleskáo právě vyměněné pytle v odpadkových koších. Opo-dál, na Henriettenplatzu, se z kašny noří monstrózní

12

hlava říčního boha, možná samotného Ókeana. Sto-jím nahý u okna, zpola zakrytý záhyby závěsu a na ni-čem kolem nemám účast. Slastně zabírám všechnamísta a žádné. Jako nějaký mladší, drzý bůh. Měnímmasky. A mám čas.

14. září 2004

13

Na konci bulváru

Na konci bulváruněco se jednou stane,na konci bulváruje srdce vyčerpané,

zpívá se v jedné dlouhé, nikdy nenapsané kabaretníbaladě, ze které zůstal jenom refrén. Na konci Kur-fürstendammu, mezi čtvrtěmi Wilmersdorf a Charlot-tenburg, spočine vyčerpané srdce mezi stovkou ji-ných víc nebo míň utrmácených věcí. Pod prudceotevřenou oblohou živoří tráva a bezmocně se pro-plétají trasy, v průchodu mezi domy náhle zesílí hlukneviditelné dálnice, a tam dál, mezi řetězem autodí-len, vydrancovaným nádražním překladištěm, zim-ním sluncem a okrajem zahrádkářské kolonie, se jakoblyštivý ledovec sune kolona aut. Neslyšná a věčná.Zvuky se trochu opožďují za věcmi a naopak, zvláštěna mostcích a lávkách téhle prapodivné delty, kdemosty vedou přes můstky a viadukty překlenují lávky.Vpravo na nejzazším výběžku jsou k vidění strašidelnéútesy Westendu s majákem Funkturmu. Navečer jehosignály zanikají v obrovské porci šedé oblohy, hejnaholubů vyrážejí z přilehlých ulic jak z kožených pouz-der (zvuk se zdržuje, poslouchej) a mísí se s nejzvě-davějšími racky. Prostor je zatažen kruhovou plentoušumu, jejíž záhyby se sem tam dotknou tváře. V prů-zorech mezi činžovními domy nabíhají bezzvučné vl-ny. Konec bulváru se podobá sledu trochu vyčerpa-ných triků. Při dnešním představení mírně mrzne.

Nálada v deltě nebývá nejlepší, ale chválabohu senemění. Ve zmrzlinářství se kouří a dým se plazí pobarevných krychlích dětského koutku. Stmívá se. Tři

14

větráky se odrážejí ve skle a zdá se, že šlehají větvevenkovních platanů, jimiž potřásá vítr. Holuby jako byněkdo tahal z okapů – tak zdobně teď obletují fasády.Automobil, zdvižený nad servisem namísto vývěsníhoštítu, má rozsvícená světla, která zabírají bahno bře-hu. Na platzu před zmrzlinářstvím se smutně pohu-pují bóje lamp. Lodníci, lehké ženy a úředníci z po-boček kouří a vyškrabují platanovou zmrzlinu.

Z baru na viaduktu se celý týden dvacet čtyři hodinozývá jazz. Vybírá se tu na bližní, které postihlo tsu-nami. Jazz hilft 7 x 24 hours – za vstup se neplatí,všechny peníze, které host vydá za jídlo a pití, jdou(přes konta Unicef a Médecins Sans Frontieres) do ji-hovýchodní Asie. Návštěvníci navíc mohou něco ho-dit do průhledných schrán nebo nechat velké spro-pitné. Hudebníci, střídající se po dvou hodinách,hrají bez výplaty; víno darovali vinaři, espresso kavár-níci, koláče pekaři, sushi Japonci, světla osvětlovači,auta půjčovny, plakáty tiskaři, přímořský hotel promuzikanty přímořští hoteliéři.

