3K ihovn st lzn

na mì a P

ì

ro li ris / An l b

P b so -k u

K h p t l kní lt ry

ru øá e ižn ku u

o í V / 0 6

R èn k X 2 1l

ý iž o

P zeòsk l terární iv tPlž

OBSAH

EDITORIAL

POEZIE 2 Jan Sojka: Jen sedm dní... 3 Jakub Fišer: Má nahá zahrada

PRÓZA 5 Milan Èechura: Sny 6 Karolína Plánièková: Evangelium podle Mesiáše duchaplnosti III.

Z ODKAZU 9 Luboš Vinš: Modlím se

VZNEŠENÉ VYHNITÍ12 Patrik Linhart: Jedna èeská hereèka øekla

PLŽ SMAJLÍK14 Poškole: O škodlivosti vzdìlání

LISTY ASON-KLUBU

LEMOVINY15 Lumír Aschenbrenner: Nehoda – Potápìèova píseò

NAVŠTÍVENKA16 Josef Straka: Jak (vy)vrátit èas

STOPY18 Vlastislav Toman: O randìní a namlouvání

PLZEÒAN ÈTE21 Ivo Fencl: Bájeèný Richard Halliburton

MLADÝ ZÁPAD23 Tereza Èermáková: Na bìžky 26 Diana Øeháèková: První skici léta

(NE)KRITICKY27 Marek Velebný: Mezi svìty otcù a jejich synù

Z POSAMETOVÉHO SKICÁØE28 Vladimír Líbal: Kresba è. 13

EDITORIAL 1

V páteèní veèer / si všechno øeknìte.

Jan Sojka

Bøezen je mìsíc, kdy se sluší a patøí vlézt za kamna, svého èasu se také øíká-valo, že bøezen je Mìsíc knihy, v pomìr-nì dlouhé historii Plže je však bøezen pøedevším mìsíc, kdy už známe novope-èené laureátky a laureáty Cen Plže, ja-kož i laureátku èi laureáta Ceny Ason-klubu. Ani v nynìjším pøestupném roce to není jiné, proto bychom mìli zaèít gra-tulacemi našim dlouholetým autorùm, kteøí (doufejme!) letošní plží ocenìní pøijali s potìšením. S podobným potìše-ním ze strany redakce jim také bylo udì-leno.

Proto v bøeznovém èísle s patøiènì slavnostním výrazem na tváøi upozor-òujeme na pøíspìvek Iva Fencla (tento prozaik a publicista již Cenu Plže získal, bylo to ale v dobách raného dìtství na-šeho èasopisu, totiž zjara 2003 – leè ko-mu se podaøí spoèítat, kolik Ivo Fencl od té doby vydal knížek?), dále na memoá-rový text zkušeného Vlastislava Toma-na, žijícího klasika v jedné odnoži èes-kého písemnictví.

Zato Ilonì Gruberové pouze blaho-pøejeme, jistìže o to srdeènìji: jejích re-cenzních textù se bìhem každého roè-níku Plže objevuje úctyhodný poèet,

takže i s autorèinými novými pøíspìvky se na stránkách našeho èasopisu urèi- tì záhy setkáme. Kolikrát totiž není jed-noduché se domluvit s recenzentem a vyžádat si pro Plže titul k recenzi! Nelamentujme však, jaro se blíží.

Básníci tentokrát odmìnìni nebyli, v minulosti to bývávalo skoro obrácenì, leè je dobøe, že se jedním z novopeèe-ných laureátù stal divadelník a prozaik Jan Paur, kterému bude Cena Ason-klubu dozajista náramnì slušet. A bu- dou mu ji tuze pøát jak básníci publiku-jící v bøeznovém Plži (Jakub Fišer, Jan Sojka a svou vzácnou navštívenku pøed-kládající Josef Straka), tak i ostatní plží autoøi poèínaje „kunderovskou” Karolí-nou Plánièkovou, Lumírem Aschen-brennerem, mladozápadní hvìzdièkou Terezou Èermákovou a konèe kupøíkla-du pseudonymním literátem Poškole, který svùj text nepochybnì napsal v sa-tirickém rozrušení nìkdy po škole.

Z odstupu je však zjevné, že tento-krát jde v menší míøe o fenclovské èíslo: autor tu sice má jen publicistický text, ale v Plži se ještì píše o knížce, v níž má roli spoluautora. Leè je bøezen, tak by nemìl zpychnout a také vlézt za kamna.

2POEZIE

Jan Sojka

Jen sedm dní…Pondìlíje pøíchodemze všech tajuplných nedìlí

pokud tì strážci tohoto dnepøijmounikdy na nìj nezapomeneš

pokud tì strážci tohoto dneodvrhnounikdy na nìj nezapomeneš

i když bys chtìl

Úterýje nejdelším dnemjenž uteèe nejrychleji

na nic se mì neptejuž vùbec ne na láskuzda ti vydrží až do nedìle

jednu radu ti pøesto dám:vstaò pozdìa ponocuj co nejdéle

Støedaje vìží vpùli cesty

v sedmém patøe se podepiš do pamìtní knihya dobøe se rozhlédni

smrtná nedìlezatím v nedohlednua z dìtského pondìlíjsou vidìt vzpomínky

Ètvrtekje dnem záludným

neber ho na lehkou váhunebo ti na záda naložíplný pytel cizích dnù

máš jedinou šanci:sám sebe zapøáhnia rozètvr� se pro ty své

Pátekje dnem zúètování

poèítáš žoldabys po zbytek týdnenehladovìl

dveøe nezamykejaby se dìti mohly vrátit

v páteèní veèersi všechno øeknìte

Sobotaje dnem èasného vstávánía pomalé chùze

když potkáš nìkoho z úterkasotva se poznáte

sobota je dnemšpatného spanía žádných plánù na nedìli

Nedìle ztichlaaby nerušilausínající srdce

neboj se spánku

mùžeš se tìšitna všechna neznámá pondìlí

3

Jakub Fišer

Má nahá zahradaxxx

Tulipány krokusy

nemáme

rùže gerbery hyacinty

nedodali…

karafiáty vyšly z módy

a ocún marnivý

a snìženka beznadìjná

Vèera po ulici

kráèelo pár narcisù…

poslední kvìt k dostání:

tvá delta Nilu

xxx

Podej mi rty

svá labutí òadra

dvojteèky k zulíbání

Na co èekáš?

na sírovì žlutá bìlma

po své matce?

Na diagnózu diagnóz

až ti øeknou:

Slinivka

Podej mi rty

svou motýlí rùži

už žádnou faleš ani strach

xxx

Jazykkvetoucí ocún tvých ústhedvábnì stydkýosamìlýDej mi ho! Ukaž!Dám ti svùj

Tak nesmìlý ve mnìopatrnýDomlouvám muBeru si ho na rtyjako do kolébky…

tvùj bìloruský

xxx

Nejprve chy� otakárka fenyklovéhodo sítì pro chytáníotakárkù fenyklových

pak ho chy� holýma rukamaale netleskej!Plašíš ho!

potom to zkusjednou dlaníosamìlou

pak zavøi oèia chy� otakárka fenyklovéhouvnitø sebe

až se ti to podaøístaneš se sám otakárkem fenyklovým

4POEZIE

xxx

Odrazem odspoduspatøil jsemdruhou tváø

To bylo poøád:Nechovej se jako dítìbuï koneènì dospìlý!

a sama sesve støepu zrcadlaOidipovì okutak trochupo degasovskushrbená

dìlalana bábetko

xxx

Až mì budou vìšetza nohy tahatvšechny obruèespadnoujak ptáci do bažin

vrstvy bolestinánosy strachukaždá šibenice

Pak zbyde jen Lidskostmá nahá zahrada

Tam budu

xxx

V náruèí schovalavšechen zítøekplný náøkù z ocelivšechen mùj pod pláštìm strach

na teplých òadrechupekla chlébsolí uhasila žízeòa touhou hlad

uprostøed tìla jí kvetla malá mandloò

xxx

Z koruny stromurozepínám tvou sponu do vlasù

Ptáci se rozezpívaliøeku jsem stvoøil

Dotýkám se tìteplé vonící hlínyo nedìli Vzkøíšení

Trs fialek

Po ránu asi sprchlo

xxx

Pøes všechna zrna sebelhaní

malomocnost malosti

pøes koòskou hlavu zla

láska v nás

bez ustání

láska v nás

a bez pochyb

5PRÓZA

Milan Èechura

SnyPodal jsem si sportku. Díky souèas-

ným technologickým možnostem to byla i pro mì, nepraktického hòupa, brnkaè-ka. Zašel jsem do trafiky, øekl, co chci, prodavaèka nìco zmáèkla a rázem jsem se stal majitelem tiketu. Bylo nìco okolo šesté hodiny veèerní, venku už se smrá-kalo. Tah, pøi kterém vypadávají míèky z osudí, byl naplánován za necelé dvì hodiny. To se mi velmi líbilo, protože k smrti nerad na nìco dlouho èekám. Za-sunul jsem poukázku na bohatství do penìženky a vydal se zpìt k teplu ro-dinného krbu. Hlavou se mi honily libé myšlenky.

Nutno podotknout, že jsem ve sportce nikdy nic nevyhrál. Možná proto, že jsem si ji nikdy, tedy až do dneška, nevsadil. To mnì ovšem v žádném pøípadì ne-bránilo ve snìní, co bych s bezpracnì nabytými prostøedky udìlal. Sny prostì k životu patøí. A já snil prakticky neustále.

V jinošství pøevažovaly obrazy barev-né. Opálené krasavice, nádherné koktej-ly, šumìní moøe pod lehce se kymáce-jícími palmami. Vzhledem k tomu, že v dobì mého jinošství jsem mohl vyces-tovat akorát tak k Baltu, byly mé pøed-stavy znaènì nereálné nejen kvùli tomu, že jsem si nevsadil.

Když jsem se pøekulil pøes jinošské období, zase tak moc se toho nezmìnilo. Opálené krasavice zùstaly, nádherné koktejly taktéž, navíc pøibyla rychlá spor-tovní auta a hrdinské èiny. Hrdinské èi- ny mùžete, když máte prachy, vykonávat levou zadní, to dá rozum.

V následující etapì mého života, myslím tu, kdy jsem se stal mužem, do-staly mé sny ponìkud jiné rozmìry. Za-

èal jsem myslet na druhé. Èást mých imaginárních výher se pøesunula na též imaginární úèty mých potomkù. Krasa-vice jsem tedy úplnì nezavrhl, ale zaèal jsem být opatrnìjší. Co kdyby mi na nì žena pøišla. Koktejly nahradila whisky (stejnì už mi z tìch slaïáren bylo špat-nì) a ke sportovním autùm pøibyla ele-gantní.

