Èíslo 6/2011 Vánoce

ÈASOPIS ØÍMSKOKATOLICKÝCH FARNOSTÍ

ZÁHLINICE, HULÍN A PRAVÈICE

NEPRODEJNÉ!

1

Přišla k nám Láska(slovo otce Jiřího Ševčíka)

V tomto čísle čtěte

Farní ples bude 14. lednaNadace DKS byla letos vůči nám štědráDěti přespaly na kaplanceNový cyklus: Z historie biřmování naší farnostiAnežka Česká

- unikátní výstava v PrazePastýřský list arcibiskupa Jana...a mnoho dalšího

••

••

•

•

•

Tříkrálová sbírka 20121. ledna 2012 při mši svaté v 9:15požehnání koledníkům a vedoucím skupinek

Od 2. ledna do 7. ledna 2012 dny koledování

8. ledna 2012 v 9:15 slavnostní mše s tříkrálovým průvodem, po bohoslužbě malé pohoštění pro koledníky a vedoucí skupinek na kaplance

•

•

•

Jen pojďte, Syna mého děti,na jeho krásu pohleděti,před níž se nebe uklání!Jen pojďte, pokorní a tiší!Proste, a on vás neoslyší:jste jeho první poddaní!On vaše cesty hrbolaté,po nichž tak těžce chodíváte,svou hebkou patou urovná …

Václav Renč

Jednoho dne vyšla žena ze svého domu a uviděla tam stát tři staré muže s dlouhými bílými vousy. Žádného z nich neznala. „Je na vás vidět, že máte hlad. Pojďte dál, připravím vám něco k jídlu.“

„Je tu pán domu?“ zeptali se. „Ne,“ odpově-děla. „Potom nemůžeme vstoupit,“ řekli oni. Večer, když se manžel vrátil, žena mu pově-děla, co se stalo. Ten řekl: „Běž, řekni jim, že jsem doma, a pozvi je dál.“ Žena vyšla ven a pozvala muže dovnitř. „Nemůžeme společ-ně vstoupit do domu,“ odpověděli. „Proč ne?“ zeptala se. Jeden z nich povstal, ukázal na dal-ší dva a řekl: „Jeho jméno je Zdraví. A on se jmenuje Úspěch. A moje jméno je Láska.“ Pak dodal: „Teď běž a zeptej se svého muže, kterého z nás chcete doma.“ Žena se vrátila a všechno řekla svému muži. Manžel měl velkou radost.

„Jak milé!“ pověděl. „Vzhledem k naší situaci pozveme Zdraví. Ať přijde a naplní náš dům.“ Jeho žena nesouhlasila. „Můj milý, pozvěme raději Úspěch.“ A začali se domlouvat. Tchý-ně, když slyšela jejich rozhovor, přišla chvat-ně do pokoje a řekla: „Nebylo by lepší pozvat Lásku? Náš dům by byl naplněný láskou a byli bychom všichni šťastni.“ „Dáme na radu tchý-ně,“ řekl manžel a obrátil se na svou ženu. „Běž tedy a pozvi Lásku, bude to náš nejlep-ší host.“ Ta přikývla na souhlas, vyšla ven a zeptala se mužů: „Který z vás je Láska? Pojď-te, prosím a buďte naším hostem.“ Muž jmé-nem Láska vstal a šel k domu. Ostatní dva vstali také a následovali ho. Překvapená žena

řekla: „Pozvala jsem jenom Lásku, proč jde-te také vy?“ Muži odpověděli společně. „Kdy-byste pozvali Zdraví anebo Úspěch, ostatní dva by zůstali venku, ale vy jste pozvali Lásku a kamkoliv jde Láska, my jdeme s ním. Kdekoliv je Láska, tam je i Zdraví a Úspěch.“

Požehnané prožití vánočních svátků,srdce otevřené Pravdě a žíznící po vodě životaVám přeje a za srdce vyprošuje

P. Jiří Ševčík

2

Farní bálDruhou lednovou sobotu, 14. ledna 2012, se bude

v hulínském kulturním klubu konat 12. ročník oblíbe-ného farního bálu.

Co se týče kapely, tentokrát jsme vsadili na decho-vou hudbu Hanačka z Břestu. Minulý ročník našeho bálu byl obohacen o raut a možnost ochutnávky kva-litních vín, které se návštěvníkům velmi líbily, na při-pravovaném plese proto tyto gastronomické atrakce opět nebudou chybět. A ti, kteří minule padali smíchy nad tančícími baleťáky, se už teď mohou začít těšit na připravované zpestření našeho plesu. Vstupenky na farní bál 2012 bude možno zakoupit na kaplance po každé nedělní mši svaté počínaje dnem 18. prosin-ce, a letos poprvé si můžete místenky rezervovat také přes internet na adrese hulin.farnost.cz/farnibal.

Dne 26. ledna 2012 jste srdečně zváni na veřejné promítání historických filmových záběrů našeho města a života v něm. Promítání a krátká beseda začíná v 16:00 v pro-storách městské knihovny. Na patnáctiminutovém němém filmu z let 1937 a 1938 jsou zachyceny nejen budovy a tehdejší infrastruktura města, ale také kulturní a duchovní život našich předků. Zveme pamětníky doby mezi dvěma světovými válkami - přijďte zavzpomínat a pomo-ci v identifikaci pro nás neznámých zákoutí prvorepublikového Hulína. Zveme také vás mladší, záběry jsou skutečně zajímavé a možná zahlédnete na plátně tvář své mamin-ky, tatínka či některého z prarodičů.Zároveň bude zahájena dvoutýdenní výstava fotografií, upomínkových předmětů a cvičebních úborů na téma „Orel jednota Hulín v minulosti a dnes“. Výstava potrvá v knihovně do 17. února.

Na setkání se těší Václav Hána starosta jednoty

Vánoční pořad bohoslužeb Hulín Pravčice Záhlinice

24.12. 15:00 - otvírání Betléma 22 .00 Štědrý den 23:30 - půlnoční mše ------------------------------------------------------------------------------------------------- 25.12. 9:15 - mše sv. 11:00 8:00 Hod Boží 15:00 - požehnání -------------------------------------------------------------------------------------------------

26.12. 9:00 10:30 8:00 sv. Štěpán ------------------------------------------------------------------------------------------------- 27.12. 8:00

------------------------------------------------------------------------------------------------- 29.12. 17:00 ------------------------------------------------------------------------------------------------- 30.12. 18:00 17:00 Svátek Svaté rodiny, při mši v Hulíně obnova manželských slibů ------------------------------------------------------------------------------------------------- 31.12. 17:00 sv. Silvestr -------------------------------------------------------------------------------------------------

1.1. 2010 9:15 11:00 8:00Slavnost Matky Boží

Zveme vás na

Vánoční koncertdětského pěveckého sboru Zvonky

a smíšeného pěveckého sboru Smetana,

který se koná v hulínském kostele

25. prosince v 17:00 hodin.

Maškarní karneval pro děti všeho věku se uskuteční v neděli 12. února ve 14 hodin v záhlinické hospodě U čápa.

Charita Hulín oznamuje Šatník na kaplance bude přes Vánoce zavřený. V novém roce bude poprvé otevřeno v úterý 10. ledna v obvyklém čase od 15 do 17ti hodin. Děkujeme všem spolupracovníkům za pomoc v roce 2011.

3

Z oèí v oèi...

... s velkým OrlemMožná jste si všimli, že v poslední době mnohem častěji v Portálu referujeme o akcích

pořádaných jednotou Orel Hulín. Je jich totiž stále více. Poeticky řečeno - hulínský Orel rozpíná svá křídla. A největší zásluhu na tom má nové vedení jednoty v čele se starostou, Václavem Hánou.

Kdy jsi vstoupil do hulínské orelské jed-noty?

Byl jsem Orlem od začátku, hned od obno-vení jednoty. Přizval mě tenkrát Mirek Kopři-va. Ke sportu, kultuře a víře mám blízko, tak se mi Orel zdál jako dobrá volba.

Orel měl v Hulíně velkou tradici před vál-kou, ale kdy vlastně začal zase pracovat po revoluci?

Orel byl v Hulíně obnovený v roce 2005. Velkou roli v tom sehrál pan Regentík s Mir-kem Kopřivou a Honzou Franekem. Nechali tenkrát znovu vysvětit prapor a oficiálně obno-vili činnost. Dělaly se minigolfové turnaje a plesy, ale já jsem byl takový neaktivní člen a ani nevím, co všechno se v té době dělalo.