V půl šesté ráno je bar skoro prázdný. Prosklené dve-ře jsou otevřené na skleněný most, po kterém nikdonepřechází. Oteplilo se, nezměrné nebe nad Westen-dem vypadá divoce a apokalypticky. Kolejiště, náspy,zmačkané akáty a výpadovky pod ním jsou nacucanévodou, pableskují a vypadají zaskočeně – jako by se zni-čehonic odvalil kámen, který na nich ležel. Barmanstřídavě připomíná Toma Waitse a Fernandela. Tři hu-debníci docela tiše hrají do cinkotu nádobí a připo-mínají zvířata. Xylofon, saxofon, kytara – opička, při-krčená volavka, varan. Nálada není ani špatná, anizvlášť veselá, ale důležité je, že se dlouhé hodiny ne-mění. Pod mostem pozvolna zesiluje příliv. V okně zaFernandelem tmavne mračná čára, chvíli vypadá jakopevnina na horizontu, pak se rozptýlí.

13. ledna 2005

15

Henriettenplatz

To malé náměstí na začátku Westfälische Strasse za-čínalo nízkými platany ve čtvercích hlíny a drobnýmnedorozuměním. Poprchávalo. Kryté venkovní stol-ky zmrzlinářství byly z umělé kameniny, která půso-bila zmoklým dojmem. Naneštěstí si toho všiml prá-vě v okamžiku, kdy lovil bůhvíco v aktovce a servírkase blížila s objednaným espressem. Jazykem, kterýmu dělal potíže, se ho zeptala, zda si snad přeje ro-vnou platit – a on, dokonale zmatený kombinacíotázky, jejíž význam spíš tušil, a vody, do které poklá-dala šálek, v níž mu zkormouceně plavaly cigaretya zapalovač, přikývl. Tak se stalo, že namísto plánova-ných dvou káv vypil jednu a zahanbeně se zvedl. Večerpřed spaním si vzpomněl na malý omyl obklopenýzmrzlinářstvím Hennig’s, taneční školou Traumtän-zer, kolonádou autobusové zastávky a neduživýmiplatánky v hliněných čtvercích obšitých dlažebnímikostkami.

Nové ráno slibně proměnilo osobu. Zmoklá skvrnaze včerejška nabrala o něco pevnější kontury a já ob-cházel kašnu uprostřed Henriettenplatzu. Ta půlkahlavy pochmurného vodního boha měla v úmyslubuď vynořit se z vln, nebo se na delší čas vrátit kednu. Jak se na starého Nérea (možná to byl Posei-dón) slušelo, výraz jeho mohutných očí k tomu nicneříkal. Vlasy mu nejspíš proplétal tučný had, zelenáčára ponoru se zařezávala pod kořen nosu. Z čela tr-čely býčí růžky i křídla, dvě šňůry tryskající vody sepodobaly splihlým tykadlům. Odzadu vypadal jakoútes. Pod ním se potloukala, kopyta ve vodě, klisnanějaké nepořádné Néreovny. Kašna v každém přípa-dě nevěstila místu nic dobrého. Pokud se bůh vyno-

16

ří, jeho ramena vyrvou z kořenů řádku platanů, vy-nesou do výše skleněnou verandu vyhlášeného zmrz-linářství i okenní tabule tanzschule s pohupujícímise páry, které vypadají jako vystřižené z tenkého čer-ného papíru – a celé náměstí lehce promění v hro-madu sutin.

Ještě ale zbývalo trochu času. V Hennig’s Eis – užse setmělo – zářila barevná stínítka žárovek a svíčeka tři větráky, vrtule tří neviditelných helikoptér, s ni-mi zmítaly ze strany na stranu. Na dně litinových slu-jí zmrzlinových míchaček se dělo něco podobného.Ve vlnách barevné trávy vzdorovali tři čtyři hosté – navrstvě netečného skla, za nímž jako nekonečné hejnoelektrizujících ryb plula auta a autobusy (jeden sezrovna zastavil a nasával vzduch do žaber), pozorova-li pestré lemy stolků a na nich vlastní odseknuté hla-vy. Hra odrazů stvořila řadu bláznivých akvárii, pla-zící se do tmy. Anebo jinak: hlavy i odrazy hlav nanáměstí potřásaly třpytivými pestrobarevnými paru-kami a exteriér byl prostřílený miniaturními dětský-mi koutky (v Berlíně jsou v každé druhé kavárně),které volně vířily nad bulvárem. Opatrně jsem si ob-jednal další kávu. „Promiňte, už zavíráme.“ A jako po-tvrzení jejích slov (krásná, divoce, ale pečlivě obleče-ná, jakoby z jiného materiálu než všechno okolo),jako stvrzení celého místa jsem uviděl leporelo vyši-sovaných světelných plakátů za jejími zády.