Po padesátce se poèet úètù, kam ply-nuly mé miliony, prudce rozšíøil. Zalo- žil jsem je sám. Svým vnukùm a vnuè-kám. Až dospìjí, budou svému dìdovi vdìèní. Možná. K elegantním bourákùm se pøiøadily v mých šesti garážích velké, užitkové vozy. V nìèem se pøece muse- jí ta má zlatíèka pøepravovat. Spor�ákù jsem se zbavil. Blbì se mi z nich vystu-povalo.

Nyní, když jsem pøekroèil pìtašede-sátku, zaèaly se mé sny ubírat napros- to jiným smìrem. Charitativním. Co já potøebuju? Na co by mi byly krasavice? Stejnì už se scvrkly a na svìtì je tolik jiných, potøebných lidí. Svou výhru bych daroval nìjaké organizaci, která se o ty potøebné stará. Ne tedy celou, ale po-lovinu urèitì.

Sedìl jsem pøed televizní obrazovkou a zalykal se štìstím. Ono to vyšlo. Popr-vé jsem se odhodlal vsadit si a vyšlo to. Neváhal jsem ani chvilku a na internetu si našel nìkolik charitativních spolkù. Hned zítra jim polovinu té výhry pošlu. Mìl jsem obrovskou radost, že mé sny došly naplnìní. Jen jednoho jsem se obával.

Že mì charitativní organizace pošlou s tìmi mými ètyøiceti korunami do prdele.

6PRÓZA

nìco, co je velmi pomíjivé, i když v té chvíli mùžeme být velmi š�astni, že jsme nìco takového prožili. Na takové prcha-vé chvíle štìstí pak s nostalgií vzpomí-náme. Byla ráda, že se jí jako první vy-bavila právì tato asociace a teprve po ní další spojení – dlouhá chvíle. Bylo to celkem logické. Dlouhé chvíle zažívala málokdy, a navíc by bylo velmi pesimis-tické, ba pøímo sebemrskaèské zaèínat tím, co nemáme rádi. Uvìdomila si, že pomìrnì rychle vymezila dva protipóly, jimiž definovala své postoje a vymezila své hranice, ale najednou mezi nimi vznikl nebývale velký, prázdný prostor, který nebyla schopna nìèím vyplnit. Ja-ká ještì mùže být chvíle na èasové ose vedoucí od prchavosti k pocitu neko-neènosti? Mistrem líèení relativity èasu v lidském vìdomí je Arnošt Lustig, kte- rý ve svých knihách z prostøedí kon- centraèních táborù ukázal, jaké zlomky vteøin rozhodují o našem bytí èi nebytí, jak nekoneènì dlouhé mùže být èekání na život a na smrt, když stojíte v øadì a sledujete blížící se esesácké boty. V tu chvíli se zastavuje èas a vy zostøe-nì vnímáte všechny detaily, vteøina, kte-rá rozhodne o vašem životì, se najed-nou zdá být nekoneèná. Jaký prostor je ukryt mezi prchavou a nekoneènou chvílí? Velmi relativní. Ale to by vám, milí ètenáøi, mnohem lépe vysvìtlil pan Lustig, pøeètìte si od nìj nìco. Proto se dívka rozhodla, že problém s relati-vitou chvíle radìji opustí, ponìvadž v Èechách na to máme jiné odborníky, a nejenom Einsteinem lze se nechat in-spirovat. „Pane Bože,” došlo jí najed-nou, „mám pìkný prùšvih! Porušila jsem první pøikázání!”

Evangelium podle Mesiáše duchaplnosti III.

Karolína Plánièková

X. CHVÍLE

Zaèínala nabývat pøesvìdèení, že se Kundera vydal na cestu pokory a pokání, když jí po všech tìch peripetiích dediko-val tak krásná slova. Bylo skuteènì sym-bolické, že obì slova následující hned po onom incidentu s TO nìjak souvisela s èasem: hodiny a chvíle. Bylo opravdu na èase, aby se její Milovaný zamyslel nad svými projevy egoismu a arogance. Když mu dala najevo, že už na jeho hry nepøistoupí a také pøestane pozlacovat jeho ego, ze zarputilého a tvrdohlavého Berana se stal mírný, krotký beránek, který najednou jako by nevìdìl, èím se jí zavdìèit, aby ho úplnì nezatratila. „Tak se musí na chlapy! Žádný velký roz-mazlování, jinak se všechno obrátí proti vám,” konstatovala s nezvyklou razancí. A protože minule jen a jen øešila vztah s Kunderou, až ji to úplnì intelektuálnì i emotivnì vyèerpalo, chtìla se teï zase pokusit o TO být spisovatelkou, pokud TO tedy nezní pøíliš nafoukanì. Lepší bude, když pro své literární snažení po-užije spojení pokusy o vlastní tvorbu, TO zní adekvátnìji.

Co se jí Kundera snaží naznaèit tìmi èasovými souvislostmi, se jí zdálo cel-kem jasné. Ale teï se chtìla vìnovat pouze etymologii slova „chvíle”, zejména tomu, proè se má zamyslet nad jeho vý-znamem právì teï. S uspokojením mu-sela konstatovat, že to slovo se jí líbí, protože je polysémantické, nabízí mno-ho možností výkladu, lze si hrát s jeho významy, lze o nìm žertovat, ale také o nìm mluvit s vážnou tváøí. Avšak prv-ní, co se jí v souvislosti s tímto slovem vybaví, je spojení prchavá chvíle. Tedy

7

pitomých songù, ale pøesnì si vybavila pocit, jaký v ní vyvolal první tón. Nejdøív se lekla a pak naštvala. Nebyla jediná, kdo reagoval podobnì. Ostatní už také nad jeho zpìvem kroutili hlavou a útrp-nì se usmívali. Zlom nastal v okamžiku, když v jisté situaci z legrace utrousila ironickou poznámku o jeho zpìvu. Ko-lega, aèkoli jindy takový vtipálek, kritiku nìjak neunesl a ve své ješitnosti koneè-nì pøestal zpívat, domnívaje se, že tak všechny vytrestá. Nikomu se však po jeho hluèném zpìvu nestýskalo. Druhá kolegynì zase mìla nepøíjemnì vyso- ko posazený hlas a navíc mìla jeden docela nesnesitelný zvyk: ráda mluvila a pouèovala své mladší kolegy. A pro-tože byla v místnosti nejstarší… Zkrátka nìkdy mluvila moc. Nemusela ani mluvit nahlas, její hlas díky svému zabarvení byl slyšet témìø vždy a kdekoli. Teï se pøi vzpomínání na oba své kolegy mu-sela pousmát. Pøedstavila si, jak by se asi tváøili, kdyby je posadila do svého auta a zaèala do nich hrnout své hlasi- té rockové songy. Pøedpokládala, že minimálnì jeden z nich by to urèitì ne-pøežil, a pokud ano, mìl by z toho trva- lé následky.

XII. NEUDÌLAL

Tak a zase návrat ke slovesùm. Co by pro ni Kundera neudìlal… Ale to slovo na ni pùsobilo pøíliš všednì, na- víc bylo formulováno jako zápor, necítila z nìj žádnou energii, nevzbuzovalo v ní žádné emoce, ještì tak možná negativní. Proè zrovna neudìlal? Co jí tím chce Kundera naznaèit? Že nìco neudìlal? Sloveso je v mužském rodì, je tedy jisté, že její osoby se rozhodnì netýká. Ale co s ním, když je pro ni tak nepøitažlivé, témìø odpudivé, opravdu k nìmu teï zaèíná poci�ovat odpor. Takové protivné slovo! Neudìlal zkoušku, neudìlal svou práci… Neudìlal chybu, neudìlal nic špatného… No vida, koneènì nìco po-zitivního. Z toho už se dá vycházet. Jen

XI. NAHLAS

„To je nádhera! Kundera mì asi do-opravdy miluje!“ Tím, že ji nechal v jeho Loterii Nesmrtelnosti vylosovat takové pøekrásné slovo, jí dal jasnì najevo, že je Bùh milující a odpouštìjící, nikoli trestající a už vùbec ne truchlivý. Záro-veò se jí líbilo, jak ji svým rozhodnutím poukázat na slovo „nahlas“ právì v téhle chvíli zbavil dumání nad relativismem èasu. Kundera je vskutku okouzlující, ona ho prostì musí zbožòovat, protože ji vždycky dokáže nìèím pøekvapit. Prá-vì takové pøímoèaré a jednoznaèné slo-vo teï potøebovala; potøebovala cítit jeho sílu, toužila po nìèem, co ji prostoupí, naplní a pohltí. „Nahlas má prostì grády a koule, to je bez debat,“ musela s uspo-kojením konstatovat.

Pøestože nemìla ráda hluèné lidi a vel-mi èasto vyhledávala tichá místa slibu-jící klid k pøemýšlení, jisté vìci prožíva- la s vìtším uspokojením, když byly na-hlas. Zrovna hudbu. Tu musela poslou-chat zásadnì nahlas. Hlasitá muzika ji pøivádìla do extáze, nemìla ráda nìja-ké kuòkání a pípání, tóny se musely ro-zeznít plným zvukem, aby mìla z hud- by nìjaký požitek. Ideální byl pro tyhle úèely poslech v autì. Do práce i z práce jezdila sama, a tak si mohla volume pøi-dávat doprava zcela libovolnì a bez-ohlednì podle toho, jakou náladu mo-mentálnì mìla. Ovšem v práci prefero-vala, když mìla alespoò u svého stolu ve velké místnosti, kterou sdílela s dalšími patnácti kolegy, chvíli klidu. Sice se tady zdržovala minimálnì, ale neustálý styk s mnoha lidmi ji nauèil chránit si své soukromí. Tady ho pøíliš nemìla, kole-gové sice byli vesmìs pøíjemní a vstøíc-ní, ale stejnì mìla se dvìma z nich jis- tý problém. Jeho dùvod? Projevovali se pøíliš nahlas. První kolega byl typický tím, že ve volných chvílích všechny obla-žoval svým zvuèným barytonem, zpívaje neuvìøitelné zhovadilosti. Teï si nemoh-la rychle vzpomenout na žádný z jeho

8PRÓZA

lehkosti bezstarostného smíchu, fungo-val jako médium a na dálku øídil její „ná-hodný“ výbìr slov. Najednou poprvé po-cítila, že Kundera nepochybuje o jejím talentu, ale proè jí najednou tak rychle docházejí slova? Možná je její víra v ma-gickou sílu jeho slov absurdní, ale co se jí na stranì 283 snaží øíct svým „nevèas-ným nadáním“? Proè právì teï, po dlou-hé pøestávce v psaní, narazila na jeho teorii o tom, co by se stalo, kdyby se vý-znamné osobnosti narodily v dobì zce- la nevhodné pro jejich nadání? „Co by se stalo z Kryštofa Kolumba dnes, kdy jsou moøské cesty obslouženy tisícem dopravních spoleèností? Co by psal Shakespeare v dobì, kdy divadlo ještì neexistovalo nebo pøestalo existovat? Zanechají svého nevèasného nadání, jako Rimbaud zanechal v devatenácti le-tech básnìní?“ Má i ona zanechat své-ho nevèasného nadání, nebo� všechny literární cesty již byly vyèerpány a ob-slouženy tisíci geniálními spisovateli? Nebo jen není vhodná doba na kunde-rovský román? Pøíliš mnoho pochybností se zaèalo vkrádat do její znovu objevené inspirace. Vìdìla, že Kundera, a tudíž i kunderovský román, se jen tak s nìèím nespokojí, že si jako svou daò bude vy-bírat dlouhé noci plné neklidu a sucha v ústech, pochybnosti nad každým na-psaným slovem, horké èelo a ledové prs-ty a jeden velký otazník nad budoucnos-tí celého poèinu. Zmocnila se jí úzkost z toho, že její svobodu psaní narušuje pevná pracovní doba s každodenním ranním vstáváním. Všechno se jí najed-nou zdálo velmi nevèasné, ale právì pro-to nemìla ani ten nejmenší úmysl za-nechat svého nevèasného možnánadá-ní a stateènì otevøela 8. kapitolu 6. dílu. Uvìdomila si, že ve své textové euforii zacházela s NESMRTELNOSTÍ velmi marnotratnì, postupovala pøíliš rychle a dostala se tak témìø na závìr románu. Nastala reálná hrozba, že Kunderovi po-prvé dojdou slova, ale to by znamenalo

jestli není pøehnanì optimistická. Teï se znovu zarazila, protože jí náhle došla in-spirace.