To je tedy trochu překvapení, že ses právě ty letos stal předsedou jednoty. Jak k tomu došlo?

Na jaře jsem týden ležel v nemocnici ve Zlí-ně se zánětem slepého střeva. Přemýšlel jsem nad spoustou věcí a mezi nimi i nad tím Orlem. Ležel tam se mnou na pokoji jeden pán a řeč došla na to, že jeho dcera sportovně tančí, a to pod Orlem Telnice. Prý je to velmi aktivní jed-nota, rozvíjející se společeství. A mně to vrtalo hlavou – když může být aktivní Orel v Telnici, stálo by za to se na to zaměřit i u nás. A potom jsme svolali schůzi jednoty – bylo nás tam jen pár, ale byli jsme usnášeníschopní a zvolili js-me nové vedení. Libor Pecháček je sekretářem, Laďa Omasta místostarostou, já jsem staros-ta. A začali jsme plánovat, jaké akce bychom chtěli v budoucnu dělat.

Tak nám to taky pověz… V první řadě jsme pod Orelskou hlavičku

zařadili akce, které už stejně děláme, ale byly takové anonymní, například pingpongový tur-naj, který bývá dvakrát za rok. A pak různé akce pro veřejnost.

Od teď nejbližší akce pro veřejnost bude 26. ledna v městské knihovně. Budeme promítat předválečné filmy, ke kterým jsme přišli tak trochu zázrakem: Krátce poté, co jsem se stal starostou jednoty, jsme založili webové stránky www.orelhulin.cz, kde jsou také uvedeny naše kontakty. Neuběhl snad ani měsíc a telefono-val člověk z Jihlavy, že uklízel na půdě, a našel tam jakési staré němé filmy s orelskou tema-tikou, které byly natočené v Hulíně v letech 1937 - 1938. Našel si naši jednotu na inter-netu a volá, jestli o ně máme za tisíc korun

zájem. Zájem jsme samozřejmě měli. Nechali jsme si ty staré osmimilimetrové filmy zdigita-lizovat, několikrát jsme se na ně dívali s různý-mi pamětníky a snažili se zjistit bližsí informa-ce. A teď ty snímky chceme ukázat veřejnosti. Zároveň bude v knihovně zahájena výstava historických fotografií s orelskou tématikou.

A další akce v roce 2012?Poprvé se příští rok chystáme zorganizo-

vat masopust, v dubnu zase bude pingpongový turnaj. Plánujeme taky úplně novou zábavnou akci „Motoristicko-dovednostně-recesistic-ké závody Babetta B1“ (podle vzoru Formu-le F1).

Budete na babetách jezdit na dopravním hřišti?

Máme naplánovaných několik disciplín – vytrvalostní jízda kolem města, jízda zručnos-ti, která bude snad na parkovišti u Spartaku. Všechny podrobnosti ale ještě nevím, musíme se dohodnout i s radnicí. Dál plánujeme Kulič-kiádu pro děti, tradiční víkendovou pěší pouť do Křtin, cyklistickou pouť na Velehrad a také chceme zajet na košt vína na Putování po blat-nických búdách.

Tradiční sportovní akcí ve farnosti býval fotbalový turnaj ženatí x svobodní, ale už tady nemáme dost svobodných kluků a poslední dva roky se proto fotbal nekonal. Vymysleli jsme náhradu - župní fotbalový turnaj, kdy pozve-me zástupce z okolních žup.

Udržuješ s Orly z okolí pravidelné styky? Za toho půl roku, co jsem starostou, jsem

byl dvakrát na župní radě v Kroměříži. Na prv-ní schůzce jsem spíš jen poslouchal, starosta Urbanovy župy Kroměříž rozsáhle informoval o tom, co se děje na ústředí Orla, ale ta komu-nikace byla taková jednostranná. Teď podruhé jsem si všiml, že na pozvánce byl bod progra-mu Prezentace jednot, tak zase po hodinovém proslovu předsedy, když dostaly slovo jednoty a nikdo nic neříkal, jsem se chopil slova a roz-dal jsem všem dvě popsané stránky. Na jedné jsem představil naši jednotu a akce, které js-me dělali, na druhou stranu jsem napsal hru-bý nástin, co plánujeme dělat příští rok. Bylo to pro všechny asi trochu překvapení… Taky jsem zmínil ty filmy, které máme k dispozici a nabídl jim, že některé materiály by mohly být zajímavé i pro ostatní jednoty. Třeba si mys-lím, že to je ideální téma pro seniory z okol-ních měst, kteří by si možná rádi zavzpomína-

li na to, jak to v kroměřížském orlu fungovalo před válkou.

Existují v současnosti vůbec nějaké vel-ké orelské akce, jako bývaly třeba ty slav-né slety?

Asi největší akcí ústředí Orla je pouť na sva-tý Hostýn, které jsme se loni také zúčastnili. Pořádají se také orelské sportovní turnaje – ve fotbalu, floorbalu a dalších sportech, ale pod-le mého názoru jsou určeny spíš pro jednoty, které mají své zázemí na pravidelné tréninky a mají tím pádem i velkou členskou základ-nu. To v Hulíně nečekám, já bych chtěl, aby se lidi v Orlu hlavně bavili, mě samotného taky vždycky těšil hlavně rekreační sport. Když jde o nějaké medaile a ceny, tak se raduje většinou jen jeden…

Ještě jsme se nezmínili o tom, že Orel jed-nota Hulín zastřešuje dva pravidelné spor-tovní kroužky…

Pro dospělé máme každé úterý v tělocvič-ně floorbal. Ten funguje v režii Ladi Omasty jako orelská aktivita už asi pět let. Úplně nový kroužek jsme zorganizovali teď od října pro holčičky, a to mažoretky. Vede je Kristýnka Jurčová, pomáhá jí její maminka, a myslím, že se toho zhostily velice dobře, naše mažoretky udělaly za ty dva měsíce veliký pokrok a hlav-ně je to baví.

Mezi kamarády je o tobě známo, že máš k mažoretkám vřelý vztah, protože sám jsi kdysi mažoretil. Jak k tomu došlo?

Já jsem svou taneční kariéru začal už v prvá-ku na střední škole, asi o rok dřív než moji spo-lužáci. V létě jsem byl na rodinné rekreaci, kde jsem poznal spoustu kamarádů a kamarádek, sportovali jsme… Jeden večer ale byla taneč-ní zábava a já jsem zjistil, že se neumím ani

Pokračování na straně 6

Velký a malý Orel: starosta jednoty Vác-lav Hána s nejmladším členem, ročním Voj-tou Rygálem

4

Betlémské světlo

Nadace Děti - kultura - sport nám v roce 2012 věnuje rekordní dotaci

I letos jsme podali více žádostí na pokry-tí různých potřeb a nechali na poskytovateli grantu, aby rozhodl o smysluplnosti dle vlast-ního uvážení. Při vyhodnocení jsme jako far-nost dopadli nad očekávání skvěle: Podpo-ru získaly všechny čtyři naše podané žádosti. Celkový součet finančních prostředků, kte-ré připlují do farní kasy na rozmanité aktivity, bude 57 tisíc korun.

Štědrostí Nadace DKS budou potěšeny zejména děti, protože za peníze z dotace je plá-nován nákup skákacího hradu, který bude k dispozici při farních akcích. A protože se urči-tě budeme chtít o tuto radost podělit i jinde, počítáme s tím, že budou tuto atrakci využívat i okolní farnosti a neziskové organizace.

Další zajímavou aktivitou, která je ze stra-ny Nadace podpořena, je společný víkendový

pobyt rodin s dětmi. Může se týkat buď pouti do Křtin, nebo je možnost strávit víkend např. na Svatém Hostýně. Přesné určení zůstane na zájemcích – rodinách naší farnosti.

Starších farníků se určitě mile dotkne významná dotace na cestu na tradiční srpnovou či zářijovou farní pouť na Svatý Hostýn. Posled-ní činností, která bude z grantu celoročně pod-porována, je tisk farního časopisu Portál.

Nadace Děti - kultura - sport poskytuje cír-kevní grant již od roku 2006. Zájem ze strany žadatelů je stále vysoký: Letos v rámci církev-ního grantu zažádalo 117 žadatelů o více než 9 milionů korun. Podporu nakonec získalo 107 subjektů, mezi něž se rozdělily čtyři miliony korun. O církevní grant si mohou žádat všech-ny církve sdružené v České biskupské konfe-renci a také církve sdružené v Ekumenické radě

církví České republiky v celém Zlínském kra-ji.