Na zadním plánu z bílých kachlíčků se pod nápisyOrangen Flip, Blue Moon, Hausbecher, Lotos Becher,Lemon Schale namísto zmrzlinových pohárů, kterétam snad kdysi žily, svíjely smotky bleděmodrého pra-chu, zbytky okrajů mořských vln, spirály suchých ovoc-ných slupek. Anebo skrumáže bledých střepů, zamrz-lá okna cizích ložnic. Nebo to byla podlaha zapadléhoholičství, kam se svými plnovousy chodí pouze starciz přilehlých ulic.

17

A zatímco mě vlak odvážel z poloprázdného Ost-banhofu, někdo ve zmrzlinářství na Henriettenplatzuplatil citronový koláč a tři kávy.

16. ledna 2005

18

před sněhem

1Volavka trhaně přelétající vagonyjako by kráčela hřbetem dolůpo dně, mátožně nabírající výšku,obracející prostor zpět přesně nad mostem.Halensee zrcadlí jen samá zrcadla.Ale i na březích, v tom mrazu, obrazypředcházejí své věci, tak jako rukaviceruku. Mráz sní. A předvádí se s řemeslem.

2Celý den i noc svítí z nebe sníh,večer se krátce mihl zapadaný konec větve,z mostu jsem viděl zasněženou kolej,jako bych si ji spletl s něčím živým.Stav trvá. Myslel jsem, že dnes potkám toho,kdo na rozloučenou s domem smyje schodiště.Ale nic. Řekněme, že dnes nikdo neodjíždí.Sníh dál září nad provozem u pobočky, řekněme.

3Chodím, vozím se přilehlými ulicemi,dívám se, jak větrák šlehá mráz,zírám, ještě za tmy, na tržiště –kuchyňské světlo v spícím bytě náměstí.Fasády a větve, větve a fasády,když se rozednívá s nepřítomnými vranami.Jsem poblíž, nespěchám, čekám, až začne sám,pokračuji v pečovatelském diáři.

19

4Nad deltou bulváru je nebe rozkrojené,s jadřincem hejna. Sněžná dužninas tolika stopami po ostříoslepí viadukt, a den se končí.Oko se rozvírá jen málokdy, ale rozvírá.Prsty jen občas pohnou ledovými články,ale pohnou. Jenom pleť, svrchu suchá a vetchá,jako by rostla dovnitř, zaplavovala svaly,jako by v žilách tekla průsvitná pleť.

5Od ramen zamrzá řeka v nezasněženém městě,proud nese obří střepy hal a vestibulů. Nebílá napouští hladinu, bloky na nábřeží,vypnutý stroj říčního horizontu.U zábradlí se střídají lidé. Vidím je,jak mluví, ústy visí na hácích páry.Jeden odchází, jiní přicházejí, dělají si místo,někdo ukazuje, jako by cosi urovnával na vodě.

6Vypadalo to, že už padá.Nebe se nezdvihlo, ale ulicejako by uviděly skrze něj.Mráz nepolevil, ale jako by se zbarvil.Připomínalo to předjaří, tání, přeskočilo to,nežli v půlhodině racek nad železnicí vrazil na stěnu,a už se jenom vracel přes bulvár,pomalu se spolu s okem vracel z barev.

7Sedávám s ním. Dotýkám se ho.V duchu – zvlášť když mě přemáhá spaní –s ním měním místo. Zvedám a ohýbám jeho nohy,netěžké těžké jak zabité mořské ryby.