XIII. PØES JEDINOU NOC

Co všechno se dá stihnout pøes je-dinou noc? Tøeba milovat se s nìkým až do slastného vyèerpání, ujet po dál-nici 800 kilometrù, doletìt do Buenos Aires, napsat na toaletní papír kus ro-mánu, naštvat sousedy bujarým veèír-kem, zplodit potomka, upadnout do sladké nicoty spravedlivého spánku, pokusit se o sebevraždu, utrhnout si pa-rádní ostudu, koupat se nahý v kašnì na námìstí, ztratit svetr, zkazit si povìst, rozejít se s nìkým, ztratit veškeré iluze o životì nebo naopak pocítit nesnesitel-nou lehkost bytí, mít radost až do rána (jako V. Páral), zatanèit si valèík, opít se a skonèit na záchytce, pøeèíst knihu, do-psat diplomovou práci, zamilovat se na celý život, poslechnout si koncert De-peche Mode…

XIV. PROMÌNÍ SE?

Promìní se její sen o kunderovském románu ve skuteènost? Políbí ji znovu po delší dobì ponìkud náladová múza kunderovské inspirace, aby mohla do-psat svùj román? Proè lze její tvùrèí prá-ci posledních mìsícù shrnout pouze slo-vem POOOMAAALOOOST, popøípadì NESNESITELNÁ LEHKOST DEAK-TIVACE MOZKU? A co na to Kundera? Proè mlèí? Že tím upozoròuje na nutnost tažení nového slova v loterii NESMR-TELNOSTI? A promìní se tím její zatím nepøíliš vysoká šance na úspìch?

XV. ZANECHAJÍ SVÉHONEVÈASNÉHO NADÁNÍ?

Jak nesnesitelnì symbolická otázka z úst jejího oblíbeného génia sarkasmu! Tento aprílový syn, zrozený z kruté mra-zivosti nepøíjemných pravd a rozverné

9

XVII. RELATIVNÌ NECUDNÝ

Relativnì necudný byl Kunderùv po-kus dostat ji od poèítaèe do postele. Stejnì tak relativní jako snaha zabránit jí v odložení jeho knihy. Tato odpovìï byla jako vždy brilantní, avšak tentokrát pouze ve své nejednoznaènosti a potu-telnosti. Stejnì se zase musela rozhod-nout sama. Ve chvíli, kdy Kundera po-prvé bìhem dnešní noci odhodil svoje intelektuální zbranì jako sarkasmus, konstruování hypotéz èi kategorické im-perativy a zaèal se ohánìt necudností, ho rozhodnì nechtìla vymìnit za noè- ní klid na lùžku. Ale zase by to nebyl Kundera, aby si i v téhle situaci neod-pustil svou intelektuálštinu. Co má pro-boha znamenat to jeho „relativnì ne-cudný“? Proè musí všechno neustále podléhat tomu jeho relativismu? Mohla to být relativnì krásná májová noc, kdy-by Kundera nebyl absolutní hrobaø romantických iluzí.

(Dokonèení pøíštì)

i konec jejího kunderovského románu. Možná se bude muset znovu vrátit na zaèátek a zaèít se chovat disciplino-vanìji. Možná to vùbec není špatný ná-pad. Možná bude mít Kundera radost. Mít bude, jako ostatnì vždycky, posled- ní slovo. Co jste to øíkal, pane Kundero? Že už má koneènì pøistoupit k náhod-nému výbìru v 8. kapitole 6. dílu a tam jí to všechno øeknete? Ještì ji chvíli ne-chte, chce si vychutnat ten pocit, že na ni aspoò chvíli nemùžete.

XVI. DOKONÈIT

Komunikaci v infinitivech úplnì ne-snášela, ale tenhle Kunderovi ráda odpustila. Øekl pøece „DOKONÈIT!“ „Mùj nesmrtelný literární vzore, to ty jsi všech-no spískal, to ty jsi Bohem mého romá-nu, ale tak rozmarným Bohem!“ Psát, èi nepsat, to je, oè tu bìží, dvì hodiny s pùlnoci však odbíjejí z vìží… Psát, èi spát… Má se snad znovu Kundery ptát, èi jít i s inspirací spát?

Z ODKAZU

Luboš Vinš

Modlím seDÝMKA NAVEÈER

jsi tu v altánu sám v nìmém tanci hadích stínù vine se vzhùru dým

po chvíli pøipomíná již jen ohlasy nìmé

blízkost skrytou tušení studu jasnozøivý úlek do kolen

a možná ani nemáš èím pod prahem bys vystlal úzkost

naléhavì vzýváš ach, možnost pøipodobnit se tomu co není

úpìnlivé pocity vyslovená pøání nevytrácejí se

vhled do konèin za obzoremnepohasíná promìòuje se ve vzdálená volání

podobná vibratu vìtru jenž roznesl dým touze rozechvívající spící listí potajmu klíèící semena trav

10Z ODKAZU

snad znamení èistì rostláznamení blízká bouøi nikdy nedorostou

drtivému tahu hvìzdokup hrozivé tíži mrakù

právem vysokosti za ohanbím nízkosti sídlí pravé teï a nyní

tam vynalézavým dívèím jasem plane pramen skuteèného ohnìtam prostor není bránou

tam domov osiøelých básnínemožno zapomenout

(6.7. 2013)

DO ŠUMAVSKÝCH DÁLEK

podzimní kopcesnáze se dotýkají nebea nejdál, nejdál je za pøítelem

pády diamantù jeøabinze zlatisté koruny sluncedo narezlé trávy

na èasy se blýskáslova zavrženíutkávají se s pøísnou milostízoraných polí

po porculánové øece oblohytrhance mlhy plujíroklan vìdomícynicky šklebí sena prastarou krásu

potopa pøes hory fièípapírový drak

v žilách burèákmátožnì bloudímekmeny køiviènì po násneznámými slovy

nevìøícnì zírámev ruce kámenstøapce nevinných šišekodbimbávají nekoneènomilovanésnad jenom tažnými ptáky

plazíme se po ostnechdrženi zkrátkazdlouženým stínempoznání

kdo vzepne sebude též ztracen

dávno vybití vlcidovolávají se krevní mstya strašínské kopcenìžnì se tomu chechtají

beru tì v ochranuhøbitove hmyzích tìlíèekv závìtøí pod každou hvìzdouberu tì v ochranu výsostimravenèí královno

tenkostìnná nocmodlím seza nekoneèný prùvodvìènì štvanýchcelofánových brouèkù

svítání rozostøeno mlhoudávno nestøílí se popamìtivždy� každá slabostv šarlatu zavinutaa jeden neví, kdo vlastnì klame

namísto odvážného skoku vzhùrunutno pøedvésttaneèek pro pobavenízavzlykatkostrbatou strofu bolù

hladina rybníkado dalekohledu dáleknepøítomnì hledídrzé bìlmo polárního dneužasle taje

11

v mojí závìti bude: hlupák, miloval lesavšak nepoznavše pravdunedokázal se utkats vlastním srdcem

kdoví proè stromyrozjaøenì tetelí sea dìlové rány kaštanùna poèest práskajíproè vyvìšují se vlajkyve veselých barvách

což zmar není koneèný?

pojï, podej mi rukusejdeme se tamøekni, kam vedou schody, Jákobekam pùjdeme?

bìsivé dno žíznìpøevrácený škopekhalasnì vyžaduje ortel

nièivá touha zalehnoutúzkostnou závra� malostivzhùru zvednoutmrtvou tíž

èlovìk záchranu hledá v lesekde mlèení doptává sena heretickou žízeò v hrudia strážci tichana svém místì strmí

namìø Panealespoò jednu mírupokoje!

voda v mincovnì žárem zeberazí se mince

karnevalový prùvodpostrkuje po kanálechvìtrné mlýny

rozkošnice bøízastrhává šatby mohla stát modelemna akt

loutnista okuje kolem ústderviš nadpozemsky tanèíRosinanta zvìdavì okukujekomediantskou bouduspravedlnosti

les barvínekzmatenì vytahuje ze skøínìobraz rudovousa

èmeláci se tomuještì chvíli køenínež i na nì dojde

kam vedou schodištì paláce palatinovaschodištì tonoucích slzísopka je vrhla vzhùrua hrby varhanpokryly zemi

kam míøí tvùj žebø, Jákobe?

krok sun krokberu tì ve snu za rukuzmáháme stupnì píš�al

kolik ještì krokùnež smete násnemilosrdný úžas

javor, ztepilý javordruhdy král stromùkleká do mokré trávyzcela vydán nesmrtelnému jasustøehoucímu køehká tajemství duše

bezradnì,marnì vztahuje ruceproti vichrusekajícímu vztekle do kopøiv

stromyna ústech klíèek mlèenínavazují tichá pøátelství

a pouze pošetilýmùže takto nasazovat životpro marnivá slova

12

bude pøiposraný, protože jako ta kunda Merglová bude vítat pány svìta ve své zemi, protože chudoby není nikdy dost a vždycky je na koho ukázat. A ta chu-doba, ta syrová žena ukáže na tebe, ale ne teï, teprve tehdy, až budeš na konci sil, starý a vyèerpaný a bez dùchodu – a teprve tehdy si uvìdomíš, že tvou hol-ku nechce ani uteèenec.