Šeky a smlouvy pro financování projektů. které dostanou podporu pro rok 2012, rozdělovala Nadace na slavnostním setkání , konaném v neděli 27. listopadu 2011 ve Slo-vanském sále Stojanova gymnázia na Velehra-dě. Přijeli zástupci více než stovky církevních organizací i významné osobnosti celého Zlín-ského kraje.

Nám z hulínské farnosti nezbývá než Nada-ci poděkovat. Dovolím si ale poznamenat, že i kdybychom dostali příspěvek jakkoliv vyso-ký, vždy je pro život farnosti nejdůležitěj-ší naše účast a aktivní přístup. Ten nechť nám nechybí.

Libor Pecháček

Stejně jako v minulých letech zažádala farnost Hulín i letos na podzim o příspěvek v církevním grantu Nadace Děti – kultura – sport Uherské Hradiště. A uspěla.

Možná, že i vy patříte k lidem, kteří si ne-dovedou Vánoce představit bez Betlémské-ho světla, které několik dnů před Štědrým dnem zapálí v Betlémě rakouští skauti a pak je prostřednictvím vlaků rozváží po celém Rakousku, po střední a východní Evropě. O tom jak tato tradice roznášení Betlémského světla vznikla, vypráví jedna legenda.

Na křížovou výpravu do Svaté země se vydal jeden mladík z Florencie. Pod

Slavnostní rozdělování šeků se konalo o první neděli adventní na Velehradě, v aule Stojanova gymnázia.

Během odpoledne zatančil dětský folklorní soubor ze Zlína, zazpíval pěvecký sbor Stojanova gymnázia a zlatým hřebem programu bylo vys-toupení zpěvačky Leony Machálkové.

dojmem válečných hrůz se zapřísahal, že když přežije, donese do rodného města plamínek z betlémské baziliky. Po třech letech, těsně před Vánocemi, se objevil ve Florencii zástup zubožených mladíků. Byli to účastníci křížo-vé výpravy. První z nich nesl zapálenou svíč-ku. Všichni ostatní přísahali, že je to plamínek skutečně z Betléma a že jejich společník ho opatroval celou cestu, aby splnil svůj slib.

Až půjde kolem vás někdo s Betlémským

světlem, nestůjme jako ti, kdo o něm nic neví, ale učiňte všechno pro to, aby i ve vašich domo-vech o Vánocích hořelo to světlo, které stále sví-tí v Betlémské bazilice do temnot dnešního světa.

o. Jiří Ševčík

5

Sv. Mikuláš všechny překvapil

Vaše děti byly v dobrých rukou

Otec Jiří nám právě četl dopis, který našel na faře v zásuvce stolu, když se ozvalo známé cinkání... Svatý Mikuláš nám pověděl, že měs-to Hulín je jeho srdci moc milé a že právě pro-to letos své putování začíná zde v Hulíně. Děti, kterých bylo přítomno víc než jindy, byly pře-kvapeny a my dospělí možná ještě víc. Otec Jiří dětem i všem přítomným nabídl možnosti, jak prožít advent a připravit se tak na nejkrásnější období církevního roku - na Vánoce. Vyhlásil také adventní soutěž pro rodiny s dětmi.

Když Mikuláš odešel, otec Jiří nám dočetl zbytek dopisu, jehož odesilatelem byl samotný svatý Petr. Při modlitbě Otče náš všechny pří-tomné děti vytvořily kolem oltáře živý adventní věnec. My ostatní jsme se na výzvu otce Jiřího také chytili za ruce a propojili se v jedno far-ní společenství. Po mši svaté všechny přítom-né děti dostaly mikulášskou nadílku, balíček se sladkostmi. My ostatní jsme sladkosti nedosta-li, ale cítili jsme, že jsme také obdarováni: Pro-žili jsme druhou adventní neděli jinak než jin-dy, mohli jsme svou teplou rukou zahřát ruku svého souseda, viděli jsme důstojného svatého Mikuláše a milého anděla na vlastní oči a třeba

se ve vzpomínkách vrátit do dětství. Což jsem já učinila hned cestou z kostela:

Když mi bylo asi 10 let, byla jsem koncem listopadu na operaci slepého střeva. Z nemoc-nice jsem přijela 5. prosince, tedy v den, kdy chodili po vesnici Mikuláši s anděly a čerty. My jsme tehdy dům nezamykali, tak bez potíží přišli i k nám. Byla jsem ráda, že už jsem z nemocnice doma, ale rána mě ještě pobolíva-la, a tak jsem si hově-la v posteli. Čerti se na mě vrhli, že se nemám válet, že je to ostuda, a tahali mě z lůžka pryč. Než zasáhla mamin-ka, stačili mi hojící se ránu rozevřít, docela to bolelo, objevila se krev a já se rozplaka-la. Rána se mi časem zahojila, ale jizva po operaci zůstala nehez-ká. Několik let jsem

nemohla tuto nepříjemnou zkušenost ze svých vzpomínek vytěsnat.

Od letošního roku budu mít jednu novou mikulášskou vzpomínku - to, že svatý Mikuláš kdysi přišel mezi děti právě v průběhu nedělní mše svaté.

Anna Čechmánková

Akce byla určena pro děti prvního stupně ZŠ a konala se od pátku 9. do soboty 10. pro-since tohoto roku. Pamětníkům se možná vy-

baví minulé ročníky “spaní”, které byly na faře, letos ale byla výjimka.

Název článku je pravdivý a mluví za vše. Samotné akci před-cházely dlouhé pří-pravy a probdělé večery nad progra-mem. Když se blížil den D, smíšené poci-ty panovaly na více stranách: Děti, ty se těšily, ale rodiče začali tesknit a smut-nit. A my organizáto-ři, my jsme nemohli dospat - uvědomo-vali jsme si, jakou máme důvěru a zod-povědnost.

Program začal pro děti v 16:00 a od té doby byly v naší moci. Bylo pro ně připravené tvoře-ní vánočních ozdob.

V neděli 4. prosince byla v Hulíně mše svatá zaměřená na děti. Toho využil sv. Mikuláš a přišel mezi nás, samozřejmě i s andělem, svým osvědčeným průvodcem.

Nedávno skupinka rodičů svěřila své malé ratolesti do rukou prověřených odborníků a krotitelů. (Marie H., Zdenka H., Jan D., Radek D., Adam H.) při příležitosti adventního spaní na kaplance.

Tvořily se ozdobné šišky s korálky, sněho-vé vločky či okrasné sádrové svícny, kte-ré se dětem obzvlášť povedly. Toho večera se zúčastnily ještě mše svaté a po ní byla venkov-ní večerní hra, při které měl tým pomocí bater-ky hledat po farním dvoře postavičky do bet-léma. Postaviček bylo mnoho, děti ale musely pečlivě vybírat a popřemýšlet, zda daná posta-vička do betléma patří. Nacházely se tam totiž i takové jako kosmonaut, Micky Mouse nebo Asterix a Obelix. A protože to měl být dobový model betlému, tak se tyto postavičky nemoh-ly vyskytovat u jesliček. Po večerní modlitbě a pohádce se děti odebraly do říše snů. V sobotu následovaly roráty a pak děti ještě dodělávaly betlém, který je vystavený v kostele.

Kolem 9:30 začali rodiče vyzvedávat své milované dcery a syny. V okamžiku, až ode-šel poslední náš svěřenec, skončila polovi-na náročné mise. Následně jsme se snažili dát kaplanku do původního stavu. To se po vel-kém úsilí zdárně povedlo. S klidem v duši js-me pak označili akci adventního spaní na kap-lance za úspěšnou.

Áda HrádaVečerní hra přinesla dětem dilema:

Byl Mickey Mouse u Betléma nebo nebyl?

6

Historie biřmování v hulínské farnosti ve 20. století

S novým liturgickým rokem vstoupila česká a moravská církev do dalšího roku přípravy na cyrilometodějské jubileum, které se bude slavit v roce 2013. Po loňském roku věnovaném svátosti křtu věřící zahájili Rok biřmování.

V hulínské farnosti proběhly ve 20. století čtyři obřady biřmování.