20

Přikrývka bez přestání hýbe němými ústy.Šero se zasunuje mezi větve, aniž by se vysunulo.Přemáhám spaní, dotýkám se ho, registrujivšechny bezejmenné variace v zimním pokoji.

8V obzoru kolejiště hučí třpyt. Odsud z viaduktusem tam zvuk doprovodí věc –a nežli je mráz odtrhne,chytám se toho jako znamení.Sníh svítí, nevychází, nezapadá,i v noci zrní na kolejích a omítkách.Jdu, sedím, dívám se, vedu diář –jen to, co upotřebí střídající služba.

prosinec, leden 2004–5

21

Alba

Na platzu míjím Asklépiův chrámek, kde tryska pletelano nebo sval. Milenec prchá přes most. Pod kopytaspřežení pěnohubých pozlacených vraníků se vmáčk-la fakulta i stojan s koly mediků. Prostřihy kolmica diagonál; za obzor vlastních nabalených ramen za-padá město, nad nímž svítá.Jdu zmrzlou vzdušnou čarou, přes krajnici – slastz cigarety v ruce v rukavici násobí oblouk mostu, užzas pustý. A je to pomsta zvadlých klevetníků, těch,o nichž tak jako tak v tomhle městě nevím, že místopo mostě jsem, zdá se, bloumal po parníku: nic nepo-znávám, ztrácím nit, i jehlu, šustím v povětří mapoujako milá rozdělaným šátečkem, metaforou předjitř-ního slibu. U toho zůstane. Jsem paní. Minu galerii,nabitou sbírkou dvou tří kroků odstupu. Před H&M,co kšaft i smlouvu přestupu, poskládám píseň z mapy,ruky, rukavic, dvou kapesníků, cigarety, zdvihů, shybů.A mizím v spleti ženských komnat, dávajíc sbohem tékalné, ohnivzdorné scenerii.

2. února 2005

22

www.fra.cz

Petr Borkovec není žádný rozevlátý řečník ani slov-ní hýřil, spíš básník naléhavé pregnantnosti. Vyslo-vuje se lakonicky a skoro proti své vůli…

Peter Demetz, Frankfurter Allgemeine Zeitung

Borkovcovy promyšleně rýmované básně – častosonety – se podobají zátiším, riskantním křehkýmmomentkám, v nichž se potkává vnitřní s vnějším.Svět hmatatelných předmětů v nich vyjevuje podiv-né – někdy metafyzické a vymírající – kouzlo.

Ilma Rakusa, Neue Zürcher Zeitung

Křehká melancholie a snivá rozkoš z pomíjivéhonaplňují Borkovcovy řádky – řádky chodce kráčejí-cího po mořském dně událostí.

Benedikt Erenz, Die Zeit

Photo © Petr Králík, 2008

www.fra.cz

Petr Borkovec není žádný rozevlátý řečník ani slov-ní hýřil, spíš básník naléhavé pregnantnosti. Vyslo-vuje se lakonicky a skoro proti své vůli…

Peter Demetz, Frankfurter Allgemeine Zeitung

Borkovcovy promyšleně rýmované básně – častosonety – se podobají zátiším, riskantním křehkýmmomentkám, v nichž se potkává vnitřní s vnějším.Svět hmatatelných předmětů v nich vyjevuje podiv-né – někdy metafyzické a vymírající – kouzlo.

Ilma Rakusa, Neue Zürcher Zeitung

Křehká melancholie a snivá rozkoš z pomíjivéhonaplňují Borkovcovy řádky – řádky chodce kráčejí-cího po mořském dně událostí.

Benedikt Erenz, Die Zeit

Photo © Petr Králík, 2008

novinky

Jean-Claude Izzo, Totální chaosJakub Řehák, Světla mezi prknyMuhammad Šukrí, Nahý chlebapřipravujeme

Ladislav Šerý, Laserová romance 2Fra Blank. Reader 2009Guy Viarre, Bílé předáníSławomir Mrožek, Kohout, lišák a jáJonathan Crary, Techniky pozorovateleGeorges Didi-Huberman, Ninfa modernaJohn Berger, O pohledu fra