LEGENDY PODZEMÍ V MÝCH OÈÍCH PaDaJí JAK BRAMBORY DO KØIŠ�ÁLOVÉ STUDÁNKY, nekecám. Jak si èlovìk mùže vážit poesie, když básníci jsou banda sráèù. Bondy patrnì byl takový. Prostì byl, a každý básník, každý ví, že je k ostudì, kdybych tak mohl zmizet, ale žádná zemì nemá ji-ného tak krásného básníka jako je Egon Bondy.

V nonstopu absolutna adekvátní pøi-posrané podstaty mám v sobì nìco, co mì ve mnì samotném uráží. Nìco ve stínu, v pracáku na úøadì a ke kuráži, ne není to, že si víno, které si v petkách sám narážím, ve vášni blázínka pochvá-lím. Je to, že stárnu a tøeba bych se za sebe tisíckrát bil, musím napadnout a ze-smìšnit svùj cíl. A tøeba bych se mìl asi bouøit, pøed každou dívkou øíkám si, mlè, a jakože si tì nevšímá, mrdá na trapnost šedi a kouøí v zákazu kouøit.

Tak to jsi už mohl dojít z Èernošic až sem na Kazín, tady kdysi bydleli nìjací Váchalovi pøíbuzní (on flétnista, ona harfenistka), poøádali každoroènì kon-cem léta zahradní koncert, teï už tu zùstala jenom jejich dcera (harfenistka) a adoptovaný syn – ten je tak blbej, že to dotáhl jen na tympánistu ve filhar-monii, pak se vrhl na podnikání, ODS

Jedna èeská hereèka øeklaJedna èeská hereèka øekla, že chce

žít v multikulturních Èechách. Znám po-øad, ve kterém si tropila legraci z ná-rodnostních klišé s nadhledem, který oceòuju. „Je tøeba vyjít v integraci na pùl cesty,” øekla. Vìc se má tak, že multikul-tura prostì nefunguje. Kultura samotná je v píèi, a multikulturál je už totální sbì-ratel cen. Jistì mi adepti podobných cen euroútìchy dají za pravdu. Jakmile nì-kdo øekne, co se národu nelíbí, národ tupcù se hned zvedne a má plnou hubu kecù. A je to vlastnì pravda, co jim mù-že naše kultura nabídnout? Tady máš guláš s pìti a prosím nezabíjej moje dì- ti – já totiž sleduju seriál Ulice. Žádný Evropan ze své tchynì neudìlá smrtící èernou vdovu, která vybuchne v úplnì ji-né, jí neznámé rodinì.

Èetl jsem text bìloruského básníka a ten dával èinu ruským televisním ko-mentátorùm. Jak jsou naprosto seberuš-tí, jak si dìlají spíš zlovolnou než tupoun-skou prdel z toho, že si pletou Estonce a Lotyše, jak zesmìšòují Èíòany, jak dá-vají èoèku Ukrajincùm, oranžoví a modøí revolucionáøi, pøièemž pøekladatel vypi-chuje fakt, že modrý znamená v ruském slangu bukanýr – tedy v èeském slangu buzna. Rozumím jeho ironii, v Èechách a pak zejména na Západì se ten Rus jeví jak èlovìk, který se nebojí dìlat si prdel z klišé národù, èlovìk, který bourá nastavené hranice trapné korektnosti – pro básníka z Bìloruska je to svinì, kte-rá napadá a ignoruje, a tak pojednává svùj model Tupé Velké Rusi. Je vám jas-né, že ten docela konkrétní velkoruský moderátor svùj postoj nezmìní, ale bì-loruský básník se díky grantùm a výcho-vì ke korektnosti stane èlovìkem, který bude ostudou svému národu? Protože

Patrik Linhart

VZNEŠENÉ VYHNITÍ

13

chaè zachrání svìt, zase se utrhne ze øetìzu a okresní soud mu urèí jeho pátý aliment.

Fascinuje mì fakt, že fetování a chlas-tání dìcek nahrává protikuøáckému fa-šistickému zákonu. Ostatnì se nedivím, že jedou bomby, rodièe na nì kladou takové nároky, že ve finále se samotné „dìtství” smrskne na okamžik mezi ško-lou, pìti šesti tzv. svobodnými aktivitami a uèením. Zázrak je to, že všechny tyhle dìti nespáchají sebevraždu. To berte jako dobré. A dobré je i to, že nìkdo je ochoten uèit v/proti záplavì ambiciosních rodièù.

Ivan Štúr: „Netreba vel’mi vychováva�, tøeba pekne ži�, dieta sa pridá.”

Vánoèní veèírek podle mne také hod-nì prozradí o firemní kultuøe – dress co-de, nabízené jídlo, nápoje a dárky vždy urèují charakter veèírku. Jistì v rámci be-zejmenné kultury. Myslím, že nejrozum-nìjší je, pokud manažer zábavu rozjede a vèas se vytratí. „Industriální Brno coby druhá metropole v republice je navíc do té míry zakletá svou dlouholetou ‚užit-kovostí’, že nejspíš vyžaduje dost velký kotel sebevìdomí, abychom se tu nedali požrat mindrákem vyfutrovaným navíc onou skácelovskou ‚hymnou ticha’, jíž moravský bard nazýval pomlku mezi èeskou a slovenskou hymnou – a která v dobì spoleèného státu se Slováky ja-ko jediná pøipomínala kdysi mocnou Velkou Moravu upozadìnou v pouhý kraj.”

Jako vám vadí tajto! Hnusné kraje. Jano Soukupová, básníøko, Brno nemá svá práva èistì imaginární. Tak mnì va- dí, že Teplice a ta zemì s nimi spojená je odstøelená z Èeských zemí.

Myslím, že Praha o Brnì nikdy ne-pochybovala, a pokud ano, dìlali to lidi, kteøí byli z Brna, z Èech východu a jihu, kteøí se stali v Praze tak mocnými, že jim jejich rodný kraj pøišel nemocný.

a tyhlety sraèky. Má tady dvì hospody, a když jsme jednou s kámošem malíøem studovali otevírací dobu, tak kámoš øekl, že ten podpis pod tím je pøesnì jako podpis Váchala. No ale jak øíkám, tìžkej debil – svému desetiletému synovi koupil (na svatbu!) ve dražbì nìkolik bas vína, vyrobeného pro anglickou královnu, pak mu vykradli sklep bezdomovci a všech-no to vychlastali. Dobøe mu tak, zmrdovi. Adoptovanému.

Nejvìtší hrozbou pro Èechy jsou Èeši. Už to, že rozumíte této zprávì, z vás dìlá nacionální kleptomanskofašistický hovada. Sám jsem beztak taková ubohá duševnì labilní svinì. Jeden z nás, èes-kých mysliven pøes internet, napsal: Co èmoud, to terorista! To je jasný jak fac-ka! Ale já jsem ve své bezbøehé fantasii pochopil, že tento duševní pochváø dá- vá na odiv gró èešství. Internacionalis-mus ochráncù lidských práv, jejich aro-gantní dikce, zuøivá ochrana hodnot jim samotným naprosto cizích a kretén, jenž staví do rovnice èmoudy a terorismus, jedno jsou. Jestli miluješ svùj národ, mi-luješ tedy všechny vrahy, vojáky, básní-ky i revisní úèetní, jestli miluješ svìt, tak potìš kotì, protože v nìm jsou vrazi, vo-jáci, básníci i revisní úèetní.

Odpovìdi na jisté otázky nenajdete ani u sebe, ani u pøátel, ani v moudrých knihách, by� by je psali Petra Souku-pová, Ondøej Buddeus nebo František Ringo Èech. Je tøeba se ptát takto: Ach, ty prosincová chudobko, jsi pøíslibem ja-ra, zapomenutým vagantem léta nebo jen milouèkým poslem apokalypsy, na jejímž poèátku kapitán lodi Polární hvìz-da sezná, že zmizely tìžké ledy, a na jejímž konci se vy, sedmikrásky, vyspó-rujete s moøskými sasankami a v hlubi-nách moøe vzplanete ohnìm èerným jako smola? Možná však, že nìjaký bás-ník, Radek Fridrich, Pavel Jazyk, Bohouš Vanìk-Úvalský nebo jiný kocour bou-

14PLŽ SMAJLÍK

O škodlivosti vzdìláníPoškole

Ta tomu dala, Marie Terezie, panov-nice jedna osvícená, když vykroèila na cestu vedoucí k zavedení povinné školní docházky. Tak opatrná byla s novotami a v tomhle pìknì ujela. Urèitì za to mo-hou zlovolní našeptávaèi. Kolika lidem se od tìch dob zkazila kariéra, která nebýt škol, by na nì jistojistì èekala. Posuïte sami:

Židovského sirotka z Podkarpatské Rusi na pøání dobrých lidí pøijal rabín, aby mu nìjak pomohl. Chtìl z nìj udì- lat ministranta, ale sešlo z toho. Chla-pec neumìl èíst a psát. A tak mu dal dvì koruny a øekl mu, aby si u høbitova za to koupil kvìtiny a prodal je za tøi koruny. Pak aby je koupil znovu za dvì a zase prodal za tøi. Pak že už mùže nakoupit dvì kvìtiny a opìt dráže prodat. A tak-hle že bude taky nìjak živ.

Chlapec to tak dìlal a nakonec mìl

dost penìz na to, aby se vystìhoval do

Ameriky. Tam pokraèoval v obchodování

a stal se z nìho ohromný boháè. Jednou

sjednal velký kšeft a došlo na to, aby

podepsal smlouvu. On ale øekl, že neu-

mí psát. Všichni se podivili a nìkdo øekl:

„Vážený pane, co jenom z vás mohlo

být, kdybyste umìl psát!” Obchodník

odpovìdìl: „Dìlal bych ministranta na

Podkarpatské Rusi.”

V Plži se teï píše o podobném pøípa-

du. Nìjaký Vhrsti se nám svìøuje s tím,

jak se navzdory školám a hloupým pe-

dagogùm v životì prosadil. Jeho „milá”

tøídní uèitelka ho pøed talentovými zkouš-

kami na støední školu „citlivì” upozornila,

že se na žádnou výtvarnou školu nikdy

nedostane. Svùj „fundovaný” názor sich-

rovala tím, že mu pro jistotu odmítla dát

doporuèení. A to na pøelomu 80. a 90.

let, kdy ukonèil základní školu, v dobì

zostøeného tøídního boje a kádrových

posudkù, byla vìc pomìrnì zásadní.

Ale on navzdory krávì tøídní se dnes ži-

ví kreslením a navzdory všem èeštináø-

kám, co jich v životì potkal, dokonce

i psaním knížek.