Ještě za Rakouska-Uherska biřmoval v neděli 8. června 1902 v Hulíně kníže arci-biskup Theodor Kohn, farářem byl tehdy P. Josef Potůček. K dalšímu biřmování se v Hulí-ně dostalo až po 35 letech, přesněji 17. května 1937, biřmujícím byl tehdy msgre. Jan Stavěl, světící biskup olomoucký.

Jediné biřmování v době totality proběhlo v našem kostele v sobotu 2. října 1971, tedy po dalších 34 letech. K přijetí svátosti bylo připra-veno neuvěřitelných 283 biřmovanců, z toho 225 jich bylo z Hulína. Takové množství biř-movanců bylo rozděleno do dvou kol, prv-ní mši celebroval tehdy ještě kapitulní vikář, pozdější biskup ThDr. Josef Vrana, druhou mši sloužil P. Jan Bartek, děkan kroměřížský. Rok 1971 byl vůbec ze strany KSČ poněkud benevolentnější, protože na Slavnost Těla a Krve Páně byl povolen „božítělový“ průvod na náměstí, poslední až do pádu režimu.

Do sametové revoluce měli možnost při-stoupit ke svátosti křesťanské dospělosti hulín-ští farníci už jen v jiných farnostech. Například

v roce 1982 byli biřmováni u sv. Mořice v Kro-měříži 3 biřmovanci z Hulína, jednalo se o děti ve věku 11 - 13 let. V neděli 25. května 1986 v Kroměříži přistoupilo k biřmování 15 biřmo-vanců z Hulína, dalších 5 biřmovanců pak 8. června v Napajedlích.

Přesně po 25 letech se v Hulíně uskutečni-lo poslední biřmování 20. století, které si mno-zí z nás mohou pamatovat. Biřmovance připra-voval P. Karel Janíček, ke svátosti přistoupilo v sobotu 26. října 1996 celkem 33 biřmovanců. Od té doby dodnes proběhla ještě další dvě biř-mování, v roce 2002 připravil P. Josef Zelin-ka 27 biřmovanců a v roce 2008 P. Jan Čukáš 17 adeptů. Biřmovatelem v letech 1996, 2002 i 2008 byl vždy olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner.

Ve farní matrice biřmovanců je mnoho zají-mavých informací, které budou během roku 2012 postupně zpracovány a v Portálu v rámci roku biřmování podávány širší veřejnosti. Tou-to cestou také prosím čtenáře, pokud máte jaké-koliv i zdánlivě nezajímavé fotografie týkající se biřmování, o jejich poskytnutí.

Libor Pecháček

Většinu žijících farníků biřmoval biskup Josef Vrana - bylo to v roce 1971 a ke svátosti biřmování přistoupilo v Hulíně 283 lidí.

pohnout. Tak mě maminka přihlásila do taneč-ních. Na první prodloužené se rodiče chytali za hlavu a říkali mi, že s mou dvanáctkou nohou vypadám na parketu jako lyžař. Postupně se to ale zlepšilo, a protože v Kroměříži je spous-ta dívčích středních škol, přesvědčoval taneč-ní mistr všechny kluky, aby chodili i do dal-ších kurzů. Tak jsem šel znovu – už to bylo lepší, už jsem nevypadal jak lyžař, spíš jako bruslař… Nakonec jsem chodil do tanečních dva roky v kuse. Ráno jsem vyrazil do ško-ly, odtamtud jsem jel rovnou do Kroměříže, ve čtyři začínal odpolední kurs, v sedm začínal večerní kurs, pak jsem jel domů, v deset večer jsem něco pojedl a na druhý den to celé zno-vu. Jednu chvilku jsem dokonce zkusil taneční klub Swing, ale tam jsem se nijak neprosadil.

Pak mě zlákal nějaký kamarád tady v Hulíně do klubu Kontrasty, kam jezdili do tanečních i kluci z policejní školy v Holešově. Nacviči-li jsme dokonce i nějaké předtančení, ale moje taneční kariéra pak rychle skončila: Špatně jsem si pamatoval sestavy – udělám tři čty-ři kroky a ztratím se, zapomenu jak to bylo dál. Moje partnerka si ale pořád myslela, že si dělám legraci. Ale když nám to zhaprovalo na tom opravdovém předtančení, tak asi v polovi-

ně vystoupení se ta moje partnerka vytočila a odešla. Od té doby jsem ji neviděl… Mezitím jsem v Kroměříži v tanečních potkal manžel-ku.

A hned jsi ji okouzlil?Manželka Simona, která sedí u rozhovoru s

námi: No on mě nejdřív zaujal spíš v tom nega-tivním slova smyslu, byl tam největší frajer, protože to absolvoval už podesáté, jednou při-šel s trvalou, podruhé s vojenským baretem…

Venca: Pan Henzély mě znal už jménem a tenkrát mě upozorňoval: „Pane Hána, pokrýv-ka hlavy u mužů je v místnosti nepřijatelná!“

Ale ještě jsme se nedostali k tomu, jaký jsi byl mažoreťák…

Když do Kontrastů přestali dojíždět budou-cí policisté z Holešova, zůstaly jádrem soubo-ru mažoretky. A nám klukům nezbylo, než se k nim přidat...

Umíš točit hůlkou?Ano, to jsem se naučil. Ale vyhodit a chy-

tit, to bych asi nezvládl. Ty hůlky měly na kon-cích takové bakelitové kuličky a když to blbě spadlo, tak se ty kuličky roztříštily. Takže hol-ky nám hůlky radši moc nepůjčovaly. Kulič-

ky byly nedostatkovým zbožím. V TOSu měli tenkrát takové podobné rukojeti k mašinám – železná tyčka, závit, na tom hnědá nebo černá bakelitová koule. A ty kuličky se z TOSU jaksi podivně ztrácely a objevovaly se nabílo natře-né na hůlkách mažoretek…

Orlu se teď hodně věnuješ. Co na tohle tvoje angažmá říká rodina?

Moje dcera Barborka by se hrozně ráda do Orla přihlásila. Já jsem spíš chtěl zlákat Šimon-ka, ale tomu se zatím nechce. A největší orli-ce… (podívá se na svou ženu Simonu)

Simona: Mě zatím neoslovil…Všem kolem už řekl, aby šli do Orla, ale mě se nezeptal.

Venca: Ženo, půjdeš se mnou do Orla?Simona: Až na kraj světa!Venca: Takže já tady mám pro tebe připra-

venou přihlášku…

Počet členů Orelské jednoty Hulín se - tak-říkajíc v přímém přenosu - zvýšil na dvacet. Pokud i vy byste chtěli aktivity Orla podpořit, ozvěte se Vencovi Hánovi. Členský příspěvek je 200 Kč za rok.

Za rozhovor děkuje a Orlovi drží palceLenka Straková

Z očí v oči s Velkým OrlemPokračování ze strany 3

7

Bůh je láska - vědí to i andělé

Na začátku své-ho vyprávění se musím vrátit do dob svého mladé-ho věku, kdy jsem se přistěhovala do Hulína a tady už jsem pak se svou rodinou prožíva-la i Vánoce. K svátkům nám vět-šinou přicháze-la přání od mých nejbližších a blíz-kých, ve kterých měly vždy mís-to slova o Bohu, o Ježíši právě na-rozeném, přání o milosti Boží a přá-ní Božího požeh-nání do Vánoc

i následujícího roku. Věděla jsem, že jsou to přání, které vyjadřovaly mně a mé rodině jen to nejlepší. Ale jinak to byl pro mě doce-la problém - já jim totiž neuměla přání oplá-cet podobnými slovy. Věděla jsem, že kdybych psala vánoční přání ve stejném duchu, nebylo by to opravdové. Prvořadé byly u mně tenkrát spíš ty věci, které jsou vidět jen na povrchu Vánoc.

… Přešly léta…Už píšu přání ve stejném křesťanském

duchu, jako mi kdysi posílali moji milí. O Vánocích je pro mě prvořadé, co se opravdu stalo; že Bůh se stal člověkem - pro člověka… Těší mně, blaží, když mohu napsat přání, jak zrovna Vánoce vnímám, a pak tato konkrétní slova roze-sílám adresátům.

V roce 2008, který popisuji, se už svát-ky pokoje blížily povážlivým krokem, a já si v sobě kladla otázku, co vnímám v tomto adventu, kdy si připomínáme dru-hý příchod Spasitele na svět, a chystáme se slavit Ježíšovo narození? Až se mi v jednom ránu „rozsvítilo“. Z čí lásky se nám Spasitel narodil? Přece z Boží lásky – Bůh je láska… A už jsem byla dočista „zajatá“ touto myšlenkou, že „Bůh je lás-ka“, a to pak sdělovala ve svých vánoč-ních přáních.