Oba uvedené pøípady naštìstí dopad-

ly dobøe. Jednoho školy minuly a dru-

hého jen potrápily, ale nezlomily. Každý

ale nemìl takové štìstí. Kam bychom

to jenom všichni dotáhli, kdyby nám ty

krávy uèitelky ve školce a ve škole ne-

kazili duševní zdraví a nemuèili nás, jako

se v pekle muèí høíšníci. Kolikrát jen ne-

bozí žáci prosí èerty, aby je radìji povaøi-

li v kotli, než aby je nechávali napospas

muèitelkám ve vzdìlávacích zaøízeních. Ilustrace Miloslav Krist

15LEMOVINY

Lumír Aschenbrenner

Nehoda – Potápìèova píseò

NEHODA

Ztratil jsem kus návoduk boènímu vývoduZtratil jsem kus návoduk boènímu vývodu

POTÁPÌÈOVA PÍSEÒ

Co mì to teï napadlo?Aha – to je chapadloCo mì to teï napadlo?Aha – to je chapadlo

Grafická spolupráceHelena Jarolímková

xxxza chvíli pochopím zanikánízažloutlé listytlustospis, který se ještì neotevøelto hnijící zase nazpìtpobledlá slova v posledních hodinách musím se omluvit, ale nevím komubílá rùže vadnoucí nekoneènou cestou domùuž to nepotøebujeme!zvolili jsme rezervovaný režimpalubní deníky, zápisní knihykontrolu docházkya také ne! cosi, co se vrývá:podpalubí, pohled na lodì jaksi pokažené pozdnì veèerním sluncemdetaily krve, stékající kolem ukazováèkusklenka roztøíštìná o jeden opìrný kovový sloup

xxxne-samozøejmost zaèíná být pochybnánemožné, nejisté krokychvíli se dívámeKrumlov napodruhé, když tady nejsiani nevím, jak (vy)vrátit èasa jestli to vùbec chciPlešivecké schody s Tvým dechemTvou potivou vùní, kterou nyní cítímurgentnì, naléhavìsvírá to, slízávat zas v myšlenkách pot v obrácení zadstále se cosi vrací, smyèky, toèivé polohy nazpìt, prsty vytrèené do vzduchumožné stopy ve snìhu následujícího rokunepovšimnuté detailybolí teï víc strach zavìšený na koupelnový pantografmyješ si vlasy, a cosi zas zapomínáš na odkladových plochách xxxdomácké dotyky na kuchyòských linkách a na tìležlutavé otisky na pøední stranì stehenzakøièíme slovo, rezonuje pak v panelových deskáchnìkdo zvoníøíká cosi o domovním úklidu, domovním øáduvýtah do druhého patrase stiskem tlaèítka a rozepínání košilnìkdo pak zas jede dolùv uplynulých dnech nic takového nebylobyli jsme v bytì, který jsme nazývali novým a novým domovem!

16

Jak (vy)vrátit èasJosef Straka

NAVŠTÍVENKA

xxxnesmìlé pomìøování prsou a ramenv zadním traktu náhle najité radostiveèer též zaèíná jaksi odzadukdyž se ještì ptáš paní u okénka jak žije, na pøevrácený zpùsob jejího životaøíká, že její syn pojede nìkam do Øecka, ani neví kam, protože se míjejíosudy, které si nevymyslíšTvé rozzáøené oèi štìstím a náhlým smutkemzaèínáš se zas o nìco strachovat, ale nic konkrétníhopo cestì zpìt ti padá gyros všude možnìještì si nezapomnìla, ještì se otáèíšvšechny ty osudy tøeba do sebe vtìsnattéž na chvíli nebýtnìjaké toky slov, zpomalení

xxxještì zdlouhavì komusi vìøitdovolenkové dnyna nic! to proplétáníto pronikání za kusy látkyza cár tìch „zodpovìdných” mìsícùnìco znièit, zahubitpøímá slova, která hovoøí o upøímnosti a která se nemohou èehosi dolhatsnaží se! lehce pøisprostlá a vulgárnínìco pøetaženoa další a další omluvný hlas jako a jako „máš mne ještì...”kdovíkolikátý opakovaný dùvodvšechno se spletepøedchozí i nadcházející životunikající, ubíjející tóny, barvy hlasùprý co je zøejmé:potácející se støedalidé na jedné køižovatcejakoby zamrzli v èervené barvìkterá se nyní objevuje na všech semaforechuž to nemùže jít dál! Vyèerpává se to

xxxdlouhosáhlé projevy o smutkuchytáš se èehosi, èeho je pøíliša sama ve svém bytì vyvoláváš kdovíjaké démony nalomená rùže hovoøí o citových prolukách mezi druhou a pátou rannídotyk pramenící ze studu vyvolává jen další nepìknou vzpomínkuomluvit se – znamená hrázi když ty nejsi úèastník toho všehoprý nazýváme vydíráním na komodì vyvadlý parfém štìstí mezi 4. a 11. lednem ale èeká se na další možný telefonní rozhovor

17

18STOPY

O randìní a namlouváníVlastislav Toman

O seniorech se nìkdy øíká, že za-pomenou, co dìlali pøed minutou, zato pøíbìhy ze svého dìtství si vy-baví bez problémù. Asi nìco na tom bude, i když já tomu øíkám „pøetíže-ná informaèní soustava”. Dodnes si napøíklad vzpomínám na své první namlouvání. Bylo mi asi pìt let a šli jsme s maminkou do øeznictví. Po-blíž našeho bydlištì v Táborské 4 (dnes Farského) jich bylo nìkolik. To „naše” bylo tenkrát na rohu Ne-pomucké (= Slovanské) a Modøíno-vé (i dnes). V tom názvosloví mám trochu zmatek. Od doby mého dìt-ství se nejen na Petrohradu a Slo-vanech, ale v celé Plzni mnohé zmìnilo.

Jenže zpátky k mému namlouvá-ní. Vedle øeznictví (kde se maminka trochu zapovídala) byl na nároží ob-chod s potravinami. Já mìl být hod-ný a èekat venku. Jen òouma by se nehnul! Vydal jsem se tedy za roh a najednou proti mnì kráèí asi stej-nì stará blonïatá holèièka. Nejdøíve se mì trochu lekla, ale pak se hezky usmála.

„Jak ti øíkají? Já jsem Anièka,” do-dala k tomu úsmìvu; já mìl najed-nou takový zvláštì milý pocit po celém tìle. Dokázal jsem však vy-hrknout: „Vlastík… A èekám na ma-minku. Je u øezníka…”

„Já taky èekám. Maminka je v krá-mu,” ukázala k rohovému vstupu do obchodu, kde bylo nìkolik schodù. Pak už jsme spolu moc nemluvili, ale

chodili po tìch schodech nahoru a dolù. Bylo nám moc dobøe! Až do chvíle, kdy její maminka vyšla z krá-mu a øekla: „Vida, ty už tady máš ka-maráda? Tak se hezky rozluè a jde-me domù.” Anièka poslušnì øekla: „Na shledanou!” a když popošla za maminkou, otoèila se a poslala mi rukou pusu. Mé smutné „na shle-danou” už letìlo na její zádíèka. Na tu pusu jsem se – baba – nezmohl. I když jsem k tomu rohu obèas cho-dil, Anièku už jsem nepotkal. Ani tam, ani nìkde poblíž.

Nemohu øíci, že bych se v dalších letech o dìvèata nezajímal, ale ta-kový ten milý pocit jsem nezazna-menal. Tøeba to bylo i tou dobou, která nás kluky a dìvèata oddìlo-vala už od školy. Tehdy jsme mìli obecnou školu chlapeckou a holky zase dívèí, by� budovy sousedily. Není divu, že jsme mívali odlišné zájmy a hry. Holky nemìly své muš-ketýry, tarzany, pistolníky, detektivy, tedy hrdiny, kteøí ovlivòovali naše klukovské hry. Jim patøily panenky, kuchyòky, pokojíèky, koèárky, prin-cezny a víly. Ani ve sportu a tìlesné výchovì jsme k sobì nemìli blízko. Snad by se našly výjimky v hudební výchovì.

Jiné to bylo v bytových a nájem-ních domech, kde se dìti dennì stý-kaly, znaly se a vytváøely si rùzné vztahy, pøátelské i opaèné. V našem nevelkém domì však bylo jen pár klukù a bez zájmu o dìvèata. Nebylo koho si namlouvat.

19

Situace se zaèala mìnit se zmì-nou školy. Já šel z obecné na mìš-�anku, což se dneska rovná pøecho-du z 1. na 2. stupeò základní školy. Moje škola byla chlapecká v Houš-kovo ulici a pøes vnitroblok sousedila na druhé stranì s dívèí mìš�ankou v Jablonského ulici. To už byla válka a z Èeskoslovenské republiky se stal nìmecký protektorát. Øekl bych, že na nás, nastávající puber�áky, zpo-èátku tahle zmìna a situace pøíliš nepùsobila. Víc nám vadilo, že se uèíme nìmecky i nìkteré pøedmìty, že se najednou mìní leccos v dìje-pisu. Zato nás zaèala zajímat dìv-èata z mìš�anky a mimo jiné i to, jak se s nimi domlouvat pøes onen roz-sáhlý dvùr z okna do okna. Z naší party zejména Míra zaèal probou- zet zájem dìvèat. Nebylo divu, byl to velmi pohledný kluk! Jednou jsme s ním šli k pøátelùm jeho rodièù do zahrádkové kolonie, a jak se uká-zalo, bylo to vlastnì rande. Dcerku onìch pøátel totiž požádala její spo-lužaèka, aby ji s Mírou seznámila. Byla tak nervózní, že než jsme pøišli, rozkousala kapesníèek!

Docházelo ovšem i na jiné zpùso-by seznamování, ba i dosti drsné. Tøeba jsme s Vašíkem, mým vìrným kamarádem, èekali v místech, kde je dnes ulice Buková, až pùjdou do školy dìvèata ze Slovan. Mìli jsme na prstech (ukazováèku a palce) gu-mièku a z takto vytvoøeného skryté-ho praku jsme po dìvèatech støíleli „pucinky” – skobièky smotané z pa-píru. Terèem byly dívèí zadeèky, jak jinak! Podle reakce zasažené se pak situace dál vyvíjela buï kladnì, ale

spíše zápornì. Nebyli jsme jediní kluci, kteøí takové metody seznamo-vání volili.

Tehdejší naše randìní se ale ne-týkalo vždy namlouvání. Šlo vìtšinou o schùzky nejen dvojice namlouva-jících se, ale i smíšené party kama-rádù. A� už se šlo do kina nebo na procházku èi na výlet za mìsto. Cílù jsme tehdy mìli hodnì – a nálety na Plzeò se ještì nekonaly, ba ani pøe-lety „nepøátelských” leteckých svazù nebyly na programu. S touhle „nadíl-kou” pøišli Spojenci až v pozdìjších letech, kdy získali základny na úze-mí Evropy.