Další děj mého příběhu se už pře-sunul do našeho kostela, kdy ještě pro-žíváme vánoční období a v naší farnosti budeme mít sobotní večerní mši svatou. Asi hodinu přede mší sv. přicházím do kostela, abych „ošetřila“ svíci s Betlém-

ským světlem, které máme k dispozici u vcho-du kostela za mříží, aby si každý příchozí mohl ještě odnést světlo z Betléma do svého domo-va. Přicházím k mříži a v tu chvíli někdo ote-vírá dveře kostela. Dveřmi nesměle nahlíží neznámá mladá žena. Pobídnu ji, aby šla dov-nitř. Neznámá na to odpoví, že není sama, ale má s sebou psa. I teď opakuji své pozvá-ní, aby vešla dovnitř. Žena je ještě mladá, má delší hnědavé, dosti kudrnaté vlasy. Pes je vel-ký, s hnědou, jemně vlnitou srstí. Chvíli sto-jí za mříži v předsíňce, a pak neznámá projeví přání, že by se ráda podívala na již rozsvíce-ný Betlém, který máme umístěný vepředu kos-tela. Povídá, že její pes je velmi hodný a ona, že s ním někdy chodívá do kostela, tam někde u nich doma, když už je ovšem po bohosluž-bách. Otevírám mříž a tak trošku přemýšlím, jak by asi smýšleli lidé, že pouštím až dopředu do kostela zároveň s ženou i psa. Neznámá se psem jdou kostelem tiše, klidně, majestátně, až k betlému, kde se žena zastaví, pes si sedne na zadní a dívá se taky na betlém. V kostele je pološero, ticho, nikdo jiný, jen my tři.

S neznámou ženou si pak sedám na lavičku vpředu a začínáme rozhovor. První, co nezná-

ma vyslovila byla jednoduchá věta „Bůh je láska“. Když žena větu vyslovila, zůstala jsem hledět, málem s otevřenou pusou. Vždyť stejná věta pulsuje letos „mými“ Vánocemi… Bylo to pro mně tak silné, že jsem to té ženě řek-la. Bylo zřejmé, že plně chápala význam slov, které vyslovila, bylo zřejmé, že Bůh má v je-jím životě nezastupitelné místo, a spolu nám dvěma (nebo třem?) bylo velmi hezky. Že s námi byl i tvor čtyřnohý, tak jsme zavedly řeč o Stvořiteli, který zahrnuje do své lásky všech-ny tvory stvořené, tedy i zvířata. Linie hovo-ru šla k úvahám, že člověk a zvíře patří neod-myslitelně k sobě, ať už v dobách pravěkých nebo v dnešním civilizovaném světě. Způso-by soužití se zvířaty se mění, ale kdo chce svůj život obohatit přítomností živého tvora, najde si způsob v každých podmínkách.

Žena mně ještě sdělila, že přicestovala vla-kem a neměla zrovna vlakový spoj, tak se šla projít, až došla do našeho kostela. Když už se zvedla se psem k odchodu, dívala jsem se za oběma, jak opět tiše, klidně, majestátně opouš-tějí náš chrám.

Za neznámou a psem se zavřely kostelní dveře… hned vzápětí se dveře znovu otevřely

a přišel první člověk na mši svatou…Nevím, jak mně to napadlo, ale já

nabyla dojmu, že ta neznámá žena snad byla anděl. Toho dojmu jsem se doposud nezbavila. Čím to, že dotyčná vyslovila větu, která byla ty Vánoce mou ústřední myšlenkou? A ta jejich společná maje-státnost při příchodu i odchodu?

V letošním roce při jedné všední mši svaté slyším, jak lektor čte; „Mějte se navzájem trvale rádi jako bratři. Nezapo-mínejte na pohostinnost, protože tak při-jali někteří ve svém domě anděly, aniž to tušili“. (Žid.13,1-2.). Opět se mi v mysli oživila ona tajemná příhoda z Vánoc.

Vím, že nemohu tvrdit, zda ta žena byla vskutku anděl, ale zcela jistě vím, že „Bůh je láska“, jak pro člověka, tak pro všechny tvory, které jsou Stvořite-lem stvořené. Tvorstvo to vnímá a sta-rozákonní prorok Daniel vyzývá Stvoře-ní ke chvále za Boží lásku:

„Andělé Páně, velebte Pána... Všechna zvířata divoká i krotká, velebte Pána... Lidé velebte Pána. Chvalte a oslavuj-te ho navěky.“ (příd. k Dan. 3, 59.81.82.)

Milada Kropková

Bůh je láska. Už jsou tomu tři léta, kdy jsem touto jednoduchou větou začínala vánoční přání, které pak česká pošta rozeslala mým milým adresátům. Tato výstižná věta, kterou známe z Janova listu (1.list Janův 4,16.), čteme ji při bohoslužbách nebo v křesťanských tiskovinách, slyšíme v promluvách v kostele, se totiž v mém příběhu stala větou nejen výstižnou, ale i podivuhodnou...

Neubližuj zvířatům, netýrej je!Vždyť ona ti sloužíjen za trochu potravy, kterou jim dáš.A vezmou si z ní jen tolik,kolik nutně potřebují k životu.Učí tě vděčnosti i za malé dobrodiní, jsou ti příkladem věrnosti.Ublížíš jim, a nemstí se ti,a zase k tobě přijdou.Pohlaď zvíře laskavou rukoua pocítíš, že jsi lepším člověkem.

Phil Bosmans z knihy “Nezapomeň na radost”

8

Vzpomínka na ženu hrdinku

Blížil se konec války, vyučování u Sedláčků v dílně skončilo, škola byla v té době obsaze-na Němci. Utíkám domů napsat si úkoly, udě-lat práce, které byly napsány na vzkazu na sto-le, a potom hurá vylítat se do Čechovy ulice a zahrát s ostatními naše dětské hry. To odpoled-ne bylo naše výskání přehlušeno hukotem leta-del. A už slyším maminčin hlas, který mě volal domů. Nádraží a jeho okolí, kam letadla zamí-řila, už dostalo spršku bomb a po nich zůsta-la jen zkáza a smrt. Mezi zasaženými byla i moje hrdinka Boženka. Jela s tatínkem na trá-vu. Tatínek zůstal po zásahu mrtev a patnácti-letá Boženka s utrženou nohou...

Její rodina se později přestěhovala do Štern-berka, kde se Boženka také provdala. Byla to žena činu. Na Hulín nevzpomínala ve zlém a

také se sem vrátila – necha-la si postavit vilku v Bezručo-vě ulici. Pracovala na poště u telefonu a později s manželem doma šila. Její rodina se roz-rostla o syna. Také doopat-rovala svoji maminku a poz-ději vychovala i svého vnuka Zdeňka. Její pracovitost byla až neskutečná a její dům byl vždy čistý, i když Boženka chodila jen s pomocí berlí – pahýl nohy byl příliš krátký a protéza tlačila.

Prosté parte bez fotky a rozloučení Vám mnohým nic neřeklo, ale já jsem za ním

Všichni se těšíme na Vánoce, svátky, které chceme v radosti prožít se svými rodinami. Až se rozsvítí vánoční stromeček, bude však v některých domácnostech u stolu jedno místo prázdné a zůstanou už jen vzpomínky. Příběh o takovém volném místě Vám chci dnes vyprávět.

viděla Boženku Souku-povou, jak vždy upravená si o berlích vyřizuje svoje záležitosti.

Pro mě to byla žena hrdinka. Až budu na Štěd-rý den na hřbitově rozží-hat svým blízkým svíčky, jedna bude určitě i na je-jím hrobě.

Helena Rozsypalová

Paní Božena Soukupová

V září roku 1961 jsem nastoupil do Žiliny do 1. ročníku Vysoké školy dopravní. Trvalé bydliště jsem měl v malé vesnici nedaleko Br-na, které se říká Betlém. Maminka měla 45 let a vážně onemocněla.

Zázraky se dějí

V té době se mezi věřícími začalo hovořit o zjevení Pan-ny Marie na Turzovce. Mamin-ka mne požádala, abych ji dovezl vodu z Turzovky - ze Žiliny to by-lo vlakem pár kilometrů. Jednoho předvánočního dne jsem vyjel a v odpoledních hodinách vystoupil z vlaku na zastávce v Turzovce. Na Čadském Javorníku napadl nový sníh. Domorodců jsem se zeptal na cestu ke studánce. Uká-zali mně směr do hory, kde však nebyla žádná vyšlapaná cestička. Pustil jsem se tedy tím nejkratším a nejméně schůdným terénem - přímo do kopce! Stále jsem mys-lel na moji nemocnou maminku. Bořil jsem se do hlubokého sněhu a po delší, strastiplné cestě jsem se ocitl před vrcholem hory, kde byla studánka. Nabral jsem vodu, pomodlil jsem se a spěchal zpět na zastávku, neboť se začalo stmívat. Měl jsem štěstí, protože si mne, silně vyčerpaného, všiml jeden místní občan a pozval mne domů na čaj. Vyprávěl příběh o zjevení panny Marie a seznámil mne s lesníkem, kterému se Marie zjevila. Do Žiliny jsem přijel posledním vlakem.

Mamince jsem dal pod stromeček ten

V druhém adventním týdnu roku 2011 jsem se setkal s paní, která se právě vrátila ze zájezdu do Turzovky, kam jela s farníky z Mor-kovic. Vyprávěl jsem jí svůj osobní příběh, který se mně stal v předvánoční době v roku 1961. A když otec Jiří požádal v kostele věřící o příspěvky do Portálu, rozhodl jsem se uveřejnit svůj osobní příběh i zde:

nejkrásnější dárek, který mne nic nestál, ale byl z lásky! Věřím, že moje kroky někdo řídil, neboť v daných podmínkách byl zázrak, že jsem v neznámém lese studánku našel a ve zdraví se vrátil.

Maminka se uzdravila. Zemřela dne 30. června 1998 ve svých 82 letech.

František P.Vizionář z Turzovky lesník Matúš Lašut zemřel loni v srpnu ve věku 92 let

Pramen léčivé vody na Turzovce

9

Svatá Anežka Česká

Dlouhý život této světice, jež se dožila téměř jedenaosmdesáti let, je spjat nejen s his-torií kláštera, který založila, ale také s českými dějinami 13. století. Její zásluhou byl založen špitální řád křížovníků s červenou hvězdou, jediný řád českého původu, který provozoval první organizovanou péči o nemocné.

Záštitu nad výstavou převzali Václav Klaus, prezident ČR, Jiří Besser, ministr kultury a Bo-huslav Svoboda, primátor hl.m. Prahy.

Mám rád historii, proto jsem se jednoho ad-ventního dne do Prahy vypravil. Výstava je instalována v klášteře sv. Anežky České na Starém Městě pražském. Exponáty zapůjčilo víc než 100 soukromých majitelů, farnos-tí, civilních institucí z celé České republiky i ze zahraničí. Zaujala mě zmínka o zacho-vané podobizně světice na kamenném sloupu. Marně jsem se ji snažil najít. Pomohl mi ochot-ný muž, který mi tvář této světice přesně uká-zal. Bylo zřejmé, že má hluboké znalosti. Jak by ne, když to byl přímo restaurátor Národní galerie Praha.

V jedné části výstavy je možno shléd-nout dokumentární film zaměřený na život sv. Anežky. Součástí dokumentu jsou pod-robnosti o vystavených exponátech. Jedním z nich je vzácný dar, malinká část ostatků sv. Anežky. Připomenul jsem si, že tato královská dívka (nejmladší dcera Přemysla Otaka-ra I. ) byla velmi vzdělaná a byla od útlého dětství „předmětem“ otcovy sňatkové poli-

tiky. Odmítla všechny na-bídky k sňatku a zvolila jiné naplnění života. Přijala učení sv. Františka z As-sisi, vybudovala ženský i mužský klášter, psala si se svatou Klárou a s několika papeži. Byla to opravdu velká česká žena. Na své svatořečení však čekala na rozdíl od svých současníků několik století. V Božím plánu měl rok 1989, rok je-jího svatořečení, asi svůj historický význam. Výsta-va se mi moc líbila a vřele ji doporučuji.

Když jsem procházel Václavským náměstím, za-stavil jsem se na chviličku u sochy sv. Václava. Mis-tr Myslbek umístil svatou Anežku po levici svatého Václava před sochu svaté Ludmily.

Odpoledne jsem ještě stihl výstavu malíře Slovácka Joži Uprky, ale to je z pohledu dějin docela nedávné období.

Jaroslav Čechmánek

Letos si připomínáme osmisté výročí narození jedné z nejvýznamnějších žen nejen českého, ale i evropského středověku, sv. Anežky České z rodu Přemyslovců. V rámci oslav je jedním z vrcholů výstava Sv. Anežka Česká – princezna a řeholnice.

SVATÁANEŽKA ČESKÁPRINCEZNA A ŘEHOLNICE

ST. AGNES OF PRAGUE

25. LISTOPADU 2011 25. BŘEZNA 2012DENNĚ MIMO PONDĚLÍ 10.00 18.00www.apha.cz, www.ngprague.cz

V ÝSTAVA | EXHIBITIONKLÁŠTER SV. ANEŽKY ČESKÉU MILOSRDNÝCH 17, PRAHA 1

Záštitu nad výstavou převzali Václav Klaus, prezident ČR

Jiří Besser, ministr kultury ČR Bohuslav Svoboda, primátor

hl. m. Prahy

Hlavní mediální partner

Hlavní partneři a podporovatelé Partneři výstavy

Hlavní partner NG v Praze

Patron NGv Praze

Mediální partneři výstavy Partneři NG

MLADÁ FRONTA

K výstavě je vydán katalog shromáždě-ných exponátů včetně mnoha dalších děl, která z různých důvodů není možné prezen-tovat přímo na výstavě. Je to první pokus o vytvoření uceleného přehledu svatoanežské tématiky ve výtvarném umění a uměleckém řemesle.

Výstavu pořádá Arcibiskupství pražské ve spolupráci s Národní galerií Praha. Part-nery jsou Rytířský řád křížovníků s červe-nou hvězdou, Národní archiv a Univerzita Karlova. Záštitu převzal prezident České republiky Václav Klaus, ministr kultury ČR Jiří Besser a primátor hlavního města Prahy Bohuslav Svoboda.

Výstavní projekt zahrnuje

Představení života a díla sv. Anežky Přemyslovny v rovině královské dcery, ženy, kterou žádá o ruku sám císař, ale také významné představitelky panovnického rodu, která usiluje o smír v rodině a pokoj v České zemi.

Ohlas Anežčiny charitativní služby a její výjimečného dějinného poslání ve výtvar-ném umění.

Prezentaci výtvarného umění a uměleckého řemesla Anežčiny doby, tedy děl vznik-lých ve 13. století v dvorním či městském okruhu. Totéž se týká i památek církevních, zvláště souvisejících se životem řádů v první polovině 13. století v Čechách.

Působení Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou jako šiřitele úcty ke své zakladatelce a významného zadavatele hodnotných uměleckých děl.

•

•

•

•

Unikátní výstava „Svatá Anežka Česká - princezna a řeholnice“ je pro veřejnost otevřena od 25. 11. 2011 do 25. 3. 2012 v klášteře sv. Anežky České v Praze na Starém Městě.

Exponáty jsou vystaveny v prostorách bývalých kostelů Nejsv. Salvátora a sv. Františka, dále v kapitulní síni, bývalém refektáři a křížové chodbě kláštera.

10

Marie Hyánková pro čtenáře Portálu připravila další díl cyklu křesťanské symboly. Tentokrát vybrala symboly, se kterými se můžeme setkat při slavnosti Zjevení Páně – epifanii, která do doby vánoční také patří. Postavy mudrců bývají nedílnou součástí betlémů v našich chrámech i domovech. Texty jsou vybrány z knihy ThDr. Jaroslava Studeného „Křesťanské symboly“.

Křesťanské symboly

Kometa Hvězda, která vedla Tři krále, bývá obyčej-

ně zobrazována jako kometa. Jinak se s ní v křesťanské symbolice nesetkáváme.

V některých národech a kulturách (Afrika, indiáni, antika, středověk) viděli v kometě zlo-věstné znamení, přinášející hlad, válku, nemo-ci nebo i konec světa.