I když to pro souèasníky bude znít nevìrohodnì, dost èasto jsme teh- dy chodili na Homolku, do Borského parku nebo na Lochotín, kde v jes-kyòce „sídlil” poustevník (jen figura). Sem se chodilo hlavnì kvùli první puse a líbání vùbec. A nejen po mìs-tì jsme se vydávali na procházky, jezdívali jsme na výlety i za mìsto, a� už na Radyni, Ostrou hùrku, ale i na Krkavec, k Boleváku, do Zábì-lé… Plzeò mìla vždycky okolí bo-haté na pøírodu i na památky a za-jímavosti.

Vzpomnìl bych i na prázdniny 1940, kdy jsme mìli takovou malou pøedpuber�áckou „karetní spoleè-nost” a scházeli se pøed kostelem U Ježíška nedaleko nádraží. Tehdy tam ještì byl klid a my den co den mazali žolíky! Favoritkou byla tako- vá na jejích jedenáct let hezky rost- lá dívèina. Jméno už si nepamatu- ji, tak tøeba Vìrka. Bydlela nìkde blízko. Byl jsem moc rád v její blíz-kosti, to pøiznávám. Marnì jsem

20STOPY

však usiloval o schùzku, i když mi pøed ostatními dávala najevo, že se jí líbím. Kdoví, co za tím tenkrát bylo. Doba už byla divná a váleèné útrapy zaèaly nabývat na síle.

A pak najednou válka skonèila! Pøežil jsem, pøežila celá naše rodi-na! Kupodivu jsem zaèal mít zájem o dìvèata, a nebyl jsem sám. V naší svazácké skupinì se mi líbila Dáša a bylo to zøejmì i naopak. Jenže já ještì žádnému dìvèeti ani pusu nedal, natož abych se jí vyznal z nì-jaké lásky. A že tìch pøíležitostí by-lo! No, puber�ák! A tak si zanedlou-ho Dáša našla jiného, staršího. Já nakonec také nezùstal pozadu. Ve Wenzigovì ulici za nádražím jsme zaèali vyklízet opuštìný dùm, snad bývalý penzion (spíše hodinový ho-tel), pro naši skupinu Svazu èeské mládeže. Zadní trakt silnì poškodil dubnový nálet na nádraží, a tak jsme i tam dìlali poøádek.

Jednou nás pøekvapila bouøka a já tam zùstal s Bárou sám pod jakýmsi pøístøeškem. Už se mi nìjaký èas lí-bila – a tak jsem se své první pusy pøece jen doèkal! Scházeli jsme se pak nìjaký èas i mimo svazáckou èinnost, tak jako mnozí mládenci a dìvèata té doby. Byly tehdy roz-chody a udobøování. Dodnes si vzpomínám na Dagmaru a Lojzíka. Rodièe jí zakazovali s ním chodit, ale ona vzdorovala, pøestože se každou chvíli pohádali a rozešli. Jenže, jak oba pøiznávali, vždycky se po takové hádce sešli na stejném místì – na lávce pøes Radbuzu u papírny! Jak se tam vždycky dostali, oba prý ne-

vìdìli. Tak to øíkali a my jim to vìøili. Tøeba to byl nìjaký „kompas lásky”.

Za tìch šest let od skonèení války do mého odchodu na vojnu, což se stalo na podzim roku 1951, jsem se dostal i na „druhou stranu” – jak bych øekl. Neøešil jsem už jen své zamilovanosti a lásky, ale totéž i u jiných mládencù a dìvèat. V roce 1949 jsem se stal vedoucím svazác-kého souboru Divadlo naší doby. Mezi èleny pøevažovali patnácti- a šestnáctiletí mládenci a dìvèata. Soubor obèas vystupoval také veèer a dokonce i mimo Plzeò. Kromì to-ho jsme mìli kousek za Støíbrem na øece Úhlavce „rekreaèku” – ob-jekt hostince u usedlosti a mlýna. Jezdili jsme tam na víkendy a svátky a o prázdninách i na delší turnusy. No a rodièe mìli obavy, aby se pøi ta-kových akcích nekonaly „nìjaké ne-pøístojnosti”!

Øešení jsme tehdy našli – èas od èasu jsme rodièe pozvali na schùz-ku do klubovny a spoleènì jsme pøípadné problémy probírali. Ono to opravdu nìkdy nebylo jednoduché vysvìtlit tøeba takové Zuzce-Bom-bièce a Járovi, že holt si nemùžou dìlat co chtìjí, když jsou èleny velké party. Ale ti dva byli spíše výjimkou. Randìní a namlouvání bylo vesmìs takové kamarádské. To jen my, už dospìlejší, jsme s tím nìkdy mìli problémy. Aspoò máme na co vzpo-mínat, že?

(Poznámka autora: Citovaná jmé-na jsou zamìnìna!)

21

Ivo Fencl

Bájeèný Richard HalliburtonZaènìme tøemi aè. Aè nebyl skaut,

nepil, nekouøil a ženy ho zajímaly jen do urèité míry. Aè se narodil v Brown-sville v Tennessee (9. 1. 1900), po dìdeèkovi z matèiny strany byl Fran-couz a zbytkem Skot. Aè mìl o tøi ro-ky mladšího bratra, ten zemøel stár ètrnáct let.

Halliburton však toužil cestovat. Ujel ze studií na Princetonu a pùl roku strávil v Evropì (1919 – 1920). Vrátil se, ale jakmile pøevzal titul bakaláøe (1922), nechal se najmout na dobytèí loï. Odtud psal otci, ob-chodníku realitami. „Absolventi” za-èínají v bankách èi se vìnují teologii, což uznal, on však bude cestovat. Stejnì serióznì. Hodlá se tím i živit, a tak bude psát. Není na útìku, ale „na vojnì”, a nezbìhne, dokud ne-uspìje. Po vzoru Londonovì si uložil kvótu tisíc slov dennì. „Strach o mì nemìj. Pro cestování jsem stvoøen,” dodal a naštìstí se nemýlil. Jeho re-portáže byly totiž daleko od úèelo-vosti nebo okaté svìdomitosti, navíc se stal i neodolatelným pøednaše-èem. Tulák, avšak vyvinutý smysl pro obchod jej nutil neustále obesí-lat èasopisy. Konkrétní témata?

Svlékl se do plavek a pøes panam-skou šíji pøeplaval z Atlantiku do Pa-cifiku: vymìøili mu 36 centù za to-náž, nejnižší taxu v historii kanálu. V Øecku zdolal Parnas a noci trá- vil na Olympu a Akropoli. V Egyptì na špièce Cheopsovy pyramidy, v In-dii v zahradách Tádž Mahálu. Svo-bodnì žil na pøedloze Robinsonova

ostrova a naopak se dal uvìznit na Ïábelských ostrovech, které teprve mìl proslavit román Motýlek (1969). Okusil tìsnou celu v Gibraltaru, v nejužším místì pìšmo pøekonal i Malajský poloostrov a se slonicí Dally také prùsmyk Sv. Bernarda po Hannibalovì vzoru, i když antický vojevùdce prý mìl roku 216 pø. n. l. slonù sedmatøicet.

V Mexiku skoèil Halliburton dva-krát do 21 metrù hluboké Studny smrti (po vzoru mayských obìtí) a málem si zlomil vaz. Ne tak dlou-ho po objevení Hiramem Bingha-mem (1911) navštívil Machu Picchu a také jezero Titicaca a vodopády Iguazú. Jako Ovidiùv hrdina Lean-dros nebo jako lord Byron pøeplaval z Evropy do Asie úžinu Dardanely, povìstnou nepøekonatelným prou-dem, a zdolal ještì divoèejší Messin-ský prùliv mezi Sicílií a Itálií (èili mezi Charybdou a Skyllou). Tam si, prav-da, pomohl èlunem. A co víc?

Troufl si mezi malomocné na ostro-vì Spinaloga u Kréty, sázel v Monte Carlu, v indické džungli èíhal na ty-gry jako (také píšící) lovec Jim Cor-bett, pøátelil se s lovci lebek na Bor-neu, kteøí mu darovali deset hlav, na Sahaøe navštívil Timbuktu, úèast-nil se manévrù Cizinecké legie, vi-dìl Tróju, putoval ve stopách Odys-sea, Alexandra Velikého a Cortéze, shlédl do neklidného kráteru Strom-boli, pak z hory Fudži, z Popocaté-petlu i Matterhornu. Ten zdolal bez horolezecké prùpravy. Ve „státì”

PLZEÒAN ÈTE

22PLZEÒAN ÈTE

Athos se nechal vyfotit jako mnich a v životì nezvládl jen trojí: 1. Pro-niknout do Mekky. Hadži Halliburto-nem se tedy nestal. 2. Dokonèit Fei-dippùv bìh z Marathónu do Athén (dojel taxíkem). 3. Oženit se. Ale jinak staèil vše.

Dokonce i psát, nicménì první kni-hu tvoøil a prosazoval velmi tìžko. Nazval ji dost bombasticky Králov-skou cestou za romantikou (India-nopolis 1925) a její text postupnì odmítlo deset velkých nakladatelù. Naštìstí jeho pøednáška uhranula redaktora Davida Laurence Cham-berse, jehož kolega Hewitt Hansom Howland pomohl rukopis o tøetinu ztenèit. A bylo vyhráno; Chambers navíc zùstal Richardovým kritikem, rádcem, iniciaèním podnìcovatelem i oddaným pøítelem. Následovaly ti-tuly Nádherné dobrodružství (1927), Za novými svìty (1929), Létající koberec (1932), Sedmimílové boty (1935) a dvì obrázkové knihy. Víc než ètyøsetstránkový soubor výòat-kù z tisícovky dopisù, které Halli- burton adresoval rodièùm v letech 1912 – 1939, vyšel teprve posmrt- nì (1940). Dlouho pokoušel štìstí a osudem se mu nakonec stala džunka Moøský drak, na jejíž palu- bì chtìl pøekonat Pacifik stejným smìrem, kterým to už zkusila letky-nì Amelie Earhardtová (1897 – 1937). Než zmizela. Jeho moøskou pou� z Asie do San Franciska ro- ku 1936 vymyslil propagátor chysta-né svìtové výstavy Walter Gaines Swanson a nadšený Halliburton br- zy nechal stavìt džunku. Byl varo-ván, i zesílil stìny. Pøidal motor. Stejnì byl zrazován, že to bude

sebevražda, ale docházely mu pení-ze, a tak vyplul. Ono sousto se ale ukázalo být opravdu pøes míru, ucho se utrhlo a 24.3. 1939 plavec zmi- zel v tajfunu. Stejnì jako Amelii Ear-hardtovou už jej nikdy nikdo nespat-øil. Ètyøi hydroplány sice prohledaly 230 tisíc km oceánu, ale to až šest týdnù po poslední depeši Draka.