Kadidlo Kadidlo je pryskyřice, která se získává naříz-

nutím kmene různých stromů druhu „boswel-lia“. Když se kadidlo zapálí, vychází z něho černý a nepříjemný dým. Je třeba položit je na žhavé uhlí nebo jiný rozžhavený předmět, a potom se tvoří bílý dým s typickou příjem-nou vůní.

Zvyk používat kadidlo ke kultovním úče-lům nacházíme téměř u všech starých národů. Kadidlo bylo známo a používáno v Egyptě již 2 500 let před Kristem. Také u Babyloňanů a Kananejců bylo velmi rozšířeno jeho rituál-ní používání. V dýmu vystupujícím z kadidla viděli nejen modlitby, které zarmoucení pozůs-talí vysílali za zemřelého, ale také jeho duši stoupající k nebi. Podobně Řekové a Říma-né, ale rovněž buddhisté, židé a mohamedáni

používali symbol vonného a vzhůru stoupa-jícího dýmu z kadidla při různých obřadech, někdy i v domácnosti.

U křesťanů bylo zpočátku používání kadi-dla zakázáno, protože příliš připomínalo kult pohanských božstev a kult císařů, k nimž byli křesťané po dvě století násilím nuceni. Avšak již ve druhé polovině 4. století se objevuje kadidlo při církevních pohřebních obřadech a později bylo zavedeno do bohoslužby.

Symbolika kadidla je u křesťanů dána jeho vlastnostmi: skládá se z pryskyřice nepodléha-jící zkáze, položeno na žhavé uhlí vydává pří-jemnou vůni a jeho dým stoupá vzhůru. Jako kadidlo mají vystu-povat k nebi naše modlitby; vůně kadidla má zahá-nět zlé duchy a špatné vlivy zven-ku; odolná prysky-řice symbolizuje nesmrtelnost.

ZlatoNejvzácnější kov, lesklý, odolný vůči teplo-

tě, rzi i kyselinám, a proto symbol neměnnos-ti, věčnosti a dokonalosti. Pro svou barvu bý-vá symbolem nebeského světla, v duchovním smyslu symbolem poznání. V symbolickém myšlení Orientu mělo vždy vztah ke slunci.

Čištění zlata v ohni je obrazem utrpení, jímž prochází člověk ve svém životě, aby se očistil. Církevní Otcové se dívají na zlato jako na symbol království; v tom smyslu interpre-tují zlato, které darovali novorozenému Vyku-piteli mudrci od východu. Sv. Řehoř Veli-

ký píše na konci výkladu tohoto místa Písma svaté-ho (Mt 2,11): „Také my obětujeme novorozenému Pánu zlato, když jej uzná-váme za krále celého svě-ta.“ Odleskem věčné slá-vy krále nebe i země jsou i zlatá nebo zlatem zdobená bohoslužebná roucha.

V křesťanství zname-ná zlato nejdůležitější ze všech ctností, lásku. Na gotických deskových mal-bách bývá zlaté pozadí, které vyjadřuje nebeské světlo a vzbuzuje dojem nekonečna.

Zlato má však úzký vztah k penězům a od nich také dostalo negativní sym-

bolický obsah. Znamená totiž za určitých okolností lpění na penězích a na pozemských statcích.

Myrha Je to vonná, ale hořce chutnající pryskyři-

ce, získávaná z různých druhů stromů a keřů balzámovníku (balsamodendron), který hojně roste v jižní Arábii a ve východní Africe.

V Egyptě myrhu používali k mumifiková-ní a balzamování. U Římanů tvořila tekutina, zhotovená z této pryskyřice, základní složku různých parfémů. V židovském, indickém a vůbec orientálním kultu byla oblíbena přede-vším pro svou příjemnou vůni a hojivé, léči-vé účinky.

Písmo svaté mluví o myrze jako o vzácné věci. Zatím co starozákonní symbolika myrhy spočívá především na její vůni, vychází Nový zákon ze skutečnosti, že myrha hořce chutná. Myrha jako dar, který přinesli mudrci Spasi-teli, symbolizuje utrpení. Na Kalvárii podali Ježíši před ukřižováním víno smíšené s myr-hou (Mk 15,23) jako prostředek ke zmírnění bolesti; tím, že jej odmítl, dal najevo, že chtěl

na sebe vzít všechno utrpení v nezmenšené míře. Protože se myrha používala ke konser-vování mrtvol, stala se také symbolem smrti.

I když vůni nelze graficky znázornit, pře-ce jen je možno zobrazit nádoby, které obsa-hují vonné látky. Umělci malovali nejrůznější nádoby, ale především malou, špičatou nádo-bu z alabastru s dlouhým krkem. Mudrci od východu mívají myrhu v nádherně zdobené truhlici.

Tři králové na slavné byzantské mozaice ze 6. století, která je k vidění v bazilice v italské Ravenně.

11

Drazí bratři a sestry, dnes máme důvod se radovat, protože Bůh

nám znovu ukazuje svůj zájem o nás. Můžeme plesat, protože Bůh se stal jedním z nás, aby nás vykoupil. Můžeme jásat, protože sám Bůh se postavil na naši stranu. On je důvodem naší naděje, On je naší jistotou.

Přeji a vyprošuji Vám, abyste vánoč-ní blízkost Ježíše zakoušeli trvale. On pře-ce slíbil, že bude mezi námi vždy, když bude-me shromážděni v jeho jménu, v jeho lásce. Pokusme se co nejčastěji o takový postoj, když se sejdeme doma v rodině, nebo s věřícími přá-teli. I ve škole či na pracovišti snad objevíme věřícího křesťana. Najděme odvahu si mezi sebou říct, že chceme jeden druhého mít kvůli Ježíši tak rád, aby se On mohl znovu narodit v našem středu, abychom znovu mohli prožívat pravou vánoční radost z J ežíšovy blízkosti.

Chci poděkovat všem, kteří se v uplynulém roce zapojili do společného úsilí plněji pro-žívat svůj křest. Z více míst slyším, že stou-pl počet těch, kteří požádali o svátost křtu, a někteří rodiče se při příležitosti křtu svých dětí teprve církevně oddali a vrátili k přijímání svá-tostí, nebo se teprve začali připravovat na svou první zpověď a svaté přijímání. Objevili Boží přátelství a našli radost z Boha. Začali žít jako Boží děti. Z toho plyne úkol pro ostatní věřící, aby je laskavě přijali a zapojili do svého spo-lečenství.

I dnešní oslava, kdy se radujeme z Božího zájmu o nás, z lásky Boha, který se stal jed-ním z nás, který se nám daroval, je příležitos-tí, abychom obnovili své rozhodnutí pro Boha, důstojně a velkoryse odpověděli na jeho lás-ku, abychom mu dali ve svém srdci více místa.

Každý z nás má od křtu Boží život. V každém pokřtěném Bůh přebývá. Nikdy nejsme sami. Jen zkusme s Bohem více počítat, zkusme na něho brát více ohled, snažme se mu více líbit. Tak vyrosteme ve víře. Budeme vědět, komu jsme uvěřili, a budeme si jistí.

Zvláště prosím rodiče, aby mysleli na víru svých dětí, které dali pokřtít. Při křtu slíbili, že je vychovají ve víře v Pána Ježíše, že je nau-čí milovat Boha a bližního. K tomu patří nejen přihlásit děti do náboženství, vést je k modlit-bě a pravidelné účasti aspoň na nedělní boho-službě, ale také je naučit žít jako Boží přátelé.

Vím, že náboženská výchova dětí není v dneš-ním prostředí lehká. Velmi důležitým předpo-kladem úspěšné výchovy je však především Váš příklad křesťanského života.

Abych Vám usnadnil náročnou výchovu, nabízím Vašim dětem církevní školy, které js-me pro ně vybudovali. Vím, že je jich zatím málo a že nejsou všude. Informujte se, prosím, o možnostech studia pro Vaše děti na církevních školách. Mateřské a základní mohou využít jen ti, kteří je mají blízko. Ty střední mají inter-

Pastýřský list arcibiskupa Jananáty, takže je možné dojíždět i z větší dálky. Máme tři gymnázia, jednu střední odbornou a jednu vyšší odbornou školu. Učňovské ško-ly nemáme, ale studentům státních učňovských škol v Kroměříži nabízíme aspoň náš internát s výchovným programem. Všechny naše ško-ly jsou po odborné stránce kvalitní. Navíc nabí-zejí náboženskou výchovu a názorové prostře-dí, které pomůže studentům nejen získat dobré informace a v diskusích si tříbit názory, ale také se naučit pracovat na sobě. Spolu s učiteli se jim věnují kněží a vychovatelé a pomáhají jim vyrůst v křesťanské osobnosti. I v našich ško-lách se vyskytují problémy, ale snažíme se je poctivě řešit, protože tito lidé mají Vaše děti rádi a záleží jim na nich. Studentům, pro které by jedinou překážkou studia byla finanční otáz-ka, se snažíme zajistit stipendium.

Nepíši Vám o tom proto, že by školy potře-bovaly reklamu, ale proto, že mi záleží na víře Vašich dětí a chci Vám v plnění náročné-ho úkolu, který jste na sebe při křtu dětí vza-li, pomoci. V tyto dny jste věnovali hodně sil přípravě dárků. Udělejme společně něco pro to, aby Vaše děti měly a v životě si uchovaly i nej-cennější dar, dar víry.

Svatý otec vyhlásil od příštího podzimu Rok víry, aby nás povzbudil ve víře, o kterou je tře-ba stále a vytrvale usilovat, aby se upevnil náš vztah s Kristem Pánem, abychom byli schopni vydávat dnešnímu světu věrohodné svědectví.

Využijte vánoční oslavu Boha, který přišel v Ježíši Kristu mezi nás. Kéž tyto oslavy upev-ní vztah každého z Vás ke Kristu a dají Vám zakusit radost z Boha. Radost z Boha ať je Vaší silou!

Váš arcibiskup Jan

Vánoce jako symbol reklamy?

Vánoce byly vždy symbolem rodiny – všich-ni příbuzní společně zasedli ke stolu a vyprá-věli si, co nového jim život přinesl a jaké pře-kážky se jim postavily do cesty. Příprava na svátky opředené tajemstvím a očekáváním začínala už ranními pobožnostmi - roráty. Tyto pobožnosti se konají před rozedněním v době adventní. Zpívají se adventní písně a jedna z nich je „Rorate coeli“ – Dejte rosu nebesa, odtud název „roráty“.

V dnešním komerčním a přetechnizovaném světě se však tajemství Vánoc čím dál více vytrácí. Už v říjnu můžeme v některých obcho-dech vidět barevné svíčky a smrkové větvič-ky. Ve městech se začínají objevovat obrov-ské billboardy, které nás lákají na předvánoční

slevy, povánoční slevy a další výhodné nabíd-ky, které prostě každý z nás musí mít. Vánoce už zdaleka nejsou zahaleny do roucha tajem-na, jak to měli naše babičky a dědečci. Stávají se spíše spotřebním zbožím součas-ného světa. Vytrácí se kouz-lo Vánoc i tradice, které ješ-tě pro naše prarodiče byly neodmyslitelnou součás-tí Vánoc – pouštění lodi-ček, lití olova, rozkrajování jablíček… Dnes je jen málo rodin, kde se tradice ještě dodržují. Svět kolem nás se mění a lidé mají jiné priori-

ty. Některé tradice bychom ovšem měli chránit a střežit je pro budoucí generace.

Jak budou Vánoce vypadat za 200 let asi nikdo z nás nedokáže před-povědět. Jestli ovšem lidé zapomenou na pravou pod-statu Vánoc, stane se ten-to úžasný svátek jen oby-čejným dnem v kalendáři a jeho kouzlo bude navždy zapomenuto.

Michaela Stratilová

Narození Ježíše Krista je svátkem, který slaví jak křesťané, tak lidé bez vyznání. Už jenom slovo Vánoce nám vnukne příjemnou myšlenku na ozdobený stromeček, vánoční cukroví, kapra s bramborovým salátem na štědrovečerní tabuli, děti pobíhající okolo stolu, a hlavně na ten úžasný pocit z očekávání, kdy se po zaznění zvonečku otevřou dveře a my spatříme radost v dětských očích.

12

PORTÁL ØÍMSKOKATOLICKÝCH FARNOSTÍ ZÁHLINICE, HULÍN A PRAVÈICE

Vydává øímskokatolická farnost Hulín, Kostelní 132, 768 24 Hulín, tel.: 739 344 148. Zodpovìdná šéfredaktorka Lenka Straková (tel.: 606 617 235), supervizor P. Mgr. Jiří Ševčík. Èasopis je neprodejný. Náklad na výrobu jednoho èísla je 9 Kè. Tisk: TYPOservis Holešov. Pøíspìvky uvítáme, nejlépe e-mailem nebo na USB. E-mail: portal.hulin@seznam.cz. Redakce si vyhrazuje právo upravovat èlánky. Elektronická verze Portálu viz www.hulin.farnost.cz

Štastné a VESELÉ!

Ráno po Novém roce se muž budí a při pohledu do zrcadla si povídá:

„Je vidět, že začal rok Králíka: červené uši, napuchlé velké oči, zarostlá chlupatá tvář!“

*Jenda píše Ježíškovi: „Milý Ježíšku, mám

malé kapesné, a proto mi prosim přines pod stromeček bubínek, trumpetu a pistoli na vodu. Dědeček mi dá peníze abych nebubnoval, star-ší sestra mi dá peníze abych netroubil, a brácha mi dá peníze abych po něm nestříkal vodou.“

*Žáci po hodině náboženství přicházejí ke

zpovědi. Přijde první a zašeptá knězi: „Zhřešil jsem, otče, hodil jsem žabku do rybníka.“

„Ale to není žádný hřích, synu, jdi v pokoji,“ konejší ho kněz.

Přijde druhý a říká: „Musím se vyznat, že jsem hodil žabku do rybníka.“

„Buď dobré mysli, dítě,“ odpoví zpovědník, „to není hřích.“

Přijde třetí chlapec a farář se ho už předem ptá: „Také jsi hodil žabku do rybníka?“

„Ne, otče. Já jsem Jiří Žabka.“

*Vánoční recept na rychlé rumové pralinky:Vezmeme dutou čokoládovou figurku,

odhryzneme jí hlavu a dolejeme až po okraj rumem.

Neskladujeme a ihned konzumujeme!

*Kohn s Roubíčkem pozorují, jak z Vatiká-

nu vyjíždí kolona nablýskaných vozů. Jeden luxusní mercedes za druhým, uprostřed se vyjí-má speciální papamobil se zlatou výzdobou.

„Tak tomuhle já říkám úspěšná firma,“ poví-dá Roubíček. „To je, panečku, prosperita!“

Kohn se k němu nakloní a zašeptá: „A to jsem slyšel, že začínali na půjčeném

oslu!“

*Bože, vzal jsi mi tento rok oblíbeného zpě-

váka Michaela Jacksona, oblíbeného herce Patrika Swayzeho, oblíbeného spisovatele Joh-na Updika...Říkal jsem Ti, že můj oblíbený politik je Jiří

Paroubek?

* Veverka sedí na stromě a louská oříšky.

První oříšek - stříbrné šaty, druhý oříšek - zla-té šaty, třetí oříšek - diamantové šaty.Veverka

se rozpláče, schoulí se na větvičku a naříká:

“Já se asi kvů-li té pohádce nikdy nenažeru.“

*Když tě rodiče při-

stihnou při lži, koukni se jim zhluboka do očí a chladnokrevně řek-ni: „Mikuláš, Ježíšek, čáp...“

*Pepíček u stromeč-

ku se ptá rodičů: „Ty všechny dárky

mi přinesl Ježíšek?“ „Pochopitelně, kdo

jiný?“ „To znamená, že

vy jste se na mě zase vykašlali, co?“

*Dvě babky se baví

v kostele: „To víš, že umře-

la Mařka Nováková?“ ptá se první babka.

„Jo, vím.“ „A půjdeš jí na

pohřeb?“„Ne, nepůjdu,“ „A proč? Vždyť jste

byly takové kamarád-ky…“

„Co bych jí chodi-la na pohřeb,“ vyhrk-ne nevraživě dru-há, „vždyť ona mi na pohřeb také nepůjde.“

*Přijde babička

za panem farářem: „Pane faráři, když dám 50.000 na kostel, budu za to spasená?“

Pan farář se na chvíli zamyslí a pak povídá: „Jestli bude-te spasena, to s jisto-tou říct nemohu, ale určitě to můžete zku-sit.“

Vánoční tajenka

Řešení tajenky posílejte na e-mail portal.hulin@seznam.cz nebo for-mou SMS na číslo 606 617 235. Nezapomeňte uvést jméno a farnost. Vylosovaný řešitel dostane od otce Jiřího odměnu.