Proè ta prodleva? Že stanice onì-mìla, to bylo považováno jen za re-klamní trik. Nebyl to však a 5. øíjna 1939 byl hazardér prohlášen za mrtvého. Odešel, než mohl zestár-nout, a stal se legendou jako Ame-lia. Vlastnì zùstali jakýmisi bludný-mi duchy Pacifiku (ve smrti spolu), nìco spoleèného urèitì mìli. Ani je-den si nedal øíct a oba se pokoušeli osud pøemoci.

Halliburtonova poslední slova znì-la: BOUØE OD JIHU. DÉŠ�. SILNÉ PORYVY VICHØICE. ZÁBRADLÍ NA NÁVÌTRNÉ STRANÌ POD VO-DOU. LÙŽKA MOKRÁ. STÌŽÍ UDRŽUJEME KURS. MÁM SE BÁJEÈNÉ. PØÁL BYCH VÁM, ABYSTE BYLI NA MÉM MÍSTÌ. STOP. To odvysílal, když držel kurs na Midway, kteréžto jméno znamená Pùl cesty, a jemu bylo devìtatøicet. „Uprostøed života jsme nìkdy blízko smrti,” øíká se. Ach, proè ten Pacifik nevzdal? Vždy� ani Everest (ještì tehdy nedobytý) nevyzval. Zapomnìl na rozumné meze? Ano. Nicménì už roku 1919 poprvé napsal, že by rád zùstal ušetøen „hloupé a všední smrti v posteli”. Což se splnilo.

Jaké knihy ještì mìl v plánu? Ži-votopis anglického básníka Ruperta Brooka (1887 – 1915), s jehož mat-

23

kou se znal, dále cestopis o Ameri-ce, v nìmž by nechybìl Little Big Horn. Ani divadlo, ve kterém umíral Lincoln.

Když Halliburton umíral, mìl dlu-hy. Ale naplnilo se pravidlo, že až mrtvý autor nìkdy vydìlá, tak otec mu poté mohl v areálu univerzity v Memphisu nechat zbudovat mo-hutný památník skoro za pùl milionu dolarù. Zùstal tam, nicménì Halli-burton je dnes známìjší u nás než v USA, základní pìtici jeho knih lze hltat v pøekladech Jiøího a Jarosla- vy Poberových z let 1966, 1968, 1970, 1971 a 1973; pøièemž posled-ní ze svazkù podepsala pøekladatel-ka svým dívèím jménem Vojtìchová.

Jako kluka mì už døív zaujal nej-obsáhlejší z èeských výborù Toul- ky svìtem (1963) a ono nadšení ve mnì zùstalo. Sice mì tenkrát zara-zila jistá absence ženského elemen-tu v Halliburtonovì životì, ale kdyby se v devatenácti na škole zamiloval do nìjaké Joriky, pudilo by ho snad nìco pøi toulkách svìtem za dalšími a dalšími pøíhodami? Ne. A známý text Ivo Fischera „žádnej pláè už ne-spraví/ ty mý boty toulavý” z roku 1967 mu možná jako ulitý nepadne, ale podstatu jeho svìta vystihuje. Takže dnes litujme jen toho, že v je-ho stopách mùžeme vstoupit na mnohá tehdy idylická místa leda po zuby ozbrojeni.

Tereza Èermáková

Na bìžky

MLADÝ ZÁPAD

„Na bìžky? S tímhle?” zhrozil se Dezolát.

„Pøesnì tak,” potvrdila jsem skálo-pevnì.

Chvíli se na mì vydìšenì díval a pak se náhle plácnul do èela. „Já už vím!” vykøikl. „Ty chceš jet na Sta-rou bìžku do Abertam!”

„Co to je?” znejistila jsem.„Takovej ten bìžeckej závod s pr-

vorepublikovým vybavením. Zvítìzí ten, komu se pøed cílem nerozpad-nou lyže.”

Loupla jsem po nìm vražedným pohledem a vytáhla ze skøínì druhý set bìžek. „Tak abys vìdìl, sehnala jsem i pro tebe.”

Dezolát vytøeštil hrùzou oèi. „Dì-láš si srandu?” vykøikl. „Ty vážnì

chceš, abych si nìco takovýho pøi-vázal k noze a vláèel se s tím bùh-víkam? A to nemluvím o tom, že ty tvoje prkna jsou z roku ‚jedna dva tøi neposer se’. Budeme vypadat jak vý-prava z pravìku! Nebo hùø – jako když nemáme na nový.”

Nic jsem neøíkala a myslela si svo-je. Výhodou ženského plemene je, že bez pøílišného hluku a násilí jim to mužské obvykle samo po èase ustoupí. Èím to je, neví ani britští vìdci. Možná tím nenápadným, leè neustálým podsouváním tìch „správ-ných” názorù, možná to má nìco spoleèného s teplou veèeøí, kdo ví. A� už je to, jak chce, za týden jsme odfrèeli do Krušných hor nikoliv na bìžecký retro maratón, ale s pev-

24MLADÝ ZÁPAD

ným odhodláním vrhnout se do za-snìžených stop.

Po snídani jsme nasedli do auta a prohrabali se až k zasnìženým pláním, odkud se do všech stran rozbíhaly vyrolbované bìžecké sto-py. Když Dezolát vypnul motor, od-dychla jsem si. Bez øetìzù v téhle divoèinì se dalo øízení auta pøirov-nat ke kraulování bez rukou.

„Jenom klid, mám to pod kontro-lou,” prohlásil mùj neohrožený druh, vystoupil z auta a zapadl po pás do snìhu. Když se vyhrabal ze závìje, otevøel kufr auta a odnìkud vylovil teplomìr. Vážnì se na mì podíval a zapích ho do snìhu. „Mazání je vìda, ale mám to naštudovaný. Nej-døív musíme zjistit teplotu a kon-zistenci snìhu.”

Strèila jsem si hroudu snìhu do pusy a zkoumala konzistenci.

Dezolát vytáhnul teplomìr. „Mínus dva stupnì. Hrubozrnnej nebo jem-nozrnnej?”

„Studenej,” vyplivla jsem sníh z pu-sy.

Nakonec jsme z nìkolika plasto-vých tubièek vybrali jednu a pokusili se ji otevøít. Vosk byl však zatuhlý a nedal se vytlaèit. „Nevadí,” øekl De-zolát a vytáhl odnìkud šroubovák. Nabral s ním vosk z tuby a zaèal ho matlat na spodní stranu lyží.

Vtom se kolem nás prohnala dvojice postarších bìžkaøù. Dle sty-lu, znaèkových lyží a moderního obleèení se dalo soudit, že sportu holdují už nìjaký ten pátek. Pohled na Dezoláta nacpaného ve šponov-kách, který právì otíral voskem oba-lený konec šroubováku o hranu lyže, je patrnì vydìsil natolik, že se roz-hodli zastavit.

„Möchten Sie helfen?” zeptal se starší pán.

„Nechci helfnout,” vyprsknul Dezo-lát. „Jeï si zpátky do Reichu a neo-pruzuj. Nicht opruzírn!”

Nìmec koukal, pak se soucitnì pousmál a radìji i s polovièkou rych-le odjel pryè.

Když se koneènì podaøilo s po-mocí náøadí nanést lepivou hmotu na skluznice a rozetøít ji korkovým špuntem od vèera vypitého šampu-su, mohli jsme vyrazit.

„Jé, já zapomnìla na chatì ruka-vice!” vyhrkla jsem.

„Tak to máš smùlu, zpátky se ne-dostanem,” prohlásil Dezolát a uká-zal na øadu zaparkovaných aut za námi. Okolo nich poskakovali lidé, pøevlékali se, svaèili a mazali bìžky i sebe.

„Tyhle všechny amatéry musíme nechat bezpeènì za sebou a na Chaloupky dorazit jako první,” za-velel.

Chtìla jsem mu pøipomenout, jak ještì pøed týdnem prohlašoval, že na bìžky pojede pouze pøes vlastní nebo mojí mrtvolu a že pokud na tom èlovìk nestál pøes dvacet let, ra-dìji by se k tomu už nemìl nikdy vracet, protože zde hrozí velké riziko ztráty zdraví a hlavnì vlastní dùstoj-nosti. Radìji jsem však mlèela a váž-nì pøikyvovala.

Vyjeli jsme do stopy. Po tolika le-tech to byl opravdu slušný výkon, protože jsme ujeli témìø deset me-trù bez padnutí. Než jsme pøišli na to, jak v hlubokém snìhu efektiv-nì vstát a nevypadat u toho jako snìžné prase, pøedjela nás tøetina bìžkaøù. Dezolát se však nemínil vzdát.

25

„Jseš si jistej, že jsme vybrali ten správnej vosk?” zapochybovala jsem, když jsem asi popáté upadla. Do kopce lyže podkluzovaly pøi kaž-dém kroku a z kopce stály pro zmì-nu na místì.

„Dojedeme na Chaloupky, v nej-horším tam pøemažeme,” pøipustil Dezolát a skácel se na záda tak, že v okruhu pìti metrù totálnì rozbil stopu.

„Stopa, stopa!” zaøval kdesi za mnou nìjaký starší pán.

Nevìdouc, co po mì ten èlovìk chce, pøidala jsem na tempu a sna-žila se mu ujet. Marnì.

„Stopa!” køièel naléhavìji a funìl mi témìø na krk.

„Pane, nevím, co tím máte na mys-li, ale jestli hledáte bìžkaøskou sto-pu, tak ji máte pøímo pøed sebou,” køièela jsem a dál uhánìla.

„A mùžete z tý stopy laskavì uhnout?” rozèiloval se.

Koneènì jsem pochopila a vylezla z kolejí. Dezolát, který právì moèil v nedalekém lesíku, zahalekal: „Na ženskou si dovolíš, co? Srabe! Jestli chceš stopu, tak pojï ke mnì a já ti jí ukážu v takovým detailu, že budeš mít sníh až za brejlema!”

Dìda to naštìstí neslyšel, proto-že už byl kdesi daleko pøed námi.

Na Chaloupky jsme se doploužili po témìø dvou hodinách utrpení. Zbylé dvì tøetiny bìžkaøù vèetnì dìtí, dùchodcù a psù nás již dávno pøedjely. Slunce se pomalu vyhoup-lo na oblohu a zaèalo být vedro. Rukavice jsem vùbec nepotøebovala. Shodili jsme ruksaky, snìdli sušenky a pøemazali lyže voskem pro vyšší teplotu.

„Ujeli jsme pìt kilákù,” ukázal De-zolát na rozcestník.

„A do Nových Hamrù je to taky pìt. Mohli bysme tam zkusit dojet, je tam hospoda,” napadlo mì.

„Ale zpátky k autu to pak bude de-set kilákù,” prohlásil Dezolát s ne-úprosnou matematickou logikou.

„To dáme.”„Tak jo,” pøipustil. „Ukážeme všem

tìm bale�ákùm, zaè je toho loket!”Vyrazili jsme opìt do uklouzané

stopy, která na sluníèku zaèínala ne-bezpeènì tát. Vtom vyjel z protìjšího lesíku hlouèek bìžkaøù.

Všichni si s uculováním prohlíželi náš styl „bìhu plavmo” a zejména starší pán v èervené vìtrovce se na nás usmíval od ucha k uchu. „Máte svaèinu, dìcka?” zeptal se, když nás míjel.

„No jasnì,” odpovìdìla jsem, i když jsem otázku moc nechápala.

„To je dobøe,” zahalekal, zamával hùlkou a odsvištìl pryè.

„To bylo divný,” øekl Dezolát. Také jsem nechápavì zakroutila hlavou a rozjela se k lesíku.

Prozøeli jsme až po pìti kilome-trech, když jsme schvácení a hla-doví dorazili k hospodì v Nových Hamrech. Na dveøích se houpala ce-dulka s nápisem Sanitární den.

Dezolát si vztekle serval z hlavy zmijovku a šlehnul s ní do závìje. „Taky to mohl ten dìdek øíct rovnou, že maj zavøeno!” zaøval. „Nemuseli jsme se sem táhnout takovou štre-ku.” Pak do sebe nacpal poslední sušenku, narazil si èepici a vyrazil zpìt smìrem na Chaloupky.

K autu jsme dorazili, až když se slunce sklánìlo k západu a na bílých pláních se zaèínalo pomalu smrákat.

26

Šanson deštì

Kapky deštì padají tido knihy, již právì èteš.Èteš a snad si nevšimneš,jak moc se tøpytí, jak moc záøíkapky, co mi tekly tváøí,když se na nás spustil déš�.

Døív jsme dešti za oponuskryli každou naši tíž. Slábne již.Jen v rytmu zvonukapky, které necítíš,ti padnou do knih beze shonu.Já v nich tonu, ty to víš.

A ty už se neptáš na pøíèinustínu, co se rozlil jako øeka,už nehledáš v mých oèích svoji vinu,jen èteš knihu, do níž déš� ti stéká.Rozpíjí èerò stránek barvy mléka.

Kapky deštì padajíti do knihy a ty si èteš.V knize mizí potajía dnes si ještì nevšimneš,že snad cosi šeptají…Jen padají a padají.

Tak si zatím klidnì èti.

S jemnou chutí ostružin

S jemnou chutí ostružin, s vùní zralé bezinky,s notami, jež na linkypsal skladatel k úschovìvlastním snem své osnovìèi snad pouhým inkoustem,

s kvìty, které nachovìrozvily se za mìstem,s chvìním v hlase nejistémètoucím z rukou psaných stránek –

s tím dnes vletí ranní vánekdo oken.

Malá letní elegie

Tolik, tolik vzdálený.Ve svém smutku pøíliš sám.Jen vzpomínám,

mne rozzáøil – dnes bledý zdá se, v smutku ztracen, ztracen v èase,ztracen v citu veršù smìlých,ztracen v nocích osamìlých,daleko a smutný, sám.

Diana Øeháèková

První skici léta

MLADÝ ZÁPAD

„Já myslím, že vybavení nesel- halo. Na rozdíl od nás…” procedila jsem skrz zuby.

Dezolát si strhl zmijovku a pokusil se na mì zaostøit: „No vidíš, tak ne-pojedeme pøíští rok pøece jen na tu Starou bìžku do Abertam?”

Na parkovišti už nebyl vùbec nikdo, jen naše opuštìné auto a hvízdají- cí vítr. Naprosto vyèerpaní jsme se skáceli jako šraòky do závìje v pan-gejtu.

„Tak nevim,” zasípal Dezolát, „po-dle mì musíme mít špatný vosky.”

27

Mezi svìty otcù a jejich synù

Knihu „Básnické mezisvìty...” (z pera Iva Fencla st. a Iva Fencla ml.), vydanou vlast-ním nákladem, je možno rozdìlit dle autorù z pohledu žánru na dvì èásti, respektive na èást vyprávìní, narace a èást dejme tomu básnickou, i když to není úplnì pøesné. Oddíly vyprávìcí a „básnické” se støídají.

Narativní èást knihy, která pochází z pe- ra Iva Fencla mladšího, je autobiografickou vzpomínkou desetiletého chlapce na výlety do Èeského ráje. Dle jazyka, tématu, stylu je jasné, že to je psané velmi naivním zpùso-bem mladého chlapce, který až velmi do po-drobna popisuje své vzpomínky. Je to spíš forma deníèku, kdy se až s obsesivní po-drobností popisuje pøípravu na cestu, balení, zpùsob stravování, jednotlivé èinnosti.

Asi by to zaujalo spíše mladšího ètenáøe, i když svìt dospívání vypravìèe se postu- pem èasu stal více ménì diametrálnì odliš-ným od svìta dospívání souèasných dìtí. Co v tìchto svìtech mùže být asi spojovníkem, je svìt dìtské fantazie. I když hrdinové dneš-ních chlapcù jsou již pøevážnì jiní. Už to ne-bude pravdìpodobnì Verne, Foglar, komiks ABC Mladých technikù a pøírodovìdcù nebo Ètyølístek.

Druhá èást, rádoby básnická, je z pera Fencla staršího. Jsou to jakýmsi nekoneèným volným veršem psané vzpomínky na mládí, na dìtskou fantazii, na autory a ideály ve vá-leèné a pováleèné dobì, spíš jakési bez ladu a skladu výkøiky do tmy s odkazy na rùzné události a literární hrdiny.

Co je u obou oddílù spoleèné a co nepo-važuji za zrovna moc š�astné, je styl písma. U narativních vzpomínek, deníèku mladého chlapce je to jakoby psací písmo, které má snad napodobit dìtské písmo z deníèku, ale

dost špatnì se v tištìné podobì ète. Nìkterá slova jsou ještì tuènì zvýraznìna, až je to pro ètenáøe prakticky neèitelné. V rádoby bás-nické èásti knihy od autora Fencla staršího je bohužel tato stránka vìci, tj. styl písma, dotažena do ještì nesmyslnìjší formy. Sko- ro každý rádoby verš, myšlenka, odstaveèek i jednotlivá slova ve vìtì jsou nesmyslnì, snad pro zdùraznìní, psány v jiném fontu, formátu písma, což je pro ètenáøe už tak obtížnì se orientujícího v dosti zmateném smyslu myšlenek textu ještì více ztìžující pochopení a porozumìní již tak málo pocho-pitelného textu.

Vložení smajlíkù je už jen takovým dalším nesmyslným pøiklepáváním høebíèkù do rak-ve. Text je plný rùzných odkazù na literární a filmové postavy a na fantazii. Sama kniha je de facto takovou postavou doktora Jekylla a Hyda, zdá se být rozpolcená. V textu jsou èásti, kdy je možné pøímo i nepøímo èíst o vztahu otce a syna nebo vztahù dalších èlenù rodiny. Jsou v nìm mnohé odkazy na církevní, náboženskou tematiku a také silný antikomunismus.

Kniha je pro mne velmi nepøehledná, ne-záživná, de facto nesrozumitelná. Oproti dej-me tomu psaní Iva Fencla mladšího o Jorice v jeho knihách, které ještì mají nìjaký spo-leèný motiv, jímž je Jorika, mi publikace Bás-nické mezisvìty otcù a jejich synù k prahu bo-lesti pøipadá nesrozumitelná podobnì jako Gotická kobka. Upøímnì nechápu smysl Bás-nických mezisvìtù a nenacházím tam, snad s výjimkou dìtské fantazie, žádnou pozitivní ideu.

Výraz „k prahu bolesti” je ale možná až ab-surdnì pravdivý. Již ètení této knížky vydané vlastním nákladem obou autorù ve mnì silnì atakuje tento práh bolesti.

Marek Velebný

(NE)KRITICKY

Vzpomínám.Za veèerních rozhovorùkaždou znal mou myšlenku,ta vznášela se zvolna vzhùru,

mne za svou mìl chránìnku.Dnes neslyší bezesporu.

Bledý je – aè v úplòku.

28

Vladimír Líbal

Kresba è. 13

Z POSAMETOVÉHO SKICÁØE

Šéfredaktor: Vladimír NovotnýZástupce šéfredaktora: Vladimír GardavskýRedakce: Jana Horáková, Helena Šlesingerová

Adresa redakce:B. Smetany 13, 301 00 Plzeòtel. 378 038 206, 378 038 200

@e-mail: horakovaj plzen.eu,@slesingerova plzen.eu

TIRÁŽ

AUTOØI PLŽE:

V PØÍŠTÍM PLŽI MJ. ÈTÌTE:

Vydává:

Knihovna mìsta Plznì

spolu s Pro libris

a ve spolupráci

s Ason-klubem

Vydávání je povoleno

Ministerstvem kultury ÈR

Evidenèní èíslo

periodického tisku:

MK ÈR E 13766

Plž - Plzeòský literární životroèník XVè. 3, bøezen 2016www.knihovna.plzen.euNáklad 300 ksISSN 1213-9890

Obálka, grafická úpravaa typografie: Miloslav KristTisk: MK-tisk Miroslav Kratochvíl

Vychází za pøispìní Nadace 700 let mìsta Plznì

Básnì Karly ErbovéPrózu Jana JelínkaNavštívenku Patrika Linharta

Lumír Aschenbrenner (1965 Plzeò) - starosta a politik

Milan Èechura (1949 Ústí nad Labem) - prozaik, žije v Plzni

Tereza Èermáková (1990 Plzeò) - ekonomka, básníøka a prozaièka

Ivo Fencl (1962 Plzeò) - strážný, prozaik a publicista, žije ve Starém Plzenci

Jakub Fišer (1981 Stod) - právník a básník

Helena Jarolímková (1964 Plzeò) - fotografka a designérka

Miloslav Krist (1963 Plzeò) - typograf, grafik, publicista

Vladimír Líbal (1954 Mìlník) - úøedník, výtvarník, žije v Klabavì

Patrik Linhart (1975 Duchcov) - spisovatel, výtvarník a performer

Karolína Plánièková (1975 Klatovy) - pedagožka, básníøka a prozaièka, žije v Plzni

Poškole (1944 Plzeò) - pseudonymní výtvarník a publicista

Diana Øeháèková (1995 Plzeò) - studentka konzervatoøe a práv

Jan Sojka (1973 Plzeò) - pedagog, básník, prozaik a dramatik

Josef Straka (1972 Jablonec nad Nisou) - básník, žije v Praze

Vlastislav Toman (1929 Plzeò) - prozaik, scenárista komiksù, žije v Praze

Marek Velebný (1970 Písek) - recepèní, prozaik a publicista, žije v Plzni

Luboš Vinš (1959 Blatná – 2014 Blatná)- básník a prozaik

PRO LIBRIS